V roce 2010 byl proveden inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) na území CHKO Jeseníky na následujících 5 lokalitách: 1. Údolí Bílé Opavy (NPR Praděd) 2. Velký Dědův důl 3. Sviní důl 4. PR Jelení bučina 5. Údolí potoka Merta
1. Údolí Bílé Opavy
Cíl výzkumu Cílem byl inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) horního úseku toku Bílé Opavy, okolí pramenišť a pralesovitých porostů v úseku cca 4 říčních km od pramene – výzkum hygrofilních a terikolních druhů, ekologicky vázaných na původní aluvium vodního toku a saproxylických druhů vázaných na aluviální pralesní porosty. Lokalita se nachází v katastru obce Malá Morávka a je součástí Národní přírodní rezervace Praděd.
Metodika Sledovaná lokalita byla navštívena v následujících termínech: 6.7.2009, 12.11.2009, 10.8.2010, 3.9.2010 a 13.9.2010. Důvodem absence návštěv v pozdně jarním období bylo naprosto atypické, od dubna do poloviny června studené a velmi deštivé počasí. Zvláště ve vrcholových partiích Jeseníků, kde se sledovaná lokalita nachází, bylo zcela nemožné provádět jakýkoliv sběr dokladového materiálu. Vzhledem k těmto naprosto mimořádným podmínkám zařazuji do tohoto projektu výzkumy z druhé poloviny roku 2009. Metody sběru materiálu byly použity podle běžné entomologické praxe i doporučené metodiky. Mimo standardních sběrných metod (smýkání, prosívání, individuální sběr) bylo na sledované lokalitě využito také dvou specifických metod: vyplavování štěrkových břehů a sběr z mokrého mechu ve vodním toku s následným získáním druhů za pomoci xeroeklektoru. Navíc byly individuálním způsobem sbírány druhy se zcela specifickou etologii v zimním období na sněhové pokrývce, v jiném ročním období prakticky nenalezitelné. V excelovém zpracování přehledu druhů jsou všechny taxony, včetně čeledí řazeny abecedně. Nomenklatura, až na malé výjimky, je převzata z Check-listu československých brouků (JELÍNEK 1993). Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy jsou komentovány.
Výsledky Na lokalitě Údolí Bílé Opavy bylo celkově nalezeno 110 druhů brouků (Coleoptera). Z tohoto počtu je 21 druhů zařazeno do některé z kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (dále jen ČS) (FARKAČ et al. 2005), 1 druh do Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a zároveň do Projektu NATURA 2000 a 1 druh je novým druhem pro území Moravy. Komentováno je 9 ekologicky nejvýznamnějších druhů. Komentovány jsou všechny druhy z kategorie kriticky ohrožených druhů a vybrané druhy z kategorie ohrožených druhů ČS, druh(y) legislativy ČR a projektu NATURA 2000, a také nový druh pro historické území ČR. Červený seznam ohrožených druhů ČR: a) kategorie kriticky ohrožených druhů ...................... 3 druhy (Ampedus auripes, Cornumutila quadrivittata a Deliphrum algidum) b) kategorie ohrožených druhů ................................... 6 druhů (Anthophagus sudeticus, Denticollis interpositus, Diacanthous undulatus, Geodromicus nigrita, Liogluta micans a Olophrum consimile) c) kategorie zranitelných druhů ................................ 12 druhů (Aloconota currax, Anthophagus alpestris, Anthophagus omalinus arrowi, Carabus variolosus, Coryphium angusticolle, Eusphalerum longipenne, Gymnusa variegata, Lesteva monticola, Lesteva pubescens, Liotrichus affinis, Mniusa incrassata a Oxypoda lugubris) Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: - kategorie silně ohrožených druhů ..................... 1 druh (Carabus variolosus) Projekt NATURA 2000: - chráněné druhy podle Směrnice Rady č. 92/43/EEC ......................................................... 1 druh (Carabus variolosus) Nové druhy pro historické území České republiky: - Nový druh pro Moravu ………………………. 1 druh (Oxypoda bicolor)
Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy: Carabidae: Carabus variolosus variolosus – vzácný, horský druh. Predátor břehů i vodních ekosystémů se schopností potápět se. Indikátor vyváženého ekologického prostředí horských vodních toků, rašelinných jezírek, a pod. Velice citlivý na jakékoli změny těchto prostředí. Z Karlovy Studánky publikován VAVROUŠKEM (1983) a z Pradědu VÁVROU (2003). Zařazený do Vyhlášky MŽP č. 395/1992 a soustavy zvláště chráněných druhů NATURA 2000. V ČS zařazen do kategorie zranitelných druhů. Cerambycidae: Cornumutila quadrivittata – velmi vzácný horský druh, vázaný na původní smrkové lesy. Larvy ve starším dřevě kmenů a větví v určitém stádiu tlení. V ČR jsou hřebenové partie Jeseníků jedinou lokalitou výskytu tohoto druhu. Význačný indikátor původních vysokohorských klimaxových smrčin, které patří v areálu své existence mezi nejohroženější typy ekosystémů vůbec. Z Pradědu publikován více autory (HEYROVSKÝ
1930, 1936, KUDLA 1949, SLÁMA 1998). V ČS zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Elateridae: Ampedus auripes – v ČR velmi vzácný, typický horský druh, jdoucí až k horní hranici lesa. Xylofágní predátor, larva v tlejícím dřevě různých druhů jehličnatých stromů, především smrků. Ke svému vývoji potřebuje dostatek mrtvé, ležící dřevní hmoty. Indikátor zachovalého přírodního prostředí horských lesů. V ČS zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Denticollis interpositus – velmi vzácný horský druh přírodně zachovalých horských porostů pralesního charakteru. Larvy ve starém, trouchnivějícím dřevě padlých kmenů a větví. Popsán mimo jiné také podle exemplářů z Pradědu (ROUBAL 1941: locus typicus). V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Diacanthous undulatus – vzácný, jen lokálně hojný horský druh, vázaný za přírodně bohatší a zachovalejší horské lesní biotopy. Dravá larva pod kůrou a v trouchnivém dřevě jehličnanů. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Staphylinidae: Deliphrum algidum – ekologické nároky neznámé. Pozdně podzimní a zimní druh horských oblastí. V ČR pouze velmi jednotlivě známý ze Šumavy, Krkonoš, Beskyd a Jeseníků. V ČS zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Geodromicus nigrita – velmi vzácný horský druh, vázaný na původní, periodicky přeplavované břehy horských toků. Pravděpodobně predátor ostatních bezobratlých ve štěrku přirozených, nezarostlých plážek a pláží vodních toků. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Olophrum consimile – velmi vzácný, horský druh, vázaný na původní břehy horských toků, rašeliniště a slatinné biotopy. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Oxypoda bicolor – druh přírodně bohatých horských lesů, s neznámými ekologickými nároky. Sbírán v tlejícím listí, dřevě, ve starých houbách nebo v mechu a pod kameny na vlhkých biotopech. V celém areálu svého výskytu nalézán jenom sporadicky a jednotlivě. V ČR známý konkrétně pouze z rašeliniště na Velké Jizerské louce v Jizerských horách. Nový druh pro Moravu.
