1. října
275
V Al-Anon často zdůrazňujeme důležitost modlitby. Tato myšlenka vyžaduje určitou úvahu. Kdybych mohla získat to, o co prosím v modlitbě, opravdu by mi to přineslo štěstí? Vím vždycky, co je pro mě nejlepší? Smlouvám s Bohem při modlitbě (“Chci milovat svého partnera, ale jen tehdy, když přestane pít.”), nebo mu dávám instrukce (“Prosím Tě, nedovol, aby se Jirka opíjel!”)? Úvaha na dnešní den Musíme přijmout fakt, že málokterá z nás ví, co opravdu od života chce, a žádná neví, co je pro ni nejlepší. Tato znalost, i když se s tím nechceme smířit, zůstává v rukou Božích. Proto máme omezovat své modlitby na prosby o vedení, o mysl otevřenou k přijetí tohoto vedení, a také o sílu postupovat v souladu s ním. Zdržím se přijetí jakéhokoli rozhodnutí do té doby, než si po spojení se s Bohem budu jista tím, že je správné. Budu se také modlit o to, abych se zdržela i těch nejmenších činností, jejichž cílem by bylo něčí potrestání. „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.” (List Jakubův 1, 17)
276
2. října
Toto je příběh nově příchozí do Al-Anon - která vůbec nebyla nováčkem, protože měla odvahu se vysvobodit ze situace, která jí překážela v činnosti podle programu. Když předsedající viděla na setkání novou tvář, požádala ji, aby o sobě něco řekla. Místo vodopádu nářků na problémy doma (které, jak se ukázalo, byly dosti závažné) - vyprávěla, co ji přinutilo k odchodu ze skupiny, v níž začínala před několika měsíci. „Popravdě hledám skupinu, ve které se budu cítit dobře. Chytila jsem se Al-Anon jako záchranného pásu, kterým pro mě toto společenství opravdu je. Od doby, co jsem se připojila ke skupině, nikdy jsem nevynechala setkání a literaturu Al-Anon jsem četla každý den. Tímto způsobem jsem vstřebala ideu, že jsme si všichni rovni, ve skupině i v celém společenství. Skupina, do níž jsem patřila, byla vedena - slovem vedena mám na mysli řízení všeho železnou rukou jednou z dlouholetých členek. Více než osm let tato žena plnila povinnosti spojené s funkcí asistentky, předsedala setkáním a rozhodovala o programech. Dokonale věděla, co je pro nás dobré. Nemusely jsme za sebe ani myslet. Nepostřehla jsem, že by někdo v této skupině udělal nějaké větší pokroky, a členové se velmi často střídali. Většina z nich na Al-Anon rezignovala - a všichni kvůli této jedné osobě. Já jsem se nevzdala, a proto jsem tady. Doufám, že najdu skupinu, která opravdu jedná podle zásad Al-Anon.“
3. října
277
Nově příchozím, které jsou v opravdu beznadějné situaci, bodré fráze příliš nepomáhají. Nepomáhá ani nadšenecký přístup: „Seber se - Al-Anon pro Tebe udělá zázraky!” Manželka a matka, které se všechno zbortilo, zažila ztrátu domova, žije na sociální podpoře, zatímco manžel je v léčebném ústavu nebo ve vězení, se může cítit dokonce ještě beznadějněji v okruhu radostných, optimistických lidí z Al-Anon, kteří jsou na cestě duchovního znovuzrození. Tito nově příchozí by si měli vybrat patrony, kteří chápou jejich problémy a pomohou jim, s trpělivostí a taktem, přijmout výzvu k duchovnímu zápasu.
Úvaha na dnešní den Vést k novému pohledu na život zoufalou nově příchozí je pro patrona duchovní zkušeností. Učíme se vnímat křehký rozdíl mezi soucitem a chápavým porozuměním. V Al-Anon se nechlubíme vlastními úspěchy; necháváme je, aby se chválily samy. Dobrý patron vždy zůstává ve spojení se svým svěřencem, jemně ho utvrzuje v přesvědčení, že noc je nejtemnější právě těsně před úsvitem, a pomáhá jeho bolavé duši se pozvednout. „Modlím se, abych měla příležitost pomáhat těm, kdo jsou v beznaději; to mě naučí sdílet se s těmi, kdo to opravdu potřebují.”
4. října
278
Zaznamenáno na setkání Al-Anon: „Musím nést vinu jen jedné osoby - svoji vlastní. Jestliže mě alkoholik viní ze svých vlastních problémů, nebudu tuto vinu přijímat; nebudu se ale ani bránit, protože to by vyvolalo zbytečnou hádku. Vím, že mě obviňuje kvůli své bolestné potřebě vybít si vlastní pocit viny na někom jiném. To by ve mně mělo vyvolat jen soucit, nikoli rozhořčení nebo zlost.” Jiná z žen odpověděla: “Chtěla bych tomu uvěřit! Když mi muž začne vyčítat moje údajná provinění, cítím, jako by mi na šíji seděl ďábel s padesáti librami olova v každé kapse!” Úvaha na dnešní den Není důvod, abych se cítila zodpovědná za neuvážené chování jiné osoby. Musím si poradit se svými vlastními chybami. Pokud to budu dělat opravdu poctivě - podle Kroků od čtvrtého do desátého - změna, která nastane ve mně, se odrazí na každém člověku, jehož život se dotýká mého. „Chci zvážit svá provinění na poctivé váze a napravit je, jak to jen budu umět nejlépe. Nechci ale porušit tuto rovnováhu tíhou viny jiných lidí.”
