11 Českého svazu ochránců přírody Jihlava

ZPRAVODAJ ZO 59/11 Českého svazu ochránců přírody Jihlava http://csop-jihlava.euweb.cz/Zpravodaj.htm

Ročník V / číslo 2

Květen 2006

2

ZPRAVODAJ ČSOP JIHLAVA

KVĚTEN 2006

KALENDÁŘ AKCÍ Březen - Červenec 2006 Informace: nástěnka ZVEREX, Dvořákova ul. mobil: 724 047 084, 728 704 988 www.csop-jihlava.euweb.cz www.csop-jihlava.euweb.cz/Studanky.htm e-mail: [email protected]

DUBEN So 1. dubna - *Vycházka turistů So Bedřichov „ZPĚT K PRAMENŮM“ – STUDÁNKY na Rytířsku SRAZ na autobusovém nádraží, stan.č. 22 ve 13.20 hod., návrat ze Ždírce. Procházka po studánkách s panem revírníkem. Asi 12 km Vede Iva Doláková, informace m. 608 423 821 * Den ptactva v ZOO / Dr A.Toman/ - bližší v tisku pá 7. dubna - S c h ů z e v klubovně, Mahenova 3 16.30 hod. so 8. dubna - HLEDÁNÍ JARA - Otevírání Kamenné studánky za Hosovem. Vycházka v rámci celostátní akce ČSOP, vede P.Touš . SRAZ v 9 hod. u čerp.stan. PHM EKON, Žižkova ul. /market COOP/, návrat po 13. hod. Informace P.Touš t. 567 218 919 So 8.dubna - Záchranné transféry žab – informace Mgr Jar. Maštera So 15. dubna - Hledání jara s turisty So Bedřichov - SRAZ v 8.30 hod. na mostě ve St. Horách. Trasa Zadní dvůr, Bradelské rybníky, H.Kosov. DALEKOHLEDY ! Asi 10 km. Vedou Pavel Hobza a Karel Holub. Inf. m. 728 704 988 Po velik. 17. dubna - akce dle dohody Út 18. dubna - DEN ZEMĚ s Magistrátem . Velký stan na Masarykově náměstí, možnost měření ekologické stopy. Naše prezentace /přijďte, kdo můžete/ Od 9 hod. Pá 21. dubna - OTEVÍRÁNÍ STUDÁNKY EMANUELY / v rámci Dne Země / SRAZ v 17 hod. na parkovišti Autokempinku v Pávově, s sebou hrabě, lopaty. Poté opékání buřtů na chatě E.Tomka u rybníka / buřty s sebou, pití zajištěno/. Inf. E. Tomek m. 728 646 311 Pá 28. - Ne 30. dubna – Mapování sov pod Javořicí. Nocleh v penzionu Čejkovna u Lhotky. Přihlášky a informace Danek Stejskal, m. 728 074 501 * Průzkum a obnova studánek – II. část / grant Nadace Veronica/ - studánkáři Inf. K.Holub, m. 728 704 988 * Práce na území „Meandry Smrčenského potoka“ – úklid. Inf. Pavel Pokorný * Sledování stavu ZCHÚ, sázení břeh. porostů a další – bude upřesněno KVĚTEN * Vítání ptačího zpěvu – orni-sekce - bude upřesněno /schůze, nástěnka/ Pá 5. května - S c h ů z e od 16.30 hod. v klubovně, Mahenova 3 So 6.květen - výlet do Údolí Doubravky. Pořádá fotoklub ROSNIČKA 6. května domlouvá Petr Touš zájezd auty do CHKO Podyjí na Vítání ptačího zpěvu /oblast Havraníky/. Bližší informace Petr Touš

KVĚTEN 2006


3

Po 8. května /svátek/ - Roubování jabloní na Petrovických stráních – Pozemkový spolek Gallinago, informace Pavel Pokorný, m. 736 106 421 * Zelená stezka – Zlatý list, regionální kolo na Chaloupkách – účast našich MOPíků Informace Petr Touš, vedoucí MOP, t. 567 218 919 So 20. května - Výprava za čolky – informace Dan Stejskal a Jan ¨Dvořák, bude upřesněno * Pozorování hnízdění ptactva a další orni – sekce * Mapování, čištění a obnova studánek * inf. m.728 704 988 studánkáři So 20.květen – fotografický lov na pandu. Výlet do Vídeňské ZOO. P.Hájek a ROSNIČKA ČERVEN Čt 1. června - Den dětí – „ODPOLEDNE S PŘÍRODOU„ na Skalce, inf. Dan Stejskal m. 728 074 501 Pá 2. června - S ch ů z e od 16.30 h. klubovna So 3.červen – fotografický lov na pandu. Výlet do Vídeňské ZOO. P.Hájek a ROSNIČKA So 10. a ne 11. června – „Skřípání na Jeníkovských lukách“ – Matěj Kolář, PS GAllinago Oheň, hud. nástroje s sebou. Nocleh pod širákem, nebo ve Zbilidech - PS koncem června – Kosení luk na Hejnici PS Gallinago ČERVENEC Po 3. – ne 9. července - Dětský tábor pro MOPíky v Markvarci u koníků, pod týpí koncem července - Dosečení luk na Hejnici, sečení mokrých luk pod Trojanem / v obou případech bude upřesněno – inf. Pavel Pokorný / Na všech akcích je veřejnost – zejména děti - vítána!!!

PTAČÍ CHŘIPKA NENÍ PROBLÉM. PROBLÉM JSOU LIDÉ, KTEŘÍ SE JÍ BOJÍ. V souvislosti s výskytem ptačí chřipky na našem území považujeme za nutné veřejnosti zdůraznit známé skutečnosti: 1. Normálně se chovající člověk u nás nemá šanci se touto chřipkou nakazit. 2. Krmit volně žijící ptáky, poskytovat jim místa pro hnízdění a těšit se z jejich přítomnosti je normální chování člověka. Při tomto chování člověk nemá šanci se ptačí chřipkou nakazit. 3. Je zcela zbytečné, neefektivní a nezákonné pod záminkou strachu z ptačí chřipky vyhánět ptáky z míst, kde se běžně vyskytují, nebo je či jejich hnízda likvidovat.

Jak ukazují zkušenosti z posledních měsíců, nakazit se ptačí chřipkou není vůbec jednoduché. V našich podmínkách je to prakticky nemožné. Tedy pokud někdo nepraktikuje obyčeje některých asijských zemí - nepije syrovou ptačí krev, nevysává hleny z nosních otvorů živým kohoutům při kohoutích zápasech či nechodí spát se slepicemi … do jedné místnosti. Český svaz ochránců přírody v důsledku masového šíření nejrůznějších „zaručeně pravdivých“ informací o ptačí chřipce stále častěji musí odpovídat na dotazy veřejnosti typu – máme odstranit ptačí krmítko z našeho okna? Máme dál chodit krmit labutě k Vltavě? Máme ze zahrady odstranit ptačí budky? Můžeme pouštět ven naší kočku? Jak zabránit, aby se jiřičky vrátily do hnízda na našem domě? Na naší škole je čapí hnízdo – nemělo by se odstranit?

4


KVĚTEN 2006

Všem odpovídáme: Chovejte se tak, jak byste se chovali, kdybyste o ptačí chřipce nikdy neslyšeli. Těšte se s přítomnosti ptáků ve vašem okolí a pomáhejte jim. Budete-li se chovat normálně, nehrozí vám žádné nebezpečí. Při nálezu zraněného či zjevně nemocného ptáka, je normální se ho nedotýkat a informovat o podrobnostech nálezu co nejrychleji místně příslušnou záchrannou stanici pro handicapované živočichy. Kontakty na stanice jsou na www.zachranazvirat.cz. Záchranná stanice se ve spolupráci s Státní veterinární správou postará o odborný odchyt a další vyšetření. Je-li takových ptáků více pohromadě či jsou-li ptáci mrtví, je nutné zavolat rovnou Státní veterinární správu (tel. 227010142). V případě, že se veřejnost setká s úmyslnou likvidací ptáků či jejich hnízdišť, doporučujeme ihned kontaktovat Policii ČR, Českou inspekci životního prostředí ( www.cizp.cz), Český svaz ochránců přírody (tel. 222516115) nebo Českou společnost ornitologickou (tel.: 274 866 700). Petr Stýblo, ČSOP tel. 222 51 61 15

KVĚTEN 2006


5

Ptačí prosba Neničte nám hnízda, když se domů hrnem, nemáme kde bydlet, zabloudíme, zhynem.

Jen titulek v BLESKU informaci nedá. U lenocha vede k zakrnění leda.

Jiřičky a čápi – ti nemohou za nic. Obětí jsou viru, který nezná hranic

Zůstanou vám auta, zůstane vám beton. Pro nemoci karta a pro smutek žeton.

A ten, co má číslo H5 a N1 z tisíce labutí mívá sotva jedna !

Zmatek nepomůže, když se zdraví ztrácí. Neničte nám hnízda ! Vaši věrní ptáci

Nesahejte na nás a myjte si ruce. I z paniky někdo těžit bude prudce.

