1 3U 0 0 r 0 3ad dokumentace a vys 0 3etr 0 3ova 0 0n zloc 0 3inu 0 8 komunismu

UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu

VladimõÂr Bystrov

UÂNOSY

CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU V LETECH 1945±1955

Praha 2003

Ó VladimõÂr Bystrov ISBN 80-7312-027-5

V teÂto praÂci jsou uvedeny desõÂtky jmen. MeÂneÏ jich naÂlezÏõÂ osobaÂm znaÂmyÂm a naopak võÂce osobaÂm sÏirsÏõÂ verÏejnosti veÏtsÏinou neznaÂmyÂm. O neÏkteryÂch jsem se stejneÏ jako dalsÏõÂ publicisteÂ jizÏ zminÏoval v rÏadeÏ cÏlaÂnkuÊ i rozhlasovyÂch a televiznõÂch porÏaduÊ nebo prÏi verÏejnyÂch vystoupenõÂch v minulyÂch letech. S mnohyÂmi se lze setkat v staÂleÂ vyÂstavnõÂ expozici PrÏedpeklõÂ aneb Z CÏech do gulagu v Muzeu TrÏetõÂho odboje v PrÏõÂbrami. O rÏadeÏ se zminÏuji ve sveÂ knize Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli. VeÏtsÏina z nich jizÏ bohuzÏel zemrÏela, a proto jsem je nemohl pozÏaÂdat o souhlas se zverÏejneÏnõÂm jejich tragickeÂho osudu. JisteÏ by vsÏak neodeprÏely vydat sveÏdectvõÂ o perfidnosti CÏeskoslovenska hned v prvnõÂch letech po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce a nasÏem prvnõÂm setkaÂnõÂ se soveÏtskyÂm staÂtnõÂm terorismem. OstatneÏ jejich osudy ± ¹teÏch co vadili komunistuÊmª ± na rozdõÂl od osuduÊ teÏch ¹co nevadiliª, prÏece neubõÂrajõÂ jejich jmeÂnuÊm duÊstojnosti, a proto naopak nesmõÂ byÂt zapomenuta. Autor

UÂvodem SoucÏasneÏ se vstupem SoveÏtskeÂ armaÂdy v zaÂveÏru druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky, koncem roku 1944, prÏistoupily na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska speciaÂlnõÂ orgaÂny soveÏtskeÂ bezpecÏnosti k rozsaÂhleÂmu stõÂhaÂnõÂ neÏkteryÂch skupin mõÂstnõÂho obyvatelstva. ObeÏti tohoto stõÂhaÂnõÂ byly po zadrzÏenõÂ zpravidla vzaÂpeÏtõÂ prÏevezeny do soveÏtskyÂch vojenskyÂch taÂboruÊ v NeÏmecku a Polsku nebo prÏõÂmo do veÏznic v SSSR, kde byly naÂsledneÏ odsuzovaÂny k dlouholetyÂm pobytuÊm v taÂborech nucenyÂch pracõÂ. * Toto stõÂhaÂnõÂ postihlo: 1. Na uÂzemõÂ tehdejsÏõÂ PodkarpatskeÂ Rusi v dobeÏ od zimy 1944 do jejõÂho oficiaÂlnõÂho prÏedaÂnõÂ do svazku SSSR v cÏervnu 1945 - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet osob, prÏicÏemzÏ hlavnõÂm cõÂlem byla likvidace vsÏech potenciaÂlnõÂch odpuÊrcuÊ SoveÏtskeÂho svazu a prÏedstaviteluÊ demokratickyÂch obcÏanskyÂch a politickyÂch kruhuÊ, zastrasÏenõÂ procÏeskoslovensky, mad'arsky nebo ukrajinsky nacionalisticky orientovaneÂ verÏejnosti a zabraÂneÏnõÂ jakyÂmkoliv naÂladaÂm, ohrozÏujõÂcõÂm prÏipravovaneÂ prÏipojenõÂ uÂzemõÂ k SoveÏtskeÂmu svazu. 2. Na uÂzemõÂ Slovenska od pocÏaÂtku roku do jara 1945 desetitisõÂce osob - bud' obvineÏnyÂch z takzvanyÂch vaÂlecÏnyÂch zlocÏinuÊ, spocÏõÂvajõÂcõÂch v uÂdajneÂ uÂcÏasti v bojõÂch na straneÏ NeÏmecka nebo Mad'arska a v prÏõÂslusÏnosti k aktivistickyÂm proneÏmeckyÂm organizacõÂm tzv. ¹SlovenskeÂho sÏtaÂtuª nebo ukrajinskeÂmu nacionalistickeÂm hnutõÂ, - nebo naÂsilneÏ vyvezenyÂch do SSSR uÂdajneÏ na pomoc prÏi povaÂlecÏneÂ rekonstrukci soveÏtskeÂho naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ, a to bez jakeÂhokoliv obvineÏnõÂ. 3. Na uÂzemõÂ dnesÏnõÂ CÏeskeÂ republiky v dobeÏ od dubna 1945 do pocÏaÂtku roku 1948 - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet prÏednõÂch prÏedstaviteluÊ byÂvaleÂ ruskeÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, zÏijõÂcõÂch v CÏSR na pozvaÂnõÂ cÏeskoslovenskeÂho staÂtu od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let, veÏtsÏinou absolventuÊ cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkol a ve sveÂ veÏtsÏineÏ tvorÏõÂcõÂch integraÂlnõÂ soucÏaÂst cÏeskoslovenskeÂ mezivaÂlecÏneÂ spolecÏnosti (generalita a vysocõÂ 7

duÊstojnõÂci cÏeskoslovenskeÂ branneÂ moci, profesorÏi na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch, leÂkarÏi, autorÏi vyÂznamnyÂch architektonickyÂch deÏl na uÂzemõÂ CÏSR, technicÏtõÂ odbornõÂci prÏednõÂch cÏeskoslovenskyÂch zaÂvoduÊ, uÂrÏednõÂci cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ a verÏejneÂ spraÂvy a podobneÏ), prÏevaÂzÏneÏ jizÏ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ nebo dlouhodobeÏ zÏijõÂcõÂch v CÏSR ± drzÏiteluÊ mezinaÂrodnõÂho pruÊkazu totozÏnosti uprchlõÂka ze SoveÏtskeÂho Ruska; - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet cÏeskyÂch reemigrantuÊ z Ruska, kterÏõÂ po prÏevzetõÂ vlaÂdy bolsÏeviky v roce 1917 opustili byÂvalou cÏeskou krajanskou komunitu v Rusku a svuÊj tamnõÂ majetek a vraÂtili se natrvalo do CÏSR; - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet osob z rÏad byÂvaleÂ cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ reprezentace na PodkarpatskeÂ Rusi do roku 1939; - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, ruÊzneÏ se protivivsÏõÂch nebo z neznaÂmyÂch duÊvoduÊ se znelõÂbivsÏõÂch prÏedstaviteluÊm SSSR v CÏSR. Tyto osoby, podle dostupnyÂch informacõÂ, nebyly obvinÏovaÂny ze spolupraÂce s neÏmeckyÂm neprÏõÂtelem a hlavnõÂm prvkem vznaÂsÏenyÂch obvineÏnõÂ byl vesmeÏs cÏlaÂnek 58 tehdejsÏõÂho trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR, podle neÏhozÏ byly stõÂhaÂny projevy takzvaneÂ kontrarevoluce (kuprÏõÂkladu u byÂvalyÂch ruskyÂch antibolsÏevickyÂch emigrantuÊ prÏedevsÏõÂm uÂcÏast v obcÏanskeÂ vaÂlce v Rusku v letech 1917±1920 na straneÏ protibolsÏevickyÂch sil, odchod do emigrace a ev. prÏõÂslusÏnost k emigrantskyÂm organizacõÂm); jen v ojedineÏlyÂch prÏõÂpadech byla tato uÂdajnaÂ kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost doplneÏna o vaÂgnõÂ a pro uplatneÏnõÂ prÏõÂslusÏneÂho cÏlaÂnku trestnõÂho zaÂkonõÂku zcela irelevantnõÂ charakteristiku ¹slouzÏõÂcõÂ cõÂluÊm neprÏõÂteleª nebo ¹fasÏistickeÂho neprÏõÂteleª. 4. Na uÂzemõÂ dnesÏnõÂ CÏeskeÂ republiky v dobeÏ od uÂnora 1948 do pocÏaÂtku sÏedesaÂtyÂch let - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet byÂvalyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ CÏeskoslovenskeÂho vojska na Rusi v letech 1918±1920 (legiõÂ); - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet cÏeskyÂch prÏesõÂdlencuÊ z VolynÏskeÂho kraje v SSSR, kterÏõÂ se po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky vraÂtili do obsazenyÂch CÏSR, daÂle byÂvalyÂch soveÏtskyÂch obcÏanek, ktereÂ pochaÂzely z uÂzemõÂ obsazenyÂch za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky NeÏmeckem a byly odvlecÏeny z SSSR na praÂci do NeÏmecka nebo z jinyÂch duÊvoduÊ opustily SoveÏtskyÂ svaz a po skoncÏenõÂ vaÂlky zuÊstaly v CÏSR, kde se pro-

8

vdaly a tõÂm nabyly cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ, a neÏkteryÂch dalsÏõÂch osob; - nezjisÏteÏnyÂ pocÏet cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ukrajinskeÂ nebo beÏloruskeÂ naÂrodnosti. Tito obcÏaneÂ byli prÏedaÂvaÂni do SSSR jizÏ prÏevaÂzÏneÏ prostrÏednictvõÂm StaÂtnõÂ bezpecÏnosti CÏSR na zaÂkladeÏ zÏaÂdosti o jejich vydaÂnõÂ naprÏõÂklad pro uÂdajneÂ cÏiny spaÂchaneÂ beÏhem obcÏanskeÂ vaÂlky v Rusku v letech 1917±1920, daÂle pro takzvaneÂ vaÂlecÏneÂ zlocÏiny spocÏõÂvajõÂcõÂ v uÂdajneÂ uÂcÏasti v bojõÂch za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky na straneÏ NeÏmecka nebo Mad'arska, nebo za cÏinnost v ukrajinskeÂm nebo beÏloruskeÂm nacionalistickeÂm hnutõÂ a v organizovaÂnõÂ protisoveÏtskeÂho odporu za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky i v dalsÏõÂch letech po jejõÂm skoncÏenõÂ. PrÏitom v CÏeskoslovensku proti zÏaÂdneÂ z osob takto obvineÏnyÂch soveÏtskou bezpecÏnostõÂ nebylo obdobneÂ obvineÏnõÂ vzneseno a ani nebylo proti nim v prÏedmeÏtneÂ dobeÏ vedeno zÏaÂdneÂ trestnõÂ rÏõÂzenõÂ takoveÂmu obvineÏnõÂ odpovõÂdajõÂcõÂ. * ZvlaÂsÏtnõÂ skupinu cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ byli po roce 1945 stõÂhaÂni soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, prÏedstavovaly osoby zadrzÏeneÂ v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka, kde z ruÊznyÂch duÊvoduÊ zuÊstaly nebo puÊsobily po propusÏteÏnõÂ z neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. OsobityÂ zrÏetel rovneÏzÏ zasluhuje puÊsobenõÂ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v CÏeskoslovensku na jarÏe 1946, usilujõÂcõÂ o zadrzÏenõÂ a repatriovaÂnõÂ do SSSR osob, ktereÂ po prÏipojenõÂ byÂvaleÂ PodkarpatskeÂ Rusi k SoveÏtskeÂmu svazu uprchly do CÏeskoslovenska, protozÏe byly vyloucÏeny z mozÏnosti optovat pro zachovaÂnõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ nebo jim tato opce byla znemozÏnÏovaÂna. * Byly zaznamenaÂny rovneÏzÏ zpraÂvy o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, kterÏõÂ po uÂnoru 1948 odesÏli z CÏSR a puÊsobili v exilovyÂch a jinyÂch zahranicÏnõÂch organizacõÂch, jimizÏ byli vyslaÂni plnit uÂkoly do neÏkteryÂch zemõÂ politicky podrÏõÂzenyÂch SSSR, kde byli zadrzÏeni

9

a prÏedaÂni soveÏtskyÂm bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm; bohuzÏel podrobneÏjsÏõÂ uÂdaje se zatõÂm nepodarÏilo zjistit. * V teÂto praÂci se nezabyÂvaÂme byÂvalyÂmi prÏõÂslusÏnõÂky CÏeskoslovenskeÂho armaÂdnõÂho sboru v SSSR, stõÂhanyÂmi ve sledovaneÂ dobeÏ na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, a pouze okrajoveÏ se zminÏujeme o stõÂhanyÂch prÏõÂslusÏnõÂcõÂch partyzaÂnskeÂho hnutõÂ. RovneÏzÏ nenõÂ prÏedmeÏtem nasÏõÂ pozornosti postup soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ vuÊcÏi byÂvalyÂm cÏeskoslovenskyÂm obcÏanuÊm, zÏijõÂcõÂm v letech 1939±1945 v tzv. Sudetech nebo ve Slezsku a za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky puÊsobõÂcõÂm v neÏmeckeÂ armaÂdeÏ a zajatyÂm Rudou armaÂdou1, nebo vuÊcÏi zajatyÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm RuskeÂ osvobozeneckeÂ armaÂdy (tzv. Vlasovova armaÂda)2. Kolik cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ a dalsÏõÂch obyvatel CÏeskoslovenska bylo ve sledovaneÂ dobeÏ zadrzÏeno soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a naÂsledneÏ deportovaÂno do veÏznic a ruÊznyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ v SoveÏtskeÂm svazu, zrÏejmeÏ jizÏ nelze zjistit. * CõÂlem teÂto praÂce nenõÂ poskytnout prÏehled obecneÏ o obyvatelõÂch CÏeskoslovenska, kterÏõÂ po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce byli internovaÂni nebo veÏzneÏni v SoveÏtskeÂm svazu, ale prÏedevsÏõÂm ukaÂzat na historicky bezprecedentnõÂ porusÏenõÂ integrity cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ nebo dlouhodobyÂch obyvatel CÏeskoslovenska. K porusÏenõÂ teÂto integrity dosÏlo tõÂm, zÏe CÏeskoslovenskaÂ republika nebraÂnila tomu, aby tito jejõÂ obcÏaneÂ nebo dalsÏõÂ obyvateleÂ byli ve sveÂ zemi a ve svyÂch domovech zadrzÏovaÂni bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny jineÂ zemeÏ a naÂsilneÏ odvleÂkaÂni do jineÂ zemeÏ, kde byli naÂsledneÏ stõÂhaÂni podle tamnõÂho praÂva a odsuzovaÂni k dlouholeteÂmu vyÂkonu trestu v tamnõÂch veÏznicõÂch nebo koncentracÏnõÂch taÂborech.3 * V CÏeskeÂ republice jsou jedinyÂmi dochovanyÂmi podklady torzoviteÂ dokumenty, ulozÏeneÂ ve fondech naÂstupcuÊ byÂvalyÂch uÂstrÏednõÂch cÏeskoslovenskyÂch archivuÊ ± prÏedevsÏõÂm v Archivu Minis10

terstva vnitra CÏeskeÂ republiky, v Archivu Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ CÏeskeÂ republiky a ve StaÂtnõÂm uÂstrÏednõÂm archivu Praha. VesmeÏs vsÏak jde pouze o dokumenty k osobaÂm, jejichzÏ zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny nebo zmizenõÂ bylo jejich rodinami nebo prÏõÂbuznyÂmi vzaÂpeÏtõÂ oznaÂmeno tehdejsÏõÂm relevantnõÂm cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm se zÏaÂdostõÂ o pomoc prÏi paÂtraÂnõÂ po odvlecÏenyÂch a zmizelyÂch, a o souvisejõÂcõÂ uÂrÏednõÂ korespondenci a spisy. DoplneÏk tvorÏõÂ neÏkolik desõÂtek zcÏaÂsti obnovenyÂch a zcÏaÂsti dalsÏõÂch zÏaÂdostõÂ, ktereÂ rodiny nebo prÏõÂbuznõÂ obeÏtõÂ puÊsobenõÂ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ zaslali v roce 1992 generaÂlnõÂmu prokuraÂtorovi CÏeskeÂ a SlovenskeÂ federativnõÂ republiky na jeho tehdejsÏõÂ vyÂzvu uverÏejneÏnou v tisku.4 VyÂbor ¹Oni byli prvnõÂª, zabyÂvajõÂcõÂ se shromazÏd'ovaÂnõÂm sveÏdectvõÂ o stõÂhaÂnõÂ prÏõÂslusÏnõÂkuÊ byÂvaleÂ ruskeÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, zÏijõÂcõÂch v CÏSR, soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny v roce 1945 a v dalsÏõÂch letech, zaznamenal rovneÏzÏ vyÂpoveÏdi pameÏtnõÂkuÊ o rÏadeÏ osob, jejichzÏ zadrzÏenõÂ nebo zmizenõÂ ve sledovaneÂ dobeÏ nebylo cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm ohlaÂsÏeno, protozÏe bud' zÏily mimo rodinneÂ komunity ± sÏlo zejmeÂna o svobodneÂ muzÏe a o duchovnõÂ ±, nebo jejichzÏ rodiny se v obavaÂch z dalsÏõÂch represõÂ snazÏily na sebe neupozornÏovat a ¹ponorÏilyª se do hloubi cÏeskeÂ spolecÏnosti, kde setrvaly bez ¹prohlaÂsÏenõÂ seª nejednou azÏ do dnesÏnõÂch dnuÊ, nebo v pruÊbeÏhu naÂsledujõÂcõÂch desetiletõÂ prÏesõÂdlily do jinyÂch zemõÂ. V ruskyÂch archivech ulozÏenaÂ dokumentace k okolnostem puÊsobenõÂ neÏkdejsÏõÂch soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ po vstupu soveÏtskeÂ armaÂdy na uÂzemõÂ CÏSR v zaÂveÏru druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky je obtõÂzÏneÏ zjistitelnaÂ a neÏkdy mozÏnaÂ ani neexistuje. NeÏkterÏõÂ badateleÂ prÏedpoklaÂdajõÂ, zÏe rozhodujõÂcõÂ materiaÂly by mohly byÂt ulozÏeny v dosud jen omezeneÏ zprÏõÂstupneÏneÂm archivu SmeÏrsÏe5 a v archivnõÂch fondech Gulagu6. Autor teÂto praÂce tento naÂzor nesdõÂlõÂ s poukazem na teÂmeÏrÏ permanentnõÂ restrukturalizaci a reorganizaci soveÏtskyÂch penitenciaÂrnõÂch systeÂmuÊ teÂmeÏrÏ po celou dobu existence SoveÏtskeÂho svazu. VerÏejnost ze zemõÂ mimo byÂvalyÂ SoveÏtskyÂ svaz vcÏetneÏ badatelskyÂch kruhuÊ se bohuzÏel prÏõÂlisÏ upõÂnaÂ k fenomeÂnu gulagu a prÏehlõÂzÏõÂ autonomii jednotlivyÂch struktur taÂboruÊ nucenyÂch pracõÂ existujõÂcõÂ zejmeÂna ve cÏtyrÏicaÂtyÂch letech v SSSR. NeprÏõÂlisÏ je braÂna na veÏdomõÂ samostatnost pocÏetnyÂch internacÏnõÂch taÂboruÊ zrÏizovanyÂch beÏhem druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky, a zejmeÂna po nõÂ, pro civilnõÂ obyvatelstvo nejprve z ruÊznyÂch 11

strategickyÂch uÂzemõÂ uvnitrÏ SSSR a pozdeÏji pro masy obyvatel deportovanyÂch do SoveÏtskeÂho svazu ze zemõÂ postupneÏ dobyÂvanyÂch Rudou armaÂdou. NespraÂvneÏ jsou povazÏovaÂny za soucÏaÂst gulagu taÂbory prÏideÏleneÂ jednotlivyÂm odveÏtvõÂm naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ, jejichzÏ veÏzni pracovali na vyÂznamnyÂch pruÊmyslovyÂch stavbaÂch nebo na ruÊznyÂch povaÂlecÏnyÂch rekonstrukcõÂch. Shrnuto: strÏechovyÂm orgaÂnem soveÏtskyÂch taÂboruÊ nucenyÂch pracõÂ nebyl Gulag, a dokonce mnohdy ani NKVD6a nebo NKGB6b, cÏi pozdeÏji ministerstvo vnitra nebo ministerstvo staÂtnõÂ bezpecÏnosti. TaÂbory Gulagu byly vsÏak nejuzavrÏeneÏjsÏõÂ a nejtvrdsÏõÂ. ZatõÂmco HlavnõÂ spraÂva pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch6c cÏas od cÏasu poskytovala politickyÂm orgaÂnuÊm podrobneÂ statistickeÂ uÂdaje o zadrzÏovanyÂch osobaÂch a hlavnõÂ spraÂvy taÂboruÊ, puÊsobõÂcõÂch v odveÏtvõÂch naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ, vydaÂvaly hlaÂsÏenõÂ o plneÏnõÂ ekonomickyÂch ukazateluÊ, a tudõÂzÏ obcÏas uvaÂdeÏly takeÂ pocÏty lidskyÂch zdrojuÊ ± Gulag zverÏejnÏoval pouze souhrnnaÂ cÏõÂsla a zpraÂvy prÏedklaÂdaneÂ vrcholnyÂm orgaÂnuÊm komunistickeÂ strany byly vzÏdy obecneÂ a vaÂgnõÂ. NavõÂc za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky bylo narÏõÂzeno vzaÂjemnou komunikaci orgaÂnuÊ a taÂboruÊ Gulagu veÂst s pouzÏitõÂm koÂduÊ a kryptojazyka, a po vaÂlce nikdo tento prÏõÂkaz neodvolal6d. ArchivnõÂ fondy Gulagu zaÂmeÏrneÏ nebyly centraÂlneÏ soustrÏed'ovaÂny a jedinaÂ dokumentace se dnes proto daÂ naleÂzt pouze ve veÏznicõÂch a taÂborech a v administrativnõÂch strÏediscõÂch regionuÊ, na jejichzÏ teritoriu byly tyto veÏznice a taÂbory rozmõÂsteÏny, a to nejen v RuskeÂ federaci, ale i v dalsÏõÂch naÂstupnickyÂch staÂtech neÏkdejsÏõÂho SoveÏtskeÂho svazu.7 I kdyby se cÏeskyÂ badatel pokusil proniknout alesponÏ do cÏaÂsti teÂto dokumentace, musel by se vyrovnaÂvat s tõÂm, zÏe bude omezen specifiky soveÏtskyÂch zaÂznamovyÂch postupuÊ ± mozÏneÂ je vyhledaÂvaÂnõÂ pouze podle mõÂsta veÏzneÏnõÂ a jmeÂna zadrzÏeneÂho, a to v mnohdy zkomoleneÂ ruskeÂ transkripci. O neprÏesnosti cÏi otevrÏeneÂ rozpornosti cÏasto velice ledabyle provaÂdeÏnyÂch zaÂznamuÊ ani nemluveÏ. OmezeneÂ vyÂpoveÏdnõÂ mozÏnosti ruskyÂch archivu jsou patrneÂ rovneÏzÏ z odpoveÏdõÂ, uvedenyÂch blõÂzÏe nespecifikovanyÂmi orgaÂny RuskeÂ federace do dotaznõÂkuÊ, ktereÂ StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂbor ¹Oni byli prvnõÂª zaslaly v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace 12

a ktereÂ byly vraÂceny postupneÏ v letech 1995±1996 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze.8 O dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, stõÂhanyÂch na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny se zminÏujõÂ neÏkterÏõÂ byÂvalõÂ veÏzni soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ ve svyÂch vzpomõÂnkaÂch, publikovanyÂch zejmeÂna ve druheÂ polovineÏ devadesaÂtyÂch let v Rusku i v jinyÂch zemõÂch.9 Podkladem pro tuto publikaci byly vsÏechny autorem dosud zõÂskaneÂ dokumenty a sveÏdectvõÂ za shora uvedeneÂ situace10.

13

1

2

3

4

5

6 6a

14

MnozõÂ zajatci byli cÏasem ze speciaÂlnõÂch zajateckyÂch taÂboruÊ z nejruÊzneÏjsÏõÂch duÊvoduÊ prÏevedeni do naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ, prÏedevsÏõÂm Gulagu, kde postupneÏ splynuli s ostatnõÂ masou veÏzneÏnyÂch. Podle dostupnyÂch uÂdajuÊ mezi prÏõÂslusÏnõÂky teÂto armaÂdy byli cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ pouze vyÂjimecÏneÏ a rovneÏzÏ uÂcÏast v nõÂ dlouhodobeÏ zÏijõÂcõÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ v CÏeskoslovensku byla ojedineÏlaÂ. ObecneÂ prÏehledy o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, stõÂhanyÂch po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce soveÏtskyÂm represivnõÂm systeÂmem, dovolujõÂ nahlõÂzÏet tehdejsÏõÂ udaÂlosti opeÏt jen obecneÏ jako historickou mocenskou zvuÊli SoveÏtskeÂho svazu; neumozÏnÏujõÂ vsÏak duÊsledneÂ zhodnocenõÂ ruÊznyÂch objektivnõÂch prÏõÂcÏin, ktereÂ zpuÊsobily, procÏ byly ruÊzneÂ skupiny nasÏich obcÏanuÊ nebo dalsÏõÂch spoluobyvatel veÏzneÏny v soveÏtskyÂch taÂborech, a zejmeÂna znesnadnÏujõÂ definovaÂnõÂ politickeÂ spoluzodpoveÏdnosti CÏeskoslovenska za osud teÏchto osob. NeÏkteryÂm politickyÂm silaÂm i historikuÊm a publicistuÊm takovyÂ pohled na nasÏi jesÏteÏ neprÏõÂlisÏ daÂvnou minulost bohuzÏel zrÏejmeÏ dokonce vyhovuje. Na Slovensku vznikla v roce 1990 Sekce odvlecÏenyÂch do SSSR prÏi okresnõÂm vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ, dokumentujõÂcõÂ uÂnosy soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny do SSSR, zpocÏaÂtku prÏedevsÏõÂm obyvatel vyÂchodnõÂho Slovenska. MnozÏstvõÂ dochaÂzejõÂcõÂch informacõÂ si vsÏak vyzÏaÂdalo vybudovaÂnõÂ dalsÏõÂch trÏõÂ desõÂtek pobocÏek po celeÂm Slovensku a zaÂrovenÏ presÏovskeÂ uÂstrÏedõÂ zacÏalo evidovat takeÂ uÂdaje o odvlecÏenyÂch z CÏech a Moravy. Po prÏijetõÂ zaÂkonuÊ SlovenskeÂ naÂrodnõÂ rady cÏ. 319/1991 Sb. a cÏ. 312/1992 Sb., upravujõÂcõÂch naÂhradu sÏkod za protipraÂvnõÂ odvlecÏenõÂ do SoveÏtskeÂho svazu, se dokumentovaÂnõÂm soveÏtskyÂch represõÂ na Slovensku zacÏaly zabyÂvat takeÂ dalsÏõÂ slovenskeÂ organizace. DalsÏõÂ osud dokumentace po vzniku SlovenskeÂ republiky v roce 1993 neznaÂme. SMEÏRSÏ byl naÂzev zvlaÂsÏtnõÂch oddõÂluÊ NKVD neboli lidoveÂho komisariaÂtu vnitra, vytvorÏenyÂ kryptonymem z ruskyÂch slov ¹smeÏrt' sÏpionamª (cÏes. ¹smrt sÏpionuÊmª). OddõÂly SMEÏRSÏ byly zrÏõÂzeny za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v roce 1942, zpocÏaÂtku s uÂkolem bojovat proti porazÏenectvõÂ v soveÏtskeÂ armaÂdeÏ a likvidovat soveÏtskeÂ obcÏany, kterÏõÂ za neÏmeckeÂ okupace zaÂpadnõÂch uÂzemõÂ SSSR prÏisÏli do styku s NeÏmci, ale po vstupu soveÏtskeÂ armaÂdy do cizõÂch zemõÂ bylo hlavnõÂm poslaÂnõÂm smeÏrsÏovcuÊ vyhledaÂvat, sledovat a zatyÂkat na obsazeneÂm uÂzemõÂ vsÏechny relevantnõÂ i potenciaÂlnõÂ neprÏaÂtele komunismu. OficiaÂlneÏ oddõÂly SMEÏRSÏ zanikly v roce 1946 a vplynuly do NKVD. Viz rovneÏzÏ Christopher Andrew a Oleg Gordijevskij, KGB, DuÊveÏrnaÂ zpraÂva o zahranicÏnõÂch operacõÂch od Lenina do GorbacÏova, prÏel. kol., Praha 1994, s. 276n., nebo R. Hingley, Die russische Geheimpolizei 1565±1970, Bayeruth 1972, s. 262n. GULAG je zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej NKVD neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu vnitra. NKVD je zkr. z rus. Narodnyj komissariat vnutrennych deÏl neboli cÏes. lidovyÂ komisariaÂt vnitra; od 28. 10. 1917 v souvislosti s prÏejmenovaÂnõÂm prvnõÂ soveÏtskeÂ vlaÂdy na radu lidovyÂch komisarÏuÊ byla ministerstva oznacÏovaÂna jako lidoveÂ komisariaÂty; v roce 1946 byly lidoveÂ komisariaÂty prÏejmenovaÂny opeÏt na ministerstva a lidovõÂ komisarÏi se stali ministry.

6b

6c

6d 7

8 9

10

NKGB (zkr. z rus. Narodnyj komissariat gosudarstvennoj bezopasnosti neboli cÏesky lidovyÂ komisariaÂt staÂtnõÂ bezpecÏnosti) vznikl v roce 1941 a v roce 1947 byl prÏemeÏneÏn na ministerstvo. HlavnõÂ spraÂva pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch NKVD SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po deÏlam vojennoplennych i internirovannych NKVD SSSR nebo zkr. GUPVI NKVD SSSR). Viz GULAG 1918±1960. Dokumenty. Moskva 2000, s. 862±869. Â strÏednõÂho Podle zjisÏteÏnõÂ zaÂstupcuÊ cÏeskoslovenskyÂch archivuÊ prÏi naÂvsÏteÏveÏ U staÂtnõÂho zvlaÂsÏtnõÂho archivu (rus. Central'nyj gosudarstvennyj osobyj archiv nebo zkr. CGOA) v MoskveÏ pocÏaÂtkem roku 1992 je v dochovaneÂm archivnõÂm fondu HlavnõÂ spraÂvy pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch NKVD SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po deÏlam vojennoplennych i internirovannych NKVD SSSR nebo zkr. GUPVI NKVD SSSR) ulozÏena ve 2800 zaÂsuvkaÂch kartoteÂka vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch o rozsahu prÏiblizÏneÏ ¹3,5±4,5 milionuÊ evidencÏnõÂch lõÂstkuÊª. CÏaÂst ¹CÏechiª zabõÂraÂ 27 zaÂsuvek a je ¹teoreticky mozÏneÂ naleÂzt uÂdaje o 69 977 osobaÂch, ktereÂ se hlaÂsily k cÏeskoslovenskeÂmu staÂtnõÂmu obcÏanstvõÂª. OvsÏem ¹znacÏnou cÏaÂst z nich (...) tvorÏõÂ zajatõÂ prÏõÂslusÏnõÂci neÏmeckeÂ a mad'arskeÂ armaÂdy odvedenõÂ k vojsku na tzv. odtrzÏeneÂm uÂzemõÂ, at' jizÏ to byli CÏesÏi a SlovaÂci, nebo NeÏmci a Mad'arÏiª, a dalsÏõÂ ¹velkou skupinu prÏedstavujõÂ internovanõÂ prÏõÂslusÏnõÂci cÏs. legionu v Polsku a zajatci slovenskeÂ armaÂdy, kterÏõÂ byli z valneÂ cÏaÂsti prÏevedeni do cÏs. jednotky v SSSRª. ProvaÂdeÏnõÂ resÏersÏõÂ v kartoteÂce vedeneÂ podle jmen a prÏepsanyÂch foneticky do azbuky, a proto cÏasto ¹jen za znacÏnyÂch obtõÂzÏõÂ identifikovatelnyÂchª, je velmi slozÏiteÂ. Proto se nepodarÏilo zjistit ¹prÏesnyÂ pocÏet civilistuÊ internovanyÂch na cÏs. uÂzemõÂª, a navõÂc ¹pokusy vyhledat neÏktereÂ osoby prokaÂzaly (...) znacÏnou neuÂplnostª teÂto kartoteÂky, kteraÂ ¹neeviduje zdaleka vsÏechny prÏõÂpadyª. OsobnõÂ spisy zajatcuÊ a internovanyÂch ¹jsou rÏazeny prÏõÂruÊstkoveÏ bez vlastnõÂho logickeÂho trÏõÂdeÏnõÂª a ¹v rÏadeÏ prÏõÂpaduÊ se (...) nedochovalyª. ZaÂrovenÏ kartoteÂka ¹fakticky neobsahuje osoby ruskeÂ, ukrajinskeÂ cÏi jineÂ naÂrodnosti, tj. zÏe zde vuÊbec nejsou podchyceni prÏõÂslusÏnõÂci tzv. bõÂleÂ emigrace, kterÏõÂ (...) meÏli cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂª. PõÂsemnosti o internovanyÂch cÏs. obcÏanech ulozÏeneÂ v CGOA v MoskveÏ, zpracovali I. SÏt'ovõÂcÏek a S. KokosÏka, 9. 3. 1992, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 179. Viz ukaÂzku v prÏõÂloze. KuprÏõÂkladu beÏloruskaÂ baÂsnõÂrÏka Larysa HenijusÏovaÂ ve sveÂ knize ZpoveÏd' jmenuje rÏadu BeÏlorusuÊ odvlecÏenyÂch z Prahy, ktereÂ potkala prÏi transportu do SoveÏtskeÂho svazu, a zejmeÂna beÏhem sveÂho sedmileteÂho veÏzneÏnõÂ v koncentracÏnõÂm taÂborÏe na severu Ruska. Larysa HenijusÏ, Spovedz, Minsk 1993, zejm. s. 188 a 194n. PodrobneÏji o Laryse HenijusÏoveÂ viz daÂle v kap. IX. ZaÂkladnõÂ dokumenty shromaÂzÏdila Olga HulõÂnovaÂ, kteraÂ puÊsobila v letech 1991±1993 v dokumentacÏnõÂ komisi Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ a v letech 1993±1994 ve StrÏedisku pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho

15

rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky. DoplnÏujõÂcõÂ pramennyÂ vyÂzkum a resÏersÏe uskutecÏnil v letech 1996±1999 a doplnil na jarÏe a v leÂteÏ 2001 autor. StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky vzniklo pocÏaÂtkem roku 1994 z prÏedchaÂzejõÂcõÂho koordinacÏnõÂho centra pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõÂ naÂsilõÂ proti cÏeskeÂmu naÂrodu od 8. 5. 1945 do 31. 12. 1998 prÏi GeneraÂlnõÂ prokuraturÏe CÏeskeÂ republiky (toto centrum puÊsobilo od 1. 10. 1993 do 31. 1. 1994). Ï editelem strÏediska byl byÂvalyÂ politickyÂ veÏzenÏ komunistickeÂho rezÏimu a v leR tech 1990±1992 poslanec CÏeskeÂ naÂrodnõÂ rady a FederaÂlnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky Bohuslav HubaÂlek. Koncem roku 1994 splynulo StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu s dosavadÂ rÏadem pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõÂ cÏinnosti StB prÏi ministerstvu nõÂm U vnitra a vznikl UÂrÏad pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu Â rÏad pro dokumentaci a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ Policie CÏeskeÂ republiky; dnes U Â rÏadu vysÏetrÏovaÂnõÂ Policie CÏeskeÂ republiky. komunismu U

16

Kapitola I. Dohoda 8. kveÏtna 1944 byla v LondyÂneÏ podepsaÂna naÂsledujõÂcõÂ Dohoda o pomeÏru mezi cÏeskoslovenskou spraÂvou a soveÏtskyÂm vrchnõÂm velitelem po vstupu soveÏtskyÂch vojsk na cÏeskoslovenskeÂ uÂzemõÂ: ¹VlaÂda republiky CÏeskoslovenskeÂ a vlaÂda Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik prÏejõÂce si, aby pomeÏr mezi soveÏtskyÂm vrchnõÂm velitelem a cÏeskoslovenskou spraÂvou na uÂzemõÂ republiky CÏeskoslovenskeÂ po vstupu soveÏtskyÂch vojsk na cÏeskoslovenskeÂ uÂzemõÂ byl upraven v duchu prÏaÂtelstvõÂ a spojenectvõÂ mezi obeÏma zemeÏmi, dohodly se na tomto: CÏlaÂnek 1 Jakmile soveÏtskaÂ (spojeneckaÂ) vojska vstoupõÂ v duÊsledku vaÂlecÏnyÂch operacõÂ na cÏeskoslovenskeÂ uÂzemõÂ, nejvysÏsÏõÂ moc a odpoveÏdnost ve vsÏech veÏcech vztahujõÂcõÂch se na vedenõÂ vaÂlky bude prÏipadati v paÂsmu vaÂlecÏnyÂch operacõÂ po dobu potrÏebnou k provaÂdeÏnõÂ teÏchto operacõÂ vrchnõÂmu veliteli soveÏtskyÂch (spojeneckyÂch) vojsk. CÏlaÂnek 2 Bude jmenovaÂn cÏeskoslovenskyÂ vlaÂdnõÂ delegaÂt pro osvobozenaÂ uÂzemõÂ, jehozÏ uÂkolem bude: a) usporÏaÂdati a veÂsti podle cÏeskoslovenskyÂch zaÂkonuÊ spraÂvu na uÂzemõÂ zbaveneÂm neprÏõÂtele; b) znovu tam zrÏõÂdit cÏeskoslovenskou brannou moc; c) zajistiti uÂcÏinnou soucÏinnost cÏeskoslovenskeÂ spraÂvy se soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem a zejmeÂna daÂvati mõÂstnõÂm uÂrÏaduÊm prÏõÂslusÏneÂ prÏõÂkazy na zaÂkladeÏ potrÏeb a prÏaÂnõÂ soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele. CÏlaÂnek 3 Ï CeskoslovenskeÂho vojska, ktereÂ bude prÏi vstupu soveÏtskyÂch (spojeneckyÂch) armaÂd na cÏeskoslovenskeÂ uÂzemõÂ v jejich svazku, bude ihned vyuzÏito na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ. 17

CÏlaÂnek 4 Na zajisÏteÏnõÂ styku mezi soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem a cÏeskoslovenskyÂm vlaÂdnõÂm delegaÂtem bude u soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele ustanovena cÏeskoslovenskaÂ vojenskaÂ mise. CÏlaÂnek 5 V paÂsmech pod vrchnõÂ mocõÂ soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele budou cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdnõÂ orgaÂny v osvobozeneÂm uÂzemõÂ ve styku se soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem skrze cÏeskoslovenskeÂho vlaÂdnõÂho delegaÂta. CÏlaÂnek 6 Jakmile neÏkteraÂ cÏaÂst osvobozeneÂho uÂzemõÂ prÏestane byÂti paÂsmem vlastnõÂch vaÂlecÏnyÂch operacõÂ, cÏeskoslovenskaÂ vlaÂda tam prÏevezme plnyÂ vyÂkon verÏejneÂ moci a bude poskytovati soveÏtskeÂmu (spojeneckeÂmu) vrchnõÂmu veliteli vsÏestrannou spolupraÂci a pomoc skrze sveÂ civilnõÂ a vojenskeÂ orgaÂny. CÏlaÂnek 7 VsÏechny osoby patrÏõÂcõÂ k soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vojskuÊm na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ budou podleÂhati jurisdikci soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) velitele. VsÏechny osoby patrÏõÂcõÂ k cÏeskoslovenskeÂ branneÂ moci budou podleÂhati cÏeskoslovenskeÂ jurisdikci. TeÂto jurisdikci podleÂhaÂ rovneÏzÏ civilnõÂ obyvatelstvo na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ, a to i tehdy, jde-li o trestnõÂ cÏiny spaÂchaneÂ proti soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vojskuÊm, ledazÏe byly spaÂchaÂny v paÂsmu vaÂlecÏnyÂch operacõÂ. Ty spadajõÂ pod jurisdikci soveÏtskeÂho (spojeneckeÂho) vrchnõÂho velitele. V spornyÂch prÏõÂpadech bude veÏc rÏesÏena vzaÂjemnou dohodou mezi soveÏtskyÂm (spojeneckyÂm) vrchnõÂm velitelem a cÏeskoslovenskyÂm vlaÂdnõÂm delegaÂtem. CÏlaÂnek 8 O veÏcech financÏnõÂch souvisõÂcõÂch se vstupem soveÏtskyÂch (spojeneckyÂch) vojsk na cÏeskoslovenskeÂ uÂzemõÂ bude ujednaÂna zvlaÂsÏtnõÂ dohoda. CÏlaÂnek 9 Tato dohoda vstupuje v platnost ihned po podepsaÂnõÂ. Byla 18

sepsaÂna ve dvou vyhotovenõÂch, kazÏdeÂ v cÏeskoslovenskeÂm a ruskeÂm jazyku. ObeÏ zneÏnõÂ majõÂ stejnou platnost.ª1 Dohodu podepsali ¹z plneÂ moci vlaÂdy republiky CÏeskoslovenskeÂ, uÂrÏadujõÂcõÂ ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, staÂtnõÂ ministr Hubert Ripkaª a ¹z plneÂ moci vlaÂdy Svazu soveÏtskyÂch republik mimorÏaÂdnyÂ a zplnomocneÏnyÂ velvyslanec SSSR u vlaÂdy republiky CÏeskoslovenskeÂ Viktor ZacharevicÏ LebedeÏvª. CÏeskoslovenskaÂ ratifikacÏnõÂ listina byla podepsaÂna v LondyÂneÏ 17. kveÏtna 1944 prezidentem Edvardem BenesÏem a uÂrÏadujõÂcõÂm ministrem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Hubertem Ripkou2. * V dosavadnõÂ literaturÏe a veÏtsÏineÏ cÏlaÂnkuÊ, zabyÂvajõÂcõÂch se puÊsobenõÂm soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ na uÂzemõÂ CÏSR v zaÂveÏru a zejmeÂna po skoncÏenõÂ druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky, je tehdejsÏõÂ soveÏtskeÂ jednaÂnõÂ povazÏovaÂno prÏedevsÏõÂm za flagrantnõÂ poprÏenõÂ praÂveÏ teÂto dohody3. TõÂm vsÏak tuto dohodu prÏecenÏujeme, nebot' obeÏ strany jejõÂm uzavrÏenõÂm sledovaly vlastneÏ kazÏdaÂ zcela neÏco jineÂho, nezÏ o cÏem hovorÏil jejõÂ do jisteÂ mõÂry zaÂstupnyÂ obsah. BenesÏova vlaÂda totizÏ navrhovala uzavrÏõÂt tuto dohodu puÊvodneÏ nejen se SoveÏty, ale prÏedevsÏõÂm s Brity a AmericÏany4, ktereÂ tõÂm chteÏla prÏimeÏt k dalsÏõÂmu uznaÂnõÂ legitimity cÏeskoslovenskeÂ exiloveÂ politickeÂ reprezentace. Ale BritoveÂ a AmericÏaneÂ sdeÏlili cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdeÏ, zÏe vzhledem k praktickyÂm zrÏeteluÊm nevidõÂ potrÏebu takoveÂ dohody, cÏõÂmzÏ nakonec zuÊstalo pouze u ujednaÂnõÂ se SoveÏtskyÂm svazem, kteryÂ to okamzÏiteÏ vyuzÏil pro vlastnõÂ propagandu. SoveÏtskyÂ tisk, obraceje se prÏedevsÏõÂm k mezinaÂrodnõÂ verÏejnosti, psal o tom, zÏe dohoda ¹je novyÂm duÊkazem konsistentnõÂ zaÂsadoveÂ politiky SoveÏtskeÂho svazu vuÊcÏi malyÂm staÂtuÊm, ktereÂ bojujõÂ po boku SoveÏtskeÂho svazu, VelkeÂ BritaÂnie a SpojenyÂch staÂtuÊ proti banditskeÂmu neÏmeckeÂmu imperialismuª a ¹provaÂzõÂ soveÏtskeÂ jednotky v jejich postupu daÂl prÏes Karpaty do mõÂst, kde jsou ocÏekaÂvaÂny kruteÏ trpõÂcõÂmi naÂrody, ktereÂ steÂnajõÂ pod neÏmeckyÂm fasÏistickyÂm jhem, a kudy vede cesta k norÏe hitlerovskeÂ bestieª.5 O konkreÂtnõÂ naplneÏnõÂ dohody nemeÏl vsÏak SoveÏtskyÂ svaz zÏaÂdnyÂ zaÂjem. A cÏeskoslovenskyÂm orgaÂnuÊm, domaÂhajõÂcõÂm se cÏas od cÏasu 19

jejõÂho plneÏnõÂ, se dostaÂvalo odpoveÏdõÂ, ktereÂ staÂle zrÏetelneÏji ukazovaly, zÏe pro SoveÏtskyÂ svaz vzhledem k jeho praÂvnõÂm a politickyÂm doktrõÂnaÂm je tato dohoda pouhyÂm caÂrem papõÂru6.

20

1 2

3 4 5 6

AMZV, fond Archiv mezinaÂrodnõÂch smluv, sign. L 1607. Ib. BenesÏ. Edvard (1884±1948), diplomat a politik. V letech 1918±1935 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ a ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. Od roku 1935 do roku 1938 prezident CÏeskoslovenskeÂ republiky. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v exilu ve VelkeÂ BritaÂnii a v roce 1940 stanul v cÏele cÏeskoslovenskeÂ exiloveÂ staÂtnõÂ reprezentace opeÏt jako prezident republiky. Po skoncÏenõÂ vaÂlky v roce 1945 ve funkci potvrzen a znovu zvolen v roce 1946. Po komunistickeÂm pucÏi v uÂnoru 1948 abdikoval. Ripka, Hubert (1895±1958), novinaÂrÏ a historik. Do roku 1938 puÊsobil v LidovyÂch novinaÂch. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v exilu ve VelkeÂ BritaÂnii a v letech 1941±1945 staÂtnõÂ ministr v cÏeskoslovenskeÂm exiloveÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v LondyÂneÏ. Od roku 1945 do roku 1948 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ a ministr zahranicÏnõÂho obchodu. Po komunistickeÂm pucÏi v uÂnoru 1948 odesÏel do exilu a zÏil v USA a ve VelkeÂ BritaÂnii. LebedeÏv, Viktor (?±?), soveÏtskyÂ diplomat. CÏinõÂ tak rovneÏzÏ autor teÂto publikace ve sveÂ knize Z Prahy do GULAG aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999. Proto v textu dohody je vedle adjektiva ¹soveÏtskyÂª vzÏdy jesÏteÏ v zaÂvorkaÂch uvedeno adjektivum ¹spojeneckyÂª. PodrobneÏji viz naprÏõÂklad Josef Kalvoda, Role CÏeskoslovenska v soveÏtskeÂ strategii, Kladno 1999, s. 185±186 a 201. - Dohoda kuprÏõÂkladu nereflektovala rozdõÂlneÂ zaÂkladnõÂ praÂvnõÂ zaÂsady v obou zemõÂch. SoveÏtskeÂ praÂvo totizÏ vychaÂzelo z principu univerzality a personality, to znamenalo, zÏe soveÏtskeÂ orgaÂny se povazÏovaly za opraÂvneÏny stõÂhat jednaÂnõÂ, ktereÂ podle soveÏtskeÂho praÂva bylo trestnyÂm cÏinem, at' k tomuto jednaÂnõÂ dosÏlo kdekoli, kyÂmkoliv a proti komukoliv, pokud se domneÏlyÂ vinõÂk ocitl v dosahu jejich moci. ZatõÂmco cÏeskoslovenskeÂ praÂvo tradicÏneÏ vychaÂzõÂ z principu teritoriality, podle neÏhozÏ zadrzÏet a stõÂhat na nasÏem uÂzemõÂ at' tuzemce nebo cizince jsou opraÂvneÏny pouze domaÂcõÂ uÂrÏady. V prÏõÂpadeÏ cizõÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ a bezdomovcuÊ byla sice prÏõÂpustnaÂ extradikce do jineÂ zemeÏ, ale pouze po prÏedchaÂzejõÂcõÂ zÏaÂdosti. UzÏ jen z tohoto pohledu sÏlo tedy o dohodu zcela bezprÏedmeÏtnou. K tomu viz kuprÏõÂkladu dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, cÏ. 137.578/II ± 1/1946, z 22. VIII. 1946, zaslanyÂ ministerstvu vnitra, na rubu VyjaÂdrÏenõÂ k dotazu MZV z 13. 9. 1946, AMV, 305±121±2 inv. cÏ. neuv. Nebo VyÂklad cÏl. 7 dohody mezi CÏSR a SSSR z 8. kveÏtna 1944, cÏ. 9. UÂrÏ. veÏst. cÏsl., in dopis ministerstva spravedlnosti, cÏ. 66 338/46 ± III/2 z 21. zaÂrÏõÂ 1946, Â A Praha, fond U Â PV 1221/11/1 II., VysÏetrÏovanci ± RusoveÂ. SU - SveÂbytnost soveÏtskyÂch praÂvnõÂch vyÂchodisek spolu s utilitaÂrnõÂ logikou a vpravdeÏ bolsÏevickyÂm prÏõÂstupem SoveÏtskeÂho svazu k prÏijatyÂm mezinaÂrodnõÂm zaÂvazkuÊm provaÂzela naplnÏovaÂnõÂ takeÂ mnoha jinyÂch tehdejsÏõÂch dohod a smluv mezi obeÏma staÂty a cÏeskoslovenskyÂm orgaÂnuÊm obvykle zbyÂvaly jen ocÏi pro plaÂcÏ. V mnoha povaÂlecÏnyÂch dohodaÂch a smlouvaÂch se kuprÏõÂkladu kamenem uÂrazu stal praÂveÏ vyÂklad termõÂnuÊ ¹vaÂlecÏneÂ operaceª nebo ¹doba trvaÂnõÂ vaÂlkyª, ktereÂ

21

SSSR interpretoval velmi sÏiroce bud' do prÏedaÂnõÂ spraÂvy uÂzemõÂ dobyteÂho Rudou armaÂdou cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdeÏ, nebo azÏ teprve do odchodu RudeÂ armaÂdy z CÏeskoslovenska. Viz pozn. 3 k DohodeÏ z 31. brÏezna 1945 mezi CÏeskoslovenskem a SoveÏtskyÂm svazem o vzaÂjemneÂm vyrovnaÂnõÂ vyÂdajuÊ na udrzÏovaÂnõÂ jednotek RudeÂ armaÂdy na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska a jednotek cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy na uÂzemõÂ SoveÏtskeÂho svazu po dobu vaÂlecÏneÂho stavu. In CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 21, a dalsÏõÂ dokumenty a komentaÂrÏe, ib. - K jineÂmu zaÂsadnõÂmu strÏetu obou staÂtuÊ dosÏlo prÏi vyrÏizovaÂnõÂ opcõÂ a stanovenõÂ naÂhrady za opousÏteÏnyÂ nemovityÂ majetek obyvatel PodkarpatskeÂ Rusi, kterÏõÂ po jejõÂm prÏipojenõÂ k SSSR optovali pro CÏeskoslovensko, kdy soveÏtskaÂ strana naprÏõÂklad hodlala za zaÂklad pro stanovenõÂ vyrovnaÂnõÂ pozemkoveÂho majetku pouzÏõÂt staÂvajõÂcõÂ zaÂkony UkrajinskeÂ SSR a nikoliv zaÂkony vyplyÂvajõÂcõÂ z cÏeskoslovenskeÂho praÂvnõÂho rÏaÂdu, platneÂho v okamzÏiku ratifikace smlouvy o prÏedaÂnõÂ PodkarpatskeÂ Rusi z CÏSR do SSSR, a za optanty uznaÂvala pouze osoby, s jejichzÏ opcõÂ vyslovily souhlas soveÏtskeÂ uÂrÏady. Viz kuprÏõÂkladu Informace ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 27. uÂnora 1947 cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci J. HoraÂkovi o otaÂzkaÂch, ktereÂ je nutno ujasnit na soveÏtskeÂ straneÏ, aby bylo mozÏneÂ uzavrÏõÂt jednaÂnõÂ LikvidacÏnõÂ komise o ZakarpatskeÂ UkrajineÏ, ib., s. 334±336. Viz rovneÏzÏ dalsÏõÂ dokumenty a komentaÂrÏe, ib. - Ve vsÏech teÏchto strÏetech cÏeskoslovenskaÂ strana obvykle nakonec prÏistupovala na nevyÂhodneÂ kompromisy nebo rovnou prohraÂvala. KomunisticÏtõÂ cÏlenoveÂ vlaÂdy to pak vysveÏtlovali vskutku bolsÏevickyÂm zaÂveÏrem, zÏe ¹mezi naÂmi a SoveÏtskyÂm svazem existuje neÏco, cÏemu se rÏõÂkaÂ spojenectvõÂª, cozÏ znamenaÂ, zÏe vzaÂjemneÂ smlouvy vcÏetneÏ obchodnõÂch nelze vyklaÂdat pouze ¹formalistickyÂm vyÂklademª, ale naopak je trÏeba je ¹interpretovat v duchu politickeÂmª. CÏõÂmzÏ vlastneÏ nepokryteÏ legitimizovali zachaÂzenõÂ s praÂvy a zaÂvazky at' vnitrostaÂtnõÂmi nebo mezinaÂrodnõÂmi jako s onucõÂ. Viz kuprÏõÂkladu ZaÂpis 120. (mimorÏaÂdneÂ) tajneÂ schuÊze trÏetõÂ cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdy 10. prosince 1947 s rozpravou o vhodnosti obsahu a textu obchodnõÂ a plavebnõÂ smlouvy s SSSR a o jejõÂm dopadu na zahranicÏnõÂ obchod CÏeskoslovenska, ib., s. 455±457.

22

Kapitola II. PodkarpatskaÂ Rus V okamzÏiku vstupu RudeÂ armaÂdy na podzim 1944 na Podkarpatskou Rus stalo se toto uÂzemõÂ podle zaÂsady o platnosti cÏeskoslovenskyÂch hranic z doby prÏed 30. zaÂrÏõÂm 1938 opeÏt soucÏaÂstõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky. OpeÏt meÏly zacÏõÂt platit cÏeskoslovenskeÂ zaÂkony a mõÂsto dosavadnõÂch mad'arskyÂch okupacÏnõÂch uÂrÏaduÊ se spraÂvy meÏly ujmout znovu cÏeskoslovenskeÂ orgaÂny. UzÏ rÏadu meÏsõÂcuÊ probõÂhala vsÏak na rozmanityÂch uÂrovnõÂch ruÊznaÂ jednaÂnõÂ o mozÏneÂm budoucõÂm postoupenõÂ tohoto uÂzemõÂ SoveÏtskeÂmu svazu. A trÏebazÏe vyÂsledek teÏchto jednaÂnõÂ byl jesÏteÏ v nedohlednu, protozÏe cÏeskoslovenskaÂ exilovaÂ politickaÂ reprezentace nebyla prÏõÂlisÏ jednotnaÂ v naÂzoru, jak na soveÏtskyÂ pozÏadavek reagovat1, po prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy na podkarpatoruskeÂ uÂzemõÂ se vesÏkereÂ spraÂvy okamzÏiteÏ zmocnil SoveÏtskyÂ svaz. SoucÏasneÏ dosÏlo k rozsaÂhlyÂm bezpecÏnostnõÂm zaÂsahuÊm vuÊcÏi mõÂstnõÂm obyvateluÊm, kterÏõÂ po zaÂniku mad'arskeÂ okupace byli vlastneÏ opeÏt obcÏany CÏSR2. HlavnõÂ bezpecÏnostnõÂ akce provaÂdeÏla SpraÂva kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. ukrajinskeÂho frontu3. ZatyÂkaÂni a odvleÂkaÂni do SoveÏtskeÂho svazu byli RusõÂni i Ukrajinci, CÏesÏi i SlovaÂci, Mad'arÏi i NeÏmci. KromeÏ reprezentantuÊ cÏi prÏisluhovacÏuÊ mad'arskyÂch okupacÏnõÂch uÂrÏaduÊ, kterÏõÂ vsÏak rovneÏzÏ de iure meÏli podleÂhat cÏeskoslovenskeÂ jurisdikci, usporÏaÂdali smeÏrsÏovci hon prÏedevsÏõÂm na nejruÊzneÏjsÏõÂ ¹trÏõÂdnõÂ neprÏaÂteleª a ¹kontrarevolucÏnõÂ zÏivlyª. Mezi zadrzÏenyÂmi tak byli vedle sebe cÏlenoveÂ a prÏõÂvrzÏenci prÏedvaÂlecÏneÂ agraÂrnõÂ strany a prÏedvaÂlecÏnyÂch i okupacÏnõÂch mad'arskyÂch stran, daÂle prÏõÂslusÏnõÂci ruskeÂ emigrace, ktereÂ po jejich odchodu z bolsÏevickeÂho Ruska ve dvacaÂtyÂch letech CÏeskoslovensko vyuzÏõÂvalo v mõÂstnõÂ staÂtnõÂ spraÂveÏ, a samozrÏejmeÏ takeÂ ukrajinsÏtõÂ nacionalisteÂ. PrÏedevsÏõÂm prÏedstaviteleÂ takzvaneÂ KarpatskeÂ Ukrajiny4, a to jak ti, kterÏõÂ spatrÏovali budoucnost zemeÏ v raÂmci federalizovaneÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky nebo v noveÂ ¹osvobozeneÂª UkrajineÏ a kterÏõÂ se za mad'arskeÂ okupace staÂhli do uÂstranõÂ, tak i ti, kterÏõÂ po rozpadu CÏeskoslovenska ve snaze zabraÂnit prÏõÂchodu Mad'aruÊ usilovali o neÏmeckyÂ protektoraÂt. A konecÏneÏ hlavneÏ rÏada CÏechuÊ, SlovaÂkuÊ a RusõÂnuÊ, kterÏõÂ prÏedstavovali 23

nebo alesponÏ mohli prÏedstavovat jakoukoliv potenciaÂlnõÂ komplikaci prÏi prÏipojenõÂ PodkarpatskeÂ Rusi k SoveÏtskeÂmu svazu a naÂsledneÂ soveÏtizaci, nebo dokonce klaÂst odpor5. PocÏet tehdy zatcÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ na PodkarpatskeÂ Rusi a odvlecÏenyÂch do SSSR jizÏ nelze zjistit. V cÏeskyÂch archivech jsme zatõÂm nalezli jen ojedineÏleÂ zmõÂnky a ruskeÂ archivy, pokud budou zprÏõÂstupneÏny, mohou vydat sveÏdectvõÂ pouze o celkoveÂm pocÏtu obeÏtõÂ represõÂ v tomto regionu za soveÏtskeÂ vlaÂdy. MozÏnost zõÂskaÂnõÂ prÏehledu o osobaÂch, stõÂhanyÂch soveÏtskou bezpecÏnostõÂ na PodkarpatskeÂ Rusi jen v obdobõÂ, kdy nehledeÏ na prÏõÂchod RudeÂ armaÂdy byla oficiaÂlneÏ staÂle soucÏaÂstõÂ CÏSR, je bohuzÏel teÂmeÏrÏ jisteÏ vyloucÏeno. RuÊznõÂ autorÏi odhadujõÂ pocÏet odvlecÏenyÂch na neÏkolik desõÂtek tisõÂc. Akce smeÏrsÏovcuÊ nebyly vsÏak pouze operativnõÂm bezpecÏnostnõÂm opatrÏenõÂm. Naopak jasneÏ sÏlo o soucÏaÂst dlouhodobeÂho komplexnõÂho programu soustrÏedeÏneÂ likvidace vsÏech prÏedpoklaÂdanyÂch protivnõÂkuÊ SoveÏtskeÂho svazu a jakeÂkoliv protikomunistickeÂ opozice ve vsÏech zemõÂch, ktereÂ se vyÂvojem druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky ocitly ve sfeÂrÏe soveÏtskeÂho vlivu. SmeÏrsÏovci, odchaÂzejõÂcõÂ za postupujõÂcõÂ Rudou armaÂdou na Slovensko a do CÏech, vedle stõÂhaÂnõÂ novyÂch obeÏtõÂ daÂl jesÏteÏ dlouho vytrvale paÂtrali po byÂvalyÂch prÏednõÂch prÏedstavitelõÂch podkarpatoruskeÂho verÏejneÂho a politickeÂho zÏivota6. A oddõÂly SmeÏrsÏe, puÊsobõÂcõÂ na PodkarpatskeÂ Rusi, rovneÏzÏ jesÏteÏ dlouho po jejõÂm prÏedaÂnõÂ SSSR daÂl pronaÂsledovali kazÏdeÂho, kdo jakyÂmkoliv zpuÊsobem projevoval procÏeskoslovenskeÂ sympatie nebo optoval cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ7.

24

1

2 3 4

5 6 7

V dõÂlech pameÏtnõÂkuÊ i historikuÊ cÏi v komentaÂrÏõÂch k postupneÏ objevovanyÂm a uverÏejnÏovanyÂm dokumentuÊm nalezneme cÏasto rozdõÂlneÂ popisy procesu prÏedchaÂzejõÂcõÂho a provaÂzejõÂcõÂho postoupenõÂ PodkarpatskeÂ Rusi SoveÏtskeÂmu svazu. Podle staÂle prÏetrvaÂvajõÂcõÂho naÂzoru zejmeÂna ukrajinskyÂch a slovenskyÂch historikuÊ se PodkarpatskaÂ Rus stala soucÏaÂstõÂ SoveÏtskeÂho svazu de facto hned v okamzÏiku, kdy do nõÂ v zaÂrÏõÂ 1944 vstoupila RudaÂ armaÂda a fakticky nastolila soveÏtskou moc. To vsÏak nemeÏnõÂ nic na nesporneÂ skutecÏnosti, zÏe jesÏteÏ osm meÏsõÂcuÊ potom cÏeskoslovenskaÂ politickaÂ reprezentace staÂle nevyslovila oficiaÂlnõÂ souhlas s prÏenechaÂnõÂm tohoto uÂzemõÂ SoveÏtskeÂmu svazu, a dokonce se naopak ozyÂvaly hlasy ponechat ho v CÏeskoslovenskeÂ republice. ZaÂpis z 31. schuÊze prvnõÂ cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdy NaÂrodnõÂ fronty 18. cÏervna 1945, in CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 63±66. Smlouva CÏeskoslovenskeÂ republiky se Svazem soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik o prÏipojenõÂ ZakarpatskeÂ Ukrajiny k UkrajinskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice byla podepsaÂna 29. cÏervna 1945 a ratifikovaÂna NaÂrodnõÂm shromaÂzÏdeÏnõÂm CÏSR 22. listopadu 1945 a prezidiem NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR 27. listopadu 1945, ib., s. 75±76. SamozrÏejmeÏ tento statut cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ via facti nenaÂlezÏel v dobeÏ mad'arskeÂ okupace prÏisteÏhovanyÂm Mad'aruÊm a NeÏmcuÊm. Nikolaj SineÏvirskij, SmeÏrsÏ. (God v staneÏ vraga.) Grani, Edition November 1948, MoÈnchehof/Kassel 1948, s. 40. NaÂzvem KarpatskaÂ Ukrajina oznacÏovali Podkarpatskou Rus ukrajinsÏtõÂ nacionalisteÂ zejmeÂna potom, kdyzÏ v duÊsledku mnichovskeÂ dohody z 29. zaÂrÏõÂ 1938 musela byÂt jizÏnõÂ cÏaÂst podkarpatoruskeÂho uÂzemõÂ postoupena Mad'arsku a oklesÏteÏneÂmu CÏeskoslovensku nezbylo nezÏ poskytnout Slovensku a PodkarpatskeÂ Rusi rozsaÂhlou autonomii, cozÏ samozrÏejmeÏ vyvolalo horecÏneÂ hledaÂnõÂ noveÂ podkarpatoruskeÂ politickeÂ identity. RovneÏzÏ pokus vytvorÏit po odtrzÏenõÂ Slovenska 14. brÏezna 1939 ze zbytku PodkarpatskeÂ Rusi samostatnyÂ staÂt nesl naÂzev Republika KarpatskaÂ Ukrajina; vzaÂpeÏtõÂ vsÏak tuto ¹republiku jednoho dneª smetla mad'arskaÂ okupace. PodrobneÏji viz kuprÏõÂkladu Ivan Pop, PodkarpatskaÂ Rus v promeÏnaÂch deÏjin, rukopis, 1995. Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 74. PodrobneÏji viz daÂle v textu. JesÏteÏ v prosinci 1946 zpraÂva o jednaÂnõÂ cÏlenuÊ cÏeskoslovenskeÂ opcÏnõÂ komise se spraÂvnõÂmi uÂrÏady v UzÏhorodeÏ ve dnech 28. 10. ± 26. 11. 1946 obsÏõÂrneÏ popisuje prÏekaÂzÏky, ktereÂ soveÏtskeÂ uÂrÏady kladou obcÏanuÊm, kterÏõÂ optovali pro CÏSR, a uvaÂdõÂ, zÏe ¹soveÏtskeÂ soudy na ZakarpatskeÂ UkrajineÏ odsoudily prÏiblizÏneÏ asi 150 osob (veÏtsÏinou opraÂvneÏnyÂch optantuÊ) pro pokus ilegaÂlnõÂho prÏekrocÏenõÂ hranic do CÏSR do zÏalaÂrÏe od 6 meÏsõÂcuÊ do 3 letª a ¹cÏaÂst teÏchto lidõÂ byla jizÏ odtransportovaÂna do ruÊznyÂch pracovnõÂch taÂboruÊ v SSSRª, in CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 323±326.

25

Kapitola III. Slovensko S postupem soveÏtskeÂ armaÂdy do hloubi cÏeskoslovenskeÂho uÂzemõÂ se cÏinnost smeÏrsÏovcuÊ a dalsÏõÂch orgaÂnuÊ NKVD1 prÏenesla na Slovensko. SoveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny zcela ignorovaly veÏtsÏinou vsÏude okamzÏiteÏ fungujõÂcõÂ cÏeskoslovenskou verÏejnou spraÂvu2, a zejmeÂna na vyÂchodeÏ a severu zemeÏ rozpoutaly opravdovyÂ teror. Vedle stõÂhaÂnõÂ aktivistuÊ slovenskyÂch fasÏistickyÂch organizacõÂ a nejruÊzneÏjsÏõÂch prÏedstaviteluÊ ¹kontrarevoluceª byly naÂsilneÏ vyvezeny na nuceneÂ praÂce v SoveÏtskeÂm svazu celeÂ skupiny politicky a sociaÂlneÏ indiferentnõÂho obyvatelstva, prÏedevsÏõÂm z malyÂch meÏst a venkova2a. Z dopisu MikulaÂsÏe Dema Sekci odvlecÏenyÂch do SSSR prÏi okresnõÂm vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ: ¹(...) JaÂ, MikulaÂsÏ Demo, narozenyÂ dne 29. 10. 1925, bytem v Somotoru-Novej Vieske, patrÏõÂm mezi ty tisõÂce, kterÏõÂ po prÏechodu fronty v roce 1944 byli odvlecÏeni na nuceneÂ praÂce v SSSR. Dne 15. listopadu 1944 jsem odesÏel (a jesÏteÏ 17 chlapuÊ) jako civilnõÂ obcÏan na tzv. ,malenÏkuju rabotu`. OdesÏli jsme z domova dobrovolneÏ, protozÏe jsme chteÏli pomoci daÂt do porÏaÂdku rozbombardovaneÂ mosty (na Tise), ale po prÏõÂchodu do KraÂl'ovskeÂho Chlumce, kde naÂs obklopili soveÏtsÏtõÂ vojaÂci, jsme uzÏ tusÏili, zÏe naverbovaÂnõÂ na kraÂtkodobou praÂci je lezÏ, ale uzÏ nebyla cesta zpaÂtky, protozÏe naÂs uzÏ prÏõÂsneÏ strÏezÏili. Odtud jsme pochodovali do Samboru2b, kde bylo shromaÂzÏdeÏno dva tisõÂce lidõÂ. Odtud transport v naÂkladnõÂch vagoÂnech smeÏrÏoval do Donbasu2c. Po prÏõÂjezdu na mõÂsto naÂs ubylo (zemrÏelo vysõÂlenõÂm a hladem) asi 10 % (...). Z nasÏõÂ obce (malaÂ obec, tehdy asi 200 obyvatel) z osmnaÂcti chlapuÊ se vraÂtilo 10 a z nich dva kraÂtce po naÂvratu domuÊ zemrÏeli. (...)ª3 Ve stejneÂ dobeÏ vMalomHoresÏinedaleko KraÂl'ovskeÂho Chlumce byli po prÏõÂchodu soveÏtskeÂ armaÂdy vsÏichni muzÏi od sÏestnaÂcti do sÏedesaÂti let vyzvaÂni, aby nastoupili na opravu vaÂlkou znicÏenyÂch mostuÊ, ale potom byli obklõÂcÏeni jednotkou NKVD a odvezeni zvlaÂsÏtnõÂm konvojem do pracovnõÂch taÂboruÊ uvnitrÏ SSSR. Bylo jich celkem 1684. 27

Z vypraÂveÏnõÂ ucÏitele Andreje Kravce: ¹V dobeÏ, kdy soveÏtskaÂ vojska vstoupila na uÂzemõÂ Slovenska, zÏil jsem v trebisÏovskeÂm okrese, v obci ZemplõÂnskeÂ HradisÏteÏ. SamozrÏejmeÏ, zÏe jsme se radovali z toho, zÏe konecÏneÏ prÏichaÂzejõÂ osvoboditeleÂ, zÏe po teÏch cÏtyrÏech letech vaÂlecÏnyÂch uÂtrap a straÂdaÂnõÂ jsme se konecÏneÏ docÏkali RudeÂ armaÂdy. Uplynulo neÏkolik tyÂdnuÊ a jednoho dne, bylo to 7. ledna 1945, prÏisÏel za mnou soveÏtskyÂ vojaÂk se vzkazem, zÏe jeho velitel chce se mnou hovorÏit. Hned jsem se zacÏal obleÂkat, ale vojaÂk povõÂdal, zÏe to nenõÂ zapotrÏebõÂ, protozÏe se za paÂr minut zase vraÂtõÂm domuÊ. Bylo sychravo, a proto jsem ho neposlechl, a prÏece jen jsem se porÏaÂdneÏ obleÂkl. Sedli jsme do auta a jeli do TrebisÏova, to byly asi trÏi kilometry, zastavili jsme prÏed velitelstvõÂm a vesÏli dovnitrÏ. JenzÏe mõÂsto po schodech nahoru mne zacÏali strkat doluÊ, do sklepa. Tam jsem nasÏel dalsÏõÂ TrebisÏovany, vsÏichni byli asi tak meÂho veÏku, mneÏ bylo tenkraÂt dvaatrÏicet let, ale byli mezi naÂmi i sedmnaÂctiletõÂ, i padesaÂtiletõÂ. Tam naÂs nechali asi dva tyÂdny, dokud nebyly osvobozeny KosÏice, pak naÂs prÏevezli tam a zavrÏeli do budovy krajskeÂho soudu.ª5 RovneÏzÏ beÏhem ledna 1945 bylo odvlecÏeno 670 muzÏuÊ z obce Vel'kyÂ Blh v RimavskeÂm okrese6. V Petrovanech na PresÏovsku odvlekli vsÏechny muzÏe, kterÏõÂ zrovna byli v domech na praveÂ straneÏ ulice uprostrÏed obce, a ty, co byli na proteÏjsÏõÂ straneÏ nebo nebyli doma, nechali bez povsÏimnutõÂ. Ze SÏolcovy tovaÂrny v MatejovcõÂch blõÂzko KrompachuÊ odvedly jednotky NKVD sÏestnaÂct lidõÂ. V LevocÏi usporÏaÂdaly orgaÂny meÏstskeÂ spraÂvy soveÏtskyÂm vojaÂkuÊm slavnostnõÂ uvõÂtaÂnõÂ, pilo se a hodovalo, vsÏichni se svorneÏ veselili, ale kdyzÏ bylo dopito a dojedeno, vydal soveÏtskyÂ velitel rozkaz a celeÂ meÏstskeÂ prÏedstavenstvo skoncÏilo v transportu mõÂrÏõÂcõÂm do SoveÏtskeÂho svazu.7 ZacÏaÂtkem uÂnora 1945 odvlekly orgaÂny soveÏtskeÂ bezpecÏnosti 44 muzÏuÊ z obce NizÏnyÂ Medzev v okresu Moldava nad Bebravou. NejstarsÏõÂmu bylo padesaÂt let a nejmladsÏõÂ byl devatenaÂctiletyÂ8. 18. uÂnora 1945 bylo odvlecÏeno 12 obcÏanuÊ obce Dovalova z okresu LiptovskyÂ svatyÂ MikulaÂsÏ9. Â daje o pocÏtu odvlecÏenyÂch SlovaÂkuÊ kolõÂsajõÂ od neÏkolika tisõÂc U azÏ po võÂce nezÏ sto tisõÂc. V roce 1990 vznikla Sekce odvlecÏenyÂch do SSSR prÏi okresnõÂm vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ. ZpocÏaÂtku 28

vychaÂzela z odhadu kolem 6 tisõÂc odvlecÏenyÂch prÏedevsÏõÂm z vyÂchodnõÂho Slovenska10. ZaÂplava dochaÂzejõÂcõÂch informacõÂ si vsÏak vyzÏaÂdala vybudovaÂnõÂ dalsÏõÂch trÏõÂ desõÂtek pobocÏek Sekce po celeÂm Slovensku a v roce 1991 shromaÂzÏdil okresnõÂ vyÂbor Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ jizÏ uÂdaje o teÂmeÏrÏ 40 000 odvlecÏenyÂch zejmeÂna SlovaÂkuÊ a na Slovensku zÏijõÂcõÂch Mad'aruÊ11. PozdeÏji v devadesaÂtyÂch letech se dokumentovaÂnõÂm soveÏtskyÂch represõÂ na Slovensku kromeÏ presÏovskeÂho okresnõÂho vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ zacÏaly zabyÂvat dalsÏõÂ slovenskeÂ organizace, ale bohuzÏel zrÏejmeÏ dosud se nedospeÏlo k zÏaÂdneÂmu oveÏrÏeneÂmu souhrnneÂmu pocÏtu odvlecÏenyÂch11a. CelkovyÂ pocÏet odvlecÏenyÂch ze Slovenska do SoveÏtskeÂho svazu je vsÏak odhadovaÂn na 60 tisõÂc, nebo dokonce azÏ 120 tisõÂc12. Z vypraÂveÏnõÂ ucÏitele Andreje Kravce: ¹Nastrkali naÂs do malicÏkyÂch komuÊrek po dvaceti, ani staÂt, ani lezÏet jsme porÏaÂdneÏ nemohli, ani dyÂchat, a tak jsme zuÊstali asi do 3. brÏezna 1945. V teÂ dobeÏ prÏijel do KosÏic prezident BenesÏ. CÏekali jsme, zÏe si naÂs konecÏneÏ neÏkdo vsÏimne a bude za naÂs intervenovat, mysleli jsme, zÏe naÂs budou chtõÂt poslat kopat zaÂkopy, a sÏli bychom docela raÂdi, nebo zÏe budeme opravovat mosty cÏi znicÏeneÂ zÏeleznice, ale staÂle se nic nedeÏlo. MõÂsto toho jednoho dne raÂno, jesÏteÏ za tmy, naÂs nalozÏili na naÂkladnõÂ auta, odkrytaÂ a samozrÏejmeÏ sÏpinavaÂ, nesmeÏli jsme se otaÂcÏet, nesmeÏli jsme mluvit, a tak naÂs odvezli do HumenneÂho. Tam naÂs umõÂstili do kasaÂren a my jsme s hruÊzou zjistili, zÏe uzÏ je tam neÏkolik tisõÂc takovyÂch veÏznÏuÊ, jako jsme byli my. TeÏch paÂr minut, na ktereÂ mne odvedli z domu, se protaÂhlo na trÏi roky.ª13 CÏinnost soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ na Slovensku vyvolala mezi obyvatelstvem vlnu nespokojenosti. Rodiny a rÏada mõÂstnõÂch a okresnõÂch naÂrodnõÂch vyÂboruÊ a mõÂstnõÂch spraÂvnõÂch komisõÂ pozÏadovaly zamezenõÂ deportacõÂm a navraÂcenõÂ odvlecÏenyÂch muzÏuÊ14. ZÏaÂdosti mõÂstnõÂch uÂrÏaduÊ byly cÏasto podporÏeny mõÂstnõÂmi nebo okresnõÂmi organizacemi KomunistickeÂ strany Slovenska15. Protesty mõÂstnõÂch organizacõÂ zaskocÏily vedoucõÂ prÏedstavitele slovenskeÂ komunistickeÂ strany, kterÏõÂ se pokousÏeli upozornit soveÏtskeÂ vedenõÂ, zÏe uÂnosy a deportace slovenskeÂho obyvatelstva do

29

SSSR by mohly vaÂzÏneÏ ohrozit soveÏtskeÂ politickeÂ zaÂjmy v CÏeskoslovensku16. ZneklidneÏnõÂ obyvateleÂ se obraceli se zÏaÂdostmi o pomoc na vsÏechny dostupneÂ orgaÂny obnovovaneÂ cÏeskoslovenskeÂ moci. Po prÏõÂjezdu na osvobozeneÂ uÂzemõÂ CÏeskoslovenska do KosÏic zrÏejmeÏ jesÏteÏ neobklopoval noveÏ jmenovanou cÏeskoslovenskou vlaÂdu a prezidenta republiky prÏõÂlisÏ velkyÂ uÂrÏednickyÂ aparaÂt, a proto neÏkterÏõÂ zÏadateleÂ byli dokonce osobneÏ prÏijati prezidentem. ManzÏelce statkaÂrÏe Artura CÏernõÂka, odvlecÏeneÂho 15. prosince 1944 ze ZÏiabjaneÂho, prezident slõÂbil, zÏe ¹ve veÏci zakrocÏõÂª. Prezidentova kancelaÂrÏ vzaÂpeÏtõÂ nato poslala jejõÂ zÏaÂdost prÏedsednictvu vlaÂdy. Tam byla ulozÏena bez vyrÏõÂzenõÂ.17 ZaÂstupci obce Dovalova z okresu LiptovskyÂ svatyÂ MikulaÂsÏ prÏedali prezidentovi zÏaÂdost, podepsanou 62 obyvateli, aby pomohl osvobodit dvanaÂct obcÏanuÊ, kterÏõÂ byli 18. uÂnora 1945 ¹zajisÏteÏni NKVD a zarÏazeni do zajateckeÂho taÂbora t. cÏ. na neznaÂmeÂm mõÂsteÏª. SÏlo o vojaÂky byÂvaleÂho SlovenskeÂ republiky18, kterÏõÂ za protifasÏistickeÂho povstaÂnõÂ od srpna do rÏõÂjna 1944 bojovali v povstaleckyÂch jednotkaÂch cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy a po jeho potlacÏenõÂ prÏesÏli do aktivnõÂ partyzaÂnskeÂ vaÂlky s NeÏmci. ¹SlovenskaÂ naÂrodnõÂ rada v KosÏicõÂch a velitelstvõÂ cÏeskoslovenskeÂ brigaÂdyª uÂdajneÏ obdobneÂ zÏaÂdosti nevyhoveÏly.19 ¹Delegace byÂv. podzemnõÂch pracovnõÂkuÊª odevzdala prezidentovi zÏaÂdost o pomoc prÏi osvobozenõÂ deseti antifasÏistuÊ z PresÏova, kterÏõÂ byli 25. dubna 1945 zajisÏteÏni ¹ruskyÂmi voj. uÂrÏadyª20. Helena JakimovicÏovaÂ prÏedala prezidentovi dopis se zÏaÂdostõÂ o vraÂcenõÂ syna, kteryÂ byl za vaÂlky jako student nasazen v neÏmeckeÂm pracovnõÂm taÂborÏe, po prÏõÂchodu soveÏtskyÂch jednotek uposlechl vyÂzvy a prÏihlaÂsil se do cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy21, ale byl ¹zajisÏteÏnyÂ NKVD a dopravenyÂ do laÂgru v Sanokuª v Polsku22. JakeÂkoliv pokusy cÏeskoslovenskyÂch prÏedstaviteluÊ o naÂpravu byly vsÏak zrÏejmeÏ marneÂ. SveÏdcÏõÂ o tom zaÂpis ze schuÊze cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdy 12. rÏõÂjna 1945, podle ktereÂho prÏi projednaÂvaÂnõÂ ¹propusÏteÏnõÂ osob zajisÏteÏnyÂch soveÏtskyÂmi orgaÂnyª staÂtnõÂ tajemnõÂk zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Vlado Clementis konstatoval, zÏe ¹pokud jde o civilnõÂ osoby, intervenuje se jizÏ od kosÏickeÂ doby a jizÏ tam odevzdal velvyslanci Zorinovi seznam asi 5300 osob, z nichzÏ asi 2500 byli SlovaÂci. Od teÂ doby se urguje odpoveÏd' neÏkdy i cÏtyrÏikraÂt tyÂdneÏ.ª23

30

1 2

2a

2b 2c

3

4

5 6 7 8 9 10

O NKVD viz pozn. 6a k uÂvodu. StaÂtnõÂ spraÂvu reprezentovaly zejmeÂna mõÂstnõÂ, okresnõÂ a krajskeÂ naÂrodnõÂ vyÂbory, zrÏizovaneÂ podle dekretu prezidenta republiky dr. Edvarda BenesÏe ze 4. prosince 1944 okamzÏiteÏ po odchodu neÏmeckeÂ armaÂdy, prÏicÏemzÏ veÏtsÏina z nich navazovala na obdobneÂ revolucÏnõÂ orgaÂny puÊsobõÂcõÂ v dobeÏ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõÂ v srpnu 1944. PodrobneÏji o pronaÂsledovaÂnõÂ obyvatel Slovenska soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a naÂsilnyÂch deportacõÂch do SSSR naprÏõÂklad: Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, nebo Michal BarnovskyÂ, OdvlecÏenie obcÏanov do pracovnyÂch taÂborov v ZSSR v rokoch 1944±1945, in Michal BarnovskyÂ a kol., V tieni totality (sbornõÂk), Bratislava 1996, a dalsÏõÂ praÂce. Sambor je meÏsto ve LvovskeÂ oblasti v zaÂpadnõÂ UkrajineÏ. Donbas (zkr. z rus. DoneÏckij ugolnyj bassejn neboli cÏes. DoneÏckaÂ kamenouhelnaÂ paÂnev). RozprostõÂraÂ se na uÂzemõÂ UkrajinskeÂ republiky a RuskeÂ federace. V raÂmci SSSR byl do jeho rozpadu 1990 soucÏaÂstõÂ UkrajinskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republiky a RuskeÂ soveÏtskeÂ federativnõÂ socialistickeÂ republiky. TeÏzÏba uhlõÂ jizÏ od dvacaÂtyÂch let 18. stoletõÂ. PrÏel. ze slov. Dopis byl zaslaÂn okresnõÂmu vyÂboru Konfederace politickyÂch veÏznÏuÊ v PresÏoveÏ na podzim 1990, viz VladimõÂr Bystrov, ZrazenõÂ a opusÏteÏnõÂ, in Reflex, r. II., cÏ. 8, 19. 2. 1991, s. 21n. PrvnõÂ se vraÂtili domuÊ azÏ po trÏech letech a mnozõÂ dokonce teprve po peÏti letech. Dohromady vsÏak jenom 65. Celkem 103 MalohoresÏovanuÊ zahynulo kdesi v hloubi SoveÏtskeÂho svazu a zrÏejmeÏ byli pohrÏbeni v hromadnyÂch hrobech na neznaÂmeÂm mõÂsteÏ. Ib., s. 20 a 22. ZaÂznam byl porÏõÂzen 14. 12. 1990, ib., s. 23. Celkem se vraÂtilo 54, ib., s. 20 a 22. Ib. Viz intervenci MõÂstnõÂ spraÂvnõÂ komise v NizÏneÂm Medzevu prÏedsednictvu vlaÂdy Â A Praha, fond MV 492/0. CÏSR z 5. 7. 1949, SU Viz kopii dopisu 62 spoluobcÏanuÊ prezidentovi CÏSR dr. Edvardu BenesÏovi Â A Praha, fond U Â PV 1945±1952, k. 1261. z 23. 4. 1945, SU Tento pocÏet viz mj. v konceptu dopisu cÏ. j. Kb/783/45, kteryÂm staÂtnõÂ tajemnõÂk ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Vlado Clementis 29. 9. 1945 sdeÏloval prÏedsednictvu sboru poveÏrÏencuÊ v BratislaveÏ, zÏe ¹poveÏrÏil (...) prÏõÂslusÏneÂ oddeÏlenõÂ, aby ze seznamu zaslaneÂho (...) ze Slovenska a obsahujõÂcõÂho prÏiblizÏneÏ 6000 jmen, byli vybraÂni obcÏaneÂ slovenskeÂ a cÏeskeÂ naÂrodnosti a tento seznam v nejblizÏsÏõÂch dnechª odesÏle VysÏinskeÂmu, AMZV, fond GS/67. Clementis, VladimõÂr n. Vlado (1902±1952), slovenskyÂ praÂvnõÂk a publicista. Od roku 1924 cÏlen komunistickeÂ strany. V letech 1935±1938 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v exilu ve Francii a ve VelkeÂ BritaÂnii. Od roku 1945 do dubna 1948 staÂtnõÂ tajemnõÂk ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a potom azÏ do roku 1950 ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. V roce 1951 zatcÏen a odsouzen k trestu smrti. VysÏinskij, Andrej (1883±1954), ruskyÂ soveÏtskyÂ praÂvnõÂk a diplomat. Od roku 1920 cÏlen komunistickeÂ strany. V letech 1939±1944 naÂmeÏstek prÏedsedy rady lidovyÂch komisarÏuÊ. V letech 1944±1949 puÊsobil v ruÊznyÂch funkcõÂch

31

11

11a

12

32

v lidoveÂm komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstvu) zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR a od roku 1949 byl ministrem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR. PoveÏrÏenectva byla v letech 1945±1968 orgaÂny uÂstrÏednõÂ spraÂvy na Slovensku. Do tohoto pocÏtu nebyli zahrnuti prÏõÂslusÏnõÂci slovenskeÂ armaÂdy, bojujõÂcõÂ ve druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce po boku NeÏmcuÊ a upadnuvsÏõÂ do soveÏtskeÂho zajetõÂ, kterÏõÂ rovneÏzÏ byli veÏzneÏni v soveÏtskyÂch taÂborech. Od roku 2000 se shromazÏd'ovaÂnõÂ dokladuÊ o obcÏanech CÏeskoslovenska odvlecÏenyÂch po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce ze Slovenska do SSSR ujalo rovneÏzÏ OddeÏlenõÂ dokumentace zlocÏinuÊ komunismu Ministerstva spravedlnosti SlovenskeÂ republiky (slov. Oddelenie dokumentaÂcie zlocÏinov komunizmu Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky). - Z nichzÏ zrÏejmeÏ teÂmeÏrÏ dveÏ trÏetiny v nelidskyÂch podmõÂnkaÂch soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ zahynuly. ZpraÂva, vypracovanaÂ ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ 9. 2. 1949, konstatovala, zÏe ¹velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ hlaÂsilo v srpnu 1948, zÏe podle uÂdajuÊ gen. GolubeÏva bylo do CÏSR od konce vaÂlky repatriovaÂno 55 517 vojenskyÂch zajatcuÊ a internovanyÂchª, ale ¹oveÏrÏiti tyto uÂdaje velvyslanectvõÂ dle svyÂch zaÂznamuÊ nemohlo z duÊvoduÊ, zÏe jednotliveÂ transporty nebyly uÂrÏady SSSR hlaÂsÏenyª. ProtozÏe ¹ministerstvo vnitra nemohlo daÂti k porovnaÂnõÂ odpovõÂdajõÂcõÂ cÏs. uÂdajeª, byl zjisÏt'ovaÂn pocÏet navraÂtilcuÊ evidovanyÂch Zemskou uÂrÏadovnou staÂtnõÂ bezpecÏnosti v BratislaveÏ a uvedeno, zÏe ¹dle obdrzÏenyÂch (...) hlaÂsÏenõÂ do konce r. 1948: z SSSR se vraÂtilo 12 246 osobª. K tomu vsÏak ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ dodalo, zÏe podle jeho evidence ¹dle hlaÂsÏenõÂ 297 stanic SNB na Slovensku, dosÏlyÂch do 31. 1. 1949 ze 73 slovenskyÂch okresuÊ, vraÂtilo se uÂhrnem 9800 osob, z toho zajatcuÊ 8156 a 1644 civil. osob internovanyÂchª. ZÏaÂdnyÂ oveÏrÏenyÂ uÂdaj o pocÏtu vsÏech odvlecÏenyÂch, a dokonce ani navraÂtilcuÊ uzÏ tehdy zrÏejmeÏ neexistoval. SoucÏasnyÂ stav repatriace zajatcuÊ a internovanyÂch v SSSR, 9. 2. 1949, prÏõÂloha ke spisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ cÏ. 28.844/V ± 3A/49, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 Â A Praha, fond MV, inv. cÏ. neuv. a 30. 6. 1998), dok. 572, a SU GolubeÏv, Nikolaj (1902±?), duÊstojnõÂk vojsk NKVD (pozdeÏji MVD) SSSR. GeneraÂlmajor. - ByÂvalyÂ rÏeditel sekce a rehabilitace a odsÏkodnÏovaÂnõÂ Ministerstva spravedlnosti SlovenskeÂ republiky Ladislav BoronÏ ve sveÂ stati z roku 2001 odhaduje vsÏak pocÏet odvlecÏenyÂch azÏ prÏekvapiveÏ daleko nizÏsÏõÂ, anizÏ by vsÏak jakkoliv vysveÏtlil, jak k tomuto zaÂveÏru dospeÏl: ¹Za danej situaÂcie, akaÂ je teraz v dokumentaÂcii o odvlecÏenyÂch osobaÂch a o vojnovyÂch zajatcoch, mozÏno potom pocÏty odvlecÏenyÂch osoÃb len odhadnuÂt'. S prihliadnutõÂm na uzÏ skoÃr spomõÂnane nepresnosti zoznamov, neuÂplnosti archõÂvov a ineÂ nedostatky dokumentaÂcie, pocÏet odvlecÏenyÂch osoÃb zo Slovenska mozÏno odhadovat' na 5000 azÏ 7000 osoÃb.ª Ladislav BoronÏ, NaÂsilneÂ odvlecÏenõÂ do Sovietskeho ZvaÈzu, in ZlocÏiny komunizmu na Slovensku 1948±1989, Bratislava 2001, s. 364.

