11) PROBLEMATIKA DROG A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI A) ZÁKLADNÍ POJMY A JEJICH VYMEZENÍ, SITUACE VE SVĚTĚ A V ČR, ZÁKLADNÍ TRENDY, DĚLNÍ DROG, DROGOVÁ ZÁVISLOST, PŘÍČINY, PRIMÁRNÍ, SEKUNDÁRNÍ A TERCIÁLNÍ PREVENCE
POJMY Droga (holandsky droog = žízeň) je obecné označení pro velice široký okruh psychotropních látek, jejichž užívání může vést k drogové závislosti. V léčitelství může znamenat i sbíranou část léčivých rostli. Může mít i nehmotnou podobu (např. motivace muzikanta). Drogová závislost je soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje projevy závislosti (např. abstinenční příznaky). Abstinenční syndrom je souhrn fyziologických reakcí organismu a psychického stresu po přerušení užívání drogy, alkoholu, kouření (většinou se dostavuje do 24 hodin po poslední dávce). Abstinenční příznak může končit i smrtí. Uzus znamená běžné užívání, misuzus označuje zneužívání psychoaktivních látek, byť jednorázově. Abúzus je vyznačován nadužíváním návykových látek. SITUACE VE SVĚTĚ A V ČR V západních zemích je drogová problematika řešena protidrogovou politikou státu, která se pohybuje vždy mezi represivní (prohibicionistickou) pozicí a liberální (pragmatickou) pozicí. Protidrogová politika ČR vychází z represivního přístupu, který je doplňován nabídkou léčebných a preventivních programů. Východiska, principy a cíle protidrogové politiky jsou formulovány v Národní strategii protidrogové politiky na období 2005-2009. Hlavní principy současné protidrogové politiky státu jsou snižování poptávky (léčba a resocializace), snižování rizik (postupy zaměřené na snižování a minimalizaci poškození drogami u uživatelů, kteří nejsou motivování k tomu, aby užívání zanechali) a snižování dostupnosti (potlačování nabídky a represe – probační služba). U nás má zneužívání drog vzrůstající tendenci. Neustálý pokles věku u uživatelů a vyrovnávání poměru mužů a žen. Nejohroženější jsou mladiství 15-19 let (tvoří 51% všech uživatelů). DĚLENÍ DROG Canabinoidy: marihuana, hašiš Halucinogeny: LSD, lysohlávky, durman Stimulační drogy: Ice, kokain, crack, amfetaminy (perník), MDA (mathylenedioxyamphetamin), PMA (parametoxyamfetamin), MDMA (extáze), fermetrazin) Opiáty: kodein, morfin, braun, heroin, opium Tlumící látky: rohypnol, diazepam, fenobarbital, alkohol, anestetika, toluen, Anabolika Tabák
Další dělení Legální (káva, čaj, tabák, alkohol) Nelegální (ostatní, hl. ilegální drogy) Měkké (káva, čaj, alkohol, marihuana) Tvrdé (heroin, kokain, pervitin, těkavé látky)
1
1. 2.
3. 4.
5.
PŘÍČINY DROGOVÉ ZÁVISLOSTI Sociální odcizení, fascinace neobvyklostí zážitků, vliv vrstevníků a přátel, životní apatie, touha po úniku z tíže každodennosti, nedostatečná sebeidentita a snaha dosáhnout životního potěšení. Na počátku: zvědavost, touha zlepšit si náladu, vyřešit některé životní konflikty, zahnat nudu. Touha být nápadný, upoutat na sebe pozornost. Dědičnost, vliv prostředí. STUPNĚ ZÁVISLOSTI Experimentální užívání drogy – občasné a nepravidelné užívání, které nemusí mít žádné následky. Příležitostné užívání drogy – pravidelné užívání, ale ne častější než jednou týdně, obvykle ve VČ. Užívání drogy je součástí životního stylu: následky užívání se projeví jen bezprostředně po aplikaci, jinak uživatel nemusí mít větší problémy ve své psychické rovnováze a sociálním fungování. Pravidelné (škodlivé) užívání drogy – pravidelné (více než jednou týdně) užívání. Je součástí životního stylu. Následky užívání se již projevují jistými škodlivými účinky. Problémové užívání drogy – pravidelné užívání, ovlivňuje soukromý případně pracovní život člověka. Objevují se známky zdravotních problémů souvisejících s aplikací drogy. Droga je užívána rizikovým způsobem (např. nitrožilně). Závislost na droze – vyšší tolerance k droze → zvyšování dávek k dosažení žádoucího účinku. Touhy po droze, čemuž se podřizuje celý život člověka. Jsou zřetelné zdravotní, psychické i sociální problémy způsobené užíváním drogy.
