EKONOMICKÝ
SUBJEKT V PROSTŘEDÍ GLOBALIZACE FINANČNÍCH TRHŮ
Ing. Iva Feldbabelová1
ABSTRAKT Článek pojednává o globalizaci finančních trhů, o jejím vzniku, vývoji a jejích současných trendech. Zamýšlí se nad jejími důsledky a dopady na jednotlivé ekonomické subjekty. V závěru se snaží nastínit klady i zápory tohoto vlivu na celosvětovou ekonomiku.
ÚVOD Globalizační proces sebou přináší nové jak kladné, tak i záporné situace, na které si celý svět si teprve postupně zvyká. Na poli financí a liberalizace trhu už tento nezvratný vývoj prokázal svoji neudržitelnost třeba na příkladu asijské ekonomické krize, která následně postihla celý svět. Vzhledem k tomu, že finanční systém vždy přímo ovlivňuje ekonomický systém, je zřejmé, že vývojové tendence finančního systému se zcela zákonitě promítají do vývoje celé světové ekonomiky. Z toho důvodu by se výše zmíněné problematice měly věnovat všechny jednotlivé hospodářské instituce.
1. STRUČNÝ
VÝVOJ GLOBALIZACE
Globalizace jako taková je proces sjednocení společnosti na vyšší geografické úrovni, než tomu bylo v předcházejících etapách vývoje společnosti. Jedná se o naprosto přirozený proces, kterému se nedá vyhnout a který se do jisté míry dal očekávat. Pokud se ohlédneme do minulosti, k podobným změnám docházelo i tehdy. Nejprve se společnost sjednocovala z lokální úrovně na regionální, poté z regionální úrovně na národní. Globalizace je tedy jedním z dalších logických kroků. Sjednocování řízení a organizace výroby a služeb na světové úrovni je základním pilířem ekonomické globalizace. Některé aspekty mezinárodně organizované produkce se začínaly objevovat již v 19. a první polovině 20. století v souvislosti s dobýváním nerostného bohatství v rozvojových zemích, s cílem zajistit si přísun vstupních surovin pro domácí výrobu. Výrazněji se ovšem rozvíjí až od konce 2. světové války, kdy v rámci obnovy válkou zničené Evropy budovaly americké firmy, jako například Ford, General Motors či Exxon, výrobní kapacity v regionu, který 1
Ústav Ekonomiky,
[email protected]
přitahoval potenciálem rostoucích trhů a navíc oplýval levnější a přitom kvalitní pracovní silou. Proces ekonomické integrace v mezinárodním měřítku se zrychlil v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. V této době vedla rozsáhlá internacionalizace vlastnictví a řízení velkých firem k narůstající vzájemné propojenosti produkce zboží a služeb na nadnárodní úrovni. Je zřejmé, že se do čela dostávají silné nadnárodní společnosti. Pokud je globalizace jakýmsi vyšším stupněm internacionalizace, jak bychom tedy mohli popsat rozdíl mezi globalizací a internacionalizací? Internacionalizaci můžeme vyložit jako mezinárodní obchod se zbožím, který je vytvářen výrobou organizovanou v rámci národních hospodářství. Globalizace ale již není omezena hranicemi jednotlivých států. Vznikají nadnárodní společnosti, jejichž hlavním cílem je maximalizace zisku a akumulace kapitálu a které tudíž využívají výhod lokalizace jednotlivých částí firmy v různých částech světa. Produkce zboží a služeb je tedy organizována na mezinárodní úrovni. Krom produkce nadnárodních organizací došlo v posledních desetiletích k vytvoření nového mezinárodního finančního systému, který spočívá na nepřetržitém 24-hodinovém obchodování s měnami, akciemi a dalšími finančními produkty, zejména prostřednictvím tří největších finančních center v New Yorku, Londýně a Tokiu. Globalizace finančních trhů začala vytvořením eurodolarových trhů v sedmdesátých letech a byla podmíněná uvolněním směnných kurzů měn a deregulací finančních trhů aplikovanou od počátku osmdesátých let. Postupně se začíná oddělovat reálná ekonomika výroby a obchodu se zbožím a službami od symbolické ekonomiky finančních transakcí. Globalizace reálné ekonomiky se především týká rozvoje mezinárodní dělby práce a růstu zahraničního obchodu se zbožím a službami. Můžeme ji ale také chápat jako přímé zahraničních investice a s tím související otázky zaměstnanosti, vnější rovnováhy a inflace jednotlivých ekonomik. Finanční globalizace se týká především finančního zprostředkování. Vytváří se tzv. virtuální ekonomika, kde spekulanti s akciemi, směnnými kurzy a jinými finančními produkty přemísťují v rámci globální ekonomiky nepředstavitelné objemy peněz. Za posledních dvacet let průměrný denní obrat na světových devizových burzách stoupl stonásobně. Finanční