/Dáno na Den ptactva 1. dubna - zapsal K.H./

O ptácích, stromech a malém jezírku Zaznamenal jsem nedávno zahrádkáře nadávajícího na ptáky, co mu chodí na třešně a vzpomněl jsem si na jiného, kterého jsem znal v dětství a který takové škůdce střílel vzduchovkou. A protože mám rád stromy i ptáky a vzduchovky jen když jsou zlomené či v žitě hozené, doporučil bych před tímto ošetřením sadu vyzkoušet jiný způsob. Protože nebývá to tak často hlad jako spíše potřeba vody, co ptáky táhne ke stromům, mladým pupenům a plodům. Dlouhá letní vedra a suchý vzduch jsou pro ně stejně úmorná jako pro člověka. A kolik zdrojů vody a v jaké kvalitě mají ve svém i vašem bydlišti ptáci? Záměrně mluvím i o kvalitě vody, protože i ta je pro ptáky důležitá. Vy si můžete namontovat čistící filtr, koupit balenou vodu z nenarušeného přírodního pramene nebo si nechat dovézt Pí-vodu až do domu, ale ptáci musí pít to, co člověk znečistil. Mnohdy je právě v těch třešních ta nejkvalitnější voda široko daleko. Vždyť půllitr z většiny moravských řek by zabil i barbara Conana - nebo by měl aspoň mžitky před očima. Zkuste někde v blízkosti stromů vybudovat malé jezírko nebo aspoň napajedlo pro ptáky. Nebo dát misku s vodou přímo do větví stromu. Uvidíte, že nazobnutých třešní bude mnohem méně. A těch pár, co stejně klovnou, třeba jen jen pro chuť? Přejte jim, nejsou cizí. A nezapomeňte kolem jezírka nebo napajedla rozházet třeba suché listí. Jinak to bude spíš o spokojených kočkách než spokojených ptácích. převzato z webové stránky: www.ohz.cz/amana/index.htm

6


KVĚTEN 2006

JARO JE TU! Jaro je tu! Přitrhlo znenadání a dává o sobě vědět pořádně hlasitě! Myslíte si, že zpěvem skřivánků nad poli? Nebo ranním křikem ptáků na vrcích stromů? Kdepak. To snad platilo kdysi v minulosti. Teď, v moderní době není na takové sentimentality ani pomyšlení. Motorová pila, to je ten pravý a toužebně očekávaný zvuk jara. Každoročně, v době časného jara nastává ta pravá chvíle, kdy je nutno honem, honem pokácet, ořezat a rozřezat desítky stromů a keřů, které se nám tak vtíravě snaží vnucovat své listoví, barvy, vůně a kyslík. A ještě k tomu na takových nevhodných místech! Na návsích, před domy, kostely, podél cest, na hroitovech, v ulicích měst, kolem toků a rybníků. Mají smůlu. Zavazejí. Sem tam z nich padají větve, stíní, na podzim z nich padá listí, dovolují si mít kořeny, které se pod zemí občas vydají do příliš těsné blízkosti domů. Je s nimi prostě samá práce, spousta problémů a „málo užitku“. Snad jen ta trocha dřeva do kamen je to jediné, co je na nich dobré. vytáhnou se tedy motorové pily a“ zazpívají poslední „labutí píseň“ malým i velkým, staletým i těm sotva odrostlým dřevěným junákům. V okamžiku je tu pak místo košatého velikána nádherně volná plocha. A strom už „nehyzdí“ náves, ani nepřekáží ve výhledu na kostel. Problém je vyřešen. Ale kdo nám ohlásí příchod příštího jara? Najdou se ještě stromy, na které bude moci motorová pila opět zahrát své jarní trylky? Buďte bez obav motoroví jarní pěvci, zatím se ještě vždy pár stromů našlo. Až pak padne ten poslední, lidé si jistě vymyslí jinou stejně ušlechtilou náhradu k přivítání jara. Jaro bude! Ale budeme i my? Alena Slavingerová

Výše poskytnutých náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy v roce 2005 V průběhu roku 2005 poskytl Krajský úřad kraje Vysočina podle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (dále jen zákon o náhradách škod), náhradu škody celkem 50 žadatelům v částce 1 700 768,10 - Kč. Z toho náhrada škody způsobená kormoránem velkým byla poskytnuta 7 poškozeným subjektům v částce 647 131,- Kč, náhrada škody způsobená vydrou říční byla poskytnuta 43 poškozeným v částce 1 053 637,- Kč. Nebylo vyhověno 1 žadateli z důvodu nesplnění zákonné lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu § 8 odst. 3 písm. c) zákona o náhradách škod. Pro představu každého, jak se počty žádostí a výše poskytovaných náhrad škod vyvíjí od 1. 1. 2003, kdy je příslušný k vyřizování žádostí o náhradu škody dle zákona krajský úřad, slouží níže uvedená tabulka. Z tabulky je zřejmý nárůst počtu žadatelů zejména u škod způsobených vydrou říční. Nárůst je způsoben jednak skutečností, že populace vydry pokrývá v současné době v České republice asi 40 % území a nejvyšší početnost je právě v oblasti jihočeských rybníků, na Českomoravské vysočině a na Šumavě. Další příčina vyššího počtu žádostí je v pětileté existenci zákona o náhradách škod, kdy stále více „rybářů“ využívá možnosti čerpání náhrady vydří škody. Obě dvě skutečnosti je třeba hodnotit pozitivně. Vždyť právě navrácení vydry do původních stanovišť, z nichž zcela vymizela následkem negativního působení lidské činnosti v průběhu minulého století, je cílem její ochrany. Z tohoto důvodu je zařazena dle přílohy III. Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., jako zvláště chráněný druh v kategorii „silně ohrožený“ druh a vztahuje se proto na ni zákon o náhradách škod, kterým stát přebírá do určité míry zodpovědnost za některé zvláště chráněné druhy. Osvěta zaměřená na ochranu vydry proto spočívá nejen v prezentaci jejího významu a role v ekosystému, v upozorňování veřejnosti, že její pronásledování je posuzováno jako trestná činnost, ale i v poukazování na existenci zákona o náhradách škod z důvodu zmírnění konfliktní situace mezi zájmy ochrany přírody na straně jedné a „rybáři“ na straně druhé.

KVĚTEN 2006


7

Martina Kratochvílová, odbor životního prostředí, tel.: 564602503, e-mail: [email protected]

8


KVĚTEN 2006

ČELISŤOVÉ PASTI V průběhu letošním zimy byly pouze v kraji Vysočina zaznamenány tři případy nezákonného použití čelisťových pastí, lidově nazývaných železa. „Ve všech případech byla železa nastražena ve vodních tocích na zvláště chráněnou vydru říční, ale určitě se jedná jen o špičku ledovce a případů ohrožujících i další druhy bude mnohem víc,“ říká Pavel Koubek z Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země. Použití těchto pastí zakazuje jak zákon o myslivosti, tak i zákon na ochranu zvířat proti týrání. V případě ulovení zvláště chráněného živočicha jde ještě o porušení zákona o ochraně přírody a krajiny a také o naplnění trestného činu pytláctví. Zákon na ochranu zvířat proti týrání jde ještě dál a po novelizaci z roku 2004 zakazuje i výrobu a prodej. Přesto jsou však železa ve většině prodejen se železářstvím volně v prodeji i v několika velikostech. Tato past patří již k přežitkům a její používání k lovu je značně nehumánní. Po uvolnění pojistky dojde silnou pružinou ke sklapnutí dvou protilehlých čelistí k sobě a zvíře je většinou chyceno za nohu. „Představte si, že vám nohu svírají dvě ocelové čelisti a takto v bolestech přežíváte několik hodin, mnohdy i několik dní a očekáváte milosrdnou smrt. To se zvířatům skutečně děje,“ říká Pavel Koubek. V mnohých případech umírají zvířata bolestí, strachem a hlady. Šelmy se ze zoufalství snaží ukousnout nohu, aby se zachránily. Dravým ptákům někdy silná pružina nohu přímo urazí a i když ulétnou, uhynou hlady. „Pro mne nejotřesnější případ se udál před několika lety u Okrouhlice nedaleko Havlíčkova Brodu, kde byla nalezena samice chráněného výra velkého, jak vysela chycená za nohu v železech umístěných na dřevěném sloupku. Železa ji takřka urazila nohu a musela tam vyset několik hodin, než vykrvácela a uhynula,“ popisuje smutný případ Pavel Koubek. I přesto, že za prodej uvedených pastí hrozí obchodníkovi pokuta až 100 000 Kč tak dva roky po schválení zákazu prodeje nesmyslný obchod s utrpením zvířat pokračuje bez zájmu kompetentních orgánů. „Vzhledem k tomu, že není v našich silách obejít všechny prodejny, kterých se to týká, obracíme se dopisem přímo na pana ministra zemědělství Ing. Jana Mládka, který má dodržování zákona na ochranu zvířat proti týrání v kompetenci a prosíme ho o zjednání nápravy“, vysvětluje Pavel Koubek a dodává: „To, že prodejny přestanou tyto pasti prodávat je ekonomicky neohrozí, ale určitě to zachrání mnoho volně žijících zvířat před utrpením. To by si měli uvědomit i prodejci“ Bude však trvat ještě mnoho let, než přestanou být železa nezákonně používána. Vážení přátele, obracím se na vás s prosbou o pomoc. Od roku 2004 zakazuje zákon na ochranu zvířat proti týrání výrobu, prodej a používání čelisťových pastí, kterým se lidově říká železa. I přesto vašak většina prodejen se železářstvím nadále železa volně prodává i v několika velikostech a pokračuje tak zbytečný obchod s utrpením zvířat. Pro prosazení zákazu, potřebujeme zjistit jaká je situace v obchodech opravdu. Až půjdete kolem železářství, podívejte se prosím, zda vedle pastiček na myši nejsou prodávána i železa a napište nám prosím výsledek. Informace by měla obsahovat město a jméno prodejny. Důležité jsou i nformace o místech, kde se železa neprodávají. Jen tak je možné prokazatelně řici: z dvaceti navštívených prodejen se železa prodávají v devatenácti. Děkujeme za spolupráci Pavel Koubek

