1. dubna
92
Spokojený, vyrovnaný člověk necítí potřebu hledat chyby u jiných lidí. Pokud je naše myšlení založeno na tom, že jedna kritická myšlenka stíhá druhou, může se tento návyk neustálého posuzování druhých stát naší největší chybou. Tato kritičnost může nakonec zničit lásku, což dále vede k sebelítosti, protože lidé se k nám nechovají tak, jak bychom chtěli. Nemohu změnit jiného člověka, a nemám právo se o to pokoušet. To, co mohu udělat, je, že změním svůj pohled na život, abych mohla vidět dobré a příjemné vlastnosti jiných lidí. Mohu toho docílit, když budu žít podle programu Al-Anon. Úvaha na dnešní den S pomocí Al-Anon mohu změnit svůj starý opotřebovaný způsob pohledu na svět v nový – plný světla. Často jsem viděla, jak se to daří mnoha lidem, se kterými jsem se setkala v Al-Anon. Když vidím tyto změny u jiných, vím, že se mohou udát i u mě. „Prosím mou Vyšší Sílu, aby mi pomáhala měnit malá vítězství ve větší tím, že se budu snažit prožít každý den, jak nejlépe dovedu, pro sebe i pro každého, koho potkávám.“
2. dubna
93
Program Al-Anon opravdu funguje, protože nám pomáhá odvrátit pozornost od sebe samých. Pokud neustále myslíme na křivdy a „prohřešky“ alkoholika, je naše mysl příliš zmatená na to, aby byla schopna přijmout nové myšlenky. Odhodím tento zbytečný strach a soustředím se na posílení svého rozhodnutí přijmout každý nový den se vším, co s sebou přinese. Když moje mysl i mé emoce budou díky postupu podle jednoho ze Dvanácti kroků nebo některého hesla (např. „Nechej být a předej Bohu“) osvěženy a uvolněny, budu lépe schopna na vlastní těžkosti hledět ze správného úhlu. Úvaha na dnešní den Když se nebudu tolik soustředit jen na sebe, nebude tak snadné mě zranit lehkomyslností a nespravedlností. Kritické situace mě nezdolají, jestliže nedovolím, abych zveličovala malé problémy. „Modlím se, aby ve mně rostla schopnost využít každý den s vyrovnaností a moudrostí, okořeněnou humorem. S Boží pomocí se mohu naučit nezveličovat malé problémy.“
3. dubna
94
V Al-Anon opravdu není těžké uvěřit na zázraky. Vidíme takové zázračné změny u nově příchozích, kteří překypovali sebelítostí a zlostí a byli posedlí strachem. Možná se ani jejich domácí situace s alkoholikem markantně nezlepšila; a přece to, co se naučili v Al-Anon, působí obrovskou změnu v jejich pohledu na věci. Získávají důvěru a rovnováhu. Vylézají z ulity, zajímají se o problémy jiných, které se podobají jejich vlastním. Všechno je výsledkem zdravého smyslu pro spiritualitu obsaženého v programu Al-Anon; přesto je slovo „zázrak“ nepochybně výstižným výrazem pro popis výsledků tohoto působení. Úvaha na dnešní den Prvním darem, který nově příchozí dostává v Al-Anon, je naděje. Když vidí, jak si jiné poradily se svými problémy, když poslouchá vyprávění o ještě horších situacích, než je její vlastní, když je prodchnuta atmosférou lásky a dobré vůle, vrací se domů s novým přístupem k životu. „Kéž jsem vždy ochotna pomáhat nově příchozím, aby získaly odvahu a důvěru, která dřímá v každé z nás. Budu se takto snažit pomoci Al-Anon udělat další zázrak.“
4. dubna
95