transakce mnohonásobně převyšují objem obchodů se zbožím. [5] Globalizace světové ekonomiky a finančních trhů je vedena několika základními činiteli. Prvním z nich, jak již bylo dříve řečeno, je liberalizace světového obchodu. Druhým, neméně významným činitelem je liberalizace devizových režimů, ke které došlo díky rozpadu systému regulace mezinárodního obchodu zakotvenému v brettonwoodských dohodách. Tyto dva faktory napomáhají při odstraňování institucionálních bariér obchodní výměny a kapitálových toků. Jako další faktor působí finanční inovace, které jsou do značné míry umožňovány a podporovány dynamickým vývojem telekomunikačních a informačních technologií. Pro lepší pochopení významu tohoto činitele uvádím následující příklad převzatý od profesora Otmara Issinga, který tuto problematiku ilustruje na vývoji cen tříminutového telefonického rozhovoru mezi New Yorkem a Londýnem. Ten činil v kupní síle roku 1990 před druhou světovou válkou
100 amerických dolarů, v padesátých letech minulého století poklesl na polovinu, a na konci minulého století se oproti počáteční hodnotě snížila stokrát. Dalším příkladem může být vývoj nákladů satelitního spojení jakožto modernější formy komunikace, které stálo na počátku osmdesátých let minulého století 100 dolarů a na konci století se jeho cena snížila přibližně na dva dolary, což je asi čtyřicetkrát méně. [3] 2. VÝVOJOVÉ
TENDENCE FINANČNÍHO SYSTÉMU
Do této doby jsem se věnovala vývoji globalizace jako takové. V další části tohoto článku bych chtěla nastínit některé vývojové tendence světového finančního systému, které vznikají v tomto nezastavitelném procesu a které tak významně ovlivňují celkový vývoj světové ekonomiky vůbec. Jedním z nejvýznamnějších faktorů jsem již dříve nepřímo zmínila, když jsem mluvila o liberalizaci obchodu. Této problematiky se samozřejmě týká i rozšiřování volného finančního trhu v rámci celosvětového finančního systému, což si můžeme představit jako tok kapitálu za hranice jednotlivých států. Stejně jako se podniky postupně pouštějí na světové trhy a sdružují se ve velké nadnárodní korporace, stejně tak se chovají i finanční systémy. Dochází k postupnému rozšiřování finančních trhů a ke sjednocování finančních institucí. Zároveň ovšem dochází i ke zvýšenému tlaku od sílící konkurence. Jedná se o zcela logický vývoj, kdy je to především zákazník, který si diktuje podmínky a vybírá si z dostupné nabídky tu pro něj nejvýhodnější. Zákazník je tedy hnacím motorem i pro finanční instituce, které se v rámci dosáhnout co možná největších objemů obchodů předhánějí v nabídkách stále nových a technicky neustále dokonalejších služeb. Dalším významným trendem je prudký nárůst poskytovaných úvěrů. Zejména pak množství existujících cenných papírů obchodovatelných na sekundárních trzích vyplývajících z vývojových tendencí světové ekonomiky. Toto je opět důkazem, jak jsou tyto dva sektory neoddělitelné. Dochází tímto k rapidnímu růstu zadluženosti podniků, vlád ale i domácností. Je to dáno především díky stále většímu objemu požadavků na finančně náročné investice, výzkum a dalším vývojovým tendencím všech jednotlivých ekonomických subjektů. To ovšem způsobuje větší rizikovost finančních operací, které jsou zároveň provázeny dalšími rizikovými faktory, jako například vzrůstající kolísavost úrokových sazeb, devizových kurzů a také kolísavost kurzů cenných papírů. Tyto narůstající rizika následně evokují snahy o vytvoření služeb sloužící k zajištění výše zmíněných obchodů. Jedná se především o stále složitější druhy finančních derivátů. Tyto deriváty ale také vyvolávají jistý druh rizika, neboť na jedné straně sice slouží k zajištění rizika, na straně druhé ale vyvolávají možnost rozsáhlých finančních spekulací. Pokud jsem v předešlém odstavci uvedla, že dochází k prudkému nárůstu poskytovaných úvěrů, musím tento výrok malinko upravit. Dochází spíše k procesu sekuritizace. Jedná se o proces, při kterém se snižuje význam získávání kapitálu na investice prostřednictvím klasických úvěrových smluv a zároveň se zvyšuje podíl objemů alokovaných prostředků
