01. 07. 2016 00:56
1/11
Vnímání
CHYBÍ ZDROJE, JINAK VÝBORNÉ.
Vnímání Vnímání zahrnuje mnohem více než jen pasivní přijímání informací. Je to spíše něco jako usuzování, dělání závěrů, který může být často chybný, protože je ovlivněn faktory, jako je kontext, očekávání, zaujatost či přání, které vedou k chybné úvaze. Vnímání je proces, konstruování, při němž se uplatňují minulé zkušenosti, aktuální psycho-fyzický stav i naše potřeby. Vnímání souvisí s usuzováním protože: 1. Usuzování je založeno na premisách, které popisují, co vidíme nebo slyšíme. 2. Vnímání vyžaduje „jít nad rámec informací“, které získáváme z okolního prostředí a to se velmi podobá uvažování, úsudku. 3. Vnímání je ovlivněno očekáváním, emocemi, kontextem či přáními. Tyto faktory často vedou k chybnému závěru, úsudku. 4. Vnímání je velice citlivé na různé druhy chyb, je proto potřeba kritické uvažování (myšlení) k posouzení toho, co vnímáme.
Vnímání z biologického hlediska Vnímání neboli percepce je subjektivním odrazem objektivní reality v našem vědomí prostřednictvím receptorů. Umožňuje základní orientaci v prostředí či situaci. Výsledky vnímání jsou počitky a vjemy. Počitek je nejjednodušším elementem našeho vnímání a je základním materiálem pro složitější procesy: paměť, myšlení. Jedná se o výsledný prvek jednoho analyzátoru (smyslu). Tvoří obraz jednoho znaku vnímaného předmět (tvar, barva). Výsledkem většího množství počitků je vjem.
Selektivní vnímání V prostředí okolo nás je mnoho věcí, které je člověk schopný vnímat, ale na najednou, proto je naše vnímání selektivní (výběrové, filtrované). Lidský organismus ani není schopný vnímat vše – např. rentgenové paprsky, infračervené záření, nemůžeme slyšet vysokofrekvenční zvuky atp. Vnímání člověk „filtruje“ i v běžném životě např. Pokud se ocitne v místností kde je mnoho lidí a všichni se hlasitě baví, není schopen vnímat všechny – zaměří se pouze např. na toho, kdo přehlučí všechny ostatní, nebo když v nějaké konverzaci zaslechne své jméno atp. a ostatní ignoruje.
Zpracování informací (transformace příchozí informace do výchozí) Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni 2016 10:16
Mnoho kognitivních procesů také zahrnuje zpracování informací. V případě vizuálního vnímání se vstup skládá z promítání na sítnici – orientace očí na různé faktory, a výstupem je zkušenost z vnímání toho co vidíme. V rámci vnímání pobíhá také základní organizace a uspořádání vjemů. Některé způsoby máme vrozen (neučíme se jak vnímat). To se týká hlavně základního rozdělení celku, který vnímáme, na tzv. figuru a pozadí. Figura je to, co nás přednostně zajímá, pozadí je vše ostatní. Například figurou pro vás je text, pokud čtete nějakou knihu, pozadí je například pohyb ostatních osob v místnosti apd. Pozadí a figura se mohou i otočit. Důležitou funkcí vnímání je zajištění toho, abychom tytéž objekty vnímali pořád stejně, i když senzorická data o nich se mění. Jde o takzvané percepční konstanty. To znamená, že červená barva bude vždy červená i po setmění. Existují konstanty barvy, tvaru, jasu atd.
Poruchy vnímání Chybné vnímání se může projevit v podobě iluzí a halucinací. Iluze jsou důsledkem zkresleného vnímání a patří sem i optické klamy. Iluze mají oporu v reálném světě, nebo alespoň rozumově víme, že jsou to jen naše konstrukce (kroky v lese, strašidla, bubáci ve tmě). O halucinacích toto říci nemůžeme. Jsou to vjemy, které v realitě neexistují – např. někdo slyší hlasy, i když okolo nikdo není. Halucinace většinou doprovází závažná psychická onemocnění.