Každá z nás určitě zná pocit beznadějného zoufalství z pokusů promluvit alkoholikovi do svědomí v době, kdy je zrovna v opojení. Žádné vysvětlování, slzy ani scény k němu neproniknou. Nemá smysl „vítat“ navracejícího se opilce,, plného pocitů viny, záplavou silných slov. Alkoholikova reakce nebude v takové chvíli o nic smysluplnější než naše. Kdybych šla do cizí země, předpokládala bych, že tam každý bude rozumět mému jazyku? Alkoholikovi v akutní fázi připadáme také nesrozumitelné. Nemluvíme jeho řečí, a on není schopen rozumět té naší. Úvaha na dnešní den Chci-li zlepšit svou zdánlivě beznadějnou situaci, začnu s ní pracovat, když jsou věci nejtěžší. To je ta velká chvíle – NE okamžité akci, NE bezhlavým řečem; zachovat mlčení a klid, které jsou prosté hněvu a sebelítosti. To je přesně ta chvíle na heslo: „Nechej být a předej Bohu.“ „Kolem mnoha věcí musíš projít se zacpanýma ušima a myslet raději na věci, které ti přinášejí klid duše. Užitečnější je odvrátit oči od věcí, které se ti nelíbí, než zůstat otrokem hádek.“ (Tomáš Kempenský)
5. dubna
96
Jedna naše členka kdysi řekla: Dvanáct Kroků je pro tak zoufalé lidi, jako jsme my, nejkratší cesta k Bohu. Když je přijmeme a užíváme je, zjistíme, že otevírají cestu k využití možností daných nám Bohem - možností, které jsme v nás nechávaly dřímat. Jsou pro nás jako lék, který se mnozí z nás neobtěžují užívat, přestože může vyléčit ztracené naděje, zoufalství, zlost a sebelítost. Proč to tak je? Možná, že máme hluboko zakořeněné přání mučednictví. Vědomě můžeme věřit, že toužíme po pomoci, ale nějaký neznámý, skrytý pocit vlny způsobuje, že v hloubi vlastně toužíme po trestu a utrpení více než po osvobození od takovéhoto života. Úvaha na dnešní den Opravdu nikdo nemusí trpět neštěstím a roztrpčením nebo být zbaven kladných stránek života. Východisko můžeme najít každodenním studiem Dvanácti kroků. Tato zdravá duchovní filozofie nám pomůže najít cestu k dobrému životu. „Modlím se o ochotu přijmout obtížně dosažitelnou disciplínu Dvanácti kroků. Řízení se takovýmto návodem působí, že život stále více stojí za to.“
6. dubna
97
Pro vlastní dobro chci chodit na setkání Al-Anon s otevřenou myslí, připravena přijmout nové myšlenky. Pro vlastní dobro chci uvádět tyto myšlenky do svého života. Jdu-li na setkání s uzavřenou myslí, připravena jen kritizovat to, co slyším, je to tak, jako kdybych se chtěla napít lžičkou z Niagarského vodopádu. Každé setkání Al-Anon má v zásobě něco důležitého pro ty, kdo poslouchají a dělí se o svou vlastní zkušenost. Musím být ochotná poslouchat a podělit se. Úvaha na dnešní den Budu pamatovat, že do Al-Anon si chodím pro poučení a emoční podporu, které nenajdu nikde jinde. Dostává se mi pomoci od těch, kteří mi rozumějí. Chci je prosit o to, aby mi pomohli vidět mé chyby, které mohou být pro mě těžce rozpoznatelné. Vím, že nemusím přijímat všechno, co jiní říkají, ale přemýšlení o tom, co uslyším, mě nasměruje na správnou cestu. „Modlím se o to, abych vždy mohla přinést uzdravující a pomáhající poselství svým kamarádkám v Al-Anon, a modlím se o ochotu hledat dobro v tom, co ony říkají mně.“
7. dubna
98
Na setkání Al-Anonu někdo řekl: „Já přece musím alkoholika krýt; co by si o mě pomysleli sousedi a příbuzní, kdybych to nedělala?“ Jiná osoba přiznává, že musí omlouvat alkoholika u zaměstnavatele, aby nepřišel o práci. Další chodí do práce, aby pomohla vyrovnat účty, za které zodpovídá „hlava rodiny“. Musíme se opravdu takhle obelhávat - snažit se uvěřit, že takovéto krátkodobé počínání má nějaký význam? Uvědomujeme si, že to jen prodlužuje jeho agónii? Víme přitom, že je to nemoc progresivní. Věřme, že nevyhnutelné zhroucení alkoholika může být daleko horší než to, které by nastalo, kdybychom mu dovolily – aniž bychom se vměšovaly – zodpovídat za jeho vlastní závazky a chyby.
