100 OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA. Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa

100

OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ

TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa

100

OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ

TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa

GRADA PUBLISHING

Kniha přibližuje podstatu řešení mnoha desítek vybraných stavebních detailů, používaných převážně ve stavitelství 19. a 20. století. Má být praktickou pomůckou jak pro řemeslníky, stavební mistry a projektanty, tak pro památkáře, studenty, ale i pro chalupáře a všechny, kteří potřebují přiblížit problematiku tradičního stavitelství.

100 osvědčených stavebních detailů Tradice z pohledu dneška Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 3791. publikaci Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá Sazba Květa Chudomelková Počet stran 216 První vydání, Praha 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova ulice 181, Havlíčkův Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover design © Grada Publishing, a.s., 2010 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-3114-8 ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9113-5 (elektronická verze ve formátu PDF)

–5–

Obsah 1. Zdivo kamenné................................................................................................................................8 2. Případy vazeb připojení a křižování cihelných zdí........................................................................10 3. Římsy tažené.................................................................................................................................12 Spárování režného zdiva cihelného...............................................................................................12 4. Stěny srubové................................................................................................................................14 5. Zlepšené stěny srubové..................................................................................................................16 6. Spoje trámů při zhotovení kostry jednoduché dřevěné stěny.........................................................18 7. Sendvičové stěny...........................................................................................................................20 8. Anglický dvorek.............................................................................................................................22 9. Visuté lešení..................................................................................................................................24 10. Vzepření svislé stěny a bačkora s dlouhým dlabem.......................................................................26 Výměna celého nadpraží okna vysokého přízemí..........................................................................26 11. Podtažení klenebního pasu při jeho opravě a podtažení klenby valené v ploše.............................28 12. Schodiště dřevěné s podstupnicí....................................................................................................30 13. Schody úsporné.............................................................................................................................32 14. Trámové stropy dřevěné................................................................................................................34 15. Stahování stavby v místě stropů pomocí ocelových „kleští“...........................................................36 16. Distance mezi stropními trámy a ochrana proti jejich klopení.......................................................38 17. Zhlaví trámové a jeho ochrana......................................................................................................40 Oprava zhlaví trámového..............................................................................................................40 18. Stropy trámové a povalové............................................................................................................42 19. Kamenné dlažby . .........................................................................................................................44 20. Dlažby z kameninových dlaždic....................................................................................................46 21. Vlýsky na aglomerovaných deskách..............................................................................................48 22. Korkové parkety.............................................................................................................................50 Dlažba z teracových dlaždic ........................................................................................................50 23. Podlaha palubová..........................................................................................................................52 Podlahové nášlapné vrstvy povlakové............................................................................................52 24. Dlažba z cihel kladených naplocho .............................................................................................54 Dlažba z dřevěných špalíků...........................................................................................................54 25. Dřevěné podlahy z palubek, řemenové podlahy a podlahy vlýskové.............................................56 26. Větrané podlahy v suterénech nebo v náročných rekonstrukcích...................................................58 27. Dveřní zárubně tesařské hrubé a truhlářské hoblované..................................................................60 28. Vložení dřevěné zárubně dveřní do stěny s dřevěnou konstrukcí...................................................62 29. Dveře kývavé prosklené.................................................................................................................64 30. Okenice vnitřní..............................................................................................................................66 31. Dveřní prahy ................................................................................................................................68 32. Dvojitá okna..................................................................................................................................70 33. Zdvojená okna...............................................................................................................................72 34. Okno jednoduché, dovnitř otevírané.............................................................................................74 35. Okno dvojité s poutcem, k otevření dovnitř...................................................................................76 36. Okno dvojité s deštěnou špaletou..................................................................................................78 37. Okno zdvojené..............................................................................................................................80 38. Okna jednoduchá, konstrukce a profily.........................................................................................82 39. Okna jednoduchá s deštěním........................................................................................................84 40. Zateplení parapetu za radiátorem..................................................................................................86 41. Květinová okna . ...........................................................................................................................88 42. Okenice rámová čepovaná, s výplní žaluziovou............................................................................90 43. Klasické okenice venkovní dřevěné...............................................................................................92 44. Kování oken a dveří.......................................................................................................................94 45. Kování okenní...............................................................................................................................96 46. Kování oken, rozvory.....................................................................................................................98 47. Dřevěné ploty . ...........................................................................................................................100 48. Dřevěná vrata .............................................................................................................................102

–6–

49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69.

Dveře jednoduché svlakové.........................................................................................................104 Kování dřevěných okenic............................................................................................................106 Nosiče omítek.............................................................................................................................108 Nosiče omítek ............................................................................................................................110 Nosiče omítek dřevěné................................................................................................................112 Nosiče omítek kovové.................................................................................................................114 Srazy čili lípnutí, bez příložek ....................................................................................................116 Srazy čili lípnutí s příložkami.......................................................................................................118 Plátování ....................................................................................................................................120 Přeplátování................................................................................................................................122 Nastavování trámů svislých - štěpování se svorníkovými spoji.....................................................124 Štěpování kruhových profilů a okování zděří ..............................................................................126 Trámové rošty..............................................................................................................................128 Trámové rošty provádění a použití .............................................................................................130 Šikmé čepování, zapouštění a jejich kombinace..........................................................................132 Šikmé čepování se styčníkovými plechy a čepy vháněné . ..........................................................134 Zesílení trámů svislých a vazby rozšiřující...................................................................................136 Vazby rozšiřující, spoje hřebíkové a svorníkové .........................................................................138 Napojení krokví námětkových.....................................................................................................140 Tesařské spoje, spojovací součásti dřevěné a železné..................................................................142 Partie kolem pozednice u vlašského krovu, uložení hřebenové krokve a jištění řadových krokví paklíkem..........................................................................................144 70. Ukončení věšáku nad vazným trámem v krovové soustavě vlašské, pultové krovy velkých rozpětí a vrcholová krokev u pultové střechy.............................................................146 Pultové krovy velikých rozpětí v krovové soustavě vlašské..........................................................146 71. Krovy vlašských soustav bez vazných trámů, soustava Ardantova................................................148 72. Krovy pultových střech................................................................................................................150 73. Plná vazba krovu mansardové střechy.........................................................................................152 74. Dva příklady dnes již překonaných plochých střech....................................................................154 75. Vazby komínového zdiva pro průduchy čtvercové a kruhové......................................................156 76. Vyvložkované komínové průduchy..............................................................................................158 77. Výměny ve stropech a kolem komínů..........................................................................................160 78. Lemování komínů na sedlových střechách...................................................................................162 79. Lemování komínů – montáž plechů a lemování komínu procházejícího hřebenem.....................164 80. Komínová tělesa a průduchy, technické termíny a komponenty komínů......................................166 81. Komín u okapu............................................................................................................................168 82. Komíny nad střechou...................................................................................................................170 83. Krytina dvojitá z tašky „bobrovky“, korunová i šupinová a zmínka o krytině jednoduché............172 84. Krytiny bobrovkové, hřeben, nároží a úprava štítu.......................................................................174 85. Vykrývané střešní úžlabí (úbočí)..................................................................................................176 86. Došková krytina klasická.............................................................................................................178 87. Pohled na vikýř segmentový, podle dnešních pravidel . ..............................................................180 88. Mansardová římsa dřevěná..........................................................................................................182 89. Úpravy zděných komínů nad střechou........................................................................................184 90. Sedlový vikýř se zvalbenou stříškou a sedlový vikýř běžný..........................................................186 91. Podokapní žlab............................................................................................................................188 92. Lůžkové žlaby (lůžko ocelové).....................................................................................................190 93. Žlaby nástřešní a mezistřešní.......................................................................................................192 94. Bednění základu..........................................................................................................................194 95. Bednění lehkého sloupu a stropního trámu..................................................................................196 96. Bednění stropního trámu s deskou...............................................................................................198 97. Bednění stěn................................................................................................................................200 98. Bednění dvouramenných schodů přímých...................................................................................202 99. Bednění dvouramenných schodů.................................................................................................204 100. Bednění betonového můstku.......................................................................................................206 Rejstřík........................................................................................................................................208 Použitá literatura.........................................................................................................................210