PRIMÁRNÍ, SEKUNDÁRNÍ, TERCIÁLNÍ PREVENCE 1) Primární prevence – preventivní programy by měly vést k tomu, aby si děti a mladí lidé uvědomovali to, že užívání drog s sebou přináší velká zdravotní a sociální rizika, že převáná část společnosti drogy neužívá a že užívání drog není společensky vnímáno jako „normální“. 2) Sekundární prevence – předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které již drogu užívají nebo se na ní stali závislými. Obvykle používána jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení. 3) Terciální prevence – předcházení vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog (resocializace, sociální rehabilitace u lidí, kteří prošli léčbou; intervence u klientů, kteří aktuálně drogy užívají a nejsou rozhodnutí přestat – snížení zdravotních rizik).
2
B) KONTAKTNÍ A TERAPEUTICKÁ ZAŘÍZENÍ V OBLASTI DROGOVÉ ZÁVISLOSTI, CHARAKTERISTIKA JEJICH ČINNOSTI. ÚLOHA SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A SOCIÁLNÍHO PEDAGOGA V OBLASTI DROGOVÉ PROBLEMATIKY KONTAKTNÍ A TERAPEUTICKÁ ZAŘÍZENÍ V OBLASTI DROGOVÉ ZÁVISLOSTI
-
-
Terénní programy Přímo na ulici, kde se klienti pohybují. Poskytování informací o rizicích spojených s užíváním drog a o možnostech jejich snižování. Výměna stříkaček a jehel, distribuce kondomů a dezinfekčních prostředků. Informace o dostupných programech péče a léčby. Nízkoprahová kontaktní centra (služby podobné terénním programům) Dále potravinový a hygienický servis. Cílenější a dlouhodobá práce s klientem. Motivace klienta k léčbě. Podle aktuálního stavu uživatele je možné vybrat vhodnou léčbu, případně mu do ní zprostředkovat nástup.
Denní stacionáře - Intenzivní ambulantní léčba ve formě celodenního programu v rozsahu 1-2 měsíců, během nichž se klienti denně vracejí do svého přirozeného prostředí. - Individuální, skupinová a rodinná terapie. Detoxifikační jednotky - Zaměřené na minimalizování projevů odvykacích symptomů a zbavení organismu uživatele návykových látek (pomocí medikace). - Zpravidla trvá 5-10 dní (i déle). - Většinou je potřeba ji absolvovat před dlouhodobou pobytovou léčbou. Psychiatrické léčebny - Pobytová léčba. - Doba většinou 3-6 měsíců. - Léčba je rozdělena do tří fází a probíhá formou individuální, skupinové a rodinné terapie.
-
Terapeutické komunity Střednědobá a dlouhodobá pobytová léčba v délce 6-18 měsíců. Strukturovaná intenzivní léčba, která probíhá většinou ve čtyřech fázích. Má na klienty vysoké nároky – intenzivní terapeutický proces a komunitní způsob života. Individuální poradenství, skupinová, rodinná a pracovní terapie.
Doléčovací centra - Specializovaná na následnou péči a prevenci relapsu užívání drog (užívání po „odvyknutí“). - Délka 6-12 měsíců. - Poradenství, individuální a skupinová terapie, možnost párové a rodinné terapie, pomoc při hledání vhodného bydlení a práce. Někdy může být součástí chráněné bydlení a práce v chráněných dílnách.
3
Substituční programy - Pro uživatele opiátových drog – klientům se podává náhražka nelegální drogy (Metadon a Subutex). - Substituce může být poskytována v rámci specializovaného programu nebo prostřednictvím odborných lékařů. - Cílem je fyzická, psychická a sociální stabilizace uživatele a prevence kriminálního chování v souvislosti se získáváním prostředků na drogu. Právní poradna - Funguje zatím ojediněle. - Pomáhá uživatelům drog, kteří se v souvislosti s užíváním dostali do konfliktu se zákonem.
