11

repetice elektronický informační

DOMINGO

Když odpočívám, rezavím

zpravodaj

zima 2011

I/11

I/11

repetice elektronický informační zpravodaj

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov,

VYBÍRÁME Z OBSAHU:

devatenáctý ročník festivalu je v nenávratnu, zůstávají snad jen krásné vzpomínky a s postupem času roste i napjaté očekávání, jaký bude ten jubilejní dvacátý ročník. Hlavní hvězda — jeden z legendárních Tří tenorů, „Král opery“ Plácido Domingo — je již odhalen a s ním i dvojice dalších pěvců, které vytvoří symbolické českokrumlovské „tři tenory“. Nyní se Vám dostává exkluzivní příležitosti dozvědět se více, ještě než přikročíme k oficiálnímu odhalení celého programu. Stránky prvního letošního čísla Repetice Vám nabídnou představení Tváře letošního ročníku Plácida Dominga, dále zavítáme do světa opery s nově chystaným koprodukčním titulem festivalu a Jihočeského divadla - Leoncavallovými Komedianty, na které se do Českého Krumlova vrátí tenorista José Cura. Na tři otázky nám odpoví prezident festivalu pan Jaromír Boháč a nezapomeneme ani na Český Krumlov, který tentokrát zahraje na rožmberskou notu. Vzhledem k tomu, že festival v příštím roce završí dvě dekády své existence, zavzpomínáme i na uplynulá léta v prvním dílu nového seriálu. Srdečně mezi námi vítáme i nové čtenáře, kteří se k odběru festivalového newsletteru přihlásili během loňského ročníku. Věříme, že Vám všem náš zpravodaj přinese zábavu i poučení, a budeme potěšeni, pokud nám opět sdělíte své názory, připomínky či náměty.

Plácido Domingo hvězdou 20. ročníku festivalu … strana 2

Vše dobré v roce 2011 Vám za festivalový tým přeje Lucie Johanovská

SOUTĚŽ: Vyhrajte členství v Klubu přátel MHF Český Krumlov! V závěrečné video ukázce k článku o P. Domingovi pěvce doprovází orchestr, který řídí světově proslulá dirigentská osobnost. Jak se jmenuje? Správné odpovědi zasílejte na e-mail: [email protected].

3 vylosovaní výherci získají bronzovou kartu Klubu přátel MHF Český Krumlov.

AKTUALITY: Inovovali jsme pro Vás náš věrnostní program Klub přátel MHF Český Krumlov a srdečně Vás zveme do jeho řad. Více se dozvíte zde. Festival již najdete také na Facebooku, Twitteru a spustili jsme pro Vás i nový blog. Sledujte náš web, i ten je v novém kabátu!

Operní okénko: Komedianti s Curou … strana 7

! zahájen k byl již e zde! n u e p m tu vs ího systé n Prodej č a rv e o rez Vstup d

REPETICE - elektronický informační čtvrtletník MHF Český Krumlov; vydává: Auviex, s.r.o., Perlitová 1820, 140 00 Praha 4 Ing. Lucie Johanovská, [email protected]; www.auviex.cz, www.festivalkrumlov.cz

Tři otázky pro… prezidenta festivalu … strana 10

1

repetice

I/11

elektronický informační zpravodaj

Plácido Domingo je světově uznávaným umělcem mnoha tváří a nyní na prahu sedmdesátky je považován za nejlepšího a nejvlivnějšího zpívajícího herce v dějinách opery vůbec. Své renomé si získal rovněž jako dirigent a operní manažer, kdy v pozici generálního ředitele působí ve Washingtonské a Losangeleské opeře.

PLÁCIDO

DOMINGO Když odpočívám, rezavím

„Král opery“, „skutečná renesanční osobnost hudby“, „největší operní umělec moderní doby“, to je jen několik málo označení, která náleží žijící legendě světa opery, původem španělskému tenoristovi, ale i dirigentovi a uměleckému manažerovi Plácidu Domingovi. Bez nadsázky lze říci, že dnes není ve světě uznávanějšího a zkušenějšího operního pěvce a my jsme velice potěšeni a poctěni, že právě osobnost takovéhoto formátu přijala pozvání na MHF Český Krumlov a stane se tváří jeho jubilejního 20. ročníku. Plácido Domingo vystoupí dne 20. srpna na slavnostním závěrečném operním gala, které se uskuteční v prostoru parkoviště P2 v Českém Krumlově. Plácidu Domingovi bude sekundovat sopranistka Ana María Martínez a oba pěvce v převážně operně laděném programu doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu za řízení Eugena Kohna.

Pěvecký repertoár Plácida Dominga obsahuje na 130 rolí, z nichž mnohé žádný jiný tenorista v historii nezvládl. Více než stovka nahrávek, které má Domingo na kontě, zahrnuje kompletní provedení oper, kompilace árií a duetů, cross-overové záležitosti i kompletní antologii Verdiho árií pro Deutsche Grammophon nebo nahrávky stěžejních Wagnerových rolí, které Domingo ztvárnil na jevišti - Siegfrieda v Siegfriedovi i Soumraku bohů a Tristana v Tristanovi a Isoldě pro EMI. Intenzívní nahrávací činnost Domingovi vynesla 11 cen Grammy, 2 Latinské Grammy (třetí obdržel Domingo v loňském roce). Za film Pocta Seville a Stříbrné gala pro Metropolitní operu pak získal ocenění Emmy. Domingo dále natočil více než 50 videí a 4 operní filmy: Carmen, La Traviata, Othello a Tosca. V oblasti dirigování má za sebou angažmá v Metropolitní opeře, v Královské opeře Covent Garden, Vídeňské státní opeře, Losangeleské opeře a zkušenosti získal i na poli symfonickém, kdy dirigoval Chicagský symfonický orchestr, Národní symfonický orchestr, Londýnský symfonický orchestr, Berlínskou filharmonii a řadu dalších renomovaných těles. VIDEO: Plácido Domingo jako Othello v závěrečné scéně této opery - MET (1995).

2

repetice

I/11


V roce 1990 Domingo společně s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem spontánně vytvořil formaci Tři tenoři a čas od času společně vystupovali po celém světě s nesmírným úspěchem a získali tak opeře mnoho nových příznivců.

Jak se díváte na budoucnost operního žánru? Předně bych chtěl říci, že nevěřím, že je opera jako umělecká forma ohrožena. Velmi často se s takovýmito výroky setkáváme u lidí, kteří jsou zastánci radikálních operních produkcí a potřeby identifikovat operu s naší dobou. Ale co v tomto kontextu znamená hledání pravdy? V posledních více než 40 letech jsme investovali mnoho času, energie, zkoumání a peněz do rekonstrukce operního zvuku tak, abychom dosáhli toho, co barokní skladatelé, vídeňští klasikové atd. slyšeli, když psali svá díla. Najednou bezpočet umělců experimentuje s historickými nástroji. To nepochybně obohatilo náš poslech těchto děl a mě to přivádí na otázku: Proč nyní trváme na tom, aby se našim uším dostávala hudba stejným způsobem jako skladatelům, kteří ji komponovali, zatímco našima očima a naším intelektem je na jevišti uskutečňován přesný opak? Opravdu si někdo vážně myslí, že si Verdi představoval Rigoletta na planetě opic, nebo že Mozart by byl nadšen, kdyby mohl své opery spatřit jako cestovatel časem v 21. století? A nejsou náhodou ti zodpovědní za radikálně nové interpretace zavedených mistrovských děl těmi, kdo ohrožují budoucnost opery? Miliony, které se vynakládají na semi-inovativní operní produkce by měli být spíše užity proto, aby se vytvořilo něco skutečně nového - nového pro oči i rozum. Abychom se vyhnuli nedorozumění: nemám nic proti inovativním režijním přístupům k mistrovským dílům operní literatury, pokud jsou vkusné a rozumné. V Los Angeles například William Friedkin zasadil preludium k opeře Ariadna na Naxu do vily filmaře v Malibu. Byla to úžasná myšlenka, se kterou se publikum mohlo okamžitě ztotožnit…

