11

Leden 2013 Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11

Obsah Úvodní slovo. . Důležité informace. Společenská kronika A co vy na to? . Ohlédnutí . . Téma měsíce . Příspěvek pana Včaly Pro dlouhou chvíli

__strana . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

3 4–5 6 7 8 9 – 14 15 – 16 17

Adresa zařízení: S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail: [email protected] , www.s-centrum-hodonin.eu časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času tel.: 518 399 942, e – mail: [email protected], [email protected] 2

Úvodní slovo Vážení a milí čtenáři, všechny vás zdravíme v novém roce 2013. Pokud čtete tyto řádky, pak jste zůstali věrni našemu zpravodaji i v tomto roce a za tuto vaši přízeň vám patří naše díky. Opět budete v našem zpravodaji nacházet své obvyklé a oblíbené články, informace i kratochvilné stránky. Nový rok začíná také nově i v našem společenském životě. Máme tu historický moment, který je v rukou nás všech, tedy občanů české republiky. Tímto momentem je jak jinak přímá volba prezidenta naší vlasti. Proto bychom s tímto počinem měli naložit svědomitě a zodpovědně. Avšak protože je to něco nového pro nás všechny, bude jistě i odpovědnost (a já tomu pevně věřím, že bude) zvoleného kandidáta mnohem větší než tomu bylo doposud. Tak doufejme. K úřadu prezidenta patří také neodmyslitelně manželka – tedy „první dáma“. Společně si tedy v tématu pro tento měsíc zavzpomínáme na „první dámy“ bývalých prezidentů. A svůj příspěvek k tomuto tématu přidá i pan Miroslav Včala. Abychom se ale nevěnovali pouze a jen politice a to hned od samého začátku, musím vám sdělit dobrou zprávu a to, že opět po roce připravujeme pro vás již II. Ples seniorů. O této akci se dozvíte více v rubrice „ Co nás čeká“. Důležitou informací pak jsou také nové úhrady, které budou platné od 1. února 2013. A já si neodpustím upozornit vás opět na možnost přispět svým názorem, nápadem anebo i kritikou. Pokud budete přesvědčeni, že by to, co se vám honí hlavou, měli vědět i ostatní, pak neváhejte a svůj příspěvek vložte do schránky u dětského koutku, nebo osobně přineste do dílny volného času. Přeji vám mnoho zdaru a radosti v tomto novém roce a co nejméně starostí a bolesti. Za kolektiv DVČ Martina

3

Důležité informace Novoroční zamyšlení V sociálních službách pracuji už téměř dvacet let. Za tu dobu jsem viděl kolem sebe hodně lásky, radosti ale i bolesti, nenávisti, závisti.... Osudy a životy seniorů mne vždycky zajímaly. Mnohdy měli těžký život. Prošli si dokonce vězením, prošli válkou a často neměli co jíst. Při každodenním kontaktu s vámi se stávám svědkem různých situací. Milých, humorných, bolestných, ale, a to častěji a častěji, zákeřných a zlých. Za všechny uvedu jeden příklad: Jeli jsme výtahem do jídelny a jedna nejmenovaná paní vrazila schválně do druhé tak, že téměř upadla. Když jsem se zeptal, proč to udělala, odpověděla mi – „ Já jsem tady byla první a „ONA“ mě jenom zdržuje“ – ta „ONA“ – byla paní z vrchního patra, tedy z Domova se zvláštním režimem. Každý den si stěžujete na jídlo, na souseda..... Mnozí máte na pokoji vlastní TV, sledujete tedy zprávy. Cožpak nevidíte, kolik lidí, dětí, seniorů nemá co jíst, kde bydlet?! Věřím, že každý má každodenní zdravotní potíže či bolesti, že život a soužití se spolubydlícím není vždy jednoduchý. Ale podívejte se kolem sebe. Máme tu krásné zařízení, spoustu lidí jsem slyšel říkat samou chválu. Děláme pro vás různé akce a podle mne tady rozhodně hlady netrpíte. Zařízení dělají lidé. Jací jste – takové je S-centrum. Netýká se to jen zaměstnanců, ale i vás seniorů. A tak na vás apeluji!! Buďme v novém roce 2013 na sebe vlídnější, laskavější, buďme jedna rodina a ukažme okolí, že když se chce, tak jde všechno. Vzpomeňme si na přísloví: Co si kdo zaseje, si také sklidí. Spokojený a pohodový rok 2013 všem seniorům přeje váš Marián.

