KRÁTKODOBÉ BANKOVNÍ ÚVĚRY, FÁZE ÚVĚROVÉHO PROCESU, PENĚŽNÍ ÚVĚRY, ZÁVAZKOVÉ ÚVĚRY Obsah kapitoly
Studijní cíle
Doba potřebná ke studiu Pojmy k zapamatování
Úvod
Krátkodobé bankovní úvěry 1) Fáze úvěrového procesu, a. Úvěrová strategie a politika, b. Stanovení úvěrových limitů, c. Hodnocení úvěrových návrhů, d. Stanovení ceny úvěru, e. Schvalování úvěrů, f. Sledování úvěrového rizika, g. Vymáhání úvěrů, 2) Peněžní úvěry, a. Charakteristika peněžních úvěrů, b. Kontokorentní úvěr, c. Eskontní úvěr, d. Negociační úvěr, e. Lombardní úvěr, 3) Závazkové úvěry, a. Podstata závazkových úvěrů, b. Akceptační úvěr, c. Remboursní úvěr, d. Avalový úvěr, e. Charakteristika bankovních záruk, f. Průběh bankovních záruk. 1) Studenti by měli pochopit rozdíl mezi strategií a politikou. Umět analyzovat hlavní aspekty bonity klienta. Dokázat porovnat základní metody úvěrové analýzy. Popsat úlohu úvěrového registru. Objasnit základní postupy při sledování úvěru. 2) Studenti by měli umět popsat strukturu úročení kontokorentu. Umět vysvětlit úvěrové riziko eskontního úvěru. Umět charakterizovat proces negociačního úvěru. Umět vysvětlit specifika lombardního úvěru. Dokázat porovnat náklady a rizika uvedených úvěrových technik. 3) Studenti by měli dokázat charakterizovat postavení akceptanta. Popsat průběh remboursního úvěru. Pochopit přísnost avalu směnky jako ručitelského vztahu. Dokázat charakterizovat druhy neplatebních záruk a uplatnění bankovních záruk. Studium Vám zabere 60 minut. Při opakování předešlé lekce 120 min. 1) Úvěrový limit, Obchodní a finanční riziko, Marže stanovená na základě úvěruschopnosti klienta, Metoda výnosnosti kapitálu upraveného o vliv rizika. 2) Úvěrový rámec, Netto sazba, Eskontní rámec, Negociace, Explicitní náklady. 3) Akcept směnky cizí, Přímý remboursní úvěr, Směnečný aval, Přímá a nepřímá bankovní záruka, Prekluzivní lhůta. Bankovní úvěry jsou nejčastější formou externího financování podniku. Banka poskytuje svým klientům jednak finanční prostředky, ale i závaznou formou garantuje poskytnutí prostředků, pokud budou
splněny určité okolnosti. Seznámíme se s podstatou základních bankovních úvěrových produktů, právní úpravou a technikou poskytnutí. Výkladová část
Krátkodobé financování 1. Zdroje a formy krátkodobého financování Ke krátkodobému financování lze přistoupit ze dvou hledisek: a) z hlediska zdrojů (finanční zdroje splatné do 1 roku). Z tohoto hlediska mohou být ke krátkodobému financování využívány pouze cizí zdroje – úvěrové, neboť vlastní finanční zdroje se nesplácejí, jsou trvalé. Rozhodujícím hlediskem je časové hledisko. b) Z hlediska objektu financování jde o financování krátkodobého majetku. Tímto majetkem se rozumí oběžný majetek. Krátkodobým financováním lze chápat financování oběžného majetku z krátkodobých finančních zdrojů (kapitálu). Běžně se setkáváme s tím, že oběžný majetek je financován dlouhodobými finančními zdroji a naopak krátkodobé finanční zdroje jsou používány na financování stálých aktiv. Úvěr je krátkodobá nebo dlouhodobá půjčka peněz většinou z bankovních zdrojů podnikatelským subjektům k financování jejich finančních potřeb. Spotřebitelské úvěry a půjčky mohou čerpat i drobní spotřebitelé na nákupy zboží a služeb. 2. Bankovní úvěry Mezi nejdůležitější obchody a operace, které banka provádí, patří poskytování bankovních úvěrů (poskytování peněžních prostředků klientům). V případě, že osoba právnická nebo fyzická nemá dostatek peněz za účelem např. uhrazení pohledávek, využívá služeb banky tj. poskytnutí úvěru. Bankovní úvěr je tedy dočasné poskytnutí finančních prostředků, kdy příjemce může dočasně disponovat s poskytnutými prostředky. Banka investuje své finanční prostředky, musí je investovat s rozvahou, neboť se jedná o finanční prostředky klientů, kteří své finance bance propůjčili na dobu určitou. Banka musí klientům peníze po stanovené době vrátit plus úrok z poskytnuté částky. Při úvěrových činnostech banka neuzavírá riskantní smlouvy. Dává přednost dlouhodobé rentabilitě. Banka upřednostňuje klienty
žádající o menší úvěrovou částku nežli jednoho klienta s abnormální úvěrovou částkou. Dlužník musí tuto částku splatit ještě ke stávající výši úvěru. Největším zdrojem výnosů banky jsou přímé úroky z poskytnutých úvěrů. Banka při poskytování úvěrů klientům uplatňuje řadu zásad a metod – svou úvěrovou politiku.