Plácido Domingo se narodil v Madridu v roce 1941. Jeho rodiče se věnovali hudbě, vystupovali v zarzuelách. Když bylo Domingovi 8 let, odjel s rodinou do Mexika, kde zahájil studia na Městské hudební konzervatoři - obor klavír a dirigování. Záhy však bylo objeveno jeho pěvecké nadání a Domingo začal navštěvovat i hodiny zpěvu. V osmnácti letech debutoval v malé roli Borsy v Rigolettovi v Mexické národní opeře. O dva roky vystoupil již v hlavní úloze jako Alfredo v La traviatě v Monterrey. Poté strávil tři sezóny v Izraelské národní opeře, kde vystoupil v 280 představeních. Kariéra mezinárodních rozměrů se Domingovi plně rozvinula v roce 1965 a od té doby vystoupil na pódiích všech nejvýznamnějších operních domů po celém světě. V roce 1993 založil Domingo roční mezinárodní pěveckou soutěž Operalia, která pomohla zahájit kariéru mnoha pěvcům a ti se díky ní dostali na světové scény. Domingo rovněž zřídil programy pro mladé umělce při Washingtonské i Losangeleské opeře v zájmu podpory rozvíjení budoucích opor těchto operních domů. V roli uměleckého poradce se Domingo navíc angažuje i u Amerického mládežnického orchestru. VIDEO: Plácido Domingo jako Cavaradossi v opeře Tosca inscenované živě v Římě (1992).

3

repetice

I/11


Takže co dělá jeden „upgrade“ přijatelným a jiný naopak ne? Je to způsob, jakým je produkce zformována a jak je implementována. Jinými slovy, musí být zřejmý talent a empatie a důvod, proč je dílo zasazeno v nové éře. Jste ředitelem oper ve Washingtonu a Los Angeles. Vidíte mezi těmito operními domy rozdíl? Například publikum ve Washingtonu a v Los Angeles není možné dávat dohromady. Moje přesvědčení je, že děláme operu pro potěšení a pro poučení. Musím také uznat fakt, že ve Washingtonu je mnoho lidí nějakým způsobem spjato s politikou, zatímco v Los Angeles spíše pociťujete přítomnost filmového průmyslu a velkého byznysu. A protože se politická reprezentace každé 4 roky mění, je ve Washingtonu značný obrat. Mnoho lidí opouští město, jiní přicházejí. Zvláště když se mění síly od demokratů k republikánům nebo naopak. Tyto věci samozřejmě ovlivňují mé umělecké plánování. Například ve Washingtonské národní opeře mám na repertoáru americkou operu každou sezónu, protože si myslím, že hlavní město USA by se mělo zabývat americkou kulturou. To se týká zejména nových děl. Skutečná hodnota nových děl je měřitelná až poté, co se uklidní reklamní rozruch kolem „světové premiéry“, je to podobné jako v Evropě. V Los Angeles jsem se pokoušel přimět osobností filmového průmyslu ke spolupráci s operou. Žádal jsem režiséry z filmového a hudebního průmyslu, aby režírovali klasické operní dílo. Dokonce jsem požádal o kompozici nové opery skladatele, který se věnuje hlavně filmu. A jak je to s financováním opery? V Evropě byla opera po dlouhá léta financována pouze z veřejných prostředků. Ale svět se mění a dnes jsou zde země, které se nadále již nemůžou stoprocentně spolehnout na přísun veřejných prostředků. Pak i validní kontrakty nic neznamenají, pokud chybí slíbené prostředky. Je pro Vás důležitější ansámbl nebo operní hvězdy? Samozřejmě, že ansámbl má svrchovanou důležitost. Ale je také pravda, že každý velký operní dům má svůj seznam s cca 15 pěvci, které upřednostňuje. Ideální kombinací je jedna ze zavedených hvězd a mladí pěvci. Tento mix přináší dvojnásobnou výhodu: hvězda pomůže s prodejností titulu a operní scéna pomůže budoucím hvězdám. Rudolf Bing (působil jako ředitel MET) jednou řekl něco velmi krásného a pravdivého o této záležitosti: „Oškliví se mi zabývat se hvězdami, ale potřebuji je.“. Jakým způsobem vybíráte repertoár? Jako šéf operního domu musíte mít na paměti publikum. Nesmím zapomínat, že neřídím festival, ale dva domy s mnoha abonenty. Ve Washingtonu, ale i v Los Angeles je většina návštěvníků místních, nejsou to turisté. A já nemohu zavírat oči před většinou přání a potřeb jádrového publika. Na scéně, kde se nikdy nehráli Verdiho Sicilské nešpory a Straussova Žena bez stínu, musím nejprve uvést takovéto tituly, než se pustím například do Bergova Wozzecka, Hindemithova Cardilaca nebo Nonovy Intolleranzy… Proto nemohu dělat radikální výběr. Problémem s mnoha radikálními produkcemi - takzvaným „euroodpadem“ - je, že diváci jsou okradení o představivost. Příkladem opaku je třeba způsob, jakým Wieland Wagner inscenoval díla svého dědečka. Jeho inscenace byly revoluční ve své strohosti, kdy magický svět vytvářelo jen světlo.

Plácido Domingo byl oceněn Medailí prezidenta USA za svobodu, francouzským Řádem čestné legie, titulem Čestný rytíř Britského impéria a oběma vrcholnými italskými čestnými tituly - Grande Ufficiale e Cavaliere di Gran Croce. Domingo se dále pyšní čestnými doktoráty Oxfordské a Newyorské univerzity za svůj celoživotní přínos hudbě a umění. Svou benefiční činností Domingo vydělal miliony dolarů, které věnoval postiženým zemětřesením v Mexiku v roce 1985, záplavami způsobenými hurikánem Paulina v Guerreru, na Yucatánu, v Mexiku a Salvádoru, dále postiženým záplavami způsobenými hurikánem Katrina v New Orleans v roce 2009, kde byla na jeho počest pojmenována i scéna divadla Mahalia Jackson. V roce 2006 Domingo dirigoval Verdiho Requiem ve Varšavě při příležitosti prvního výročí úmrtí papeže Jana Pavla II. VIDEO: Plácido Domingo v populární písni Perhaps Love s Johnem Denverem.

4

repetice

I/11


Člověk mohl poslouchat nádherné tóny samostatně, zatímco oči si mohly asociovat mnoho rozličných věcí s akcí na scéně. Na takových festivalech, jako je Salcburk nebo Bayreuth, kde jsou rok co rok v centru pozornosti díla jednoho skladatele (Mozart, Wagner) a obecenstvo představují povětšinou turisté, máte příležitost ukázat „radikální“ inscenace. Je pro Vás kromě hlasu důležitý i vzhled pěvce? Nakonec to vždycky dělá ten nejlepší. Nebo tomu tak vždycky nebylo? Ukažte mi jediného pěvce v historii, který v pravém slova smyslu neoplýval „výjimečnými“ hlasovými kvalitami. Záleží na vzhledu? Není to nezbytné. Ale samozřejmě pomáhá uvěřitelnosti roli, pokud jste vizuálně vhodným typem pro jeviště. Vraťme se k Vaší pěvecké kariéře. Kdo byl Vaším největším učitelem? Moji rodiče byli oba skvělí zpěváci. Měli krásné hlasy a byli ohromně pracovití. Zpívali denně dvě zarzuely, o nedělích dokonce tři a zkoušeli po nocích. Všechno co vím, jsem se naučil od nich. Rád jsem také poslouchal jiné umělce a obdivoval jejich nahrávky. Později se mým učitelem stal Carlo Morelli, který mě přivedl na dráhu tenoristy místo barytonisty. Během mého pobytu v Izraeli s mojí ženou Martou, která mě v mé kariéře motivuje ze všech nejvíce, a přítelem barytonistou Francem Iglesiasem jsme společně studovali a posluchali jeden druhého. Iglesias věděl velmi dobře, jak podpořit hlas a naučil mě, jak podpořit můj vlastní.