Úvaha na dnešní den Když neochraňuji alkoholika před následky pití a dovolím mu dostat se do kritické situace, nezodpovídám za to, co se stane. Neměla bych vyvolávat krizi, abych „přivedla alkoholika k rozumu“ – ale musím mít odvahu udržovat odstup, abych takovéto krizi nezabraňovala. „Modlím se k Bohu, aby mi pomohl porozumět, že osud alkoholika není v mých rukou. Ponechávám Bohu všechno, co se má stát, a vyvaruji se vměšování do Jeho plánů.“
8. dubna
99
Mohla bych stát na mořském břehu a, jako kdysi legendární král Kanut, snažit se poroučet vlnám? Stejně neplodné je snažit se kontrolovat alkoholika. Přesto právě tohle bych dělala, kdybych silou své vůle chtěla vynutit abstinenci. Musím poctivě přiznat, že nejsem schopna řídit ani své vlastní myšlenky, slova a počiny. Mám hodně co zlepšovat na sobě samé. Mou první povinností je vytvořit si opravdu uspokojivý způsob života pro sebe samu. Proto musím na sobě pracovat, odstranit nedostatky svého charakteru, poradit si sama se sebou i s jinými. Úvaha na dnešní den Budu věnovat své úsilí tomu, abych překonala své nedostatky a ovládala své impulzivní počínání a slova. Tak mi nezbude čas na to, abych se soustředila na přetváření alkoholikova charakteru. Jakmile se přestanu vměšovat a ochraňovat, alkoholik si může uvědomit, že střízlivost je jeho osobní a individuální problém, který nikdo nemůže vyřešit za něho. „Modlím se za to, abych pochopila, že spása žádného jiného člověka nezávisí na mně, ale na něm samém a na Bohu.“
9. dubna
100
Někdy se dostaneme do tak těžké situace, že se nám zdá jako dlouhá a vleklá krize, s níž si nejsme schopny poradit a od níž nemůžeme utéct. Takový problém neustále okupuje naše myšlenky, stále dokola, a čím více na něj myslíme, tím hlouběji se propadáme do zoufalství. To je okamžik, v němž se musíme rozpomenout na nějaké prosté a jednoduché heslo nebo větu, a opakovat si je tak dlouho, dokud nenaplní naši mysl a nenahradí tak myšlenky na sužující problém. Může to být Modlitba o poklid ducha, nebo myšlenka podobná té, kterou jedna členka Al-Anon poslala na Fórum: „Děkuji Ti, Bože, za to, že vím, že na tom trní jsou i růže.“
Úvaha na dnešní den I v těch nejtemnějších životních problémech mohu najít ukryté dobro. Mohu se naučit toto dobro hledat a soustředit se na ně. Hodně záleží na tom, abych se ke svým problémům stavěla čelem, klidně ohodnotila jejich pravou podstatu, bez zveličování, a pak je překonala inspirující myšlenkou. „Zkušenost, že nás svými ostny růže poraní, způsobuje, že zapomínáme na jejich květy. Nemůžeme čekat, že si budeme moci užívat krásy, barev a vůní života, aniž bychom přijaly i zraňující a trpké okamžiky, s nimiž se učíme zacházet v Al-Anon.“
10. dubna
101
Co vlastně v životě doopravdy hledám? Zajímavé činnosti? Splnění závazků vůči rodině a přátelům? To, že ze sebe udělám člověka, se kterým pro mě bude krásné žít? Možná, že všechna tato předsevzetí neuskutečním. Přesto mi tato práce a sledování vlastního pozvolného růstu přináší hodně radosti. Jednou z dobrých metod je provést důkladnou morální inventuru a zkoumat motivy svého jednání. Musím porozumět, proč dělám a říkám to, co dělám a říkám. To mi pomůže pochopit, jaký člověk ve skutečnosti jsem, a dodá mi to konstruktivní nápady, abych zlepšila to, co se mi na mně samé nelíbí. Úvaha na dnešní den Mnohem jednodušší je být upřímný k jiným než k sobě. Všichni jsme do určité míry spoutáni svou potřebou ospravedlnit svá slova a své činy. To, že připustím své chyby - sama sobě, Bohu a jiné lidské bytosti - tak, jak doporučuje Pátý ze Dvanácti kroků, mi umožní spatřit záblesk toho, jak nádherným člověkem bych mohla být. „Budu se modlit za sebenaplnění a vědomým úsilím pokročím na cestě k získání vnitřního míru. To je můj konečný cíl, který v sobě zahrnuje i všechny ostatní.“
11. dubna
102
Nově příchozí v Al-Anon se často ptají, proč alkoholici pijí. Zajímají se zjevně spíše o to, proč pijí, než aby zjišťovaly, proč má pití jiné osoby na ně samotné tak destruktivní vliv. Příčiny alkoholikovy zoufalé potřeby úniku, který hledá v pití, je obtížné vysvětlit i pro školené psychiatry. Musíme se smířit s tím, že alkoholika trápí zvláštní nemoc. K touze po střízlivosti a abstinenci mu může rodina pomoci změnou způsobu svého myšlení a konání. V Al-Anon se učíme, jak překonávat své vlastní sebedestruktivní postoje. Úvaha na dnešní den Jak požehnanou úlevu nám dává vědomí, že se můžeme postavit problémům čelem plni důvěry, naděje a duševní pohody! Schopnost rozpoznat a připustit své vlastní nedostatky se vzrůstající upřímností nám otevírá dveře do nového světa, a často vede i ke zdánlivě zázračné změně u alkoholika. „Oprostím se od falešných představ, že mohu jednoduše bojovat s alkoholikovou nemocí. Nemusím trpět nemocí druhého, pokud jsem sama ochotna přijmout pomoc. To samo nepřímo alkoholikovi pomáhá.“
12. dubna
103
Zoufalství – kolik z nás jím trpí! Přesto si neuvědomujeme, že to není nic jiného než nedostatek víry. Pokud se budeme ochotni obracet k Bohu o pomoc až po krajní mez, bude po zoufalství. Jestliže máme problém a nevidíme řešení, je to jen proto, že si myslíme, že všechno musíme vyřešit samy. Musíme mít na paměti, že naše lidská moudrost a důvtip často selhaly, aniž by přinesly očekávaný výsledek. Možná, že přílišná tíha našich problémů způsobila ztrátu naší víry. Možná, že tato víra nikdy nebyla součástí našeho života a my nejsme přesvědčeny, že ji potřebujeme. V Al-Anon zjišťujeme, že je možné vypozorovat reálnost a působivost víry jako dobro konající síly. Když se citově oprostíme od problémů, které nás zavalují, a dovolíme, aby je vzal Bůh do svých rukou, zjistíme, že Božský princip skutečně má své místo v našem životě.
