1. ÚVOD MATERIÁL A METODIKA První etapa Druhá etapa Cíle práce Metodika výzkumu Třetí etapa

1. ÚVOD…….……………………………….……………...…….……………….1 2. MATERIÁL A METODIKA ……………………………………...……………2 2.1 První etapa.………………….…………………………………….…….2 2.2 Druhá etapa ………………….……………………………………….…2 2.2.1 Cíle práce……………………………………………………2 2.2.2 Metodika výzkumu……………………...……………….….3 2.3 Třetí etapa ……………………………………………..………………..3 3. HISTORIE A VÝVOJ ZBRANÍ…………………………………………………4 3.1 Počátek……………………………………………………..……………4 3.2 Luk………………………………………………………………………4 3.3 Kuše………………………………………………………………..……4 3.4 Střelný prach…………………………………………………………….5 3.5 Doutnákový zámek……..……………………………………………….6 3.6 Kolečkový zámek………………………………………………………..6 3.7 Křesadlový zámek…………………………………………………….…7 3.8 Perkusní zámek………………………………………………………….7 3.9 Bezdýmý prach a moderní systémy……………………………………..8 4. VLIV VOJENSKÝCH ZBRANÍ NA VÝVOJ LOVECKÝCH ZBRANÍ……….9 4.1 Rakousko – Uhersko…………………………………………………….9 4.1.1 Lorenz, Wänzel, Werndl, Mannlicher…………………………9 4.2 Německo……………………………………………………………….11 4.3 Rusko…………………………………………………………………..11 4.4 Ostatní země…………………………………………………………...12 4.5 Pozdější vývoj…………………………………………………………12 5. ROZDĚLENÍ ZBRANÍ ……………………………………………………….13 6. ZKOUŠENÍ ZBRANÍ………………………………………………………….14 6.1 Česká republika – člen C.I.P. ………………………………………….15 7. PUŠKAŘSTVÍ A VÝROBA ZBRANÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH………………16 7.1 16. století……………………………………………………………….16 7.2 17. století……………………………………………………………….17 7.3 18. století……………………………………………………………….18 7.4 19. století - Průmyslová revoluce a vznik velkých zbrojovek……...…19 7.4.1 Manufaktura Vejprty……….………………………………...20 7.4.2 Situace v Praze……………………………………………….20 7.4.3 Venkov……………………………………………………….20 7.4.4 Průmyslová výroba zbraní…………….……………………...21 7.4.5 Nové zbrojovky………………………………………………21 7.4.6 Nové konstrukce…………………………………………...…21 7.4.7 Výroba v českých zemích…………………………………....22 7.4.8 Výroba střeliva…………………………………………….…22

7.4.9 Sellier a Bellot……………….……………………………...23 7.5. Výroba zbraní a střeliva v ČSR od roku 1918 do roku 1939……... .24 7.5.1.Zbrojovka Praga………….………………………………....24 7.5.2 Zbrojovka Brno………….………………………………….24 7.5.3 Zbrojovka Strakonice ………………………………………26 7.5.4 Ostatní výrobci zbraní…….………………………………...26 7.5.5 Výroba střeliva - Sellier a Bellot……………………………27 7.6 Období 1939 – 1945 Protektorát Čechy a Morava…………………...27 7.7 Výroba zbraní a střeliva po roce 1945 do roku 1989…………………27 7.7.1 Zbrojovka Brno ……………………………………………..27 7.7.2 Česká zbrojovka Uherský Brod……………………………..28 7.7.3 Ostatní výrobci………………………………………………29 7.7.4 Sellier a Bellot……………………………………………….30 7.8 Výroba zbraní a střeliva po roce 1989…………………………………30 7.8.1 Česká zbrojovka Uherský Brod……………………………...31 7.8.2 ČZ Strakonice ……………………………………………….31 7.8.3 Zbrojovka Brno………………………………………………31 7.8.4 Sellier a Bellot……………………………………………….32 7.8.4.1 Typy střel…………………………………………..33 7.8.5 Nové zbrojovky a obchodníci ……………………………….34 8.VÝZKUM OBLÍBENOSTI ZBRANÍ A RÁŽÍ………………………………….35 8.1 Způsoby výzkumu…….. ………………………………………………35 8.1.1 Dotazování ..…………………………………………………35 8.1.2 Dotazník ……………………………..………………………36 8.2 Analýza dat..…………………………………………………………...37 8.2.1 Otázka č.1……………………….……………………………38 8.2.2 Otázka č.2…………………………….………………………39 8.2.3 Otázka č.3………………………………….…………………40 8.2.4 Otázka č.4……………………………………….……………41 8.2.5 Otázka č.5…………………………………………….………42 8.2.6 Otázka č.6………………………………………………….…43 8.3 Vyhodnocení dat…………………………………………………….…44 9. ZÁVĚR……………………………………………………………………….…45 10.RESUMÉ……………………………………………………………………….46 10.1 Resumé v jazyce českém………………..…………………………….46 10.2 Resume in English……………………………...…………………….46 11. LITERATURA……………………………………………………………...…47

2

1. ÚVOD

Zbraně provázejí lidstvo od nepaměti. Ať už jako prostředek obživy, tak jako prostředek obrany či útoku. V prvních obdobích lidských dějin se nerozlišovalo mezi tím, zda je zbraň určena k lovu nebo k boji. Tato diferenciace nastala až v pozdějších obdobích. Člověka tehdy zajímala funkčnost daného předmětu. A to, jak zbraň vypadala, nebo co bylo jejím cílem (jestli nějaké zvíře, nebo např. útočník) nebylo podstatné. Podstatná byla přesnost zásahu a její účinek. Teprve v pozdějších dobách začali lidé dávat důraz na vzhled a použití zbraní. Velmožové měli zdobnější luky a meče, než jejich družina atd. To byl počátek řemesla, které z původních mečířů, platnéřů a dalších řemeslníků pracujících hlavně s kovem, přerostlo v puškařství. Ale tomu, aby mohlo vzniknout řemeslo nazývané puškařství, předcházela ještě jedna podstatná věc – objev chemické směsi ledku, síry a dřevěného uhlí. Tedy objev střelného prachu. Tento začal být využíván jako střelivina někdy od 14. století. Avšak hlavně ve vojenství. Až teprve s vynálezem kolečkového zámku přišlo na řadu využití palných zbraní i pro lovecké účely. Puškařství v našich zemích se vyvíjelo v určitých výkyvech. Byla období, kdy se mu dařilo lépe, ale byla i období, kdy to bylo horší. Jedno má však celá historie tohoto řemesla v Českých zemích společné. Kvalitu práce zdejších puškařů, která byla a je proslulá nejen po celé Evropě, ale po celém světě. Proto jsou sbírky našich hradů a zámků a jejich zbrojnice plné krásných zbraní. Proto jsou české zbraně stále žádané a s úspěchem se vyvážely a vyvážejí do celého světa. Zachytil a popsal jsem ve své práci vývoj zbraní a historii jejich výroby na našem území. S výrobou zbraní souvisí i jejich zkoušení a označování zkušebními značkami. Také tuto problematiku obsahuje moje práce. Je zde nastíněno i ovlivnění vývoje zbraní loveckých zbraněmi vojenskými a výroba střeliva u nás. V neposlední řadě jsem také zmapoval požadavky a názory dnešních vlastníků a uživatelů zbraní formou výzkumu. Zajímalo mne také, jaké zbraně vlastní a zjišťoval jsem fakta o současnosti tohoto oboru a případně i o jeho perspektivách a možném vývoji v budoucnu.

3

2. MATERIÁL A METODIKA Bakalářská práce byla zpracována ve třech základních etapách 2.1 První etapa: Studium odborné literatury. Získával jsem informace pro ucelení názoru a náhledu na historický vývoj zbraní nejen na našem území, ale celosvětově. Seznam literatury, kterou jsem k tomuto použil je uveden na závěr této bakalářské práce. Většinu z těchto knih sám vlastním, takže jsem k nim měl bezproblémový přístup a jejich obstarání pro mne neznamenalo (v danou chvíli) žádný problém.

2.2 Druhá etapa: Získávání informací mezi odbornou, zejména mysliveckou a střeleckou veřejností. Hlavní částí této etapy byl výzkum, provedený mezi myslivci na prodejnách zbraní a střeliva v několika regionech České republiky. K tomuto jsem mohl využít své dlouholeté zkušenosti a kontakty, které jsem nasbíral v oboru prodeje zbraní a střeliva ve svém zaměstnání. Tento výzkum a jeho výsledky jsou součástí mé bakalářské práce. Získávání informací jsem prováděl i návštěvami nejrůznějších muzeí a výstav, které se zabývaly tématikou vývoje zbraní. V neposlední řadě musím uvést také odborné konzultace s puškaři a technickými pracovníky muzeí, kteří mi pomohli objasnit řadu úskalí, se kterými jsem se v průběhu vypracovávání práce setkal. Další cenné informace z hlediska legislativy v praxi mi poskytli také příslušníci Policie České republiky a zaměstnanci Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. 2.2.1 Cíle práce členěné dle kapitol: 3. Historie a vývoj zbraní V této kapitole popisuji vývoj zbraní od počátku jejich používání, přes vynález střelného prachu, jednotlivých typů zámků až do dnešní doby. 4. Vliv vojenských zbraní na vývoj loveckých zbraní Tato kapitola se věnuje vlivu, který měly na vývoj loveckých zbraní zbraně vojenské. A to včetně konkrétních systémů. 5. Rozdělení zbraní Zde popisuji rozdělení zbraní podle několika možných hledisek. 6. Zkoušení zbraní V této kapitole se věnuji historii i současnosti zkoušení zbraní ve světě i u nás. A to včetně začlenění České republiky do C.I.P.

4

7. Puškařství a výroba zbraní v Českých zemích Zde je rozepsána historie výroby zbraní v Českých zemích od prvních puškařů až po dnešní zbrojovky. 8.Výzkum oblíbenosti zbraní a ráží Touto částí jsem zjišťoval zastoupení jednotlivých typů zbraní, ráží a střel v závislosti na věku, pohlaví a nejčastěji lovené zvěři

2.2.2 Metodika výzkumu Plán výzkumu Pro tento výzkum jsem si zvolil osobní dotazování a to formou dotazníků, které byly umístěny na jednotlivých prodejnách zbraní po dobu jednoho měsíce. Jde o nereprezentativní výběr vzorku. Dotazování probíhalo formou ankety. Typy otázek, jež byly v dotazníku použity: - otevřené - uzavřené – alternativní - škálové - obsahové – otázky o faktech Dotazníky byly k dispozici v dostatečném množství na prodejním pultu v jednotlivých prodejnách. Zákazníci a návštěvníci byli v tomto období požádáni o vyplnění dotazníku. Respondenti zanechali vyplněné dotazníky přímo v prodejně, personálu. Vyplněné dotazníky byly zasílány jednou za 2 týdny do Přerova, kde se po ukončení akce vyhodnotily. Pracovníci prodejen zbraní byli dostatečně předem o tomto výzkumu informováni, a znají cíl výzkumu, proto mohli být zákazníkům nápomocni při případných nejasnostech. Sami vyplnili dotazníky v rámci pre-testu. Veškeré jejich připomínky a dotazy byly konzultovány a vysvětleny. Podobné otázky byly poté pokládány samotnými respondenty. 2.3 Třetí etapa: Vyhodnocení získaných informací a provedeného výzkumu. Z těchto informací vidíme celkový vývoj loveckých kulových zbraní na našem území a stav, do kterého tento vývoj dospěl. Zejména pak s ohledem na praktické použití odbornou veřejností.

5

3. HISTORIE A VÝVOJ ZBRANÍ 3.1 Počátek Tisíc let, v podstatě až do 14. století, byly loveckými zbraněmi oštěpy, nože, sekery, luky a šípy. Po dlouhou dobu se na těchto zbraních nic zásadního neměnilo. Až na materiál, ze kterého byly vyrobeny. Postupem času, a tím i zvyšováním vyspělosti tehdejších lidí, byl pazourek a kost, jakožto materiál například hrotu šípů, nahrazen bronzem. A když bylo kolem roku 1000 před naším letopočtem objeveno železo a možnosti jeho zpracování, jedno z prvních uplatnění našlo samozřejmě ve zbraních - ať už loveckých či vojenských. V tu dobu se to však zatím nerozlišovalo. 3.2 Luk Dlouhou dobu byl jedinou loveckou střelnou zbraní luk. Tedy zbraně tvořená lučištěm obloukovitého tvaru a tětivou, která vystřeluje šípy. Byla a je to zbraň tichá, pohotová, dobře ovladatelná, lehká a její účinnost na běžnou zvěř byla dostačující. Šípy byly z luku vystřelovány rychlostí přibližně 50 metrů za sekundu a měly tři části: vpředu hrot (jeho materiál se lišil podle doby použití a oblasti), dřevěný dřík (vlastní tělo) a vzadu byly nalezeny „stabilizační plochy“, které většinou tvořilo peří. Lučiště luku se vyrábělo převážně ze dřeva (vyjímečně rohovina či jiné materiály). Nejoblíbenější bylo dřevo tisové, ale používá se i jilm a další druhy. Ve 12. století se v Evropě používá takzvaný dlouhý anglický luk s šípy z něj vystřelené dokázaly postřelit 10 cm tlusté dubové dveře. 3.3 Kuše V průběhu 14. století se začaly více rozmáhat k lovu samostříly, později zvané kuše. Tato zbraň byla známá již ve starověku, kdy ji používaly římské legie, poté byla zapomenuta a opět se začala používat v období křižáckých válek. Skládala se z pažby, které se též říká socha a která umožňuje velice přesně zamířit. Na této pažbě je připevněno modifikované lučiště, vyrobené ze dřeva, rohoviny, později též z oceli.

Obr.1 Kuše s hřebenovým heverem pro natahování, archiv M.Neradil

6

Přizpůsobit se musel i šíp. Byl zkrácen, zesílil, je těžší a proto mu místo šípu říkáme šipka. Tyto šipky mají i mnohem větší rychlost, než šípy z luku. Díky tomu mají i větší dolet a průraznost. Výrazně se změnil a vylepšil spouštěcí mechanismus, čímž se zlepšila i přesnost zásahu. Také přibyla možnost napnout tětivu do záchytu (ořechu) a čekat na nejlepší okamžik výstřelu. A to v klidu, a bez vysilujícího napínání luku rukou. Zde je však i jedna z nevýhod kuše. K jejímu napnutí bylo třeba vyvinout velkou sílu. Buďto se k tomu používalo oko na čele kuše, do kterého se strčila noha, kuše se přišlápla na zemi a tětiva se oběma rukama natáhla do ořechu. Nebo se používalo přídavné zařízení – hever, pomocí kterého se tětiva napnula. Navzdory objevů dalších let se kuše udržela jako lovecká zbraň ještě dlouhou dobu. Pro svoje praktické výhody byla hojně používána ještě v 17. století.

