1.1 Anatomie a funkce kůže

Anatomie a funkce kůže _____________________________________________________________________________________

1.1 Anatomie a funkce kůže Kůže je největším orgánem v lidském těle, tvoří přibližně 16 % celkové tělesné hmotnosti a u dospělých zaujímá povrch o rozsahu 1, 2 - 2,3 m2. Je to vitálně důležitý orgán, který zabraňuje fyziologickým ztrátám tekutin, mikrobiální invazi, ochraňuje celý organismus před mechanickým a chemickým poraněním. Podílí se na regulaci tělesné teploty, obsahuje nervová zakončení pro vnímání bolesti, teploty, doteku. Významnou vlastností je její elasticita.1 Kůže se skládá z epitelové vrstvy – epidermis a vrstvy vazivové tkáně – dermis /škáry/. Pod dermis je uloženo podkožní vazivo, což je řídká vazivová tkáň prostoupená tukovými lalůčky, které jsou ohraničeny vazivovými septy. Deriváty epidermis zahrnují chlupy, nehty, mazové a potní žlázy. Zevní vrstva kůže je poměrně málo prostupná pro vodu, což zamezuje velkým ztrátám tekutin odpařováním. Kůže funguje jako receptorový orgán v nepřetržité komunikaci s prostředím a chrání organismus před poškozením nárazem nebo třením. Melanin, pigment vytvářený a skladovaný buňkami epidermis, poskytuje navíc ochranu před ultrafialovými paprsky slunce. Kožní žlázy, krevní cévy a tuková tkáň se podílejí na termoregulaci, metabolismu a vylučování určitých látek. Vitamín D3 se vytváří pod vlivem ultrafialového záření slunce z prekurzorů, syntetizovaných v epidermální vrstvě kůže. 2

1.1.1 Epidermis

Epidemis

se

skládá

z rohovějícího

vrstevnatého

dlaždicového

epitelu,

keratinocytů buněk ektodermálního původu. Obsahuje také další buněčné typy: melanocyty, Langerhansovy buňky a Merkelovy buňky. Obvykle rozlišujeme kůži tlustého typu /hladkou a lysou/, která se nachází na dlaních a chodidlech a kůži typu tenkého /ochlupenou/. Označení tlustá a tenká se vztahuje k síle epidermální vrstvy, jež se u kůže tenké pohybuje mezi 75-150μm a u kůže tlusté činí 400-800μm. Celková tloušťka kůže /epidermis a dermis/se také mění v závislosti na

8


topografii, např. kůže na zádech je silná asi 4 mm, zatímco ve vlasaté části hlavy pouze kolem 1,5 mm. Epidermis je nejpovrchnější vrstva kůže tvořená 5 vrstvami: stratum basale, spinosum, granulosum, lucidum a corneum. A. Stratum basale (stratum germinativum) sestává z jediné vrstvy bazofilních cylindrických či kubických buněk s jemnými granuly melaninu v zóně pod jádrem. Tyto buňky spočívají na basální lamině dermo - epidermálního rozhraní oddělující škáru od epidermis. Dlouhé osy těchto buněk stojí kolmo k basální lamině a jejich boční a horní povrchy jsou mezi sebou propojeny velkým množstvím desmosomů. Stratum basale se vyznačuje intenzivní mitotickou aktivitou a spolu s přiléhající částí vrstvy následující je odpovědno za neustálou výměnu epidermálních buněk. B. Stratum spinosum sestává z kubických, polygonálních nebo lehce oploštěných buněk s centrálně uloženým jádrem a cytoplazmou, jejíž výběžky jsou vyplněny svazky filament. Svazky filament, viditelné světelným mikroskopem, které se nazývají tonofibrily, jsou zakončeny a zakotveny v desmosomech, umístěných na vrcholcích výběžků cytoplazmy. Tato filamenta hrají důležitou roli při zachování soudržnosti mezi buňkami a odolnosti proti oděru. Keratinocyty ve stratum basale a spinosum jsou buňky vysoce