Ačkoli není Domingovým cílem přesun do barytonového oboru, v sezóně 2009/2010 obohatil svůj operní repertoár s úspěchem o roli Simona Boccanegry ze stejnojmenné Verdiho opery, která je jednou z největších a umělecky i emociálně nejzávažnějších v barytonovém oboru. V této roli vystoupil v La Scale, MET, Covent Garden a madridském Teatru Real. V sezóně 2010/2011 Plácido Domingo vystoupí v opeře Il Postino ve Vídni a Paříži, Ifigénie na Tauridě v Madridu, New Yorku a Washingtonu a dále v opeře Tamerlán v Barceloně. Mimoto bude koncertovat na řadě míst světa a dirigovat v MET a Los Angeles.

Jak jste se dokázal udržet vokálně fit po neuvěřitelných pět dekád? Odpověď je: s disciplínou a znalostí sebe sama. Vedu docela normální život, potřebuji dobrý spánek, vyváženou stravu, tak jako každý. Snažím se si vždy celý den fyzicky i psychicky odpočinout před tím, než mám vystoupení. A myslím, že jsem si vždy i velmi opatrně vybíral repertoár, abych poznal, kdy určitou roli odložit a sáhnout po nové. Věnujete se i atonální hudbě, je to náročné? Co se týče atonální hudby, dělal jsem Ginasteru, Abrila a nedávno Tan Duna. Když zpívám atonální hudbu, mělo by to mít zřetelný zvuk. Atonalita jen pro atonalitu mě nezajímá. Říkám to, protože jsem si vědom, že opera je o zpěvu a kráse lidského hlasu. Samozřejmě, že si uvědomuji také, že transformace hudby v průběhu posledního století je potřebná, aby mohly být nalezeny nová, bezprecedentní vyjádření a testovány efektivní formy, a to nejen na poli divadla. Ale hlas je hluboce romantickým nástrojem. Proto se vždy zamýšlím nad tím, zda by atonální segmenty neměly být ponechány orchestru a hlasu naopak ponechána tonální hudba vyjadřující lidské pocity a dramatické situace. Ano, věřím v atonální hudbu, ale nemyslím si, že je nezbytná pro vytvoření nového díla. V poslední době se častěji objevujete i v barytonových úlohách… Netvářím se, že jsem baryton. Ale vždy mě bavilo zpívat role různých barev. Nikdy bych nezpíval Siegmunda nebo Othella stejným způsobem jako La bohème. Nezpíval jsem Boccanegru, protože chci být barytonem, ale protože je to role, kterou miluji. V prologu je mimochodem Boccanegra spíše tenorem - je to mladý muž, korzár, a všechny ostatní hlasy jsou hlubší. Baryton střídá tenor a role vám dává šanci posunout se o 25 let a ztvárnit zralý charakter Dóžete janovského. Je to nádherná opera a moje velké finále.

VIDEO: Plácido Domingo jako Simon Boccanegra v nastudování milánské La Scaly.

5

repetice

I/11


V nedávné době jsme Vás mohli obdivovat i jako Rigoletta v Mantově… Předně bych chtěl poznamenat, že před 51 lety mi byla nabídnuta menší role v opeře Rigoletto - ztvárnění dvořana Mattea Borsy. O několik let později jsem začal hrát Vévodu mantovského a několikrát jsem tuto operu i dirigoval. A nakonec, když známý italský producent a filmový režisér Andrea Andermann dostal tento geniální nápad po produkcích Toscy v Římě a Traviaty v Paříži zinscenovat Rigoletta v Mantově - na reálném místě a v reálném čase, mě požádal, abych se ujal barytonové role Rigoletta. Z počátku jsem nevěřil, že bych to mohl dělat, ale po úspěšném Simonu Boccanegrovi, jsem se nakonec rozhodl a řekl ano. Byla to velká odpovědnost a velká výzva, ale také neobyčejná zkušenost zahrát si v tak neuvěřitelně krásném a historicky bohatém prostředí, do kterého Verdi svoji operu zasadil. Je to jedna z nejtěžších a největších Verdiho oper. Hudba je publiku velmi známá, publikum Rigoletta cítí a miluje ho. Jste znám tím, že Vaše vášně překračují hranice hudby. Podělíte se s námi o Vaše další zájmy? ...určitě sport, všechny sporty, ale obzvláště fotbal, závody F1 a tenis. Mám své oblíbence v každé disciplíně… můj „vlastní“ Real Madrid, dvojnásobný světový šampion Fernando Alonso a samozřejmě Rafael Nadal. Mezi další své vášně počítám jídlo a restaurace. Nyní vlastním restaurace Pampano v New Yorku, Mexico City a v Acapulcu. Moje babička byla také restauratérka a myslím, že odtud tato moje vášeň pochází. Zastáváte rovněž post prezidenta organizace Europa Nostra, která se věnuje evropskému kulturnímu dědictví... Jsem velmi poctěn tím, že jsem byl zvolen prezidentem takto prestižní organizace, jakou je Europa Nostra. Poté co jsem pečlivě zvážil svou velice naplněnou agendu, uvědomil jsem si, že tuto funkci mohu velmi dobře kombinovat se svými vystoupeními, které se často konají na různých místech v krásných historických městech po celé Evropě. Jsem opravdu hrdý, že mohu pro Europa Nostru pracovat a být součástí jejího neobyčejného a entuziastického týmu. Tím, že jsem akceptoval prezidentství, věřím, že budeme nadále pracovat pro záchranu evropského kulturního dědictví ohrožovaného přírodními kalamitami, lidskou činností a zanedbáváním. Myslím, že by si lidé, pro něž je kulturní dědictví součástí každodenního života a identity, měli uvědomit jeho zvláštní důležitost. Naše poslání není jen o kamenech, ale je většinou o lidech! Pokud dnes proklamujeme kulturní dědictví v Evropě, my z Europa Nostry bychom měli být především hlasem lidí a jejich komunit , kteří jsou dnes s dědictvím spojeni uměleckým, sociálním i lidským způsobem. Máte jako člověk, nejen umělec, ještě nějaké sny, které považujete za dosud nenaplněné? Vzhledem k tomu, že miluji to, co dělám, těžko se mi tyto dvě věci oddělují. Abych objevoval, rozvíjel a propagoval mladé operní talenty příští generace, založil jsem tři programy pro mladé umělce ve Washingtonu, Los Angeles a Valencii a dále soutěž Operalia, kterou tak pěkně hostí Quebec. Myslím, že zachování těchto programů a jejich kontinuální úspěch je pro mě tím hlavním cílem. Jsem vděčný za každý den, kterým jsem mohl prožít, a chci horlivě a svědomitě pokračovat tak dlouho, jak budu moci. zdroje: www.opernwelt.de, www.europanostra.org, www.thevitalitymag.com, www.guardian.co.uk

soutěžní VIDEO: Plácido Domingo v populární písni Granada Augustina Lary.