3.4 Střelný prach 14. století bylo dobou, která se pro vývoj zbraní zapsala ještě jednou podstatnou věcí. Právě v tomto století se v evropském válečnictví objevil střelný prach. Dosud vlastně nevíme, kdo a kde střelný prach objevil. Zda to byli učenci staré Číny, nebo Indie, či zda za jeho objevem stojí oxfordský františkán Roger Bacon, nebo německý mnich Berthold Schwarz. A nebo to byl někdo úplně jiný? Podstatné však je, že tato směs ledku, síry a dřevěného uhlí tu byla a začala se využívat. V průběhu 14. století se experimentovalo s poměrem jednotlivých látek v černém prachu zastoupených. Poté, kdy se střelný prach změnil z látky pouze tvořících hluk, dým a oheň – tedy ze spíše pyrotechnického materiálu ve střelivinu, začal též rozvoj technologií na zpracování oceli v hlavně a technické zdokonalování zbraní. První ruční zbraně byly v podstatě trubky se zátravkou (otvor spojující nálož prachu v hlavní s vyhloubením na povrchu hlavně – pánvičkou). Tato zbraň ještě ani neměla pažbu, jak ji známe dnes, ale držela se u boku a střílelo se s ní nepřesně. Už v následujícím století v 15., se u nás používá název „ puška “. Zpočátku sice pro děla, ale později i pro nejrůznější píšťaly a hákovnice používané v husitských válkách. Koncem 15. a počátkem 16. století se názvosloví upřesňuje a rozdělujeme palné zbraně na dlouhé – muškety, a krátké ( jednoruční) pistole a bambitky. V tomto období se už také vyráběly pouze železné hlavně a upustilo se od výroby z bronzu. Hlavně byly jen výjimečně s drážkovaným vývrtem, většinou měly hladký vývrt. Postupně se zdokonalovaly technologie jejich výroby a navíc se prokázalo,že drážkované hlavně jsou přesnější a mají větší dostřel. Jejich většímu zavedení zatím bránila přílišná pracnost výroby.

7

3.5 Doutnákový zámek Původně byl prach v hlavni odpalován přiložením žhavého uhlíku, nebo rozžhaveného železa. Bylo to však opravdu nepřesné míření a navíc to bylo i nebezpečné pro manipulaci. Pro lovecké účely naprosto nevhodné. Snaha o odstranění těchto nedostatků vyústila ve výrobu hlavní zasazených do pažeb a opatřených doutnákovým zámkem. Bylo to v polovině 15. století a tento zámek tvořily čelisti, ve kterých byl upevněn hořící doutnák, který byl jednoduchým spouštěcím mechanismem přikládán k pánvičce a odpaloval tak prach v hlavni.V lovectví však tento typ zámku příliš neuspěl. Nevýhody byly zřejmé – oheň a pach hořícího doutnáku byl vidět a cítit a plašil tedy zvěř. Obr.2 Puška 1623 s doutnákovým zámkem, archiv M.Neradil

3.6 Kolečkový zámek Zásadní změnou však byl vynález kolečkového zámku. Jeho vynález úzce souvisel s rozvojem hodinářství. Základem bylo ocelové, po obvodu zdrsněné kolečko. Přes excentr s řetízkem bylo toto kolečko spojeno se silnou pružinou. Skřipec (ne nepodobný tomu z doutnákového zámku) držel ve svých čelistech kousek pyritu. Kolečko se natáhlo zvláštním klíčem jako hodinový strojek a v požadovaný okamžik vystřelilo. Při výstřelu se kolečko otočilo a pyrit jiskřil. Tyto jiskry iniciovaly prach na pánvičce a od něj i prach v hlavni.

Obr.3 Detail kolečkového zámku, archiv M.Neradil

8

Kolečkový zámek byl však příliš náročný na výrobu a tedy i drahý na to, aby byl masově zaveden ve vojenské výzbroji. Ovšem v lovecké praxi byl s úspěchem používán, protože odstranil nedostatky doutnákového zámku a začal tedy vytlačovat kuši z výsadního místa nejpoužívanější lovecké zbraně. Avšak i kolečkový zámek měl své nevýhody. Vedle již zmíněné náročnosti na výrobu a tedy i cenu, to byla zejména nespolehlivost pyritu a jeho rychlé opotřebování. Selhání výstřelu mohla též způsobit vlhkost prachu na pánvičce (a to ať od deště, sněhu, nebo mlhy). Nevýhodou bylo též natahování klíčem. Přes všechny tyto skutečnosti byl pro další vývoj zbraní kolečkový zámek zásadním pokrokem. Ve spojitosti s ním se totiž objevila poprvé pojistka a to z důvodu opakovaných nechtěných výstřelů. Dále pak napínáček – ke spouštění běžnou spouští bylo třeba vyvinout velkou sílu. 3.7 Křesadlový zámek Křesadlový zámek, který se začal objevovat koncem 16. století byl spolehlivější, než zámek kolečkový. Místo pyritu, zdroje jisker, se zde objevuje pazourek, který je spolehlivější. Navíc nejiskří točením kolečka, ale úderem na ocílku. Toto u starších typů křesadlových zámků plnila jen funkci křesací, později však i kryla pánvičku proti povětrnostním vlivům. Křesadlový zámek se postupně vyvíjel. Podle toho v jakých oblastech Evropy, tak se lišilo i jeho provedení i názvy. Setkáváme se tady s křesadlovými zámky švédskými, holandskými, španělskými nebo francouzskými. Právě zámek francouzský byl vrcholem vývoje křesadlového zámku. Jeho ocílka kryla pánvičku, většina mechanismu zámku byla ukryta v zadlabání v pažbě a pod plechem zámku.

Obr.4 Křesadlový zámek, archiv M.Neradil 3.8 Perkusní zámek Tento typ křesadlového zámku byl přímým předchůdcem dalšího zámku – zámku perkusního. Ten vycházel z francouzského zámku. Byla odstraněna ocílka a byla nahrazena pistonem (takzvaným komínkem), který zajišťoval spojení prachové slože uvnitř hlavně s jejím povrchem. Na piston se nasazovala perkusní zápalka, která byla iniciována úderem kohoutu ve již nebyl pazourek. Tomu, aby zápalka fungovala, předcházel objev chlorečnanu draselného a třaskavé rtuti, kteréžto látky byly uvnitř zápalky. Tyto objevy koncem 18. století byly v praxi uváděny již počátkem století 19., přesněji kolem roku 1820.

9

Obr.5 Puška Augustin 1850 – detail perkusního zámku, foto M.Neradil

„V roce 1835 sestrojil Giuseppe Console perkusní pušku s použitím válečkové roznětky ( třaskavina byla uložena v malé dutince ze slabého měděného plechu). Zámek Giuseppe Console pak byl zdokonalen polním maršálem Vincencem Augustinem. Touto puškou byla vyzbrojována rakouská pěchota od roku 1841.“1

3.9 Bezdýmý prach a moderní systémy Poté již nabral vývoj rychlý spád. Jen přibližně 15 let po konstrukci perkusního zámku – roku 1832 – si nechal patentovat francouzský puškař Lefacheux náboj, který se inicioval kolíčkovou kovadlinou. Už 13 let nato (v roce 1845) vymyslel Francouz Flobert náboj s okrajovým zápalem – zvětšením a protažením zápalky. To už byl jen kousek od konstrukce nábojů se středovým zápalem. Zápalky pro ně vynalezli Američan Hiram Berdan a Angličan Edward Boxer. Obě pracují na podobném principu kovadlinky uvnitř zápalky. A vynálezem bezdýmého prachu v osmdesátých letech 19. století spolu s dalším rozvojem technologií umožnil výrobu nábojů takových, jaké je známe i dnes. Černý prach byl tedy vytlačen (i když některé náboje byly plněny též černým střelným prachem). Navíc použití bezdýmého prachu bylo mnohem čistší, neboť jeho hoření je dokonalejší a nevzniká tolik zplodin jako u černého prachu. To mělo brzy za následek snahu o vývoj samočinných zbraní.

1

Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str.145

10

4.VLIV VOJENSKÝCH ZBRANÍ NA VÝVOJ LOVECKÝCH ZBRANÍ Od konce 19. století sledujeme ve výzbroji evropských armád snahu o snižování ráže hlavních pěchotních zbraní. A to nejen na průměru střely, ale i na zmenšování prachové náplně. Tento trend potom s přestávkami trval až do 70-tých případně 80-tých let 20. století.

4.1 Rakousko – Uhersko Tak například Rakousko-Uhersko po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 (známá bitva u Hradce Králové) urychleně hledalo možnost, jak co nejrychleji (a taky nejlevněji) přezbrojit armádu na zadovky. Důvodem tragické porážky u Hradce Králové však nebylo jen použití nových jehlovek Dreyse u pruských vojsk, které byly schopny střílet rychleji než rakousko – uherské předovky Lorenz, ale zejména špatná taktika boje rakouskouherských generálů.

Obr.6 Wänzel 1854/67 – Myslivecký štuc, detail závěru, foto M.Neradil

4.1.1 Lorenz, Wänzel, Werndl, Mannlicher Jako nejrychlejší se tedy jevila transformace předovek Lorenz na zadovky se odklopným závěrem. Tento úkol nejlépe splnil konstruktér Wänzel. Stále však zůstával průměr střely cca 13,2 mm. Tyto zbraně se jako hlavní pěchotní zbraně dlouho neudržely. Brzy je nahradily jednoranové pušky zadovky Werndl 1867 ( později 1873) s otočným závěrem. Zde už je ráže „jen“ 11 mm. Tyto pušky byly roku 1886 nahrazeny opakovací puškou Mannlicher 1886 ráže 11 mm (stále plněný černým prachem ). A roku 1890 se objevuje první manlicherovka ráže 8 mm plněná bezdýmým prachem. Konečně roku 1895 je tu již klasická puška vzor 1895, jak ji známe dodnes.

11

Obr.7 Werndl 1867 – pěchotní puška - detail závěru, foto M.Neradil Ruku v ruce s tímto vývojem vojenských zbraní jde i vývoj loveckých zbraní. I když je vždy o několik let zpožděný. Což je pochopitelné. Vzhledem k tomu, že v Rakousku – Uhersku (a později i v Rakousku a Maďarsku) byla zavedena puška Mannlicher 1895 po mnoho let, byl zde tento systém populární i mezi myslivci a lovci. U nás tento trend končí v meziválečném období, přikloněním se k systému Mauser. V Rakousku je systém Mannlicher populární dodnes a je ve výrobním programu rakouských výrobních firem (Steyr, Mannlicher) dodnes.

Obr.8 Mannlicher 1895 – karabina - detail závěru, foto M.Neradil

Obr.9 Mannlicher 1895 - karabina, foto M.Neradil

12

4.2 Německo V německých zemích, a poté i u nás, vidíme příklon spíše k systému Mauser. Je to dáno zejména tím, že zde byly tyto pušky (Mauser 1898 a jeho modifikace, např. československá puška vzor 24) v ráži 8 mm jako pěchotní zbraně zavedeny v armádě. A zbraně tohoto systému se mezi našimi lovci začaly objevovat již za první republiky a po válce byl tento trend ještě intenzivnější ( brněnské kulovnice „Z“, Brno 98). I dnešní CZ 550 z tohoto systému konstrukčně vychází.

Obr.10 Československá puška vzor 24, foto M.Neradil

4.3 Rusko V Rusku byla zavedena puška Mosin 1891 ráže 7,62 mm. Nahradila tak již zastaralé pušky Krnka, Berdan 1 a Berdan 2. Vzor 1891 byl později modernizován. Nejprve úpravami hledí, poté délky hlavně (vzor 1891/30). Následovalo provedení karabina (vzor 1938) a potom karabina se sklopným bodákem (vzor 1944). Vliv tohoto systému je mezi loveckými puškami v této oblasti možno vysledovat až do dnešních dnů. A to v nejrůznějších provedeních systému Mosin se schránkovým zásobníkem na 5 ran, tak i v jednoznačně nejpopulárnější ráži mezi místními myslivce a lovci – 7,62 x 54 R. Tato ráže se zde úspěšně udržela i jako ráže samonabíjecích pušek (SVD, později Tigr)

Obr.11 Mosin 1891, foto M.Neradil

13

4.4 Ostatní země Systémy vojenských opakovacích zbraní jiných armád, jako například Lebel – Francie, Enfield – Velká Británie, Schmidt–Rubin – Švýcarsko, nebo Arisaka – Japonsko se v běžné myslivecké praxi neuplatnily a my se s nimi nesetkáváme. Ale nejen my, ale ani myslivci a lovci v zemích svého vzniku je příliš nepoužívají. Jistou výjimkou může být americká puška Springfield M 1903. Tento systém je v menší míře používán jak na americkém kontinentu, tak v západní Evropě. Hlavně se však stala populární ráže této vojenské pušky, tedy .30-06 Springfield. A to i v našich zemích.

Obr.12 Enfield No.4 Mk 1*, foto M.Neradil

4.5 Pozdější vývoj Pozdější vývoj pěchotních vojenských zbraní směrem k automatickým puškám a samopalům, se už do vývoje loveckých zbraní tolik nepromítal. Snad jen ruská (sovětská) konstrukce S. G. Simonova (samonabíjecí puška SKS) a M. T. Kalašnikova (systém AK – ať už vzory 47, 74, AKM, AKSU, nebo další) uspěly v zemích bývalého Sovětského svazu. A dnes se i k nám dováží samonabíjecí kulovnice a brokovnice těchto systémů vyráběné ve zbrojovkách v Iževsku a Tule v Rusku ( Saiga, Vepr) a můžeme se s nimi občas setkat.

14

5. ROZDĚLENÍ ZBRANÍ Existuje několik možných pohledů na rozdělení zbraní. Myslím, že nejjasněji se zbraně rozdělují podle doc.Ing. Komendy, Csc. „Rozdělení střelných zbraní (podle ustanovení zákona a terminologických norem) a) z právního hlediska střelné zbraně -dovolené

-nepodléhající registraci (kategorie D) -podléhající registraci (kategorie B a C) - zakázané (kategorie A)

b) z technického hlediska střelné zbraně - palné

- kulové - brokové (brokovnice) - kombinované - signální - expanzní - akustické - plynovky - plynové - vzduchovky - větrovky - paintbalové zbraně - mechanické - luky - praky - kuše - harpuny atd.

c) z hlediska účelu (oblasti uplatnění) střelné zbraně - civilní - sportovní - lovecké (kulové, brokové, kombin.) - obranné (pistole, revolvery, ostatní) - ostatní (pro jiné účely – např. signální) - vojenské d) z časového hlediska střelné zbraně - historické - novodobé

- soudobé zbraně - repliky zbraní - napodobeniny zbraní

e) z hlediska funkčnosti - plně funkční (střelbyschopné) střelné zbraně - částečně funkční - řezy - nefunkční - znehodnocené - poškozené - zničené“2 Z tohoto podrobného rozdělení nás nejvíce zajímají zbraně střelné – palné – kulové, brokové i kombinované – tedy zbraně lovecké. 2

Komenda J., 2003, Zbraně a střelivo mezi paragrafy, Tůma, Modřice, 266 s.