Hlavními kritérii při rozhodování a poskytnutí úvěru jsou: a) návratnost úvěru - schopnost dlužníka splatit úvěr ve sjednané lhůtě, b) výnosnost úvěru – je spojena s výší úrokového výnosu z poskytovaného úvěru. Výše úrokové míry z úvěru je ovlivněna: ekonomickými podmínkami – míra inflace, úroková výše vkladů, prvním prostředím – respektování diskontní sazby ČNB, konkurenčním prostředím, výši nákladů banky, charakterem úvěru. Bankovní krátkodobé úvěry Představují významný zdroj financování oběžného majetku. Jsou to úvěry poskytované obchodními bankami podnikům. Doba splatnosti těchto úvěrů je do 1 roku. Potřeba krátkodobých úvěrů jejich výše i doba splatnosti velice úzce souvisí s řízením oběžného majetku. Pokud podnik bude mít optimální množství oběžného majetku, bude také potřebovat pouze optimální množství úvěrů na jejich financování. Reálnost stanovení potřeby úvěrů je předpokladem jejich splacení. Proto je této
problematice věnována zvýšená pozornost ze strany banky, ale i podniku. Banky poskytují krátkodobé úvěry maximálně do výše oběžného majetku. Kdyby poskytovaly vyšší objem úvěrů, znamenalo by to, že část krátkodobých úvěrů se používá na krytí stálých aktiv, což je z hlediska likvidity podniku nežádoucí. Krátkodobé úvěry jsou obvykle pro podniky dostupnější, než úvěry investiční. Neznamená to však, že by banky nevěnovaly řádnou pozornost vyhodnocování rizik plynoucích z poskytnutí úvěru. Dostupnost úvěrů pro dlužníky je závislá na úvěruschopnosti dlužníka. Tj. schopnost dlužníka přijímat tyto úvěry, zajišťovat činností podniku jejich splácení. Banka provádí permanentní prověřování úvěrové bonity podniků. Na jejím základě pak rozhoduje o poskytnutí úvěru i o konkrétních podmínkách za jakých je úvěr poskytnut. Dostupnost úvěru závisí také na právní formě podnikání. Obecně platí, že nižší právní formy podnikání získávají úvěry obtížněji. Neplatí to však absolutně. Někteří podnikatelé, kteří podnikají jako fyzické osoby a mají vynikající hospodářské výsledky, mají i možnost získat poměrně snadno úvěrové zdroje. I když zde bývá omezení ve výši těchto zdrojů. Banka obvykle neposkytuje vyšší úvěr, než jsou záruky, které podnik může dát. Na rozdíl od obchodního úvěru, bankovní úvěry jsou většinou zajištěny, resp. banky toto zajištění vyžadují. Jako zajišťovací instrumenty se využívá zejména dlouhodobý hmotný majetek, pohledávky, směnky, výjimečně záruky třetí osobou. Úvěry se používají: k přímé úhradě potřeb, např. zaplacení faktur, ke splacení dříve poskytnutých úvěrů, vnos úvěru se převede na běžný účet (zejména, kdy banka nepožaduje sledování účelovosti použití úvěru). Splácení úvěrů: úvěr se splácí buď postupně v určitých termínech společně s úrokem (označuje se jako anuita), nebo častěji se u krátkodobých úvěrů využívá zvláštní placení úroků např. měsíčně a splátka úvěru proběhne pak jednorázově. Technicky splácení úvěrů probíhá: buď převodem prostředků z běžného účtu na úvěrový účet (peníze se získají platbami od odběratelů), nebo přímým směřováním peněz na úvěrový účet (např. u kontokorentního úvěru), převodem výnosu z jiného úvěru,
kombinací výše uvedených způsobů. Jaké jsou zdroje splácení úvěrů: z tržeb – realizací výrobků, inkasem pohledávek, jiné disponibilní zdroje, např. zisk, který lze využít na krytí části oběžného majetku a tím snížit potřebu úvěru, výnosem z jiného úvěru, nebo půjčkou od jiného (nebankovního) subjektu. Příčiny potřeby krátkodobého bankovního úvěru: různé složky krátkodobě vázaného oběžného majetku (zásoby, pohledávky do lhůty splatnosti, sezónní náklady), přechodný nedostatek finančních prostředků (v důsledku druhotné platební neschopnosti podniku, krytí časového nesouladu mezi potřebami - výdaji a příjmy). Úvěry se poskytují maximálně do předpokládané výše oběžného majetku k určitému datu (konci měsíce, čtvrtletí, roku), v některých případech do nižší výše, např. úvěry na přímé dovozy v cizí měně. Dostupnost krátkodobých bankovních úvěrů pro dlužníka je závislá: na úvěrové schopnosti (bonitě) dlužníka (zejména zajištění