KVĚTEN 2006


9

Teče voda, vodička… Vzpomínáte si, kolik národních písniček zpívá o vodě? Teče voda proti vodě… Teče voda teče od potoka k řece… Teče voda po vantrokách dolů … V širém poli studánečka - a tak dál… Zkrátka , naši předkové věnovali vodě hodně pozornosti. Voda je nesmírně důležitá složka přírodního prostředí, pro náš život naprosto nezbytná, řečeno moderním jazykem – je to strategická surovina. V Evropské vodní chartě z r. 1968 se přímo říká, že „ bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina… Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné.“ Vodní zákon a příslušné právní předpisy chrání vodní zdroje, stanovují kolem nich I., II. a III. ochranné pásmo s tím, že v nich omezují činnost, která způsobuje znečišťování. Při loňském mapování studánek jsme několikrát /např. u Bílého Kamene/ narazili na lokalitu, kde pamětník řekl:“ Jó, byl tady silný pramen s výbornou vodou, ale svedli to do vodovodu pro obce…“ Význam studánek logicky upadl, přesto existují stále studánky s kvalitní /někdy i kojeneckou/ vodou.Máme vodní nádrže, kde zákazy vstupu brání jejich znečištění. Voda nám teče z kohoutků uměle upravena, aby splňovala příslušné hygienické normy. Ve vodě se koupeme, sprchujeme, voda je potřeba pro výrobní účely, pro chov dobytka a tak dál. Proč tento dlouhý úvod ? Voda je majetkem všech. Ale zdá se, že s ní podle toho nenakládáme. Voda se totiž do budoucna jeví firmám právem jako výhodná investice, takže ji prodáváme i zahraničním producentům. Na př. Dobrá voda a karlovarská minerálka Mattoni patří producentu Antoniu Pasqualovi , který svůj zájem rozšiřuje dál/. Kdo ovládne trh s vodou, bude si potom diktovat podmínky. Nechci malovat čerta na zeď a strašit v budoucnu např. možnostmi vydírání, ale – nejsme denními svědky podobných praktik ? Někdo na příslušných místech by se mohl zamyslet a poněkud i předvídat budoucnost tak životně důležité suroviny, jako je voda… Již teď se divíme, jak je kubík vody drahý. A myslíte, že při tomto způsobu hospodaření bude jednou levnější … ? Nechám to na vás. Tuto malou poznámku berte jako zamyšlení ke Světovému dni vody, který byl 22. března. Ať nám tato čirá tekutina bez chutě a zápachu nadále slouží ke zdraví ! / Za pomocí zdroje: denního tisku / Karel HOLUB

10


KVĚTEN 2006

Setkání se sokolníkem Na začátku letošního roku nám přislíbil sokolník Vláďa Steibauer povídání o sokolnictví. V neděli po obědě se nás sešla u studánky na skalce pěkná skupinka. Všichni jsme poslouchali zajímavé Vláďovo vyprávění o tom, co je sokolnictví, kdy vzniklo, jací dravci se používají k lovu, jak se cvičí. Ukázal nám také sokolnickou výbavu, kterou potřebuje při létání s dravcem. Po celou dobu mu na ruce tiše seděl jeho raroh velký, jehož chvíle přišla na konec. Všichni jsme se přesunuli na volné pláně zasněžených polí, kde byl raroh vypuštěn a mohli jsme ho obdivovat při letu. Proletoval nám nad hlavami a útočil na návnadu, kterou nakonec ulovil. Dan Stejskal

POVÍDÁNÍ SE ZVÍŘATY Přestože se příhoda, kterou vám chci popsat, stala již před několika lety, stále si ji živě pamatuji a věřím, že bude zajímat i ostatní čtenáře Zpravodaje. Jednoho dne jsem jako vždy vstal za svítání a vyrazil po jihlavských ulicích na cestu do práce. Na jedné z klidnějších ulic, plných zahrad, jsem v dáli před sebou spatřil jakousi ženu, stojící u plotu a kolem ní poletovalo a posedávalo množství ptáků. Celá ta scéna mě připomněla svaté obrazy Panny Marie, které jsem jako kluk vídal v kostele. Protože mě zajímá ornitologie, zvědavě jsem sledoval, co se bude dít dál. Ptáci se vůbec nebáli, posedávali a poletovali té ženě kolem hlavy a já se domníval, že je krmí a má je ochočené. Ona jim však žádné krmení nedávala a jen potichu vlídně mluvila. Jeden kos se posadil na plot před ní a začal nádherně vyzpěvovat. Když skončil, paní mu poděkovala a požádala ho, aby jí ještě zazpíval. Byl jsem už dost blízko a přiznám se, že jsem se musel pousmát a pomyslel jsem si něco o bláznivých senilních ženských. Vzápětí jsem však překvapením zkoprněl, protože pták se začal natřásat a zpíval tak pěkně, jak jsem to dlouho neslyšel. Když dozpíval, paní mu poděkovala a pozvolna odcházela po ulici. Zatím jsem já došel až ke kosovi, který stále ještě seděl na plotě. „Tak kosáku zazpívej“, řekl jsem mu a zastavil se. Kos se na mě podíval a odlétl. Byl to divoký pták. Časem jsem o této příhodě hodně přemýšlel a uvědomil jsem si, že zvířata se také dorozumívají zvukovými signály jako lidé hlasem a protože jsou bystřejší dokáží podle hlasu a vzhledu odhadnout i naši náladu. Je také možné zvíře klidným hlasem uklidnit nebo křikem zastrašit či znervóznit. Nakonec se přece říká, že lépe prospívají květiny, se kterými si zahradník povídá, a že vlídné slovo dokáže pohladit. Pavel Jelínek

KVĚTEN 2006


11

MAPOVÁNÍ STUDÁNEK POKRAČUJE Publikace „Studánky a prameny okresu Jihlava“, kterou se nám byť jen ve velmi omezeném množství podařilo za pomocí sponzorů v loňském roce vydat, vzbudila značný ohlas mezi občany - chataři, ochránci, učiteli, i u knihkupců. V této době se zjišťují možnosti jejího rozšíření ve verzi CD , bližší informace se zájemci dozví na některé pravidelné členské schůzi / vždy první pátek v měsíci od 16.30 hod. v klubovně Mahenova 3/, nebo na nástěnce ve Zverexu. Důležité je, že Nadace Veronica nám v těchto dnech poskytla grant na II. část této akce / 8 tis. Kč /. Mapování bude pokračovat v oblastech, které jsme z různých důvodů loni nezvládli, např. Nadějovsko, Kamenicko, Batelovsko a další. U dvou studánek / Ëmanuela a Kamenná studánka u Hosova/, o které se staráme, je plánováno také jejich „otevření“. Dalších několik studánek, např. u PR Vysoký kámen, vyčistíme příp. obnovíme. Také se počítá s obnovou studánky v místě, kde je stálý pramen. Skupina „studánkářů“ , která loni vznikla, bude mít dost práce i letos. Pomáhají nám také MOPíci, mladí ochránci, kteří sami mají v péči Kamennou studánku za Hosovem. Studánky by se neměly stát „kampaní“, ale zájem o ně by měl být stálý a pravidelný. Jen tak bude mít i praktický význam. Myslíte si, že některé jsou zapomenuté a nepotřebné ? Nejsou, chodí tam třeba zvěř, pijí z nich ptáci. „Oka krajiny“ by zkrátka měla být bez „zánětu spojivek „… A kdo má zájem, může se k nám přidat /informace mob. 728 704 988/. Karel HOLUB

Návrhy na chráněná území v pístovském vojenském prostoru Začátkem března jsme na Magistrát města Jihlavy podali návrhy na tři přechodně chráněné plochy v bývalém pístovském vojenském prostoru. Jedná se o přírodně nejcennější plochy, které se v tomto území zachovaly především díky vojenské činnosti a relativní izolovanosti od negativních změn v jinak využívané krajině. Těmito návrhy chceme přispět k ochraně tohoto cenného území před megalomanskými záměry na využití vojenského areálu, např. stavbou autodromu, která ještě není zažehnaná. V případě navrhovaných lokalit Pístovský vojenský prostor a Rančířovský Okrouhlík usilujeme o výrazné omezení aktivit na jejich ploše, v případě lokality Rančířovský tankodrom pouze o omezení doby konání motoristických akcí z dnes celého roku na období srpen až duben.

Typický charakter navrhované PCHP Pístovský vojenský prostor – otevřené luční a křovinaté plochy prostoupené mokřady a tůněmi. Foto: Jan Dvořák