15

6. ZKOUŠENÍ ZBRANÍ Během 19. století se zkoušení zbraní stává záležitostí státu. Jsou přijaty zákony, které zkoušení zbraní nařizují a jsou zřízeny i speciální úřady – zkušebny zbraní, kde se toto provádí. První taková zkušebna vznikla v Belgii v Lutychu (Liege), kde byl koncentrován belgický zbrojířský průmysl. Tato zkušebna byla předobrazem pro tvorbu dalších zkušebních úřadů po celé tehdejší Evropě. Tedy i pro naše země, jakožto součást Rakousko-Uherska. Rakousko-Uherská vláda roku 1891 zřizuje, na základě říšského zákona, státní zkušebny zbraní.V rakouských zemích ve Vídni a ve Ferlachu, u nás v Praze a ve Vejprtech - všechny čtyři tyto zkušebny měly jedno společné ředitelství v Klagenfurtu. V roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Stát převzal řadu zákonů z Rakousko - Uherska a s nimi i dvě zkušebny zbraní. V období druhé světové války pražská zkušebna fungovala jako protektorátní. Vejprtská byla na území zabraném na podzim roku 1938 Německem a byla tedy považována za zkušebnu takzvané Velkoněmecké říše. Po roce 1945 byla vejprtská zkušebna zrušena, neboť zanikla zdejší výroba zbraní. Pražská zkušebna se od roku 1955 jmenovala Československá zkušebna zbraní a střeliva v pro civilní potřebu a dnes se jmenuje Český úřad zkoušení zbraní a střeliva a sídlí stále v Praze na Žižkově a organizačně spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Zkušebna provádí: - ověřování zbraní - nové ověřování zbraní - schvalování typů zbraní a střeliva - uznávání zbraní a střeliva do kateg.

Ověřování zbraní – prohlídka před zkušební střelbou – střelba ( tormentace) – prohlídka po střelbě

V případě zjištěné závady je tato zbraň vrácena osobě jako provozu neschopná a je vystaven zamítavý protokol. V případě, že zbraň vyhovuje současným předpisům jsou na ni vyraženy značky odpovídající provedení zkoušky. Tyto značky se razí na hlavní části zbraně. Seznam a vzory těchto značek jsou v příloze č. 2. Samotná tormentace – zkušební výstřel, se provádí speciálním střelivem, které má zvýšenou prachovou náplň. Vzhledem k tomu se střílí ze speciální stolice. Minimálně o 30, většinou však o 45-65%. Účelem ověřování je zabránit provozu zbraní, u kterých by hrozila nehoda při jejich používání vzhledem k jejich stavu. K prohlídce zbraně na Státní zkušebně nás může poslat orgán PČR. Jestliže během kontroly naší zbraně zjistí nesrovnalosti vůči výrobnímu provedení, případně je technický stav nevyhovující používání. ČÚZZS samozřejmě také provádí a schvaluji u nás vyrobené, případně dovezené střelivo. Toto samozřejmě není kusově zkoušeno ani označováno. Provedou se zkoušky série dané ráže a provedení střelby a střelivo je poté označováno zkušební značkou. Na každém nejmenším spotřebitelském prodejním provedení (tedy na krabičce).

16

6.1 Česká republika – člen C.I.P. „Český úřad zkoušení zbraní a střeliva je přímo podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky a provádí ověřování a odborné činnosti v oborech střelné zbraně, střelivo, pyrotechnické výrobky, výbušniny, střeliviny a ochranné prostředky odolné vůči střelám, střepinám a nožům. Dlouhá léta spolupracuje s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany ČR a jejich odbornými pracovišti. Jeho postavení jako nezávislé a objektivní národní autority v oblasti státního zkušebnictví se k tomu přímo nabízí; podílí se na celé řadě speciálních zkoušek a na zadávacích podmínkách pro výběrová řízení. Jako jediní v ČR je oprávněn převádět vojenskou a speciální techniku v oblastech naší působnosti do civilní sféry, tj. na civilní trh. Dnem 1. července 1969 byla v Bruselu sjednána a podepsána mezivládní Úmluva o vzájemném uznávání úředních zkušebních značek ručních palných zbraní a střeliva, která vstoupila v platnost v České republice dnem 20. května 1972. Úmluva zveřejněná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 70/1975 Sb. zakládá systém, ve kterém národní orgány zkoušejí podle předpisů vydávaných Stálou kanceláří úmluvy civilní palné zbraně a střelivo, označuje je národními značkami a tyto značky jsou vzájemně uznávány státy úmluvy. Tento systém se označuje zkratkou svého řídícího orgánu jako systém C.I.P. (Mezinárodní stálé komise pro zkoušení ručních palných zbraní pro civilní potřebu Commission Internationale Permanente pour les épreuves des armes a feu portatives). Garantem C.I.P. je Belgické království. Stálá kancelář C.I.P. má sídlo rovněž v Belgii, v Bruselu, jednacím jazykem C.I.P. je francouzština. V současné době k CIP přistoupily vlády následujících států: SRN, Rakouská republika, Belgické království, Republika Chile, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Finská republika, Velká Británie, Maďarská republika, Ruská federace, Slovenská republika a Česká republika Mezi hlavní úkoly C.I.P. patří především:
určovat přístroje pro měření tlaku při výstřelu;
stanovovat postupy při úředním měření tlaku spotřebních a zkušebních nábojů;
provádět úřední zkoušky ručních palných zbraní a přístrojů zaměřených na jejich bezpečnost při používání;
sjednocovat rozměry nábojů a nábojových komor a názvy označování ráže použitelného střeliva ve zbraních a přístrojích;
prověřovat zákony a předpisy, které se týkají úředních zkoušek a jsou vydávány členskými státy C.I.P.;
vydávat přehled vzorů zkušebních značek užívaných úředními zkušebnami těchto států.“3

3

Dostupné na World Wide Web http://www.cuzzs.cz/index.php?topic=41

17

7. PUŠKAŘSTVÍ A VÝROBA ZBRANÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Již v 16. století existovala velká střediska puškařství. Vznikala tam, kde se dříve (ale i později) vyráběly ve větším měřítku šípy, luky, meče, zbroj a další výzbroj a výstroj. V těchto oblastech byli řemeslníci zdatní při práci s ocelí a dalšími materiály. Mohlo se tady přejít i na výrobu zbraní. Pracovalo se tam na loveckých zbraních všech stupňů kvality a kromě domácích zákazníků část produkce i vyváželi. Zejména pak hlavně a zámky loveckých ručnic. Města měla zájem o dobré puškaře, měla i své značky, jimiž se zbraně označovaly. Puškaři se vzhledem ke kvalifikaci a odbornosti stávali váženými občany. Také se slučovali do takzvaných cechů – první vznikl roku 1530 v Berouně, poté v roce 1539 v Českém Krumlově. Cechy měly svá pravidla a zejména se snažily dodržovat a kontrolovat kvalitu výroby. Výrobky českých puškařů dosahovaly velmi dobré kvality a měly úspěch i v zahraničí. Zbraně z Čech se velmi často vyvážely a úspěšné byly i díky až uměleckému zpracování a špičkové výzdobě zbraní.

7.1 16. století Postavení puškařů se začalo výrazně měnit v polovině 16. stol. Začal ostrý boj proti protestantům a to se nevyhnulo ani puškařům – protestantům. Pražští puškaři například přicházejí nejen o vliv, ale i o majetky a tím začíná úpadek řemesla. Král Ferdinand II. čechům příliš nedůvěřoval a tak u nás začínají pracovat puškaři z Německa. Z českých zůstávají jen katolíci z venkova. V Praze pak tedy pracuje Mikuláš Syrůček z Rohozce. Dále tu pokračuje v činnosti Jan Exner, bratři Králové, Jan na Louži a několik dalších. Z nových německých puškařů jsou to Jan Trester, Jakob Schiffenter, Johann Frischman. Později se objevují i Rakušané z Insbrucku v čele s Georgem Schmidthammerem, cechmistrem malostranským. Ze Slezska přichází Adam Tomáš. Z Norimberka Jan Seyden a další. Mimo Prahu byl postup likvidace ještě horší. Například v Berouně nebyl roku 1545 žádný puškař a stejně tak to bylo na mnoha místech českých zemí. Zůstává jen ojediněle několik puškařů a to zejména na panstvích české katolické šlechty. Jisté oživení se dostavilo v období vlády Rudolfa II (1575-1611). Ten povolal představitele Insbrucké školy např. Bernharda Klassera, Konráda Meyera, bratry Schnellery. Daniel Sadeler byl pozván osobně císařem, aby pozvedl kvalitu práce. A jeho zbraně zaujímají naprosto mimořádné postavení mezi zbraněmi té doby. Také Maxmilián Wengler se proslavil svou výrobou loveckých kulovnic se zakrytým kolečkem. Tento kryt se používal pro ochranu před nepříznivými vlivy počasí.

18

7.2 17. století Třicetiletá válka znamenala další velký problém pro puškařství v českých zemích. Hlavně pak její výsledek. Praha se stala nevýznamným provinčním městem bez většího vlivu. Nekatolíci utekli do zahraničí a mezi nimi i někteří puškaři. Na druhou stranu přišlo mnoho řemeslníků do volných dílen a domů. Např. Johann Mändel, Jan Stifter, Adam Brandt, nebo Marek Linck a Kašpar Neireiter. J.Mändel měl z nich všech nejvyšší kvalifikaci. Byl to zkušený, špičkový puškař a rytec. Pracoval také na dalších zdokonalováních stávajících systémů. Neireiter používal španělské zámky, zajímaly ho technické novinky, vyráběl dokonce brokovnice se sklopnou hlavní. Mezi další puškaře patřili například Tomáš Freimewminger, Mark Miller, Tobias Frantz. Většinou to však byli zahraniční puškaři z Rakouska a Německa. Z českých tu zůstal např. Václav Franta. Vynikajícím puškařem té doby byl Laurentius Trieel. V tuto dobu bylo významným centrem výroby zbraní město Cheb. Mělo naprosto mimořádná privilegia. Jeho puškaři vytvořili vlastní styl řezby pažeb i rytých zámků Udržovali pravidelné kontakty s evropskými puškaři a jezdili pravidelně do Holandska a Francie. Právě francouzská a holandská tvorba ovlivňovala chebské výrobce. Mezi nejslavnější z nich patřili Georg a Kaspar Keiserovi, Hans Reiner a Hans Kreiner. Ke konci 17. století však Habsburkové zrušili privilegia města Cheb a tím končí i období slávy místních puškařů. Koncem 17. století se u nás začaly stále více prosazovat křesadlové zámky. Praha i nadále zůstávala centrem puškařství. Mezi četné představitele patřili Jiří Tirlinger, Jan Faigl, Kašpar Neizeiter, nebo Francouz Jane de Plan. Někteří puškaři jen nevyráběli a nekopírovali, ale sami se podíleli i na zdokonalování systémů zbraní. Mezi nejvýznamnější patřili Matěj Kulík. Byl členem známé puškařské rodiny. Podařilo se mu nahradit obtížné natahování klíčem odklopením kohoutu s pyritem . Časem se mu povedlo upravit i vnitřní mechanismus francouzského zámku – změnou umístění pera ocílky dovnitř. Mimo Prahu se zbraně vyráběly i jinde. Např. ve východních čechách působil Stanislav Peczelt. Vytvořil první bezkohoutovou zbraň- natahovala se druhou spouští, která napínala úderník. V Brně působil např. Franz Huntzefeld, Matěj Mück a jeho syn František.Vyráběli technicky i výtvarně velmi kvalitní výrobky. V Olomouci působili George Wistater a Franz Reiner. Výborní puškaři působili i jinde, zejména pak pro významné české šlechtice na jejich panstvích.

19

Přepychové zbraně vznikaly v Karlových Varech. Místní puškaři spolupracovali s norimberskými. A právě norimberští patřili mezi evropskou špičku. Mezi těmito městy probíhala i výměny tovaryšů. V dobách největšího rozmachu puškařství bylo v Karlových Varech více než 20 dílen s 6-8 tovaryši a stejným počtem učňů. Zbraně zde kupovaly nejvýznamnější osobnosti té doby, které se zde léčily. Mezi nejznámější zdejší puškaře patřil Johann Knot. Zavedl výrobu zadovek, které se hojně i vyvážely do zahraničí. Mezi další proslulé puškaře patřili Leopold Becher, Josef Breitenfeld, J.C. Peter a zejména jeho syn Georg Ernst Peter.

7.3 18. století I v pozdějších dobách, během první poloviny 18. století, sláva a věhlas českého puškařského období nehasnul. Spíše naopak Čeští puškaři patřili mezi špičkové řemeslníky té doby a byli zváni do nejrůznějších zemí, kde byli dáváni za vzor precizní a hodně umělecky ztvárněné práce. Jejich práce patří mezi skvosty puškařského umění první poloviny 18. století. Puškařské rodiny jako Houschka, Stifter, Poser, Frantz, Merkel, Peter, Poltz působily v Praze, Karlových Varech, Olomouci. Bohužel, poté nastává pád. Pražský cech puškařů se mu snaží zabránit návrhem na zřízení manufaktury pro výrobu vojenských zbraní. V čele této iniciativy stáli Matěj Kubík a Pavel Poser. K realizaci tohoto nápadu však nedošlo a tak Prahu opouštějí další mistři. Ještě hůře jsou na tom Karlovy Vary, kde puškařská činnost vymizela úplně. Snaha Josefa II o pozdvižení průmyslu zavedením manufaktur a pak i napoleonské války situaci ve výrobě loveckých zbraní ještě zhoršily. Řemeslná puškařská výroba se z těchto ran už nikdy nevzpamatovala.

7.4 19. století - průmyslová revoluce a vznik velkých zbrojovek Koncem 18. století a začátkem 19. stol. Je ve znamení velkých objevů a rozmachu průmyslové revoluce. Právě v tomto období je vynalezeno několik zásadních věcí pro zbraňové odvětví. Jsou to například perkusní zámek, zápalka, nábojnice atd. „V roce 1854 došlo ke zlepšení munice v rakouské armádě. Lorenz vyvinul kompresní střelu, jejíž použití zvýšilo účinky zbraně. Roku 1856 byla zavedena nová Lorenzova pěchotní puška s rýhovanou hlavní. Byla lehčí a měla dostřel na 900 kroků. Také jezdectvo bylo v roce 1859 přezbrojeno pistolí s Lorenzovým perkusním zámkem, ráže 14 mm. Tyto palné zbraně zůstaly ve výzbroji habsburské armády až do sedmdesátých let 19. století.“4

4

Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str.168

20

Obr. 13 Lorenz 1854 – myslivecký štuc – detail závěru, foto M.Neradil Mezi významné konstruktéry té doby patřil i Čech Sylvestr Krnka. Zkonstruoval pušku zadovku a vytvořil pro ni i náboj se středovým zapalováním. První kovový náboj použil v období své práce v Černé Hoře (1869) poté v Rusku (1869). Jeho pušky se poté populárně nazývaly krnkovky.