4

5

Společenská kronika Narozeniny v lednu oslavují tito uživatelé Nosálová Anna Kotásková Valerie Šupa Josef Imrichová Marie Rosypálková Dagmar Černá Veronika Matoušek Anton

Nedbalec František Šťastná Blažena Kuchařová Blažena Turková Jarmila Judasová Vlasta Votavová Anna Tomanová Vlasta

Srdečně vám blahopřejeme!!!

Přišli mezi nás Duchoňová Květoslava Hrušková Josefa Lošťáková Kateřina Rosypálková Dagmar Onderko Pavel Vítejte!!!

Zemřeli Buryánek Zdeněk Gurská Jarmila Zvěřina Oldřich Spěváková Marie Fenclová Ludmila Klvánková Ludmila Tiše vzpomínáme!

6

A co Vy na to? Opět jsme vás navštívili se všetečnými otázkami a děkujeme za vaše vstřícné a otevřené odpovědi. Co nás tentokrát zajímalo ? 1. Zajímá Vás v historii ČR první přímá volba prezidenta ? 2. Učíte se rádi novým věcem, zajímají Vás nové technologie, informace ze světa ? 3. Máte rádi nová řemesla a jaké ? 4. Co by jste přidali do denních aktivit v S-centrum Hodonín? Paní Čalkovskou Ludmilu ze 3. oddělení Vinohrádků 1. K volbám jsem opravdu netečná, ale rozhodně půjdu do druhého kola voleb. 2. Každopádně mě zajímají nové informace a snažím se na ně reagovat. 3. Dalo by se říci, že k řemeslu by se dali připojit i ruční práce, kterým se věnuji ve svém volném čase a nedám na ně dopustit. 4. Svůj volný čas jsi dokáži vyplnit sama, někdy zajdu na klubovnu si zazpívat. Pana Kariku Juraje z 2. oddělení Slunečnice 1. Volbu prezidentů „žeru“, žiji tím a vše bedlivě sleduji v TV a určitě opět půjdu volit. 2. Novinky mě určitě zajímají, hlavně hloubka techniky, jak, proč. Rád se tím zabývám a rád nad tím přemýšlím. 3. Měl jsem domek a vše jsem si kolem udělal sám. Jednou větou miluji řemesla. 4. Nevyhledávám nic. Pana Šilera Josefa z 5. oddělení Lípy 1. Ne, nevolil jsem, hádají se všichni mezi sebou a nezajímají se o nás obyčejné lidi, ale hlavně o sebe samé. Rád vzpomínám pro mne na prezidenta s velkým „ P“, jako byl Masaryk, nebo Beneš. 2. Zajímají mě informace, jak jinde žijí obyčejní lidí jako my. 3. No jistě mlynářské a sedlářské řemeslo. Jsem tím vyučen a jsem na to hrdý. 4. Já pořád něco dělám, dokonce na stará kolena stavím sněhuláky, pletu košíky, jsem zkrátka spokojen.