5. října
279
Když si stále opakuji Modlitbu o poklid, mohu upadnout do návyku bezmyšlenkového opakování slov bez uvědomění si jejich významu. To by mohlo otupit jeden z nejužitečnějších “nástrojů”, které Al-Anon nabízí. Jestliže se zamýšlím nad významem každé věty, kterou vyslovuji, mohu ji lépe pochopit a uvědomit si rozdíl mezi tím, co mohu a co nemohu změnit. Slova modlitby obsahují především ujištění, že v mém životě existují určité věci, které nejsem schopna změnit. Na tom, zda se s tím smířím, záleží můj duchovní poklid. Čím usilovněji budu bojovat s tím, co nemohu změnit, tím více mě to bude trápit. „Odvaha změnit to, co změnit mohu” mi dává bezmeznou svobodu k práci na věcech, které jsou mojí záležitostí.
Úvaha na dnešní den Modlitba o poklid vybízí, abych prosila Boha, aby mi dal “odvahu změnit věci, které změnit mohu”. To znamená opravdu věci, ne lidi. Opravdu je hodně věcí v mém životě, které by se měly změnit k lepšímu, ale to se může stát jen tehdy, když zlepším vlastní přístup k věcem a vlastní chování. „V každém problému, velkém i menším, bude Modlitba o poklid účinkovat, jestliže si budu pokaždé uvědomovat význam pronášených slov.”
6. října
280
Občas se stává, že na setkání někdo mluví „dobrým jazykem Al-Anon”, ale ti, kdo tuto osobu znají, vědí, že je to povrchní. Tato osoba hlásá soucit s alkoholikem, ale veškeré pochopení hodí za hlavu v okamžiku, kdy je rozmrzelá, zklamaná nebo rozzlobená. Pak se projeví v plné šíři její skutečné vady, aniž by si to sama uvědomila. Když jsou naše změny jen povrchní a projevují se jen horlivými frázemi k tématu programu, náš pokrok je pomalý a naše návraty k minulým chybám časté. Změna, obnova musí být opravdovým duchovním znovuzrozením. Musí být velmi hluboká, aby byla každá osobnostní vada nahrazena novými, dobrými hodnotami. Úvaha na dnešní den Musím být zcela upřímná ve vztahu k sobě při odhalování chyb, které překážejí mému duchovnímu rozvoji. Soustředěně a s opravdovým úsilím chci nahradit jednu po druhé tvořivými postoji. „Lidem se zdá, že projevují své dobré vlastnosti /.../ jedině zjevnými činy a slovy. Neuvědomují si, že ctnosti nebo jejich opak z nich vydechují v každém okamžiku.” (Emerson: Essay on Self-Reliance, parafráze)
7. října
281
„Než jsem přišla do Al-Anon, žila jsem, jako bych byla uvězněna v těsném a tmavém pokoji a hmatem se snažila vyhnout překážkám, které nebyly vidět. Protože byla tma, stále jsem se zraňovala, protože jsem zakopávala o překážky nebo narážela do neviditelných předmětů. Pak jsem přišla do Al-Anon a dozvěděla jsem se, že je v mé moci rozsvítit, abych mohla jasně vidět svůj život, spatřit jeho dobré i špatné stránky. Stále často zapomínám rozsvítit. Stále se zraňuji. Ale pozvolna se uzdravuji, když více čtu a používám program AlAnon ve svém životě.“ Úvaha na dnešní den Hledáte světlo v hrozivých situacích? Najdete ho v Al-Anon. Nikdo vás nemůže přinutit ho přijmout, ale sami po něm zatoužíte, jakmile se přesvědčíte, o kolik snadnější může být s jeho pomocí boj s každodenními nezbytnými problémy. Jak to vyjádřila jedna ze členek: „Teď vidím všechno úplně jinak.” „...I řekl Bůh: “Buď světlo!...” (První kniha Mojžíšova) „...světlo vždy rozptyluje tmu.”