jejich splácení), na právní formě podnikání, na velikosti podniku, na poměrech v nabídce a poptávce na trhu krátkodobého kapitálu. Bankovní úvěry patří k aktivním bankovním operacím a tvoří nejvýznamnější složku bankovních obchodů. Jsou základní složkou bankovních výnosů a zajišťují rentabilitu banky. Zdroje krátkodobého financování: obchodní úvěr, krátkodobý bankovní úvěr (formy - krátkodobá bankovní půjčka, revolvingový úvěr, lombardní úvěr, kontokorentní úvěr, eskontní úvěr, diskontní úvěr, negociační úvěr, akceptační úvěr, ramboursní úvěr, avalový úvěr), ostatní krátkodobé zdroje (trvalé a přechodné závazky), majetkové přeměny (financování z tržeb, odpisů, prodeje nepeněžních složek majetku, faktoring), dlouhodobé zdroje (vlastní kapitál, dlouhodobé závazky). 3. Druhy krátkodobých bankovních úvěrů
Krátkodobá bankovní půjčka - nejjednodušší forma bankovního úvěru. Revolvingový úvěr je technickou modifikací bankovní půjčky s tím, že banka na žádost podniku po dohodnutou dobu vyčerpaný a pak splacený úvěr do sjednané výše doplňuje, požaduje však vyšší úrok a poplatek za neustálé doplňování úvěru (jde o krátkodobý bankovní úvěr, neustále se však obnovující, „otáčející se“), úvěrové dohody se uzavírají na dobu delší než l rok. Lombardní úvěr je krátkodobá bankovní půjčka zajišťovaná movitou zástavou, popř. právy. Patří mezi zajišťované bankovní úvěry. Poskytuje se novým podnikům, neznámým, resp. podnikům se sníženou úvěrovou schopností. Poskytuje se v pevné částce po dobu dohodnuté splatnosti; úročí se celá částka úvěru, bez ohledu na využití úvěrových prostředků (to je věcí podniku). Proto je méně využíván. Krátkodobé bankovní úvěry spojené s obchodním úvěrem. Obchodní úvěry (poskytované či přijímané) mohou být „reprezentovány" různými dokumenty, resp. cennými papíry, zejména směnkami. Jejich držitelé, potřebují často pohotové peníze, mohou je získat prodejem směnek bance, a to před jejich splatností, se srážkou diskontu, tj. úroku za dobu od prodeje směnky bance do doby její splatnosti, popř. i se srážkou provize pro banku ap. V termínu splatnosti si banka vyinkasuje směnku od směnečného dlužníka. (Tato oblast je předmětem jiné kapitoly.) Obchodní úvěr je úvěrem, který čerpá odběratel od dodavatele tím, že mu za dodávky platí až po uplynutí sjednané lhůt. 4. Běžné financování a krátkodobé úvěry krátkodobé bankovní úvěry jsou zdrojem krytí oběžného majetku a financování jeho přírůstků poskytované bankami jako věřiteli. Využívání krátkodobého bankovního úvěru je předmětem finančního řízení ze strany podniků (řízení čerpání úvěrů). Ekonomicky odůvodněná úvěrová potřeba u podniků - dlužníků (na straně bank pak odpovídající zdroje pro poskytování úvěrů) podniků, ale podloženou reálnými záměry podniků a jim odpovídající reálnou potřebou zásob aj. složek oběžného majetku. Reálnost těchto potřeb představuje současně hmotnou záruku návratnosti bankovního úvěru a tudíž i předpoklad jeho poskytnutí bankou Reálnost úvěrové potřeby je tedy v zájmu jak dlužníka, tak věřitele, je předmětem ověřování úvěrové bonity dlužníka ze strany banky. Potřeba krátkodobého bankovního úvěru podniků vzniká ze dvou
příčin: a) přechodné, (sezónní) zvýšení potřeby oběžného majetku, zvyšuje přechodně aktiva i pasiva podniku (např. čerpání úvěru na nákup dodatečných zásob). Po pominutí přechodné potřeby se vázané prostředky uvolňují (prodejem) a úvěr se splácí (klesají aktiva i pasiva). b) potřeba peněz na úhradu jiných závazků podniků; nezvyšuje aktiva ani pasiva podniků, ale mění strukturu pasiv (kapitálu) podniku (např. přímé použití úvěru na úhradu závazků dodavatelů), je vyvolána blokací dříve vynaložených zdrojů v nepeněžních složkách majetku (pohledávkách, zásobách, ale i v investičním majetku). Přechodný nedostatek finančních prostředků (v důsledku druhotné platební neschopnosti podniku, krytí časového nesouladu mezi potřebami - výdaji a příjmy). Dostupnost krátkodobých bankovních úvěrů pro dlužníka je závislá: na úvěrové schopnosti (bonitě) dlužníka (zejména zajištění jejich splácení), na