13 14

15

16

17

ZaÂznam byl porÏõÂzen 14. 12. 1990, viz VladimõÂr Bystrov, ZrazenõÂ a opusÏteÏnõÂ, in Reflex, r. II. cÏ. 8, 19. 2. 1991, s. 23. - KuprÏõÂkladu protesty MõÂstnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru SpisÏskeÂ Teplice a naÂrodnõÂch vyÂboruÊ NovyÂ Smokovec, Matejovice, StaraÂ LubovnÏa a VysÏnyÂ Blh, MõÂstnõÂ spraÂvnõÂ komise Hrhov a j., AMZV, fond SSSR 1945±1959, kr. 37. ÂA - Dopisy obcÏanuÊ Selece, MõÂstnõÂ spraÂvnõÂ komise v NizÏneÂm Medzevu a j., SU Praha, fond MV 492/0; - KuprÏõÂkladu protest OkresnõÂ organizace KomunistickeÂ strany Slovenska Poprad a j., AMZV, fond SSSR 1945±1959, kr. 37. - DaÂle zÏaÂdost slovenskyÂch zÏen z PresÏova, potvrzenaÂ ¹komunistickou stranou v PresÏoveÏ, MNV a ONVª, a zÏaÂdost ¹o propusÏteÏnõÂ partyzaÂnskeÂho velitele kpt. Â A Praha, fond Lad RutsÏekaª, podepsanaÂ ¹slozÏky il'avskeÂho okresuª, a j., SU Â PV 1945±1952, kr. 1270. U - KuprÏõÂkladu v zaÂznamu o rozhovoru staÂtnõÂho tajemnõÂka ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Vlado Clementise se soveÏtskyÂm velvyslancem Zorinem z 13. 8. 1945: ¹Ukazujem mu zaÂznam a pamjatnuju zapisku, tyÂkajuÂcu sa cÏs. obcÏanov, zatknutyÂch orgaÂnmi NKVD resp. CÏA a odvezenyÂch mimo hranice CÏSR. Ukazujem mu telegramy, zÏiadosti, potvrdenia od orgaÂnov komunistickej strany, naÂrodnyÂch vyÂborov atd. a upozornÏujem, zÏe vec je uzÏ vel'mi naliehavaÂ a vyvolaÂvaÂ nepokoje najmaÈ na Slovensku, tyÂm viacej, zÏe v mnohyÂch prõÂpadoch sa skutocÏne jednaÂ o zatknutie na zaÂkladeÏ falosÏnyÂch uÂdajov a pod.ª.In CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 109. CÏA je zkr. ze slov. CÏervenaÂ armaÂda neboli cÏes. RudaÂ armaÂda. Zorin, Valerian (1902±1896), ruskyÂ soveÏtskyÂ diplomat. Od roku 1941 puÊsobil v lidoveÂm komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR. V letech 1945±1947 byl soveÏtskyÂm velvyslancem v Praze. V letech 1947±1965 byl naÂmeÏstkem ministra zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a potom puÊsobil v ruÊznyÂch diplomatickyÂch funkcõÂch. - V ClementisoveÏ radiogramu cÏeskoslovenskeÂmu chargeÂ d'affaires v MoskveÏ HnõÂzdovi jesÏteÏ o meÏsõÂc pozdeÏji: ¹Intervenuj dl'a mozÏnosti u VysÏinskeÂho za okamzÏite prepustenie vsÏetkyÂch nasÏich obcÏanov, SlovaÂkov i CÏechov, zaistenyÂch orgaÂnmi NKVD a odvedenyÂch mimo uÂzemia republiky. (...) Vysvetli VysÏinskeÂmu, zÏe vel'kaÂ cÏiast' tyÂchto zaistenyÂch suÂ osoby nevinneÂ, ba suÂ medzi nimi osvedcÏenõÂ komunisti, partyzaÂni, vojaci, ktorõÂ boli udanõÂ gardistami, vydaÂvajucõÂmi sa za komunistov, a boli ihned odvedenõÂ, takzÏe nebolo mozÏno vcÏas informovat' sovietske orgaÂny a neskorsÏie intervencie ukaÂzaly sa byt' neuÂcÏelneÂ. TaÂto situaÂcia sa na Slovensku zneuzÏõÂva podvratnyÂmi zÏivlami pre znevazÏovanie autority vlaÂdy, lebo sa vsÏeobecne vie, zÏe podl'a cÏeskoslovensko-sovietskej zmluvy nemajuÂ sovietske orgaÂny praÂvny podklad, najma po skoncÏeniu vojnovyÂch operaÂciõÂ, k takeÂmuto postupu. Agituje sa tiezÏ voÃcÏi mne osobne rozsÏirovanõÂm spraÂv, zÏe zadrzÏujem prepustenie zadrzÏenyÂch, lebo je medzi nimi aj mnoho prõÂslusÏnõÂkov strany demokratickej.ª AMZV, fond GS/67. HnõÂzdo, Jaroslav (?±?), cÏeskoslovenskyÂ diplomat. Â A Praha, Prezident republiky prÏijal manzÏelku Artura CÏernõÂka 11. 4. 1945. SU Â PV 1945±1952, kr. 1261. fond U

33

18

19 20 21

22

23

34

SlovenskaÂ republika byl oficiaÂlnõÂ naÂzev tzv. ¹SlovenskeÂho sÏtaÂtuª, kteryÂ vznikl 14. brÏezna 1939 a dokoncÏil rozpad CÏSR. Zanikla osvobozenõÂm Slovenska na jarÏe 1945. ÂA Delegaci obcÏanuÊ z Dovalova prÏijal prezident republiky 23. 3. 1945, SU Praha, fond UÂPV 1945±1952, kr. 1261. PrÏijetõÂ prezidentem republiky se uskutecÏnilo 25. 4. 1935 v PresÏoveÏ, ib. PocÏaÂtkem uÂnora 1945 souhlasil velitel 4. ukrajinskeÂho frontu marsÏaÂl KoneÏv s provedenõÂm mobilizace na osvobozeneÂm uÂzemõÂ Slovenska pro doplneÏnõÂ 2. a zformovaÂnõÂ 4. cÏeskoslovenskeÂ brigaÂdy. KoneÏv, Ivan (1897±1973), ruskyÂ soveÏtskyÂ duÊstojnõÂk. Od roku 1918 cÏlen komunistickeÂ strany. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v RudeÂ armaÂdeÏ postupneÏ velitel ZaÂpadnõÂho frontu, KalininskeÂho frontu, SeverozaÂpadnõÂho frontu, StepnõÂho frontu a 2. a 3. ukrajinskeÂho frontu. V letech 1945±1946 vrchnõÂ velitel StrÏednõÂ skupiny [soveÏtskyÂch] vojsk a pozdeÏji dalsÏõÂ vysokeÂ vojenskeÂ funkce. Â PV 1945±1952, K prÏedaÂnõÂ dopisu dosÏlo 29. 4. 1945, SUÂA Praha, fond U kr. 1261. O Sanoku podrobneÏji viz prÏõÂloha. CÏaÂst zaÂpisu 77. schuÊze prvnõÂ cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdy NF 12. rÏõÂjna 1945 o postupu prÏi vyjednaÂvaÂnõÂ propusÏteÏnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ze soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂboruÊ, in CÏSR a SSSR 1945±1948. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 136.

Kapitola IV. Slezsko a Morava Po prÏõÂchodu na Moravu se smeÏrsÏovci soustrÏedili nejprve na Slezsko. Situace, kteraÂ zde po uÂstupu neÏmeckyÂch vojsk a vstupu RudeÂ armaÂdy nastala, byla znacÏneÏ neprÏehlednaÂ. VelkaÂ cÏaÂst Slezska totizÏ v duÊsledku mnichovskeÂ dohody ze zaÂrÏõÂ 1938 prÏipadla NeÏmecku a Polsku. A prÏes ujisÏteÏnõÂ spojencuÊ o povaÂlecÏneÂ obnoveÏ CÏeskoslovenska v puÊvodnõÂch hranicõÂch prÏed mnichovskou dohodou, staÂle nebylo jasneÂ, jak bude nalozÏeno s naÂroky PolaÂkuÊ, aby povaÂlecÏneÂ usporÏaÂdaÂnõÂ po stanovenõÂ novyÂch polsko-neÏmeckyÂch hranic ponechalo cÏaÂst prÏedvaÂlecÏnyÂm CÏeskoslovenskem spravovaneÂho slezskeÂho uÂzemõÂ Polsku. ZaÂrovenÏ samozrÏejmeÏ obyvateleÂ na NeÏmeckem a Polskem zabraneÂm uÂzemõÂ byli vystaveni silneÂ germanizaci a polonizaci ± prÏicÏemzÏ i polonizovanaÂ cÏaÂst byla po vpaÂdu NeÏmecka do Polska v rÏõÂjnu 1939 naÂsilneÏ germanizovanaÂ ± a obnovenõÂ jejich cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti bylo proto mnohdy problematickeÂ. Nebylo snadneÂ rozpoznat, kdo se dobrovolneÏ stal tzv. Volksdeutsche a kdo k tomu byl donucen, zejmeÂna potom, co stejneÏ vsÏichni muzÏi museli na praÂci do NeÏmecka nebo narukovat do neÏmeckeÂ armaÂdy. TentokraÂt smeÏrsÏovci soustrÏedili svou pozornost zejmeÂna na mõÂstnõÂ obyvatele odvedeneÂ do neÏmeckeÂ armaÂdy, kterÏõÂ prÏi jejõÂm uÂstupu do hloubi NeÏmecka dezertovali a vraceli se do svyÂch domovuÊ, naleÂzajõÂcõÂch se na uÂzemõÂ jizÏ dobyteÂm Rudou armaÂdou1. Podle dostupnyÂch uÂdajuÊ byli zadrzÏenõÂ zpravidla obvineÏni ze spolupraÂce s neÏmeckou rozveÏdkou. Byla to jedinaÂ veÏtsÏõÂ skupina obyvatel CÏeskoslovenska, kterÏõÂ byli stõÂhaÂni soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a pozdeÏji souzeni soveÏtskou justicõÂ za uÂdajnou cÏinnost ve prospeÏch vaÂlecÏneÂho neprÏõÂtele.2 VeÏtsÏinu zadrzÏenõÂ provaÂdeÏly zrÏejmeÏ operativnõÂ oddõÂly kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 1. gardoveÂ armaÂdy 4. ukrajinskeÂho frontu.3 PochopitelneÏ prÏõÂtomnosti soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ rovneÏzÏ vyuzÏili mnozõÂ jednotlivci k falesÏnyÂm udaÂnõÂm, kteraÂ bud' plynula ze zjitrÏeneÂ averze k CÏechuÊm, otevrÏeneÏ podporovaneÂ pol35

skou prosoveÏtskou tzv. lublinskou vlaÂdou4, nebo byla motivovaÂna osobnõÂmi zaÂjmy, jako tomu v obdobnyÂch situacõÂ obvykle byÂvaÂ, naprÏõÂklad snahou odvraÂtit pozornost od vlastnõÂ minulosti cÏi dosaÂhnout jineÂho zisku. NeprÏehlednaÂ situace ve Slezsku trvala jesÏteÏ rÏadu meÏsõÂcuÊ po skoncÏenõÂ vaÂlky a soveÏtskou represõÂ postizÏenõÂ zdejsÏõÂ obyvateleÂ jen vyÂjimecÏneÏ hledali pomoc u centraÂlnõÂch cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ. Proto v archivech CÏeskeÂ republiky jsou uchovaÂna sveÏdectvõÂ pouze o neÏkolika maÂlo prÏõÂpadech odvlecÏenõÂ tehdejsÏõÂch obyvatel Slezska do SSSR a informace o neÏkteryÂch dalsÏõÂch prÏõÂpadech byly zõÂskaÂny teprve ze zÏaÂdostõÂ, ktereÂ pocÏaÂtkem devadesaÂtyÂch let zaslali v CÏeskeÂ republice zÏijõÂcõÂ prÏõÂbuznõÂ odvlecÏenyÂch generaÂlnõÂmu prokuraÂtorovi CÏeskeÂ a SlovenskeÂ federativnõÂ republiky na jeho tehdejsÏõÂ vyÂzvu uverÏejneÏnou v tisku, nebo ktereÂ v letech 1992±1993 shromaÂzÏdilo StrÏedisko pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky5. * Po vstupu do Ostravy smeÏrsÏovci zahaÂjili svou hlavnõÂ kampanÏ v CÏeskoslovensku: systematicky vedenyÂ uÂder proti politickeÂmu a spolecÏenskeÂmu i intelektuaÂlnõÂmu potenciaÂlu, prÏedstavovaneÂmu byÂvalou ruskou emigracõÂ. CõÂlem nebylo likvidovat vsÏechny byÂvaleÂ ruskeÂ emigranty, kterÏõÂ po opusÏteÏnõÂ bolsÏevickeÂho Ruska jizÏ teÂmeÏrÏ cÏtvrt stoletõÂ zÏili v CÏeskoslovensku a tvorÏili integraÂlnõÂ soucÏaÂst vsÏech vrstev cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti, ale prÏedevsÏõÂm otrÏaÂst jejich spolecÏenskyÂmi pozicemi a jistotami, aby nemohli braÂnit prosoveÏtskyÂm zaÂjmuÊm prÏichaÂzejõÂcõÂm do zemeÏ6. Rozbor dosud shromaÂzÏdeÏnyÂch informacõÂ o byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantech tehdy zadrzÏenyÂch a naÂsledneÏ odvlecÏenyÂch do SSSR zcela jednoznacÏneÏ vypovõÂdaÂ o plaÂnoviteÂ likvidaci dlouhodobeÂho historickeÂho politickeÂho protivnõÂka7. Ï ada byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ byla odvlecÏena jizÏ ze SloR venska. VeÏtsÏinou sÏlo o vysoce kvalifikovaneÂ odbornõÂky, kterÏõÂ po absolvovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch technickyÂch sÏkol nalezli ve trÏicaÂtyÂch letech uplatneÏnõÂ v expandujõÂcõÂm pruÊmyslu a prÏi budovaÂnõÂ infrastruktury na strÏednõÂm, a zejmeÂna na zaÂpadnõÂm Slo-

36

vensku, nebo zaujõÂmali vedoucõÂ mõÂsta ve staÂtnõÂ spraÂveÏ v KosÏicõÂch cÏi v BratislaveÏ.7a Ale ve srovnaÂnõÂ s masovyÂmi deportacemi SlovaÂkuÊ sÏlo zatõÂm pouze o zrÏejmeÏ naÂhodneÏ zajisÏteÏneÂ jednotlivce. * ZaÂtah v OstraveÏ meÏl vsÏak jizÏ zrÏetelneÂ znaky cõÂleneÂ akce. Citujeme z pozdeÏjsÏõÂho hlaÂsÏenõÂ OblastnõÂ uÂrÏadovny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v MoravskeÂ OstraveÏ, odboru pro politickeÂ zpravodajstvõÂ ministerstva vnitra: ¹Po prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy a cÏlenuÊ NKVD do MoravskeÂ Ostravy dne 30. 4. 1945, byl teÏmto na jejich vyÂzvu, porÏõÂzen seznam vsÏech v Mor. OstraveÏ bydlõÂcõÂch a zÏijõÂcõÂch ruskyÂch emigrantuÊ, a to podle kartoteÂky vsÏech k pobytu policejneÏ prÏihlaÂsÏenyÂch osob u zdejsÏõÂho hlavnõÂho ohlasÏovacõÂho uÂrÏadu, a odevzdaÂn k dalsÏõÂ sluzÏebnõÂ potrÏebeÏ cÏlenuÊm NKVD.ª V prÏilozÏeneÂm seznamu je uvedeno 80 osob ruskeÂ cÏi ukrajinskeÂ nebo rusõÂnskeÂ naÂrodnosti.8 ZdaÂ se, zÏe tato skupina v OstraveÏ zÏijõÂcõÂch RusuÊ a UkrajincuÊ soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny ale prÏõÂlisÏ nezajõÂmala. AzÏ na neÏkolik vyÂjimek to byli jen dlouhodobeÏ v CÏeskoslovensku zÏijõÂcõÂ ukrajinsÏtõÂ hornõÂci a deÏlnõÂci v ostravskyÂch hutõÂch. ZrÏejmeÏ sÏlo prÏedevsÏõÂm o ekonomickeÂ migranty, kterÏõÂ se usazovali v CÏechaÂch a na MoraveÏ uzÏ pocÏaÂtkem stoletõÂ, a pozdeÏji k nim prÏibyli byÂvalõÂ rusÏtõÂ vaÂlecÏnõÂ zajatci z prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky a ruÊznõÂ uprchlõÂci, zejmeÂna z neustaÂle bolsÏevickyÂm Ruskem ohrozÏovanyÂch oblastõÂ tehdejsÏõÂho vyÂchodnõÂho Polska (pozdeÏji skutecÏneÏ obsazenyÂch SoveÏtskyÂm svazem a tvorÏõÂcõÂch soucÏaÂst zaÂpadnõÂ Ukrajiny a BeÏloruska). VeÏtsÏina naÂlezÏela do sociaÂlnõÂ skupiny obvykle nekvalifikovanyÂch naÂmezdnõÂch deÏlnõÂkuÊ hlavneÏ v zemeÏdeÏlstvõÂ a ve velkyÂch expandujõÂcõÂch pruÊmyslovyÂch aglomeracõÂch. AutorÏi seznamu ve speÏchu ± bylo to doslova v prvnõÂch hodinaÂch po dobytõÂ Ostravy Rudou armaÂdou ± nejspõÂsÏ opsali z policejnõÂ kartoteÂky vsÏechny osoby ruskeÂ nebo ukrajinskeÂ naÂrodnosti, ktereÂ nemeÏly zÏaÂdnou staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnost a tõÂm naplnÏovaly prÏedstavu o emigrantovi9. Je to zrÏejmeÂ i z toho, zÏe seznam obsahoval rovneÏzÏ veÏtsÏinou cÏeskeÂ manzÏelky a jizÏ samozrÏejmeÏ v CÏeskoslovensku ± a dokonce prÏõÂmo na Ostravsku ± narozeneÂ deÏti10. Jak NKVD nalozÏila s tõÂmto seznamem a jakeÂ byly dalsÏõÂ osudy 37

osob v neÏm uvedenyÂch, bohuzÏel nevõÂme. Mezi zÏaÂdostmi cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm o ochranu prÏed pronaÂsledovaÂnõÂm soveÏtskou bezpecÏnostõÂ, ktereÂ se dochovaly v cÏeskyÂch archivech, nejsou o osobaÂch z tohoto seznamu zÏaÂdneÂ zmõÂnky11. DochovaneÂ doklady naopak vypovõÂdajõÂ o zatcÏenõÂ osob v OstraveÏ, ktereÂ v tomto seznamu prÏipraveneÂm cÏeskoslovenskyÂmi policisty uvedeny nejsou. Technika ing. Viktora Kibalova a profesora VysÏsÏõÂ pruÊmysloveÂ sÏkoly ve VõÂtkovicõÂch ing. Sergeje Popova smeÏrsÏovci zadrzÏeli v jejich domovech v OstraveÏ-ZaÂbrÏehu12. Oba prÏisÏli do CÏeskoslovenska jako mladõÂ jednadvacetiletõÂ demobilizovanõÂ prÏõÂslusÏnõÂci byÂvaleÂ RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let a vystudovali cÏeskeÂ odborneÂ a vysokeÂ sÏkoly v BrneÏ a OstraveÏ13. Ing. Nikolaje SkugarevskeÂho odvlekli smeÏrsÏovci z jeho bytu v centru Ostravy. Ten prÏisÏel do CÏeskoslovenska jako sedmadvacetiletyÂ a nezÏ prÏedtõÂm rovneÏzÏ odesÏel do RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy stacÏil dokoncÏit studium na vysokeÂ sÏkole jesÏteÏ v Rusku.13a VsÏichni meÏli cÏeskeÂ manzÏelky a deÏti. Sergej Popov byl jizÏ od roku 1931 cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. SkugarevskeÂmu bylo cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ udeÏleno v roce 1935. RovneÏzÏ Kibalov byl od poloviny trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. V roce 1945 zÏili v CÏeskoslovensku jizÏ teÂmeÏrÏ cÏtvrt stoletõÂ. Kibalov a Skugarevskij byli zadrzÏeni trÏetõÂ den po prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy do Ostravy ± 3. kveÏtna 1945 a Popov o tyÂden pozdeÏji 10. kveÏtna 1945. Jak smeÏrsÏovci zõÂskali jejich domaÂcõÂ adresy nevõÂme ± stejneÏ jako ve vsÏech dalsÏõÂch prÏõÂpadech. S dosti velkou pravdeÏpodobnostõÂ se vsÏak daÂ prÏedpoklaÂdat, zÏe zdrojem teÏchto informacõÂ byli soveÏtsÏtõÂ agenti, kterÏõÂ pronikli mezi emigranty jizÏ prÏed vaÂlkou14. Popov byl pozdeÏji v SSSR ¹odsouzen k osmi letuÊm nucenyÂch pracõÂ za protisoveÏtskou cÏinnostª14a. Skugarevskij byl v SoveÏtskeÂm svazu odsouzen k deseti letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe ¹za uÂcÏast v beÏlogvardeÏjskeÂ organizaciª14b. Do CÏeskoslovenska se oba vraÂtili v roce 1955. Viktor Kibalov byl videÏn neÏkdy pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let v Ozerlagu. Pak vsÏak beze stop zmizel ve spaÂrech smeÏrsÏovcuÊ.15 PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul.

38

* ZahaÂjenõÂ honu na byÂvaleÂ ruskeÂ emigranty samozrÏejmeÏ neznamenalo konec sveÂvolneÂ perzekuce ostatnõÂch obyvatel. JesÏteÏ 27. cÏervence 1945 byl na cesteÏ domuÊ z Ostravy-ZaÂbrÏehu do UÂjezda u Sokolnic zadrzÏen cÏeskoslovenskyÂ obcÏan ing. BedrÏich HornõÂk. KdyzÏ se ho porucÏõÂk Entler, vyslanyÂ velitelstvõÂm 1. cÏeskoslovenskeÂ tankoveÂ brigaÂdy, pokousÏel na podzim teÂhozÏ roku hledat v soveÏtskeÂm polnõÂm internacÏnõÂm taÂborÏe v polskeÂ RatiborÏi, ¹velitel veÏznice nadporucÏõÂk NKVD prohlaÂsil, zÏe vsÏichni veÏzni nachaÂzejõÂcõÂ se v RatiborÏi jsou fasÏisteÂ a zlocÏinci a zÏe jako takovõÂ propusÏteÏni nebudouª a ¹rozmluvuª ukoncÏil poukazem na to, zÏe jakeÂkoliv intervence a jednaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch uÂrÏaduÊ jsou v RatiborÏi zbytecÏneÂ, jelikozÏ kompetentnõÂ v teÏchto zaÂlezÏitostech jsou pouze prÏõÂslusÏneÂ vysÏsÏõÂ orgaÂny NKVD. Podle dochovanyÂch dokumentuÊ byl HornõÂk drzÏen soveÏtskyÂmi orgaÂny jesÏteÏ na jarÏe naÂsledujõÂcõÂho roku, jizÏ vsÏak zrÏejmeÏ neznaÂmo kde ± taÂbor v RatiborÏi byl totizÏ mezitõÂm zrusÏen a internovanõÂ rozptyÂleni do jinyÂch polnõÂch veÏznic.16 * 26. dubna 1945 vstoupila RudaÂ armaÂda do Brna. JesÏteÏ teÂhozÏ dne smeÏrsÏovci zatkli a odvlekli z jeho bytu v KamenõÂcÏkoveÏ ulici osmapadesaÂtileteÂho honoraÂrnõÂho docenta a asistenta VysokeÂ sÏkoly technickeÂ v BrneÏ ing. Andreje MatusevicÏe. Jako mladyÂ univerzitnõÂ pracovnõÂk v KyjeveÏ byl jesÏteÏ prÏed prvnõÂ sveÏtovou vaÂlkou poslaÂn do ParÏõÂzÏe, aby tam pokracÏoval v univerzitnõÂch studiõÂch. Po vypuknutõÂ vaÂlky vstoupil do armaÂdy a pozdeÏji bojoval proti bolsÏevikuÊm v rÏadaÂch RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel koncem roku 1921 jako cÏtyrÏiatrÏicetiletyÂ, aby pomaÂhal svyÂm mladyÂm krajanuÊm a byÂvalyÂm spolubojovnõÂkuÊm, kterÏõÂ studovali na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch17. Od roku 1922 azÏ do sveÂho odvlecÏenõÂ smeÏrsÏovci puÊsobil na brneÏnskeÂ technice jako vyÂznamnyÂ odbornõÂk v oboru matematiky a diferenciaÂlnõÂ geometrie. V roce 1935 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ. V roce 1945 zÏil v CÏeskoslovensku skoro cÏtyrÏiadvacet let.18 9. kveÏtna 1945 byl ze sveÂho bytu v BrneÏ-HusovicõÂch odvlecÏen 39

ing. Vasilij KirjuncÏev. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1925 jako devatenaÂctiletyÂ a po studiu na VysokeÂ sÏkole technickeÂ v BrneÏ azÏ do konce vaÂlky pracoval jako konstrukteÂr v brneÏnskyÂch SÏkodovyÂch zaÂvodech.19 17. kveÏtna 1945 byl v BrneÏ-VeverÏõÂ odvlecÏen ing. Alexej Polupanov. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel jako peÏtadvacetiletyÂ demobilizovanyÂ prÏõÂslusÏnõÂk byÂvaleÂ RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy rovneÏzÏ v roce 1925 a po studiu stavebnõÂho inzÏenyÂrstvõÂ na brneÏnskeÂ technice pracoval jako stavebnõÂ technik.19a KirjuncÏev i Polupanov byli cÏeskoslovenskyÂmi staÂtnõÂmi obcÏany a meÏli cÏeskeÂ manzÏelky a deÏti. V roce 1945 zÏili v CÏeskoslovensku jizÏ dvacet let. BrneÏnskou akci zajisÏt'ovala HlavnõÂ spraÂva kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 2. ukrajinskeÂho frontu. ZadrzÏenõÂ provaÂdeÏly operativnõÂ oddõÂly kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ, zacÏleneÏneÂ do jednotek 53. armaÂdy, kteraÂ Brno obsadila ± u MatusevicÏe dokonce võÂme, zÏe sÏlo o oddõÂl kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 18. gardoveÂho strÏeleckeÂho sboru. ObvineÏnõÂ zadrzÏenyÂm sdeÏloval ale jizÏ vysÏsÏõÂ orgaÂn ± oddeÏlenõÂ kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 7. gardoveÂ armaÂdy, zaujõÂmajõÂcõÂ prostor mimo Brno nedaleko Mikulova. A vzaÂpeÏtõÂ nato vojenskyÂ tribunaÂl teÂto ¹mõÂstneÏ prÏõÂslusÏneÂª armaÂdy vynesl rozsudek. KirjuncÏeva odsoudil 7. cÏervence 1945 ¹za aktivnõÂ uÂcÏast v antisoveÏtskeÂ kontrarevolucÏnõÂ organizaci NTSNPª20 k deseti letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. StejnyÂm tribunaÂlem byli 26. cÏervence 1945 odsouzeni MatusevicÏ ¹za uÂcÏast v antisoveÏtskeÂ organizaciª a Polupanov ¹za uÂcÏast v kontrarevolucÏnõÂch organizacõÂchª rovneÏzÏ kazÏdyÂ k deseti letuÊm. VsÏichni byli poslaÂni do taÂboruÊ v dalekeÂm KazachstaÂnu; KirjuncÏev do SteÏplagu a MatusevicÏ s Polupanovem do Karlagu21. DomuÊ do Brna se vsÏichni vraÂtili azÏ v roce 1955.21a Podle dosavadnõÂch zjisÏteÏnõÂ dalsÏõÂ byÂvalõÂ rusÏtõÂ emigranti byli operativnõÂmi skupinami SmeÏrsÏe zadrzÏeni na CihlaÂrÏskeÂ v LuzÏaÂnkaÂch, na MiksÏõÂcÏkoveÏ v ZÏidenicõÂch a na RumunskeÂ ve VeverÏõÂ. OpeÏt sÏlo vesmeÏs o absolventy brneÏnskeÂ techniky, kterÏõÂ pracovali veÏtsÏinou jako vysoce kvalifikovanõÂ odbornõÂci v podnicõÂch a uÂrÏadech moravskeÂ metropole a obvykle zõÂskali jizÏ ve trÏicaÂtyÂch letech cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ a meÏli cÏeskeÂ rodiny22. Ve VileÂmovicõÂch na TrÏebõÂcÏsku byl smeÏrsÏovci 7. gardoveÂ armaÂdy zadrzÏen ing. Sergej Tepenkov. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel 40

rovneÏzÏ uzÏ ve dvacaÂtyÂch letech a studoval na brneÏnskeÂ technice. PrÏestozÏe byl pouze drzÏitelem tzv. Nansenova pasu23 zÏil v roce 1945 v CÏeskoslovensku takeÂ võÂce nezÏ dvacet let.24 * SmeÏrsÏovci odvlekli i rÏadu CÏechuÊ. Josef Heger byl zadrzÏen za neznaÂmyÂch okolnostõÂ spolecÏneÏ se svyÂm sÏvagrem. PrÏi deportaci onemocneÏl a jesÏteÏ v roce 1950 byl nezveÏstnyÂ. SÏvagr se vraÂtil na podzim roku 1945.25 * KromeÏ SMEÏRSÏ puÊsobily v RudeÂ armaÂdeÏ takeÂ dalsÏõÂ formace NKVD a nejednou provaÂdeÏli zadrzÏenõÂ dokonce prÏõÂslusÏnõÂci rÏadovyÂch vojenskyÂch jednotek26. KuprÏõÂkladu podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂ,ª byl tehdy osmacÏtyrÏicetiletyÂ tovaÂrnõÂk z Brna-ZÏidenic ing. Georgij TesÏ zatcÏen uÂdajneÏ 13. cÏervence 1945 prÏõÂslusÏnõÂky vojenskeÂho uÂtvaru 71383. PrÏõÂkaz k jeho zatcÏenõÂ vydal VojenskyÂ provoznõÂ oddõÂl 25 tohoto uÂtvaru spolecÏneÏ s vojenskou prokuraturou a 24. cÏervence 1945 ho vojenskyÂ tribunaÂl posaÂdky soveÏtskyÂch vojsk ve VõÂdni odsoudil ¹za uÂcÏast v kontrarevolucÏnõÂ organizaciª na deset let pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. TesÏ takeÂ prÏisÏel do CÏeskoslovenska pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let jako demobilizovanyÂ prÏõÂslusÏnõÂk byÂvaleÂ RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy a rovneÏzÏ jako rÏada dalsÏõÂch ruskyÂch emigrantuÊ studoval na VysokeÂ sÏkole technickeÂ v BrneÏ. Ve trÏicaÂtyÂch letech vybudoval v BrneÏ expandujõÂcõÂ chemickou tovaÂrnu. MeÏl cÏeskou manzÏelku a dva syny. V roce 1938 zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva a vyrÏõÂzenõÂ jeho zÏaÂdosti o cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ prÏerusÏila neÏmeckaÂ okupace. V roce 1945 zÏil v CÏeskoslovensku tedy jizÏ takeÂ teÂmeÏrÏ cÏtvrt stoletõÂ. K rodineÏ do Brna se vraÂtil ze soveÏtskeÂho veÏzenõÂ azÏ v roce 1955.27

41

* PruÊbeÏh operace proti byÂvalyÂm ruskyÂm emigrantuÊm od pocÏaÂtku ukazoval na dokonaleÂ naplaÂnovaÂnõÂ celeÂ kampaneÏ. KromeÏ neomylneÂho smeÏrÏovaÂnõÂ soveÏtskyÂch operativcuÊ vzÏdy na prÏesneÂ adresy, kde se urcÏeneÂ osoby skutecÏneÏ naleÂzaly, a proto mohly byÂt bezprobleÂmoveÏ zadrzÏeny, jasneÏ vyplyÂvaÂ nemeÂneÏ prÏesneÏ prÏipravenyÂ dalsÏõÂ postup. CÏasto velice intenzivnõÂ vyÂslechy zadrzÏenyÂch nemeÏly vsÏak zÏaÂdnyÂ vliv na zrÏejmeÏ prÏedem daneÂ obvineÏnõÂ ani na prÏedem danyÂ rozsudek. HlavnõÂm cõÂlem vyÂslechuÊ bylo pouze zõÂskaÂnõÂ poznatkuÊ o eventuaÂlnõÂch dalsÏõÂch osobaÂch zajõÂmajõÂcõÂch smeÏrsÏovce28. VynesenõÂ rozsudku byÂvalo sveÏrÏovaÂno zrÏejmeÏ naprosto formaÂlneÏ naÂhodneÏ zvoleneÂmu ¹mõÂstneÏ prÏõÂslusÏneÂmuª vojenskeÂmu tribunaÂlu. Podle soveÏtskyÂch zaÂkonuÊ tyto tribunaÂly puÊsobily ve vsÏech vysÏsÏõÂch jednotkaÂch RudeÂ armaÂdy a projednaÂvaly vedle trestnyÂch cÏinuÊ vojaÂkuÊ rovneÏzÏ vsÏechny trestneÂ cÏiny vyzveÏdacÏstvõÂ. CozÏ vysveÏtluje, procÏ obvykle vsÏechny dalsÏõÂ osoby, ktereÂ po vstupu RudeÂ armaÂdy do CÏeskoslovenska byly zadrzÏeny ± nejednou z cÏireÂ zvuÊle ± smeÏrsÏovci nebo jenom obycÏejnyÂmi rudoarmejci, byly obvineÏny vzÏdy bud' ze ¹sÏpionaÂzÏeª, nebo ¹spolupraÂce se zahranicÏnõÂ rozveÏdkouª. Takto formulovaneÂ obvineÏnõÂ totizÏ umozÏnÏovalo soveÏtskeÂ soldatesce zadrzÏeneÂho bez slozÏiteÂho projednaÂvaÂnõÂ okamzÏiteÏ odsoudit. SoveÏtskaÂ represivnõÂ praxe ale samozrÏejmeÏ nebyla pouze takto jednoduchaÂ. Je zdokumentovaÂna rovneÏzÏ rÏada prÏõÂpaduÊ, kdy smeÏrsÏovci zadrzÏenyÂ cÏeskoslovenskyÂ obcÏan byl formaÂlneÏ souzen azÏ po dopravenõÂ na uÂzemõÂ SoveÏtskeÂho svazu a mnohdy jesÏteÏ azÏ po prÏedchozõÂm dlouheÂm pobytu v neÏktereÂ centraÂlnõÂ veÏznici v SSSR. A naopak je takeÂ mnoho prÏõÂpaduÊ, kdy soudnõÂ jednaÂnõÂ a vynesenõÂ rozsudku probeÏhlo bez uÂcÏasti, cÏi dokonce bez veÏdomõÂ obvineÏneÂho29. Nebo se vuÊbec nekonalo ± alesponÏ nenõÂ dokumentaÂrneÏ potvrzeno ± a odvlecÏenaÂ osoba byla deportovaÂna rovnou do neÏktereÂho z naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ.

42

1

2

3 4

NeÏkterÏõÂ historici a publicisteÂ smeÏsÏujõÂ osoby pochaÂzejõÂcõÂ ze Slezska a hlaÂsõÂcõÂ se k cÏeskeÂ naÂrodnosti, ktereÂ slouzÏily v neÏmeckeÂm vojsku a po zajetõÂ Rudou armaÂdou beÏhem bojuÊ na ruÊznyÂch mõÂstech byly umõÂsteÏny do zajateckyÂch nebo jinyÂch taÂboruÊ v SSSR, s osobami z rÏad civilnõÂho obyvatelstva, ktereÂ do soveÏtskyÂch taÂboruÊ byly deportovaÂny azÏ prÏõÂmo ze Slezska. Jde vsÏak o zcela ruÊzneÂ prÏõÂcÏiny, a proto je trÏeba posuzovat kazÏdou jinak. Tento zmatecÏnyÂ prÏõÂstup k problematice obyvatel Slezska, internovanyÂch v zajateckyÂch taÂborech nebo veÏzneÏnyÂch v SSSR, je charakteristickyÂ uzÏ pro neÏktereÂ doboveÂ dokumenty. KuprÏõÂkladu Seznam cÏsl. staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ z obvodu ZemskeÂ uÂrÏadovny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti ± expositura v OstraveÏ, zajisÏteÏnyÂch v SSSR, pochaÂzejõÂcõÂ z roku 1946, obsahuje 198 zcela naÂhodneÏ serÏazenyÂch jmen, z nichzÏ na jedneÂ straneÏ naÂlezÏõÂ 161 jmen vyÂslovneÏ osobaÂm zajatyÂm, na druheÂ straneÏ ve 12 prÏõÂpadech jde vyÂslovneÏ o osoby zadrzÏeneÂ v OstraveÏ a okolõÂ, a u puÊl trÏetõÂ desõÂtky osob vuÊbec nenõÂ uvedeno, jak a kyÂm byly zajisÏteÏny, jen je znaÂmo nebo alesponÏ prÏedpoklaÂdaÂno mõÂsto, kde se v SSSR nachaÂzejõÂ. Viz AMV, fond neuv., k cÏj.Z/l-3419-1/10-46, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 37. DotaznõÂky cÏ. 243/02, cÏ. 254/02, cÏ. 270/02, cÏ. 290/02 a cÏ. 301/02, zaslaneÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k osobaÂm zadrzÏenyÂm soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku. SÏlo o osoby, o jejichzÏ zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny byly zõÂskaÂny poznatky z archivuÊ CÏeskeÂ republiky nebo jinyÂch zdrojuÊ a bylo zjisÏteÏno, zÏe byly zadrzÏeny ve FryÂdku a okolõÂ. ZastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze vraÂtil dotaznõÂky cÏaÂstecÏneÏ zodpoveÏzeneÂ v letech 1994±1996 a jako duÊvod odsouzenõÂ je vzÏdy uvedena ¹prÏõÂslusÏnost k neÏmeckeÂ rozveÏdceª nebo ¹sÏpionaÂzÏ pro neÏmeckou rozveÏdkuª, ale zaÂrovenÏ je konstatovaÂno, zÏe usnesenõÂm pleÂna NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR z 3. 8. 1966 byly vsÏechny tyto osoby rehabilitovaÂny. DotaznõÂky na dalsÏõÂch zjisÏteÏnyÂch 11 osob, rovneÏzÏ ve stejneÂ dobeÏ ve Slezsku zadrzÏenyÂch soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, byly vraÂceny nevyplneÏneÂ s uÂstnõÂm vysveÏtlenõÂm, zÏe nikdo tohoto jmeÂna nenõÂ v prÏõÂslusÏnyÂch archivech RuskeÂ federace evidovaÂn. Z rukopisneÂ poznaÂmky na jednom z ostatnõÂch dotaznõÂkuÊ vyplyÂvaÂ, zÏe podklady pro odpoveÏdi byly vyhledaÂvaÂny v UÂstrÏednõÂm archivu FederaÂlnõÂ sluzÏby bezpecÏnosti RuskeÂ federace (rus. Central'nyj archiv Federal'noj sluzÏby bezopasnosti nebo zkr. CAFSB ± byÂv. UÂstrÏednõÂ archiv NKVD). Proto je mozÏneÂ prÏedpoklaÂdat, zÏe uÂdaje o osobaÂch zadrzÏenyÂch soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny ve Slezsku zrÏejmeÏ budou ulozÏeny ve vojenskyÂch archivech. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 243/02, cÏ. 254/02, cÏ. 270/02, cÏ. 290/02, cÏ. 301/02 a cÏ. 276/02. Ib. Tzv. lublinskaÂ vlaÂda byla vytvorÏena z PolskeÂho vyÂboru naÂrodnõÂho osvobo-

43

5

6

7

7a

8

44

zenõÂ (pol. Polski Komitet Wyzwolenia Narodovego nebo zkr. PKWN), zalozÏeneÂho v leÂteÏ 1944 v LublineÏ, jako protivaÂha polskeÂ exiloveÂ vlaÂdy v LondyÂneÏ a byla SoveÏtskyÂm svazem uznaÂvaÂna jako jedinyÂ zaÂkonnyÂ prÏedstavitel Polska. PatrneÏ võÂce sveÏdectvõÂ obsahujõÂ polskeÂ archivy. Ale daÂ se prÏedpoklaÂdat, zÏe eventuaÂlnõÂ v Polsku dochovaneÂ dokumenty vypovõÂdajõÂ prÏedevsÏõÂm o osudech PolaÂkuÊ a polskyÂch obcÏanuÊ ve Slezsku, zatõÂmco osudy tamnõÂch CÏechuÊ a cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ jsou zaznamenaÂny pouze marginaÂlneÏ. ZaÂrovenÏ je trÏeba mõÂt na zrÏeteli, zÏe slozÏiteÂ prÏedvaÂlecÏneÂ, vaÂlecÏneÂ i konec koncuÊ povaÂlecÏneÂ politickeÂ a naÂrodnostnõÂ vztahy PolaÂkuÊ k SoveÏtskeÂmu svazu a RusuÊm pochopitelneÏ vedou k odlisÏneÂ kvalifikaci toho, za co tehdejsÏõÂ soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny na Rudou armaÂdou dobyteÂm uÂzemõÂ Slezska tamnõÂ obyvatele stõÂhaly. Viz rovneÏzÏ pozn. 1. OznacÏenõÂ ªruskaÂª nebo ªruskaÂ a ukrajinskaÂª emigrace pouzÏõÂvaÂme ve shodeÏ s neprÏõÂlisÏ prÏesnou praxõÂ, kteraÂ pod tõÂmto oznacÏenõÂm maÂ na mysli vsÏechny emigranty z byÂvaleÂ RuskeÂ rÏõÂsÏe po roce 1917, bez ohledu na jejich naÂrodnost. PodrobneÏji o ruskeÂ emigraci v CÏeskoslovensku viz kuprÏõÂkladu: ZdeneÏk SlaÂdek, RuskaÂ emigrace v CÏeskoslovensku, in SlovanskyÂ prÏehled 1993, cÏ. 1, s. 4±13; Elena Chinyaeva, RuskaÂ emigrace v CÏeskoslovensku: vyÂvoj ruskeÂ pomocneÂ akce, ib., s. 14±24; VaÂclav Veber a kol., RuskaÂ a ukrajinskaÂ emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõÂ ± 1.), Praha 1993, ib. (sbornõÂk studiõÂ ± II.), Praha 1994; ib. (sbornõÂk studiõÂ ± III.), Praha 1995; VaÂclav Veber ± ZdeneÏk SlaÂdek ± MilusÏa BubenõÂkovaÂ ± L'ubica Harbul'ovaÂ, RuskaÂ a ukrajinskaÂ emigrace v CÏSR v letech 1918±1945, Praha 1996; VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999. AnastaÂsie KoprÏivovaÂ, AnalyÂza dotaznõÂkuÊ k cÏeskoslovenskyÂm obcÏanuÊm a dalsÏõÂm zjisÏteÏnyÂm osobaÂm, ktereÂ VyÂbor ¹Oni byli prvnõÂª spolecÏneÏ se StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏR zaslal 31. 10. 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RF se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o jejich zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, in VladimõÂr Bystrov, cit. op., prÏõÂloha, s. 323±329. Peter JusÏcÏaÂk rovneÏzÏ povazÏuje vedle masovyÂch deportacõÂ obyvatel Slovenska za tehdejsÏõÂ hlavnõÂ politickyÂ cõÂl soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ likvidaci byÂvaleÂ ruskeÂ emigrace v CÏeskoslovensku: ¹PrvyÂ uÂder NKVD bol namierenyÂ proti prõÂslusÏnõÂkom ruskej emigracie. TõÂto boli uzÏ dlho pod kontrolou sÏpiclov Moskvy a 9. maÂja 1945 sa objavili vo dveraÂch prominentnyÂch ruskyÂch emigrantov zatyÂkajuÂce skupiny (...). Boli podrobeni krutyÂm vyÂsluchom, niektorõÂ boli popravovaÂni hned' (...), inõÂ boli odvlecÏenõÂ do ZSSR bez ohl'adu na to, zÏe boli obcÏania CÏSR.ª In Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 91±93 a n. Viz dopis OblastnõÂ uÂrÏadovny staÂtnõÂ bezpecÏnosti v MoravskeÂ OstraveÏ, cÏõÂs. jedn. ZT ± 132/46, z 38. 6. 1946, ministerstvu vnitra, odboru pro politickeÂ zpravodajstvõÂ, AMV, fond neuv., a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 24.

9

10

11

12

13

13a 14

PolicejneÏ prÏihlaÂsÏeneÂ osoby nebyly evidovaÂny podle naÂrodnosti a zvlaÂsÏt' byly vedeny pouze osoby jineÂ nezÏ cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti, respektive staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti ProtektoraÂtu CÏechy a Morava a osoby bez staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti. Osoby bez staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti se cÏasto vyskytovaly ve venkovskyÂch a deÏlnickyÂch komunitaÂch nebo na sociaÂlnõÂm okraji spolecÏnosti. Nic je nenutilo k hlubsÏõÂ integraci, protozÏe v CÏeskoslovenskeÂ republice mezi dveÏma sveÏtovyÂmi vaÂlkami pozÏõÂvali cizinci naprosto stejnyÂch zaÂkladnõÂch praÂv jako cÏeskoslovensÏtõÂ staÂtnõÂ obcÏaneÂ ± kromeÏ praÂv politickyÂch. A po pravdeÏ rÏecÏeno ne kazÏdyÂ meÏl tak naleÂhavyÂ zaÂjem angazÏovat se v politickeÂm zÏivoteÏ; navõÂc nebyÂt v trvaleÂm praÂvnõÂm svazku se zemõÂ pobytu znamenalo pro muzÏe takeÂ vyÂhodu nepodleÂhat eventuaÂlnõÂ branneÂ povinnosti. Podle cÏeskoslovenskyÂch zaÂkonuÊ provdaÂnõÂm zÏena nabyÂvala staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti manzÏelovy a tedy podle okolnostõÂ takeÂ stavu ¹bez staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnostiª. Ve stejneÂm postavenõÂ byly rovneÏzÏ deÏti vzesÏleÂ z takoveÂho manzÏelstvõÂ. ZatõÂm nebyly nalezeny ani zÏaÂdneÂ doklady o perzekuci soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce v CÏeskoslovensku eventuaÂlnõÂch jinyÂch RusuÊ cÏi UkrajincuÊ z teÂto sociaÂlnõÂ skupiny. Je vsÏak trÏeba si uveÏdomit, zÏe volat o pomoc uÂrÏady nebylo u teÂto sociaÂlnõÂ skupiny prÏõÂlisÏ populaÂrnõÂ. - Kibalov, Viktor (1900±?). AVOBP, fond prÏihlaÂsÏky cÏlenuÊ, HejnisÏovaÂ roz. KibalovovaÂ, Nina, a fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Kibalov, Viktor PetrovicÏ. - Popov, Sergej (1900±?). RuskaÂ (DobrovolnickaÂ) armaÂda DobrovolnickaÂ armaÂda byla nejstarsÏõÂ a pro svuÊj demokratickyÂ charakter nejznaÂmeÏjsÏõÂ ± i kdyzÏ ne vzÏdycky nejsilneÏjsÏõÂ ± ze trÏõÂ desõÂtek seskupenõÂ ruskyÂch vojenskyÂch sil bojujõÂcõÂch tehdy proti bolsÏevikuÊm a obecneÏ souhrnneÏ oznacÏovanyÂch za ¹bõÂlou armaÂduª. Vznikla jizÏ 15. 11. 1917 a byla tvorÏenaÂ puÊvodneÏ prÏedevsÏõÂm mladyÂmi duÊstojnõÂky, prÏõÂslusÏnõÂky gardoveÂho naÂmorÏnictva, junkery, kadety, posluchacÏi vysokyÂch sÏkol, studenty poslednõÂch rocÏnõÂkuÊ gymnaÂziõÂ a seminaÂrÏuÊ. Tedy vesmeÏs mladou vlastenecky orientovanou ruskou inteligencõÂ, kteraÂ vklaÂdala nadeÏji do noveÂho demokratickeÂho Ruska, zbaveneÂho v brÏeznu 1917 feudaÂlnõÂ krutovlaÂdy. V kveÏtnu 1920 se prÏejmenovala na Ruskou armaÂdu. Vytrvala po celou dobu tragickeÂho zaÂpasu a jejõÂ boj s komunistickou alternativou moci trval tisõÂc devadesaÂt dva dny. 16. listopadu 1920 poslednõÂ jednotky spolu s ostatnõÂmi opustily Krym a zamõÂrÏily do Turecka do emigrace. Skugarevskij, Nikolaj (1895±1980). PuÊsobenõÂm soveÏtskyÂch agentuÊ mezi ruskyÂmi emigranty se zabyÂvala jizÏ rÏada publicistuÊ v Rusku i jinyÂch zemõÂch. Agenti samozrÏejmeÏ meÏli nejruÊzneÏjsÏõÂ krytõÂ jako diplomateÂ, novinaÂrÏi nebo obchodnõÂci, ale zejmeÂna pronikali mezi emigranty spolu s tzv. ¹zbavenciª a ¹nenavraÂtilciª. SÏlo o druhou vlnu emigrace, kterou tvorÏili rusÏtõÂ intelektuaÂloveÂ, puÊvodneÏ odmõÂtajõÂcõÂ opustit Rusko a snazÏõÂcõÂ se szÏõÂt s bolsÏevickyÂm rezÏimem, ale ¹neulahodivsÏõÂª mu, a proto v roce 1922 vypoveÏzenõÂ cÏili tzv. ¹zbavenciª (rus. lisÏenci) ± podle soveÏtskeÂ formulky byli ¹zbavenõÂ praÂv, kteraÂ vyuzÏõÂvali k tomu, aby sÏkodili socialistickeÂ revoluciª. A naÂsledneÏ ve druheÂ polovineÏ dvacaÂtyÂch let

45

14a

14b

15

46

trÏetõÂ vlnu tzv. ¹nenavraÂtilcuÊª (rus. neÏvozvrasÏcÏenci) neboli obcÏanuÊ soveÏtskeÂho Ruska, kterÏõÂ vycestovali uzÏ legaÂlneÏ a teprve potom se rozhodli nevraÂtit do vlasti. TeÏsneÏ prÏed soveÏtskou anexõÂ vyÂchodnõÂho Polska a pobaltskyÂch staÂtuÊ v roce 1939 prÏibyla jesÏteÏ cÏtvrtaÂ vlna ruskyÂch a ukrajinskyÂch i beÏloruskyÂch uprchlõÂkuÊ, na nõÂzÏ navazovali za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v letech 1941±1944 uprchlõÂci z NeÏmci okupovanyÂch uÂzemõÂ SSSR. A praÂveÏ tato druhaÂ i trÏetõÂ a cÏtvrtaÂ vlna vlastneÏ jizÏ soveÏtskyÂch emigrantuÊ prÏivedla mezi puÊvodnõÂ ruskou emigraci mnoho agentuÊ NKVD. KromeÏ jineÂho to neprÏõÂmo potvrzuje rovneÏzÏ skutecÏnost, zÏe pozornost smeÏrsÏovcuÊ byla soustrÏedeÏna viditelneÏ prÏedevsÏõÂm na prÏõÂslusÏnõÂky prvnõÂ autentickeÂ vlny emigrantuÊ a pouze vyÂjimecÏneÏ byl mezi zadrzÏenyÂmi a odvlecÏenyÂmi takeÂ neÏkteryÂ tzv. ¹zbavenecª nebo ¹nenavraÂtilecª. VeÏtsÏina z nich naopak zõÂskala statut soveÏtskeÂho obcÏana trvale zÏijõÂcõÂho v zahranicÏõÂ a zÏili pokojneÏ daÂl v CÏeskoslovensku ± pokud se nenechali zlaÂkat k vysteÏhovaÂnõÂ zpaÂtky do SSSR a stejneÏ mõÂsto v otevrÏeneÂ naÂrucÏõÂ milovaneÂ vlasti skoncÏili bud' neÏkde v taÂborÏe, nebo alesponÏ ve vyhnanstvõÂ. - Viz DotaznõÂk osoby, repatriovanej do CÏSR, Popov, Sergej, AMV, fond neuv., s. 286n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 96. - DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Sergeje Popova soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 166/01. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 196/01, a DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõÂ evidovaÂnõÂ, SkugarevskyÂ, Nikolaj, AMV, fond neuv., 2804, s. 331n., kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 72. - Na spolecÏnyÂ pobyt s Kibalovem v Ozerlagu vzpomõÂnaÂ ve svyÂch pameÏtech Konstantin CÏcheidze, kteryÂ se po desetileteÂm pobytu v soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂborech vraÂtil v roce 1955 znovu do CÏeskoslovenska. Viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏeskyÂ prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s. 127, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, LiteraÂrneÏveÏdnyÂ sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch. Praha 2002, s. 342. - DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu Rus-

16

17

18

19

19a

keÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k Viktoru Kibalovovi, zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie, AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 087/01. - O Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - HornõÂk, BedrÏich (1908 ±?). Podle dochovanyÂch materiaÂluÊ byl duÊstojnõÂkem v zaÂloze a zrÏejmeÏ plnil vojenskeÂ uÂkoly. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 34. - V dochovanyÂch materiaÂlech je zaznamenaÂn rovneÏzÏ dalsÏõÂ duÊstojnõÂk kapitaÂn Pavel Petr (1893±?), zadrzÏenyÂ uÂdajneÏ jizÏ neÏkdy beÏhem kveÏtna 1945. Jeho dalsÏõÂ osud nenõÂ znaÂm, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36. - DotaznõÂky, zaslaneÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ BedrÏicha HornõÂka a Petra Pavla soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jejich osobaÂm, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 249/02; cÏ. 277/02. - O zrusÏenõÂ taÂbora v RatiborÏi viz daÂle v kap. VIII. CÏeskoslovensko tehdy nabõÂdlo mladyÂm ruskyÂm emigrantuÊm sÏirokyÂ program odborneÂho a vysokosÏkolskeÂho vzdeÏlaÂnõÂ na vsÏech domaÂcõÂch i dalsÏõÂch speciaÂlneÏ zrÏõÂzenyÂch sÏkolaÂch. Jen do roku 1928 ukoncÏilo studium na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch 1946 ruskyÂch emigrantuÊ. 300 zõÂskalo titul MUDr., 170 titul JUDr., 92 titul PhDr., 70 titul RNDr., 23 titul MVDr. a 1391 titul inzÏenyÂr. Aby usnadnilo mladyÂm ruskyÂm emigratuÊm studium, pozvalo CÏeskoslovensko takeÂ ruskeÂ vysokosÏkolskeÂ pedagogy a veÏdeckeÂ pracovnõÂky, kterÏõÂ emigrovali do jinyÂch evropskyÂch zemõÂ. Jen do roku 1926 to bylo 130 vysokosÏkolskyÂch profesoruÊ a pedagoguÊ; pozdeÏji se rÏada z nich pro svou mimorÏaÂdnou odbornou erudici etablovala na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch trvale. MatusevicÏ, Andrej (1887±1960). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 122. KirjuncÏev, Vasilij (1906±1986). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 088/01. Polupanov, Alexej (1900±?). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti

47

20

21 21a

22

23

48

CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 165/01. NTSNP (zkr. z rus. Nacional'no-trudovoj sojuz novogo pokolenija neboli cÏes. LidovyÂ svaz praÂce noveÂ generace); militantnõÂ antibolsÏevickaÂ organizace mladsÏõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ ruskeÂ emigrace. O SteÏplagu a Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõÂ evidovaÂnõÂ, MatusevicÏ, Andrej, AMV, fond neuv., 2768, s. 218n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 62. - DotaznõÂk osoby, repatriovanej do CÏSR, KirjuncÏev, Vasil, AMV, fond neuv., s. 164n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 90. - DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõÂ evidovaÂnõÂ, Polupanov, Alexej, AMV, fond neuveden, 2789, s. 164n., a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 69. - Viz kuprÏõÂkladu ¹zÏaÂdost skupiny manzÏelek ruskyÂch emigrantuÊ v BrneÏ o osvobozenõÂ jejich manzÏeluÊ ze SoveÏtskeÂho svazuª zaslanou 8. 5. 1947 ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, podepsanou ± kromeÏ manzÏelek shora v textu zmõÂneÏnyÂch osob ± daÂle MariõÂ Gavrilenkovou, MariõÂ KrajneÏvovou, Helenou Petrynskou a ViktoriõÂ Tepenkovou, AMZV, fond TO SSSR 1945±1949, kr. 36. - DotaznõÂky, zaslaneÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ (?) Gavrilenka a (?) PetrynskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jejich osobaÂm, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 059/01 a cÏ. 151/01. - DotaznõÂk k zadrzÏenõÂ (?) KrajneÏva RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie, AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, akt cÏ. 101/01. - O Tepenkovi viz daÂle v textu a pozn. 24. Tzv. NansenuÊv pas bylo vsÏeobecneÏ uzÏõÂvaneÂ oznacÏenõÂ pruÊkazu totozÏnosti (franc. Certificat d'identiteÂ), zrÏõÂzeneÂho pro beÏzÏence z Ruska usnesenõÂm mezivlaÂdnõÂ konference v ZÏeneveÏ z 5. 7. 1922. Byl nazvaÂn podle svolavatele konference, vysokeÂho komisarÏe SpolecÏnosti naÂroduÊ pro ruskeÂ uprchlõÂky

24

25

F. Nansena (1861±1930), prosluleÂho polaÂrnõÂho badatele. PruÊkaz vydaÂvala policie v jednotlivyÂch zemõÂch ± v CÏeskoslovensku byly vydaÂvaÂny od roku 1930 ± a nebyla striktneÏ dodrzÏovaÂna jednotnaÂ forma. Pouze text na pruÊkazu musel byÂt zaÂrovenÏ v neÏktereÂm z oficiaÂlnõÂch jazykuÊ SpolecÏnosti naÂroduÊ ± francouzsÏtineÏ nebo anglicÏtineÏ. PruÊkaz nemeÏl charakter pobytoveÂho võÂza a beÏzÏencuÊm pouze garantoval ¹praÂvo na jmeÂnoª a ¹naÂvrat do zemeÏ, kteraÂ jej vydala v dobeÏ jeho platnostiª. ZaÂrovenÏ obsahoval upozorneÏnõÂ, zÏe ¹pozbude platnosti, vstoupõÂ-li jeho majitel v ktereÂkoliv dobeÏ do Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republikª ± v pruÊkazech vydaÂvanyÂch policejnõÂm rÏeditelstvõÂm v Praze navõÂc bylo uvedeno ¹Tureckoª ± a zÏe drzÏitelem je ¹Rus puÊvodem nenabyvsÏõÂ zÏaÂdneÂ jineÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnostiª ± v pruÊkazech vydaÂvanyÂch v CÏeskoslovensku staÂlo prÏesneÏ podle doplnÏujõÂcõÂ dohody z roku 1928 ¹Rus (ArmeÂn)ª. Tepenkov, Sergej (1900±?). Viz ¹zÏaÂdost skupiny manzÏelek ruskyÂch emigrantuÊ v BrneÏ o osvobozenõÂ jejich manzÏeluÊ ze SoveÏtskeÂho svazuª zaslanou 8. 5. 1947 ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, podepsanou ± kromeÏ manzÏelek shora v textu zmõÂneÏnyÂch osob ± daÂle MariõÂ Gavrilenkovou, MariõÂ KrajneÏvovou, Helenou Petrynskou a ViktoriõÂ Tepenkovou, AMZV, fond TO SSSR 1945±1949, kr. 36. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Sergeje Tepenka soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 216/01. - Heger, Josef (1905±?). Podle uÂdajuÊ rodiny byl odvlecÏen do Jalty na Krymu. RuskeÂ prameny se vsÏak nezminÏujõÂ o zÏaÂdneÂm penitenciaÂrnõÂm zarÏõÂzenõÂ umõÂsteÏneÂm v tomto prosluleÂm prÏõÂmorÏskeÂm letovisku, a proto nejpravdeÏpodobneÏjsÏõÂm mõÂstem Hegerova uveÏzneÏnõÂ byl zrÏejmeÏ Gagarlag v nedalekeÂ Simferopoli, AMZV, fond TO SSSR 1945±1955, kr. 47/5. O Gagarlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Josefa Hegera soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 246/02. - DalsÏõÂm zjisÏteÏnyÂm CÏechem z Brna, odvlecÏenyÂm smeÏrsÏovci, byl takeÂ Rudolf HoraÂk (1902±1967).

49

26

27

50

Viz zÏaÂdost RuÊzÏeny HeitmaroveÂ, zaslanou v roce 1991 generaÂlnõÂmu prokuraÂtorovi CÏeskeÂ a SlovenskeÂ FederativnõÂ republiky na jeho tehdejsÏõÂ vyÂzvu v tisku, spis. GP CÏSFR, 5247/91. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Rudolfa HoraÂka soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 248/02. HlavnõÂ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ puÊsobily v raÂmci vsÏech trÏõÂ ukrajinskyÂch frontuÊ (front bylo v soveÏtskeÂ armaÂdeÏ oznacÏenõÂ vysÏsÏõÂho operacÏnõÂho svazu slozÏeneÂho z neÏkolika armaÂd ruÊzneÂho druhu zbranõÂ a tyÂlu) a smeÏrsÏovskeÂ oddõÂly byly zarÏazeny do rÏady nizÏsÏõÂch armaÂdnõÂch uÂtvaruÊ. V neceleÂ stovce dotaznõÂkuÊ, zaslanyÂch v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, ktereÂ ruskeÂ orgaÂny v letech 1955 a 1956 vraÂtily alesponÏ cÏaÂstecÏneÏ vyplneÏneÂ, jsou v bodu ¹3. jakyÂ orgaÂn provedl zadrzÏenõÂª strÏõÂdaveÏ uvedeny naÂzvy oddõÂluÊ SMEÏRSÏ puÊsobõÂcõÂch prÏi 25 ruÊznyÂch bojovyÂch uÂtvarech a kolem desõÂtky dalsÏõÂch formacõÂ NKVD. Mezi uvedenyÂmi bojovyÂmi uÂtvary SoveÏtskeÂ armaÂdy jsou mj. 3. a 4. gardovaÂ tankovaÂ armaÂda, 7. a 8. gardovaÂ armaÂda, 18., 43., 53. a 60. armaÂda, 2. gardovyÂ strÏeleckyÂ sbor, 1. gardovaÂ vyÂsadkovaÂ divize, 7. gardovaÂ tankovaÂ divize, 227. strÏeleckaÂ divize, 63. motostrÏeleckaÂ brigaÂda, 20. gardovaÂ tankovaÂ brigaÂda, 150. samostatnyÂ tankovyÂ pluk a dalsÏõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR. TesÏ, Georgij (1897±1971), ing., tovaÂrnõÂk. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 217/01. Â daje z ruskyÂch Ve skutecÏnosti k TesÏovu zadrzÏenõÂ dosÏlo jizÏ 9. cÏervna 1945. U archivuÊ, uvaÂdeÏneÂ do dotaznõÂkuÊ, se bohuzÏel velice cÏasto rozchaÂzejõÂ s cÏeskoslovenskyÂmi zaÂznamy. Na prvnõÂ pohled by se dalo usuzovat, zÏe hlavnõÂm uÂkolem bylo urcÏeneÂ osoby zadrzÏet a administrativnõÂ formality sÏly stranou, takzÏe pozdeÏjsÏõÂ zaÂznamy potom obsahovaly rÏadu neprÏesnostõÂ. Tomu vsÏak odporuje skutecÏnost, zÏe naopak existujõÂ dokumenty, dokazujõÂcõÂ striktnõÂ dodrzÏovaÂnõÂ formaÂlnõÂch postupuÊ prÏi prÏedaÂvaÂnõÂ zadrzÏeneÂho do internace nebo do

28

29

veÏznice, i kdyzÏ poznamenaneÂ polnõÂmi podmõÂnkami a tradicÏnõÂ soveÏtskou nepecÏlivostõÂ. ZaÂveÏr proto muÊzÏe byÂt jedinyÂ: uÂdaje z ruskyÂch archivuÊ nemusõÂ byÂt vzÏdy spolehliveÂ. - Proto se staÂvalo, zÏe smeÏrsÏovskeÂ oddõÂly mnohdy odvlekly takeÂ osoby, ktereÂ nikdy nesouvisely s hlavnõÂm proudem byÂvaleÂ ruskeÂ emigrace a nebyly vymezeny nijak vyÂrazneÏ protisoveÏtsky. SÏlo zejmeÂna o prÏõÂslusÏnõÂky mladeÂ generace, kterÏõÂ opustili Rusko naÂsledujõÂce rodicÏe, nebo se dokonce narodili uzÏ emigrantuÊm, a o neÏktereÂ dalsÏõÂ jednotlivce, ktereÂ do emigrace prÏivedly ruÊzneÂ osobnõÂ duÊvody. Ale posleÂze, protozÏe na neÏ nebyly prÏipraveny obvinÏujõÂcõÂ materiaÂly, zrÏejmeÏ se prÏõÂlisÏ nespeÏchalo ani s jejich odsouzenõÂm nebo deportacõÂ do SSSR. ZatõÂm byli takto ¹navõÂcª zadrzÏeneÂ osoby umist'ovaÂny do internacÏnõÂch taÂboruÊ RudeÂ armaÂdy v Polsku nebo v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu v NeÏmecku. A odtud se CÏeskoslovensku jesÏteÏ na podzim roku 1945 prÏece jen podarÏilo neÏkolik desõÂtek z nich spolu s dalsÏõÂmi odvlecÏenyÂmi cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany vyreklamovat. KuprÏõÂkladu k takto zadrzÏenyÂm a odvlecÏenyÂm patrÏil peÏtapadesaÂtiletyÂ profesor olomouckeÂ obchodnõÂ akademie Konstantin Machonin. Z Ruska odesÏel za svou cÏeskou manzÏelkou a od roku 1919 zÏil v CÏeskoslovensku v ProsteÏjoveÏ a pozdeÏji v Olomouci. Byl ucÏitelem rusÏtiny a propagaÂtorem ruskeÂ kultury. ZuÊstaÂval vsÏak stranou ruskyÂch emigrantskyÂch organizacõÂ puÊsobõÂcõÂch zejmeÂna ve velkyÂch centrech. SmeÏrsÏovci ho zadrzÏeli 28. kveÏtna 1945. Byl veÏzneÏn v soveÏtskeÂm internacÏnõÂm taÂborÏe v RatiborÏi a jizÏ v rÏõÂjnu 1945 se vraÂtil domuÊ. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Konstantina Machonina soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 114/01. - O taÂborÏe v RatiborÏi viz daÂle v kap. VII a VIII a v prÏõÂloze V soveÏtskeÂ represivnõÂ praxi od dvacaÂtyÂch do padesaÂtyÂch let puÊsobila rÏada orgaÂnuÊ staÂtnõÂ bezpecÏnosti s trestnõÂ pravomocõÂ a jednajõÂcõÂ bez uÂcÏasti obzÏalovaneÂho. OznacÏovaÂny byly v ruÊznyÂch letech jako dvojky (rus. dvojka), zvlaÂsÏtnõÂ dvojky (rus. osobaja dvojka), trojky (rus. trojka), soudnõÂ trojky (rus. sudeÏbnaja trojka), zvlaÂsÏtnõÂ trojky (rus. osobaja trojka), senaÂty (rus. senat) a zvlaÂsÏtnõÂ porady (rus. osoboje soveÏÏscÏanije nebo zkr. OSO). Jejich jednaÂnõÂ probõÂhalo veÏtsÏinou bez prÏõÂtomnosti obzÏalovaneÂho a odsouzeneÂmu byl rozsudek pouze dorucÏen do vazebnõÂ veÏznice nebo azÏ do taÂbora. Rozsudek mu byl obvykle prÏecÏten ve formeÏ vyÂpisu z protokolu o jednaÂnõÂ a pokud o to pozÏaÂdal, mohl si ho jesÏteÏ saÂm prÏecÏõÂst. Na rubu se pak musel podepsat; jestlizÏe odmõÂtl, stacÏilo napsat, zÏe byl ¹s usnesenõÂm zvlaÂsÏtnõÂ porady seznaÂmenª a podepsal se sluzÏbu konajõÂcõÂ dozorce.

51

FormulaÂrÏ ¹vyÂpisu z protokoluª nebyl o moc veÏtsÏõÂ nezÏ korespondencÏnõÂ lõÂstek ± nahorÏe byla prÏedtisÏteÏna hlavicÏka ¹ZvlaÂsÏtnõÂ porada prÏi lidoveÂm komisarÏi vnitraª nebo od roku 1946 ¹ministrovi vnitraª a pod tõÂm vlevo ¹ProjednaÂvaÂnoª a vpravo ¹Usnesenoª. Pod ¹ProjednaÂvaÂnoª se na psacõÂm stroji vpisovalo prÏõÂjmenõÂ, patronymum a rodneÂ jmeÂno odsouzeneÂho, rok jeho narozenõÂ, naÂrodnost, stranickaÂ prÏõÂslusÏnost, zameÏstnavatel a povolaÂnõÂ, a pod ¹Usnesenoª se pak uvaÂdeÏlo ¹za kontrarevolucÏnõÂ cÏinnostª a koÂdoveÂ oznacÏenõÂ druhu trestu. VyÂnosem Prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR z 16. 1. 1989 o doplnÏujõÂcõÂch opatrÏenõÂch k rehabilitaci obeÏtõÂ represõÂ v obdobõÂ 30. ± 40. a pocÏaÂtkem 50. let byli vsÏichni obcÏaneÂ odsouzenõÂ trojkami, senaÂty a zvlaÂsÏtnõÂmi poradami, jejichzÏ rozsudky nad nimi dosud nebyly zrusÏeny, rehabilitovaÂni; a jesÏteÏ o rok pozdeÏji dekret prezidenta SSSR z 13. 8. 1990 o rehabilitaci vsÏech obeÏtõÂ politickyÂch represõÂ 20. azÏ 50. let oznacÏil ¹zvlaÂsÏtnõÂ porady, senaÂty, trojky a dvojkyª za hlavnõÂ zdroj masovyÂch represõÂ. PodrobneÏji Jacques Rossi, Encyklopedie GULAGu, Praha 1999.

52

Kapitola V. Na Prahu! JedinyÂm znaÂmyÂm prÏõÂmyÂm sveÏdectvõÂm o puÊsobenõÂ SMEÏRSÏ v CÏeskoslovensku jsou vzpomõÂnky Michaila MondicÏe, agenta NTS, ktereÂmu se podarÏilo jesÏteÏ koncem roku 1944 na PodkarpatskeÂ Rusi proniknout do SMEÏRSÏ. SvuÊj denõÂk, zachycujõÂcõÂ obdobõÂ od podzimu 1944 azÏ do konce leÂta 1945, kdy prÏesÏel do americkeÂho okupacÏnõÂho paÂsma v NeÏmecku, vydal v roce 1948.1 * MondicÏ uvaÂdõÂ, zÏe smeÏrsÏovci 4. ukrajinskeÂho frontu dorazili do Prahy hned 9. kveÏtna 1945 vecÏer. ZpocÏaÂtku se usõÂdlili v hotelu Central a naÂsledujõÂcõÂho dne se nasteÏhovali do gestapem opusÏteÏneÂ vily v DeÏlostrÏeleckeÂ ulici 11 v Praze-StrÏesÏovicõÂch2. * Z dochovanyÂch dokumentuÊ o cÏinnosti soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ po prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy do Prahy vyplyÂvajõÂ jesÏteÏ vyÂrazneÏji nezÏ prÏedtõÂm hlavnõÂ cõÂle SMEÏRSÏ v CÏeskoslovensku: zamezit jakeÂmukoliv dalsÏõÂmu mozÏneÂmu vlivu na cÏeskoslovenskou spolecÏnost vyÂznamnyÂch osobnostõÂ z rÏad byÂvaleÂ ruskeÂ emigrace a ukrajinofilskeÂ rusõÂnskeÂ politickeÂ reprezentace. * O pronaÂsledovaÂnõÂ CÏechuÊ je dochovaÂno jen maÂlo sveÏdectvõÂ. CozÏ znamenaÂ nejen to, zÏe odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ bylo nepochybneÏ skutecÏneÏ võÂce nezÏ obeÏtõÂ z rÏad CÏechuÊ. ZrÏejmeÏ to takeÂ odraÂzÏõÂ rozpaky, ktereÂ soveÏtskaÂ zvuÊle mezi cÏeskyÂm obyvatelstvem vyvolaÂvala. Rodiny odvlecÏenyÂch CÏechuÊ byly zaskocÏeny, protozÏe vyznat se v chaosu povaÂlecÏneÂho vyrÏizovaÂnõÂ uÂcÏtuÊ, cÏasto zdaleka nikoliv jen vaÂlecÏnyÂch, ale pouze latentneÏ kvasõÂcõÂch obycÏejnyÂch mezilidskyÂch, kdy neÏkterÏõÂ lideÂ prosteÏ vyuzÏõÂvali prÏõÂlezÏitosti neÏkomu se pomstõÂt, 53

nebylo nijak snadneÂ. A braÂnit se zpupnosti oslavovanyÂch võÂteÏzuÊ vyzÏadovalo velkou odvahu ± a hlavneÏ opravdu cÏisteÂ sveÏdomõÂ. * Naopak rodinaÂm byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ bylo zcela jasneÂ, procÏ soveÏtskaÂ bezpecÏnost odvaÂdõÂ jejich otce nebo manzÏely a prÏijõÂmaly to jako jednoznacÏneÂ narusÏenõÂ integrity sveÂho obcÏanskeÂho postavenõÂ ± zvlaÂsÏt' teÏzÏce si tuto krÏivdu uveÏdomovaly rodiny jizÏ s cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm obcÏanstvõÂm a cÏeskeÂ manzÏelky. Nebot' soveÏtskeÂ operativnõÂ orgaÂny zpravidla nijak neprÏedstõÂraly, zÏe jim jde o stõÂhaÂnõÂ neÏjakyÂch kriminaÂlnõÂch deliktuÊ, ani naÂznakem nevznaÂsÏely neÏjakaÂ obvineÏni ze spolupraÂce s NeÏmci3, ale orientacÏnõÂmi dotazy prÏi zadrzÏenõÂ a okruhem zabavovanyÂch ¹duÊkaznõÂch materiaÂluÊª zcela otevrÏeneÏ daÂvaly najevo zaÂjem o jedineÂ: o politickou nebo alesponÏ verÏejnou cÏinnost zadrzÏeneÂho po dobu jeho zÏivota v emigraci. Pro rodiny byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ prÏedstavovalo odvlecÏenõÂ jejich prÏõÂslusÏnõÂkuÊ soveÏtskou bezpecÏnostõÂ flagrantnõÂ porusÏenõÂ zaÂsadnõÂch jistot, ktereÂ jim poskytlo mezivaÂlecÏneÂ Masarykovo a BenesÏovo CÏeskoslovensko, kdyzÏ nabõÂdlo a umozÏnilo byÂvalyÂm emigrantuÊm nejen zõÂskat dlouhodobeÂ uÂtocÏisÏteÏ a doplnit si podle potrÏeby vzdeÏlaÂnõÂ, ale takeÂ natrvalo plnopraÂvneÏ integrovat do cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti. PovaÂlecÏneÂ zatyÂkaÂnõÂ emigrantuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny chaÂpaly jejich rodiny jako do ocÏõÂ bijõÂcõÂ porusÏenõÂ dosavadnõÂho demokratickeÂho konsensu ± vzÏdyt' prÏece podle vsÏeobecneÂho uÂzu sÏlo opeÏt o BenesÏovo CÏeskoslovensko ± a odtud jejich odvaha domaÂhat se pomoci a zaÂsÏtity u cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ a uÂrÏaduÊ vsÏech stupnÏuÊ. SÏlo o spontaÂnnõÂ principiaÂlnõÂ odpor proti ocÏividneÏ systeÂmoveÏ vedeneÂmu politickeÂmu aktu neslucÏitelneÂmu s demokratickyÂmi tradicemi CÏeskoslovenskeÂ republiky. * Proto v dochovanyÂch archivech naleÂzaÂme zcela jednoznacÏneÏ nejvõÂce sveÏdectvõÂ prÏedevsÏõÂm o pronaÂsledovaÂnõÂ ruskyÂch emigrantuÊ. A jenom velice ojedineÏle zaÂznamy o perzekuci soveÏtskou

54

bezpecÏnostõÂ takeÂ ostatnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ tehdejsÏõÂ cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti4. * V Praze jednou z prvnõÂch obeÏtõÂ smeÏrsÏovcuÊ byl poslednõÂ diplomatickyÂ zaÂstupce demokratickeÂho Ruska v CÏeskoslovensku a chargeÂ d'affaires ProzatõÂmnõÂ ruskeÂ vlaÂdy v Praze VladimõÂr Rafalskij. DeveÏtapadesaÂtiletyÂ Rafalskij byl profesionaÂlnõÂm diplomatem, po rÏõÂjnoveÂm prÏevratu v roce 1917 odmõÂtl poslusÏnost bolsÏevickeÂ vlaÂdeÏ a nevraÂtil se do Ruska. V roce 1919 byl poveÏrÏen vedenõÂm staÂleÂho zastupitelstvõÂ ProzatõÂmnõÂ ruskeÂ vlaÂdy v Praze. ZastupitelstvõÂ puÊsobilo azÏ do pocÏaÂtku trÏicaÂtyÂch let a po celou dobu bylo tercÏem protestuÊ soveÏtskeÂ vlaÂdy. Svoji cÏinnost definitivneÏ ukoncÏilo teprve po navaÂzaÂnõÂ oficiaÂlnõÂch diplomatickyÂch stykuÊ mezi CÏSR a SSSR. CharismatickyÂ polyglot VladimõÂr Rafalskij se teÏsÏil velkeÂ uÂcteÏ a populariteÏ mezi emigranty, kterÏõÂ ho nazyÂvali ¹otcem ruskeÂ emigrace v CÏeskoslovenskuª, a vyuzÏõÂvali jeho pomoci i po uzavrÏenõÂ mise, kdy puÊsobil jako soudnõÂ tlumocÏnõÂk z võÂce nezÏ desõÂtky jazykuÊ. I kdyzÏ si staÂle zachovaÂval statut beÏzÏence z Ruska a meÏl pouze tzv. NansenuÊv pas, zÏil se svou rodinou v CÏeskoslovensku v roce 1945 jizÏ dvacet sÏest let. Rafalskij byl odvlecÏen 11. kveÏtna 1945 ze sveÂho bytu v PsÏtrossoveÏ ulici a podle MondicÏe (SineÏvirskeÂho) jesÏteÏ teÂhozÏ nebo naÂsledujõÂcõÂho dne v sõÂdle SMEÏRSÏ v DeÏlostrÏeleckeÂ ulici spaÂchal sebevrazÏdu.5 TeÂhozÏ dne byl ve sveÂm byteÏ v TerronskeÂ ulici v Praze-DejvicõÂch zatcÏen rovneÏzÏ ing. arch. Michail Kovalevskij. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1922 jako demobilizovanyÂ prÏõÂslusÏnõÂk byÂvaleÂ RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy a po studiõÂch na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze se stal vyhledaÂvanyÂm projektantem. NaprÏõÂklad se spolupodõÂlel na projektu prazÏskeÂho JiraÂskova mostu architekta Vlastislava Hofmana a spolupracoval s Hofmanem a architektem Otakarem SÏircem na projektoveÂm zabezpecÏenõÂ noveÂho SÏtefaÂnikova mostu mezi NovyÂm MeÏstem prazÏskyÂm a Letnou; v dobeÏ zahaÂjenõÂ stavby v roce 1949 byl vsÏak Kovalevskij jizÏ cÏtyrÏi roky nezveÏstnyÂ. PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Od roku 1935 byl cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm obcÏanem.6 55

* Z dosud zjisÏteÏnyÂch dochovanyÂch dokumentuÊ a dalsÏõÂch sveÏdectvõÂ vyplyÂvaÂ, zÏe beÏhem prvnõÂho uÂderu ve dnech od 11. do 31. kveÏtna 1945 smeÏrsÏovci v Praze zadrzÏeli a naÂsledneÏ odvlekli nejmeÂneÏ 100 osob. Jen v jedineÂm znaÂmeÂm prÏõÂpadu sÏlo o osobu cÏeskeÂ naÂrodnosti7. VsÏichni ostatnõÂ odvlecÏenõÂ byli byÂvalõÂ rusÏtõÂ emigranti. NaprostaÂ veÏtsÏina z nich ± 75 ± byla vsÏak jizÏ od trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany. A zbytek byli sice jen drzÏiteli mezinaÂrodnõÂho pruÊkazu totozÏnosti beÏzÏence z Ruska (tzv. Nansenova pasu)8, vydaneÂho cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady, ale veÏtsÏinou jizÏ takeÂ meÏli prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v neÏktereÂ cÏeskoslovenskeÂ obci, cozÏ bylo hlavnõÂm prÏedpokladem pro udeÏlenõÂ obcÏanstvõÂ9; jenzÏe zaÂnik CÏeskoslovenskeÂ republiky byl bohuzÏel rychlejsÏõÂ. Zpravidla jsou znaÂma konkreÂtnõÂ data zadrzÏenõÂ; jen vyÂjimecÏneÏ je uveden pouze meÏsõÂc kveÏten10. SmeÏrsÏovci vyraÂzÏeli na ¹honª kazÏdyÂ den vcÏetneÏ nedeÏlõÂ. * 12. kveÏtna 1945 byl ve sveÂm byteÏ v KonviktskeÂ ulici v Praze na StareÂm MeÏsteÏ zadrzÏen cÏeskoslovenskyÂ armaÂdnõÂ generaÂl Sergej Vojcechovskij. PuÊvodneÏ ruskyÂ duÊstojnõÂk, puÊsobõÂcõÂ od srpna 1917 do prosince 1918 ve velitelskyÂch funkcõÂch v cÏeskoslovenskeÂm vojsku (legiõÂch) na Rusi. Potom se prÏipojil k ruskyÂm vojenskyÂm silaÂm bojujõÂcõÂm s bolsÏeviky a s nimi pokracÏoval v zaÂpase s RudyÂmi gardami. V roce 1921 odesÏel do emigrace. VzaÂpeÏtõÂ mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ a jesÏteÏ teÂhozÏ roku v kveÏtnu byl prÏijat do brannyÂch sil CÏeskoslovenskeÂ republiky v hodnosti generaÂla. V roce 1927 byl jmenovaÂn velitelem ZemskeÂho vojenskeÂho velitelstvõÂ Brno a 30. prosince 1929 mu byla udeÏlena hodnost armaÂdnõÂho generaÂla. V roce 1935 prÏevzal funkci velitele ZemskeÂho vojenskeÂho velitelstvõÂ Praha. Za vsÏeobecneÂ mobilizace v roce 1938 byl velitelem 1. armaÂdy braÂnõÂcõÂ prostor CÏech. Po neÏmeckeÂ okupaci a zrÏõÂzenõÂ ProtektoraÂtu CÏechy a Morava byl prÏelozÏen do vyÂsluzÏby a podõÂlel se na vypracovaÂnõÂ struktury vojenskeÂ slozÏky domaÂcõÂho protifasÏistickeÂho odboje Obrany naÂroda. 56

Byl jednõÂm z nejvyÂznamneÏjsÏõÂch prÏedstaviteluÊ tehdejsÏõÂ cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy a aktivneÏ se podõÂlel na jejõÂ reorganizaci a modernizaci ve druheÂ polovineÏ dvacaÂtyÂch let. V CÏeskoslovensku zÏil jizÏ skoro cÏtvrtstoletõÂ.11 V osudnyÂ den ¹byl z bytu odveden neznaÂmyÂm kapitaÂnem RudeÂ armaÂdy a od teÂ doby se do bytu nevraÂtilª a ¹kam byl ruskyÂmi duÊstojnõÂky odvedenª nebylo ¹mozÏno zjistitiª12. Po odtransportovaÂnõÂ, zrÏejmeÏ nejprve do sbeÏrneÂho taÂbora SMEÏRSÏ v polskeÂ RatiborÏi13, byl jesÏteÏ v kveÏtnu 1945 prÏevezen do butyrskeÂ veÏznice v MoskveÏ14. NejpozdeÏji v roce 1947 byl podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ jizÏ veÏzneÏn v jednom z taÂboruÊ UnzÏlagu. Na jarÏe 1949 byl prÏevezen do Ozerlagu15. Ale uÂdajneÏ teprve v zaÂrÏõÂ tohoto roku byl odsouzen na deset let. V Ozerlagu v roce 1951 zemrÏel16. DotaznõÂk, zaslanyÂ v rÏõÂjnu 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ Sergeje VojcechovskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, RuskaÂ federace prosteÏ nevraÂtila17. * TeÂhozÏ dne byl zadrzÏen soveÏtskyÂm komandem ve sveÂm byteÏ na prazÏskeÂm SmõÂchoveÏ sÏtaÂbnõÂ kapitaÂn cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy Nikolaj Petrov. Za prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky byl kapitaÂnem v letectvu tehdejsÏõÂ ruskeÂ armaÂdy. V listopadu 1917 vstoupil do RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy. Po ovlaÂdnutõÂ Ruska bolsÏeviky odesÏel do emigrace a od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let zÏil v CÏeskoslovensku. Bylo mu udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ a v roce 1924 vstoupil do cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy v hodnosti porucÏõÂka. V roce 1928 byl povyÂsÏen na nadporucÏõÂka a naÂsledujõÂcõÂho roku byl jmenovaÂn pilotem letcem. V roce 1930 byl povyÂsÏen na kapitaÂna a o dva roky pozdeÏji byl ustanoven velitelem stõÂhacõÂ letky. V roce 1937 byl uzÏ jako sÏtaÂbnõÂ kapitaÂn jmenovaÂn velitelem teÏzÏkeÂ bombardovacõÂ letky. Po vzniku ProtektoraÂtu CÏechy a Morava byl prÏeveden do vyÂsluzÏby a zÏil v Praze.18 57

Petrovova manzÏelka v dopise ministerstvu naÂrodnõÂ obrany popsala jeho zadrzÏenõÂ takto: ¹V sobotu odpoledne, asi o 16 hod. prÏisÏli k naÂm do bytu 3 rusÏtõÂ vojaÂci a prÏivedl je 1 CÏech a prÏaÂli si, aby manzÏel s nimi sÏel k vyÂslechu. (...) VesÏla jsem do pokoje, prÏivõÂtala je a ptala se, co se vlastneÏ stalo a kdo oni jsou cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady na to ten CÏech (mladõÂk asi 25 let) jen ukaÂzal na Rusy a rÏekl, zÏe tito paÂni potrÏebujõÂ neÏjakyÂ vyÂslech a hned saÂm podotknul, zÏe vsÏak to nenõÂ zÏaÂdneÂ zatcÏenõÂ. AvsÏak na mou prÏõÂmou otaÂzku, kdo vlastneÏ jsou, mneÏ nic neodpoveÏdeÏl. (...) Ptala jsem se, maÂm-li daÂti muzÏovi neÏco s sebou a kdy se vraÂtõÂ. Ten Rus mneÏ rÏekl, zÏe nic nepotrÏebuje, zÏe se vraÂtõÂ jesÏteÏ segodnÏa ili zavtra (dnes nebo zõÂtra)ª19 DalsÏõÂ PetrovuÊv osud po odchodu z bytu v doprovodu soveÏtskeÂho komanda neznaÂme. Pokus paÂtrat po neÏm ve sbeÏrneÂm taÂborÏe NKVD v RatiborÏi byl neuÂspeÏsÏnyÂ19a. PatrneÏ zahynul v neÏktereÂm soveÏtskeÂm taÂborÏe. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Petrova, vraÂtila RuskaÂ federace v roce 1995 nevyplneÏnyÂ20. * ZÏaÂdnyÂ z obou cÏeskoslovenskyÂch duÊstojnõÂkuÊ ± ani dalsÏõÂ, o nichzÏ se jesÏteÏ zmõÂnõÂme, ± se beÏhem sluzÏebnõÂho pomeÏru nezuÂcÏastnil politickeÂ cÏinnosti a nebyl cÏlenem zÏaÂdneÂ ruskeÂ emigrantskeÂ ani jineÂ politickeÂ organizace21. A zÏaÂdnyÂ nebyl ani obvineÏn z neÏjakeÂ cÏinnosti proti cÏeskoslovenskyÂm zaÂjmuÊm v dobeÏ okupace a druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky22. * DalsÏõÂm odvlecÏenyÂm v sobotu 12. kveÏtna 1945 byl osmasÏedesaÂtiletyÂ byÂvalyÂ admiraÂl ruskeÂho vaÂlecÏneÂho naÂmorÏnictva Jakov PodgornyÂ. Za prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky byl velitelem ponorky.