6

repetice

I/11


Operní okénko Koprodukční projekt MHF Český Krumlov a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, jehož výsledkem je každoroční nastudování nového operního titulu, si pro rok 2011 opět zvedá laťku. Jak známo do Českého Krumlova se totiž po roce vrátí jeden z největších tenoristů současnosti, Argentinec José Cura, aby zde ztvárnil roli Cania v novém nastudování opery Komedianti Ruggiera Leoncavalla. Český operní debut tohoto proslulého pěvce dodává na lesku celému projektu, který je pro svou původnost skutečným unikátem na tuzemské festivalové scéně. Je tedy, nač se těšit, a proto si již nyní představme tento operní titul blíže. Na sklonku roku 1891 se Leoncavallo rozhodl zkomponovat operu podobnou, avšak převyšující Mascagniho Sedláka kavalíra, jeden z exemplárních příkladů verismu. Během 5 měsíců Leoncavallo dokončil I pagliacci (Komedianty), svoji druhou operu, avšak první, která byla veřejně provedena. Toto dílo Leoncavalla takřka přes noc proslavilo a úspěch, jaký s ním dosáhl, nepotkal již žádné jiné z jeho dalších dvaceti děl. O dva doky později se Komedianti hráli po celém světě, od Mexika až po Moskvu. Libreto Komediantů, které napsal sám skladatel, vychází z jednoho případu, který řešil Leoncavallův otec coby policejní úředník v Neapoli. Skutečný případ se týkal herce ve středním věku, který zabil svoji nevěrnou ženu. Leoncavallo do příběhu vložil navíc prvky z commedia dell'arte, kočovné herce i naturalistické myšlenky. Hotové dílo předal Leoncavallo Sonzognově vydavatelské společnosti, která se postarala o první uvedení opery, jež se uskutečnilo 21. května roku 1892 v Teatro dal Verme v Miláně. Opera je krátká a skládá se z Prologu a dvou dějství. Původně Leoncavallo uvažoval jen o Prologu a jednom dějství, ale extatické přijetí vrcholné árie „Vesti la giubba“ přimělo skladatele ke spouštění opony po jejím zaznění, a tak se postupně vyvinulo druhé dějství „divadla na divadle“. „Vesti la guibba“ společně se srdceryvným „Ridi, Pagliaccio, sul tuo amore infranto!“ (Směj se, paňáco, i když tě tvá láska zradila), se stala nejslavnějším číslem z celé opery a povinností všech hvězdných tenorů. Ačkoli v Komediantech Leoncavallo neučinil žádný pokus odmítnout italské operní kořeny, inspiroval se zřetelně francouzskou lyrickou operou a wagnerovským Leitmotivem, což je patrné zejména ve statických symbolech komediantů: Caniův pochybovačný motiv, motiv reprezentující lásku Neddy a Silvia. Tato směsice prvků různých stylů nechává Leoncavalla promluvit zcela jedinečným způsobem. Leoncavallo tak celý špinavý příběh zasadil do melodického materiálu vysoké kvality a vysoké variability oscilující mezi lidovými melodiemi na jedné straně a prudce vášnivou, lyrickou Caniovou árii „Vesti la giubba“ na straně druhé.

AUDIO: Vesti la giubba v podání Josého Cury v Curychu. Opera Komedianti bude v rámci 20. ročníku MHF Český Krumlov na Otáčivém hledišti uváděna od 5. do 10. srpna 2011 a José Cura zde vystoupí ve dnech 5., 6., 7., 9. a 10. srpna 2011. Vstupenky v cenách 1400 – 2900 Kč jsou v prodeji již od 23. 7. 2010 na pokladně Jihočeského divadla, Dr. Stejskala 19, České Budějovice (tel: 386 356 925, [email protected]), on-line rezervace na www.otacivehlediste.cz. Více se o připravovaném nastudování dozvíte na webu Jihočeského divadla: http://www.jihoceskedivadlo.cz/.

V opeře se mistrně prolíná fantazie s realitou, zvláště v druhém dějství, kdy Canio, vědom si nevěry své ženy, transformuje svůj hněv do komedie, v níž sám hraje roli. Publikum se domnívá, že Canio je vynikající herec, ale jeho zuřivost je reálnou. Až když se smrt skutečně odehraje na scéně, pochopí diváci, že jsou svědky reality. Leoncavallo posléze opět „realitu“ rozbíjí postavou Tonia, podobně jako v Prologu, který publikum zpravuje o tom, že vše, co viděli bylo divadlo, a výrokem „komedie je skončena“ posílá diváky domů. Nahrávky v nichž, tento výrok zaznívá z úst Cania jsou nesprávné a jsou možná i dokladem pověstné tenorovské ješitnosti...

7

repetice

I/11


Ohlédnutí do historie… díl I. Dvacetileté výročí festivalu vybízí nejen k bilancování, ale také k ohlédnutí za uplynulými léty a ke vzpomínce na významné momenty, jež formovaly MHF Český Krumlov do jeho dnešní podoby. Pojďte s námi v našem třídílném seriálu zavzpomínat, jak se festival zrodil, rostl a sílil… První ročník MHF Český Krumlov byl několikadenní přehlídkou, která vznikla z nadšení organizačního týmu ve společnosti Auviex v roce 1992. Festival oficiálně zahájil tehdejší kancléř prezidenta republiky Karel Schwarzenberg a tehdejší starosta města. Na prvním zahajovacím koncertu v Zámecké jízdárně vystoupil orchestr Virtuosi di Praga pod taktovkou rakouského dirigenta Kurta Rapfa. Sólistou večera byl violoncellista Evžen Rattay. Festival svou dramaturgií a koncertním prostředím natolik zaujal, že se uskutečnil televizní i rozhlasový přenos zahajovacího koncertu. Druhý ročník probíhal od 20. do 25. srpna 1993. Denně se uskutečnily dva koncerty. Zámecká Jízdárna se stala koncertním sálem pro zahajovací i závěrečný večer. Na obou koncertech vystoupily mezinárodní hvězdy i osobnosti

českého hudebního nebe. Houslový virtuos Ivan Ženatý hrál v doprovodu Kammerorchester Stuttgart s dirigentem Martinem Sieghartem. Přehlídku uzavřela slavnými operními áriemi mezzosopranistka Dagmar Pecková za doprovodu orchestru Národního divadla, který řídil Jan Štych. Podle kladných ohlasů prvních dvou ročníků festivalu se ve třetím roce organizátoři rozhodli prodloužit hudební přehlídku o několik dní a obohatit ji o nová, neobvyklá koncertní prostředí. Na zahájení zazněla Händelova Vodní hudby a Hudba s ohňostrojem v podání Pražského žesťového souboru, Pražských komorních sólistů, souboru Virtuosi di Praga, pod taktovkou dirigenta Andrew Mogrelia nad jezírkem v Zámecké zahradě. Tento koncert potvrdil myšlenku pořadatelů, že krásná hudba umocněná zajímavým prostředím znásobuje nezapomenutelné zážitky návštěvníků. Během třetího ročníku vystoupil i Kamčatský komorní orchestr s dirigentem G. Avvakumovem a závěrečný koncert, věnovaný českým skladatelům, provedla Česká filharmonie pod vedením německého dirigenta Gerda Albrechta.

