1
1. čtení: Ž 100 Píseň: 373 – Ó, sešli Ducha svého Základ kázání: Mk 12, 28-34 Kázání: Milé sestry, milí bratři, zrovna zákoník nebyl daleko od království Božího. Zrovna člověk, pro kterého jsou zákony a předpisy svaté, je nutno jich všech 613 plně dodržovat a dále rozpracovávat do praktické roviny, aby je mohli plnit všichni! Tento zákoník navíc nijak nevyznal Krista jako Pána, natožpak jako Božího Syna či Vzkříšeného. Však to poslední uvedené ještě ani nemohl. Pouze položil Ježíšovi jednu prostou otázku, přijal Ježíšovi odpověď a uznal ji za moudrou. Nic víc – a nebyl daleko od Božího království. Je tohle víra v Ježíše Krista, důvěra Hospodinu? Je takhle prostá? Stačí tak málo, abych se velmi přiblížil Božímu království? Ano. Ano, rozhodně! Stačí pochopit dvě největší přikázání a žít je! Stačí milovat Hospodina, našeho Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí, celou svou silou a bližního jako sebe samého. Aha, tak to není zase tak málo. Takto milovat Boha přece znamená, že nemohu podobnou láskou milovat nikoho jiného – ani svou manželku/manžela, ani své děti či rodiče, ani sám sebe. Když celé mé srdce zabere Bůh, když celou svou sílu, duši a mysl spotřebuji na lásku k Hospodinu, už není místo pro nikoho a nic jiného… Ale přesně o tohle Hospodinu vždycky šlo. Už když Israel přijal toto přikázání jako nejzákladnější vyznání své identity, víry, životního směřování i životní praxe. Nemáš mít v srdci a v mysli a v duši nikoho a nic jiného než Hospodina, svého Pána a Stvořitele. Svou sílu máš věnovat jemu.
2
A zákoník, takový starověký farář, to zrovna mohl docela dobře žít. Ten z dnešního oddílu pravděpodobně ano, když dodá: „Naplňovat tato dvě přikázání je nad všechny celopaly a nad všechny obětiny.“ Tak proč zrovna takovýhle text na neděli Díkčinění? Proč zrovna dnes, když si připomínáme vše dobré, jež jsme dostali, a vlastně to Bohu obětujeme? Protože lidé zrovna lásku snadnou chápou špatně. Ať už k Bohu nebo k lidem. Láska to je takový cit, emoce, prožívání. Zamilovat se, žít spolu z lásky – a když tento cit pomine, tak se rozvést. Nebo když se tato emoce naváže na jinou bytost, skoncovat s předchozím vztahem. Takové vnímání lásky kolem sebe vidíme dnes a denně, a snad je zřejmá povrchnost a pokřivenost takovéhoto obsahu slova „láska“ – vlastně pouhé zamilovanosti. Do Boha se přece zamilovat nejde… A když to někdo tvrdí, je velmi dobře, že je tato zamilovanost už dávno prokázána za patologickou. Boha lze milovat, ale nelze se do něj zamilovat, „zabouchnout“. Milovat Boha celou svou bytostí, vším, co ve mně je, pak znamená, že Bůh je pro mě to nejdůležitější v životě – ve dne, v noci. Tím nejdůležitějším v mém životě nejsem ani já, ani má rodina, ani má práce, ani shromážděný majetek, ani úspěchy a neúspěchy a selhání. A milovat celou silou znamená, že všechno mé jednání, veškerá má vydaná energie směřují ku prospěchu milovaného – ke slávě Boží. Hm, aha. Tak to je prosté a jednoduché, ale vůbec ne snadné. Kolikrát jen za dnešní ráno jsem jednal aniž bych vůbec uvážil vztah mého jednání k Hospodinu… Kolikrát za poslední týden či měsíc. Kolikrát v životě. Kolikrát jsem raději Bohu obětovala pěkně v neděli, než abych milovala druhé stejně jako sebe, tedy ani méně, ale ani více než sama sebe… Proto je ten oddíl tak vhodný na neděli Díkčinění. Úroda je skvělá věc. Je fantastické, že ze země rostou plodiny, které můžeme jíst a které tak dobře chutnají. Je úžasné, že většina z nás už na poli nemusí pracovat. Stačí zajít do obchodu a tam máme
3
potraviny naservírované na stříbrném podnose – a ještě můžeme ohrnovat nad mnohými z nich nos. Je dobře, že můžeme stejně snadno nakoupit oblečení, elektroniku, předměty denní potřeby, hygienické pomůcky, postavené domy nebo vyrobená auta. Ale největším a prvním dobrým darem Božím je možnost Božího království. Není těžké se k němu přiblížit – stačí uvěřit, přijmout a žít ta dvě největší přikázání. A tak si uvědomit za co všechno vděčím druhým lidem. Jak holý by byl náš zadek nebýt našich bližních – ačkoli pána, který vozí potraviny do obchodů, jsme nikdy neviděli. Natožpak toho, který s kombajnem či traktorem pracuje na poli. Nebo toho, kdo naprojektoval a postavil silnice, objevil elektřinu, vyrobil telefon. A podle toho se k druhým chovat: nebýt chytrákem, nebýt pyšná, nevnímat vlastní osobu jako nějak zásadně důležitou. Vždyť my nejsme zase tak důležití nebo nenahraditelní. Já nejsem zase tak důležitá, zejména pokud z celého srdce, duše, mysli a síly milujeme Hospodina. Bůh je ten důležitý! Ale jen když takto miluji Boha, uvědomím si pravdu o sobě a světě kolem: Já bych byl bez bližních naprosto ztracený, pravděpodobně už dávno mrtvý. Ale právě díky bližním a Bohu mohu žít tak jak žiju, to není hlavně můj úspěch a ovoce mé práce! A hle, první krok milování bližního stejnou měrou jako sebe je na světě – vždyť jim za tolik vděčím, tolik jim dlužím! Aha, takže když celou svou bytost upnu k Bohu, tak pak mohu milovat i své bližní, ba dokonce sám sebe, ba dokonce vyrovnaně – bez upřednostňování sebe nebo bližních...! Právě pro chápání tohoto byl ten zákoník nedaleko Božího království. Pokud nejprve miluji Hospodina vším, co ve mně je, jsem uschopněn skrze tuto lásku milovat plně, hluboce a na celý život svého manžela/manželku, své děti, rodiče, bližní, a taky sám sebe. A tato láska k Bohu se mi stává bránou, jíž jsem chráněn před upřednosťnováním sebe nebo druhých. Nebo majetku. Nebo úspěchu. Nebo zaměstnání. Nebo vlastních názorů. Nebo obětí. Nebo viny.