7

Ohlédnutí Ohlédli bychom se za starým rokem, tedy za rokem 2012, přišli bychom na to, že každý měsíc a téměř každý den jsme v našem zařízení mohli společně prožít mnoho zábavných a zajímavých momentů, které stály za připomenutí. Tyto připomínky jste nacházeli právě v této rubrice a když dovolíte, budeme v tom i nadále pokračovat. Od posledního ohlédnutí uběhl právě měsíc a tak se pojďte společně podívat na několik akcí, které proběhly. 20. prosince 2012 – Vánoční koncert manželů Procházkových. V čase adventu jsme se nechali laskat také milým slovem a krásnými písněmi, které si pro nás manželé Procházkovi připravili. 2. ledna 2013 – Děti ze Skoronic. Se vstupem nového roku do našeho zařízení k nám také zavítaly děti z folklórního souboru ze Skoronic. Jejich pásmo s tématem narození Ježíška a dále krásné zpěvy a tance dojaly nejedno srdéčko. Bylo opravdu nač se dívat a nám nezbývá než poděkovat a těšit se na další vystoupení. 3. ledna 2013 – slavnostní Tříkrálová mše svatá. V tento den proběhla v naší kapli, která je zasvěcena trojici králů, proběhla již desátá – tedy výroční slavnostní Tříkrálová mše svatá. Božím slovem celou mši provázel kaplan Karel Janů a svým nádherným zpěvem, pak celou mši podtrhnul kostelní sbor zpěvaček z Dolních Bojanovic. Krásnou atmosféru ve svátečním duchu si užili všichni zúčastnění uživatelé, personál i hosté. 17. ledna 2013 – turnaj ve stolní hře „Člověče, nezlob se“ proběhl v soutěživém a pohodovém duchu. Již podruhé se sešli zástupci všech pater, aby společně zabojovali. Ve finálové hře jsme si užili opravdu napětí až do samého konce, kdy první místo získala paní Josefa Kučerová, druhé Františka Jedličková a třetí se umístila Anna Nosálová. Blahopřejeme!!! 8

Téma na leden: První dámy 1.část Vybrat téma pro měsíc leden bylo nasnadě. S první přímou volbou prezidenta a tedy očekávanou změnou hlavy státu souvisí i nová tvář v podobě manželky zvoleného prezidenta. Jak již víte, v prvním kole voleb se o vaše hlasy ucházely také tři ženy. Zajisté by bylo zajímavé, kdyby některá z nich dosáhla vytoužené mety a na místo první dámy pak nastoupil první pán? Nikde jsem se nedočetla, jak se manželům prezidentek říká. Tímto se ale zatím zabývat nemusíme, neboť jak víte, do úřadu nastoupí opět muž. A my vám předkládáme kratinké nahlédnutí do jejich života tak, jak je s sebou nesl čas. V této první části si přečtete o Charlottě Masarykové, Haně Benešové, Haně Gottwaldové, Marii Zápotocké, Boženě Novotné a Ireně Svobodové. Text i fotografie jsou převzaty z výstavy v Roztokách: PRVNÍ DÁMY – OSUD, POSLÁNÍ NEBO ÚDĚL?

Existence postu první dámy byla vždy velmi sledovaná, často ale zahalená rouškou tajemství. V následujících řádcích vám chceme ukázat i jejich nezaměnitelné postavení ve společnosti. Budeme společně sledovat jejich veřejné působení, nejrůznější osobní aktivity (např. charitativní a spolkovou činnost) a rozličná vystoupení, jak je často rozdílně požadovala a diktovala měnící se společenská poptávka. Životy v paprscích slávy – v šeru neviditelnosti Úděl prvních dam byl takový, jaký určila příslušná doba. Většinou se po nich chtělo, aby reprezentovaly. Každá se s tím vyrovnávala po svém, tak jak jí to dovolily podmínky, rozhled, inteligence a osobnost!