Ohrožující faktory U hmyzu není nejpodstatnějším hlediskem až na výjimky ochrana druhu, ale především ochrana biotopu. Ekologicky významné druhy bezobratlých, zjištěné na studovaném biotopu sami charakterizují jeho přírodní kvalitu a zachovalost. Výsledkem by tedy měla být snaha minimálně o zachování současného stavu, tzn. zachování ekosystémové diverzity na lokalitě. Přírodní bohatost horské lokality Údolí Bílé Opavy podmiňují především dvě ekosystémové složky – přírodně bohatý lesní porost a původní tok řeky Opavy. Faktory, které by mohly ohrozit současný stav bioty na sledovaném území, lze shrnout do dvou skupin: 1. těžba stromů a odvoz dřevní hmoty z lokality, 2. jakákoli regulace či omezení vodního toku nebo úpravy jeho koryta.
Doporučení pro management lokality Z předchozího je zřejmé, že pro zachování biodiverzity lokality je nejpodstatnějším faktorem pro saproxylické druhy minimálně zachování, ještě lépe přirozené navýšení současného množství mrtvého i odumírajícího dřeva na lokalitě ve všech jeho formách (stojící souše, torza a pahýly stromů, suché větve na stromech a veškerá ležící dřevní hmota ve všech stádiích rozpadu), zamezit jeho sanaci a odvozu z lokality. Pro druhy, biotopicky vázané na vodní tok a jeho aluvium, je zásadním faktorem zachování původního toku s jeho pravidelným sezónním cyklem zvýšeného průtoku a obdobím nízké hladiny bez jakékoli jeho regulace nebo omezení.
Bibliografické údaje k zájmovému území Studovaná lokalita je plošně nevelké a geograficky velmi specifické území bez obecně užívaného názvu. Ačkoli existuje řada prací, zabývajících se faunistikou brouků z oblasti Pradědu, pouze v několika se objevuje konkrétní lokace z údolí Bílé Opavy. Drtivá většina údajů je lokalizována jenom názvem obce nebo vrcholu (např. Karlova Studánka, Praděd a pod.), proto nelze s jistotou určit, zda se jedná o nálezy na studované lokalitě. Konkrétní údaje více druhů střevlíků (Carabidae) z údolí Bílé Opavy uvádí VOLÁK (1947). O několika druzích brouků různých čeledí se z „Bílé Opavy“ zmiňuje VYSOKÝ (1995). Ucelenou studii o broucích NPR Praděd a jeho okolí recentně zpracoval VÁVRA (2003), kde uvádí více druhů z „údolí Bílé Opavy“. Literatura (obsahující konkrétní faunistická data z údolí Bílé Opavy): VÁVRA J. Ch. 2003: Brouci (Coleoptera) NPR Praděd. [Přehled dosavadních poznatků o fauně brouků (Coleoptera) NPR Praděd a nejbližšího okolí]. Nepubl. MSC pro Správu CHKO Jeseníky, 31 pp. VOLÁK J. 1947: Pokus o zoogeografické zpracování Carabid Jeseníků. Entomol. listy, 10: 65-74. VYSOKÝ V. 1995: Poznámky k výskytu některých brouků na Pradědu (Coleoptera: Staphylinidae, Silphidae). Fauna Bohemiae Septentrionalis (Ústí nad Labem), 20: 183185.
Seznam použitých informačních zdrojů FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp. HEYROVSKÝ L. 1930: Seznam brouků republiky Československé. 1. Cerambycidae. Entomologické příručky 15. Čs. Spol. Entomol., Praha, 61 pp. HEYROVSKÝ L. 1936: Třetí příspěvek k poznání skupiny Lepturini. Čas. Čs. Spol. Entomol., 33: 52-57
JELÍNEK J. 1993: Check-list of Czechoslovak Insects 4 (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana, Suppl. 1: 3-172. KUDLA M. 1949: K výskytu vzácného tesaříka Cornumutila quadrivittata Gebl. (Letzneria lineata Letz.) ve Vys. Jeseníku. Časopis Vlastivědného Spolku Musea v Olomouci, 58: 1-2. ROUBAL J. 1941: Monografie evropských a kavkazských druhů rodu Denticollis Pill. et Mitterp. (Col., Elateridae). Sborník Entomol. Odděl. Zemského Musea v Praze, 19: 26-59. SLÁMA M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice, 383 pp. VAVROUŠEK J. 1983: Střevlíkovití a kovaříkovití v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky (Coleoptera – Carabidae, Elateridae). Zprávy Čs. Spol. Entomol. ČSAV, 19: 95-104. VÁVRA J. Ch. 2003: Brouci (Coleoptera) NPR Praděd. [Přehled dosavadních poznatků o fauně brouků (Coleoptera) NPR Praděd a nejbližšího okolí]. Nepubl. MSC pro Správu CHKO Jeseníky, 31 pp.