8

repetice

I/11


Čtvrtý ročník trval již dva týdny a koncerty se konaly na nových, neotřelých místech, jako například v renesanční chodbě krumlovského zámku se souborem Ars Cameralis a programem Na úsvitu renesance. Festival otevřel orchestr Solistes Européens Du Luxembourg s dirigentem Jackem Martinem Händlerem se sólisty Cyprianem Katzarisem – klavír, Yigalem Tunehem – housle a Elyakumem Saltzmanem – housle. Na závěr zněla díla A. Dvořáka a P.I. Čajkovského, Pražské Symfoniky dirigoval Vladimír Válek. Zahajovací koncert pátého ročníku se pro mnohé festivalové návštěvníky stal nezapomenutelným. Impozantní večer se odehrál na Jižních terasách krumlovského zámku, kde bylo nad Vltavou umístěné pódium, na které se diváci dívali z protějšího břehu. Na programu byla velkolepá světová premiéra díla Františka Xavera Thuriho – Vodní hudba pro Český Krumlov, která byla napsaná pro MHF Český Krumlov. Na kantátě k poctě čtyř šlechtických rodů se podílela řada nejen našich významných umělců. Zážitkem byly také operní árie českého a italského repertoáru v podání sopranistky Evy Urbanové v doprovodu Orchestru Národního divadla v Praze. Součástí MHF se v tomto roce stal i Klavírní festival, na němž vystoupili přední čeští virtuosové. Šestý ročník MHF Český Krumlov se konal od 8. do 23. srpna. Vedle již osvědčených zámeckých interiérů, si festivaloví návštěvníci vyslechli hudbu i na jiných místech hradu a zámku a i za jeho branami. Náměstí Svornosti se v historickém centru města stalo místem stěžejní události festivalu – Italské noci. V doprovodu Orchestru Státní opery s dirigentem Filippem Gigantim z Itálie zazněly slavné operní árie v podání českých a italských pěvců. V dramaturgii festivalu nebyly opomenuty ani jubilea úmrtí skladatelů Felixe Mendelssohna – Bartholdyho a Johannesa Brahmse. Znovuvzkříšení se dožily zapomenuté barokní a klasické operní předehry a árie z rukopisů archivu českokrumlovského zámku. Do doby rudolfínské se návštěvníci přenesli s pomocí historických hudebních nástrojů Rožmberské kapely. Pokračování v příštím čísle 9

I/11

repetice elektronický informační zpravodaj

3 otázky pro...

…prezidenta MHF Český Krumlov Jaromíra Boháče

Jste duchovním otcem MHF Český Krumlov, co Vás před 20 lety přivedlo na myšlenku vybudovat takovýto festival a je dnes MHF Český Krumlov tím, o čem jste tehdy snil? Myslím si, že nejlepší věci v životě vznikají většinou náhodou a začátek krumlovského festivalu je svým způsobem také určitá náhoda, protože Jaroslav Krček mě v roce 1991 vzal do Českého Krumlova, abychom jako agentura ekonomicky a produkčně pomohli tehdejšímu festivalu komorní hudby. My jsme získali peníze a produkčně ho zajistili. Tenkrát to byl pětidenní festival, a tak jsme se sblížili s městem. Ve svých úvahách co dál jsem došel k závěru, že festival komorní hudby je pro město malý, a že bychom měli vybudovat festival nový, žánrově bohatší, který bude více otevřený a bude mít v názvu mezinárodní hudební festival. Tehdy po revoluci to bylo i vcelku logické. O rok později v roce 1992 už proběhl první ročník, který také měl tehdy jen pět dní a začínal s rozpočtem 650 tisíc korun. Partneři to ale po prvním roce vyhodnotili velmi dobře a stejně tak i média. Řekli jsme si, ano, ta cesta je správná, a tak začal festival v Českém Krumlově. Když jsem se tehdy na Český Krumlov díval jako na lokalitu, tak se mi zdálo, že je zde hodně prostředí, kde by se koncerty z koncertních sálů a interiérů daly realizovat v exteriérech, navíc si myslím, že k letnímu festivalu takovéto koncerty patří. Český Krumlov je historický skvost a vždy lze na pozadí najít nějakou hezkou dominantu nebo architekturu. V Praze bylo zavedené Pražské jaro, a když chcete budovat něco nového, tak proč v Praze vytvářet svým způsobem nějakou umělou konkurenci něčemu, co prostě funguje a má jméno. Podíval jsem se na jih od České republiky, do Rakouska, a řekl si, vždyť nakonec největší festival není ve Vídni, nejslavnější a největší festival je v Salcburku. Salcburk je samozřejmě větší město, ale viděl jsem tam určité podobnosti s Českým Krumlovem. Zkusme tedy v jiném městě než v Praze vybudovat velký festival. Dnes má Salcburk 90 let a asi i o něm při jeho dvacátém ročníku někdo nějak přemýšlel. Když se my z pozice 20. ročníku ohlédneme, tak jestli nám to takto půjde dál, tak nevím, kde budeme za těch 70 let. Bohužel se toho již nedožiji, ale docela by mě to zajímalo. Myslím si, že kromě šťastného výběru místa, jsme svým způsobem v řadě milníků, kterými jsme prošli, měli vždycky relativně štěstí, ať to byly povodně v roce 2002 nebo totální nedostatek finančních prostředků v roce 1996… A nyní jsme tam, kde jsme nejenom díky prostředí, ale především je to o týmu lidí. Za ta léta vždy ve firmě byli lidé, kterým šlo o to, aby festival šel dopředu, aby pro něj udělali to, co je nejlepší pro jeho rozvoj. Bez lidí to nejde a nikdy to není věc jednoho muže. Jsem v čele festivalu 20 let a vím tedy, jak se náš tým za tu dobu pozměnil a rozšířil.

Zavzpomínejte s námi na 18. ročník festivalu v dokumentu natočeném Českou televizí.

Další zajímavá videa a fotografie z festivalu najdete na našich nových kanálech na YouTube a Flickru:

10

repetice

I/11


Vždycky jsme měli zatím štěstí, že jeho obnova byla postupná a noví lidé přinesli hodně nových impulsů. Pořádat festival není jen o umělcích a koncertních místech, ale i o produkčním zabezpečení, o mediálním dosahu, o PR, reklamě, o službách, o městě. V tom si myslím, že jsme měli štěstí, kterému jsme šli naproti prací a s přesvědčením, že naše práce má smysl. V roce 2011 oslaví festival úctyhodných 20 let existence. Jak toto výročí vnímáte a v jakém duchu se ponesou jeho oslavy, především z hlediska dramaturgické koncepce? Vnímám letošní ročník jako završení snahy mnoha lidí vytvořit v Českém Krumlově velký festival. Určitě i jako poděkování všem lidem ve firmě, spolupracujícím firmám a finančním partnerům za jejich pochopení a věrnost. Oslava bude jak se na festival patří především hudební. První velkou hvězdou bude na zahajovacím koncertu světově proslulý mexický tenorista Ramon Vargas, kterého doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu řízený vynikajícím slovenským dirigentem O. Lenárdem. Hned druhý den pozveme návštěvníky festivalu do sálu Zámecké jízdárny na další velké interpretační jméno — violoncellistu Mischu Maiského, kterého na pódiu doplní korejská houslistka Sanghee Cheong a i jeho dcera klavíristka Lily Maisky. Taktovky se tentokrát u Symfonického orchestru Českého rozhlasu ujme Daniel Raiskin. Z tohoto koncertu bude pořízen i televizní záznam. Postupně se na festivalu představí i zástupci české houslové školy: Václav Hudeček, který si přizve na jeviště mladé české talenty, a Ivan Ženatý. Ze zahraničních interpretů pak Tanja Becker Bender. Dobovou hudební interpretaci bude na koncertě v Maškarním sále zastupovat soubor Collegium Marianum. Českou kytarovou školu přestaví na svém recitálu Pavel Steidl. Uprostřed festivalu budeme mít tu čest přivítat další dvě velká světová jména. V nové inscenaci R. Leoncavalla Komedianti,

kterou připravujeme ve spolupráci s Jihočeským divadlem, se v titulní roli Cania představí argentinský tenorista José Cura a druhý den v Pivovarské zahradě vystoupí fenomenální trumpetista Arturo Sandoval, kterého doprovodí CBC Big band. Za zmínku určitě stojí další pokračování večera z Broadway se sólisty Christian Noll, Ane Runolfsson a Robem Evansem. Po letech vracíme na program festivalu do Pivovarské zahrady flamengo a pozvali jsme vynikající španělský soubor v čele s kytaristou Carlosem Pinanou. Národní večer bude tentokrát spojen s národem, ze kterým jsme ještě nedávno byli ve společném státě. Slovenskou kulturu bude na večeru zastupovat Miroslav Žbirka a folklórní soubor Lúčnice. Určitě vyvrcholením festivalu bude závěrečný koncert festivalu. V novém koncertním prostředí pod poštou přivítáme „krále opery“ Placida Dominga. Tento světově proslulý pěvec kromě toho, že uzavře 20. ročník festivalu, tak přijal roli i „tváře“ letošního ročníku. Bude nás provázet celou přípravou festivalu, při jeho konání a sám jej pak ukončí. Na jevišti se též představí sopranistka Ana María Martínez a taktovky se ujme Eugene Kohn. Tento výjimečný galakoncert doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Jestliže nám bude nakloněno i počasí, tak věřím, že letošní 20.ročník bude natolik mimořádný, že nám všem ještě dlouho utkví v paměti jako rok, kdy hudba ve spojení s prostředím a lidmi dosáhla svého vrcholu. Jaká je Vaše vize festivalu do dalších let? Český Krumlov jako město je samozřejmě svým způsobem limitní. Například infrastruktura nebo jeho dopravní dostupnost. Má i určité handicapy, které neovlivníme, ale věříme, že se vše časem zlepší. Možná i díky festivalu přijde další zájem investorů postavit další hotely, vzniknou nové a lepší služby. Půjde-li vše v návazných krocích, tak si dovedu představit, že jednou budeme hodně velký festival, a že určitě i rozpočtově na tom budeme