9

Charlotta Masaryková –(1877 – 1923) se narodila v Brooklynu roku 1850 jako dcera bohatého amerického obchodníka a spolumajitele pojišťovny Rudolpha Garrigua. Na svět přišla jako třetí nejstarší z 11 dětí. V sedmnácti letech odjela studovat hru na klavír na lipskou konzervatoř, kde se v roce 1877 seznámila s Tomášem Garrigue Masarykem. Zpočátku spolu mluvili anglicky, ale hned v prvních letech manželství, ze kterého vzešly čtyři děti, se rychle zdokonalila v češtině a vžila se do českého myšlení a do českých poměrů. Velice si zamilovala knihy K. Havlíčka, B. Němcové, J. Nerudy, P. Bezruče, stala se obdivovatelkou hudby B. Smetany, vyjadřovala se k ženské otázce v českých zemích, prožívala s Masarykem jeho protirakouský odbor – zkrátka z Američanky se stala Češka, mravně i politicky. Její americký původ usnadnil Masarykovi během první světové války celou řadu jednání, zejména v Americe. Tradice Charlottiny rodiny mu otevíraly dveře vlivných salonů a podporovaly v celém světe růst sympatií pro „neznámou zemi uprostřed Evropy.“ Mladému páru se postupně narodilo pět dětí. Milovaná dcera Hanička ale zemřela brzy po narození. Masaryková je ve světě známá svým bojem za zrovnoprávnění žen s muži. Na její popud zanesl prezident Masaryk do první ústavy Československa rovná práva pro obě pohlaví. Velká životní zkouška čekala Charlottu v období první světové války, kdy Masaryk odešel s dcerou Olgou do emigrace, chtěl se naplno věnovat protihabsburskému odboji a svou rodinu chtěl uchránit před policejním pronásledováním. To se mu však příliš nepodařilo. U Masarykových se opakovaly policejní domovní prohlídky a v říjnu 1915 byla Alice zatčena. V tomtéž roce zemřel Charlottin milovaný syn Herbert na tyfus. Deprese Charlotty se prohlubovaly, přesto svými dopisy dokázala uvězněnou Alici duševně podporovat. Matka a dcera se znovu setkaly v červenci 1916 a od té doby se už neopustily. Když musela být Charlotta hospitalizována v sanatoriu, Alice automaticky převzala vedení domácnosti. Po návratu svého otce do vlasti a jeho volbě prezidentem postupně nahradila nemocnou matku i v roli první dámy. Charlotta zemřela 13. května 1923 v 73 letech.

10

Hana Benešová -(1885-1974) Opravdová první dáma Edvard Beneš byl sice v pořadí druhý československý prezident, ale teprve jeho ženu veřejnost vnímala jako skutečnou první dámu republiky. Už za jejího života se nejširší veřejnost shodla na tom, že tato žena nebyla jen věrnou životní partnerkou prezidenta dr. Edvarda Beneše, ale také dokonalou reprezentantkou státu, jinými slovy řečeno byla to skutečná první dáma své země. Národ ji miloval, ctil, vážil si jí. Narodila se jako Anna Vlčková v Domaslavicích u severočeského Oseka 16. července 1885. Pocházela z chudých poměrů. Když jí bylo čtrnáct let, vzala ji k sobě na vychování teta, která zdědila značné jmění. To se rozhodla vložit do vzdělání a výchovy své neteře. Jak se později ukázalo, byla to investice správná. S Edvardem Benešem se Anna poprvé setkala v Paříži, kam si s kamarádkou vyrazila v roce 1905. Mladý student Sorbonny se jí líbil. Byl už tehdy výborným řečníkem a ona dovedla naslouchat. Jenže milostný románek, jenž se tu začínal rýsovat, nezapadal do Benešových představ. Odcházel na studia s předsevzetím, že se s ženami nezaplete. Byl chudý, ctižádostivý a měl před sebou velké plány. Měl dost uzavřenou povahu, jeho dosavadní vztahy k lidem byly převážně neosobní. Nyní si začínal uvědomovat, že mu tahle dívka není lhostejná, a neměl z toho radost. Eduard Beneš cítil, že by se mu vše mohlo vymknout z rukou, a rozhodl se, že záležitost ukončí. Místo toho však jeho proslov vyzněl jako nabídka na společný život. Avšak s mnohými výhradami, jako byla jeho chudoba, případný nesouhlas bohaté tety... Dal Anně možnost, aby se sama rozhodla, zda s ním spojí svoji budoucnost. Jenže to neznal ženskou duši. Nevěděl, že Anna se už pro něj rozhodla. V roce 1906 se v Paříži zasnoubili. Beneš ji požádal, aby změnila své křestní jméno na Hana, neboť s jistou dívkou Annou měl spojené nepříjemné vzpomínky. On sám se z Eduarda stal Edvardem. Svatba se konala Praze u svaté Ludmily na Vinohradech 10. prosince 1909. To už měl Beneš doktorát z filozofie. Jejich manželství představovalo jednotu muže a ženy v tom nejplnějším slova smyslu. Bezvýhradně věřila ve správnost politiky, kterou realizoval Beneš ve velice složité rozporuplné situaci, zvláště během obou světových válek. Nesla všechno trpké a zlé, ale také všechno namáhavé a odpovědné, co 11

