11

listopad 2011 Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11

Obsah Slovo na úvod……………………………………..str. 3 Společenská kronika………………………………str. 4 Ohlédnutí………………………………………….str. 5-7 Co nás čeká………………………………………..str. 8 Téma měsíce……………………………………….str. 9-12 Dvanáct českých divů světa…………………….....str. 12-13 Okénko do lesa…………………………………….str.14-15 Příspěvek p. M.Včaly……………………………...str.15 Hádanka a soutěžní křížovka………………………str.16 a 17

S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail: [email protected] časopis Ven z ulity vydává : kolektiv Dílny volného času tel.: 518 399 942 e – mail: [email protected], [email protected]

2

Slovo na úvod Poslední měsíc církevního roku připadá na listopad. Podzimní dny jsou stále kratší, nebe je často zachmuřené deštěm a teploměr se nezadržitelně blíží k nule. Vánoce jsou co by kamenem dohodil, a ve většině domácností pomalu začíná příprava na nejkrásnější svátky roku Vánoce. To bych ale předbíhala. Začátkem listopadu se totiž slaví Dušičky- historicky vzato jde o pozůstatek Keltů, kteří ve starověku obývali Evropu. Právě keltský rok začínal a slavil se 1.listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční. Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje tedy na předkřesťanské tradice. Církev od ne paměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu prvního tisíciletí se zvyk rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček. Vzpomínáme na své zesnulé a blízké. U hrobu ozdobeného květinami, věnci a zapálenými svíčkami tiše vzpomínáme na ty, kteří již nejsou s námi. Rozjímání a vzpomínky jen podtrhuje podzimní nostalgie, mlhy, opadané listí a konce všech letních radovánek přináší spíše smutnou náladu a dobu příprav na zimu. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky“, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé.

Ilona Petrášová

3

Společenská kronika Narozeniny v listopadu slaví

Marie Zubatá Zdeněk Buryánek Zdenka Fialová Josef Smejkal Alois Janoušek Marie Maradová Stanislav Purket

František Chromeček Josefa Molková Věra Tomečková Drahomíra Hrabalová František Šimek Marie Vlčková

Přejeme Vám vše nejlepší, hodně zdraví a spokojenosti!

~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Opustili nás navždy

Jarmila Požárová Petr Komosný Miloš Prorok Zdenka Konhefrová ~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Přišli mezi nás Stanislav Malík Josef Šupa Manželé Antonie a Karel Zubatí

4

Ohlédnutí 12. listopadu 2011 – Ochutnávka salátů Na 12. listopadu jsme si pro vás připravili soutěž v ochutnávce salátů. Předem jsme oslovili naše zaměstnance, aby se přihlásili do soutěže o nejlepší salát. Nakonec se v tento den sešlo 6 různých salátů, střídaly se tady různé ingredience od zeleniny, ovoce i těstovin. Vyzvali jsme naše uživatele i klienty, aby nám pomohli při degustování. Ochutnávky se zúčastnilo 45 osob z řad zaměstnanců, uživatelů i příbuzných. Na výběr měli ze šesti druhů salátů – salát č. 1 Fantazie, který připravila Alena Ducháčková, pod číslem 2 se skrýval salát z červené řepy od Martiny Blahové, salát č. 3 byl tuňákový a jeho autorkou byla Pavla Konečná, salát č. 4 „Růžová pohádka“ od Jarmily Mikšánkové, salát č. 5 ovocný salát – kolektiv kuchyně a salát č. 6 čočkový taktéž z kuchyně. Na prvním místě se jednoznačně umístil salát čočkový, druhé místo pro salát tuňákový s těstovinou a třetí salát ovocný. Vítězové byli odměněny věcnými ceny. Určitě podobnou akci zopakujeme a těšíme se na více vzorků. Připojujeme recept na salát, který se umístil na prvním místě.