58

Po odchodu do emigrace zÏil od roku 1922 v CÏeskoslovensku a ve trÏicaÂtyÂch letech mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Byl zadrzÏen ve sveÂm byteÏ v Praze-NuslõÂch. Potom stopy po neÏm zcela mizõÂ. Teprve z uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1996 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, se dovõÂdaÂme, zÏe byl odvlecÏen smeÏrsÏovci 2. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn z ¹uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõÂ organizaciª. O cÏtyrÏi meÏsõÂce pozdeÏji 15. zaÂrÏõÂ 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR23 odsouzen ¹za uÂcÏast v beÏloemigrantskeÂ teroristickeÂ organizaci do veÏzenõÂ na 4 rokyª24. Ale rozsudek ¹nebyl vykonaÂn vzhledem k neznaÂmeÂmu mõÂstu pobytuª odsouzeneÂho.25 Tato poslednõÂ veÏta znamenaÂ, zÏe takeÂ tento cÏeskoslovenskyÂ obcÏan byl soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny odsouzen ¹na daÂlkuª, jak bylo tehdy v SoveÏtskeÂm svazu obvykleÂ, a jesÏteÏ nezÏ k neÏmu dorazil ¹rozsudekª, zrÏejmeÏ jizÏ neÏkde v soveÏtskeÂm veÏzenõÂ zahynul26. * Ve stejnou dobu byl ve sveÂm byteÏ v Praze-JinonicõÂch zadrzÏen soveÏtskyÂm komandem ing. VladimõÂr ChyÂleckyÂ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921 a po ukoncÏenõÂ studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze pracoval jako konstrukteÂr strojuÊ ve vedoucõÂch funkcõÂch rÏady soukromyÂch firem. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. PraÂveÏ prÏed tyÂdnem opustil pankraÂckou veÏznici, kam byl uvrÏ õÂsÏiª27. VzaÂpeÏtõÂ nato zÏen gestapem ¹pro neprÏaÂtelskyÂ postoj proti R se zapojil s dalsÏõÂmi osvobozenyÂmi veÏzni do PrazÏskeÂho povstaÂnõÂ proti neÏmeckyÂm okupantuÊm a zuÂcÏastnil se bojuÊ v okolõÂ pankraÂckeÂ vozovny28. Po odvlecÏenõÂ smeÏrsÏovci byl v naÂsledujõÂcõÂch tyÂdnech odtransportovaÂn do SoveÏtskeÂho svazu a võÂce nezÏ rok veÏzneÏn v KyjeveÏ29. 2. srpna 1946 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou Ministerstva vnitra SSSR odsouzen k ¹svobodneÂmu vyhnanstvõÂª na peÏt let30. Byl poslaÂn do Donbasu a od roku 1948 pracoval v RutcÏenkovskeÂm baÂnÏskeÂm opravaÂrenskeÂm zaÂvodeÏ uhelneÂho kombinaÂtu Stalinugol31. Po uplynutõÂ trestu marneÏ usiloval o naÂvrat do CÏeskoslovenska a musel straÂvit v soveÏtskyÂch sÏachtaÂch jesÏteÏ dalsÏõÂ trÏi roky. VraÂtil se azÏ v kveÏtnu 1955. 59

DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR VladimõÂra ChyÂleckeÂho, RuskaÂ federace vraÂtila v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, podepsanou necÏitelnou sÏifrou, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ32. * Podle dokladuÊ ulozÏenyÂch v archivu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ byli ve stejnyÂ den odvlecÏeni jesÏteÏ dalsÏõÂ byÂvalõÂ rusÏtõÂ emigranti. Pro ing. Mykolu RossineÏvycÏe smeÏrsÏovci zamõÂrÏili do jeho bytu v Praze-NuslõÂch33. Pro prof. Valentyna SadovskeÂho naopak na opacÏnou stranu do Prahy-Dejvic34. Nikolaje Puchljakova odvlekli z jeho bytu nedaleko StaromeÏstskeÂho naÂmeÏstõÂ35. A prof. Mykolu DobrylovskeÂho zadrzÏeli v jeho byteÏ v ZÏitneÂ ulici na NoveÂm MeÏsteÏ prazÏskeÂm36. VsÏichni rovneÏzÏ zÏili v CÏeskoslovensku od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let, tedy jizÏ teÂmeÏrÏ cÏtvrtstoletõÂ. Mykola RossineÏvycÏ, absolvent CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõÂ technickeÂho v Praze a jizÏ od trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovenskyÂ obcÏan, byl uÂdajneÏ ubit ve veÏznici v KyjeveÏ37. Nikolaj Puchljakov, ktereÂmu rovneÏzÏ bylo cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ udeÏleno v roce 1936, zahynul jesÏteÏ koncem cÏtyrÏicaÂtyÂch let patrneÏ v TeÏmlagu38. O osudech Valentyna SadovskeÂho, takeÂ jizÏ dlouholeteÂho cÏeskoslovenskeÂho obcÏana, nic nevõÂme39. Dobrylovskij, naÂrodohospodaÂrÏskyÂ odbornõÂk a hospodaÂrÏ UkrajinskeÂho muzea v Praze, byl drzÏitelem tzv. Nansenova pasu. V SSSR byl uÂdajneÏ odsouzen na deset let, kdyzÏ byl propusÏteÏn z taÂbora, bylo mu jizÏ sÏedesaÂt sedm let a protozÏe nemeÏl v CÏeskoslovensku zÏaÂdnou rodinu, zuÊstal zÏõÂt v SoveÏtskeÂm svazu u svyÂch sester40. DotaznõÂky, zaslaneÂ v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu 60

kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR RossineÏvicÏe, SadovskeÂho a DobrylovskeÂho, RuskaÂ federace vraÂtila v roce 1995 kazÏdyÂ s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, podepsanou necÏitelnou sÏifrou, tzn., zÏe uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k teÏmto osobaÂm41. ObdobnyÂ dotaznõÂk se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o zadrzÏenõÂ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Puchljakova RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila42. * I beÏhem prvnõÂ mõÂroveÂ nedeÏle smeÏrsÏovci ¹pracovaliª. 13. kveÏtna 1945 kuprÏõÂkladu zadrzÏeli a odvlekli z jeho bytu v centru Prahy ing. arch. Jurije Prokopenka43. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1921 a po vystudovaÂnõÂ CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõÂ technickeÂho v Praze byl ve trÏicaÂtyÂch letech spoluprojektantem mnoha vyÂznamnyÂch staveb44. Od roku 1932 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ zemrÏel v roce 1953 v soveÏtskeÂm taÂborÏe45. PocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let bylo veÏznÏuÊm v soveÏtskyÂch taÂborech dovoleno uklaÂdat si ¹mzduª za praÂci do sporÏitelny. V ProkopenkoveÏ sporÏitelnõÂ knõÂzÏce, kterou soveÏtskeÂ uÂrÏady poslaly v roce 1969 ProkopenkoveÏ vdoveÏ do Prahy, zbylo po peneÏzÏnõÂ reformeÏ z pocÏaÂtku sÏedesaÂtyÂch let 21 rubluÊ 18 kopeÏjek46. DotaznõÂk se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o ProkopenkoveÏ zadrzÏenõÂ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a jeho represi v SSSR, zaslanyÂ 31. 10. 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, byl vsÏak vraÂcen s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn., zÏe uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ47. * BeÏhem nedeÏle byli odvlecÏeni takeÂ Viktor VasneÏcov48 a Dmitrij BeÏlavskij49. Oba byli deÏtmi ruskyÂch emigrantuÊ a kdyzÏ prÏisÏli pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let s rodicÏi do CÏeskoslovenska byly VasneÏcovovi teprve cÏtyrÏi roky a BeÏlavskeÂmu peÏt let. VeÏtsÏinu sveÂho zÏivota jizÏ byli cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany. 61

* NaÂlezÏeli do tzv. ¹puÊldruheÂª emigrace, kteraÂ uzÏ nepatrÏila k prvnõÂ emigracÏnõÂ vlneÏ veÏtsÏinou autentickyÂch uÂcÏastnõÂkuÊ aktivnõÂho protibolsÏevickeÂho odporu, ale snazÏila se kraÂcÏet v jejõÂch stopaÂch. PrÏõÂslusÏnõÂci teÂto mladeÂ generace se nehodlali vzdaÂt uÂmyslu svrhnout soveÏtskou moc v Rusku a sdruzÏovali se proto v militantnõÂch nacionalistickyÂch organizacõÂch ruskeÂ emigrantskeÂ mlaÂdezÏe50. NeÏkterÏõÂ ve druheÂ polovineÏ trÏicaÂtyÂch let spekulovali o znicÏenõÂ SSSR pomocõÂ NeÏmecka; tyto spekulace nevychaÂzely vsÏak z ideoveÂ podpory zaÂmeÏruÊ neÏmeckeÂho nacionaÂlnõÂho socialismu, naopak pocÏõÂtaly s naÂslednyÂm vystoupenõÂm osvobozeneÂho Ruska proti nacismu. PostupneÏ vsÏak, jak staÂle võÂce emigrantskyÂch rodin zõÂskaÂvalo cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ, tyto zpocÏaÂtku pomeÏrneÏ populaÂrnõÂ spekulace vyprchaÂvaly. Za neÏmeckeÂ okupace CÏeskoslovenska zachovaÂvali prÏõÂslusÏnõÂci organizacõÂ mladyÂch ruskyÂch emigrantuÊ loajalitu ke sveÂ noveÂ vlasti a duÊsledneÏ se distancovali od vsÏech domaÂcõÂch proneÏmeckyÂch aktivistickyÂch organizacõÂ51. * VasneÏcov a BeÏlavskij byli souzeni zrÏejmeÏ spolecÏneÏ 6. cÏervence 1945 stejnyÂm VojenskyÂm tribunaÂlem 7. gardoveÂ armaÂdy52. VasneÏcov byl obvineÏn jako veÏtsÏina jinyÂch jen obecneÏ ¹z uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõÂ organizaciª a byl odsouzen k deseti letuÊm v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Podle informacõÂ, uvedenyÂch ruskyÂmi orgaÂny do dotaznõÂku, zaslaneÂho v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o VasneÏcovoveÏ zadrzÏenõÂ v roce 1945 v CÏeskoslovensku a jeho represi v SSSR, byl mu na zaÂkladeÏ VojenskeÂho Â 52065 z 24. 7. 1958 puÊvodnõÂ trest snõÂzÏen na peÏt let tribunaÂlu VU a vzaÂpeÏtõÂ nato na zaÂkladeÏ amnestie z 27. 3. 1953 zcela zahlazen s tõÂm, zÏe nadaÂle je na neÏj pohlõÂzÏeno, jako kdyby nikdy nebyl souzen53. BeÏlavskij byl podle informacõÂ stejnyÂch ruskyÂch orgaÂnuÊ odsouzen naopak na patnaÂct let ¹za prÏõÂslusÏnost k NTSNP54, sluzÏbu 62

v neÏmeckeÂ rozveÏdce Abwehr-Nord55, uÂcÏast na zõÂskaÂvaÂnõÂ neÏmeckyÂch sÏpionuÊ a jejich vysazenõÂ do tyÂla RudeÂ armaÂdy, podle cÏl. 58-2, 58-6 odst. 1 a 58-11 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª56. KromeÏ patrneÏ nepochybneÂ prÏõÂslusÏnosti k NTSNP sÏlo vsÏak o obvineÏnõÂ zcela zjevneÏ vymysÏleneÂ. Jeho ¹horkou jehlou sÏitaÂª vykonstruovanost je zrÏejmaÂ uzÏ z toho, zÏe rozsudek sice uvaÂdeÏl cÏinnost nepochybneÏ zaklaÂdajõÂcõÂ duÊvod, aby ji tehdejsÏõÂ võÂteÏzoveÂ prÏõÂsneÏ potrestali, ale zaÂrovenÏ na ni vztahoval cÏlaÂnky trestnõÂho zaÂkonõÂku nemajõÂcõÂ s nõÂ prÏõÂlisÏ spolecÏneÂho57. VasneÏcov byl poslaÂn nejprve do taÂbora Gornyj na severnõÂ SibirÏi azÏ za polaÂrnõÂm kruhem a pozdeÏji do tisõÂce kilometruÊ vzdaÂleneÂho Ozerlagu ve vyÂchodnõÂ SibirÏi58. Po propusÏteÏnõÂ v roce 1955 zuÊstal v SSSR59. Dmitrij BeÏlavskij straÂvil deset let ve zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe cÏ. 1 u polaÂrnõÂho kruhu a v roce 1955 se naopak vraÂtil do CÏeskoslovenska60. * NaÂsledujõÂcõÂ tyÂden SMEÏRSÏ rovneÏzÏ nezahaÂlel. ZacÏali byÂt zatyÂkaÂni prÏedstaviteleÂ neÏkdejsÏõÂ autonomnõÂ vlaÂdy PodkarpatskeÂ Rusi, kterÏõÂ po krachu ¹jednodennõÂª Republiky KarpatskaÂ Ukrajina uprchli hned v brÏeznu 1939 prÏed mad'arskou okupacõÂ do Prahy61. Nejprve smeÏrsÏovci 14. kveÏtna 1945 odvlekli Stepana KlocÏuraka, publicistu a prÏednõÂho podkarpatoruskeÂho ukrajinskeÂho cÏinitele, politickeÂho tajemnõÂka prÏedsedy autonomnõÂ vlaÂdy PodkarpatskeÂ Rusi a pozdeÏji ministra hospodaÂrÏstvõÂ teÂto vlaÂdy; za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky zrÏõÂdil v Praze pro uprchlõÂky z Mad'ary anektovaneÂ PodkarpatskeÂ Rusi LikvidacÏnõÂ kancelaÂrÏ uÂrÏadu KarpatskeÂ republiky (ukr. Likvidacijna kanceljaryja urjadu Karpatskoj Ukrajiny)62. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ tvorÏily zatyÂkajõÂcõÂ oddõÂl teÂmeÏrÏ dveÏ desõÂtky po zuby ozbrojenyÂch duÊstojnõÂkuÊ a poduÊstojnõÂkuÊ63. NaÂsledujõÂcõÂho dne 15. kveÏtna 1945 byl odvlecÏen ze sveÂho bytu na prazÏskeÂm SmõÂchoveÏ jednasedmdesaÂtiletyÂ byÂvalyÂ cÏeskoslovenskyÂ politik ThDr. Avgustyn VolosÏyn. PuÊvodneÏ rusõÂnskyÂ kneÏz byl v letech 1924±1929 poslancem NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ Republiky CÏeskoslovenskeÂ za KrÏest'ansko-naÂrodnõÂ stranu. Na podzim 63

1938 byl jmenovaÂn ministrem a pozdeÏji prÏedsedou zemskeÂ vlaÂdy autonomnõÂ PodkarpatskeÂ Rusi. 14. brÏezna 1939 byl zvolen prezidentem Republiky KarpatskaÂ Ukrajina. Po mad'arskeÂm zaÂboru zÏil v Praze a puÊsobil jako profesor a pozdeÏji rektor UVU (zkr. z Ukrainskyj Vylnyj Universytet neboli UkrajinskaÂ svobodnaÂ univerzita).64 TeÂhozÏ dne smeÏrsÏovci ¹uloviliª takeÂ byÂvaleÂho staÂtnõÂho tajemnõÂka a ministra vnitra neÏkdejsÏõÂ podkarpatoruskeÂ autonomnõÂ vlaÂdy Jurije Perevuznyka65. PostupneÏ byl zadrzÏen takeÂ byÂvalyÂ ministr zdravotnictvõÂ a sociaÂlnõÂ peÂcÏe podkarpatoruskeÂ vlaÂdy Mykola Dolynay a dalsÏõÂ podkarpatorusÏtõÂ politici66. PrÏestozÏe smlouva CÏeskoslovenskeÂ republiky se Svazem soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik o prÏipojenõÂ ZakarpatskeÂ Ukrajiny k UkrajinskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice jesÏteÏ nebyla podepsaÂna ani jednou ze smluvnõÂch stran a vsÏichni byÂvalõÂ podkarpatorusÏtõÂ staÂtnõÂ cÏiniteleÂ byli staÂle cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany67. VzaÂpeÏtõÂ vsÏichni zadrzÏenõÂ byli prÏevezeni letecky do taÂbora SMERSÏ v polskeÂ RatiborÏi a hned naÂsledujõÂcõÂho dne prÏõÂmo do Moskvy do LefortovskeÂ veÏznice; tam kazÏdeÂho umõÂstili do jineÂ cely68. Monsignora Avgustyna VolosÏyna prÏevedli po neÏkolika tyÂdnech do Butyrek a tam o dva meÏsõÂce pozdeÏji zemrÏel na zaÂstavu srdce69. Ministr Dolynay se vraÂtil do CÏeskoslovenska v roce 1953. Ministr Perevuznyk straÂvil v soveÏtskyÂch taÂborech deset let a do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Stepana KlocÏuraka zvlaÂsÏtnõÂ porada NKVD SSSR odsoudila k osmi letuÊm v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe a naÂsledneÂmu pobytu na prÏikaÂzaneÂm mõÂsteÏ. Trest vykonaÂval v UnzÏlagu a pozdeÏji v koncentracÏnõÂch taÂborech za severnõÂm polaÂrnõÂm kruhem. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1957.70 DotaznõÂk, zaslanyÂ VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ a naÂsledneÂmu veÏzneÏnõÂ v SSSR Mykoly Dolynaye, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1996 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ. DotaznõÂky se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ a naÂsledneÂmu 64

veÏzneÏnõÂ v SSSR VolosÏyna, KlocÏuraka a Perevuznyka, RuskaÂ federace bez jakeÂhokoliv vysveÏtlenõÂ vuÊbec nevraÂtila71. * Pro vsÏechny sveÂ obeÏti si komanda SMEÏRSÏ prÏichaÂzela do jejich domovuÊ72. SoveÏtskaÂ bezpecÏnost meÏla cÏinnost byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ zrÏejmeÏ velice podrobneÏ zdokumentovanou. Po celaÂ dvacaÂtaÂ a trÏicaÂtaÂ leÂta soustavneÏ analyzovala puÊsobenõÂ vsÏech jejõÂch organizacõÂ73. Tyto organizace puÊsobily samozrÏejmeÏ verÏejneÏ a veÏtsÏinou vydaÂvaly rÏadu oficiaÂlneÏ sÏõÂrÏenyÂch tiskovin74. NemeÂneÏ duÊlezÏityÂm zdrojem informacõÂ byli agenti soveÏtskeÂ rozveÏdky, kterÏõÂ po celeÂ mezivaÂlecÏneÂ obdobõÂ systematicky pronikali mezi emigraci75. SoveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny rozhodneÏ nepodcenÏovaly politickou autoritu byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ ve svobodneÂm sveÏteÏ. * ZvlaÂsÏtnõÂ roli sehraÂla RuskaÂ praÂvneÏ-sociaÂlnõÂ stanice v ProtektoraÂteÏ CÏechy a Morava v Praze (neÏm. Russische Vertrauensstelle im Protektorate BoÈhmen u. MaÈhren, StuÈtzpunkt Prag) neboli tzv. RuskaÂ uÂstrÏedna, zrÏõÂzenaÂ koncem roku 1939, kteraÂ meÏla za neÏmeckeÂ okupace slouzÏit ¹k podchycenõÂ a opatrovaÂnõÂ vsÏech v byÂv. protektoraÂtu zÏijõÂcõÂch ruskyÂch emigrantuÊª a aby bylo ¹zarucÏeno [jejich] bezvadneÂ pozorovaÂnõÂª76. PorÏõÂzeneÂ seznamy se zrÏejmeÏ sice netyÂkaly byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, kterÏõÂ jizÏ byli cÏeskoslovenskyÂmi staÂtnõÂmi obcÏany a stali se rozhodnutõÂm neÏmeckyÂch okupantuÊ, stejneÏ jako vsÏichni obcÏaneÂ byÂvaleÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky, staÂtnõÂmi prÏõÂslusÏnõÂky ProtektoraÂtu CÏechy a Morava, ale prÏesto vznikl neocenitelnyÂ pruÊvodce tehdejsÏõÂ ruskou emigrantskou komunitou v CÏechaÂch. V konecÏneÂm vyÂsledku vsÏak võÂc nezÏ neÏmeckyÂm zaÂjmuÊm poslouzÏila cÏinnost teÂto uÂstrÏedny spõÂsÏ soveÏtskeÂ rozveÏdce. NaprÏõÂklad se dochoval seznam zpraÂv, cÏerpajõÂcõÂch z vyÂsledkuÊ cÏinnosti uÂstrÏedny a poskytovanyÂch na prÏelomu let 1940 a 1941 cÏeskoslovenskou exilovou rozveÏdkou v LondyÂneÏ tamnõÂm soveÏtskyÂm agentuÊm77. CÏeskoslovensÏtõÂ zpravodajci patrneÏ asi chteÏli 65

poukazem na zaÂjem NeÏmcuÊ o antisoveÏtskeÂ emigranty napomoci znejisteÏnõÂ tehdejsÏõÂch soveÏtsko-neÏmeckyÂch ¹prÏaÂtelskyÂchª vztahuÊ, a proto se snazÏili lustraci ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigrace okupacÏnõÂmi uÂrÏady vydaÂvat za vzaÂjemneÂ naÂmluvy NeÏmcuÊ s emigranty. NenõÂ vsÏak vyloucÏeno, zÏe RuskaÂ uÂstrÏedna a pozdeÏji obdobnaÂ uÂstrÏedna ukrajinskaÂ vznikly puÊvodneÏ prÏõÂmo v soveÏtskeÂ ¹rezÏiiª. Doba jejich zrÏõÂzenõÂ sice zdaÂnliveÏ souvisela s okupacõÂ CÏeskoslovenska, ale zaÂrovenÏ sÏlo o obdobõÂ demonstrativnõÂ spolupraÂce nacistickeÂho NeÏmecka se SoveÏtskyÂm svazem78, a proto nenõÂ vyloucÏeno, zÏe zrÏõÂzenõÂ teÏchto stanic opravdu zpocÏaÂtku bylo prÏedevsÏõÂm ¹prÏaÂtelskou sluzÏbouª soveÏtskeÂ rozveÏdce79. Tuto uÂvahu podporuje vyÂpoveÏd' byÂvaleÂho uÂrÏednõÂka gestapa AntonõÂna Jarosche, kteryÂ byl kuraÂtorem uÂstrÏedny v Praze; v lednu 1946 vypoveÏdeÏl, zÏe ¹z neÏmeckeÂ strany se jim [ruskyÂm emigrantuÊm] neduÊveÏrÏovaloª, a proto ¹nebyl ucÏineÏn pokus zõÂskat je pro neÏmeckou veÏcª. Podle Jarosche ¹snahou smeÏrodatnyÂch neÏmeckyÂch uÂrÏaduÊ bylo [pouze], aby nevznikla jednota v rÏadaÂch tzv. ruskeÂ emigraceª.80 Tomu by takeÂ odpovõÂdalo jmenovaÂnõÂ do cÏela RuskeÂ uÂstrÏedny v Praze z BerlõÂna dovezeneÂho a prazÏskeÂ ruskeÂ emigrantskeÂ komuniteÏ zcela neznaÂmeÂho tzv. ¹nenavraÂtilceª81. Na konci vaÂlky sice vcÏas uprchl se svyÂmi nejblizÏsÏõÂmi spolupracovnõÂky do americkeÂho okupacÏnõÂho paÂsma v NeÏmecku, ale zrÏejmeÏ vuÊbec nic neucÏinil pro likvidaci uÂstrÏedny a vsÏechny kartoteÂky a dalsÏõÂ materiaÂly ¹prÏenechalª smeÏrsÏovcuÊm82. * Podle MondicÏe (SineÏvirskeÂho) prazÏskou operaci meÏly zajisÏt'ovat hlavnõÂ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu marsÏaÂla KoneÏva83 a 2. ukrajinskeÂho frontu marsÏaÂla MalinovskeÂho84. SmeÏrsÏovskeÂ oddõÂly 4. ukrajinskeÂho frontu, ktereÂmu tehdy velel generaÂl armaÂdy Jeremenko85, nemeÏly v Praze co deÏlat. PrÏesto puÊsobilo v Praze kolem sta duÊstojnõÂkuÊ jeremenkovskeÂho SMEÏRSÏ, ktereÂ doprovaÂzelo pocÏetneÂ obsluzÏneÂ muzÏstvo; podle MondicÏe (SineÏvirskeÂho) disponovali rozsaÂhlyÂm vozovyÂm parkem võÂce nezÏ cÏtyrÏiceti osobnõÂmi auty a cÏetnyÂmi naÂkladnõÂmi vozy86. Opustili Prahu teprve 20. kveÏtna a prÏesunuli se do Pardubic87. 66

PocÏty smeÏrsÏovcuÊ ostatnõÂch frontuÊ neznaÂme. Odhadem jich vsÏak bylo teÂmeÏrÏ tisõÂc.

67

1

2

3

68

- MondicÏ, Michail (1923±1968). RusõÂn puÊvodem z Nankova nedaleko Chustu. V roce 1939 po obsazenõÂ PodkarpatskeÂ Rusi Mad'arskem odesÏel studovat na ruskeÂ gymnaÂzium v Praze. V Praze navaÂzal spojenõÂ s ruskou radikaÂlnõÂ emigrantskou organizacõÂ NTS a vyuzÏõÂvaje noveÏ zõÂskaneÂho mad'arskeÂho staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ odjel do BudapesÏti. AbsolvovaÂnõÂ mad'arskeÂ vysokeÂ sÏkoly a naÂsledneÂ kraÂtkeÂ puÊsobenõÂ mezi podkarpatoruskyÂmi partyzaÂny mu umozÏnily zahladit stopy prazÏskeÂ minulosti, takzÏe v prosinci 1944 po vstupu soveÏtskyÂch vojsk na uÂzemõÂ PodkarpatskeÂ Rusi byl mobilizovaÂn do RudeÂ armaÂdy. VzaÂpeÏtõÂ nato byl prÏeveden jako prÏekladatel a tlumocÏnõÂk do hlavnõÂ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. ukrajinskeÂho frontu. SveÂ vzpomõÂnky nazvaneÂ SMEÏRSÏ, Rok v taÂborÏe neprÏõÂtele (rus. SmeÏrsÏ, God v staneÏ vraga) vydal pod pseudonymem Nikolaj SineÏvirskij (podle kraje kolem meÏsta a jezera SineÏvõÂr n. Sinovir na severovyÂchodeÏ PodkarpatskeÂ Rusi) v roce 1948 v americkeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka. PocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let se v MnichoveÏ podõÂlel na zalozÏenõÂ ruskeÂ redakce RozhlasoveÂ stanice SvobodnaÂ Evropa (angl. Radio Free Europe nebo zkr. RFE), puÊvodneÏ nazvaneÂ RaÂdio OsvobozenõÂ (rus. Radio OsvobozÏdeÏnije) a pozdeÏji prÏejmenovaneÂ na prosluleÂ RaÂdio Svoboda (rus. Radio Svoboda), kde potom puÊsobil azÏ do sveÂ smrti jako programovyÂ pracovnõÂk. - O NTS podrobneÏji pozn. 20 ke kap. IV a VladimõÂr Bystrov, Rusko ± Rusko. Dialog v Praze, in Reflex, r. II., cÏ. 15, 9. 4. 1991, s. 26n. Podle Petra JusÏcÏaÂka smeÏrsÏovci tehdy na zahradeÏ teÂto vily popravovali neÏktereÂ zadrzÏeneÂ byÂvaleÂ ruskeÂ emigranty. PozdeÏji se tyto popravy uÂdajneÏ konaly v cihelneÏ na Julisce v prazÏskeÂ SÏaÂrce. Autor ale bohuzÏel neuvaÂdõÂ pramen tohoto zjisteÏnõÂ. Viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 92. PameÏtnõÂci uvaÂdeÏjõÂ dalsÏõÂ sõÂdla SMEÏRSÏ v Praze ve VrtbovskeÂm palaÂci v KarmelitskeÂ 25 na MaleÂ StraneÏ, na prazÏskeÂm NoveÂm MeÏsteÏ ve sÏkole v CÏerneÂ ulici cÏõÂslo 13 a v proteÏjsÏõÂ budoveÏ teÏlovyÂchovneÂho uÂstavu Marathon a v centru Prahy v budoveÏ autoklubu v dnesÏnõÂ OpletaloveÏ ulici, viz VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli. Praha 1999, s. 147; NeÏkterÏõÂ zadrzÏenõÂ byli umõÂsteÏni zrÏejmeÏ takeÂ ve veÏznici ZemskeÂho trestnõÂho soudu na KarloveÏ naÂmeÏstõÂ; viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏeskyÂ prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s.34, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 312. Nikolaj Andrejev prÏipomõÂnaÂ sõÂdlo na KarloveÏ naÂmeÏstõÂ 25 a na BarrandoveÏ nedaleko filmovyÂch atelieÂruÊ ve vile, jejichzÏ majiteleÂ bud' jesÏteÏ prÏed neÏmeckou okupacõÂ CÏeskoslovenska emigrovali, nebo byli uvrzÏeni do neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ, kde za vaÂlky bydleli vysocõÂ neÏmecÏtõÂ duÊstojnõÂci, kterÏõÂ vsÏak prÏed prÏõÂchodem soveÏtskeÂ armaÂdy uprchli. Nikolaj Andrejev, To, cÏto vspominajetsja, Tallin 1996, II., s. 217. A konecÏneÏ jsou znaÂma sõÂdla SMEÏRSÏ v NeÏmci opusÏteÏnyÂch vilaÂch v HradesÏõÂnskeÂ ulici a v DykoveÏ 14 na prazÏskyÂch Vinohradech a ve sÏkole nedaleko odtud ve SlezskeÂ 60, viz AMV, fond neuv., 310±88±22. Z dotaznõÂkuÊ, ktereÂ byly v roce 1994 zaslaÂny VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k osobaÂm zadrzÏenyÂm

4

5

soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a ktereÂ byly vraÂceny prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze cÏaÂstecÏneÏ zodpoveÏzeneÂ, vyplyÂvaÂ, zÏe nikdo byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku a po skoncÏenõÂ vaÂlky odvlecÏenyÂch do SSSR nebyl soveÏtskyÂmi orgaÂny obvineÏn a odsouzen za eventuaÂlnõÂ cÏinnost ve prospeÏch nacistickeÂho NeÏmecka. Na rozdõÂl od veÏtsÏiny tehdy zadrzÏenyÂch a odvlecÏenyÂch CÏechuÊ. O vztahu byÂvaleÂ ruskeÂ emigrace v CÏeskoslovensku k nacistickeÂmu NeÏmecku a neÏmeckeÂ okupaci CÏeskoslovenska podrobneÏji viz VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 93±117. V dotaznõÂcõÂch, ktereÂ byly v roce 1994 zaslaÂny VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k CÏechuÊm zadrzÏenyÂm soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a ktereÂ byly vraÂceny prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze cÏaÂstecÏneÏ zodpoveÏzeneÂ, jsou kromeÏ jizÏ zmõÂneÏnyÂch obvineÏnõÂ ze ¹spolupraÂce se zahranicÏnõÂ rozveÏdkouª nebo ¹sÏpionaÂzÏeª bohuzÏel cÏasto uvedeny rovneÏzÏ explicitnõÂ kriminaÂlnõÂ prÏecÏiny, o nichzÏ nevõÂme, zda se jich zadrzÏenaÂ osoba opravdu dopustila, nebo si je soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ a naÂsledneÏ justicÏnõÂ orgaÂny vymyslely; poznatky z historie fungovaÂnõÂ SoveÏtskeÂho svazu a ostatnõÂch socialistickyÂch staÂtuÊ samozrÏejmeÏ znajõÂ mnoho prÏõÂpaduÊ uÂcÏeloveÂ kriminalizace obeÏtõÂ. ZrÏejmeÏ jizÏ nenõÂ mozÏneÂ proveÏrÏit naprÏõÂklad prÏõÂpad rolnõÂka Jana DobroslaÂvka (1891±1945) z HrusÏek na HodonõÂnsku, ktereÂho smeÏrsÏovci zatkli 4. cÏervence 1945 a jehozÏ manzÏelka jesÏteÏ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let zÏaÂdala o jeho propusÏteÏnõÂ, uvaÂdeÏjõÂc jako jeho poslednõÂ adresu taÂbor 256/3 v KrasnolucÏi v Donbasu. Â daje, ktereÂ v devadesaÂtyÂch letech byly nalezeny zrÏejmeÏ v UÂstrÏednõÂm arU chivu FederaÂlnõÂ sluzÏby bezpecÏnosti RuskeÂ federace stavõÂ vsÏak vsÏechno na hlavu a jsou sÏokujõÂcõÂ: podle nich DobroslaÂvek byl po zatcÏenõÂ oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 7. gardoveÂ armaÂdy obvineÏn vojenskyÂm prokuraÂtorem teÂto armaÂdy z ¹otraÂvenõÂ vojenskyÂch osob metylalkoholemª, 20. srpna 1945 odsouzen k trestu smrti zastrÏelenõÂm a 17. zaÂrÏõÂ 1945 popraven; uÂdaj o vyÂkonu trestu se opakuje jesÏteÏ v odpoveÏdi na otaÂzku o eventuaÂlnõÂm uÂmrtõÂ zadrzÏeneÂ osoby v SSSR, kde je sÏkrtnuto ¹SSSRª a znovu uvedeno ¹zastrÏelen podle rozsudku vojenskeÂho tribunaÂluª. Potvrdit nebo vyvraÂtit duÊvody DobroslaÂvkova zatcÏenõÂ smeÏrsÏovci je po teÂmeÏrÏ puÊlstoletõÂ bohuzÏel jizÏ vyloucÏeno ± stejneÏ jako se zrÏejmeÏ jizÏ nikdy nedozvõÂme pravdu o jeho tehdejsÏõÂm dalsÏõÂm osudu, viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38; kr. 46/12, a AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 240/02. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. Rafalskij, VladimõÂr (1896±?1945). Nikolaj SineÏvirskij, SmeÏrsÏ. (God v staneÏ vraga.) Grani, Edition November 1948, MoÈnchehof/Kassel 1948, s.93±94; 96. Smrt RafalskeÂho zÏaÂdnyÂ cÏeskoslovenskyÂ nebo pozdeÏji cÏeskyÂ, ani soveÏtskyÂ a naÂsledneÏ ruskyÂ oficiaÂlnõÂ orgaÂn nikdy nepotvrdil. Jeho prazÏskyÂ hrob se nepodarÏilo naleÂzt.

69

6

7

8 9

10

70

DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ VladimõÂra RafalskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 172/01. Kovalevskij, Michail (1897±?). Ve druheÂ polovineÏ roku 1945 byl veÏzneÏn ve LvoveÏ a pozdeÏji patrneÏ v Karlagu, AMZV, fond TO SSSR 1945±1955, kr. 37 a 38. O Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k Michailu KovalevskeÂmu, zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 098/01. SÏestaÂk, Ladislav (1907±?), ing. Z intervence Prezidia ministerstva vyÂzÏivy vyplyÂvaÂ, zÏe sÏlo o uÂrÏednõÂka tohoto ministerstva, kteryÂ byl prÏedvolaÂn k podaÂnõÂ sveÏdeckeÂ vyÂpoveÏdi a potom zarÏazen do soveÏtskeÂho transportu. ObvineÏnõÂ ze spolupraÂce s NeÏmci zrÏejmeÏ neprÏichaÂzelo v uÂvahu, a proto ho nadrÏõÂzenõÂ zacÏali hledat. Jeho dalsÏõÂ osud jsme pro nasÏe uÂcÏely neproveÏrÏovali. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: SÏestaÂk, Ladislav. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Ladislava SÏestaÂka soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 291/02. Viz pozn. 23 ke kap. IV. DomovskeÂ praÂvo nebo domovskaÂ prÏÂõslusÏnost znamenalo osobnõÂ praÂvnõÂ pomeÏr urcÏiteÂ osoby k urcÏiteÂ obci, jehozÏ obsahem byl naÂrok na nerusÏenyÂ pobyt v obci a na chudinskeÂ zaopatrÏenõÂ, a bylo nerozlucÏneÏ spojeno se staÂtnõÂm obcÏanstvõÂm a nebylo mozÏneÂ, aby byl neÏkdo nasÏõÂm staÂtnõÂm obcÏanem a nemeÏl soucÏasneÏ i praÂva domovskeÂho v neÏktereÂ obci nasÏõÂ republiky. U cizincuÊ se postupovalo tak, zÏe naprÏed museli zõÂskat v neÏktereÂ obci prÏõÂslib, zÏe budou prÏijati do jejõÂho svazku, ale toto prÏijetõÂ stalo se uÂcÏinnyÂm, teprve azÏ kdyzÏ opravdu nabyli staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ. Pro uÂcÏely teÂto praÂce uzÏõÂvaÂme prÏedevsÏõÂm uÂdaje zjisÏteÏneÂ v cÏeskyÂch archivech,

11

12

13

14

15

16

i kdyzÏ se nejednou ruÊzneÏ lisÏõÂ od uÂdajuÊ zõÂskanyÂch z archivuÊ RuskeÂ federace; viz pozn. 27 ke kap. IV. Vojcechovskij, Sergej (1883±1951), ruskyÂ a cÏeskoslovenskyÂ generaÂl. O Sergeji VojcechovskeÂm rovneÏzÏ viz Pavel SÏraÂmek, K duÊstojnõÂkuÊm cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy odvlecÏenyÂm v roce 1945 do SSSR, prÏõÂspeÏvek na konferenci 1945±1955. Likvidace ruskeÂ a ukrajinskeÂ antibolsÏevickeÂ emigrace v CÏeskosloÂ nosy byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ a dalsÏõÂch cÏeskovensku. U slovenskyÂch obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu. Fakta a poucÏenõÂ, Praha 19. 2. 1997, in VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 330±331, nebo JirÏõÂ Fidler, GeneraÂloveÂ legionaÂrÏi, Brno 1999, s. 329±349. Ï editelstvõÂ naÂrodnõÂ bezpecÏnosti v Praze ± StaÂtneÏ bezpecÏnostnõÂho odDopis R deÏlenõÂ, cÏ. j. 4584/Stb., z 30. 9. 1945, ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 363. Telegram naÂcÏelnõÂka sÏtaÂbu 1. cÏs. sam. tank. brig. mjr. L. Perla, cÏ. j. 742/duÊv., z 24. 8. 1945, ministerstvu naÂrodnõÂ obrany, hlavnõÂmu sÏtaÂbu, prÏednostovi odd. pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami plk. jezd. R. Kokrdovi, VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/ 1945, k. 66, cÏ. 788, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 398. PodrobneÏji o taÂborÏe v RatiborÏi viz daÂle v kap. VII a VIII a v prÏõÂloze. Podle P. A. Novikov, CÏasti CÏechoslovackogo korpusa v VostocÏnoj Sibiri, in BeÏlaja Armija. BeÏloje deÏlo. Almanach, JekateÏrinburg 2000, cÏ. 7, s. 17; Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 49, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 320. O Butyrce podrobneÏji viz prÏõÂloha. O VojcechovskeÂho pobytu v UnzÏlagu viz FrantisÏek PolaÂk, Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõÂ otroci, New York 1962, s. 244. O UnzÏlagu a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha.. OdsouzenõÂ azÏ po võÂce nezÏ cÏtyrÏech letech od zadrzÏenõÂ vcÏetneÏ jizÏ nejmeÂneÏ dvou let veÏzneÏnõÂ v sibirÏskeÂm taÂborÏe nebylo v soveÏtskeÂ penitenciaÂrnõÂ praxi nicÏõÂm neobvyklyÂm. IrkutskyÂ historik P. A. Novikov zõÂskal vsÏak z archivu SpraÂvy naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ v IrkustskeÂ oblasti veÏzenÏskyÂ spis Sergeje VojcechovskeÂho, podle neÏhozÏ k odsouzenõÂ dosÏlo jizÏ 15. rÏõÂjna 1945 jesÏteÏ v MoskveÏ, viz P. A. Novikov, cit. op., s. 17. O smrti VojcechovskeÂho põÂsÏe ve svyÂch pameÏtech Konstantin CÏcheidze, viz Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 49, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 320. ZpraÂvu o smrti Sergeje VojcechovskeÂho v soveÏtskeÂm taÂborÏe zaznamenal v rukopisu svyÂch vzpomõÂnek takeÂ ing. Boris Popov, in Boris Popov, Iz Pragi v Pragu. Rukopis. V majetku Evy HerrmannoveÂ. Potvrdil ji rovneÏzÏ jeho spoluveÏzenÏ z Ozerlagu dr. Nikolaj Bystrov, otec autora teÂto praÂce. P. A. Novikov dokonce uvaÂdõÂ prÏesneÂ datum 7. 4. 1951 a mõÂsto pohrÏbenõÂ

71

17

18

19

19a

20

21

22

72

nedaleko osady SÏevcÏenko asi 35 kilometruÊ od TajsÏetu, viz P. A. Novikov, cit. stat'., s. 17. Hrob byl 1,5 m hlubokyÂ a byl oznacÏen ¹4±36ª. Kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 226/01. Petrov, Nikolaj (1895±?), ÏstaÂbnõÂ kapitaÂn. O Nikolaji Petrovovi rovneÏzÏ viz Pavel SÏraÂmek, cit. stat', in VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 332±333 Dopis Bohuslavy PetrovoveÂ z 4. 8. 1945 ministerstvu naÂrodnõÂ obrany; VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 404. Dopis UÂrÏadu prÏedsednictva vlaÂdy, cÏ.: Kab. 774/45 I./Dr., z 4. 10. 1945, ministerstvu naÂrodnõÂ obrany, hlavnõÂmu sÏtaÂbu, oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 70, cÏ. 14.798, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 413. Telegram cÏ. 297 naÂcÏelnõÂka generaÂlnõÂho sÏtaÂbu diviznõÂho generaÂla BocÏka B. vrchnõÂmu veliteli SVV marsÏaÂlu SoveÏtskeÂho svazu p. ZÏukovovi, 10. 10. 1945, VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 415. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 156/01. V cÏeskoslovenskeÂ armaÂdeÏ meÏli vojaÂci z povolaÂnõÂ a vojaÂci konajõÂcõÂ zaÂkladnõÂ prezencÏnõÂ sluzÏbu zakaÂzaÂno byÂt cÏleny politickyÂch stran, sdruzÏenõÂ, spolkuÊ nebo jinyÂch organizacõÂ a jakkoliv se uÂcÏastnit jejich politickeÂ cÏinnosti (agitace, schuÊzõÂ a podobneÏ). - Z osveÏdcÏenõÂ o naÂrodnõÂ spolehlivosti Sergeje VojcechovskeÂho: ¹MõÂstnõÂ naÂrodnõÂ vyÂbor pro Prahu I. ± VII. osveÏdcÏuje tõÂmto podle [...] potvrzenõÂ [...] 6 sveÏdkuÊ ze dne 17. VIII. 1945, zÏe p. Sergej VojcechovskyÂ, narozenyÂ 29. X. 1883 [...] jest naÂrodneÏ spolehlivyÂ.ª Viz OsveÏdcÏenõÂ o naÂrodnõÂ spolehlivosti S. VojcechovskeÂho z 20. 8. 1945, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏe-

23 24

25

26 27

28

29

30

vickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 413. Â rÏadu prÏedsednictva vlaÂdy (kabinetu naÂmeÏstka prÏedsedy vlaÂdy - Z dopisu U Mons. Jana SÏraÂmka) ministerstvu naÂrodnõÂ obrany, hlavnõÂmu sÏtaÂbu, oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, z 4. 10. 1945: ¹Pokud jde o cÏeskoslovenskeÂho sÏtaÂbnõÂho kapitaÂna letectva MikulaÂsÏe Petrova, dovoluji si VaÂm sdeÏliti, zÏe je cÏeskoslovenskyÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂk a zÏe maÂ potvrzenõÂ o naÂrodnõÂ spolehlivosti od mõÂstnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru na SmõÂchoveÏ ze dne 28. 6. 1945.ª Viz cit. dop. v pozn. 19a. Viz pozn. 30 ke kap. IV. PodgornyÂ, Jakov (1877±?), ruskyÂ naÂmorÏnõÂ duÊstojnõÂk. SÏlo zrÏejmeÏ o RuskyÂ vsÏevojskovyÂ svaz (rus. Russkij obsÏcÏevoinskij sojuz nebo zkr. ROVS); PodgornyÂ byl dlouholetyÂm cÏelnyÂm funkcionaÂrÏem teÂto nesmlouvaveÏ antibolsÏevickeÂ strÏechoveÂ organizace emigrantskyÂch spolkuÊ byÂvalyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ vojenskyÂch sil bojujõÂcõÂch s bolsÏeviky, se sõÂdlem v ParÏõÂzÏi. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 161/01. Viz pozn. 30 ke IV. kapitole. ChyÂleckyÂ, VladimõÂr (1899±1973), ing. , konstrukteÂr. PotvrzenõÂ rÏeditele veÏznice krajskeÂho soudu trestnõÂho v Praze z 19. 5. 1945, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 346. PotvrzenõÂ velitele ¹uÂseku vozovny PankraÂc v dobeÏ prazÏskeÂho povstaÂnõÂª plk. E. VaÂlka z 28. 2. 1947, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 322. PotvrzenõÂ A. JirÏikovskeÂho z 8. 3. 1947, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie, AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 325. Dopis velvyslanectvõÂ CÏeskoslovenskeÂ socialistickeÂ republiky v MoskveÏ, cÏ. 5861/64 Tu-B1, z 20. 7. 1964, V. ChyÂleckeÂmu, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 321. Â daj o veÏzneÏnõÂ ChyÂleckeÂho v Kyjevu uvaÂdõÂ jeho dcera Olga HulõÂnovaÂ, U AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: ChyÂleckyÂ, VladimõÂr. Â daj potvrzuje Vasyl Prochoda, Zapysky nepokyrlivoho, Knyha II., Na cÏuU zÏiny, Neu-Ulm/Do. 1972, s. 321±461. - Telegram velvyslanectvõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky v MoskveÏ, cÏ. 11333/46±

73

31

32

33 34 35

36 37

38

74

5998/48, z 24. 6. 1948, Ministerstvu vnitra CÏSR, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a potvrzenõÂ NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR, cÏ. 02 ± DSP ± 6477-56, z 14. 9. 1956; v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 318. - NelogickeÂ souslovõÂ ¹svobodneÂ vyhnanstvõÂª (rus. vol'naja ssylka) znamenalo formaÂlneÏ svobodnyÂ pobyt na urcÏeneÂm mõÂsteÏ; ve skutecÏnosti sÏlo vsÏak o nucenyÂ pobyt ve stanoveneÂm okrese na zaÂkladeÏ pokynu lidoveÂho komisariaÂtu vnitra nebo pozdeÏji ministerstva vnitra. PrÏikaÂzanõÂ k nuceneÂmu pobytu byli na urcÏeneÂ mõÂsto dopravovaÂni za ozbrojeneÂho doprovodu. OficiaÂlneÏ nebyl tento trest soveÏtskou legislativou nijak upraven a nebyl obsazÏen v zÏaÂdneÂm zaÂkonõÂku; byl udeÏlovaÂn orgaÂny staÂtnõÂ bezpecÏnosti s trestnõÂ pravomocõÂ prosteÏ ¹zvykoveÏª. O Donbasu viz pozn. 2c v kap. III. PotvrzenõÂ Ministerstva uhelneÂho pruÊmyslu UkrajinskeÂ SSSR, kombinaÂtu Stalinugol, StaÂtnõÂho svazoveÏ republikoveÂho RutcÏenkovskeÂho baÂnÏskeÂho opravaÂrenskeÂho zaÂvoru N. S. ChrusÏcÏeva, cÏ. 10/OK, z 23. 4. 1955, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 320. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 071/01. RossineÏvycÏ, Mykola n. RosineÏvicÏ, Nikolaj (1893±1945), ing. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Sadovskyj, Valentyn n. Sadovskij, Valentin (1886±?), prof. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Puchljakov. Nikolaj (1881±?1949). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5274/91; 2035/93. Dobrylovskyj, Mykola n. Dobrilovskij, MikulaÂsÏ (1888±?), prof., ing. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; 46. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: RosineÏvicÏ, MikulaÂsÏ. Podle ocÏiteÂho sveÏdka byl ubit v polovineÏ kveÏtna v kyjevskeÂ Lukjanovce, viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 324. Tato uÂvaha vychaÂzõÂ z poslednõÂ Puchljakovovy znaÂmeÂ adresy v SSSR: Mordovskaja ASSR, stancija zÏel. dor. Pot'ma, pocÏt. ot. JAVAS, p. ja. 241/18. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Puchljakov, Nikolaj. O TeÏmlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. CitovanaÂ adresa byla vsÏak takeÂ jednou z posÏtovnõÂch prÏepaÂzÏek pro zaÂsilky, prÏichaÂzejõÂcõÂ ze zahranicÏõÂ pro cizõÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂky veÏzneÏneÂ v ruÊznyÂch dalsÏõÂch taÂborech; proto muÊzÏeme mõÂsto Puchljakovova skonu pouze prÏedpoklaÂdat.

39 40

41

42

43 44

45 46 47

48 49

50

Podle neÏkteryÂch sveÏdectvõÂ byl v kveÏtnu 1945 veÏzneÏn v kyjevskeÂ Lukjanovce a pozdeÏji v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 354. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Dobrylovskij, MikulaÂsÏ. Muzeum osvobozeneckeÂho boje Ukrajiny (ukr. Muzej vyzvol'noji borot'by Ukrajiny); bylo zalozÏeno v roce 1925 a zaÂhy se stalo institucõÂ celoukrajinskeÂho vyÂznamu s bohatyÂmi sbõÂrkami a archivem. Na jarÏe 1945 bylo prÏejmenovaÂno na meÂneÏ provokativnõÂ UkrajinskeÂ muzeum. Bylo zrusÏeno okamzÏiteÏ po naÂstupu komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku v roce 1948 a jeho Ï editelstvõÂm naÂrodnõÂ bezpecÏnosti v Praze. PozdeÏji byly sbõÂrky byly zajisÏteÏny R Â A Praha a knihovna byla vcÏleneÏna rozptyÂleny; nejveÏtsÏõÂ cÏaÂst je ulozÏena v SU do SlovanskeÂ knihovny v Praze; neÏktereÂ archivnõÂ materiaÂly byly podle nepotvrzenyÂch zpraÂv vyvezeny v sÏedesaÂtyÂch letech do SSSR. Podle ocÏiteÂho sveÏdka byl Mykola Dobrylovskyj v kveÏtnu 1945 veÏzneÏn v kyjevskeÂ Lukjanovce. Na rozdõÂl od informace, zÏe po propusÏteÏnõÂ z taÂbora zuÊstal v SSSR, sveÏdek vsÏak naopak uvaÂdõÂ, zÏe Dobrylovskyj v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 354. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 178/01, 184/01 a 042/01. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂrepubliky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt 171/01. Prokopenko, Georgij n. Prokopenko, JirÏõÂ (1896±?1953), ing. arch. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38, a spis. GP CÏSFR, 5079/71. NaprÏõÂklad budovy dnesÏnõÂho Domu odborovyÂch svazuÊ od architektuÊ J. HavlõÂcÏka a K. HonzõÂka v Praze na ZÏizÏkoveÏ nebo jizÏnõÂ tribuny StrahovskeÂho stadionu od architektuÊ F. M. BalcaÂrka a K. Koppa v Praze-BrÏevnoveÏ. Podle uÂdajuÊ neterÏe Eleny TumanovoveÂ-NedzvedskeÂ. V majetku neterÏe Elena TumanovoveÂ-NedzvedskeÂ. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 170/01. VasneÏcov, Viktor (1918±1991). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. BeÏlavskij, Dmitrij (1917±1965), JUDr. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38, a AMV, fond neuv., 305-582-2, 2. sv., s. 32. - OznacÏenõÂ ¹puÊldruhaÂª (rus. polutornaja) emigrace pouzÏõÂvaÂ ruskyÂ emigrantskyÂ historik Nikolaj Andrejev. Nikolaj Andrejev, cit. op., I., s. 4. - K militantnõÂm organizacõÂm ruskeÂ emigrantskeÂ mlaÂdezÏe v CÏeskoslovensku patrÏilo zejmeÂna v roce 1929 zalozÏeneÂ SdruzÏenõÂ ruskeÂ naÂrodnõÂ mlaÂdezÏe v CÏSR (rus. ObjedineÏnije russkoj nacional'noj molod'ozÏi v CÏ. S. R.), ktereÂ se pocÏaÂtkem trÏicaÂtyÂch let spojilo s NSRM (zkr. z rus. Nacional'nyj sojuz russkoj

75

51

52

53

54 55

56

57

76

molod'ozÏi neboli cÏes. NaÂrodnõÂ svaz ruskeÂ mlaÂdezÏe), pozdeÏji prÏejmenovanyÂm na NSNP (zkr. z rus. Nacional'nyj sojuz novogo pokolenija neboli cÏes. NaÂrodnõÂ svaz noveÂ generace). V roce 1936 jeho cÏinnost cÏeskoslovenskeÂ uÂrÏady zakaÂzaly; organizace vsÏak puÊsobila daÂl pod naÂzvy NSNP ± NTS (zkr. z rus. Nacional'nyj sojuz novogo pokolenija ± Nacional'no-trudovoj sojuz neboli cÏes. NaÂrodnõÂ svaz noveÂ generace ± NaÂrodnõÂ svaz praÂce) a NTSNP (zkr. z rus. Nacional'no-trudovoj sojuz novogo pokolenija neboli cÏes. NaÂrodnõÂ svaz praÂce noveÂ generace) azÏ do konce druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky. O NTS podrobneÏji viz pozn. 20 ke kap. IV a VladimõÂr Bystrov, Rusko ± Rusko, cit. stat', s. 26n. - V roce 1931 vznikl nacionalistickyÂ spolek mladyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ ruskeÂ emigrace blõÂzkyÂ krÏest'anskyÂm skautuÊm VõÂteÏz (rus. Vit'jaz). ¹NenõÂ znaÂm ani jedinyÂ v CÏeskoslovensku zÏijõÂcõÂ byÂvalyÂ emigrant z Ruska, kteryÂ by puÊsobil v cÏeskoslovenskyÂch proneÏmeckyÂch aktivistickyÂch organizacõÂch Vlajkou pocÏõÂnaje a cÏeskyÂmi fasÏisty koncÏe, stejneÏ jako nenõÂ znaÂm ani jedinyÂ prÏõÂpad vystoupenõÂ byÂvaleÂho emigranta z Ruska ve prospeÏch neÏmeckyÂch zaÂjmuÊ a cõÂluÊ na straÂnkaÂch cÏeskeÂho tisku.ª Viz VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 42±43 a ib., s. 93±117. VojenskeÂ tribunaÂly neboli tzv. cÏõÂsloveÂ vojenskeÂ tribunaÂly (rus. nomernoj vojennyj tribunal) puÊsobily v letech 1922±1958. V dobeÏ mõÂru projednaÂvaly trestneÂ cÏiny vojaÂkuÊ z povolaÂnõÂ, za ktereÂ nemohl byÂt ulozÏen trest smrti. Po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce byla cÏinnost vojenskyÂch tribunaÂluÊ, puÊsobõÂcõÂch v raÂmci vysÏsÏõÂch vojenskyÂch jednotek, ktereÂ byly rozmõÂsteÏny v zemõÂch vyÂchodnõÂ Evropy (zejmeÂna v NeÏmecku), ¹rozsÏõÂrÏenaª o stõÂhaÂnõÂ obcÏanuÊ teÏchto staÂtuÊ nebo jinyÂch ¹neprÏaÂtel,ª zejmeÂna obvineÏnyÂch podle hlavy prvnõÂ trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR o trestnyÂch cÏinech proti staÂtu a cÏl. 58 o kontrarevolucÏnõÂch trestnyÂch cÏinech. RovneÏzÏ kap. IV a daÂle tam pozn. 30. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 224/01. Viz pozn. 20 ke kap. IV. Abwehr (cÏes. Obrana) bylo od roku 1925 oznacÏenõÂ neÏmeckeÂ vojenskeÂ rozveÏdky a kontrarozveÏdky. Abwehr-Nord (cÏes. Obrana ± Sever) bylo oznacÏenõÂ rozveÏdky skupiny neÏmeckyÂch armaÂd Sever, puÊsobõÂcõÂ za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky na severnõÂm uÂseku vyÂchodnõÂ fronty. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂrepubliky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 009/01. - Z trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR z roku 1926. ZvlaÂsÏtnõÂ cÏaÂst. Hlava I. TrestneÂ cÏiny proti staÂtu. I. KontrarevolucÏnõÂ trestneÂ cÏiny: ¹[...] 582. OzbrojeneÂ povstaÂnõÂ nebo vpaÂd s kontrarevolucÏnõÂm cõÂlem a zejmeÂna s cõÂlem naÂsilneÂho odtrzÏenõÂ od Svazu SSR a jednotliveÂ republiky ktereÂkoli cÏaÂsti jejich uÂzemõÂ nebo zrusÏenõÂ smlouvy uzavrÏeneÂ Svazem SSR s cizõÂmi staÂty. [...] 586. VyzveÏdacÏstvõÂ tj. prÏedaÂnõÂ, zcizenõÂ, nebo sbõÂraÂnõÂ informacõÂ, obsahujõÂcõÂ

58 59

60

61 62

63 64

zvlaÂsÏt' chraÂneÏneÂ staÂtnõÂ tajemstvõÂ, s cõÂlem prÏedat je cizõÂmu staÂtu, kontrarevolucÏnõÂm organizacõÂm nebo soukromyÂm osobaÂm. [...] 5811. VesÏkeraÂ organizacÏnõÂ cÏinnost zameÏrÏenaÂ na prÏõÂpravu nebo spaÂchaÂnõÂ trestnyÂch cÏinuÊ, uvedenyÂch v teÂto hlaveÏ, a takteÂzÏ cÏlenstvõÂ v organizaci, vytvorÏeneÂ pro prÏõÂpravu nebo spaÂchaÂnõÂ neÏktereÂho z trestnyÂch cÏinuÊ, uvedenyÂch v teÂto hlaveÏ.ª Viz Ugolovnyj kodeks RSFSR, 1926 g., Moskva 1956. - NesporneÂ bylo patrneÏ pouze cÏlenstvõÂ BeÏlavskeÂho v NTSNP. O GorneÂm a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Po StalinoveÏ smrti si jeho deÏdicoveÂ uveÏdomili nutnost uvolnit napeÏtõÂ v soveÏtskeÂ spolecÏnosti a 27. 3. 1953 byla vyhlaÂsÏena rozsaÂhlaÂ amnestie. Podle soveÏtskeÂ tradice se vsÏak tyÂkala jen osob, ktereÂ byly odsouzeny za kriminaÂlnõÂ trestneÂ cÏiny, i kdyzÏ to nebylo vyÂslovneÏ uvedeno; ale promõÂjel se trest jen odsouzenyÂm do peÏti let odneÏtõÂ svobody, zatõÂmco prÏevaÂzÏnaÂ veÏtsÏina odsouzenyÂch pro politickeÂ trestneÂ cÏiny meÏla tresty minimaÂlneÏ deset let. V dalsÏõÂ cÏaÂsti bylo sice stanoveno, zÏe tresty vysÏsÏõÂ nezÏ peÏt let se zkracujõÂ na polovinu, ale tady uzÏ byla uvedena vyÂjimka: kromeÏ politickyÂch veÏznÏuÊ a nebezpecÏnyÂch recidivistuÊ. - Odtud slozÏitaÂ procedura VasneÏcovovy rehabilitace. Cit. dok. v pozn. 53. ZaÂznam o usõÂdlenõÂ v SSSR in AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: VasneÏcov, Viktor. Podle ruskyÂch uÂdajuÊ byl BeÏlavskij propusÏteÏn prÏed uplynutõÂm doby trestu na zaÂkladeÏ ¹amnestie pro soveÏtskeÂ obcÏany, spolupracujõÂcõÂ s okupanty za VelkeÂ vlasteneckeÂ vaÂlky 1941±1945ª z 19. 9. 1955. PropusÏteÏni tehdy byli vsÏichni odsouzenõÂ k trestuÊm do deseti let odneÏtõÂ svobody za vlastizradu, vyzveÏdacÏstvõÂ, vyÂzvy ke svrzÏenõÂ soveÏtskeÂ moci a neoznaÂmenõÂ takovyÂch trestnyÂch cÏinuÊ (respektive jejichzÏ rozsudky byly takto formulovaÂny) a odsouzenyÂm za tyteÂzÏ trestneÂ cÏiny k trestuÊm odneÏtõÂ svobody na võÂce nezÏ deset let byl trest zkraÂcen na polovinu. Bez ohledu na vyÂsÏi trestu byli propusÏteÏni takeÂ vsÏichni odsouzenõÂ za sluzÏbu v neÏmeckeÂ armaÂdeÏ, policii a jinyÂch zvlaÂsÏtnõÂch uskupenõÂch. Cit. dok. v pozn. 56. ZaÂznam o naÂvratu in AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: BeÏlavskij, Dmitrij. Viz pozn. 4 ke kap. II. KlocÏurak, Stepan n. KlocÏurak, Stefan (1895±1980). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38, a Mykola MusÏynka, Lycar voli, UzÏhorod 1995, s. 112. Bohdan Zilynskyj, Ukrajinci v CÏechaÂch a na MoraveÏ (1894) 1917±1945 (1994). Praha 1995, s. 41±42. VolosÏyn, Avgustyn n. VolosÏin, Augustin (1874±1945), ThDr. Spis. GP CÏSFR, 5205/91; Protokol zadeÏrzÏanija (cÏes. Protokol o zadrzÏenõÂ) z 15. 5. 1945, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 150, daÂle Petr CÏuka, Deportace Augustina VolosÏina,

77

65

66

67 68 69

70 71

72

78

in Securitas imperii 1., Praha 1994, s. 128±139, Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 95, a Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. Perevuznyk, Jurij (1900±?). AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. - Dolynay, Mykola (1894±1970), MUDr. V prvnõÂch letech po odvlecÏenõÂ byl patrneÏ veÏzneÏn v nizÏneÏtagilskeÂ koloneÏ Bobrovlagu, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. O Bobrovlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - KromeÏ toho naprÏõÂklad FrantisÏek PolaÂk zaznamenal sveÏdectvõÂ jednoho spoluveÏzneÏ o tom, zÏe kdesi v soveÏtskeÂm taÂborÏe ¹se nachaÂzõÂ byÂvalyÂ cÏeskyÂ tajemnõÂk agraÂrnõÂ strany na PodkarpatskeÂ Rusiª. In FrantisÏek PolaÂk, Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõÂ otroci, New York 1962, s. 244. - O cõÂleneÂm stõÂhaÂnõÂ dalsÏõÂch byÂvalyÂch podkarpatoruskyÂch politikuÊ se zminÏuje rovneÏzÏ ve sveÂ knize MondicÏ (SineÏvirskij). Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 74; 82; 84. Viz pozn. 1 ke kap. II. Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. Akt (cÏes. ZaÂznam), patrneÏ z 11. 7. 1945, kopija (cÏes. kopie), a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 152. Postanovlenije (cÏes. UsnesenõÂ), avgusta ¹4ª dnÏa 1945 goda, kopie ib., dok. 153. DaÂle viz Mykola MusÏynka, cit. op., s. 113. O ButyrkaÂch podrobneÏji viz prÏõÂloha. O UnzÏlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Dolynay, Mykola; KlocÏurak, Stepan; Perevuznyk, Jurij; a Mykola MusÏynka, cit. op., s. 117±119. AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 046/01; 227/01; 090/01; 155/01. Komanda SMEÏRSÏ zrÏejmeÏ byla vybavena prÏesnyÂmi adresami a plaÂny. NaprÏõÂklad v Praze vyjõÂzÏdeÏla za svyÂmi obeÏt'mi do vsÏech cÏtvrtõÂ ± na praveÂm brÏehu Vltavy na StareÂ MeÏsto, na NoveÂ MeÏsto, do HolesÏovic a na Letnou, do LibneÏ, do VysocÏan a do HloubeÏtõÂna, na ZÏizÏkov, do StrasÏnic na Vinohrady a do VrsÏovic, do NuslõÂ a do Michle, do KrcÏe, do BraÂnõÂka a do PodolõÂ, do ModrÏan, a na leveÂm brÏehu na SmõÂchov a do Jinonic, do BubencÏe, do Dejvic, na Hanspaulku, do StrÏesÏovic a do BrÏevnova; pro neÏktereÂ byÂvaleÂ ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigranty si zajela azÏ do DubcÏe nebo na druheÂ straneÏ meÏsta azÏ do Davle, a neunikli jim ani neÏkterÏõÂ emigranti zÏijõÂcõÂ ve StareÂ nebo MladeÂ Boleslavi a v BenaÂtkaÂch nad Jizerou. Vybavenost SMEÏRSÏ prÏesnyÂmi uÂdaji o teÏch, ktereÂ meÏli byÂt zadrzÏeni,

73

74

75

potvrzuje vyÂrok smeÏrsÏovskeÂho majora Popova vecÏer 9. kveÏtna 1945 cestou do Prahy, zaznamenanyÂ Michailem MondicÏem (SineÏvirskyÂm): ¹I jaÂ maÂm hodneÏ adres.ª Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 81. RovneÏzÏ Nikolaj Andrejev upozornÏuje, jak smeÏrsÏovci velmi dobrÏe veÏdeÏli, koho a procÏ majõÂ zadrzÏet. VzpomõÂnaÂ na to, jak se kraÂtce po odvlecÏenõÂ setkal ve strÏedisku SMEÏRSÏ v jednom z domuÊ na prazÏskeÂm KarloveÏ naÂmeÏstõÂ s ruskyÂm emigrantskyÂm spisovatelem a novinaÂrÏem Konstantinem CÏcheidzem: ¹Trpce si steÏzÏoval: VõÂte, co mi udeÏlali? PrÏijeli ke mneÏ domuÊ a zeptali se: vy patrÏõÂte k eurasijskeÂmu hnutõÂ? ± Ano, k eurasijskeÂmu hnutõÂ. ± A jestli se nemyÂlõÂme, jste sÏeÂfredaktorem eurasijskeÂho tiskoveÂho orgaÂnu? ± Ano. ± MaÂte jej? ± MaÂm. ± My bychom se chteÏli na neÏj podõÂvat. UkaÂzal jim celyÂ rocÏnõÂk. Sebrali cÏasopis i CÏcheidzeho, odvezli do bytu, kde sõÂdlila prÏõÂslusÏnaÂ skupina SMEÏRSÏ, a rÏekli mu: A ted' si tady laskaveÏ sedneÏte, nechcete cÏaj? PrÏinesli mu cÏekistickyÂ cÏaj a rÏekli: Tady si ted' vezmeÏte tuzÏku a podtrhejte v cÏasopisu vasÏe uÂvodnõÂky. ± Tady jsou. Aha, tady jsou vasÏe cÏlaÂnky, podepsaneÂ vasÏõÂm jmeÂnem ± a vsÏechny antisoveÏtskeÂ veÏty.ª Viz Nikolaj Andrejev, cit. op., II., s. 218. Ve ZpraÂveÏ o cÏinnosti ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigrace v CÏSR za minuleÂ republiky, vypracovaneÂ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let archivnõÂm a studijnõÂm uÂstavem ministerstva vnitra, byly v letech 1918±1939 cÏeskoslovenskyÂm policejnõÂm informacÏnõÂm systeÂmem zpracovaÂny svodky a porÏõÂzeny referaÂty a hlaÂsÏenõÂ o poznatcõÂch a jinyÂch informacõÂch tyÂkajõÂcõÂch se 322 ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantskyÂch organizacõÂ. Viz ZpraÂva o cÏinnosti ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigrace v CÏSR za minuleÂ republiky, I. zvlaÂsÏtnõÂ odbor ministerstva vnitra, ArchivnõÂ a studijnõÂ uÂstav, cÏ. j. A/9±0357/600±54, 9. ledna 1954, AMV, fond MNB, 6 247±1; 2. Podle Tat'jany PodhaÂjeckeÂ ¹v letech 1929±1940 vychaÂzelo v Praze v rusÏtineÏ celkem kolem stovky cÏasopiseckyÂch tituluÊ a asi 20 tituluÊ novinª. Viz Tat'jana PodhaÂjeckaÂ, RuskyÂ periodickyÂ tisk vychaÂzejõÂcõÂ v mezivaÂlecÏneÂm obdobõÂ, in SlovanskyÂ prÏehled 1993, cÏ. 1, s. 75. DalsÏõÂ desõÂtky periodik a cÏasopiseckyÂch tituluÊ vydaÂvali ukrajinsÏtõÂ emigranti. V CÏeskoslovensku rovneÏzÏ puÊsobila rÏada ruskyÂch a ukrajinskyÂch nakladatelstvõÂ s bohatou knizÏnõÂ produkcõÂ. Bohdan Zilynskyj naprÏõÂklad prÏipomõÂnaÂ, jak ¹duÊlezÏitou pomuÊckou se pro [soveÏtskeÂ] represõÂvnõÂ orgaÂny mohl teoreticky staÂt prvnõÂ dõÂl rozsaÂhleÂ publikace Symona NaryzÏneÂho Ukrajinska emigracijaª. Byl ¹vybaven stovkami fotografiõÂ a pecÏliveÏ zpracovanyÂmi osobnõÂmi rejstrÏõÂkyª a ¹mohl proto poslouzÏit nejen jako veÏdeckaÂ pomuÊckaª. Viz Bohdan Zilynskyj, cit. op., s. 55. Viz rovneÏzÏ pozn. 13 ke kap. IV. NaprÏõÂklad Bohuslava PetrovovaÂ v dopisu ministerstvu naÂrodnõÂ obrany z 4. 8. 1945 se zminÏuje o rusky mluvõÂcõÂm agentovi a blõÂzÏe jõÂ neznaÂmyÂch snad rovneÏzÏ byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantech pomaÂhajõÂcõÂch soveÏtskeÂ rozveÏdce hledat jejõÂho manzÏela, ktereÂho vsÏak uzÏ prÏedtõÂm odvlekla zrÏejmeÏ jinaÂ smeÏrsÏovskaÂ jednotka. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ

79

76 77

78

80

emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂ,ª 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 404. RovneÏzÏ Michail MondicÏ (Nikolaj SineÏvirskij) se zminÏuje o uÂdajnyÂch konspirativnõÂch bytech rezidentuÊ soveÏtskeÂ rozveÏdky v BubencÏi a v BendoveÏ ulici. Takto byla v dobeÏ neÏmeckeÂ okupace pojmenovaÂna byÂvalaÂ Husova (dnes Drtinova) ulice na prazÏskeÂm SmõÂchoveÏ. A v teÂto ulici opravdu bydlel se svou cÏeskou manzÏelkou ruskyÂ emigrant JUDr. Michail Rovinskij; do CÏeskoslovenska prÏisÏel hned po skoncÏenõÂ prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v roce 1918. PotõÂzÏ je vsÏak v tom, zÏe o neÏkolik rÏaÂdek daÂl MondicÏ (SineÏvirskij) zaznamenaÂvaÂ: ¹KapitaÂn SÏapiro nadaÂvaÂ. Ze SmõÂchova se nedaÂ dostat do Bendovy ulice.ª JmeÂno ulice je tedy zrÏejmeÏ zkomoleno. Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 95; 99. Ale v BubencÏi azÏ do roku 1940 byla Bendlova ulice (dnes Raisova). A tam tehdy bydlel Ing. Nikolaj Jerofejev, byÂvalyÂ soveÏtskyÂ obcÏan, kteryÂ v roce 1927 legaÂlneÏ vycestoval na sluzÏebnõÂ cestu a prÏidal se k tzv. ¹nenavraÂtilcuÊmª. ZÏil v NeÏmecku a beÏhem druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky prÏesõÂdlil do Prahy; po skoncÏenõÂ vaÂlky jako kdyby se neobaÂval soveÏtskeÂ bezpecÏnosti a proto neuprchl. PrÏesto byl smeÏrsÏovci koncem kveÏtna zadrzÏen. Postaven prÏed soud byl vsÏak teprve v roce 1951 a podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl za ¹velezradu spaÂchanou odchodem do emigrace a spolupracõÂ se zahranicÏnõÂ rozveÏdkouª odsouzen k trestu smrti zastrÏelenõÂm; popraven byl 20. brÏezna 1952. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 078/01. Potvrdit nebo vyloucÏit spojitost Jerofejeva s prazÏskou rezidenturou soveÏtskeÂ rozveÏdky se jizÏ patrneÏ nikdy nepodarÏõÂ. VyÂpoveÏd' uÂrÏednõÂka gestapa AntonõÂna Jarosche z 29. 1. 1946, AMV, fond neuv., 52±48±16. Kopie zaÂznamu sÏtkp. Tauera z 5. 1. 1941 a kopie seznamu prÏedanyÂch zpraÂv (francouzsky) z 1. 1. 1941, AMV, fond neuv., 302±73±6. Tato ¹sluzÏbaª cÏeskoslovenskyÂch zpravodajcuÊ soveÏtskeÂ rozveÏdce navazovala na obdobnou tragickou kalkulaci z roku 1936, kdy neÏktereÂ cÏeskoslovenskeÂ kruhy byly odhodlaÂny pod tlakem hrozby agrese nacistickeÂho NeÏmecka ucÏinit zrÏejmeÏ cokoliv pro zõÂskaÂnõÂ duÊveÏry soveÏtskeÂho vedenõÂ, a proto nevaÂhaly podõÂlet se transferu informacõÂ o uÂdajneÂm proneÏmeckeÂm spiknutõÂ velitelskeÂho sboru RudeÂ armaÂdy; naÂsledkem bylo rozpoutaÂnõÂ krvaveÂ cÏistky a de facto zdecimovaÂnõÂ celeÂho tehdejsÏõÂho velitelskeÂho sboru soveÏtskyÂch ozbrojenyÂch sil v cÏele s naÂcÏelnõÂkem generaÂlnõÂho sÏtaÂbu marsÏaÂlem TuchacÏevskyÂm. PodrobneÏji k tomu VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 105. ¹PrÏaÂtelstvõÂª nacistickeÂho NeÏmecka se SoveÏtskyÂm svazem na konci trÏicaÂtyÂch a pocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let zcela paralyzovalo vsÏechna tehdejsÏõÂ uÂsilõÂ o kolektivnõÂ bezpecÏnost v EvropeÏ. SpolecÏneÂ zaÂjmy obou totalitnõÂch rezÏimuÊ byly stvrzeny nejprve soveÏtsko-neÏmeckou smlouvou o nenapadenõÂ (rus. dogovor o neÏnapadeÏniji) neboli tzv. MolotovovyÂm a RibbentropovyÂm paktem z 23. 8. 1939. SoucÏaÂstõÂ smlouvy byl takeÂ tajnyÂ protokol o vymezenõÂ ¹zaÂjmovyÂch sfeÂrª

79

80 81

82

83

obou zemõÂ, kteryÂ zabezpecÏoval naÂrok SoveÏtskeÂho svazu na budoucõÂ obsazenõÂ pobaltskyÂch republik, vyÂchodnõÂho Polska, Finska, Bessarabie a SevernõÂ Bukoviny. Po prÏepadenõÂ Polska 1. 9. 1939 NeÏmeckem byla tato uÂzemõÂ skutecÏneÏ SoveÏtskyÂm svazem okamzÏiteÏ obsazena a obeÏ zemeÏ spolu uzavrÏely 28. 9. 1939 jesÏteÏ smlouvu o hranicõÂch a prÏaÂtelstvõÂ (rus. o druzÏbeÏ i granice) a dalsÏõÂ trÏi smlouvy byly podepsaÂny v MoskveÏ 10. 1. 1941. SpolupraÂce meÏla mnoho podob vcÏetneÏ likvidace zÏidovskeÂho obyvatelstva v soveÏtizovaneÂm PobaltõÂ a vzaÂjemnyÂch studijnõÂch naÂvsÏteÏv policejnõÂch odbornõÂkuÊ v koncentracÏnõÂch taÂborech obou zemõÂ. O teÏchto naÂvsÏteÏvaÂch Jacques Rossi, Encyklopedie GULAGu, Praha 1999, s. 131. ¹LõÂbaÂnkyª skoncÏily neÏmeckyÂm uÂtokem na SoveÏtskyÂ svaz 21. cÏervna 1941. ObdobneÂ uÂstrÏedny (stanice) byly totizÏ zrÏõÂzeny zrÏejmeÏ takeÂ prÏõÂmo v NeÏmecku; a nejen pro ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigranty. NaprÏõÂklad Konstantin CÏcheidze ve svyÂch pameÏtech põÂsÏe: ¹RusÏtõÂ emigranti v prÏevaÂzÏneÂ veÏtsÏineÏ zaujali k neÏmeckeÂ okupaci zaÂpornyÂ postoj. I kdyzÏ prÏesto se nasÏli jednotlivci, kterÏõÂ nevaÂhali a dali se do sluzÏeb novyÂch ,paÂnuÊ`. Bylo zrÏõÂzeno RuskeÂ strÏedisko, kde meÏli byÂt registrovaÂni vsÏichni emigranti. A tak jsem znovu rychle ucÏinil nezbytnaÂ opatrÏenõÂ, abych se vyhnul registraci u teÏchto chlapõÂkuÊ. ProstrÏednictvõÂm znaÂmeÂho GruzõÂnce [...] jsem se nechal zaregistrovat v GruzõÂnskeÂm naÂrodnõÂm centru v BerlõÂneÏ a obdrzÏel jsem odtamtud velmi ,dobreÂ`, velmi spolehliveÂ potvrzenõÂ. RuskeÂ strÏedisko v Praze na mne tedy nemohlo a BerlõÂn ± ten byl daleko.ª Viz Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 11, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 305. VyÂpoveÏd' AntonõÂna Jarosche cit. v pozn. 77. SÏlo o tehdy sÏestacÏtyrÏicetileteÂho Konstantina Jefremova. Jeho byt a kancelaÂrÏ uÂstrÏedny byly na prazÏskeÂm StareÂm MeÏsteÏ v HasÏtalskeÂ ulici 27. ByÂvalyÂ obvodnõÂ inspektor policie Jaroslav Panenka, puÊsobõÂcõÂ ¹od roku 1938 (...) v kruzõÂch ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigrace naleÂzajõÂcõÂ se v Prazeª, uvedl prÏi vyÂslechu pocÏaÂtkem roku 1946, zÏe Jefremov ¹asi v polovineÏ dubna 1945 odjel s rodinou neznaÂmo kamª a pouze ¹manzÏelka VeÏra JefremovovaÂ (...) se asi za dva meÏsõÂce vraÂtila do Prahy a byla zajisÏteÏna ruskou policiõÂ v hotelu Centralª. Viz vyÂpoveÏd' obvodnõÂho inspektora Jaroslava Panenky z 29. 1. 1946, AMV, fond neuv., 52±48±16. Za pozornost stojõÂ, zÏe podle Michaila MondicÏe (SineÏvirskeÂho) praÂveÏ v hotelu Central byli v kveÏtnu 1945 ubytovaÂnõÂ duÊstojnõÂci jeho smeÏrsÏovskeÂ skupiny; sÏla se tam VeÏra JefremovovaÂ ubytovat opravdu jen naÂhodou? Viz Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 84. O tom, zÏe smeÏrsÏovci sÏli patrneÏ najisto vypovõÂdaÂ rovneÏzÏ shora zmõÂneÏnyÂ Panenka, kteryÂ byl prÏi jejich prÏõÂchodu osobneÏ prÏõÂtomen: ¹Hned po prÏõÂchodu RA [RudeÂ armaÂdy] byl byt a kancelaÂrÏ prohledaÂny NKVD ± kpt. Orlovem ± a vesÏkeryÂ põÂsemnyÂ a jinyÂ materiaÂl zabaven; potom jesÏteÏ neÏkolik prohlõÂdek ruskou policiõÂ a byt a kancelaÂrÏ zabrala RA.ª Viz VyÂpoveÏd' Jaroslava Panenky cit. v pozn. 82, a rovneÏzÏ Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 100. O Ivanu KoneÏvovi viz pozn. 21 ke kap. III.

81

84 85

86 87

82

Malinovskij, Rodion (1898±1967), ruskyÂ soveÏtskyÂ marsÏaÂl. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v letech 1944±1945 velitel 2. ukrajinskeÂho frontu. Jeremenko, Andrej (1892±1970), ruskyÂ soveÏtskyÂ generaÂl armaÂdy. Od roku 1955 marsÏaÂl. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky od brÏezna 1945 velitel 4. ukrajinskeÂho frontu. Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 84 a 86. Nikolaj SineÏvirskij, cit. op., s. 100.

Kapitola VI. DalsÏõÂ uÂnosy MondicÏ (SineÏvirskij) ve sveÂ knize põÂsÏe: ¹Dnes je 14. kveÏtna. [...] NKVD. CÏesÏi se bojõÂ cÏekistuÊ võÂc nezÏ ve sveÂ dobeÏ gestapa... BeÏhem trÏõÂ dnuÊ se jejich vztah k RusuÊm zmeÏnil o celyÂch sto procent. UzÏ nevolajõÂ nazdar.ª1 * CÏeskoslovenskaÂ prosoveÏtskaÂ staÂtnõÂ a verÏejnaÂ politika neprÏipousÏteÏla vsÏak prÏipomõÂnaÂnõÂ teÂto skutecÏnosti. StaÂtnõÂ propaganda prosazovala nicÏõÂm ¹nezkalenyÂª obraz prÏõÂchodu soveÏtskeÂ armaÂdy do CÏeskoslovenska na konci druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky a vytvaÂrÏela atmosfeÂru maÂlo nakloneÏnou zverÏejnÏovaÂnõÂ skutecÏneÂho ohlasu obcÏanuÊ na dobyvatelskeÂ chovaÂnõÂ ¹osvoboditeluÊª. NaÂstup komunistickeÂho rezÏimu v roce 1948 toto uÂcÏeloveÂ zkreslenõÂ obrazu tehdejsÏõÂ doby pak jesÏteÏ utvrdil. ¹NeprÏõÂstojnosti a prÏecÏinyª soveÏtskyÂch vojsk a ¹mnozÏstvõÂ probleÂmuÊª, ktereÂ se vynorÏily v souvislosti s pobytem RudeÂ armaÂdy na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ, jak to poneÏkud eufemisticky nazyÂvaÂ historik Vladislav Moulis2, o tom vsÏem se mohlo zacÏõÂt psaÂt v domaÂcõÂ politickeÂ a historickeÂ literaturÏe azÏ skoro o puÊl stoletõÂ pozdeÏji. * PraÂveÏ Vladislav Moulis se zminÏuje kromeÏ jineÂho o informaci cÏlena CÏeskeÂ naÂrodnõÂ rady VaÂclava CÏerneÂho, zÏe ¹NKVD vyslyÂchalo ihned po prÏõÂchodu do Prahy i vuÊdcÏõÂ prÏedstavitele CÏNR ± prof. PrazÏaÂka, SmrkovskeÂho, dr. KotrleÂhoª3. Ani VaÂclav CÏernyÂ, vaÂzÏenyÂ profesor Univerzity Karlovy, pozdeÏji vsÏemi uznaÂvanaÂ a cteÏnaÂ prÏednõÂ osobnost cÏeskeÂho duchovnõÂho odporu proti marxismu, vaÂsÏnivyÂ kritik socialistickeÂ destrukce spolecÏenskeÂ mravnosti a humanismu, nemeÏl tehdy vsÏak zrÏejmeÏ odvahu upozornit na tuto ¹neprÏõÂstojnostª verÏejneÏ. JesÏteÏ pocÏaÂtkem sedmdesaÂtyÂch let ve svyÂch pameÏtech napsal, zÏe to byli 83

jen ¹tajemnõÂ hosteÂ, zaÂstupci soveÏtskyÂch politickyÂch i vojenskyÂch autoritª4. ZaÂrovenÏ o neÏkolik straÂnek daÂle põÂsÏe: ¹Bylo opravdu procÏ se trÏaÂst, nebyl to dobryÂ pohled. [...] Kam zmizel byÂvalyÂ zemskyÂ velitel v BrneÏ generaÂl VojcechovskyÂ, kdysi generaÂl ruskeÂ armaÂdy, prÏisÏlyÂ prÏes SibirÏ s legiemi? Lektor nasÏõÂ filozofickeÂ fakulty, rusista slusÏnyÂch zaÂsluh, neÏkdejsÏõÂ bibliotekaÂrÏ carskeÂ knihovny v CarskeÂm Selu, BeÂm, politicky i lidsky anima candida, idealistickyÂ slavjanofil, zatcÏenyÂ podle teÏchzÏe seznamuÊ ruskeÂ emigrace, daÂvno kdesi prÏipravenyÂch, zasÏel bõÂdneÏ v koncentracÏnõÂm vagoneÏ v Rakousku.ª5 * JizÏ jsme rÏekli, zÏe cÏeskoslovenskaÂ spolecÏnost byla zaÂsahy soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ zaskocÏena a obecneÏ nebyla schopna prÏedstavit si jineÂ duÊvody, nezÏ obvykle majõÂ võÂteÏzoveÂ: zÏe jde o stõÂhaÂnõÂ pomocnõÂkuÊ nebo spolupracovnõÂkuÊ neprÏõÂtele. ObtõÂzÏneÏ rozeznatelnaÂ hranice mezi aktivnõÂm a pasivnõÂm prÏezÏõÂvaÂnõÂm pod okupacõÂ nacistickeÂho NeÏmecka zabranÏovala rÏadeÏ CÏechuÊm vyÂrazneÏji se domaÂhat ochrany obnoveneÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky prÏed smeÏrsÏovskyÂmi zaÂsahy. A tak radeÏji mlcÏeli. Ale soucÏasneÏ jsme rÏekli, zÏe byÂvalõÂ rusÏtõÂ a ukrajinsÏtõÂ emigranti naopak prÏesneÏ veÏdeÏli, o co jde: uveÏdomovali si bolsÏevickyÂ zaÂjem vyuzÏõÂt prÏõÂlezÏitosti a likvidovat vsÏechna potenciaÂlnõÂ ohniska odporu proti prÏipravovaneÂ soveÏtizaci zaÂjmoveÂho geopolitickeÂho prostoru. A zÏe duÊvodem jejich pronaÂsledovaÂnõÂ soveÏtskou bezpecÏnostõÂ je prÏedevsÏõÂm jejich odmõÂtnutõÂ ideaÂluÊ a praxe bolsÏevickeÂho rezÏimu projeveneÂ odchodem do emigrace a nalezenõÂm noveÂ existence v jineÂm demokratickeÂm staÂteÏ; a odtud takeÂ mensÏõÂ strach jejich prÏõÂbuznyÂch a jinyÂch blõÂzkyÂch upozornÏovat na bezpraÂvõÂ na nich soveÏtskyÂmi ¹osvoboditeliª cÏineÏneÂ. A ti proto ± jak jsme jizÏ rovneÏzÏ rÏekli ± naopak nemlcÏeli. * NavõÂc zaÂsah SMEÏRSÏ proti byÂvalyÂm ruskyÂm a ukrajinskyÂm emigrantuÊm meÏl vsÏechny znaky precizneÏ naprogramovaneÂ akce. 84

SamozrÏejmeÏ nemohli byÂt odvlecÏeni vsÏichni; proto hlavnõÂm cõÂlem bylo postihnout prÏedevsÏõÂm vsÏeobecneÏ znaÂmeÂ osobnosti a reprezentanty steÏzÏejnõÂch naÂzorovyÂch prouduÊ mezi emigracõÂ. ZvlaÂsÏtnõÂ pozornost byla zrÏejmeÏ ¹veÏnovaÂnaª osobnostem, ktereÂ uÂspeÏsÏneÏ integrovaly do cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti a prÏedstavovaly odborneÂ a intelektuaÂlnõÂ autority pozÏõÂvajõÂcõÂ obecneÂ vaÂzÏnosti. Nikoliv naÂhodou veÏtsÏina odvlecÏenyÂch byla jizÏ cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany6 a teÂmeÏrÏ vsÏichni meÏli vysokosÏkolskeÂ vzdeÏlaÂnõÂ7. * Mezi dalsÏõÂmi odvlecÏenyÂmi proto byli naprÏõÂklad byÂvalõÂ rÏediteleÂ ruskeÂho gymnaÂzia v Praze VladimõÂr Svetozarov a Pjotr Savickij8, ukrajinskeÂho gymnaÂzia Hryhorij OmelcÏenko9 a RuskeÂho institutu pro zemeÏdeÏlskeÂ druzÏstevnictvõÂ Sergej Marakujev10. Nebo naÂmeÏstek prÏedsedy neÏkdejsÏõÂ 1. staÂtnõÂ dumy Ruska knõÂzÏe Pjotr Dolgorukov11 a prÏednõÂ prÏedstaviteleÂ Asociace funkcionaÂrÏuÊ zemskyÂch a meÏstskyÂch samospraÂv v RuskeÂ rÏõÂsÏi, zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku, Prokopij KlimusÏkin a Ivan NesteÏrov12. NaÂsledovali byÂvalyÂ ukrajinskyÂ vyslanec v Praze Maxym Slavinskyj13, dlouholetyÂ prÏedseda UkrajinskeÂ obce v CÏeskoslovensku Mykola Halahan14, poslednõÂ prÏedseda Muzea osvobozovacõÂho boje Ukrajiny Volodymir BircÏak15 a vydavatel a redaktor prazÏskeÂho cÏasopisu Ukrajinskyj tyzÏdenÏ Petro Zlenko16. Byl odvlecÏen takeÂ prÏedseda (ataman) prazÏskeÂ Obce kubancuÊ Timofej MezÏevikin17. Nebyli opominuti ani byÂvalõÂ vysocõÂ duÊstojnõÂci neÏkdejsÏõÂ ruskeÂ armaÂdy: kromeÏ jinyÂch jeden z nejmladsÏõÂch generaÂluÊ Dmitrij Dolgopjatov a plukovnõÂci Alexandr Friedman a Dmitrij CÏerkes18. OdvlecÏen byl cÏeskyÂm cÏtenaÂrÏuÊm velice dobrÏe znaÂmyÂ spisovatel Konstantin CÏcheidze19. SmeÏrsÏovcuÊm neunikli ani byÂvalyÂ prÏedseda Svazu ruskyÂch spisovateluÊ a novinaÂrÏuÊ v CÏeskoslovensku Sergej VarsÏavskij20 a spraÂvce knihovny RuskeÂho zahranicÏnõÂho historickeÂho archivu v Praze Sergej Postnikov21. OdvlecÏen byli takeÂ rÏeditel prosluleÂho Institutu N. P. Kondakova v Praze Nikolaj Andrejev22 a dlouholetyÂ prÏedseda SdruzÏenõÂ ruskyÂch absolventuÊ vysokyÂch sÏkol v CÏeskoslovensku Viktor BeÏlyj23. Z politickyÂch hnutõÂ se smeÏrsÏovci soustrÏedili prÏedevsÏõÂm na prÏedstavitele prazÏskeÂho uÂstrÏedõÂ RolnickeÂ strany praÂce ± RolnickeÂ Rusko (Sergej Maslov, Boris Sedakov, Nikolaj Bystrov, Nikolaj 85

Antipov, Vadim Michajlov, Alexej Ovsjannikov, Alexandr Juvenickij, Ivan VeresÏcÏagin)24 a prazÏskeÂho krÏõÂdla eurasijskeÂho hnutõÂ25. OdvlecÏeni byli takeÂ dalsÏõÂ byÂvalõÂ rusÏtõÂ vysocõÂ duÊstojnõÂci, kterÏõÂ od dvacaÂtyÂch let puÊsobili v cÏeskoslovenskeÂ armaÂdeÏ, AntonõÂn SÏkelenko a Konstantin Kapnin26, leÂkarÏi Boris Janda, Alexej Morozov, Miron Semec, Konstantin Stanislavskij27, tovaÂrnõÂk Michail Batrakov28, majitel a rÏeditel prazÏskeÂ filmoveÂ puÊjcÏovny a vyÂrobny Merkurfilm Borys SuchorucÏko-Choslovskyj29, vysocõÂ uÂrÏednõÂci cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ spraÂvy Volodymir PasicÏnyk a Mychajlo KocÏerhan30, projektanti a architekti Leonid Lada-JakusÏevicÏ, Venedikt Ostrouchov, Nikolaj PasÏkovskij a Daniel Pochitonov31, odbornõÂ geometrÏi Fedor Skripnik a Nikolaj Jerjomin32, vyÂznamnyÂ zemeÏdeÏlskyÂ odbornõÂk VladimõÂr Klonov33 i prÏedstaviteleÂ cõÂrkvõÂ Roman Metelskyj a Ivan Vinogradov34. * A mnoho desõÂtek dalsÏõÂch.

86

1 2 3

4

5

Nikolaj SineÏvirskij, SMEÏRSÏ (God v staneÏ vraga.), Grani, Edition November 1948, MoÈnchehof/Kassel 1948, s. 97. Vladislav Moulis, PrÏedmluva, in CÏSR a SSSR. Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 10. - Vladislav Moulis, PodivneÂ spojenectvõÂ, Praha 1996, s. 17. - CÏNR (zkr. z CÏeskaÂ naÂrodnõÂ rada) ± vrcholnaÂ organizace domaÂcõÂho protineÏmeckeÂho odboje za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky ve dnech 29. 4. 1945 azÏ 10. 5. 1945. Po vypuknutõÂ PrazÏskeÂho povstaÂnõÂ 5. 5. 1945 prÏevzala vlaÂdnõÂ a vyÂkonnou moc v cÏeskyÂch zemõÂch a 10. 5. 1945 ji prÏedala prvnõÂ povaÂlecÏneÂ cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdeÏ. - PrazÏaÂk, Albert (1880±1956), cÏeskyÂ literaÂrnõÂ historik, profesor Univerzity Karlovy v Praze. V kveÏtnu 1945 prÏedseda CÏeskeÂ naÂrodnõÂ rady. - SmrkovskyÂ, Josef (1911±1974), cÏeskyÂ komunistickyÂ politik. V kveÏtnu 1945 mõÂstoprÏedseda CÏeskeÂ naÂrodnõÂ rady. V letech 1945±1951 cÏlen prÏedsednictva UÂV KSCÏ. Od roku 1951 do roku 1955 veÏzneÏn. Po roce 1955 ruÊzneÂ staÂtnõÂ funkce. V roce 1970 vyloucÏen z komunistickeÂ strany. - KotrlyÂ, Josef (1903±1973), JUDr., advokaÂt a sociaÂlneÏ demokratickyÂ politik. V kveÏtnu 1945 mõÂstoprÏedseda CÏeskeÂ naÂrodnõÂ rady. V letech 1945±1948 generaÂlnõÂ konzul CÏSR v KanadeÏ. Po komunistickeÂm prÏevratu v roce 1948 emigroval do USA. - VaÂclav CÏernyÂ, PameÏti 1945±1972, Brno 1992, s. 31. - CÏernyÂ, VaÂclav (1905±1987), PhDr., cÏeskyÂ literaÂrnõÂ historik a prÏekladatel. Od roku 1938 mimorÏaÂdnyÂ a v letech 1945±1948 a 1968±1969 rÏaÂdnyÂ profesor Univerzity Karlovy v Praze. - VaÂclav CÏernyÂ, cit. op., s. 54±55. PodrobneÏji o VojcechovskeÂm viz v kapitole V. - BeÂm, AlfreÂd (1886±?), PhDr., prof., ruskyÂ filolog a literaÂrnõÂ historik. Po bolsÏevickeÂm prÏevratu opustil Rusko a od roku 1922 zÏil v CÏeskoslovensku. Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl lektorem ruskeÂho jazyka na UniverziteÏ KarloveÏ v Praze. 16. 5. 1945 byl ze sveÂho bytu v Praze-DejvicõÂch odvlecÏen smeÏrsÏovci a podle nepotvrzenyÂch zpraÂv jesÏteÏ teÂhozÏ roku v soveÏtskeÂm veÏzenõÂ zemrÏel. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, RuskaÂ federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 014/01. O BeÂmovi rovneÏzÏ viz MilusÏa BubenõÂkovaÂ, A. L. BeÂm za okupace, prÏõÂspeÏvek na konferenci ¹1945±1955. Likvidace ruskeÂ a ukrajinskeÂ antibolsÏevickeÂ emiÂ nosy byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ grace v CÏeskoslovensku. U a dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu. Fakta a poucÏenõÂª,

87

6

7

8

88

Praha 19. 2. 1997, in VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 317±322. TeÏsneÏ prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou trvale zÏilo v tehdejsÏõÂm CÏeskoslovensku teÂmeÏrÏ dvanaÂct tisõÂc byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ; z nich võÂce nezÏ trÏem tisõÂcuÊm jizÏ bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ. Podle VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 34. Anastasie KoprÏivovaÂ-VukolovaÂ, Osudy ruskeÂ emigrace po r. 1945, in VaÂclav Veber a kol., RuskaÂ a ukrajinskaÂ emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõÂ ± 1.), Praha 1993, s. 89±90. - Svetozarov, VladimõÂr (1883±1946), prof., ruskyÂ pedagog. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. V letech 1927±1934 byl rÏeditelem ruskeÂho gymnaÂzia v MoravskeÂ TrÏeboveÂ a v letech 1934±1937 rÏeditelem ruskeÂho gymnaÂzia v Praze. Podle vyÂpoveÏdõÂ pameÏtnõÂkuÊ byl SMEÏRSÏ zadrzÏen v kveÏtnu 1945 a deportovaÂn do sbeÏrneÂho taÂbora NKVD v polskeÂ RatiborÏi; po neÏkolika meÏsõÂcõÂch byl vsÏak propusÏteÏn a vraÂtil se do CÏeskoslovenska. PodrobneÏji o taÂborÏe v RatiborÏi viz daÂle v kap. VII a VIII a v prÏõÂloze. - Savickij, Pjotr (1895±1968), PhDr., prof., ruskyÂ ekonom a historik. V Praze zÏil od roku 1921. PatrÏil mezi zakladatele a prÏednõÂ prÏedstavitele hnutõÂ eurasijcuÊ. Byl redaktorem eurasijskyÂch periodik a autorem cÏetnyÂch cÏlaÂnkuÊ Ï editelem ruskeÂho gymnaÂzia v Praze byl v letech 1940±1944. a publikacõÂ. R SmeÏrsÏovci ho odvlekli z jeho prazÏskeÂho bytu 21. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl obvineÏn ¹z antisoveÏtskeÂ cÏinnosti spocÏõÂvajõÂcõÂ v zalozÏenõÂ eurasijskeÂho hnutõÂª a 25. 10. 1945 zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR ¹za prÏõÂslusÏnost ke kontrarevolucÏnõÂ organizaci odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v TeÏmlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 014/01. O TeÏmlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. V roce 1956 se Pjotr Savickij vraÂtil do CÏeskoslovenska. Viz DotaznõÂk osoby repatriovanej do CÏSR, vyplneÏnyÂ orgaÂny Ministerstva vnitra CÏSR prÏi naÂvratu Petra SavickeÂho do CÏeskoslovenska, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., s. 310. - RuskeÂ reformovaneÂ reaÂlneÂ gymnaÂzium v Praze (rus. Russkaja reformirovannaja real'naja gymnazija v PrageÏ) vzniklo v roce 1924. JizÏ v roce 1920 bylo v tureckeÂm CarÏihradeÏ (dnes Istanbul) zrÏõÂzeno gymnaÂzium (rus. Konstantinopol'skaja gymnazija), jehozÏ vysÏsÏõÂ trÏõÂdy byly urcÏeny pro ruskeÂ emigranty, kterÏõÂ vstoupili do RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy jesÏteÏ drÏõÂve, nezÏ ukoncÏili sveÂ strÏednõÂ vzdeÏlaÂnõÂ, a nizÏsÏõÂ trÏõÂdy pro deÏti emigrantuÊ prÏichaÂzejõÂcõÂch s rodinami nebo se starsÏõÂmi sourozenci. PocÏaÂtkem roku 1922 prÏesõÂdlilo gymnaÂzium do CÏeskoslovenska do MoravskeÂ TrÏeboveÂ a vzaÂpeÏtõÂ bylo zrÏõÂzeno v Praze-StrasÏ-

9

10

nicõÂch druheÂ gymnaÂzium; v roce 1935 byla obeÏ gymnaÂzia sloucÏena a nadaÂle puÊsobilo pouze gymnaÂzium v Praze. V roce 1939 se prÏesteÏhovalo do noveÂ vlastnõÂ budovy v Praze-NuslõÂch. Bylo zrusÏeno rozhodnutõÂm komunistickeÂho ministra sÏkolstvõÂ a osveÏty ZdenÏka NejedleÂho z 9. 6. 1945. - OmelcÏenko, Hryhorij n. OmelcÏenko, Grigorij (1884 ±?), PhDr., prof., ukrajinskyÂ historik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1920. Od prvnõÂ poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl docentem UkrajinskeÂ vysokeÂ pedagogickeÂ sÏkoly Mychajla Drahomanova (ukr. Ukrajinskyj vysokyj pedahohicÏnyj instytut im. M. Drahomanova) v Praze a v letech 1936±1940 rÏeditelem ukrajinskeÂho gymnaÂzia v Praze-ModrÏanech. Byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 24. 5. 1945 v budoveÏ gymnaÂzia. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 144/01. - UkrajinskeÂ gymnaÂzium (rus. Ukrajinska reformirovana realna gymnazija Ï aÂblicõÂch. V roce 1927 v CÏechoslovacÏcÏyni) bylo zrÏõÂzeno v roce 1925 v Praze-D Ï evnic a v roce 1937 do Prahy-ModrÏan. V roce 1945 bylo se prÏesteÏhovalo do R zrusÏeno. - Marakujev, Sergej (1873±1945), prof. V letech 1917±1918 ministr DonskeÂ vlaÂdy. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. Byl zakladatelem a rÏeditelem RuskeÂho institutu pro zemeÏdeÏlskeÂ druzÏstevnictvõÂ v Praze. Byl odvlecÏen smeÏrsÏovci ze sveÂho bytu v Praze-NuslõÂch 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl vojenskyÂm tribunaÂlem StrÏednõÂ skupiny vojsk 16. 7. 1945 ¹za uÂcÏast v beÏlogvardeÏjskyÂch organizacõÂch a antisoveÏtskou cÏinnostª odsouzen podle cÏl. 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR na 8 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora a ztraÂteÏ praÂv na 3 roky. Podle teÂhozÏ materiaÂlu vzaÂpeÏtõÂ nato 19. 8. 1945 v soveÏtskeÂ veÏznici zemrÏel. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace. - RuskyÂ institut zemeÏdeÏlskeÂho druzÏstevnictvõÂ (rus. Russkij institut sel'skochozjajstvennoj kooperacii) v Praze byl zalozÏen v roce 1921. Poskytoval pomaturitnõÂ trÏõÂletou prÏõÂpravu budoucõÂm organizaÂtoruÊm druzÏstevnictvõÂ; studovali v neÏm nejen rusÏtõÂ emigranti, ale takeÂ dalsÏõÂ posluchacÏi z Bulharska a JugoslaÂvie a rÏada mladyÂch odbornõÂkuÊ z Finska a PobaltõÂ. Zanikl v roce 1935.