prostřednictvím cenných papírů. Velké nadnárodní korporace jsou tedy již schopné obstarat si potřebné finanční zdroje prostřednictvím trhů s cennými papíry a tím jsou nezávislé na bankovních úvěrech. Dalším důležitým faktorem globalizace finančních trhů, který bych chtěla zdůraznit, je proces harmonizace regulace. K tomuto procesu nedochází jen na finančních trzích, ale na všech trzích všeobecně. Přední průmyslové vyspělé státy se snaží zharmonizovat pravidla, jak pro obchodní instituce, tak i pro instituce finanční, pro které například platí stále podobnější a přísnější pravidla v oblastech pohybu kapitálu, nabízených služeb a řízení rizika. Do popředí se také dostávají velcí institucionální investoři, které například představují penzijní fondy, investiční společnosti spravující podílové fondy, pojišťovny nebo investiční fondy. Tyto instituce disponují s obrovským majetkem, který jim dovoluje v rámci jeho správy realizovat převážnou většinu finančních operací, zejména pak obchodů s cennými papíry, a to jak na primárních, tak i na sekundárních trzích. Tomuto vývojovému trendu se říká proces institucionalizace. Dalším z významných tendencí na finančních trzích, které bych tu chtěla uvést, je proces intelektualizace, který je definován stále vzrůstající kvalifikační úrovni účastníků trhu, ve stoupající úrovni jejich specializace a také ve stále kvalitnějších informacích, které mají k dispozici a kterých umějí využít. [1] 3. PŘÍNOSY
A VÝZVY FINANČNÍ GLOBALIZACE
Uvolněním kapitálových toků, rozvojem finančních služeb a také rozvojem derivátových obchodů se podařilo v celosvětovém měřítku sladit nabídku kapitálu s poptávkou po financování dluhu všech jednotlivých ekonomických jednotek. Postupné odstraňování institucionálních překážek, které bránili vstupu na jednotlivé národní trhy a které si můžeme představit např. v podobě celních unií, posiluje konkurenci a zlepšuje nabídku finančních produktů a služeb. To prospívá především spotřebitelům, kterými jsou všichni klienti finančních institucí. Mezinárodní kapitálové trhy současně poskytují investiční příležitosti i pro menší investory z různých zemí světa, zejména formou kolektivního investování. Ke stinným stránkám finanční globalizace na druhé straně patří stále se prohlubující zadlužování části hospodářských institucí, jmenovitě tedy podniků, států a domácností. Je to následkem narůstajícího objemu existujících finančních produktů. U těchto předlužených ekonomik může docházet nejen k obtížnostem jejich dalšího financování, ale zároveň se může zhoršit likvidita jejich již vydaných finančních instrumentů, především obchodovatelných cenných papírů. Důsledkem toho se bude postupně zvětšovat riziko problémů s přidělováním finančních zdrojů, jak u jednotlivých ekonomických subjektů, tak i u celkové světové ekonomiky. [1] Další významnou problémovou oblastí je skutečnost soustavného a stále složitějšího přesouvání kapitálu uvnitř jednotlivých firem, například
v rámci zavádění nových organizačních jednotek, a zejména pak mezi jejich dceřinými společnostmi. Ty mohou společnosti mít téměř po celém světě a tudíž záměrně využívají místních legislativních odlišností, které mohou použít například při tzv. legálních daňových únicích či jiných předem naplánovaných finančních procesech. [1] Mezi další negativní stránky globalizace finančních trhů patří i přílišná „přetechnizace“, díky kterému může docházet k „přestřelování“ cen aktiv a kurzů měn v obou směrech. Díky finanční globalizaci se může také urychlit přenos krizí přes hranice i do zemí se zdravými makroekonomickými politikami a prohlubovat výkyvy celosvětového hospodářského cyklu. To může vést k destabilizaci místního finančního systému a vážně poškozovat hospodářský růst. 4. DŮSLEDKY
GLOBALIZACE
Jedním z průvodních jevů globalizace je zmenšování prostoru a zároveň zkracování času. To si můžeme představit jako zvyšující se pohyb a komunikaci v prostoru, rozšiřování sociálních kontaktů v prostoru a naše vnímání těchto změn. Tato prostorová mobilita je umožněna samozřejmě technologickým pokrokem v oblasti výrobních, dopravních, komunikačních a informačních technologií. Například doručení zprávy mezi sousedními sídly trvalo před několika staletími hodiny, důležitá zpráva dokáže dnes obletět svět prakticky okamžitě. Role prostoru a času v lidském životě i v organizaci produkce se v posledních letech dramaticky změnila. Svět se v našem vnímání rapidně zmenšuje a využívání informačních technologií je nezbytnou podmínkou pro přežití v mezinárodní konkurenci. Z toho plyne, že zmenšování prostoru a zároveň zkracování času má i významné sociální dopady, neboť