právní formě podnikání, na velikosti podniku, na poměrech v nabídce a poptávce na trhu krátkodobého kapitálu. Tři způsoby úvěrování (čerpání, používání a splácení krátkodobých bankovních úvěrů). Čerpání a splácení krátkodobých úvěrů může probíhat jednorázově, zpravidla však postupně podle smluvně dohodnutých termínů, (časový charakter úvěru se počítá od prvního čerpání úvěru a splatnost do doby trvání objektu úvěru, ale také do předpokládané tvorby zdrojů pro splácení úvěru). Úvěry se používají: k přímé úhradě potřeb (zaplacení faktur za dodaný materiál), (zajišťuje se tak účelovost úvěru), ke splácení splátek jiných splatných úvěrů. Splácení úvěrů na oběžný majetek může probíhat takto: úvěr se splácí a úrok se hradí v dohodnutých termínech společně, úvěr se splácí jednorázově (v den splatnosti), úrok se hradí měsíčně či čtvrtletně, úvěr se splácí a úrok hradí v různých - dohodnutých termínech. Rozlišujeme technickou a ekonomickou stránku splácení úvěrů Technicky může splácení úvěrů probíhat: převodem prostředků z bankovních kreditních účtů na příslušné úvěrové účty, přímým „směrováním" tržeb na kontokorentní účet (bývá podmínkou pro poskytování kontokorentního úvěru); tím se
automaticky splácí debet (úvěr) na kontokorentním účtu, popř. vzrůstá kredit (vklad) na kontokorentním účtu, převodem z výnosu jiného poskytnutého úvěru na úvěrový účet splatného úvěru-kombinací těchto způsobů. Ekonomicky jsou zdroji splácení: zdroje získané realizací objektu úvěru (prodejem výrobků, inkasem pohledávek ap.), tomu odpovídá pokles výše úvěrovaného objektu, jiné disponibilní zdroje, získané např. realizací jiných aktiv ap. (přitom se nemusí snížit výše úvěrovaného objektu); sem patří i zisk jako zdroj splácení úvěru na trvalý oběžný majetek, výnos (čerpání) jiného krátkodobého úvěru, kombinace těchto způsobů. Úvěrování se může uskutečňovat těmito základními metodami: úvěrování podle stavu (zůstatku) objektu: poskytnutí (zvýšení) a splácení úvěru je vázáno na změnu stavu objektu, popř. na tvorbu zdrojů (splatnost úvěru by neměla přesahovat dobu „uvolnění" zdrojů vázaných v úvěrovaném objektu, resp. dobu potřebnou pro vytvoření potřebných disponibilních zdrojů). kontokorentní úvěrování: poskytování a splácení úvěru probíhá na běžném účtu, na kterém probíhá běžný platební styk (přijaté úhrady zvyšují prostředky na tomto účtu, nebo snižují úvěr na tomto účtu, platby z tohoto účtu prostředky snižují (nebo zvyšují úvěr na tomto účtu). Úvěr se poskytuje do smluvně dohodnuté výše - úvěrového rámce (může být nepřekročitelný, či překročitelný za stanovených podmínek - měsíční, čtvrtletní). revolvingové úvěrování: úvěr lze čerpat až do výše stanoveného limitu, nevyčerpaná část úvěru se automaticky zvyšuje o prováděné splátky, tím se zvyšuje „prostor" pro nové čerpání úvěru (do výše limitu), –používá se při opakujících se krátkodobých potřebách. 5. Riziko úvěru a náklady krátkodobého bankovního úvěru Riziko úvěru (vyvolává nároky na podniky ze dvou hledisek): a) úvěrování je rizikem pro banku, k nástrojům pro zajišťování úvěrů patří vedle obecných a speciálních podmínek jednotlivých úvěrů různé formy osobních či reálných záruk úvěrů (ručení ručitelem, bankovní záruky, zástavní právo - zejména k movitým věcem, postoupení pohledávek, směnečné zajištění ap.), b) přijetí úvěru je pro podnik rizikové - splácení a placení úroků závisí na úrovni hospodaření a jsou pevnými platbami, rizikem je i možnost výpovědi úvěru ze strany banky. Pro podnik je přijetí úvěru rizikové zejména z hlediska schopnosti placení úroků z úvěru a splácení vlastního úvěru. Při přijímání úvěru