nesl Beneš. I v nejtěžších chvílích v době Mnichova 1938 a Února 1948, kdy přicházel za ní shrbený, úplně zlomený, s očima k zemi. Po opakovaných pobytech Hany Benešové v lázních se manželé museli smířit s tím, že nebudou mít děti (jediné těhotenství skončilo potratem). Beneš byl v manželství spokojen a zřejmě ho nikdy ani nenapadlo, aby z tohoto důvodu partnerku "vyměnil". Nechali si postavit letní sídlo v Sezimově Ústí, které se stalo jejich společnou radostí. 2. prosince 1974 Hana Benešová ve svém bytě v Praze na Loretánském náměstí ve věku 89 let zemřela. Její pohřeb 7. prosince se stal manifestací proti normalizačnímu režimu. Promluvil legionář generál Mikuláš Číla, zazněla státní hymna, kterou spolu s Danou Medřickou a Eduardem Hakenem zpívali všichni přítomní. Uzavřel se tak životní příběh ženy, která se z malé české vesnice dostala až na Pražský hrad. Funkci první dámy plnila dokonce tak dobře, že se stala nedostižným vzorem i pro své následovnice.

Marta Gottwaldová - (1899-1953) Marta Gottwaldová, žena „prvního dělnického prezidenta“, se stala hrdinkou nesčetných lidových anekdot. Podle dobové propagandy „této proletářské ženě patří neměnná zásluha o to, že osobní život Klementa Gottwalda byl tak světlý a harmonický, že vskutku mohl dát všechny své síly dělnickému hutí…“ Jde pochopitelně o nepravdivé tvrzení. Gottwaldův život neměl s harmonií nic společného a neklidná Marta k tomu přispívala výrazným dílem. Traumatizovala ji řada malicherností. V době, kdy byly vyhazovány miliony na budování armády a těžkého průmyslu, řešila Marta na Hradě hlavně problémy spíže a plotny tak, aby se neproplýtvalo jediné sousto. Příklad Hany Benešové, na kterou národ stále vzpomínal, ji naplňoval komplexem méněcennosti. Proto se od ní v ničem nechtěla lišit. Byl například vystaven i účet na více než 12 tisíc korun za drahé látky, ze kterých si Marta Gottwaldová nechávala šít šaty. V krejčovském salonu byla podle její korpulentní postavy vymodelovaná figura a oblečení se muselo vozit zkoušet přímo na Hrad. Marta Gottwaldová, manželka komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, se ji snažila napodobovat, ale výsledek byl směšný. 12