Obr.14 Krnka 1869 – pěchotní puška, foto M.Neradil

„V Rakousku vznikla konstrukce použitelné zadovky v roce 1849. Český puškař Sylvestr Krnka již tehdy předložil svou zadovku se záklopkovým zámkem vojenským úřadům. Byla však konzervativními armádními kruhy odmítnuta. Větší úspěch měla v cizině, kde byla zavedena v Černé Hoře a v roce 1869 také v ruské armádě. Osvědčila se ještě v bojích ruských vojsk s Chivským Chanátem a v rusko-turecké válce v letech 1876-1878.“5

5

Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str.169

21

Od počátku 19. století se stále více rozvíjejí manufakturní výroba a v puškařství je to podobné. První manufaktury vznikaly pro vojenské účely. A to v místech s tradiční výrobou oceli. V Čechách v Raspenavě, ve Vrchlabí, v Duchcově, a ve Vejprtech. Sdružovali se v nich bývalí puškařští mistři a tovaryši. Většinou je provozovala šlechta. A nebyly to žádné malé dílničky. Některé byly schopny dodávat až 10 tisíc pušek ročně. Samozřejmě pro armádní účely. 7.4.1 Manufaktura Vejprty Ale existovaly manufaktury specializující se na výrobu loveckých zbraní. Typickou manufakturou tohoto druhu je výroba zbraní ve Vejprtech u firmy Fückert. Tato firma vyráběla velmi kvalitní zbraně, které byly vysoce hodnoceny i na mezinárodní úrovni. A přitom tato manufaktura vznikala postupným spojováním jednotlivých vejprtských dílen. Zde má svůj původ proslulá „ korunní ručnice“ s kohouty a zámkovou deskou. Kohouty se natahovaly automaticky, sklopením hlavně. Firma Fückert se specializovala hlavně na brokovnice a dodávala i součástky dalším puškařským a obchodním firmám po celé Evropě. Koncem minulého století, v souvislosti s Prusko – rakouskými válkami, se ve Vejprtech vyráběly i vojenské zbraně. Při výrobě zbraní zde bylo zaměstnáno 500 dělníků. 7.4.2 Situace v Praze V Praze působil proslulý puškař Antonín V. Lebeda. Po získání mistrovského titulu založil puškařskou manufakturu. Její výrobky se staly známé po celém světě. A to i mezi panovnickými rody a mezi nejvýznamnějšími šlechtici a továrníky. Nejvíce jeho zbraní se vyváželo do Ruska a do Španělska. Byly bohatě zdobeny. A to tak specifickým způsobem, že se mu začalo říkat „pražská arabeska“. Koncem století působí v Praze i firma nesmírně zdatného puškaře Jana Nowotného. Její výrobky se prodávaly do celé Evropy. Zejména do Ruska, Španělska, Itálie a Francie. Koncem století již má tato firma v Praze bezkonkurenční postavení. Manufaktury jiných majitelů, jako např. Kehlnerova a Machova zanikají. V roce 1898 končí i podnik Lebedův. 7.4.3 Venkov Avšak nejen v Praze se vyrábějí zbraně. I v ostatních částech naší země výroba zbraní pokračuje. Navíc se většinou jednalo o puškaře českého původu jako byli František Novák, Antonín Kalivoda, František Brda, Matěj Endel. V Litoměřicích rodina Novotných, v Chodově Čermákovi, D. Brandejs v Třebechovicích. V Mladé Boleslavi J. Hanousek, který zkonstruoval vlastní typ zámku pro pistoli. Dalšími místy, kde pracovali puškaři byla například Hluboká – J. Haberda, Kutná Hora – J. Wangler, Orlík – František Gutwirt a mnoho dalších.

22

Právě v tuto dobu se mezi puškaři objevuje člověk nadaný i literárně byl Bedřich Brandejs ( 1851- 1918). Pocházel z puškařské rodiny a napsal i mnoho odborných knih o ručních zbraních. Byl šéfredaktor odborného časopisu a pomáhal vytvářet českou odbornou terminologii. 7.4.4 Průmyslová výroba zbraní Ve Spojených státech amerických se v souvislosti se změnami, kterými tamní společnost procházela otevřel obrovský trh se zbraněmi. Spolu s rozvojem tovární výroby se rozvíjela také snaha o standardizaci a unifikaci. Zejména se to týkalo zámků a mířidel atd. Modernizace výroby zbraní je spojena zejména s Američanem Whitneyem, továrnou Winchester a samozřejmě se Samuelem Coltem. V Rakousku- Uhersku tovární výrobu zavedl J.Werndl s K. Holubem. V Německu nejprve L. Löwe, poté bratři Vilém a Pavel Mauserovi. Ti začali vyrábět pušku vzor 1871 strojně. Později úspěšně aplikovali do výroby a provozu mnoho dalších objevů. V těchto velkých továrnách jde zejména o výrobu vojenských zbraní – ty lovecké zůstávají trochu na okraji zájmu.Avšak přesnost součástek, dílenské zpracování a precizní montáž umožňovaly výrobu kvalitních a přesných loveckých zbraní. Postupně však upadlo zdobení loveckých zbraní. Téměř vymizelo rytí zbraní, bylo realizováno vyjímečně, na zakázku. 7.4.5 Nové zbrojovky V Evropě byla většina velkých zbrojovek státními podniky. Zatímco v USA se většinou jednalo o soukromé firmy. Řada takových zbrojovek byla vlastněna přímo špičkovými vynálezci v oboru, jako například Colt´s patent, Firearms Co., Smith and Wesson, Winchester, Savage, Waffenfabrik Mauser atd. Jiné zbrojovky významné konstruktéry a vynálezce zaměstnávaly. Jako např. Ludwig Löwe, Fabrique Nationale D´Armes se Guerre v Belgii – populární „FN“ (John M. Browning), Öestereichische Waffenfabrik Steyr v Rakousku ( Mannlicher) a další. Většina velkých zbrojovek té doby realizovala vedle vojenského programu také program civilní. Ten spočíval ve výrobě loveckých zbraní. Byl však menšího rozsahu. 7.4.6 Nové konstrukce Období koncem 19. století bylo obdobím, kdy se objevilo několik zásadních modelů zbraní, které v daných oblastech určily vývoj na mnoho let dopředu. Například v Americe to byla páková opakovačka Winchester 1866, vycházející konstrukčně z Henryho pušky vzor 1860.

23

Obr.15 Winchester 1866 – jezdecká karabina, foto M.Neradil Naproti tomu v Evropě – zejména pak té kontinentální, neboť Velká Británie si vždy šla tak trochu svou vlastní cestou, se objevily 3 zásadní modely zbraní. Nejprve to byl ruský Mosin 1891, potom to byla rakouská puška Manlicher 1895, kterou tři roky nato následoval Mauser model 1898. Tyto původně vojenské pušky na dlouhou dobu ovlivnily vývoj zbraní. Základním rozdílem těchto konstrukcí bylo provedení závěru. Všechny byly odsuvné válcové, ale zatímco Mannlicher 1895 byl přímotažný, Mauser 1898 a Mosin 1891 byly s otočným držadlem. 7.4.7 Výroba v českých zemích V českých zemích výroba vojenských pušek nedosáhla žádných závratných počtů. A to až do roku 1918, kdy vznikla samostatná ČSR. Bylo to dáno zejména obavou Rakousko - Uherské vlády z přílišné podpory průmyslu v už tak rozvinutých českých zemích. Výrobu proto soustředili do dvou zbrojovek. V Rakousku ve Štýru (Steyr) a v Uhersku v Budapešti. V tomto období pracovalo na našem území několik již zmíněných firem (Vejprty, Nowotný atd.). Všichni však vyráběli zbraně víceméně manufakturním způsobem výroby. I přes výše uvedené skutečnosti byly naše zbraně vyhledávány i v zahraničí a to zejména díky vysoké kvalitě a také díky jejich výzdobě. Například pušky systém „Holand and Holand“ vyrobené firmou Nowotný měly naprosto mimořádnou kvalitu. Nad jejich výrobou u této firmy dohlížel Václav Holek. Holek se zabýval i vývojem a konstrukcí loveckých zbraní. Své hlavní slovo do vývoje zbraní měl však říci až o několik let později. Mezi významné konstruktéry té doby patřili i Rudolf Jelen a Karel Krnka, syn dříve zmiňovaného Sylvestra Krnky. 7.4.8 Výroba střeliva Objev bezdýmého prachu a zápalky znamenal pro vývoj zbraní mnoho. V souvislosti se zlepšením technologií hlubokotažených nábojnic a tím i používání vlastního těsnění střel a zápalek, vznikla potřeba specializovaných firem pro výrobu střeliva. Výrobou bezdýmého střelného prachu je technologicky náročná. Zejména po stránce chemické a bezpečnostní. Bylo třeba splnit mnoho zákonných předpisů a podmínek. Vznikají velké továrny na střelný prach, zápalky a nábojnice, střely i kompletní náboje. Některé vznikají samostatně (Dynamit Nobel, Sellier a Bellot a další). Některé jako vedlejší výroba zbrojovek (Remington, Winchester…).

24

7.4.9 Sellier a Bellot Od roku 1825, kdy Nicolaus Bellot zahájil v Praze výrobu perkusních zápalek, k níž záhy přizval i svého společníka Louise Selliera, prošla společnost Sellier & Bellot dlouhou a úspěšnou historií. V r. 1936 byla výroba přesunuta z bezpečnostních důvodů do bývalé auerspergské obory ve Vlašimi, která splňovala veškeré strategické požadavky. Od dvacátých let byla firma hlavním dodavatelem munice pro nově budovanou armádu. Po válce se vedle sportovního, loveckého a vojenského střeliva začaly vyrábět balicí stroje a ložiska. Světové renomé značky Sellier & Bellot rovněž umocňují významné úspěchy sportovních střelců, kteří tradičně získávají na vrcholných světových soutěžích nejvyšší ocenění. „5. srpna 1825 Francouzský obchodník Louis Sellier získal od rakouského císaře Františka I. privilegium vyrábět ve své nově založené továrně v Praze nárazové zápalky pro pěchotní palné zbraně. Krátce nato přizval do firmy svého krajana Jeana Mariu Nicolause Bellota. Pod jeho vedením se výroba rychle rozběhla a výrobky Sellier & Bellot se brzy pevně usadily na evropských i zámořských trzích. Už v roce 1830 přesáhla výroba nárazových zápalek 60 miliónů a svého vrcholu dosáhla v roce 1837, kdy bylo vyrobeno ohromné množství 156 miliónů zápalek. 1829 Založení filiálky v pruském Schınebecku. 1870 Zahájení výroby nábojů. Společně s Flobertovými náboji s okrajovou zápalkou a s Lefaucheuxovými úderníkovými zápalkami se ve výrobním programu poprvé objevily náboje se středovou zápalkou. Během několika let vzrostla roční produkce na 10 miliónů nábojů. 1884 Založení další filiálky v Rize (Lotyšsko), jejíž výroba brzy pokryla potřeby nárazových zápalek v celém Rusku i ve skandinávských zemích. 1893 První registrace obchodní značky Sellier & Bellot v Praze. 1895 Do výrobního programu se dostaly nábojnice loveckých nábojů, po nichž rychle následovaly vlastní lovecké náboje. Tento program byl rozšířen také o měděné zápalky pro odpalovací práce a o výrobu střeliva ve Škodě Plzeň.

25

1914 - 1918 V průběhu 1. světové války se výroba komerčního střeliva omezila a celá výrobní kapacita se využila k produkci nábojů do armádních pušek a pistolí. V tomto období byl vyvinut náboj Steyr 9 mm a uveden do seriové výroby. Po založení samostatného Československa v říjnu 1918 se společnost stala dominantním dodavatelem střeliva do pistolí užívaných československou armádou a policií. Došlo k dalšímu rozšíření výroby komerčního střeliva pro soutěžní střelbu a lov. Společnost expandovala na asijské a jihoamerické trhy, na nichž se s velkým úspěchem setkali pěchotní náboje Sellier & Bellot.Na základě vynálezu výkonného ředitele pana Blechty se společnost stala jediným výrobcem azidu stříbrného na světě. V důsledku této výlučnosti se významně zvýšila výroba průmyslových roznětek.“ 6

7.5 Výroba zbraní a střeliva v Československu od roku 1918 do roku 1939 Období mezi 2 světovými válkami bylo v mezinárodním kontextu charakterizováno velkým napětím. Následkem toho zbrojení neustalo a obchodu se zbraněmi se dařilo velmi dobře. Navíc Německo muselo svůj zbrojní průmysl na základě mírové smlouvy zrušit. To však neznamenalo, že by tam přestal vývoj. Díru na světovém trhu po německých firmách zaplnily firmy z Belgie a následně i z Československa. V samostatné ČSR vznikl zbrojní průmysl v krátké době. A rychle se stal jedním z nejvýznamnějších exportérů zbraní v Evropě. 7.5.1 Zbrojovka Praga Zbrojovku Praga založil majitel největšího pražského puškařství Antonín Nowotný. A to hned v roce 1918- Zaměstnal zde řadu nejvýznamnějších konstruktérů té doby – bratry Holky, Františka Myšku a Karla Krnku. Tato firma pokračovala ve výrobě zbraní loveckých a také pistolí. Později začala připravovat výrobu vojenskou. Přes řadu prototypů (např. kulomety Praga I, Praga II nebo Praga I-23) k vlastní sériové vojenské výrobě nedošlo. A důsledkem toho bylo zavření této zbrojovky. I přes krátkou existenci má však Zbrojovka Praga své nezastupitelné místo v dějinách výroby zbraní na našem území. 7.5.2 Zbrojovka Brno Další zbrojovka vznikla rok nato v roce 1919 v Brně, bylo to na místě někdejších Rakousko- Uherských vojenských dělostřeleckých dílen. Tato zbrojovka původně vlastněná státem zaměstnala mnoho českých odborníků z rakouských zbrojovek a dílen ze Steyru, Ferlachu, Vídně a ze zbrojovky v Budapešti. Nejprve se zde vyráběla puška Mannlicher vzor 1895. Tato puška se stala také první puškou naší armády. Souběžně s výrobou těchto zbraní zde byly vyráběny i granáty.