– 100 osvědčených stavebních detailů –

–7– Vážení čtenáři, tato kniha představuje oživení starších stavařských zkušeností poněkud jinou formou. Nereprodukuje jedinou příručku jako celek, ale nabízí výběr stavebních detailů z knih různé provenience. Tento výběr je přizpůsoben tomu, s čím se dnes lze ve stavební praxi setkat a to jak při obnově historických objektů, tak při svépomocné stavbě domků, chat i opravách chalup a při různých stavebních činnostech. Opakovaně se v terénní praxi přesvědčujeme, že mnohá zdánlivě překonaná řešení mají svůj velký důvtip a životnost. Jejich fungování je prověřeno tou nejlepší zkušebnou, kterou jsou samy stavby a prvky na nich fungující mnohdy desítky let. Často jde o detaily téměř prosté, malé zkušenosti či dovednosti, jejichž důmysl vyzkoušely generace řemeslníků, a které se dříve předávaly z otce na syna nebo od mistra na učedníka. Máme za to, že je zbytečné vymýšlet již vymyšlené. Málokdo má dnes čas obcházet staré domy a podrobně studovat detaily osazení deštění, profily okenic či provedení mansardy starého krovu. Těžiště této publikace je v obrázcích a detailech převzatých z více jak desítky odborných českých, ale i německých publikací. Každou stránku s ilustrací provází zasvěcený text, který rozvádí stavební postup až do realizačních detailů a praktických rad, třeba i ve formě stanovení doporučené velikosti hřebíků. V textu jsou připomenuty i odlišnosti od některých současných postupů, někdy se objeví i kritické připomínky, upozornění na to co by mohlo být zdrojem poruch, kde by mohl být detail jiný, kde hrozí porucha, na co je třeba dát pozor. Tato kniha není univerzálním návodem pro úplnou stavbu domu, ani nemusí být přímou předlohou. V době, kdy často bezmyšlenkovitě stahujeme a kopírujeme různá vyumělkovaná stavební řešení, má ambici přimět k přemýšlení. Proč se vlastně ta vzpěra dává do této pozice, či jaký význam má tato vložená lišta? Tato příručka jistě nenahradí práci stavebního inženýra, ani kvalifikovaného tesaře či pokrývače. Její cíl je vlastně prostý. Zachovat alespoň něco málo z tradičního stavitelství, ukázat že i zdánlivě složité věci lze dělat celkem jednoduše, a že jednoduché věci mohou sloužit dobře a spolehlivě.

autoři

–8–

1. Zdivo kamenné Kámen patří k nejstarším stavebním materiálům. V současném stavitelství se používá hlavně na základy, podezdívky a soklové partie budov. S kamenným zdivem se setkáváme hlavně u historických staveb, kde lze ještě spatřit a vyhodnotit tyto druhy zdiva:

Zdivo z kamene lomového – neložného (divočina) I u lomového zdiva jde o kámen vybíraný, neboť mnohé kusy se přímo na zdění nehodí. Tyto kameny se obvykle musí rozbít na menší a na malé klínovité podkladní prvky, (tzv. šibry). Při zdění se do zdi po cca 600–700 mm vkládají vybírané kameny – vazáky, sahající alespoň do ¾ zdi. Zeď tl. 600 mm se zdí z obou stran. Buď zdí dva zedníci stojící proti sobě nebo se zdí po jedné straně cca 400mm vysoko a potom se přejde na druhou stranu a natáhne se šňůra po druhém líci zdi. Důležité je dodržení průběžných ložných spár (řádkování) alespoň ve dvou úrovních a důsledné klínování menšími kusy. Zdění je poměrně pomalé, je nutno stále hledat vhodné kusy, případně kámen upravovat kamenickou paličkou. Rovinu líce je nutno držet pomocí šňůry. Čím tvrdší kámen, tím je malta tužší konzistence, kámen s kompaktním povrchem se před zděním nekropí. Líc zdi kamenné se spáruje buď cementovou, nebo nastavovanou maltou. Pokud zední líc omítáme, potom jen přes cementový prostřik házený síťově.

Zdivo z kamene ložného Kameny jsou v jednom rozměru shodné, zdivo vytváří pravidelné řádky, může se uplatnit i jako pohledové. Při zdění je nutno dbát na vazbu řádků, někdy je vhodné i svislé provázání.

Zdivo kopákové Kopáky jsou kameny už opracované náročněji. Mají shodnou výšku a svislé hrany jsou obvykle kolmé k ložné spáře. U čistých kopáků jsou kolmá i čela. Tloušťka spár je malá a zdivo působí velmi úhledným dojmem. Příprava kamene však materiál značně prodražuje.

Zdivo haklíkové Haklíkový kámen se seká ve 3 velikostech a klade se vodorovně se svislou provazbou. Vzniká tak specifická dekorativní vazba. V podstatě se jedná o zdivo soklové a zdivo kamenných partií předzahrádek.

Zdivo kvádrové Kvádrové zdivo je prováděno z čistě opracovaných kvádrů kamenickou technikou, často je každý kvádr zhotoven podle výkresu. Příprava materiálu i jeho zdění je vysoce odbornou činností, vyžadující často i speciální technické zařízení pro manipulaci s kvádry.

Zdivo smíšené Jde obvykle o zdivo z kamene a cihel. Pokud se použije lomový kámen, potom se z cihel vyzdívají špalety, nároží a další články, kde je potřeba čisté provedení zdiva. U jiného typu tohoto zdiva tvoří cihly výplňové části a opracované kvádry vytvářejí nároží nebo ostění, překlady a další články. – 100 osvědčených stavebních detailů –

–9–

– 10 –

2. Případy vazeb připojení a křižování cihelných zdí Připojení zdi může být pravoúhlé a šikmé.

Připojení pravoúhlé: 1. vrstva. Zeď připojovaná se protáhne až do líce zdi průběžné, ukončí se jako čelo. Dělicí spára je v ní založena o ¼ cihly od zadního líce zdi průběžné. Zeď průběžná se ke zdi předešlé přisadí normální vazbou. 2. vrstva: Zeď průběžná má normální vazbu protaženou v celé délce, jen dělicí spáry v ní musí být založeny o ¼ cihly od líců připojované zdi. Vazba zdi připojované se k lícům zdi přisadí. Čelo zdí se může vázat tříčtvrtkami nebo hlavicemi, střídání vrstev vazákových a běhounových je analogické jako u ostatních příkladů. Vazba hlavicemi je vazba pomocí pásků. Pásek je cihla rozseknutá podélně na polovic. Má rozměr 70/65/290 mm.

Připojení šikmé: 1. vrstva. Dělicí spára je založena o ¼ cihly od ostrého koutu obou zdí. Do vnějšího líce zdi je průběžně položena řada běhounů a vazáková vazba zdi připojované je zatažena až za tuto řadu běhounů. 2. vrstva. Ve zdi průběžné se protáhne vazba vazáková. Zeď připojovaná se běhounovou vrstvou přisadí k vnitřnímu líci zdi průběžné, dělicí spára se založí o ¼ cihly. Křížení zdí může být pravoúhlé a šikmé. Zdi probíhají ve stejné tloušťce nebo jsou zeslabeny.

Křížení pravoúhlé: 1. vrstva. Běhounová vazba proběhne v prvé zdi s dělicími spárami odsazenými o ¼ cihly od líců druhé zdi. Ve druhé zdi je vazáková vazba přisazená k lícům zdi prvé. 2. vrstva. Opakuje se totéž, ale obráceně. Běhounová vazba proběhne ve zdi druhé s odsazenými dělicími spárami o ¼ cihly a vazáková vazba je přisazena ke zdi prvé. Zeslabuje-li se v křižování jedna nebo dvě zdi, pak se v průběžné vrstvě váže zeslabená část jako čelo tolika tříčtvrtečními běhouny, kolik se jich na šířku ústupku vejde.

Křížení šikmé: 1. vrstva. Běhounová vazba prvé zdi proběhne s dělicí spárou založenou v koutě. Vazáková vrstva zdi druhé se připojuje k lícům zdi prvé s dělicí spárou odsazenou o ¼ cihly. 2. vrstva. Opakuje se totéž, ale obráceně. Běhounová vazba zdi druhé proběhne s dělicí spárou v koutě, vazáková vazba zdi prvé je přisazena s dělicí spárou o ¼ cihly odsazenou od koutu. Vyjde-li do líce nevhodný nebo příliš malý kus cihly, je třeba vhodně přiseknout sousední cihly.


– 11 –

– 12 –

3. Římsy tažené Vytažení profilovaných říms a různých ozdobných profilů na stropech a stěnách se dělá pomocí šablon připevněných na pohyblivém vozíku. Tato šablona se jmenuje „sájmo“. Taženou římsu buď tvarově navrhuje projektant, nebo se římsa rekonstruuje a potom je třeba profil přesně odměřit a vynést. V takovém případě se pro venkovní práce používá vápenocementová malta na jádro a štuková malta na finální lícní úpravu. Šablona, která se táhne přes nanesený materiál, mu dává odpovídající tvar a profil. Skládá se z plechu, ve kterém je vyříznut potřebný tvar a výztužné desky, připevněné na vozíku s vodicími latěmi. Vodicí latě jsou hoblovány, vyrovnány přesně do vodováhy a ke stěně připevněny zednickými skobami. Plechová šablona se nepřibíjí na jednu stranu desky, ale je uprostřed mezi dvěma deskami zešikmenými směrem k šabloně, takže při tažení šablony oběma směry se malta tlačí do profilu. Plech pro šablonu je tlustší, a protože vozík nejezdí po hladké ploše, nýbrž po drsném povrchu omítky, brzy by se rozedřel. Proto se upevňují na stěnu vodicí latě a vozík jezdí po nich. Šablony, s nimiž se vytahuje jádro i štuková vrstva, vyžadují dva plechy. S prvním se vytáhne jádrová vrstva z nastavované malty. Po vytažení profilu v hrubé maltě se první plech odstraní a druhým plechem, ustupujícím cca o 2 mm, se vytáhne lícová finální vrstva.