12


KVĚTEN 2006

Návrh na PCHP „Pístovský vojenský prostor“ Lokalizace: jižně od Jihlavy, přibližně 1 km jihovýchodně od obce Pístov; k.ú. Jihlava, Pístov a Rančířov; výměra cca 30 ha; nadmořská výška 540 - 588 m. Důvod vyhlášení: Vyhlášením území za PCHP poskytnout území dočasnou ochranu před případnými negativními a nevratnými zásahy do doposud nedostatečně biologicky prozkoumaného a potenciálně vysoce hodnotného přírodního území. Získat dostatek času a možností k bližšímu biologickému průzkumu, zejména detailnímu botanickému, entomologickému a ornitologickému průzkumu se zaměřením a důrazem na obecně vzácnou vlhkomilnou biotu. V případě prokázání předpokládané vysoké přírodní hodnoty daného území budou zpracovány podklady pro návrh na vyhlášení ZCHÚ kategorie přírodní památka. Popis: Jedná se o severní až severovýchodní část bývalého vojenského výcvikového prostoru Pístov. Centrální až východní část navrhované přechodně chráněné plochy je tvořena převážně mokřadními biotopy. Ty zahrnují mokřadní louky v okolí potoka, podmáčené listnaté a smíšené lesy, rybník s břehovými a litorálními porosty ve východní části lokality, umělou betonovou nádrž sloužící donedávna k mytí mobilní vojenské techniky (dnes významné místo rozmnožování obojživelníků) v severovýchodním cípu lokality a řadu trvalých i periodicky vysychajících tůní. Tato část území je výjimečná v tom směru, že byla díky vojenskému využívání ušetřena především plošného odvodňování, tvrdé regulace toku i dalších lidských aktivit pro přírodu negativních a jinde v krajině zcela běžně praktikovaných. Místní především mokřadní a podmáčené biotopy tak svým rozsahem, zachovalostí, složením a strukturou představují v dnešní krajině spíše výjimku s možným vysokým přírodně hodnotným potenciálem. Do budoucna by se tomuto území měla věnovat rozhodně další pozornost k posouzení skutečného stavu věcí s případnou možností jeho trvalého zachování. Západní část navrhované přechodně chráněné plochy je naopak tvořena suššími, místy až xerotermními biotopy. Především díky vojenské aktivitě v nedávné minulosti se zde nacházejí různá sukcesní stádia, od vegetace prostých biotopů, přes suché až mírně vlhké louky a keřové porosty, až po listnaté a smíšené lesíky. Místy se vyskytují také smrkové porosty. Na území navrhované přechodně chráněné plochy byly prozatím provedeny pouze batrachologický, herpetologický a orientační botanický průzkum. Prokázány byly: kriticky ohrožený druh skokan krátkonohý, silně ohrožené druhy čolek obecný, rosnička zelená, skokan zelený, slepýš křehký, ještěrka živorodá a ještěrka obecná a ohrožené druhy kuňka obecná, ropucha obecná a užovka obojková. U většiny zjištěných druhů obojživelníků bylo prokázáno jejich rozmnožování, a to v umělé nádrži na mytí mobilní vojenské techniky a roztroušeně v tůních na většině rozlohy zájmového území.

Návrh na PCHP „Rančířovský Okrouhlík“ Lokalizace: jižně od Jihlavy, přibližně 1,5 km jižně od obce Pístov; k.ú. Rančířov; výměra cca 20 ha; nadmořská výška 562 586 m. Důvod vyhlášení: viz PCHP Pístovský vojenský prostor. V případě prokázání předpokládané vysoké přírodní hodnoty daného území budou zpracovány podklady pro návrh na vyhlášení MZCHÚ kategorie přírodní památka, nebo bude lokalita nadále chráněna jako PCHP v období roku cca březen-září (mj. doba hnízdění ptáků a rozmnožování chráněných obojživelníků).

Rybník Rančířovský Okrouhlík má bohatě vyvinuté břehové a litorální porosty. Foto Jan Dvořák

KVĚTEN 2006


13

Popis: Lokalita sestává z rybníka Rančířovský Okrouhlík, nivy potoka protékajícího tímto rybníkem a přilehlé části bývalého vojenského výcvikového prostoru Pístov. Rybník Rančířovský Okrouhlík má bohatě vyvinuté břehové a litorálními porosty. Hojně se v něm vyskytuje též vodní makrofytní vegetace. Rybník je významným místem pro rozmnožování chráněných obojživelníků. Ve zhlaví rybníka se nacházejí přírodně cenné mokřadní louky s výskytem chráněných a lokálně vzácných druhů rostlin (v konceptu územního plánu obce Rančířov evidovaný VKP Mezi lesy). Niva potoka je tvořena jednak mokřadními loukami, a jednak podmáčenými listnatými a smíšenými lesy. Přibližně 300 m západoseverozápadně od Rančířovského Okrouhlíku se nachází průtočný, dnes již téměř zaniklý rybníček. Na území navrhované přechodně chráněné plochy byly prozatím provedeny pouze batrachologický a orientační botanický průzkum. Prokázány byly: kriticky ohrožené druhy blatnice skvrnitá a skokan krátkonohý, silně ohrožené druhy rosnička zelená a skokan ostronosý a ohrožený druh ropucha obecná. Z druhů Červeného seznamu pak dále rdest tupolistý, zábělník bahenní, violka bahenní, starček potoční a skokan hnědý. U většiny zjištěných druhů obojživelníků bylo potvrzeno jejich rozmnožování v rybníce Rančířovský Okrouhlík.

Návrh na vyhlášení PCHP „Rančířovský tankodrom“ Lokalizace: jižně od Jihlavy, přibližně 500 m severozápadně od obce Rančířov; k.ú. Rančířov; výměra cca 30 ha; nadmořská výška 546 - 598 m. Důvod vyhlášení: Ochrana populací chráněných a regionálně vzácných druhů obojživelníků v období jejich hlavního rozmnožování. Na celém území výrazně je nutné omezit nebo lépe zcela upustit od pořádání hromadných motoristických akcí (závodů) a omezit tak přímý negativní vliv pojezdu motorových vozidel na tuto zájmovou skupinu živočichů každoročně v období květen až červenec. Mimo toto období může být tankodrom provozován a využíván ve stávajícím režimu (dokonce je to žádoucí). Potřebným a žádoucím krokem k poznání přírodních hodnot daného území by bylo doplnění našich znalostí formou biologického průzkumu lokality, zejména po stránkách botanické, entomologické a ornitologické.

Na ploše tankodromu se nachází řada tůní vhodných pro obojživelníky. Foto Jan Dvořák

Popis: Území zahrnuje plochu bývalého vojenského tankodromu, dnes využívaného pro jízdy terénních vozidel, mj. jsou zde pořádány i závody celorepublikového významu. Tankodrom leží ve východní části bývalého vojenského výcvikového prostoru Pístov. Plocha tankodromu je díky soustavnému narušování projíždějícími vozidly udržována téměř celá v raných stádiích sukcese. Na cestách, které křižují téměř celé území navrhované přechodně chráněné plochy, se nalézá soustava desítek periodických i trvalých tůní rozmanitého charakteru (tvar, hloubka, velikost, zastínění, množství vegetace atd.). Soustava těchto tůní představuje v regionálním měřítku zcela výjimečnou lokalitou s mimořádnou hodnotou a významem pro rozmnožování a trvalou existenci chráněných druhů obojživelníků. Severovýchodní část území je porostlá smíšeným a jehličnatým lesem, zbytek území je tvořen různými suššími nelesními biotopy, mj. loukami, křovinami a iniciálními porosty stromů. Na východním okraji lokality se nalézá rybník s vyvinutými břehovými a litorálními porosty a potenciálně vysokým regionálním významem. Hostí totiž bohatou populaci kriticky ohroženého druhu rostliny plavínu štítnatého. Není doposud zcela jisté, zda je zde tento druh autochtonní, nebo zda byl na tuto lokalitu antropogenně zavlečen. Pokud by jeho výskyt byl autochtonní, jednalo by se o jedinou známou lokalitu tohoto druhu v rámci celého okresu Jihlava. V břehových partiích rybníka dále roste např. vachta trojlistá a rybník také v menší míře slouží k rozmnožování obojživelníků. Na území navrhované přechodně chráněné plochy byly prozatím provedeny pouze batrachologický, herpetologický a orientační botanický průzkum. Prokázány byly: kriticky ohrožené druhy plavín štítnatý, blatnice skvrnitá a skokan krátkonohý, silně ohrožené druhy čolek obecný, rosnička zelená a ještěrka obecná a ohrožené druhy

14


KVĚTEN 2006

vachta trojlistá, kuňka obecná, ropucha obecná, užovka obojková a ťuhýk obecný. U většiny druhů obojživelníků bylo prokázáno jejich rozmnožování v tůních a u některých i dlouhodobá přímá vazba na tůně i mimo reprodukční období. V rybníce se též vyskytuje prozatím blíže neurčený druh raka (pravděpodobně kriticky ohrožený rak říční).

Rybník v navrhované PCHP Ranč.tankodrom s porosty plavínu. Foto Jan Dvořák

Součástí návrhů jednotlivých PCHP byly i návrhy ochranných podmínek území a doporučený management území. Návrhy jsou v současnosti projednávány ve správních řízeních. Jaromír Maštera Jan Dvořák Tomáš Berka

PROJEKT MAPOVÁNÍ VÝSKYTU DRUHŮ VRBA PLAZIVÁ (SALIX REPENS) A VRBA ROZMARÝNOLISTÁ (SALIX ROSMARINIFOLIA) NA OKRESE JIHLAVA Cíl projektu Cílem projektu bylo zjištění současného výskytu vrby plazivé a vrby rozmarýnolisté na území bývalého okresu Jihlava. Kromě zjištění výskytu měl projekt také vytipovat možná ohrožení v budoucnosti, případně navrhnout opatření k zamezení tohoto ohrožení. Získané informace mohou být využity jako podklad pro praktická opatření k zajištění pokračující existence druhu na sledovaném území. Projekt mapování byl podpořen grantem z Programu Ochrana Biodiverzity Českého svazu ochránců přírody. Metoda výzkumu Základní informace o výskytu druhů byly získány z literatury, z archivů Muzea Vysočiny v Jihlavě a ústně od expertů. Prioritní snahou bylo navštívit všechna bývalá výskytiště druhů na daném území. Dále pak byla navštívena místa v blízkém okolí bývalého výskytu a místa, která by svým charakterem mohla odpovídat stanovištním nárokům druhu. Výskyt byl zjišťován členy ČSOP vizuálně v terénu. Lokality i jednotlivé keříky byly fotografovány. Jednotlivé keříky či polykormony byly zakreslovány na papír k pozdějšímu záznamu do mapy. Nahodilé poptávání u místního obyvatelstva, vzhledem k minimální znalosti druhů na veřejnosti, nevedlo k výsledkům. Terénní průzkum byl prováděn v měsících březnu až listopadu 2005. Výsledky terénního výzkumu vrby plazivé: Výskyt vrby plazivé (Salix repens) na území okresu Jihlava nebyl bohužel potvrzen. A to přesto, že návštěvy jedné někdejší lokality výskytu (Nad Svitákem) se zúčastnil i Dr. Růžička, který v minulosti sebral jediné dvě doložené herbářové položky pocházející z okresu Jihlava. Vzhledem k ojedinělosti nálezu byla jedna z položek v minulosti podrobena i genetické analýze v laboratoři. Analýza dokázala, že se skutečně jedná o vrbu plazivou (Salix repens). Od této doby však nebyl výskyt vrby plazivé doložen a to ani v současném mapovacím projektu ČSOP Jihlava. Zmíněná lokalita Nad Svitákem je dnes z hlediska žádoucího managementu z velké části zanedbaná. Na lokalitě nebyl zjištěn ani výskyt příbuzné vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia), dříve nalezené v jiné části lokality. Není samozřejmě vyloučeno, že někdy v budoucnu by se mohla vrba plazivá na okrese Jihlava ještě vyskytnout. Vrba plazivá má v současnosti zaznamenaný výskyt společně s vrbou rozmarýnolistou relativně nedaleko na okrese Havlíčkův Brod (PR Troubsko).