2. Velký Dědův důl
Cíl výzkumu Cílem byl inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) údolí Velkého Dědova potoka (přítok Divoké Desné), okolí pramenišť a klimaxových smrčin v úseku cca 2,5 říčních km od pramene v údolí Velkého Dědova dolu – výzkum hygrofilních a terikolních druhů, ekologicky vázaných na původní aluvium vodního toku a saproxylických druhů vázaných na okolní klimaxové smrčiny. Lokalita spadá do katastru obce Rejhotice a nachází se při západní hranici Národní přírodní rezervace Praděd.
Metodika Sledovaná lokalita byla navštívena v následujících termínech: 21.8.2009, 6.8.2010, 9.8.2010 a 11.9.2010. Důvodem absence návštěv v pozdně jarním období bylo naprosto atypické, od dubna do poloviny června studené a velmi deštivé počasí. Zvláště ve vrcholových partiích Jeseníků, kde se sledovaná lokalita nachází, bylo zcela nemožné provádět jakýkoliv sběr dokladového materiálu. Vzhledem k těmto naprosto mimořádným podmínkám také zařazuji do tohoto projektu údaje získané z výzkumu, provedeného v druhé polovině roku 2009. Metody sběru materiálu byly použity podle běžné entomologické praxe i doporučené metodiky. Mimo standardních sběrných metod (smýkání, prosívání, individuální sběr) byla na sledované lokalitě použita také metoda vyplavování štěrkových břehů.
V excelovém zpracování přehledu druhů jsou všechny taxony, včetně čeledí řazeny abecedně. Nomenklatura, až na malé výjimky, je převzata z Check-listu československých brouků (JELÍNEK 1993). Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy jsou komentovány.
Výsledky Na lokalitě Velký Dědův důl bylo celkově nalezeno 70 druhů brouků (Coleoptera). Z tohoto počtu je 8 druhů zařazeno do některé z kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (dále jen ČS) (FARKAČ et al. 2005), 1 druh do Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a zároveň do Projektu NATURA 2000 a 5 druhů jsou novými druhy pro historické území ČR: 3 druhy jsou novými druhy pro Českou republiku a 2 druhy jsou nové pro Moravu. Komentováno je 10 ekologicky nejvýznamnějších druhů. Komentovány jsou všechny druhy z kategorie kriticky ohrožených druhů a vybrané druhy z kategorie ohrožených druhů ČS, druh(y) legislativy ČR a projektu NATURA 2000, a také nové druhy pro historické území ČR. Červený seznam ohrožených druhů ČR: a) kategorie kriticky ohrožených druhů ...................... 1 druh (Cornumutila quadrivittata) b) kategorie ohrožených druhů ................................... 4 druhy (Acrolocha amabilis, Atrecus longiceps, Dendrophagus crenatus a Liogluta micans) c) kategorie zranitelných druhů .................................. 2 druhy (Carabus variolosus a Quedius fulvicollis) d) kategorie téměř ohrožených druhů ......................... 1 druh (Pterostichus rufitarsis cordatus) Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: - kategorie silně ohrožených druhů ..................... 1 druh (Carabus variolosus) Projekt NATURA 2000: - chráněné druhy podle Směrnice Rady č. 92/43/EEC ......................................................... 1 druh (Carabus variolosus) Nové druhy pro historické území České republiky: - Nové druhy pro Českou republiku …………......… 3 druhy (Atheta excelsa, Ischnoglossa elegantula a Megarthrus stercorarius) - Nové druhy pro Moravu …………...…………….. 2 druhy (Atheta laevana a Atheta parapicipennis)
Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy: Carabidae: Carabus variolosus variolosus – vzácný, horský druh. Predátor břehů i vodních ekosystémů se schopností potápět se. Indikátor vyváženého ekologického prostředí horských vodních toků, rašelinných jezírek, a pod. Velice citlivý na jakékoli změny těchto prostředí. Z Pradědu publikován VÁVROU (2003). Zařazený do Vyhlášky MŽP č. 395/1992 a
soustavy zvláště chráněných druhů NATURA 2000. V ČS zařazen do kategorie zranitelných druhů. Cerambycidae: Cornumutila quadrivittata – velmi vzácný horský druh, vázaný na původní smrkové lesy. Larvy ve starším dřevě kmenů a větví v určitém stádiu tlení. V ČR jsou hřebenové partie Jeseníků jedinou lokalitou výskytu tohoto druhu. Význačný indikátor původních vysokohorských klimaxových smrčin, které patří v areálu své existence mezi nejohroženější typy ekosystémů vůbec. Z Pradědu publikován více autory (HEYROVSKÝ 1930, 1936, KUDLA 1949, SLÁMA 1998). V ČS zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Silvanidae: Dendrophagus crenatus – vzácný horský druh, larvy i imaga pod částečně odchlípenou kůrou nejčastěji starých, mrtvých kmenů jehličnatých stromů. Optimum imag v pozdním podzimu a během zimy. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů.