Čočkový salát se zeleninou 1 lžíce plnotučné hořčice, 2 lžíce jogurtu, 1 cibule, 1 ks mrkve, sůl, citrónová šťáva, celer, 1 balíček čočky, petrželka, 1 ks vejce natvrdo , 1 lžíce majonézy, mletý pepř, 10 dkg eidam. Přes noc namočíme čočku. Druhý den čočku propláchneme a uvaříme do měkka. Pozor nerozvařit. Zároveň si uvaříme 1 mrkev, petržel a asi půl středního celeru. Vychlazenou čočku dáme do mísy, přidáme nadrobno pokrájenou cibuli, můžeme být i mladá s natí. Dále přidáme eidam, vejce natvrdo, petrželku a nahrubo nastrouhanou zeleninu. Přidáme majonézu, jogurt, hořčici, citrónovou šťávu, sůl a pepř podle chuti. Vše smícháme a čočkový salát necháme asi hodinu uležet. Přejeme dobrou chuť.

5

25. listopadu - Vystoupení Dětí – pohádka o Sněhurce V tento den nás navštívily děti ze základní školy Vančurova v Hodoníně. Děti si pro nás připravily moc pěkné a tak trochu i hravé odpoledne. Mohli jsme shlédnout pásmo písniček a říkadel a ke konci nám zahráli nám známou pohádku o Sněhurce. Uživatelům se vystoupení dětí líbilo a odměnili děti potleskem a malou sladkostí.

9. listopadu - Pečení koláčků Jestliže nás v tomto měsíci čeká Martinská zábava, tak k ní určitě neodmyslitelně patří i svatomartinské koláče. Chtěli jsme být přichystáni na tuto slávu se vším všudy a proto jsme se dali 9. listopadu do pečení těchto svátečních koláčků. Naše kuchařky přichystaly těsto správné konzistence a ostatní ingredience jako tvaroh, posýpku, vajíčka s mašlovačkou a my jsem se mohli s chutí pustit do práce. Zapojili se i muži a za to jim velký dík, že se nenechali zahanbit a předvedli svůj kuchařský um. Všichni jsme se dobře bavili a i nějaká ta písnička zazněla. Bylo to velmi zdařilé dopoledne.

10. listopadu – Martinská zábava Naším atriem se kolem 14. hodiny rozezněl hlas trubky a kláves manželů Procházkových, kteří byli oblečení do kyjovského kroje. Manželé nám zazpívali známé lidové písničky. Připraveno bylo občerstvení v podobě napečených koláčků a kávy. Někteří z nás si zatancovali a zařádili na parketu. Nálada byla tak skvělá, že vystoupení se o nějaký ten kousek protáhlo. Uživatelé odcházeli spokojení, plní nových zážitků.

6

14. listopadu – Slavnostní otevření hřiště pétanque Tento den byl pro nás všechny významný, protože jsme otevírali nové hřiště na pétanque. Přestřižení pásky se ujal senátor Ing. Zdeněk Škromach, za zřizovatele Jihomoravský kraj Mgr. Jiří Janda, předseda výboru pro výchovu vzdělávání a zaměstnanost, místostarosta města Hodonín Vojtěch Salajka, ředitelka Jana Trnečková a za hráče pétanque paní Marie Zubatá. Po slavnostním předání hřiště zahájili členové družstev oficiálně první trénink a již se těší, jak budou reprezentovat naše zařízení na dalších soutěžních kláních. Kromě hřiště na pétanque jsme se mohli také pochlubit novým zahradním altánem. Přejeme všem soutěžícím radost ze hry a úspěch na turnajích!

7

Co nás čeká

21. listopadu – 25. listopadu barevný týden

Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek

21.11. 22.11. 23.11. 24.11. – 25.11. –

Bílý den Hnědý den Zelený den Červený den Žlutý den

Jak jsme Vás už v říjnovém časopisu informovali, tento týden bude zaměřen na barvy. Na každý den v tomto týdnu je určena jiná barva. Oblékneme se do šatů v patřičné barvě a rozzáříme své okolí. V kuchyni nám nachystají pochutiny dle barevných dnů a tak se jistě máme na co těšit.