Spárování režného zdiva cihelného Všude, kde se nechává zdivo v režném líci, se upravují jeho spáry. Většinou má spárování efekt výtvarný, ale vyspárované zdivo lépe odolává povětrnostním podmínkám a samozřejmě lépe vypadá. Pokud se jedná o zdivo cihelné, platí všeobecně uznávaná zásada, že spárovací malta musí mít stejnou nebo nižší pevnost než spárovaný materiál. Proto normální cihelné zdivo nikdy nespárujeme čistě cementovou maltou. Malta musí být vápenocementová, podle velikosti spár musí být volena velikost pískových zrn a konzistence, která se volí podle druhu zdiva. Nikdy však není spárovací malta řídká. Pokud se bude spárovat, ale na výtvarné podobě spárování tolik nezáleží, vezme zedník normální hladké spárovací železo a vyspáruje všechny spáry přímo. To se dělá hlavně na komínových tělesech nad střechou. Zdicí malta je výborné kvality, proto se na spárování dobře hodí. Rovněž fakt, že je malta stejnorodá a nespojuje se se suchým podkladem, přispívá k tomu, že toto spárování velice dobře drží a většinou je jeho životnost životností komínového zdiva nad střechou. Někdy se projede spára i smotkem mokré plsti. Malta se potom neleskne a spárování vypadá velice hezky. Speciální kapitolou je ozdobné spárování zdiva. To se dělá vždy po ukončení zdění a používá se speciálně tvarovaných želez. Pokud bude zdivo ozdobně spárováno, proškrábne se malta ve spáře tak, aby byla odsazena o 20–25 mm cihelného líce. Ponechá se 20–25 mm na spárovací maltu.


– 13 – horní vodicí lať

sájmo (plechová šablona)

spodní vodicí lať

vozík pro šablonu

Spárovací železo ploché (spárovačka)

Spárovací železo žlábkové (spárovačka)

spodní vodicí lať

Spárování slabé

Spárování ostré

– 14 –

4. Stěny srubové Srubová stěna vzniká vodorovným vrstvením masivních dřevěných trámů, buď částečně, nebo plně hraněných na sebe tak, že vytvářejí dohromady pevnou a těsnou stěnu. Soudržnost trámů se dosahuje hmoždinkami v ložných spárách, někdy i drážkováním trámů, ale hlavně převázáním stěn na rozích a připojením stěn vnitřních. Srubové stěny patří k archaickým stavebním konstrukcím a jsou v posledních letech v různě upravené podobě opět hojně využívány. Trámy na srubové stěny jsou řezány, nebo tesány. Hraněny jsou obvykle plně, někdy s malými oblinami na rozích. Levnější varianty jsou tesány jenom na dvou ložných plochách. Spojování trámů mezi sebou se děje přeplátováním na rozích. Přeplátování může být provedeno tak, že trámy ob roh probíhají ve stejné úrovni, nebo jsou o polovinu výšky vrstev vystřídány. V prvním případě je seříznut konec trámu na polovinu výšky, a to rovně, zabezpečení je zde provedeno zhlavím vysazeným o 100–150 mm nebo roubíkem či tyčkou z tvrdého dřeva o ∅ 25 mm, prosazovanou otvory ve středu spojů vždy přes několik vrstev trámů. Místo roubíků se konce trámů zaříznou rybinovitě podle diagonály, což je přeplátování tzv. tyrolským řezem, který je zajištěn vahou horních vrstev. Ve druhém případu je z trámu na horním i dolním líci vyříznuta ¼, a to zase rovně se zhlavím nebo bez zhlaví, s roubíkem nebo rybinovitě. Ve všech případech může být spoj ještě doplněn ozuby, zapuštěním apod. Doplňování spojů není příliš časté, provedení je pracné a nepřináší zvláštní výhody. Dlouhé stěny se zabezpečují dubovými nebo modřínovými kolíky, případně hmoždinkami, zapuštěnými v ložných spárách asi po vzdálenostech 1 m. Poloha hmoždinek je v sousedních vrstvách vystřídána. Těsnění spár je zvláště nutné u trámů, opracovaných neúplně nebo tesaných nepřesně. U venkovských staveb se spáry těsnívaly mechem, slámou, dřevitou vlnou, koudelí apod. Přečnívající materiál v líci se vymazával mastnou hlínou s vápnem. Místo vymazání lze použít přibíjené dřevěné trojhranné latě, které těsnění dotlačí do spáry. Okenní a dveřní otvory se upravují tak, že se čela trámů zachytí čepovaným ostěním do drážky 50/50 mm. Ostění má okolo horního čepu vůli úměrnou výšce otvoru. Do tohoto ostění je zapuštěna vodorovná výměna, která je oporou nadpraží okna i dveří. Komínové těleso je vhodné vyzdít úplně samostatně mimo konstrukci stěny s distancí alespoň 30–50 mm. Srubová stěna musí být zajištěna proti vlhku. Sokl pod srubovou stěnou by měl být zděný a sahat by měl alespoň 0,6 m nad terén. Jeho horní líc musí být z tvrdého materiálu a musí být opatřen izolačním asfaltovým nátěrem nebo asfaltovou lepenkou. I trámy je vhodné na choulostivých místech impregnovat, to znamená vně a v ložných spárách. Srubové stavba poskytuje suché, zdravé a teplé obydlí. Problémem je nižší požární odolnost.


– 15 –

– 16 –

5. Zlepšené stěny srubové Ochrany proti ohni se dosáhne obkladem stěn uvnitř stavby izolačními deskami. Musí být pamatováno na vůli pro objemové změny dřeva, které jsou 30–40 mm na metr výšky a vyskytují se i po dvou letech po zbudování. Komíny musí být zděné a omítané. Mají se k nim přizdít příložky, do jejichž drážky se mohou čela trámů zapustit. Vzdálenost od kouřové trouby má být alespoň 300 mm. Připojení stěny srubové ke komínovému tělesu nebo k jiné vyzděné části budovy může být provedeno také zapuštěním čel trámů do svislého trámu s drážkou (podobně jako u ostění oken a dveří), nebo se čela trámů sevřou našroubovanými svislými výměnami po jedné nebo obou stranách. Na srubové stěny se osadí dřevěné stropy trámové s rovným záklopem a násypem. Může se také užít stropů povalových s vrstvou hliněné mazaniny. Stropnice jsou přes podkladní trám stěny kampovány a kromě toho jsou zajištěny přesahujícím zhlavím. Mezi stropnice se vloží buď prkno na laťky přibité bokem na stropnice, nebo lépe krátký trámec s drážkami v čelech, která zapadají okolo latěk přibitých na stropnice. Pokračuje-li srubová stavba do dalšího patra, je také žádoucí zajištění hmoždinkou. Konstrukce srubu vyžaduje jednoduchý, nečleněný pravoúhlý půdorys s průběžnými vnitřními stěnami. Stavba má být přízemní nebo přízemní s podkrovím. Při zdokonaleném způsobu a při užití řezaných celohraněných trámů, může být i jednopatrová s podkrovím. Finančně výhodná je zejména tam, kde je dostatek dobrého a levného dřeva. Shora má být srubová stavba chráněna dobrou, nepropustnou a trvanlivou krytinou. Šindel vypadá velice dobře, ale vyžaduje pravidelnou údržbu a zvyšuje požární zatížení objektu. Totéž platí o prknech. Hospodárná je plechová krytina, krásný výsledek poskytuje přírodní břidlice. Lepenkové krytiny jsou nevhodné. Obvodové stěny je výhodné chránit před vlhkostí hodně vyloženým okrajem střechy s okapem, eventuálně i krytinou na stěnách vystavených pravidelným větrům. Zdokonalené srubové stěny lze použít pro trvalá obydlí. Minimální tloušťka stěny, která nepromrzne a ani není zasažena kondenzací, je 180 mm. Stěny menších tlouštěk budou zdrojem problémů a hodí se pro sezónní stavby nebo objekty bez potřeby vytápění. V severských zemích, kde je klima drsnější než u nás, jsou srubové stěny velmi rozšířeny, ale v jiné úpravě. Používá se tam výhradně srubových stěn složených ze svislých trámců osazených do prahu a do ližiny. U otvorů jsou přerušené trámy zachyceny vodorovnou výměnou tvořící práh a nadpraží. Tímto uspořádáním se překoná hlavní nevýhoda našich srubových stěn a to pracování po výšce, které je zde nepatrné. Takové stěny se mohou doplnit libovolně upravenými povrchy z prken, izolačních desek, lepenky, překližek, omítky apod. Bývá to především na vnější straně dvojí vrstva křižujícího se bednění, uvnitř laťování je vzduchová mezera s jednou vrstvou bednění. Tepelně stěny zcela vyhovují.