8. října
282
Použiji trochu zdravého rozumu a zamyslím se nad tím, jestli nezveličuji problémy, které se mi pak jen zdají nesnesitelné. Většina z nás to občas dělá. Například můžeme zveličovat nedorozumění kvůli penězům, nebo nedůležité záležitosti nafukovat do rozměrů obrovských křivd. Aniž si to uvědomujeme, problémy vyhledáváme a jsme schopny ulpívat na maličkostech, které bychom mohly jednoduše „nechat plavat“, kdybychom opravdu toužily po klidu ducha. Úvaha na dnešní den Když nebudu dělat z malých věcí velké problémy, mohu si ušetřit spoustu trápení. Boj o vlastní „práva” často škodí víc, než kdybych se smířila s něčím menším, než jsem očekávala. Jestliže si opravdu cením svého poklidu, budu se vyhýbat tomu, abych dělala z komárů velbloudy. Poddat se a nechat věci být se praxí stává snazším a dává velké vnitřní zadostiučinění. „Kdykoli člověk po něčem bezmezně touží, je tím vnitřně zneklidněn.” (Tomáš Kempenský)
9. října
283
Když mluvíme o zázracích, které se dějí v Al-Anon, často do toho zahrnujeme příběh manžela, který vstoupil do AA a získal střízlivost. Je to vážně zázrak, jenže nepatří nám, ale alkoholikovi. Není naší věcí (a nikdy nebylo) hlídat ho, dělat si starosti o jeho střízlivost, dohlížet, aby nepil a aby se účastnil dostatečného počtu setkání AA. Pokračujeme-li v technice řízení a kontroly, která už způsobila v našem životě tolik zmatků v době, kdy ještě pil, máme zaděláno na problémy. Můžeme a máme být vděčné za změnu, která se s ním stala, ale naší věcí je Al-Anon a my samotné. Tento úžasný program nám pomůže udělat něco z našeho života. Naše odpovědnost za alkoholika se projeví v tom, že mu dáme svobodu starat se o vlastní střízlivost, a že jsme vůči němu vlídné, laskavé a spolupracující.
Úvaha na dnešní den Jakkoli blízký je mi člen AA, má závazky vůči svým přátelům v AA. Musí mít svobodu v realizaci programu vlastním způsobem. Jsem-li opravdu vděčná za to, že přestal pít, nechám ho na pokoji. „Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama.” (První list Tesalonickým 4, 11) „... a nezabývejte se věcmi druhých, do kterých vám nic není.“
10. října
284
Bez víry v Sílu větší než moje vlastní jsem jako loďka bez kormidla vržená do rozbouřených vln. Potácím se od jednoho problému ke druhému. I když odvážně bojuji se živlem, moje vlastní síla a moudrost nestačí. Všichni potřebujeme něco, k čemu se můžeme s důvěrou upnout. Jestliže mě neúspěchy připravily o iluze, nebo mě zklamal někdo, komu jsem věřila, cítím se v nepřátelském světě úplně samotná a bezbranná. Nebudu se zbavovat Boží pomoci a jeho řízení. Vidím, jak funguje v Al-Anon, když se dělíme o zkušenosti, odvahu a naději. Důvěru a pocit důstojnosti získáváme zpět vědomím, že jsme Božími dětmi. Úvaha na dnešní den Jestliže moje víra zeslábla kvůli životním neúspěchům, mohu ji začít získávat zpět, když přilnu k duchovní myšlence podobné té, která je obsažena v Modlitbě o poklid. Tato živoucí filozofie mi dá neochvějný základ víry. „Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.” (Druhý list Korintským 5, 7)
11. října
285
Žena, která má dlouhodobý zvyk ovládat svého manžela, si vůbec nemusí uvědomovat, že ho pořád řídí a napomíná: „Neber si dnes tu modrou košili - obleč si tuhle.” „Rychle, už je čas jít do kostela, měl by ses připravit.” - „Nejezdi nikam autem v tomhle počasí.” - „Tento týden jsi byl čtyřikrát na setkáních AA a je potřeba vymalovat kuchyň.” Maličkosti, které však manželovi upírají svobodu volby a zbavují ho pocitu důstojnosti a mužnosti. Žena hraje roli matky a jedná s ním jako s dítětem, které by si bez jejího vedení nevědělo rady. Úvaha na dnešní den Jestliže jsem na sebe v létech manželova pití nemoudře přejala odpovědnost, kterou měl mít on, zbavím se nyní návyku řídit ho. Díky Al-Anon teď vím, že střízlivost mohla přijít dříve, kdybych bývala schopna se držet zpátky a dovolila alkoholikovi nést důsledky vlastního chování. Budu respektovat jeho práva jednotlivce. „Každý má právo a povinnost se sám rozhodovat. Odpírání tohoto práva jinému ničí jeho charakter.”