Úvaha na dnešní den Přirozená víra je opravdovým darem, ale tento dar není nikdy odmítán nikomu, kdo cítí potřebu opory a má vůli ji hledat. Když svou vůli vědomě podřídím vůli Boží, uvidím, jak víra pracuje v mém životě. „Své štěstí nacházím v neochvějné víře, protože bez ní jsem bezradná a opuštěná.“
13. dubna
104
Není divu, že AA i Al-Anon podtrhují důležitost života “den po dni“. Kolik drahocenného času promarníme tím, že se stále vracíme k chybám a nevyužitým možnostem z minulosti! Často v chorobné představivosti spekulujeme na téma „co by se mohlo stát“. „Včera“ nemá pro nás žádnou cenu kromě zkušenosti. Tato zkušenost může být využita k utváření dnešního dne a tím zlepšovat budoucnost. Zpočátku může být velmi těžké vymanit se z takovéhoto způsobu myšlení. Velkou úlevou je však zjištění, že můžeme ze sebe shodit tíhu minulosti a těšit se z přicházejícího zítřku, místo abychom se ho báli.
Úvaha na dnešní den Oprávněná „bolest nad minulosti“ může značit vědomí, že jsme někomu ukřivdili. Pocit viny může být uzdraven, pokud tomu člověku prokazujeme laskavost na každém kroku. Žal ze ztracených šancí lze z naši paměti vymazat tím, že se budeme snažit ode dneška rozhodovat moudřeji. „Modlím se, abych byla osvobozena od návyku trápit se minulostí a také o to, abych nedovolila své obraznosti malovat budoucnost černými barvami. Zapamatuji si, že žít můžeme jen současností, a že zbytek života patří k minulosti anebo je nejistý.“
14. dubna
105
Proč některé z nás lépe chápou program AlAnon a snadněji jej využívají k řešení problémů než jiné? Ty, které z programu těží nejvíce, mají odvahu postavit se těžkostem a nezasouvají je do temných zákoutí mysli, kde pak tyto těžkosti mohou způsobit hlodající nemoc duše. Většina z nás si myslí, že ví, v čem je náš problém. Víme to ale opravdu? Jedním z mnoha způsobů, jak poznat skutečnou povahu problému, je vypsat jej podrobně na papír. Slova na papíře můžeme vidět a opravit, až se náš přístup změní; to může pomoci vidět věci jasně. Neměl by to být katalog stížností na druhé, ale pokus poctivě popsat problém. Tak odhalíme, že také my jsme samy způsobily některé problémy, ne jenom ti druzí. Úvaha na dnešní den Vypočtu-li dobré i zlé stránky své situace, získám nové sebepoznání. Začnu napravovat své problémy proměnou sebe samé. Nikdy nebudu nutit někoho jiného, aby se změnil, protože to nepomůže nikomu z nás. „Protože vím, že jen úplná upřímnost vede k porozumění sobě samé, modlím se, aby mi má Vyšší Síla pomohla vyvarovat se toho, abych sama sebe obelhávala.“
15. dubna
106
Omlouvá nás něco, když se zlobíme na osobu v alkoholovém opojení? Samozřejmě že ne, jestliže opravdu souhlasíme s faktem, že alkoholismus je nemoc. Zlepšily snad někdy situaci výbuchy hněvu, obviňování a výčitky? Nezvětšil spíše vždy takový postup náš pocit marnosti? Je pravdou, že takový výbuch přináší dočasnou úlevu potlačeným citům, ale jakmile pochopíme, že to jen zhorší situaci, budeme schopni nasměrovat své úsilí k přijetí konstruktivních rozhodnutí. Každá naše činnost s cílem donutit pijáka k čemukoli je obvykle předem prohraná. Úvaha na dnešní den Než něco řeknu, zastavím se a zamyslím, aby se moje zlost neobrátila proti mně a nezpůsobila mi ještě více problémů. Budu pamatovat na to, že včasným pomlčením mohu získat převahu, kterou bych nikdy nezískala zlostným dohadováním. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost.“ (Efezanům 4, 31) „Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.“ (Přísloví 15,1)
16. dubna
107
Když se mi konečně podaří přesvědčit samu sebe, že je nejlepší „nechat být“ problémy, které mě trápí, zjistím, že se najednou začínají objevovat řešení, o kterých se mi ani nezdálo. To by mě mělo přesvědčit, že mé lidské chápání je omezené - že jsou zde věci, které sama nemohu vyřešit. Teprve tehdy budu schopna „nechat být“ své problémy, a budu důvěřovat Vyšší Síle, že mi pomůže. Taková zkušenost - to, že uvidím, že se dějí věci, které jsem já neuvedla do pohybu - mi může dokázat, že činy a osud jiného člověka nejsou v mých rukou. Čím dříve toto přijmu, tím dříve se dobré věci začnou rozvíjet v mém vlastním životě. Úvaha na dnešní den „Nechej být a předej Bohu“ – to je cesta, jak získat klid a pokoj v duši. Naše úporné prosazování vlastní vůle může při řešení problému jen škodit. Toužím-li skutečně po svobodě, abych mohla budovat život, který mi přinese uspokojení, musím nejprve osvobodit alkoholika od svého úsilí kontrolovat ho a řídit. „Kéž bych vždy pamatovala na to, že nejsem vševědoucí a všemocná. Jen Bůh je takový – a proto jen na Něho musím spoléhat.“