4
Ale tohle pochopit a učit se převádět do praxe vyžaduje také navštěvování bohoslužeb či jiných setkání – a tak víra a láska k Bohu nikdy nebyla a nikdy nebude hlavně moje soukromá věc. Má intimní věc, jíž se mohu věnovat někde v koutku své duše ve skrytém pokojíku u sebe doma. A tak se podívejme kolem sebe navzájem, na ty druhé nejkrásnější Boží dary. Vždyť sedí hned vpravo či vlevo, před námi a za námi. Pozvedněme oči také vzhůru, k tomu prvnímu nejkrásnějšímu daru, totiž k Hospodinu samotnému. A pak na ty třetí, symbolicky vyjádřené tuto neděli tím, co vidíme tady v modlitebně, ale také u sebe doma v ledničce či ve špajzu. A děkujme. Nejprve děkujme, každý den začínejme s díky na rtech za to dobré, co jsme dostali, i kdybychom měli dojem, že je toho tak strašně málo. Děkujme za zaměstnání i peníze, potraviny i oblečení, za péči lékařů a sester a kuchaře. Vždyť mnoho lidí na světě němá ani třetinu toho, co my. Pak, až každý den poděkujeme Hospodinu za dobré, co jsme dostali, poděkujme také lidem kolem nás, kteří nám také dali mnoho dobrého: rodiče, známí, partneři, děti. Protože láska, možná překvapivě, začíná vděčností. Lásku jsme si nedobyli a nezískali, nemáme na ni právo. Lásku lze vždy jenom dostat a dostávat. Lidský život jako takový začíná darem – života, a často také darem lásky mezi dvěma lidmi. A tak je logické, přirozené a nezbytné za ni znovu a znovu děkovat – ať už slovem nebo činem. Tím spíše, když jde o lásku k Bohu z celého srdce, duše, síly, rozumu a mysli. Naše láska k Bohu je až reakcí na Hospodinu lásku k nám. A vlastně velmi podobně to je i pokud jde o lásku rodičovskou, partnerskou nebo přátelskou. A co takové milování Boha znamená ve všední a nudné praxi? Dodržovat Boží přikázání, jako to dělal ten zákoník. Číst Bibli, také proto abych znal Boží řády a vůli - jako to dělal ten zákoník. A ptát se vždy znovu: Co teď mohu udělat, jak mohu nyní reagovat, abych jednala ke slávě Hospodina, našeho Boha, toho nejdůležitějšího v mém životě? Co je to nejdůležitější v životě? Právě jako ten zákoník.
5
A přijímat odpověď Ježíše Krista, vtěleného Boha, ačkoli vypadá bláznivě nebo hloupě. Právě jako ten zákoník. Amen. Píseň: 548 – Chvalmež Boha, ó křesťané Modlitba: Ztišme se k přímluvným modlitbám: Je pro nás těžké často na tebe myslet, Hospodine. Nezvládáme a nestíháme uvážit, jak se naše všední a samozřejmé jednání vztahuje ke tvé slávě. Vždyť tak často si ani nestíháme uvědomit, jak mnoho dobrých věcí máme, většinu naprosto nezaslouženě. Tak tě prosíme, kéž na tebe častěji vzpomeneme. Kéž se po tobě častěji ptáme, kéž se tebe častěji ptáme, co je v životě důležité ba nejdůležitější. A tvou odpověď prostě v důvěře přijímáme, i když ji lidé kolem nás možná považují za hloupou. Prosíme tě také za spravedlnost ve světě. Prosíme za spravedlnost právní, morální, sociální i majetkovou. Přejeme si, aby se všichni lidé měli alespoň tak dobře jako my – nebo i lépe. Rádi bychom, aby se všem lidem dařilo domoci se spravedlnosti už na tomto světě. Myslíme v tuto chvíli na všechny, kdo si nemohou vybírat, co budou jíst a pít, protože mají nedostatek třeba i pitné vody. Myslíme na všechny, kterým je zima nebo se nemají kde ukrýt před žárem slunce. Myslíme na ty, kdo jsou stiženi nemocemi, postiženími a zraněními. Narovnávej, Pane, naše vztahy a vazby, naše systémy a situace. Přimlouváme se také za větší vděčnost mezi lidmi, zejména tady u nás, ale i všude ve světě. Ať si lidé více uvědomují, co dobrého mají, a svou vděčnost dávají najevo sobě navzájem, tobě, ale i zvířatům a stromům, bez kterých bychom nemohli žít. Přimlouváme se za vděčnost vyjádřenou slovy i jednáním. Modleme se MP: Otče náš... Amen