11

repetice

I/11


tak, abychom stabilně mohli zvát řadu vynikajících umělců z různých žánrů. Myslím si, že za minimálně sedm posledních let jsme dokázali na festival přivézt velká světová jména. Dnes už svět ví, že je v Českém Krumlově festival a reaguje zatím pozitivně. Není problém se s umělci domluvit, že chtějí a přijedou do Českého Krumlova na hudební festival vystoupit. Teď už je to problém v rovině ekonomické, jestli na to má festival peníze hvězdy zaplatit a jestli potom ty projekty, které jsou rozměrnější, bude schopen dále uskutečňovat. My sami o sobě můžeme festival dále rozvíjet, ale bez spolupráce s partnery, městem, krajem, státem, s tím sami nic moc dalšího neuděláme. Jsou zde místa, kde můžeme dělat i populárnější koncerty pro 10-30 tisíc lidí, ale neumožňuje nám to zatím dopravní obslužnost místa, ne Českého Krumlova, ale konkrétního místa, kde bychom takový koncert chtěli realizovat. O tom chceme v dalších letech diskutovat. Je to také o vůli vedení města si říci, ano, my to chceme. Vize do budoucna zůstává v tuto chvíli stejná. Vícežánrovost festivalu prospívá, a to je dobře. V dalších letech bych se rád vrátil k velkým projektům, které měly i scénicko-výtvarnou hodnotu a byly nějakým způsobem zpracovány, na což třeba dneska nemáme peníze, abychom tedy ještě do této výpravnosti investovali tolik prostředků, kolik by potřebovaly.

Exteriérové prostory pro koncerty určitě zůstanou dominantou dramaturgie. Přes optimismus, který mám vůči dalšímu rozvoji festivalu si ale bohužel nemyslím, že bychom v blízké budoucnosti měli v Českém Krumlově koncertní sál pro 2000 lidí. Co se týče dramaturgických novinek, tak v některých letech jsme přinesli i populární hudbu, Karla Gotta, Elán, měli jsme projektové věci, jako Čechomor s Českou filharmonií, hodně mimožánrových koncertů, jazzových koncertů. Toužili jsme po operním představení, protože i tato vrcholná hudební forma na velký festival patří. Dnes jsme jeden z mála českých festivalů, který ve spolupráci s Jihočeským divadlem připravuje vlastní inscenace, což je v Čechách velmi neobvyklé a prakticky to žádný pořadatel nedělá. Komorní hudba na festival patří, duchovní hudba též a v rámci Krumlova je vhodné věnovat se i dobové interpretaci. Určitě připravit operu i pro barokní divadlo, už jsme v něm operu realizovali a chtěli bychom tam opět připravit další velkou produkci. Bude se spíše jednat o to za jakých podmínek, s kým a jaké dílo nastudujeme. Možná někoho zklamu, ale třeba hip hop na festivalu nikdy nebude… sice se říká „nikdy neříkej nikdy“, ale tam, kam já se dokážu do budoucnosti podívat, tak si myslím, že by vše mělo zůstat dramaturgicky tak, jak je to v současné době.

11

repetice

I/11


Rok ve znamení rožmberské růže...

Rožmberský rok

...aneb jací byli páni z Rožmberka 2011 - díl první V roce 2011 uplyne 400 let od úmrtí posledního mužského potomka nejvýznamnějšího šlechtického rodu Rožmberků Petra Voka. Po celý rok budou odkaz tohoto rodu připomínat dvě velké výstavy v Praze, rožmberské expozice muzeí zřizovaných Jihočeským krajem, slavnosti jihočeských měst a obcí či divadelní představení ze života Rožmberků. K oslavám se hudebním projektem připojí i MHF Český Krumlov. Zalistujme proto dobovými prameny a zavzpomínejme na šlechtický rod, jenž se výrazně zapsal nejen do zdí českokrumlovského hradu... Páni z Rožmberka byli staročeskou rodinou panskou, jež držela od XV. stol. první místo po králi a vynikajíc bohatstvím a mocí nad jiné rodiny, zřídila si rodinný řád a svého vladaře, jímž býval prvorozený syn neb nejstarší. Byli větví rodu Vítkovcův a majíce s nimi společné znamení erbovní, totiž růži pětilistou, lišili se od nich jedině barvou (červenou na stříbrném). Teprve od polovice XVI. stol., když si dali namluviti, že pocházejí z vlašského rodu Ursinův, rozmnožili erb ten tak, že přijali do spodní polovice štítu tři pruhy pošikem a medvědy za štítonoše. Moc jejich na počátku byla mnohem skrovnější, nežli ke konci. Vítek, syn Vítkův a předek jejich, z prvotního zboží v kraji vltavském dostal Prčici a psal se také z Plankenberka (něm. překlad Prčice). Se svými bratry nabyl (ne-li po otci zdědil) lesnaté krajiny při jižním pomezí, kdež časem potomstvu jejich vzrostla rozsáhlá panství. Od r. 1231 vyskytuje se také jako držitel manských zboží pasovských. Před r. 1243 založil pevnost Přiběnice. Zemřel před r. 1250. Přečkali jej synové Vok a Vítek. Tento měl za díl Přiběnice, ale zemřel již před r. 1259. Vok (na obrázku vlevo) založil na dílu svém před r. 1250 hrad Rožmberk (Rosenberg). Od r. 1255 až do smrti byl nejv. maršálkem, r. 1255 byl s Přemyslem II. v Prusích, od té doby byl hejtmanem v Horních Rakousích. Odtud vtrhl s králem r. 1257 do Bavor, ale když král byl donucen ustupovati, zavřel se s jinými pány v Mühldorfu, kdež udatně se bránili 9 dní, až na závazek propuštěni. R. 1259 založil klášter na Vyšním Brodě, r. 1260 dostal od krále hrabství Rakousy a vyznamenal se u Kressenbrunna. Asi od těch časů byl hejtmanem ve Štýrsku. Rozmnoživ r. 1261 nadání kl. vyšňobrodského zemřel 3. čna 1262 ve Štýrském Hradci. Asi od r. 1257 byl ženat s Hedvikou ze Šaumburka (†13. ún. 1315). Synové jeho Jindřich a Vítek (†22. září 1277) zdvihli se r. 1277 proti králi Přemyslovi II. a plenili po zemi. Po Vítkovi zdědil kl. vyšňobrodský několik vesnic. Jindřich táhl r. 1278 do Rakous, obdařil (1279, 1281) klášter vyšňobrodský, postoupil Rakous r. 1282 Albrechtovi Habsburskému, prodal r. 1285 Neveklov. R. 1287 a 1290 zdvíhal se proti Václavu II. Asi od r. 1297 byl nejv. komorníkem. Po vymření krumlovské větve zdědil hrad Krumlov, na nějž pak přenesl sídlo. Po vymření Přemyslovců přidržel se rakouské strany, začež mu král Rudolf slíbil hrad Rakousy (1306), ale nemoha mu jej dáti, zastavil mu (1307) hrad Zvíkov. Darování to stalo se v ležení u Horažďovic, jež Jindřich s králem obléhal. R. 1307 prodal Křivsoudov, za nějž získal zboží k Přiběnicům příležitá, uznav pak Jindřicha Korut. králem, dostal potvrzení na Zvíkov. Stav se pražským purkrabím, zemřel 4. čce 1310 na hradě Pražském. (Manž. Eliška z Dobrušky †22. led. 1307.) Dcery: Johanka (†3. ún. 1317, manž. Jan z Michalovic), Markéta (†14. čna 1357, manž. Bavor ze Strakonic), Anežka (manž. Perholt *?+ z Lipého), N. (manž. Jan z Kravař).