89

11

12

90

- Dolgorukov, Pjotr n. Dolgorukij, Pjotr (1866 ±?1945), ruskyÂ knõÂzÏe. Historik a politik. PrÏed bolsÏevickyÂm prÏevratem v Rusku byl spoluzakladatelem ruskeÂ konstitucÏneÏ-demokratickeÂ strany (tzv. kadeti). V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v centru Prahy 9. cÏervna 1945 a patrneÏ jizÏ beÏhem transportu do soveÏtskeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora zahynul. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 045/01. Pjotr Dolgorukov byl zrÏejmeÏ nejstarsÏõÂm znaÂmyÂm odvlecÏenyÂm. - Peter JusÏcÏaÂk uvaÂdõÂ jako nejstarsÏõÂho tehdy odvlecÏeneÂho obyvatele Slovenska sÏestasÏedesaÂtileteÂho SÏtefana Bornemiszu ze Sabinova. Podle zaÂznamuÊ Anastasie KoprÏivoveÂ bylo mezi zjisÏteÏnyÂmi odvlecÏenyÂmi byÂvalyÂmi ruskyÂmi emigranty sedm starsÏõÂch nezÏ 66 let. Viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 304, a Anastasie KoprÏivovaÂ-VukolovaÂ, cit. stat', s. 86. - StaÂtnõÂ duma (rus. Gosudarstvennaja duma) byla zrÏõÂzena ruskyÂm cõÂsarÏem po revoluci v roce 1905 jako nejvysÏsÏõÂ zastupitelskyÂ sbor v tehdejsÏõÂ RuskeÂ rÏõÂsÏi. - KlimusÏkin, Prokopij (1888±kol. 1960), ruskyÂ publicista a politik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1919. ZadrzÏen byl soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen PrazÏskou operativnõÂ skupinou HlavnõÂ spraÂvy rozveÏdky SMEÏRSÏ a obvineÏn ¹z antisoveÏtskeÂ cÏinnostiª a 24. 9. 1945 odsouzen zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR ¹za cÏlenstvõÂ v kontrarevolucÏnõÂ organizaci k peÏtileteÂmu veÏzenõÂª; byl veÏzneÏn ve Vladimiru a po vyprsÏenõÂ trestu poslaÂn do vyhnanstvõÂ do KrasnojarskeÂho kraje na SibirÏi. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 089/01. - Podle rozkazu ministra vnitra SSSR, ministra staÂtnõÂ bezpecÏnosti SSSR a generaÂlnõÂho prokuraÂtora SSSR z 16. 3. 1948 vsÏichni ¹sÏpioÂni, diverzanti, teroristeÂ, trockisteÂ, pravicÏaÂci, mensÏevici, eserÏi, anarchisteÂ, nacionalisteÂ, prÏõÂslusÏnõÂci bõÂleÂ emigrace, prÏõÂslusÏnõÂci jinyÂch protisoveÏtskyÂch organizacõÂ a skupin, jakozÏ i osoby prÏedstavujõÂcõÂch nebezpecÏõÂ svyÂmi protisoveÏtskyÂmi styky a neprÏaÂtelskou cÏinnostõÂª nemeÏli byÂt po vyprsÏenõÂ trestu propousÏteÏni, ale na zaÂkladeÏ VyÂnosu prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR odeslaÂni s eskortou do vyhnanstvõÂ do trÏech oblastõÂ, mj. do okresuÊ KrasnojarskeÂho kraje a NovosibirskeÂ oblasti, lezÏõÂcõÂch 50 kilometruÊ severneÏ od transsibirÏskeÂ magistraÂly. Podle GULAG (Glavnoje upravlenije lagerej) 1918±1960, Moskva 2000, s. 140.

13

V polovineÏ padesaÂtyÂch let se Prokopij KlimusÏkin vraÂtil do CÏeskoslovenska. - NesteÏrov, Ivan (1866±1960), ing., ruskyÂ politik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1923. V roce 1938 zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v Praze (prÏedpoklad pro udeÏlenõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ). Byl cÏelnyÂm funkcionaÂrÏem strany socialistuÊ revolucionaÂrÏuÊ (tzv. eserÏi) v emigraci. OdvlecÏen byl ze sveÂho bytu v Praze-NuslõÂch 26. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen operacÏnõÂ skupinou HlavnõÂ spraÂvy kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn ¹z cÏlenstvõÂ ve straneÏ eseruÊ a uÂcÏasti v antisoveÏtskeÂ organizaciª; odsouzen byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR 24. 9. 1945 ¹za cÏlenstvõÂ v kontrarevolucÏnõÂ organizaci k peÏtileteÂmu veÏzenõÂª. ZrÏejmeÏ byl souzen v jednom ¹balõÂkuª s Prokopijem KlimusÏkinem; viz pozn. 12. A obdobneÏ jako KlimusÏkin byl po vyprsÏenõÂ trestu jesÏteÏ poslaÂn do vyhnanstvõÂ do KrasnojarskeÂho kraje na SibirÏi. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 136/01. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v kveÏtnu 1955. - K vyhnanstvõÂ podrobneÏji viz shora. - Asociace funkcionaÂrÏuÊ zemskyÂch a meÏstskyÂch samospraÂv v RuskeÂ rÏõÂÏsi, zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku (rus. ObjedineÏnije Rossijskich zemskich i gorodskich deÏjateÏleÏj v CÏechoslovakii nebo zkr. Zemgor) vznikla v roce 1921 a sdruzÏovala ruskeÂ emigranty, kterÏõÂ se vahou sveÂ spolecÏenskeÂ autority a svyÂch zkusÏenostõÂ s organizacõÂ verÏejneÂho zÏivota neformaÂlneÏ ujali role strÏechoveÂ organizace, zastupujõÂcõÂ materiaÂlnõÂ a duchovnõÂ zaÂjmy celeÂ ruskeÂ emigrantskeÂ obce v CÏeskoslovensku. Zemgor puÊsobil azÏ do roku 1935 a kromeÏ zabezpecÏovaÂnõÂ materiaÂlnõÂ podpory pro emigranty zrÏõÂdil rÏadu kulturnõÂch, veÏdeckyÂch, sÏkolskyÂch a zdravotnickyÂch zarÏõÂzenõÂ. Slavinskyj, Maxym (1868±?), PhDr., prof., ukrajinskyÂ baÂsnõÂk a prÏekladatel. V letech 1918±1919 vyslanec UkrajinskeÂ lidoveÂ republiky (ukr. Ukrajinska narodna respublika) v Praze a pozdeÏji vedoucõÂ prazÏskeÂ diplomatickeÂ mise ZaÂpadoukrajinskeÂ lidoveÂ republiky (ukr. Zachidna ukrajinska narodna respublika). Byl odvlecÏen 27. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ rodiny byl veÏzneÏn ve LvoveÏ. NedatovanyÂ (zrÏejmeÏ z konce roku 1945) seznam 93 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ a ukrajinskeÂ naÂrodnosti odvlecÏenyÂch v roce 1945 do SSSR, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38. VzaÂpeÏtõÂ vsÏak ocÏityÂ sveÏdek zaznamenal jesÏteÏ v rÏõÂjnu 1945 jeho smrt v kyjevskeÂ Lukjanovce, viz Vasyl Prochoda, Zapysky nepokyrlivoho, Knyha II., Na cÏuzÏiny, Neu-Ulm/Do. 1972, s. 337. O Lukjanovce viz pozn. 29 ke kap. V a v prÏõÂloze. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ

91

14

15

16

92

federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ SlavinskeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 198/01. - Halahan, Mykola n. Galagan, Nikolaj (1882±?), ing., ukrajinskyÂ politik. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel na zacÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl dlouholetyÂm funkcionaÂrÏem ukrajinskeÂ strany socialistuÊ revolucionaÂrÏuÊ (tzv. eserÏi) v emigraci a od roku 1927 azÏ do pocÏaÂtku cÏtyrÏicaÂtyÂch let prÏedsedou UkrajinskeÂ obce v CÏeskoslovensku. ZaÂrovenÏ staÂl v letech 1921±1932 v cÏele nejvyÂznamneÏjsÏõÂho prazÏskeÂho ukrajinskeÂho nakladatelstvõÂ (ukr. Ukrajinskyj hromadskyj vydavnycÏnyj fond). SmeÏrsÏovci ho odvlekli neÏkdy v kveÏtnu 1945. Viz spis. GP CÏSFR, cÏõÂs. neuvedeno. Podle ocÏiteÂho sveÏdka v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul, viz Vasyl Prochoda, cit. op., s. 354. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k Halahanovu zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 057/01. - KulturneÏ osveÏtovaÂ ukrajinskaÂ nacionalistickaÂ organizace UkrajinskaÂ obec (ukr. Ukrajinska hromada) v CÏeskoslovensku byla zalozÏena v roce 1927 prÏedevsÏõÂm byÂvalyÂmi vojaÂky UkrajinskeÂ lidoveÂ republiky. MeÏla filiaÂlky v rÏadeÏ cÏeskyÂch a slovenskyÂch meÏst a na PodkarpatskeÂ Rusi. Po celou dobu jejõÂ existence byl jejõÂm prÏedsedou Mykola Halahan. V roce 1940 byla nahrazena proneÏmeckou organizacõÂ stejneÂho jmeÂna. - BircÏak, Volodymyr n. BircÏak, VladimõÂr (1881±?), PhDr., prof., ukrajinskyÂ spisovatel a publicista. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. V dubnu 1945 byl zvolen prÏedsedou Muzea osvobozovacõÂho boje Ukrajiny v Praze. Podle neoveÏrÏenyÂch sveÏdectvõÂ byl odvlecÏen neÏkdy beÏhem leÂta 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Zmizel bez stop. - O Muzeu osvobozovacõÂho boje Ukrajiny viz pozn. 40 ke kap. V. - Zlenko, Petro n. Zlenko, Pjotr (1891±1954), PhDr., prof., ukrajinskyÂ bibliograf.

17

V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1923. Po studiõÂch na prazÏskeÂ UkrajinskeÂ vysokeÂ pedagogickeÂ sÏkoly Mychajla Drahomanova a StaÂtnõÂ sÏkole knihovnickeÂ v Praze pracoval ve SlovanskeÂ knihovneÏ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ (za neÏmeckeÂ okupace v letech 1939±1945 zacÏleneÏneÂ do NaÂrodnõÂ a univerzitnõÂ knihovny v rezortu ministerstva sÏkolstvõÂ a osveÏty). Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen smeÏrsÏovci ze sveÂho bytu na prazÏskyÂch Vinohradech 6. 7. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; Protokol obyska (Protokol o prohlõÂdce) z 6. 7. 1945, in Ivan Brezina: TajsÏet, IrkutskaÂ oblast, Revolver Revue 22/1993, s. 219. V roce 1946 byl veÏzneÏn v taÂborÏe v Gorlovce v Donbasu na UkrajineÏ a pracoval v mõÂstnõÂch uhelnyÂch dolech. NedatovanyÂ (zrÏejmeÏ z konce roku 1945) seznam 93 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ a ukrajinskeÂ naÂrodnosti odvlecÏenyÂch v roce 1945 do SSSR, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38, a dopis Petra Zlenka z 12. 5. 1946, zaslanyÂ manzÏelce Marii ZlenkoveÂ, prÏel. z ukr., in Ivan Brezina, ib., s. 236. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. Podle informace Ministerstva vnitra Ukrajiny z konce roku 1992, citovaneÂ v BrezinoveÏ stati, byl vojenskyÂm tribunaÂlem vojsk NKVD KyjevskeÂ oblasti odsouzen 3. 12. 1945 ¹podle cÏl. 542 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSR k 10 letuÊm odneÏtõÂ svobodyª a beÏhem vyÂkonu trestu v ¹internacÏnõÂm taÂborÏe Ozernojeª (tajsÏetskyÂ rajoÂn) zemrÏel na zaÂstavu srdecÏnõÂ cÏinnostiª. Viz Ivan Brezina, cit. op., s. 230. Ze vsÏech souvislostõÂ je vsÏak zrÏejmeÏ, zÏe sÏlo o Ozerlag. ZlenkuÊv pobyt v tomto taÂborÏe je potvrzen takeÂ sveÏdectvõÂm spoluveÏzneÏ, kteryÂ se vsÏak vraÂtil ± nechvalneÏ znaÂmeÂho agenta gestapa Nachtmanna. Viz PameÏti Nachtmanna ± gestapaÂka z Prahy, kteryÂ zde byl souzen, s. 25, AMV, fond neuv., sv. cÏõÂslo 325±73±5, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 377. O Gorlovce a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace nevraÂtila, viz kopie, AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 232/01. - UkrajinskyÂ tyÂden (ukr. Ukrajinskyj tyzÏdenÏ), obvykle velice dobrÏe informovanyÂ tyÂdenõÂk, vychaÂzel v letech 1933±1938. - MezÏevikin, Timofej (1909±1975), ing. Rusko opustil spolecÏneÏ s otcem v roce 1920 a od roku 1921 zÏil v CÏeskoslovensku. Studoval na ruskeÂm gymnaÂziu v MoravskeÂ TrÏeboveÂ a absolvoval naÂstavboveÂ pomaturitnõÂ studium na RuskeÂ vysÏsÏõÂ sÏkole komunikacÏnõÂ techniky (Russkoje vyssÏeje ucÏilisÏcÏe technikov puteÏj soobsÏcÏenija) v Praze. Pracoval jako komunikacÏnõÂ technik a pozdeÏji jako pomocnyÂ zameÏstnanec CÏeskoslovenskeÂho CÏerveneÂho krÏõÂzÏe pro ruskeÂ emigranty.

93

18

94

ZadrzÏen byl smeÏrsÏovci 24. 5. 1945; po dvou tyÂdnech byl vsÏak propusÏteÏn, aby byl znovu odvlecÏen 27. 9. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38. ZadrzÏenõÂ provedl oddõÂl kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 3. gardoveÂ tankoveÂ armaÂdy 1. ukrajinskeÂho frontu. MezÏevikin byl obvineÏn, zÏe byl ¹vedoucõÂm cÏinitelem kontrarevolucÏnõÂ beÏloemigrantskeÂ organizaceª a 28. 1. 1946 byl vojenskyÂm tribunaÂlem StrÏednõÂ skupiny vojsk odsouzen ¹na zaÂkladeÏ cÏl. 582 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª na deset let do taÂbora. Trest vykonaÂval v PescÏanlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 126/01. O PescÏanlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Timofej MezÏevikin byl propusÏteÏn 20. 6. 1955 a do CÏeskoslovenska se vraÂtil 17. srpna 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 63. - Obec kubaÂncuÊ (Hromada kubancyv) byla zalozÏena v roce 1921 kubaÂnskyÂmi kozaÂky ± byÂvalyÂmi prÏõÂslusÏnõÂky ruskyÂch vojenskyÂch antibolsÏevickyÂch sil, kterÏõÂ po ukoncÏenõÂ boje s bolsÏeviky a odchodu do emigrace byli internovaÂni na rÏeckeÂm ostrovu Lemnosu v severnõÂ cÏaÂsti EgejskeÂho morÏe. MezÏevikin do organizace vstoupil v roce 1939 a do roku 1941 byl prÏedsedou (atamanem) jejõÂ prazÏskeÂ odbocÏky. - Dolgopjatov, Grigorij (1895±1966), ing., ruskyÂ generaÂl. Po demobilizaci ruskyÂch vojenskyÂch sil zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Vystudoval CÏeskeÂ vysokeÂ ucÏenõÂ technickeÂ v Praze a pracoval jako uÂrÏednõÂk. PuÊsobil rovneÏzÏ jako publicista. V roce 1930 zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 14. 5. 1945. Viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Dolgopjatov, Grigorij. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl obvineÏn ¹z boje proti soveÏtskeÂ moci spojeneÂ s antisoveÏtskou cÏinnostõÂª a 8. 9. 1945 zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR ¹za prÏõÂslusÏnost k antisoveÏtskeÂ organizaciª odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v KaragandskeÂ oblasti. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 044/01. O Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. V roce 1955 se Dolgopjatov vraÂtil do CÏeskoslovenska. Viz AMV, fond neuv., 305±121±2, s. 54±55; ib., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ

19

antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 57. - Friedman, Alexandr (1876±1947), ruskyÂ plukovnõÂk. V CÏeskoslovensku od roku 1924. Byl manzÏelem majitelky prosluleÂ ruskeÂ materÏskeÂ sÏkoly v Praze-DejvicõÂch. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. SmeÏrsÏovci byl odvlecÏen 17. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ byl ve druheÂ polovineÏ roku 1945 veÏzneÏn ve LvoveÏ. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. gardoveÂ armaÂdy [1. ukrajinskeÂho frontu] a obvineÏn ¹z prÏõÂslusÏnosti k antisoveÏtskeÂ organizaciª; 6. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR odsouzen na 5 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Po dvou letech v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace akt cÏ. 055/01. - CÏerkes, Dmitrij (1879±?), ing., ruskyÂ generaÂl. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. V letech 1929±1935 byl prÏedsedou RuskeÂho svazu veteraÂnuÊ VelkeÂ vaÂlky (rus. Russkij sojuz ucÏastnikov Velikoj vojny). Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Podle sveÏdectvõÂ manzÏelky byl odvlecÏen v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 034/01. - CÏcheidze, Konstantin (1897±1974), JUDr., publicista a spisovatel rusko-gruzõÂnskeÂho puÊvodu. Po demobilizaci KavkazskeÂ divize v raÂmci ruskeÂ armaÂdy bojujõÂcõÂ proti bolsÏevikuÊm zÏil od roku 1921 v Bulharsku a v roce 1923 trvale prÏesõÂdlil do Prahy. Absolvoval Ruskou praÂvnickou fakultu pod protektoraÂtem Univerzity Karlovy (rus. Russkij juridicÏeskij fakulteÏt v Prage sostojasÏcÏij pod proteÏktoratom CÏesÏskogo Karlova UniversiteÏta) v Praze. Od roku 1924 patrÏil k prÏednõÂm prÏedstaviteluÊm prazÏskeÂho krÏõÂdla eurasijskeÂho hnutõÂ. Byl prÏispeÏvatelem rÏady ruskyÂch emigrantskyÂch periodik a od pocÏaÂtku trÏicaÂtyÂch let pravidelneÏ spolupracoval jako literaÂrnõÂ recenzent s prÏednõÂmi cÏeskyÂmi listy a cÏasopisy. PatrÏil mezi vyÂznamneÂ osobnosti cÏeskeÂho kulturnõÂho a literaÂrnõÂho zÏivota trÏicaÂtyÂch

95

20

96

let. UverÏejnil desõÂtky povõÂdek a vydal dobovou cÏeskou kritikou i cÏtenaÂrÏi vrÏele prÏijateÂ cÏtyrÏi romaÂny; kromeÏ prvnõÂho vsÏechny vysÏly pouze v cÏeskeÂm prÏekladu. V roce 1935 zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v KourÏimi (prÏedpoklad pro udeÏlenõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ). Po napadenõÂ SoveÏtskeÂho svazu nacistickyÂm NeÏmeckem prÏerusÏil publikacÏnõÂ cÏinnost a podõÂlel se na vzniku prazÏskeÂho emigrantskeÂho VyÂboru na obranu Ruska (rus. KomiteÏt zasÏcÏity Rossiji). Byl odvlecÏen SmeÏrsÏem 1. 6. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl obvineÏn ¹z cÏlenstvõÂ v antisoveÏtskeÂ organizaci EurasijskeÂ hnutõÂ a z uÂcÏasti v boji proti soveÏtskeÂ moci (v obcÏanskeÂ vaÂlce na straneÏ bõÂlyÂch)ª a 20. 10. 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Siblagu v Mariinsku v KemerovskeÂ oblasti. V roce 1953 byl prÏeveden do Ozerlagu na vyÂchodnõÂ SibirÏi. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 038/01. O Siblagu a o Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se CÏcheidze vraÂtil 23. 5. 1955. Viz AMV 305±582±1±20; AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 55. PodrobneÏ o CÏcheidzeho zadrzÏenõÂ a veÏzneÏnõÂ v soveÏtskeÂm taÂborÏe in Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏeskyÂ prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s. 60±207, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 304±382. - O domovskeÂm praÂvu viz pozn. 9 ke kap. V. - O eurasijskeÂm hnutõÂ viz pozn. 25. - VarsÏavskij, Sergej (1879±?), JUDr., publicista a novinaÂrÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. PrÏednaÂsÏel na RuskeÂ praÂvnickeÂ fakulteÏ v Praze a v letech 1934±1939 a 1940 byl prÏedsedou Svazu ruskyÂch spisovateluÊ a novinaÂrÏuÊ v CÏeskoslovenskeÂ republice. Byl odvlecÏen beÏhem kveÏtna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Zmizel v soveÏtskyÂch taÂborech bez stop. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 223/01. - Svaz ruskyÂch spisovateluÊ a novinaÂrÏuÊ v CÏSR (rus. Sojuz russkich pisateÏlej

21

22

i zÏurnalistov v CÏ. S. R.) puÊsobil v letech 1922±1942 a porÏaÂdal literaÂrnõÂ vecÏery k ruÊznyÂm vyÂrocÏõÂm v ruskeÂm, ale i cÏeskeÂm kulturnõÂm zÏivoteÏ, verÏejneÂ disputy, verÏejneÂ cÏetby z literaÂrnõÂ tvorby ruskyÂch emigrantskyÂch autoruÊ a dalsÏõÂch kulturnõÂch a spolecÏenskyÂch akcõÂ. Mezi cÏestnyÂmi cÏleny byli takeÂ cÏesÏtõÂ spisovateleÂ Josef HolecÏek a Alois JiraÂsek. Postnikov, Sergej (1883±1965), ruskyÂ publicista a novinaÂrÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1823. Byl aktivnõÂm cÏlenem leveÂho krÏõÂdla strany socialistuÊ revolucionaÂrÏuÊ (tzv. levõÂ eserÏi) v emigraci a v letech 1923±1931 vydaÂval a redigoval v Praze eserskyÂ cÏasopis Revoljucionnaja Rossija (rus. RevolucÏnõÂ Rusko). Byl spoluzakladatelem prazÏskeÂho RuskeÂho zahranicÏnõÂho historickeÂho archivu (rus. Russkij zagranicÏnyj istoricÏeskij archiv nebo zkr. RZIA) a spraÂvcem jeho knihovny. V prvnõÂ polovineÏ trÏicaÂtyÂch let zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 31. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; 49/1. PatrneÏ podle uÂdajuÊ rodiny se naleÂzal ve druheÂ polovineÏ roku 1945 ve veÏznici ve Vladimiru. NedatovanyÂ (zrÏejmeÏ z konce roku 1945) seznam 93 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ a ukrajinskeÂ naÂrodnosti odvlecÏenyÂch v roce 1945 do SSSR, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38 Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen PrazÏskou operativnõÂ skupinou SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn ¹z cÏlenstvõÂ v beÏlogvardeÏjskeÂ organizaciª; 12. 11. 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR ¹za uÂcÏast v antisoveÏtskeÂ organizaciª odsouzen na 5 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Dubravlagu a postupneÏ jesÏteÏ v komplexech Kamurallagu a Sevurallagu. Po uplynutõÂ trestu byl mu zmeÏneÏn dodatkovyÂ trest vyhnanstvõÂ vzhledem k veÏku a zdravõÂ na pobyt pod dozorem u sestry v SSSR v ukrajinskeÂ Nikopoli. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 168/01. O Dubravlagu a taÂborovyÂch komplexech Kamurallagu a Sevurallagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. O vyhnanstvõÂ podrobneÏji v pozn. 12. V roce 1957 se Sergej Postnikov vraÂtil do CÏeskoslovenska. - Andrejev, Nikolaj (1908±1982), PhDr., ing., prof., ruskyÂ historik. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1927. V letech 1939±1945 staÂl v cÏele Institutu N. P. Kondakova. Byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 23. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl prÏevezen do sbeÏrneÂho taÂbora NKVD v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka. V roce 1947 uprchl a marneÏ se pokousÏel legaÂlneÏ vraÂtit do CÏeskoslovenska. Od roku 1948 zÏil ve VelkeÂ BritaÂnii a pozdeÏji byl profesorem slavistiky na

97

23

24

98

druheÂ nejstarsÏõÂ anglickeÂ univerziteÏ v Cambridge (angl. University of Cambridge). Viz Nikolaj Andrejev, To, cÏto vspominajetsja, Tallin 1996, I.; II. DotaznõÂk, zaslanyÂ VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, RuskaÂ federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 003/01. - Institut N. P. Kondakova (rus. Institut im. N. P. Kondakova) zahrnoval veÏdeckyÂ uÂstav a sbõÂrky navazujõÂcõÂ na neÏkdejsÏõÂ Seminarium Kondakovianum a usilujõÂcõÂ o rozvõÂjenõÂ tradice zkoumaÂnõÂ deÏjin a kultury Ruska zapocÏateÂho archeologem a historikem umeÏnõÂ a profesorem Karlovy univerzity N. P. Kondakovem (pozdeÏji v roce 1952 institut prÏevzala CÏeskoslovenskaÂ akademie veÏd a nynõÂ jsou jeho sbõÂrky spolu s knihovnou umõÂsteÏny jako samostatnyÂ Â stavu deÏjin umeÏnõÂ Akademie veÏd CÏeskeÂ republiky). fond v U - BeÏlyj, Viktor (1894±?), JUDr. Publicista a spisovatel. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl absolventem RuskeÂ praÂvnickeÂ fakulty v Praze a dlouhaÂ leÂta puÊsobil jako prÏedseda SdruzÏenõÂ ruskyÂch absolventuÊ vysokyÂch sÏkol v CÏeskoslovensku SmeÏrsÏovci si ho ¹vyzvedliª 26. 5. 1945 uÂdajneÏ prÏõÂmo v zameÏstnaÂnõÂ kdesi v KladneÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 34. Podle neoveÏrÏenyÂch sveÏdectvõÂ po propusÏteÏnõÂ ze soveÏtskeÂho taÂbora v padesaÂtyÂch letech zuÊstal v SSSR, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: BeÏlyj, Viktor. DotaznõÂk, zaslanyÂ VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, RuskaÂ federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 012/01. - SdruzÏenõÂ ruskyÂch absolventuÊ vysokyÂch Ïskol v CÏeskoslovensku (rus. ObjedineÏnije russkich okoncÏivsÏich vyssÏije ucÏebnyje zavedeÏnija v CÏSR nebo zkr. OROVUZ) bylo zalozÏeno v roce 1925. PomaÂhalo byÂvalyÂm ruskyÂm emigrantuÊm po dokoncÏenõÂ studiõÂ na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch prÏi uplatneÏnõÂ na trhu praÂce v CÏeskoslovensku i v zahranicÏõÂ. V dobeÏ celosveÏtoveÂ hospodaÂrÏskeÂ krize na prÏelomu dvacaÂtyÂch a trÏicaÂtyÂch let organizovalo pro obtõÂzÏneÏji uplatnitelneÂ absolventy humanitnõÂch smeÏruÊ rekvalifikacÏnõÂ technickeÂ a rÏemeslnickeÂ kurzy. - PuÊvodneÏ RolnickeÂ Rusko (rus. Krest'anskaja Rossija) byla organizace ilegaÂlneÏ zalozÏenaÂ v MoskveÏ v roce 1929. JejõÂm politickyÂm cõÂlem bylo vytvorÏit na uÂzemõÂ byÂvaleÂ RuskeÂ rÏõÂsÏe demokratickyÂ federativnõÂ staÂt s rozvinutou mõÂstnõÂ samospraÂvou a silnyÂm zemeÏdeÏlskyÂm druzÏstevnõÂm podnikaÂnõÂm. PrazÏskaÂ skupina (klub), zalozÏenaÂ ruskyÂmi emigrantskyÂmi liberaÂlnõÂmi ekonomy, vznikla v roce 1923 a na sjezdu v prosinci 1927 prÏejmenovala organizaci na politickou

stranu RolnickaÂ strana praÂce (rus. Krest'anskaja Rossija-Trudovaja krest'anskaja partija). Strana meÏla puÊsobit ± samozrÏejmeÏ ilegaÂlneÏ ± prÏedevsÏõÂm uvnitrÏ SoveÏtskeÂho svazu a podle osobnõÂch sveÏdectvõÂ neÏkteryÂch pameÏtnõÂkuÊ se skutecÏneÏ snazÏila zejmeÂna ve trÏicaÂtyÂch letech vytvaÂrÏet paralelnõÂ ± stõÂnoveÂ ± struktury bolsÏevickeÂ moci na vsÏech uÂrovnõÂch. V emigraci puÊsobily pouze uÂstrÏednõÂ orgaÂny Â strÏednõÂm tiskovyÂm orgaÂnem strany byl strany a tzv. zahranicÏnõÂ skupiny. U cÏasopis Znamja Rossiji (rus. Prapor Ruska). - Maslov, Sergej (1887 ± ?1945), prof., ruskyÂ ekonom. V roce 1917 ministr zemeÏdeÏlstvõÂ ProzatõÂmnõÂ vlaÂdy Ruska. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921 a od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl cÏlenem Asociace funkcionaÂrÏuÊ zemskyÂch a meÏstskyÂch samospraÂv v RuskeÂ rÏõÂsÏi zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku a spoluzakladatelem a prÏedsedou strany. Koncem prvnõÂ poloviny cÏtyrÏicaÂtyÂch let byl NeÏmci internovaÂn v MaleÂ pevnosti v TerezõÂneÏ. Po naÂvratu v roce 1945 byl s teÏzÏkyÂm tyfovyÂm onemocneÏnõÂm 16. 5. 1945 ze sveÂho prazÏskeÂho bytu odvezen zdravotnõÂky soveÏtskeÂ armaÂdy neznaÂmo kam. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. ZrÏejmeÏ zahynul kraÂtce po transportu do SSSR. Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 34., nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 313. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 121/01. - Sedakov, Boris (1890±1958), JUDr. ByÂvalyÂ moskevskyÂ advokaÂt a prazÏskyÂ ruskyÂ emigrantskyÂ novinaÂrÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922. Byl mõÂstoprÏedsedou strany. Po neuÂspeÏsÏneÂm pokusu 19. 5. 1945 prÏekrocÏit demarkacÏnõÂ linii mezi soveÏtskyÂmi a americkyÂmi vojsky a uchyÂlit se pod ochranu AmericÏanuÊ byl 20. 5. 1945 zadrzÏen prÏõÂslusÏnõÂky SMEÏRSÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35. PruÊbeÏh jeho veÏzneÏnõÂ neznaÂme. Pouze v souvislosti se sdeÏlenõÂm okolnostõÂ zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Bystrova se ruskeÂ uÂrÏady zmõÂnily, zÏe obzÏaloba prÏedlozÏila kromeÏ jineÂho vyÂpoveÏd' ¹Sedakova B. V. a Antipova N. N.ª, kterÏõÂ byli zatcÏeni ¹v jineÂ veÏciª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 027/01.

99

OcÏityÂ sveÏdek spatrÏil Borise Sedakova pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let v Ozerlagu. Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 162. O Ozerlagu podrobneÏji v prÏõÂloze. Podle sdeÏlenõÂ rodiny byl prÏi propusÏteÏnõÂ v roce 1956 teÏzÏce nemocen a zaÂhy zemrÏel u prÏõÂbuznyÂch v SoveÏtskeÂm svazu; do Prahy se vraÂtila jen urna s jeho popelem. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 186/01. - Bystrov, Nikolaj (1899±1967), JUDr., publicista a novinaÂrÏ. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy v roce 1920 zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval Ruskou praÂvnickou fakultu v Praze. V letech 1923±1929 byl redaktorem rÏady ruskyÂch emigrantskyÂch periodik. AzÏ do konce dvacaÂtyÂch let byl funkcionaÂrÏem prazÏskeÂ skupiny RolnickeÂ strany praÂce a redaktorem jejõÂho uÂstrÏednõÂho orgaÂnu Prapor Ruska. V letech 1929±1939 pracoval na cÏeskoslovenskeÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a publikoval v cÏeskyÂch odbornyÂch spolecÏenskopolitickyÂch a naÂrodohodopodaÂrÏskyÂch cÏasopisech. V roce 1931 byl spoluzakladatelem diskusnõÂho klubu DruhaÂ generace (rus. Vtoroje pokolenije) a stejnojmenneÂho tyÂdenõÂku; klub sdruzÏoval zejmeÂna neÏkdejsÏõÂ mladeÂ prÏõÂslusÏnõÂky RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy, kterÏõÂ po nabytõÂ vzdeÏlaÂnõÂ v CÏeskoslovensku pozvolna existencÏneÏ integrovali do cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti. V roce 1936 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. V obdobõÂ neÏmeckeÂ okupace byl prÏeveden do ministerstva sÏkolstvõÂ a osveÏty a pracoval ve SlovanskeÂ knihovneÏ v Praze. Po neuÂspeÏsÏneÂm pokusu 19. 5. 1945 prÏekrocÏit demarkacÏnõÂ linii mezi soveÏtskyÂmi a americkyÂmi vojsky a uchyÂlit se pod ochranu AmericÏanuÊ byl 20. 5. 1945 zadrzÏen prÏõÂslusÏnõÂky SMEÏRSÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5413/91; ev. list 3270; 2049/93. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl po zadrzÏenõÂ umõÂsteÏn v polnõÂ transportnõÂ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do vnitrÏnõÂ veÏznice NKVD v MoskveÏ, kde byl obvineÏn, zÏe ¹v obdobõÂ obcÏanskeÂ vaÂlky bojoval proti soveÏtskeÂ moci, uprchl do zahranicÏõÂ, byl prÏedsedou prazÏskeÂ skupiny antisoveÏtskeÂ organizace RolnickaÂ strana praÂce, vytvorÏeneÂ ke svrzÏenõÂ soveÏtskeÂho zrÏõÂzenõÂ, a zabyÂval se antisoveÏtskou propagandou mezi ruskyÂmi emigranty (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Vadim Michajlov, Alexandr JuvenickyÂ, Ivan VeresÏcÏagin a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz daÂle). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdneÂ sveÏdkyª a zÏaloba ¹neprÏedlozÏila zÏaÂdneÂ materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõÂ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹ne-

100

zuÂcÏastniliª a 19. 11. 1945 byl Bystrov odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval do brÏezna roku 1948 v GorkijskeÂ (dnes NizÏegorodskeÂ) oblasti a od kveÏtna 1948 do ledna 1955 v TajsÏetu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 027/01. V GorkijskeÂ oblasti byl veÏzneÏn zrÏejmeÏ v UnzÏlagu. Viz FrantisÏek PolaÂk, Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõÂ otroci, New York 1962, s. 244. V komplexu TajsÏetskyÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ byl umõÂsteÏn v Ozerlagu. Viz Konstantin CÏcheidze, cit. op., s. 151±153, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 346±347, a daÂle PameÏti Nachtmanna ± gestapaÂka z Prahy, kteryÂ zde byl souzen, s. 25. O UnzÏlagu a Ozerlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se Nikolaj Bystrov vraÂtil v srpnu 1955. Viz AMV fond neuv., 305±582±2, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 53. - Antipov, Nikolaj (1889 ± ?), ing., ruskyÂ publicista a baÂsnõÂk. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. Byl dlouholetyÂm funkcionaÂrÏem prazÏskeÂ skupiny strany. Byl odvlecÏen v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. V souvislosti se sdeÏlenõÂm okolnostõÂ zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR Nikolaje Bystrova zmõÂnily se ruskeÂ uÂrÏady, zÏe obzÏaloba prÏedlozÏila kromeÏ jineÂho vyÂpoveÏd' ¹Sedakova B. V. a Antipova N. N.ª, kterÏõÂ byli zatcÏeni ¹v jineÂ veÏciª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 027/01. DalsÏõÂ osud Antipova je neznaÂmyÂ. PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. DotaznõÂk, zaslanyÂ VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, RuskaÂ federace vsÏak vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 005/01. - Michajlov, Vadim (1908±1997). Do CÏeskoslovenska prÏisÏel s rodicÏi pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Byl funkcionaÂrÏem prazÏskeÂ skupiny RolnickeÂ strany praÂce. OdvlecÏen byl v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvy-

101

slanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂ,ª byl po zadrzÏenõÂ umõÂsteÏn v polnõÂ transportnõÂ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do veÏznice NKVD v MoskveÏ, kde byl obvineÏn, zÏe ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku byl vedoucõÂm cÏinitelem antisoveÏtskeÂ organizace RolnickaÂ strana praÂce, vytvorÏeneÂ ke svrzÏenõÂ soveÏtskeÂho zrÏõÂzenõÂ cestou povstaÂnõÂ a spaÂchaÂnõÂm teroristickyÂch cÏinuÊ proti vedoucõÂm prÏedstaviteluÊm VKS(b) a soveÏtskeÂ vlaÂdy (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Nikolaj Bystrov, Alexandr JuvenickyÂ, Ivan VeresÏcÏagin a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz shora a daÂle). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdneÂ sveÏdkyª a ¹nebyly prÏedlozÏeny zÏaÂdneÂ materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõÂ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹nezuÂcÏastniliª a 19. 11. 1945 byl Michajlov odsouzen k deseti letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Trest vykonaÂval v na SibirÏi v OmskeÂ oblasti (patrneÏ v Omlagu). Po propusÏteÏnõÂ v roce 1954 zuÊstal v SSSR a v roce 1958 mu bylo udeÏleno soveÏtskeÂ obcÏanstvõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 127/01. O Omlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Ovsjannikov, Alexej (1884±1946). V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922 a od poloviny trÏicaÂtyÂch let cÏeskoslovenskyÂ obcÏan. Byl funkcionaÂrÏem prazÏskeÂ skupiny RolnickeÂ strany praÂce. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v Praze-StrasÏnicõÂch 21. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen PrazÏskou operacÏnõÂ skupinou SMEÏRSÏ 1. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn 2. spraÂvou NKGB ¹z prÏõÂslusÏnosti ke kontrarevolucÏnõÂ organizaciª; 24. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR odsouzen ¹podle cÏl. 584 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª na peÏt let do veÏzenõÂ. Trest vykonaÂval ve VladimirskeÂ veÏznici NKVD. 12. 10. 1946 ve veÏznici zemrÏel. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 148/01. O NKGB viz pozn. 6b k uÂvodu. O VladimirskeÂ veÏznici podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Juvenickij, Alexandr (1888±1961), JUDr. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na RuskeÂ praÂvnickeÂ fakulteÏ v Praze a pracoval v NaÂrodnõÂ a univerzitnõÂ knihovneÏ v Praze jako knihovnõÂk. V letech 1931±1939 byl prÏedsedou prazÏskeÂ skupiny RolnickeÂ strany praÂce. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 30. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38.

102

Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl po zadrzÏenõÂ umõÂsteÏn v transportnõÂ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do veÏznice NKGB v MoskveÏ, kde byl obvineÏn, zÏe ¹dobrovolneÏ vstoupil do bõÂleÂ armaÂdy, vedl ozbrojenyÂ boj proti soveÏtskeÂ moci a v roce 1920 uprchl do zahranicÏõÂª a ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku vstoupil do antisoveÏtskeÂ organizace RolnickaÂ strana praÂce a vedl prazÏskou skupinu jejõÂch cÏlenuÊ (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Nikolaj Bystrov, Vadim Michajlov; Ivan VeresÏcÏagin a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz shora a daÂle). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdneÂ sveÏdkyª a ¹ve spisu nejsou zÏaÂdneÂ materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõÂ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹nezuÂcÏastniliª. 19. 11. 1945 byl Juvenickij odsouzen za to, zÏe ¹dobrovolneÏ vstoupil do bõÂleÂ armaÂdy, v roce 1920 uprchl do zahranicÏõÂª a ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku vstoupil do antisoveÏtskeÂ teroristickeÂ organizace RolnickaÂ strana praÂce, kteraÂ si kladla za cõÂl svrhnout soveÏtskeÂ zrÏõÂzenõÂ a proveÂst teroristickeÂ cÏiny proti vedoucõÂm prÏedstaviteluÊm VKS(b) a soveÏtskeÂ vlaÂdy, provaÂdeÏl aktivnõÂ neprÏaÂtelskou cÏinnost proti SSSR a sÏõÂrÏil pomluvy o SSSR (cÏl. 584, 588 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku)ª, odsouzen ¹k deseti letuÊm odneÏtõÂ svobodyª. Trest vykonaÂval v RecÏlagu ve VorkuteÏ AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 080/01. O RecÏlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. V roce 1955 se Alexandr Juvenickij vraÂtil do CÏeskoslovenska. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie, AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂ,ª 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 57. - VeresÏcÏagin, Ivan (1896±1974), ing. ByÂvalyÂ duÊstojnõÂk ruskeÂ armaÂdy. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1924. AbsolÂ mose voval postgraduaÂlnõÂ studium na RuskeÂm pedagogickeÂm institutu Jana A KomenskeÂho (rus. Russkij pedagogicÏeskij institut imeni Jana Amosa Komenskogo) v Praze. Od roku 1932 byl cÏlenem a v letech 1930±1931 prÏedsedou prazÏskeÂ skupiny RolnickeÂ strany praÂce. V roce 1932 ze strany vystoupil. Ve druheÂ polovineÏ trÏicaÂtyÂch let zõÂskal prÏõÂslib domovskeÂho praÂva v Praze (prÏedpoklad pro udeÏlenõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ). Byl zadrzÏen komandem SMEÏRSÏ 23. 5 1945 ve sveÂm byteÏ v Praze na LetneÂ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5028/91. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl po zadrzÏenõÂ umõÂsteÏn v transportnõÂ veÏznici a v cÏervnu 1945 prÏevezen do Moskvy a obvineÏn, zÏe ¹v rÏadaÂch bõÂleÂ armaÂdy se uÂcÏastnil ozbrojeneÂho boje proti soveÏtskeÂ moci a v roce 1920 uprchl do zahranicÏõÂ, kde se stal jednõÂm z vedoucõÂch cÏiniteluÊ antisoveÏtskeÂ organizace RolnickaÂ strana praÂce, vytvorÏeneÂ

103

25

26

104

pro boj za svrzÏenõÂ soveÏtskeÂ moci a provaÂdeÏnõÂ teroristickyÂch cÏinuÊ proti vedoucõÂm prÏedstaviteluÊm VKS(b) a soveÏtskeÂ vlaÂdyª. Souzen byl spolecÏneÏ s peÏti dalsÏõÂmi stejneÏ obvineÏnyÂmi (Nikolaj Bystrov, Vadim Michajlov; Alexandr Juvenickij a patrneÏ Nikolaj Antipov a Alexandr Cerazov; o vsÏech viz shora). ZÏalobce ¹nenavrhl soudu zÏaÂdneÂ sveÏdkyª a ¹ve spisu nejsou zÏaÂdneÂ materiaÂly z CÏSRª. ObhaÂjce a zÏalobce se soudnõÂho projednaÂvaÂnõÂ prÏed vojenskyÂm tribunaÂlem MoskevskeÂho vojenskeÂho okruhu ¹nezuÂcÏastniliª. 19. 11. 1945 byl VeresÏcÏagin za to, zÏe ¹v dobeÏ obcÏanskeÂ vaÂlky dobrovolneÏ vstoupil do bõÂleÂ armaÂdy a aktivneÏ se uÂcÏastnil ozbrojeneÂho boje proti soveÏtskeÂ moci, v roce 1920 uprchl do zahranicÏõÂª a ¹beÏhem pobytu v CÏeskoslovensku vstoupil do esery zalozÏeneÂ antisoveÏtskeÂ teroristickeÂ organizace RolnickaÂ strana praÂce, kteraÂ si kladla za cõÂl svrhnout soveÏtskeÂ zrÏõÂzenõÂ, byl cÏlenem jejõÂho vyÂboru a provaÂdeÏl aktivnõÂ neprÏaÂtelskou cÏinnost proti SSSRª, odsouzen ¹podle cÏl. 584, 588 a 5811¹ trestnõÂho zaÂkonõÂku k deseti letuÊm odneÏtõÂ svobody. Po uplynutõÂ trestu byl poslaÂn do vyhnanstvõÂ do KrasnojarskeÂho kraje. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 225/01. K vyhnanstvõÂ podrobneÏji viz v pozn. 12. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1956. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 75. - O domovskeÂm praÂvu viz pozn. 9 ke kap. V. EurasijskeÂ hnutõÂ (rus. Jevrazijskoje dvizÏenije n. jevrazijstvo) vzniklo v prvnõÂ polovineÏ dvacaÂtyÂch let. Jeho hlavnõÂmi centry byla ParÏõÂzÏ a Praha. Hledalo budoucnost Ruska v jeho vyÂjimecÏneÂm postavenõÂ mezi tradicemi kultur a zkusÏenostmi ze sociaÂlnõÂho vyÂvoje zaÂpadu a vyÂchodu. SnazÏilo se spojit ruskyÂ nacionalismus a uÂdajnou sociaÂlnõÂ zaÂkonitost bolsÏevickeÂho prÏevratu s vsÏeobjõÂmajõÂcõÂm pravoslavõÂm a bylo mezi cÏaÂstõÂ ruskeÂ emigrace velmi populaÂrnõÂ. Koncem dvacaÂtyÂch let dosÏlo v hnutõÂ k roztrzÏce; parÏõÂzÏskeÂ krÏõÂdlo se snazÏilo prÏetvorÏit na politickou stranu a pronikat dovnitrÏ SoveÏtskeÂho svazu a prazÏskeÂ krÏõÂdlo si zachovalo charakter prÏedevsÏõÂm diskusnõÂho klubu. SoveÏtskaÂ bezpecÏnost si uveÏdomovala nebezpecÏnou prÏitazÏlivost naivneÏ idealistickyÂch tezõÂ eurasijcuÊ a vyÂrazneÏ infiltrovala hnutõÂ svyÂmi agenty. V Praze byl sledovaÂn zrÏejmeÏ prÏedevsÏõÂm okruh kolem jednoho ze zakladateluÊ a prÏednõÂho teoretika eurasijstvõÂ Pjotra SavickeÂho a spisovatele a novinaÂrÏe Konstantina CÏcheidzeho; podrobneÏji o SavickeÂm v pozn. 8 a o CÏcheidzem v pozn. 19. - SÏkelenko, AntonõÂn n. SÏkelenko, Anton (1889±?), ruskyÂ a cÏeskoslovenskyÂ duÊstojnõÂk. V prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlce v ruskeÂ armaÂdeÏ a od roku 1918 v ruskyÂch vojenskyÂch silaÂch bojujõÂcõÂch s bolsÏeviky puÊsobil v ruÊznyÂch sÏtaÂbnõÂch funkcõÂch. V CÏesko-

27

slovensku zÏil od roku 1921. Absolvoval studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂm technickeÂm v Praze a v roce 1923 vstoupil do cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy. V roce 1923 zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. V roce 1932 byl jmenovaÂn velitelem triangulacÏnõÂho oddeÏlenõÂ VojenskeÂho zemeÏpisneÂho uÂstavu v Praze. V roce 1937 byl povyÂsÏen na podplukovnõÂka. OdvlecÏen byl v kveÏtnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Zmizel bez stop. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 213/01. - Kapnin, Konstantin (1890±?), ruskyÂ a cÏeskoslovenskyÂ duÊstojnõÂk. Za prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky v ruskeÂ armaÂdeÏ a od prosince 1917 v ruskyÂch vojenskyÂch silaÂch bojujõÂcõÂch s bolsÏeviky. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. V roce 1923 zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. TeÂhozÏ roku byl prÏijat do cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy a v hodnosti kapitaÂna puÊsobil jako velitel deÏlostrÏeleckeÂ baterie. V roce 1937 byl povyÂsÏen na podplukovnõÂka a ustanoven velitelem III. oddõÂlu deÏlostrÏeleckeÂho pluku 12. Byl odvlecÏen ze sveÂho prazÏskeÂho bytu 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1996 VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 63. mechanizovaneÂ brigaÂdy a obvineÏn ¹z kontrarevolucÏnõÂ cÏinnostiª; 4. 6. 1945 byl vojenskyÂm tribunaÂlem 7. mechanizovaneÂho sboru ¹za kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost podle cÏl. 582 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª odsouzen ¹na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 096/01. Potom stopy po Konstantinu Kapninovi mizõÂ. PodrobneÏji o SÏkelenkovi a Kapninovi viz Pavel SÏraÂmek, cit. stat', in VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 331±332. - Janda, Boris (1920±?1999). MUDr. Syn cÏeskyÂch usõÂdlencuÊ na UkrajineÏ reemigroval do CÏeskoslovenska s rodicÏi pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Studoval leÂkarÏskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po uzavrÏenõÂ cÏeskyÂch vysokyÂch sÏkol NeÏmci dokoncÏil studia na neÏmeckeÂ univerziteÏ. Byl odvlecÏen 25. 5. 1945. Viz spis. GP CÏSFR, cÏõÂs. neuvedeno. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 7. gardoveÂ armaÂdy [2. ukrajinskeÂho frontu] a obvineÏn ¹ze sÏpionaÂzÏeª a 23. 7. 1945 byl vojenskyÂm tribunaÂlem teÂto armaÂdy

105

¹za sÏpionaÂzÏnõÂ cÏinnost podle cÏl. 586 odst. 1 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSRª odsouzen ¹na 15 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 5. BeÏhem vyÂkonu trestu byl kromeÏ toho zvlaÂsÏtnõÂm soudem naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõÂ ministerstva vnitra USSR ve dnech 4. ± 5. 7. 1946 odsouzen ¹podle cÏl. 1854-4 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSRª k peÏti letuÊm veÏzenõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 074/01. O Osoblagu cÏ. 5 podrobneÏji viz prÏõÂloha.. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 92. V sÏedesaÂtyÂch letech se vysteÏhoval do SRN. - Morozov, Alexej (1899±?), MUDr. V CÏeskoslovensku zÏil od dvacaÂtyÂch let. Absolvoval leÂkarÏskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. PocÏaÂtkem trÏicaÂtyÂch let zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 15. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1953. AMV, fond neuv., 319±10±9 DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 130/01. - Semec, Miron (1899±1973), MUDr. Do CÏeskoslovenska prÏijel pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Absolvoval leÂkarÏskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a puÊsobil jako sÏeÂfleÂkarÏ nemocenskeÂ pojisÏt'ovny soukromyÂch zameÏstnancuÊ. PocÏaÂtkem trÏicaÂtyÂch let se stal cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen pocÏaÂtkem cÏervna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 5122/91. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen operacÏnõÂ skupinou kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ StrÏednõÂ skupiny vojsk v Praze a obvineÏn ¹z uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõÂ organizaciª. Teprve vsÏak 22. 4. 1946 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou prÏi Ministerstvu vnitra SSSR odsouzen ¹na 10 let odneÏtõÂ svobody do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 7 v TajsÏeteÏ a od roku 1954 v Angarlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ

106

28

29

republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 188/01. O Osoblagu cÏ. 7 a o Angarlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se Semec vraÂtil v roce 1957. V roce 1968 emigroval do Kanady. - Stanislavskij, Konstantin (1892±?), MUC. Do CÏeskoslovenska prÏisÏel v roce 1921. Studoval na leÂkarÏskeÂ fakulteÏ Univerzity Karlovy v Praze; v roce 1930 studium prÏerusÏil z financÏnõÂch duÊvoduÊ a pracoval jako prÏekladatel. V letech 1939±1945 pracoval v pojisÏt'ovneÏ svazu kovodeÏlnõÂkuÊ a nakonec jako zaÂvodnõÂ leÂkarÏ. Byl odvlecÏen pocÏaÂtkem cÏervna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; AMV, fond neuv., 305±121±2, s. 48; 49. Zmizel bez stop. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 205/01. Batrakov, Michail (1898 ± v ÏsedesaÂtyÂch letech), ing., majitel strojõÂrenskeÂ tovaÂrny. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1920. Absolvoval studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm a pozdeÏji se stal majitelem strojõÂrenskeÂ vyÂrobny v Praze a na MoraveÏ. V roce 1938 zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 22. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl veÏzneÏn bez odsouzenõÂ v sbeÏrneÂm taÂborÏe NKVD v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm taÂborÏe v NeÏmecku a po zrusÏenõÂ taÂbora v roce 1950 se mu podarÏilo vraÂtit do CÏeskoslovenska. Viz AVOBP, korespondence, dopis Alexandry FaitoveÂ ze 17. 2. 1993. DotaznõÂk, zaslanyÂ VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ o jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, RuskaÂ federace vraÂtila nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 008/01. SuchorucÏko-Choslovskyj, Borys n. SuchorucÏko-Choslovskij, Boris (1893±?), JUDr. KraÂtce puÊsobil v diplomatickyÂch sluzÏbaÂch UkrajinskeÂ lidoveÂ republiky (ukr. Ukrajinska narodna respublika) ve VõÂdni a od roku 1923 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval praÂvnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializacõÂ na konzulaÂrneÏ diplomatickou sluzÏbu. V roce 1932 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Byl majitelem a rÏeditelem filmoveÂ spolecÏnost Merkurfilm v Praze.

107

30

108

OdvlecÏen byl 19. 5. 1945. PrvnõÂ rok po odvlecÏenõÂ se naleÂzal ve veÏzenÏskeÂ nemocnici kdesi v CharkovskeÂ oblasti na UkrajineÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; AMV, fond neuv., 305±12±5. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 53. armaÂdy [2. ukrajinskeÂho frontu] a obvineÏn ¹z uÂcÏasti v antisoveÏtskeÂ nacionalistickeÂ organizaciª. Byl prÏevezen do Kyjeva do vysÏetrÏovacõÂ vazby NKGB USSR; odsouzen byl vsÏak azÏ 1. 7. 1946 vojenskyÂm tribunaÂlem vojsk Ministerstva vnitra KyjevskeÂ oblasti ¹podle cÏl. 544 a 5413 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSR k odneÏtõÂ svobody v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe na 10 letª. Trest vykonaÂval v Minlagu Ministerstva vnitra SSSR v KomijskeÂ ASSR. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 208/01. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 81. O Minlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - PasicÏnyk, Volodymyr n. PasicÏnyk, VladimõÂr (1897±?1945), ing. ByÂvalyÂ duÊstojnõÂk ruskeÂ armaÂdy a v letech 1918±1919 armaÂdy UkrajinskeÂ lidoveÂ republiky. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1924. Absolvoval Ukrajinskou hospodaÂrÏskou akademii (ukr. Ukrajinska hospodarska akademija) v PodeÏbradech a od prvnõÂ poloviny trÏicaÂtyÂch let pracoval jako vrchnõÂ komisarÏ ZemskeÂho uÂrÏadu v Praze. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 25. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 2136/93. Podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ zemrÏel 15. 10. 1945 ve veÏznici ve LvoveÏ, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: PasicÏnyk, VladimõÂr. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 151/01. - KocÏerhan, Mychajlo nebo KocÏergan Michail (1886±?), JUDr. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Absolvoval Ruskou praÂvnickou fakultu v Praze. Ve trÏicaÂtyÂch letech zõÂskal cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ.

31

Byl vrchnõÂm radou ZemskeÂho naÂrodnõÂho vyÂboru v Praze. OdvlecÏen byl pocÏaÂtkem cÏervna 1945. V roce 1948 se uÂdajneÏ nachaÂzel v taÂborÏe nedaleko Akmalinska v KazachstaÂnu (patrneÏ v Karlagu). Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. O Karlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 092/01. - Lada-JakusÏevicÏ, Leonid (1898±1981), ing. arch. a socharÏ. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1924. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõÂ technickeÂho v Praze a ve trÏicaÂtyÂch letech byl prÏedsedou Spolku ruskyÂch inzÏenyÂruÊ a technikuÊ v CÏSR (rus. ObsÏcÏestvo russkich inzÏeneÏrov i teÏchnikov v CÏ. S. R.) ± samostatneÂ sekce Spolku cÏeskyÂch inzÏenyÂruÊ a architektuÊ (zkr. SIA). V roce 1933 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Byl odvlecÏen 15. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 4. ukrajinskeÂho frontu a obvineÏn ¹z boje proti soveÏtskeÂ moci a uÂcÏasti v kontrarevolucÏnõÂ organizaciª. 8. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR ¹podle cÏl. 584 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. BeÏhem vyÂkonu trestu byl navõÂc 8. 4. 1947 zvlaÂsÏtnõÂm taÂborovyÂm soudem UzbeckeÂ SSR ¹podle cÏl. 66, odst. 1, trestnõÂho zaÂkonõÂku UzbeckeÂ SSR odsouzen k [dalsÏõÂm] 10 letuÊm odneÏtõÂ svobodyª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 106/01. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 20. zaÂrÏõÂ 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2. SpolecÏneÏ s nim se vraÂtila skupina dalsÏõÂch trÏinaÂcti byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ a vsÏichni byli okamzÏiteÏ znovu zatcÏeni a umõÂsteÏni ve veÏznici v Praze-Ruzyni. PropusÏteÏni na svobodu byli azÏ na zaÂkladeÏ rozhodnutõÂ politickeÂho byra UÂV KSCÏ z 18. kveÏtna 1956 a teprve potom se mohli vraÂtit domuÊ. Viz Â DVPCÏR, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovenAU sku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 532. ObdobneÂ okolnosti provaÂzely naÂvrat do CÏeskoslovenska ing. Alexandra KalosÏi a JUDr. Ivana KovaÂcÏe; viz kap. IX. - Ostrouchov, Venedikt (1893±?1945), ing. arch.

109

Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõÂ technickeÂho v Praze. Pracoval jako architekt a stavitel v rÏadeÏ soukromyÂch firem. Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v Praze-StrasÏnicõÂch 16. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle mõÂneÏnõÂ rodiny zahynul hned v kveÏtnu 1945 v neÏktereÂm z prazÏskyÂch sõÂdel SmeÏrsÏe. Viz VladimõÂr Bystrov, cit. op., s. 157. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ., viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 147/01. - PasÏkovskij, Nikolaj (1897±1970, ing. arch. a vyÂtvarnõÂk. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1921. Absolvoval studia na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze. Byl dlouholetyÂm tajemnõÂkem Spolku ruskyÂch inzÏenyÂruÊ a technikuÊ v CÏSR a aktivnõÂm cÏlenem NTSNP. OdvlecÏen byl 14. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. V roce 1955 se vraÂtil do Prahy, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: PasÏkovskyÂ, Nikolaj. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 153/01. - O NTSNP viz pozn. 20 ke kap. IV., daÂle pozn. 50 ke kap. V. a VladimõÂr Bystrov, Rusko ± Rusko, cit. stat', s. 26n. - Pochitonov, Daniil nebo Daniel (1900±?), ing. arch. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho ucÏenõÂ technickeÂho v Praze. OdvlecÏen byl 18. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38. Zmizel bez stop. PatrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 163/01.

110

32

- Skripnik, Fedor (1899±1953), ing., uÂrÏ. aut. civ. geometr. Od roku 1924 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval Vysokou sÏkolu speciaÂlnõÂch nauk na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze. Pracoval v rÏadeÏ soukromyÂch firem. Od roku 1934 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl v leÂteÏ 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38; spis. GP CÏSFR, 2143/93; 2114/93. 23. 11 1955 oznaÂmil soveÏtskyÂ konzulaÂt v Praze SkripnikoveÏ manzÏelce, zÏe jejõÂ manzÏel prÏed dveÏma lety v SoveÏtskeÂm svazu zemrÏel. O neÏkolik meÏsõÂcuÊ pozdeÏji dostala jeho uÂmrtnõÂ list, vystavenyÂ 27. ledna 1956 a potvrzujõÂcõÂ, zÏe ¹Skripnik Fedor FilippovicÏ zemrÏel 17. XI. 1953 [...] ve veÏku 54 letª v duÊsledku ¹ochabnutõÂ srdecÏnõÂ cÏinnostiª. ZaÂpis o jeho smrti byl proveden 22. prosince 1953 v knize zemrÏelyÂch MagadanskeÂho meÏstskeÂho matricÏnõÂho uÂrÏadu. Viz SvideÏteÏlstvo o smerti (cÏes. Doklad o uÂmrtõÂ), JeCÏ cÏ. 101754, z 27. 1. 1956, v majetku V. Skripnika, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 29. Za ¹vyrÏõÂzenõÂ zÏaÂdostiª o zaslaÂnõÂ uÂmrtnõÂho listu prÏedepsalo cÏeskoslovenskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ panõÂ SkripnikoveÂ ¹spraÂvnõÂ poplatek za vyrÏõÂzenõÂ v cÏaÂstce 30 KcÏsª. Ib., prÏõÂloha. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 195/01. O Magadanu podrobneÏji viz prÏõÂloha. - Jerjomin n. Jerjomyn, Nikolaj n. JaremyÂn, MikulaÂsÏ (1899 ± v ÏsedesaÂtyÂch letech), ing., uÂrÏ. aut. civ. geometr. Od roku 1923 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval Vysokou sÏkolu speciaÂlnõÂch nauk na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze. Pracoval v rÏadeÏ soukromyÂch firem. Od pocÏaÂtku trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 14. 5. 1945. Koncem roku 1947 byl veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Usol'lagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 35; 37 a 38. O Usol'lagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v prosinci 1953. Viz AMV, fond neuv., 319-10-9, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 140.

111

33

34

112

DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 073/01. Klonov, VladimõÂr (1890±?1945), ing. agr. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na VysokeÂ sÏkole zemeÏdeÏlskeÂho a lesnõÂho inzÏenyÂrstvõÂ prÏi CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze. Od roku 1933 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Pracoval jako veÏdeckyÂ pracovnõÂk ZemeÏdeÏlskeÂho uÂstavu uÂcÏetnicko-zpraÂvoveÏdneÂho v Praze. Byl odvlecÏen v cÏervnu 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 34; 37 a 38. Podle neoveÏrÏenyÂch zpraÂv zahynul beÏhem transportu z CÏSR do SSSR, viz AVOBP, fond kartoteÂka Olgy HulõÂnoveÂ: Klonov, VladimõÂr. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏt,ª tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 091/01. - Metelskyj, Roman n. MetelskyÂ, Roman (1896±?). V CÏeskoslovensku zÏil od prvnõÂ poloviny dvacaÂtyÂch let. Byl tajemnõÂkem EvangelickeÂ cõÂrkve metodistickeÂ v Praze. Od trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v cÏervnu 1945. V SSSR byl veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Siblagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38; AMV, fond neuv., 305±624±3. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen ¹na zaÂkladeÏ usnesenõÂ vysÏetrÏovacõÂho odboru NKGB USSRª a ¹prÏedaÂn do Kyjeva do vnitrÏnõÂ veÏznice NKGB USSRª. 6. 9. 1945 byl obvineÏn, zÏe ¹byl cÏlenem antisoveÏtskyÂch nacionalistickyÂch organizacõÂª a 21. 2. 1946 byl vojenskyÂm tribunaÂlem vojsk NKVD KyjevskeÂ oblasti odsouzen ¹podle cÏl, 542 a 5411 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSR k osmi letuÊm v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏeª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 125/01.

Jeho pobyt v Siblagu je potvrzen takeÂ sveÏdectvõÂm spoluveÏzneÏ, kteryÂ se vsÏak vraÂtil ± nechvalneÏ znaÂmeÂho agenta gestapa Nachtmanna. Viz PameÏti Nachtmanna ± gestapaÂka z Prahy, kteryÂ zde byl souzen, s. 25, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce, s. 377. O Siblagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Podle zaÂznamuÊ cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti z roku 1965 se zrÏejmeÏ vraÂtil v polovineÏ padesaÂtyÂch let do CÏeskoslovenska, viz Seznam [281 osob, ktereÂ se zrÏejmeÏ v roce 1955 vraÂtily z internace v SSSR], vypracovanyÂ 2. odd. I. zvl. odb. MV jako podklad pro lustraci ¹v evidenci obyvatelª, AMV, fond neuv., kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 25. - Vinogradov, Ivan (1899±1981), pravoslavnyÂ archimandrita; cõÂrkevnõÂm jmeÂnem Isaakij. Po rÏõÂjnoveÂm prÏevratu v roce 1917 slouzÏil v ruskeÂm vojsku v divizi legendaÂrnõÂho velitele generaÂla DrozdovskeÂho a od dvacaÂtyÂch let puÊsobil v prazÏskeÂ ruskeÂ farnosti pravoslavneÂ cõÂrkve. Byl dlouholetyÂm prÏedsedou PohrÏebnõÂho sdruzÏenõÂ (rus. Uspenskoje bratstvo) v Praze. V kveÏtnu 1945 byl odvlecÏen do SoveÏtskeÂho svazu. ProtozÏe jako kneÏz nemeÏl zÏaÂdnou rodinu, nebyly cÏeskoslovenskeÂ uÂrÏady nikyÂm uveÏdomeÏny o jeho uÂnosu. Po intervenci MoskevskeÂ patriarchie pravoslavneÂ cõÂrkve byl propusÏteÏn z taÂbora a ¹pouzeª prÏikaÂzaÂn k pobytu na urcÏeneÂm mõÂsteÏ v KazachstaÂnu. Tam puÊsobil v mõÂstnõÂ farnosti a zprostrÏedkovaÂval prazÏskyÂm prÏaÂteluÊm, veÏzneÏnyÂm ve zdejsÏõÂch koncentracÏnõÂch taÂborech a pracujõÂcõÂm mimo zoÂnu, põÂsemnyÂ styk s jejich rodinami v CÏeskoslovensku.

113

Kapitola VII. ZaskocÏenõÂ (1945) Reakci cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti na uÂnosy obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny je mozÏneÂ nahlõÂzÏet ze trÏõÂ ruÊznyÂch uÂhluÊ. Bud' vyjdeme z prÏesveÏdcÏenõÂ, zÏe sveÂvolneÂ jednaÂnõÂ soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ vsÏechny zaskocÏilo. ZÏe nikdo nechaÂpal, o co vlastneÏ jde. ZÏe cÏeskoslovenskaÂ spolecÏnost nebyla prÏipravena na soveÏtskou aroganci, neohlõÂzÏejõÂcõÂ se na mezinaÂrodnõÂho praÂvo a na nedotknutelnou suverenitu jineÂ zemeÏ, kteraÂ navõÂc byla smluvneÏ stvrzenyÂm spojencem v boji se spolecÏnyÂm neprÏõÂtelem. ZÏe nikdo netusÏil, jakeÂ duÊsledky pro cÏeskoslovenskeÂ obyvatele kromeÏ poraÂzÏky tohoto spolecÏneÂho neprÏõÂtele bude mõÂt prÏõÂchod soveÏtskeÂ armaÂdy do CÏeskoslovenska. ZÏe nikdo necÏekal, jak toho SoveÏtskyÂ svaz okamzÏiteÏ zacÏne vyuzÏõÂvat pro sveÂ dalsÏõÂ politickeÂ zaÂjmy. ZÏe cÏeskoslovenskaÂ politickaÂ reprezentace byla prÏekvapena tõÂmto strÏetem s podstatou soveÏtskeÂ skutecÏnosti. A zÏe po procitnutõÂ z teÂto politickeÂ slepoty se uzÏ nedalo nic deÏlat. Nebo muÊzÏeme pohlõÂzÏet na chovaÂnõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky jako na bezmocneÂ prÏihlõÂzÏenõÂ fait accompli. ZÏe vnõÂmala soveÏtskou sveÂvoli jako soucÏaÂst excesuÊ provaÂzejõÂcõÂch konec vaÂlky a jako bezprostrÏednõÂ snahu võÂteÏzuÊ o co nejveÏtsÏõÂ politickeÂ zhodnocenõÂ vaÂlecÏneÂho uÂspeÏchu. ZÏe pocit'ovala uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny jako probleÂm, kteryÂ vsÏak nepovazÏovala za mozÏneÂ rÏesÏit vzeprÏenõÂm se SoveÏtskeÂmu svazu, protozÏe tõÂm by mohly byÂt ohrozÏeny dalsÏõÂ dobreÂ vztahy s mocnyÂm spojencem. A zÏe se proto odvazÏovala pouze pragmaticky poukazovat na to, aby se uÂnosy nestaly prÏekaÂzÏkou pro oportunistickeÂ prosoveÏtskeÂ zaÂjmy nasÏõÂ politickeÂ reprezentace. A tedy shledaÂvala jako mensÏõÂ zlo uneseneÂ obeÏtovat. A konecÏneÏ nelze prÏehleÂdnout, zÏe urcÏityÂm skupinaÂm v CÏeskoslovenskeÂ republice akce soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ vyhovovala. Nebot' prÏispõÂvala k likvidaci ideovyÂch odpuÊrcuÊ po115

stupneÏ se prosazujõÂcõÂ celospolecÏenskeÂ levicoveÂ orientace a naÂsledneÂ soveÏtizace povaÂlecÏneÂ cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti. TakzÏe neÏktereÂ politickeÂ sõÂly zneuzÏõÂvajõÂce svuÊj mocenskyÂ vliv dokonce prÏi uÂnosech nasÏich obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu asistovaly nebo z nich teÏzÏily pro upevnÏovaÂnõÂ svyÂch pozic. A tak si na sveÂ prÏisÏel takeÂ politickyÂ hyenismus. * VyÂsledkem pak bylo, zÏe: - nebylo prÏijato zÏaÂdneÂ rozhodnutõÂ, ktereÂ by meÏlo braÂnit sveÂvolneÂmu postupu soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ, narusÏujõÂcõÂmu vyÂsostneÂ uÂzemõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky a zaÂjmy a integritu jejõÂch obcÏanuÊ, - nebylo vysloveno zÏaÂdneÂ zaÂsadnõÂ odmõÂtnutõÂ tohoto porusÏenõÂ mezinaÂrodnõÂho praÂva a suverenity CÏeskoslovenskeÂ republiky, - namõÂsto protestu bylo SoveÏtskeÂmu svazu pouze poukazovaÂno na netakticÏnost akce pro jeho obraz a pro prosazovaÂnõÂ jeho dlouhodobyÂch zaÂmeÏruÊ v CÏeskoslovensku, - vesÏkeraÂ problematika uÂnosuÊ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi orgaÂny byla tak svedena na uÂrovenÏ pouze formaÂlneÏ administrativnõÂho zuÂrÏadovaÂnõÂ, ktereÂ navõÂc bylo staÂle võÂce torpedovaÂno prÏitakaÂnõÂm neÏkteryÂch cÏeskoslovenskyÂch politickyÂch sil soveÏtskeÂ represi, - a pokusy o zõÂskaÂnõÂ informacõÂ od soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ o osudech neÏkteryÂch odvlecÏenyÂch a zÏaÂdosti o jejich propusÏteÏnõÂ byly vesmeÏs neuÂspeÏsÏneÂ pro neskryÂvaneÂ obstrukce ze strany SoveÏtskeÂho svazu. * O tragickeÂ dezorientaci a prosoveÏtskeÂ devoÂtnosti tehdejsÏõÂ cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ reprezentace tvaÂrÏõÂ v tvaÂrÏ soveÏtskeÂ zvuÊli vyÂmluvneÏ vypovõÂdaÂ rÏada dochovanyÂch dokumentuÊ a sveÏdectvõÂ. * JesÏteÏ kdyzÏ 23. kveÏtna 1945 staÂtnõÂ tajemnõÂk ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Vlado Clementis upozornÏoval soveÏtskeÂho velvyslance Valeriana Zorina, zÏe se ¹stavia otaÂzka vydania vsÏetkyÂch 116

cÏeskoslovenskyÂch obcÏanov zaistenyÂch NKVD na Slovenskuª, sÏlo cÏeskoslovenskeÂmu diplomatovi pouze o osoby podezõÂraneÂ ze spolupraÂce s NeÏmci a na zaÂkladeÏ rozhodnutõÂ SlovenskeÂ naÂrodnõÂ rady ¹o potrestanõÂ kolaborantov atd'. stõÂhatelneÂ ,vlastnõÂmi silami`ª1. * Osud jinyÂch odvlecÏenyÂch osob komunistickeÂho staÂtnõÂho tajemnõÂka zpocÏaÂtku zrÏejmeÏ prÏõÂlisÏ nezneklidnÏoval. ZaÂznam z jednaÂnõÂ zaÂstupce ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ na ministerstvu vnitra 30. kveÏtna 1945 sice konstatoval, zÏe ¹ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ byly hlaÂsÏeny prÏõÂpady zatcÏenõÂ [soveÏtskyÂmi orgaÂny] osob cÏsl. staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti i cizincuÊ s prosbou o vysÏetrÏenõÂ, kde se postizÏeneÂ osoby naleÂzajõÂª a podle naÂzoru ministerstva vnitra ¹jedineÏ kompetentnõÂm v teÏchto veÏcech jest ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, ktereÂ se muÊzÏe obraceti na soveÏtskyÂ zastupitelskyÂ uÂrÏad ve formeÏ verbaÂlnõÂch not a podobneÏª, ale pak ¹pan staÂtnõÂ tajemnõÂk dr. V. Clementis rozhodl dne 5. cÏervna 1945, zÏe se v daneÂ veÏci nemaÂ prozatõÂm v ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ nic podnikat; ad acta 14. VII. 1945ª2. NoÂta zaslanaÂ ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ 6. cÏervna 1945 soveÏtskeÂmu velvyslanci a zabyÂvajõÂcõÂ se otaÂzkou zavlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ bohuzÏel zatõÂm nebyla nalezena. PatrneÏ vsÏak obsahovala pouze prÏeklad narÏõÂzenõÂ SlovenskeÂ naÂrodnõÂ rady zmõÂneÏneÂ na prÏedchaÂzejõÂcõÂ schuÊzce se Zorinem.2a * SoucÏasneÏ se na ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ obraÂtil naÂcÏelnõÂk hlavnõÂho sÏtaÂbu cÏeskoslovenskeÂ branneÂ moci div. gen. Bohumil BocÏek: ¹StaÂle se opakujõÂ prÏõÂpady, zÏe na uÂzemõÂ republiky jsou orgaÂny R. A. zatyÂkaÂni a deportovaÂni za hranice cÏeskoslovensÏtõÂ staÂtnõÂ obcÏaneÂ. ProsõÂm o zakrocÏenõÂ u velvyslance SSSR, aby ve smyslu 7. cÏlaÂnku dohody mezi SSSR a CÏSR bylo zajisÏt'ovaÂnõÂ a zatyÂkaÂnõÂ cÏs. staÂtnõÂch obcÏanuÊ zastaveno, a daÂle, aby ti, kdozÏ dosud byli zajisÏteÏni nebo deportovaÂni, byli bez odkladu vydaÂni cÏs. bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm.ª3 117

Ani toto upozorneÏnõÂ se vsÏak zrÏejmeÏ nedocÏkalo zÏaÂdneÂ viditelneÂ odezvy. * AzÏ 24. cÏervence 1945 prÏipomõÂnaÂ Clementis soveÏtskeÂmu velvyslanci Zorinovi ¹znovu a naliehavo (...) vec slovenskyÂch obcÏanov, zaistenyÂch NKVDª4. Tedy staÂle vsÏak pouze SlovaÂkuÊ. * Â nosy ostatnõÂch obcÏanuÊ prÏedstaviteleÂ CÏeskoslovenskeÂ repuU bliky zpocÏaÂtku registrovali pouze okrajoveÏ. A teprve zaÂznam ¹pro p. staÂtnõÂho tajemnõÂka dr. V. Clementiseª ze 6. srpna 1945 obsahuje ¹prÏehled cÏeskoslovenskyÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ zadrzÏenyÂch orgaÂny NKVD na uÂzemõÂ CÏSR, z nichzÏ neÏkterÏõÂ jsou ruskeÂ resp. ukrajinskeÂ naÂrodnostiª se cÏtrnaÂcti jmeÂny. ZaÂznam uzavõÂraÂ doporucÏenõÂ vedoucõÂho oddeÏlenõÂ II/1: ¹Ve vsÏech uvedenyÂch prÏõÂpadech nebyly dosud odeslaÂny zÏaÂdosti na velvyslanectvõÂ SSSR v Praze a povazÏoval bych pane staÂtnõÂ tajemnõÂku vaÂsÏ rozhovor s panem velvyslancem Zorinem v teÏchto prÏõÂpadech za nezbytnyÂ.ª5 U vsÏech osob na seznamu prÏitom byly uvedeny skutecÏnosti jednoznacÏneÏ vyvracejõÂcõÂ eventuaÂlnõÂ podezrÏenõÂ z cÏinuÊ spaÂchanyÂch v souvislosti s druhou sveÏtovou vaÂlkou a neÏmeckou okupacõÂ CÏeskoslovenska; byla prÏitom citovaÂna prohlaÂsÏenõÂ souseduÊ nebo spolupracovnõÂkuÊ prÏes vyjaÂdrÏenõÂ jednotlivyÂch naÂrodnõÂch vyÂboruÊ azÏ po potvrzenõÂ ZemskeÂho velitelstvõÂ SNB nebo vyÂsledky sÏetrÏenõÂ samotnyÂm ministerstvem vnitra. Memorandum, ktereÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ 11. srpna 1945 zaslalo soveÏtskeÂmu velvyslanectvõÂ v Praze, se vsÏak o teÏchto garancõÂch nezminÏovalo a opeÏt jen opatrneÏ zÏaÂdalo: ¹Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ dovoluje si v prÏõÂloze zaslati seznam cÏs. obcÏanuÊ, zajisÏteÏnyÂch orgaÂny RudeÂ armaÂdy, nebo orgaÂny NKVD na uÂzemõÂ CÏSR a dovoluje si pozÏaÂdati velvyslanectvõÂ Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik laskaveÏ zarÏõÂditi u prÏõÂslusÏnyÂch soveÏtskyÂch vojenskyÂch orgaÂnuÊ, aby v seznamu uvedeneÂ osoby byly vydaÂny cÏs. soudnõÂm orgaÂnuÊm ± a nebude-li naÂ118

mitek ze strany soveÏtskyÂch prÏõÂslusÏnyÂch voj. orgaÂnuÊ ± teÂzÏ spolu s obvinÏujõÂcõÂm materiaÂlem, kteryÂ se prÏõÂpadneÏ naleÂzaÂ v dispozici soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ. ZajisÏteÏnõÂ cÏs. obcÏaneÂ budou prÏedaÂni k potrestaÂnõÂ cÏs. naÂrodnõÂm souduÊm, prÏõÂslusÏnyÂm ve veÏci vaÂlecÏnyÂch zlocÏincuÊ, neprÏaÂtel, sÏkuÊdcuÊ a kolaborantuÊ.ª6 * Jako kdyby se diplomacie CÏeskoslovenskeÂ republiky rozhodla alibisticky prÏedstõÂrat, zÏe nepochybuje o nutnosti ¹zajisÏteÏneÂª stõÂhat, jenom by bylo lepsÏõÂ ucÏinit tak vlastnõÂmi cÏeskoslovenskyÂmi soudy. Snad chteÏla vytvorÏit dojem, zÏe nabõÂzõÂ soveÏtskyÂm orgaÂnuÊm mozÏnost vycouvat ze vznikleÂ situace, trÏebazÏe samozrÏejmeÏ byla dobrÏe informovaÂna o tom, zÏe duÊvody, kvuÊli nimzÏ soveÏtskeÂ orgaÂny ¹zadrzÏelyª cÏeskoslovenskeÂ obcÏany, jsou zcela jineÂ. * CÏeskoslovensÏtõÂ prÏedstaviteleÂ totizÏ zrÏejmeÏ jizÏ zacÏõÂnali tusÏit, zÏe SoveÏtskyÂ svaz vuÊbec nenõÂ ochoten vzniklou situaci jakkoliv vysveÏtlovat, cÏi dokonce napravovat, cÏemuzÏ nasveÏdcÏuje vyÂcÏitka v zaÂveÏrecÏneÂm odstavci memoranda: ¹V souvislosti s vyÂsÏe uvedenyÂm dovoluje si ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ prÏipomenout velvyslanectvõÂ SSSR, zÏe v dobeÏ pobytu cÏs. vlaÂdnõÂ delegace v MoskveÏ, v cÏervnu t. r., meÏl o teÂto otaÂzce rozhovor p. J. UrsõÂny, naÂmeÏstek prÏedsedy vlaÂdy CÏSR, s p. J. [spraÂvneÏ maÂ byÂt A.] VysÏinskyÂm, zaÂstupcem naÂrodnõÂho komisarÏe zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR, prÏi neÏmzÏ bylo rÏecÏeno, zÏe rozhodnutõÂ soveÏtskyÂch kompetentnõÂch orgaÂnuÊ bude v dohledneÂ dobeÏ sdeÏleno vlaÂdeÏ CÏSR.ª7 * Na schuÊzce s velvyslancem Zorinem 13. srpna 1945 Clementis probleÂm odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ skutecÏneÏ otevrÏel. Do zaÂznamu potom nadiktoval: ¹Ukazujem mu zaÂznam a pamjatnuju zapisku, tyÂkajuÂcu sa cÏs. obcÏanov, zatknutyÂch orgaÂnmi NKVD, resp. CÏA a odvezenyÂch 119

mimo hranice CÏSR. Ukazujem mu telegramy, zÏiadosti, potvrdenia od orgaÂnov komunistickej strany, naÂrodnyÂch vyÂborov atd'. a upozornÏujem, zÏe vec je uzÏ vel'mi naliehavaÂ a vyvolaÂvaÂ nepokoje najmaÈ na Slovensku, tyÂm viacej, zÏe v mnohyÂch prõÂpadoch sa skutocÏne jednaÂ o zatknutie na zaÂkladeÏ falosÏnyÂch uÂdajov apod. Odpoved': Ako som uzÏ bol niekol'ko razy povedal, nemaÂ smysel robit' intervencie v jednotlivyÂch prõÂpadoch. Vec musõÂ byt' generaÂlne riesÏenaÂ a urgoval som ju niekol'ko razy. Poukazujem na to, zÏe chvaÂlabohu zo Sanoku boli uzÏ mnohõÂ oslobodenõÂ, a to na zaÂklade individuaÂlnyÂch intervenciõÂ jednotlivyÂch rodinnyÂch prõÂslusÏnõÂkov u velitel'a sanockeÂho taÂbora. NehovorõÂm preto, aby som tuto prax zastavoval, naopak som raÂd, zÏe asponÏ v niektoryÂch prõÂpadoch boli nespraÂvnosti korigovaneÂ. Ale vec moÃzÏe byt' likvidovanaÂ len generaÂlnym vydanõÂm vsÏetkyÂch zatknutyÂch cÏs. obcÏanov.ª8 * Postoj Clementise tak zuÊstaÂval nezmeÏneÏnyÂ a pod pojmem ¹cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂª meÏl na zrÏeteli staÂle prÏedevsÏõÂm masu na praÂci do SoveÏtskeÂho svazu deportovanyÂch SlovaÂkuÊ. SoveÏtskyÂ svaz sice postupneÏ propustil nevelkyÂ pocÏet odvlecÏenyÂch obyvatel Slovenska. Ale prÏitom se staÂle snazÏil vytvaÂrÏet zdaÂnõÂ, zÏe jejich zadrzÏenõÂ bylo jen zcela prÏirozenou soucÏaÂstõÂ vaÂlecÏnyÂch opatrÏenõÂ, protozÏe bylo motivovaÂno podezrÏenõÂm ze spolupraÂce za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky s NeÏmci nebo Mad'ary, nebo protisoveÏtskyÂch sabotaÂzÏõÂ9. Tato kauzalita byla jesÏteÏ zduÊraznÏovaÂna spojovaÂnõÂm rÏesÏenõÂ jejich osuduÊ s osudy zajatyÂch SlovaÂkuÊ, kterÏõÂ slouzÏili ve slovenskeÂ, mad'arskeÂ, rumunskeÂ nebo neÏmeckeÂ armaÂdeÏ. Ze soveÏtskeÂho zajateckeÂho taÂbora v Sanoku v Polsku byli tehdy propusÏteÏni praÂveÏ prÏedevsÏõÂm zajatõÂ byÂvalõÂ prÏõÂslusÏnõÂci slovenskeÂ armaÂdy. * Na dalsÏõÂ schuÊzku 22. srpna 1945 prÏisÏel soveÏtskyÂ velvyslanec s ¹teÏsÏõÂnskyÂm jablõÂcÏkemª. Clementis o tom uvedl v zaÂznamu: ¹Vo veci zatknutyÂch CÏechov a SlovaÂkov ako i Ukrajincov bolo Ï uz v Moskve urobeneÂ zaÂsadneÂ rozhodnutie o ich prepustenõÂ, 120

respektive odovzdanõÂ nasÏim orgaÂnom. SuÂ ale nejasneÂ urcÏiteÂ body a vyzÏiadal si [Zorin] presnejsÏiu informaÂciu o kategoÂriach tyÂch, ktorõÂ majuÂ byt' prepustenõÂ, cÏo mi po dojdenõÂ oznaÂmõÂ.ª10 O neÏkolik dnuÊ pozdeÏji soveÏtskeÂ velvyslanectvõÂ pak sdeÏlilo noÂtou ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zÏe budou propusÏteÏni vsÏichni slovensÏtõÂ zajatci10a. Tento slib nikdy vsÏak nebyl splneÏn a zajatõÂ vojaÂci byÂvaleÂ SlovenskeÂ republiky se vraceli domuÊ jesÏteÏ rÏadu let, nebo dokonce navzÏdy neÏkde v soveÏtskyÂch taÂborech zmizeli. ZÏaÂdneÂ ¹zaÂsadnõÂ rozhodnutõÂª Moskvy s nejveÏtsÏõÂ pravdeÏpodobnostõÂ tehdy vuÊbec neexistovalo a velvyslanec pouze blufoval. * Â nosy, ktereÂ byly viditelneÏ motivovaÂny politickyÂmi zaÂjmy SoU veÏtskeÂho svazu, ponechaÂvali cÏeskoslovensÏtõÂ prÏedstaviteleÂ zpocÏaÂtku zcela bez komentaÂrÏe. NeÏktereÂ politickeÂ sõÂly tyto soveÏtskeÂ zaÂjmy zjevneÏ sdõÂlely a nebyly prÏõÂlisÏ nakloneÏny intervenovaÂnõÂ ve prospeÏch odvlecÏenyÂch. SnazÏily se, aby k intervencõÂm bylo prÏistupovaÂno selektivneÏ azÏ podle politickeÂho uÂsudku ministerstva vnitra11. * NaprÏõÂklad byl ¹spolecÏnyÂmi silamiª ministerstva vnitra a ministerstva naÂrodnõÂ obrany zamõÂtnuto intervenovat ve prospeÏch armaÂdnõÂho generaÂla Sergeje VojcechovskeÂho12. * SoveÏtskyÂ svaz se vsÏak stejneÏ nehodlal zabyÂvat zÏaÂdnyÂmi intervencemi. * 18. zaÂrÏõÂ 1945 ulozÏil Clementis radiogramem cÏeskoslovenskeÂmu chargeÂ d'affaires v MoskveÏ Jaroslavu HnõÂzdovi: ¹Intervenuje dl'a mozÏnosti u VysÏinskeÂho za okamzÏiteÂ prepustenie vsÏetkyÂch nasÏich obcÏanov, SlovaÂkov i CÏechov, zaistenyÂch orgaÂnmi NKVD a odvedenyÂch mimo uÂzemia republiky. V tejto 121

zaÂlezÏitosti intervenoval uzÏ UrsõÂny u VysÏinskeÂho za naÂsÏho pobytu v Moskve, predtyÂm a odvtedy asponÏ raz tyÂzÏdenne som urgoval vybavenie u Zorina. Pred niekol'kyÂmi tyÂzÏdnÏami informoval ma Zorin, zÏe uzÏ bolo rozhodnuteÂ zaistenyÂch prepustit'. Napriek tomu sa dodnes tak nestalo (...). Vysvetli VysÏinskeÂmu, zÏe situaÂcia je politicky neudrzÏatelnaÂ, nakolÂko sa na Slovensku vie, zÏe vel'ka cÏiast' tyÂchto zaistenyÂch suÂ osoby nevinneÂ, ba suÂ medzi mimi osvedcÏenõÂ komunisti, partyzaÂni, vojaci (...). Tato situaÂcia sa na Slovensku zneuzÏõÂva podvratnyÂmi zÏivlami pre znevazÏovanie autority vlaÂdy (...). Agituje sa tiezÏ voÃcÏi mne osobne rozsÏirovanõÂm spraÂv, zÏe zadrzÏujem prepustenie zaistenyÂch, lebo je medzi nimi aj mnoho prõÂslusÏnõÂkov strany demokratickej.ª13 23. zaÂrÏõÂ 1945 oznaÂmilo velvyslanectvõÂ v depesÏi do Prahy: ¹(...) HnõÂzdo provedl intervenci u zaÂst. kom. zahranicÏõÂ VysÏinskeÂho ve veÏci propusÏteÏnõÂ na svobodu zatcÏenyÂch sveÂho cÏasu cÏs. obcÏanuÊ. VysÏinskij slõÂbil zakrocÏit o okamzÏiteÂ propusÏteÏnõÂ, ale zÏaÂdal jmennyÂ seznam. VelvyslanectvõÂ zÏaÂdaÂ okamzÏiteÂ zaslaÂnõÂ tohoto seznamu s prÏõÂslusÏnyÂmi osobnõÂmi daty.ª14 Seznamy prÏedaneÂ soveÏtskeÂmu velvyslanci Zorinovi prÏed võÂce nezÏ meÏsõÂcem jako kdyby nikdy neexistovaly. * 26. zaÂrÏõÂ 1945 Clementis o rozhovoru cÏeskoslovenskeÂho chargeÂ d'affaires s VysÏinskyÂm informoval Zorina. * A protozÏe byl zrÏejmeÏ tõÂsneÏn SlovaÂky, okamzÏiteÏ 29. zaÂrÏõÂ 1945 tlumocÏil Zorinovy a VysÏinskeÂho sliby sboru poveÏrÏencuÊ v BratislaveÏ. NaprÏed se ohradil, zÏe jizÏ od KosÏic se neustaÂle snazÏõÂ urgovat propusÏteÏnõÂ ¹vsÏech cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, zajisÏteÏnyÂch orgaÂny NKVDª, a pak sdeÏloval, zÏe ¹asi prÏed meÏsõÂcem byl informovaÂn Zorinem, zÏe dosÏlo k zaÂsadnõÂmu rozhodnutõÂ o propusÏteÏnõÂ vsÏech zajisÏteÏnyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. KdyzÏ ale nedosÏly konkreÂtnõÂ zpraÂvy, ani Zorin je neobdrzÏel v podrobnostech, chargeÂ d'affaires v MoskveÏ osobneÏ intervenoval u VysÏinskeÂho. Ten se opeÏt kladneÏ vyjaÂdrÏil k teÂto samozrÏejmeÂ zÏaÂdosti, ale vyzÏaÂdal si od 122

naÂs seznam zajisÏteÏnyÂch. PoveÏrÏil jsem proto prÏõÂslusÏneÂ oddeÏlenõÂ, aby ze seznamuÊ zaslanyÂch mi ze Slovenska a obsahujõÂcõÂch prÏiblizÏneÏ 6000 jmen, byli vybraÂni obcÏaneÂ slovenskeÂ a cÏeskeÂ naÂrodnosti a tento seznam v nejblizÏsÏõÂch dnech odesÏlu naÂrodnõÂmu komisarÏi VysÏinskeÂmu.ª15 VsÏechno vsÏak nasveÏdcÏuje tomu, zÏe prvnõÂ seznamy byly lidoveÂmu komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR prÏedaÂny nikoliv v ¹nejblizÏsÏõÂch dnechª, ale azÏ mnohem pozdeÏji. * JednostrannyÂ prÏõÂstup komunistickeÂho staÂtnõÂho tajemnõÂka k rÏesÏenõÂ vznikleÂ situace, preferujõÂcõÂ obeÏti soveÏtskeÂ zvuÊle ze Slovenska prÏed ostatnõÂmi odvlecÏenyÂmi cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany, se pokusil obejõÂt lidoveckyÂ naÂmeÏstek prÏedsedy vlaÂdy mons. Jan SÏraÂmek. OpakovaneÏ se obraÂtil na ministerstvo naÂrodnõÂ obrany, oddeÏlenõÂ hlavnõÂho sÏtaÂbu pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, se zÏaÂdostõÂ o propusÏteÏnõÂ byÂvaleÂho cÏeskoslovenskeÂho prÏedsedy zemskeÂ vlaÂdy autonomnõÂ PodkarpatskeÂ Rusi Avgustyna VolosÏyna a sÏtaÂbnõÂho kapitaÂn cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy Nikolaje Petrova, o nichzÏ se doveÏdeÏl, zÏe jsou spolu s dalsÏõÂmi cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany zadrzÏovaÂni ve veÏznici v polskeÂ RatiborÏi. * Ve VojenskeÂm historickeÂm archivu je dochovaÂn dopis SÏraÂmkova sekretariaÂtu z 4. rÏõÂjna 194516 se zjevneÏ prÏilozÏenyÂm seznamem, obsahujõÂcõÂm kromeÏ jmen sÏtaÂbnõÂho kapitaÂna Nikolaje Petrova a o kousek nõÂzÏ Avgustyna VolosÏyna uÂdaje o dalsÏõÂch 55 osobaÂch, prÏevaÂzÏneÏ zrÏejmeÏ Rusech a UkrajincõÂch a jen neÏkolika maÂlo CÏesÏõÂch a SlovaÂcõÂch, vesmeÏs s bydlisÏteÏm v ruÊznyÂch meÏstech CÏeskoslovenskeÂ republiky, o nichzÏ se podle vsÏeho prÏedpoklaÂdalo, zÏe jsou rovneÏzÏ veÏzneÏni v RatiborÏi17. Seznam byl tehdy pravdeÏpodobneÏ porÏõÂzen podle informacõÂ zõÂskanyÂch od neÏkolika desõÂtek v RatiborÏi veÏzneÏnyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kteryÂm se koncem leÂta 1945 podarÏilo vraÂtit domuÊ18. * 123