108
17. dubna
Často nám bylo doporučováno, abychom si vzaly za své nějaké oblíbené heslo nebo přísloví a opakovaly si je při překonávání těžkých okamžiků. Mnohé z nás používají tímto způsobem Modlitbu o poklid. Jiné, když se nacházejí v neřešitelné situaci, nebo když jsou pokoušeny k neuváženému rozhodnutí, často říkají: „Ať se děje ne má, ale Tvá vůle, Pane.“ Co můžeme dělat, když jsme tíženy hlubokou depresí a dokážeme myslet o sobě a o jiných jen negativně? Takovéto bolestné myšlení můžeme překonat těmito slovy žalmu: „Vidím Tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil. Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“ (Žalm 8, 4 – 6) „Kéž si uvědomuji, že já i moji blízcí jsme korunou Božího stvoření. Pro Toho, který nás stvořil, není žádné jeho dítě bezvýznamné.“
18. dubna
109
Notorickému pijákovi nikdy nepomůžeme zbavit se jeho nemoci, budeme-li s ním jednat s pohrdáním. A přece, nejedná právě tak mnoho z nás? Lze jen těžko vnímat důstojnost a hodnotu alkoholika skryté za jeho otupělým blábolením nebo brutalitou; je nelehké mít i tehdy na paměti, že toto bezmocné stvoření je zraněné, citlivé, pocity viny sužované dítě Boží, které potřebuje náš soucit. I když je to těžké, náš osobní pokrok musí začít změnou vztahu k alkoholikovi, i když je právě v akutní fázi nemoci. Emoční krize vznikají i tehdy, přestane-li alkoholik pít. Jsme samy sobě povinny přistupovat k nim stejným způsobem jako v době, kdy tyto situace byly důsledkem jeho pití. Odpovídat zlostí na zlost nic nevyřeší. Nikdo ještě nevyhrál bitvu, když se přestal ovládat.
Úvaha na dnešní den Můžeme dosáhnout klidné rovnováhy. To má rozhodující vliv na pijáka, který i ve svém opojení vycítí změnu v nás. Nejdůležitější však je to, že zklidnění nervů, uvolnění, nás ochrání před únavou a opotřebením našich citů a dovolí nám zachovat si důstojnost. „Pomoz mi odvrátit myšlenky od útrap těžké chvíle a myslet jen na Tvou vždy přítomnou podporu a pomoc.“
110
19. dubna
Jednou přišel do Al-Anon zoufalý muž, jehož žena byla alkoholičkou. Když zjistil, že ostatních dvanáct členů skupiny jsou ženy, cítil se hloupě a usoudil, že jeho problém musí být jiný než jejich. Přestal do AlAnon chodit a snažil se dál řešit problémy starými metodami, jež nikdy nefungovaly. Jiný muž se také trochu zastyděl, když se měl ztotožnit s problémy „hromady ženských“. Brzy se však přesvědčil, že Al-Anon nabízí základní zásady, které opravdu pomáhají. Přivedl kamaráda a ten ještě dalšího. Nakonec všichni vděčně přiznali, že muži přinesli do skupiny novou sílu a možnosti, které by se jinak možná byly neobjevily. Al-Anon je pro lidi, kteří mají problém a chtějí jej řešit. Přitom se dělí o zkušenosti, sílu a naději s jinými lidmi. Čím jsou zkušenosti různorodější, tím větší je síla a naděje. Bez ohledu na to kdo jsi, jestliže ve tvém životě bojuje někdo s láhví, má pro tebe Al-Anon odpověď. „„Boj tvé ženy snažící se vyprostit se ze spárů alkoholismu je pravděpodobně nad tvoji představivost.“ „Bez ohledu na to, jak upřímně zkouší si s tím poradit… každé úsilí omezit pití anebo kontrolovat pití vede neodvratně k prohře.“ (z knihy Al-Anon „Co dál“)
20. dubna
111
Snažím se být vděčná, když mi lidé z mé skupiny navrhují změnu postoje k různým problémům. „Přestaň se tím trápit“ - říká jeden. „Zkus se podívat na věc s odstupem“ – radí druhý. „Neříkej nic, když jsi naštvaná.“ – „Pamatuj na První krok.“ To jsou dobré rady, ale těžko použitelné v praxi, když jsi až po uši v krizi. Dávám proto sama sobě ještě jednu radu: „Neobviňuj sama sebe, když se ti něco nepodaří. Prostě to zkoušej dál. Víš, že děláš pokroky - tvoji přátelé z Al-Anon to vidí, dokonce i když ty to nevidíš, protože jsi příliš zaujata svým problémem. Všechno to, co slyšíš na setkáních, každý úryvek čtení z materiálů Al-Anon, posiluje tvé úsilí příště jednat zase o něco lépe.“ Úvaha na dnešní den Nejlépe mi pomáhá staré dobré heslo „S klidem to jde“. Když nemohu učinit všechno, co bych chtěla, když prohrávám a zdá se, že se mi nedaří, pak si připomenu: „S klidem to jde“. Nějakým způsobem mě to přivede k méně hektickému stavu mysli. Zklidnění životního rytmu zmírňuje otřesy. „Když chci věci měnit příliš úporně, když se zapomínám od problému vnitřně vzdálit, když žádám po sobě a po jiných příliš mnoho příliš rychle, poprosím Boha, aby mi připomněl „S klidem to jde“.