– 17 –

– 18 – *

6. Spoje trámů při zhotovení kostry jednoduché dřevěné stěny Na obrázku jsou použity zejména tyto spoje: ● čepování – kolmé, nebo šikmé, ● čepování se zapuštěním, ● plátování a kampování. Nejsou zde vazby podélné, jako lípnutí, plátování ani nastavování svislých trámů. Čepování se provádí tam, kde se dva trámy křižují a jeden trám ve spoji končí. Někdy končí ve spoji oba trámy. Čepování spočívá v tom, že na konci jednoho dřeva je vždy ve směru vláken proveden čep (v podstatě výstupek), který zapadá do dlabu druhého dřeva. Šířka čepu bývá nejčastěji ⅓ šířky trámu, délka čepu ¼–½ výšky trámu, který je opatřen dlabem. Jsou-li trámy na sobe kolmé, jde o čepování pravoúhlé. V uvedeném případě jde o čepování horizontálních distančníků do svislých sloupků. Dále jsou čepovány sloupky do spodního prahu, ležícího na základu konstrukce. U spojování trámů šikmých a vodorovných se vyskytují čepy šikmé, např. u rohové vzpěry a spodního nebo horního rámu. Pravoúhlý i šikmý čep lze doplnit zapuštěním.

Čepy pravoúhlé Nejpoužívanější je čep obyčejný (rovný čep jednoduchý). Na rohu se používá tzv. čep odsazený. Je-li čep odsazen stejně na všech čtyřech stranách, je kvadratický. Jsou-li trámy velice objemné, spojují se čepem dvojitým. Tloušťka čepu je 1/5 šířky trámu. Pracnějším spojem je čep křížový, který má zamezit vnikání vody do dlabu. Na rohu se často používají čepy na pokos. Při stropnicových výměnách se dělají čepy rovnočelné nebo šikmočelné, někdy doplněné zapuštěním. Spojování je vždy zabezpečeno skobou.

Čepy šikmé Toto spojení bývá nejčastěji doplněno ještě jednoduchým nebo dvojitým zapuštěním. Čep sám bývá mělký. Čela čepu jsou seříznuta do roviny symetrie tupého úhlu. Svorníky, které ztužují spoj, jsou kolmé na osu tupého úhlu. Takové spojení se vyskytuje i u vzpěry a vazného trámu nebo u věšadla.

Přeplátování Provádí se tam, kde se trámy křižují, přičemž jeden trám je nesen druhým. Trám, který nese, nesmí být příliš zeslaben. Oba trámy mohou spojem probíhat dále, nebo může jeden, popřípadě oba, ve spoji končit. Rozlišuje se přeplátování úplné a částečné. Při přeplátování úplném se z každého trámu vybere polovina tloušťky. Při přeplátování částečném se každý trám vybere nejčastěji o šestinu až čtvrtinu. Přeplátování může být pravoúhlé, nebo šikmé. Při šikmém přeplátování se spoj zabezpečuje ještě zapuštěním.

Kampování Je to druh částečného přeplátování. Je výhodné tím, že oslabení trámů je menší. V jednom trámu se provede kamp (ozub), ve druhém dlab či lůžko stejného tvaru a hloubky, jako je kamp. Podle tvaru se rozlišuje kamp plný, oboustranný, jednostranný, střední křížový či rybinový.


– 19 –

a) půdorys napojení vnitřní stěny b) čep pravoúhlý úplný c) čep šikmý jednoduchý, rovnočelný d) čep odsazený pravoúhlý e) čep pravoúhlý se šikmým zapuštěním f) vykreslení čepu g) pravoúhlé přeplátování úplné h) nárožní přeplátování úplné

i) nárožní přeplátování šikmé k) rohové přeplátování s rybinou k1) nárožní plát klínočelný s rybinou l1) kamp střední, oboustranný l2) kamp s celou jednostrannou rybinou, u trámů procházejících l3) kamp křížový m) rybinový kamp a kamp s rybinou jednostrannou n) rožní kamp s jednostrannou rybinou

– 20 –

7. Sendvičové stěny a) V podstatě jde o dřevěnou kostru z hranolů 100/100 mm, oboustranně ošalovanou hoblovanými palubkami 24 mm, kladenými na drážku a pero, samozřejmě perem nahoru. Před šalováním bude kostra potažena volně zavěšenou asfaltovou lepenkou. Kostra stojí dole na trámovém prahu 100/100 mm, který leží na betonové základové desce. Konstrukce je velice úsporná a hodí se např. pro chatu využívanou pouze v létě. Skladba podlahy s palubkami jako nášlapnou vrstvou je dobrá, možná až příliš nákladná. Podkladní lepenka uzavírající skladbu a ležící na betonové základové desce je nezbytná. b) Zde je skladba vylepšená stavební izolační deskou, kterou je obita kostra zvenčí i ze�vnitř. Navýšení izolace ze stavební desky je možno využít jako nosič omítky a na stěnu nahodit fasádní nebo vnitřní omítku. Uvnitř je navržena cementová omítka, vnitřní izolační deska pravděpodobně jinou omítku neunese. Podlaha je stejná jako v předchozím obrázku. c) Podlaha zůstává stejná, jako v předchozích variantách, ale stěna je zateplena přírodním materiálem. Je to tyčovina obalená slaměnými povřísly a zakalená jílem. Na sloupky dřevěného skeletu jsou nabity svislé latě s distancí odhadnutou podle tloušťky použité tyčoviny. Popsaným svitkem obtočená tyčovina se mezi latě zasune a vytvoří svislou tepelně-izolační stěnu. Na každé straně kostry zůstávají natažené volně zavěšené lepenky. Skladbu uzavírá oboustranný obklad z palubek a tvoří oba líce zateplené stěny. d) Tato varianta využívá vzduchovou dutinu, vytvořenou dřevěnou kostrou. Palubkové obklady jsou zde nahrazeny dřevěným bedněním o tl. ¾ palce. Na bednění je zavěšen nosič omítky, na němž je zvenku provedena normální fasádní omítka a z druhé strany vnitřní omítka. Podlaha zůstává ve stejné skladbě, jako při předešlých variantách. e) V této variantě je použita cihelná stěna, kladená na půl cihly (v tomto případě půjde o cihly německého formátu 120/250/65 mm). Tato cihelná stěna se oboustranně omítne. Lze doporučit potažení hranolů kostry obyčejnou nepískovanou asfaltovou lepenkou kolem dokola. Na líc, který bude přímo v kontaktu s fasádní a vnitřní omítkou, je možné natáhnout rákosovou rohož nebo jej rabicovat. f) Zde je předkládána varianta s vnitřním škvárovým jádrem mezi dvěma heraklitovými stěnami. Heraklit lze dobře omítnout jak omítkou fasádní, tak i omítkou vnitřní. Je jistě rabicován a mezi sloupky kostry jsou vloženy další sloupky, protože heraklitové desky jsou dlouhé pouze 2 m.


– 21 – 1

1

2

9

3 4 5

9

3 4 5

11

6 7 8 7 12

10

2

1

1

2

10

15

3 4 5 6 7

16

3 4 5

6

8

17

14

13 16

7

10

10

3

4 5 6 7 8

19 20 16

18

21

26

22 12

10

1. dehtová lepenka 2. hoblované bednění 3. hoblovaná podlaha 4. 2×proloženo lepenkou 5. hrubá podlaha 6. polštáře 7. podkladní ochranná lepenka 8. základová deska 9. stavební konstrukční deska 10. pražce, hranoly 100×100 mm 11. cementová omítka 12. venkovní omítka fasádní 13. venkovní bednění 14. tyčovina obalená slámou a zakalená hlínou

24 25 15. bednění 12–20 mm 16. vnitřní omítka 17. omítka fasádní na pletivu 18. stojka 19. heraklitová vrstva 20. škvára suchá prosívaná 21. podlaha 22. podkladní beton 23. pražce 24. okapnice ze zinkového plechu 25. horký asfaltový nátěr 26. distanční fošna

23

– 22 –

8. Anglický dvorek Anglický dvorek se buduje všude tam, kde je potřeba odvětrat a přisvětlit místnosti pod úrovní terénu. Je mnoho způsobů, jak dvorek navrhnout a vystrojit. Všechny anglické dvorky mají několik společných problémů. Jsou to zejména tyto detaily:

Izolace proti zemní vlhkosti U suterénů obytných domů z 1. poloviny 20. století nebyly dvorky obvykle izolované, s ohledem na finančně náročné provedení izolační vany. Výstavba po 2. světové válce již obvykle s prováděním izolace proti zemní vlhkosti počítá. Tato izolace je odvodněna v podlaze anglického dvorku vpustí, napojenou do dešťové kanalizace. Vpusť má mít veliký kalník a musí být čištěna. Případné ucpání vpusti může způsobit katastrofu. Anglický dvorek má zákonitě převyšovat okolní terén, jehož spádování je provedeno od dvorku!

Okno anglického dvorku Většinou se jednalo o okna jednoduchá, nejčastěji dřevěná, otvíravá. Jejich rozměr byl menší než v průčelí. Sloužila spíše k větrání, než k osvětlení. Pokud jimi bylo vidět alespoň na chodník, potom byla rozhodující jejich velikost. Jelikož se většinou tato okna družila s okny sklepů a kotelen, nikdy neměla odpovídající plochu. Byla většinou velice nízká. Tento typ oken je nepříznivý i na větrání.