mitoticky

aktivní,

s vysokým obsahem keratinu ve

formě

filament

organizovaných do tenkých svazků kolem jádra. C. Stratum granulosum: poslední vrstvou keratinocytů obsahujících jádro. Sestává z 3 5 vrstev oploštěných polygonálních buněk s centrálně uloženým jádrem a cytoplazmou vyplněnou hrubými basofilními granuly, známými jako keratohyalinová granula. Jádra postupně zanikají a ztrácejí svou barvitelnost. 5 D. Stratum lucidum: je tenká acidofilní vrstva, složená ze silně oploštěných buněk, je více patrna v kůži tlustého typu. Tvoří homogenní, kompaktní, silně světlolomný proužek, jádra nejsou již více zřetelná a cytoplazma sestává především z hustě uspořádaných filament zalitých v elektrodenzní matrix a tzv. eleidinu, produktu transformace keratohyalinu. E. Stratum corneum: rohová vrstva je tvořena 15-20 vrstvami zploštělých bezjaderných buněk, jejichž cytoplazma je vyplněna keratinem. Buňky rohové vrstvy se nepřetržitě odlupují z povrchu stratum corneum. 4

9


Tento popis odpovídá stavbě epidermis v místech, kde je nejsložitější a nejtlustší, jako např. na chodidlech. V kůži tenkého typu jsou stratum granulosum a stratum lucidum obvykle daleko méně vyvinuty a stratum corneum může být značně ztenčeno. K obnově epidermis dochází za obvyklých okolností v průběhu 15-30 dnů mitotickou aktivitou buněk stratum germinativum. Melanocyty, buňky ontogeneticky odvozené z neuroektodermu, migrují do epidermis během 2. měsíce embryonálního vývoje. Nacházejí se pod a mezi elementy stratum basale a ve vlasových folikulech. Mají zaokrouhlená těla, která vysílají do epidermis nepravidelné výběžky, probíhající mezi stratum basale a stratum spinosum. Syntéza melaninu probíhá uvnitř melanocytů, v důsledku aktivity enzymu tyrosinázy je mateřská látka tyrosin přeměněna na dopachinon, který je dále konvertován na melanin. Melanin je z buněk vylučován ve formě granul, tzv. melanosomů. Ty jsou poté fagocytovány keratinocyty, a tak je pigment melanin rovnoměrně rozprostřen v základní vrstvě epidermis. V keratinocytu se melaninová granula shromažďují v supranukleární oblasti cytoplazmy a chrání dělící se buňky před škodlivými účinky slunečního záření. Přestože melanocyty melanin syntetizují, epitelové buňky slouží jako jeho zásobárna a obsahují větší množství tohoto pigmentu než melanocyty. Langerhansovy buňky jsou buňky hvězdicovitého tvaru, které nacházíme především ve stratum spinosum epidermis. Tvoří jen minimální subpopulaci buněk (1 - 5 %). Jsou to makrofágy původem z kostní dřeně, schopné vázat antigeny, prezentovat je Tlymfocytům a podílet se na aktivaci těchto buněk. Hrají tedy významnou roli v kožních imunitních reakcích. 3,6 Merkelovy buňky jsou lokalizovány výhradně ve stratum basale. Není znám přesně jejich původ. Existují dvě hlavní hypotézy: podle první teorie jsou to buňky neuroektodermálního původu, které se podílejí na mechanorecepci vytvářením komplexu Merkelova buňka - neurit, podle druhé se jedná o buňky ektodermu stimulující proliferaci a diferenciaci keratinocytů a regulující proces jejich apoptózy. 7-9