21. dubna
112
Velice pomalu přicházíme v Al-Anon k hlubšímu poznání významu duchovních nauk. Hodně jich známe od dětství, z poučování rodičů, z náboženské výchovy. Přesto zjišťujeme, že existuje široká propast mezi tím, co jsme se naučili, a tím, jak toto naučené aplikujeme na náš každodenní život. Prostřednictvím Al-Anon jsem odhalila dvě překážky, které mi bránily poznat hodnoty a klady duchovního postoje k životu: sebeospravedlňování a pocit vlastní neomylnosti. Jedno mi dává „jistotu“, že mám vždy pravdu; druhé mě udržuje v iluzi, že jsem lepší než jiní lidé – „více svatá než ty“.
Úvaha na dnešní den Al-Anon nabízí opravdové zázraky, které pomáhají překonávat překážky vzniklé sebeospravedlňováním a pocitem vlastní neomylnosti: Prozkoumej své motivy. Co bych si odpověděla, kdybych se sama sebe uprostřed takového racionalizování zeptala: „Proč to dělám? Je toto ospravedlňování se skutečně čestné? Jsou to racionální důvody mého počínání?“ „Modlím se o pokrok, který je možný, když budu k sobě naprosto upřímná. Na tomto základě mohu vystavět dobrý život.“ „Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.“ (Přísloví 9, 12)
22. dubna
113
„Jak mohu alkoholika současně milovat i nenávidět?“ Tato otázka je na setkáních Al-Anon častá. Oba pocity svědčí o osobním zájmu o někoho, kdo nás zajímá; k člověku, o kterého nemáme zájem, necítíme lásku ani nenávist. V určitém smyslu jsou to dvě strany jedné mince. Láska má šanci vzkvétat jen ve společném soužití; nenávist je láska pokřivená a znetvořená zklamáním a zoufalstvím. Je-li to opravdu jediná mocná základní emoce, pak láska může nahradit nenávist, umím-li ji v sobě pěstovat s nadějí a vírou ve vrozenou dobrotu jiné lidské bytosti.