Zakrytí a větrání anglického dvorku Dvorek, byl-li pochozí, byl většinou zakryt ocelovými rošty nebo sklobetonovým zákrytem s větracími otvory (viz obr.). Ocelový rošt v dešti propustí vodu a po otevření okna sklepní místnosti nebrání větrání. Pokud v zimě dvorek zapadá sněhem, je nutno jej odhrnout ještě tehdy, dokud leží na ocelovém roštu. Stěny dvorku byly většinou omítány nebo ponechány v režném zdivu a spárovány, někdy se používaly i obklady.

Odvodnění anglického dvorku Dvorky jsou většinou odvodněny do kanalizace. Úroveň dvorku bývala podstatně níže než okna a podlaha dvorku bývala spádována ke vpusti. Připusťme případ, že jde o solitérní dům se sklepem odvětraným anglickým dvorkem. Takové sklepy jsou při přívalových deštích lehce zatopitelné. Propustnost dvorku může výrazně snížit nedbalá údržba. Stačí spadané listí nebo bláto a nečistota. Pokud není mezi parapetem okna a podlahou dvorku více než 100 mm, je nutno úzkostlivě dbát o průchodnost odtoku dešťové vody. Z hlediska údržby anglického dvorku se jeví jako optimální sklobetonový zákryt na dvorcích izolovaných proti zemní vlhkosti. Větrací kusy vložené do luxferové podlahy zákrytu musí být bronzové nebo nerezové. Zákryt sice zhoršuje větrání, ale zase zamezí zavodnění dvorku dešťovou vodou. Právě dešťová voda, když stéká po obvodovém zdivu dvorku, způsobí opad zasolených omítek a tím i ucpání vpusti. Pokud je horní zákryt položen tak, aby voda rychle odtekla mimo chodník a větrací kusy, které bývají minimálně dva, jsou funkční, dotování dvorku dešťovou vodou je minimální. Potíže nastanou s vodou kondenzační, která se sráží na rubu zákrytu a zavodňuje obvodové zdivo dvorku. Pokud ale vyjádříme množství vody kondenzační v procentech, je to údaj oproti množství srážkové vody zanedbatelný.


– 23 –

Pochozí ocelový rošt

Odvodnění dvorku

Odvodnění drenáží

Suterénní okno

– 24 –

9. Visuté lešení Při rozsáhlejších adaptacích nebo při opravách oken nebo všude tam, kde pro velikou výšku nad terénem nebo komplikovaný svah v místě opravované fasády nejde postavit obyčejný žebřík nebo kozové lešení, zhotovují se visutá lešení. Náš obrázek ilustruje obě praktické varianty zbudování lešení. 1. varianta – pokud není k dispozici dvoukřídlové francouzské okno, musí se postupovat jinak. Probourají se dva otvory v parapetu a jimi se protáhnou zevnitř místnosti 2 hranoly (v podstatě 2 konzoly). Jejich dimenze bude cca 120/120 mm a větší. Záleží na tom, jaké vyložení do fasády bude potřeba a jak bude toto vyložení zatíženo. Běžné jsou hranoly 120/120 mm, protože z visutého lešení se dělají toliko menší opravy fasád nebo arkýřů. Uvnitř místnosti se převážou oba hranoly vodorovným bačkorovým kusem položeným přes konzoly (hranol asi stejné dimenze, jako mají konzolové hranoly) a vzepřenou ližinou nahoře pod stropem. Bačkora a ližina pod stropem se mezi sebou rozepřou dvěma stojkami, které se zavětrují Ondřejským křížem. Dolní spoj (konzola – bačkora) se seskobuje, spoje ostatní (stojka – bačkora a stojka – ližina pod stropem) se spojí paklíky z prkna tl. 30 mm, dlouhého 500 mm a širokého max. v šíři hranolových stojek a přibijí se hřebíky dl. 80 mm. Celá konstrukce se ještě zajistí řezanými klíny, buď oproti podlaze, nebo proti stropu. Klíny se zajistí hřebíkem. Otevřeným oknem se zbuduje na venkovní konzole podlaha z prken tl. 1“. Pozor! Ve směru kolmém na konzoly se položí nejprve příčníky, prkna tl. 30 mm, asi 600 mm od sebe. Na tyto příčníky (někdy se jim také říká špachtle) provedeme podlahu z prken na sraz. Prkna se k příčníkům lehce přibijí hřebíkem dl. 60 mm. Vnitřní rozpěrná konstrukce mezi stropem, a podlahou, se musí zavětrovat. Zavětrování se provede Ondřejským křížem z prken tl. 1“, hřebíky dl. 80 mm. Na konzolách se zhotoví čelní zarážka vysoká 1000 mm a obě strany visutého lešení se opatří lehkým, ale pevným zábradlím stejné výšky. Toto lešení je zbudováno jen na opravu jednoho problému a jeho výhoda spočívá v jeho jednoduchosti. 2. varianta – je trošičku složitější. Tady je případ, kdy se nedají do parapetu vybourat otvory, proto se konzolové hranoly zevnitř podloží stejnou konstrukcí, jakou se nahoře rozepřou oproti stropu. Toto lešení, které je zde vykresleno je velice nebezpečné a je třeba varovat před jeho aplikací (není zde vůbec zavětrování). Na konzolách by mohl stát jeden člověk a mít v ruce tak nanejvýš šroubovák. Ale lešení je přece zatíženo dynamicky, stojí tam zedník a buší kladivem do sekáče a rozhoupá lešení tak, že ho takto upravené vzpěry neudrží. Mnohem lepší je podložit dole konzolové hranoly buď starým bytelným stolem, nebo dvěma stavebními pevnými a nezničenými kozami, přes které se položí spodní bačkora, rozepřená oproti horní podstropní ližině. Spoje budou stejné jako v předešlé variantě, paklíkem a hřebíky. Utažení oproti stropu řezanými klíny je samozřejmostí. Klíny se vždy zajistí hřebíkem proti uvolnění. Všechno o zavětrování, příčných prknech pod prkennou podlahou a zábradlí zde platí stejně, jako ve variantě č. 1.


– 25 – Prostrčení konzolových trámů parapetem

Konzolové trámy zajištěny tesařskou konstrukcí vázanou

– 26 –

10. Vzepření svislé stěny a bačkora s dlouhým dlabem V situacích, kdy je třeba cokoli opřít šikmou vzpěrou, se vyplatí použít bačkoru s dlouhým dlabem. Zatímco je šikmá vzpěra zaražena ve své hlavě do kapsy ve zdivu nebo zaseknuta pod konzolku zapuštěnou do zdiva, je třeba v patě vzpěry táhnout. Dělá se to většinou přes bačkoru s dlouhým dlabem. V podstatě se jedná o masivní trám, cca 300/300 mm průřezu, dlouhý cca 1,5 m. Stejně jako na obrázku se vydlabe uprostřed trámu dlab dlouhý cca 500–600 mm, podle toho, jak daleko se potáhne. Je třeba podotknout, že dlab v bačkoře nemá dno, může se dlabat shora, potom se bačkora otočí a dlab se dokončí s druhé strany. Zrovna jako bačkoru, speciálně se upraví i vzpěra. Na konci ji vybavíme dlouhým čepem, a tam, kde čep přechází v oboustranná sedla, se tato sedla upraví do segmentového tvaru. Práce začíná tím, že se upevní hlava vzpěry do zdi a zajistí se proti vyklouznutí. Pod patu vzpěry se položí bačkora, čep s člunkovitými sedly se zapustí do dlabu a bačkora se zajistí dvěma kůly. Jedním vzadu, aby nemohla couvat a jedním vpředu, aby se nemohla vychýlit ze směru kolmého k opírané zdi. Potom se utahuje klíny, zaráženými mezi konec dlabu a vzpěru. Klíny musí být řezané a vyrobené z tvrdého dřeva.

Výměna celého nadpraží okna vysokého přízemí Jedná se o zajímavou statickou úlohu. Venkovní zeď tl. 450 mm potřebuje vyměnit celé nadpraží, pravděpodobně rozšířit okenní otvor. Jaké nadpraží zde bylo, to se neví, ale půjde pravděpodobně o vestavění velikého výkladce. Ocelové nosníky stávajícího přeložení se vyjmou a na jejich místo se uloží nosníky nové, patřičné dimenze a délky. Ještě je potřeba zajistit uliční fasádu proti ujetí do ulice. To je uděláno tak, že jsou z ulice opřeny do fasády šikmé vzpěry z hranolů nebo kuláčů, které přes zapuštěný vodorovný hranol zeď opírají a brání jejímu ujetí. Při pohledu na uliční zeď jistě zaujme dřevěná bačkora šikmé vzpěry, ležící na terénu. Bačkora má svislý jisticí kůl proti ujetí a dlouhý dlab (v němž se pohybuje čep vzpěry), který má spodní čelo upraveno „do kolíbky“. Soustavou řezaných klínů je potom vzpěra vháněna ke zdi. Nejprve se zhotoví vnitřní a venkovní podpora pro montážní ocelové nosníky, vynášející meziokenní pilíř. Vnitřní podpora se protáhne až do sklepa. Zbudují se jakési „kozy“ s horním a dolním trámem a oba trámy se rozepřou stojkami. Patřičné podklínování řezanýmí klíny bude nezbytností. Vybourá se 7 otvorů pro kolmé montážní ocelové nosníky, které vynesou horní meziokenní pilíř a jejich konce se položí na horní trámy podpěrných koz. Teď právě přichází ten správný okamžik k tažení klínů. Klíny se položí na horní břevno kozy, vždy dva, řezanou stranou proti sobě, a táhne se najednou údery na klíny venkovní kozy a zároveň na klíny kozy vnitřní. Při tažení je třeba dávat pozor na stav zdiva. Nezdvíhá se celý dům, ale jenom se jistí horní partie proti pohybu a vybočení. Jakmile začnou klíny táhnout, přeruší se práce.