6

Dostupné na World Wide Web http://www.sellier-bellot.cz/cesky/sellier-bellot-historie.php

26

V roce 1922 se zde začalo s licenční výrobou pušky Mauser 1898, kterou naše armáda přijala do výzbroje pod označením puška vzor 1923. Již o rok později byla vyvinuta další varianta systému Mauser. Rychle prošla armádními zkouškami a byla schválena do výzbroje československé armády jako vzor 1924. V roce 1939 se jich ve výzbroji nacházelo 762 000 kusů. Tato puška je celosvětově hodnocena jako jeden z nejlépe provedených systémů Mauser. Pro četnictvo a finanční stráž byla zkonstruována karabina vzor 33, která byla kratší a lehčí.

Obr.16 Československá puška vzor 33 – četnická karabina, foto M.Neradil

Následně se změnily vlastnické poměry zbrojovky. Stala se akciovou společností. Zbrojovka nadále udržovala a rozvíjela časté obchodní i výrobně technické styky s celým světem. Podařilo se jí tak zaujmout místo německých továren. Výrobky brněnské zbrojovky se vyvážely do celého světa například do Francie, Mexika, Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Persie, Číny, Egypta, Brazílie, Peru, Venezuely a mnoha dalších států. Jedním z nejslavnějších výrobků se stal lehký kulomet vzor 26 a jeho modifikace (vzor 30, 30/37 atd.). Kulomet BREN, který slouží v armádě Velké Británie dodnes, také pochází z konstrukce a produkce brněnské zbrojovky (i když je jeho pozdější provedení vyráběno v anglickém Enfieldu) a je hodnocen jako vůbec nejlepší kulomet všech dob.

Obr.17 Československý kulomet vzor 26, foto M.Neradil

27

Většina produkce zbrojovky Brno, byla vojenská, ale v podstatě od začátku výroby produkovala i civilní zbraně. Mezi nimi se jednalo o lovecké provedení Mauserova systému v celopažbách a polopažbách a v různých rážích. Také se zde vyráběly sportovní kulovnice a malorážky. V meziválečném období bylo v brněnské zbrojovce zaměstnáno mnoho vynikajících konstruktérů, jako bratři Koučtí, bratři Václav, František a Emanuel Holkovi, Leopold Jašek a další. Mnoho z nich zde pokračovalo v práci i po II. světové válce. Emanuel Holek si dokonce později založil v Brně vlastní firmu na výrobu zbraní. Zde vyráběl převážně civilní zbraně jako brokové dvojky kozlice, ale i samonabíjecí lovecké kulovnice, tato firma existovala až do roku 1948. 7.5.3 Zbrojovka Strakonice Tato zbrojovka vznikla roku 1920. Několik vlivných a kapitálově zajištěných podnikatelů z jihu Čech dokázalo přesvědčit Hospodářskou a průmyslovou banku v Plzni k poskytnutí úvěru. Když se toto podařilo byla firma založena jako Jihočeská zbrojovka. Po začátku provozu výrobou pistolí v provizorních podmínkách, se firma přesunula do nových prostorů s moderními stroji a technologiemi a laboratořemi. Od roku 1922 se změnil název na Česká zbrojovka, akciová společnost Strakonice. A na okraji města Strakonice vyrostl velký komplex, jedna ze dvou největších zbrojovek na ruční zbraně v ČSR. Mimo lovecké a vojenské zbraně se zde začaly vyrábět i motocykly a další strojírenské výrobky. V souvislosti s hrozbou napadení Československé republiky Německem byla stále více prosazována snaha o přesun klíčových částí průmyslu do vnitrozemí (hlavně dále od západních hranic). Tak i zbrojovka Strakonice vybudovala během jednoho roku pobočný závod v Uherském Brodě. V tomto závodě byla soustředěna v podstatě veškerá zbrojní výroba ze Strakonic, zejména se však jednalo o výrobu vojenskou. Z civilní výroby se jednalo o menší množství loveckých zbraní( zejména kulovnic) a sportovních malorážek a vzduchovek. Pro strakonickou (a tedy i uherskobrodskou) zbrojovku pracovali před II. světovou válkou kvalitní konstruktéři, jako například Alois Tomiška, Josef Netsch, nebo v pozdějších letech František Myška s Janem Kratochvílem a řada dalších. 7.5.4 Ostatní výrobci zbraní Výše uvedené velké zbrojovky soustředily svou výrobu zejména na vojenský program. Avšak na našem území existovala řada drobných výrobců. Ve Vejprtech pokračovala ve výrobě asi polovina firem. Tyto firmy stále produkovaly poměrně velké množství dílů na zbraně a také je úspěšně vyvážely. Byly to například hlavně, zámky, napínáčky.

28

V letech 1918-1939 patřily mezi větší firmy například firma DUO ve východočeském Opočně, kterou vlastnil František Dušek a také firma Emanuela Holka v Brně. V Praze vzniklo roku 1921 výrobní a prodejní družstvo puškařů – Lověna. Sdružovalo puškařské mistry a další řemeslníky, pažbaře, rytce z Čech a Moravy. Jeho cílem bylo zachování tradic českého puškařství a obranu proti vzrůstající konkurenci ze zahraničí. Součástky pro Družstvo byly nakupovány zejména ve Vejprtech nebo ve větších zbrojovkách doma i v zahraničí. Družstvo vyrábělo brokovnice (s výjimkou samočinných) a kulovnice. Jeho zbraně byly velmi dobré kvality. 7.5.5 Výroba střeliva - Sellier a Bellot V roce 1936 byla výroba přesunuta z Prahy - Žižkova z bezpečnostních důvodů do bývalé auerspergské obory ve Vlašimi. Tato lokalita splňovala veškeré strategické požadavky vedení firmy i tehdejší vlády. Od dvacátých let byla firma hlavním dodavatelem munice pro nově budovanou armádu. Stále zde pokračoval i vývoj a samozřejmě i výroba pro civilní sektor.

7.6 Období 1939 – 1945 Protektorát Čechy a Morava S výjimkou Francie nezískávalo nacistické Německo odnikud tolik válečně důležitých kapacit jako z Protektorátu. Byly sem přeloženy tzv. hlavní „vůdcovy programy“, například výroba ponorkových děl, protiletadlových děl (Škodovy závody Plzeň), výroba součástí pro V1 a V2 (Bojkovice), muniční program (Sellier a Bellot), zhotovování leteckých motorů (Aero, Wikov) a další. Začátkem roku 1944 se zde vyrábělo měsíčně 96 těžkých děl, 120 děl protiletadlových, přes 30 000 pušek, více než 3000 samopalů, 144 pěchotních děl a 10 800pistolí. Vzhledem k této situaci za války výroba loveckých zbraní (zejména kulovnic) de facto naprosto ustala. Navíc bylo zásadně omezeno jejich držení a používání.

7.7 Výroba zbraní a střeliva po roce 1945 do roku 1989 7.7.1 Zbrojovka Brno Ve zbrojovce zůstali zkušení pracovníci. Jak technici tak i dělníci. Výroba loveckých zbraní zde byla připravována už za války. Už během podzimu 1945 vyrobila Zbrojovka Brno prvních 10 ks brokovnic předválečné konstrukce. Lovecká kulovnice vyráběná zde před válkou úpravou pušky vzor 24 (systém Mauser) byla po mírném vylepšení nazvána „Z“ a zavedena do výroby. Téměř současně se začaly vyrábět i opakovací malorážky ZKM 51 a ZKM 468.

29

První brokovnice, které již byly poválečné konstrukce byly brokovnice ZP výrobních řad 45, 47, 49 a 50 z dílny Ing. Pišteckého. Vyráběly se v ráži 12 a 16. Jednotlivé modely se lišily ráží a použitím vytahovače či vyhazovače. Tyto brokovnice byly velmi populární a v 60-tých letech byly modernizovány na řady ZP 100 a ZP 200. Koncem 50-tých let začala zbrojovka Brno s výrobou kozlic. Řada ZH získala zlatou medaili na výstavě EXPO 58 v Bruselu. Tato řada kozlic byla průběžně zdokonalována a modernizována. V zásadě se však jedná o kozlici uzamčenou pomocí spodního zubu s dvojitým Greenerem. Závěr se ovládá temenní kličkou. Tato modelová řada kozlic umožňuje používání výměnných hlavní (samozřejmě i kulobrokových) a je mezi našimi myslivci velmi oblíbena. Vyráběly se řady 100, 200, 300. Další úspěšnou kozlicí ze Zbrojovky Brno je model Brno – Super. Jedná se o velmi zdařilou koncepci a provedení kozlice, uzamčené dvojitým spodním klínem a horním Kerstenovým uzávěrem. Toto umožňuje použít i výkonné náboje. Samozřejmé je i provedení jednospoušťové pro sportovní střelbu. Tyto kozlice se vyráběly v mnoha modifikacích od brokové lovecké kozlice 12/12 ( model 571.7), přes skeetové 12/12 (model 571.7), až po například kozlici kulovou v ráži 375 Holand and Holand Magnum (577.2). Dalším modelem byla například řada 500, kde se uplatnily zkušenosti z předchozích řad. Tyto zbraně se vyráběly jako kulová kozlice ( například 501.2) i jako kulobrok ( např. 504.2). 7.7.2 Česká zbrojovka Uherský Brod Zde začala výroba loveckých zbraní po 2.světové válce. Vývoj a rozvoj výroby zde měl rychlý průběh. Technici České zbrojovky se připravovali (jako v mnoha jiných podnicích v ČSR) na poválečnou výrobu už za války. Podnik prošel v poválečném období mnoha organizačními změnami. Zbrojovka průběžně zaváděla automatizaci výroby a vždy se snažila jít s dobou i v moderních technologiích např. přesná lití, výroba hlavní atd. v roce 1964 byla do Uherského Brodu převedena velká část výroby ze zbrojovky Brno. Zejména výroba loveckých a sportovních zbraní. Tím se ze zbrojovky Uherský Brod stal největší výrobce loveckých a sportovních zbraní u nás. Časem sem byla převedena výroba zbraní i ze znárodněné firmy DUO. Vyráběly se zde a vyrábí nejrůznější typy a provedení malorážek. V prvních letech po válce to byly modely 242 až 247 ráže .22 Long Rifle. Koncem padesátých let přibyl model opakovací malorážky ZKM 452. Tato se v nejrůznějších modifikacích vyrábí dodnes (452 – 2E). Dále tu byly samonabíjecí malorážky ZKM 581, CZ 511. První loveckou kulovnicí byla kulovnice ZKW 465, která vznikla ještě v konstrukční kanceláři zbrojovky v Brně. Tato malá opakovací kulovnice se závěrem Mauserova typu se původně vyráběla v ráži 5 x 6 x 35 R Vierling. Později byla upravena na .22LR Hornet. Pozdější úpravou vznikla kulovnička FOX 2.

30

Následně – roku 1966 se začala vyrábět kulovnice řady ZKK. Tyto kulovnice mají závěr opět zkonstruován podle systému Mauser a vyrábějí se nepřetržitě již 40 let. Vyrábějí se v nejrůznějších rážích (ZKK 600, 601, 602 od ráže .243 Winchester až po .458 Winchester) a úspěšně se vyvážejí do celého světa. Další kulovnicí byl například model ČZ 537, který vychází z předchozí konstrukce. Česká zbrojovka Uherský Brod vyrábí i kozlice. A to jak brokové, tak i kulobrokové. Vyrábí se v různých provedeních od loveckých brokových (Model CZ 581 v ráži 12/12) po kulobrokové ( model CZ 584 v ráži 7x57R; 5,6x52R; 6,5x57R; .243 Winchester; .308 Winchester a dalších). Broková kozlice CZ 585, kulobroková kozlice CZ 586, CZ 582 pro sportovní střelbu na skeet a CZ 583 pro střelbu na trap. V České zbrojovce Uherský Brod má po celou dobu své existence také vojenský program a program krátkých zbraní. V této části výroby produkovala a produkuje např. vzduchovku vzor 47, samonabíjecí pušku vzor 52 (ráže 7,62 mm), samopal vzor 58 (ráže 7,62 mm), samopal vzor 61 Škorpion (ráže 7,65 mm), pistole CZ 82 ráže 9 mm Makarov. Vyrábí také (dnes již legendární) pistoli CZ 75 v ráži 9 Luger. Krom zbrojní produkce vyráběla zbrojovka v poválečném období i soupravy součástí pro motocykl ČZ 125, soupravy součástí pro šicí stroje, letecké motory M 601, silovou a ovládací hydraulika pro traktory "Zetor" a další. 7.7.3 Ostatní výrobci Po válce pokračovalo krátkou dobu několik málo firem ve výrobě zbraní. Po roce 1948 byly všechny buďto znárodněny , nebo úplně zavřeny. František Dušek v Opočně montoval kulovnice a brokovnice z importovaných komponentů z Belgie případně z komponentů z Vejprt. Zbraně vyrobené jeho firmou byly cenově přístupné. Navíc pružně reagoval na požadavky tehdejšího trhu a měl i solidní prodejní úspěchy. Dále vyráběl malorážky, vzduchovky a pistole. Pistole byly velmi dobré kvality – jednalo se o adaptaci Browningova systému 1906. František Dušek začal vyvíjet i startovací pistoli. Ale k její výrobě nedošlo. Ne ve firmě Dušek. Tato byla totiž roku 1955 znárodněna a veškeré zařízení y vybavení převedeno do české zbrojovky Uherský Brod. Ve Vejprtech se po válce radikálně změnilo obyvatelstvo. Vejprty patřily do Sudet, odkud bylo německé obyvatelstvo (a s ním i mnoho puškařů) vysídleno. Noví čeští obyvatelé se ještě nějakou dobu pokoušeli pokračovat ve výrobě ve firmách Morgenstern a Bittner kde se vyráběly zejména brokové a kulové hlavně, ale i tyto byly po roce 1950 uzavřeny. Firma Holek v Brně začala pracovat ihned po osvobození a podařilo se jí vyrábět oblíbené lehké kozlice a zejména samonabíjecí loveckou kulovnici konstrukce Emauela Holka, která pracovala na principu odběru plynů a byla vybavena sklopným závorníkem závorníkem. Navíc pomoc regulátoru plynu bylo možno lehce přeměnit samonabíjecí funkci v opakovací. Avšak v roce 1948 byla tato firma znárodněna a po roce 1951 i definitivně zavřena.