Smyslové klamy Fenomény, způsobené subjektivním zpracováním smyslové zkušenosti – hůl ponořená do vody se zdá zlomená (pouze oční klam, my díky zkušenosti víme, že hůl zlomená není).
Příklady optických klamů Müller-Lyerova iluze šipek – poměrně známý zrakový klam. Zajímavostí je, že vlastnost našeho mozku zkreslovat, respektive určitým způsobem viděné objekty interpretovat, je prý dána kulturně. Vzniká údajně jako důsledek pobytu v prostředí s pravými úhly/rohy. Například jihoafričtí Zuluové, kteří obývají domy s kruhovým půdorysem (navíc neuspořádané způsobem pravoúhle se protínajících ulic), této iluzi nepodléhají a obě čáry prohlásí za stejně dlouhé.
Kognitivní iluze jsou iluze spojené s rozpoznáním objektů. Mozek se snaží rozpoznat něco, co zná z reálného života a na to zaměřuje svoji pozornost. Řada takových to iluzí je založena na vizuálním dvojsmyslu. V obraze je možné najít dva nebo více motivů a záleží na jedinci a konkrétní práci mozku, http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 01. 07. 2016 00:56
01. 07. 2016 00:56
3/11
Vnímání
který z motivů si zvolí jako první. Někdy může mít mozek problém druhý motiv objevit.
Dále existují například iluze paradoxní (Penroseho trojúhelník).
Příklady poruch vnímání z reálného života: Případ dvou mužů, kteří lovili medvědy v Montaně. Po vyčerpávajícím dni v lese se za setmění vydali na cestu domů a povídali si při tom o celém dni a o medvědech. Najednou, když se otočili se a před nimi se objevil velký, pohybující se objekt. Oba muži to měli za medvěda a proto zvedli zbraně a vystřelili. Ukázalo se, že to byl velký žlutý stan, kterému ve větru vlála plachta. Uvnitř stanu byl bohužel pár a žena byla zabita. Zde je vidět jak silně je vnímání ovlivnitelné různými faktory – zde například únava (fyzický stav). Stejně tak očekávání a kontext může ovlivnit naše vnímání a cítění. Někdy to může vést i k tzv. placebo efektu. Ten způsobuje to, že pokud např. nemocní dostanou pilulku, která neovlivní jejich zdravotní stav, tak si stejně myslí, že zabírá a jejich stav se zlepšuje. Naše vnímání může být ovlivněno i stereotypy, které v nás probouzí pocit něco očekávat a někdy se může stát že věci tak opravdu vidíme. Např. lidé kteří nosí brýle jsou chytří , kteří se oblékají určitým způsobem, mají zároveň i určité vlastnosti atp.
Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni 2016 10:16
Paměť Paměť je schopnost uchovávat a používat informace. Paměť je aktivní. Je to proces složený ze 3 fází, a to: vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti. Paměť se dělí podle určitých kritérií:
1. podle délky doby uchování zapamatovaného: a. senzorická ultrakrátká paměť Zachovává přesný obraz smyslových podnětů, pro každý smysl je určitý zásobník (ikonická paměť – vizuální, echoická paměť – sluch). Proces přesunu podnětu ze SUP do krátkodobé paměti je totožný s vnímáním.
b. krátkodobá (aktivní, vědomá, omezená) paměť Drží informace jen dokud je potřebujeme. Jedná se o informace ze všech smyslů a také o city. KP uchovává informace 15 až 30 sekund. Kapacitu lze zvýšit spojováním prvků do logických celků (např. mnemotechnické pomůcky). Pro zachování informace v krátkodobé paměti, je třeba si informaci opakovat (tzv. fonologická smyčka), jinak je paměťová stopa nenávratně ztracena.
c. dlouhodobá (neomezená) paměť Je to relativně pasivní část paměti alokovaná v nevědomí. Ukládá významné zkušenosti, např. poznatky nutné k vykonávání nějaké činnosti nebo poznatky životně důležité. Lépe se také pamatují poznatky, které mají citový nádech. Konsolidace (ustálení) paměťových stop trvá 30 minut a může probíhat buďto záměrně - mechanickým opakováním (memorování), nebo bezděčně. Informace si uchováváme často celý život, ale někdy jsou modifikované.