286
12. října
Žila jednou jedna žena, milující manželka a matka, která držela nad manželem alkoholikem a třemi dospívajícími dětmi ochranná křídla. Všichni čtyři tak žili a neměli příležitost se samostatně rozhodovat a růst. Samozřejmě se snažili dostat zpod této tíhy, ale marně. Když se jim to na okamžik podařilo, udělali obvykle nějakou chybu a křídla je opět přihrnula. Otec to řešil tím, že se udržoval téměř neustále „pod parou“. Uměl tak šikovně utéci k láhvi, že bez ohledu na to, jak usilovně ho matka hlídala, nepřistihla ho dřív, než se zpil do němoty. Všichni kolem ji považovali za velmi milou osobu a soucítili s ní, že má s celou rodinou tak těžký život. Neměla sama žádný důvod, aby chodila do Al-Anon řešit vlastní problémy - vždyť přece vždycky věděla, co má dělat. Protože však chtěla přimět manžela, aby přestal pít, rozhodla se to zkusit. Zpočátku byla velmi nešťastná, protože některé členky jí říkaly svůj názor bez obalu. Byla velmi rozhořčena, když se snažily jí ukázat, jaké škody způsobuje rodině. Avšak ke všeobecnému údivu se pozvolna začala “ochranná křídla” zmenšovat a ztrácet svou tíhu, a věci se obrátily k lepšímu. Čím dál více si začala uvědomovat, co dělala, a protože měla rozhodnou povahu, začala každý den používat program, což způsobilo, že její další problémy se začaly řešit samy.
13. října
287
Scházíme se v Al-Anon, abychom spolu sdílely své zkušenosti, sílu a naději. Činíme tak účastí na setkáních, diskusemi, pozorným nasloucháním, poskytováním vyžádané rady a telefonickými rozhovory, abychom si vzájemně dodaly naději a poskytly podporu. Je úžasné uvědomit si, že tato důvěrná komunikace není omezena jen na členy jedné skupiny, ale zahrnuje celý svět! Následující slova se dostala do Spojených Států z publikace, kterou vydávají skupiny Al-Anon v Jižní Africe. Úvaha na dnešní den „Nauč se čelit situacím, jak přicházejí; a když přijdou, přistupuj k nim s klidnou rozvahou. Možná nejsme schopny kontrolovat to, co se děje; ale můžeme ovládat náš přístup k věcem.” Tato jasná výpověď z odlehlého kontinentu bude inspirovat lidi z Al-Anon kdekoli na světě při hledání vnitřního pokoje. Ukazuje, jak jsme si vzájemně v našem společenství blízcí. „Obnovte se duchovním smýšlením … vždyť jsme údy téhož těla.” (Efezským 4, 23. 25)
14. října
288
Přicházíme do Al-Anon, protože věříme, že zde je něco, po čem toužíme. Jinými slovy přicházíme, abychom něco dostaly. Zpočátku si neuvědomujeme, že toto dostávání je úzce spjato s dáváním. Brzy zjišťujeme, že naše ochota pomoci druhým má na nás okamžitý a dobročinný vliv. Pokrok v osvojování si programu záleží na uspokojujícím pocitu plynoucím ze sdílení se s druhými, dávání něčeho ze sebe, ať už je to poučení a povzbuzování nově příchozích, přijetí povinností ve skupině, podpora našeho společenství nebo trpělivé naslouchání tomu, kdo má problémy. Úvaha na dnešní den Čím více dávám a čím velkodušněji otevírám srdce a mysl jiným, tím většího dosáhnu růstu v potýkání se s vlastními problémy. V Al-Anon se učím, abych nikdy nesrovnávala to, co jsem dala s tím, co jsem získala. Samo dávání mi zajišťuje odměnu. „Ten, kdo dává, předává dál jen to, co sám dostal od Boha. Nemůže si tyto dary nashromáždit a ponechat je pro sebe, protože by tím zablokoval jejich tok.”
15. října
289
Nová osoba ve skupině je z pochopitelných důvodů rozrušená, roztržitá, a možná i zoufalá. Stejně, jako nám se zdálo na začátku, se jí i její neštěstí zdá nesnesitelné. Neuvědomuje si dosud, že nářkem, pláčem a snahou přechytračit alkoholika situaci jen zhoršuje. Po určité době v Al-Anon se učíme, že se právě tyto věci nemají dělat. Její litanie mohou být dokonce deformovány hysterií - což je také celkem přirozené. To všechno by nás mělo varovat před povrchním posuzováním problémů jiné osoby a před udílením rad, jak by se měla rozhodnout. Musíme jí pomoci, aby se stala schopnou rozhodovat sama. Úvaha na dnešní den Bez ohledu na to, jak se mi zdá situace druhého nesnesitelná, vím, že nejsem schopna ji náležitě posoudit, protože nemohu znát všechna s ní související fakta. Nemohu také hodnotit emocionální bolest jiné osoby podle vlastních zkušeností a pocitů. Mohu ale nabídnout útěchu, naději a uzdravující terapii programu Al-Anon. Naše Osmá tradice říká: „Činnosti týkající se Dvanáctého kroku Al-Anon by se nikdy neměly stát profesionálními.”