– 27 – Bačkora s dlouhým dlabem

řezané klíny z tvrdého dřeva vzpěra

bačkora

Výměna nosníků nadpraží

polozapuštěný horizontální hranol ve fasádě

vzpěra

kozy vynášející podchycení ocelí

dřevěný kůl jistící bačkoru proti posunu bačkora s dlouhým dlabem

ocelové nosníky vynášející parapet a meziokenní pilíře

– 28 –

11. Podtažení klenebního pasu při jeho opravě a podtažení klenby valené v ploše Pokud hrozí poškození klenebního pasu, ať je to lokálním přetížením nebo vyplavením malty ze spár, je nutno tyto nedostatky opravit. Při přetížení se odstraní nepříznivý zatěžovací stav a je-li klenební linie oblouku porušena, oblouk se podtáhne a poškození se opraví. Podtažení se dělá několika způsoby. Jeden z nich ukazuje obrázek. To je případ, kdy je třeba pod podtažením projíždět a procházet. Podtažení je konstrukce tesařská, ale prvky se k sobě neváží tesařskými spoji, protože jde o dočasné opatření. Ke svázání se užije tesařských skob nebo se zajistí podtahovací prvky přířezy prken nebo fošen, kterými se opatří všechny styčníky podtahovací konstrukce. Podtažení se skládá z dlouhé bačkory položené na terénu a spodních stojek nesoucích trám, který přebírá zatížení horního ramenátu. Tento trám se umístí cca 200 mm pod paty pásu. Podle klenební šířky pásu se navrhne horní řada stojek. Bývají ve stejné rozteči cca 0,8–1,0 m od sebe vzdáleny a nesou ramenát, který kopíruje zakřivení klenebního oblouku. Stojky budou tak vysoké, aby nad ramenátem zbylo cca 70–100 mm. Klenba pásu je podepřena bodově přířezy fošny tl. 50 mm a dvojicí řezaných klínů, které se utahují podle potřeby. Klíny se musí zajistit proti uvolnění hřebíkem. Ramenát se vykrouží a vyřízne z fošen. Bývá dvouvrstvý, nebo třívrstvý. Jednotlivé vrstvy se spojují hřebíky. Horní stojky podpírající ramenát se musí ve své hlavě zaříznout přesně podle lomu ramenátu, nějaké spáry, nebo nepřesnosti jsou závažným nedostatkem díla. Rovněž velice záleží na kolmosti dosedacích ploch stojek. Pokud se tyto řezy neudrží v kolmém směru, potom je třeba používat různých klínů a podložek a to vše je na závadu statického působení podtažení. V případě, kdy se nebude pod podtažením jezdit, ani chodit, použije se podtažení vějířem. Do středu rozpětí oblouku se položí na terén krátká bačkora, na kterou se osedlají stojky vějíře. Na bačkoře budou jejich paty na sraz, jejich hlavy se však vějířově rozvinou. A právě v hlavách stojek vějíře je schopnost podepřít opravovaný pás klenební. Šikmé stojky se vystrojí stejně jako ramenáty způsobu předešlého. Odřezek fošny se opře o oblouk a dvojicí klínů řezaných se dotáhne do funkce. Takovýto způsob podepření je velice rychlý, ale nesmí se zapomenout na zavětrování stojek. Zavětrovává se horizontálním prknem nebo fošnou ve dvou úrovních a zavětrovací prkno nebo fošna se táhne ode zdi ke zdi. Spoje budou vystrojeny svorníky. Rovněž na bačkoře budou dvě spojení pat stojek vějíře. Je to oboustranně naložená fošna, ve spodní části šroubovaná do bačkory, ve vrchní do pat vějířových stojek. Přes svoji jednoduchost je tento způsob často používán a s úspěchem. Ještě poznámka k valené klenbě. Podtažení je velice jednoduché a podobné podtažení oblouku. Jenom stojky nesou podélné ližiny, souběžné s osou klenby. Tyto ližiny se potom podkládají oproti zdivu klenby a klínují se řezanými klíny. Takto podepřenou klenbu je možno bez problémů obnažit na rubu, spáry překontrolovat, vyklínovat a vyspárovat.


– 29 – Podtažení klenebního pasu

Podtažení valené klenby

– 30 –

12. Schodiště dřevěné s podstupnicí Schody dřevěné se mohou stavět ve veřejných budovách jen jako schody vedlejší. Jako hlavní jsou dovoleny pouze v rodinných domech, nejvýše jednopatrových. Obrázek zobrazuje dřevěné schodiště se stupnicí a podstupnicí. Je to schodiště schodnicového typu s dřevěným zábradlím. Nástupní stupeň je v podstatě plným prahem, který je obedněn. Stupnicí je fošna o tl. 50 mm, která má na spodní straně nabitou distanční lištu pro podstupnici. Jak ukazují horní podrobnosti, distanční lišta může být malá, jenom na krytí spáry mezi stupnicí a podstupnicí. Podstupnice je připojena pouze ke stupnici předchozího stupně vrutem a má vynechanou maličkou distanci od lišty kvůli vrzání schodů. Na jiném detailu je distanční lišta naložena bohatě a lícuje se šikmým čelem stupnice. Taková úprava působí velice hmotně a dodává schodům masivní vzhled. Dnes se provádí ponejvíce úprava zobrazená na detailu třetím. Do spodní strany stupnice se vyfrézuje drážka a hřbet podstupnice se upraví do pera. Spoj se spasuje a podstupnice se přikotví vrutem. Takové schody nevržou patrně více než ty, které mají speciální úpravu. Pokud schody začnou vrzat, musí se přetěsnit. Znamená to, že do všech rozšířených spár musí truhlář osadit buď klínky, nebo dlouhé, přesně seříznuté třísky. Taková úprava se zalepí a vydrží mnoho let. Stupnice i podstupnice se do schodnic buď čepují, nebo se ukotví pomocí kolíků. Někdy, jak ukazuje obrázek, se zapustí do schodnice celá stupnice. Pokud je rameno krátké, sepnou čepy, zasazené do dlabů ve schodnici na obou koncích stupnice rameno do tak kompaktního výrobku, že se nemusí vůbec žádný spínací prvek použít. Na to stačí čepy dlouhé jenom 20–25 mm. To znamená, že se zvenku čepy stupnic ve schodnici pohledově neuplatňují. Ale když je rameno dlouhé, přidávají se ještě 1× nebo 2× v rameni, vždy dole za podstupnici, spojovací úhelníčky z tenkostěnného otevřeného profilu 100/100–4 mm, připojené vruty. To platí samozřejmě o ramenech schodišť v náročných interiérech. Tam, kde na vzhledu ramene tolik nezáleží, spíná se rameno táhly z kulatiny ∅ 12–16 mm, která jsou zakotvena matkou zvenku do schodnic. Pokud je jenom rameno bez podstupnice, jsou stahovací železa vkládána těsně pod stupnici a na schodnicích jsou patrny kotevní matky. Jak je na obrázku dále znázorněno, do fošnové schodnice jsou čepovány i zábradlové prvky. Hlavní svislý sloupek zábradlový je čepován do nástupního plnostěnného stupně a dlouhým šroubem ještě kotven do stupnice. Nástupní stupeň je kotven do železobetonové podesty ocelovým třmenem z pásoviny. Tak se rameno stane naprosto bezpečnou a stabilní konstrukcí. Vedlejší detail ukazuje rub tohoto ramene. Je zde patrno sepnutí stupnice se schodnicí. Je to provedeno do úhlu ohnutým pásovým železem ukotveným vruty. Na dalších detailech jsou zábradlová madla. Zde je zobrazeny všechny používané typy. Důležitá je vzdálenost mezi madlem nástěnným a stěnou, která bývá alespoň 40 mm. Spodní hlavní sloupek dřevěného schodišťového zábradlí musí mít dostačující průřezové rozměry a musí se dobře osadit do plného nástupního stupně schodišťového ramene, neboť vyztužuje celé schodišťové zábradlí a zabezpečuje jeho polohu. Dobré osazení hlavního sloupku zábradlí je žádoucí, neboť při chůzi po schodišťovém rameni se vystupující osoba zábradlí zachytí, a tím se zábradlí i jeho dolní sloupek značně bočně namáhají. Dobré zajištění hlavního sloupku zábradlí je nutné i proto, že se do něho osazuje nejen zábradlí a jeho madlo, ale zčásti i volná schodnice schodišťového ramene. U dřevěných schodišť s nasazenými stupni se někdy mezilehlé sloupky zábradlí začepovávají do přetažených stupnic dřevěných stupňů.