KVĚTEN 2006


15

Výsledky terénního výzkumu vrby rozmarýnolisté Přes zdánlivou četnost výskytu, alespoň dle muzejních dokladů soudě, vrba rozmarýnolistá je na okrese Jihlava poměrně vzácná. Z některých lokalit již patrně vymizela. Důvodem jsou zřejmě dlouhodobé vlivy odvodnění, opuštění lučního hospodaření, možná i jiné vlivy. Většina herbářových položek pochází z období průzkumů před rozsáhlými melioracemi a náhradními rekultivacemi. Na lokalitách, kde se dosud vyskytuje, se v polovině případů jedná o výskyt ojedinělý, tj. 1-2 polykormony (keříky, trsy). Pouze ve 3 lokalitách přesahuje výskyt ojedinělé kusy. V roce 2005 byla vrba rozmarýnolistá potvrzena ČSOP Jihlava celkem jen na šesti lokalitách bývalého okresu Jihlava. Na další jedné lokalitě byl nalezen pravděpodobně kříženec vrby rozmarýnolisté a vrby ušaté. Na vzrůstu vrby rozmarýnolisté se často odráží silný okus srnčí zvěře. Zpravidla nacházíme pouze přízemní, neustále zkracované keříky. Pouze na jediné lokalitě (U Potoků) lze hovořit o tom, že vrba rozmarýnolistá je jak relativně silně zastoupena, tak dosahuje obvyklých uváděných maximálních výšek (kolem 1 m). Dle literatury se vrba rozmarýnolistá vyskytuje na vlhkých loukách a rašeliništích. Není však stále dostatečně jasné, které abiotické a biotické faktory podmiňují její výskyt. Na zdánlivě podobných lokalitách se může i nemusí vyskytovat. Zdá se, že vyžaduje relativně úzce vymezené rozpětí vlhkosti půdy, což ovšem zatím nebylo přesně změřeno. Na zamokřených loukách nebyla zjištěna dle našeho pozorování v místech, kde stojí delší dobu voda, ale spíše na sušších okrajích zamokřených luk. Naproti tomu stupeň zastínění má evidentně relativně širší rozpětí. Vrba byla nalezena poměrně silně zastíněna malými skupinkami mladých listnatých stromů, náletů na bývalé louce, stejně jako na volném prostranství). Kvetoucí exempláře byly nalezeny ovšem maximálně v polostínu (zastínění pouze z jedné strany, tj. okraj lesa, remíz a pod.) Exempláře byly nalézány často v bezprostřední blízkosti starších bříz, což muže a nemusí být náhoda (Literatura uvádí kromě luk také rašelinné březiny). Je třeba také zkoumat vliv sečení louky na vrbu rozmarýnolistou. Je předpoklad, že při zániku louky, vlivem spontánní sukcese, by došlo i k zániku vrby rozmarýnolisté. Na druhé straně není jasné, jak časté sečení louky je pro vrbu rozmarýnolistou optimální a zejména, zda při tomto sečení se může či má, či jak často, posekat i vrba rozmarýnolistá. Zatímco většina exemplářů na sečených loukách nevykazovala silné prorůstání travinami či tužebníkem uvnitř kruhovité formy polykormonu, někde se prorůstání objevilo (ex.na lokalitě Kaliště). Pouze na jedné lokalitě (U Potoků) dosahovala vrba rozmarýnolistá relativně vyšších výšek, kolem 1 m, jinak se jednalo o zvěří okusované či sesekávané keříky do 50 cm. Možné konflikty zájmů či ohrožení Myslivost: Zdá se, že vrba rozmarýnolistá je intenzivně vyhledávána srnčí zvěří. V podmínkách 90 % jehličnatých lesů na okrese Jihlava a relativně intenzivního zemědělství je vrba rozmarýnolistá pro srnčí vítaným zpestřením stravy. Stopy okusu lze nalézt na mladých jedno- a dvouletých výhonech. Rovněž však dochází ke zlámání i starších kmínků, až kolem 0.8 cm průměru. Na určitých lokalitách je evidentní, že některé polykormony nemohou odrůst přes cca 30-40 cm výšky vlivem okusu srnčí zvěří. Přesto i za takových podmínek mohou kvést. Srnčí patrně nelikviduje vrbu rozmarýnolistou, pouze poškozuje. Zdá se, že keříky okus přežívají i kvetou. Otázkou však zůstává, zda by nebylo vhodné tento tlak omezit. Možným opatřením by mohlo být zkusmo chránit některé exempláře plašítky či repelenty (ovčí vlna, lesklé proužky, Morsuvin). Lesnictví: Vrba rozmarýnolistá nebyla nalezena uvnitř lesních pozemků. V některých případech může přiléhat k okraji lesa, včetně lesa jehličnatého s ojedinělými listnatými keři a stromy na okraji. Likvidace přirozeného okraje lesa (např. okraje složeného z bříz a jiných náletových dřevin) by mohla znamenat likvidaci vrby rozmarýnolisté,. Toto ohrožení se však nezdá být aktuální v zjištěném místě výskytu. Spíše by mohlo vrbu zlikvidovat nebo poškodit složení metrů dřeva při okraji lesa. Tomuto lze zabránit dohodou s lesníky. Možným ochranným opatřením by tedy mohlo být domluvit se s lesním personálem, aby neskládali dřevo na vrbu rozmarýnolistou ve vymezeném místě.

16


KVĚTEN 2006

Zemědělství: Vrba rozmarýnolistá je evidentně závislá na existenci polopřirozeného biotopu louky, zejména pak louky vlhké, zamokřené či rašelinné. Existence luk byla spojena s tradičním způsobem zemědělského hospodaření. Existence biologicky cenných vlhkých a zamokřených luk je pak spojena s extenzívním hospodařením bez radikálního odvodnění a bez užití těžké techniky. Změny v zemědělství způsobily, že již není zájem o trávu na stelivo a krmivo. Louky na Vysočině se dnes udržují většinou jen dotacemi na sečení, ať již dotacemi Ministerstva zemědělství či Ministerstva životního prostředí. V této souvislosti si připomeňme, že mezi agro-environmentálními opatřeními (s 80 % dotací EU) je také nárokový titul pro mokré louky. Problémem bude patrně nutnost užití lehké techniky, což je dnes pro zemědělská družstva neobvyklé. Určitým rizikem může být také pravidelné nízké vysečení vrby, v důsledku neznalosti, na sečeném území. Vhodným ochranným opatřením by tedy byla osvěta mezi osobami a organizacemi udržujícími louky za podpory veřejných fondů, spojená s identifikací keříků v terénu. Vhodná by byla i větší propagace agroenvironmentálních dotačních opatření, která mají pozitivní vliv na ochranu přírody (extenzívní louky, mokré louky, lokality s bahňáky a chřástalem). Jiným potenciálním ohrožením je zalesnění nevyužívané louky, které někdy požadují vlastníci či správci půdy v důsledku dotační politiky. Tomuto lze bránit ve správních řízeních prosazováním názoru, že veřejné dotace na zalesňování (často 60-80 000 Kč na ha) nemají být užívány v rozporu s veřejným zájmem ochrany přírody. Konzumace prostoru (developerství, individuální výstavba rekreačních a jiných budov ve volné krajině) Vrbě rozmarýnolisté, stejně jako celému biotopu vlhkých luk, pochopitelně neprospívá zábor prostoru ve volné krajině a změny s ním spojené. V jednom případě byla při mapování zjištěna relativně nedávná výstavba rekreačního zařízení na louce v blízkosti někdejšího výskytu. Podobná výstavba často znamená nejen zábor území v půdorysu budovy, ale i převrstvení a zdusání zeminy v okolí budovy, výsev druhové chudého nepůvodního („anglického“) trávníku a výsadbu místně nepříslušných dřevin. Současně je zesílen antropogenní tlak na okolní ekosystém (problém domácích odpadů a fekálií, negativní vliv umělého osvětlení na noční motýly, atd.). Možným opatřením je účast na správních řízeních týkajících se výstavby na přírodně cenných územích. Je ovšem třeba konstatovat, že neprofesionální neziskové organizace mají jen omezené zdroje. Mají málo personálu, který se může účastnit, a málo časového fondu, který mohou nebo i chtějí věnovat správním řízením. ČSOP Jihlava se přesto snaží účastnit významnějších správních řízení. Plány ČSOP pro budoucnost ohledně vrby plazivé: Možný výskyt vrby plazivé bude nadále neformálně sledován členy ČSOP Jihlava. Na jaře 2006 byla plánována expedice v době květu do PR Troubsko na Havlíčkobrodsku, kde byl zaznamenán společný výskyt vrby plazivé a vrby rozmarýnolisté. Cílem je ujasnění jak anatomických rozdílů, tak možných rozdílů ve mikrostanovištních nárocích. Plány ČSOP Jihlava pro budoucnost ohledně vrby rozmarýnolisté: Rovněž výskyt vrby rozmarýnolisté bude nadále sledován členy ČSOP Jihlava. Není vyloučen objev dalších lokalit s touto vrbou. Získané fotografie vrby rozmarýnolisté budou v umístěny na webové stránky ČSOP Jihlava spolu s výzvou k pomoci při pátrání. Zvažována byla také možnost řízkování vrby po dohodě s orgány státní ochrany přírody. Jiří Morawetz