19. prosince – Vánoční koncert Jelikož se blíží doba vánoční a Vánoce jsou čas klidu a rozjímání, přichystali jsme pro Vás „Vánoční koncert“. Zahrát nám přijedou manželé Procházkovi. Společně se naladíme na vánoční atmosféru. V průběhu měsíce prosince nás čeká společné vánoční pečení, které bude probíhat na všech podlažích. Veškeré informace dostanete včas. Těšíme se na hojnou účast a vezměte si s sebou také dobrou předvánoční pohodu.

8

Téma měsíce Na svatého Martina, drž se synku komína ! Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří. Svatomartinský den měl v Čechách bohatou tradici: • • • • • •

Čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl patronem koní. Hojně se pořádala martinská posvícení. Toho dne se hodně slavilo a existují hojné záznamy o rozpustilostech, ba i výtržnostech, prováděných “martínky” – čeledí. Tradici, zvláště ve vinařských oblastech neb je Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového vína.

Legenda o husách Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči. Kdo byl tento oblíbený světec a opravdu žil? Přestože Martin Tourský žil ve 4.století ví se o jeho životě poměrně dost. Zásluhu na tom má především jeho žák Sulpicius Severus, který sepsal jeho obsáhlý životopis. Další cenné písemné svědectví zanechala svatá Paulina z Noly a další jeho současníci. Martin se narodil na přelomu let 316 – 317 v římském posádkovém městě Sabaria v Panonii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Jeho otec byl vyšší římský důstojník a tak i jeho syn se měl stát vojákem, což v té době zaručovalo finanční zabezpečení a úctu až do konce života. Když byl hochem jeho otce přeložili do Pavie v severní Itálii.Zde Martin studoval a pomýšlel i na vysokoškolské studium. Avšak v jeho patnácti letech 9

otec rozhodl a přinutil ho stát se vojákem. V době Martinova narození bylo ji 3 roky povoleno křesťanské vyznání. Jeho rodiče však byli pohané a hlavně otec uctíval staré římské tradice. Jako vojáka jej přeložili do Amiens v severní Galii (Francii). Tam se mu stala příhoda, jež jej od té doby symbolizuje. Za temné zimní noci projížděl Martin městem a kontroloval vojenské hlídky. Na ulici uviděl polonahého žebráka, který jej poprosil o almužnu

Ale Martin peníze neměl a tak chtěl alespoň ubožáka ochránit před zimou. Mečem tedy přeťal svůj vojenský plášť na polovici a jednu daroval žebrákovi. Následující noci se Martinovi zjevil ve snu Kristus s polovicí jeho pláště… A tak na Velkou noc roku 339 (to mu bylo asi 22 či 23 let) přijal křest a chtěl svůj život zasvětit službě Bohu. Ale jako člen císařské gardy nemohl jen tak opustit vojsko. Musel ještě odsloužit asi 15 let než dosáhl důstojnické hodnosti. V roce 354 se zúčastnil vojenského tažení proti německým Alemanům. Bylo zvykem, že před útokem dostali vojáci zvláštní částku peněz. Martin tuto prémii nepřijal a oznámil svému veliteli, že chce vojsko navždy opustit, neboť jak sám řekl: jako vojáku Kristovu mu není dovoleno bojovat zbraní. Velitel jej prohlásil za zrádce a zbabělce. Martin se však nabídl, že půjde proti nepříteli před vojskem jen s křížem. Stalo se a k boji vůbec nedošlo, naopak přijeli němečtí poslové s nabídkou míru. Všichni v tom viděli zázrak a tak byl Martin už bez průtahů propuštěn z vojska. Odešel tedy do Poitiers v západní Galii. Jedné noci měl Martin opět sen, který viděl jako Boží pokyn – měl získat pro křesťanství své již velmi staré rodiče. Odešel tedy do Panonie, ale podařilo se mu přesvědčit pouze matku. Zde se nepohodl s místními církevními bludaři a tak odešel do Milána, kde ho zastihla zpráva, že biskup Hilar z Poitiers je ve vyhnanství v daleké Frygii. Stal se velmi známým a tak se k němu zanedlouho připojilo více společníků a důsledkem toho bylo založení kláštera Liguge (což je dnes nejstarší známý klášter v západní Evropě). V té době se začaly při Martinových modlitbách dít zázraky a pověsti o tom se rychle rozšířily. Když v roce 371 v městě Tours zemřel biskup Libor, místní duchovní se na Martina obrátili s žádostí, aby převzal post biskupa. Martin se jejich přání vzpouzel (dokonce se prý ukryl v husinci mezi husy…), ale byl udolán slovy i činy a nakonec (asi 4.července) slavnostně vysvěcen za biskupa v Tours. Zvláštností Martinova biskupského působení bylo, že kromě svých obvyklých povinností chodil jako