16. října
290
Na Al-Anon se obracejí o pomoc nejrůznější lidé - bohatí i chudí, vzdělaní i nevzdělaní, světaznalí i nespolečenští. Občas lze pozorovat, že ti, kteří byli životem více obdařeni, mají sklon se chovat ve vztahu k druhým se shovívavou nadřazeností. Kritizují gramatické chyby, potíže s vyjadřováním nebo nevhodné oblečení. Je dobře, že lidé žijící v iluzi nadřazenosti museli přijít do Al-Anon, protože tady zjistí, že jsou ve společenství rovných. Často se stane, že právě člověk, od kterého by nejméně očekávali duchovní porozumění, vysloví větu, která zasáhne srdce posluchačů a poskytne jim světlo, útěchu a naději. Úvaha na dnešní den Jsem v Al-Anon proto, abych si pomohla v řešení problémů, zbavování se nedostatků, a také abych pomohla druhým najít vnitřní klid, který sama hledám. Nebudu nikoho posuzovat ani kritizovat, ale pokorně přijmu každé dobro, které nacházím ve společenství. „Kdo jsem já, abych posuzovala Boží děti podle jejich vyjadřování nebo toho, jak se oblékají? Budu pozorně naslouchat, abych získala pomoc, kterou mi mohou poskytnout.”
17. října
291
Dvanáct kroků vytváří základ duchovní moudrosti, který se rozvíjí a rozšiřuje naše porozumění, studujeme-li je jeden po druhém. Existuje ale jeden Krok, který by měl být každodenně studován od začátku, protože má neobyčejnou moc lépe pochopit jiné. Je to Jedenáctý krok, který mluví o modlitbě a meditaci. Meditace je klidné a prodlévající zaměření mysli na nazírání duchovní pravdy. Jejím cílem je odklonit naši mysl od problémů, které nás trápí, abychom se povznesli nad křivdy a hořkost, které ovlivňují naše myšlení. Úvaha na dnešní den Vyhradím si aspoň pět minut ráno a večer pro duchovní koncentraci, při níž se budu snažit vyloučit z mysli vše kromě jediné duchovní ideje. Každou meditaci započnu i skončím uvědoměním si Boží přítomnosti. „Pomocí motlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.“ (Jedenáctý Krok)
18. října
292
Krátké zamyšlení nad některými „neuchopitelnými” věcmi: Své postoje obvykle ostatním lidem zjevujeme skrze to, co říkáme a děláme - a také jakým způsobem. Ovšem jen tehdy, jestliže náš přístup opravdu odpovídá tomu, co cítíme. Laskavé chování a vlídná, milá slova mohou pouze zakrývat naše opravdové pocity. Můžeme být dokonce přesvědčeny, že jsme se zbavily trpkosti, jistoty vlastní neomylnosti a sebelítosti, ale jsou-li neustále v nás, budou z nás nějakým tajemným způsobem vyzařovat a popírat to, co se snažíme vyjádřit hraním své role. „Jak to může poznat?” ptá se zmatená žena. „Nikdy nezvyšuji hlas, nikdy se nehádám, snažím se dělat to, co ode mě očekává, a přece mě stále provokuje!”
Úvaha na dnešní den Pouhá změna mého způsobu chování a toho, co říkám a dělám, nijak nedokazuje změnu mého vnitřního postoje. Podvádím sama sebe, jestliže si představuji, že mohu zcela skrýt své skutečné pocity. Tak nebo onak se projeví navenek a budou dále prodlužovat nepřátelskou náladu v mé rodině. Ony rušivé emoce, které se snažím ukrývat, musím úplně vykořenit. „Jsou věci v nebi a na zemi, o kterých se nezdálo ani filozofům.” (William Shakespeare)
19. října
293
Ve velkém klasickém španělském díle Don Quijote vypráví autor o poblouzněném hrdinovi, který vyráží do světa, aby napravil jeho chyby. Během svých cest se utkává s větrnými mlýny, které jsou v jeho fantazii hrozivými obry. Bojuje s nimi svým zrezivělým mečem tak dlouho, až padá vyčerpáním. Neútočíme rovněž my často do vyčerpání sil na větrné mlýny - s použitím těžké zbroje našeho vzteku a obav ze zbytečných problémů, které nejsou hodny všeho toho zbytečného zápasu? Úvaha na dnešní den Ztrácím zbytečně čas a energii bojem se situacemi, které nezasluhují ani vážnější myšlenku? Nedovolím své představivosti, aby vytvářela z malých problémů velké. Budu se snažit vidět každou situaci jasně a věnovat jí právě jen tolik pozornosti, kolik si zaslouží. To je právě ono psychické zdraví, které toužím získat, tak jak o tom mluví Druhý krok. „Bože, dej mi vnímavost pro proporce, abych dokázala rozpoznat rozdíl mezi drobnou příhodou a opravdovou krizí.”