KVĚTEN 2006


17

KULTURNÍ OKÉNKO PRAMENY - písnička ze stejnojmenného TV seriálu. Hudba a text: Ludvík Bedřich Přichází na svět a nemá viny. Zvolna se rozlévá do krajiny Matkou je mu zem po které volně stéká. Rodí se jak Pramen a umírá jak Řeka Ref. Půjdem zpět k pramenům – půjdem zpět k pramenům K vodě a kamenům K vodě a kamenům Půjdem zpět k pramenům Vcházíme na svět a jsme bez viny. Nejdřív jsme lidé, pak kus krajiny. Matkou je nám Zem co do nás zvolna vtéká. Rodíme se jak pramen a umíráme jak řeka. Ref: Půjdem zpět k pramenům – půjdem zpět k pramenům…

S ÚSMĚVEM Plavčík na koupališti: „Musím vás důrazně upozornit, že močit do vody je přísně zakázáno pod pokutou!“ - „Ale vždyť ostatní to také dělají!“ - „To je možné, ale nikdo ze skokanského můstku!“ Muž jde zapnout televizi před fotbalovým zápasem a křičí na manželku, která je v kuchyni: „Drahá, chceš mi ještě něco říct, před začátkem fotbalové sezóny?“

S příchutí jarního tání /povídka/ Procházel krajem a připadalo mu, že tady asi řádí povodeň. Všude, kam oko dohlédlo, tekla voda. Tak čvachtal krok za krokem a poslouchal to zurčení, šumění, bublání a klokotání. Sehnul se, aby nabral vodu do dlaní. Ne tohle určitě není kalná povodňová voda. Tahle voda má jedinečnou příchuť tajícího sněhu. Pokračoval v chůzi a vychutnával si tu báječnou chuť jarního tání na horách. A jak tak šel, najednou k němu přihopkal Zajíc. „Ahoj Zajíci,“ pozdravil. „Ahoj,“ odpověděl Zajíc. „Tak jak se Ti líbí na světě?“ ptal se Tulák. „Náramně! Tolik zelené travičky, ptáků, zvířat, slunce, vody, stromů! Je to opravdu nádherné místo. Možná jen tam, kde nejsou žádní lovci, dravci, auta. Lepší snad ani nemůže být. Těmi mne maminka straší. Ať prý si dám na ně pozor. Ale já nic z toho ještě neviděl. Tak to asi nebude tak zlé.“ A Zajíc mluvil a mluvil. „Jak krásně je tvorečkovi, co zatím poznal jen to krásné z tohoto světa“, pomyslel si Tulák. „Má ještě naivní nezkaženou dušičku a lačně a beze strachu hltá, co přinese další den. Jak krásné je jaro.“ Pak se rozloučili a Tulák šel dál a jako mladý zajíc plnými doušky vychutnával tu jarní krásu všude kolem. /Pepa Polívka/

18


KVĚTEN 2006

O PŘÍRODĚ S ODBORNÍKY Jako každoročně pořádali jsme i letos v době, kdy příroda spí, besedy s odborníky. Cyklus 6 besed proběhl v přednáškovém sále Muzea Vysočiny, s nímž již od podzimu dobře spolupracujeme. První lednová beseda s RNDr. Alešem T omanem ze ZOO a Mílou Bartošem, naším předsedou, se týkala Dunajské delty - putování, poznávání mnoha druhů ptáků i dalších živočichů, pro které je delta doslova rájem, a života obyvatel. Ve druhé o přírodě Žďárských vrchů jsme poznávali maloplošná území zdejší CHKO, ohrožené druhy živočichů, seznámili jsme se s mapováním sov, např. sýce rousného. Pracovníci CHKO p. Jaromír Čejka a p. Petr Múckstein nám také rozdali výborné brožurky. V únoru jsme besedovali s Ing. Martinou Gregorovou z OŽP Magistrátu o jiných pohledech na veřejnou zeleň. Seznámili jsme s různými tvary stromů, s jejich defektními tvary, s případy, kde je třeba provést buď ošetření, nebo. kácet. Pracovnice OŽP také zodpověděla četné dotazy. V další besedě jsme sledovali rozšíření norka amerického na Vysočině, jeho způsob života a shlédli k tomu výborný francouzský francouský film. Oba besedující, Mgr. Václav Beran z AOPK a RNDr. Aleš Toman, také besedovali o potřebách ochrany norka evropského, který se v současném přírodním prostředí poněkud ztrácí. Přednáškový sál dokázala naplnit další beseda s vedoucí zoologického odd. Muzea Vysočiny RNDr. Klárou Tichou o chráněných územích na Jihlavsku, přišel i bývalý pracovník Muzea RNDr. Ivan Růžička, který přednášku doplňoval. Poutavé vyprávění o některých vybraných územích nás plně zaujalo. Navíc jsme se dozvěděli hodně i ze života mravenců. Poslední beseda nás potěšila krásnými fotografiemi Vladimíra Jirků, vedoucího našeho fotokroužku ROSNIČKA z jeho letošní cesty za sfingami a pyramidami. Obrázky doprovodil též výkladem historie. Průměrná účast 15 -20 zájemců byla slušná, ale - co je to na Jihlavu ? Besedy přispěli k rozšíření našich pohledů na přírodu a účastníci také každou z nich odměnili potleskem. Karel HOLUB

ROSNIČKA NA CESTÁCH

Objevování Ameriky Země je kulatá. To je výhodné pro cestování, neboť každá vzdálenost je tímto konečná a dosažitelná. Na mapě, položené na stole nebo pověšené na zdi, je ale plochá. To je výhodné pro nakreslení a změření vzdáleností k vysněným, různě barevným puntíkům a políčkům. Barvy a vzdálenosti začaly přitahovat a vábit. A trvalo to jen do jednoho odpoledne, přesně do tři čtvrtě na dvanáct, kdy se každý den odlepuje airbus Czech Airlines od země, aby dosáhl jednoho magického puntíku na druhé straně Atlantiku. Netrvá to ani moc dlouho, protože mu nahrává zemský spin a cestování proti času. Před čtvrtou hodinou už ne na mých evropských hodinových ručičkách se blíží konečná. Sedím uprostřed letadla a někde pode mnou se míhá Amerika. Uprostřed uličky nevidím nic než modrou barvu prostoru vedle nás. Ale i tu nádhernou modř hltám očima a asi dost hladově, protože najednou slyším mladého Američana a i když znám anglicky jen pár vět, vytuším za jeho všímavostí takovou tu touhu udělat někoho šťastným. „No sir, I have not been in Amerika yet “, blábolím a sedám si na jeho místo u okýnka. Čára přílivu je rovná jako podle pravítka, je ohrazená bílou pěnou, za kterou se modrá oceán v dálce splývající s oblohou, takže nevím, kde končí moře a začíná vzduch. Před 44lety Jurij Alexejevič a teď i já užasle sleduji život pod sebou. Už rozeznávám žluté školní autobusy, trucky, bazény u rodinných domků, koruny stromů. Naklánění letadla a rychlé klesání