Staphylinidae: Acrolocha amabilis – v ČR velmi vzácný druh, známý jen z mála lokalit. Horský druh, jdoucí až k horní hranici lesa. Velmi málo známý, nejčastěji nacházený ve starých houbách nebo ve starém dřevě, prostoupeném myceliemi dřevokazných hub, také v exkrementech jelení zvěře. Imaga se vyskytují v pozdním podzimu. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Atheta excelsa – boreoalpinní druh, ve střední Evropě známý pouze z mála lokalit v Alpách a nejvyšších Karpat. Vysokohorský druh s neznámými ekologickými nároky. Ve Velkém Dědově dolu nalezen jeden exemplář v prosevu detritu v klimaxové smrčině. Nový druh pro Českou republiku. Atheta laevana – evropský druh, nikde není hojný. Saprofág, nejčastěji nacházený v trusu zvěře, starých houbách, aj. Zejména v lesním prostředí horských lesů. V Čechách známý pouze z několika lokalit. Nový druh pro Moravu. Atheta parapicipennis – pravděpodobně boreomontánní druh, ve střední Evropě známý pouze z Alp, z několika lokalit v Karpatech a Sudetách. Horský druh s neznámými ekologickými nároky, pravděpodobně saprofág, podobně jako A. laevana. Z Čech je známý pouze z jedné lokality v Jizerských horách. Nový druh pro Moravu. Atrecus longiceps – vzácný horský druh, žijící v tlejícím dřevě a pod kůrou padlých starých kmenů listnatých i jehličnatých stromů v přírodně bohatém lesním prostředí. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Ischnoglossa elegantula – nedávno popsaný druh s nedostatečně známým rozšířením. V současnosti známý pouze z několika států střední Evropy. Saproxylický druh, žijící pod kůrou starých a tlejících kmenů, především jehličnanů v horském zachovalém lesním prostředí. Nový druh pro Českou republiku. Megarthrus stercorarius – horský druh, nacházený pouze jednotlivě ve vyšších lesních partiích na tlející organických hmotách, nejčastěji exkrementech lesní zvěře. Nový druh pro Českou republiku.
Ohrožující faktory Pro lokalitu Velký Dědův důl platí stejná kriteria jako pro lokalitu Údolí Bílé Opavy. Dvěma základními faktory ohrožujícími biodiverzitu lokality jsou především odstraňování mrtvé dřevní hmoty a jakákoli regulace vodního toku.
Doporučení pro management lokality Pro zachování biodiverzity lokality je nejpodstatnějším faktorem pro saproxylické druhy minimálně zachování, ještě lépe přirozené navýšení současného množství mrtvého i odumírajícího dřeva na lokalitě ve všech jeho formách (stojící souše, torza a pahýly stromů, suché větve na stromech a veškerá ležící dřevní hmota ve všech stádiích rozpadu), zamezit jeho možné sanaci či odvozu z lokality. Pro druhy vázané na vodní tok a jeho aluvium je zásadním faktorem zachování původního toku s jeho pravidelným sezónním cyklem zvýšeného průtoku a obdobím nízké hladiny bez jakékoli jeho regulace nebo omezení. Zkoumaná lokalita není součástí NPR Praděd. Nejvyšší diverzita druhů a přírodně bohaté prostředí se nachází především v horní polovině Velkého Dědova dolu. Vzhledem k výše uvedeným nálezům, charakterizujícím bohatost tohoto biotopu (včetně staršího údaje – viz níže: VÁVRA 2002: Gabrius tyrolensis – nový druh pro Českou republiku) doporučuji připojit alespoň horní část tohoto území k NPR Praděd.
Bibliografické údaje k zájmovému území Pod názvem Velký Dědův důl neexistují v literatuře žádná publikovaná data. Je možné, že se některé nálezy skrývají pod obecněji lokalizovanými údaji, např. Praděd, Petrovy kameny nebo jinými okolními místopisnými názvy, ale to samozřejmě nelze s jistotou určit. Jediný údaj ze sledovaného území publikoval VÁVRA (2002) pod názvem „Ovčárna“. Jako nový druh pro Českou republiku uvedl nález drabčíka Gabrius tyrolensis, nalezeného v 1 exempláři pod kamenem na naplaveném břehu potoka. Z ekologického hlediska se jedná o velice významný nález horského hygrofilního druhu, biotopicky vázaného na původní, periodicky zaplavované břehy horských potoků. Druh je diskontinuálně rozšířený od Pyrenejí přes Alpy do Karpat na Slovensku, všude velmi lokální a pouze jednotlivě nalézaný. Z území České republiky je doposud známý jenom podle tohoto jediného nálezu z Velkého Dědova dolu. V nepublikovaném manuskriptu uvádí VÁVRA (2003) několik dalších druhů brouků ze sledované lokality také pod názvem „Ovčárna“. Literatura (obsahující konkrétní faunistická data z údolí Bílé Opavy): VÁVRA J. 2002: Faunistic records from the Czech Republic – 149. Coleoptera: Carabidae; Staphylinidae: Oxytelinae, Staphylininae, Aleocharinae; Nitidulidae, Salpingidae, Anthribidae. Klapalekiana, 38: 119-122.
VÁVRA J. Ch. 2003: Brouci (Coleoptera) NPR Praděd. [Přehled dosavadních poznatků o fauně brouků (Coleoptera) NPR Praděd a nejbližšího okolí]. Nepubl. MSC pro Správu CHKO Jeseníky, 31 pp.