12

repetice

I/11


Syn Petr (takto je vyobrazen na oltáři kl. vyšňobrodského) oddal prý se v mládí stavu duchovnímu a vstoupil do kl. vyšňobrodského. Od r. 1309 vyskytuje se vedle otce, po něm také měl nejv. komornictví. Králi Janovi byl věrně oddán, pomáhal mu r. 1315 proti Jindřichovi z Lipého. Zrušiv slib manželství dceři tohoto, pojal r. 1316 Violu, vdovu po Václavovi III., jež však 21. září 1317 zemřela. R. 1318 oženil se s Kateřinou z Vartemberka (†6. dub. 1355) a týmž časem odstoupiv od krále, oblehl Budějovice, r. 1319 přitáhl na pomoc královně a potom táhl s králem do Slezska a Lužice. R. 1322 koupil Choustník, r. 1323 obdržel od krále potvrzení na Zvíkov a vyměnil si od něho Bukovsko, vyplatil asi r. 1325 panství kamýcké. Když král od něho Zvíkov vyplatil, zastavil mu na místě peněz Lety a všechny zlaté doly (kromě jen několika). Mladý král Karel, chtěje se odebrati za otcem, učinil jej hejtmanem v Čechách. R. 1336 získal Zbiroh a r. 1341 Haslach od biskupa pasovského, r. 1345 od krále Pacov, také měl Plumlov, jejž r. 1347 zadaroval, zboží žiželické a j. Mnoha dobrodiní učinil klášteru ve Vyšním Brodě a far. kostelu v Krumlově. Stavěl kostely a kaple na všech svých statcích. Zemřel 14. říj. 1347, vstoupiv nedávno před tím do kl. vyšňobrodského. Po něm jmenován byl řád soudu zemského, kterýž u sebe míval, Knihou starého pána z R. (»Arch. český«, I., 447.) Dcery: Kateřina (manž. Jiří ze Šternberka), Anna (manž. Jindřich z Lipého), Mecela (†3. říj. 1380, manž. Jan z Leuchtenberka), N. (manž. Boček z Kunštátu), N. (manž. Heřman z Potšteina), N. (manž. Dobeš z Kamenice). Nejstarší syn Jindřich padl s králem u Kreščak. Druhý, Petr, oddal se stavu duchovnímu, byl napřed kanovníkem v Praze, Olomouci a Pasově a pak proboštem u Všech svatých na hradě Pražském (†16. list. 1384). Ostatní, Jošt, Jan a Oldřich, drželi nedílně s Petrem rozsáhlá zboží po otci, k nimž přibyl Milčín. S mateří Kateřinou založili r. 1350 klášter františkánský v Krumlově, r. 1361 panenský klášter sv. Kláry tudíž, r. 1367 klášter august. v Třeboni a kromě toho klášter pavlán. na Výtoni. Mnohá dobrodiní činili klášterům a kostelům na panství a nadali český špitál v Římě. Jošt, řídě jmění, byl v l. 1347 -52 nejv. komorníkem, zapletl se r. 1352 do válek (Palacký, II. b 122), r. 1349 založil s bratřími hrad Dívčí Kámen, r. 1355 hrad Helfenburk, v l. 1356-57 pozdvihl se zase proti Karlovi IV. Zemřel 24. led. 1369, z manželky Anežky z Wallsee (†v květnu 1402) potomkův nepozůstaviv. Bratří výborně hospodařili; přibyl jim Bavorov, r. 1352 koupili Sedlčany, r. 1354 vsi u Bukovska, r. 1358 dostali mnohé odúmrti, r. 1359 koupili Nový Hrad a Sviny, r. 1362 Soběnov s vesnicemi, v l. 1364-66 Třeboň, r. 1364 Deštnou s vesnicemi. Obdrževše r. 1362 majestát, aby budouce dílni po sobě děditi mohli, přikročili k dělení hned po smrti Joštově; ke konečnému došlo v l. 1373 až 1374. Oldřich obdržel Nový Hrad, Přiběnice, Choustník, Vildštein a Žiželice, Petr a Jan, zůstavše v nedílu, vzali Rožmberk, Haslach, Vítkův Hrádek, Frymburk, Krumlov, Maidštein, Poděhusy, Helfenburk, Bukovsko, Přiběničky s Jistebnicí, Milčín,Sedlčany, Strašice, Zbiroh a Třeboň. Po smrti Petrově (†16. list. 1384) držel rozsáhlá zboží Jan sám a zemřel 1. září 1389. Z manž. Elišky z Halsu (†1384) neměl dědicův. Oldřich získal r. 1380 Mezimostí, r. 1387 Velešín a j. drobné statky. Obšírné jeho poslední pořízení (16.ún. 1390) svědčí o ušlechtilosti a spravedlivosti jeho povahy. Z manželky Elišky z Vartemberka (†12. břez. 1387) měl syna Jindřicha a dcery Annu (od r. 1409 manž. Hauga hr. z Montfortu) a Anežku (od r. 1408 manž. Reinprechta st. z Wallsee). Jindřichem začal nešťastný směr některých členů rodu tohoto zasahovati do běhů veřejných rušivě. Vstoupiv r. 1394 do panské jednoty, byl 8. května při jetí krále Václava v Králově Dvoře, vytýkaje mu tu poklesky jeho panování, zajatého pak vezl na Přiběnice a Krumlov a odtud do Rakous. 13