10

misionář za venkovským obyvatelstvem. Nedaleko Tours, v Marmoutier, založil středisko na výchovu duchovenstva, kde se klerici připravovali na misionářské působení mezi lidem. Tato apoštolská činnost Martina zasáhla velkou část Galie. Zaváděl do života novinky, jež měly pro křesťanství a jeho rozvoj velký význam. Bylo to například zakládání venkovských farností a zvyk tyto diecéze navštěvovat. Martin každý rok navštívil všechny farnosti biskupstva. Cestoval na oslíkovi, lodí nebo pěšky. Ve farnostech přebýval a spával v sakristii v kostele. Vždy ho doprovázelo několik mnichů a kleriků. Během svých cest po venkově, kde se dalo zakládal malé venkovské kláštery, které se staly středisky křesťanského života na venkově. Tento druh malých asketických komunit se pak rozšířil po francouzském venkově především ve 4. a 5. století. Skutečností je, že nebránil násilnému boření pohanských oltářů, ale spolu s papežem sv.Siriciem a sv.Ambrožem se postavil proti rozsudkům smrti za údajné čarodějnictví. Ve vyšším věku se setkal s mnoha protivenstvími, jedním z jeho kritiků byl sv. Brikcius. Svatý Martin Tourský patří mezi světce, jejichž památka se rozšířila po celém světě, neboť vykonal mnoho nejen jako doručitel osvícení, ale pro křesťanskou kulturu znamená jednu z největších postav středověké misie. Patří mezi první vyznavače (ne mučedníky), které církev označila za svaté, jimž patří i liturgická úcta. Tato úcta se například ve Francii rozšířila tak, že vzniklo více jak 3600 kostelů a klášterů zasvěcených svatému Martinovi. Velké úcty se dočkal v Itálii, Německu, Rakousku, v Česku i Slovensku. V Praze máme chrám Svatého Martina ve zdi. Kostel byl založen v první polovině 12.století jako farní chrám vesnice Újezd sv. Martina a po zbudování hradeb Starého Města pražského se octl v jejich těsném sousedství, což mu dalo jméno. V roce 1787 byl chrám zrušen a jeho prostory sloužily postupně jako skladiště, dílna, krámy, obchody a obytný dům, aby se v letech 1905 – 1906 dočkal obnovy. Na slavném Vyšehradě se nachází neméně slavná rotunda svatého Martina. Kostelík pochází ze druhé poloviny 11.století. Je to okrouhlá stavba s apsidou a lucernou, která byla po zřízení pevnosti v 17.století užívána jako prachárna a v 19.století jako skladiště. V roce 1878 ji nechala vyšehradská kapitula obnovit. V křesťanské ikonografii je svatý Martin nejčastěji zobrazován jako voják, který se dělí se žebrákem o plášť, což má symbolizovat jeho dobrotu nebo jako biskup s knihou, berlou a případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou 11

žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut - husu - objasňuje výše uvedená legenda. Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a proto tento den spojili s pranostikami: • • • • •

Na svatého Martina, bývá dobrá peřina (11.11.) Na svatého Martina kouřívá se z komína Martinův led, bude vodou hned Svatý Martin přijel na bílém koni Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš (6.12)

Poslední pranostika je zajímavá v tom, že upozorňuje na značnou nestabilitu trvání tohoto období s tím, od kdy je možné očekávat nástup trvalých mrazů. Je to čas výrazně chladný, pochmurný a mlhavý. Na většině míst České republiky se právě v tomto období objevuje první sněžení.