Úvaha na dnešní den Chci rozpoznat a ocenit dobré a láskyhodné vlastnosti alkoholika. Nechci nenávidět jeho, ale nemoc, kterou trpí. Jestliže si alkoholik postupně začne uvědomovat, že ho přijímám a oceňuji jako člověka, může znovu vybudovat svou sebedůvěru a pocit vlastní důstojnosti a může to v něm vyvolat touhu po střízlivosti. „Láskou nerozumím přirozenou vřelost, která je zakotvena v lidech v souladu s jejich přirozeností. Vidím ji jako vyšší princip duše, založený na rozumu a duchovním porozumění, který nás činí laskavými a citlivými ke všem našim bližním jako k Božím stvořením.“ (William Law)
23. dubna
114
Sarkasmus je jedním z mnoha způsobů, který používáme, abychom potrestali alkoholika nebo jiné lidi, které nesnášíme. Faktem je, že sarkasmus pomáhá uvolnit naše potlačované pocity a pokud jsou naše poznámky dostatečně jízlivé, poskytnou nám určitou satisfakci. Sarkasmus je sám o sobě odporný; ještě odpornější je, když zjistíme, že je odvozen z řeckého slovesa „sarcazein“, což znamená „trhat maso“. Je to taková forma ironie, při níž motivem mluvčího je pohrdání. Použila-li jsem někdy této zbraně proti alkoholikovi, slibuji sama sobě, že ho již nikdy nepoužiji. Nemám právo pohrdat kýmkoli, protože nikdy nemohu vědět, co způsobuje jeho počínání. Úvaha na dnešní den Vyvinu úsilí, abych spojila mírnost s rozhodností; abych vložila do svých vztahů více harmonie, spíše než bych je trhala či ničila. Budu se snažit pochopit, že rány způsobené sarkasmem se hojí pomalu a mohou oddálit tak toužebně očekávané zlepšení mého života. „Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.“ (Přísloví 14, 6)
24. dubna
115
Příchod do Al-Anon může být jako vykročení do jasného, nového světa. Začínám chápat, že opravdu mohu změnit svůj život, oprostím-li se od strachu, zlosti a hořkosti. Znamená to, že se musím bránit tomu, abych posuzovala druhé podle mých měřítek. Znamená to, že musím prozkoumat a zlepšit tyto standardy a sama podle nich žít. Pokud mě přepadne hořkost, je to tím, že jsem sama sobě dovolila obviňovat jiné za svůj osud – obviňuji Osud, alkoholika nebo Boha za všechno, co se mi přihodilo. Ano, příchod do Al-Anon a život podle jeho programu mi může dát nový pohled na svět tím, že uvidím daleko jasněji sama sebe a začnu přijímat doporučení Al-Anon – měnit samu sebe místo toho, abych se snažila měnit druhé. Úvaha na dnešní den Nikdy jsem si nepřiznala svůj vlastní podíl na věcech, které se staly. Byl to pro mě šok, když jsem zjistila, že součástí programu Al-Anon je hledat své vlastní chyby. Musím být k sobě a o sobě upřímná, abych mohla vyrazit na cestu k poklidu ducha. Budu schopna dostát této výzvě? „Když se ti zdá nějaká věc těžká, neznamená to, že je těžká i pro druhé. Právě tak věř, že cokoliv je možné pro druhého, dokážeš i ty.“ (Marcus Aurelius)
116
25. dubna
Jen alkoholik sám se může zbavit svého nutkání pití. Alkoholika nemůže nikdo druhý donutit, aby zatoužil po střízlivosti, i když mnohé z nás mají pocit, že bychom měly být schopny napravit situaci, která nám působí tolik utrpení. Čím více se snažím ho k tomu donutit, slzami, výčitkami a hrozbami, tím je to horší. Al-Anon mi může pomoci řešit situace úplně jiným způsobem, tím, že mi ukazuje, jak rozpoznat a napravit mé pomýlené snahy řešení na druhém vynutit. Stejnou filozofii můžeme použít i v řešení problémů, které se objeví, až se dočkáme té dlouho očekávané chvíle, kdy alkoholik přestane pít. Úvaha na dnešní den Jsem bezmocná vůči alkoholu a jeho vlivu na jiného člověka; nemohu zařídit to, aby někdo byl střízlivý, stejně jako nejsem zodpovědná za to, že někdo pije. Říká mi to První krok. Říká mi také, že musím připustit, že můj život se stal neovladatelným. Mým prvním úkolem je zvládnout svůj vlastní život, bez ohledu na to, jestli alkoholik ještě pije nebo už přestal pít. „Pomoz mi nalézt vnitřní pokoj mysli ve sjednocení se s Boží mocí a s Jeho vedením. Je to duchovní cesta z mých těžkostí – jediná jistá cesta.“
26. dubna
117
Co je tak úžasného na společenství Al-Anon? To, že nám pomáhá vidět, jací skutečně jsme. Al-Anon je zázračný pro ty z nás, které chtějí poznat samy sebe a mají tolik odvahy, aby si připustily své chyby. Pomáhá nám s odvahou a upřímností zkoumat své dobré i špatné vlastnosti. Al-anon funguje pro ty, kdo chtějí stavět na tom, co je dobré, a oslabovat to, co je špatné, dokud se nezbavíme jednoho po druhém všech sebeklamů, které nám bránily dorůst v člověka, kterým bychom chtěly být. Co bych si přála, aby Al-Anon udělalo pro mne? Úvaha na dnešní den Dvanáct kroků, Hesla, Modlitba o poklid a srdečný vztah k jiným členům Al-Anon – všechno to mi pomůže, budu-li ochotna ke spolupráci. Můj podíl na sebezáchraně spočívá ve studiu, v používání programu v praxi, v meditaci a modlitbě, v účasti na setkáních a také v tom, že budu pomáhat druhým pochopit program Al-Anon a žít podle něj. „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (Izajáš 9,1)