NaÂcÏelnõÂk hlavnõÂho sÏtaÂbu diviznõÂ generaÂl BocÏek sice okamzÏiteÏ 10. rÏõÂjna 1945 poslal soveÏtskeÂmu marsÏaÂlovi ZÏukovovi telegram, zÏe ¹podle dostupnyÂch informacõÂ v RatiborÏi (Slezsko) je veÏzneÏno Rudou armaÂdou asi 50 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, mezi nimizÏ jsou naprÏõÂklad dr. VolosÏyn Avgustyn, sÏtaÂbnõÂ kapitaÂn Petrov Nikolaj, prof. Kopeckij Platon a dalsÏõÂ osoby, ktereÂ jako cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ podleÂhajõÂ cÏeskoslovenskeÂ jurisdikciª a zÏaÂdal o ¹provedenõÂ opatrÏenõÂ k urychleneÂmu prÏedaÂnõÂ teÏchto osob cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊmª19. TehdejsÏõÂ nejvysÏsÏõÂ soveÏtskyÂ vojenskyÂ prÏedstavitel v EvropeÏ vsÏak podle vsÏeho ani neodpoveÏdeÏl.20 * 12. rÏõÂjna 1945 se trageÂdiõÂ odvlecÏenyÂch zabyÂvala vlaÂda21. OpeÏt vsÏak zjevneÏ prÏedevsÏõÂm na naleÂhaÂnõÂ slovenskyÂch politikuÊ. ZaÂpis z jednaÂnõÂ je prÏõÂlisÏ vyÂmluvnyÂ: ¹I. PropusÏteÏnõÂ osob zajisÏteÏnyÂch soveÏtskyÂmi orgaÂny NaÂmeÏstek J. UrsõÂny poukazuje na to, zÏe podle dochaÂzejõÂcõÂch zpraÂv propousÏteÏjõÂ soveÏtskaÂ mõÂsta mad'arskeÂ a polskeÂ zajatce a zajisÏteÏneÂ osoby ve veÏtsÏõÂch pocÏtech, kdezÏto o CÏesÏõÂch a SlovaÂcõÂch nelze tvrditi toteÂzÏ. Jde hlavneÏ o osoby slovenskeÂ naÂrodnosti, ktereÂ byly zajaty nebo zajisÏteÏny. Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ by meÏlo toto propusÏteÏnõÂ urgovati naleÂhaveÏ, nebot' dosud nezõÂskalo zÏaÂdnyÂch konkreÂtnõÂch zpraÂv. StaÂtnõÂ tajemnõÂk dr. V. Clementis konstatuje, zÏe je nutno rozlisÏovati mezi civilnõÂmi osobami a vaÂlecÏnyÂmi zajatci. Pokud jde o civilnõÂ osoby, intervenuje se jizÏ od kosÏickeÂ doby a jizÏ tam odevzdal velvyslanci Zorinovi seznam asi 5300 osob, z nichzÏ asi 2500 byli SlovaÂci. Od teÂ doby se urguje odpoveÏd' neÏkdy azÏ cÏtyrÏikraÂt tyÂdneÏ. NaÂmeÏstek J. UrsõÂny saÂm prÏednesl veÏc takeÂ kdysi lidoveÂmu komisarÏi VysÏinskeÂmu22 a od teÂ doby dosÏlo nejmeÂneÏ k 20 urgencõÂm. SoveÏty daly zaÂsadnõÂ souhlas k uvolneÏnõÂ a zÏaÂdaly prÏedlozÏenõÂ seznamuÊ. Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ prÏedlozÏilo tyto seznamy, ktereÂ dostalo jednak od ruÊz124

nyÂch delegacõÂ, jednak od StaÂtnõÂ bezpecÏnosti. SoveÏty prÏislõÂbily nynõÂ, zÏe z jednotlivyÂch taÂboruÊ vyberou CÏechy a SlovaÂky a zÏe je uvolnõÂ. PrÏi svyÂch intervencõÂch poukazuje MZV na to, zÏe nenõÂ daÂn praÂvnõÂ podklad pro zajisÏteÏnõÂ. Pokud jde o vojenskeÂ osoby, dostal staÂtnõÂ tajemnõÂk asi prÏed 6 tyÂdny od velvyslance Zorina zpraÂvu, zÏe se z vaÂlecÏnyÂch zajateckyÂch taÂboruÊ vybõÂrajõÂ CÏesÏi a SlovaÂci, kterÏõÂ slouzÏili v mad'arskeÂ nebo rumunskeÂ armaÂdeÏ, pokud jsou cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany, a uvolnÏujõÂ se. (...) MinisterskyÂ prÏedseda Zd. Fierlinger souhlasõÂ s tõÂm, zÏe se tato veÏc musõÂ urychliti. Pokud ovsÏem jde o osoby internovaneÂ v SoveÏtskeÂm svazu, zavinily tento stav samy potud, zÏe prÏi cÏistce, kteraÂ byla kdysi provedena jesÏteÏ prÏed ustavenõÂm vlaÂdy v KosÏicõÂch, bud' neobstaÂly prÏi zkousÏce, nebo samy z ruÊznyÂch duÊvoduÊ nechteÏly byÂt zarÏazeny do cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy.23 StaÂtnõÂ tajemnõÂk J. Lichner zduÊraznÏuje, zÏe nejde o tyto osoby, nyÂbrzÏ o civilnõÂ obyvatelstvo, ktereÂ bylo zajisÏteÏno a odvezeno za bojuÊ na Slovensku, a zejmeÂna o celeÂ pracovnõÂ skupiny SlovaÂkuÊ z mad'arskyÂch pracovnõÂch taÂboruÊ. VlaÂda cÏinõÂ poteÂ toto I. UsnesenõÂ: VlaÂda uklaÂdaÂ ministru zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a staÂtnõÂmu tajemnõÂku v MZV23a, aby vsÏemozÏneÏ puÊsobili k brzkeÂmu propusÏteÏnõÂ SlovaÂkuÊ a CÏechuÊ, kterÏõÂ jsou dosud internovaÂni v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech, zejmeÂna pokud jde o osoby civilnõÂ, internovaneÂ za bojuÊ na Slovensku, a o SlovaÂky, kterÏõÂ tvorÏili pracovnõÂ skupiny v ruÊznyÂch mad'arskyÂch pracovnõÂch taÂborech. O vyÂsledku svyÂch intervencõÂ necht' ministr a staÂtnõÂ tajemnõÂk podajõÂ vlaÂdeÏ co nejdrÏõÂve zpraÂvu.ª24 Clementisovo tvrzenõÂ, zÏe jizÏ za ¹kosÏickeÂ dobyª prÏedal soveÏtskeÂmu velvyslanci seznam võÂce nezÏ peÏti tisõÂc odvlecÏenyÂch, nevyhlõÂzÏõÂ prÏõÂlisÏ pravdeÏpodobneÏ. CÏeskoslovenskaÂ vlaÂda tehdy puÊsobila v KosÏicõÂch jen meÏsõÂc25 a nemeÏla ani potrÏebneÂ administrativnõÂ prostrÏedky a ani cÏas na vypracovaÂnõÂ takto obsÏõÂrneÂho dokumentu. OstatneÏ zÏaÂdnyÂ takovyÂ seznam z teÂto doby dosud nebyl nalezen a vypadaÂ to spõÂsÏ na Clementisovo blufovaÂnõÂ majõÂcõÂ uklidnit slovenskeÂ nekomunistickeÂ cÏleny vlaÂdy.26 Clementis informoval soveÏtskeÂho velvyslance Zorina o unesenõÂ vlaÂdy azÏ po deseti dnech. Do zaÂznamu o schuÊzce 23. rÏõÂjna 1945 potom uvedl: ¹III. Informujem, zÏe sa vlaÂda i formaÂlne usnesla znovu 125

a naliehavo urgovat' prepustenie zatknutyÂch CÏechov a SlovaÂkov, a znovu poukazujem na politickeÂ pozadie veci. Z. hovorõÂ, zÏe napriek jeho depesÏiam a odoslaniu soznamov nedostaÂvaÂ odpoved'.ª27 V duchu usnesenõÂ vlaÂdy dal Clementis 2. listopadu 1945 jesÏteÏ pokyn poslat cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci v MoskveÏ JirÏõÂmu HoraÂkovi telegram, aby v lidoveÂm komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR ¹urgoval 1) propusÏteÏnõÂ internovanyÂch CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ a 2) prÏesteÏhovaÂnõÂ [do CÏeskoslovenska] volynÏskyÂch CÏechuÊª27a. UsnesenõÂ vlaÂdy bylo pravdeÏpodobneÏ sdeÏleno soveÏtskeÂmu velvyslanci 3. listopadu 1945 rovneÏzÏ noÂtou28. * VzaÂpeÏtõÂ nato se na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ zrodil naÂvrh noÂty shrnujõÂcõÂ situaci a pozÏadujõÂcõÂ od SoveÏtskeÂho svazu urychleneÂ zaÂsadnõÂ rÏesÏenõÂ. ZaÂveÏr naÂvrhu noÂty byl sklicÏujõÂcõÂ: ¹NenõÂ daÂle pochybnostõÂ, zÏe nerÏesÏenõÂm teÂto vaÂzÏneÂ otaÂzky, hluboce zasahujõÂcõÂ do zÏivota velkeÂho pocÏtu cÏs. rodin, dostaÂvaÂ se võÂtaneÂho materiaÂlu skrytyÂm reakcÏnõÂm, protidemokratickyÂm a protisoveÏtskyÂm zÏivluÊm, ktereÂ, vyuzÏõÂvajõÂcõÂ pochopitelneÂho roztrpcÏenõÂ obcÏanuÊ k zatcÏenyÂm blõÂzkyÂch, pokousÏejõÂ se rozvõÂjeti skrytou propagandu jak proti RudeÂ armaÂdeÏ a sov. staÂtu, tak proti demokratickeÂ linii politiky cÏs. vlaÂdy, poukazujõÂce na jejõÂ zdaÂnlivou neschopnost prÏesveÏdcÏiti soveÏtskou vlaÂdu o nutnosti uspokojiveÂho rÏesÏenõÂ teÂto otaÂzky. CÏs. uÂrÏady mohou jen teÏzÏko cÏeliti trvaleÂmu uÂcÏinku teÂto propagandy poukazem na to, zÏe se soveÏtskyÂmi uÂrÏady o veÏci jednajõÂ a doufajõÂ ve zdaÂrnyÂ vyÂsledek jednaÂnõÂ. Vzhledem k vsÏemu, co bylo rÏesÏeno vyÂsÏe, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ prosõÂ snazÏneÏ velvyslanectvõÂ, aby znovu vylozÏilo sveÂ vlaÂdeÏ zaÂvazÏnost teÂto otaÂzky pro cÏs. vlaÂdu a jejõÂho brzkeÂho a uspokojiveÂho rÏesÏenõÂ.ª MaÂlokteryÂ dokument vypovõÂdaÂ tak vyÂmluvneÏ o tragickeÂ bezvyÂchodnosti prosoveÏtskeÂ orientace CÏeskoslovenska po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce. NezbyÂvalo nezÏ SoveÏtskyÂ svaz ¹snazÏneÏ prositª. Clementis vsÏak naÂvrh noÂty neschvaÂlil a rukou ministerskeÂho uÂrÏednõÂka je na konceptu prÏipsaÂno: ¹Vzhledem k rozhodnutõÂ p. staÂt. tajemnõÂka (...) zatõÂm AAª.29 126

* PoukazovaÂnõÂ na mozÏneÂ ohrozÏenõÂ soveÏtskyÂch politickyÂch zaÂjmuÊ v CÏeskoslovensku v duÊsledku neprÏõÂzniveÂho ohlasu, kteryÂ zvuÊle soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ vzbuzovala v cÏeskoslovenskeÂ verÏejnosti, na prÏedstavitele SoveÏtskeÂho svazu nijak vsÏak nepuÊsobilo. SoveÏtskaÂ totalitnõÂ politika si nikdy nelaÂmala hlavu negativnõÂm dopadem svyÂch silovyÂch rozhodnutõÂ a odpor prÏekonaÂvala jednodusÏe jesÏteÏ veÏtsÏõÂmi represemi. SoveÏtskyÂ svaz vzÏdy chteÏl byÂt prÏedevsÏõÂm obaÂvanyÂm a celyÂ systeÂm soveÏtskeÂ spolecÏnosti se udrzÏoval praÂveÏ neustaÂlyÂm zastrasÏovaÂnõÂm a potõÂraÂnõÂm neprÏaÂtel vsÏude kolem, bez ohledu na verÏejneÂ mõÂneÏnõÂ. NaÂrÏek cÏeskoslovenskyÂch komunistuÊ nad ohrozÏenõÂm jejich plaÂnuÊ prÏõÂlisÏ necitlivyÂmi soveÏtskyÂmi represemi proto nepochybneÏ vyvolaÂval u soveÏtskyÂch politikuÊ jen pobavenyÂ uÂsmeÏv. * 12. listopadu 1945 prÏedal cÏeskoslovenskyÂ velvyslanec naÂmeÏstkovi soveÏtskeÂho lidoveÂho komisarÏe zahranicÏnõÂch veÏcõÂ VysÏinskeÂmu aide-meÂmoire s prÏipojenyÂmi seznamy ¹cÏs. obcÏanuÊ, internovanyÂch soveÏtskyÂmi orgaÂny na uÂzemõÂ CÏSRª, obsahujõÂcõÂmi 1967 jmen ¹z vyÂchodnõÂho a strÏednõÂho Slovenska,ª daÂle seznam osob z cÏeskyÂch zemõÂ, a konecÏneÏ seznam 29 RusuÊ, zrÏejmeÏ rovneÏzÏ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ30. PocÏty obcÏanuÊ jednotlivyÂch naÂrodnostõÂ samozrÏejmeÏ nezahrnovaly vsÏechny odvlecÏeneÂ, ale patrneÏ sÏlo pouze o osoby, ktereÂ si ministerstvo vnitra zatõÂm stacÏilo proveÏrÏit a nenasÏlo proti nõÂm nic, cÏõÂm by mohlo intervencõÂm v jejich prospeÏch zamezit31. VysÏinskij prÏijal cÏeskoslovenskeÂ aide-meÂmoire a opeÏt se nic nedeÏlo.

127

1 2

2a

3

4

5

6

7 8

9

128

CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 35±36. AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 26. NasÏe uÂvaha o pravdeÏpodobneÂm obsahu noÂty vychaÂzõÂ jednak z cÏasoveÂ souvislosti a jednak ze skutecÏnosti, zÏe zÏaÂdneÂ naÂsledujõÂcõÂ jednaÂnõÂ ani dokument se o noÂteÏ nezminÏuje, a proto nejspõÂsÏ meÏla pouze technickyÂ charakter a nebyla duÊlezÏitaÂ. Jedinou zmõÂnku o nõÂ obsahuje naÂvrh noÂty z 5. listopadu 1945; o teÂ podrobneÏji viz daÂle v textu. AMZV, TO SSSR 1945±1959, obycÏ. kr. 37 sl., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 1. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 100. O neÏkolik dnuÊ pozdeÏji ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ jesÏteÏ pozÏaÂdalo o prÏesÏetrÏenõÂ zadrzÏenõÂ soveÏtskou armaÂdou asi 1000 obyvatel HlucÏõÂnska, internovanyÂch v OsveÏtimi a RatiborÏi, avsÏak kvuÊli tehdejsÏõÂmu specificky problematickeÂmu politickeÂmu postavenõÂ obyvatel Slezska se daÂl o tom zrÏejmeÏ nejednalo. AMZV, fond GS-A 1945±1954, kr. 187, fasc. 149, cit. in CÏSR a SSSR 1945± 1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 101. AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 3. Memorandum ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky z 11. 8. 1945, zaslaneÂ velvyslanectvõÂ Svazu soveÏtskyÂch socialistickyÂch republik v Praze, AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 4. Ib. AMZV, fond GS-A 1945±1954, kr. 187, verbaÂlnõÂ noty. RovneÏzÏ ZaÂznam o rozhovoru staÂtnõÂho tajemnõÂka V. Clementise se soveÏtskyÂm velvyslancem V. Zorinem z 13. 8. 1945, in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 109. O Sanoku podrobneÏji viz prÏõÂloha. NaprÏõÂklad podle Petra JusÏcÏaÂka zaÂjem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ o izolovaÂnõÂ ¹protagonistov, spolupracovnõÂkov a pomahacÏov fasÏistickeÂho rezÏimu,ª acÏkoliv meÏl ¹vojenskuÂ logiku, postupujuÂca armaÂda potrebovala mat' krytaÂ chrbaÂt,ª zpuÊsob, jak to deÏlala, prÏekracÏoval vsÏak ¹vsÏetky hranice zdraveÂho rozumuª. ProtozÏe logika NKVD zneÏla ¹sÏtaÂtnyÂ zamestnanec rovnaÂ sa fasÏistickyÂ predstavitel'ª, a ¹to uzÏ bol dostatocÏnyÂ doÃvod na zatknutie a odvlecÏenieª, bez ohledu na to, zda ¹sÏlo o colnõÂka, zÏandaÂra, sudcu, zÏeleznicÏiara ... cÏi

10 10a

dotycÏnyÂ praÂve vykonaÂval svoju sluzÏbu v zamestnanõÂ alebo odpocÏõÂval domaª. Viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 69. PozoruhodnyÂ je naÂzor Ladislava BoroneÏ, podle neÏhozÏ byly deportace SlovaÂkuÊ do SoveÏtskeÂho svazu dohodnuty Smlouvou o prÏaÂtelstvõÂ, vzaÂjemneÂ pomoci a povaÂlecÏneÂ spolupraÂci mezi CÏSR a SSSR z 12. 12. 1943: ¹Nik na Slovensku vtedy nevedel a dodnes mnohõÂ pochybujuÂ, lebo zaÂznam z rokovania a tajnaÂ dolozÏka Dohody oficiaÂlne zverejneneÂ neboli, zÏe Dohoda, na pozÏiadavku Eduarda BenesÏa vyslovenuÂ vocÏi partnerovi rokovania ViacÏeslavovi Molotovovi, vtedajsÏiemu ministrovi zahranicÏnyÂch vecõÂ ZSSR, s tichyÂm suÂhlasom komunistickyÂch emigrantov zÏijuÂcich v Moskve, mala aj tajnuÂ dolozÏku o potrestanõÂ SlovaÂkov! Za to, zÏe sa SlovaÂci zbavili asponÏ na paÂr rokov prazÏskej vlaÂdy, zato, zÏe 6. novembra 1938 v ZÏiline vyhlaÂsili autonoÂmiu Slovenska a zato, zÏe 14. marca 1939 odhlasoval SlovenskyÂ snem vznik Slovenskej republiky. MozÏno len zopakovat', zÏe urcÏiteÂ pochybnosti o tomto tajnom dohovore BenesÏa s Molotovom pretrvaÂvajuÂ. Ale je neodsÏkriepitel'nou skutocÏnost'ou, zÏe po prechode frontu zacÏali na uÂzemõÂ Slovenska bezpecÏnostneÂ orgaÂny politickej policie ZSSR zatyÂkat' roÃzne osoby a deportovat' ich do gulagov ZSSR. Nie je doposial' znaÂme, kto vydal bezpecÏnostnyÂm orgaÂnom ZSSR rozkaz na takuÂto cÏinnost' a, samozrejme, nie je znaÂme ani to, akyÂ bol obsah tohoto rozkazu. Ale NKVD nemohla na Slovensku, suÂcÏasti obnoveneÂho v podstate unitaÂrneÂho CÏeskoslovenska, uskutocÏnÏovat' akciu deportaÂcii bez prõÂslusÏneÂho rozkazu, a rozkaz nemohl byt' vydanyÂ bez predchaÂdzajuÂceÂho dohovoru vysokyÂch zmluvnyÂch straÂn, t. j. zaÂstupcov CÏSR a ZSSR. ToboÃzÏ, ked' suverenita obnoveneÂho CÏeskoslovenska bola garantovanaÂ vsÏetkyÂmi võÂt'aznyÂmi mocnost'ami.ª Podle BoroneÏ duÊkazem tajneÂ dohody BenesÏe a Molotova o ¹potrestanõÂ SlovaÂkovª deportacemi je kromeÏ jineÂho rovneÏzÏ skutecÏnost, zÏe ¹v CÏesku sa akcia deportaÂciõÂ do gulagov ZSSR neuskutocÏnilaª. Tento krajneÏ spekulativnõÂ nacionalistickyÂ naÂzor postraÂdajõÂcõÂ elementaÂrnõÂ pochopenõÂ tehdy probõÂhajõÂcõÂch mezinaÂrodnõÂch i naÂrodnõÂch politickyÂch procesuÊ by nestaÂl za povsÏimnutõÂ, kdyby nebyl uverÏejneÏn v roce 2001 v autoritativnõÂm sbornõÂku ZlocÏiny komunizmu na Slovensku a kdyby navõÂc jeho autor nebyl v letech 1991±1998 rÏeditelem sekce rehabilitace a odsÏkodnÏovaÂnõÂ Ministerstva spravedlnosti SlovenskeÂ republiky. Viz Ladislav BoronÏ, cit. op., s. 339±340 a 350±360. JusÏcÏaÂk naopak tento naÂzor odmõÂtaÂ: ¹VyÂklad o ,BenesÏovej pomste` by vel'mi zjednodusÏoval vzt'ah Stalina k oslobodenyÂm sÏtaÂtom. A nielen to. TakyÂto vyÂklad by s neuveritel'nou l'ahkost'ou zmensÏoval vinu komunistickeÂho rezÏimu importovaneÂho zo ZSSR za vyÂdatnej pomoci Gottwalda a jeho komunistickej strany. (...) OdvlecÏenie se netyÂkalo vyslovene SlovaÂkov, ako by to radi videli proticÏesky naladenõÂ publicisti.ª Viz Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 287±289. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 114±115. NoÂta zatõÂm nebyla nalezena. Je vsÏak zmõÂneÏna v zaÂznamu cÏeskoslovenskeÂ

129

11 12

130

delegace pro likvidaci vaÂlecÏnyÂch sÏkod z konce ledna nebo zacÏaÂtku uÂnora 1946 o dosavadnõÂch jednaÂnõÂch o zadrzÏovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v internacÏnõÂch taÂborech nebo na jinyÂch mõÂstech v SSSR. Viz AMZV, fond GSA 1945±1954, obal 6238 ± Zajatci, cÏj. sine, kr. 207, kopie, a cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 188. Ministrem vnitra byl komunista VaÂclav Nosek a veÏtsÏina vedoucõÂch funkcionaÂrÏuÊ ministerstva byli rovneÏzÏ komunisteÂ nebo agenti soveÏtskeÂ bezpecÏnosti. 17. 9. 1945 se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ dotaÂzalo ministerstva vnitra a ministerstva naÂrodnõÂ obrany: ¹K ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ obraÂtila se põÂ. Sofie NavarovovaÂ, druzÏka byÂv. generaÂla cÏs. armaÂdy Sergeje N. VojcechovskeÂho, zatcÏeneÂho dne 12. kveÏtna t. r. a deportovaneÂho na neznaÂmeÂ mõÂsto orgaÂny RudeÂ armaÂdy, se zÏaÂdostõÂ o intervenci u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ o jeho propusÏteÏnõÂ. Vzhledem k vyÂznacÏnosti osoby gen. VojcechovskeÂho, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ prosõÂ o sdeÏlenõÂ, jevõÂ-li se podobnaÂ intervence z hlediska tamnõÂho ministerstva zÏaÂdoucõÂ.ª Viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945 k. 68 cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 411. OdpoveÏd' ministerstva vnitra z 9. 10. 1945 byla strucÏnaÂ: ¹(...) ministerstvo vnitra (...) nepoklaÂdaÂ intervenci ve veÏci zatcÏenõÂ byÂv. gen. S. N. VojcechovskeÂho za zÏaÂdoucõÂ.ª Viz AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 22, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 366. PruÊbeÏh projednaÂvaÂnõÂ zÏaÂdosti ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ na ministerstvu naÂrodnõÂ obrany muÊzÏeme sledovat v dochovaneÂm spisu ¹veÏc: gen. S. N. VojcechovskyÂ, zatcÏenyÂ RA ± intervenceª. Jsou v neÏm obsazÏena stanoviska jednotlivyÂch odboruÊ. ¹Hl. spr. OBZ: (...) SdeÏluji, zÏe intervence ze strany HS OBZ u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ o jeho propusÏteÏnõÂ nenõÂ zÏaÂdoucõÂ.ª PodepsaÂn ¹NaÂcÏ. HS OBZ: pplk. Reicin. ¹KancelaÂrÏ ministra naÂrodnõÂ obrany: Pkm nemaÂ zaÂjmu na intervenci.ª PodepsaÂn ¹PrÏednosta politickeÂho kabinetu ministraª a necÏitelnyÂ podpis. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami , MNO/1945 k. 70, cÏ. 14.570, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 410. ¹VyjaÂdrÏenõÂ hl. sÏt../1. oddeÏlenõÂ (...): SouhlasõÂm plneÏ se stanoviskem naÂcÏelnõÂka HSOBZ, posuzuje-li se otaÂzka zaÂkroku prÏõÂsneÏ z hlediska politickeÂho. NicmeÂneÏ prosõÂm, aby prÏi konecÏneÂm rozhodovaÂnõÂ bylo panu naÂcÏelnõÂku hl. sÏtaÂbu daÂno na uvaÂzÏenõÂ i stanovisko lidskeÂ a moraÂlnõÂho zaÂvazku, pak-li prÏihlõÂzÏõÂme ke spojitosti s nasÏim zÏivotem prÏedmnichovskyÂm a k zaÂvazkuÊm z toho vyplyÂvajõÂcõÂm. (...) ChaÂpu, zÏe politickeÂ stanovisko gen. VojcechovskeÂho ± pokud jde o veÏci ruskeÂ ± je vaÂzÏnou prÏekaÂzÏkou pro to, aby na intervencÏnõÂ zaÂkrok byla

13

14

15

16

17

18

polozÏena politickaÂ vaÂha. AvsÏak z hlediska lidskeÂho a vsÏeobecneÏ nasÏeho dala by se snad veÏc rÏesÏit formou prÏõÂmluvy a vysveÏtlenõÂm nasÏeho hlediska. KonecÏneÏ jde jizÏ o stareÂho muzÏe, jenzÏ jizÏ nebude verÏejneÏ cÏinnyÂ (konecÏneÏ i to by bylo lze zajistit) a snad i urcÏitaÂ generoÂznost v tomto prÏõÂpadeÏ by meÏla vliv jak na jmenovaneÂho, tak i na mnoheÂ.ª PodepsaÂn ¹PrÏednosta 1. oddeÏlenõÂ hlav. sÏtaÂbu plk. gsÏt. VaÂclav VlcÏekª. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami , MNO/1945 k. 68 , cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 412. Nakonec ministerstvo naÂrodnõÂ obrany 16. 11. 1945 odpoveÏdeÏlo na dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ doslova trÏemi veÏtami: ¹VeÏc: Gen. S. N. VojcechovskyÂ, zatcÏenyÂ R. A. ± intervence. Na VasÏe cÏj. 30.118 / II ± 1/45 ze 17. IX. 1945: MNO neshledaÂvaÂ dnesÏnõÂ dobu vhodnou k intervenci. Z rozkazu naÂcÏelnõÂka hl. sÏtaÂbu: PrÏednosta oddeÏlenõÂ pro styk se spoj. armaÂdami plk. R. Kokrda.ª Viz AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 36, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 366. PodrobneÏji o VojcechovskeÂm viz v kapitole V. AMZV, fond GS/67, inv. cÏ. neuv., cÏ. j. Kb/676/45, a opis AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 5. AMZV, fond GS/67, inv. cÏ. neuv., cÏ. j. 1694/45, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 264. AMZV, fond GS/67, inv. cÏ. neuv., cÏ. j. Kb/783/45, a opis AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 6. VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 70, cÏ. 14.798, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 413. VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 414. O taÂborÏe v RatiborÏi rovneÏzÏ viz v kap. VIII a v prÏõÂloze. - Vracely se vesmeÏs osoby, ktereÂ podle vsÏeho byly zadrzÏeny soveÏtskou bez-

131

pecÏnostõÂ neplaÂnovaneÏ a nejspõÂsÏ z popudu neÏjakeÂho domaÂcõÂho udavacÏe. A protozÏe k zadrzÏenõÂ nedosÏlo na zaÂkladeÏ patrneÏ tehdy obligatornõÂho konkreÂtnõÂho rozhodnutõÂ vysÏsÏõÂch funkcionaÂrÏuÊ SMEÏRSÏ, vznikaly komplikace, nebot' bez prÏõÂslusÏneÂho ¹spisuª nemohl byÂt zadrzÏenyÂ zarÏazen do transportu do SoveÏtskeÂho svazu. TakzÏe vysÏetrÏovatel nejspõÂsÏ byl ochoten neÏkdy maÂvnout rukou a radeÏji volil propusÏteÏnõÂ. OvsÏem rozhodnutõÂ vysÏetrÏovatele jesÏteÏ neznamenalo okamzÏityÂ naÂvrat. Olga KelcÏevskaÂ (?±?) a jejõÂ bratr Georgij (?±?), deÏti byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, byli oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 4. ukrajinskeÂho frontu zadrzÏeni 26. kveÏtna 1945. Po odvlecÏenõÂ z Prahy do RatiborÏe jizÏ za tyÂden 2. cÏervna 1945 vysÏetrÏovatel spraÂvy SmeÏrsÏe teÂhozÏ frontu jejich ¹veÏc odlozÏilª. Ale do CÏeskoslovenska se oba mladõÂ lideÂ spolu s ostatnõÂmi propusÏteÏnyÂmi z RatiborÏe vraÂtili azÏ teprve pocÏaÂtkem zaÂrÏõÂ. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 085/01 a akt cÏ. 086/01. Â daj o dobeÏ naÂvratu sourozencuÊ KelcÏevskyÂch sdeÏlili VyÂboru ¹Oni byli U prvnõÂª pameÏtnõÂci. Repatriaci propusÏteÏnyÂch zpaÂtky do CÏeskoslovenska ¹provaÂdeÏl orgaÂn OblastnõÂ uÂrÏadovny staÂtnõÂ bezpecÏnosti v Mor. OstraveÏ, a to jen na zaÂkladeÏ osobnõÂ intervence s prÏõÂslusÏnyÂmi veliteli internacÏnõÂch taÂboruÊ, se kteryÂmi byl ve stykuª. Viz AMZV, inv. cÏ. neuv. , MV cÏ. Z/I-3651-15/4-46-10, MZV 71719/II-1/46, dosÏlo 25.4.1946, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 549. DomneÏnky o propousÏteÏnõÂ zadrzÏenyÂch z RatiborÏe za jejich slib budoucõÂ spolupraÂce se soveÏtskou bezpecÏnostõÂ nebo nasÏõÂ jizÏ tehdy prosoveÏtskyÂmi a komunistickyÂmi silami ovlaÂdaneÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ zatõÂm nebyly zkoumaÂny, a proto ani potvrzeny, nebo vyvraÂceny. ZrÏejmeÏ ze zpraÂv teÏchto navraÂtilcuÊ sestavenyÂ seznam 57 osob, uÂdajneÏ veÏzneÏnyÂch v RatiborÏi, byl vsÏak nepochybneÏ cõÂlenou soveÏtskou dezinformaci. VeÏtsÏina v seznamu uvedenyÂch osob byla totizÏ v RatiborÏi veÏzneÏna jen kraÂtce a jizÏ daÂvno byla odtransportovaÂna do SoveÏtskeÂho svazu. NeÏkterÏõÂ odvlecÏenõÂ byli dokonce jizÏ odsouzeni a prÏemõÂsteÏni k vyÂkonu trestu do urcÏeneÂho koncentracÏnõÂho taÂbora; naprÏõÂklad ing. Ivan MochnacÏov byl odsouzen hned v cÏervenci 1945 a uzÏ daÂvno odtransportovaÂn do Norillagu. - MochnacÏov, Ivan (1897±1960), ing. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v Bulharsku a v roce 1923 trvale prÏesõÂdlil do Prahy. Absolvoval studium na CÏeskeÂm vysokeÂm ucÏenõÂ technickeÂm v Praze a od roku 1939 byl majitelem konstrukcÏnõÂ kancelaÂrÏe. Od roku 1933 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem.

132

19

OdvlecÏen byl ze sveÂho bytu v PruÊhonicõÂch u Prahy 24. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle jizÏ shora zmõÂneÏnyÂch uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly v roce 1995 prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl obvineÏn ¹z boje proti RudeÂ armaÂdeÏ v letech 1918±1920 a z cÏlenstvõÂ v kontrarevolucÏnõÂ organizaciª a jizÏ 22. 7. 1945 odsouzen vojenskyÂm tribunaÂlem 1. gardoveÂ vyÂsadkoveÂ divize na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 2 a v Angarlagu. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 129/01. O Osoblagu cÏ. 2 a Angarlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se MochnacÏov vraÂtil v roce 1955. Viz AMV, inv. cÏ. neuv., 2772±242±244, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 58. - JinõÂ ze seznamu zase cÏekali na svuÊj osud jizÏ v LefortovskeÂ veÏznici v MoskveÏ; naprÏõÂklad byÂvalõÂ podkarpatorusÏtõÂ politici Mykola Dolynay, Stepan KlocÏurak nebo Jurij Perevuznyk. PodrobneÏji viz kap. VI a tam rovneÏzÏ pozn. 68. - ByÂvalyÂ prÏedseda zemskeÂ vlaÂdy autonomnõÂ PodkarpatskeÂ Rusi Augustyn VolosÏyn byl tehdy dokonce jizÏ cÏtvrt roku mrtev. PodrobneÏji viz kap. VI a tam rovneÏzÏ pozn. 64 a 69. - VHA: MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, kr. 68, cÏ. 12.027, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 415. - O Augustynu VolosÏynovi podrobneÏji viz kap. IV. - O MikulaÂsÏi Petrovovi podrobneÏji viz kap. V. - Kopeckij, Platon (1892±1982), historik a filolog. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl v kveÏtnu 1945. Viz Spis. GP CÏSFR, cÏõÂs. neuv. Do Prahy se vraÂtil uÂdajneÏ po deseti letech. PameÏtnõÂci vsÏak uvaÂdeÏjõÂ jizÏ rok 1947. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Platona KopeckeÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ

133

20

134

republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 093/01. - Nebyl to prvnõÂ BocÏkuÊv pokus vyuzÏõÂt sluzÏebnõÂch kontaktuÊ se soveÏtskyÂmi armaÂdnõÂmi prÏedstaviteli pro intervenci ve prospeÏch zadrzÏenyÂch. NaprÏõÂklad 21. srpna 1945 na zaÂkladeÏ ministerstvem vnitra tlumocÏeneÂ zÏaÂdosti Presidia ministerstva dopravy poslal tehdejsÏõÂmu naÂcÏelnõÂkovi sÏtaÂbu 5. [soveÏtskeÂ] armaÂdy generaÂlporucÏõÂkovi Malandinovi telegram se zÏaÂdostõÂ o urychleneÂ vysÏetrÏenõÂ ve veÏci Nikolaje ZeleneÂho, viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027. Intervence bohuzÏel zuÊstala bez ohlasu. - ZelenyÂ, Nikolaj (1898 ± pocÏ. 60. let), ing., dr., doc. CÏeskyÂ reemigrant z Ruska po roce 1917. Byl vrchnõÂm ministerskyÂm komisarÏem na ministerstvu dopravy. PatrÏil mezi vyÂznamneÂ cÏeskoslovenskeÂ odbornõÂky mostnõÂho stavitelstvõÂ. OdvlecÏen byl 20. kveÏtna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil po deseti letech. Viz AMV, 305±582±2, inv. cÏõÂs. neuv., a spis. GP CÏSFR, 2147/9. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Nikolaje ZeleneÂho soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 131/01. - 24. srpna 1945 zjevneÏ rovneÏzÏ z BocÏkovy iniciativy naÂcÏelnõÂk sÏtaÂbu 1. cÏeskoslovenskeÂ samostatneÂ tankoveÂ brigaÂdy vyslal do RatiborÏe stycÏneÂho duÊstojnõÂka, kteryÂ meÏl zprostrÏedkovat osvobozenõÂ a prÏevezenõÂ zpaÂtky do CÏeskoslovenska armaÂdnõÂho generaÂla VojcechovskeÂho. DuÊstojnõÂk navsÏtõÂvil velitele soveÏtskeÂ posaÂdky a velitele polnõÂ veÏznice, kterÏõÂ mu vsÏak samozrÏejmeÏ sdeÏlili, zÏe generaÂl ¹se tam nenachaÂzõÂª. NaÂcÏelnõÂk sÏtaÂbu brigaÂdy proto navrhoval, zÏe ¹bylo by zaÂhodno vysÏetrÏiti, u ktereÂho frontu byl [generaÂl] zajisÏteÏn a pak prÏes stycÏneÂho duÊstojnõÂka RA prÏi MNO vyrÏõÂdit zaÂlezÏitostª. PatrneÏ vsÏak, aby BocÏek jesÏteÏ daÂl neusiloval o zaÂchranu VojcechovskeÂho, zuÊstal telegram naÂcÏelnõÂka sÏtaÂbu brigaÂdy se zpraÂvou o neuÂspeÏchu vyslaneÂho duÊstojnõÂka ukryt v psacõÂm stole prÏednosty oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, kde byl nalezen azÏ prÏi likvidaci oddeÏlenõÂ 15. cÏervence 1946. Viz cit. dok. v pozn. 13 ke kap. V. - TentyÂzÏ prÏednosta pozdeÏji podepsal sdeÏlenõÂ ministerstva naÂrodnõÂ obrany ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zÏe ¹MNO neshledaÂvaÂ dnesÏnõÂ dobu vhodnou k intervenci [ve prospeÏch VojcechovskeÂho]ª. Viz cit. dok. v pozn. 12 - 4. zaÂrÏõÂ 1945 intervenoval generaÂl BocÏek u Malandina, tehdy jizÏ naÂcÏelnõÂka sÏtaÂbu StrÏednõÂ skupiny [soveÏtskyÂch] vojsk, za sÏtaÂbnõÂho kapitaÂna cÏeskosloven-

21

22 23

skeÂ armaÂdy Nikolaje Petrova, viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 68, cÏ. 12.027. Ani tato intervence nebyla vsÏak uÂspeÏsÏnaÂ. - O Nikolaji Petrovovi podrobneÏji viz kap. V. - 4. rÏõÂjna 1945 se BocÏek na zÏaÂdost Velitelstva leteckeÂ oblasti 4 a UÂrÏadu prÏedsednictva SlovenskeÂ naÂrodnõÂ rady obraÂtil opeÏt na Malandina, nynõÂ jizÏ generaÂlplukovnõÂka, s intervencõÂ ve prospeÏch ing. Konstantina StopljanskeÂho. SoucÏasneÏ pozÏaÂdal vojenskeÂho prokuraÂtora 5. gardoveÂ [soveÏtskeÂ] armaÂdy o urychlenõÂ vysÏetrÏovaÂnõÂ StopljanskeÂho, viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 66, cÏ. 788, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 401 a 402. - Konstantin Stopljanskij (?±?), ing. V CÏeskoslovensku zÏil od dvacaÂtyÂch let. MeÏl cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Byl odbornõÂkem na stavbu letisÏt' a naposledy pracoval jako odborovyÂ rada a prÏednosta stavebnõÂho oddeÏlenõÂ PoveÏrÏenectva SlovenskeÂ naÂrodnõÂ rady pro dopravu a verÏejneÂ praÂce, odbor VII. ± letectvo v BratislaveÏ. V dobeÏ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõÂ odesÏel do BanskeÂ Bystrice a bojoval proti neÏmeckeÂ armaÂdeÏ. ZadrzÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny byl opakovaneÏ: poprveÂ v cÏervnu 1945 a po neÏkolika dnech propusÏteÏn a podruheÂ 21. srpna 1945. Viz VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 67, cÏ. 1050, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 399, a VHA, fond MNO ± hlavnõÂ sÏtaÂb ± oddeÏlenõÂ pro styk se spojeneckyÂmi armaÂdami, MNO/1945, k. 66, cÏ. 788, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 400. VyÂsledek teÂto intervence neznaÂme. VlaÂda na situaci vzniklou sveÂvolnyÂm postupem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ reagovala jizÏ na sveÂm zasedaÂnõÂ 5. zaÂrÏõÂ 1945, kdy poveÏrÏila ministra naÂrodnõÂ obrany LudvõÂka Svobodu a Clementise, aby na nadchaÂzejõÂcõÂm jednaÂnõÂ s marsÏaÂlem KoneÏvem projednali i propusÏteÏnõÂ zadrzÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. V zaÂznamu ze schuÊzky, konaneÂ 10. zaÂrÏõÂ 1945 v KoneÏvoveÏ sÏtaÂbu v rakouskeÂm Badenu, nenõÂ vsÏak o projednaÂvaÂnõÂ teÂto otaÂzky zÏaÂdnaÂ zmõÂnka. Viz CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 129±131. Viz pozn. 7. - Fierlingerova poznaÂmka prÏipomõÂnala osudy mnoha byÂvalyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy a dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ koncem trÏicaÂtyÂch a pocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let po neÏmeckeÂ okupaci CÏeskoslovenska

135

23a 24 25

26

27 27a 28

29

136

uprchli do SSSR a ocitli se v soveÏtskyÂch ¹filtracÏnõÂchª taÂborech. ProtozÏe se vsÏak odmõÂtali prÏipojit ke vznikajõÂcõÂ cÏeskoslovenskeÂ jednotce tehdejsÏõÂho plukovnõÂka Svobody nebo nesouhlasili s neÏkteryÂmi veliteli-komunisty, byli prÏedaÂvaÂni soveÏtskyÂm orgaÂnuÊm a posõÂlaÂnõÂ do beÏzÏnyÂch taÂboruÊ nucenyÂch pracõÂ. O osobnõÂm podõÂlu vzÏdy prosoveÏtsky orientovaneÂho ZdenÏka Fierlingera na likvidaci ¹nepohodlnyÂchª krajanuÊ vydal podrobneÂ sveÏdectvõÂ ve svyÂch vzpomõÂnkaÂch FrantisÏek PolaÂk. - PolaÂk, FrantisÏek (1889±1971), JUDr. JizÏ za 1. sveÏtoveÂ vaÂlky prÏõÂslusÏnõÂk CÏeskoslovenskeÂho vojska na Rusi stejneÏ jako Fierlinger a Svoboda .V roce 1939 po neÏmeckeÂ okupaci CÏeskoslovenska odesÏel do Polska a vstoupil do cÏeskoslovenskeÂ vojenskeÂ jednotky v KrakoveÏ. Po rozdeÏlenõÂ Polska mezi NeÏmecko a SoveÏtskyÂ svaz upadl do soveÏtskeÂho zajetõÂ a vzaÂpeÏtõÂ na to byl zatcÏen NKVD a odsouzen za uÂdajneÂ pronaÂsledovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch komunistuÊ v zajateckeÂm taÂborÏe a za protisoveÏtskou cÏinnost na osm let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. V roce 1942 byl propusÏteÏn a poslaÂn k formujõÂcõÂ se cÏeskoslovenskeÂ vojenskeÂ jednotce v SSSR. Byl ustanoven prÏedsedou jejõÂho vojenskeÂho soudu. Koncem teÂhozÏ roku byl vsÏak z iniciativy plukovnõÂka Svobody a Fierlingera znovu zatcÏen a odsouzen za boj proti bolsÏevikuÊm v dobeÏ sveÂho puÊsobenõÂ v CÏeskoslovenskeÂm vojsku na Rusi a za protisoveÏtskou cÏinnost na dalsÏõÂch peÏt let v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1948 a teÂhozÏ roku odesÏel do exilu. Od roku 1951 zÏil v USA. Viz FrantisÏek PolaÂk, Cestou ze soveÏtskeÂho koncentraÂku, New York 1959, a ib., Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõÂ otroci, New York, 1962. MZV je tradicÏnõÂ zkr. ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 136±137. ¹KosÏickou dobouª je mõÂneÏno obdobõÂ, kdy se vlaÂda, vzniklaÂ 28. brÏezna 1945 v MoskveÏ na zaÂkladeÏ dohody zaÂstupcuÊ londyÂnskeÂho a moskevskeÂho cÏeskoslovenskeÂ exilu, prÏemõÂstila 4. dubna 1945 jizÏ na osvobozeneÂ uÂzemõÂ vyÂchodnõÂho Slovenska do KosÏic. NaÂsledujõÂcõÂho dne byl v KosÏicõÂch vyhlaÂsÏen program prvnõÂ vlaÂdy NaÂrodnõÂ fronty (znaÂmyÂ jako ¹kosÏickyÂ [vlaÂdnõÂ] programª) a vyÂchodoslovenskaÂ metropole se stala docÏasnyÂm sõÂdlem prezidenta a vlaÂdy. 10. kveÏtna 1945 vlaÂda prÏesõÂdlila do Prahy. JaÂn UrsõÂny a JaÂn Lichner byli prÏedstaviteli DemokratickeÂ strany. Ze shora citovaneÂho Clementisova telegramu z 29. zaÂrÏõÂ 1945 Sboru poveÏrÏencuÊ v BratislaveÏ navõÂc vyplyÂvaÂ, zÏe ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ meÏlo sice od ruÊznyÂch slovenskyÂch orgaÂnuÊ seznamy, obsahujõÂcõÂ prÏiblizÏneÏ uvaÂdeÏnyÂ pocÏet odvlecÏenyÂch, ale centraÂlnõÂ seznam meÏl byÂt teprve zpracovaÂn. CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 142. AMZV, inv. cÏõÂs. neuv., cÏ. j. Kb 1133/45. NoÂta zatõÂm nebyla nalezena a jedinou zmõÂnku o nõÂ obsahuje naÂvrh noÂty z 5. listopadu 1945; o teÂ podrobneÏji viz daÂle v textu. NasÏe uÂvaha o pravdeÏpodobneÂm obsahu noÂty vychaÂzõÂ jednak z cÏasoveÂ souvislosti a jednak ze skutecÏnosti, zÏe zÏaÂdneÂ naÂsledujõÂcõÂ jednaÂnõÂ ani dokument se o noÂteÏ nezminÏuje, a proto nejspõÂsÏ meÏla pouze technickyÂ charakter a nebyla duÊlezÏitaÂ. NaÂvrh noÂty je datovaÂn 5. 11. 1945. ZaÂznam o rozhodnutõÂ staÂtnõÂho tajemnõÂka

30 31

dr. V. Clementise je ze 14. 11. 1946. Viz AMZV, TO SSSR 1945±1955, kr. 36, fasc. 43, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 7. Podle sdeÏlenõÂ V. Moulise v dopisu redakci tyÂdenõÂku Reflex z 28. 2. 1991 ulozÏeno v AMZV SSSR; v CÏR zatõÂm nenalezeno. PrÏedaÂnõÂ seznamuÊ se odrazilo rovneÏzÏ v odpoveÏdõÂch uÂstrÏednõÂch uÂrÏaduÊ na zÏaÂdosti rodin o paÂtraÂnõÂ po odvlecÏenyÂch. JesÏteÏ prÏed koncem roku 1945 se v teÏchto odpoveÏdõÂ zacÏalo objevovat v ruÊznyÂch obmeÏnaÂch ujisÏteÏnõÂ, zÏe odvlecÏenyÂ ¹byl ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ pojat do seznamu cÏs. obcÏanuÊ, o jejichzÏ propusÏteÏnõÂ bylo jizÏ zakrocÏeno u soveÏtskeÂho velvyslanectvõÂ a u zahranicÏnõÂho komisariaÂtu v MoskveÏª. Cit. podle dopisu ministerstva vnitra HeleneÏ OstrouchovoveÂ z 15. 12. 1945. V majetku rodiny, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 342, a dalsÏõÂch dopisuÊ. Pochybnosti o uÂcÏinnosti intervence si uÂrÏady samozrÏejmeÏ ponechaÂvaly pro sebe.

137

Kapitola VIII. Bezradnost a prÏedstõÂraÂnõÂ (1946±1948) BohuzÏel CÏeskoslovensko se nikdy neodhodlalo prÏõÂmo poukaÂzat na rozpor soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch akcõÂ s mezinaÂrodnõÂm praÂvem a zaÂsadou nezaÂvislosti a suverenity staÂtuÊ. Jen vyÂjimecÏneÏ se pokousÏelo upozornÏovat na kolizi soveÏtskeÂho pocÏõÂnaÂnõÂ s dohodou z 8. dubna 1944. VsÏichni jako kdyby se uÂzkostliveÏ braÂnili otevrÏeneÏ oznacÏit postup soveÏtskyÂch komand za neprÏõÂpustneÂ posÏlapaÂnõÂ lidskyÂch a obcÏanskyÂch praÂv cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, o nehumaÂnnosti ani nemluveÏ. V citovanyÂch jednaÂnõÂch a dokumentech namõÂsto toho, aby chraÂnilo zaÂjmy svyÂch obcÏanuÊ prÏed soveÏtskou zvuÊlõÂ, se CÏeskoslovensko naopak snazÏilo servilneÏ poukazovat pouze na ohrozÏenõÂ, ktereÂ by cÏinnost soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ mohla prÏedstavovat pro pozice cÏeskoslovenskyÂch prosoveÏtskyÂch politickyÂch sil. Vrcholem tohoto oportunismu bylo pak tvrzenõÂ, zÏe odvlecÏenõÂm muzÏuÊ ± zÏiviteluÊ rodin uÂdajneÏ vznikl ¹sociaÂlnõÂ probleÂmª.1 RovneÏzÏ telegram, kteryÂ 4. ledna 1946 poslal ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Jan Masaryk cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci v MoskveÏ, uklaÂdal nasÏemu zaÂstupci, aby argumentoval obdobneÏ: ¹Urguj definitivnõÂ odpoveÏd' ve veÏci propusÏteÏnõÂ zatcÏenyÂch cÏs. obcÏanuÊ a vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ cÏeskeÂ a slovenskeÂ naÂrodnosti. ZduÊrazni prÏi tom, zÏe mezi zatcÏenyÂmi je mnoho demokratickyÂch a pokrokovyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ se zuÂcÏastnili odboje, podporovali partyzaÂny atd. a byli zatcÏeni bud' omylem, nebo na zaÂkladeÏ falesÏneÂho udaÂnõÂ z osobnõÂch nebo zisÏtnyÂch duÊvoduÊ. Faktu, zÏe neÏkolik tisõÂc obcÏanuÊ ze vsÏech vrstev obyvatelstva bylo Rudou armaÂdou zatcÏeno a vyvezeno za hranice a zÏe opeÏtovneÂ intervence u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ zuÊstaly bez uÂcÏinku, je zneuzÏõÂvaÂno politickou reakcõÂ k protisoveÏtskeÂ a protivlaÂdnõÂ propagandeÏ. SoucÏasneÏ vznikl novyÂ sociaÂlnõÂ probleÂm, jezÏto neÏkolik tisõÂc rodin zuÊstalo bez zÏivitele. Podej zpraÂvu. Masaryk.ª2

139

* Masaryk probleÂm cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ odvlecÏenyÂch do SoveÏtskeÂho svazu dosud zrÏejmeÏ ponechaÂval na starosti Clementisovi, mozÏnaÂ blaÂhoveÏ spoleÂhaje na to, zÏe komunistovi bude soveÏtskaÂ strana spõÂsÏ ochotna naslouchat2a. RozhodnutõÂ poslat telegram velvyslanci do Moskvy bylo proto patrneÏ reakcõÂ na novou vlnu dopisuÊ, v nichzÏ rodiny odvlecÏenyÂch, vyuzÏõÂvajõÂce atmosfeÂry prvnõÂch mõÂrovyÂch vaÂnocÏnõÂch svaÂtkuÊ a naÂstupu prvnõÂho noveÂho roku po vaÂlce, opeÏtovneÏ prÏipomõÂnaly tragickeÂ osudy svyÂch blõÂzkyÂch a prosily vrcholneÂ staÂtnõÂ instituce a jejich prÏedstavitele, aby jim je pomohli naleÂzt a vraÂtit domuÊ. Ale protozÏe neÏktereÂ veÏty v telegramu ocÏividneÏ vychaÂzely cÏasto azÏ doslova z naÂvrhu noÂty, kteryÂ prÏed neÏkolika tyÂdny staÂtnõÂ tajemnõÂk odmõÂtl, je takeÂ mozÏneÂ, zÏe sÏlo o iniciativu pouze pracovnõÂkuÊ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, kterÏõÂ povazÏovali dosavadnõÂ ClementisuÊv postup za maÂlo energickyÂ.3 * OpakujõÂcõÂ se naleÂhaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch diplomatuÊ donutilo SoveÏtskyÂ svaz vyprodukovat vlastnõÂ ¹inventuruª cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v soveÏtskyÂch taÂborech. PocÏty uvaÂdeÏneÂ v jednotlivyÂch hlaÂsÏenõÂch byly vsÏak nesourodeÂ a neposkytovaly naprosto zÏaÂdnyÂ souhrnnyÂ prÏehled. NaprÏõÂklad zpraÂva o stavu vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ ± cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, nachaÂzejõÂcõÂch se v taÂborech NKVD a zvlaÂsÏtnõÂch nemocnicõÂch k 14. 1. 1946, vypracovanaÂ zrÏejmeÏ pro domo soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ, uvaÂdeÏla 13 575 osob. Z toho 9520 CÏechuÊ a kromeÏ nich 2945 SlovaÂkuÊ a 1110 RusõÂnuÊ. Z toho meÏlo byÂt jizÏ urcÏeno pro odjezd od vlasti 7112 CÏechuÊ spolu s 2744 SlovaÂky a 1386 RusõÂny a 2333 osob meÏlo zuÊstat v taÂborech k dalsÏõÂ proveÏrce naÂrodnosti.4 V noÂteÏ zaslaneÂ naÂsledneÏ cÏeskoslovenskeÂmu ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ byly vsÏak uvedeny uÂplneÏ jineÂ pocÏty. V internacÏnõÂch taÂborech bylo pryÂ zjisÏteÏno 1232 osob cÏeskeÂ a slovenskeÂ naÂrodnosti, z nichzÏ 492 bylo jizÏ uÂdajneÏ propusÏteÏno, 237 meÏlo byÂt propusÏteÏno v dohledneÂ dobeÏ a 513 meÏlo byÂt postaveno prÏed soveÏtskeÂ soudy.5 VzaÂjemnaÂ nesrovnalost uÂdajuÊ a ocÏividneÂ rozpory se skutecÏnyÂm 140

stavem naÂs vsÏak nesmõÂ zmaÂst. Nebot' sÏlo pouze o dõÂlcÏõÂ ± a jesÏteÏ navõÂc neuÂplneÂ ± prÏehledy vyÂhradneÏ z taÂboruÊ vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internacÏnõÂch taÂboruÊ a tõÂm paÂdem zcela chybeÏly pocÏty ze soveÏtskyÂch veÏznic a naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ GULAG. Podle uÂdajuÊ z roku 1947 byly tehdy v SoveÏtskeÂm svazu 203 zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ a 127 zvlaÂsÏtnõÂch nemocnic, ktereÂ spadaly pod HlavnõÂ spraÂvu pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch. SõÂt' GULAG byla samostatnaÂ a zahrnovala tehdy vlastnõÂch 69 naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ (taÂborovyÂch komplexuÊ), 7 zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ se zostrÏenyÂm rezÏimem, 518 naÂpravneÏpracovnõÂch koloniõÂ a 55 tranzitnõÂch veÏznic. KromeÏ toho existovaly stovky dalsÏõÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ rÏõÂzenyÂch osmi specializovanyÂmi hlavnõÂmi spraÂvami. JinaÂ zvlaÂsÏtnõÂ spraÂva rÏõÂdila 495 veÏznic a kaÂznic6. ¹ZjisÏteÏnõÂª soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ z roku 1946 se vsÏak o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech v taÂborech a veÏznicõÂch GULAG a v dalsÏõÂch taÂborovyÂch strukturaÂch ocÏividneÏ nezminÏovala. A dokumentovala tõÂm pramalou ochotu SoveÏtskeÂho svazu serioÂzneÏ vyhoveÏt cÏeskoslovenskyÂm zÏaÂdostem. * LecÏ komunisticÏtõÂ uÂrÏednõÂci z Clementisova okolõÂ soveÏtskaÂ tvrzenõÂ ochotneÏ prÏijali za svaÂ. Dokladem toho byl naprÏõÂklad dopis Clementisova osobnõÂho tajemnõÂka MilosÏe Krna odpovõÂdajõÂcõÂ 18. ledna 1946 ministrovi NeÏmcovi na jeho zrÏejmeÏ opakovanou zÏaÂdost o zakrocÏenõÂ u soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ ve prospeÏch odvlecÏeneÂho ing. Fedora Skripnika: ¹Ohl'adom ing. F. Skripnika, ktoryÂ bol zaistenyÂ ruskyÂmi orgaÂnmi, oznamujem VaÂm, zÏe je dohoda so sovietskyÂmi uÂradmi o prepustenõÂ vsÏetkyÂch cÏeskoslovenskyÂch sÏtaÂtnyÂch prislusÏnõÂkov zo zajateckyÂch taÂborov v Rusku. SkutocÏne sa tieto aj vracajuÂ do vlasti. AvsÏak pre nedostatok dopravnyÂch prostriedkov sa vsÏetci dosial' esÏteÏ nemohli vraÂtit'.ª7 Z dopisu jasneÏ vyplyÂvaÂ, zÏe Krno veÏdeÏl, za jakyÂch okolnosti byl ing. Skripnik odvlecÏen do SoveÏtskeÂho svazu a zÏe se proto nedalo ocÏekaÂvat jeho osvobozenõÂ spolecÏneÏ s propusÏteÏnõÂm vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ, prÏesto vsÏak beze studu papousÏkoval soveÏtskeÂ ¹slibyª a prÏedstõÂral blõÂzkeÂ rÏesÏenõÂ. O puÊl stoletõÂ pozdeÏji se to snazÏil 141

vysveÏtlit autorovi knihy OdvlecÏenõÂ tõÂm, zÏe pryÂ tehdy ¹cÏs. orgaÂny vedeli o pracovnyÂch taÂboroch iba ako o zajateckyÂchª8. V roce 2001 Krno zaÂrovenÏ tvrdil: ¹Rokovanie v otaÂzke internovanyÂch sa niesli v duchu rovnopraÂvneho postavenia partnerov. Ked' sa nasÏe vel'vyslanectvo dozvedelo o niekom, obraÂtilo sa na MZV ZSSSR, vaÈcÏsÏinou bola jeho zÏiadost' prijataÂ.ª9 PrÏijataÂ neznamenalo vsÏak vyslysÏenaÂ10. * V zaÂznamu cÏeskoslovenskeÂ delegace pro likvidaci vaÂlecÏnyÂch sÏkod z konce ledna nebo spõÂsÏ ze zacÏaÂtku uÂnora 1946 byl stav jednaÂnõÂ o odvlecÏenyÂch popsaÂn realisticÏteÏji: ¹Na uÂzemõÂ SSSR je azÏ dosud znacÏnyÂ pocÏet cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, zejmeÂna slovenskeÂ naÂrodnosti, a to bud' v internacÏnõÂch taÂborech, anebo jinde [sic!], bez mozÏnosti volneÂho naÂvratu do CÏeskoslovenskeÂ republiky. Tyto obcÏany lze zhruba deÏliti do 2 kategoriõÂ: 1. VaÂlecÏnõÂ zajatci, tj. SlovaÂci, kterÏõÂ padli do zajetõÂ RudeÂ armaÂdy jako prÏõÂslusÏnõÂci byÂvaleÂ slovenskeÂ nebo mad'arskeÂ armaÂdy. K nim byla prÏipojena rÏada cÏeskoslovenskyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ mobilizovanyÂch NeÏmci nebo Mad'ary do pracovnõÂch oddõÂluÊ na frontu, kterÏõÂ byli prÏi postupu RudeÂ armaÂdy rovneÏzÏ zajati. 2. Osoby civilnõÂ, zatcÏeneÂ po osvobozenõÂ Slovenska na uÂzemõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky a odsunuteÂ Rudou armaÂdou do SSSR. CÏeskoslovenskaÂ vlaÂda zakrocÏovala od leÂta minuleÂho roku opeÏtovneÏ o propusÏteÏnõÂ obou teÏchto kategoriõÂ cÏeskoslovenskyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ, a to jak prostrÏednictvõÂm cÏeskoslovenskeÂho velvyslanectvõÂ v MoskveÏ, tak prostrÏednictvõÂm soveÏtskeÂho velvyslanectvõÂ v Praze. AcÏ soveÏtskeÂ velvyslanectvõÂ v Praze sdeÏlilo noÂtou jizÏ v srpnu minuleÂho roku, zÏe vsÏichni slovensÏtõÂ zajatci budou propusÏteÏni, repatriace dosud skoncÏena nebyla a po delsÏõÂ prÏestaÂvce teprve v poslednõÂch meÏsõÂcõÂch prÏibylo do CÏeskoslovenskeÂ republiky neÏkolik veÏtsÏõÂch transportuÊ. (...) PomalaÂ repatriace slovenskyÂch zajatcuÊ puÊsobõÂ cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdeÏ znacÏneÂ obtõÂzÏe, zvlaÂsÏteÏ uvaÂzÏõÂme-li, zÏe soveÏtskeÂ uÂrÏady oznaÂmily jizÏ prÏed delsÏõÂ dobou, zÏe repatriace mad'arskyÂch, resp. rakouskyÂch zajatcuÊ, byla jizÏ skoncÏena. ZvlaÂsÏteÏ nutno poukaÂzati na osoby civilnõÂ, ve skutecÏnosti obeÏti neÏmeckeÂho a mad'arskeÂho naÂsilõÂ, ktereÂ byly internovaÂny 142

z nejveÏtsÏõÂ cÏaÂsti v Donbasu za podmõÂnek znacÏneÏ neprÏõÂznivyÂch [naopak MilosÏ Krno jesÏteÏ v roce 2001 arogantneÏ prÏedstõÂraÂ, zÏe cÏeskoslovenskeÂ orgaÂny ¹o strasÏnyÂch podmienkaÂchª v taÂborech ¹zrejme nevedeliª11]. Pokud jde o osoby civilnõÂ (kategorie 2), cÏeskoslovenskeÂ velvyslanectvõÂ v MoskveÏ odevzdalo ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ takrÏka uÂplneÂ seznamy teÏchto osob. PoukaÂzalo prÏitom na to, zÏe mezi zatcÏenyÂmi byl velmi znacÏnyÂ pocÏet spolehlivyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ byli zatcÏeni v prvnõÂch hodinaÂch po osvobozenõÂ mõÂsta na zaÂkladeÏ nepravdivyÂch udaÂnõÂ, cÏasto prÏõÂmo takovyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ se proti CÏeskoslovenskeÂ republice nebo RudeÂ armaÂdeÏ nejen nijak neprohrÏesÏili, nyÂbrzÏ naopak uÂcÏastnili se slovenskeÂho povstaÂnõÂ, podporovali partyzaÂny apod. PodleÂ noÂty soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 30. ledna t. r. bylo v teÂ dobeÏ v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech zjisÏteÏno 1232 osob cÏeskeÂ a slovenskeÂ naÂrodnosti, z nichzÏ 582 bylo jizÏ propusÏteÏno, 237 meÏlo byÂt propusÏteÏno v nejblizÏsÏõÂ dobeÏ a 512 meÏlo byÂti postaveno prÏed soveÏtskyÂ soud12. JezÏto z cÏeskoslovenskeÂho materiaÂlu vyplyÂvaÂ, zÏe pocÏet internovanyÂch byl v teÂ dobeÏ znacÏneÏ vysÏsÏõÂ, cÏeskoslovenskeÂ uÂrÏady majõÂ za to, zÏe rÏada cÏeskoslovenskyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ nebyla do evidence soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ pojata omylem, naprÏ. nespraÂvnyÂm zapsaÂnõÂm naÂrodnosti, nebo proto, zÏe nebyli v teÂ dobeÏ jesÏteÏ na uÂzemõÂ SSSR. Podle poslednõÂho hlaÂsÏenõÂ cÏeskoslovenskyÂch uÂrÏaduÊ je na uÂzemõÂ SSSR dosud internovaÂno nejmeÂneÏ 1462 obcÏanuÊ slovenskeÂ a cÏeskeÂ naÂrodnosti, 2366 Mad'aruÊ a 1300 NeÏmcuÊ obou kategoriõÂ. CÏeskoslovenskaÂ delegace navrhuje, aby 1. vsÏichni cÏeskoslovensÏtõÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂci naÂrodnosti slovenskeÂ a cÏeskeÂ, kterÏõÂ jsou dosud v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech, at' jizÏ jako vaÂlecÏnõÂ zajatci, anebo jako osoby civilnõÂ, zatcÏeneÂ orgaÂny RudeÂ armaÂdy na zaÂkladeÏ cÏl. 813 dohody z 8. kveÏtna 1944, byli v nejblizÏsÏõÂ dobeÏ propusÏteÏni, odeslaÂni do CÏeskoslovenskeÂ republiky a odevzdaÂni cÏeskoslovenskyÂm uÂrÏaduÊm. 2. Pokud jde o ty cÏeskoslovenskeÂ prÏõÂslusÏnõÂky, kterÏõÂ podle citovaneÂ noÂty majõÂ byÂt postaveni prÏed soveÏtskeÂ soudy, cÏeskoslovenskaÂ vlaÂda prÏedpoklaÂdaÂ, zÏe ze skutkuÊ spaÂchanyÂch na uÂzemõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky podleÂhajõÂ pravomoci soveÏtskyÂch souduÊ pouze cÏiny proti RudeÂ armaÂdeÏ spaÂchaneÂ za vaÂlky v paÂsmu vaÂlecÏnyÂch operacõÂ podle zmõÂneÏneÂho jizÏ cÏl. 814 uÂmluvy z 8. kveÏtna 1944 o spraÂveÏ osvobozeneÂho uÂzemõÂ. CÏeskoslovenskaÂ delegace 143

navrhuje, aby soveÏtskeÂ uÂrÏady uveÏdomily cÏeskoslovenskeÂ velvyslanectvõÂ v MoskveÏ pokazÏdeÂ, kdy bude zavedeno takoveÂ rÏõÂzenõÂ proti cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm, daly mu mozÏnost nahleÂdnout do spisuÊ, umozÏnily obzÏalovaneÂmu opatrÏovati si prostrÏednictvõÂm velvyslanectvõÂ z CÏeskoslovenskeÂ republiky potrÏebnyÂ pruÊkaznõÂ materiaÂl apod. CÏeskoslovenskaÂ delegace prÏitom uvaÂdõÂ, zÏe soveÏtskeÂ velvyslanectvõÂ v Praze zÏaÂdalo cÏeskoslovenskeÂ uÂrÏady, aby jim byly oznamovaÂny prÏõÂpady, kdy soveÏtskyÂ obcÏan byl odsouzen cÏeskoslovenskyÂm soudem k trestu na svobodeÏ, a navrhlo takeÂ, aby soveÏtsÏtõÂ prÏõÂslusÏnõÂci, kterÏõÂ odpykaÂvajõÂ trest v cÏeskoslovenskyÂch veÏznicõÂch, byli propusÏteÏni za uÂcÏelem repatriace do SSSR.ª15 ZaÂznam byl patrneÏ koncipovaÂn opeÏt ¹neclementisovskyÂmiª pracovnõÂky ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a meÏl pravdeÏpodobneÏ slouzÏit pro dalsÏõÂ jednaÂnõÂ se soveÏtskou vlaÂdou. Ale podle vsÏeho skoncÏil pouze pro domo jako informace pro cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ. Velvyslanec ho potom vyuzÏil prÏi brÏeznoveÂm setkaÂnõÂ se soveÏtskyÂm naÂmeÏstkem ministra zahranicÏõÂ VysÏinskyÂm16. V telegramu odeslaneÂm z Moskvy 26. brÏezna 1946 v 17. 40 hodin sdeÏloval totizÏ do Prahy: ¹Jednal jsem s VysÏinskyÂm o nasÏich obcÏanech internovanyÂch v SSSR. Uvedl jsem, zÏe jsme v teÂ veÏci podali MZV SSSR azÏ dosud trÏi noÂty, podrobnou zapisku [memorandum] a zÏe jsem kromeÏ toho saÂm uÂstneÏ podnikl 7 intervencõÂ, v nichzÏ jsem zduÊraznil nesnaÂze, ktereÂ vznikajõÂ nasÏõÂ vlaÂdeÏ. VysÏinskij odpoveÏdeÏl, zÏe podle uÂdajuÊ soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ zuÊstaÂvaÂ v SSSR jen 513 osob, tj. cÏõÂslo uvedeneÂ v soveÏtskeÂ noÂteÏ z 30. ledna t. r.16a Naproti tomu jsem uvedl, zÏe nasÏe vlaÂda dostaÂvaÂ staÂle noveÂ seznamy nasÏich internovanyÂch obcÏanuÊ a snazÏneÏ jsem zÏaÂdal, aby soveÏtskaÂ vlaÂda rÏesÏila celou veÏc zpuÊsobem zaÂsadnõÂm a velkorysyÂm, tj., aby propustila vsÏechny nasÏe internovaneÂ obcÏany. Ti, kdozÏ se jakyÂmkoliv zpuÊsobem provinili, budou se odpovõÂdat azÏ prÏed cÏs. soudy. VysÏinskij namõÂtl, zÏe je teÂmeÏrÏ nemozÏneÂ zjistit mõÂsta pobytu osob, rozptyÂlenyÂch po obrovskeÂm uÂzemõÂ SSSR [sic!]. Upozornil jsem, zÏe podle nasÏich zpraÂv je v Donbasu ve StalinovyÂch taÂborech17 234 azÏ 241 (?) neÏkolik set osob internovanyÂch cÏs. obcÏanuÊ. VysÏinskij slõÂbil, zÏe daÂ veÏc vysÏetrÏit a zÏe dostaneme zpraÂvu. Pokud jde o rÏesÏenõÂ zaÂsadnõÂ, rÏekl, zÏe o teÂto veÏci bude lze rozhodovati azÏ po dohodeÏ s prÏõÂslusÏnyÂmi uÂrÏady. PoklaÂdaÂm za jeden z nejduÊlezÏiteÏjsÏõÂch 144

uÂkoluÊ velvyslanectvõÂ, aby celou veÏc sledovalo s nejveÏtsÏõÂm uÂsilõÂm. Budu podaÂvat zpraÂvy o postupu jednaÂnõÂ. V souvislosti s internovanyÂmi jsem se zmõÂnil teÂzÏ o CÏatlosÏovi, Turiancovi, Sokolovi a MicÏurovi. Uvedl jsem, jak je duÊlezÏiteÂ, aby byli dopraveni do CÏeskoslovenska.18 VysÏinskij slõÂbil v teÂto veÏci podporu.ª19 * MezitõÂm se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ snazÏilo zjistit podrobnosti o zaÂsazõÂch StaÂtnõÂ bezpecÏnosti20 ve prospeÏch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ uÂdajneÏ veÏzneÏnyÂch v soveÏtskyÂch polnõÂch internacÏnõÂch taÂborech v Polsku a NeÏmecku. Dopis z 9. uÂnora 1946 oznacÏenyÂ ¹TajneÂ!ª a ¹PilneÂ!ª a pro jistotu zaslanyÂ v kopii takeÂ UÂrÏadu prÏedsednictva vlaÂdy zacÏõÂnal rekapitulacõÂ rozporu mezi pocÏtem odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ uvedenyÂch v nasÏich seznamech a pocÏtem udaÂvanyÂm soveÏtskyÂmi uÂrÏady. Tuto ¹disparitu mezi pocÏtem uvedenyÂm v zdejsÏõÂm seznamu a pocÏtem uvedenyÂm v seznamu NKID21,ª soudilo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, ¹lzeª vsÏak ¹snad objasniti tõÂm, zÏe zbyÂvajõÂcõÂ pocÏet cÏs. obcÏanuÊ byl orgaÂny RudeÂ armaÂdy zajisÏteÏn ne soudneÏ, ale administrativneÏ zadrzÏen22, cÏasto na zaÂkladeÏ pouheÂho podezrÏenõÂ, a zÏe se tito nachaÂzejõÂ nynõÂ prÏevaÂzÏnou veÏtsÏinou v soveÏtskyÂch soustrÏed'ovacõÂch taÂborech v NeÏmecku a v Polsku, tedy ne na uÂzemõÂ SSSR, v duÊsledku cÏehozÏ nejsou vedeni v prÏõÂslusÏnyÂch seznamech soveÏtskyÂch soudnõÂch a bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ, nebot' spadajõÂ pod kompetenci soveÏtskyÂch vojenskyÂch okupacÏnõÂch orgaÂnuÊ v NeÏmecku (CGV23). Z okolnostõÂ, zÏe sÏtaÂb CGV nemaÂ, jak lze z ruÊznyÂch okolnostõÂ usuzovati, plnou ± pokud se cÏs. obcÏanuÊ cÏeskeÂ a slovenskeÂ naÂrodnosti tyÂcÏe, snad ani cÏaÂstecÏnou ± evidenci teÏchto, lze mõÂti za to, zÏe se jednaÂ o prÏõÂpady, kdy cÏs. obcÏaneÂ byli prÏõÂslusÏnyÂmi soveÏtskyÂmi vojenskyÂmi orgaÂny zadrzÏeni na neurcÏito, puÊvodneÏ snad do doby, kdy soveÏtskeÂ vojenskeÂ jednotky budou z uÂzemõÂ CÏSR odsunuty. JelikozÏ se to jizÏ stalo,24 je pravdeÏpodobneÂ, zÏe naÂvratu cÏs. obcÏanuÊ ze soustrÏed'ovacõÂch taÂboruÊ ve spraÂveÏ RudeÂ armaÂdy v NeÏmecku a v Polsku bylo by lze dosaÂhnout rychleji prÏõÂmyÂm zaÂkrokem provedenyÂm zaÂstupci cÏs. uÂrÏaduÊ (snad repatriacÏnõÂmi duÊstojnõÂky) u veliteluÊ jednotlivyÂch

145

taÂboruÊ (event. po prÏedbeÏzÏneÂ dohodeÏ se sÏtaÂbem CGV) ± nezÏ obvyklou cestou diplomatickeÂ demarsÏe [sic!].ª AzÏ teprve po tomto uÂvodu odhodlalo se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ ke konkreÂtnõÂ zÏaÂdosti: ¹Podle zdejsÏõÂch informacõÂ provaÂdõÂ jizÏ orgaÂny SNB v MoravskeÂ OstraveÏ na zaÂkladeÏ prÏõÂslusÏnyÂch vysveÏdcÏenõÂ o naÂrodnõÂ a politickeÂ spolehlivosti osob zajisÏteÏnyÂch v taÂborÏe v RatiborÏi a jinyÂch, uÂspeÏsÏneÂ zaÂkroky u soveÏtskyÂch veliteluÊ taÂboruÊ. JelikozÏ se podarÏily takeÂ jizÏ hromadneÂ intervence provedeneÂ tamnõÂm SNB, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ bylo by povdeÏcÏno ministerstvu vnitra za laskaveÂ sdeÏlenõÂ postupu orgaÂnuÊ SNB prÏi provaÂdeÏnõÂ intervence, jakozÏ i zkusÏenostõÂ nabytyÂch uÂrÏednõÂky vedoucõÂch akcõÂ, zejmeÂna pokud se tyÂkaÂ stanoviska veliteluÊ prÏõÂslusÏnyÂch taÂboruÊ a jimi snad vyjaÂdrÏenyÂch naÂzoruÊ co do pocÏtu cÏs. obcÏanuÊ v soustrÏed'ovacõÂch taÂborech pod spraÂvou RudeÂ armaÂdy v NeÏmecku a v Polsku.ª25 OdpoveÏd' prÏisÏla azÏ po võÂce nezÏ dvou meÏsõÂcõÂch 19. dubna 1946 a byla strohaÂ: ¹K VasÏemu dotazu ze dne 9. uÂnora 1946 (...) ve veÏci paÂtraÂnõÂ po zajisÏteÏnyÂch cÏsl. obcÏanech R. A. sdeÏluje VaÂm ministerstvo vnitra postup orgaÂnuÊ sboru naÂrodnõÂ bezpecÏnosti v Mor. OstraveÏ prÏi intervenci u soveÏtskyÂch veliteluÊ taÂboruÊ. Od zacÏaÂtku cÏervence do konce roku 1945 bylo repatriovaÂno asi 360±380 cÏsl. prÏõÂslusÏnõÂkuÊ z ruskyÂch internacÏnõÂch taÂboruÊ v Hor. Slezsku, a to ponejvõÂce z taÂbora v RatiborÏi. Repatriaci provaÂdeÏl orgaÂn oblastnõÂ uÂrÏadovny staÂtnõÂ bezpecÏnosti v Mor. OstraveÏ, a to jen na zaÂkladeÏ osobnõÂ intervence s prÏõÂslusÏnyÂmi veliteli internacÏnõÂch taÂboruÊ, se kteryÂmi byl ve styku.26 TaÂbor v RatiborÏi byl vsÏak rozpusÏteÏn a internovanõÂ byli odvezeni do jinyÂch taÂboruÊ jako Katovice, Lvov, Krakov aj. a soucÏasneÏ byli teÂzÏ prÏemõÂsteÏni i veliteleÂ, a to neznaÂmo kam. TõÂm bylo spojenõÂ prÏerusÏeno a nemohlo byÂti znovu navaÂzaÂno.ª27 * Oba dopisy stejneÏ jako ostatnõÂ zmõÂneÏnaÂ korespondence ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ s ministerstvem vnitra a ministerstvem naÂrodnõÂ obrany i dalsÏõÂ dochovaneÂ dokumenty opeÏt sveÏdcÏõÂ o tragickeÂ bezradnosti CÏeskoslovenska a o nekoordinovanosti reakce cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ tvaÂrÏõÂ v tvaÂrÏ aroganci soveÏtskeÂho staÂtnõÂho terorismu. 146

PrÏedstava ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zÏe mõÂsto diplomatickyÂch krokuÊ by bylo vhodneÏjsÏõÂ võÂce vyuzÏõÂt komunisty ovlaÂdanou StaÂtnõÂ bezpecÏnost a jejich prÏedpoklaÂdaneÂ vazby na soveÏtskeÂ orgaÂny, byla vlastneÏ prÏiznaÂnõÂm nevõÂry v jakoukoliv uÂspeÏsÏnost normaÂlnõÂho diplomatickeÂho jednaÂnõÂ se SoveÏtskyÂm svazem. * SoveÏtskeÂ ignorovaÂnõÂ zÏaÂdostõÂ CÏeskoslovenska o vysveÏtlenõÂ duÊvoduÊ odvlecÏenõÂ nasÏich obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu samozrÏejmeÏ vyvolaÂvalo v cÏeskoslovenskeÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ ruÊzneÂ zaÂveÏry. NaprÏõÂklad v dopise politickeÂmu kabinetu ministerstva naÂrodnõÂ obrany z 19. dubna 1946 byla informace ze soveÏtskeÂ noÂty z 30. ledna 194528 o 513 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech, kterÏõÂ uÂdajneÏ meÏli byÂt postaveni prÏed soveÏtskeÂ soudy ¹za svou cÏinnost proti SSSRª29, doplneÏna jesÏteÏ komentujõÂcõÂ veÏtou, zÏe ¹jednaÂ se patrneÏ o cÏiny takoveÂho raÂzu, na ktereÂ se nevztahuje ustanovenõÂ cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂ smlouvy z 8. 5. 1944ª30. Takto se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v teÂto meziministerskeÂ korespondenci zrÏejmeÏ oklikou pokousÏelo vyjaÂdrÏit, zÏe stõÂhaÂnõÂ a zadrzÏenõÂ teÏchto cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ SoveÏtskyÂm svazem bylo uskutecÏneÏno de facto ex lege a bylo tedy zjevneÏ bezpraÂvneÂ a sveÂvolneÂ. V oficiaÂlnõÂch dokumentech adresovanyÂch soveÏtskeÂ straneÏ vsÏak tento nepochybneÏ spraÂvnyÂ zaÂveÏr bohuzÏel nezazneÏl. * PrÏedpoklad, zÏe odchodem SoveÏtskeÂ armaÂdy z CÏeskoslovenska a nadaÂle pouze obcÏasnyÂm vyuzÏõÂvaÂnõÂm cÏeskoslovenskeÂho uÂzemõÂ pro tranzit jednotek rozmõÂsteÏnyÂch v soveÏtskyÂch okupacÏnõÂch zoÂnaÂch v Rakousku a v NeÏmecku ustanou uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny, se samozrÏejmeÏ nevyplnil. Naopak naprÏõÂklad jesÏteÏ v brÏeznu 1946 byly zaznamenaÂny vyÂjezdy orgaÂnuÊ NKVD k demobilizovanyÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm byÂvaleÂho cÏeskoslovenskeÂho armaÂdnõÂho sboru v SSSR, pochaÂzejõÂcõÂm z uÂzemõÂ byÂvaleÂ VolynÏskeÂ gubernie v SoveÏtskeÂm svazu a z PodkarpatskeÂ Rusi a osidlujõÂcõÂm dosavadnõÂm neÏmeckyÂm obyvatelstvem 147

opusÏteÏneÂ cÏeskoslovenskeÂ pohranicÏõÂ31. Tito osõÂdlenci, za nimizÏ podle ujednaÂnõÂ CÏeskoslovenska se SoveÏtskyÂm svazem meÏly byÂt repatriovaÂny z SSSR takeÂ jejich rodiny, byli prÏõÂslusÏnõÂky NKVD zpravidla s pomocõÂ mõÂstnõÂch orgaÂnuÊ SNB a spraÂvnõÂch komisõÂ31a zastrasÏovaÂni a svolaÂvaÂni k odsunu do sbeÏrnyÂch soveÏtskyÂch taÂboruÊ v Praze a v dalsÏõÂch meÏstech32 a odtud zpeÏt do SSSR. Na tuto aktivitu soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ upozornili azÏ stycÏnõÂ duÊstojnõÂci cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy dohlõÂzÏejõÂcõÂ na osidlovaÂnõÂ demobilizovanyÂch. StycÏnyÂ duÊstojnõÂk u IX. odboru ministerstva zemeÏdeÏlstvõÂ tehdy hlaÂsil: ¹PrÏi sluzÏebnõÂ cesteÏ konaneÂ dne 28. 3. 1946 k vojenskeÂ skupineÏ ZÏatec ve veÏcech osõÂdlenõÂ vol. CÏechuÊ bylo mi hlaÂsÏeno naÂsledujõÂcõÂ: Mezi 24. azÏ 28. brÏeznem 1946 dostavili se jizÏ k osõÂdlenyÂm vol. CÏechuÊm na okres PodborÏany (vol. CÏech, vojõÂn StraÂnskyÂ, kteryÂ maÂ prÏideÏlenou zÏivnost hostinskou v PodborÏanech) prÏõÂslusÏnõÂci NKVD pravdeÏpodobneÏ z Prahy na jõÂzdnõÂch kolech v hodnosti starsÏõÂ lajtnant, kterÏõÂ se taÂzali jmenovaneÂho, procÏ se dosud nevraÂtil zpeÏt do SSSR. Na odpoveÏd' vojõÂna StraÂnskeÂho, zÏe je CÏech a prÏõÂslusÏnõÂk prvnõÂho sboru z VyÂchodu33, zÏe optoval a cÏekaÂ pouze na naÂvrat sveÂ rodiny z VolyneÏ, jmenovanõÂ duÊstojnõÂcõÂ pocÏali mu spõÂlati a vyjaÂdrÏili se, zÏe ¹po prveÂm dubnu puÊjdete vsÏichni domuÊ do SSSR a uvidõÂte SibirÏª34. TentyÂzÏ prÏõÂpad udaÂl se i jinyÂm volynÏskyÂm CÏechuÊm, osõÂdlenyÂm na okresech ZÏatec a PodborÏany. (...) ObdobnyÂ prÏõÂpad udaÂl se i na okrese KadanÏ, kde byli vsÏichni volynÏsÏtõÂ CÏesÏi a Ukrajinci35 vyzvaÂni obeÏzÏnõÂkem SNB, okresnõÂ velitelstvõÂ II. KadanÏ (...) a okresnõÂ spraÂvnõÂ komise tamteÂzÏ (...), aby z prÏõÂkazu ruskeÂho repatriacÏnõÂho duÊstojnõÂka dostavili se na naÂdrazÏõÂ PruneÂrÏov (...) odkud budou odsunuti do Prahy k repatriaci do SSSR.ª36 Reakce cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ nebyla vsÏak prÏõÂlisÏ uspokojujõÂcõÂ. ZahranicÏnõÂmu uÂstavu koordinujõÂcõÂmu repatriaci volynÏskyÂch CÏechuÊ do CÏeskoslovenska se dostalo pouze uklidnÏujõÂcõÂho vysveÏtlenõÂ: ¹MNO37 sdeÏluje, zÏe telefonickyÂm dotazem u plk. DeÏjeva, velitele soveÏt. repatriacÏnõÂ stanice38, bylo zjisÏteÏno, zÏe zÏaÂdnaÂ podobnaÂ akce, jakaÂ je vylõÂcÏena v prÏõÂpisu (...) se na PodborÏansku ani jinde nekonaÂ a nesmõÂ provaÂdeÏti, protozÏe se jednaÂ o volynÏskeÂ CÏechy. JestlizÏe by k tomu nicmeÂneÏ dosÏlo, musõÂ se cÏlenoveÂ NKVD vykaÂzati potvrzenõÂm, ktereÂ obsahuje cestovnõÂ rozkaz, v neÏmzÏ je uvedeno, zÏe v dohodeÏ s ministerstvem vnitra je okresnõÂ naÂrodnõÂ 148

vyÂbor (okresnõÂ spraÂvnõÂ komise) zÏaÂdaÂn, aby byl majiteli cestovnõÂho prÏõÂkazu naÂpomocen prÏi provaÂdeÏnõÂ repatriace.ª39 Ani tentokraÂt tedy nebylo puÊsobenõÂ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v CÏeskoslovensku oznacÏeno za neopraÂvneÏneÂ a zaÂsadneÏ neprÏõÂpustneÂ a naopak prÏõÂslusÏnõÂci NKVD se vzÏdy meÏli odvolaÂvat na dohodu s cÏeskoslovenskyÂm ministerstvem vnitra. Tato bezprÏõÂkladnaÂ praxe umozÏnÏujõÂcõÂ soveÏtskyÂm bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm daÂl likvidovat nepohodlneÂ cÏeskoslovenskeÂ obcÏany, a dokonce si braÂt k tomu asistenci pracovnõÂkuÊ cÏeskoslovenskeÂ bezpecÏnosti, prÏetrvala podle neÏkteryÂch sveÏdectvõÂ dokonce azÏ do pocÏaÂtku padesaÂtyÂch let40. * UstavicÏneÏ opakovaneÂ zÏaÂdosti o zaÂchranu odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ, adresovaneÂ vsÏem relevantnõÂm uÂstavnõÂm a verÏejnyÂm cÏiniteluÊm, kterÏõÂ je naÂsledneÏ prÏedaÂvali prÏedevsÏõÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, donutily soveÏtskyÂ odbor tohoto ministerstva ¹kousnout do kyseleÂho jablkaª a upozornit Clementise, zÏe uÂnosy prÏedstaviteluÊ neÏkdejsÏõÂ ruskeÂ emigrace41 by meÏly byÂt posuzovaÂny oddeÏleneÏ od masovyÂch deportacõÂ SlovaÂkuÊ. RovneÏzÏ zrÏejmeÏ nezuÊstaly nepovsÏimnuty staÂle cÏasteÏjsÏõÂ zpraÂvy a komentaÂrÏe v zaÂpadoevropskeÂm a americkeÂm tisku o pronaÂsledovaÂnõÂ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny ruskeÂ emigrantskeÂ komunity v CÏeskoslovensku42. Do CÏeskoslovenska dochaÂzely takeÂ protesty ruskyÂch emigrantskyÂch organizacõÂ z celeÂho sveÏta43. Proto soveÏtskyÂ odbor ministerstva v zaÂznamu pro Clementise z 10. kveÏtna 1946 konstatoval: ¹V kveÏtnu, cÏervnu a cÏervenci m. r. zatkly a deportovaly mimo uÂzemõÂ CÏSR orgaÂny RA resp. NKVD v Praze asi 100 cÏs. obcÏanuÊ ruskeÂ naÂrodnosti a asi prÏiblizÏneÏ stejnyÂ pocÏet osob ruskeÂ naÂrodnosti, bez cÏs. obcÏanstvõÂ, ale nachaÂzejõÂcõÂch se na uÂzemõÂ CÏSR jizÏ võÂce nezÏ 20 let. VsÏichni cÏs. obcÏaneÂ byli zaneseni do seznamuÊ zaslanyÂch do Moskvy, na podkladeÏ kteryÂch provaÂdeÏlo pak velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ intervence na prÏõÂslusÏnyÂch mõÂstech. Za ty, kdo nemeÏli cÏs. obcÏanstvõÂ, ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ bez zvlaÂsÏtnõÂch duÊvoduÊ neintervenovalo. SoveÏtskeÂ uÂrÏady zastaÂvajõÂ vuÊcÏi nim zrÏejmeÏ jineÂ stanovisko nezÏ 149

k ostatnõÂm cÏs. prÏõÂslusÏnõÂkuÊm cÏeskeÂ a slovenskeÂ naÂrodnosti, cozÏ jizÏ plyne z toho, zÏe zatõÂm co tito jsou nynõÂ hromadneÏ propusÏteÏni, ze skupiny byÂv. emigrantuÊ se doposud azÏ na 2±3 prÏõÂpady nikdo z SSSR nevraÂtil. Bude trÏeba rozhodnouti 1) zda maÂ byÂt v jejich veÏci provedena zvlaÂsÏtnõÂ intervence, 2) a zda se maÂ tato intervence tyÂkati takeÂ teÏch, kterÏõÂ sice nejsou cÏs. prÏõÂslusÏnõÂky, nicmeÂneÏ zÏijõÂ na cÏs. uÂzemõÂ jizÏ võÂce nezÏ 20 let a majõÂ veÏtsÏinou za manzÏelky CÏesÏky a jichzÏ deÏti jsou cÏesky vychovaÂny.ª44 Koncept jesÏteÏ pokracÏoval trÏetõÂm naÂmeÏtem k uÂvaze ¹zda v neÏkteryÂch zvlaÂsÏteÏ zrÏetele hodnyÂch prÏõÂpadech maÂ pro jednotliveÂ prÏõÂslusÏnõÂky obou skupin byÂti provedena intervence zvl. duÊraznaÂ (eventuaÂlneÏ s poukazem na cÏinnost v odboji, resp. cÏinnost veÏdeckou)ª45. Clementis vsÏak odmõÂtl cokoliv rozhodnout. Na dochovaneÂm zaÂznamu je prÏipsaÂno: ¹PaÂn sÏtaÂtnyÂ tajomnõÂk zÏiada zatial' s vecou pocÏkat', kyÂm nebude skoncÏenaÂ zaÂlezÏitost' cÏsl. obcÏanov cÏeskej a slovenskej naÂrodnosti. Dr. Rumpeld. 13. V. 1946.ª46 SoveÏtskeÂmu odboru nezbylo tedy nezÏ se podrÏõÂdit a v tomto duchu kulantneÏ odpovõÂdat intervenujõÂcõÂm institucõÂm. * PrÏõÂkladem je dochovanyÂ spis s naÂsledujõÂcõÂm zaÂznamem: ¹PolitickyÂ kabinet ministra naÂrodnõÂ obrany cÏ. 5.654 ze dne 25. kveÏtna t. r. [1946] pozÏaÂdal o informaci ve veÏci cÏs. obcÏanuÊ ruskeÂ naÂrodnosti zatcÏenyÂch sveÂho cÏasu na uÂzemõÂ CÏSR orgaÂny R. A. resp. NKVD a odvlecÏenyÂch mimo uÂzemõÂ CÏSR46a. JednaÂ se zejmeÂna o Ing. VladimõÂra CHYÂLECKEÂHO, Ing. Konstantina DOROSÏENKA, Ing. MikulaÂsÏe JAREMYÂNA, Borise KAPNINA, Romana METELSKEÂHO, Dr. Borise SUCHORUCÏKO a Dr. Petra ZLENKO47. OddeÏlenõÂ II/1 zaslalo kabinetu ministra naÂrodnõÂ obrany tuto informaci: TajneÂ. Informace pro politickyÂ kabinet ministra naÂrodnõÂ obrany. K tamnõÂmu dotazu ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ sdeÏluje, zÏe v prÏedmeÏtneÂ veÏci podniklo raÂmcovyÂ [sic!] zaÂkrok u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ a opeÏtovneÏ urgovalo jeho vyrÏõÂzenõÂ. SoveÏtskyÂm uÂrÏaduÊm byly zaslaÂny seznamy cÏs. prÏõÂslusÏnõÂkuÊ internovanyÂch sveÂho cÏasu 150

na uÂzemõÂ CÏSR orgaÂny R. A. resp. NKVD. V tyto seznamy byli zaneseni takeÂ cÏs. obcÏaneÂ ruskeÂ naÂrodnosti, pokud MZV bylo o jejich zatcÏenõÂ informovaÂno. V tomto seznamu jsou uvedeni takeÂ Ing. Konstantin DOROSÏENKO, Ing. MikulaÂsÏ JAREMYÂN, Boris KAPNIN, Roman METELSKYÂ, Ing. VladimõÂr PASYCÏNYK, Nikolaj PETROV47a, Dr. Boris SUCHORUCÏKO, Petr ZLENKO a inzÏenyÂr VladimõÂr CHYÂLECKYÂ. O pruÊbeÏhu intervence lze rÏõÂci, zÏe se setkala s uÂspeÏchem, nebot' velkyÂ pocÏet internovanyÂch cÏeskeÂ a slovenskeÂ naÂrodnosti byl jizÏ propusÏteÏn a navraÂtil se do CÏSR [sic!]. KromeÏ toho obdrzÏelo MZV zpraÂvu, zÏe v dohledneÂ dobeÏ maÂ se navraÂtiti do CÏSR transport asi 1500 internovanyÂch v SSSR. Pokud se tyÂcÏe internovanyÂch naÂrodnosti ruskeÂ jest mozÏno, zÏe tu soveÏtskeÂ uÂrÏady zastaÂvajõÂ stanovisko odlisÏneÂ (vzhledem k tomu, zÏe z celkoveÂho pocÏtu asi 220 se doposud azÏ na neÏkolik vyÂjimecÏnyÂch prÏõÂpaduÊ nikdo nevraÂtil). Z tohoto duÊvodu hodlaÂ MZV podniknouti v jejich veÏci intervenci zvlaÂsÏtnõÂ ± po likvidovaÂnõÂ otaÂzky internovanyÂch naÂrodnosti cÏeskeÂ a slovenskeÂ a po jejich naÂvratu a zvlaÂsÏteÏ pak po prÏõÂjezdu zmõÂneÏneÂho shora transportu do CÏSR. MZV soucÏasneÏ upozornÏuje, zÏe soveÏtskeÂ uÂrÏady podle dosavadnõÂ praxe neposkytujõÂ informace o pobytu osob internovanyÂch v SSSR. Z tohoto duÊvodu nepoklaÂdaÂ MZV intervenci v tomto smyslu za uÂcÏelnou.ª48 * CÏeskoslovensÏtõÂ diplomateÂ zrÏejmeÏ nedokaÂzali uveÏrÏit tomu, zÏe ¹soveÏtskeÂ uÂrÏadyª, s nimizÏ jednali, cÏili soveÏtskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ nebo vojenskeÂ orgaÂny neposkytujõÂ informace o mõÂstech internovaÂnõÂ cÏi veÏzneÏnõÂ odvlecÏenyÂch opravdu proto, zÏe to ani samy neveÏdõÂ. VysÏinskeÂho slova cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanci, zÏe je ¹teÂmeÏrÏ nemozÏneÂ zjistit mõÂsta pobytu osob, rozptyÂlenyÂch po obrovskeÂm uÂzemõÂ SSSRª49, povazÏovali jen za vyÂmluvu. * Ve skutecÏnosti vsÏak v gigantickeÂ strukturÏe NKVD, v neÏkolika tisõÂcõÂch ruÊznyÂch taÂboruÊ a taÂborovyÂch strÏedisek a neÏkolika desõÂtkaÂch tisõÂcuÊ veÏznicõÂch, rozesetyÂch po celeÂm SoveÏtskeÂm svazu, mezi 151

statisõÂci internovanyÂch a zajatcuÊ a neÏkolika miliony veÏznÏuÊ, opravdu nebylo snadneÂ najõÂt hledanou osobu. JesÏteÏ kraÂtce prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou neexistoval zÏaÂdnyÂ jednotnyÂ systeÂm evidence veÏznÏuÊ v taÂborech a teprve na prÏelomu let 1940 a 1941 byl podniknut pokus soustrÏedit zaÂkladnõÂ uÂdaje o veÏznõÂch ve speciaÂlnõÂch oddeÏlenõÂch jednotlivyÂch spraÂv NKVD49a. VaÂlka a obrovskyÂ naÂruÊst staÂle meÂneÏ prÏehledneÂ sõÂteÏ taÂboruÊ vsÏak uskutecÏneÏnõÂ tohoto zaÂmeÏru znemozÏnily a kartoteÂky a archivy zvlaÂsÏtnõÂch oddeÏlenõÂ byly staÂle võÂce neuÂplneÂ a chaotickeÂ. VeÏtsÏina cizincuÊ v soveÏtskyÂch taÂborech navõÂc nemeÏla zÏaÂdneÂ osobnõÂ doklady. PrÏi masovyÂch deportacõÂch si je zpravidla ani nestacÏili vzõÂt a ostatnõÂm je smeÏrsÏovci samozrÏejmeÏ prÏi nejblizÏsÏõÂ osobnõÂ prohlõÂdce zabavovali49b. Po prÏõÂchodu do polnõÂho taÂbora NKVD, nebo kdyzÏ byl zrÏejmeÏ z vysÏsÏõÂho rozhodnutõÂ prÏetransportovaÂn do neÏktereÂ centraÂlnõÂ vazebnõÂ veÏznice v SSSR, meÏl byÂt na kazÏdeÂho odvlecÏeneÂho zalozÏen osobnõÂ spis49c. Ten vsÏak obsahoval pouze strucÏneÂ osobnõÂ uÂdaje zaznamenaneÂ puÊvodnõÂm smeÏrsÏovskyÂm vysÏetrÏovatelem a doplneÏneÂ o nemeÂneÏ strucÏneÂ oduÊvodneÏnõÂ zadrzÏenõÂ a pozdeÏji se jesÏteÏ prÏipisoval ¹rozsudekª49d. Tento osobnõÂ spis byl jen v jedineÂm exemplaÂrÏi a prÏi prÏevedenõÂ veÏzneÏ k vyÂkonu ¹trestuª do dalsÏõÂ veÏznice nebo taÂbora putoval spolecÏneÏ s nõÂm49e. TõÂm ani GUPVI a GULAG stejneÏ jako ostatnõÂ hlavnõÂ spraÂvy nemeÏly zÏaÂdnou vlastnõÂ evidenci a jedineÂ uÂdaje o jednotlivyÂch veÏznõÂch nebo zajatcõÂch, prÏicÏemzÏ nikoliv vzÏdy spraÂvneÏ a prÏesneÏ interpretovaneÂ a zaznamenaneÂ nejednou velice nepecÏliveÏ, byly ulozÏeny pouze u prÏõÂslusÏnyÂch taÂborovyÂch spraÂv50. Pokud se vsÏak beÏhem neustaÂleÂho prÏemist'ovaÂnõÂ z jednoho taÂbora do druheÂho osobnõÂ spis neztratil. NavõÂc mnoho osob bylo uvrzÏeno do taÂboruÊ jesÏteÏ prÏed mimosoudnõÂm administrativnõÂm rozhodnutõÂm o jejich odsouzenõÂ a spis je uzÏ nedostihl51, a dalsÏõÂ byly poslaÂny do taÂbora dokonce bez jakeÂhokoliv soudu, zpravidla v raÂmci neÏjakeÂ masoveÂ cÏistky, a nikdy zÏaÂdnyÂ spis nemeÏly51a. PrÏitom tato neprÏehlednost soveÏtskeÂho represivnõÂho impeÂria zdaleka nebyla jen duÊsledkem nezvlaÂdnuteÂ prÏebujeleÂ byrokracie. Ve znacÏneÂ mõÂrÏe naopak sÏlo o zcela promysÏlenyÂ zaÂmeÏr panujõÂcõÂho komunistickeÂho rezÏimu udrzÏovat systeÂm sÏiroce institucionalizovaneÂ mocenskeÂ likvidace at' jizÏ skutecÏnyÂch cÏi domneÏlyÂch neprÏaÂtel rezÏimu neustaÂle tak, aby byl co mozÏnaÂ nejmeÂneÏ pruÊhlednyÂ. 152