Dvanáct českých divů světa

Třebíč Počátky města souvisí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101, na jehož místě se dnes nachází zámek. První písemná zmínka o městě, kterou je listina opata Martina, pak pochází z roku 1277. Městská práva obdrželo město od markraběte Karla roku 1335, díky tomu získalo i právo opevnit se hradbami a příkopy. V dobách svého největšího rozmachu byla Třebíč po Olomouci a Brně nejvýznamnějším střediskem na Moravě, statky zdejšího kláštera dosahovaly téměř až k Opavě. Dějiny Název města s největší pravděpodobností pochází z místního názvu les třebečský zmíněného v třebíčském opisu Kosmovy kroniky. Pojmenování Třebečský les pak může pocházet z vlastního jména Třebek, nebo ze slova třeby, což byly obětiště pohanským bohům.

12

Po roce 1492 město mnohokrát vyhořelo a bylo tak několikrát přebudováno a až na některé domy se nezachovala jeho renesanční podoba. V letech 1821 a 1822 město poničily velké požáry. První byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami, které byly od května do července roku 1821 plněny. Druhý požár vznikl v domě U zlatého lva a shořelo 290 domů, kostel a kostelní věž. Škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala v Třebíči napadat obyvatelstvo cholera. Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem založena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koželužské závody Budischowski společností Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie, známé cihlové dvojdomky, a vytvořil tak velkou část dnešní místní části Borovina. V roce 1935 probíhaly velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem, na které byly pozvány i významné osobnosti z celé Československé republiky.[13] Za druhé světové války byl rozvoj města zpomalen, jednou z příčin mělo být vyhnání židů z Třebíče a jejich transporty do koncentračních táborů. V Třebíči také sídlila německá posádka. Po druhé sv. válce v Třebíči rostla síla komunistů, mohlo tomu být i kvůli vysokému počtu dělníků a kvůli některým tehdejším politikům nebo armádním činitelům, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 byly zestátněny velké třebíčské společnosti a město bylo rozvíjeno podle centrálních plánů. V 70. letech se začaly budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Důvodem byla stavba a provoz jaderné elektrárny Dukovany. Po sametové revoluci Třebíč zažila velký rozvoj. 3. července 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO. Geografie Třebíč je po Jihlavě druhým největším městem v kraji. Druhým blízkým velkým městem je bývalé zemské město Brno, vzdálené od Třebíče 56 km východním směrem. Centrum města leží v údolí řeky Jihlavy hlubokém šedesát metrů. Zbytek města se pak rozkládá po návrších, která jsou místy rozdělená údolími potoků, ty stékají do řeky. Krajina severně od města je rovinatá s typickými remízky a velkými syenitovými balvany, doplněná soustavami rybníků. Asi tři kilometry na jihu se od města zvedá sopečný masiv, který je součástí Stařečské a Jevišovické pahorkatiny, táhnoucí se od jihovýchodu až na západ. Výraznou dominantou okolí je Klučovská hora s televizním vysílačem pro Třebíč a okolí, která je součástí Jevišovické pahorkatiny. V jejím sousedství se nachází pahorek Hošťanka s přírodní rezervací. Významnými od města již vzdálenějšími vrcholy masivu jsou Pekelný kopec, který je oblíbeným turistickým cílem a Zadní hora, na které se též nachází radiotelevizní vysílač.