-
PLÁNOVANÁ POMOC Tzv. šlehárny – místnosti pro bezpečnou aplikaci drog. Substituční programy pro uživatele stimulancií. Péče o znevýhodněné uživatele drog (těhotné ženy, etnické minority, apod.) – už je. Více se zaměřujeme na problematiku alkoholismu, tabakismu a patologického hráčství. ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A SOCIÁLNÍHO PEDAGOGA V OBLASTI PROTIDROGOVÉ PROBLEMATIKY
Při hledání vhodného zařízení by se měl sociální pracovník zaměřit na: Zdravotní stav klienta a případné somatické komplikace závislosti; Doprovodné psychologické a psychopatologické problémy; Stupeň klientovy motivace a potřebu podpory; Intenzitu příznaků závislosti – pravděpodobnost relapsu, výskyt abstinenčních příznaků a schopnost je zvládat; Nejbližší vztahy (vztahy s partnerem a rodinou); Sociální prostředí klienta (vztahy k přátelům a ke skupinám, v nichž se klient pohybuje); Ohled na zaměstnání, případně vzdělávací dráhu klienta.
- Pracovníci se zabývají hlavně klienty, kteří užívají drogy škodlivě, problémové uživatel drog a uživatele, kteří jsou na drogách závislí (3. až 5. stupeň užívání drog). - Pracovník by měl ve všech fázích uplatňovat tzv. motivační rozhovor = soubor komunikačních strategií vedení rozhovoru, jenž je cíleně zaměřen na vyvolání změny v závislém chování. Přitom je nutné správné diagnostikování fází změny, v níž se klient aktuálně nachází.
Terénní sociální práce s uživateli drog Navázat kontakt s cílovou skupinou v jejím přirozeném prostředí (náměstí, ulice, stanice městské dopravy, nádraží, restaurace, kluby, diskotéky, herny, školy, domovy mládeže, učňovská zařízení, neobydlené domy, staveniště, byty apod.). Zaměření hlavně na „skrytou populaci“ uživatelů – mladí uživatelé aplikující si drogy nitrožilně, kteří nemají přístup k jiným službám. Pracovník podstupuje riziko nepřijetí do skupiny nebo dokonce napadení ze strany klientů, jinak by svého cíle (motivovat) nedocílil → největší problém je tedy navázání vztahu s klientem. Je důležité se seznámit s hierarchií ve skupině (nejvlivnější členové, atd.). „Úspěšnější“ jsou pracovníci, kteří mají s drogami osobní zkušenosti, ale závislost např. překonali (indigenní pracovníci). Je nutná pravidelná supervize. Nutná spolupráce s jinými organizacemi, které se uživateli drog zabývají (policie, lékárny). Terénní sociální práce se převážně pokouší naplňovat preventivní cíle a uplatňovat strategii snižování rizika: 4
- Poskytování informací o rizicích spojených s aplikací drog a o možnostech omezování těchto rizik slovně, letáky nebo jinými formami přímo klientům. - Poskytování sterilních stříkaček, jehel a dalšího zdravotnického materiálu, pokud možno výměnou za materiál použitý. - Zprostředkování vyšetření ve zdravotnickém zařízení, při kterém je klient testován na přenosné nemoci spojené s abúzem drog (VHB, VHC, HIV, pohlavní nemoci). - Zprostředkování léčby těchto nemocí. - Poskytování informací o možnostech léčby závislosti a posilování případné klientovy motivace k absolvování takové léčby.
-
-
-
-
Předléčebné poradenství a práce s klientovou motivací Cílem tohoto poradenství je rozvoj a podpora klientovy motivace k léčbě. Je nutné správné odhadnout míru pomoci, kterou klient potřebuje. Měli bychom předcházet tomu, abychom za klienty přebírali jejich odpovědnost. Přesvědčit klienta, že ztráty z užívání drog převažují nad zisky. Ve všech fázích je žádoucí podporovat klientovu sebedůvěru. Využívat všech technik aktivního naslouchání (zrcadlení, shrnování, parafrázování, potvrzování, otevřené otázky). Seznámit klienta se vším, co může léčba zahrnovat. Sociální práce v průběhu pobytové léčby V psychiatrických léčebnách a v terapeutických komunitách. Hlavním cílem je změna životního stylu a přijetí abstinence jako nezbytné součásti dalšího života klienta. Dále schopnost klienta přijmout plnou odpovědnost za sebe a své jednání, nácvik dovedností ke zvládání stresových situací, zlepšování mezilidských vztahů a posilování sociální podpory, prevence relapsu. Pomoci klientům s adaptací na pravidla léčebny a léčbu samotnou, vytvoření pevného terapeutického vztahu mezi klientem a terapeutem. Být klientovi partnerem při změně „celého“ života, opouštění lidí souvisejících s drogovou minulostí, řešení konfliktů se zákonem, s rodinou, vyrovnávání dluhů apod. (nedělat vše za klienta, ale podporovat ho v jeho samostatném řešení). Sociální práce v následné péči Absolvováním následné péče se zvyšuje účinnost pobytové léčby. Hlavním cílem je stabilizace klientova životního stylu, posilování abstinence a posléze i postupné rozvolňování vazby klienta na doléčovací program. Hlavními probíranými tématy jsou problematika relapsu, stabilizace sociálního fungování spojená s budováním sociálních vztahů mimo doléčovací program, vztahy v rodině a partnerské vztahy. Sociální pracovník se uplatňuje při vyjednávání o úředních pohledávkách, při řešení problémů spadajících do trestního, rodinného, občanského i pracovního práva, při vyjednávání o splátkových kalendářích, při hledání zaměstnání. Práce spočívá hlavně v podpoře a radě.