20. října
294
Naše Hesla jsou jasná a prostá; přesto mohou mít různý význam pro různé lidi. Je přirozené, že si je trošku přibarvujeme v souladu s naší zkušeností a v reakci na slova a myšlenky. Například heslo „Nechej být a předej Bohu” si někteří mohou vykládat tak, že vše, co je potřeba udělat, je vyhýbat se veškerým problémům a výzvám, a Bůh za nás nějakým magickým způsobem vykoná celou práci. V tom, že Bůh dal svým dětem svobodnou vůli, inteligenci a rozum, jistě byl nějaký záměr. Můžeme se plně rozvinout jedině tím, že tyto dary budeme užívat k řešení každodenních problémů. Úvaha na dnešní den Mohu být připravena podřídit se Božímu vedení a pokorně o ně prosit, ale zároveň musím spolupracovat tím, že udělám svůj díl práce. Jestliže jsem upřímně otevřená, On mi svou vůli odhalí krok za krokem, den po dni; ale musím ji vyplnit. „Podřízení se Boží vůli nám nedává povolení k nečinnosti. Každá z nás se musí snažit plnit Boží vůli. On nám ji odhaluje způsobem, kterému porozumíme, až se dopracujeme k ochotě a uvědomění.”
21. října
295
Jedna z vět, které slyšíme v Al-Anon, je: „Nikdy nezpytuj svědomí nikoho jiného, jenom sebe.” Může nás to udivovat, jestliže si myslíme, jako si to myslí mnohé z nás, že všechno naše neštěstí je způsobeno chováním alkoholika. Rády omlouváme samy sebe, když vysvětlujeme, co ten druhý udělal šokujícího a neodpustitelného! Jak tedy, ptáme se, může někdo tvrdit, že my jsme udělaly chybu? Postupně začneme chápat, že jsme mnohokrát mohly jednat s větší moudrostí. Možná jsme kritizovaly činy, které jsme si nemusely tolik brát. Způsobily jsme si mnoho problémů zbytečnými poznámkami. Nakonec vidíme, že skutečně máme proč zpytovat vlastní svědomí.
Úvaha na dnešní den Mám ve zvyku kritizovat jiné? Naučím se Žít a nechat žít. Jsem plná strachu, když si s hrůzou představuji, co přinese budoucnost? Nechám to být a odevzdám Bohu, a budu žít tímto jediným dnem. Zhoršují rodinnou situaci moje výbuchy vzteku, nekontrolovaná slova a skutky? Budu si připomínat Mysli, pak jednej. Jsem neustále ve stavu neklidného zmatku? Použiji v praxi První to důležité. „Hesla jsou pro mne velkou pomocí při provádění důkladné a nebojácné morální inventury sebe samé.”
22. října
296
Jakmile jsem se při hledání klidu ducha pohroužila úplně do programu Al-Anon, vnímám, že se musím oddat úsilí pochopit své vlastní motivy a sklony, a opravit ty, které mi komplikují život. Dosáhnout úplného porozumění sobě samé je věc těžká, pokud ne dokonce nemožná. Jestliže však máme odvahu se přiznat bez klamání sebe samé ke skutečným motivům svých činů, můžeme se o sobě mnoho naučit. Můžeme, jestliže nedovolíme, aby neurčitý pocit viny zastínil naše dobré vlastnosti, které v sobě musíme rozpoznat a stavět na nich. Úvaha na dnešní den Zpytovat vlastní svědomí neznamená soustředit se pouze na své chyby, takže dobré vlastnosti zůstanou ve skrytu. Rozpoznání dobra není znakem pýchy nebo domýšlivosti, jak bych se mohla bát. Jestliže rozpoznávám své dobré vlastnosti jako Boží dar, mohu tak činit s upřímnou pokorou a pociťovat zároveň radostné zadostiučinění z toho, co je ve mně příjemné, láskyplné a velkodušné. „Jsem štědřejší, lepší, než jsem si myslel. Nevěděl jsem, že je ve mně tolik dobra.” (Walt Whitman)
23. října
297
Občas je dobré přehodnotit běžnou známou frázi, zamyslet se nad ní, rozpitvat ji na části a získat její ukrytý význam. Slyšíme, jak někdo říká: „Sám sobě stojí ve světle.” Tento obrázek nám jasně ukazuje, že bráníme vlastnímu štěstí pomýleným myšlením. Postavme se stranou, aby světlo padalo také na nás a na všechno, co děláme, abychom mohly spatřit sebe a naši situaci s opravdovou jasností. Díky Al-Anon není nutné, abychom stály samy sobě ve světle a musely se snažit řešit své problémy v temnotě. Způsoby a prostředky, které nabízí AlAnon, rozjasnily cestu mnoha tisícům lidí žijícím v beznaději, takže o jejich síle nemůže nikdo pochybovat. Úvaha na dnešní den Když stojím před problémem, který se mi zdá být neřešitelný, a cítím se uvězněna v situaci, z níž nenacházím východisko, zeptám se sama sebe, jestli nejsem sama sobě překážkou. Musím najít nejlepší úhel pohledu, z něhož budu schopna správně odhadnout své těžkosti tak, jak doopravdy jsou tehdy dostanu odpověď. „...a světlo bude svítit v temnotách a učiní všechno jasným jako ve dne.”