– 31 –

podstupnice

zalepeno

a šířk nice od

sch

kotevní prvek (pracna)

Řez

– 32 –

13. Schody úsporné Tento způsob řešení schodiště je naprosto netradiční a jeho použití je výjimečné. Obrázek znázorňuje schodiště z kamenných ploten, silných jako dvě podstupnice schodu. Opracování stupňů může být jemným šalírováním. Nástupní stupeň je obrovskou deskou silnou cca 300 mm, z poloviny diagonálně říznutou a venkovní díl je o cca 150 mm zmenšen, takže vzniknou v podstatě dva stupně. Další deska je stejně veliká a upravená. Výstupní stupeň tvoří výstupní deska pravoúhlých tvarů, zasazená jako polovina schodišťové podesty. Tím lze získat schodiště s pěti stupni. Toto schodiště je využitelné pouze jako vedlejší nebo havarijní. Doporučuje se šířka cca 600 mm. Z toho, že schodiště nemá zábradlí, je už možné si spoustu údajů domyslet. Všichni se shodují v tom, že schodiště je pro normální provoz neupotřebitelné již tím, že nemá zábradlí. Chůze po takovém schodišti je velice namáhavá a nebezpečná. Sestup, ten je nebezpečný. Takové schodiště, realizované jako vedlejší, bývá velice strmé a uzoučké. Je to v podstatě žebříkové schodiště s oboustranným zábradlím. Většinou se o něm mluví s despektem, materiálově se posouvá do dřeva nebo oceli. Nikdo si ještě nedovolil udělat ho v čistých kamenických kvádrech. Toto rameno naprosto zpochybňuje tvar bezpečných kosých stupňů, tvar prověřený staletími. Naštěstí nikde není žádná kóta, nikde není výškový nebo délkový odkaz. Je to návrh architekta, který chce přijít s něčím novým, ale neuvědomil si, že je to špatné. Stejně drahé nebo i snad ještě levnější bude velice pohodlné a bezpečné schodiště z kamenných desek pravoúhlých, složených v přímé schodišťové rameno. Rameno normální šířky a normálního zpracování kamenných kvádrů, které bude sloužit stavebníkovi jak ve 30., tak i v 60. letech. Takové schodiště by se muselo velice dobře propočítat a zajistit i realizační formu modelovým projektováním. Tak jako na obrázku však určitě schodišťové rameno vypadat ve skutečnosti nesmí. Realizace by byla podstatně složitější. V literatuře je uvedena spousta schodišť. Všechna odpovídají základní definici schodiště, která říká: Schodiště je komunikační prostor se schody, zpravidla celkově nebo částečně ohraničený schodišťovými zdmi, spojující jednotlivá podlaží. Chůze po schodech má být pohodlná a bezpečná. Schodiště musí umožňovat: a) pohodlný a bezpečný výstup osob do výše položených výškových úrovní nebo podlaží, b) bezpečný sestup osob do úrovní nebo podlaží níže položených a to i za mimořádných ztížených okolností (např. při požáru budovy, kdy se její vnitřní prostory musí rychle vyprázdnit), c) pohodlné stěhování nábytku a nošení těžkých břemen. Toto úsporné schodiště nevyhoví ani jednomu z těchto velice důležitých a praxí prověřených kritérií. Proto provádění těchto schodišť nelze doporučit.


– 33 –

– 34 –

14. Trámové stropy dřevěné Základem trámového stropu jsou nosné prvky, dřevěné trámy. Pokud jsou trámové stropy podbíjeny, rákosovány a omítány, potom se řadí mezi polospalné konstrukce.

Druhy stropů: a) Trámový strop se záklopem – záklop je pochozí podlahou, bez jakýchkoli jiných úprav. Hodí se pro podlahy sýpek a venkovských půd, kde nevadí kročejový hluk. b) Strop trámový se záklopem a podbitím – izolace tohoto stropu není ideální, ale pro řadu staveb bude stačit. Bude vhodný např. pod nevyužívanými půdami, do místností, které slouží jako nevytápěný sklad. c) Strop trámový s izolační deskou pod záklopem – upravená a vylepšená varianta stropu se záklopem. Izolační deska pohltí velké procento kročejového hluku, ale nehodí se pro obytné prostory. d) Trámový strop se zapuštěným podbitím s izolací a záklopem na trámech – problém je v tom, že záklop je osazen přímo na trámu. Tím dojde k přenesení kročejového hluku. V poli, kde je těžká izolace na desce, se většina hluku zachytí, ale trámy budou vytvářet obrovský akustický most. Není zřejmé, proč nemá strop druhé podbití. Zakreslené řešení sotva může sloužit jako viditelný podhled. e) Trámový strop s upraveným zapuštěným nosičem izolace z tyčoviny – slámou obalená a zakalená tyčovina je skryta ve stropě tak, že je zasunuta do vyseknutých zámků na boku trámů. Tato skladba je nereálná. Na tyčovinu by ještě musela přijít těsnicí rohož nebo geotextilie. Není možno sypat pískovou izolaci rovnou na tyčovinu. Tento detail nelze doporučit v této podobě k realizaci. f) Trámový strop s podbitím – na nákresu je pod pískovou izolací švartnová podložka na latích přibíjených do boků trámů. Strop má na dolním líci trámů podbití 15 mm z prken, na něm jakousi pletivovou rohož a omítku. Pochyby vzbuzuje to, že je trám v kontaktu se záklopem. A to v pořádku není. U obytných prostor by takové řešení mohlo působit problémy. g) Tato varianta trámového stropu by mohla dobře fungovat, ale skladba se jeví značně složitá. Osvědčené řešení lze nalézt v obytných domech z 1. poloviny 20. století. Jde o klasickou skladbu (bráno odspodu): ● vápenná omítka, ● rákosová rohož, ● podbití na spodním líci trámů, ● vzduchová mezera, ● zapuštěný záklop lištovaný, utopený mezi trámy, ● škvárový násyp 13–15 cm s utopeným polštářem, ● tesařská podlaha z nehoblovaných prken bitá na polštáře, ● pochůzná vrstva z palubek, vlýsků nebo hoblovaných prken.


– 35 –

podlahová prkna 24…30 mm

podbíjení v líci ohoblovaným bedněním

A = 75 … 100 cm pro podbíjení 0,50…0,60 m

podlahová prkna 24 mm

písek sádrokarton

stavební deska vláknitá 25 mm

střešní lať 60/40 mm

písek dřevěná tyčovina obalená zakalenou slámou nosič omítky z dřevěných lišt sádrová omítka s přísadou zvířecí srsti

podlaha sušený písek pěchovaná hlína švartny bednění 15 mm pletivo a omítka cihelná dlažba do maltového lože vrstva betonu 30–50 mm rabicové pletivo černé jako výztuž výplňový beton Staussovo pletivo vnitřní bednění bednění, pletivo a omítka

– 36 –

15. Stahování stavby v místě stropů pomocí ocelových „kleští“ Každý stavař zná stažení stavby pozedním věncem. Někdy se mu také říká „pozední pás“. Je to v podstatě železobetonový trám probíhající v úrovni stropů všemi obvodovými a středními zdmi. Navrhuje se hlavně síla a četnost výztuže. Podélné vložky se volí s průměrem do 10 mm a třmínky se dávají zhruba 3 ks/m´. Pokud ovšem pozední pás nahrazuje v některých místech trám nebo nadokenní překlad, pak musí být přesně dimenzován projektantem. Na obrázku je tento pás nahrazen ocelovým táhlem. Při tomto sepnutí slouží stropní trámy jako táhla. Trám je uložen na obvodové zdi v kapse ve zdivu a leží zhlavím na impregnovaném podkladku. Kolem zhlaví je mezera, sloužící k odvětrání této kapsy. Tento detail je správný a ochrání dřevo od vlhkosti. Pokud nelze provést mezeru, musí se dřevo oddělit od zdiva izolačním pásem. Tento detail však není tak spolehlivý a vede k poruchám. Na trám se nabije ocelová pásovina zakončená u obvodního líce okem. Nabití pásoviny na trám je provedeno kovářskými hřeby. Jejich rozteč je 200–300 mm, používají se 3–4 hřeby. Okem, které je poblíž zedního líce, se provlékne ocelová závlač. Je to stejná pásovina či ráfovina, ale postavená kolmo – naostro. Tyto závlače se oproti zdivu vyklínují ocelí a zazdí před fasádními omítkami. Některé závlače jsou kónické s velice malým stoupáním. Taková závlač se do oka žene palicí tak dlouho, dokud nezačne táhnout. Potom se provede kontrola, zda se nepohnuly jisticí hřeby. Mnohde jsou závlače ponechány přímo na líci zdiva a buď se zaomítnou, nebo přímo vystupují nad omítku. Závlače s ocelovými táhly se dobře uplatní při odstranění statických poruch. Někdy je výhodnější jako koncový prvek použít ocelové desky a táhlo aktivovat vysokopevnostními matkami. Ze statického hlediska je výhodné takové provedení, kdy se konce táhel do kotevních desek zavaří a táhlo je složeno ze dvou polovin opatřených závitem. Jeden závit je levý, druhý pravý. Do tohoto bodu se osadí spínací šroub a konce táhel se závity se zavedou do klece spínacího šroubu, která otáčením dotahuje táhlo. Výhodou tohoto stažení je to, že se dá táhlo kdykoli dotáhnout. Velmi často dojde postupně k poklesu napětí a při tomto řešení je možné táhlo opakovaně dotahovat. Kotevní desky se musí stabilizovat. Ve veřejných budovách se používalo ponejvíce dřevěných trámových stropů, kde byly stropnice ukládány do ocelových válcovaných I nosníků (traverz). V těchto případech se kleštěmi opatřily nosníky a sloužily jako ocelová táhla. Stropnice nejčastěji ležely na spodních přírubách nosníků a osedlaly se tak, že svojí spodní plochou ležely asi o 1–2 cm níže než spodní příruba nosníku. Podhled se podbil, orákosoval a omítl. Stropnice mezi traverzami se utahovaly klíny. Pokud byly příruby pro ukotvení stropnic úzké, potom se kotvily stropnice ještě mezi sebou železným pásem, položeným přes horní přírubu traverzy. Spodní podbíjení se přibíjelo úhlopříčně k traverzám. Takto přibíjené bednění velice dobře ztužilo jednotlivá pole mezi traverzami. Jestliže se kladly stropnice na horní přírubu traverz a traverzy měly zůstat neviditelné, vystrojily se příruby dřevěnými špalíky, přes které se rovněž svisle zabednily, orákosovaly a omítly.