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 01. 07. 2016 00:56
01. 07. 2016 00:56
5/11
Vnímání
Explicitní paměť (vědomé uložené vzpomínky na různé události) • Epizodická paměť uchovává časově i prostorově umístěné příhody. Patří sem …biografická paměť, ze které si vybavujeme vzpomínky v podobě smíšených forem mentálních reprezentací. Nejtrvalejší jsou vzpomínky na zážitky s emocionálním doprovodem. Za bleskové vzpomínky jsou živé vzpomínky na to, kde jsme byli a co jsme dělali, když jsme se dozvěděli o nějaké zásadní události. Mohou být ale chybné. • Sémantická paměť slouží k uchování znalostí o slovech a pojmech a další taktické znalosti, nevztahuje se k času a místu. Vzpomínání původního zdroje informací. Scénář je ucelený soubor znalostí a dovedností, který nám pomůže v určité situaci. Scénáře tvoří zobecněné epizody (jak se chovat v restauraci).
Implicitní paměť (bez účasti vědomí na vštěpování) Zde se ukládají věci, které byly původně explicitní (chůze, plavání, hra na nástroj, gramatika, matika). Mezi subsystémy IP patří: • Senzibilizace (priming) - dává přednost podnětům, které byly i v obměněné podobě, poznány dříve (vybavování pomocí nápovědy), • Procedurální paměť - obsahuje dovednosti, postupy a návyky (např. jízda na kole) • Jednoduché klasické podmiňování - uchovává informace pomocí emočního či pohybového podmiňování • Neasociativní učení - reflexní reakce
2. podle formy ukládání informací: a. vizuální b. akustická c. sémantická paměť (ukládání významu informace)
3. podle paměťové strategie: a. mechanická b. logická Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni 2016 10:16
Vštěpování (kódování) Ukládání informací do paměti v různé formě, např. vizuální, akustické nebo sémantické. Pro dospělého člověka platí, že akustická forma bývá lépe zapamatovatelná než vizuální. Při učení je nejúčinnější zpracování informace co nejvíce smysly, čímž se zvyšuje pravděpodobnost trvalého vštípení informace. Výjimkou jsou malé děti, které díky schopnosti přesného tzv. eidetického obrazu obraz ukládaný do paměti - výhodnější vizuální forma (např. proto vynikají v hrách, jako je pexeso). K zapamatování a uchovávání informací používáme dvě paměťové strategie: mechanickou (prostým opakováním činnosti) a logickou paměť (uspořádáme-li informace do celků). Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější, protože s věkem účinnost mechanické paměti klesá, zatímco logická paměť se zlepšuje s množstvím nastřádaných informací (proto je také vhodné začít s výukou cizích jazyků v mládí). Z toho, ale také vyplývá částečné zkreslování vnímání na základě dřívější zkušenosti. Lidé si např. více všímají informací, které potvrzují jejich dosavadní názory (tzv. konfirmační zkreslení). Dále si nabyté znalosti dávají dohromady s obecně známými fakty. Např. dvěma odděleným skupinám studentů byl vyprávěn stejný příběh o diktátorech, kdy jeden z nich se jmenoval Gerald Martin a druhý Adolf Hitler. Posluchači příběhu s Adolfem Hitlerem si mysleli, že příběh obsahoval větu: „Nenáviděl židy.“ ačkoliv o nenávisti k židům nebylo řečeno nic.
Uchovávání (retence) Pokud jsou informace v nějakém smysluplném celku, pak je jejich uchování efektivnější. Snadno vybavitelné informace jsou takové, které mají pro člověka význam (např. pokud jsou spojené se silnějším citovým zážitkem). Dobře si lze zapamatovat také to, co se člověk učí záměrně, systematicky, promýšlením učiva a spojováním s příklady a s praxí. Naopak mechanicky vštípené informace z paměti mizí rychleji, nelze si je vybavit (dekódovat).