si podnik musí uvědomit, že obě platby musí proběhnout bez ohledu na hospodářské výsledky podniku. V opačném případě banka může podniku úvěr vypovědět – a požadovat jeho okamžité splacení, případně může uplatnit své právo vyplývající z realizace zástavních instrumentů. Znamená to, že podnik, který přijme úvěr, musí věnovat pozornost řízení cash flow. Úvěrové riziko: externí – riziko vně zprostředkovatele (banky), změna nákupu a prodeje, změna technologií, politická rizika, banka je nemůže ovlivnit, interní – souvisí s fungováním banky, nesprávná rozhodnutí o alokaci peněz, špatné posouzení bonity zákazníků. Úvěrové riziko má dvě složky: riziko nesplacení závazků protistranou (pravděpodobná ztráta), inherentní riziko produktu – skutečná ztráta, kterou banka utrpí při nesplacení závazků dlužníkem. Náklady krátkodobého bankovního úvěru - zahrnují: - úrok z krátkodobého úvěru, - ostatní náklady spojené s poskytováním úvěrů. Úroková sazba může být stanovena jako: pevná (neměnná po celou dobu trvání úvěrového vztahu); zahrnuje cenu zdrojů a pevnou odchylku; předpokládá dodržování smluvních úvěrových podmínek dlužníkem, pohyblivá zahrnuje pohyblivou cenu zdrojů - podle podmínek peněžních trhů a pevnou odchylku. Podnikové náklady a rizika úvěrového financování Explicitní náklady firemního financování z bankovních úvěrových zdrojů mají následující hlavní formy: úroky z peněžitých bankovních úvěrů – hlavní nákladová položka, diskont, provize, různé poplatky. Úrokový daňový štít – je dán v absolutní hodnotě součinem nominálních úrokových nákladů a platnou daňovou sazbo daně z příjmu právnických osob Bankovní rizika: - úvěrové, - likvidní, - kapitálové, - úrokové, - kurzovní,
- operační, - selhání. Nákladem úvěru je úrok, který podnik platí za půjčení peněz od banky. K nákladům patří i ostatní platby spojené se získáním úvěru. (Jedná se zejména o poplatky za přijetí a posouzení žádosti o úvěr a dále poplatky za vedení úvěrových účtů). Úrok je vyjádřen většinou roční úrokovou sazbou, jako procento z půjčené částky. Je to finanční náklad. Jeho výše závisí na úvěrové politice banky. Většinou se skládá ze dvou částek základní sazby resp. referenční, kterou vyhlašuje obchodní banka, nebo ČNB, která se vytváří na peněžních trzích. (z referenčních sazeb se nejvíce v praxi využívá sazba PRIBOR, která je 1měsíční, 3měsíční nebo 6měsíční. Existuje i kratší, ale v úvěrové oblasti se nejvíce používají tyto sazby. Znamená to, že po tuto dobu je úroková sazba fixní a po ní se změní v souladu s platnou sazbou k danému dni). Základní sazbu banka zvyšuje o tzv. přirážku, ve které je vyjádřeno riziko banky. Úroková sazba může být pevná (fixní) po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Nebo pohyblivá, kdy banka má právo (dané v úvěrové smlouvě) změnit úrokovou sazbu kdykoli se změní ceny finančních zdrojů na peněžním trhu. Případně kombinovaná, tj. po určitou dobu fixní, a poté má banka možnost sazbu změnit v případě, že se změní podmínky. Výběr bankovního spojení, podniky jich mohou mít i více. Administrativní stránka krátkodobého bankovního úvěru: úvěrová smlouva (vymezuje vztah banky a dlužníka při úvěrování), obsahem úvěrové smlouvy je vymezení objektu úvěru, jeho výše, doba, na kterou se úvěr poskytuje (splatnost), způsob a termíny čerpání a splácení úvěru, sjednaná úroková sazba, pojištění, podmínky pro zabezpečení návratnosti, postup při neplnění úvěrových podmínek, způsob, formy a termíny předkládání dohodnutých informací a podkladů, způsob zajištění (pokud je úvěr zajišťován); smluvně se řeší i změny úvěrových podmínek. 6. Podstata bankovních úvěrů a jejich obecné kategorie Bankovní úvěr představuje dluhový finanční instrument, jehož prostřednictví banka zapůjčuje určitý objem peněžních prostředků na stanovenou dobu. Za zapůjčený kapitál požaduje banka dohodnutý úrok. Hlavním motivem úvěrové emise bank jsou úrokové výnosy z poskytovaných úvěrů. třídění bankovních úvěrů do obecných kategorií z hlediska (klasifikace úvěrů): - podle doby splatnosti: - krátkodobé, - střednědobé,