* SlibovanaÂ ¹zvlaÂsÏtnõÂª intervence ve prospeÏch odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ se nikdy neuskutecÏnila. KazÏdaÂ zÏaÂdost manzÏelek nebo rodin odvlecÏeneÂho nadaÂle byla oslovenyÂm uÂrÏadem nebo institucõÂ sice vzÏdy rutinneÏ postoupena dalsÏõÂmu zvoleneÂmu kompetentnõÂmu uÂrÏednõÂmu stupni, azÏ doputovala na ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, ale maximaÂlnõÂm vyÂsledkem bylo staÂle jen rovneÏzÏ rutinnõÂ sdeÏlenõÂ, zÏe jmeÂno hledaneÂho bylo pojato do seznamu, kteryÂ byl zaslaÂn nasÏemu velvyslanectvõÂ v MoskveÏ. * O tom, zÏe o zanesenõÂ jmeÂna do tohoto seznamu muselo prÏedtõÂm rozhodnout ministerstvo vnitra se samozrÏejmeÏ odpoveÏdi uzÏ nezminÏovaly. PrÏitom ministerstvo vnitra spatrÏovalo v pronaÂsledovaÂnõÂ byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny pouze zcela prÏirozenyÂ vyÂkon bolsÏevickeÂho praÂva a svou pozornost soustrÏed'ovalo jen na nalezenõÂ formaÂlneÏ prÏijatelneÂho vysveÏtlenõÂ porusÏenõÂ suverenity CÏeskoslovenska a zaÂkladnõÂch obcÏanskyÂch praÂv jeho obyvatel SoveÏtskyÂm svazem. NaprÏõÂklad o tom vypovõÂdaÂ postup prÏi vyrÏizovaÂnõÂ zÏaÂdosti ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 10. kveÏtna 1946 o stanovisko k mozÏnosti intervence ve prospeÏch ing. Timofeje MezÏevikina, ktereÂho soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny zadrzÏely 24. kveÏtna 1945 a po cÏtrnaÂcti dnech propustili, ale 27. zaÂrÏõÂ 1945 si pro neÏj prÏisÏly znovu a tentokraÂt ho odvedli ¹natrvaloª52. Ï editelstvõÂ NaÂrodnõÂ V hlaÂsÏenõÂ staÂtobezpecÏnostnõÂho oddeÏlenõÂ R bezpecÏnosti v Praze z 12. cÏervence 1946 o provedeneÂm sÏetrÏenõÂ bylo popsaÂno prvnõÂ zadrzÏenõÂ jmenovaneÂho a jak byl ¹po vyÂslechu na ruskeÂm vojenskeÂm velitelstvõÂ v Praze II., CÏernaÂ ul. 1353 (...) dopraven spolecÏneÏ s ostatnõÂmi zajisÏteÏnyÂmi osobami ruskyÂm vojen. velitelstvõÂm do VlasÏimi a zde 3. 6. 1945 bez jakeÂhokoliv vyÂslechu propusÏteÏnª. DaÂle StaÂtnõÂ bezpecÏnost sdeÏlovala, zÏe ¹proti Ing. T. MezÏevikinovi nenõÂ u zdej. uÂrÏadu znaÂmo nic zaÂvadneÂho, rovneÏzÏ ve zdejsÏõÂ kartoteÂce nenõÂ zÏaÂdnyÂ zaÂznam,ª ale vzaÂpeÏtõÂ dodaÂvala, zÏe ¹to ovsÏem jesÏteÏ nenõÂ plnou zaÂrukou, zÏe jmenovanyÂ nespolupracoval s NeÏmci a nedopustil se trestnyÂch cÏinuÊ, jelikozÏ 153

podle zdej. praxe ovlaÂdali rusÏtõÂ emigranti dokonale zaÂkony konspiraceª. Proto podle StaÂtnõÂ bezpecÏnosti ¹k otaÂzce zda nenõÂ naÂmitek proti intervenciª dalo ¹se teÏzÏko vyjaÂdrÏitiª. Nebot' ¹vsÏichni rusÏtõÂ emigranti byli za okupace organizovaÂni v t. zv. Vertrauenstelle54, UNO55 a pod., neÏkterÏõÂ proto, zÏe to neÏmeckeÂ uÂrÏady narÏizovaly, neÏkterÏõÂ dobrovolneÏ. Tyto organizace byly reservoirem, z neÏhozÏ se rekrutovali tlumocÏnõÂci pro vyÂchodnõÂ frontu, policejnõÂ uÂrÏednõÂci, kterÏõÂ vyslyÂchali zajatce, sÏpicloveÂ, kterÏõÂ byli nasazovaÂni do zajateckyÂch taÂboruÊ a t. zv. kontrarozveÏdcÏõÂci, kterÏõÂ operovali prÏõÂmo na fronteÏ anebo konecÏneÏ instruktorÏi, kterÏõÂ provaÂdeÏli v Praze nebo v jinyÂch mõÂstech byÂv. Reichu sÏkolenõÂ teÏchto agentuÊ.ª HlaÂsÏenõÂ uzavõÂrala pozoruhodnaÂ uÂvaha, zÏe ¹i kdyzÏ se valnaÂ cÏaÂst teÏchto osob neprohrÏesÏila prÏõÂmo proti obcÏanuÊm CÏSR, posÏkozovali rozhodneÏ vsÏak spojeneckeÂ zaÂjmy a tõÂm i neprÏõÂmo prodluzÏovali nasÏi okupaci.ª ZaÂrovenÏ hlaÂsÏenõÂ prÏipomõÂnalo, zÏe ¹soveÏtskeÂ orgaÂny, ktereÂ prÏisÏly s Rudou armaÂdou do Prahyª provaÂdeÏly zadrzÏenõÂ ¹teÏchto agentuÊª podle ¹prÏesnyÂch seznamuÊª [sic!] a podle ¹policejnõÂch uÂrÏednõÂkuÊ, kterÏõÂ byli tehdy soveÏtskyÂm zpravodajskyÂm orgaÂnuÊm sluzÏebneÏ prÏideÏleniª [sic!] byly soveÏtskeÂ ¹informace o zdejsÏõÂch ruskyÂch emigrantech kolaborantech dosti prÏesneÂ a ve veÏtsÏineÏ prÏõÂpaduÊ meÏly za naÂsledek prÏiznaÂnõÂ ke spolupraÂci s NeÏmci [sic!]ª56. Na zaÂkladeÏ tohoto hlaÂsÏenõÂ oznaÂmilo ministerstvo vnitra dopisem z 22. cÏervence 1946 ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ: ¹VeÏc: MezÏevikinov Timofej ± intervence. Proti jmenovaneÂmu nebylo ze strany cÏs. uÂrÏaduÊ zjisÏteÏno nic zaÂvadneÂho, cozÏ vsÏak zcela nezarucÏuje, zÏe nespolupracoval s NeÏmci. RusÏtõÂ emigranti byli totizÏ za okupace organizovaÂni v tzv. Vertrauenstelle, UNO apod., at' jizÏ dobrovolneÏ cÏi nuceneÏ a z teÏchto organizacõÂ byli vybõÂraÂni tlumocÏnõÂci pro vyÂchodnõÂ frontu, policejnõÂ uÂrÏednõÂci, kterÏõÂ vyslyÂchali zajatce, agenti, kterÏõÂ byli nasazovaÂni do zajateckyÂch taÂboruÊ a instruktorÏi, kterÏõÂ provaÂdeÏli v Praze nebo na jinyÂch mõÂstech sÏkolenõÂ teÏchto agentuÊ. Pokud jest ministerstvu vnitra znaÂmo, meÏly ruskeÂ uÂrÏady dosti prÏesneÂ informace o cÏinnosti emigrantuÊ a ve veÏtsÏineÏ prÏõÂpaduÊ zatcÏenõÂ doznali spolupraÂci s NeÏmci.ª A verdikt zneÏl: ¹Vzhledem k shora uvedeneÂmu ministerstvo nepoklaÂdaÂ provedenõÂ intervence za zÏaÂdoucõÂ.ª57 Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ zrÏejmeÏ bylo takto prÏõÂmocÏarou 154

dogmatickou ¹argumentacõÂª ministerstva vnitra zaskocÏeno, a proto v dopise z 22. srpna 1946 pozÏaÂdalo o prÏece jen zaÂsadneÏjsÏõÂ vyjaÂdrÏenõÂ: ¹Vo VasÏom prõÂpise (...) je vyjadreneÂ stanovisko, ktoreÂ sa moÃzÏe vzt'ahovat' na vsÏetkyÂch ruskyÂch emigrantov t. cÏ. internovanyÂch v SSSR. Ministerstvo zahranicÏnyÂch vecõÂ doposial' staÂlo na stanovisku, zÏe tõÂ ruskõÂ emigranti, ktorõÂ nadobudli cÏs. sÏtaÂtne obcÏianstvo, spadajuÂ pod ochranu cÏs. sÏtaÂtnyÂch orgaÂnov a z toho doÃvodu pojalo ich svojho cÏasu do zoznamu cÏs. obcÏanov ± internovanyÂch v SSSR, o prepustenie ktoryÂch intervenovalo u sovietskyÂch uÂradov. Vzhl'adom k stanovisku, vyjadreneÂmu vo VasÏom vyÂsÏecitovanom prõÂpise, ministerstvo zahranicÏnyÂch vecõÂ zÏiada o vyjadrenie, cÏi toto stanovisko maÂ sa aplikovat' na vsÏetkyÂch ruskyÂch emigrantov, internovanyÂch v SSSR ± bez ohl'adu na to, cÏi suÂ cÏs. sÏtaÂtnymi prõÂslusÏnõÂkmi, alebo nie.ª58 PrÏesnou odpoveÏd' neznaÂme, ale na rubu dopisu ministerstva zahranicÏõÂ se dochovalo rukou psaneÂ vyjaÂdrÏenõÂ prÏõÂslusÏneÂho vedoucõÂho odboru ministerstva vnitra z 13. zaÂrÏõÂ 1946: ¹Ochrana a tedy diplomatickaÂ intervence muÊzÏe se vztahovat jedineÏ na cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂky, nikoli tedy na cizõÂ staÂtnõÂ obcÏany ani na bezdomovce, leda zÏe by k nõÂ zavdal neÏjakyÂ podneÏt praÂvnõÂ zaÂjem cÏsl. staÂtnõÂho prÏõÂslusÏnõÂka. Ochrana se poskytuje i tomu cÏsl. obcÏanu, kteryÂ je podezrÏelyÂ z trestneÂho cÏinu, protozÏe naÂsÏ trestnõÂ rÏaÂd je ovlaÂdaÂn zaÂsadou teritoriality, tj. stõÂhaÂ trestneÂ cÏiny spaÂchaneÂ na nasÏem uÂzemõÂ, at' se jich dopustili tuzemci nebo cizinci. V tomto smeÏru tedy by byla prÏõÂpustnaÂ intervence a zÏaÂdost o extradici i stran cizõÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ a bezdomovcuÊ. SoveÏtskeÂ praÂvo je vsÏak zalozÏeno na zaÂsadeÏ univerzality, tj. stõÂhaÂ trestnyÂ cÏin at' byl spaÂchaÂn kdekoli, kyÂmkoliv a proti komukoliv, pokud se vinõÂk ocitl v dosahu jeho moci. Z toho vznikaÂ urcÏitaÂ nesrovnalost, kteraÂ je tusÏõÂm vyrÏesÏena bud' neÏjakou uÂmluvou (o tom by muselo veÏdeÏt MZV) nebo via facti tj. zÏe RA mocõÂ sveÂho vojenskeÂho obsazenõÂ dobytyÂch uÂzemõÂ provaÂdeÏla opatrÏenõÂ podle vlastnõÂch prÏedpisuÊ.ª59 ZaÂveÏrecÏnyÂ odstavec tohoto ¹vyjaÂdrÏenõÂ k dotazu MZVª vlastneÏ shrnoval podstatu tehdejsÏõÂho stanoviska ministerstva vnitra: kdyzÏ mu to okolnosti dovolõÂ, povazÏuje se SoveÏtskyÂ svaz za opraÂvneÏna deÏlat si co chce a nenõÂ nasÏim zaÂjmem mu v tom jakyÂmkoliv zpuÊsobem braÂnit. 155

* Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ se vsÏak zrÏejmeÏ prÏece jen nehodlalo jen tak podrobit takoveÂmu nepokryteÏ ideologicky motivovaneÂmu pausÏaÂlnõÂmu hodnocenõÂ situace a daÂl duÊsledneÏ pozÏadovalo ona vyjaÂdrÏenõÂ ministerstva vnitra k mozÏnosti intervence ve prospeÏch jednotlivyÂch odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ. A jestlizÏe bylo toto vyjaÂdrÏenõÂ souhlasneÂ, okamzÏiteÏ sdeÏlovalo prÏõÂslusÏneÂ jmeÂno nasÏemu velvyslanectvõÂ do Moskvy, aby mohlo byÂt bez pruÊtahuÊ prÏedaÂno soveÏtskeÂmu ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. SdeÏlovalo se jmeÂno odvlecÏeneÂho, datum a mõÂsto jeho narozenõÂ, datum a mõÂsto jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a eventuaÂlneÏ jeho prÏedpoklaÂdanaÂ adresa v SSSR. SÏlo vsÏak pouze o adresy, uvaÂdeÏneÂ na dopisech nebo korespondencÏnõÂch lõÂstcõÂch, ktereÂ se obcÏas neÏkomu podarÏilo poslat rodineÏ do CÏeskoslovenska, zpravidla vsÏak pouze v prvnõÂch meÏsõÂcõÂch po odvlecÏenõÂ jesÏteÏ z rozrÏad'ovacõÂch veÏznic nebo taÂboruÊ. Po druheÂ polovineÏ roku 1946 proto veÏtsÏina teÏchto adres jizÏ daÂvno neplatila. SoudeÏ podle odpoveÏdõÂ rodinaÂm nebo ruÊznyÂm intervenujõÂcõÂm institucõÂm postupovalo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ takto pruÊbeÏzÏneÏ po celyÂ rok 1946 i beÏhem naÂsledujõÂcõÂho roku 1947. SoveÏtskyÂ svaz vsÏak tuto cÏeskoslovenskou diplomatickou iniciativu vytrvale ignoroval a uÂsilõÂ velvyslanectvõÂ bylo bezvyÂsledneÂ. Pokusy poslat odvlecÏenyÂm na udaneÂ adresy oficiaÂlnõÂ dopisy a cÏeskoslovenskeÂ cestovnõÂ pasy rovneÏzÏ selhaly a nikdy ¹nedosÏla zÏaÂdnaÂ odÂ rÏad prÏedsednictva vlaÂdy poveÏd' a ani dopisy nebyly vraÂcenyª60. U konstatoval, zÏe vyÂsledky zaÂkrokuÊ ¹zuÊstaÂvajõÂ zatõÂm neuspokojiveÂª61. AzÏ teÏsneÏ prÏed koncem roku 1947 se Clementis rozhodl zmõÂnit soveÏtskeÂmu velvyslanci v CÏeskoslovensku takeÂ o odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantech62. Zorin se vsÏak jako obvykle vymluvil na nezbytnost projednaÂnõÂ s prÏõÂslusÏnyÂmi soveÏtskyÂmi orgaÂny a opeÏt pozÏadoval seznamy. Proto 3. ledna 1948 zaslalo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ nasÏemu velvyslanectvõÂ v MoskveÏ zvlaÂsÏtnõÂ ¹seznam cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ naÂrodnosti, kterÏõÂ byli v kveÏtnu azÏ v srpnu v roce 1945 [to znamenalo jizÏ prÏed dveÏma a puÊl lety!] zatcÏeni soveÏtskyÂmi vojenskyÂmi orgaÂny v CÏeskoslovensku a deportovaÂni do SSSR, kde jsou doposud internovaÂni,ª obsahujõÂcõÂ 19 jmen teÏch, jimzÏ ¹byl jizÏ povolen naÂvrat do CÏSRª a 56 156

jmen ¹ostatnõÂch,ª o jejichzÏ ¹proveÏrÏenõÂª ministerstvem vnitra bylo teprve pozÏaÂdaÂno. ZaÂveÏrem ¹pan staÂtnõÂ tajemnõÂkª zÏaÂdal, aby ¹v prÏedmeÏtneÂ veÏci byla u soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ provedena zaÂsadnõÂ intervence za uÂcÏelem repatriace proveÏrÏenyÂch (str. 1±2) a dalsÏõÂch pokud ministerstvo vnitra daÂ souhlas k jich repatriaciª63. * Mezi 56 ¹ostatnõÂmiª bylo takeÂ neÏkolik jmen teÏch, jejichzÏ repatriaci ministerstvo vnitra jizÏ jednou nedoporucÏilo, ale ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ zjevneÏ zkousÏelo, patrneÏ na zaÂkladeÏ ¹uÂrÏednõÂm kolecÏkemª postoupenyÂch mu opakujõÂcõÂch se zÏaÂdostõÂ, zda by od neÏj nezõÂskalo prÏesto lepsÏõÂ vyjaÂdrÏenõÂ64. Podle poznaÂmek, vepsanyÂch rukou do dochovaneÂho konceptu zrÏejmeÏ uzÏ po odeslaÂnõÂ dopisu do Moskvy, u neÏkoho se ministerstvo vnitra opravdu jakoby ¹slitovaloª a napodruheÂ s provedenõÂm intervence prÏece jen souhlasilo65. SÏlo vsÏak ocÏividneÏ jen o politickyÂ kalkul urcÏenyÂ pro domo. Kdo totizÏ jinyÂ nezÏ komunistickeÂ ministerstvo si nejleÂpe uveÏdomovalo zbytecÏnost naleÂhaÂnõÂ na SoveÏtskyÂ svaz, aby propustil odvlecÏeneÂ byÂvaleÂ ruskeÂ emigranty. PrÏisvojenõÂm si klõÂcÏoveÂ role prÏi rozhodovaÂnõÂ o eventuaÂlnõÂch intervencõÂch sledovalo vsÏak ministerstvo vnitra prÏedevsÏõÂm upevneÏnõÂ svyÂch mocenskyÂch pozic v povaÂlecÏneÂ cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti. ZaÂrovenÏ prÏõÂsnyÂm utajovaÂnõÂm celeÂho pruÊbeÏhu a ¹vyÂsledkuª tohoto rozhodovaÂnõÂ, zejmeÂna prÏed obeÏt'mi a jejich blõÂzkyÂmi, a tedy bez mozÏnosti jakeÂhokoliv jejich protestu nebo odvolaÂnõÂ, nepokryteÏ vnaÂsÏelo do cÏeskoslovenskeÂho politickeÂho zÏivota bolsÏevickeÂ metody prÏedurcÏovaÂnõÂ vyÂsledkuÊ justicÏnõÂch procesuÊ a prÏipravovalo i u naÂs budoucõÂ naÂstup komunistickeÂ feÂmy. SoveÏtskeÂmu svazu sice pramaÂlo zaÂlezÏelo na naÂzoru neÏjakeÂho cÏeskoslovenskeÂho ministerstva, ale pro domo jeho rozhodovaÂnõÂ zda proveÂst, nebo neproveÂst intervenci prÏedstavovalo signaÂl, zÏe tento oficiaÂlnõÂ cÏeskoslovenskyÂ staÂtnõÂ orgaÂn via facti prÏebõÂraÂ praxi soveÏtskeÂho systeÂmu mimosoudnõÂch rozhodnutõÂ. Nebot' kazÏdeÂ rozhodnutõÂ bylo vlastneÏ feÂmovyÂm nezvratnyÂm administrativnõÂm rozsudkem, kteryÂ v negativnõÂm prÏõÂpadeÏ zname-

157

nal pro odvlecÏeneÂho jen jedineÂ: zÏe jeho likvidace soveÏtskou bezpecÏnostõÂ CÏeskoslovenskeÂ republice vyhovuje.66 * O neÏkolik tyÂdnuÊ pozdeÏji po odeslaÂnõÂ do Moskvy seznamu se jmeÂny odvlecÏenyÂch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ dosÏlo vsÏak v CÏeskoslovensku k otevrÏeneÂmu nastolenõÂ komunistickeÂ diktatury a SoveÏtskyÂ svaz se rozhodl ¹odhodit maskuª. PatrneÏ aby byla konecÏneÏ ucÏineÏna prÏõÂtrzÏ setrvacÏneÏ jesÏteÏ pokracÏujõÂcõÂm aktivitaÂm cÏeskoslovenskeÂ diplomacie, dostalo soveÏtskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ zrÏejmeÏ pokyn nadaÂle neskryÂvat politickyÂ zaÂjem SoveÏtskeÂho svazu na stõÂhaÂnõÂ teÏchto cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ a daÂt nynõÂ jizÏ otevrÏeneÏ vazalskeÂmu rezÏimu v CÏeskoslovensku jasneÏ najevo ¹zbytecÏnostª pokusuÊ zmeÏnit toto rozhodnutõÂ. Proto dostalo cÏeskoslovenskeÂ velvyslanectvõÂ poprveÂ, a pokud võÂme takeÂ naposledy, konkreÂtnõÂ odpoveÏd'. * O tomto historicky ojedineÏleÂm kroku tehdejsÏõÂch soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ se dochoval zaÂznam na prazÏskeÂm ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ: ¹Podle depesÏe z Moskvy cÏ. 7339 KasÏpaÂrek (...) byli podle sdeÏlenõÂ MID66a odsouzeni k ruÊznyÂm deÂlkaÂm trestuÊ za cÏinnost proti SSSR tito obcÏaneÂ ruskeÂ naÂrodnosti: 1. Birjulin Boris, 2. HupalovskyÂ Michal, 3. JevdokyÂm Alexander, 4. JaremyÂn MikulaÂsÏ, 5. KovalevskyÂ Michal, 6. KirjuncÏev Vasil, 7. KlocÏurak Stefan, 8. Lupandin Nikolaj, 9. MetelskyÂ Roman, 10. Nikolajev Sergej, 11. KrjukovskyÂ Nikolaj, 12. LipskyÂ Oleg, 13. Makarov Anatol, 158

14. Perec Ivan, 15. TvrdyÂ Nikolaj, a o teÏchto obcÏanech, za neÏzÏ bylo teÂzÏ intervenovaÂno, nemajõÂ kompet. soveÏt. uÂrÏady zÏaÂdneÂ zpraÂvy: 16. Boehm Alfred, 17. DzÏaparidze Salik, 18. KusÏnirenko Maxim, 19. Ostrouchov Benedikt, 20. Prokopenko JirÏõÂ, 21. ZelenyÂ Nikolaj. Ve prospeÏch dalsÏõÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ obdrzÏeli souhlas k repatriaci (...) bude v nejblizÏsÏõÂ dobeÏ podniknuta intervence.ª67 * PatrneÏ jizÏ nelze zjistit odkud soveÏtskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ pro tuto zdaÂnliveÏ dosud nejkonkreÂtneÏjsÏõÂ odpoveÏd' na tehdejsÏõÂ intervence nasÏeho zastupitelskeÂho uÂrÏadu v MoskveÏ ve prospeÏch odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ cÏerpalo podklady. Zdrojem byly vsÏak nejspõÂsÏ pouze vyÂchozõÂ operativnõÂ seznamy, podle nichzÏ soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny vybraneÂ byÂvaleÂ ruskeÂ emigranty, kterÏõÂ potom meÏli byÂt deportovaÂni zpeÏt do SoveÏtskeÂho svazu a tam postaveni prÏed soud, puÊvodneÏ zatyÂkaly. Jak jsme jizÏ shora rÏekli, neexistovala zÏaÂdnaÂ uÂstrÏednõÂ evidence odsouzenyÂch mimosoudnõÂmi verdikty zvlaÂsÏtnõÂ porady NKVD SSSR (pozdeÏji ministerstva vnitra SSSR) a vojenskyÂch tribunaÂluÊ ruÊznyÂch vysÏsÏõÂch jednotek RudeÂ armaÂdy (pozdeÏji SoveÏtskeÂ armaÂdy)67a a eventuaÂlnõÂ osobnõÂ spisy odsouzenyÂch putovaly vzÏdy s nimi do prÏõÂslusÏnyÂch taÂboruÊ67b. Hledat neÏkoho võÂce nezÏ dva roky po jeho naÂsilneÂm odvlecÏenõÂ do SSSR mezi miliony veÏznÏuÊ v neÏktereÂm ze stovek taÂboruÊ bylo tedy velice nesnadneÂ azÏ nemozÏneÂ a cÏasoveÏ naÂrocÏneÂ a soveÏtskeÂ uÂrÏady by se tõÂm kvuÊli jedneÂ cÏeskoslovenskeÂ intervenci nepochybneÏ nezabyÂvaly68. Podle pozdeÏji zõÂskanyÂch uÂdajuÊ se totizÏ dveÏ desõÂtky osob uvedenyÂch v depesÏi z Moskvy tehdy jizÏ naleÂzaly v nejmeÂneÏ puÊltuctu ruÊznyÂch taÂboruÊ po celeÂm SoveÏtskeÂm svazu69. ¹SdeÏlenõÂ MIDª proto spõÂsÏ nezÏ odpoveÏdõÂ bylo ¹vylozÏenõÂm karetª: k odvlecÏenõÂ z CÏeskoslovenska byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ 159

dosÏlo z rozhodnutõÂ SoveÏtskeÂho svazu a jakeÂkoliv intervence v jejich prospeÏch jsou bezprÏedmeÏtneÂ. * Aktivita cÏeskoslovenskeÂ diplomacie prÏesto zrÏejmeÏ jesÏteÏ neÏjakyÂ cÏas setrvacÏnostõÂ pokracÏovala. A tak v naÂsledujõÂcõÂch tyÂdnech dostalo nasÏe velvyslanectvõÂ v MoskveÏ patrneÏ obdobneÂ soveÏtskeÂ vyjaÂdrÏenõÂ jesÏteÏ k dalsÏõÂch jmeÂnuÊm na cÏeskoslovenskeÂm seznamu z pocÏaÂtku ledna 194870. V rÏõÂjnu 1948 vsÏak dosÏla SoveÏtskeÂmu svazu trpeÏlivost a rozhodl se definitivneÏ skoncovat s prÏedstõÂraÂnõÂm. 5. rÏõÂjna 1948 oznaÂmil cÏeskoslovenskyÂ chargeÂ d'affaires v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏõÂ v Praze v telegramu o trÏech veÏtaÂch: ¹PrÏi poslednõÂ intervenci ve prospeÏch cÏs. obcÏanuÊ ruskeÂ naÂrodnosti bylo mi sdeÏleno, zÏe osoby ruskeÂ naÂrodnosti zajisÏteÏneÂ po vaÂlce na uÂzemõÂ CÏSR, se dopustily teÏzÏkyÂch deliktuÊ proti SSSR a proto prÏõÂslusÏneÂ soveÏtskeÂ uÂrÏady nepovazÏujõÂ jejich prÏedcÏasneÂ propusÏteÏnõÂ na svobodu za oduÊvodneÏneÂ. Bylo mi neoficiaÂlneÏ naznacÏeno, zÏe tuto odpoveÏd' muÊzÏeme povazÏovat za zaÂsadnõÂ. DalsÏõÂ intervence v jejich prospeÏch povazÏuji proto za politicky nevhodneÂ a navrhuji, aby se od nich upustilo.ª71 A pro ty, kdo odmõÂtali chaÂpat, o cÏtvrt roku pozdeÏji novyÂ moskevskyÂ velvyslanec komunistickeÂho CÏeskoslovenska Bohuslav LasÏt'ovicÏka soveÏtskeÂ ¹prÏaÂnõÂª jesÏteÏ jednou prÏipomenul. Jeho telegram do Prahy v prÏedvecÏer SÏteÏdreÂho dne 1948 sestaÂval uzÏ jenom z jedineÂ veÏty: ¹Intervence ve prospeÏch byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, zajisÏteÏnyÂch v SSSR pro cÏinnost neprÏaÂtelskou SSSR, je zcela nezÏaÂdoucõÂ, i kdyzÏ formaÂlneÏ jde o nasÏe obcÏany.ª72 * V obdobneÂ soveÏtskeÂ rezÏii zaÂrovenÏ po celou dobu probõÂhala jednaÂnõÂ o odvlecÏenyÂch obyvatelõÂch Slovenska. Clementis se staÂle pokousÏel prÏesveÏdcÏit Zorina o spolecÏneÂm politickeÂm zaÂjmu na osvobozenõÂ tisõÂcuÊ deportovanyÂch a Zorin se staÂle odvolaÂval na nezbytnost prÏedlozÏit seznamy. Znovu zasaÂhl Masaryk a prÏipomenul pozÏadavek na propusÏteÏnõÂ v SoveÏtskeÂm svazu zadrzÏovanyÂch CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ prÏi naÂvsÏteÏveÏ cÏesko160

slovenskeÂ vlaÂdnõÂ delegace ve druheÂ polovineÏ cÏervence 1946 v MoskveÏ. OficiaÂlnõÂ komunikeÂ o pruÊbeÏhu jednaÂnõÂ se o tom nezminÏovalo, a proto znaÂme jen ClementisuÊv kraÂtkyÂ zaÂznam pro domo. Podle neÏj tehdejsÏõÂ cÏlen kolegia soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Pavlov opeÏt opakoval, zÏe v SSSR se ¹naleÂzaÂ [jen] 513 nasÏich obcÏanuÊª a po cÏeskoslovenskeÂm poukaÂzaÂnõÂ ¹na nespraÂvnost tohoto vyÂpocÏtuª Molotov s VysÏinskyÂm vyzvali cÏeskoslovenskeÂ diplomaty, aby znovu prÏedlozÏili seznamyª.73 FormaÂlnost soveÏtskeÂho prÏõÂstupu k pozÏadavku prÏedstaviteluÊ spojeneckeÂho a sprÏaÂteleneÂho CÏeskoslovenska ukazuje pozdeÏji nasÏimi historiky zõÂskanyÂ dokument. Pavlov si totizÏ tehdy vyzÏaÂdal bleskoveÏ zpraÂvu zaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI generaÂlporucÏõÂka Petrova. Podle nõÂ bylo v teÂ dobeÏ ¹v taÂborech [soveÏtskeÂho] ministerstva vnitra a zvlaÂsÏtnõÂch nemocnicõÂch 3296 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ (1793 vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a 1503 internovanyÂch)ª. JenzÏe pak zpraÂva pokracÏovala sdeÏlenõÂm, zÏe teÏchto ¹1503 internovanyÂch jsou [vsÏak] NeÏmci [sic!] a proto nepodleÂhajõÂ osvobozenõÂª.74 TakzÏe vlastneÏ jako kdyby tehdy v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech nebyl vuÊbec zÏaÂdnyÂ SlovaÂk ani zÏaÂdnyÂ CÏech. O zõÂskaÂnõÂ prÏehledu o CÏesÏõÂch a SlovaÂcõÂch v taÂborech GULAG a dalsÏõÂch hlavnõÂch spraÂv ministerstva vnitra se Pavlov zrÏejmeÏ ani nepokousÏel. RadeÏji se znovu uchyÂlil k jizÏ poneÏkolikaÂteÂ opakovaneÂmu soveÏtskeÂmu tvrzenõÂ o uÂdajneÏ jen 513 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech drzÏenyÂch v soveÏtskyÂch taÂborech. * Neochota SoveÏtskeÂho svazu prÏimeÏla cÏeskoslovenskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ pokusit se dosud jednotliveÏ nebo skupinoveÏ nahlaÂsÏeneÂ prÏõÂpady odvlecÏenõÂ doplnit podrobnou domaÂcõÂ ¹inventurouª. PuÊvodnõÂ seznamy, porÏizovaneÂ hned v zaÂrÏõÂ 1945 vsÏemi slovenskyÂmi stanicemi Sboru naÂrodnõÂ bezpecÏnosti75 a na jarÏe prÏõÂsÏtõÂho roku na prÏõÂkaz poveÏrÏenectva vnitra znovu sestavovaneÂ vsÏemi okresnõÂmi naÂrodnõÂmi vyÂbory a spraÂvnõÂmi komisemi na Slovensku76, byly prÏõÂlisÏ poznamenaÂny speÏchem a nebyly prÏehledneÂ. Zjistit vsÏechny cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂky uÂdajneÏ internovaneÂ nebo veÏzneÏneÂ v SSSR proto podle rozkazu minister-

161

stva vnitra meÏly pro tentokraÂt zemskeÂ uÂrÏadovny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti76a. Â plnyÂ seznam vsÏech cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ odvlecÏenyÂch do U SoveÏtskeÂho svazu se vsÏak opeÏt nepodarÏilo sestavit. Na Slovensko totizÏ zacÏaly prÏijõÂzÏdeÏt prvnõÂ transporty s cÏaÂstõÂ propusÏteÏnyÂch zajatcuÊ a mezi nimi se obcÏas podarÏilo ukryÂt rovneÏzÏ Ï ada dalsÏõÂch vyuzÏila anexe cÏaÂsti Slovenska nejednomu civilistovi. R za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky Mad'arskem a prÏi propousÏteÏnõÂ mad'arskyÂch zajatcuÊ, k neÏmuzÏ dochaÂzelo jizÏ zaÂhy po skoncÏenõÂ vaÂlky, prÏedstõÂrali mad'arskou naÂrodnost, aby potom ilegaÂlneÏ prÏechaÂzeli mad'arskeÂ hranice a mõÂrÏili do svyÂch slovenskyÂch domovuÊ. Nikdo proto nepovazÏoval za vhodneÂ upozornÏovat na dosud nezveÏstneÂ a tõÂm ohrozÏovat jejich eventuaÂlnõÂ sÏanci na naÂvrat touto cestou. Ve Slezsku se zase podarÏilo shromaÂzÏdit pouze informace o zdejsÏõÂch obyvatelõÂch, kterÏõÂ po prÏipojenõÂ k NeÏmecku koncem trÏicaÂtyÂch let byli odvedeni k neÏmeckeÂ armaÂdeÏ a pozdeÏji za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky upadli do soveÏtskeÂho zajetõÂ. NeuÂspeÏch soupisu spocÏõÂval takeÂ v konfidenciaÂlnosti celeÂho zjisÏt'ovaÂnõÂ. PrÏi prÏedaÂvaÂnõÂ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ dosud dosÏlyÂch seznamuÊ ministerstvo vnitra prÏiznalo: ¹PoneÏvadzÏ vzhledem k povaze veÏci nebylo lze informovat verÏejnost o porÏizovaÂnõÂ teÏchto seznamuÊ vyhlaÂsÏkami, prÏõÂpadneÏ v dennõÂm tisku a sÏetrÏenõÂ se daÂlo duÊveÏrneÏ, nejsou tyto seznamy uÂplneÂ.ª77 * PocÏaÂtkem listopadu 1946 prÏedal Clementis soveÏtskeÂmu velvyslanci v Praze opeÏt dalsÏõÂ memorandum78. Ale jesÏteÏ po cÏtrnaÂcti dnech tvrdil naÂmeÏstek soveÏtskeÂho ministra zahranicÏnõÂch veÏcõÂ DeÏkanozov nasÏemu velvyslanci v MoskveÏ, zÏe zatõÂm nic nedosÏlo, takzÏe mu cÏeskoslovenskyÂ diplomat musel vsÏechno zopakovat. V naÂsledneÂm radiogramu do Prahy velvyslanec HoraÂk sdeÏloval: ¹UkaÂzal jsem na vaÂzÏnost situace. ZÏaÂdal jsem generaÂlnõÂ rozhodnutõÂ, nebot' prÏedklaÂdaÂnõÂ seznamuÊ veÏc zdrzÏuje. PrÏipomneÏl jsem takeÂ, zÏe prÏi naÂvsÏteÏveÏ ministerskeÂho prÏedsedy Gottwalda [zrÏejmeÏ byla mõÂneÏna jednaÂnõÂ cÏeskoslovenskeÂ a soveÏtskeÂ vlaÂdnõÂ delegace v leÂteÏ] se naÂm dostalo slibu, zÏe celaÂ otaÂzka bude rÏesÏena vsÏeobecnyÂm opatrÏenõÂm. PrÏesto ovsÏem posõÂlaÂm daÂle seznamy, ktereÂ dojdou a zejmeÂna naleÂhaÂm na propusÏteÏnõÂ tam, kde je zjisÏteÏna 162

adresa. ZÏaÂdal jsem takeÂ DeÏkanozova o vydaÂnõÂ generaÂla CÏatlosÏe, Turanici, Sokola a MicÏury. PrÏipomneÏl jsem takeÂ SpisÏiaka. DeÏkanozov velmi pozorneÏ [sic] vyslechl zpraÂvu o obtõÂzÏõÂch, ktereÂ vznikajõÂ nasÏõÂ vlaÂdeÏ tõÂm, zÏe internovanõÂ nejsou propusÏteÏni a slõÂbil, zÏe se osobneÏ [sic] postaraÂ o brzkeÂ rÏesÏenõÂ celeÂ otaÂzky. NeprÏijde-li vyrÏõÂzenõÂ vcÏas, budu intervenovati znovu.ª79 Podle pozdeÏji nasÏimi historiky zõÂskaneÂho dokumentu võÂme, zÏe DeÏkanozov se tehdy opravdu obraÂtil na soveÏtskeÂ ministerstvo vnitra a pozÏaÂdal o sdeÏlenõÂ aktuaÂlnõÂho pocÏtu zadrzÏovanyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. Od ministra Kruglova dostal odpoveÏd', zÏe v taÂborech ministerstva vnitra SSSR pro internovaneÂ v SeveroosetskeÂ autonomnõÂ SSR a v oblastech KemerovskeÂ, SverdlovskeÂ a StalinskeÂ (cozÏ byla samozrÏejmeÏ pouze nepatrnaÂ cÏaÂst ze vsÏech 125 tehdejsÏõÂch soveÏtskyÂch zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ) se nachaÂzõÂ 330 Â dajneÏ to vsÏak bylo 51 agentuÊ neÏmeckeÂ rozveÏdky CÏechoslovaÂkuÊ. U a policejnõÂch orgaÂnuÊ a 279 cÏlenuÊ fasÏistickeÂ strany a vojenskyÂch oddõÂluÊ Hlinkovy strany80. ZaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI generaÂl Petrov naopak hlaÂsil k 1. rÏõÂjnu 1946 v taÂborech ministerstva vnitra a zvlaÂsÏtnõÂch nemocnicõÂch celkem 1388 vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ CÏechoslovaÂkuÊ (z toho 548 duÊstojnõÂkuÊ) a 457 internovanyÂch ± zatcÏenyÂch81. SoveÏtskeÂmu ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ se vsÏak oba uvedeneÂ uÂdaje patrneÏ zdaÂly natolik krÏiklaveÏ neduÊveÏryhodneÂ, zÏe je zrÏejmeÏ radeÏji ani cÏeskoslovenskyÂm diplomatuÊm nesdeÏlilo. * Pro doplneÏnõÂ prÏedstavy o neduÊveÏryhodnosti soveÏtskyÂch uÂdajuÊ uved'me, zÏe o puÊl roku pozdeÏji v cÏervnu 1947 podle dalsÏõÂ zpraÂvy GUPVI bylo mezi vaÂlecÏnyÂmi zajatci a internovanyÂmi ¹noveÏ nalezenoª dalsÏõÂch 294 CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ, a proto nynõÂ celkovyÂ pocÏet CÏechoslovaÂkuÊ vychaÂzel na 1130 osob82. KdyzÏ vsÏak zacÏaÂtkem podzimu zaÂstupce nasÏeho velvyslanectvõÂ prÏijel do taÂbora v Lujsdorfu u OdeÏsy, kam SoveÏtskyÂ svaz zacÏal soustrÏed'ovat zajatce a internovaneÂ deklarujõÂcõÂ se jako cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ a prÏichaÂzejõÂcõÂ v uÂvahu pro repatriaci, nalezl jich tam opeÏt jen 48783.

163

* NeÏmci a Mad'arÏi v prvnõÂch transportech ze zajetõÂ se vracejõÂcõÂch SlovaÂkuÊ zpuÊsobili, zÏe ministerstvo vnitra zacÏalo pozÏadovat, aby obdobneÏ jako intervence ve prospeÏch byÂvalyÂch ruskyÂch emigrantuÊ schvalovalo rovneÏzÏ repatriace i vsÏech ostatnõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ze SoveÏtskeÂho svazu a nemohlo byÂt prÏitom zastoupeno zÏaÂdnyÂm jinyÂm orgaÂnem ani slovenskyÂm poveÏrÏenectvem vnitra (!). Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ se sice opeÏt nejprve braÂnilo a zastaÂvalo stanovisko, zÏe je trÏeba ¹intervenovat za kazÏdeÂho cÏs. obcÏanaª a stacÏõÂ ¹pokud je zÏaÂdost opatrÏena potvrzenõÂm prÏõÂslusÏneÂho mõÂstnõÂho, ev. okresnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru, o naÂrodnosti a politickeÂ spolehlivosti dotycÏneÂhoª. PokousÏelo se ministerstvu vnitra vysveÏtlit, zÏe jeho rozhodnutõÂ nenõÂ prÏõÂlisÏ ¹vhodneÂ, nebot' oslabuje obhajovanou naÂmi vuÊcÏi soveÏtuÊm tezi, vychaÂzejõÂcõÂ z cÏs.-soveÏtskeÂ dohody z 8. kveÏtna 1944, cÏl. 7ª a rovneÏzÏ vyslovilo ¹urcÏiteÂ pochybnostiª o ¹praktickeÂ proveditelnostiª. Nakonec vsÏak jako obvykle ustoupilo, aby ¹nedochaÂzelo zbytecÏneÏ k abstraktnõÂm debataÂm, ktereÂ by okamzÏik naÂvratu internovanyÂch do CÏSR jesÏteÏ võÂce oddaÂlil, cÏõÂmzÏ by byl ztracen znacÏnyÂ moraÂlnõÂ kapitaÂlª84. SoveÏtskyÂ svaz ovsÏem neoplyÂval prÏõÂlisÏ velkou ochotou vuÊbec kohokoliv propousÏteÏt zpaÂtky do CÏeskoslovenska a staÂle se vracely pouze obcÏas nevelkeÂ skupiny zajatcuÊ. OdvlecÏeneÂ civilnõÂ osoby se vracely pouze vyÂjimecÏneÏ. * PocÏaÂtkem cÏervna 1947 prÏi prÏõÂpraveÏ protokolu o vyÂsledcõÂch prÏesidlovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ, ukrajinskeÂ a beÏloruskeÂ naÂrodnosti z CÏeskoslovenska do SSSR, probõÂhajõÂcõÂho reciprocÏneÏ za prÏesõÂdlenõÂ volynÏskyÂch CÏechuÊ ze SoveÏtskeÂho svazu do CÏeskoslovenska85, napadlo zrÏejmeÏ soveÏtskeÂho velvyslance Zorina nabõÂdnout Clementisovi jinyÂ cõÂl cÏeskoslovenskyÂch intervencõÂ nezÏ dosud. VyÂsledkem byla Masarykova depesÏe nasÏemu velvyslanectvõÂ v MoskveÏ, zÏe ¹k urychlenõÂ provedenõÂ odsunu internovanyÂch do CÏSR by nepochybneÏ prospeÏlo, kdyby MID intervenovalo prÏõÂmo u GolubeÏva s poukazem na vnitropolitickyÂ i zahranicÏneÏ-politickyÂ dosah veÏciª86. 164

ZmõÂneÏnyÂ generaÂlmajor GolubeÏv byl generaÂlem vojsk soveÏtskeÂho ministerstva vnitra vykonaÂvajõÂcõÂm funkci zplnomocneÏnce Ï õÂdil soveÏtskaÂ strÏediska v zarady ministruÊ SSSR pro repatriaci. R hranicÏõÂ, zajisÏt'ujõÂcõÂ veÏtsÏinou nedobrovolnyÂ naÂvrat do SoveÏtskeÂho svazu teÏch jeho obcÏanuÊ, kterÏõÂ se v duÊsledku vaÂlky ocitli mimo soveÏtskeÂ uÂzemõÂ, a zaÂrovenÏ meÏl na starosti repatriaci do ruÊznyÂch zemõÂ propousÏteÏnyÂch vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a dalsÏõÂch v SSSR internovanyÂch osob.87 Masaryk rovneÏzÏ prÏimeÏl Gottwalda posteÏzÏovat si prÏõÂmo Stalinovi. VyuzÏili moskevskeÂho jednaÂnõÂ vlaÂdnõÂch delegacõÂ obou zemõÂ o soveÏtskeÂm pozÏadavku zrusÏit prÏedpoklaÂdanou uÂcÏast CÏeskoslovenska na parÏõÂzÏskeÂ konferenci o MarshalloveÏ plaÂnu a uÂplneÏ v zaÂveÏru, patrneÏ na Stalinovu vyÂzvu ¹co maÂ kdo jesÏteÏ do ruÊzneÂhoª, se Gottwald zmõÂnil o ¹internovanyÂch a o rodinaÂch SvobodovyÂch vojaÂkuÊª. NacÏezÏ podle dochovaneÂho zaÂznamu ze schuÊzky ¹generalissimus Stalin rÏekl, zÏe je trÏeba, aby se zapiskou upozornilo na tyto veÏciª.88 Masarykem prÏipravenyÂ Gottwald hned naÂsledujõÂcõÂho dne opravdu prÏedal soveÏtskeÂmu ministrovi zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Molotovovi memorandum tohoto zneÏnõÂ: ¹V dobeÏ od listopadu 1944 do kveÏtna 1945, tj. v dobeÏ osvobozovaÂnõÂ CÏeskoslovenska, zatkly soveÏtskeÂ vojenskeÂ orgaÂny na cÏeskoslovenskeÂm uÂzemõÂ rÏadu cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ byli odvezeni do vnitrozemõÂ SSSR, kde se veÏtsÏinou dosud nachaÂzejõÂ. JednaÂ se celkem asi o dva tisõÂce [sic] osob, prÏevaÂzÏneÏ slovenskeÂ naÂrodnosti, a kromeÏ toho o mensÏõÂ pocÏet cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ cÏeskeÂ a ruskeÂ naÂrodnosti, jakozÏ i urcÏiteÂ mnozÏstvõÂ osob ruskeÂ naÂrodnosti bez staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ, kterÏõÂ vsÏak jizÏ võÂce nezÏ dvacet let zÏijõÂ na uÂzemõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky a jsou s mõÂstnõÂm obyvatelstvem spojeni rodinnyÂmi svazky. SkutecÏnost, zÏe se tyto osoby jesÏteÏ nevraÂtily, byla a staÂle je zneuzÏõÂvaÂna nejen ve vnitrÏnõÂ politice, zejmeÂna na Slovensku, ale stala se takeÂ prÏedmeÏtem komentaÂrÏuÊ a uÂtokuÊ proti CÏeskoslovenskeÂ republice ze zahranicÏõÂ. Odsun do CÏeskoslovenska, kteryÂ uzÏ byl zahaÂjen, by mohl byÂt urychlen tõÂm, zÏe by bylo prÏikrocÏeno k evakuaci cÏtyrÏ hlavnõÂch taÂboruÊ, v nichzÏ se v soucÏasneÂ dobeÏ tito cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ naleÂzajõÂ v internaci. JednaÂ se o tyto taÂbory: 1. zajateckyÂ taÂbor Jenakijevo ve StalinskeÂ oblasti ± Donbas, 165

2. SeveroosetskaÂ oblast ± taÂbor Nuzal, 3. MordovskaÂ ASSR ± Pot'ma, 4. SverdlovskaÂ oblast ± JegorsÏino ± taÂbor Altanaj. PoteÂ by bylo mozÏneÂ prÏistoupit k evakuaci mensÏõÂch taÂboruÊ. KromeÏ toho se dosud na uÂzemõÂ SSSR naleÂzajõÂ skupiny vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ z byÂvaleÂ slovenskeÂ armaÂdy.ª89 SoveÏtskyÂ svaz se zrÏejmeÏ rozhodl za cÏeskoslovenskeÂ odmõÂtnutõÂ uÂcÏasti se konference o MarshalloveÏ plaÂnu a uprÏednostneÏnõÂ zaÂjmuÊ cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂho spojenectvõÂ Gottwalda odmeÏnit a pocÏaÂtkem zaÂrÏõÂ velvyslanec Zorin prÏedal Clementisovi na Gottwaldovu demarsÏi odpoveÏd', kteraÂ sdeÏlovala, zÏe soveÏtskaÂ vlaÂda se rozhodla vsÏechny v SoveÏtskeÂm svazu internovaneÂ osoby cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti propustit. * CÏaÂst prÏedevsÏõÂm SlovaÂkuÊ byla mezitõÂm soustrÏedeÏna jizÏ od jara v sbeÏrneÂm taÂborÏe Lujsdorfu u OdeÏsy90 a uÂrÏad zplnomocneÏnce rady ministruÊ SSSR pro repatriaci umozÏnil zaÂstupcuÊm cÏeskoslovenskeÂho velvyslanectvõÂ v MoskveÏ jejich naÂvsÏteÏvu. Podle cÏeskoslovenskyÂch prÏedstav meÏli diplomateÂ proveÏrÏovat k repatriaci prÏipraveneÂ civilisty, zatõÂmco naÂvraty do CÏeskoslovenska vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ ± CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ slouzÏõÂcõÂch v byÂvalyÂch armaÂdaÂch NeÏmecka a Mad'arska nebo SlovenskeÂ republiky meÏly byÂt prÏedem schvalovaÂny prazÏskyÂm ministerstvem vnitra. Na spolecÏneÂ poradeÏ zaÂstupcuÊ ministerstva vnitra a ministerstva naÂrodnõÂ obrany s ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ 21. listopadu 1947 dosÏlo vsÏak k zaÂsadnõÂ zmeÏneÏ. V zaÂznamu z porady se uvaÂdõÂ: ¹ZaÂstupci ministerstva vnuÂtra, podporovanõÂ zaÂstupcom ministerstva naÂrodnej obrany, uviedli, zÏe doterajsÏõÂ spoÃsob organizaÂcie naÂvratu cÏs. prõÂslusÏnõÂkov v SSSR, nevyhovuje. UÂradnõÂk cÏs. vel'vyslanectva v Moskve, ktoryÂ preveruje cÏs. prõÂslusÏnõÂkov vo sbernom taÂbore v Odese pre odchod do vlasti, nemaÂ po ruke mozÏnosti, podl'a ktoryÂch by mohol tuÂto uÂlohu uÂspesÏne plnit'. PredvõÂdalo sa, zÏe pri tomto vsÏeobecnom a povrchnom preverovanõÂ uÂradnõÂkom vel'vyslanectva v Moskve dojde k chybaÂm, ktoreÂ vsÏak vzhl'adom na to, zÏe celaÂ repatriacÏnaÂ akcia najmaÈ z osoÃb slovenskej naÂrod-

166

nosti, internovanyÂch v SSSR, sa daÂ do pohybu, vyvaÂzÏi aj prõÂpadneÂ zlo, zÏe mensÏie percento bude repatriovanyÂch aj osoÃb nezÏiaduÂcich. Toto ocÏekaÂvanie sa nesplnilo. Pri poslednom transporte sa stalo, uviedol zaÂstupca ministerstva vnuÂtra, zÏe zo 106 osoÃb, ktoreÂ boly v transporte, 101 osoÃb bolo naÂrodnosti nemeckej a takto osoÃb nezÏelatel'nyÂch. ZaÂstupcovia ministerstva vnuÂtra v dohode so zaÂstupcom MNO trvali na tom, aby insÏtrukcie na prevaÂdzanie naÂvratu cÏs. prõÂslusÏnõÂkov z SSSR, daneÂ uÂradnõÂkovi cÏs. vel'vyslanectva v Moskve, boly zmeneneÂ.ª Naopak zaÂstupce ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ upozornil, zÏe z prÏedpoklaÂdaneÂho celkoveÂho pocÏtu asi 1500 internovanyÂch se ¹v raÂmci doterajsÏej organizaÂcieª vraÂtilo uzÏ prÏes 900 SlovaÂkuÊ a tedy staÂle zuÊstaÂvaÂ v internaci jesÏteÏ 500 azÏ 600 dalsÏõÂch ¹osoÃb slovenskej naÂrodnostiª. ZduÊraznÏoval, zÏe jejich naÂvrat z SSSR ¹maÂ pre Slovensko vel'kyÂ politickyÂ vyÂznamª a prÏõÂpadnaÂ zmeÏna organizace jejich naÂvratu by mohla ¹ohrozit' celuÂ akciuª. ZaÂrovenÏ odmõÂtl odpoveÏdnost za transport uÂdajneÏ sestaÂvajõÂcõÂ prÏedevsÏõÂm z NeÏmcuÊ a prohlaÂsil, zÏe o neÏcÏem takoveÂm vuÊbec nevõÂ.91 Jen neÏkolik dnuÊ prÏedtõÂm totizÏ dosÏla do Prahy zpraÂva druheÂho tajemnõÂka nasÏeho moskevskeÂho velvyslanectvõÂ o jeho jizÏ naÂmi zmõÂneÏneÂ naÂvsÏteÏveÏ taÂbora Lujsdorfu 19. rÏõÂjna 1947. CÏeskoslovenskyÂ diplomat sdeÏloval optimisticky: ¹BeÏhem proveÏrÏovaÂnõÂ jsem zjistil, zÏe vyÂbeÏr osob, ktereÂ jsou v OdeÏse shromazÏd'ovaÂny za tõÂm uÂcÏelem, aby byly repatriovaÂny do CÏSR, je provaÂdeÏn se strany soveÏtskeÂ mnohem duÊkladneÏji, nezÏ se deÏlo prÏi shromazÏd'ovaÂnõÂ prvnõÂch transportuÊ. Procento NeÏmcuÊ je mnohem mensÏõÂ, nezÏ jak jsem zjistil prÏi sveÂ prvnõÂ naÂvsÏteÏveÏ v kveÏtnu t. r., zato pocÏet internovanyÂch SlovaÂkuÊ se zveÏtsÏil.ª ZaÂrovenÏ vsÏak zpraÂva varovala: ¹V mnohyÂch prÏõÂpadech, kdy jsem repatriaci nechteÏl povolit, mne soveÏt. duÊstojnõÂci zÏaÂdali, abych naÂvrat do CÏSR prÏece jen povolil, zÏe oni zmõÂneÏnou osobu znajõÂ a zÏe odmõÂtnutõÂ repatriace bude znamenat, zÏe ona osoba bude znovu proveÏrÏovaÂna orgaÂny ministerstva vnitra SSSR a pak znovu poslaÂna do OdeÏsy s tõÂm, aby byla repatriovaÂna. (...) Velitel taÂbora beÏhem meÂ praÂce mne neÏkolikraÂt zÏaÂdal, abych pocÏet zadrzÏenyÂch k proveÏrÏovaÂnõÂ snõÂzÏil na co nejmensÏõÂ pocÏet.ª92 PrÏesto prazÏskaÂ ministerskaÂ porada nakonec rozhodla zmeÏnit 167

instrukce pro postup cÏeskoslovenskyÂch diplomatuÊ v Lujsdordu a naprÏõÂsÏteÏ je vybavit pouze negativnõÂ pravomocõÂ podle vlastnõÂho uÂsudku vylucÏovat z repatriace osoby, jejichzÏ ¹nezÏelatel'nost' je zrejmaÂª. Jinak smeÏli povolovat repatriaci pouze osobaÂm schvaÂlenyÂm prazÏskyÂm ministerstvem vnitra a u zbyÂvajõÂcõÂch sepisovat jejich uÂdaje a posõÂlat je k proveÏrÏenõÂ do Prahy. ZaÂstupce ministerstva vnitra prÏislõÂbil, zÏe prÏedlozÏeneÂ seznamy ¹uryÂchlene preverõÂ, pri cÏom (...) prehlaÂsil, zÏe ministerstvo vnuÂtra maÂ dosial' preverenyÂch asi 4000 [srovnej se shora citovanyÂm pocÏtem uvedenyÂm zaÂstupcem ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ] osoÃb, ktoreÂ sa dosial' nevraÂtily. PorovnanõÂm soznamov, zaslanyÂch vel'vyslanectvu v Moskve s ich vlastnou kartoteÂkou, bude im mozÏneÂ zaslat' uzÏ na druhyÂ ± tretõÂ denÏ zpaÈt' min. zahr. vecõÂ svoje vyjadrenie vo vaÈcÏsÏine prõÂpadov. U ostatnyÂch prõÂpadov prevedie preverenie uryÂchlene behom jedneÂho mesiaca.ª93 * Ministerstvo vnitra prohlasÏovalo, zÏe takovyÂ postup je v zaÂjmu bezpecÏnosti staÂtu94. PrÏi povolovaÂnõÂ naÂvratuÊ odvlecÏenyÂch zpaÂtky do CÏeskoslovenska rozhodoval vsÏak ocÏividneÏ prÏedevsÏõÂm voluntarismus komunisty ovlaÂdaneÂho ministerstva. Do jisteÂ mõÂry je sice mozÏneÂ pochopit snahu braÂnit naÂvratu do puÊvodnõÂch cÏeskoslovenskyÂch domovuÊ osobaÂm neÏmeckeÂ a mad'arskeÂ naÂrodnosti, jejichzÏ rodiny byly mezitõÂm vysõÂdleny do NeÏmecka nebo Mad'arska, ale zdaÂ se byÂt zcela nepochopitelnyÂ odpor proti naÂvratu evidentneÏ civilnõÂho obyvatelstva, ocitnuvsÏõÂho se v soveÏtskyÂch taÂborech bez jakeÂkoliv vlastnõÂ viny95. OdpoveÏd' patrneÏ nalezneme mezi rÏaÂdky zaÂznamu ze shora citovaneÂ porady: proti ClementisovyÂm obavaÂm z posÏkozenõÂ obrazu SoveÏtskeÂho svazu na Slovensku a zkomplikovaÂnõÂ vztahu slovenskeÂ verÏejnosti ke komunistuÊm chteÏlo Noskovo ministerstvo vnitra naopak demonstrovat shodu politickyÂch zaÂjmuÊ CÏeskoslovenska a SoveÏtskeÂho svazu a daÂt najevo plnou podporu soveÏtskeÂmu postupu. MozÏnaÂ rovneÏzÏ meÏlo opraÂvneÏnyÂ strach z mozÏnyÂch antisoveÏtskyÂch naÂlad navraÂtilcuÊ a jejich negativnõÂho vlivu na praÂveÏ probõÂhajõÂcõÂ pokus o ¹slovenskyÂ uÂnorª a o jizÏ tehdy nastolenõÂ mocenskeÂho monopolu komunistuÊ ve slovenskeÂm vnitropolitickeÂm zÏivoteÏ. 168

* Podle hlaÂsÏenõÂ okresnõÂch stanic Sboru naÂrodnõÂ bezpecÏnosti ze 73 slovenskyÂch okresuÊ podarÏilo se k 31. lednu 1949 vraÂtit do CÏeskoslovenska ze soveÏtskyÂch taÂboruÊ 8156 byÂvalyÂm zajatcuÊm a 1644 civilnõÂm osobaÂm. Z toho vsÏak SlovaÂkuÊ bylo jen 2699 a CÏesÏi v hlaÂsÏenõÂch vuÊbec nebyli zmõÂneÏni. PrÏitom asi pouze jedna trÏetina navraÂtilcuÊ prÏijela rÏaÂdnyÂm transportem. OstatnõÂ se vraÂtili pravdeÏpodobneÏ nelegaÂlneÏ prÏes Mad'arsko a soveÏtskou okupacÏnõÂ zoÂnu v NeÏmecku, kam se dostali spolecÏneÏ s jizÏ drÏõÂve propousÏteÏnyÂmi Mad'ary a NeÏmci.97 OficiaÂlneÏ totizÏ soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny prÏedaly cÏeskoslovenskyÂm zaÂstupcuÊm na cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂ hranici v CÏierneÂ nad Tisou jen 3426 repatriantuÊ bez uvedenõÂ naÂrodnosti ± z toho 931 do 14. zaÂrÏõÂ 1948 a potom do konce roku 1948 v sedmi dalsÏõÂch transportech jesÏteÏ 249598. * JenzÏe zplnomocneÏnec rady ministruÊ SSSR pro repatriaci generaÂl GolubeÏv sdeÏlil v srpnu 1948 cÏeskoslovenskeÂmu velvyslanectvõÂ v MoskveÏ poneÏkud jinyÂ pocÏet navraÂtilcuÊ. Podle neÏj bylo od konce druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky do leÂta 1948 ze SoveÏtskeÂho svazu po propusÏteÏnõÂ ze zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ repatriovaÂno do CÏeskoslovenska 55 517 CÏechuÊ a SlovaÂkuÊ (!).99 Absurdnost tohoto tvrzenõÂ byla natolik zrÏejmaÂ, zÏe cÏeskoslovenskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v dopise nasÏemu velvyslanectvõÂ v MoskveÏ uzÏ ani nedoporucÏovalo naleÂhat na poskytnutõÂ neÏjakyÂch jinyÂch opravenyÂch uÂdajuÊ o pocÏtu repatriovanyÂch. V konceptu dopisu byla dokonce puÊvodneÏ jesÏteÏ slova: ¹Tyto uÂdaje neÏkolikraÂte jizÏ oznaÂmeneÂ nebudou patrneÏ opeÏt prÏesneÂª100. * Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ se jesÏteÏ pokusilo iniciovat, aby prostrÏednictvõÂm okresnõÂch naÂrodnõÂch vyÂboruÊ byly zjisÏteÏny ¹alesponÏ osoby, ktereÂ se ze SSSR dosud nevraÂtily (zajatci a internovanõÂ), a to asponÏ z CÏech a zemeÏ MoravskoslezskeÂ (nejleÂpe ve 169

formeÏ seznamuÊ z kazÏdeÂho okresu, s uÂdaji o narozenõÂ a poslednõÂ adresou v SSSR)ª101. Po naÂvsÏteÏveÏ zaÂstupcuÊ ministerstva vnitra bylo vsÏak rozhodnuto, ¹zÏe od soupisoveÂ akce v CÏechaÂch a zemi MoravskoslezskeÂ Zamini [ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ] upousÏtõÂ vzhledem k tomu, zÏe soupis osob, ktereÂ se dosud z SSSR nevraÂtily, by se musel dõÂt vyhlaÂsÏkami v obcõÂch (jak sdeÏlil [zaÂstupce ministerstva vnitra] dr. Kadlec), cozÏ vzhledem ke skoncÏenõÂ repatriace ze SSSR by bylo nezÏaÂdoucõÂª102. * 2. kveÏtna 1949 ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ oznaÂmilo ministerstvu vnitra a ministerstvu naÂrodnõÂ obrany, zÏe ¹podle telegrafickeÂ zpraÂvy velvyslanectvõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky v MoskveÏ SSSR povazÏuje repatriaci vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch v zaÂsadeÏ za skoncÏenu. PrÏõÂslusÏnaÂ soveÏtskaÂ mõÂsta se nebudou daÂle zabyÂvat hromadnyÂmi seznamy vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch a jsou ochotna prÏihlõÂzÏet jen k individuaÂlnõÂm zÏaÂdostem ve vyÂjimecÏnyÂch prÏõÂpadech.ª103 PrÏesto ministerstvo jesÏteÏ zaslalo velvyslanectvõÂ odpoveÏd', v nõÂzÏ ¹prÏipomõÂnaÂ, zÏe jest rozlisÏovati mezi osobami nezveÏstnyÂmi jesÏteÏ z doby vaÂlky (naprÏ. u nichzÏ je znaÂma jen adresa polnõÂ posÏty jesÏteÏ v neprÏaÂtel. armaÂdeÏ) a mezi zajatci nebo internovanyÂmi, kterÏõÂ se ze SSSR ohlaÂsili, avsÏak võÂce prÏõÂbuznyÂm nepsali, nebo o nichzÏ je jinak znaÂmo, zÏe v SSSR vskutku jsou. NenõÂ li adresa teÏchto osob RepatriacÏnõÂmu uÂrÏadu [uÂrÏad ZplnomocneÏnce rady ministruÊ SSSR pro repatriaci] znaÂma nebo nemaÂ-li o nich zÏaÂdnyÂch zpraÂv, neznamenaÂ to, aby se ponechaly sveÂmu osudu a o jejich vypaÂtraÂnõÂ a repatriaci se neusilovalo. Nebot' dosavadnõÂ vyÂsledky paÂtraÂnõÂ prostrÏednictvõÂm CÏervenyÂch krÏõÂzÏuÊ (jak bylo sveÂho cÏasu MIDem notifikovaÂno) ukazujõÂ, zÏe tato cesta vyhledaÂvaÂnõÂ je zcela neuÂcÏinnaÂ. Podle informace z CÏs. CÏerv. krÏõÂzÏe, kteryÂ od konce listopadu 1948 byl touto agendou poveÏrÏen, nebyl z cÏs. st. prÏõÂslusÏnõÂkuÊ (prÏi 15±20 dopisech denneÏ CÏerv. krÏõÂzÏi SSSR odeslanyÂch) vypaÂtraÂn v SSSR nikdo a odpoveÏdi ze SSSR jsou negativnõÂ. V poslednõÂch trÏech meÏsõÂcõÂch nenõÂ odpoveÏdi vuÊbec zÏaÂdneÂ.ª104 Tento jeden z poslednõÂch pokusuÊ nasÏich diplomatuÊ o osvobozenõÂ jesÏteÏ dalsÏõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, staÂle zadrzÏovanyÂch zrÏejmeÏ v soveÏtskyÂch taÂborech, patrneÏ naivneÏ spoleÂhal na prÏece 170

jen veÏtsÏõÂ vstrÏõÂcnost SoveÏtskeÂho svazu k noveÂmu komunistickeÂmu rezÏimu v CÏeskoslovensku. Ale SoveÏtskyÂ svaz naopak nepovazÏoval novyÂ vazalskyÂ rezÏim uzÏ vuÊbec hodna jakeÂhokoliv dalsÏõÂho jednaÂnõÂ. Proto v dopise z 10. brÏezna 1950 muselo ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ ministerstvu vnitra potvrdit, zÏe SoveÏtskyÂ svaz skutecÏneÏ ¹povazÏuje repatriaci (odsun) zajatyÂch a internovanyÂch cÏs. obcÏanuÊ do CÏSR za skoncÏenouª a ¹ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR zaÂsadneÏ odmõÂtaÂ v teÏchto prÏõÂpadech prÏijõÂmati jakeÂkoliv dalsÏõÂ zÏaÂdosti o repatriaci (odsun)ª. DaÂle bylo v dopise uvedeno, zÏe ¹kromeÏ toho bylo nasÏe velvyslanectvõÂ v MoskveÏ upozorneÏno shora jmenovanyÂm uÂrÏadem, zÏe osoby, ktereÂ v poslednõÂch meÏsõÂcõÂch domuÊ nepsaly se patrneÏ na uÂzemõÂ SSSR nenachaÂzejõÂ, nebot' vsÏichni zajatõÂ a internovanõÂ cÏs. prÏõÂslusÏnõÂci mohou si dopisovati se svyÂmi prÏõÂbuznyÂmi v CÏSR.ª105 * Toto poslednõÂ ¹upozorneÏnõÂª byla cynickaÂ lezÏ, nebot' korespondence do zahranicÏõÂ byla v soveÏtskyÂch taÂborech jizÏ od dvacaÂtyÂch let zakaÂzaÂna. V prvnõÂch letech po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce se neÏkteryÂm odvlecÏenyÂm darÏilo dopisy rodinaÂm v CÏeskoslovensku posõÂlat z tranzitnõÂch strÏedisek nebo beÏhem transportuÊ z jednoho taÂbora do druheÂho. PozdeÏji mohly byÂt zpravidla uzÏ jenom propasÏovaÂvaÂny z taÂboruÊ nebo pracovisÏt' veÏznÏuÊ pomocõÂ ochotnyÂch mõÂstnõÂch obcÏanuÊ. KazÏdyÂ veÏzneÏnyÂ cizõÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂk, na jehozÏ jmeÂno prÏisÏla posÏtovnõÂ zaÂsilka ze zahranicÏõÂ, byl potrestaÂn a vyslyÂchaÂn, jak se v zahranicÏõÂ dozveÏdeÏli jeho adresu. Dopisy do zahranicÏõÂ byly znovu povoleny azÏ v roce 1952, ale nejprve pouze obcÏanuÊm byÂvaleÂho hitlerovskeÂho NeÏmecka a Japonska, kterÏõÂ byli odsouzeni soveÏtskyÂmi soudy za ¹zvlaÂsÏt' teÏzÏkeÂ trestneÂ cÏiny proti lidskostiª, ale azÏ jako poslednõÂ smeÏli psaÂt rodinaÂm do zahranicÏõÂ obcÏaneÂ staÂtuÊ, ktereÂ SSSR prÏinutil staÂt se soucÏaÂstõÂ jeho bloku.106

171

1

2

2a

3

4

5

6

172

Podle Petera JusÏcÏaÂka ¹CÏSR nemala zaÂujem, aby sa jej obcÏania dostavili spaÈt do svojich domovov, k svojim rodinaÂm. (...) SÏtaÂt prejavil cynismus najhrubsÏieho zrna.ª In Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 286. AMZV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. j. 4.3554/II ± 1/46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 10. Podle neÏkteryÂch historikuÊ Masaryk veÏnoval pozornost prÏedevsÏõÂm nasÏemu puÊsobenõÂ v Organizaci spojenyÂch naÂroduÊ a dalsÏõÂm ruÊznyÂm zahranicÏnõÂm jednaÂnõÂm a pruÊbeÏzÏneÂ rÏõÂzenõÂ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ prÏevaÂzÏneÏ prÏenechaÂval Clementisovi. - O naÂvrhu noÂty viz kap. VIII. - Dopisy se zÏaÂdostmi o pomoc prÏichaÂzely samozrÏejmeÏ jizÏ prÏedtõÂm. ZminÏuje se o tom i uvedenyÂ naÂvrh noÂty: ¹CÏs. uÂrÏaduÊm dochaÂzõÂ denneÏ velikyÂ pocÏet zÏaÂdostõÂ a stõÂzÏnostõÂ, a to nejen od rodinnyÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ zatcÏenyÂch, nyÂbrzÏ takeÂ od mnohyÂch verÏejnyÂch uÂrÏaduÊ a organizacõÂ.ª VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/sv., inv. cÏ. 12e, arch jedn. cÏ. 19, l. 22. CChIDK (zkr. z rus. Centr chraneÏnija istoriko-dokumental'nych kollekcij neboli cÏes. UÂstrÏedõÂ archivovaÂnõÂ historicko-dokumentaÂrnõÂch sbõÂrek). VysveÏtlenõÂ uvaÂdeÏneÂho vysokeÂho pocÏtu CÏechuÊ mezi zajatci viz pozn. 7 k uÂvodu. NoÂta zatõÂm nebyla nalezena. Je vsÏak citovaÂna v zaÂznamu cÏeskoslovenskeÂ delegace pro likvidaci vaÂlecÏnyÂch sÏkod z konce ledna nebo zacÏaÂtku uÂnora 1946 o dosavadnõÂch jednaÂnõÂch o zadrzÏovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v internacÏnõÂch taÂborech nebo na jinyÂch mõÂstech v SSSR. V dopise ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ ministerstvu vnitra z 9. 2. 1946 se vsÏak o nõÂ hovorÏõÂ jen jako o memorandu. Naproti tomu cÏeskoslovenskyÂ velvyslanec v MoskveÏ v telegramu do Prahy z 26. 3. 1946 se opeÏt zminÏuje o noÂteÏ. NeÏktereÂ dalsÏõÂ dochovaneÂ dokumenty se odvolaÂvajõÂ zase pouze na sdeÏlenõÂ lidoveÂho komisariaÂtu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR z 30. 1. 1946. Viz pozn. 15 a 19. Struktura soveÏtskyÂch represivnõÂch a penitenciaÂrnõÂch orgaÂnuÊ prochaÂzela beÏhem mnoha desetiletõÂ neustaÂlou reorganizacõÂ a staÂle võÂce neprÏehlednou diverzifikacõÂ. Koncem trÏicaÂtyÂch let existovalo teÂmeÏrÏ 50 taÂborovyÂch komplexuÊ s võÂce nezÏ Ï õÂzenõÂm vsÏech teÏchto taÂboruÊ se zabyÂval GULAG. V roce milionem veÏznÏuÊ. R 1939 prÏibyly zvlaÂsÏtnõÂ taÂbory pro PolaÂky z polskyÂch vyÂchodnõÂch uÂzemõÂ, ktereÂ tehdy na zaÂkladeÏ soveÏtsko-neÏmeckeÂho paktu prÏipadly SoveÏtskeÂmu svazu, pro Rumuny z obsazeneÂ Bessarabie, pro Finy a pro prÏõÂslusÏnõÂky pobaltskyÂch staÂtuÊ, naÂsilneÏ tehdy prÏipojenyÂch k SSSR. PozdeÏji byly zrÏõÂzeny taÂbory takeÂ pro CÏechy a SlovaÂky, kterÏõÂ uprchli z NeÏmci okupovaneÂho CÏeskoslovenska a prÏipojili se k vznikajõÂcõÂmu cÏeskoslovenskeÂmu legionu v Polsku, s nimzÏ se prÏi uÂstupu prÏed nastupujõÂcõÂmi neÏmeckyÂmi vojsky ocitli v soveÏtskeÂm zajetõÂ. V zaÂveÏrecÏnyÂch letech druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky pak vznikly dalsÏõÂ taÂbory pro civilnõÂ obyvatelstvo, deportovaneÂ ze zemõÂ, s nimizÏ byl SoveÏtskyÂ svaz ve vaÂlecÏneÂm

7

stavu a ktereÂ obsadila soveÏtskaÂ armaÂda; prÏedevsÏõÂm z NeÏmecka, Mad'arska, Rumunska a bohuzÏel takeÂ ze Slovenska. Po vaÂlce byly tyto taÂbory z GULAG vycÏleneÏny a spolecÏneÏ se zajateckyÂmi taÂbory, v nichzÏ byli soustrÏedeÏni zajatõÂ prÏõÂslusÏnõÂci neÏmeckeÂ armaÂdy a armaÂd dalsÏõÂch vojenskyÂch satelituÊ Osy bojujõÂcõÂch na vyÂchodnõÂ fronteÏ proti SoveÏtskeÂmu svazu a pozdeÏji takeÂ Japonci, podrÏõÂzeny samostatneÂ HlavnõÂ spraÂveÏ pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch (rus. Glavnoje upravlenije po deÏlam vojennoplennych i internirovannych nebo zkr. GUPVI). Zajatci a internovanõÂ byli vyuzÏõÂvaÂni zejmeÂna pro praÂci v dolech nebo teÏzÏbu drÏeva a pozdeÏji prÏi povaÂlecÏneÂ rekonstrukci soveÏtskeÂho hospodaÂrÏstvõÂ. ZÏivotnõÂ podmõÂnky v taÂborech GUVPI se samozrÏejmeÏ nijak nelisÏily od podmõÂnek v taÂborech rÏõÂzenyÂch GULAG a dalsÏõÂmi specializovanyÂmi spraÂvami. Zajatci a internovanõÂ nebyli vsÏak formaÂlneÏ odsouzeni (¹neboli oficiaÂlne vaÈznenõÂ ani suÂdenõÂª, a tudõÂzÏ naopak byli ¹neoficiaÂlni vaÈzniª, Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 129), a proto do jisteÂ mõÂry meÏli o neÏco veÏtsÏõÂ sÏanci na propusÏteÏnõÂ domuÊ. RovneÏzÏ uzÏ od trÏicaÂtyÂch let existovala takeÂ sõÂt' taÂboruÊ speciaÂlnõÂho pracovnõÂho nebo vyÂrobnõÂho charakteru rÏõÂzenaÂ obdobneÏ vlastnõÂmi hlavnõÂmi spraÂvami. Byly to GULLP (zkr. z rusk. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu), GULGMP (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskich predprijatij neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu), GULPS (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlenogo stroiteÏl'stva neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ pruÊmysloveÂ vyÂstavby), GULZÏDS (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ), GUSÏOSDOR (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije stroiteÏl'stva sÏossejnych dorog neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva silnicÏnõÂho stavitelstvõÂ), DAL'STROJ (zkr. slovo z rus. Glavnoje upravlenije stroiteÏl'stva na Dal'neÏm severe neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva vyÂstavby na DaÂlneÂm severu), GLAVSPECCVETMET (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije promysÏlennosti special'nych i cvetnych metallov neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva pruÊmyslu vzaÂcnyÂch a drahyÂch kovuÊ), JENISEJSTROJ (zkr. oznacÏenõÂ z rus. Glavnoje upravlenije ¹Jenisejstrojª neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva ¹Jenisejstrojª ± teÏzÏebnõÂ a zpracovatelskyÂ pruÊmysl vzaÂcnyÂch a drahaÂch kovuÊ v KrasnojarskeÂm kraji) a dalsÏõÂ. VeÏznice byly rÏõÂzeny VeÏzenÏskou spraÂvou NKVD (rus. TÏjuremnoje upravlenije NKVD). PodrobneÏji viz in SisteÏma izpraviteÏlno-trudovych lagerej v SSSR 1923±1960. SpravocÏnik. Moskva 1998; GULAG 1918±1960. Dokumenty. Moskva 2000, a Vojennoplennyje v SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000. - Opis dopisu v soukromeÂm archivu rodiny F. Skripnika, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂ,ª 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 285. O ing. Fedoru Skripnikovi viz kap. VI a tam rovneÏzÏ pozn. 32. - FrantisÏek NeÏmec byl za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky ministrem cÏeskoslovenskeÂ exiloveÂ vlaÂdy v LondyÂneÏ. V rÏõÂjnu 1944 byl jako vlaÂdnõÂ delegaÂt pro osvobo-

173

8 9 10

11 12 13 14 15

16

16a 17

18

174

zeneÂ uÂzemõÂ CÏSR s titulem ministra vyslaÂn na Slovensko. Komunisty ovlaÂdanaÂ SlovenskaÂ naÂrodnõÂ rada mu vsÏak odmõÂtla prÏedat moc. Proto prÏesõÂdlil na Podkarpatskou Rus a marneÏ se snazÏil cÏelit agresivnõÂmu tlaku prosoveÏtskyÂch sil prÏipravujõÂcõÂch anexi k SoveÏtskeÂmu svazu. Na PodkarpatskeÂ Rusi puÊsobil azÏ do jejõÂho prÏedaÂnõÂ SSSR v cÏervnu 1945. O uÂnosech cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny meÏl nepochybneÏ mnoho informacõÂ. Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 284. Ib., s. 293. V dopisu, kteryÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ zaslalo o neÏkolik tyÂdnuÊ pozdeÏji SkripnikoveÏ manzÏelce, nebylo ani stopy po optimistickeÂm toÂnu zaznõÂvajõÂcõÂm v odpoveÏdi ministru NeÏmcovi: ¹Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ VaÂm dodatecÏneÏ sdeÏluje, zÏe podle hlaÂsÏenõÂ velvyslanectvõÂ v MoskveÏ byl VaÂsÏ manzÏel zarÏazen do seznamu internovanyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, o jichzÏ propusÏteÏnõÂ velvyslanectvõÂ zÏaÂdalo. Intervence nebyla do dnesÏnõÂho dne soveÏtskyÂmi uÂrÏady vyrÏõÂzena [sic!] a podle zkusÏenostõÂ si vyzÏaÂdaÂ jesÏteÏ delsÏõÂ doby [sic!]. A po propusÏteÏnõÂ bude to jisteÏ zase [sic!] nedostatek dopravnõÂch prostrÏedkuÊ, kteryÂ konecÏneÂ uskutecÏneÏnõÂ repatriace takeÂ zdrzÏõÂ.ª Viz opis dopisu z 27. 2. 1946 v soukromeÂm archivu rodiny F. Skripnika, a kopii AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 286. Peter JusÏcÏaÂk, cit. op., s. 284. Viz pozn. 5. SpraÂvneÏ maÂ byÂt ¹cÏl. 7ª. Id. Kopie AMZV, fond GS A 1945±1954, obal 6238 ± Zajatci, cÏj. sine, kr. 207, a cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 188±189. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. 15. 3. 1946 bylo dosavadnõÂ oficiaÂlnõÂ oznacÏenõÂ soveÏtskeÂ vlaÂdy zmeÏneÏno z Rady lidovyÂch komisarÏuÊ na Radu ministruÊ a dosavadnõÂ lidovõÂ komisarÏi se stali obvyklyÂmi ministry. I VysÏinskij tedy zmeÏnil titul z naÂmeÏstka lidoveÂho komisarÏe na naÂmeÏstka ministra. Viz pozn. 5. ZkreslenaÂ formulace. SÏlo o internacÏnõÂ taÂbory v meÏsteÏ Stalino v centru DoneÏckeÂ uhelneÂ paÂnve (zkr. Donbas) ve StalinskeÂ oblasti v jihovyÂchodnõÂ cÏaÂsti UkrajinskeÂ SSR. V roce 1961 dosÏlo k prÏejmenovaÂnõÂ na DoneÏck a DoneÏckou oblast. Dnes v UkrajinskeÂ republice. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. SÏlo o prÏednõÂ prÏedstavitele SlovenskeÂ republiky (tzv. SlovenskeÂho sÏtaÂtu) a CÏeskoslovensko je chteÏlo samo soudneÏ stõÂhat. CÏatlosÏ, Ferdinand (1895±1972), generaÂl, ministr naÂrodnõÂ obrany SlovenskeÂ republiky. 2. 9. 1944 prÏesÏel na uÂzemõÂ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõÂ a 13. 9. 1944 byl zatcÏen a deportovaÂn do SSSR. VydaÂn zpaÂtky do CÏSR byl v roce 1947. TeÂhozÏ