Vybavení (reprodukce) K vybavení používáme asociace. Rozlišujeme dva typy vybavení: 1. znovupoznání (rekognice): dochází k rozpoznání podnětů a jejich odlišení od nových a neznámých 2. reprodukce: proces rekonstrukce zapamatovaného. Reprodukce může být nepřesná, lidé mají tendence svoje vzpomínky doplňovat. Např. při vyprávění příběhu skupině lidí zazní dvě věty: Mravenci snědli želé. Mravenci byli v kuchyni. Později při dotazu, jakou větu slyšeli, odpoví většina: Mravenci snědli želé v kuchyni. Dvěma skupinám lidí byly předloženy stejné obrázky. Později byli požádáni, aby nakreslili to, co viděli s malou nápovědou (názvem zobrazené věci), avšak každá skupina dostala nápovědu jinou. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 01. 07. 2016 00:56
01. 07. 2016 00:56
7/11
Vnímání
Reprodukované obrázky se značně lišily.
Zapomínání a jeho příčiny Při zapomínání dochází k vyhasínání nervového spoje. Informace je vytěsněna do nevědomí. Podle Ebbinghausovy křivky zapomínání platí, že nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení, zatímco množství zapomenutého se po 5 dnech a po měsíci liší málo. Jostův zákon říká, že paměťové stopy, které jsou staré a při tom silné, blednou pomaleji. Většina lidí si pamatuje: 10 % z toho co čtou, 20 % z toho co slyší, 30 % z toho co vidí, 50 % z toho co slyší a vidí, 70 % z toho co řeknou, 90 % z toho co dělají. Účelné zapomínání - Smyslem je odstranění nepřesných chybných a nepotřebných informací. Mnohé každodenní činnosti děláme automaticky a zapomeneme na ně hned po jejich dokončení. Teorie interference - U interference na sebe různé duševní obsahy působí rušivě (když se učíme 2 jazyky najednou) u proaktivního útlumu narušují dřívější poznatky vybavování těch nových. U retroaktivního útlumu je to naopak. U krátkodobé paměti způsobí interference ztrátu obou údajů nebo alespoň toho staršího. Represe (vytěsnění) - Podle Freuda represe některé vzpomínky vůbec do vědomí nepustí. Podle jiných psychologů je represe schopnost zapomínat nepříjemné zážitky nebo nepřipouštět si nepříjemné a ohrožující pocity.
Zkreslování vzpomínek Lidé mají tendenci vnášet do chaotických vzpomínek řád. To se týká i snů. 1. Při rekonstrukci (dotváření) vzpomínek -doplňujeme vzpomínky pomocí schémat. Ty ovlivňují ukládání a vybavování vzpomínek (konfirmační zkreslení – zajímají nás jen ty názory, se kterými Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni 2016 10:16
souhlasíme). Dalším aspektem zkreslení vzpomínek, můžou být individuální motivy, které také ovlivňují naše vzpomínky v souladu s našimi potřebami a přáními - o oblíbených lidech si pamatujeme jen to dobré. Očitá svědectví bývají často zkreslena a pozměněna sugestivními otázkami. Lidé mají tendenci zapomínat zdroje informací – při identifikaci pachatele ukáže člověk na někoho, koho už viděl, i když ne při trestné činnosti. Autobiografické vzpomínky zkreslujeme do pozitivní podoby (sebepojetí). Lépe si pamatujeme ty, co jsou v souladu s naším životním stylem. 2. Člověk také konstruuje (vytváří) nové vzpomínky. Vzniká tak smyšlenka neboli konfabulace. S konstrukcí vzpomínek souvisí syndrom falešné paměti - při konstrukci tělesných vzpomínek si člověk myslí, že něco co zná jen z vyprávění, je jeho autentická vzpomínka. K vytváření vzpomínek může docházet díky zapomínání zdroje informací - neschopnost rozpoznat vlastní vzpomínky z dětství od vyprávění a sdělení z fotografií. Můžeme být přesvědčeni, že si i s detaily vybavujeme události dětských let, ačkoliv šlo o pouhý výmysl. Také se stává, že lžeme tak dlouho, až své lži uvěříme ( vědomé lhaní). Sugescí (např. v hypnóze) lze druhou osobu přesvědčit o pravdivosti objektivně nepravdivé informace.