31

Družstvo Lověna, které i po roce 1945 vyrábělo zbraně se rozvíjelo i nadále. Ale s výrobou zbraní muselo direktivním rozhodnutím tehdejšího ministerstva průmyslu skončit v roce 1950. Po tomto roce smělo družstvo vykonávat pouze servisní činnost pro lovecké zbraně. 7.7.4 Sellier a Bellot Po 2. světové válce se firma rozrůstá. Je samozřejmě znárodněna hned v první fázi, v roce 1945. Střelivo z Vlašimi se úspěšně vyváží do celého světa. Nevyrábí už jen střelivo a komponenty, ale má i další výrobní programy – balící stroje, speciální strojírenskou výrobu – přípravky a nářadí, atd. Vedení firmy celou poválečnou dobu celkem pružně reagovalo na změny ve vývoji a používání různých typů a ráží střeliva (kulového i brokového) a proto se měnil i sortiment (současné typy střel uvádím později). Velkou část výroby zaujímal i vojenský program. „1945 Znárodnění společnosti a rozhodnutí československé vlády zavést státní monopol na výrobu vojenského i komerčního střeliva představovalo pro další rozvoj firmy Sellier & Bellot stimul zásadního významu. Výrobní program komerčního střeliva byl rozšířen až na čtyřicet typů nábojů puškových kalibrů, deset typů nábojů do pistolí a dvacet typů revolverových nábojů. Brokové náboje byly vyráběny v kalibrech od 12 do 410 a celková produkce se brzy zvýšila pětinásobně. Přibližně 70 % výroby šlo na export. K uspokojení potřeb československé armády byly úspěšně uvedeny do výroby původní náboje 7,62x45, 7,62x39 a 7,62x54R. 1964 Zahájení výroby valivých ložisek. 1965 Zahájení výroby balicích strojů, nyní soustředěné do dceřiné společnosti Sellier & Bellot, stroje s.r.o. 1972 Zahájení výroby nábojů podle platných předpisů C.I.P.“7

7.8 Výroba zbraní a střeliva po roce 1989 Celospolečenské a následně i legislativní změny, které v České republice nastaly po roce 1989 se dotkly všech lidí a odvětví. Odvětví zbraní a střeliva nevyjímaje. Změnily se vlastnické poměry podniků (firem), změnily se zbrojní zákony, možnosti nabytí zbraní a obchodu s nimi atd. Toto období bylo složité pro stávající velké zbrojovky, které procházely transformací a přálo spíše novým malým firmám.

7

Dostupné na World Wide Web http://www.sellier-bellot.cz/cesky/sellier-bellot-historie.php

32

7.8.1 Česká zbrojovka Uherský Brod V roce 1992 byl státní podnik privatizován a převeden na akciovou společnost. Jeho produkce se poté téměř nezměnila. Dnes se klade větší důraz na civilní produkci a na snahu uplatnit se na celosvětových trzích. V souvislosti s tím firma zpřísnila kvalitativní standarty svých výrobků. Sortiment, který jsem uvedl výše se rozšířil na kulovnice CZ 527 a 550, které se dnes vyrábějí ve velkém množství ráží–firma tím pružně reaguje na změny trhu. Kozlice BO 801 (brok.) a 802 (kulobrok.) dnes po pravdě řečeno nepatří mezi nejpopulárnější. Stále se vyrábí malorážky CZ 452, CZ 453 a 513. 7.8.2 ČZ Strakonice Také tato firma byla privatizována a dotkly se jí změny po roce 1989. Její rozvoj a současné fungování není zřejmě ideální, ale produkce funguje. V současné době zbrojovka vyrábí pistole CZ TT moderního střihu a osvědčené koncepce (systém podobný CZ 75 a tělo/rám italské Tanfoglio). Zbraně mají plastové tělo a uzamykání do výhazového okénka. Tyto pistole se vyrábí ve třech nejběžnějších pistolových rážích – 9 mm luger, 40 S&W a 45 ACP. Špičkové technologie údajně garantují stoprocentní zaměnitelnost dílů těchto zbraní. Produkce se snaží směřovat zejména do ozbrojených složek celého světa, v menší míře i na civilní trh. Součástí výrobního programu je také výroba malorážných adaptérů v ráži .22 long rifle, určených pro použití v puškách AR15 a M16 (tedy standartní pěchotní zbraně armády USA). Z konstrukce tohoto adaptéru je postavena i samonabíjecí tréninková puška Reliable v mnoha modifikacích dle přání zákazníků. Tyto zbraně jsou určeny zejména pro americký trh. V současné době se společnost soustřeďuje především na dodávky do automobilového průmyslu. Jde o výrobu turbodmychadel pro naftové motory, výrobu hliníkových a litinových odlitků. Vyrábí také vysokozdvižné vozíky Desta a v sesterských společnostech řetězy a obráběcí a jednoúčelové stroje. 7.8.3 Zbrojovka Brno Zřejmě nejsmutnější osud „polistopadového“ vývoje mezi našimi zbrojovkami. Firma po roce 1989 slibně pokračovala ve vývoji a výrobě. A to přes to, že organizační a majetkové vztahy byly (mírně řečeno) nevyjasněné. To vše nakonec vyústilo v tuto zprávu v novinách z letošního února: „Bývala to jedna z nejslavnějších českých fabrik. Její legendární kulomet vzor 26 mělo od 30. letech minulého století několik evropských armád a za druhé světové války jej v licenci vyráběli v Anglii, Kanadě, Indii i v Austrálii. Dělali tu auta, psací stroje i dálnopisy, zrodila se tu značka traktorů Zetor. Ještě před 15 lety tu pracovalo přes deset tisíc lidí. Včera se více než stoletá historie Zbrojovky Brno uzavřela. A konec slavné továrny je skoro stejně pozoruhodný jako její minulost. Areál továrny, která je už čtyři roky v konkurzu, se prodal v dražbě za rekordních 707 milionů korun. Získala jej investiční společnost J&T. Výtěžek dražby tak bohatě pokryje půlmiliardu dluhů, o něž se hlásí sedm desítek konkurzních věřitelů Zbrojovky. Zaskočilo to i samotné dražebníky z firmy Prokonzulta: "Počítali jsme s cenou kolem půl miliardy, i tak by to byl dosavadní dražební rekord," řekl licitátor Josef Machů, který dražbu začínal s cenou 352 milionů.“8 8

Hospodářské noviny, 1. 2. 2007

33

Obr.18 Brno 98, foto M.Neradil Jaké další výrobky pocházely ze Zbrojovky Brno? Po roce 1989 najdeme ve výrobním programu už jen zbraně dlouhé. Byly to kozlice ZH 300, BRNO 500 a BRNO 800 (vše v brokovém, kulobrokovém i kulovém provedení), dále jednohlavňová kulovnice a brokovnice (jen pro ráže 12 a 20) ZBK 110, kromě toho kulovnice BRNO 98 - klasický Mauserův závěr, malorážka ZKM 611 a další. Zbrojovka se chtěla držet starých označení (nikoliv tedy BRNO 500, BRNO 800, BRNO SUPER, nebo nějak podobně), ale Z, jako Zbrojovka a dále podle konstrukčního týmu - ZKK, ZHK, ZBK, nebo také ZOM 451, ZKM 611 - jasné a přehledné značení. Bohužel nakonec zůstalo jen u záměru. 7.8.4 Sellier a Bellot. Období po roce 1989 bylo zásadní pro další rozvoj firmy. Firma úspěšně navázala na své tradice a stále vyrábí velmi kvalitní střelivo, ale pracuje i v nezbrojní oblasti. „1992 Transformace státní společnosti na akciovou společnost - Sellier & Bellot a.s. Akcionáři společnosti jsou české fyzické a právnické osoby; část akcií je v majetku zaměstnanců společnosti. Téměř 70% objemu výroby je exportováno prostřednictvím dceřinné společnosti Sellier & Bellot Trade a.s. Výrobky firmy jsou vyváženy do více než sedmdesáti zemí světa. 1998 Společnost Sellier & Bellot JSC získala osvědčení ISO 9001. 1999 Společnost Sellier & Bellot získala za rok 1999 bronzovou medaili v hlasování čtenářů časopisu Deutsches Waffen Journal v kategorii střelivo. 2005 Společnost Sellier & Bellot slavící v tomto roce stoosmdesáté výročí svého založení není jen nejstarší strojírenskou firmou v České republice, ale také jednou z nejstarších na celém světě. Výrobky nesoucí její obchodní značku jsou produkovány bez přerušení již od roku 1825.“9

9

Dostupné na World Wide Web http://www.sellier-bellot.cz/cesky/sellier-bellot-historie.php

34

7.8.4.1 Typy střel, které nabízí a.s. Sellier a Bellot ve svých nábojích. „BARNES střela XLC Homogenní celoměděná střela s technologií X-střely,která významně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného lovu první ranou. Čtyři řezné hrany napomáhají rozložení střely po zásahu a podstatně zvyšují její ranivost. Střela zůstává po zásahu celistvá, její zbytková váha činí téměř 100 %. Výhodou je minimální znehodnocení zvěřiny, neboť kolem střelného kanálu se tvoří pouze malý hematom a v těle zvěře nezůstávají žádné střepiny. Je vhodná k lovu spárkaté zvěře na větší vzdálenost. BARNES střela TSX Homogenní celoměděná střela neobsahuje žádné olovo. Vyznačuje se kontrolovanou expanzí, která zaručuje vytvoření neobvykle masívního hydrodynamického účinku v těle zasaženého zvířete, i tím že si uchovává 100 % své původní hmotnosti i po průstřelu. Drážkování těla střely Triple-Shock X přispívá k dosažení vyšších rychlostí, větší stability i průbojnosti. Střela Triple-Shock X je jednou z nejpřesnějších loveckých střel na trhu. SIERRA střela SBT Poloplášťové střely Gameking se zúženou zádí jsou konstruovány pro lov na větší vzdálenosti, kde jejich přesnost a účinek má rozhodující vliv na výsledek střelby. Aerodynamická konstrukce střely ve tvaru lodní zádi významně snižuje odpor vzduchu výsledkem je nižší úbytek rychlosti, vyšší dopadová energie, plošší dráha letu a menší odchylka vlivem bočního větru než u srovnatelných střel s válcovou zádí. SB střela PTS Střela PTS je výsledkem snah konstruktérů loveckých kulových nábojů o střely s vysokým ranivým účinkem, které by si současně zachovaly vynikající balistické hodnoty. Střela s olověným jádrem je překryta zpevňujícím pláštěm a je zakončena polymerovým hrotem. Optimální tvar umožňuje dosahování vyšších rychlostí a stability střely na dráze letu. Tyto vlastnosti zaručují vynikající přesnost a ranivost střely, která zůstává celistvá i při nárazu, netříští se a neznehodnocuje zvěřinu. Střely PTS doplňují spolu s již dříve laborovanými střelami Sierra a Barnes sortiment loveckých kulových nábojů Seliier & Bellot a rozšiřují možnosti optimálního výběru jejich použití. SB střela SP Poloplášťová střela sestávající z kovového pláště a olověného jádra. Je řešena tak, že olověné jádro, které je v přední části obnažené, se deformuje při zásahu cíle do hřibovitého tvaru, což zlepšuje její účinek. Je laborována u většiny typů kulových nábojů a podle ráže a hmotnosti je používána zejména k lovu spárkaté zvěře.

35

SB střela FMJ Celoplášťová střela sestává z olověného jádra, které je překryto kovovým pláštěm. Vzhledem k pevné konstrukci vytváří střela hladký průstřel, neboť se nedeformuje při zásahu cíle. Používá se k lovu trofejové zvěře a při sportovní střelbě. SB střela SPCE Poloplášťová střela s prosekávací hranou. Střela má na plášti prosekávací hranu, která současně z části uzamyká olověné jádro. Účinek střely je závislý na odporu cíle, což způsobuje, že u slabší zvěře se střela deformuje méně než u silnější. Je vhodná k lovu spárkaté zvěře. SB střela HPC Expanzní střela s kuklou. Speciální střela s expanzní dutinou v přední části, která je překryta měděnou kuklou. Kukla zlepšuje balistické vlastnosti střely. Střela má značný tříštivý účinek v hloubce cíle, proto je používaná k lovu těžké vitální zvěře a šelem. SIERRA střela HPBT Speciální expanzní biogivální střela s expanzní dutinou v přední části. Sestává z olověného jádra, překrytého kovovým pláštěm. Vyznačuje se výbornými balistickými vlastnostmi a vynikající přesností. Je vhodná pro sportovní střelbu a k lovu spárkaté zvěře.“10 7.8.5 Nové zbrojovky a obchodníci Změnu politické situace v Československu ( později v ČR) po roce 1989 využilo mnoho lidí ve snaze podnikat v oboru zbraně a střelivo. Rychle po přijetí příslušných legislativních ustanovení vznikaly firmy, které chtěly obchodovat se zbraněmi. Jen málo firem té doby chtělo zbraně vyrábět. A jen málo firem z té doby přežilo do dnešních dní. Firmy jako Aeron, Renegate, El Cid již dávno neexistují. V každém okresním městě byla tehdy prodejna (spíše více) zbraní a střeliva a puškař. Mezi lidmi byl „hlad“ po zbraních a prodejci to pochopili. Tento „boom“ končil kolem roku 2002-2003. Navíc byl přijat nový zákon o zbraních a střelivu (č.119/2002 S.), který administrativně omezil systém nakupování. V současné době se počet prodejců zbraní radikálně zmenšil. Ubylo velkých firem dovážejících zbraně za zahraničí a ubylo i tuzemských prodejců. V souvislosti s tím však ubylo i puškařů. Najít dnes dobrého puškaře je vcelku problém. De facto žádná z nově vzniklých firem nevyráběla lovecké zbraně. Našlo se samozřejmě několik puškařů, kteří vyráběli a vyrábějí lovecké zbraně, na konkrétní objednávku. Zejména se však jednalo o nejrůznější úpravy zbraní. Například brokovnice ZP na kulový dvoják ( P.Kavan, Brno). 10

http://www.sellier-bellot.cz/download/SB-rifle-cz.pdf

36

8. VÝZKUM OBLÍBENOSTI ZBRANÍ A RÁŽÍ 8.1 ZPŮSOBY VÝZKUMU: 8.1.1 Dotazování Dotazování by se dalo charakterizovat jako zdánlivě jednoduchá metoda a snadno aplikovatelná. Dobré dotazování, které vede ke kvalitním výsledkům je však složitou a náročnou prací. Dotazování je možno rozdělit na A/ ústní B/ písemné, poštovní ( dotazovaný obdrží dotazník, obvykle zasílaný poštou a ten osobně vyplňuje. C/ telefonické D/ kombinované – a to nejčastější kombinací telefonického a písemného dotazování Ústní dotazování Ústní dotazování má řadu předností - vysoká návratnost vyplněných dotazníků - možnost přesvědčit nerozhodné, váhající, ke spolupráci - osobní kontakt umožní i určité vysvětlení problému a cíle - lze se dotazovat v určitém pořadí, aniž předem prozradím předmět otázek následujících - při dotazování lze předkládat škály, obrázky, vzorky, plakáty apod. pro přehlednost, pro zvýšení koncentrace pozornosti - lze vybudovat vztah, atmosféru důvěry, která připustí i otázky na zcela specifická témata - lze použít i pro dotazování skupiny, nejen jednotlivce.