Seznam použitých informačních zdrojů FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp. HEYROVSKÝ L. 1930: Seznam brouků republiky Československé. 1. Cerambycidae. Entomologické příručky 15. Čs. Spol. Entomol., Praha, 61 pp. HEYROVSKÝ L. 1936: Třetí příspěvek k poznání skupiny Lepturini. Čas. Čs. Spol. Entomol., 33: 52-57 JELÍNEK J. 1993: Check-list of Czechoslovak Insects 4 (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana, Suppl. 1: 3-172. KUDLA M. 1949: K výskytu vzácného tesaříka Cornumutila quadrivittata Gebl. (Letzneria lineata Letz.) ve Vys. Jeseníku. Časopis Vlastivědného Spolku Musea v Olomouci, 58: 1-2. SLÁMA M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice, 383 pp. VÁVRA J. 2002: Faunistic records from the Czech Republic – 149. Coleoptera: Carabidae; Staphylinidae: Oxytelinae, Staphylininae, Aleocharinae; Nitidulidae, Salpingidae, Anthribidae. Klapalekiana, 38: 119-122. VÁVRA J. Ch. 2003: Brouci (Coleoptera) NPR Praděd. [Přehled dosavadních poznatků o fauně brouků (Coleoptera) NPR Praděd a nejbližšího okolí]. Nepubl. MSC pro Správu CHKO Jeseníky, 31 pp.
3. Sviní důl
Cíl výzkumu Cílem byl inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) horního úseku Sviního potoka (přítok Divoké Desné), okolí pramenišť a aluviálních porostů v úseku cca 2,5 říčních km od pramene v údolí Sviního dolu – výzkum hygrofilních, terikolních a xylofágních druhů, ekologicky vázaných na původní aluvium vodního toku a okolní lesní porosty. Lokalita spadá do katastru obce Rejhotice a nachází se při západní hranici Národní přírodní rezervace Praděd.
Metodika Sledovaná lokalita byla navštívena v následujících termínech: 27.7.2010, 8.9.2010 a 11.9.2010. Důvodem absence návštěv v pozdně jarním období bylo naprosto atypické, od dubna do poloviny června studené a velmi deštivé počasí. Zvláště ve vrcholových partiích Jeseníků, kde se sledovaná lokalita nachází, bylo zcela nemožné provádět jakýkoliv sběr dokladového materiálu. Metody sběru materiálu byly použity podle běžné entomologické praxe i doporučené metodiky. Mimo standardních sběrných metod (smýkání, sklepávání, prosívání, individuální sběr) bylo na sledované lokalitě využito také dvou specifických metod: vyplavování štěrkových břehů a sběr z mokrého mechu ve vodním toku s následným získáním druhů za pomoci xeroeklektoru. V excelovém zpracování přehledu druhů jsou všechny taxony, včetně čeledí řazeny abecedně. Nomenklatura, až na malé výjimky, je převzata z Check-listu československých brouků (JELÍNEK 1993). Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy jsou komentovány.
Výsledky Na lokalitě Sviní důl bylo celkově nalezeno 61 druhů brouků (Coleoptera). Z tohoto počtu je 12 druhů zařazeno do některé z kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (dále jen ČS) (FARKAČ et al. 2005) a 1 druh je novým druhem pro Českou republiku. Komentováno je 7 ekologicky nejvýznamnějších druhů. Komentovány jsou všechny druhy z kategorie kriticky ohrožených druhů a vybrané druhy z kategorie ohrožených druhů ČS, a 1 druh nový pro historické území ČR. Červený seznam ohrožených druhů ČR: a) kategorie kriticky ohrožených druhů ...................... 1 druh (Cornumutila quadrivittata) b) kategorie ohrožených druhů ................................... 6 druhů (Anthophagus sudeticus, Atrecus longiceps, Dendrophagus crenatus, Diacanthous undulatus, Dropephylla linearis a Orithales serraticornis) c) kategorie zranitelných druhů .................................. 4 druhy (Anthophagus alpestris, Anthophagus omalinus arrowi, Bryophacis rufus a Lesteva monticola) d) kategorie téměř ohrožených druhů ......................... 1 druh (Pterostichus rufitarsis cordatus) Nové druhy pro historické území České republiky: - Nový druh pro Českou republiku ………...........… 1 druh (Ischnoglossa elegantula)
Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy: Cerambycidae:
Cornumutila quadrivittata – velmi vzácný horský druh, vázaný na původní smrkové lesy. Larvy ve starším dřevě kmenů a větví v určitém stádiu tlení. V ČR jsou hřebenové partie Jeseníků jedinou lokalitou výskytu tohoto druhu. Význačný indikátor původních vysokohorských klimaxových smrčin, které patří v areálu své existence mezi nejohroženější typy ekosystémů vůbec. Z Pradědu publikován více autory (HEYROVSKÝ 1930, 1936, KUDLA 1949, SLÁMA 1998). V ČS zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Elateridae: Diacanthous undulatus – vzácný, jen lokálně hojný horský druh, vázaný za přírodně bohatší a zachovalejší horské lesní biotopy. Dravá larva pod kůrou a v trouchnivém dřevě jehličnanů. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Orithales serraticornis – v ČR velmi vzácný druh, vyskytující se jen velmi lokálně v horském, přírodně bohatém prostředí jehličnatých lesů. Pionýrský druh osidlující sukcesně raná refugia, primárně vzniklá po vývratech stromů. Dravá larva v nasluněné, jílovité půdě porostlé mechem v asociaci nejčastěji s Anostirus, Limonius aeneoniger a Byrrhus. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Silvanidae: Dendrophagus crenatus – vzácný horský druh, larvy i imaga pod částečně odchlípenou kůrou nejčastěji starých, mrtvých kmenů jehličnatých stromů. Optimum imag v pozdním podzimu a během zimy. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Staphylinidae: Atrecus longiceps – vzácný horský druh, žijící v tlejícím dřevě a pod kůrou padlých starých kmenů listnatých i jehličnatých stromů v přírodně bohatém lesním prostředí. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Dropephylla linearis – kortikolní horský druh, žijící ve vlhkém detritu pod kůrou suchých větví a kmenů převážně jehličnatých stromů v pralesním prostředí. V ČR patří mezi vzácné a pouze jednotlivě nalézané druhy. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Ischnoglossa elegantula – pravděpodobně boreomontánní druh s centrem rozšíření ve Skandinávii a západní Sibiři. Jižněji je mimo tyto nálezy z hřebenových partií Jeseníků známý pouze z Itálie. Saproxylický druh, žijící pod kůrou starých a tlejících kmenů, především jehličnanů v horském zachovalém lesním prostředí. Nový druh pro Českou republiku.