Mytomanie tzv. bájivá lhavost je porucha, při níž postižený vypráví smyšlené příběhy, které údajně zažil (např. alkoholici, lidé s psychickou poruchou nebo děti do přibližně šesti let). Někdy si mohou být vědomi lži, jindy tomu sami věří. Je to podobný jev konfabulaci, při níž však osoba spíše reaguje na položené otázky smyšlenkami; při mytomanii své smyšlenky vymýšlí aktivně, bez vyzvání.
Dětská amnézie Vývojová dětská amnézie je neschopnost vybavovat si vzpomínky na události prvních 3 let. V jejím rozsahu však existují značné individuální rozdíly. Nabízí se několik teorií: Hipokampus ještě není zralý. Děti ukládají své vzpomínky jinak než dospělí (preverbálně, názorně a citově). Děti také nemají ukončený vývoj já, tzv. sebeobraz - sebepojetí, a schopnost orientovat se v čase. Byl proveden výzkum na téma Rané vzpomínky, kde se autorky dotazovaly 30 dětí mladšího školního věku a 30 vysokoškolských studentů na významnou událost v dětství, za kterou bylo zvoleno narození mladšího sourozence. Z výzkumu vyplynulo, že si vysokoškolští studenti na okolnosti narození mladšího sourozence pamatují lépe, nastala-li tato událost později než ve 3 letech. Děti mladšího školního věku uvedly proti očekávání větší počet správných odpovědí, když k událostem došlo před 3 rokem jejich života. Zdá se tedy, že se dětská amnézie vytváří v ontogenezi až po 9 roce života. Zatím ale není známo, kdy přesně. Další otázky byly směrovány na nejranější vzpomínky, na jejich obsah, emoční naladění a barevnost. V mentálních reprezentacích zážitků z raného dětství převládají vizuální představy. U vysokoškoláků byly vzpomínky převážně černobílé, přičemž jejich emoční doprovod byl pozitivní, zatímco u dětí mladšího školního věku byly významně častější barevné a emočně negativní vzpomínky. Bylo také zjištěno, že neexistují žádné vědomé vzpomínky na první rok života.
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 01. 07. 2016 00:56
01. 07. 2016 00:56
9/11
Vnímání
Fotografická paměť Fotografická paměť (= eidetická paměť) je akt vnímání, kdy jsou lidé schopni si zapamatovat a vybavit předměty a jevy ve všech podrobnostech, detailech a konturách. V té či oné podobě a stupni jej vlastní každá osoba, zejména v dětství nebo dospívání.
Hodnocení informací Většina znalostí, zkušeností, informací, které získáváme během života, jsou založeny na tom, co se naučíme od druhých. Ať už jsou to informace, které přímo od druhých slyšíme, nebo třeba které někde vyčteme (na internetu, v novinách, v televizi). Pokud by se člověk neučil, ani by dále nemohl informace předávat. (př. Mateřský jazyk) Se stále zrychlující se dobu narůstá i požadavek na to, co člověk musí během života naučit. (př. Práce dříve a dnes) Proto je důležité, aby se lidé naučili učit se. A klíčovou součástí toho samotného procesu učení se je právě získávání a vyhodnocování informace. Naše tvrzení (úsudek, testimony) vytvořené na základě získaných informací je často založena na premisách a také základních informacích (obecném povědomí o dané skutečnosti). Premisy jako takové jsou často založeny na tvrzení druhých, z toho důvodu je nezbytná znalost základních informací. Ti druzí, kteří ovlivňují naše premisy, jsou odborníci. Ti kdo se nám mohou zdát jako odborníci (experti) v dané oblasti, tedy ti, na jejichž tvrzení je založena naše premisa, vůbec experty nemusejí být, či nejsou. Proto je důležité si uvědomit, kdy a na jakého odborníka se můžeme spolehnout, a také co dělat, když jeho odborný názor nesouhlasí s naším úsudkem. Nakonec se ale vždy musíme rozhodnout sami. Následující kroky nám pomohou objevit a zabránit klamnému vyhodnocení informace, která nám byla poskytnuta tím údajným odborníkem 1. Aktivně posoudit tvrzení a argumenty, jak jsem již uváděla, tak nakonec se ale vždy musíme rozhodnout sami 2. Zkontrolovat údajný zdroj nějaké té základní informace. 