-

Nutno však vyzdvihnout i podstatná úskalí, skýtající ústní dotazování a to je: vysoké náklady vysoká finanční náročnost, který vyplývají z placení tazatelů, náklady na jejich dopravu, výběr a školení tazatelů. Písemné dotazování

Hlavní předností je menší finanční náročnost ( srovnáváme-li ostatní techniky), avšak vyznačuje se nízkou návratností. Obvykle je rozesílání dotazníků neadresné, zde je nutno brát na zřetel, že odpovídají jen ti respondenti, kteří se cítí osloveni, ti jsou zpravidla extroverti, otevřenější, komunikativnější. Tím se ovšem zkresluje rozdíl mezi souborem dotazovaných a základním souborem.

37

Telefonické dotazování Dlouhou dobu považováno za okrajovou metodu, i ve vyspělých zemích. Rozmach nastal v období, kdy došlo k propojení počítače a telefonu. Tím se stalo dotazování interaktivní. - šetření se markantně zrychlilo. - okamžité sledování výsledků a průběžná kontrola - odpadají náklady na dopravu tazatelů - v průběhu dotazování možno operativně zasáhnout - dnes jsou obyvatelé ochotnější telefonovat Hlavními nevýhodami jsou: - pro respondenta je snadné přerušit, nebo ukončit rozhovor - jsou kladeny vyšší požadavky na koncentraci dotazovaného - z toho plyne nutnost použít velmi omezené množství kladených otázek 8.1.2 Dotazník V dotazníku je nutno sestavit soubor otázek v takovém znění, aby odpovědi na ně, podaly hodnotné údaje o zkoumané problematice. Otázky je třeba formulovat jasně a srozumitelně pro dotazovanou skupinu osob. Platí, že se musí týkat takových skutečností, na které se respondent může upamatovat, které má prožité. Rovněž technika dotazování podmiňuje dotazník. Jinak bude sestaven dotazník pro ústní dotazování, jinak pro písemné vyplňování a jinak pro telefonický rozhovor. Otázky dotazníku musí být sestaveny ve správné logické a psychologické linii. Musí obsahovat otázky úvodní, kontaktní, vstupní a teprve potom se mohou zaměřit na konkrétní cíl. Psychologickému působení i možnosti únavy se musí přizpůsobit i celková délka dotazníku. Konec dotazníku je obvykle věnován demografickým otázkám a musí přispívat k vědomí, že respondent svou ochotou odpovídat přispěl k řešení problému. Jednotlivé otázky dotazníku lze dělit do několika skupin. Otevřené otázky: respondent odpovídá celou větou.Tyto otázky se velice obtížně vyhodnocují.

-

Uzavřené otázky: nabízí varianty odpovědí, ze kterých si dotazovaný vybírá. alternativní – odpovědí je zpravidla „ANO – NE “ selektivní – výběr z více variant, které jsou rovnocenné baterie otázek škálové otázky – pro měření postojů, abychom určili intenzitu a kvalitu postoje jednotlivce. Např. grafické škály, pomocí číselných hodnot. Metod škálových otázek je celá řada.

Polootevřené otázky používáme v případě, že nabízená škála je příliš obsáhlá, chybí nám jistota, že jsme vyčerpali veškeré alternativy, chceme dát respondentovi možnost vlastní volby.

38

Metodu přímého dotazování aplikujeme např. u výzkumů vybavenosti domácností předměty dlouhodobé spotřeby. Dotazováním vybraného souboru domácností získáme údaje o tom, který předmět má, kolik předmětů daného typu vlastní, ale také údaje o stáří předmětu, o tom, zda se jedná o prvotní vybavení či zda byl předmět již obnoven. Získané údaje se zpracují do podoby, které nám umožní predikci do budoucnosti. Profilové analýzy spotřebního zboží se zaměřují na poznání spotřebitelova kupního chování, na poznání vlivů, které na toto chování působí. Základním modelem bývá registrace reakcí spotřebitelů na podněty – na inovaci, na označování zboží, na změny cen, na nabídku ve speciálních obchodech. Obvykle po kvantitativním výzkumu následuje motivační analýza, která zkoumá příčiny chování v motivačních strukturách. Výzkum veřejného mínění patří svým charakterem do sociálního výzkumu. Zkoumá názory obyvatelstva na určité jevy, očekávaní, obavy, hodnocení ideály apod. Jde o jevy, které jsou sociálně utvářeny a sociální prvek je v nich dominantní. Předpokládá se, že jsou motivačním prvkem, který je spíše ovlivněn okolím, než osobní hloubkou motivační struktury. Klasické výzkumy veřejného mínění se zabývají např. názory na životní úroveň, ceny, politickou situaci, náboženství, osobnosti. Typické pro výzkum veřejného mínění je taktéž přímý dotaz, predikce staví přísně na náhodném výběru respondentů. Anketa – je zvláštním případem použití dotazníku pro potřeby výzkumu. Obě techniky se od sebe liší hlavně tím, že u dotazníku máme předem stanovený, přesně určený vzorek populace, kdežto u ankety se obracíme pouze na určitou, předem a přesně neidentifikovanou skupinu lidí (návštěvníků prodejny, čtenáře časopisu). Zásadní rozdíl, mezi anketou a dotazníkem je především v tom, nakolik reprezentativní údaje nám poskytují. U dotazníku se snažíme zpravidla o vysoký stupeň reprezentativnosti. V tomto smyslu se anketou stává každé šetření, které použilo dotazníku a nemělo přesně vymezený vzorek. Vzorek nebyl reprezentativní. 8.2. Analýza dat z dotazníku Dotazování se zúčastnilo 188 respondentů. Při zpracování dat bylo 4 dotazníky vyřazeny z důvodu neplatnosti odpovědí. Šlo především o chybně vyplněný dotazník. Respondenti zatrhli více jako jednu správnou odpověď, neuvedli všechny údaje. Všechny platné dotazníky – 184 – bylo zpracovány a vyhodnoceny dle následujících měřítek. Pro větší názornost jsem výsledky zapsal do tabulek a zároveň zobrazil graficky, pomocí sloupcových grafů.

39

8.2.1 Otázka č. 1 – Jakou dlouhou kulovou zbraň vlastníte? Nejčastěji používané zbraně Tab. 1 Jakou dlouhou kulovou zbraň vlastníte Zastoupení v % Pořadí Zbraň 1. Kulobroková kozlice ZH 21 2. Kulovnice opakovací CZ 537 / 550 18 3. Kulovnice opakovací ZKK 600 – 601 16 4. Kulovnice opakovací Brno 98 14 5. Kulobroková kozlice Bajkal IŽ 94 12 6. Ostatní 19 Mezi „ostatními“ se překvapivě často objevují jednušky ruské výroby IŽ 18 MN (12ks) – zejména z důvodu poměru ceny a kvality. Dále jsou tam starší zbraně předválečné výroby (Sauer, Franz Sodia, Steyr atd.) a potom také moderní (Browning, Tikka, Remington, Mannlicher, Zastava). Z dotazníků jsem se také zjistil, že zhruba 76% zbraní je tuzemské výroby – ať již Zbrojovka Brno, ČZ Uherský Brod, nebo starší zbraně soukromých puškařů. Toto zjištění vypovídá o určité konzervativnosti respondentů, ale také o tom, že do roku 1989 byl přístup ke zbraním zahraničních výrobců značně omezen.

Zastoupení v %

Nejpoužívanější zbraň

25

1. Kulobroková kozlice ZH

20

2. Kulovnice opakovací CZ 537 / 550 3. Kulovnice opakovací ZKK 600 – 601 4. Kulovnice opakovací Brno 98 5. Kulobroková kozlice Bajkal IŽ 94 6. Ostatní

15 10 5 0

Graf 1 Nejpoužívanější zbraň

40

8.2.2 Otázka č. 2 – Jaké ráže je Vaše dlouhá kulová zbraň? Tab. 2 Nejčastější ráže Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Ráže 7 x 64 7 x 57 R 7 x 57 .308 Winchester .30 – 06 Springfield Ostatní

Zastoupení v % 19 18 14 11 9 29

Z uvedené tabulky vidíme, že poměrně dobře si stále vedou u nás tolik populární „sedmičky“. Vidíme ale také postupný vzestup ráže .308 Win., která u nás před lety nebyla zdaleka tak populární. Naproti tomu ráže .30 – 06 Springfield už je více méně na ústupu a vyskytovala se již jen u starších respondentů a zbraní. Mezi „ostatními“ se objevovaly dříve populární „osmičky“ – ať ji 8x57 JS, tak ještě několik (5ks) 8x57 JRS. Těsně se mezi prvních pět ráží nevlezla ráže 7x65 R (14 x = cca. 8%) Také ráže jako 9,3x72R (2x), 6,5x52 R (2x) příp. 8x56 (1x)jsou již jednoznačně na ústupu. Populárními se naopak stávají ráže jako 6,5x55 SE (6x), příp. .270 Win. (5x). Také ráže 7,62x54 R (původně určená pro pušku Mosin 1891) se stává populárnější. Je to zejména díky přísunu kvalitních kulobroků komorovaných touto ráží z Ruska (IŽ 94) a jednak díky tomu, že Sellier a Bellot vyrábí už i lovecké střelivo v této ráži. Stejná situace je s dříve vojenskou ráží 7,62x39. Vyloženě módní a ojedinělou záležitostí se jeví používání ráží jako .300 Winchester Magnum (1x), nebo 7 mm Remington Magnum (1x).

Nejpoužívanější ráže

30

Zastoupení v %

25 1. 7 x 64 2. 7 x 57 R 3. 7 x 57 4. .308 Winchester 5. .30 – 06 Springfield 6. Ostatní

20 15 10 5 0

Graf 2 Nejpoužívanější ráže

41

8.2.3 Otázka č. 3 – Jaký je Váš oblíbený typ střely?

Nejčastěji uváděné střely výše uvedených ráží Tab. 3 Oblíbený typ střely Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Typ střely Zastoupení v % Sellier a Bellot SPCE 34 Sellier a Bellot SP 29 Sellier a Bellot Sierra GK 11 Sellier a Bellot HPBT 9 Střela Nosler 7 Ostatní 10

Z této tabulky vidíme určitou konzervativnost respondentů v používání klasických osvědčených střel, vyráběných firmou Sellier a Bellot – tedy SPCE (poloplášťová střela s prosekávací hranou) a SP (poloplášťová střela). Ale také vidíme, že nedlouho vyráběná střela Sellier a Bellot Sierra GameKing® si našla své zákazníky. Střela Nosler, uváděná na pátém místě, je používána nejčastěji jako výrobek firmy Norma příp. Hirtenberger. Až na dalších místech a v mnohem menším množství se objevilo střelivo jiných výrobců – Norma, Federal, Lapua, RWS, Remington. Většinou se jednalo klasické typy střel u nestandardních ráží, nevyráběných firmou Sellier a Bellot. Případně o speciální požadavky, jako např. střely Oryx a Vulkan, vyráběné firmou Norma, nebo TUG (Torpedo-Universal-Geschoss) a TIG (Torpedo-Ideal-Geschoss) od firmy RWS. Vidíme také, že cca. 83% prodaných střel je tuzemské výroby - Sellier a Bellot.

Typy střel

1. Sellier a Bellot SPCE

35 2. Sellier a Bellot SP

Zastoupení v %

30 25

15

3. Sellier a Bellot Sierra GK 4. Sellier a Bellot HPBT

10

5. Střela Nosler

20

5 6. Ostatní

0

Graf 3 Oblíbený typ střely

42

8.2.4 Otázka č. 4 – Jakou zvěř nejčastěji lovíte?

Druh zvěře, kterou respondent nejčastěji loví dlouhou kulovou zbraní. Tab. 4 Nejčastěji lovená zvěř Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Zvěř Srnčí Černá Vysoká Mufloní Daňčí Ostatní

Zastoupení v % 35 22 14 13 9 7

Odpovědi na tuto otázku souvisely s místem, kde se respondent nejčastěji vyskytuje a s četností zvěře. Nepřekvapuje proto, že se na prvním místě objevuje srnčí a na druhém zvěř černá. Další místa jsou též vcelku očekávaná. V „ostatních“ je zastoupen kamzík, sika, ale i takové (těžko uvěřitelné) druhy zvěře, jako los (1x) nebo prase bradavičnaté (2x).

Nejčastěji lovená zvěř

35

Zastoupení v %

30

1. Srnčí 2. Černá 3. Vysoká 4. Mufloní 5. Daňčí 6. Ostatní

25 20 15 10 5 0

Graf 4 Nejčastěji lovená zvěř

43

8.2.5 Otázka č. 5 – Kolik je vám let?

Tab. 5 Věk respondentů Věk (roky) Zastoupení (%) 18 - 25 13 25 – 35 28 36 – 50 42 51 a více 17

Střelivo (ale i zbraně) nakupují nejčastěji respondenti ve věkové kategorii 36-50 let. Z výzkumu jsem však zjistil, že otázka věku není tím zásadním kriteriem pro hodnocení. Nedá se totiž paušálně říci, že starší respondenti jsou konzervativnější a mladší radikálnější v pohledech na používané zbraně a ráže. Je fakt, že někteří respondenti starší 36-ti let již vlastnili kulové zbraně vyrobené v poválečném období (v letech cca. 1945 – 1989). Tedy běžné zbraně klasických ráží. Ale tito lidé měli někdy i více dlouhých kulových zbraní. A objevilo se i několik „extrémů“. Jeden 22-ti letý respondent vlastní kulobrok Franz Sodia in Ferlach, v ráži 8x57 R / 360 – práce starého puškaře v dnes již málo vídané ráži. Nebo 66-ti letý muž s kulovnicí Remington 710 v ráži .300 Win. Magnum – moderní zbraň v ne příliš běžné ráži.

Zastoupení v %

Věk respondentů

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

18 - 25 25 – 35 36 – 50 51 a více

Graf 5 Věk respondentů

44

8.2.6 Otázka č. 6 – Jste muž či žena?

Tab. 6 Pohlaví respondentů Pohlaví Muž Žena

Zastoupení v % 97 3

Na tuto otázku odpovědělo pouze 6 žen. Ženy ve věkovém rozmezí 3x 25-35 let a 2x 36-50 let a 1x 50 let a výše. Jelikož je tato skupina – cca. 3% je téměř zanedbatelná, není nutné ji dále analyzovat. Dotázaných mužů bylo 178. Osobně mám za to, že jisté procento mužů kupuje střelivo i pro ženy. Je to dáno i tím, že podle mého názoru jen málo z respondentek má svou osobní dlouhou kulovou zbraň. Je to však má domněnka, kterou mi potvrdili prodejci. Toto však nebylo předmětem výzkumu.