repetice

I/11


Za to mu kníže Jan Zhořelský škodil na statcích. Když pak propuštěný král nepovoloval pánům, Jindřich vytrhl do pole, maje pomocné vojsko z Rakous, položil se u Budějovic, zbořil hrad Kuglvaid a opanoval Vodňany (1395). Po učiněné smlouvě Jindřich stal se nejv. purkrabím (1396), ale r. 1397 ssazen, zase se jím stal r. 1400 a při korunování králové Žofie sám druhý držel korunu nad její hlavou. R. 1404 v lednu zase mu týž úřad odňat. Jednáním tímto Jindřich uvalil první veliký dluh na svůj rod. Ke statkům připojil r. 1395 Bor a Čečovice, dav za ně polovici Vilhartic a od krále obdržel r. 1405 hrad zbořený Kuglvaid. Zemřel 28. čce 1412. Ženat byl 1. od r. 1380 s Barborou ze Šaumburka (†1398), 2. od r. 1399 s Eliškou z Kravař a z Plumlova (†25. čce 1444). Z prvního manželství narodili se syn Petr (†7. pros. 1406) a dcera Lidmila (†v panenství), z druhého Oldřich (*13. led. 1403) a Kateřina (*1405, manž. Reinprecht ml. z Wallsee). Poručenství nad sirotky a statky ujal se Čeněk z Vartemberka a z Veselé; on a máti vštípili mladému Oldřichovi lásku k učení Husovu a r. 1417 ssazeni faráři, kteří nechtěli přisluhovati podobojí. R. 1418 Oldřich (vyobrazen) ujal řízení panství. Všechny své poddané po městech a vesnicích obdařil svobodami (1418) i Vodňanským dopustil (3. břez. 1420) zase se hraditi a propustil je ze závazků, jimiž se zavázali r. 1395 panské jednotě. Ještě 20. dub. 1420 vydal s Čeňkem a Pražany veřejné rozepsání o zavržení krále Sigmunda. Avšak nedlouho potom stala se s ním změna. Pokroky Táborských, demokratický i výstřední ruch na novém Táboře se vzmáhající otřásly jím tak, že napřed poddal se v poslušenství krále Sigmunda, potom jeho kázáním oblehl Tábor (ok. 15. čna) a na hradě Žebráce se odpřisáhl kalicha. Nezkušený jsa ve válkách, přepaden jest dne 30. čna od Mikuláše z Husi, a ač počtem byl mnohem silnější, tak hřmotně na útěk obrácen, že celé ležení na místě zanechal. Ze zlosti mstil se na svých kněžích podobojí a kteří nechtěli odpřisáhnouti, mořeni ve vězení na hradech. Oldřich byl od té doby úhlavním nepřítelem strany táborské. Chtěje opanovati Kamenici, odkudž mu Táboři škodili, vpuštěn zrádně do města, ale nedosáhl ničeho více, než že město vypálil. Táboři proti tomu opanovali Lomnici, Soběslav a Přiběnické hrady. Tím donucen (8. list. 1420) učiniti příměří s jejich stranou až do masopustu a potom (25. dub. 1421) čtyřem kusům pražským průchod dáti na všech svých panstvích. Ač obdržel r. 1420 celé klášterství korunské zápisem, zavedl se přece válkami tak, že zastavil Rožmberk (1420) a prodal Haslach (1421). Dne 8. břez. 1422 obdržel majestát, aby bil minci zrna a střihu obvyklého. Přiměří se stranami píseckou a táborskou (zvláště po r. 1425, když mu vypálen Nový Hrad) stále obnovováno. Pro závady zastavil r. 1427 Vítkův Hrádek a prodal r. 1428 drahně vesnic na Prachensku. Úspěchy Jana Smila z Křemže přiveden k tomu, že mu musil pustiti Lipnici, ujatou po Čeňkovi (1429). Za to získal Zvíkov. Stoje tehda v popředí při veřejných bězích na sněmích r. 1421 a 1423, volen sám několikátý za správce zemského, ač jalového. Od r. 1425 již byl tak vysílen, že zjevné války se neodvážil, a sám psal králi Sigmundovi: »Také žeť tak znamenitě jako prve nepřátelům pro jich velikou sílu nemohu překážeti, tak mnoho jako prve lidí nemaje; než co jediné kradí mohou okolo vojsky, i také jinde, kázal sem překážeti. Byť je věšeli jako prve zjevně, nesmíme; než podtají, koho lapí, utopí neb umoří.« R. 1433 vykoupil si mír se Sirotky, kteří na jeho zboží vpadli, jen penězi. Bitva Lipanská, v níž bojoval lid jeho, pomohla mu tak, že »na nohy povstal«. Získav před tím Pořešín, obsadil Protivín a r. 1435 od jara obléhal Lomnici, kterou teprve 12. list. smlouvou získal a pak podržel přes rozkaz královský. Také mu vráceny r. 1437 Přiběnice a od císaře obdržel Zvíkov a klášterství milevské zástavou. Po smrti Sigmundově zasazoval se o přijetí krále Albrechta, a když Albrecht zemřel, usiloval o to, aby Ladislav Pohrobek uznáván byl za dědice království.

14

repetice

I/11


Od těch dob Oldřich řídil, ne-li zjevně, tedy takořka pod záclonou osudy království. Byl muž neobyčejné bystrosti, ale při tom podlé a ošemetné povahy, jenž každou dobrou věc mařil, jestliže se nesrovnávala s jeho umíněností nebo prospěchářstvím. Jako nepřítel husitství zavděčil se církvi a jeho rada jako nejmocnějšího pána ode všech světských i duchovních v cizině hlavně vyhledávána, kdykoliv s Čechy co činiti měli. Pletichářství jeho mařilo až do r. 1450 všechen obecný mír. Lakotný jsa po cti a jmění, mnoho si vymohl na králi Sigmundovi, ale ani to mu nestačilo. Falšoval listy, kterým jeho předkům prý udělovány byly statky a hodnosti. Z listů těch dovozovali on a potomci, že mají přednost přede všemi rodinami, že jsou podle majestátu (23. čna 1264) předními popravci po králi. Oldřich padělal majestát 22. led. 1360, jímž zřízeno vladařství v rodě, a ještě drahně jiných listův (»Čas. hist.«, 1896). Z lakoty zajal dávného nepřítele Jana Smila a vině jej jako popravce z falše, donutil jej, aby mu vydal Hus, Volary a jiné vesnice, ale potom jej přece utratil (1444). R. 1445 získal zase Vildštein, r. 1448 koupil Louzek a získal Prachatice. Rok 1448 znamenal důležitý obrat v jeho životě. Od opanování Prahy jednota Poděbradská byla silnější než ostatní tři strany, a majíc vůdce rázného, překazila všechno pletichářství Oldřichovo. Již donucen i on, aby přivěsil pečet svou ke smlouvě Vildšteinské (11. čna 1450). Nabyv odtud přesvědčení, že nelze přemoci stranu podobojí prostředky ani mravnými ani nemravnými, byl trpným pozorovatelem potomního vývoje, více dopouštěl než působil. Ač ještě nebyl stár, zdá se, že byl tělesně vysílen. Církev, potřebujíc k vedení boje ráznějšího, doufala v jeho nejstaršího chrabrého syna. Domluvami missionáře Kapistrána a vyličováním marností světských dal se pohnouti k tomu, že 13. list. 1451 odevzdal vladařství synu Jindřichovi, vymíniv si toliko důchody z Třeboně a Krumlova. Ale když Jindřich v lednu 1457 zemřel, Oldřich ujal se zase vladařství s druhým synem Janem, prodal Prachatice a Volazdroj: Ottův slovník naučný ry a postoupil vladařství (14. květ. 1457) synu Janovi. Vymínil si hrad Maidštein, zboží kremžecké a 500 kop platu. Hospodářství měl Jan těžké, protože otec válkami a jízdami zavedl své statky tak, že třeba bylo založiti tlusté knihy dlužní a v nich pro přehlednost opisovati zápisy a zástavy. Jan při tom zanedbával otce tak, že měl i nedostatek. V té příčině služebníci rodu dne 13. led. 1458 učinili výpověď mezi otcem i synem. Ani ta nevedla k obapolné shodě. Oba si činili protimyslnosti a žalovali u krále (1461). Tento nařídil bisk. Joštovi, aby je smířil. Po vypovědi jeho (17. srp.1461) Oldřich odstěhoval se zase do Krumlova a zemřel 28. dub. 1462. Z manž. Kateřiny z Vartemberka (†29. čna 1436) měl tři syny a dcery: Anežku (†25. čce 1488), pannu bujarého a veselého ducha (»Hist. sb.«, 1883, str. 110), Lidmilu (od r. 1452 manž. Bohuslava ze Švamberka) a Perchtu (vyobrazena). Tato vdavši se r. 1449 za Jana z Liechtenšteina, prodělala manželství plné zármutku a strádání (†1476 ve Vídni. Žalobné její listy otištěny v »Arch. č.« IX. B. Balbín spletl ji s Bílou paní). Pokračování naleznete v příštím čísle Repetice.

15

Jazzové okénko ARTURO SANDOVAL

¡viva flamenco!

Osobnost čísla RAMÓN VARGAS

VYBÍRÁME Z PŘÍŠTÍHO ČÍSLA:

11

Recommend Documents