27. dubna
118
Jistě je důvodem k radosti, přestane-li alkoholik pít. Přesto jen z toho příliš mnohé vyvozují, že se štěstí usadilo natrvalo v našem domě a že je po problémech. Jak tato nově nalezená střízlivost ovlivní mě samotnou, to hodně záleží na tom, jak se tomu přizpůsobím. Jsem ochotna rezignovat na své dominantní postavení, které jsem zastávala, když alkoholik nebyl schopen zodpovídat za rodinu? Uvítám s upřímností jeho vstup do AA a jeho častou účast na setkáních? Budu opravdu spolupracovat s tímto zázrakem tím, že budu dále pokračovat v řešení vlastních problémů v Al-Anon? Úvaha na dnešní den Vím, že alkoholik vítězí nad svým nutkáním pít a rozvíjí se duchovně i emocionálně. Mojí rolí v našem vztahu musí být překonávání mých vlastních chyb, abychom se mohli duchovně rozvíjet spolu. „Opakovaným zpytováním svědomí jsem přišla na to, že nemohu déle vinit alkoholika ze své nervozity, nepokoje a pocitů neschopnosti. Přijímám svůj podíl zodpovědnosti za naše problémy, protože v Al-Anon jsem se naučila, že mnohé z nich mají kořeny právě v mé nedokonalosti.“
28. dubna
119
Mám odvahu se postavit čelem k problémům, které způsobil v mém životě alkoholismus? Jsem schopna uvěřit, že má situace není ve skutečnosti beznadějná, a že ji mohu změnit? Jsem schopna zůstat radostná a přívětivá, i když se situace zdá být zoufalá? Odpověď může být ANO, pokud odmítnu přejímat věci, za něž je zodpovědný alkoholik, a ponechám ho sobě samému bez ohledu na následky. Mohu překonat svůj pocit beznaděje, když vidím, že jiní mají často mnohem horší problémy než já. Mohla bych získat jasnější pohled na život, kdybych přestala litovat sama sebe; zoufalství je často jen maskou sebelítosti. Úvaha na dnešní den Ode dneška se budu každý den snažit dodržovat toto: 1. Přestanu dělat alkoholikovi berličku. 2. Nebudu se soustřeďovat na nešťastné momenty svého života, ale budu hledat jeho dobré stránky. 3. Budu si připomínat, že vědomí vlastní důstojnosti mě může osvobodit od potřeby být litována - sebou i druhými. „V tichosti a důvěře bude naše síla.“ (Book of Common Prayer)
29. dubna
120
Trocha úvahy o slově odpuštění nám může překvapivým způsobem osvětlit jeho význam. Chce se od nás, abychom odpustily těm, kteří nás zranili. Kdybychom je již dříve neodsoudily a nezatratily za to, co udělali, neměly bychom žádný důvod odpouštět jim. Spíše bychom měly odpustit samy sobě, že jsme je odsuzovaly. Písmo říká: „Nesuďte jiné, abyste nebyli souzeni.“ Když odsuzujeme - bez ohledu na velikost a zákeřnou promyšlenost křivdy – je to naše chyba. Při takovémto uvažování dojdeme k logickému závěru, že můžeme odpustit jen sobě samým. Jestliže budeme takto postupovat, odpustíme také osobě, jejíž jednání způsobilo naši hořkost.
Úvaha na dnešní den Přikázání „Miluj bližního jako sebe samého“ mi říká, že musím mít nejprve pokoj v sobě, než se mohu naučit milovat jiné. Musím mít neustále na paměti, že neznám motivy jednání ani podmínky jiných lidí. Musím ve vlastním zájmu přijmout jiné lidi takové, jací jsou. K tomu je potřeba lásky a tolerance. „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Evangelium podle sv. Lukáše 23, 34) „Odpusť mi, že odsuzuji jiné a odplácím křivdy. Pomoz mi odpustit sobě samé. Vím, že toto je první krok k dosažení duchovního pokoje.“
30. dubna
121
Říká se, že všechno, co lidé dělají, má sobecké motivy. Členové AA přiznávají bez ostychu, že jejich program je sobecký; a právě tak ten náš. Víme, že když budeme nabízet a předávat Al-Anon těm, kteří ho potřebují – kteří potřebují jeho ujištění, útěchu a osobní zájem – udělá to z nás samotných větší, lepší lidi. Toto je skutečně konstruktivní egoismus. Je právě nejvyšší čas, abychom změnili názor na toto nepěkné slovo. Nejvyšší formou egoismu je to, že dáváme sebe jiným, abychom za to získali hlubší porozumění a důvěru. Největší odměny získáváme tehdy, pomáháme-li druhým bez myšlenky na odměnu.
Úvaha na dnešní den Nejdůležitější věcí, kterou se můžeme naučit z programu Al-Anon, je to, že nemůžeme nic obdržet, aniž bychom začali něco dávat. A toto je pravda stejná pro všechna období života. Ti, kdo nechtějí sloužit skupině a vyhýbají se sdílení se s ostatními, kteří potřebují pomoc, bývají často zklamáni neúspěchem při řešení svých vlastních problémů. „Jsou takoví, kdo mají málo a všechno rozdají. Jsou to ti, jež věří v život a v jeho hojnost. Jejich pokladnice není nikdy prázdná.“ (Kahlil Gibran: „Prorok“)