10


1.1.2 Dermoepidermální junkce Hranice mezi epidermis a dermis je zvlněná, výběžky směrem nahoru se nazývají papily, směrem dolů čepy – to umožňuje pevnost a současně poddajnost spojení mezi pokožkou a škárou. Epidermis neobsahuje žádné cévy, vyživována je přes membránu difuzí. Základními buňkami jsou keratinocyty, buňky ektodermálního původu. Mezi sebou navzájem jsou spojeny desmosomy. Ve stratum basale jsou pevně přichyceny k bazální membráně pomocí hemidesmosomů a systémem transmembránových proteinů a proteoglykanů. Desmosom zajišťuje bodové, obzvláště pevné mechanické spojení buněk. Desmosomy funkčně propojují sítě intracelulárních cytokeratinových vláken v souvislou síť rozprostírající se v rozsahu celé epitelové vrstvy. Tak vlastně desmosomy mají schopnost, podobně jako nýty, rozkládat působící sílu prostřednictvím sítě cytokeratinových vláken na celou epitelovou vrstvu a prostřednictvím hemidesmosomů (semidesmosomů) i na pod ní ležící vazivo. 1.1.2.1 Bazální membrána Bazální membrána je spojovací vrstvou mezi epitelem a pojivovou tkání dermis. Je acelulární strukturou a skládá se ze dvou vrstev: lamina basalis a lamina reticularis. Na vytvoření první vrstvy se podílejí keratinocyty, na druhé buňky pojiva. Lamina basalis Lamina basalis je členěna na lamina lucida a densa (obě o šířce přibližně 50 nm). Lamina lucida sestává z větší části z glykoproteinů lamininu a entacinu a také transmembránových proteinů integrinů a dystroglykanů. Všechny tyto makromolekuly slouží k fixaci epiteliálních buněk k BM, některé z nich zasahují až intracelulárně a váží se na buněčný cytoskelet. Lamina densa je tvořena sítí vláken kolagenu typu IV, který je k lamina lucida i lamina reticularis poután proteoglykanem perlakanem. Lamina basalis je pevně spojena s lamina reticularis pomocí glykoproteinů fibronektinů a tzv. kotvicích fibril kolagenu VII a fibrillinu.

11


Lamina reticularis Tato část BM je tvořena výhradně produkty fibroblastů – kolagenem typu I a III. Tato vlákna jsou spojena s glykosaminoglykany lamina densa na jedné straně a kotvicími vlákny kolagenu VII a fibrillinu na straně k dermis. 8, 10

1.1.3 Dermis (corium)

Dermis je složena z vaziva, které zpevňuje epidermis a spojuje ji s přilehlým podkožím. Tloušťka dermis je proměnlivá, záleží na místě, na kterém se nachází, maxima 4 mm dosahuje na zádech. Povrch dermis je velice nepravidelný a vyvstává ve velký počet výběžků (dermální papily), které se střídají s výběžky epidermis (epidermálními čepy či lištami). Dermis sestává ze dvou vrstev s nezřetelným rozhraním zevní stratum papillare a vnitřní stratum reticulare. 8 Tenké stratum papillare je složeno z řídkého vaziva, ve kterém jsou přítomny fibroblasty a ostatní běžné součásti vaziva s hojnými žírnými buňkami a makrofágy. Papilární vrstva se tak nazývá proto, že tvoří podstatnou část dermálních papil. Mezi epidermis a papilární vrstvou škáry je vždy vyvinuta bazální lamina, sledující obrys vzájemných interdigitací. Pod bazální laminou se nachází síť jemných retikulárních vláken lamina reticularis, která společně s ní vytváří bazální membránu. Z papilární vrstvy vystupují speciální kolagenní vlákna, která se upínají do bazální laminy. Vážou tak dermis k epidermis a proto se jim říká kotevní vlákna. Stratum reticulare je silnější, složené z neuspořádaného hustého vaziva tvořícího prostorovou síť připomínající proutěný koš, má více vláken a méně buněk než vrstva papilární. Dermis obsahuje síť elastických vláken, z nichž silnější se charakteristicky vyskytují ve stratum reticulare. Z této vrstvy vystupují vlákna, která se postupně tenčí a upínají do bazání laminy. Při svém přiblížení k bazální lamině vlákna postupně ztrácejí svou amorfní elastickou komponentu, takže úpon již tvoří pouze složka mikrofibrilární. Elastická síť propujčuje kůži pružnost. Dermis je opatřena bohatou sítí krevních a lymfatických cév. Bohatá síť krevních kapilár ve stratum papillare obklopuje epidermální lišty, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a vyživuje přilehlou epidermis, která je bezcévná. Kromě těchto složek obsahuje škára navíc epidermální deriváty, jako vlasové folikuly a potní a mazové žlázy.

12


1.1.4 Kožní přídatné orgány Mezi kožní přídatné orgány patří ekrinní, apokrinní, mazové a mléčné žlázy, dále vlasy, chlupy a nehty. Jedná se o deriváty epidermální, nicméně topograficky náleží do dermis. Nejsou zatím předmětem zájmu tkáňového inženýrství, ani součástí laboratorně připravovaných kožních náhrad, proto nebudou v této práci blíže popsány.

13

1.1 Anatomie a funkce kůže

Recommend Documents