- dlouhodobé, - dále: - peněžní, - závazkové – poskytnutí bonity dlužníkovi, - alternativní formy financování (leasing, factoring), - účelové, neúčelové, - korunové, cizoměnové, - provozní, investiční, spotřebitelské, - zajištěné, nezajištěné, - kontokorentní, eskontní. 7. Krátkodobé bankovní úvěry a jejich využití v podnikání Krátkodobá bankovní půjčka Krátkodobá bankovní půjčka je nejjednodušší forma bankovního úvěru. Revolvingový úvěr Revolvingový úvěr je technickou modifikací bankovní půjčky s tím, že banka na žádost podniku po dohodnutou dobu vyčerpaný a pak splacený úvěr do sjednané výše doplňuje, požaduje však vyšší úrok a poplatek za neustálé doplňování úvěru (jde o krátkodobý bankovní úvěr, neustále se však obnovující, ,,otáčející se“), úvěrové dohody se uzavírají na dobu delší než l rok. Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr – nejvýznamnější úvěr, souvisí s běžným účtem klienta, klient může čerpat z účtu i do mínusu na základě smlouvy o kontokorentu. Musí se dohodnout úvěrový rámec – maximálně možný přístupný debet. Netto sazba je cca 15 %. Kontokorentní úvěr patří k relativně drahým krátkodobým bankovním úvěrům, protože banky za tento typ úvěru předepisují obvykle vyšší úrokové sazby. Kontokorent je smíšený běžný účet v bance - na účet přicházejí všechny běžné příjmy klienta, a z tohoto účtu jsou také prováděny klientovy peněžní úhrady – pokud převyšují příjmy na účtu výdaje, vzniká běžný vklad, pokud jsou výdaje vyšší než příjmy, dochází k čerpání kontokorentního úvěru (kontokorent umožňuje bance sledovat finanční situaci klienta). Kontokorentní úvěr je krátkodobý, automatický a kdykoli za stanovených podmínek vypověditelný úvěr z kontokorentního účtu. Maximální výše zadlužení na kontokorentním účtu představuje tzv. úvěrový rámec (tento limit lze krátkodobě překročit - v tomto případě se vsak výrazně zvyšuje úroková sazba). Podmínkou poskytování kontokorentního úvěru je soustředění všech běžných příjmů klienta na kontokorentním účtu – kontokorentní úvěr je výhodný pro věřitele i dlužníka (banka tento úvěr úročí vyšší sazbou a vedením
kontokorentního účtu má možnost podrobně poznat finanční situaci dlužníka, výhodou pro dlužníka je pružnost čerpání úvěru) Lombardní úvěr Lombardní úvěr je krátkodobá bankovní půjčka zajišťovaná movitou zástavou, popř. právy. Patří mezi zajišťované bankovní úvěry. Poskytuje se novým podnikům, neznámým, resp. podnikům se sníženou úvěrovou schopností. Poskytuje se v pevné částce po dobu dohodnuté splatnosti; úročí se celá částka úvěru, bez ohledu na využití úvěrových prostředků (to je věcí podniku). Proto je méně využíván. Lombard - krátkodobý úvěr na zástavu movitých věcí, zejména cenných papírů, drahých kovů nebo některých druhů zboží. Tento lombardní úvěr je jedna z forem krátkodobého kapitálu a poskytuje se jen do určité výšky ceny, kurzovní nebo nominální hodnoty zástavy (např. 75 %), aby se věřitel zajistil proti poklesu kurzu nebo ceny zástavy. Dlužník sice zůstává vlastníkem zástavy, avšak banka je oprávněna krýt svou pohledávku prodejem zastavených hodnot, jestliže dlužník nesplatil úvěr podle smluvených podmínek. Lombardní úrok je vždy vyšší než diskont, protože jde o úvěr s nižším stupněm likvidity. Lombardní úvěr je poskytován od centrální banky komerčním bankám proti zástavě směnek a některých dalších CP, které tak určují jeho lhůtu splatnosti (obvykle maximálně l měsíc). Od jiných úvěrů se liší především v tom, že je poskytován bankám. Výše lombardního úvěru je zpravidla nižší než tržní hodnota zastavených cenných papírů (CP nesou vyšší riziko). Lombardní úvěr je spíše nouzovým úvěrem, účelem jeho poskytnutí je pomoc bankám. Poskytnutím lombardního úvěru se zvyšuje měnová báze, což vede k měnové expanzi. Krátkodobé bankovní úvěry spojené s obchodním úvěrem. Obchodní úvěry (poskytované či přijímané) mohou být „reprezentovány" různými dokumenty, resp. cennými papíry, zejména směnkami. Jejich držitelé, potřebují často pohotové peníze, mohou je získat prodejem směnek bance, a to před jejich splatností, se srážkou diskontu, tj. úroku za dobu od prodeje směnky bance do doby její splatnosti, popř. i se srážkou provize pro banku ap. V termínu splatnosti si banka vyinkasuje směnku od směnečného dlužníka. Akceptační úvěr Akceptační úvěr - je druhem závazkového úvěru, jehož podstatou je akceptace cizí směnky bankou (akceptační bankou), kterou vystavil klient banky nebo jím pověřená osoba (příjemce akceptačního úvěru).