– 37 – Ocelové kleště Kleště nabité z boku trámu

Kleště nabité na horní plochu trámu

délka

dvojhrotá skoba ocel ∅ E10

zde se přetočí ležatá pásová ocel a oko se postaví svisle

kovářské hřeby

vykované oko

Alternativa trámového stropu do travers

– 38 –

16. Distance mezi stropními trámy a ochrana proti jejich klopení Někdy má dřevěný trámový strop zhlaví upravená podle detailu na straně 37 dole. Zhlaví jsou takto upravena oboustranně, sedí na podkladním kvádříku z fošny, ale jinak nejsou ve zdi nijak jištěna. Pokud jsou trámy okamžitě zaklopeny, jistí je hřebíky záklopových prken a posléze i podbití. Ale v okamžiku uložení trámů je potřeba jejich polohu fixovat. Takovou zajímavou fixaci ukazuje obrázek. Stropní trámy jsou ve své poloze vzájemně rozepřeny dvojicemi střešních latí položených formou Ondřejského kříže. Konce latí jsou uloženy v mělkých lůžkách vyseknutých v trámech. Je to velice primitivní uložení, jenom na 3–4 založení dláta. V těchto lůžkách jsou latě jištěny hřebíkem. Je velice důležité předvrtat otvor pro hřebík, jinak může lať prasknout; zvláště když je hřebík značné délky a tloušťky. Zde jsou navrženy hřeby dl. 120 mm. Druhá varianta je techničtější. Zde jsou dvoustranně použity zahrocené distančníky, vzepřené do záseků v ose trámu. I zde musí být laťový distančník jištěn hřebíkem, ale stačí obyčejný stavební hřebík dlouhý 100 mm. Po rozměření a vložení těchto jednoduchých distančníků je dokončena závěrečná fixace trámů. Ta je zajištěna ocelovou pásovinou 50/5 mm. Trámy jsou kladeny cca 1000 mm od sebe. Jištění je zde provedeno kovářským hřebem kovaným v zápustce. Takový hřeb lze velice dobře nahradit vrutem se šestihrannou hlavou. Navržený detail není však zcela ideální. Opásání ocelí trámu u zdi je nelogické. Je zde porušena zásada nepřirážet nikdy trámy ke zdivu. Měla by zde zůstat distance min. 50 mm. Záklopu ani podbíjení toto přiražení ke zdi nepomůže. Tato varianta by mohla být užitečná u zapouštěných záklopů, ale je zde otázka, jak se bude toto okování realizovat. Distanční pásovina musí být z „materiálu“. Lze přepokládat, že problémy budou už při vlastní realizaci, náročné bude zejména ohýbání pásoviny do pravého úhlu. Navržený prvek by bylo mnohem jednodušší provádět z kusů. Bylo by to možné provést ve dvou rovinách. Určitou nevýhodou bude větší spotřeba oceli (cca o 10 %) a kovářských hřebů (o 100 %). Ale pracnost by se tím výrazně snížila. Lze ještě doporučit zapuštění distanční pásoviny do povrchu trámů. Vyčnívající pásy mohou vadit při zaklápění a podbíjení. Ve většině případů bude stačit varianta první, která je realizačně mnohem jednodušší. Strop s křížovými vzpěrami se někdy doplňoval v ose taženým táhlem s rektifikačním článkem uprostřed středního pole. Toto táhlo sepnulo všechny stropnice v jeden celek a aktivovalo tak všechny křížové vzpěry. Pokud se potom na některé stropnici vystupňovalo zatížení, automaticky se tak přenášelo i na stropnice ostatní a strop působil jako jeden celek. Netřeba dodávat, že únosnost těchto stropů byla značná. Spodem se přibíjelo na stropnice podbití pro rákosovou rohož a strop se normálně omítal. Pokud byly stropnice pokládány na vzdálenost 50 cm, potom se podbíjení vynechávalo, rákosovalo se dvojitě a rohože se přibíjely jenom na stropnice.


– 39 –

distančníky ze střešních latí 60/40 mm

mělké lůžko vyseknuté dlátem

vodorovný distančník z latě 60/40 mm

pásová ocel 50/5 mm kovářský hřebík

– 40 –

17. Zhlaví trámové a jeho ochrana Obrázek zobrazuje uložení zhlaví. Většinou se podkládalo impregnovaným dubovým prknem tl. 30 mm. Výbornou odolnost má akátové dřevo. Proto se používalo obití z akátových lišt, které zobrazuje detail. Toto dřevo není nutno impregnovat. Boky, čelo a horní líc trámu se od zdiva izolovaly vzduchovou dutinou min. 30 mm širokou. Tato „kapsa“ se ještě odvětrávala do venkovního líce zdi. Pokud byl trám zazděn kontaktně, docházelo vždy k masivnímu zahnívání zhlaví. Čelo trámu není nijak chráněno před promrzáním a na povrchu zhlaví dochází ke kondenzaci, proto jsou kontaktně zazděné trámy zdrojem poruch. A výměna zhlaví je velice drahou a pracnou opravou.

Oprava zhlaví trámového Takové opravy jsou velice obtížně proveditelné, ale při nahnilých zhlaví stropních trámů naprosto nutné. Pokud uhnije několik trámových zhlaví najednou, může dojít i ke zřícení stropu, nebo jeho části. Uhnilé zhlaví rovněž nepřenáší na zdivo síly od zatížení svisle, ale vytváří i sílu šikmou, jejíž horizontální složka potrhá obvodové zdivo a znehodnotí fasádu. Opravou se rozumí odstranění starého nahnilého zhlaví a jeho nahrazení novým zdravým dřevem. Nejdříve se však musí opravovaný strop dobře a bezpečně podchytit. Vadný stropní trám se obnaží, poškozená část, na jednom nebo na obou koncích se odřízne a trám se na obou koncích nastaví příložkami, které jsou dlouhé alespoň 1 m. Svorníky, kterými se stropní trám s příložkami stahuje, musí procházet zdravým jádrem. Pevnost svorníkového spoje se zvýší vložením ozubených plechových hmoždinek typu Buldog, mezi stropnici a příložky. To je případ, který ukazuje obrázek. Dřevo na příložky musí být vyschlé, protože kdyby vyschly až v dutině stropní, spoje by se uvolnily a v příložce by mohlo dojít k opětovnému poklesu trámu. Je třeba zdůraznit, že jak příložky, tak masiv příložkami obepnutý musí být impregnován proti hnilobě. Z dostupných fungicidů použijeme buď Wolmanit B, Bochemit nebo Lignofix super. Natřeme dřevěnou konstrukci do nasycení a vystříkáme celou kapsu pro uložení příložek. Samozřejmě předtím všechno kontaminované prostředí vysavačem vyčistíme a příložky položíme na karbolinem impregnovanou fošnu. Mnohem horší je situace, když se po odstrojení stropních trámů zjistí, že některá zhlaví a trámy byly napadeny houbou „dřevomorkou“. Potom nezbývá nic jiného, než vyměnit celý strop. Vlákna podhoubí dřevomorky se šíří na metry daleko, a to nejen dřevem, ale i zdivem. Proto se musí odstranit celé stropní trámy, záklop, násyp i podbíjení. Při snášení stropu se musí likvidovat i části trámů, které se zdají být zdravé. Sanace napadené konstrukce je velice drahá, protože bude třeba otlouci omítku asi metr nad podlahou napadeného stropu a metr pod stropem. Zdivo v tomto intervalu se vyžíhá plynový hořákem, aby se všechny části mycelia zničily. Mycelium dobře ničí také mikrovlnná technologie.


100 OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ TRADICE Z POHLEDU DNEŠKA. Ondřej Šefců, Bohumil Štumpa

Recommend Documents