Ohrožující faktory Pro lokalitu Sviní důl platí stejná kriteria ohrožujících faktorů jako pro předchozí dvě lokality – Údolí Bílé Opavy a Velký Dědův důl, tj. odstraňování mrtvé dřevní hmoty a jakákoli regulace vodního toku.
Doporučení pro management lokality Pro zachování biodiverzity lokality je nejpodstatnějším faktorem pro saproxylické druhy minimálně zachování, ještě lépe přirozené navýšení současného množství mrtvého i odumírajícího dřeva na lokalitě ve všech jeho formách (stojící souše, torza a pahýly stromů, suché větve na stromech a veškerá ležící dřevní hmota ve všech stádiích rozpadu), zamezit jeho možné sanaci či odvozu z lokality. Pro druhy vázané na vodní tok a jeho aluvium je zásadním faktorem zachování původního toku s jeho pravidelným sezónním cyklem zvýšeného průtoku a obdobím nízké hladiny bez jakékoli jeho regulace nebo omezení.
Bibliografické údaje k zájmovému území Pod názvem Sviní důl neexistují v literatuře žádná publikovaná data. Je možné, že se některé nálezy z této lokality skrývají pod obecnějšími názvy publikovaných údajů jako např. Praděd nebo Petrovy kameny, ale to samozřejmě nelze s jistotou určit.
Seznam použitých informačních zdrojů FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp. HEYROVSKÝ L. 1930: Seznam brouků republiky Československé. 1. Cerambycidae. Entomologické příručky 15. Čs. Spol. Entomol., Praha, 61 pp. HEYROVSKÝ L. 1936: Třetí příspěvek k poznání skupiny Lepturini. Čas. Čs. Spol. Entomol., 33: 52-57 JELÍNEK J. 1993: Check-list of Czechoslovak Insects 4 (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana, Suppl. 1: 3-172. KUDLA M. 1949: K výskytu vzácného tesaříka Cornumutila quadrivittata Gebl. (Letzneria lineata Letz.) ve Vys. Jeseníku. Časopis Vlastivědného Spolku Musea v Olomouci, 58: 1-2. SLÁMA M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice, 383 pp.
4. PR Jelení bučina
Cíl výzkumu Cílem byl inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) Přírodní rezervace Jelení bučina a byl zaměřen především na výzkum xylofágních, saproxylických, mykofágních a mycetoxylofágních druhů pralesovitého porostu rezervace. Lokalita se nachází v katastru obce Ludvíkov na západním až severozápadním svahu v údolí horního toku Střední Opavy.
Metodika Sledovaná lokalita byla navštívena v následujících termínech: 28.11.2009 a 12.8.2010. Důvodem absence návštěv v pozdně jarním období bylo naprosto atypické, od dubna do poloviny června studené a velmi deštivé počasí. Zvláště ve vrcholových partiích Jeseníků, kde se sledovaná lokalita nachází, bylo zcela nemožné provádět jakýkoliv sběr dokladového materiálu. Vzhledem k těmto naprosto mimořádným podmínkám zařazuji do tohoto projektu výzkum z konce roku 2009. Metody sběru materiálu byly použity podle doporučené metodiky. Mimo standardních sběrných metod (smýkání, sklepávání, prosívání, individuální sběr) byla na sledované lokalitě použita také metoda atrahování na UV světlo, včetně sběru v noci za použití ručního svítidla pro získání dat saproxylických a mycetoxylofágních druhů se specifickou ekologií, jinak velmi těžce zjistitelných. Sběr byl prováděn především na starém a tlejícím dřevě s porostem dřevokazných hub a na stojících pahýlech v různém stádiu rozpadu. V excelovém zpracování přehledu druhů jsou všechny taxony, včetně čeledí řazeny abecedně. Nomenklatura, až na malé výjimky, je převzata z Check-listu československých brouků (JELÍNEK 1993). Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy jsou komentovány.
Výsledky Na lokalitě PR Jelení bučina bylo celkově nalezeno 83 druhů brouků (Coleoptera). Z tohoto počtu je 11 druhů zařazeno do některé z kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (dále jen ČS) (FARKAČ et al. 2005) a 2 druhy jsou novými druhy pro historické území ČR: 1 druh je novým druhem pro Českou republiku a 1 druh je novým druhem pro území Moravy. Komentováno je 8 ekologicky nejvýznamnějších druhů. Komentovány jsou druhy ČS (všechny z kategorie kriticky ohrožených a ohrožených druhů a vybrané druhy z kategorie zranitelných druhů) a druhy nové pro historické území ČR.