5
C) PRÁVNÍ ÚKONY POJEM Právní úkony jsou právní skutečnosti, které jsou projevem vůle člověka, který nemá mocenský charakter (vznik a zánik právního vztahu). Právních skutečností je řada právních úkonů. Právní úkony – nic nenařizují (např. nabídka) FORMY PRÁVNÍCH ÚKONŮ Výslovné právní úkony - Jsou nejpoužívanější – projev vůle je sdělen formou ústní, písemnou, apod. - Např. výpověď z pracovního poměru je nařízená formou písemnou (či Braillovým písmem). Konkludentní právní úkony - Jsou nevyslovené pouze naznačené. - Jsou naznačené kladně. - Např. kupní smlouva s automatem na kafe. Není zde s kým jednat, záležitost je naznačená. Není nic vysloveno, ale určeno.
-
-
Tacitní právní úkon Je naznačení pasivně. Právní úkon učiněný nekonáním – mlčky. Např. Zákon, který odsouhlasila poslanecká sněmovna, jde do senátu → ten ho může odsouhlasit, odsouhlasit s výtkami nebo se do 30 dnů nevysloví a 31. den je odsouhlasen – nikdo se nevyjádřil, takže je to počítané za souhlas v plném rozsahu. Lhůta je prekluzivní – propadná – po 30 dnech už se vyjádřit nesmím. PLATNÝ PRÁVNÍ ÚKON
Předpoklad právní subjektivity jednajícího - Jednající má právní subjektivitu – je určitého věku a způsobilý právním úkonům. Nemá rozsudek soudu o vlastní nepříčetnosti. - Věk: Pracovní smlouva (od 15 let); smlouva o hmotné zodpovědnosti (od 18 let); právní subjektivita u svatby (od 16 let). - Pokud právní úkon učiní osoba mladší a nesvéprávná, je to absolutně neplatný právní úkon → nikdy nevznikl, nemohl vzniknout, musí se vše vrátit do původního stavu. Předpoklad vůle jednajícího - Vůle jednajícího musí být vážná (myšlená vážně), svobodná, prostá omylu (koupil kradené auto, ale nevěděl o tom, vše vypadalo legální, je vyviněn). Předpoklad projevu vůle jednajícího - Vůle je vnitřní pocit člověka. - Sdělení musí mít určitou váhu, přesnost, právní úkon musí být srozumitelný a určitý. Předpoklad obsahu právního úkonu - Má zpravidla 2-3 části (v pracovním právu má 3 části). - Obligatorní náležitosti (povinné) – jinak je úkon neplatný. - Fakultativní náležitosti – nejsou vždy nutné.
6
DRUHY PRÁVNÍCH ÚKONŮ a) Jednostranné právní úkony – stačí projev vůle jedné strany a projev druhé strany už se nepředpokládá (např. závěť, výpověď). Vzniká, jakmile je doručen. b) Dvou nebo vícestranné právní úkony – vztahy smluvní, dohodové. Vzniká po dohodě obou stran (např. kupní smlouva). Vícestranné (např. 3 spolumajitelé prodávají dům, musí se dohodnout všichni, pokud jeden nesouhlasí, má předkupní právo, pokud majetek nechce, tak se prodává za tržní cenu). PŘEDPOKLADY PLATNOSTI PRÁVNÍCH ÚKONŮ Absolutní neplatnost - Právní úkon nevzniká, protože vzniknout nesmí, vzniklá škoda musí být nahrazena. - Je ze zákona, může do toho vstoupit stát. Relativní neplatnost - Je závěr, který není striktně důležitý. Takový právní úkon může fungovat, pokud je tam nějaká neplatnost, kterou nikdo nepřipomíná, neupozorňuje na ni. - Pokud upozorňuje – musí se právní úkon zrušit a nahradí se novou smlouvou. - Cokoli bylo učiněno, když to bylo platné, než to někdo napadl, je platné.
7