24. října
298
Jednou se na jednom z večerních setkání zdálo být až neobvykle mnoho stížností od členů - na to, že jim v životě chybí mnoho věcí, na které podle svého názoru mají právo; na alkoholikovo chování; a obecně na těžký život. Jeden velmi otevřený člověk řekl: „Víte, tohle všechno zní, jako by někteří z nás dětinsky očekávali, že život bude plynout jen tak bez problémů. Vzpomínám si na dávno vysílanou rozhlasovou komedii, v níž bylo hlavní myšlenkou: „Musíte prostě brát to špatné s tím dobrým.“ Odpovídá to i filozofii Al-Anon, protože nám to říká, že musíme na naší cestě přijmout určité těžko stravitelné zkušenosti a nezapomínat zároveň všímat si i dobrých věcí. Úvaha na dnešní den Čekám, že se bude v životě všechno vyvíjet tak, jak chci já? Možná bych se měla pozorně podívat na tato svá očekávání a posoudit, jestli jsou v mé konkrétní situaci realistická. Jestliže se stále snažím dosáhnout na hvězdy, mohu přitom promeškat mnoho dobrých věcí zde v mém malém světě. „Modlitba o poklid ducha je dokonalým lékem proti nespokojenosti.”
25. října
299
Lidé často žasnou, když vidí, jaké životní změny přináší program Al-Anon těm, kteří ho používají. Zde je jeho tajemství: je založen na základní etické filozofii, která je známá od pradávna a je vyslovena v tak rozdílných knihách, jako je Bible nebo Ezopovy bajky. Vlídné chování k s našim bližním doporučuje sv. Pavel v listu Galatským (Ga 5,22): „Ovocem ducha je láska, radost, pokoj, vlídnost...” Stejná myšlenka se objevuje v bajce o větru a slunci, které se přely, kdo z nich rychleji svlékne plášť z člověka jdoucího po cestě. Když vítr silně a studeně foukal, člověk se ještě více zachumlal do pláště; když zasvítilo slunce, jeho teplo způsobilo, že si člověk plášť sundal. Úvaha na dnešní den V Al-Anon je stejná myšlenka opakována mnoha způsoby, které ukazují, že silou a nucením nemůžeme dosáhnout nic. Budu si připomínat, že nemám být příliš zatvrzelá ve svých soudech a činech. „Laskavost je největší silou na světě...”
300
26. října
První ze Dvanácti kroků: „Přiznali jsme si, že jsme bezmocní...”, je často považován za nejtěžší ze všech. Pro některé z nás je nicméně stejně těžký Druhý krok, protože vybízí, abychom připustily, že naše jednání nebylo vždy úplně rozumné. Například: Častým navyklým chováním, které je v rozporu s rozumem a kterým ničím sama sebe, je dělání velkých výstupů z malých problémů. Neděláme to proto, že by nám snad chyběly velké problémy – kdepak! Jsme zkrátka tak přetížené, že se nám všechno zdá nesnesitelné a neumíme rozlišit, co je opravdu podstatné a důležité a co můžeme ignorovat a zapomenout. Úvaha na dnešní den Kdykoli se mi přihodí něco, co mě rozčílí nebo zklame, zastavím se na chvíli a zeptám se sama sebe: „Je to hora nebo krtinec?” Zkrátka nechci ztrácet čas a psychickou energii bezvýznamnými věcmi; uchovám si je, abych si mohla poradit s těmi vážnými. „Někteří lidé se velmi starají a zmítají, strkají a tlačí, rozhrnujíce malé krtince, aby z nich vytvořili velké hory.”
27. října
301
Když v Al-Anon zkoušíme vstřebat příliš mnoho příliš rychle, můžeme ztratit odvahu a jeho program opustit. Uvědomme si, že filozofové všech věků se zabývali těmito pravdami po celý svůj život; a protože náš rušný život nám ponechává málo času pro meditaci a studium, bylo by moudré čerpat z tohoto programu pozvolna a soustředit se vždy na jednu myšlenku. Úvaha ne dnešní den Zvolím si jednu myšlenku z jednoho ze Dvanácti kroků nebo jednu větu z četby Al-Anon a pokusím se je používat každý den. To mi dodá malý zárodek pocitu bezpečí, ke kterému mohu přidávat další představy, jak budu potřebovat. V tomto procesu shledáváme důležitým používat heslo „Pomalu, ale jistě.” Nebudu se snažit pochopit celý program najednou, aby nevznikl zmatek a chaos. Budu si pamatovat, že nejdůležitější věcí je používat to, co jsem se naučila, aby to pro mě začalo pracovat ve všech událostech mého každodenního života. „Kdybych se v Al-Anon nenaučila nic jiného než dávat ruce pryč od toho, co mi nepřísluší, to samo už rozjasní a zlepší můj život.”