19

20

21

22

23

roku byl NaÂrodnõÂm soudem odsouzen za vlastizradu k peÏtileteÂmu veÏzenõÂ. V roce 1948 byl propusÏteÏn. Turanec, Jozef (1892±1957), generaÂl, velitel slovenskeÂ RychleÂ divize bojujõÂcõÂ po boku neÏmeckeÂ armaÂdy proti SSSR a od 28. 8. 1944 hlavnõÂ velitel armaÂdy SlovenskeÂ republiky. 29. 8. 1944 byl zatcÏen a prÏevezen do taÂbora soveÏtskyÂch partyzaÂnuÊ a pozdeÏji deportovaÂn do SSSR. VydaÂn zpaÂtky do CÏSR byl v roce 1947. TeÂhozÏ roku byl NaÂrodnõÂm soudem odsouzen za vlastizradu k trestu smrti a v roce 1949 mu byl trest zmeÏneÏn na trÏicetileteÂ veÏzenõÂ. Sokol, Martin (1901±1957), v letech 1927±1929 uÂstrÏednõÂ tajemnõÂk a v letech 1929±1938 generaÂlnõÂ tajemnõÂk Hlinkovy slovenskeÂ lidoveÂ strany, v letech 1935± 1938 poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky, v letech 1939±1945 prÏedseda SlovenskeÂho sneÏmu (SlovenskeÂ republiky). V roce 1945 byl deportovaÂn do SSSR a vydaÂn zpaÂtky do CÏSR v roce 1947. TeÂhozÏ roku byl NaÂrodnõÂm soudem odsouzen k peÏtileteÂmu veÏzenõÂ. V roce 1949 byl amnestovaÂn. MicÏura, Martin (1883±1946), JUDr., v letech 1920±1922 ministr vlaÂdy CÏeskoslovenskeÂ republiky s plnou mocõÂ pro spraÂvu Slovenska, v letech 1925±1939 prÏedseda CÏeskoslovenskeÂ strany lidoveÂ na Slovensku a poslanec NaÂrodnõÂho shromaÂzÏdeÏnõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky, v letech 1943±1945 mõÂstoprÏedseda StaÂtnõÂ rady SlovenskeÂ republiky. V cÏervenci 1945 odvlecÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny z Bratislavy do SSSR a tam zemrÏel. AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 455. StaÂtobezpecÏnostnõÂ uÂtvary byly vytvaÂrÏeny hned od kveÏtna 1945 soucÏasneÏ se strukturou Sboru naÂrodnõÂ bezpecÏnosti, nahrazujõÂcõÂho dosavadnõÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny (policii, cÏetnictvo a obecnõÂ policii). Odbory StaÂtnõÂ bezpecÏnosti puÊsobily v sõÂdlech zemskyÂch a oblastnõÂch uÂrÏadoven SNB, ale jejich cÏinnost byla rÏõÂzena prÏõÂmo ministerstvem vnitra a na Slovensku poveÏrÏenectvem vnitra. NKID byla zkr. z rus. Narodnyj komissariat inostrannych deÏl neboli cÏes. lidovyÂ komisariaÂt zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. Viz rovneÏzÏ pozn. 1 ke kap. III. CÏeskoslovenskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ jako by se ve vsÏech znaÂmyÂch dokumentech vyhyÂbalo pojmenovaÂvaÂnõÂ soveÏtskeÂ skutecÏnosti pravyÂmi jmeÂny. I kdyzÏ jizÏ od prÏedvaÂlecÏnyÂch dob meÏlo dostatecÏneÂ informace o rozlehlosti a spletitosti soveÏtskyÂch sõÂteÏ taÂboruÊ, prÏesto nijak neprotestovalo, kdyzÏ SoveÏtskyÂ svaz zÏaÂdosti o osvobozenõÂ odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ smeÏrÏoval pouze do povaÂlecÏnyÂch zajateckyÂch a internacÏnõÂch taÂboruÊ, a zrovna tak prÏedstõÂralo, zÏe nevõÂ o masoveÂ praxi mimosoudnõÂch administrativnõÂch rozhodnutõÂ prÏijõÂmanyÂch soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny. CGV byla zkr. z rus. Central'naja gruppa vojsk neboli cÏes. StrÏednõÂ skupina vojsk. SÏlo o seskupenõÂ jednotek SoveÏtskeÂ armaÂdy po skoncÏenõÂ vaÂlky a dislokovanyÂch ve strÏednõÂ EvropeÏ (v Rakousku, v CÏeskoslovensku a v cÏaÂsti

175

24

25

26 27

28 29 30

31

176

NeÏmecka); do stejneÂho seskupenõÂ patrÏily takeÂ soveÏtskeÂ jednotky rozmõÂsteÏneÂ v CÏeskoslovensku od roku 1968 do roku 1990. CÏaÂst soveÏtskyÂch jednotek odesÏla z CÏeskoslovenska jizÏ v cÏervenci 1945 do Rakouska a dalsÏõÂ cÏaÂst se prÏesunula beÏhem listopadu 1945 do SSSR a do soveÏtskeÂho okupacÏnõÂho paÂsma v NeÏmecku. Odsun soveÏtskyÂch vojsk z CÏeskoslovenska byl dokoncÏen 1. prosince 1945. Â A Praha, fond U Â PV 1945±1952 T, a kopie AVOBP, Dokumenty k likviSU daci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 584. O propousÏteÏnõÂ odvlecÏenyÂch ze soveÏtskeÂho polnõÂho taÂbora v RatiborÏi podrobneÏji viz pozn. 1 ke kap. VII. AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 12. Viz pozn. 5. PatrneÏ byla pouzÏita citace z uvedeneÂ noÂty. VHA, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. j. 2058/taj./Pkm/46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 11. Na zaÂkladeÏ ustanovenõÂ cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂho protokolu ke smlouveÏ z 29. 6. 1945 o prÏipojenõÂ PodkarpatskeÂ Rusi k SoveÏtskeÂmu svazu v raÂmci praÂva osob slovenskeÂ a cÏeskeÂ naÂrodnosti, dosud zÏijõÂcõÂch na podkarpatoruskeÂm uÂzemõÂ, optovat pro staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky a prÏeneÂst sveÂ bydlisÏteÏ do CÏeskoslovenska, bylo zaÂrovenÏ dohodnuto, zÏe optovat mohou rovneÏzÏ prÏõÂslusÏnõÂci 1. cÏeskoslovenskeÂho armaÂdnõÂho sboru puÊsobõÂcõÂho v raÂmci RudeÂ armaÂdy, bez ohledu na jejich naÂrodnost. SÏlo jednak o võÂce nezÏ dvanaÂct tisõÂc RusõÂnuÊ, z nichzÏ veÏtsÏina byla mobilizovaÂna do cÏeskoslovenskeÂ vojenskeÂ jednotky po prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy na Podkarpatskou Rus koncem roku 1944, a jednak o CÏechy z VolynÏskeÂ oblasti v SSSR, kterÏõÂ bojovali v rÏadaÂch cÏeskoslovenskeÂ vojenskeÂ jednotky jizÏ od jejõÂho vzniku v roce 1943; toto praÂvo opce se vztahovalo takeÂ na jejich rodiny. ZaÂrovenÏ v listopadu 1945 zahaÂjilo CÏeskoslovensko jednaÂnõÂ s SSSR, aby jako kompenzace za uÂbytek obyvatelstva, vzniklyÂ postoupenõÂm PodkarpatskeÂ Rusi SoveÏtskeÂmu svazu a odsunem osob neÏmeckeÂ naÂrodnosti z cÏeskeÂho pohranicÏõÂ, bylo umozÏneÏno prÏesõÂdlenõÂ z SSSR do CÏeskoslovenska dalsÏõÂm rodinaÂm volynÏskyÂch CÏechuÊ. SoveÏtskyÂ svaz zpocÏaÂtku vsÏak nebyl prÏõÂlisÏ ochoten cÏeskoslovenskeÂ zÏaÂdosti vyhoveÏt a teprve 10. 7. 1946 se podarÏilo uzavrÏõÂt prÏõÂslusÏnou dohodu. BeÏhem naÂsledujõÂcõÂch deseti meÏsõÂcuÊ se pak takto do CÏeskoslovenska z SSSR vraÂtilo 33 tisõÂc nasÏich krajanuÊ. VolynÏsÏtõÂ CÏesÏi meÏli za sebou mnoho tragickyÂch zkusÏenostõÂ ze zÏivota v soveÏtskeÂ totalitnõÂ spolecÏnosti a s represemi soveÏtskeÂho rezÏimu zejmeÂna ve trÏicaÂtyÂch letech. Kolem trÏõÂ tisõÂc nasÏich krajanuÊ bylo obvineÏno, jak bylo tehdy v SoveÏtskeÂm svazu obvykleÂ, ze sÏpionaÂzÏe a kontrarevoluce a po okaÂzalyÂch soudnõÂch

31a

32

monstrprocesech nebo takeÂ jesÏteÏ cÏasteÏji pouhyÂm administrativnõÂm rozhodnutõÂm mimosoudnõÂch orgaÂnuÊ soveÏtskeÂ bezpecÏnosti deportovaÂno do taÂboruÊ GULAG. Proto ti, kterÏõÂ tehdy prÏesõÂdlili do CÏeskoslovenska nejednou neskryÂvali obavy prÏed uÂsilõÂm komunistuÊ o neustaÂle prohlubovaÂnõÂ spolupraÂce se SoveÏtskyÂm svazem a postupnou soveÏtizaci cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti. CozÏ samozrÏejmeÏ bylo s nelibostõÂ sledovaÂno StaÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ a odtud nejspõÂsÏ vyplynul naÂpad deportovat volynÏskeÂ CÏechy zpaÂtky do SoveÏtskeÂho svazu. NaprÏõÂklad jesÏteÏ o rok pozdeÏji hlaÂsil prÏednosta odbocÏky StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v MichalovcõÂch poveÏrÏenectvu vnitra v BratislaveÏ: ¹HlaÂsim, zÏe pri rozhovore s robotnõÂkmi prichaÂdzajuÂcimi na dovolenky, alebo zÏatevneÂ praÂce domov z pohranicÏia v CÏechaÂch, kde suÂ osõÂdlenõÂ VolynskõÂ CÏesÏi, udaÂvajuÂ, zÏe tõÂto sÏtvuÂ a nadaÂvajuÂ na SovietskyÂ svaÈz, Stalina a hovoria, zÏe azÏ tu buduÂ paÂr rokov, nesmie v CÏechaÂch byt' ani jedneÂho komunistu. A komu vraj sa paÂcÏõÂ komunizmus, nech ide do SSSR. Toto sÏtvanie prichaÂdzajuÂci robotnõÂci odsuzujuÂ a hovoria, zÏe nacÏo takyÂchto l'udõÂ do CÏSR prijõÂmame, zÏe vraj po cÏase buduÂ horsÏõÂ, ako boli Nemci. ReakcÏneÂ kruhy a l'udia zaujatõÂ proti SSSR sa toho chytajuÂ a poukazujuÂ, zÏe to musõÂ byt' pravda, ako je zle a akaÂ vel'kaÂ bieda je v SSSR, vsÏak to vraj aj presõÂdlenci hovoria a tõÂto suÂ radi, zÏe odtial' mohli utiect'.ª Viz dopis OdbocÏky sÏtaÂtnej bezpecÏnosti Michalovce, cÏõÂslo: 229 zprav./1947, z 10. 7. 1947, poverenõÂctvu vnuÂtra VII. odboru v BratislaveÏ, odpis, AMZV, TO SSSR 1945±1959, kr.22, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 507. SpraÂvnõÂ komise byly v roce 1945 orgaÂny staÂtnõÂ spraÂvy v obcõÂch a okresech s veÏtsÏinou obyvatelstva neÏmeckeÂ nebo mad'arskeÂ naÂrodnosti. MeÏly stejneÂ postavenõÂ a kompetence jako naÂrodnõÂ vyÂbory, nevznikaly vsÏak po dohodeÏ politickyÂch stran, ale mõÂstnõÂ komise byly zrÏizovaÂny okresnõÂmi komisemi, ktereÂ zase byly jmenovaÂny ministerstvem vnitra nebo poveÏrÏenectvem vnitra. Po dosazÏenõÂ v obci nebo okrese veÏtsÏiny obyvatelstva cÏeskeÂ nebo slovenskeÂ naÂrodnosti byly spraÂvnõÂ komise nahrazovaÂny opeÏt naÂrodnõÂmi vyÂbory. OkamzÏiteÏ po prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy jesÏteÏ v kveÏtnu 1945 zacÏal v Praze puÊsobit zplnomocneÏnec Rady lidovyÂch komisarÏuÊ SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏeskoslovensku (rus. UpolnomocÏennyj SoveÏtom narodnych komissarov SSSR po deÏlam repatriacii v CÏechoslovakii) s uÂkolem zajistit naÂvrat do SoveÏtskeÂho svazu teÏch jeho obcÏanuÊ, kterÏõÂ se v duÊsledku vaÂlky ocitli at' jizÏ nedobrovolneÏ, nebo dobrovolneÏ mimo soveÏtskeÂ uÂzemõÂ. Teprve vsÏak obeÏzÏnõÂkem z 9. 11. 1945 cÏeskoslovenskeÂ ministerstvo vnitra mohlo uprÏesnit, zÏe ¹za soveÏtskeÂ obcÏany, podleÂhajõÂcõÂ repatriaci jest dle vysveÏtlenõÂ daneÂho prÏõÂslusÏnyÂmi soveÏtskyÂmi orgaÂny poklaÂdati a) osoby soveÏtskeÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti, ktereÂ prÏed vypuknutõÂm vaÂlky s SSSR oficiaÂlneÏ s platnyÂm soveÏtskyÂm cestovnõÂm pasem z SSSR odcestovaly, trÏebazÏe cestovnõÂ pasy v dobeÏ okupace nedaÂvaly prodluzÏovati, b) osoby, ktereÂ od pocÏaÂtku azÏ do konce druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky byly prÏõÂslusÏnõÂky SSSR a byly na zdejsÏõÂ uÂzemõÂ dopraveny jakyÂmkoliv zpuÊsobem, tj. vypuzeny nebo zavlecÏeny za jakyÂmkoliv

177

uÂcÏelem, po prÏõÂpadeÏ dobrovolneÏ uprchly prÏed neÏmeckyÂm vojskem. NaÂrodnost soveÏtskyÂch obcÏanuÊ je nerozhodnaÂ. Osoby cÏeskeÂ neb slovenskeÂ naÂrodnosti a zÏeny ze smõÂsÏenyÂch manzÏelstvõÂ, zvlaÂsÏteÏ ty osoby, ktereÂ si zazÏaÂdaly o prÏiznaÂnõÂ cÏs. staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ, nebud'tezÏ (...) zahrnuty. (...) TeÏmto soveÏtskyÂm obcÏanuÊm, podleÂhajõÂcõÂm repatriaci, nebud'tezÏ vydaÂvaÂna zÏaÂdnaÂ novaÂ povolenõÂ k pobytu v CÏSR [sic!].ª Viz AMV, fond neuv., cÏ. j. 11969±3. VzaÂpeÏtõÂ nato byl v Praze na LetenskeÂ plaÂni zrÏõÂzen uÂstrÏednõÂ sbeÏrnyÂ taÂbor soveÏtskyÂch obcÏanuÊ prÏed jejich odeslaÂnõÂm do SSSR. PostupneÏ bylo jesÏteÏ uprÏesneÏno, zÏe mezi osoby podleÂhajõÂcõÂ repatriaci do SSSR ¹patrÏõÂ teÂzÏ prÏõÂslusÏnõÂci staÂtuÊ, jichzÏ uÂzemõÂ byla po ukoncÏenõÂ vaÂlky prÏipojena k SSSR, tedy i prÏõÂslusÏnõÂci PodkarpatskeÂ Ukrajiny [PodkarpatskeÂ Rusi].ª Viz dopis ministerstva ochrany praÂce a sociaÂlnõÂ peÂcÏe ± repatriacÏnõÂho odboru z 4. 1. 1946 ministerstvu vnitra, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 23, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 508. PraÂveÏ uprchlõÂci z byÂvaleÂ PodkarpatskeÂ Rusi tvorÏili zejmeÂna v letech 1946± 1947 veÏtsÏinu naÂsilneÏ repatriovanyÂch. NeÏktereÂ horliveÂ naÂrodnõÂ vyÂbory nebo sluzÏebny SNB se vsÏak snazÏily posõÂlat do taÂbora na prazÏskeÂ LetneÂ a pozdeÏji do jeho filiaÂlek v BerouneÏ, ve VlasÏimi, v JindrÏichoveÏ Hradci a v BrneÏ vuÊbec vsÏechny Rusy a Ukrajince, zÏijõÂcõÂ v CÏeskoslovensku nejednou uzÏ od dob Rakouska-Uherska a daÂvno majõÂcõÂ cÏeskeÂ manzÏelky a deÏti. SoveÏtskyÂ zplnomocneÏnec proto dokonce musel upozornit, zÏe ¹repatriaci do SSSR nepodleÂhajõÂ osoby naÂrodnosti ruskeÂ, ukrajinskeÂ nebo jineÂ naÂrodnosti SSSR, ktereÂ kdysi (myslõÂ se prÏed rokem 1939±1940) emigrovaly do cizinyª. Viz opis prÏekladu dopisu PrÏedstavitele zplnomocneÏnce rady ministruÊ pro repatriaci v CÏSR ministru vnitra CÏSR z 28. 5. 1946, SUÂA Praha, fond MVN 10/881±46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 508. ObdobneÂ upozorneÏnõÂ musel soveÏtskyÂ zplnomocneÏnec jesÏteÏ neÏkolikraÂt opakovat. Viz dopis PrÏedstavitele zplnomocneÏnce rady ministruÊ pro repatriaci v CÏSR ministru vnitra CÏSR z 4. 10. 1946, AMV, fond neuv., 305±29±1/233, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 183. Naopak SoveÏtskyÂ svaz zacÏal pozÏadovat vydaÂvaÂnõÂ zÏen, ktereÂ byly z NeÏmci okupovanyÂch uÂzemõÂ SoveÏtskeÂho svazu zavlecÏeny na praÂci do NeÏmecka nebo byly veÏzneÏny v neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂborech a po skoncÏenõÂ vaÂlky nabyly provdaÂnõÂm za CÏechy nebo SlovaÂky cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ a zÏily se svyÂmi rodinami v CÏeskoslovensku. TentokraÂt vsÏak cÏeskoslovenskeÂ ministerstvo protestovalo a odmõÂtalo ¹spolupuÊsobitª prÏi jejich repatriaci. Viz spis ministerstva vnitra cÏ. 3495/210±30/9±47±9 ze 4. 10. 1947 a prÏipojenyÂ koncept dopisu UÂrÏadu prÏedstavitele zplnomocneÏnce Rady ministruÊ SSSR

178

33 34

pro repatriaci v CÏSR, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 513. VsÏichni repatriovanõÂ museli zanechat v CÏeskoslovensku vesÏkeryÂ majetek a smeÏli si vzõÂt pouze zavazadla omezeneÂ vaÂhy a poteÂ byli speciaÂlnõÂmi vlakovyÂmi soupravami sestavenyÂmi z naÂkladnõÂch vozuÊ pro prÏepravu dobytka odtransportovaÂni do SSSR. NecÏekal je vsÏak zÏivot na PodkarpatskeÂ Rusi ± v SoveÏtskeÂm svazu nazyÂvaneÂ ZakarpatskaÂ Ukrajina ± cÏi v centraÂlnõÂ UkrajineÏ nebo Rusku, ale zÏeny s deÏtmi byly odvaÂzÏeny do vzdaÂlenyÂch krajuÊ ve StrÏednõÂ Asii a muzÏi rovnou do taÂboruÊ GULAG. Po prÏijetõÂ cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂ dohody z 10. 7. 1946 o prÏesõÂdlenõÂ volynÏskyÂch CÏechuÊ ze SoveÏtskeÂho svazu do CÏeskoslovenska a reciprocÏnõÂm ¹dobrovolneÂmª prÏesõÂdlenõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ukrajinskeÂ, ruskeÂ a beÏloruskeÂ naÂrodnosti dosud zÏijõÂcõÂch na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska naopak do SSSR byla zrÏõÂzena, zejmeÂna na vyÂchodnõÂm Slovensku, dalsÏõÂ sbeÏrnaÂ strÏediska spadajõÂcõÂ pod samostatneÂho hlavnõÂho zplnomocneÏnce vlaÂdy SSSR pro opci a prÏesõÂdlenõÂ obcÏanuÊ ruskeÂ, ukrajinskeÂ a beÏloruskeÂ naÂrodnosti z CÏeskoslovenska do SSSR (rus. Glavnyj upolnomocÏennyj praviteÏl'stva SSSR po optacii i pereseleniju grazÏdan russkoj, ukrainskoj i beÏlorusskoj nacional'nosteÏj iz CÏechoslovakii v SSSR) a jeho okresnõÂ zaÂstupce. V raÂmci teÂto akce bylo tehdy do SoveÏtskeÂho svazu mnohdy podvodneÏ a naÂsilneÏ vysteÏhovaÂno prÏes dvanaÂct tisõÂc osob. PodrobneÏji viz Stepan KrusÏko, Optanty, PrjasÏyv 1997. SbeÏrnaÂ strÏediska puÊsobila jesÏteÏ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let. PodrobneÏji viz pozn. 40. CÏinnost zplnomocneÏnce Rady lidovyÂch komisarÏuÊ [pozdeÏji Rady ministruÊ] SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏeskoslovensku doprovaÂzel kurioÂznõÂ incident. Hned v kveÏtnu 1945 se zplnomocneÏncuÊv sÏtaÂb bez souhlasu cÏeskoslovenskyÂch orgaÂnuÊ usõÂdlil v neÏmeckyÂmi okupanty opusÏteÏneÂ vile v Praze-StrasÏnicõÂch. Vila byla vsÏak puÊvodneÏ majetkem znaÂmeÂ prazÏskeÂ zÏidovskeÂ rodiny a byla jejõÂm prÏõÂslusÏnõÂkuÊm po jejich naÂvratu z neÏmeckeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady vraÂcena. SoveÏtskyÂ zplnomocneÏnec nehodlal vsÏak vilu opustit cÏi alesponÏ platit naÂjemneÂ a majitelka se marneÏ domaÂhala naÂpravy pomocõÂ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. Ani diplomatickaÂ noÂta zrÏejmeÏ neuspeÏla a zmocneÏnec nerusÏeneÏ sõÂdlil ve vile jesÏteÏ koncem cÏtyrÏicaÂtyÂch let; osud vily po naÂstupu komunistickeÂho rezÏimu v roce 1948 nenõÂ obtõÂzÏneÂ si domyslet. Viz kopie noÂty ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 21. 7. 1947 velÂ rÏadu prÏedsednictva vlaÂdy, vyslanectvõÂ SSSR v Praze zaslanaÂ na veÏdomõÂ U Â A Praha, fond UÂPV 1945±1952, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci SU v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 570. 1. cÏeskoslovenskyÂ armaÂdnõÂ sbor v SSSR neboli tzv. ¹svobodovciª podle jmeÂna velitele generaÂla LudvõÂka Svobody. ProcÏ uvaÂdeÏli prÏõÂslusÏnõÂci NKVD termõÂn ¹po prveÂm dubnuª se naÂm nepodarÏilo zjistit.

179

35 36

37 38

39

40 41 42

43

44

45

46 46a

47

180

Ukrajinci byli patrneÏ mõÂneÏni bud' ukrajinskeÂ zÏeny a deÏti volynÏskyÂch CÏechuÊ, nebo RusõÂni uprchnuvsÏõÂ z byÂvaleÂ PodkarpatskeÂ Rusi. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 23±15, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 373. MNO byla tradicÏnõÂ zkr. ministerstva naÂrodnõÂ obrany. Podle dochovaneÂ korespondence zplnomocneÏnce Rady lidovyÂch komisarÏuÊ [pozdeÏji Rady ministruÊ] SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏSR s cÏeskoslovenskyÂmi orgaÂny byl naÂcÏelnõÂkem zrÏejmeÏ jakyÂsi podplukovnõÂk Panov. Na neÏkteryÂch dopisech byli vsÏak podepsaÂni takeÂ podplukovnõÂk DeÏjev nebo gardovyÂ plukovnõÂk Kudyrkin. AMZV, fond TO -SSSR 1945±1959, kr. 23±15, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 374. PodrobneÏji viz kap. IX. Viz pozn. 6 ke kap. IV. NaprÏõÂklad cÏlaÂnek Das Schickfal der russischen Emigration in Prag, Neue ZuÈrcher Zeitung, 31. 1. 1946, nebo zpraÂvy a cÏlaÂnky v newyorskeÂm ruskeÂm listeÏ Novoje russkoje slovo a jinde. NaprÏõÂklad VyÂbor ukrajinskeÂho americkeÂho kongresu (angl. Ukrainian Congress Committee of America) poslal 17. 4. 1946 cÏeskoslovenskeÂmu prezidentovi telegram, v neÏmzÏ ¹jmeÂnem americkyÂch staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ ukrajinskeÂho puÊvoduª zÏaÂdal, aby byla ¹zastavena nucenaÂ repatriace z CÏSR do SSSR 30 000 ukrajinskyÂch a 1000 zÏidovskyÂch vaÂlecÏnyÂch uprchlõÂkuÊª a ¹aby jim byla zarucÏena ochrana bezdomovcuÊª. VyÂbor daÂle upozornÏoval, zÏe ¹nucenaÂ repatriace teÏchto uprchlõÂkuÊ soveÏtskyÂmi orgaÂny jest v rozporu s usnesenõÂm schuÊze OSN z poslednõÂho uÂnora, podle neÏhozÏ uprchlõÂci bona fide nebudou odsunovaÂni do SSSR proti sveÂ vuÊli, jezÏto jsou posõÂlaÂni do pracovnõÂch taÂboruÊ, kde jsou vystavovaÂni perzekuci a dokonce i smrti z duÊvodu sveÂho protitotalitaÂrnõÂho cõÂteÏnõÂª. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 23. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, obycÏ. sl. 2 83533 ± II/1, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 14. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 452. Viz pozn. 44. PoprveÂ a zrÏejmeÏ naposledy ¹uklouzloª ministerskyÂm uÂrÏednõÂkuÊm slovo ¹odvlecÏenyÂchª. Ve vsÏech jinyÂch znaÂmyÂch dokumentech se hovorÏilo diplomaticky vzÏdy jen o ¹zajisÏteÏnyÂchª cÏi o ¹deportovanyÂchª. - DorosÏenko, Konstantin (1901±?), ing. V CÏeskoslovensku zÏil od roku 1922. Byl absolventem CÏeskeÂho vysokeÂho

47a 48

49 49a

49b

ucÏenõÂ technickeÂho v Praze. Pracoval jako disponent ve SÏkodovyÂch zaÂvodech v Praze. Od roku 1937 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen ze sveÂho bytu v Praze-SmõÂchoveÏ 16. kveÏtna 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 048/01. - Kapnin, Boris (1895±?). V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Od poloviny trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen z Prahy 8. cÏervna 1945. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 095/01. - O MikulaÂsÏi JaremyÂnovi viz pozn. 32 ke kap. VI. - O Romanu MetelskeÂm viz pozn. 34 ke kap. VI. - O VladimõÂrovi PasicÏnykovi viz pozn. 30 ke kap. VI. - O Borisovi SuchorucÏko-ChoslovskeÂm viz pozn. 29 ke kap. VI. - O Petrovi Zlenkovi viz pozn. 16 ke kap. VI. - O VladimõÂrovi ChyÂleckeÂm viz kap. V. O Nikolaji Petrovovi viz kap. V. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 454. Viz shora citovanyÂ telegram cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze z 26. brÏezna 1946. Tato speciaÂlnõÂ oddeÏlenõÂ zastrÏesÏoval pak 1-yj specotdeÏl UNKVD (zkr. z rus. 1-yj special'nyj otdeÏl Upravlenije NKVD neboli cÏes. 1. zvlaÂsÏtnõÂ oddeÏlenõÂ spraÂvy, mõÂneÏno zrÏejmeÏ vedenõÂ uÂrÏadu NKVD). KromeÏ toho je nutneÂ vzõÂt v uÂvahu skutecÏnost, zÏe ti, ktereÂ v souvislosti s naÂmi zkoumanyÂm deÏjinnyÂm procesem povazÏujeme za cÏeskoslovenskeÂ obcÏany, v teÂ dobeÏ meÏli pouze vaÂlecÏneÂ, a tudõÂzÏ pro SoveÏtskyÂ svaz neprÏõÂlisÏ prÏesveÏdcÏiveÂ a relevantnõÂ pruÊkazy obcÏanuÊ ProtektoraÂtu CÏechy a Morava nebo SlovenskeÂ republiky.

181

49c

49d

182

OsobnõÂ spis (rus. licÏnoje deÏlo nebo zkr. licÏdeÏlo, cÏi dokonce jen vsÏeobecneÏ pouzÏõÂvanyÂ koÂd l/d) veÏzneÏ byl zaklaÂdaÂn spraÂvou veÏzenÏskeÂho zarÏõÂzenõÂ na zaÂkladeÏ rozsudku nebo ve vazebnõÂ veÏznici na zaÂkladeÏ usnesenõÂ o vzetõÂ do vazby. Ve veÏznici nebo v taÂborÏe meÏl pak byÂt na kazÏdeÂho veden jesÏteÏ veÏzenÏskyÂ osobnõÂ spis (rus. t'juremnoje licÏnoje deÏlo nebo zkr. t'juremnoje l/d) nebo taÂborovyÂ osobnõÂ spis (rus. lagernoje licÏnoje deÏlo nebo zkr. lagernoje l/d). TentokraÂt ve dvou exemplaÂrÏõÂch, z nichzÏ jeden meÏl byÂt ulozÏen v oddeÏlenõÂ evidence a pracovnõÂho zarÏazenõÂ (rus. ucÏotno-raspredeÏliteÏl'nyj otdeÏl) a druhyÂ meÏl provaÂzet veÏzneÏ prÏi jeho prÏemist'ovaÂnõÂ v raÂmci daneÂho taÂboroveÂho komplexu (taÂboroveÂ spraÂvy). CÏõÂslo tohoho taÂboroveÂho spisu slouzÏilo veÏzni pro prokazovaÂnõÂ totozÏnosti. Se strmyÂm naÂruÊstem mimosoudnõÂch rozhodnutõÂ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ zacÏalo byÂt obtõÂzÏneÂ ± a zbytecÏneÂ ± neustaÂleÂ opakovaÂnõÂ standardnõÂch formulacõÂ a mõÂsto nich byly zavedeny oficiaÂlnõÂ koÂdoveÂ zkratky nazyÂvaneÂ põÂsmena nebo litery (rus. bukvy nebo liteÏry). KazÏdyÂ osobnõÂ spis vysÏetrÏovaneÂho nebo odsouzeneÂho byl naprÏed oznacÏen naprÏõÂklad: AS (z rus. antisoveÏtcÏik nebo antisoveÏtskij element neboli cÏes. antisoveÏtcÏik nebo protisoveÏtskyÂ zÏivel); C (z rus cerkovnik neboli cÏes. ¹cõÂrkevnõÂkª cÏili bud' duchovnõÂ, nebo osoba stõÂhanaÂ pro sveÂ naÂbozÏenskeÂ prÏesveÏdcÏenõÂ cÏi aktivitu) P (z rus. povstaneÏc neboli cÏes. povstalec nebo vzbourÏenec); S (z rus sektant neboli cÏes. sektaÂrÏ); S. I. (z rus. svjaz s inostrancami neboli cÏes. styky s cizinci). Potom naÂsledovalo koÂdoveÂ oznacÏenõÂ trestneÂho cÏinu. Jacques Rossi vyjmenovaÂvaÂ 34 takovyÂch koÂduÊ: ASA (z rus. antisoveÏtskaja agitacija neboli cÏes. protisoveÏtskaÂ agitace); vsÏichni odsouzenõÂ podle cÏl. 5810 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR, cozÏ znamenalo v letech 1934±1936 trÏi azÏ peÏt let vyhnanstvõÂ nebo pobytu v taÂborÏe, v letech 1936±1939 peÏt azÏ osm let pobytu v taÂborÏe a od roku 1939 deset let pobytu v taÂborÏe; ASE (z r. antisoveÏtskij element nebo cÏes. protisoveÏtskyÂ zÏivel); ASVZ (z rus antisoveÏtskij vojennyj zagovor neboli cÏes. protisoveÏtskeÂ vaÂlecÏneÂ spiknutõÂ); b/p (z rus. beÏlopoljak neboli cÏes. BeÏlopolaÂk); oznacÏenõÂ BeÏlopolaÂk vzniklo v dobeÏ polsko-bolsÏevickeÂ vaÂlky v roce 1920 a znovu ozÏilo po soveÏtskeÂ anexi vyÂchodnõÂho Polska v roce 1939 a znamenalo PolaÂka neloajaÂlnõÂho k soveÏtskeÂ moci; takto oznacÏenõÂ odsouzenõÂ dostaÂvali pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let od trÏõÂ do peÏti let pobytu v taÂborÏe, od roku 1939 osm nebo deset let a po roce 1942 deset azÏ peÏtadvacet let; CÏS (z rus. cÏlen semji neboli cÏes. rodinnyÂ prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny); rovneÏzÏ viz CÏSR; CÏSIR (z rus. cÏlen semji izmennika rodiny neboli cÏes. rodinnyÂ prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny vlastizraÂdce); v letech 1942±1943 to prÏedstavovalo deset let pobytu v taÂborÏe, od 1943 deset azÏ dvacet let let v taÂborÏe zvlaÂsÏt' teÏzÏkyÂch nucenyÂch pracõÂ a od 1947 azÏ do Stalinovy smrti v roce 1953 deset azÏ peÏtadvacet let pobytu ve zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe nebo kaÂznici;

CÏSR (z rus. cÏlen semji repressirovanogo neboli rodinnyÂ prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny potrestaneÂho); do poloviny trÏicaÂtyÂch let to znamenalo od jednoho do dvou let vyhnanstvõÂ, ale pozdeÏji jizÏ trÏi azÏ sÏest let vyhnanstvõÂ a nakonec peÏt azÏ osm let pobytu v taÂborÏe; CÏSVN (z rus. cÏlen semji vraga naroda neboli cÏes. rodinnyÂ prÏõÂslusÏnõÂk nebo cÏlen rodiny neprÏõÂtele lidu); znamenalo to odsouzenõÂ v letech 1936±1940 na peÏt azÏ osm let let pobytu v taÂborÏe a od roku 1939 na deset let v taÂborÏe; KRA (z rus. kontrrevoljucionnaja agitacija neboli cÏes. kontrarevolucÏnõÂ agitace); vsÏichni odsouzenõÂ podle cÏl. 5810 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; ve cÏtyrÏicaÂtyÂch letech nahrazenou zkratkou ASA; KRD (z rus. kontrrevoljucionnaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost); toteÂzÏ jako KRA; KRG (z rus. kontrrevoljucionnaja gruppirovka neboli cÏes. kontrarevolucÏnõÂ spolcÏovaÂnõÂ se nebo spolcÏovaÂnõÂ se s cõÂlem kontrarevoluce); vsÏichni odsouzenõÂ podle cÏl. 5810 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; pozdeÏji rovneÏzÏ nahrazeno zkratkou ASA; KRTD (z rus. kontrrevoljucionno-trockistskaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. kontrarevolucÏneÏ-trockistickaÂ cÏinnost); odsouzenõÂ podle cÏl. 588 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; põÂsmeno ¹tª obzÏalovaneÂmu nebo odsouzeneÂmu podstatneÏ prÏiteÏzÏovalo; KRTZD (z rus. kontrrevoljucionno-trockistsko-zinovjevskaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. kontrarevolucÏneÏ-trockisticko-zinoveÏvovskaÂ cÏinnost); ve trÏicaÂtyÂch a cÏtyrÏicaÂtyÂch letech to znamenalo odsouzenõÂ podle cÏl. 588 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR zpocÏaÂtku na trÏi azÏ peÏt let a nakonec na deset let do taÂbora; OOE (z rus. obsÏcÏestvenno opasnyj element neboli cÏes. spolecÏensky nebezpecÏnyÂ zÏivel); takto byli oznacÏovaÂni prÏedevsÏõÂm odsouzenõÂ za kriminaÂlnõÂ delikty; o. o. r. (z rus. osobo opasnyj recidivist neboli zvlaÂsÏt' nebezpecÏnyÂ recidivista); p. d. (z rus. prestupnaja deÏjateÏlnost' neboli trestnaÂ cÏinnost); oznacÏenõÂ stõÂhanyÂch nebo odsouzenyÂch pro kriminaÂlnõÂ trestnõÂ cÏiny; PLKRD (z rus. pravo-levackaja konrrevoljucionnaja deÏjateÏlnost' neboli cÏes. pravicÏaÂcko-levicÏaÂckaÂ kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost); osoby stõÂhaneÂ nebo odsouzeneÂ podle cÏl. 588 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; p. s. (z rus. promysÏlennaja sabotazÏ neboli cÏes. pruÊmyslovaÂ sabotaÂzÏ); odsouzenõÂ podle cÏl. 587 nebo 5814 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR azÏ k deseti letuÊm pobytu v taÂborÏe; p. Ïs. (z rus. podozrenije v sÏpionazÏe neboli cÏes. podezrÏenõÂ z vyzveÏdacÏstvõÂ); odsouzenõÂ podle cÏl. 586±19 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR; p. z. (z rus. prekloneÏnije pered zapadom ili pered upadocÏnoj zapadnoj kulturoj neboli cÏes. obdivovaÂnõÂ zaÂpadu nebo zaÂpadnõÂ uÂpadkoveÂ kultury); v letech 1947±1953 to prÏedstavovalo desetiletyÂ pobyt v taÂborÏe; r. s. (z rus. rasprostraniteÏl' sluchov neboli cÏes. sÏirÏitel sÏeptandy); RVN (z rus. rodstvennik nebo rodstvennica vraga naroda neboli cÏes. prÏõÂbuznyÂ nebo prÏõÂbuznaÂ neprÏõÂtele lidu); obdobnaÂ zkratka jako cÏs. CÏSIR, CÏSR a CÏSVN; s. p. (z rus. sejateÏl' paniki neboli cÏes. rozseÂvacÏ paniky);

183

49e 50

51

184

SChV (z rus. sel'skochozjastvennoje vrediteÏl'stvo nebo rovneÏzÏ zkr. s/choz. vrediteÏl' neboli cÏes. zaÂsÏkodnictvõÂ nebo sabotaÂzÏ v zemeÏdeÏlstvõÂ); jesÏteÏ ve cÏtyrÏicaÂtyÂch letech to znamenalo deset let pobytu v taÂborÏe; SOE (z rus. social'no-opasnyj element neboli cÏes. spolecÏensko nebezpecÏnyÂ zÏivel); sÏlo o stõÂhaneÂ nebo odsouzeneÂ pro kriminaÂlnõÂ trestneÂ cÏiny; s. p. b. f. (z rus. sdacÏa v plen belofinam neboli cÏes. vzdaÂnõÂ se do zajetõÂ BeÏlofinuÊ);.oznacÏenõÂ BeÏlofin vzniklo v dobeÏ pokusuÊ o soveÏtskou anexi Finska v letech 1917±1919 a znovu ozÏilo po prÏepadenõÂ Finska Rudou armaÂdou v roce 1939 a meÏlo zduÊraznit neprÏaÂtelstvõÂ FinuÊ vuÊcÏi SSSR; zkratka oznacÏovala prÏõÂslusÏnõÂky RudeÂ armaÂdy zajateÂ v dobeÏ finsko-soveÏtskeÂ vaÂlky v roce 1939 Finy; SVE (z rus. social'no-vrednyj element neboli cÏes. spolecÏensko sÏkodlivyÂ zÏivel); toteÂzÏ jako SOE; Ïsp. (z rus. sÏpionazÏ neboli cÏes. vyzveÏdacÏstvõÂ); obdobnaÂ zkratka jako p. Ïs.; t. n. (z rus. terroristicÏeskije namerenija neboli cÏes. teroristickeÂ uÂmysly nebo plaÂny); odsouzenõÂ podle cÏl. 588-19 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR k osmi azÏ deseti letuÊm pobytu v taÂborÏe; VAD (z rus. voschvalenije amerikanskoj demokratii neboli cÏes. vychvalovaÂnõÂ americkeÂ demokracie); tento ¹trestnyÂª cÏin byl stõÂhaÂn zejmeÂna v letech 1948±1950; viz rovneÏzÏ zkratku p. z.; VAT (z rus. voschvalenije amerikanskoj teÏchniki neboli cÏes. vychvalovaÂnõÂ americkeÂ techniky); tento ¹trestnyÂª cÏin byl stõÂhaÂn od pocÏaÂtku druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky a prvnõÂch americkyÂch dodaÂvek v raÂmci smlouvy o puÊjcÏce a trestal se desetiletyÂm azÏ peÏtadvacetiletyÂm pobytem v taÂborÏe; VNT (z rus. voschvalenije neÏmeckoj teÏchniki neboli vychvalovaÂnõÂ neÏmeckeÂ techniky); trest zejmeÂna z prvnõÂch let druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky, kdy jakaÂkoliv prÏõÂznivaÂ poznaÂmka o neÏmeckeÂ technice byla trestaÂna deseti lety pobytu v taÂborÏe; ZÏIR (z rus. zÏena izmennika rodiny neboli cÏes. manzÏelka vlastizraÂdce); ZÏVN (z rus. zÏena vraga naroda neboli cÏes. manzÏelka neprÏõÂtele lidu); obdobneÏ jako zkratky cÏs. CÏSIR, CÏSR a CÏSVN. Podle Jacques Rossi, Encyklopedie GULAGu, Praha 1999. A konecÏneÏ bylo uvedeno cÏõÂslo prÏõÂslusÏneÂho cÏlaÂnku trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR. O shora citovanyÂch v cÏlaÂncõÂch zaÂkonõÂku podrobneÏji viz pozn. 57 ke kap. V. Zkratkami se rovneÏzÏ do osobnõÂho spisu zapisovaly postupneÏ uÂdaje o zmeÏneÏneÂm zdravotnõÂm stavu a pracovnõÂm zarÏazenõÂ a dalsÏõÂ uÂdaje o veÏzni. PrÏi prÏemist'ovaÂnõÂ do jineÂho taÂboroveÂho komplexu veÏzneÏ provaÂzel transportnõÂ spis (rus. etapnoje licÏnoje deÏlo nebo zkr. etapnoje l/d). JaÂn UrsõÂny pozdeÏji vzpomõÂnal, zÏe kdyzÏ jako naÂmeÏstek prÏedsedy cÏeskoslovenskeÂ vlaÂdy v cÏervenci 1945 v MoskveÏ zÏaÂdal o vraÂcenõÂ odvlecÏenyÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, VysÏinskij s Molotovem mu slõÂbili, zÏe ¹sa tak stane, ale vraj nemajuÂ centraÂlny zoznam tyÂchto osobª, protozÏe ¹majuÂ ich vraj len jednotliveÂ taÂbory, ktoryÂm dajuÂ insÏtrukcieª. In JaÂn UrsõÂny, Spomienky na SlovenskeÂ naÂrodneÂ povstanie, LiptovskyÂ MikulaÂsÏ 1994, s. 197. Viz naprÏõÂklad osud Jakova PodgorneÂho v kap. V.

51a 52 53 54

55

56

57

58

59 60

61 62 63

64

VeÏzenÏ, proti neÏmuzÏ nebylo zahaÂjeno trestnõÂ rÏõÂzenõÂ, a proto neexistoval spis v jeho veÏci, byl v taÂborÏe veden jako neevidovanyÂ (rus. bezucÏetcÏik). O Timofeji MezÏevikinovi viz pozn. 17 ke kap. VI. Viz pozn. 2 ke kap. V. Russische Vertrauensstelle im Protektorate BoÈhmen u. MaÈhren, StuÈtzpunkt Prag (cÏes. RuskaÂ praÂvneÏ-sociaÂlnõÂ stanice v ProtektoraÂteÏ CÏechy a Morava v Praze). PodrobneÏji viz kap. V. UNO (zkr. z ukr. Ukrajinske nacionalne objednannÏa neboli cÏes. UkrajinskeÂ naÂrodnõÂ sjednocenõÂ) byla strÏechovaÂ jednotnaÂ organizace ukrajinskyÂch nacionalistickyÂch spolkuÊ puÊsobõÂcõÂch na uÂzemõÂ spravovanyÂch VelkoneÏmeckou rÏõÂsÏõÂ v letech 1939±1945. AMV, fond neuv., inv. cÏ. 305±121±2, cÏ.j.73404/46 ± StB 2/d., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 39. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 369. AMV, fond neuv., 305±121±2, inv. cÏ. neuv., 137.578/II ± 1/46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 21. Ib. Viz kopie dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 2. 1. 1947 AnezÏce BystrovoveÂ, ¹VeÏc: Dr. Bystrov, Nikolaj, paÂtraÂnõÂª, zaslanaÂ na veÏdomõÂ UÂrÏadu prÏedÂ A Praha, fond U Â PV 1500 II., ¹VeÏc: Bystrov, Nikolaj Dr.ª, sednictva vlaÂdy, SU 9490. O Nikolaji Bystrovovi viz pozn. 24 ke kap. VI. Ib. Viz na rubu ¹UÂrÏednõÂ zaÂznamª z 18. 1. 1947. 26. 12. 1947. Koncept dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ CÏSR velvyslanectvõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky v MoskveÏ z 3. 1. 1948, AMZV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. 1.802/V ± 3A/48, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 21. - Ib. - NaprÏõÂklad mezi ¹ostatnõÂmiª jsou jmenovaÂni takeÂ Sergej Vojcechovskij, prÏestozÏe ministerstvo vnitra spolecÏneÏ s ministerstvem naÂrodnõÂ obrany se jizÏ v roce 1945 shodla, zÏe nepoklaÂdajõÂ ¹intervenci ve veÏci [jeho] zatcÏenõÂ za zÏaÂdoucõÂª, a JUDr. Boris SuchorucÏko-Choslovskij, intervenci v jeho prospeÏch ministerstvo vnitra takeÂ puÊvodneÏ prÏõÂpisem ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 24. 10. 1947 nedoporucÏilo.

185

65

66

186

K zamõÂtnutõÂ intervence ve prospeÏch Sergeje VojcechovskeÂho podrobneÏji viz pozn. 12 ke kap. VII. - O JUDr. Borisi SuchorucÏko-ChoslovskeÂm viz pozn. 29 ke kap. VI. Ib. VepsanaÂ poznaÂmka u jmeÂna JUDr. Borise SuchorucÏko-ChoslovskeÂho uvaÂdõÂ, zÏe ¹repatriace [byla] povolena (...) 4. 2. 1948ª. O napeÏtõÂ mezi ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, majõÂcõÂm vytvaÂrÏet zdaÂnõÂ maximaÂlnõÂ aktivity ve prospeÏch odvlecÏenyÂch, a snahou ministerstva vnitra zneuzÏõÂt SoveÏtskyÂm svazem vytvorÏenou situaci pro vlastnõÂ prosoveÏtskeÂ politickeÂ zaÂjmy, sveÏdcÏõÂ poneÏkud kurioÂznõÂ korespondence mezi obeÏma ministerstvy z konce roku 1947. V dopise z 25. listopadu 1945 ministerstvo vnitra psalo ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ: ¹PrÏõÂpisem (...) ze dne 8. cÏervence 1947, obraÂtilo se ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ na ministerstvo vnitra se zÏaÂdostõÂ o sdeÏlenõÂ zdejsÏõÂho stanoviska ve veÏci dr. Borise SuchorucÏka-ChoslovskeÂho, kteryÂ byl v kveÏtnu 1945 v Praze zatcÏen soveÏtskyÂmi vojenskyÂmi orgaÂny a odvezen do SSSR. Ministerstvo vnitra na tento dopis odpoveÏdeÏlo prÏõÂpisem (...) ze dne 24. 10. 1947, v neÏmzÏ mimo jineÂ sdeÏlilo, zÏe v tomto prÏõÂpadeÏ nedoporucÏuje intervenci u soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ ve prospeÏch jmenovaneÂho. Dne 12. zaÂrÏõÂ 1947 dostavila se na ministerstvo vnitra manzÏelka jmenovaneÂho MarkeÂta SuchorucÏkovaÂ a zÏaÂdala o vysveÏtlenõÂ stanoviska ministerstva vnitra. Na dotaz, jak se o tomto stanovisku doveÏdeÏla, protokolaÂrneÏ zde vypoveÏdeÏla, zÏe kdyzÏ teÂhozÏ dne urgovala vyrÏõÂzenõÂ sveÂ veÏci na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, sdeÏlil jõÂ referent dr. Danko, zÏe ve veÏci jejõÂho manzÏela prÏisÏel prÏõÂpis od ministerstva vnitra, v neÏmzÏ na konci stojõÂ, zÏe intervence ve prospeÏch jejõÂho manzÏela se nedoporucÏuje, zÏe dopis je podepsaÂn dr. Horou, jakozÏ i cÏõÂslo tohoto prÏõÂpisu. Vzhledem k tomu, zÏe citovanyÂ prÏõÂpis ministerstva vnitra byl oznacÏen jako duÊveÏrnyÂ, spatrÏuje ministerstvo vnitra v jednaÂnõÂ referenta dr. Danka porusÏenõÂ uÂrÏednõÂho tajemstvõÂ. O tom dovoluji si zpraviti prezidium ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ za uÂcÏelem tamnõÂho dalsÏõÂho uÂrÏednõÂho opatrÏenõÂ a se zÏaÂdostõÂ o sdeÏlenõÂ, co ve veÏci bylo zarÏõÂzeno. Za ministra: dr. Hora.ª Viz dopis ministerstva vnitra, cÏ. VII/C-3419/331-21/7-47, z 25. 11. 1947, zaslanyÂ prezidiu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, AMZV, fond GS-A 1945-1959. Dr. Hora. PatrneÏ sÏlo o vedoucõÂho oddeÏlenõÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti po JindrÏichu VeseleÂm dr. VaÂclava (Josefa?) Horu. Na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ vsÏak s kolegovyÂm postupem podle vsÏeho souhlasili. Sice se naprÏed uvazÏovalo na ¹sdõÂlneÂhoª uÂrÏednõÂka ¹podati (...) disciplinaÂrnõÂ oznaÂmenõÂª, ale potom bylo rozhodnuto, aby mu pouze bylo ¹duÊrazneÏ vytknuto (...) porusÏenõÂ sluzÏeb. povinnostõÂª a ¹disciplinaÂrnõÂ oznaÂmenõÂ nebude podaÂnoª, s cÏõÂmzÏ ¹vyslovil p. staÂt. tajemnõÂk souhlasª, a nakonec

66a 67

se vsÏechno vyrÏõÂdilo jen ¹udeÏlenõÂm uÂstnõÂ vyÂtky (...) a poucÏenõÂm o dodrzÏovaÂnõÂ sluzÏebnõÂch prÏedpisuÊª. Viz ib. MID je zkr. z rus. ministeÏrstvo inostrannych deÏl neboli cÏes. ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. - AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 451. - Birjulin, Boris (1897±?), ing. Od roku 1923 zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na VysokeÂ sÏkole technickeÂ v BrneÏ. Od roku 1935 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl ze ZlatyÂch MoravcuÊ hned v den prÏõÂchodu RudeÂ armaÂdy 29. 3. 1945. Podle zpaÂtecÏnõÂ adresy na zpraÂveÏ odeslaneÂ do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõÂ veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Kamenlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. O Kamenlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen smeÏrsÏovci 227. strÏeleckeÂ divize a oddõÂlem kontrarozveÏdky SMEÏRSÏ 53. armaÂdy [2. ukrajinskeÂho frontu] obvineÏn ¹z aktivnõÂ uÂcÏasti v ozbrojeneÂm boji proti RudeÂ armaÂdeÏ a uÂcÏasti v antisoveÏtskyÂch organizacõÂchª. 15. 9. 1945 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou NKVD SSSR ¹podle cÏl. 582 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 8 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 019/01. 11. 1. 1950 poveÏrÏenectvo vnitra zamõÂtlo repatriaci ing. Borise Birjulina do CÏeskoslovenska, viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 46. O poveÏrÏenectvech viz pozn. 10 ke kap. III. DalsÏõÂ dokumentace dosud nebyla nalezena. - Hupalovskyj, Mychajlo n. Hupalovskij, Michail (1900?), PhDr. Od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let zÏil v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na UkraÏ õÂcÏanech jinskeÂ vysokeÂ pedagogickeÂ sÏkoly Mychajla Drahomanova v R u Prahy. Od trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl ze sveÂho bytu v MladeÂ Boleslavi 2. 10. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen smeÏrsÏovci StrÏednõÂ skupiny vojsk v BerlõÂneÏ a obvineÏn ¹z antisoveÏtskeÂ cÏinnostiª. 22. 4. 1946 byl zvlaÂsÏtnõÂ poradou MV SSSR ¹podle cÏl. 582 a 5811 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 5 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. Trest vykonaÂval v Osoblagu cÏ. 3 v Mordovii. Po vykonaÂnõÂ trestu byl poslaÂn do vyhnanstvõÂ do KrasnojarskeÂho kraje. Byl propusÏteÏn 18. 5. 1954 na zaÂkladeÏ amnestiõÂ z 27. 3. 1953 (kdy kromeÏ jineÂho byly prominuty tresty vsÏem odsouzenyÂm do 5 let odneÏtõÂ svobody) a z 24. 4. 1954 (kdy byly promõÂjeny takeÂ

187

doplnÏkoveÂ tresty vyhnanstvõÂ). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 068/01. O Osoblagu cÏ. 3 podrobneÏji viz v prÏõÂloze. MezitõÂm Ministerstvo vnitra CÏSR 6. 11. 1951 povolilo repatriaci Michaila HupalovskeÂho ¹po odpykaÂnõÂ trestu (...) podle vsÏeobecnyÂch platnyÂch pasovyÂch a võÂzovyÂch prÏedpisuÊª. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 38. DalsÏõÂ dokumentace dosud nenalezena. ProtozÏe nenõÂ uveden v zÏaÂdneÂm dostupneÂm seznamu osob, ktereÂ se po nuceneÂm pobytu v SSSR vraÂtily do CÏeskoslovenska, patrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. - Jevdokimov, Alexander n. JevdokyÂm, Alexandr (1897±?), ing. V CÏeskoslovensku zÏil od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Absolvoval naÂstavboveÂ pomaturitnõÂ studium na RuskeÂ vysÏsÏõÂ sÏkole spojoveÂ techniky v Praze (rus. Russkoje vyssÏeje ucÏilisÏcÏe teÏchnikov puteÏj soobsÏcÏenija v Prage). V roce 1931 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. OdvlecÏen byl 9. 4. 1945 ze sveÂho bytu v BratislaveÏ. Podle zpaÂtecÏnõÂ adresy na zpraÂveÏ odeslaneÂ do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõÂ veÏzneÏn zrÏejmeÏ v Karlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl obvineÏn soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny ¹z cÏinnosti v protisoveÏtskeÂ emigrantskeÂ organizaci a odsouzen vojenskyÂm tribunaÂlemª k 20 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. PozdeÏji mu byl trest snõÂzÏen na 10 let. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 2. 4. 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 70. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 079/01. SdeÏlenõÂ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR z roku 1948 je tedy jedinyÂm dosud znaÂmyÂm oficiaÂlnõÂm vyjaÂdrÏenõÂm soveÏtskyÂch orgaÂnuÊ k Jevdokimovovu tehdejsÏõÂmu osudu. - O MikulaÂsÏi JaremyÂnovi viz pozn. 32 ke kap. VI. - O Michailu KovalevskeÂm viz kap. V. - O Vasiliji KirjuncÏevovi viz kap. IV. - O Stepanu KlocÏurakovi viz kap. V. - Lupandin, Nikolaj (18961959), Dr., ing. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏesko-

188

slovensku. Vystudoval CÏeskeÂ vysokeÂ ucÏenõÂ technickeÂ v Praze a od roku 1930 pracoval jako odbornõÂk pro stavbu mostuÊ v bratislavskeÂ expoziturÏe ministerstva verÏejnyÂch pracõÂ. V roce 1931 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ. V dobeÏ SlovenskeÂho naÂrodnõÂho povstaÂnõÂ puÊsobil ve stavebnõÂ spraÂveÏ CÏSD Â strÏednõÂ v BanskeÂ Bystrici. Po skoncÏenõÂ druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky byl zarÏazen do U stavebnõÂ spraÂvy poveÏrÏenectva pro dopravu a verÏejneÂ praÂce. Byl odvlecÏen ze sveÂho bratislavskeÂho bytu v noci na 31. 5. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Ve druheÂ polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Podle uÂdajuÊ, ktereÂ ruskeÂ uÂrÏady prÏedaly VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª, byl zadrzÏen inspekcõÂ [soveÏtskeÂho] vojenskeÂho uÂtvaru 71383 a obvineÏn ¹z uÂcÏasti na kontrarevolucÏnõÂ cÏinnostiª. VojenskyÂm tribunaÂlem posaÂdky soveÏtskyÂch vojsk ve VõÂdni byl ¹podle cÏl. 582, 5811 a 5813 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR odsouzen na 10 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboraª. JesÏteÏ pocÏaÂtkem roku 1955 vykonaÂval trest v naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech ¹v KrasnojarskeÂm krajiª (v padesaÂtyÂch letech v tomto kraji byly komplexy Kraslagu, Norillagu, Poljanlagu, TajozÏlagu a CÏernogorlagu). Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 110/01. O Kraslagu, Noril'lagu, Poljanlagu, TajozÏlagu a CÏernogorlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 21. 9. 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 86. - O Romanu MetelskeÂm viz pozn. 34 ke kap. VI. - Nikolajev, Sergej (1894±1960), ing. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. V roce 1927 absolvoval studia na VysokeÂ sÏkole technickeÂ v BrneÏ a od teÂhozÏ roku trvale zÏil v BratislaveÏ a pracoval v bratislavskeÂ expoziturÏe ministerstva verÏejnyÂch pracõÂ. V roce 1930 obdrzÏel cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Byl odvlecÏen z Bratislavy 23. 5. 1945. Ve druheÂ polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Podle zpaÂtecÏnõÂ adresy na zpraÂveÏ odeslaneÂ do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõÂ veÏzneÏn v TeÏmlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. O TeÏmlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. SoveÏtskyÂm ¹vojenskyÂm tribunaÂlemª byl odsouzenyÂ ¹k 10 letuÊm nucenyÂch pracõÂ za uÂcÏast v intervenci, pro cÏinnost v redakci emigrantskeÂho cÏasopisu a protisov. cÏlaÂnky uverÏejneÏneÂ v NaÂrodnõÂch listechª. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 23. 5. 1955 spolu se skupinou dalsÏõÂch deseti

189

cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ propusÏteÏnyÂch ze soveÏtskyÂch taÂboruÊ. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 65; zaÂznam MNB, VeÏc: prÏevzetõÂ 11 cÏsl. obcÏanuÊ z SSSR, AMV, fond neuv., 305±582±1±20. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Sergeje Nikolajeva soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku a represi v SSSR, vraÂtila RuskaÂ federace v roce 1995 nevyplneÏnyÂ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 140/01. - Krjukovskij, Nikolaj n. KrukovskyÂ, Nikolaj (1893±1964), Ing. arch. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1921 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na VysokeÂ sÏkole technickeÂ v BrneÏ. Od trÏicaÂtyÂch let byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 18. 6. 1945 ze sveÂho bytu v BratislaveÏ. Ve druheÂ polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Byl ¹odsouzen [soveÏtskyÂm] vojenskyÂm tribunaÂlem k 10 letuÊm nucenyÂch pracõÂª za ¹uÂcÏast v bõÂleÂ armaÂdeÏª. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v zaÂrÏõÂ 1955. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 89. - Lipskij, Oleg n. LipskyÂ, Oleg (1898±?), ing. forest. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy zÏil od roku 1923 v CÏeskoslovensku. Absolvoval studia na VysokeÂ sÏkole technickeÂ v BrneÏ. Od roku 1933 byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 18. 6. 1945 ze sveÂho bytu v BratislaveÏ. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. Ve druheÂ polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 108/01.

190

PozdeÏji prÏedali zaÂstupci velvyslanectvõÂ RuskeÂ federace v Praze VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª jesÏteÏ doplneÏk k vraÂcenyÂm nevyplneÏnyÂm dotaznõÂkuÊm, v neÏmzÏ je uvedeno, zÏe Oleg Lipskij byl odsouzen 28. 7. 1945 VojenskyÂm tribunaÂlem posaÂdky soveÏtskyÂch vojsk ve VõÂdni ¹podle cÏl. 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR se zapocÏõÂtaÂnõÂm doby vyÂkonu trestu od 26. 7. 1945ª a trest vykonaÂval do pocÏaÂtku roku 1947 ve veÏznici v MoskveÏ a potom v UchtizÏemlagu a od roku 1952 ve Vorkutlagu, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, doplneÏk. O UchtizÏemlagu a Vorkutlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil v roce 1955. Podle uÂdajuÊ v DotaznõÂku osoby repatriovaneÂ do CÏSR, sepsaneÂm ve slovensÏtineÏ pracovnõÂky cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra s Olegem LipskyÂm prÏi jeho naÂvratu z SSSR, byl ¹zatknutyÂ sov. orgaÂnmy (SmeÏrzÏu) za protisovietskuÂ kontrarozvednuÂ cÏinnost' a pre uÂcÏast' v proti sov. zdruzÏenõÂª a ¹odsuÂdenyÂ [soveÏtskyÂm] voj. tribunaÂlom na 10 rokov nuÂtenej praÂceª. Sic: je to jedinaÂ zmõÂnka o SMEÏRSÏ zaznamenanaÂ v dochovanyÂch cÏeskoslovenskyÂch dokumentech z tehdejsÏõÂ doby. Viz AMV, fond neuv., 305±582±2, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 61. - Makarov, Anatol (1899±?). V CÏeskoslovensku zÏil patrneÏ po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Byl odvlecÏen 11. 5. 1945 z Bratislavy. Ve druheÂ polovineÏ roku 1945 se podle ocÏityÂch sveÏdkuÊ nachaÂzel ve veÏznici ve LvoveÏ. Podle zpaÂtecÏnõÂ adresy na zpraÂveÏ odeslaneÂ do CÏeskoslovenska byl v prvnõÂch letech po odvlecÏenõÂ veÏzneÏn v TeÏmlagu. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k Anatolovi Makarovovi zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 117/01. DalsÏõÂ dokumentace dosud nenalezena. ProtozÏe nenõÂ uveden v zÏaÂdneÂm dostupneÂm seznamu osob, ktereÂ se po nuceneÂm pobytu v SSSR vraÂtily do CÏeskoslovenska, patrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. - Perec, Ivan n. Peretc, Ivan (1897±?). V CÏeskoslovensku zÏil zrÏejmeÏ rovneÏzÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. PrÏednõÂ funkcionaÂrÏ ukrajinskyÂch emigrantskyÂch odboruÊ v CÏeskoslovensku. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem.

191

OdvlecÏen byl 19. 5. 1945 ze sveÂho bytu v MeÏlnõÂku. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 154/01. DalsÏõÂ dokumentace dosud nenalezena. ProtozÏe nenõÂ uveden v zÏaÂdneÂm dostupneÂm seznamu osob, ktereÂ se po nuceneÂm pobytu v SSSR vraÂtily do CÏeskoslovenska, patrneÏ v soveÏtskeÂm taÂborÏe zahynul. - Tverdyj, Mykola n. Tvjordyj, Nikolaj n. TvrdyÂ, Nikolaj (1897±?). V CÏeskoslovensku zÏil zrÏejmeÏ rovneÏzÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl 9. 8. 1945 ze sveÂho bytu v Praze. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, RuskaÂ federace vuÊbec nevraÂtila, viz kopie AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 220/01. DalsÏõÂ dokumentace dosud nenalezena. - O AlfreÂdu BeÂmovi viz pozn. 5 ke kap. VI. - DzÏaparidze, SÏolik n. SÏalik (1897±?). Do CÏeskoslovenska prÏisÏel zrÏejmeÏ po demobilizaci z ruskyÂch vojenskyÂch sil bojujõÂcõÂch proti bolsÏevikuÊm armaÂdy pocÏaÂtkem dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. OdvlecÏen byl z Prahy 4. 6. 1945. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 050/01. DalsÏõÂ dokumentace dosud nebyla nalezena. - KusÏnirenko, Maxim (1897±?).

192

67 67a 67b 68

69 70

71

72

V CÏeskoslovensku patrneÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let. Byl cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem. Viz AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37 a 38. DochovaneÂ dokumenty neuvaÂdeÏjõÂ datum odvlecÏenõÂ. DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k jeho zadrzÏenõÂ soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 104/01. DalsÏõÂ dokumentace dosud nebyla nalezena. - O Venediktu Ostrouchovovi viz pozn. 31 ke kap. VI. - O Georgiji Prokopenkovi viz kap. V. - O Nikolaji ZeleneÂm viz pozn. 20 ke kap. VII. - O zvlaÂsÏtnõÂ poradeÏ viz pozn. 29 ke kap. IV. - O vojenskyÂch tribunaÂlech viz pozn. 52 ke kap. V. O osobnõÂch spisech viz pozn. 51. ¹Zdrojeª soveÏtskeÂho ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ naprÏõÂklad vuÊbec neveÏdeÏly o smrti, zrÏejmeÏ jizÏ prÏed trÏemi lety, AlfreÂda BeÂma a Venedikta Ostrouchova. O AlfreÂdu BeÂmovi viz pozn. 5 ke kap. VI. O Venediktu Ostrouchovovi viz pozn. 31 ke kap. VI. V Kamenlagu, Karlagu, TeÏmlagu, UchtizÏemlagu, Usol'lagu, SteÏplagu, UnzÏlagu, Siblagu a dalsÏõÂch. NaprÏõÂklad 3. 4. 1945 sdeÏlilo ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ manzÏelce JUDr. Nikolaje Bystrova: ¹SdeÏlujeme VaÂm, zÏe podle odpoveÏdi min. zahr. veÏcõÂ SSSR byl VaÂsÏ manzÏel JUDr. Nikolaj Bystrov odsouzen ke ztraÂteÏ svobody na 10 let. Jeho prÏecÏiny jsou pryÂ prÏõÂlisÏ teÏzÏkeÂ a proto soveÏtskeÂ uÂrÏady povazÏujõÂ prÏedcÏasneÂ jeho propusÏteÏnõÂ za neoduÊvodneÏneÂ. VelvyslanectvõÂ bude mõÂti jeho veÏc staÂle na zrÏeteli a neopomene v jeho zaÂjmu daÂle intervenovati.ª V majetku rodiny. O Nikolaji Bystrovovi viz pozn. 24 ke kap. VI. ObdobnaÂ sdeÏlenõÂ tehdy obdrzÏely rodiny rovneÏzÏ neÏkteryÂch dalsÏõÂch odvlecÏenyÂch uvedenyÂch v seznamu z 3. 1. 1948. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, obycÏ. sl. 2, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 28. AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr. 37, inv. cÏ. 53/4, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 38. LasÏtovicÏka, Bohuslav (1905±1981), novinaÂrÏ. Od roku 1931 cÏlen komunistickeÂ strany a byÂvalyÂ aktivista cÏeskoslovenskeÂ komunistickeÂ emigrace za 2. sveÏtoveÂ

193

73

74

75

76 76a

77 78

194

vaÂlky ve VelkeÂ BritaÂnii. V letech 1948±1950 byl cÏeskoslovenskyÂm velvyslancem v SSSR. ZaÂznam rozhovoru prÏedsedy vlaÂdy Klementa Gottwalda, ministra Jana Masaryka, staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise a velvyslance HoraÂka s VjacÏeslavem Molotovem, Andrejem VysÏinskyÂm, Anastasem Mikojanem a Valentinem Zorinem 22. 7. 1946 v MoskveÏ, AMZV, fond GS-A 1945±1954, obal 149, cÏj. sine, k. 187, cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 250. Pavlov, A. (?±?), soveÏtskyÂ diplomat. V Ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR spravoval kromeÏ jineÂho takeÂ vztahy s CÏeskoslovenskem. Dopis zaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI Ministerstva vnitra SSSR generaÂlporucÏõÂka Ivana Petrova cÏlenu kolegia Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR A. Pavlovovi z 22. 6. 1946, VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/n, inv. cÏ. 15e, arch jedn. cÏ. 23, list 2. O CChIDK viz pozn. 4. Petrov, Ivan (1905±1956), duÊstojnõÂk vojsk NKVD (pozdeÏji MVD) SSSR. CÏlen komunistickeÂ strany od roku 1925 a od roku 1928 prÏõÂslusÏnõÂk soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. V letech 1943±1950 naÂcÏelnõÂk a pozdeÏji zaÂstupce naÂcÏelnõÂka HlavnõÂ spraÂvy pro zaÂlezÏitosti vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ a internovanyÂch (GUPVI). Od roku 1940 generaÂl. Rozkaz HlavnõÂho velitelstvõÂ NaÂrodnõÂ bezpecÏnosti 2. odd. Bratislava cÏ. 3621/2/ 34 z 3. 9. 1945, cit. in Ladislav BoronÏ, NaÂsilneÂ odvlecÏenõÂ do Sovietskeho ZvaÈzu, in ZlocÏiny komunizmu na Slovensku 1948±1989, Bratislava 2001, s. 344. Rozkaz poveÏrÏenectva vnitra cÏ. 4095/1-II/1-1946 z 21. 3. 1946, ib. Seznam cÏsl. staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ z obvodu ZemskeÂ uÂrÏadovny staÂtnõÂ bezpecÏnosti expozitura v OstraveÏ, zajisÏteÏnyÂch v SSSR, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv. cÏj. Z/l-3419-1/10-46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 37. Seznam cÏsl. staÂtnõÂch prÏõÂslusÏnõÂkuÊ, internovanyÂch a veÏzneÏnyÂch v SSSR, a kterÏõÂ podle dekretu cÏõÂs.33/45 Sb. neztratili cÏsl. staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnost, ZemskaÂ uÂrÏadovna StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v CÏechaÂch, 12. 10. 1946, AMV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏj. Z/l-3419/153-15/10-46, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 40. Dopis ministerstva vnitra cÏ. VII-C-2419/289-15/10-46-8 z 3. 1. 1947 zaslanyÂ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr.38. 2. 11. 1946. Cit. in telegram cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze 16. 11. 1946, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr.37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli

79

80

81

82

83

84

85

prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 452. Ib. O Ferdinandu CÏatlosÏovi, Jozefu Turancovi, Martinu Sokolovi a Martinu MicÏurovi viz pozn. 18. SpisÏiak, JaÂn (1901±1981), slovenskyÂ praÂvnõÂk a diplomat. V letech 1939±1944 vyslanec SlovenskeÂ republiky v Mad'arsku. ZadrzÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny a deportovaÂn do SSSR. Na Slovensko se vraÂtil v roce 1947. PozdeÏji prÏednõÂ slovenskyÂ odbornõÂk v oblasti ekonomickeÂho praÂva a od roku 1967 profesor Univerzity KomenskeÂho v BratislaveÏ. DeÏkanozov, VladimõÂr (1898±1953), soveÏtskyÂ politik. PuÊvodem ArmeÂn. CÏlen komunistickeÂ strany od roku 1920. Byl blõÂzkyÂm duÊveÏrnõÂkem StalinovyÂm. V letech 1938±1939 zaÂstupce naÂcÏelnõÂka HlavnõÂ spraÂvy staÂtnõÂ bezpecÏnosti NKVD a od roku 1939 do roku 1947 naÂmeÏstek lidoveÂho komisarÏe (pozdeÏji ministra) zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR. V roce 1953 byl zatcÏen a popraven. Dopis ministra vnitra SSSR Sergeje Kruglova naÂmeÏstkovi ministra zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR V. DeÏkanozovovi z 22. 11. 1946, VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/sv., inv. cÏ. 12e, arch jedn. cÏ. 19, list 51±52. O CChIDK viz pozn. 4. Kruglov, Sergej (1907±1977), duÊstojnõÂk vojsk NKVD (pozdeÏji MVD) SSSR. V letech 1939±1941 naÂmeÏstek a od roku 1941 prvnõÂ naÂmeÏstek lidoveÂho komisarÏe vnitra SSSR. V letech 1946±1956 lidovyÂ komisarÏ (pozdeÏji ministr) vnitra SSSR. GeneraÂlplukovnõÂk. Dopis zaÂstupce naÂcÏelnõÂka GUPVI Ministerstva vnitra SSSR generaÂlporucÏõÂka Ivana Petrova naÂmeÏstkovi ministra zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR V. DeÏkanozovovi z listopadu 1946. VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/sv., inv. cÏ. 12e, arch jedn. cÏ. 19, list 33±34. O CChIDK viz pozn. 4. O Ivanu Petrovovi viz pozn. 74. ZpraÂva o vojenskyÂch zajatcõÂch a internovanyÂch CÏechoslovaÂcõÂch k 1. cÏervnu 1947, VHAT, soubor materiaÂluÊ z CChIDK v MoskveÏ, fond 1/n, inv. cÏ. 15e, arch jedn. cÏ. 23, list 168±169. O CChIDK viz pozn. 4. ZpraÂva druheÂho tajemnõÂka velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ E. SÏulce z 25. 10. 1947, in Ladislav BoronÏ, cit. op., s. 349. Lujsdorf patrneÏ nebylo mõÂstnõÂ jmeÂno a sÏlo zrÏejmeÏ pouze o pojmenovaÂnõÂ daneÂ tomuto taÂboru neÏmeckyÂmi vaÂlecÏnyÂmi zajatci podle mõÂstnõÂho jmeÂna v NeÏmecku. ZaÂznam pro staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise z 18. 3. 1947, cit. podle Milada PolisÏenskaÂ, Pohlceni masÏineÂriõÂ stalinskeÂ moci, in MezinaÂrodnõÂ politika, r. 1, 1993. Protokol o celkoveÂm vyÂsledku opce a prÏesõÂdlenõÂ obcÏanuÊ ruskeÂ, ukrajinskeÂ a beÏloruskeÂ naÂrodnosti z CÏeskoslovenska do SSSR byl podepsaÂn 25. 6. 1947 v Praze.

195

86

87

88

89

90 91

92 93 94 95

196

O ¹dobrovolneÂmª prÏesidlovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ ruskeÂ a zejmeÂna ukrajinskeÂ naÂrodnosti do SSSR viz pozn. 32 a podrobneÏji Stepan KrusÏko, cit. op. DepesÏe ministra zahranicÏnõÂch veÏcõÂ Jana Masaryka velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ s informacõÂ o vyÂsledcõÂch jednaÂnõÂ staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise se soveÏtskyÂm velvyslancem Zorinem v Praze, AMZV, fond ZUÂ Moskva, telegramy 1946±1947, cÏ.4. O Nikolaji GolubeÏvovi viz pozn. 12 ke kap. III: O zkusÏenostech s uÂrÏadem zmocneÏnce rady ministruÊ SSSR pro repatriaci, ktereÂ zõÂskal prÏi sveÂm naÂvratu ze soveÏtskeÂho taÂbora do CÏeskoslovenska, põÂsÏe podrobneÏ FrantisÏek PolaÂk, Cestou ze soveÏtskeÂho koncentraÂku, New York 1959. Â A Praha, ZaÂpis o naÂvsÏteÏveÏ u generalissima J. V. Stalina 8. cÏervence 1947, SU fond AUÂV KSCÏ, f. 03/10, sv. 3, inv. j. 12, cit. in CÏSR a SSSR 1945±1948, Dokumenty mezivlaÂdnõÂch jednaÂnõÂ, Brno 1997, s. 366. JednaÂnõÂ byli kromeÏ J. V. Stalina a Klementa Gottwalda prÏõÂtomni cÏeskoslovensÏtõÂ ministrÏi Jan Masaryk a Prokop Drtina s diplomaty ArnosÏtem Heidrichem a JirÏõÂm HoraÂkem a za SSSR soveÏtskyÂ ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ VjacÏeslav Molotov a chargeÂ d'affaires v Praze Michail Bodrov. Rus. vyÂraz zapiska znamenaÂ v cÏes. diplomatickeÂ terminologii memorandum. AVP SSSR, fond Referentura po CÏechoslovakii, opis 28, por.1, Ind. 012, papka 140. ZÏaÂdnyÂ z uvedenyÂch taÂboruÊ nenaÂlezÏel do sõÂteÏ GULAG. O Donbasu viz pozn. 2c ke kap. III. Ib. jako v pozn. 83. ZaÂznam. ZapsaÂno 22. 11. 1947. Kopie urcÏenaÂ pro staÂtnõÂho tajemnõÂka Vlado Clementise, AMZV, fond. neuv., inv. cÏ. neuv., vlozÏka k cÏ. 240893/II-1, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 15. Ib. jako v pozn. 83. Ib. jako v pozn. 91. Ib. Ladislav BoronÏ jako prÏõÂklad uvaÂdõÂ prÏõÂpis ministerstva vnitra z 23. 10. 1947 poveÏrÏenectvu vnitra v BratislaveÏ, v neÏmzÏ ministerstvo oznamuje, zÏe ¹souhlasõÂ s repatriacõÂª jednoho muzÏe z obce Abovce a jedneÂ zÏeny z obce SÏtrkovce a ¹nesouhlasõÂª s repatriacõÂ 20 zÏen a 35 muzÏuÊ z AbovcuÊ a 4 muzÏuÊ a jedneÂ zÏeny z Hubova. Podle BoroneÏ sÏlo o obce na jihu Slovenska, ktereÂ byly v roce 1939 okupovaÂny Mad'arskem a muzÏi byli za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky mobilizovaÂni do mad'arskeÂ armaÂdy, proto bylo mozÏneÂ rozhodnutõÂ prazÏskeÂho ministerstva ¹do istej miery chaÂpat'ª. Autor upozornÏuje, zÏe je vsÏak nepochopitelneÂ, procÏ nebyl vydaÂn souhlas s repatriacõÂ odvlecÏenyÂch mladyÂch zÏen, z nichzÏ võÂce nezÏ trÏetineÏ nebylo v dobeÏ odvlecÏenõÂ jesÏteÏ ani osmnaÂct let a jen jedna byla oznacÏena jako vdanaÂ, takzÏe jen teÏzÏko se dala prÏedpoklaÂdat neÏjakaÂ vyÂrazneÏjsÏi kolaborace s mad'arskyÂmi okupanty. Po opakovaneÂ selekci o trÏi tyÂdny pozdeÏji

96 97

98 99 100

101

102

ministerstvo vnitra sÏesti puÊvodneÏ odmõÂtnutyÂm zÏenaÂm prÏece jen repatriaci povolilo. Podle Ladislav BoronÏ, cit. op. s. 351±352. O vnitropolitickyÂch zaÂpasech na Slovensku v roce 1947 podrobneÏji viz Karel Kaplan, PeÏt kapitol o UÂnoru, Brno 1997, s. 220±266. SoucÏasnyÂ stav repatriace zajatcuÊ a internovanyÂch v SSSR, 9. 2. 1949, prÏõÂloha ke spisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ cÏ. 28.844/V-3A/49, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 37, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky Â A Praha, fond MV, inv. cÏ. neuv. k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 572; SU Ib. Ib. Koncept dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ z 21. 7. 1949, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 38, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 430. Autor konceptu zrÏejmeÏ jizÏ meÏl se soveÏtskyÂmi ¹informacemiª zkusÏenost. StacÏõÂ nahleÂdnout do ZpraÂvy GUPVI NKVD SSSR o vaÂlecÏnyÂch zajatcõÂch [z] byÂvalyÂch evropskyÂch a japonskeÂ armaÂdy k 1. 1. 1949 a v kolonce ¹CÏechoslovaÂciª je uvedeno: ¹- zajato celkem 68889 - odjelo 68608 - repatriovaÂno 55701 - na formovaÂnõÂ vojenskeÂ jednotky 7769 - prÏedaÂni do taÂboruÊ GULAG [sic] 140 - propusÏteÏnõÂ obcÏaneÂ SSSR 154 - prÏedaÂno mezi internovaneÂ [sic!] 805 - odsouzeno vojenskyÂm tribunaÂlem 1 - jineÂ odchody 1 - zemrÏeli 4033 - stav l 1. 1. 1949 281ª Viz Vojennoplennyje SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000, s. 332. Dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ ministerstvu vnitra z 3. 6. 1949. Na rubu rukopisnyÂ zaÂznam: ¹Po osobnõÂ dohodeÏ v Zamini [ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ] (vysl. HnõÂzdo) dojednaÂno, zÏe Zamini netrvaÂ na sveÂm prÏõÂpisu a nezÏaÂdaÂ na neÏho odpoveÏd' ani projednaÂnõÂ seznamu osob nachaÂzejõÂcõÂch se dosud Â A Praha, fond MV, inv. v SSSR. Proto: ulozÏ. Dne 24. cÏervna 1949.ª SU cÏ. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 576. Viz rovneÏzÏ pozn. 102. Spis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ cÏ. 115.244/49. DuÊveÏrnyÂ zaÂznam p. d. (pro domo) z 1. 7. 1949, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, k. 38, a kopie

197

103

104 105

106

198

AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 435. SdeÏlenõÂ ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 2. 5. 1949 ministerstvu vnitra, minisÂ A Praha, fond MV, terstvu naÂrodnõÂ obrany a ministerstvu sociaÂlnõÂ peÂcÏe, SU inv. cÏ. neuv., a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 574. Ib. jako v pozn. 100. Dopis ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ ministerstvu vnitra z 10. 3. 1950, AMZV, fond neuv., inv. cÏ. neuv., cÏ. 112.467/50-A/I-1, , a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 10. Podle Jacques Rossi, cit. op. OmezeneÂ mozÏnosti psaÂt a dostaÂvat dopisy meÏli rovneÏzÏ vaÂlecÏnõÂ zajatci a internovanõÂ. NeÏmci, RakusÏaneÂ, Mad'arÏi a Rumuni smeÏli napsat a dostat jeden dopis meÏsõÂcÏneÏ. Japonci a zajatci z MandzÏuska a Koreje jeden dopis za trÏi meÏsõÂce. O prÏõÂslusÏnõÂcõÂch jinyÂch naÂroduÊ se prÏedpisy nezminÏovaly a patrneÏ zaÂlezÏelo pouze na libovuÊli naÂcÏelnõÂka taÂbora. Pokud vsÏak byl vaÂlecÏnyÂ zajatec nebo internovanyÂ odsouzen do naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ GULAG meÏl zakaÂzaÂno psaÂt a dostaÂvat dopisy jako ostatnõÂ veÏzni. Podle Vojennoplennyje SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000.