Červený seznam ohrožených druhů ČR: a) kategorie kriticky ohrožených druhů ...................... 1 druh (Mycetoma suturale) b) kategorie ohrožených druhů ................................... 3 druhy (Atrecus longiceps, Dendrophagus crenatus a Diacanthous undulatus) c) kategorie zranitelných druhů .................................. 5 druhů (Bolitobius inclinans, Endomychus coccineus, Euryusa castanoptera, Prionocyphon serricornis a Serropalpus barbatus) d) kategorie téměř ohrožených druhů ......................... 2 druhy (Acalles camelus a Acalles hypocrita) Nové druhy pro historické území České republiky: - Nové druhy pro Českou republiku ……….........… 1 druh (Ischnoglossa obscura) - Nové druhy pro Moravu …………...…….………. 1 druh (Atheta britanniae)
Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy: Elateridae: Diacanthous undulatus – vzácný, jen lokálně hojný horský druh, vázaný za přírodně bohatší a zachovalejší horské lesní biotopy. Dravá larva pod kůrou a v trouchnivém dřevě jehličnanů. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Endomychidae: Endomychus coccineus – mykofágní druh, bionomicky vázaný na mycelia a plodnice dřevokazných hub, rostoucích na starém a tlejícím dřevě. Především v přírodně bohatších lesních porostech, ale také ve starých parcích, alejích a remízech, ale vždy s přítomností dostatečného množství mrtvé dřevní hmoty. Dříve u nás široce rozšířený, v současnosti s úbytkem starých porostů a „čištěním“ lesů od spadlých větví a ostatního mrtvého dřeva již z mnohých lokalit zcela vymizel. V ČS je zařazen do kategorie zranitelných druhů. Helodidae: Prionocyphon serricornis – druh s vyhraněnými nároky na své binomické prostředí. Především lesní druh, jehož vývoj probíhá v dendrotelmách v dutinách kmenů, větví či pařezů. Vždy v přírodně bohatém prostředí. V ČS je zařazen do kategorie zranitelných druhů. Silvanidae: Dendrophagus crenatus – vzácný horský druh, larvy i imaga pod částečně odchlípenou kůrou nejčastěji starých, mrtvých kmenů jehličnatých stromů. Optimum imag v pozdním podzimu a během zimy. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Staphylinidae: Atheta britanniae – evropský druh, všude velmi lokální. Pravděpodobně druh předhoří a hor. Ekologické nároky neznámé, nejčastěji nacházený v zachovalém lesním prostředí na hnijících houbách, exkrementech nebo mršinách. Nový druh pro Moravu.
Atrecus longiceps – vzácný horský druh, žijící v tlejícím dřevě a pod kůrou padlých starých kmenů listnatých i jehličnatých stromů v přírodně bohatém lesním prostředí. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Ischnoglossa obscura – nedávno popsaný druh s nedostatečně známým rozšířením. V současnosti je známo pouze několik nálezů diskontinuálně situovaných po Evropě. Saproxylický druh, žijící pod kůrou starých a tlejících kmenů v horském zachovalém lesním prostředí. Nejčastěji nacházen na listnatých stromech, především bucích. Nový druh pro Českou republiku. Tetratomidae: Mycetoma suturale – velmi vzácný horský druh, v ČR jen lokálně nalézaný. Bionomicky vázaný na dřevní houbu Ischnoderma benzoinum v přírodně bohatých, pralesních horských biotopech. Imaga se vyskytují od pozdního podzimu do brzkého jara. V ČS je zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů.
Ohrožující faktory Základním faktorem, ohrožujícím biodiverzitu sledované lokality je bezesporu jakékoli odstraňování mrtvé dřevní hmoty z biotopu. Toto by mělo zcela fatální vliv především na společenstva saproxylických druhů a tedy na nejbohatší a ekologicky nejvýznamnější složku biotopu. Dalším limitujícím faktorem by zcela jistě bylo jakékoli plošné (holosečné) odstranění porostů, tj. vznik větších otevřených ploch uvnitř i na okrajích rezervace. Důsledkem by byla razantní změna klimatologických poměrů v chráněném porostu – nižší vlhkost, vyšší průměrná teplota aj., což by mělo zcela jistě negativní dopad na současnou druhovou skladbu bezobratlých.
Doporučení pro management lokality Z předchozího je zřejmé, že pro zachování biodiverzity lokality je pro saproxylické druhy nejpodstatnějším faktorem minimálně zachování, ještě lépe přirozené navýšení současného množství mrtvého i odumírajícího dřeva na lokalitě ve všech jeho formách (stojící souše, torza a pahýly stromů, suché větve na stromech a veškerá ležící dřevní hmota ve všech stádiích rozpadu), zamezit jeho sanaci a odvozu z lokality. Pro zajištění dostatečné velikosti a dlouhodobé udržitelnosti populací společenstva saproxylických druhů doporučuji rozšířit ochranu a výše navržený management na co největší plochu. Doporučuji rozšířit stávající Přírodní rezervaci Jelení bučina o komplex lesa od jižní hranice rezervace až k aluviálnímu porostu Střední Opavy. Důvodem je nejen budoucí dostatečná velikost lesního komplexu, ale především kontinuita různověkých zonálních porostů, jejichž různorodost je předpokladem pro udržení a zejména zvýšení biodiverzity bezobratlých.
Bibliografické údaje k zájmovému území Z PR Jelení bučina nejsou dosud publikovány žádné údaje.
Seznam použitých informačních zdrojů FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp. JELÍNEK J. 1993: Check-list of Czechoslovak Insects 4 (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana, Suppl. 1: 3-172.
5. Údolí potoka Merta
Cíl výzkumu Cílem byl inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) horního úseku toku potoka Merta v úseku cca 2,5 říčních km od pramene. Výzkum byl zaměřen především na specifickou faunu hygrofilních a terikolních druhů, ekologicky vázaných na původní aluvium vodního toku a okolí prameniště, včetně aluviálních lesních porostů. Lokalita se nachází na západním svahu centrálního hřebene Hrubého Jeseníku a spadá do katastru obce Vernířovice.