Výstavce směnky musí složit prostředky k pokrytí závazku u banky ještě před splatností směnky. Akceptační směnečný úvěr je závazkový nepeněžitý úvěr. Banka (jako směnečník) na žádost klienta (dlužník, odběratel) akceptuje směnku vystavenou na ni dlužníkem, tj. zaváže se zaplatit ji za dlužníka ve lhůtě splatnosti. Realizace může proběhnout pouze za podmínky, že je směnečná suma, tak i splatnost směnky akceptující bankou předem dohodnuta v příslušné úvěrové smlouvě. Banka tedy dodává bonitu. Banka při poskytnutí akceptačního úvěru nedává klientovi bezprostředně likvidní peníze, ale garantuje zaplacení určitého závazku svého klienta ve lhůtě splatnosti. Za poskytnutí akceptačního úvěru platí klient bance akceptační provizi. Akceptační úvěry banky obvykle poskytují pouze prvotřídním klientům. Eskontní směnečný úvěr Eskontní směnečný úvěr – tento druh úvěru je založen na existenci a specifických zvláštnostech směnek. Směnky jsou svou podstatou dluhovými finančními instrumenty. Předmětem eskontního směnečného úvěru mohou být směnky vlastní i cizí. Podstata eskontního směnečného úvěru spočívá v tom, že banka od podniku, který je v pozici oprávněného směnečného věřitele, odkupuje směnku před datem její splatnosti. Banka si sráží tzv. diskont. Operace se uzavírá tím, že banka směnku v době její splatnosti předloží k proplacení hlavnímu směnečnému dlužníkovi. Je to relativně levný úvěr. Eskontním úvěrem rozumíme odkup směnek bankou s možností postihu předcházejících majitelů, držitelů směnky. Směnky zde plní pro banku funkci jištění, záruky za úvěr. Eskontním úvěrem dává banka k disposici držiteli směnky peněžní prostředky (po srážce diskontu, popř. dalších položek). Stane se věřitelem původního směnečného dlužníka (zaplatila před splatností jeho závazek). Prodávající držitel se stane druhotným dlužníkem, ručícím. Jde o zvláštní úvěrový vztah, kdy banka úvěruje odběratele (směnečného dlužníka) prostřednictvím dodavatele (držitele prodávané, eskontované směnky). Ramboursní úvěr Ramboursní úvěr - je modifikací akceptačního úvěru v oblasti zahraničních obchodních vztahů. Jde o akcept směnky vystavené na dovozce (dlužník) vývozcem (věřitel), tzv. ramboursní bankou. Iniciativa vychází od dovozce, který žádá přes své bankovní spojení o akceptování směnek vystavených na něj vývozcem u ramboursní banky (bývá ve třetí zemi). Existuje více forem ramboursního úvěru (podle místa ramboursní banky, jednorázový či opakovaný, kombinovaný s eskontem či nikoliv).