3. Zkontrolovat další nezávislé zdroje, v případě že je to důležité. 4. Určit, zda je ve vlastním zájmu odborníka nás uvézt v omyl (důvodem je např.: marketingový tak -Snaží se nám něco prodat?). 5. Zjistěte, zda neexistuje nějaký zvláštní důvod, proč se odborník zmýlil. 6. Rozvíjet své vlastní znalosti. 7. Zkuste se podívat na problematiku z různých perspektiv. Důležité také je: 1. Zvážit zda v té dané oblasti je vůbec nějaký opravdový odborník? Pokud ne, proč ne? 2. Zvážit jací lidé, pokud existují, mohou těmi odborníky být? 3. Zvážit jací lidé mohou sami sebe považovat za odborníky, i když jimi ve skutečnosti nejsou? 4. Rozmyslet jak já mohu určit, jestli ten údajný odborník Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni 2016 10:16
je skutečným odborníkem? I tato rozvaha nám objevit a zabránit klamnému vyhodnocení informace, která nám byla poskytnuta tím údajným odborníkem. Pro správné vyhodnocení informace nám pomůže logická úvaha. Tato logická úvaha o nějakém tvrzení je založena na dvou premisách, ze kterých vyplývá závěr. Ty premisy závěr jako takový podporují. Ten závěr, v podstatě to naše tvrzení je pak platné či neplatné. Existuje takový závěr, který je platný, i přestože není pravdivý. Pravdu vztahujeme ke skutečnosti. To znamená, že tvrzení mohou být pravdivá či nepravdivá. S tím přímo souvisí také naše argumentace. Deduktivní argument závěr vyplývá nutně Induktivní argument závěr je pravděpodobný (více či méně) Argumentace obecně je postup přesvědčování se a obvykle skládá z řady argumentů, které na sebe navazují nebo se podporují. Argument obecně je v běžné řeči i v logice věcný důvod nebo doklad, že nějaké tvrzení je pravdivé nebo naopak nepravdivé, že platí nebo neplatí. Argument, který vyplývá z argumentace, začíná předpoklady (premisami), z nichž se pak odvozuje závěr. Pokud hovořme o argumentech je důležité je vyhodnotit, zda se jedná o racionální argument, tedy takový, který vychází z úvahy, je rozumem odůvodněný, je tedy rozumný, rozumově vysvětlitelný. Dále pak jestli je argument relevantní, tedy opodstatněný pro danou problematiku. Jestli tedy má význam.
Použité zdroje ●
●
●
●
BOBEK, Milan, Lenka KŘIŠŤANOVÁ a Jana KUČEROVÁ. První vzpomínka [online]. Praha, 2009 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://userweb.pedf.cuni.cz/kpsp/spd/soutezni_prace/Kristanova_Kucerova_Bobek.pdf. SVOČ. Univerzita Karlova v Praze. Paměť (psychologie). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 22.3.2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9B%C5%A5_%28psychologie%29 PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. In: Primat [online]. 24.10.2011 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.google.com/url?q=http://www.primat.cz/cuni-fsv/predmety/uvod-do-psychologie-q6078/u cebnice-obecne-psychologie-m13797/download/&sa=U&ei=W7x4T_yZB4Wp8AOht-SbDQ&ved=0CA YQFjAB&client=internal-uds-cse&usg=AFQjCNFOg30UnmKr_j-vi2lJiCgUSUJqVw SWOYER, Chris. Critical Reasoning: A User´s Manual [online]. 30.5.2002 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.ou.edu/ouphil/faculty/chris/crmscreen.pdf. Skripta.
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 01. 07. 2016 00:56
01. 07. 2016 00:56 ●
11/11
Vnímání
Zkreslování vzpomínek. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 21.7.2011 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zkreslov%C3%A1n%C3%AD_vzpom%C3%ADnek
From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=ziskavani_informaci_-_vnimani_pamet_a_hodnoceni Last update: 06. 06. 2016 10:16
Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/