Ukázka toho, jak dva stejné modely vypadají na různých ženách jinak. Hana Benešová měla ideální postavu a vrozenou noblesu a eleganci. Martě Gottwaldové samozřejmě na její žádost ušili u Podolské stejné šaty, výsledek ale můžete posoudit sami. Její vztahy s Gottwaldem byly napjaté a nejednou končily výbuchem. Gottwald měl od lékaře předepsány pravidelné procházky. Konal je nejraději v doprovodu své ženy. Jenže té se dosti často nechtělo a raději Gottwaldovi, který nesměl pít, nalévala alkohol. Gottwaldova smrt jí otřásla. Celou trasu pohřbu šla Prahou se smutečním průvodem pěšky - úplně zlomená. Zhubla během pár měsíců o 60 kilo. Za půl roku zemřela. Marie Zápotocká - (1890-1981) Jestliže Hana Benešová byla dáma a Marta Gottwaldová si zase na dámu zarputile hrála – Marie Zápotocká nebyla ani dáma, ani herečka. Zůstala sama sebou – dělnickou mámou, starostlivou, tichou, pracovitou a věci svého muže oddanou ženou. Nezměnila se v oblékání ani v myšlení a po příchodu na Hrad se chovala ke všem návštěvníkům tak bezprostředně jako před 40 lety. A Marie Zápotocká později také – k úžasu svých stranických vrstevníků – několikrát odsoudila srpnovou invazi sovětských v ojsk ! K tomu musela najít hodně síly, protože do té doby spolu se svým mužem oddaně věřila všemu, co přicházelo ze Sovětského svazu, který pro ni byl neomylnou autoritou. Svého muže – podobně jako Hana Benešová – přežila Marie Zápotocká skoro o čtvrt století.

13

Božena Novotná – (1910-1980) Soukromý život třetího a posledního dělnického prezidenta Antonína Novotného patřil mezi nejvíce utajované a utajení se týkalo především jeho ženy. V knihách ani v časopisech se o ní nepsalo, na fotografiích se vyskytovala jen zřídka. Novotný byl pro ni první láskou a zůstal jí na celý život. Byli zvyklí na malé poměry pražské periferie a když se Novotný z rozhodnutí Chruščova stal po smrti Zápotockého prezidentem, měli oba z velkého světa politiky vážné obavy. Také oni si přáli, aby si jich druzí lidé vážili, i když moudrostí a srdečností zrovna neoplývali. Novotný se brzy naučil rozdávat obálky s finančními částkami, případně držet lidi v šachu strachem. Božena se zase na Hradě naučila poroučet a zavedla systém drobných protekcí, intervencí a darů pro své známé. Když pak Antonín Novotný musel v roce 1968 na funkci prezidenta abdikovat, brala to i jeho žena jako křivdu, nespravedlnost, osobní potupu.

Irena Svobodová – (1901-1980) Paní Irena byla skutečnou ženou vojáka. Podobala se Svobodovi svou neústupnou houževnatostí. Měla silně vyvinutý smysl pro povinnost, přesnost, dochvilnost. Zakládala si na tom, že si se vším věděla rady. Nejvýrazněji se to projevilo v šesti letech druhé světové války, kdy její manžel odešel bojovat do zahraničí a ona se zapojila do domácího odboje, ve kterém ztratila syna, matku, bratry, řadu příbuzných. Národ Svobodu v roce 1968 nominoval do prezidentského úřadu. Třiasedmdesátiletý generál nejdříve váhal. Ale Irena mu řekla: „Ludvíku, ty musíš ….“ Stala se Svobodovým hnacím motorem. Jako první dáma republiky se proti dřívějšku nezměnila. První, k čemu dala podnět, bylo zbourání plotů mezi Belvederem a Královskou zahradou, jimiž se od světa odřízla Marta Gottwaldová. Po srpnu 1968 organismus stárnoucího generála snášel práci hlavy státu stále obtížněji. Po abdikaci žil ještě čtyři roky ve stálé péči své ženy. Paní Irena ho přežila o necelý rok.