13

Okénko do lesa Listopad Listopad je měsícem podzimních plískanic, větrů na strništích a prvních mrazíků • • • • • •

Ze stromů opadávají zbylé listy. Netopýři a další živočichové se ukládají k zimnímu spánku. Třou se pstruzi, raci kladou vajíčka. Hranostajové přebarvují do bílého šatu. Mufloni mají říji, začíná chrutí (páření) divokých prasat. Přilétají káně rousná, brkoslavi, hýlové.

Práce v lese • • • • • • •

• • • •

• •

Lesníci sbírají šišky kleče, semena lip, habru, olší, dubů, akátů a některých keřů. Ve školkách provádějí hlubokou orbu a zazimovávají sazenice na záhonech. Dokončují podzimní zalesňování. Připravují půdu pro přirozenou obnovu a jarní zalesňování. Při prořezávkách začínají s výrobou vánočních stromků. Dokončují probírky. Provádějí mýtní úmyslné těžby, z nichž je větší množství cenných sortimentů (podle kvality a dalších kritérií se vytěžené dřevo dělí do tříd jakosti). Zajišťují intenzivní ochranu kultur proti okusu a ohryzu zvěře. Likvidují stromy napadené kůrovcem. Pokračují v kontrole vajíček obaleče dubového na vzornících Myslivci stavějí zásypy pro koroptve, začínají přikrmovat spárkatou zvěř (souhrnné označení pro zvěř jelení, srnčí a daňčí), na honech loví bažanty a zajíce. Vápní loučky a políčka pro zvěř. V horských a podhorských oblastech začínají s přikrmováním spárkaté zvěře

Pozorování Listopad je už opravdu posledním měsícem před zimou. Je vhodná doba k instalaci krmítek pro ptáky, někdy už můžete začít přikrmovat. Mnoho živočichů se v listopadu ukládá k zimnímu spánku. Mají už vytvořenou tukovou vrstvu a během spánku sníží svou tělesnou teplotu (např. plch na 8 0C), zpomalí dech a tep. Zimu u nás prospí např. plši, plšíci, svišti, netopýři a samozřejmě 14

ježci. Ti tráví zimu schoulení v hnízdě ze suchého listí. Na jaře jim trvá několik hodin, než své tělo rozhýbají.

Netopýr velký Základní informace Náš největší netopýr měří až 14 centimetrů a v rozpětí má asi 37 až 38 centimetrů. Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, celkem hojně, především v nížinách. Samice rodí na jaře jedno nebo dvě mláďata, která pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Dožívají se až 10 let. Netopýři jsou hmyzožraví, loví mnoho druhů pro člověka škodlivého hmyzu. Spotřebují velké množství potravy, jeden netopýr velký za léto spotřebuje až 1,8 kg hmyzu. Pro lov hmyzu v temném nočním prostředí jsou netopýři dobře vybaveni. Z tlamičky vypouštějí ultrazvukové tóny, kterými doslova ohmatávají prostor všude kolem sebe. Vzdálenost a polohu různých objektů získají přesně podle toho, kdy se odražený zvuk vrátí zpět do netopýřího ucha. Zimní období netopýři přečkávají v různých klidných skrytých prostorách, jako jsou jeskyně, půdy starších domů, dutiny ve stromech apod. Zavěsí se hlavou dolů, zabalí se pečlivě do křídel a upadnou do strnulého zimního spánku. Jako silně ohrožený druh je netopýr velký zákonem chráněný.

Příspěvek od pana Miroslava Včaly RORÁTY Ráno, mami, vzbuď mě jistě, zítra opět roráte, že tam musím také býti jistě všichni uznáte. Co by tomu řekli kluci, kdybych nebyl první zas, a pak roráty, jak víte, chviličky jsou plné krás. Autora neznám. Zapsal Mirek Včala

15

Najděte ježkovi cestu domů

Správné znění tajenky z č.10/2011: Francouzský letoun concorde Správní luštitelé: Jaroslava Šurýnová a Stanislav Kozel 16

Soutěžní křížovka




Soutěžní kupón č.11/2011 Jméno……………………………………………………………………………. Znění tajenky………………..................................................................................

17