KVĚTEN 2006


19

až k mokřadům!! obklopujícím letiště J.F.Kennedyho. Rozlehlé rákosové porosty bych tady nečekal a občas taky zahlídnu volavky a racky. New York. Rozdíly jsou na každém kroku. Černý personál navádí letadlo k výstupnímu terminálu. Hodně lidí je tu určených k poskytování informací cestujícím. Průchod přes imigrační úředníky s nezbytným focením a sejmutím otisků a poté odevzdání celních formulářů a honem do města. Čedok zajistil převoz z letiště, ubytování ve středu Manhattanu, návštěvu několika nejznámějších míst. Co bylo ale mým hlavním cílem byla Zoologická zahrada v Bronxu. Pod ní mám v notýsku další cíl-Newyorské akvárium. Stojí za to zajít i do International Center of Phptography. Dlouhá limuzína nás veze Queensem řadami dřevěných domečků. Po něm se dostáváme k závorám do tunelu vyhloubeném pod řekou East River. Na druhém konci tunelu rozbřesk a hned za ním věčné šero uprostřed lesa mrakodrapů. Obdivuhodný pocit , který nám u hotelu zvedá náladu a láká a láká k nekonečnému focení. Průvodce se dohaduje s řidičem, jisté dýško řidičovi je zde zvykem, ale jaksi na to nejsou fondy a my Evropané jsme šetřílci. Nedostává nic a odjíždí pro další várku. Vezmu to hned do města a obcházím zvědavě pár ulic v blízkosti hotelu, abych se „neztratil“. První foto byly rozmázlé, nesoustředím se a zapomínám ostřit. V děvet jdu spát a nechávám rušné ulice v 16 patře dole pod sebou. Silueta Empire State Building svítí do pokoje . Vznešená a strašně vysoká. Ráno jdeme na nejznámější místa ve městě. Je pátek a metro je plné různobarevných postaviček. Hlídky vidíme u každého nástupiště. Jedeme na jih k legendární Soše svobody a počasí nám nahrává na smeč fotografií. Všudypřítomné kontroly jsou i před naloděním na prohlídku Liberty Islandu a Ellis Islandu s Muzeem přistěhovalectví. Ne vždy vítala Amerika každého s otevřenou náručí. Všechny suvenýry pro turisty jsou Made in China. Odpoledne si procházíme jižní Manhattan a navečer se opět vydávám do ulic, kde čilý ruch a hlučný noční život trvá dlouho do noci. Ráno konečně metrem do Bronxu. Vagónky plné černochů směřovaly různými směry na severní část města. Zoo je kousek od zastávky a hned, jak se otevírají brány, mířím do asijského pavilonu. Džungle je pod obrovskou skleněnou střechou oddělená od návštěvníků příkopem se stromovým klokanem, tapírem čabrakovým, v další části je mezi mnou a langury zlatými prosklená ubikace černě zbarvených levhartů. Za džunglí nechybí jezírko s proskleným břehem z možností pozorování života pod vodou. Nad hlavou proletí zoborožec. Jdu z pavilonu a vidím stanoviště velbloudů vozících návštěvníky. Následuje africká část –kudu, gazely, lvi, zebry a žirafy. Paovce hřivnaté a dželady doprovázely moji cestu do hor Asie. Začalo přibývat skal a jehličnatých stromů. Krátce poté narazím na irbise a medvědy lední. Po nich se dostávám do pavilonu ptáků. Mandelíci, tukani, holubi, turaka a další letci. Obcházím vše vystavované a uvědomuji si, že tvůrci využili terén tak různorodý a tahle zoo je do něj perfektně zapasovaná. Několik výběhů pro tygry sibiřské, kde návštěvníka odděluje hradba skel od lesa s vyšlapanými chodníčky koček. V dolní části zoo močály a brouzdající se jeřábi červenolící. Dům pro noční savce, dům pro plazy, kde poprvé vidím kobru královskou, velké hroznýšovité hady staré hezkou řádku let. Pavilón motýlů, dnes velmi moderní záležitost, zde také nechybí. Dům pro myšovité, kde poznávám bezpečně naši myšku drobnou. Následuje nezbytné občerstvení v restauraci a kolem jezírka s plameňáky čilskými mířím dál k rybákům inka, zase v parádním prostředí. Po průchodu domečkem, který slouží k podávání informací a zde je psáno i jako stáj pro velbloudy a taky jako vernisáž fotografií přírody vidím doprava směřující ceduli s nápisem tapír. Jaké je moje překvapení, když ve stinném výběhu popochází samice nosorožce sumaterského. Další domek pro drápkaté opičky. Nejlepší nakonec byla návštěva „Konžské pánve“ . Skalní soutěskou návštěvník míjí výběhy okapi í , štětkounů, mandrilů rýholících; na konci domek se vším možným živým z Konga – od bezobratlých, ryb, obojživelníků a plazů, po prosklené náhledy do „lesa“ goril a šimpanzů. Návštěva Bronxu vtahuje diváka do děje, je velmi kreativní, je to „představení“ na vysoké kulturní úrovni.. Druhý den patřil akváriím na Coney Islandu, mořském pobřeží v Brooklynu. Našli zde domov mořští savci – mroži, lachtani, tuleni, delfíni, běluhy, mořské vydry, velká akvária se žraloky, tučňáci, další desítky nádrží s barevnými rybkami korálových atolů i mangrovového pobřeží. Hezké válce a nádrže s desítkami druhů mořských medůz vzplývajících ve vysokém vodním sloupci jsou další raritou v Evropě málo ukazovanou. Stará část International Center of Photography je bohužel v přestavbě a jeho pobočku jsem už nestihl. Odjezd na letiště, start z „mokřadů“ a cesta do Evropy. Zase jeden sen……. Pavel Hájek

20


KVĚTEN 2006

Životodárný Nil Život zde začal téměř před 5000 tisíci lety, za tu dobu vládlo nad Nilem více jak 30 dinastií. Zrod a moc starého Egyptského království umožnila především tato řeka. Díky každoročním záplavám se zavlažovala v okolí řeky půda, kterou pak využívali egypťané pro zemědělskou produkci. Když měli lidé zajištěny základní životní prostředky, což byla voda a vypěstované produkty v okolí řeky, mohli se egypťané soustředili na rozvoj kultury a mohli budovat překrásné paláce a chrámy lemující břehy Nilu. Nil je jedinou stálou egyptskou řekou. Se svou délkou 6671km, to je délka počítaná i s řekou Kamerou, je Nil nejdelší řekou na světě. Samotný Nil měří 5584km. Pramení severovýchodně od jezera Tanganika na území Burundi a protéká skrz Rwandou, Tanzanii, Ugandou, Súdánem, a Egyptem, kde ústí do Středozemního moře. Dvakrát ročně přináší Nil Egyptu záplavy a to v červnu a v říjnu, které jsou způsobeny zesílením průtoku Modrého Nilu a Atbary. Díky výstavbě přehrad v Asuánu je však jeho tok silně regulován. První Malá Asuánská přehrada byla postavena v roce 1902 a roku 1971 byla dostavěna i druhá Asuánská přehrada. Je časně ráno a já na horní části lodi s fotoaparátem připraven očekávám východ slunce na Nilem. V mlžném slunečném oparu míjíme vesnici, která se probouzí do rána a pozoruji muže, který sedí před svým domem a kouřící svojí vodní dýmku a hladí svého psa. Přitom na nás mává a zdraví nás. Odpovídám na je jeho pozdrav a zamířím na něj svým fotoaparátem. Muž zpozoroval, můj záměr a okamžitě opouští své místo a ztrácí se ve svém domě. Je po fotce. Egypťané se rádi fotí. Na své cestě jsem nafotil spoustu pózujících Egypťanu. Za drobný bakšiš jsou milí a ochotní. Bohužel můj muž ve vesnici asi věděl, že žádný dýško nedostane a proto zmizel v domě a vodní dýmku nechal nevykouřenou před v chodem svého domu. Nyní z mlžného oparu vychází slunce. Žádný barevný východ, jak jsem očekával. Z mlhy slunce hned osvítí jednu část nilského břehu a pozoruji nádhernou fascinující krajinu. Malé ostrůvky souběžné s hladinou řeky, plný pasoucího se dobytka. Volavky na břehu číhající na svojí ranní kořist. Druhá strana břehu je i nadále v oparu, jako by tam ještě vše spalo a břeh se probudí, až slunce přejde na druhý břeh. Plujeme proti proudu a já pozoruji okolí a břeh. Nyní se téměř dotýkáme břehu a já mohu fotit vesnici. Míjíme rybáře rozplétajícího síť na ryby na své bárce. Kdyby ho nevyrušily vlny z naší velké lodi, vůbec by si nás nevšiml. Za jeho zády se rozprostírá malá vesnička, téměř kopírující tu co jsme minuli asi před 10 minutami. Typickým egyptským sídlem jsou vesnice obklopené obdělávanými políčky, mirhovníkovými háji. Ty tvoří stín, kde se mohou schovat před žhavým egyptským sluníčkem, jak lidé, tak i jejich dobytek. Domy ve vesnicích nemají víc, než jedno podlaží., spíše připomínají zbouraniště.. Okna bez skel jen okenice. Prašné cesty, pár vysokých palem. Nejhezčí dům a zároveň nejudržovanější je mešita, ta musí být v každé vesnici. Lidé se zde pohybují v dlouhých halenkách připomínající dámské pyžamo. Tyto halenky se nazývají gatíbia. Turista by si pomyslel, že tito lidé žijí v bídě. Opak je pravdou. Egyptští zemědělci žijí tak jak žijí. Jsou zvyklí na své prostředí, dokonce jsou hrdi na své skromné příbytky. Kromě honosných a fascinujících chrámů lemující břeh Nilu, jsou také součástí této řeky tradiční felúky. Jsou to staré plachetnicové lodě s bílou plachtou vezoucí turisty po i proti proudu řeky mezi Asuánem a Luxorem. Vladimír Jirků

KVĚTEN 2006


21

RÁMCOVÝ KALENDÁŘ FOTOKLUBU ROSNIČKA NA ROK 2006 So 6.květen – výlet do Údolí Doubravky květen - focení Telče, termín dle fotografické výstavy pořádané radnicí SO 3.červen - fotografický lov na pandu - zoo Vídeň červen - - letní fotosoutěž na téma – „ svět zvířat kolem nás „ a „barevná fauna „ červen, červenec, srpen, září, říjen. Vyhlášení soutěže na členské schůze ČSOP v prosinci červenec - víkend na hradě Křivoklát srpen - Slatiňany (park + hřebčín ), Lavická obora, Údolí Chrudimky září - zatopené lomy a hrad v Haškově Lipnici prosinec - vyhlášení fotousoutěže Termíny akcí upřesní fotoklub 2-3 týdny před pořádanou akcí. Na všechny akce srdečně zve celou veřejnost i děti ROSNIČKA