Pohlaví respondentů

Zastoupení v %

100 80 Muž Žena

60 40 20 0

Graf 6 Pohlaví respondentů

45

8.3 Vyhodnocení dat

Na základě primárního výzkumu jsme získali informace o tom, jaké zbraně se mezi našimi myslivci používají. Bylo vyhodnoceno 184 dotazníků, kde byli respondenti dotazováni na své individuální potřeby, požadavky a případně zkušenosti v souvislosti se zbraní, kterou používají. Někteří respondenti zaškrtli více než jednu odpověď. Tyto dotazníky nebylo možno objektivně zpracovat, proto byly vyřazeny. Neplatné dotazníky byly 4. Zjištěná data byla především vztahována k praktickým zkušenostem s daným typem zbraně a zejména s jeho ráží. Pohlaví respondentů byla pouze informativní otázka. Zjednodušeně řečeno bychom mohli (vzhledem k výsledkům výzkumu) prohlásit, že nejběžnějším respondentem je muž mezi 36-ti a 50-ti lety, který loví srnčí kulobrokem ZH, v ráži 7x64, poloplášťovou střelou. To však není a nemůže být pravda - výsledky proto nelze takto generalizovat. Samozřejmě – kulobroková kozlice ZH se nikdy nevyráběla v ráži 7x64. Každopádně můžeme z výzkumu vyčíst další věci. Průměrný respondent je opravdu muž. Nechce příliš experimentovat, je spíše konzervativního založení a upřednostňuje zbraně i munici tuzemské výroby. Ale tento trend se začíná pomalu měnit. Vidíme, že do popředí začínají nastupovat ráže u nás dříve ne tolik běžné (např. .308 Win., 6,5 x 55 SE nebo 270 Win.). Také máme, díky obchodním firmám dovážejícím zbraně a střelivo ze zahraničí, možnost vybírat si z většího sortimentu zboží. A někteří respondenti tak již učinili – např. uživatelé zbraní Browning, Tikka, Remington, Mannlicher a dalších. Také ti, kteří používají střelivo zahraničních výrobců, jako Norma, Federal, Lapua, RWS, Remington atd. Jednou z vedlejších informací z dotazníku je i návrat jedné z dříve populárních činností myslivců a lovců – přebíjení střeliva. Plyne to zřejmě z široké nabídky přebíjecích strojů a komponentů na přebíjení (střel, zápalek, nábojnic) na trhu. Při zpracovávání dat jsem měl možnost dostat se k zajímavým informacím a poznatkům v oblasti zbraní. V průběhu práce jsem se rovněž seznámil s úskalím, prakticky prováděného výzkumu.

46

9. ZÁVĚR

Cílem této bakalářské práce bylo nastínění obecného vývoje zbraní od počátku vývoje až po současnost a to se zaměřením na zbraně lovecké. Lehce se tato práce dotkla vývoje zbraní vojenských. A to z toho důvodu, že vývoj zbraní loveckých, jde ruku v ruce s vývojem zbraní vojenských. Přesněji řečeno, vývoj zbraní loveckých navazuje na zbraně vojenské, především v době od poloviny 19. století do 1. světové války - dá říci, že v tomto období byl pokrok nejmarkantnější. Jak z hlediska ráží, tak z hlediska konstrukčního. Dále je přehled vývoje zbraní doplněn o přehled vývoje používaných ráží. Jejich postupný vývoj, problémy, které byly spojeny s tehdejší nedostatečnou znalostí chemického složení náplně a vývoj používaných materiálů. Moje práce zahrnuje i celkový současný používaný přehled členění zbraní. Součástí přehledu vývoje loveckých zbraní v českých zemích je pohled do situace v daném období do konkrétních měst a jmenné zastoupení konkrétních puškařských škol a puškařských mistrů v daném regionu. Dále se v této práci okrajově zmiňuji o mezinárodním vlivu na domácí vývoj a z druhé strany, jaký měla a má domácí produkce vliv na vývoj v zahraničí. Teoretická část je doplněna fotografiemi a technickými nákresy, které názorně doplňují popisy jednotlivých konstrukčních systémů. Tento grafický materiál jsem čerpal z vlastního archivu. Fotografie, které jsem zde použil, jsou fotografiemi zbraní z mé sbírky a pořizoval jsem je sám. Praktická část mé bakalářské práce je věnována výzkumu. Výzkumem jsem se zaměřil na současný průzkum trhu s loveckými zbraněmi. Průzkum byl prováděn formou dotazníků, které byly distribuovány na určitých prodejnách zbraní a střeliva v České republice. Respondenti odpovídali písemně a anonymně. Sběr dat probíhal po dobu 1 měsíce a zúčastnilo se ho 188 respondentů. Cílem bylo zjistit, jaké zbraně, ráže a střely jsou u nás nejpopulárnější. V souvislosti s tím mne i zajímalo, zda je respondentem muž či žena, kolik má let a jakou zvěř loví nejčastěji. Vyhodnocování dat probíhalo 14 dní, kdy jsem analyzoval dotazníky a na základě nich jsem provedl vyhodnocení. Z provedeného výzkumu vyplynulo že průměrným respondentem byl: muž mezi 36-ti a 50-ti lety, jehož nejpoužívanější zbraní je kulobroková kozlice ZH. Vyhodnocení vyplněných dotazníků je zpracováno rovněž graficky a to formou grafu a výsledných tabulek. Bakalářskou práci jsem prováděl samostatně za pomocí četných rad a doporuční vedoucího své bakalářské práce a neméně cenných rad odborníků a historiků přímo z oboru, se kterými jsem se v průběhu vypracovávání této bakalářské práce setkal. Dále jsem pracoval s odbornou literaturou, ze které jsem čerpal podstatnou část podkladů k této práci.

47

10. SUMMARY

The aim of this bachelor work is to focus on the general development of guns since the beginning up to now, especially concentrated on the hunting guns. I have slightly touched topic of development of the military guns. Further more the gun development is completed by summary of used calibres. Their gradual progress, problems, which went together with that time knowledge of the gun powder. The part of the abstract of hunting guns in Czech lands is a view into the situation in that time. Further I am also mentioning an international influence on the domestic development and on the other hand the domestic production influence in abroad. The theoretical part is completed with photographs. The source of the graphics material is from my own archive. The photographs, which I am using in my work, are from my own collection and are made by my self. The practical part of my bachelor work is focused on the research. The research is made on present market of hunting guns. I questioned by written form. The evaluation took 14 days. It shows out that the average respondent was: man in an age of 36 -50 years, who is using combined gun ZH. The analyse of the questionnaires is presented in graphs and tables.

48

11. LITERATURA

Ball R.W.D., 2003, Mauser military rifles of The world, Krause publications, Iola, USA, 367 s., ISBN 08 7349 6175 Beneš C., 1981, Palné zbraně ve sbírkách našich muzeí, Krajské muzeum východních Čech, Pardubice, 102 s. Beneš Č., 1999, Palné zbraně systému Lorenz, ArsArm,Praha, 103 s., ISBN 80-902043-X Bílý J., 1983, Lovecká střelba, Naše vojsko, Praha, 246 s. Brych J., 1982, Sportovní střelba (kulové discipliny), Naše vojsko, Praha, 373 s. Caras I., 1995, Střelivo do ručních palných zbraní, Ars – Arm, Praha, 241 s., ISBN 80 9008 3382 Červený J.a kolektiv, 2004, Encyklopedie myslivosti, Ottovo nakladatelství, Praha, 591 s., ISBN 80 7181 9018 Dolínek V., 1999, Palné zbraně, Aventinum, Praha, 256 s., ISBN 80 7151 103 Dolínek V., Francev V., Šach J., 2000, Zbraně 1. a 2.světové války, 256 s., Aventinum, Praha, ISBN 80 7151 1420 Faktor Z., 1973, Lovecké zbraně a střelivo, SZN, Praha, Faktor Z., 1995, Střelné zbraně – konstrukce a funkce, Magnet press, Praha, 230 s., ISBN 80 8584 7469 Faktor Z., 1982, Lankaš K., Rukověť loveckého střelectví, SZN, Praha, 271 s. Forst P. a kol., 1975, Myslivost, SZN, Praha, 479 Frenzl J, 1993, Ruční palné zbraně, Česká zbrojovka a.s., Uherský Brod, 223 s. Gabriel E., 1990, Die hand und faustfeuerwaffen der habsburgischen heer, Österreichischer bundesverlag Wien, Rakousko, 587 s. Gander T., 1999, Chamberlain P., Enzyklopädie deutscher waffen, Motor buch verlag, Stuttgart, Německo, 371 s., ISBN 36 1301 9752 Gargela J., 1990, Zeichen auf handfeuerwaffen, Verlag Werner, Hanau, Německo, 191 s., ISBN 37 6841 5996 Habán P., Historické zbrane, Historické múzeum, Bratislava, Slovensko, 68 s. Hartink A.E., 2002, Encyklopedie historických zbraní, Rebo, Dobřejovice, 240 s., ISBN 80 7234 2045 Hartink A.E., 1999, Encyklopedie loveckých zbraní, Rebo, Dobřejovice, 320 s., ISBN 80 7234 1677 Hartink A.E., 1997, Encyklopedie pistolí a revolverů, Rebo, Dobřejovice, 272 s., ISBN 80 8581 5664 Hartink A.E., 1997, Encyklopedie pušek a karabin, Rebo, Dobřejovice, 316 s., ISBN 80 8581 5877 Hartink A.E., 2000, Encyklopedie vojenských zbraní, Rebo, Dobřejovice, 318 s., ISBN 80 7234 1235 Hogg I.V., 1996, Velká obrazová encyklopedie zbraní, Cesty Praha, 223 s., ISBN 80 7181 0401 Hromas J. a kolektiv, 2000, Myslivost, Matice lesnická, Písek, 461 s., ISBN 80 8627 1048 Hýkel J., Karlický V., 2006, Dějiny firmy Sellier a Bellot, Naše vojsko, Praha, ISBN 80 206 0806 0

49

Hýkel J., Malimánek V., 1998, Náboje do ručních palných zbraní, Naše vojsko, Praha, 257 s., ISBN 80 2060 5568 Hýkel J., Malimánek V., 2003, Náboje s okrajovým zápalem, Motoma, Podolí u Brna, 262 s., ISBN 80 9033 4903 Chant Ch., 1997, Jak fungují zbraně, Svojtka a Vašut, Praha, 249 s., ISBN 80 7180 231 Janáček F., 1990, Největší zbrojovka monarchie, Novinář, Praha, 478 s. Komenda J., 2003, Zbraně a střelivo mezi paragrafy, Tůma, Modřice, 266 s., ISBN 80 86687 03 1 Letošníková L., 1980, Lovecké zbraně v Čechách, SZN, Praha, 260 s. Letošníková L., Herčík J., 1975, Zbraně, střelci, puškaři, Albatros, Praha, 332 s. Liška P., Wimmer Z., 1987, Historické zbraně, Kriminalistický ústav Veřejné bezpečnosti, Praha, 175 s. Lugs J., Ruční palné zbraně I, 1956, Naše vojsko, Praha, 401 s. Lugs J., Ruční palné zbraně II, 1956, Naše vojsko, Praha, 404 s. Lugs J., Střelci a čarostřelci, 1973, Naše vojsko, Praha, 289 s. Klučina P., Romaňák A., Richter K., 1984, Člověk zbraně a zbroj v obraze doby 5-17 stol., Naše vojsko, Praha, 282 s. Klučina P., Romaňák A., Richter K., 1984, Člověk zbraně a zbroj v obraze doby 17.-20. stol, Naše vojsko, Praha, 337 s. Knápek Z., 2000, Rukověť sběratele zbraní, Rubico Olomouc, 309 s., ISBN 80 8583 9490 Kolektiv, 1982, Katalog součástek zbraní, Zbrojovka Brno, koncernový podnik, 573 s. Kolektiv, 2003, Lexikon zbraně, Svojtka a Vašut, Praha, 462 s., ISBN 80 7237 382 Kolektiv, 1962, Metodika výcviku ve střelbě z ručních zbraní, Naše vojsko, Praha, 337 s. Kolektiv, 1997, Zbraně 20.století, Ottovo nakladatelství Praha, 275 s. ISBN 80 7181 2005 Konopiský P., Moudrý P., 1994, Chladné zbraně habsburské monarchie 16.-20.století 1 + 2, Ars – Arm, Praha, 371 s., ISBN 80 9008 3307 Kotler P., 1991, Marketing management, Victoria publishing, Praha, 789 s., ISBN 80 85605 082 Morávek K., Moudrý P., 1995, Československé chladné zbraně1918 – 1994, Ars – Arm, Praha, 239 s., ISBN 80 9008 3374 Pagani M., 2002, Armi lunghe d´ordonanza, Massimo Pagani, Brescia, Itálie, 494 s., ISBN 88 8536 9022 Pagani M., 1997, Armi lunghe d´ordonanza 1841-1890, Massimo Pagani, Brescia, Itálie, 507 s., ISBN 88 8536 9014 Popelínský L., 1999, Československé automatické zbraně a jejich tvůrci, Naše vojsko, Praha, 198 s., ISBN 80 2060 5673 Popelínský L., 2001, Cestování za zbraněmi, Naše vojsko, Praha, 120 s., ISBN 80 2060 5770 Rakušan C. a kol., 1979, Základy myslivosti, SZN Praha, 344 s. Rogl V., Puška, Naše vojsko, Praha, 95 s. Skramoušovský J., Badalík V., 1996, Československé pistole 1918-1985, Ars – Arm, Praha, 347 s., ISBN 80 9008 3390 Schuy J., 1992, Gasser – revolver, Landesverlag, Linz, Rakousko, 272 s., ISBN 38 5320 5884

50

Schuy J., 1997, Das waffensystem Werndl, Landesverlag, Linz, Rakousko, 485 s., ISBN 39 5007 1806 Slanina M., 2001, Krnkové a vývoj palných zbraní 1848-1926, Agentura Pankrác, Praha, 106 s., ISBN 80 9028 731 Sovadina J., 1924, Nauka o zbraních pěchoty, Hranice, 192 s. Šáda M., Dolínek V., Durdík J., 1986, Vzácné zbraně a zbroj, Naše vojsko, Praha, 213 s. Šmíd J., Moudrý P., 1994, Bodáky habsburské monarchie 1683 - 1918, Ars – Arm, Praha, 269 s., ISBN 80 9008 3366 Vyhláška 369/2002 kterou se stanoví postup Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie Vyhláška 384/2002 o provedení některých ustanovení zákona o zbraních Walter J., 2003, Kalašnikov, Naše vojsko, Praha, 143 s., ISBN 80 2060 6742 Wilkinson F., 1998, Revolvery a pistole, Svojtka a Vašut, Praha, 112 s., ISBN 80 7180 3891 Wollert G., Lidschu R., Kopenhagen W., 1988, Schützenwaffen Heute, Militärverlag Berlin, Německo, 526 s. ISBN 33 2700 5133 Wrobel K.M., 1999, Drei linien, Journal verlag Schwend, Schwäbisch Hall, Německo, 398 s. Z.č. 449/2001 Sb. o myslivosti Z.č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu Žuk A.B., 1992, Pušky a samopaly, Naše vojsko, Praha, 239 s., ISBN 80 2060 1503 Žuk A.B., 1993, Revolvery a pistole, Naše vojsko, Praha, 347 s., ISBN 80 2060 3646

51