ne všichni stejně využívají či mohou využívat výhod informačních technologií. Je to důsledek například rozdílů mezi prvním a třetím světem, městy a venkovem, starší a mladou generací nebo majetnými a chudými. To vše vede k posilování existujících a zároveň k vytváření nových sociálních nerovností. Jako další důsledek globalizace je soustřeďování hospodářské moci do rukou silných nadnárodních společností. Nadnárodní společnosti bezesporu přinášejí do zemí, ve kterých se rozhodly investovat, celou řadu výhod. Jedná se především o příliv kapitálu ve formě přímých zahraničních investicí, o nárůst výrobních kapacit, o vytvoření nových pracovních příležitostí, zdokonalení výrobních postupů a aplikaci nových technologií apod. Tyto výhody však mohou být jen zdánlivé. Zisky z výroby nemusí být investovány v místě vzniku, ale mohou být převedeny do mateřské firmy. Zpětný proud financí tak může po čase překonat původní investici. Jedním z velkých problémů mohou být i daňové úniky, jak jsem již dříve zmínila. V úvahu musíme brát také vstupní náklady, které jsou použity na přilákání přímých zahraničních investicí, jako jsou například výdaje z veřejných rozpočtů na vybudování infrastruktury v nabízených lokalitách. Výhody nadnárodnímu kapitálu jsou poskytovány ze všech úrovní územní správy, přičemž snaha o vytvoření co nejatraktivnějších podmínek pro zahraniční investice dostává přednost
před ostatními cíly, např. v oblasti sociální, rozvoje bydlení, veřejné dopravy, životního prostředí apod. Globalizace tedy vede k přerozdělení moci od veřejného sektoru k soukromému sektoru. Přestože si státy udržují svoji suverenitu, velké nadnárodní ekonomické subjekty si mohou diktovat podmínky a ovlivňovat svými požadavky vlády jednotlivých států tak, aby pravidla hry byla formulována v jejich prospěch. Ekonomická prosperita jednotlivých ekonomických subjektů, především států, je čím dál více ovlivňována pohyby na světových finančních trzích. Tyto subjekty mají stále menší možnosti obrany vůči finančním spekulacím a místním dopadům ekonomických událostí, jež se udály na druhé straně světa. Tyto nekontrolovatelné události představují pro všechny účastníky světové ekonomiky značnou hrozbu. Spekulanti na světových peněžních trzích mohou způsobit pád i velmi silných měn. Například poměrně nedávná krize v Asii ovlivnila důvěru investorů v transitivní ekonomiky či jinak řečeno v mladé nebo nově rekonstituované tržní ekonomiky a způsobila odliv portfoliových investic z burz ve střední a východní Evropě. Dalo by se říci, že pohyby na finančních trzích jsou v současnosti pro ekonomiky jednotlivých zemí velice důležité. Finanční kapitál byl vždy nadřazený produkčnímu kapitálu, což se v globálním prostředí ještě více umocňuje. Politici dnes pracují pod tlakem světových finančních trhů, oproti tomu investoři na kapitálových trzích se často rozhodují na základě velmi omezených informací. Makroekonomické ukazatele mohou často zastírat skutečnou podstatu ekonomické situace. Finanční instrumenty, především dlouhodobého charakteru, jsou čím dál více háklivější i na nahodilé události týkající se ekonomického nebo jiného charakteru. To se samozřejmě odráží také v jednotlivých kurzech těchto finančních instrumentů. Často se stává, že nahodilé kolísání těchto kurzů nemá logické opodstatnění. I když pro globální ekonomické sjednocení jsou podstatnější přímé investice nadnárodních společností, současnost a budoucnost ekonomik jednotlivých zemí je mnohem více ovlivňována situací na globálních finančních trzích. Převaha výše spekulativních peněžních toků nad investicemi do produkce či obchodu se zbožím a službami představuje ve vytvářené globální ekonomice významný prvek nestability. ZÁVĚR Velice mě zaujala myšlenka „Tragédie společného vlastnictví“ (The Tragedy of The Commons), kterou ve své práci zmínila H. Hendersonová [4]. Tato myšlenka vyjadřuje zkušenosti pastýřů ovcí ve středověké Anglii, kteří pásli své ovce na území známém jako společné. Pro každého pastýře bylo příliš lákavé zahnat na tuto pastvinu o několik ovcí více, takže nakonec byla pastvina spasena a zničena pro všechny. Z tohoto příkladu je jasně patrné, že nic není nekonečné nebo neomezené. Globalizace je teprve ve svých počátcích a již nám stihla ukázat několik varovných signálů. Měli bychom si uvědomit, že prostor jejího šíření není neomezený.