28. října
302
Čas od času přijde období, kdy se nás zmocní pocit lítosti nad sebou; jsme zahlceny problémy, kterým musíme čelit. Stává se to obvykle hlavně tehdy, kdy jsme se začaly snažit změnit naše mínění o sobě samé a o našem vztahu k jiným. Ze začátku můžeme být příliš zkoumavé a snažit se vyřešit příliš mnoho věcí najednou. Existuje dosti spolehlivý recept na tento stav mysli: Vytěsnit z hlavy všechny myšlenky kromě jediné: „dnes” - a jak tento dnešní den využít. Úvaha na dnešní den Tento den je můj. Je jedinečný. Nikdo na světě nemá právě takový den. Má v sobě souhrn mých zkušeností z minulosti a všechen můj potenciál do budoucna. Patří mně samotné a mohu si s ním udělat, co budu chtít. Mohu ho vyplnit radostnými chvílemi nebo ho zničit zbytečnými starostmi. Jestliže mi přijdou na mysl bolestné vzpomínky z minulosti nebo obavy z budoucnosti, zbavím se jich. Nemohou mi zkazit tento den. „Dnešní den je zvláštním Božím darem. Jak ho využiji? Čím méně dovolím jiným, aby ho ovlivňovali, tím větší klid a spokojenost získám.”
29. října
303
Přijímáme mnoho rozhodnutí – od malých, každodenních, která jsou jen výběrem mezi nedůležitými věcmi, až po opravdu velká, která se týkají důležitých změn v našem životě. Ať už jsou to rozhodnutí malá nebo velká, vždy je lepší si uchovat určitou rozvážnost, kterou situace vyžaduje. Jestliže se týkají jiných lidí, je dobré brát zřetel též na lásku, velkomyslnost, toleranci a prostou laskavost. Tak můžeme přijmout rozhodnutí, s nimiž budeme moci v klidu žít. Jestliže rozhodnutí, které chceme učinit, je plné zloby, pocitu křivdy nebo hořkosti, bylo by moudré se ho zdržet, dokud nepomine hysterie a my budeme schopny v klidu zvážit všechna fakta. Úvaha na dnešní den Budu si pamatovat, že rozhodnutí, které činím v době krize, nemusí být shodné s tím, které bych přijala, až krize pomine. Nebudu činit zbrklé a unáhlené kroky, kterých bych později mohla litovat. „Všechna naše rozhodnutí jsou přijímána v nějaké náladě či rozpoložení mysli, která se jistě změní.” (Marcel Proust)
30. října
304
Tolik jsme si zvykly považovat Al-Anon za společenství, že občas zapomínáme, jaký to má význam pro každou z nás osobně. Velký slovník anglického jazyka toto slovo definuje jako: „Spoluúčast, společenství zájmů, citů a potřeb; duch bratrství ... obzvláště duchovního, atd.“ Ve společenství dáváme mnoho ze sebe a čím více dáváme, tím více dostáváme. Jestliže dělám, co mohu, abych pomohla jinému členu společenství v jeho těžkostech, a snažím se, aby on nebo ona pochopili problém a přistoupili k němu duchovně, ve skutečnosti dostávám více než dávám, protože se učím rozpoznávat vlastní myšlenky a vyjasňovat si je. Mnoho řešení různých mých osobních těžkostí jsem odhalila během pomáhání někomu jinému. Úvaha na dnešní den Dobro, které získávám skrze duchovní nauku AlAnon, mi bude přinášet nejlepší výsledky, když využiji možnosti podělit se o ně s někým jiným. V tomto společenství jsem jen prostředníkem Boží pomoci. „Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? ...” (Římanům 2, 21)
31. října
305
Al-Anon není žádná organizace; nemá ředitele ani vedoucí. Je to společenství sobě rovných lidí, které spojuje něco jako „nevynutitelná poslušnost”. Znamená to, že každá skupina vede práci Al-Anon podle duchovních zásad, které jsou obsaženy v našich Tradicích, které členové přijímají a následují z vlastní vůle a nejsou nikým řízeni nebo nuceni. „Ale“ - někdo může říci - „Čtvrtá tradice říká, že každá skupina by měla být nezávislá. Neznamená to, že můžeme vést naše setkání, jak nás napadne, používat jakoukoli literaturu a obecně dělat věci, které nám vyhovují?” Odpověď zní, že nezávislost proklamovaná „Čtvrtou tradicí” má své hranice v tom, co je dobré pro společenství jako celek. Jestliže některá skupina odstoupí od myšlenek a způsobů jednání, které je největším dobrem pro většinu členů Al-Anon, bere na sebe odpovědnost za zničení společenství, od něhož všichni očekáváme pomoc. Jestliže skupina naráží na otázky nebo problémy, najde odpověď ve Dvanácti tradicích. Proto je tak důležité, aby je znala každá z nás. Zdraví a jednota celého Al-Anon závisí na spolupráci všech skupin. “Každá skupina by měla být autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují jiné skupiny nebo Al-Anon nebo AA jako celek.”