Fotoklub Rosnička vyhlašuje na rok 06 fotosoutěž na téma „ SVĚT ZVÍŘAT KOLEM NÁS „ „ BAREVNÁ FAUNA „ PODMÍNKY SOUTĚŽE - termín soutěže 1.6 - 15.11 2006 - uzavírka soutěže 15.11.2006 - soutěžní snímky barevné, černobílé, formát minimální velikosti 13x18 a více, - do soutěže nebudou zařazeny snímky zaslané na CD, diapozitivů a menších formátů. - soutěže se mohou zúčastnit jen amatérští fotografové. - autor může zaslat nejvíce 5 ks fotografií na jedno téma. - vyhlášení se uskuteční 15.12 2006 na výroční schůzi ČSOP - fotografové si mohou své fotky vyzvednout po vyhlášení .Nevyzvednuté fotografie budou do 1 měsíce skartovány. - fotografie budou použity jen pro soutěž, v jiném případě jen se souhlasem autora. - fotografie musí být řádně popsaná a to na zadní straně v pravém dolním rohu: jméno, příjmení, adresa, kontakt ( mob, e-mail ) název fotografie - fotografie do soutěže posílejte na adresu: Pavel Hájek, Březinova 34; 586 06 Jihlava téma: SVĚT ZVÍŘAT KOLEM NÁS – vše co se týká zvířat kolem nás, domácí mazlíčci, zoo, ve volné přírodě, makrozáběry hmyzu atd. BAREVNÁ FAUNA – zachytit co nejpestřejší krásu fauny , může být i podmořská, volné téma. Na Vaše snímky se těší a S pozdravem za FOTOKLUB ROSNIČKA Vladimír Jirků

22


KVĚTEN 2006

ČERTŮV HRÁDEK Všichni jistě znáte pověst o čertech, kteří dostali za úkol postavit zde přes noc hrad. Protože však jejich vůdce prohýřil celou noc s vílou, která ve zdejším lese žila a čerti nevěděli jak mají ve stavbě pokračovat, zůstalo dílo nedokončené. Je zajímavé, že místo, kterému se dříve pověrčiví lidé raději vyhýbali, se dnes stalo turistickou atrakcí, kde můžeme spatřit například jestřába lesního, lejska malého, holuba doupňáka nebo krkavce velkého. Každému však musí být také jasné, že tyto ptáky zde spatříme hlavně díky usnesení některých rozumných lidí, kteří se zasadili o vyhlášení přírodního parku Čeřínek, který tak chrání celé toto území. To slouží mimo jiné také ke sportu a rekreaci v této oblasti. Čertův hrádek leží v nadmořské výšce 714 m. Roku 1984 byl vyhlášen přírodní památkou o rozloze 14,69 ha a leží v katastrálním území Rohozné u Jihlavy. Celá oblast je značně turisticky navštěvována a vede tudy několik značených turistických stezek. Malé přírodní rezervace o rozloze kolem 15 ha dle mého názoru nemohou postačovat k ochraně savců a ptáků. Přesto jsou zde zachovalé bučiny s bukem lesním, smrkem ztepilým, jedlí bělokorou a javorem klenem. Sympatické je také množství zde rozvěšených ptačích budek. Bylinné patro je poměrně chudé, převládají typické kapradiny a kostřava lesní. Žulové skalní útvary jsou nápadné výraznou lavicovitou odlučností. Na vrcholových partiích jsou patrna torza sklaních mís. Na severním skalisku se nachází pozoruhodný skalní hřib, ojedinělý v této oblasti. Oblast Čeřínku je také známá výskytem zmije obecné, a i když je nebezpečnost přeháněna, je třeba si dávat při lezení mezi skalními plošinami pozor. S použitím publikace zvláště chráněná území okresu Jihlava Pavel Jelínek

Naši nejmenší Krmítko Koncem listopadu minulého roku jsme slavnostně instalovali nové krmítko na balkon. Nasypali jsme slunečnici, zavěsili lojovou kouli, k ruce připravili dalekohled a atlas ptáků. A čekali - den, týden, měsíc.. .Vypadalo to, že si své zrní i lůj na jaře sníme sami. Začátkem ledna bylo zřejmě krmítko ptačím sněmem shledánó bezpečné. Přiletěl první odvážný zvonek zelený. Zpráva o nové restauraci se rychle šířila, hned druhý den u nás zobali dva zvonci a za pár dní jsme jich napočítali dvacet dva! Evidentně dávají přednost hromadnému stravování, na,zábradlí balkonu čekají ve frontě, předbíhají, hašteří se a když opravdu není v krmítku místo, vezmou zavděk i lojovou kouli. Sýkorky, které jsme očekávali téměř s jistotou, nepřiletěly nikdy. Postupně se začali objevovat kosi, kteří naopak preferují při jídle klid a samotu. Dalšími strávníky byli čečetka zimní a dlask tlustozobý, kteří přiletěli s hejnem zvonků a snažili se v něm ukrýt. Ale díky svým nápadným barvám a našemu dalekohledu a atlasu byli odhaleni a určeni. Jednou jsme také mohli obdivovat hýla obecného - zbarvením soupeřil s našimi andulkami, které na něj povykovaly z vyhlídkového bidýlka u okna.

KVĚTEN 2006


23

O největší překvapení se nám postarala kafka. Přiletěla jako černý mrak, zachytila se pařáty za okraj krmítka a rozevřenými křídly ho celé zakryla. Krmítko se povážlivě rozhoupalo, jak se urputně snažila dostat dovnitř. Nakonec se jí to opravdu podařilo, vyplnila krmítko svým tělem a ještě na každou stranu přečnívala. Navzdory našim obavám se dokázala dostat i ven, aniž by stříšku odnesla s sebou. Dá se říct, že po neslavném začátku naše krmítko splnilo svůj účel - pomohlo snad několika opeřencům přežít dlouhou zimu a nám ukázalo, že ve městě zdaleka nežijí jen holubi na náměstí a sem tam snad nějaký kos v parku. Vítek Žáček s maminkou

Zdravá svačinka Tento příběh se nám stal loňské léto. Sluníčko si dopřávalo dovolenou, a tak jsme hodně času trávili v zoologické zahradě. Naše cesta vedla nejdřív do tropického pavilonu na lenochody, potom k opicím a nejdelší dobu jsme vždy strávili u papoušků. Ondra 4 letý rošťák, je totiž učil mluvit. Nikdy si nás nevšímali, až tentokrát. Jeden čáp pořád pokukoval, natahoval krk a klapal zobákem. Přestěhovali jsme se dokonce jinou lavičku. Náš nový kamarád ovšem s námi. Vyndala jsem Ondrovi svačinu, ale ouha. Čáp byl rychlejší. Natáhl svůj předlouhý krk, klapnul zobákem a uklovl si chleba s tvarohem. Zřejmě mu zachutnalo a hodlal pokračovat. Měla jsem strach, aby mu v tom dlouhém krku nezaskočilo, proto už radši nic nedostal. Od té doby vedou naše první kroky vždy k čápům. Na otázku co baští čáp ? syn odpovídá: „ no přece chleba s tvarohem !“ Ondra Man s maminkou

Naše knihovna nabízí … Knihovna naší ZO ČSOP umístěná v klubovně, Mahenova ul. 3, půjčuje členům i dalším zájemcům-nečlenům tyto tituly: z botaniky – Deyl,Hísek: Naše květiny /atlas/, kapesní atlasy Stromy a Houby, Příroda ve městě, Péče o dřeviny rostoucí mimo les, Klíč ke květeně ČR a další. Ze zoologie např. atlasy savců, ptáků, Ornitologickou příručku, Komárek: Milování v přírodě, SEget: Kapitoly z přírody, Základy myslivosti aj. Z metodik a příruček např. Příručku jihlavského ochránce přírody, Novou příručku pro mladé myslivce, REichholf: Životní prostředí, Mapování obojživelníků v o.Jihlava, Chráněná území v o.Jihlava, Žďár n.Sáz a další, příručky k postupu ve správním řízení apod. Z beletrie jsou k dispozici např. knihy Gorily v mlze, Bílý jestřáb, Ptačí městečko, Klostermann: V srdci šumavských hvozdů, Rataj: V pralesích Amazonie a další. Na videokazetách můžete shlédnout např. Videoatlas ptáků, Hmyzožraví savci, Hlodavci, Masožravci, Jedovatí hadi, Motáci, Sovy, Paměť stromů, o Lesích ČR aj. Půjčovní doba knihovny je vždy v úterý od 16.30 do 18 hod. Na vaši návštěvu se těší knihovník ZO ČSOP

ZPRAVODAJ ČSOP Jihlava 2/2005 Vydává dvakrát ročně ZO 59/11 ČSOP Jihlava. Adresa: Hamerníkova 12, 586 01 Jihlava. Klubovna: Mahelova 3, Jihlava (Modelcentrum Kostka). Nástěnky: ZVEREX (Dvořákova 1, Jihlava); POŠTA 1 (Masarykovo náměstí, Jihlava); Pávovská ulice (u autobusové zastávky). Ekoinfocentrum: Jihlavská brána, Věžní 1; otevřeno středa 13.30 - 17.30, čtvrtek 9.00 - 13.00 hod. Internetové stránky: http://csop-jihlava.euweb.cz; e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: Mgr. Jaromír Maštera. Redakční rada: Pavel Jelínek, Vladimír Jirků DiS., Karel Holub a Jiří Kurz. Kresby: Mgr. Bohuslava Kolmanová a Anička V. Fotografie: Pavel Jelínek, Miloslav Bartoš, Ing. Jan Jelínek, Ing. Pavel Pokorný, Vladimír Jirků DiS. a Karel Holub. Foto na titulní straně: Příspěvky do příštího čísla zasílejte do 15. 2. 2005 v elektronické podobě na e-mail organizace, nebo dopisem na adresu ČSOP Jihlava. Uveřejněné články nemusejí vyjadřovat názor redakce. Za obsah příspěvků odpovídá jejich autor, redakce si vyhrazuje právo došlé příspěvky upravovat či krátit. Náklad 250 výtisků. Zdarma. Tisk: ETIS s r.o., Jihlava

11 Českého svazu ochránců přírody Jihlava

Recommend Documents