Metodika Sledovaná lokalita byla navštívena v následujících termínech: 15.8.2009 a 14.9.2010. Důvodem absence návštěv v pozdně jarním období bylo naprosto atypické, od dubna do poloviny června studené a velmi deštivé počasí. Zvláště ve vrcholových partiích Jeseníků, kde se sledovaná lokalita nachází, bylo zcela nemožné provádět jakýkoliv sběr dokladového materiálu. Vzhledem k těmto naprosto mimořádným podmínkám zařazuji do tohoto projektu také výzkum z druhé poloviny roku 2009. Metody sběru materiálu byly použity podle běžné entomologické praxe i doporučené metodiky. Mimo standardních sběrných metod (sklepávání, prosívání, individuální sběr) bylo
na sledované lokalitě využito také dvou specifických metod: vyplavování štěrkových břehů a sběr z mokrého mechu ve vodním toku s následným získáním druhů za pomoci xeroeklektoru. V excelovém zpracování přehledu druhů jsou všechny taxony, včetně čeledí řazeny abecedně. Nomenklatura, až na malé výjimky, je převzata z Check-listu československých brouků (JELÍNEK 1993). Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy jsou komentovány.
Výsledky Na lokalitě Údolí potoka Merta bylo celkově nalezeno 68 druhů brouků (Coleoptera). Z tohoto počtu je 11 druhů zařazeno do některé z kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (dále jen ČS) (FARKAČ et al. 2005) a 2 druhy jsou novými druhy pro historické území ČR: 1 druh je novým druhem pro Českou republiku a 1 druh je novým druhem pro území Moravy. Komentováno je 6 ekologicky nejvýznamnějších druhů. Komentovány jsou druhy ČS (všechny z kategorie ohrožených a vybrané druhy z kategorie zranitelných druhů) a druhy nové pro historické území ČR.
Červený seznam ohrožených druhů ČR: b) kategorie ohrožených druhů ................................................... 3 druhy (Atrecus longiceps, Geodromicus nigrita a Liogluta micans) c) kategorie zranitelných druhů .................................................. 7 druhů (Atheta peeziana, Anthophagus alpestris, Corticeus linearis, Lesteva monticola, Lesteva pubescens, Mniusa incrassata, Quedius riparius a Silvanoprus fagi) d) kategorie téměř ohrožených druhů ......................................... 1 druh (Pterostichus rufitarsis cordatus) Nové druhy pro historické území České republiky: - Nové druhy pro Českou republiku ………..........................… 1 druh (Ochthephilus praepositus) - Nové druhy pro Moravu …………...….....................………. 1 druh (Atheta britanniae)
Ekologicky nebo faunisticky významné nálezy: Staphylinidae: Atheta britanniae – evropský druh, všude velmi lokální. Pravděpodobně druh předhoří a hor. Ekologické nároky neznámé, nejčastěji nacházený v zachovalém lesním prostředí na hnijících houbách, exkrementech nebo mršinách. Nový druh pro Moravu. Atrecus longiceps – vzácný horský druh, žijící v tlejícím dřevě a pod kůrou padlých starých kmenů listnatých i jehličnatých stromů v přírodně bohatém lesním prostředí. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Geodromicus nigrita – velmi vzácný horský druh, vázaný na původní, periodicky přeplavované břehy horských toků. Pravděpodobně predátor ostatních bezobratlých ve štěrku přirozených, nezarostlých plážek a pláží vodních toků. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů.
Liogluta micans – druh přírodně bohatých horských lesů, s neznámými ekologickými nároky. Pravděpodobně hygrofilní druh s primární vazbou na původní břehy vodních toků, rašelinišť, mokřadů a pod. Zde podobně jako ostatní druhy tohoto společenstva v tlejícím listí, dřevě, v hnijících houbách nebo v mechu a pod kameny vlhkých biotopů. V ČS zařazen do kategorie ohrožených druhů. Ochthephilus praepositus – evropský druh s diskontinuálním rozšířením. Velmi vzácný horský druh, vázaný na původní, periodicky přeplavované břehy horských toků. Zde v mokrém mechu s přímým kontaktem s vodou, často na zamechovaných balvanech uprostřed říčního toku. Nový druh pro Českou republiku. Quedius riparius – v ČR velmi vzácný horský druh, podobně jako Geodromicus nigrita vázaný na původní, periodicky přeplavované břehy horských toků. Predátor ostatních bezobratlých na štěrkopískových nebo štěrkových přirozených plážích vodních toků. V ČS zařazen do kategorie zranitelných druhů.
Ohrožující faktory Pro lokalitu Údolí potoka Merta platí stejná kriteria ohrožujících faktorů jako pro charakterem podobné předchozí lokality (Údolí Bílé Opavy, Velký Dědův důl a Sviní důl), tj. především jakákoli regulace či omezení vodního toku a odstraňování mrtvé dřevní hmoty z lesního porostu.
Doporučení pro management lokality Přírodně nejzachovalejším biotopem sledované lokality je přirozený tok potoka včetně jeho aluvia. Pro udržení druhové biodiverzity tohoto biotopu je zásadním faktorem zachování původního toku s jeho pravidelným sezónním cyklem zvýšeného průtoku a obdobím nízké hladiny bez jakékoli jeho regulace nebo omezení. Okolní smrkové porosty jsou převážně hospodářského charakteru, složka mrtvé dřevní hmoty je velmi slabá a tedy i společenstvo saproxylických druhů je poměrně chudé. Přesto podle výše uvedených nálezů toto území zcela jistě potenciál má. Pro zvýšení populací společenstva nejen saproxylických, ale i xylofágních a mycetoxylofágních druhů by bylo velmi vhodné ponechat na lokalitě alespoň část dřevní hmoty (ležící větve a kmeny, zlomy, stojící suché stromy) k samovolnému rozpadu.
Bibliografické údaje k zájmovému území Z lokality Údolí potoka Merta neexistují v literatuře žádné údaje.
Seznam použitých informačních zdrojů FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp. JELÍNEK J. 1993: Check-list of Czechoslovak Insects 4 (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana, Suppl. 1: 3-172.