Globalizační proces finančních trhů má zcela jistě své pozitivní stránky, například v efektivní alokaci kapitálu, která je podmíněna odstraňováním bariér obchodu s finančními prostředky a instrumenty a zprostředkováním mechanismu hladkého zúčtování. Na plně sjednoceném trhu mohou jeho účastníci k investiční činnosti využívat nejlevnější finanční zdroje a na druhé straně může být přebytečný kapitál lehce alokován do nejvíce produktivních investičních příležitostí i v jiných lokalitách. Další výhodou integrace finančních trhů je diverzifikace rizika, neboť se rozšiřují možnosti vlastnit i zahraniční finanční instrumenty. A samozřejmě v neposlední řadě v rámci dobré alokaci finančních zdrojů dochází i k určitému ekonomickému růstu, kdy se díky sjednocenému trhu usnadňuje příliv finančních prostředků do produktivních regionů. Vše má ovšem i stinnou stránku. Ve své práci jsem zmínila rizikové vývojové tendence, které narušují tuto zdánlivě ideální rovnováhu světového finančního systému a zvyšují jeho náchylnost k poruchám, které se mohou projevit krizemi nejen jednotlivých hospodářských subjektů či menších lokalit, ale už i velkých nadnárodních ekonomických celků. Zmiňovala jsem především přílišné zadlužení většiny institucí, které probíhá díky neustále novým zejména dlouhodobým finančním instrumentům. Jako druhý faktor jsem nastínila problém neustále složitějšího vzájemného propojování kapitálu jednotlivých institucí v mezinárodním měřítku, kdy se tok těchto financí může vymaňovat kontrole a tím může legálně docházet k nelegálním transakcím. Lze tedy předpokládat, že pokud bude globalizační proces finančních trhů nadále pokračovat a bude stále docházet k jejich postupnému sjednocování, bude docházet i k prohlubování negativních stránek, které sebou tento proces přináší. A vzhledem k tomu, jak jsem již v úvodu zmínila, že finanční systém vždy přímo ovlivňuje ekonomický systém, může se stát, že se tyto vzniklé mezery ve financování neomezí jen na některé ekonomické subjekty či lokální oblasti, ale může vážně narušit funkci celého světového finančního trhu a tím i celý světový ekonomický systém. LITERATURA [1] [2] [3]
[4]
[5]
REJNUŠ, O. Úvod do teorie finančního trhu. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004. ISBN 80-7157-724-3. /online/ ČERMÁK, P. Integrace finančního trhu EU. Dostupné z http://nf.vse.cz/, poslední úprava 15.6. 2006. /online/ ERBENOVÁ, M. Globalizace finančních trhů a integrace dozoru nad finančním trhem České republiky. Dostupné z http://www.cnb.cz/, poslední úprava 15.6.2005. /online/ HENDERSONOVÁ, H. Environmentální a institucionální odpovědi na globalizaci. Dostupné z http://www.baraka.cz/, poslední úprava 27.3.2003. /online/ SÝKORA, L. Globalizace a její společenské a geografické důsledky. Dostupné z http://vsrp.wz.cz/, poslední úprava 13.3.2005.