Avalový úvěr Avalový úvěr (ručitelský) představuje poskytnutí záruky klientovi za zaplacení jeho závazků, např. za závazek odběratele vůči jeho dodavateli (zejména zahraničnímu) za dodávky zboží. Banka neposkytuje úvěrem peněžní prostředky, nepřebírá závazek, ale ručí za jeho zaplacení (je jedním z druhů závazkových bankovních úvěrů). Za poskytování záruky (avalový úvěr) požadují banky provizi, závislou mj. na riziku. Nicméně záruky poskytují banky hlavně kvalitním klientům. Avalový úvěr může mít různé formy. Avalované cenné papíry, např. směnky, jsou snáze obchodovatelné. Aval - rukojemství směnečné (ev. šekové), směnečně právní zajištění závazku osoby zavázané ze směnky. Rukojmí (avalista) se na směnce podepíše, většinou s formulací „jako rukojmí" nebo „per aval“ a uvede osobu, za kterou se zaručil (tzv. avaláta). Směnečný rukojmí může ručit za hlavního směnečného dlužníka (výstavce směnky vlastní, akceptanta směnky cizí) nebo za vedlejšího směnečného dlužníka (výstavce směnky cizí nebo indosanta). Pokud rukojmí výslovně neuvede avaláta, ručí za výstavce. Směnečný rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Věřitelé nejčastěji požadují bankovní aval za hlavního směnečného dlužníka. (aval u šeku je právně možný, ale jeho použiti je neobvyklé) Negociační úvěr Modifikací eskontního úvěru v oblasti vnějších, zahraničních obchodních vztahů je negociační úvěr. Jde o eskont směnek vývozce (věřitele) vystavených na dovozce (dlužníka), přičemž eskontující bankou je tzv. negociační banka (může to být banka dovozce či banka v jiné zemi). Negociační úvěr je odkup směnky podle anglického směnečného práva, negociují se vistasměnky a lhůtní směnky. Iniciativa k eskontu směnek leží na dovozci. Zpětný postih vývozce lze doložkou vyloučit. Kontrolní otázky a úkoly
K 1. tematickému celku: • Popište základní kroky úvěrové politiky. • Proberte hlavní faktory analýzy odvětví při poskytnutí úvěru. • Rozeberte hlavní ukazatele používané poměrovou analýzou. • Popište aktuální trendy vývoje cen úvěrů v ČR. Ke 2. tematickému celku: • Popište rizika čerpání úvěru pro podnik. • Vysvětlete náklady krátkodobého úvěru. • Objasněte využití eskontního úvěru v podnikové praxi. • Naznačte úlohu lombardního úvěru v současnosti. K 3. tematickému celku: • Popište varianty využití akceptačního úvěru.
• • •
Popište nepřímý remboursní úvěr. Analyzujte za koho, a jak ručí rukojmí ze směnky. Popište obsah bankovní záruky.
Seznam použitých zkratek Studijní literatura
Základní literatura: Mareš S., Zdroje financování podniku, VŠFS, Praha 2003, s. 35 - 50 Doporučená studijní literatura: Valach, J. a kol., Finanční řízení podniku, Ekopress, Praha 1999, s. 156 - 180, s. 220 – 227. Valach, J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, Ekopress, Praha 2001, s. 358 – 363. Wawrosz, P., Zdroje financování podnikatelské činnosti, Sagit, Ostrava 1999, s. 173 – 198. Šenkýřová, B. a kol., Bankovnictví II, Grada Publishing, Praha 1997, s. 13 – 47. K 1. dílčímu tématu si prostudujte: PAVELKA, F., Úvěrové obchody, Praha 2001, s. 9-160. DVOŘÁK, P., Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Praha : Linde, 2001, s.511-563. PRICEWATERHOUSE, Úvod do řízení úvěrového rizika, Praha, 1994, s. 11-304. PRICEWATERHOUSECOOPERS, Zásady řízení úvěrů, Praha, 1999, s. 9-89. KISLINGEROVÁ, E. a kol., Manažerské finance, Praha : C. H. Beck, 2007, s. 539-555. K 2. dílčímu tématu si prostudujte: DVOŘÁK, P., Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Praha : Linde, 2001,s.521-542. PAVELKA, F., Úvěrové obchody, Praha : 2001, s.62-72. VALACH, J., Finanční řízení podniku, Praha : Ekopres, 1999, s. 164-180. KISLINGEROVÁ, E. a kol., Manažerské finance, Praha : C. H. Beck, 2007, s.542-547. K 3. dílčímu tématu si prostudujte: DVOŘÁK, P., Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Praha : Linde, 2001, s.542-564. HUBÁČKOVÁ - SVOBODOVÁ,V., Směnka podruhé, Brno : ECON, 2005, s. 77-86. CHALUPA, R., Zákon směnečný a šekový – komentář, Praha : Linde, 2006, s. 225-285. ČERMÁKOVÁ, I., Bankovní záruka, Brno : ECON 2002, s. 5 151. TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, Praha : C. H. Beck, 2006, s. 317-327.