14

Příspěvek pana Miroslava Včaly NÁVŠTĚVA SEZIMOVA ÚSTÍ S Janem Šimáněm, redaktorem ABC, jsem se seznámil krátce po vzniku tohoto časopisu. Vedl tehdy mikrokolektivy Raketová posádka. Bylo to v době prvních umělých družic země. Jednalo se o malé skupinky chlapců a děvčat. Sám jsem do ABC, snad už do 1. čísla, přispěl svým linorytem, později fotografií, a napsal jsem o naší skupince VESELÁ MYSL. Redaktor Šimáně k nám přijel na návštěvu, později i s šéfredaktorkou Vedoucího pionýrů. Ta o nás napsala dvoustránkovou reportáž s fotografiemi. V roce 1968 se stal Jan Šimáně šéfredaktorem obnoveného Junáka. Po návštěvě „spřátelených“ armád mu však zbylo jen řízení multikáry a paní šéfredaktorka Vedoucího pionýrů přestala být soudružkou. Ve vedení mikrokolektivů však Jan Šimáně pokračoval. Poloilegálně. Někdy v roce 1972 jsme dostali pozvánku na TÁBOR MIKROKOLEKTIVŮ. Chtěli jsme samozřejmě přijet. Ale jak ? Nejdřív jsem se obrátil na Autoklub Svazarmu. Ale náklaďák, který nám nabídli k zapůjčení, byl prakticky vrak. Tudy tedy cesta nevedla. Náš podnik zachránil pak pan Jan Gromus, taťka jednoho ze členů naší Veselé mysli, Jožky. Pojedeme tedy sice v menším množství, ale pohodlněji, škodovkou pana Gromusa. Bude nás pět. Pan Gromus pojal celý podnik opravdu velkoryse: „Uděláme okružní cestu republikou. Navštívíme samozřejmě tábor, západně od Prahy, ale také bílou Telč, Jiráskův Hronov. ZOO ve Dvoře Králové, Orlickou přehradu, Karlovy Vary, ale naším hlavním cílem bude navštívit SEZIMOVO ÚSTÍ.“ - Nakoupili se zásoby jídla. Spát se bude ve dvou stanech. Já, jako kameraman a fotograf výpravy, jsem byl osvobozen od příspěvku na stravu. Pan Gromus psal navíc deník naší cesty. Sezimovo Ústí bylo letním, prázdninovým, sídlem našeho druhého presidenta Československé republiky Edvarda Beneše. Po T.G.Masarykovi. Pobýval tam ve vzácných chvílích svého osobního volna i se svojí paní Hanou. Když pak po své abdikaci se ujal žezla vlády Klement Gottwald, uchýlil se svou paní do Sezimova Ústí natrvalo. Můj strýc Pepinek vyprávěl, že ho byl se skupinou přátel navštívit a pozdravit. Pan president vyšel s Hanou ze své vilky, pokývl rukou a řekl: „Děkuji za pozdravy z Čech a Moravy.“ Hana mu prý připadala jako jeho ošetřovatelka. Tak už byl sešlý. 15

Když jsme přijeli my, byl už pan president někde mezi anděly. Poklonili jsme se u jeho hrobu. Náhrobek zdobí bronzová plaketa s jeho portrétem. Hrob je v prostorné zahradě, uprostřed níž stojí vilka. V době naší návštěvy, ještě žila paní Hana Benešová. Zahlédli jsme ji za okny vilky. Pan Gromus zavolal: „Hodonín zdraví paní Hanu !“ Vyšla nějaká paní, snad její ošetřovatelka, a řekla, že to paní Haně Benešové vyřídí. Z okružní cesty jsme se šťastně vrátili. Jedinou ztrátou byla gumová koncovka hole pana Gromusa, kterou si přivlastnila jedna mrštná opička v ZOO ve Dvoře Králové. Mirek V č a l a

16

Pro volnou chvíli

Řešení tajenky: úžinu menai straits; pětsetosmnáct

17