Kapitola IX. SpolupraÂce Rozpaky cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ administrativy nad sveÂvolnou aktivitou soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v CÏeskoslovenskeÂ republice a uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do SoveÏtskeÂho svazu byly po prÏevzetõÂ moci v CÏeskoslovensku komunistickyÂm rezÏimem v uÂnoru 1948 okamzÏiteÏ vystrÏõÂdaÂny otevrÏenou spolupracõÂ. Intenzita teÂto spolupraÂce dosud nebyla zkoumaÂna, a proto uvaÂdõÂme pouze neÏkolik prÏõÂkladuÊ soucÏinnosti bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ obou staÂtuÊ prÏi vstrÏõÂcneÂm vydaÂvaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do moci soveÏtskyÂch represivnõÂch struktur. UvedeneÂ zõÂskaneÂ poznatky ukazujõÂ vsÏak na vydaÂvaÂnõÂ do SoveÏtskeÂho svazu pravdeÏpodobneÏ celyÂch okruhuÊ vadõÂcõÂch mu cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. * JednõÂm z teÏchto okruhuÊ byli BeÏlorusoveÂ, kterÏõÂ do CÏeskoslovenska prÏisÏli jednak ve dvacaÂtyÂch letech spolecÏneÏ s ostatnõÂmi emigranty z Ruska a jednak s uprchlõÂky z beÏloruskyÂch uÂzemõÂ v tehdejsÏõÂm vyÂchodnõÂm Polsku, zejmeÂna po jeho anexi SoveÏtskyÂm svazem teÏsneÏ prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou. Po vypuknutõÂ vaÂlky se vsÏak beÏlorusÏtõÂ nacionalisteÂ ocitli v tragickeÂm postavenõÂ, nebot' jejich principiaÂlnõÂ odpor vuÊcÏi SoveÏtskeÂmu svazu a velkoruskeÂmu sÏovinismu (navõÂc s otevrÏenyÂmi uÂcÏty se sÏovinismem jak velkopolskyÂm tak i velkoukrajinskyÂm) je cÏinil zdaÂnliveÏ blõÂzkyÂmi agresivnõÂm zaÂjmuÊm nacistickeÂho NeÏmecka. NeÏmci umozÏnili na dobyteÂm beÏloruskeÂm uÂzemõÂ puÊsobenõÂ mõÂstnõÂ samospraÂvy, vedeneÂ prÏedevsÏõÂm neÏkteryÂmi vraÂtivsÏõÂmi se emigranty, a vytvorÏenõÂ samostatneÂ beÏloruskeÂ ozbrojeneÂ sõÂly v pocÏtu teÂmeÏrÏ sto tisõÂc muzÏuÊ1. V prÏedstavaÂch NeÏmecka o budoucõÂm usporÏaÂdaÂnõÂ Evropy se vsÏak s BeÏlorusy pocÏõÂtalo stejneÏ maÂlo jako s Rusy cÏi Ukrajinci nebo PolaÂky a neÏmeckyÂ generaÂlnõÂ komisarÏ v Minsku jasneÏ vymezil jejich uÂlohu slovy: ¹BeÏlorusoveÂ se mohou staÂt naÂrodem jen v rozsahu, kteryÂ umozÏnõÂ vytvorÏit zed' proti moskovituÊm a lidem z vyÂchodnõÂch stepõÂ.ª2 S blõÂzÏõÂcõÂm se zaÂveÏrem vaÂlky byl sice v Minsku teÏsneÏ prÏed prÏõÂ199

chodem RudeÂ armaÂdy jesÏteÏ proveden pokus o vyhlaÂsÏenõÂ nezaÂvisleÂho BeÏloruska3, ale vzaÂpeÏtõÂ nato beÏlorusÏtõÂ politicÏtõÂ prÏedstaviteleÂ znovu odesÏli do emigrace. Velmi mnoho jich prÏitom mõÂrÏilo do ProtektoraÂtu CÏechy a Morava, kde se BeÏlorusoveÂ cõÂtili prÏece jen volneÏji nezÏ v neÏmeckeÂm prostrÏedõÂ. KdyzÏ dorazila RudaÂ armaÂda do CÏeskoslovenska, podarÏilo se neÏkteryÂm odejõÂt do uprchlickyÂch taÂboruÊ v americkeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka. JinõÂ se zrÏejmeÏ pokusili naleÂzt uÂtocÏisÏteÏ splynutõÂm s beÏloruskyÂm obyvatelstvem zavaÂteÂm prÏedvaÂlecÏnou i vaÂlecÏnou migracõÂ do zaÂpadnõÂho Polska. NeÏkterÏõÂ vsÏak stejneÏ jako mnozõÂ RusoveÂ a Ukrajinci z puÊvodnõÂ emigrace z bolsÏevickeÂho Ruska naivneÏ spoleÂhali na obcÏanskeÂ jistoty obnoveneÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky a snazÏili se zõÂskat cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. * Alexandr KalosÏa prÏisÏel do CÏeskoslovenska v roce 1930 ze zaÂpadnõÂho BeÏloruska4. Tato cÏaÂst beÏloruskeÂho uÂzemõÂ tehdy byla soucÏaÂstõÂ Polska, ktereÂmu ji prÏirÏkla po prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlce parÏõÂzÏskaÂ mõÂrovaÂ smlouva v roce 1921, stejneÏ jako Litvu a zaÂpadnõÂ Ukrajinu. ProtozÏe Polsko nemeÏlo prÏõÂlisÏ pochopenõÂ pro snahy BeÏlorusuÊ o naÂrodnõÂ sebeurcÏenõÂ, odesÏel v roce 1930 do CÏeskoslovenska, kde studoval na VysokeÂ sÏkole zemeÏdeÏlskeÂho a lesnickeÂho inzÏenyÂrstvõÂ v Praze. AktivneÏ puÊsobil v prazÏskyÂch beÏloruskyÂch exilovyÂch organizacõÂch. Po neÏmecko-soveÏtskeÂm rozdeÏlenõÂ Polska v prvnõÂch dnech druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky se stal obdobneÏ jako mnoho jeho dalsÏõÂch krajanuÊ ¹osobou bez staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnostiª. Aby mõÂsto obcÏana Polska nemusel byÂt obcÏanem NeÏmecka, vypravil se z poveÏrÏenõÂ prazÏskeÂ rady BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky5 na soveÏtskyÂ konzulaÂt v Praze zjistit, zda nemaÂ naÂrok na obcÏanstvõÂ SoveÏtskeÂho svazu. A po odmõÂtnutõÂ pozÏaÂdal alesponÏ o staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ ProtektoraÂtu CÏechy a Morava, ktereÂ zõÂskal v roce 1941, a teÂhozÏ roku jako dlouhodobeÏ nezameÏstnanyÂ byl zarÏazen do jednoho z prvnõÂch tehdejsÏõÂch cÏeskyÂch kontingentuÊ nuceneÏ nasazenyÂch na praÂci v NeÏmecku. V roce 1942 se ozÏenil s dcerou v Praze zÏijõÂcõÂho vyÂznamneÂho beÏloruskeÂho exiloveÂho cÏinitele6. Po skoncÏenõÂ vaÂlky zÏil KalosÏa s rodinou nejprve v RoztokaÂch u Prahy a pozdeÏji na vlastnõÂm hospodaÂrÏstvõÂ v ChudenõÂneÏ

200

u Klatov. V roce 1947 mu bylo udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Vstoupil do CÏeskoslovenskeÂ strany naÂrodneÏ-socialistickeÂ. NeÏkdy pocÏaÂtkem roku 1948 bylo cÏeskoslovenskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ dozÏaÂdaÂno soveÏtskyÂm velvyslanectvõÂm v Praze o zjisÏteÏnõÂ, zda je KalosÏa cÏeskoslovenskyÂm staÂtnõÂm obcÏanem a jak dlouho zÏije v CÏeskoslovensku. O duÊvodu sveÂho zaÂjmu o KalosÏu se SoveÏtskyÂ svaz zrÏejmeÏ nezminÏoval. 12. uÂnora 1948 byl soveÏtskyÂ dotaz ministerstvem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ postoupen uÂstrÏedneÏ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti a odtud prÏisÏla kupodivu neprÏõÂlisÏ prÏesnaÂ zpraÂva, zÏe ing. KalosÏa ¹bydlõÂ na zdejsÏõÂm uÂzemõÂ od r. 1933ª a ¹jeho zÏaÂdost o udeÏlenõÂ cÏs. staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ se projednaÂvaÂ u ZNV v Prazeª. O dva tyÂdny pozdeÏji prÏevzal moc v CÏeskoslovensku komunistickyÂ rezÏim a SoveÏtskyÂ svaz neztraÂceje cÏas hned v prvnõÂch hodinaÂch pozÏaÂdal o KalosÏovo vydaÂnõÂ pro uÂdajneÂ ¹podezrÏenõÂ z vaÂlecÏnyÂch zlocÏinuÊ z toho duÊvodu, zÏe tyÂzÏ se cÏinneÏ zuÂcÏastnil beÏloruskyÂch protisoveÏtskyÂch organizacõÂ ke sÏkodeÏ soveÏtskeÂ armaÂdy a partyzaÂnskyÂch oddõÂluÊª. Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ, zasõÂlajõÂc prÏõÂslusÏnou soveÏtskou noÂtu ministerstvu vnitra, ¹soucÏasneÏ pozÏaÂdalo o zajisÏteÏnõÂ (...) jmenovaneÂho a o prÏezkoumaÂnõÂ mozÏnosti zrusÏenõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ [sic], ktereÂ, jak bylo dodatecÏneÏ zjisÏteÏno, bylo jmenovaneÂmu udeÏleno vyÂnosem ZemskeÂho naÂrodnõÂho vyÂboru v Praze (...) ze dne 16. kveÏtna 1947ª. 4. brÏezna 1948 byl KalosÏa na sveÂm hospodaÂrÏstvõÂ v ChudenõÂneÏ zatcÏen a prÏedaÂn do klatovskeÂ veÏznice. 1. dubna 1948 mu ministerstvo vnitra odnÏalo cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ. Potom vsÏak spolupraÂci cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti a justicÏnõÂ a ministerskeÂ byrokracie se soveÏtskyÂmi orgaÂny zacÏaly poznamenaÂvat zmatky. KlatovskeÂmu prokuraÂtorovi vyÂnos o odneÏtõÂ obcÏanstvõÂ zrÏejmeÏ neposlali, a proto 7. dubna 1948 narÏõÂdil KalosÏu azÏ do vyrÏesÏenõÂ prÏõÂpadu propustit z vazby. OblastnõÂ uÂrÏadovna StaÂtnõÂ bezpecÏnosti ale propusÏteÏnõÂ zamezila s odvolaÂnõÂm na prÏõÂkaz z Prahy. Na ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ prÏitom neveÏdeÏli, jak dopadla ¹otaÂzka prohlaÂsÏenõÂ neplatnosti cÏsl. obcÏanstvõÂª jesÏteÏ ani po dvou meÏsõÂcõÂch. A azÏ 22. cÏervna 1948 vydala uÂstrÏedna StaÂtnõÂ bezpecÏnosti pokyn k odebraÂnõÂ zadrzÏeneÂmu ¹jeho dokladuÊ o cÏsl. obcÏanstvõÂª a ulozÏila prÏedlozÏit ¹ONV podle jeho bydlisÏteÏ naÂvrh na vyhosÏteÏnõÂ ze zdejsÏõÂho uÂzemõÂª. VyÂmeÏr o KalosÏoveÏ vyhosÏteÏnõÂ z CÏeskoslovenska a zaÂkazu jeho naÂvratu na cÏeskoslovenskeÂ uÂzemõÂ navzÏdy byl vydaÂn naÂsledneÏ 3. cÏervence 1948. 201

Teprve po cÏtyrÏech meÏsõÂcõÂch straÂvenyÂch v klatovskeÂ veÏznici byl KalosÏa 8. srpna 1948 prÏevezen do Prahy a prÏedaÂn uÂrÏadu zplnomocneÏnce Rady lidovyÂch komisarÏuÊ SSSR pro zaÂlezÏitosti repatriace v CÏeskoslovensku. Byl umõÂsteÏn do soveÏtskeÂho uÂstrÏednõÂho sbeÏrneÂho taÂbora na prazÏskeÂ LetneÂ a odtud jesÏteÏ po dalsÏõÂm puÊl roce, 20. ledna 1949, prÏevezen do SoveÏtskeÂho svazu. 9. dubna 1949 byl NejvysÏsÏõÂm soudem BeÏloruskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republiky odsouzen k 25 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Byl pak veÏzneÏn v taÂborech Dal'stroje na KolymeÏ a pracoval ve zlatyÂch dolech. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 20. zaÂrÏõÂ 1955 se skupinou dalsÏõÂch trÏinaÂcti byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ a okamzÏiteÏ byl spolecÏneÏ s nimi znovu zatcÏen a umõÂsteÏn ve veÏznici v Praze-Ruzyni. 27. zaÂrÏõÂ 1955 na neÏj prokuraÂtor uvalil vazbu pro spolupraÂci s NeÏmci. Na zaÂkladeÏ soveÏtskeÂho sdeÏlenõÂ, zÏe v SoveÏtskeÂm svazu byl amnestovaÂn a kdyby se nachaÂzel na soveÏtskeÂm uÂzemõÂ, byl by okamzÏiteÏ propusÏteÏn na svobodu, po neÏkolikameÏsõÂcÏnõÂm vysÏetrÏovaÂnõÂ rozhodlo politickeÂ byro UÂV KSCÏ, aby KalosÏovo trestnõÂ stõÂhaÂnõÂ bylo zastaveno. 3. cÏervna 1956 se Alexandr KalosÏa konecÏneÏ mohl vraÂtit domuÊ k troskaÂm sveÂ rodiny.7 Na neÏkdejsÏõÂ odneÏtõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ a zaÂkaz naÂvratu na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska si zrÏejmeÏ zÏaÂdnyÂ prÏõÂslusÏnyÂ cÏeskoslovenskyÂ orgaÂn ani nevzpomneÏl. KomunistickeÂ represivnõÂ struktury podle vsÏeho nebraly prÏõÂlisÏ vaÂzÏneÏ ani vlastnõÂ pseudopraÂvnõÂ formality.8 * ZadrzÏenõÂ a vydaÂnõÂ do SoveÏtskeÂho svazu Alexandra KalosÏi probõÂhalo paralelneÏ se zadrzÏenõÂm a vydaÂnõÂm beÏloruskyÂch manzÏeluÊ HenijusÏovyÂch. Dokonce v neÏkteryÂch dokumentech byli zminÏovaÂni vsÏichni soucÏasneÏ. * Ivan HenijusÏ prÏisÏel do CÏeskoslovenska jizÏ v roce 1922 s prvnõÂ vlnou beÏloruskeÂ emigrace9. Byl BeÏloruskou sÏkolskou radou10, kteraÂ po paÂdu BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky a rozdeÏlenõÂ beÏloruskeÂho uÂzemõÂ mezi Polsko a bolsÏevickeÂ Rusko nalezla uÂtocÏisÏteÏ 202

v litevskeÂm Vilniusu, vyslaÂn na studia do Prahy; vsÏichni takto vyslanõÂ mladõÂ BeÏlorusoveÂ tehdy museli zaÂrovenÏ podepsat zaÂvazek, zÏe po uÂspeÏsÏneÂm absolvovaÂnõÂ studia vydajõÂ v beÏlorusÏtineÏ odbornou publikaci ze sveÂho oboru a uhradõÂ vysokosÏkolskeÂ vzdeÏlaÂnõÂ dalsÏõÂmu krajanovi. Koncem dvacaÂtyÂch let se prÏi naÂvsÏteÏveÏ rodneÂ beÏloruskeÂ vesnice ve vyÂchodnõÂm Polsku seznaÂmil s Larysou MiklasÏevicÏovou. JesÏteÏ prÏed dokoncÏenõÂm studia se s nõÂ ozÏenil, ale PolaÂci mu odmõÂtli povolit vyÂjezd zpaÂtky do CÏeskoslovenska, aby mohl slozÏit zaÂveÏrecÏneÂ zkousÏky. Odpor polskyÂch uÂrÏaduÊ, vyplyÂvajõÂcõÂ jednak ze snahy nijak zvlaÂsÏt' nepodporovat intelektuaÂlnõÂ emancipaci beÏloruskeÂho obyvatelstva a jednak z tehdy aktuaÂlneÏ neprÏõÂlisÏ prÏaÂtelskyÂch vztahuÊ mezi tehdejsÏõÂm polskyÂm rezÏimem a CÏeskoslovenskem, se vsÏak podarÏilo zlomit. V roce 1937 prÏijela do Prahy za mladyÂm leÂkarÏem takeÂ jeho manzÏelka s malyÂm synem. Larysa HenijusÏovaÂ se zaÂhy zapojila do prazÏskeÂ beÏloruskeÂ emigrace11. ZacÏala publikovat fejetony a versÏe v beÏloruskeÂm tyÂdenõÂku JitrÏenka (beÏl. Ranica)11a a v roce 1942 vydala v Praze svou prvnõÂ baÂsnickou sbõÂrku Z rodnyÂch luhuÊ (beÏl. Ad radnich niu)11b. PozdeÏji byla jmenovaÂna generaÂlnõÂm tajemnõÂkem rady (exiloveÂ vlaÂdy) BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky11c a spolecÏneÏ s manzÏelem puÊsobila v BeÏloruskeÂ naÂrodnõÂ sveÂpomoci11d. Na vyÂzvu prÏedsedy teÂto organizace Ivana JermacÏenka, kolegy ze studiõÂ na leÂkarÏskeÂ fakulteÏ Univerzity Karlovy v Praze12, odjel Ivan HenijusÏ do NeÏmci okupovaneÂho BeÏloruska organizovat zdravotnõÂ peÂcÏi pro mõÂstnõÂ obyvatelstvo. V roce 1944 byla Larysa HenijusÏovaÂ vyslaÂna na DruhyÂ vsÏebeÏloruskyÂ kongres v Minsku; kongres sice potvrdil deklaraci nezaÂvislosti BeÏloruska z 25. brÏezna 1918 a za jedineÂho prÏedstavitele BeÏloruska vyhlaÂsil BeÏloruskou naÂrodnõÂ radu, ale vzaÂpeÏtõÂ nato Minsk znovu padl do soveÏtskyÂch rukou13. Po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce zÏili HenijusÏovi v Praze. NaÂznaky mozÏneÂho uÂnosu soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny prÏimeÏly Larysu HenijusÏovou pozÏaÂdat o ochranu prezidenta BenesÏe a americkeÂho velvyslance v CÏeskoslovensku Laurence Steinhardta, kteryÂ zrÏejmeÏ opravdu zasaÂhl a pryÂ vzkaÂzal mladeÂ beÏloruskeÂ baÂsnõÂrÏce, zÏe ¹mluvil s cÏeskyÂmi uÂrÏadyª a maÂ ¹byÂt klidnaÂª14. Oba manzÏeleÂ odmõÂtli nabõÂdku prÏaÂtel uchyÂlit se do bezpecÏõÂ ve Francii a naopak pozÏaÂdali o udeÏlenõÂ cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ. Bylo jim udeÏleno

203

27. cÏervna 1947. PozdeÏji Ivan HenijusÏ dostal mozÏnost zarÏõÂdit si vlastnõÂ leÂkarÏskou praxi v jihocÏeskeÂm Vimperku. Tam byli jen cÏtrnaÂct dnuÊ po nastolenõÂ komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku 5. brÏezna 1948 na dozÏaÂdaÂnõÂ SoveÏtskeÂho svazu zatcÏeni a veÏzneÏni v PõÂsku15. 1. dubna 1948 stejnyÂm vyÂmeÏrem jako bylo zrusÏeno cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ Alexandra KalosÏi, odnÏalo ministerstvo vnitra toto obcÏanstvõÂ takeÂ manzÏeluÊm HenijusÏovyÂm. I v tomto prÏõÂpadeÏ byrokracie komunistickyÂch represivnõÂch struktur zapomneÏla informovat ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a jeho dotaz jesÏteÏ z cÏervna 1948, jak dopadla ¹otaÂzka prohlaÂsÏenõÂ neplatnosti cÏsl. obcÏanstvõÂª KalosÏi, se tehdy tyÂkal i HenijusÏovyÂch. RovneÏzÏ ve stejnyÂ den 22. cÏervna 1948 vydala uÂstrÏedna StaÂtnõÂ bezpecÏnosti pokyn k odebraÂnõÂ ¹jejich dokladuÊ o cÏsl. obcÏanstvõÂª a ulozÏila prÏedlozÏit ¹naÂvrh na vyhosÏteÏnõÂª.16 VyÂmeÏr o vyhosÏteÏnõÂ Ivana HenijusÏe a jeho manzÏelky z CÏeskoslovenska vydal OkresnõÂ naÂrodnõÂ vyÂbor v PrachaticõÂch 7. cÏervence 1948: ¹Pan MUDr. Ivan GeniusÏ, nar. 24. 2. 1902 bez staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti t. cÏ. PõÂsek, veÏznice krajskeÂho soudu Podle ustanovenõÂ § 2 zaÂk. cÏ. 86/1871 rÏ. z. vyhosÏt'uji VaÂs navzÏdy z celeÂho uÂzemõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky se soucÏasnyÂm zaÂkazem naÂvratu pod trestnõÂmi naÂsledky ustanovenõÂ § 323 tr. z. Toto vyhosÏteÏnõÂ vztahuje se i na VasÏi manzÏelku Laurisu roz. MiklasÏevicÏovou, nar. 27. 7. 1910. Na cÏsl. staÂtnõÂ hranice budete hnaÂn nucenyÂm postrkem. DuÊvody: NemaÂte na cÏeskoslovenskeÂm staÂtnõÂm uÂzemõÂ v zÏaÂdneÂ obci domovskeÂho praÂva, nebot' cÏsl. staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ VaÂm bylo vyÂnosem ministerstva vnitra cÏ. A-3617-19/3-48-V/I ze dne 1. dubna 1948 odnÏato. KonanyÂm ÏsetrÏenõÂm bylo zjisÏteÏno, zÏe za okupace jste byl vy i VasÏe manzÏelka ilegaÂlneÏ [sic] cÏinni v protisoveÏtskyÂch nacionalistickyÂch organizacõÂch. 204

Jest VaÂs tudõÂzÏ z duÊvoduÊ bezpecÏnosti staÂtu [sic] vyhostiti. Proti tomuto vyÂmeÏru muÊzÏete se odvolati do 15 dnuÊ po jeho dorucÏenõÂ k ZemskeÂmu naÂrodnõÂmu vyÂboru v Praze podaÂnõÂm ucÏineÏnyÂm u ONV ± referaÂtu naÂrodnõÂ bezpecÏnosti v PrachaticõÂch. OdkladnyÂ uÂcÏinek prÏõÂpadneÂho odvolaÂnõÂ se vsÏak vylucÏuje, jelikozÏ by VasÏim dalsÏõÂm pobytem v CÏeskoslovensku byla ohrozÏena bezpecÏnost staÂtu, tudõÂzÏ duÊlezÏityÂ zaÂjem verÏejnyÂ [sic]. Proti rozhodnutõÂ, kteryÂm se vylucÏuje odkladnyÂ uÂcÏinek prÏÂõpadneÂho odvolaÂnõÂ, nenõÂ odvolaÂnõÂ prÏÂõpustno [tedy rozumeÏj: deportaci do soveÏtskeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora nic nemuÊzÏe zastavit]. BezpecÏnostnõÂ referent ONV [v PrachaticõÂch].ª17 MõÂsto postrkem na cÏeskoslovenskou hranici byli manzÏeleÂ HenijusÏovi prÏevezeni zelenyÂm antonem do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora v Praze na LetneÂ a odtud vzaÂpeÏtõÂ pod plachtou naÂkladnõÂho auta do sbeÏrneÂho taÂbora ve VõÂdni a potom do Lvova a daÂl do SoveÏtskeÂho svazu18. PocÏaÂtkem roku 1949 byli Larysa a Ivan HenijusÏovi vojenskyÂm tribunaÂlem NejvysÏsÏõÂho soudu BeÏloruskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republiky odsouzeni podle cÏlaÂnku 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku BSSR kazÏdyÂ k 25 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe19. * Podle tohoto cÏlaÂnku byly trestaÂny ¹kontrarevolucÏnõÂ trestneÂ cÏinyª napomaÂhaÂnõÂ mezinaÂrodnõÂ burzÏoaziõÂ, neuznaÂvajõÂcõÂ ¹rovnopraÂvnost komunistickeÂho systeÂmu nastupujõÂcõÂho vystrÏõÂdat kapitalistickyÂ systeÂmª a usilujõÂcõÂ ¹o jeho svrzÏenõÂª, nebo ¹spolecÏenskyÂm skupinaÂm a organizacõÂmª naleÂzajõÂcõÂm se ¹pod vlivemª burzÏoazie cÏi touto burzÏoaziõÂ ¹bezprostrÏedneÏ organizovanyÂmª a zabyÂvajõÂcõÂm se neprÏaÂtelskou cÏinnostõÂ ¹proti Svazu SSRª. * VeÏzneÏna byla Larysa HenijusÏovaÂ v zÏenskeÂm taÂborÏe Inta v severozaÂpadnõÂ SibirÏi20. PropusÏteÏna byla v roce 1956 a azÏ do sveÂ smrti v roce 1983 zÏila spolecÏneÏ s manzÏelem ve sveÂ rodneÂ obci Zelva u Hrodna v BeÏlo205

ruskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice. Nikdy neprÏijala obcÏanstvõÂ SoveÏtskeÂho svazu a odmõÂtla prÏevzõÂt soveÏtskyÂ obcÏanskyÂ pruÊkaz20a. Ve sveÂ knize ZpoveÏd' jmenuje rÏadu dalsÏõÂch byÂvalyÂch beÏloruskyÂch emigrantuÊ odvlecÏenyÂch z Prahy, ktereÂ potkala prÏi transportu do SoveÏtskeÂho svazu, a zejmeÂna beÏhem sveÂho sedmileteÂho veÏzneÏnõÂ v koncentracÏnõÂm taÂborÏe na severu Ruska. VeÏtsÏinou vsÏak jde o jmeÂna neobsazÏenaÂ v zÏaÂdneÂm dosud zpracovaneÂm prÏehledu obeÏtõÂ soveÏtskeÂ zvuÊle v povaÂlecÏneÂm CÏeskoslovensku a teprve cÏekajõÂcõÂ na podrobneÏjsÏõÂ prozkoumaÂnõÂ. * DalsÏõÂ cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ, ktereÂ komunistickyÂ rezÏim vydal SoveÏtskeÂmu svazu, byli osobnostmi ruÊznyÂm zpuÊsobem verÏejneÏ cÏinnyÂmi v byÂvaleÂ PodkarpatskeÂ Rusi a po jejõÂm prÏedaÂnõÂ SSSR prÏesõÂdlivsÏõÂ do CÏeskoslovenskeÂ republiky. * MladyÂ rusõÂnskyÂ advokaÂt a politickyÂ cÏinitel JUDr. Ivan KovaÂcÏ byl v zaÂveÏrecÏnyÂch tyÂdnech druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky mobilizovaÂn do mad'arskeÂ armaÂdy21. VzaÂpeÏtõÂ vsÏak zorganizoval prÏechod celeÂ jednotky ke slovenskyÂm partyzaÂnuÊm a pozdeÏji puÊsobil jako tlumocÏnõÂk ve sÏtaÂbu velitele 2. ukrajinskeÂho frontu; obdobneÏ puÊsobili jeho bratrÏi: SÏtefan byl osobnõÂm tlumocÏnõÂkem naÂcÏelnõÂka HlavnõÂho sÏtaÂbu partyzaÂnskeÂho hnutõÂ na Slovensku, Vasil byl tlumocÏnõÂkem ve sÏtaÂbu velitele 4. ukrajinskeÂho frontu a Alexandr bojoval v rÏadaÂch partyzaÂnskeÂho oddõÂlu ve slovenskyÂch horaÂch. Ivan KovaÂcÏ byl zatcÏen prÏõÂmo ve dnech komunistickeÂho pucÏe v uÂnoru 1948 v JenõÂkoveÏ v severnõÂch CÏechaÂch22. Ale teprve po võÂce nezÏ puÊlrocÏnõÂm veÏzneÏnõÂ v cele prÏedbeÏzÏneÂho zadrzÏenõÂ byla 4. zaÂrÏõÂ 1948 na neÏj uvalena vazba a byl prÏemõÂsteÏn do veÏznice v Praze-Ruzyni a pozdeÏji prÏevezen do veÏznice v Praze na PankraÂci23. PocÏaÂtkem roku 1949 traÂvil KovaÂcÏ ve veÏzenõÂ jizÏ võÂce nezÏ deset meÏsõÂcuÊ. PrÏesto StaÂtnõÂ bezpecÏnost pojednou 10. ledna 1949 vydala naÂsledujõÂcõÂ prÏõÂkaz: ¹SoveÏtskeÂ uÂrÏady hledajõÂ sveÂho staÂtnõÂho obcÏana [sic] Ivana KovaÂcÏe, ukrajinskeÂ naÂrodnosti, narozeneÂho r. 1912 v okrese Muka206

cÏevo, ukrajinskeÂ naÂrodnosti, kteryÂ pracoval v dobeÏ druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky s NeÏmci a Mad'ary. Kdyby byl kdekoliv zjisÏteÏn, budizÏ zatcÏen (...).ª JineÂ vysveÏtlenõÂ tohoto poneÏkud prÏekvapiveÂho postupu nezÏ obecnou lidovou moudrost, zÏe pravice nevõÂ, co deÏlaÂ levice, opravdu nelze naleÂzt. Po neÏkolika tyÂdnech byl vsÏak Ivan KovaÂcÏ prÏece jen ¹nalezenª a 17. uÂnora 1949 prÏedaÂn ze ¹soudnõÂ vazbyª do ¹vazby bezpecÏnostnõÂª a prÏevzat zaÂstupcem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. Ale v naÂsledujõÂcõÂch dnech a tyÂdnech tragickaÂ frasÏka pokracÏovala. NaprÏed soveÏtskyÂ prÏedstavitel pozÏaÂdal cÏeskoslovenskeÂ orgaÂny, aby KovaÂcÏe zatõÂm ponechaly v prazÏskeÂ veÏznici, protozÏe ¹nemajõÂ v taÂborÏe pro repatrianty v Praze-LetneÂ dostatecÏneÂ strÏezÏenõÂª. O tyÂden pozdeÏji zaÂstupce velitele taÂbora vuÊbec ¹odmõÂtl dr. KovaÂcÏe prÏevzõÂt a prohlaÂsil, zÏe repatriace nebyla uznaÂnaª24. Nakonec vsÏak prÏece jen zadrzÏeneÂho prÏevzal a po neÏkolika dnech odeslal se skupinou dalsÏõÂch ¹repatriantuÊª do polnõÂho sbeÏrneÂho taÂbora ministerstva vnitra SSSR v Badenu v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu v Rakousku. NaÂsledovalo prÏevezenõÂ do veÏznice v KyjeveÏ a koncem roku 1950 do Moskvy. V roce 1951 byl KovaÂcÏ rozhodnutõÂm zvlaÂsÏtnõÂ porady Ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti SSSR odsouzen k deseti letuÊm odneÏtõÂ svobody v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. Trest vykonaÂval v ruÊznyÂch taÂborech GULGMP a Dal'stroje.25 Do CÏeskoslovenska se obdobneÏ jako BeÏlorus KalosÏa vraÂtil 20. zaÂrÏõÂ 1955 a rovneÏzÏ byl okamzÏiteÏ znovu zatcÏen a umõÂsteÏn ve veÏznici v Praze-Ruzyni. A definitivneÏ propusÏteÏn na svobodu byl teprve 1. cÏervna 1956 na zaÂkladeÏ rozhodnutõÂ politickeÂho byra UÂV KSCÏ26. * RusõÂnskyÂ advokaÂt JUDr. Simeon Juskiv byl zadrzÏen cÏeskoslovenskou StaÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ 7. cÏervna 1949 v MedzilaborcõÂch27 a jeho syn VladimõÂr, posluchacÏ praÂvnickeÂ fakulty Univerzity Karlovy, teÂhozÏ dne v KosÏicõÂch28. Po eskortovaÂnõÂ na cizineckeÂ oddeÏlenõÂ KrajskeÂ spraÂvy StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v Praze byli oba prÏedaÂni do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora v Praze na LetneÂ29. Podle dobovyÂch zaÂznamuÊ uÂdajneÏ byli stõÂhaÂni pro aktivnõÂ uÂcÏast v polovo207

jenskeÂ organizaci rusõÂnskyÂch separatistickyÂch vlastencuÊ KarpatskaÂ SicÏ30 ve trÏicaÂtyÂch letech. Do dotaznõÂkuÊ, sepisovanyÂch cÏeskoslovenskou StaÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ o sÏest let pozdeÏji prÏi jejich naÂvratu do CÏeskoslovenska, uvedl vsÏak Simeon Juskiv, zÏe byl zadrzÏenyÂ ¹pre podozrenie z protisov. cÏinnostiª, a VladimõÂr Juskiv, zÏe byl odsouzenyÂ ¹pre sÏpionaÂzÏnu cÏinnost'ª31 RovneÏzÏ uÂdaje, sdeÏleneÂ v roce 1995 zastupitelskyÂm uÂrÏadem RuskeÂ federace v Praze do dotaznõÂku, kteryÂ byl VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª a StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky zaslaÂn VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ informacõÂ k zadrzÏenõÂ VladimõÂra Juskiva, v nicÏem neodpovõÂdajõÂ uÂdajneÂmu obvineÏnõÂ z eventuaÂlnõÂ proticÏeskoslovenskeÂ cÏinnosti na PodkarpatskeÂ Rusi32. Fakta zjisÏteÏnaÂ o teÂmeÏrÏ puÊlstoletõÂ pozdeÏji ruskyÂmi archivaÂrÏi spolecÏneÏ s dalsÏõÂmi dochovanyÂmi uÂdaji poskytujõÂ naÂzornyÂ obraz o doslova systeÂmoveÏ vytvaÂrÏeneÂ mnohoznacÏnosti a konfuznosti a zaÂmeÏrneÏ udrzÏovaneÂ nepruÊhlednosti puÊsobenõÂ soveÏtskyÂch represivnõÂch struktur. * OtaÂzka: ¹Kdy dosÏlo k zadrzÏenõÂ?ª OdpoveÏd': ¹7. cÏervna 1949.ª OtaÂzka: ¹Na zaÂkladeÏ cÏeho byl [VladimõÂr Juskiv] zadrzÏen?ª OdpoveÏd': ¹V obdobõÂ od cÏervna 1944 do prosince 1944 slouzÏil v neÏmeckeÂ armaÂdeÏ.ª OtaÂzka: ¹JakyÂm orgaÂnem byl zadrzÏen?ª OdpoveÏd': ¹OrgaÂny cÏeskoslovenskeÂ bezpecÏnosti.ª OtaÂzka: ¹JakyÂ orgaÂn nebo jakaÂ osoba za CÏSR byla uÂcÏastna prÏi zadrzÏenõÂ?ª OdpoveÏd': ¹OrgaÂny cÏeskoslovenskeÂ bezpecÏnosti (konkreÂtnõÂ orgaÂn nenõÂ znaÂm) a prÏedaÂn oddõÂlu kontrarozveÏdky Ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti 300. taÂbora motostrÏeleckyÂch vojsk.ª OtaÂzka: ¹Kam byl v CÏSR umõÂsteÏn po zadrzÏenõÂ?ª OdpoveÏd': ¹NenõÂ znaÂmo.ª OtaÂzka: ¹Kdy dosÏlo k jeho transportu z CÏSR a kam?ª OdpoveÏd': ¹V roce 1949 do soveÏtskeÂ okupacÏnõÂ zoÂny v Rakousku a potom 17. rÏõÂjna 1949 do SSSR (Usol'je-Sibirskoje v IrkutskeÂ oblasti).ª OtaÂzka: ¹JestlizÏe byl souzen ± na zaÂkladeÏ cÏeho a kyÂm?ª OdpoveÏd': ¹RozhodnutõÂm zvlaÂsÏtnõÂ porady Ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏ208

nosti SSSR z 24. 11. 1951 byl umõÂsteÏn do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora na dobu deseti let.ª OtaÂzka: ¹KyÂm a jakeÂ bylo proti neÏmu vzneseno obvineÏnõÂ?ª OdpoveÏd': ¹8. kveÏtna 1951 byl zatcÏen SpraÂvou Ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti IrkutskeÂ oblasti v Usol'je-SibirskeÂm. Byl obvineÏn z provaÂdeÏnõÂ protisoveÏtskeÂ agitace a ze sluzÏby v neÏmeckeÂ fasÏistickeÂ armaÂdeÏ (cÏlaÂnek 584, 5810 a 1 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR).ª OtaÂzka: ¹KterÏõÂ sveÏdci (kdo) byli vyslechnuti na naÂvrh zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹SveÏdci na zasedaÂnõÂ zvlaÂsÏtnõÂ porady nebyli prÏedvolaÂni.ª OtaÂzka: ¹JakeÂ materiaÂly prÏedlozÏil zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹VyÂpoveÏd' obvineÏneÂho Juskiva V. a vyÂpoveÏdi sveÏdkuÊ.ª OtaÂzka: ¹KterÏõÂ sveÏdci (kdo) z CÏSR byli vyslechnuti na naÂvrh zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹V raÂmci vysÏetrÏovaÂnõÂ byl vyslechnut Juskiv Semjon (otec obvineÏneÂho).ª OtaÂzka: ¹JakeÂ materiaÂly z CÏSR prÏedlozÏil zÏalobce?ª OdpoveÏd': ¹Nebyly prÏedlozÏeny.ª OtaÂzka: ¹Kdo byl jeho [VladimõÂra Juskiva] obhaÂjcem?ª OdpoveÏd': ¹Juskiv nemeÏl obhaÂjce.ª OtaÂzka: ¹KterÏõÂ sveÏdci byli vyslechnuti na naÂvrh obhaÂjce?ª OdpoveÏd': ¹Nebyli vyslechnuti v souvislosti s neprÏÂõtomnostõÂ obhaÂjce.ª OtaÂzka: ¹Jak a kyÂm se soudnõÂho rÏõÂzenõÂ uÂcÏastnil cÏeskoslovenskyÂ staÂt?ª OdpoveÏd': ¹NeuÂcÏastnil se.ª OtaÂzka: ¹Jak zneÏl uÂplnyÂ text soudnõÂho rozsudku?ª OdpoveÏd': ¹SoudnõÂ rozsudek nebyl vynesen v souvislosti s projednaÂvaÂnõÂm veÏci mimosoudneÏ. Podstata vzneseneÂho obvineÏnõÂ: jako obcÏan CÏeskoslovenska od cÏervna do prosince 1944 slouzÏil v neÏmeckeÂ fasÏistickeÂ armaÂdeÏ a na straneÏ fasÏistickeÂho NeÏmecka se zbranõÂ v ruce se zuÂcÏastnil boje proti SSSR. V letech 1950±1951, kdy zÏil v Usol'je-SibirskeÂm v IrkutskeÂ oblasti, zabyÂval se ve sveÂm okolõÂ protisoveÏtskou agitacõÂ.ª OtaÂzka: ¹JakyÂm zpuÊsobem byl o rozhodnutõÂ soudu informovaÂn cÏeskoslovenskyÂ staÂt?ª OdpoveÏd': ¹Nebyl informovaÂn.ª OtaÂzka: ¹CÏõÂslo veÏzenÏskeÂho spisu?ª OdpoveÏd': ¹VeÏzenÏskyÂ spis neexistuje.ª OtaÂzka: ¹V jakyÂch mõÂstech (taÂborech) vykonaÂval trest?ª OdpoveÏd': ¹1. OzernyÂ taÂbor Ministerstva vnitra SSSR (IrkutskaÂ oblast), 2. KamysÏlag Ministerstva vnitra (OmskaÂ oblast), 3. KaragandskaÂ oblast (KazasÏskaÂ republika).ª 209

OtaÂzka: ¹Bylo beÏhem vyÂkonu trestu provedeno prÏezkoumaÂnõÂ veÏci a s jakyÂm vyÂsledkem?ª OdpoveÏd': ¹DvakraÂt po vykonaÂnõÂ trestu. 1. UsnesenõÂm IrkutskeÂho oblastnõÂho soudu z 22. zaÂrÏõÂ 1956 bylo trestnõÂ stõÂhaÂnõÂ v cÏaÂsti obvineÏnõÂ podle cÏl. 584 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR zastaveno, protozÏe se nestal skutek, pro kteryÂ bylo trestnõÂ stõÂhaÂnõÂ vedeno. 2. RozhodnutõÂm TrestnõÂho senaÂtu NejvysÏÏsÂõho soudu RSFSR z 30. kveÏtna 1989 veÏc v cÏaÂsti obvineÏnõÂ podle cÏl. 5810 a 1 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR zastaveno, protozÏe se nestaly skutky, pro neÏzÏ bylo trestnõÂ stõÂhaÂnõÂ vedeno. Juskiv VladimõÂr byl plneÏ rehabilitovaÂn.ª OtaÂzka: ¹JestlizÏe v SSSR vykonaÂval trest ± na zaÂkladeÏ cÏeho a kdy bylo rozhodnuto o jeho propusÏteÏnõÂ na svobodu?ª OdpoveÏd': ¹Juskiv V. byl propusÏteÏn na svobodu na zaÂkladeÏ vyÂnosu Prezidia NejvysÏÏsõÂho soveÏtu SSSR z 30. cÏervence 1955 (rozhodnutõÂ o pouzÏitõÂ amnestie).ª OtaÂzka: ¹Kdy byl propusÏteÏn na svobodu?ª OdpoveÏd': ¹12. srpna 1955.ª OtaÂzka: ¹Kam byl poslaÂn po propusÏteÏnõÂ na svobodu?ª OdpoveÏd': ¹20. zaÂrÏõÂ 1955 byl prÏedaÂn zaÂstupci CÏeskoslovenskeÂ republiky.ª33 * Podle uÂdajuÊ zjisÏteÏnyÂch ruskyÂmi archivaÂrÏi VladimõÂr Juskiv zrÏejmeÏ zpocÏaÂtku nebyl v SoveÏtskeÂm svazu veÏzneÏn a jeho zadrzÏenõÂ a prÏedaÂnõÂ soveÏtskyÂm orgaÂnuÊm bylo iniciovaÂno cÏisteÏ cÏeskoslovenskou bezpecÏnostõÂ patrneÏ v raÂmci jesÏteÏ doznõÂvajõÂcõÂ naÂsilneÂ repatriace do SSSR obyvatel PodkarpatskeÂ Rusi, kterÏõÂ po jejõÂm prÏipojenõÂ k SoveÏtskeÂmu svazu uprchli do CÏeskoslovenska. ZduÊvodneÏnõÂ zadrzÏenõÂ obou JuskivuÊ bylo podle vsÏeho ¹vyraÂbeÏnoª azÏ dodatecÏneÏ a meÏlo staÂle võÂce jen formaÂlnõÂ charakter. Proto naprÏõÂklad v soveÏtskeÂm ¹oficiaÂlnõÂmª obvineÏnõÂ se vyjmenovaneÂ cÏlaÂnky trestnõÂho zaÂkonõÂku nijak nevztahovaly k uvedenyÂm uÂdajnyÂm cÏinuÊm, ale naopak se podle nich stõÂhaly projevy takzvaneÂ kontrarevoluce ± cÏl. 584 stõÂhal pomoc poskytnutou mezinaÂrodnõÂ burzÏoazii, cÏl. 5810 protisoveÏtskou agitaci a propagandu a cÏl. 581 byl urcÏen pro stõÂhaÂnõÂ vlastizrady.

210

* PrÏipisovat takoveÂ cÏiny cÏeskoslovenskyÂm obcÏanuÊm, z nichzÏ jeden se narodil jesÏteÏ v devatenaÂcteÂm stoletõÂ v HalicÏi v Rakousko-Uhersku a druhyÂ jizÏ v Praze v CÏeskoslovensku a oba po celyÂ zÏivot do teÂ doby zÏili pouze v CÏeskoslovenskeÂ republice, bylo samozrÏejmeÏ absurdnõÂ. PrÏesto SoveÏtskyÂ svaz oba ¹automatickyª poslal do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. Iniciativa cÏeskoslovenskeÂ bezpecÏnosti oba staÂla ¹pouhyÂchª deset let zÏivota. * CÏeskoslovenskaÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnost shledaÂvala vsÏak prÏedaÂvaÂnõÂ obcÏanuÊ CÏeskoslovenska do rukou represivnõÂch orgaÂnuÊ SoveÏtskeÂho svazu zrÏejmeÏ prÏirozenyÂm. 9. cÏervna 1949 byl krajskyÂm velitelstvõÂm StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v Hradci KraÂloveÂ na daÂlnopisnyÂ rozkaz UÂstrÏedny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti zatcÏen ve sveÂm byteÏ plukovnõÂk cÏeskoslovenskeÂ armaÂdy ve vyÂsluzÏbeÏ Bohumila BoreckyÂ34. Rozkaz podepsanyÂ osobneÏ velitelem StaÂtnõÂ bezpecÏnosti zneÏl: ZÏaÂdaÂm, aby plk. v. v. Bohumil BoreckyÂ, bytem Hradec KraÂloveÂ, AmbrozÏova ul. cÏ. 906, byl neprodleneÏ a pokud mozÏno nenaÂpadneÏ zajisÏteÏn a eskortovaÂn do veÏznice KV-StB v Praze. Jeho zÏeneÏ budizÏ dodatecÏneÏ rÏecÏeno, zÏe byl v duÊlezÏiteÂ zaÂlezÏitosti prÏedaÂn do Prahy k vyÂslechu.ª Rozkaz byl oznacÏen jako PilnyÂ a PrÏõÂsneÏ tajnyÂ a jmeÂno a adresa zadrzÏovaneÂho byly zasÏifrovaÂny. Po prÏevozu BoreckeÂho do Prahy vydal naÂsledujõÂcõÂho dne vydal velitel krajskeÂ spraÂvy prÏõÂkaz prÏedat zadrzÏeneÂho ¹stycÏneÂmu duÊstojnõÂku z repatriacÏnõÂho strÏediska soveÏt. staÂt. obcÏanuÊ se vsÏemi vlastnõÂmi veÏcmiª. Bohumil BoreckyÂ byl za prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky velitelem 1. pochodoveÂ roty 8. strÏeleckeÂho pluku CÏeskoslovenskeÂho vojska na Rusi a zuÂcÏastnil se bojuÊ s bolsÏeviky ve vyÂchodnõÂ SibirÏi a na DaÂlneÂm vyÂchodeÏ. Po naÂvratu domuÊ pak zastaÂval ruÊzneÂ velitelskeÂ funkce v cÏeskoslovenskeÂ armaÂdeÏ. Za neÏmeckeÂ okupace v letech 1939±1944 puÊsobil v ilegaÂlnõÂ vojenskeÂ organizaci protifasÏistickeÂho odboje Obrana naÂroda. Byl vsÏak NeÏmci zatcÏen a odsouzen k trestu smrti. PrÏed popravou jej zachraÂnila jen poraÂzÏka NeÏmecka a konec vaÂlky. Po roce 1945 opeÏt nastoupil do velitelskyÂch 211

funkcõÂ a nakonec byl zaÂstupcem velitele 5. divize v Hradci KraÂloveÂ. V roce 1948 odmõÂtl vstoupit do komunistickeÂ strany a radeÏji pozÏaÂdal o penzionovaÂnõÂ. PrÏõÂkazy k jeho zatcÏenõÂ a prÏedaÂnõÂ do soveÏtskeÂho taÂbora v Praze na LetneÂ neobsahujõÂ zÏaÂdneÂ zduÊvodneÏnõÂ. KdyzÏ se jeho manzÏelka Ï editelstvõÂ NaÂrodnõÂ po neÏkolika tyÂdnech dotazovala ve veÏznici R bezpecÏnosti v BartolomeÏjskeÂ ulici v Praze, kam mu muÊzÏe poslat balõÂcÏek, poradil ji straÂzÏnyÂ, aby se ¹sÏla podõÂvat na Letnou do sbeÏrneÂho taÂbora pro ruskeÂ prÏõÂslusÏnõÂky (uprchlõÂky), zda tam nenõÂª. NaÂvsÏteÏva soveÏtskeÂho taÂbora byla samozrÏejmeÏ neuÂspeÏsÏnaÂ a Marie BoreckaÂ se znovu vraÂtila do BartolomeÏjskeÂ ulice, kde jõÂ dalsÏõÂ prÏõÂslusÏnõÂk SNB sdeÏlil, zÏe jejõÂ manzÏel ¹tam uzÏ dlouho nenõÂª a ¹zÏe je v SSSRª. Marie BoreckaÂ proto vzaÂpeÏtõÂ nato pozÏaÂdala o pomoc prezidenta republiky a soucÏasneÏ ministra naÂrodnõÂ obrany. Teprve potom se cÏeskoslovenskaÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnost pokusila daÂt odvlecÏenõÂ Bohumila BoreckeÂho do SSSR alesponÏ neÏjakyÂ ¹raÂmecª. VsÏechny dopisy Marie BoreckeÂ byly postoupeny sekretariaÂtu ministerstva naÂrodnõÂ bezpecÏnosti. Ten rekonstruoval pruÊbeÏh zadrzÏenõÂ BoreckeÂho a naprÏõÂklad zjistil, zÏe prÏõÂkaz k zadrzÏenõÂ podepsal referent, kteryÂ v UÂstrÏedneÏ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti ¹deÏlal PolaÂky a SSSRª. ZaÂrovenÏ zaznamenal, zÏe ¹zaÂstupce min. naÂr. obrany zÏaÂdaÂ o vysÏetrÏenõÂ a potrestaÂnõÂ orgaÂna, kteryÂ vyzradil sluzÏ. tajemstvõÂª, kdyzÏ nesÏt'astneÂ zÏeneÏ rÏekl pravdu o osudu jejõÂho manzÏela. Bylo zjisÏteÏno, zÏe BoreckyÂ byl 9. 6. 1949 skutecÏneÏ ¹ve vazbeÏ v BartolomeÏjskeÂ 4, odkud byl dne 10. 6. 1949 prÏevzat soveÏt. orgaÂnyª a v protokolu veÏznÏuÊ je ¹poznaÂmka v rubrice kam byl veÏzenÏ prÏedaÂn ± SSSRª. Tato poznaÂmka meÏla byÂt ¹vepsaÂna do knihy ze zatyÂkacõÂ listiny, na ktereÂ bylo veÏznici narÏõÂzeno, aby BoreckyÂ byl prÏedaÂn stycÏ. duÊst. soveÏt. staÂt. obcÏ. do repatr. strÏediskaª. DalsÏõÂ zaÂznam uvaÂdeÏl, zÏe ¹BoreckeÂho prÏevzali sov. orgaÂnoveÂª. V kveÏtnu 1951 dostalo ministerstvo naÂrodnõÂ bezpecÏnosti dalsÏõÂ ¹zÏaÂdost Marie BoreckeÂ ve veÏci zajisÏteÏneÂho manzÏelaª a po vlastnõÂm sÏetrÏenõÂ ji 11. zaÂrÏõÂ 1951 postoupilo ¹k nahleÂdnutõÂ a vyjaÂdrÏenõÂª dalsÏõÂm slozÏkaÂm s tõÂm, zÏe ¹dotazem na KVStB Praha, velitelstvõÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti, sektor 6-B a odboru V bylo zjisÏteÏno, zÏe jmenovanyÂ se v tamnõÂ vazbeÏ nenaleÂzaÂª a ¹rovneÏzÏ, jak uvedeno v podaÂnõÂ, nebyl zajisÏteÏn ani vojenskyÂmi uÂrÏadyª. Jeden referent po212

tvrdil, zÏe ¹9. 6. 1949 byl B. ve vazbeÏ v BartolomeÏjskeÂ cÏ. 4ª a dalsÏõÂ zopakoval prÏõÂkaz velitele krajskeÂ spraÂvy StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v Hradci KraÂloveÂ z 10. cÏervna 1949, uklaÂdajõÂcõÂ prÏedat zadrzÏeneÂho stycÏneÂmu duÊstojnõÂkovi ze soveÏtskeÂho repatriacÏnõÂho strÏediska. HlavnõÂ spraÂva StaÂtnõÂ bezpecÏnosti se podivila, zÏe ¹sekretariaÂt MNB zasõÂlaÂ veÏc azÏ po 4 meÏsõÂcõÂchª a pokrytecky ± i kdyzÏ od zadrzÏenõÂ uplynuly jizÏ võÂc nezÏ dva roky ± doporucÏila ¹prozkoumat, zda [BoreckyÂ] ve veÏznicõÂch [prÏece jen] nenõÂª. PatrneÏ nedostatek informacõÂ vedl KancelaÂrÏ prezidenta republiky k pokynu, aby manzÏelce zadrzÏeneÂho, jako kdyby nikdo neveÏdeÏl prÏesneÏ kam zmizeleÂho, byla alesponÏ vyplaÂcena jeho penze. DuÊsledneÂ utajovaÂnõÂ odvlecÏenõÂ Bohumila BoreckeÂho do SoveÏtskeÂho svazu dokonce vedlo k tomu, zÏe kdosi pocÏaÂtkem roku 1952 vyzval Marie Boreckou, aby prostrÏednictvõÂm ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti sveÂmu manzÏelovi napsala dopis. Dopisy putovaly vsÏak pouze na HlavnõÂ spraÂvu StaÂtnõÂ bezpecÏnosti a tam podle osobnõÂho rozhodnutõÂ velitele StaÂtnõÂ bezpecÏnosti majora Prchaly byly zaklaÂdaÂny ad acta. NeÏktereÂ z nich jsou dodnes ulozÏeny v Archivu Ministerstva vnitra CÏeskeÂ republiky. Tato neuÂnavnost zoufaleÂ manzÏelky prÏimeÏla v leÂteÏ 1952 HlavnõÂ spraÂvu StaÂtnõÂ bezpecÏnosti proveÂst prÏece jen podrobneÏjsÏõÂ sÏetrÏenõÂ v minulosti Bohumila BoreckeÂho a pokusit se zjistit mozÏneÂ duÊvody soveÏtskeÂho zaÂjmu o neÏj. V tajneÂ zpraÂveÏ byly pak uvedeny dva ¹poznatkyª z Archivu ministerstva naÂrodnõÂ bezpecÏnosti. Ve svazku 2939 bylo uÂdajneÏ zjisÏteÏno, zÏe BoreckyÂ beÏhem sveÂho puÊsobenõÂ v CÏeskoslovenskeÂm vojsku na Rusi ¹zabyÂval se kaÂrnõÂ cÏinnostõÂ strÏõÂlel vedoucõÂ komunistickeÂ strany a partyzaÂnskeÂho hnutõÂ na SibirÏiª a v rÏõÂjnu 1918 na jeho rozkaz ¹nehledeÏ na naÂmitky staÂtnõÂho zaÂstupce krasnojarskeÂho okruzÏnõÂho soudu z krasnojarskeÂ veÏznice naÂsilõÂm bylo vzato peÏt komunistuÊª a odsouzeno Â -1730/02-53 byl pryÂ v ¹archivu k smrti. KromeÏ toho pod cÏõÂslem U vyÂpoveÏdõÂ cÏlenuÊ Gestapaª nalezen ¹protokol sepsanyÂ v roce 1945 se cÏlenkou Gestapa Gerlindou Weikertovou u okresnõÂ vysÏetrÏovacõÂ komise v Hradci KraÂloveÂª, v neÏmzÏ meÏla uveÂst, zÏe BoreckyÂ po zatcÏenõÂ v rÏõÂjnu 1944 ¹prÏi vyÂslechu prozradil uÂkryt velitele vojenskeÂ odbojoveÂ skupiny, kteraÂ spolupracovala s parasÏutisty z Anglie, gen. BlaÂhyª. ZpraÂva o obou ¹poznatcõÂchª, doplneÏnaÂ opeÏt prÏehledem pruÊbeÏhu zadrzÏenõÂ, byla 25. srpna 1953 prÏedlozÏena 213

naÂcÏelnõÂkovi HlavnõÂ spraÂvy StaÂtnõÂ bezpecÏnosti a ten ji po seznaÂmenõÂ se s nõÂ zrÏejmeÏ dal zalozÏit.35 Podle odpoveÏdõÂ ruskyÂch uÂrÏaduÊ z roku 1996 zaÂjem SoveÏtskeÂho svazu o plukovnõÂka BoreckeÂho vyplyÂval z prvnõÂ uvedeneÂ udaÂlosti. Do dotaznõÂku VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª rusÏtõÂ archivaÂrÏi uvedli, zÏe BoreckyÂ byl zadrzÏen ¹14. rÏõÂjna 1949 oddõÂlem kontrarozveÏdky ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti [jde jizÏ o soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny] v taÂborÏe cÏ. 300 motostrÏeleckyÂch vojskª a poteÂ umõÂsteÏn ve ¹vnitrÏnõÂ veÏznici kontrarozveÏdky ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti Â 32750ª. Byl obvineÏn ¹z uÂcÏasti prÏi likvidaci soveÏtskeÂ moci VU v SibirÏi a za vynesenõÂ trestu smrti nad 5 bolsÏevikyª a rozsudkem Â 28990 z 25. brÏezna 1950 za ozbrojeneÂ ¹vojenskeÂho tribunaÂlu VU protivenõÂ se soveÏtskeÂ moci, aktivnõÂ boj s revolucÏnõÂ deÏlnickou trÏõÂdou a organizovaÂnõÂ cÏinnosti kontrarevolucÏnõÂ povahy podle cÏl. 582, 5811 a 5813 TrestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR souhrnneÏ a v souladu s vyÂnosem z 26. kveÏtna 1947 O zrusÏenõÂ trestu smrtiª odsouzen ¹k pobytu v naÂpravneÏ pracovnõÂm taÂborÏe na 25 letª. Trest vykonaÂval ve zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe cÏ. 17 Ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti SSSR v TajsÏetu ve vyÂchodnõÂ SibirÏi.36 O smrti plukovnõÂka BoreckeÂho v soveÏtskeÂm taÂborÏe zrÏejmeÏ neÏkdy v leÂteÏ 1954 se z ruskyÂch archivuÊ nedovõÂdaÂme. Dochovalo se vsÏak osobnõÂ sveÏdectvõÂ jeho spoluveÏzneÏ Konstantina CÏcheidzeho, neÏkdejsÏõÂho ruskeÂho emigranta a vyÂznamneÂho cÏeskeÂho mezivaÂlecÏneÂho publicisty a spisovatele, ktereÂmu se podarÏilo po deseti letech straÂvenyÂch v taÂborech GULAG vraÂtit do CÏeskoslovenska, kde pozdeÏji napsal obsaÂhleÂ pameÏti, ulozÏeneÂ v LiteraÂrnõÂm archivu PamaÂtnõÂku naÂrodnõÂho põÂsemnictvõÂ v Praze. Jeho vzpomõÂnka je neobycÏejneÏ vyÂmluvnaÂ a zasluhuje rozsaÂhlejsÏõÂho ocitovaÂnõÂ. * ¹PlukovnõÂku BoreckeÂmu se velice styÂskalo po vlasti. DeÏlalo mu radost, kdyzÏ si mohl popovõÂdat cÏesky, vypraÂveÏt o sveÂ minulosti, zvlaÂsÏteÏ o dobeÏ straÂveneÂ na Slovensku, kde byl velitelem vojenskeÂho okruhu generaÂl SÏnejdaÂrek. VzpomõÂnaÂm si na den, kdy si meÏ BoreckyÂ zavolal, aby se se mnou rozloucÏil. UmõÂral ± a umõÂral statecÏneÏ ± na komplikace po 214

zaÂpalu plic. Odevzdal mi svuÊj nejveÏtsÏõÂ poklad ± fotografie sveÂ zÏeny. Prosil meÏ, jestli se mi to podarÏõÂ, abych za nõÂ zasÏel a poveÏdeÏl jõÂ o poslednõÂch letech jeho zÏivota. Po naÂvratu do CÏech jsem zajel do Hradce KraÂloveÂ a splnil jeho prosbu. VzpomõÂnaÂm si i na vecÏer naÂsledujõÂcõÂho dne. PrÏi cÏekaÂnõÂ na umrlcÏÂõ vuÊz vynesli z maÂrnice dveÏ rakve; v jedneÂ z nich byl BoreckyÂ. Kolem bylo ticho. TaÂbor se prÏipravoval ke spaÂnku. TisÏe drÏõÂmala tajga ± ani jedinyÂ zvuk se odtud neozval. I na nebi byl pokojnyÂ klid a mezi jasnyÂmi, mihotajõÂcõÂmi se hveÏzdami, ktereÂ vypadaly jako na dosah ruky, zvolna tisÏe plul meÏsõÂc, jemnyÂ, nazlaÂtlyÂ, veÏcÏnyÂ. Miliony let prÏed tõÂm, nezÏ prÏisÏel na sveÏt BoreckyÂ, se meÏsõÂc rodil, rostl, dosahoval sveÂ velikosti a slaÂvy, aby pak opeÏt ubyÂval, hasl, zmizel ± zemrÏel. Aby vsÏak po smrti vstal znovu z mrtvyÂch a znovu svõÂtil na cestu lidem. I po odchodu BoreckeÂho z tohoto sveÏta jesÏteÏ milionkraÂt zemrÏe a zase milionkraÂt vstane z mrtvyÂch. Ale BoreckyÂ? Fantazie se snazÏila vytvorÏit si obraz dalekeÂ, v mlze veÏkuÊ ponorÏeneÂ minulosti. Na planeteÏ ± na nasÏõÂ planeteÏ ± se zrodilo veÏdomõÂ: v skryteÂ formeÏ v rostlinaÂch; v poloskryteÂ u zvõÂrÏat; v otevrÏeneÂ a staÂle jasneÏji zaÂrÏÂõcõÂ ± u lidõÂ. Nouze je nutila, aby upõÂrali svuÊj zrak k zemi ± aby si hledali potravu, brloh nebo jeskyni, aby se tam mohli ukryÂt prÏed nepohodou. Ale prÏi pohledu vzhuÊru pocit'ovali radost a blazÏenost. Shora na neÏ svõÂtilo a hrÏaÂlo slunce. Shora na neÏ shlõÂzÏel mladsÏõÂ bratr ± nebo snad syn ± slunce: meÏsõÂc. PomaÂhal jim v boji s temnotou, ukazoval jim cestu, ucÏil je urcÏovat cÏas. Nikoli na zemi, nyÂbrzÏ na nebi cÏetl pracÏloveÏk sveÂ osudy. Ne na zemi, ale na nebi napsal svou prvnõÂ knihu. PõÂsmena teÂto knihy byly hveÏzdy a souhveÏzdõÂ, jimzÏ prÏisoudil tajemnyÂ vyÂznam. Vedlo ho prvotnõÂ poznaÂnõÂ ± nikoli to zkomoleneÂ, to poskvrneÏneÂ pozdeÏjÏsõÂm vyÂvojem a civilizacõÂ. Na zemi mu toto prvotnõÂ poznaÂnõÂ pomohlo rozeznat mezi tisõÂci bylin ty, ktereÂ meÏly zaÂzracÏnou leÂcÏivou moc. Na nebi mu napoveÏdeÏlo cesty, jak proniknout do tajemstvõÂ vesmõÂru. Dnes je pro lidstvo meÏsõÂc satelitem, kam se daÂ leteÏt a zase se odtamtud vraÂtit. Tehdy vsÏak byl bozÏstvem, ktereÂ se rodõÂ, prochaÂzõÂ zenitem slaÂvy, aby potom prÏestaÂlo utrpenõÂ, krÏõÂzÏovou cestu, zemrÏelo a znovu vstalo z mrtvyÂch. NespatrÏovalo daÂvneÂ lidstvo v osudu meÏsõÂce sym215

bol sveÂho vlastnõÂho lidskeÂho osudu? Neodkazovalo budoucõÂm pokolenõÂm toto ponaucÏenõÂ ve sveÂm myÂtu o trpõÂcõÂm a z mrtvyÂch vstaÂvajõÂcõÂm Bohu?Rozlehl se dusot kopyt, zarachotila kola po drÏeveÏneÂm muÊstku postaveneÂm od studny k varÏõÂrneÏ. Pomohl jsem Maximkovi nalozÏit rakev s teÏlem BoreckeÂho na vuÊz, pokrÏizÏoval jsem zesnuleÂho, ktereÂho jsem vlastneÏ teÂmeÏrÏ ani neznal, na cestu. Je to opravdu poslednõÂ cesta? Je to opravdu konec v nasÏem omezeneÂm lidskeÂm chaÂpaÂnõÂ? TajemstvõÂ.ª37 * TragickyÂ osud plukovnõÂka Bohumila BoreckeÂho prÏed naÂs klade dveÏ otaÂzky. Za prveÂ, zda se soveÏtskaÂ bezpecÏnost skutecÏneÏ po celou dobu od roku 1918 snazÏila dostihnout tohoto cÏeskoslovenskeÂho legionaÂrÏskeÂho velitele a azÏ po teÂmeÏrÏ jedenatrÏiceti letech uspeÏla, nebo zda byla na minulost tohoto nepohodlneÂho duÊstojnõÂka, duÊsledneÏ odmõÂtajõÂcõÂho komunistickeÂ prÏedstavy o sveÏteÏ, ¹vhodneÏª upozorneÏna cÏeskoslovenskyÂmi soudruhy? Za druheÂ, zda podobneÏ nebyli odvlecÏeni jesÏteÏ dalsÏõÂ byÂvalõÂ cÏeskoslovensÏtõÂ legionaÂrÏi a zda nesÏlo o sÏirsÏõÂ snahu likvidovat tuto staÂle vysokeÂ mravnõÂ autoriteÏ se teÏsÏõÂcõÂ skupinu vojenskyÂch veliteluÊ, kterÏõÂ opravdu nemeÏli prÏõÂlisÏ vstrÏõÂcnyÂ vztah ke komunistickeÂmu rezÏimu. ObdobneÏ jako plukovnõÂk BoreckyÂ mohl totizÏ byÂt likvidovaÂn kdokoliv. * NeÏkdy vsÏak cÏeskoslovenskaÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnost nechaÂvala jednat soveÏtskeÂ bezpecÏnostõÂ orgaÂny prÏõÂmo. Tak byl naprÏõÂklad pocÏaÂtkem srpna 1949 z Liberce unesen soveÏtskyÂm komandem Dmitrij NastunÏak38. PuÊvodem z Bukoviny puÊsobil prÏed druhou sveÏtovou vaÂlkou ve spolcõÂch ukrajinskyÂch nacionalistuÊ v tehdejsÏõÂm vlaÂdnoucõÂm Rumunsku. VzaÂpeÏtõÂ po prÏedaÂnõÂ Bukoviny v roce 1940 SoveÏtskeÂmu svazu byl zatcÏen soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny v CÏernovicõÂch a patrneÏ pod naÂtlakem souhlasil byÂt spolupracovnõÂkem NKVD. O rok pozdeÏji se 216

Bukovina opeÏt stala soucÏaÂstõÂ Rumunska. ZrÏejmeÏ obavy prÏed prozrazenõÂm teÂto neÏkolikameÏsõÂcÏnõÂ spolupraÂce se SoveÏtskyÂm svazem vedly NastunÏaka k prÏijetõÂ nabõÂdky staÂt se naopak agentem rumunskeÂ bezpecÏnostõÂ.39 Proto nenõÂ prÏõÂlisÏ jasneÂ v cÏõÂ sluzÏbeÏ prÏesõÂdlil v roce 1942 do Liberce, kteryÂ byl jizÏ od prvnõÂ sveÏtoveÂ vaÂlky vyÂznamnyÂm strÏedoevropskyÂm centrem ukrajinskeÂ emigrace, nejednou spojenyÂm s vyÂznamnyÂmi prÏedstaviteli Organizace ukrajinskyÂch nacionalistuÊ40. PocÏaÂtkem druheÂ poloviny cÏtyrÏicaÂtyÂch let zõÂskal NastunÏak cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ41. Jeho uÂnos byl proveden zrÏejmeÏ bez uÂcÏasti cÏeskoslovenskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. OkamzÏiteÏ byl dopraven do rodneÂ Bukoviny a teprve tam vydala CÏernovickaÂ oblastnõÂ spraÂva ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti 12. srpna 1949 prÏõÂkaz k jeho zadrzÏenõÂ a obvinila ho ¹podle cÏl. 541a, a 5411 trestnõÂho zaÂkonõÂku USSRª z ¹cÏlenstvõÂ v organizacõÂch ukrajinskyÂch nacionalistuÊª, kde uÂdajneÏ ¹zaujõÂmal vedoucõÂ postavenõÂª, a zÏe ¹od podzimu 1941 byl agentem rumunskeÂ rozveÏdky SSI po krycõÂm jmeÂnem Turkuª. ZvlaÂsÏtnõÂ porada prÏi Ministerstvu staÂtnõÂ bezpecÏnosti USSR naÂsledneÏ rozhodla ¹za uÂcÏast v protisoveÏtskeÂ organizaci ukrajinskyÂch nacionalistuÊ a prÏõÂslusÏnost k agenturÏe zahranicÏnõÂ rozveÏdkyª poslat ho na 25 let do naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora. CÏlaÂnek 54 v ukrajinskeÂm trestnõÂm zaÂkonõÂku odpovõÂdal prosluleÂmu cÏlaÂnku 58 trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR. Podle 541a byla tedy stõÂhaÂna vlastizrada a podle 5811 skupinovaÂ podvratnaÂ cÏinnost. Trest vykonaÂval v SteÏplagu a v PesÏcÏanlagu. V roce 1956 na zaÂkladeÏ vyÂnosu Prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu bylo jeho odsouzenõÂ zahlazeno. PropusÏteÏn na svobodu byl 21. srpna 1956. ZpocÏaÂtku zÏil na ZaÂpadnõÂ UkrajineÏ.42 V roce 1958 se vsÏak vraÂtil do CÏeskoslovenska. ZrÏejmeÏ znovu podaÂval soveÏtskeÂ rozveÏdce informace o ukrajinskeÂ emigraci a pozdeÏji spolupracoval prÏõÂmo s cÏeskoslovenskou StaÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ. Zhodnotit tuto spolupraÂci nenõÂ vsÏak snadneÂ, protozÏe ukrajinskaÂ emigrace byla velice historicky roztrÏõÂsÏteÏnaÂ a ruÊzneÂ skupiny meÏly cÏasto rozdõÂlneÂ naÂzory jakou taktikou a jakyÂmi cestami dosaÂhnout nezaÂvisleÂho demokratickeÂho ukrajinskeÂho staÂtu. OstatneÏ jedno z prvnõÂch hodnocenõÂ NastunÏaka rÏõÂdõÂcõÂm pracovnõÂkem cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti hned v roce 1959 konstatovalo, zÏe ¹jde o osobu, kteraÂ ve sveÂm mysÏlenõÂ zuÊstaÂvaÂ ukrajinskyÂm nacionalistouª.43 217

* ObdobneÏ byl 20. zaÂrÏõÂ 1949 z Liberce unesen komandem soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch sil Akim Kosteckij44. V dopise RadeÏ meÏsta Liberce z 17. prosince 1998 napsal: ¹Narodil jsem se v r. 1922 ve Stryji na UkrajineÏ. PrÏisÏel jsem do CÏeskoslovenska s armaÂdou gen. Svobody a od 22. 12. 1947 jsem bydlel v Liberci. NejdrÏÂõve mi byl prÏideÏlen byt v Liberci II, Masarykovo naÂm. 307/6 (nynõÂ SokolovskeÂ naÂm.) a od 2. 1. 1948 jsem bydlel v Liberci XI, OstasÏovskaÂ 52, kde jsem ke konci deÏlal i naÂrodnõÂho spraÂvce. 28. 1. 1948 mi bylo ministerstvem vnitra v Praze udeÏleno cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ vyÂmeÏrem cÏ. j. 4A-460815/1-48-7-3/VI/3 ze dne 15. 1. 1948. Pracoval jsem jako obchodnõÂk se zeleninou. 20. 9. 1949 prÏisÏli za mnou na trzÏisÏteÏ prÏõÂslusÏnõÂci soveÏtskyÂch vojsk a odvlekli meÏ do sbeÏrneÂho strÏediska soveÏtskyÂch prÏÂõslusÏnõÂkuÊ v Praze bez ohledu na meÂ obcÏanstvõÂ. Byl jsem vyvezen na SibirÏ, kde jsme museli velice teÏzÏko pracovat. PodarÏilo se mi uteÂct, ale nikde nebrali ohled na to, zÏe jsem cÏeskoslovenskyÂm obcÏanem, naopak moje cÏeskoslovenskeÂ doklady mi byly odebraÂny a znicÏeny. Moje puÊvodnõÂ jmeÂno JaÂchym bylo pozmeÏneÏno na Akim. NynõÂ, kdyzÏ nastala mozÏnost i pro mne, opeÏt prÏijet do CÏeskeÂ republiky, raÂd bych znovu bydlel v Liberci. (...) Jako potvrzenõÂ vyÂsÏe uvedeneÂho prÏiklaÂdaÂm fotokopie meÂ puÊvodnõÂ prÏihlasÏovacõÂ karty z r. 1947 z evidence obyvatel (...) a vyÂpisy z domovnõÂch knih.ª45 Podle zjisÏteÏnõÂ Ministerstva vnitra CÏeskeÂ republiky Akim Kosteckij patrneÏ rovneÏzÏ spolupracoval se soveÏtskou staÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ46. MozÏnaÂ jesÏteÏ prÏed prÏõÂchodem do CÏeskoslovenska nebo teprve po proniknutõÂ do libereckeÂ ukrajinskeÂ komunity. Bez ohledu na tuto dosud nijak podrobneÏji nedolozÏenou mozÏnost bylo jeho zadrzÏenõÂ a odvlecÏenõÂ do SoveÏtskeÂho svazu neprÏijatelnyÂm porusÏenõÂm jeho praÂv cÏeskoslovenskeÂho staÂtnõÂho obcÏana. * Po naÂstupu komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku a jeho otevrÏeneÂmu podrÏõÂzenõÂ se SoveÏtskeÂmu svazu takeÂ zrÏejmeÏ padl dosavadnõÂ cÏeskoslovenskyÂ odpor proti vydaÂvaÂnõÂ byÂvalyÂch soveÏtskyÂch obcÏanek, ktereÂ pochaÂzely z uÂzemõÂ za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky obsazenyÂch NeÏmeckem a byly odvlecÏeny z SSSR na praÂci do 218

NeÏmecka, nebo z jinyÂch duÊvoduÊ opustily SoveÏtskyÂ svaz, a po skoncÏenõÂ vaÂlky zuÊstaly v CÏSR, kde se provdaly za CÏechy nebo SlovaÂky a tõÂm nabyly cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ47. Na zÏaÂdost SSSR provedly na jarÏe 1949 naÂrodnõÂ vyÂbory vsÏech stupnÏuÊ jejich soupis, aby uÂdajneÏ mohla byÂt provedena ¹definitivnõÂ uÂprava jejich staÂtoobcÏanskyÂch pomeÏruÊª. Ve StaÂtnõÂm uÂstrÏednõÂm archivu jsou ulozÏena tehdejsÏõÂ hlaÂsÏenõÂ ruÊznyÂch cÏeskoslovenskyÂch mõÂstnõÂch cÏi okresnõÂch samospraÂvnyÂch i bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ tyÂkajõÂcõÂ se 1196 takovyÂch zÏen; chybõÂ pouze ± jsou zrÏejmeÏ ulozÏena na zatõÂm neznaÂmeÂm mõÂsteÏ ± hlaÂsÏenõÂ z Prahy.48 Podle velmi omezenyÂch dõÂlcÏõÂch informacõÂ a sveÏdectvõÂ byla vsÏak nejmeÂneÏ cÏaÂst z teÏchto zÏen naÂsilneÏ repatriovaÂna zpeÏt do SoveÏtskeÂho svazu a tam daÂle pronaÂsledovaÂna. DuÊsledky tohoto soupisu se naÂm dosud nepodarÏilo proveÏrÏit. Je naÂm znaÂm pouze osud Ireny SajenkoveÂ provdaneÂ KodesÏoveÂ49. * Tato dcera ruskeÂ CÏesÏky a Ukrajince zÏila v SoveÏtskeÂm svazu v Minsku a pracovala jako asistentka hlavnõÂho choreografa BeÏloruskeÂho naÂrodnõÂho divadla. Za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky po dobytõÂ BeÏloruska neÏmeckou armaÂdou uprchla s ovdoveÏlou matkou do vlasti svyÂch cÏeskyÂch prÏedkuÊ. Od roku 1944 zÏily obeÏ zÏeny v okupovaneÂm CÏeskoslovensku v Praze a v roce 1946 se Irena SajenkovaÂ provdala za CÏecha PrÏemysla KodesÏe. TõÂm nabyla cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ. Narodila se jõÂ dcera Tat'aÂna. Irena KodesÏovaÂ pracovala jako asistentka choreografa v prazÏskeÂm Divadle filmoveÂho herce a navaÂzala prÏaÂtelstvõÂ s mnoha tehdejsÏõÂmi cÏeskyÂmi filmovyÂmi hveÏzdami. V roce 1950 byla vsÏak ve sveÂm byteÏ v ItalskeÂ ulici na prazÏskyÂch Vinohradech spolecÏneÏ se svou cÏtyrÏiapadesaÂtiletou matkou a peÏtiletou dcerou zadrzÏena prÏõÂslusÏnõÂky cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti a prÏedaÂna do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora na LetenskeÂ plaÂni. DõÂteÏ se podarÏilo otci pomocõÂ MezinaÂrodnõÂho CÏerveneÂho krÏõÂzÏe zõÂskat zpeÏt, ale Irena KodesÏovaÂ a jejõÂ matka byly odvlecÏeny do SoveÏtskeÂho svazu. Tam matka Antonie SajenkovaÂ, rozenaÂ FrancovaÂ, byla poslaÂna do vyhnanstvõÂ na SibirÏ a Irena KodesÏovaÂ byla pod svyÂm rod219

nyÂm jmeÂnem Irina Jakovlevna SajenkovaÂ ± soveÏtskeÂ uÂrÏady prosteÏ nebraly jejõÂ snÏatek vuÊbec na veÏdomõÂ ± mimosoudnõÂm rozhodnutõÂm odsouzena podle cÏl. 581-a za vlastizradu k 25 letuÊm pobytu v naÂpravneÏpracovnõÂm taÂborÏe. SÏest let straÂvila v Ozerlagu v TajsÏetu. V roce 1956 byla propusÏteÏna v raÂmci ¹amnestie pro soveÏtskeÂ obcÏany spolupracujõÂcõÂmi s okupanty za VelkeÂ vlasteneckeÂ vaÂlky 1941±1945ª (rus. amnistija sovetskim grazÏdanam, sotrudnicÏavsÏim s okkupantami v period Velikoj oteÏcÏestvennoj vojny 1941±1945 gg.) ze 17. 9. 1955 a vzaÂpeÏtõÂ nato spolecÏneÏ s desetitisõÂci dalsÏõÂch byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ byla rehabilitovaÂna. Potom zÏila u sveÂ matky na SibirÏi. SamozrÏejmeÏ nikyÂm nebyla informovaÂna o cÏeskoslovensko-soveÏtskeÂ dohodeÏ z 5. 10. 1957 o uÂpraveÏ staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ, podle nõÂzÏ osoby, zÏijõÂcõÂ v SoveÏtskeÂm svazu a hodlajõÂcõÂ si zvolit cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ, musely tak ucÏinit nejpozdeÏji do 21. 7. 1959, jinak byly povazÏovaÂny za obcÏany SSSR (obdobneÏ tomu bylo u osob zÏijõÂcõÂch v CÏeskoslovensku a hodlajõÂcõÂch si zvolit soveÏtskeÂ obcÏanstvõÂ), a proto pozdeÏji prÏi steÏhovaÂnõÂ do Moskvy automaticky obdrzÏela obcÏanskyÂ pruÊkaz SSSR, zneÏjõÂcõÂ opeÏt jen na jmeÂno Irina Jakovlevna SajenkovaÂ. AzÏ v polovineÏ sÏedesaÂtyÂch let mohla za nõÂ do Moskvy prÏijet jejõÂ tehdy jizÏ dospeÏlaÂ dcera. ManzÏel mezitõÂm v Praze zemrÏel. V devadesaÂtyÂch letech Irina Jakovlevna SajenkovaÂ konecÏneÏ znovu prÏesõÂdlila do Prahy k rodineÏ sveÂ dcery a v roce 2001 jõÂ bylo vraÂceno cÏeskeÂ jmeÂno Irena KodesÏovaÂ a nynõÂ jizÏ cÏeskeÂ staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ.50 * KdyzÏ se provdala a stala se cÏeskoslovenskou staÂtnõÂ obcÏankou bylo jõÂ dvaadvacet let. V sedmadvaceti letech byla odvlecÏena do soveÏtskeÂho sbeÏrneÂho taÂbora na LetenskeÂ plaÂni v Praze a azÏ do trÏiatrÏiceti let byla veÏzneÏm jednoho z nejkruteÏjsÏõÂch soveÏtskyÂch taÂboruÊ. TeÂmeÏrÏ dvacet let nespatrÏila svou dceru. KdyzÏ jõÂ bylo znovu prÏiznaÂno cÏeskeÂ jmeÂno a nasÏe obcÏanstvõÂ, bylo jõÂ uzÏ sedmdesaÂt osm let. Kolik dalsÏõÂch zÏen tehdy v roce 1950 bylo takto ¹vraÂcenoª do

220

SoveÏtskeÂho svazu a jakeÂ byly jejich dalsÏõÂ osudy v pekle GULAG, bohuzÏel nebylo zatõÂm zkoumaÂno. Ani o nepochybneÏ naÂsledneÂ likvidaci opusÏteÏneÂho majetku.

221

1

2 3 4

5

6 7

222

HlavnõÂmi byla BeÏloruskaÂ sebeobrana (beÏl. BeÏlaruskaja samoochrana nebo zkr. BSA) pozdeÏji prÏejmenovanaÂ na BeÏloruskou zemeÏbranu (beÏl. BeÏlaruskaja krajova abarona nebo zkr. BKA). PozdeÏji se neÏktereÂ beÏloruskeÂ jednotky staly soucÏaÂstõÂ neÏmeckyÂch sil SS (zkr. z neÏm. Schutzstaffel neboli cÏes. bezpecÏnostnõÂ oddõÂly). PodrobneÏji o beÏloruskyÂch ozbrojenyÂch silaÂch bojujõÂcõÂch ve druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce proti SSSR spolecÏneÏ s NeÏmeckem viz Miroslav Tejchman, Ve sluzÏbaÂch TrÏetõÂ rÏõÂsÏe, Praha 1999, s. 153±156. Ï õÂsÏskeÂho komisariaÂtu Ostland (neÏkdy rovneÏzÏ WeissGeneraÂlnõÂm komisarÏem R ruthenien) byl Wilhelm Kube. Podle Miroslav Tejchman, cit. op., s. 153. Na DruheÂm vsÏebeÏloruskeÂm kongresu (beÏl. Drugi UsebeÏlarusky kangres) 27. cÏervence 1944. KalosÏa, Alexandr n. KolosÏa, Alexandr (1905±1985), ing. agr. a forest. PuÊvodnõÂ beÏloruskeÂ zneÏnõÂ jmeÂna je KalosÏa. KolosÏa je zrÏejmeÏ zkomolenaÂ verze v cÏeskoslovenskyÂch dokumentech. BeÏloruskaÂ lidovaÂ republika (beÏl. BeÏlaruskaja narodnaja respublika nebo zkr. BNR) vznikla 9. 3. 1918. Byla uznaÂna NeÏmeckem, Litvou, LotysÏskem, Bulharskem, Tureckem, Finskem a CÏeskoslovenskem a meÏla ve vsÏech teÏchto zemõÂch oficiaÂlnõÂ diplomatickeÂ zastoupenõÂ. KdyzÏ v roce 1919 uÂzemõÂ BeÏloruska prÏipadlo Polsku, odesÏli prÏedstaviteleÂ BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky postupneÏ do exilu a od roku 1923 sõÂdlily jejõÂ uÂstrÏednõÂ orgaÂny v Praze. Podle Larysa HenijusÏ, Spovedz, Minsk 1993, s. 66. Â rÏednõÂ zaÂznam z 8. 6. 1948, Informace pro pana ministra [vnitra], nedat., U pokyn uÂstrÏedny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti oblastnõÂ uÂrÏadovneÏ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v Klatovech z 22. 6. 1948, AMV, fond neuv., kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 503; dalsÏõÂ doklady viz AMV, fond neuv., A 2/1 568 a AMZV, fond TO SSSR 1945±1954, k. 34. O vydaÂnõÂ KalosÏi soveÏtskyÂm bezpecÏnostnõÂm orgaÂnuÊm se zminÏuje rovneÏzÏ Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 66. Dopis dcery Alexandra KalosÏi Lydie PfeiferoveÂ z 18. 3. 1993 autorovi, AVOBP (kor. 6). DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõÂ evidovaÂnõÂ, KolosÏa, Alexandr, AMV, fond neuv., 2746, s. 172, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 59. Â V KSCÏ ze dne 18. 5. 1956, UsnesenõÂ 120. schuÊze politickeÂho byra U Â DVPCÏR, fond. neuv. AU DotaznõÂk, zaslanyÂ v roce 1994 VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k zadrzÏenõÂ Alexeje KalosÏi soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku, vraÂtil zastupitelskyÂ uÂrÏad RuskeÂ federace v Praze v roce 1995 s rukopisnou poznaÂmkou ¹neÏtª, tzn. uÂdajneÏ v archivech RuskeÂ federace neexistuje zÏaÂdnyÂ zaÂznam k jeho osobeÏ, viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky

8

9 10

11 11a 11b 11c

11d

12

a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 260/02 Viz rovneÏzÏ Petr CÏuka, UÂnosy lidõÂ z CÏeskoslovenska soveÏtskou KGB, in Securitas imperii 7, UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu 2001, s. 200±202. PõÂsÏe o tom ve sveÂ stati Petr CÏuka: ¹ParadoxnõÂ na celeÂ situaci je skutecÏnost, zÏe ing. KolosÏa azÏ do sveÂ smrti v roce 1985 zÏil na uÂzemõÂ staÂtu, z neÏhozÏ byl navzÏdy vypoveÏzen. A to prÏesto, zÏe byl zbaven cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ a po naÂvratu z SSSR mu nebylo vraÂceno, ani obnoveno. A tedy, acÏ v roce 1948 uÂrÏedneÏ zbaven obcÏanstvõÂ, cÏeskoslovenskeÂ orgaÂny na neÏj od roku 1956 pohlõÂzÏely tak, jako kdyby k tomuto aktu nikdy nedosÏlo.ª Petr CÏuka, cit. stat', s. 202. V sÏedesaÂtyÂch letech zÏil ing. Alexandr KalosÏa v DoubravcÏanech na KolõÂnsku a pracoval jako spraÂvce mõÂstnõÂho staÂtnõÂho statku, viz cit. dopis Lydie PfeiferoveÂ. HenijusÏ, Ivan n. GeniusÏ, Ivan (1902±?), MUDr. BeÏloruskaÂ ÏskolnõÂ rada (beÏl. BeÏlaruskaja sÏkolnaja rada). ObdobneÂ exiloveÂ orgaÂny, zprostrÏedkovaÂvajõÂcõÂ mladyÂm emigrantuÊm z byÂvaleÂ RuskeÂ rÏõÂsÏe studium v zahranicÏõÂ (zejmeÂna v CÏeskoslovensku) a vydaÂvajõÂcõÂ jim potvrzenõÂ o prÏedchaÂzejõÂcõÂm vzdeÏlaÂnõÂ a doporucÏenõÂ pro zahranicÏnõÂ sÏkoly, meÏli rovneÏzÏ RusoveÂ i Ukrajinci; jizÏ v roce 1921 puÊsobila v Turecku pro demobilizovaneÂ prÏõÂslusÏnõÂky byÂvaleÂ RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy RuskaÂ akademickaÂ skupina. HenijusÏovaÂ, Larysa n. GeniusÏovaÂ, Larysa roz. MiklasÏevicÏovaÂ (1910±1983). BeÏloruskyÂ tyÂdenõÂk Ranica (cÏes. JitrÏenka) vychaÂzel v BerlõÂneÏ v letech 1939±1945. SbõÂrka vysÏla v Praze naÂkladem BeÏloruskeÂho vyÂboru sveÂpomoci v NeÏmecku (beÏl. BeÏlaruski kamitet samopomacÏi u NjamecÏcÏyneÏ). GeneraÂlnõÂ tajemnõÂk rady BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky (beÏl. generalnyj sakratar rady BeÏlaruskoj narodnaj respubliky) vedl uÂrÏad exiloveÂho beÏloruskeÂho prezidenta a prÏedevsÏõÂm spravoval archiv uÂstrÏednõÂch orgaÂnuÊ beÏloruskeÂ emigrace; viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 60. Rada (beÏl. rada) nebo BeÏloruskaÂ lidovaÂ rada (beÏl. BeÏlaruskaja narodnaja rada nebo zhkr. BNR) bylo tradicÏnõÂ oznacÏenõÂ nejvysÏsÏõÂho orgaÂnu (vlaÂdy) exiloveÂ BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky. BeÏloruskaÂ naÂrodnõÂ sveÂpomoc (rus. Belaruskaja narodnaja samopomacÏ nebo zkr. BNS) byla zalozÏena v roce 1941 jako dobrocÏinnaÂ organizace beÏloruskeÂho exilu, puÊsobõÂcõÂ na uÂzemõÂ BeÏloruska osvobozeneÂho z soveÏtskeÂ okupace a okupovaneÂho NeÏmci. V roce 1941 byla reorganizovaÂna na BeÏloruskou sveÂpomoc (beÏl. BeÏlaruskaja samopamacÏ). JermacÏenka, Ivan n. JermacÏenko, Ivan (1894±1970), MUDr. BeÏloruskyÂ exilovyÂ politik. Po demobilizaci z RuskeÂ (DobrovolnickeÂ) armaÂdy puÊsobil v Turecku jako diplomatickyÂ zaÂstupce BeÏloruskeÂ lidoveÂ republiky. Od od roku 1922 zÏil v Praze a v roce 1929 absolvoval studia leÂkarÏstvõÂ na UniverziteÏ KarloveÏ v Praze. Byl prÏedsedou BeÏloruskeÂ naÂrodnõÂ sveÂpomoci (rus. Belaruskaja narodnaja samopomacÏ nebo zkr. BNS). V roce 1943 byl NeÏmci zatcÏen a uvrzÏen

223

13

14

15 16

17 18 19 20 20a 21

224

do nacistickeÂho koncentracÏnõÂho taÂbora. Po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce odjel do USA a spolupuÊsobil prÏi organizaci americko-beÏloruskyÂch humanitaÂrnõÂch organizacõÂ pomaÂhajõÂcõÂch beÏloruskeÂmu exilu a obyvateluÊm v BeÏlorusku okupovaneÂm SoveÏtskyÂm svazem. DruhyÂ vsÏebeÏloruskyÂ kongres (beÏl. Drugi usebeÏlarusky kangres) nebo kongres BeÏloruskeÂ centraÂlnõÂ rady (beÏl. kangres BeÏlaruskaj cenral'noj rady) se konal v jedineÂm dnu 27. 6. 1944 v Minsku a zuÂcÏastnili se ho zaÂstupci vsÏech beÏloruskyÂch organizacõÂ puÊsobõÂcõÂch na NeÏmci okupovaneÂm uÂzemõÂ BeÏloruska, viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 8792. Viz copy (opis), AMZV, fond TO SSSR 1945±1959), kr. 22; Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 119. Steinhardt, Laurence Adolph (1892±1950), americkyÂ diplomat. V letech 1939±1941 velvyslanec v SSSR a potom v Turecku. Od roku 1945 do roku 1948 velvyslanec v CÏeskoslovensku. Po nastolenõÂ komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku pomaÂhal mnoha osobnostem odejõÂt do exilu. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 141. Â rÏednõÂ zaÂznam z 8. 6. 1948, Informace pro pana ministra [vnitra], nedat., U pokyn uÂstrÏedny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti oblastnõÂ uÂrÏadovneÏ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v PõÂsku z 22. 6. 1948, AMV, fond neuv., kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 503. Ib. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 153±154. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 178±179. Viz Larysa HenijusÏovaÂ, cit. op., s. 193±252. Podle BeÏloruskeÂho encyklopedickeÂho slovnõÂku (beÏl. BeÏlarus encyklopedycÏny dovednik), Minsk, 1995. KovaÂcÏ, Ivan (1912±?), JUDr., rusõÂnskyÂ advokaÂt a politickyÂ cÏinitel. JizÏ beÏhem studia na praÂvnickeÂ fakulteÏ Univerzity Karlovy v Praze byl verÏejneÏ cÏinnyÂ jako prÏedseda UÂstrÏednõÂho svazu podkarpatoruskyÂch studentuÊ (rus. Central'nyj sojuz podkarpatorusskich studeÏntov) a puÊsobil ve Svazu ruskeÂ mlaÂdezÏe na PodkarpatskeÂ Rusi (rus. Sojuz russkoj molod'ozÏi Karpatskoj Rusi). Ve trÏicaÂtyÂch letech vydaÂval a redigoval cÏasopis NaÂsÏ karpatoruskyÂ hlas (rus. NasÏ karpatorusskij golos) a v roce 1938 se stal cÏlenem UÂstrÏednõÂ ruskeÂ naÂrodnõÂ rady (rus. Central'naja russkaja narodnaja rada nebo zkr. CRNR) v UzÏhorodeÏ. Byl zastaÂncem autonomie PodkarpatskeÂ Rusi v raÂmci CÏeskoslovenskeÂ republiky. Po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce kraÂtce puÊsobil v Mad'arsku, jehozÏ prozatõÂmnõÂ vlaÂdou byl za souhlasu SpojeneckeÂ kontrolnõÂ komise v BudapesÏti jmenovaÂn hlavnõÂm zplnomocneÏncem pro repatriaci byÂvalyÂch veÏznÏuÊ neÏmeckyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. Potom se vraÂtil na Slovensko a znovu puÊsobil v ruÊznyÂch podkarpatoruskyÂch hnutõÂch a cÏasopisech. Od konce padesaÂtyÂch let po naÂvratu z veÏzneÏnõÂ v SoveÏtskeÂm svazu puÊsobil jako ucÏitel rusÏtiny na UniverziteÏ P. J. SÏafarÏõÂka v KosÏicõÂch.

22 23 24 25 26 27

28 29 30

31

32

33 34 35

PodrobneÏji viz Peter JusÏcÏaÂk, OdvlecÏenõÂ, Bratislava 2001, s. 246247. Viz spis. GP CÏSFR 4407/01 a IX/2 Gn 20068/03. Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 203 a 215±216. Viz Peter JusÏcÏaÂk, cit. op. s. 247. O taÂborech GULGMP a DAL'STROJ podrobneÏji viz prÏõÂloha. Â V KSCÏ ze dne 18. 5. 1956, Viz UsnesenõÂ 120. schuÊze politickeÂho byra U Â DVPCÏR, fond. neuv. AU Juskiv, Simeon n. Simon (1896±?), JUDr. PuÊvodem z karpatskeÂ HalicÏe vystudoval praÂvnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a pozdeÏji, azÏ do roku 1939, pracoval jako advokaÂt v MukacÏevu na PodkarpatskeÂ Rusi. Juskiv, VladimõÂr (1926±). Syn JUDr. Simeona Juskiva. Narodil se v Praze. Viz AMV, fond neuv., cÏ. 305±141±3/29. Viz AMZV, TO SSSR 1945±1954, kr. 34. KarpatskaÂ SicÏ neboli Organizace lidobrany KarpatskaÂ SicÏ (ukr. Organizacja narodnoj oborony Karpatskaja SicÏ nebo zkr. ONOKS) byla zalozÏena 9. 11. 1938 v Chustu ve vyÂchodnõÂ cÏaÂsti PodkarpatskeÂ Rusi radikaÂlnõÂmi ukrajinskyÂmi nacionalisty, jejichzÏ cõÂlem bylo vytvorÏenõÂ samostatneÂho ukrajinskeÂho staÂtu pod Karpaty. Ve cÏtyrÏech setninaÂch slouzÏilo asi 2000 muzÏuÊ. 14. 3. 1939 vyvolali pucÏ proti autonomnõÂ vlaÂdeÏ PodkarpatskeÂ Rusi a vystoupili proti cÏeskoslovenskyÂm vojenskyÂm jednotkaÂm dislokovanyÂm v tomto nejvyÂchodneÏjsÏõÂm uÂzemõÂ CÏSR. NaÂsledujõÂcõÂho dne po vyhlaÂsÏenõÂ samostatnosti Slovenska a vzaÂpeÏtõÂ nato samostatneÂ KarpatskeÂ Rusi, kteraÂ vsÏak byla okamzÏiteÏ okupovaÂna Mad'arskem, se KarpatskaÂ SicÏ marneÏ pokusila klaÂst ozbrojenyÂ odpor prÏichaÂzejõÂcõÂ mad'arskeÂ armaÂdeÏ a byla zdecimovaÂna. DotaznõÂk osoby repatriovaneÂ do CÏSR, Juskiv, Simon, AMV, fond neuv., s. 149, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 [s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998], dok. 95, a DotaznõÂk osoby repatriovanej do CÏSR, Juskiv, VladimõÂr, AMV, fond neuv., s. 151, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 91. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 306/03. Ib. O OzerneÂm taÂborÏe a KamysÏlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. BoreckyÂ, Bohumil (1891±1954), cÏeskoslovenskyÂ duÊstojnõÂk. Viz DaÂlnopis velitele StaÂtnõÂ bezpecÏnosti z 9. 6. 1949 s prÏõÂkazem k zajisÏteÏnõÂ Bohumila BoreckeÂho; dopis sekretariaÂtu ministerstva naÂrodnõÂ bezpecÏnosti zaslanyÂ 11. 9. 1951 sekretariaÂtu velitelstvõÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti se zÏaÂdostõÂ o vyjaÂdrÏenõÂ k zÏaÂdosti Marie BoreckeÂ ve veÏci zajisÏteÏneÂho manzÏela; vyÂpis z archivu

225

36

37

38 39 40 41 42

43 44 45

46 47 48 49 50

226

KS-StB Praha k osobeÏ plk. BoreckeÂho Bohumila; HS-StB, sekretariaÂt: BoreckyÂ Bohumil byÂv. pplk. ± poznatky; vsÏechno AMV, fond neuv. NedorucÏeneÂ dopisy Marie BoreckeÂ manzÏelovi jsou ulozÏeny v AMV, fond neuv., cÏ. 310±117±5 a 310±84±15. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 023/01. O zvlaÂsÏtnõÂm taÂborÏe cÏ. 17 v TajsÏetu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏeskyÂ prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, s. 196±198, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce. LiteraÂrneÏveÏdnyÂ sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch. Praha 2002, s. 357±358. NastunÏak, Dmitrij n. Nastunjak, Dimitrij (1904±1985). Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 204±295. Podle Bohdan Zilynskyj, Ukrajinci v CÏechaÂch a na MoraveÏ (1894) 1917±1945 (1994). Praha 1995. Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 205. Viz AVOBP, fond DotaznõÂky, zaslaneÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace, akt cÏ. 273/02. O SteÏplagu a PescÏanlagu podrobneÏji viz prÏõÂloha. Viz Petr CÏuka, cit. stat', s. 295±208. Kosteckij, Akim n. KosteckyÂ, JaÂchym (1922). Viz kopie dopisu Akima KosteckeÂho ze 17. 12. 1998 zaslanyÂ RadeÏ meÏsta Liberce, AVOBP (kor. 251), cit. in VladimõÂr Bystrov, Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli, Praha 1999, s. 241±242. OsobnõÂ sdeÏlenõÂ rÏeditele odboru vnitrÏnõÂ spraÂvy Ministerstva vnitra CÏeskeÂ republiky autorovi. PodrobneÏji viz pozn. 32 ke kap. VIII. Â A Praha, fond MV-Nosek, K-217. Viz SU KodesÏovaÂ, Irena n. Irina, rozenaÂ SajenkovaÂ (1923). DochovaneÂ zaÂznamy StaÂtnõÂ bezpecÏnosti otevrÏeneÏ vypovõÂdajõÂ o tom, zÏe o zadrzÏenõÂ Ireny SajenkoveÂ-KodesÏoveÂ pozÏaÂdalo vedenõÂ ¹sbeÏrneÂho strÏediska soveÏtskyÂch obcÏanuÊ v Praze, a to neoficiaÂlnõÂ cestouª. V doprovodnyÂch hlaÂsÏenõÂch a relacõÂch se potom neÏkolikraÂt opakuje tvrzenõÂ na jedneÂ straneÏ o ± kupodivu teprve nynõÂ peÏt let po skoncÏenõÂ vaÂlky zjisÏteÏneÂ ± uÂdajneÂ spolupraÂci zadrzÏeneÂ s neÏmeckyÂm gestapem a stejnyÂm dechem na druheÂ straneÏ o jejõÂm uÂdajneÂm puÊsobenõÂ pro americkou vyÂzveÏdnou sluzÏbu [sic!]. JmenovaneÂ uÂdajneÂ kontaktnõÂ osoby vsÏak zrÏejmeÏ nikdy neexistovaly a uvaÂdeÏnaÂ fakta si vzaÂjemneÏ odporujõÂ. Jde o typickeÂ prefabrikaÂty z tehdejsÏõÂch pracoven StB, majõÂcõÂ pouze zakryÂt nezaÂkonneÂ vydaÂnõÂ Ireny SajenkoveÂ-KodesÏoveÂ do soveÏtskyÂch rukou. Nikoliv naÂhodou jsou vsÏechny nejvõÂce prÏiteÏzÏujõÂcõÂ materiaÂly dochovaneÂ v Archivu Ministerstva vnitra CÏeskeÂ republiky ne-

podepsaneÂ. A protozÏe sÏlo pouze o materiaÂly ¹pro jedno pouzÏitõÂª prÏestala Irena SajenkovaÂ-KodesÏovaÂ, jakmile byla prÏedaÂna do soveÏtskyÂch rukou, StB opeÏt zajõÂmat. V SSSR nebyla vsÏak obvineÏna ze spolupraÂce s neprÏõÂtelem nebo sÏpionaÂzÏe, ale zvlaÂsÏtnõÂ poradou (viz pozn. 29 v kap. IV.) byla odsouzena podle cÏ. 581a trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR za vlastizradu. ¹Dopustilaª se ji nedovolenyÂm odchodem ze zemeÏ spolu se statisõÂci dalsÏõÂch soveÏtskyÂch obcÏanuÊ, vyuzÏivsÏõÂch toho, zÏe se v prvnõÂch letech vaÂlky prÏechodneÏ ocitli na uÂzemõÂ obsazeneÂm neÏmeckou armaÂdou, a tudõÂzÏ mimo dosah bolsÏevickeÂ diktarury. CÏas oponou trhnul a po sÏesti letech byla Irena SajenkovaÂ-KodesÏovaÂ rehabilitovaÂna z duÊvodu ¹nenaplneÏnõÂ znakuÊ trestneÂho cÏinuª. NemuÊzÏe byÂt prÏesveÏdcÏiveÏjsÏõÂho duÊkazu o neveÏrohodnosti neÏkdejsÏõÂch hlaÂsÏenõÂ a relacõÂ cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti, snazÏõÂcõÂch se tehdy vyhoveÏt soveÏtskyÂm soudruhuÊm a oduÊvodnit jejõÂ vydaÂnõÂ. PrÏesto se bohuzÏel jesÏteÏ v roce 2003 nasÏli v CÏeskeÂ republice lideÂ ochotnõÂ tvrzenõÂm komunistickeÂ bezpecÏnosti uveÏrÏit a odvolaÂvajõÂce se na neÏ snazÏili se uprÏõÂt teÂto nasÏõÂ obcÏance odsÏkodneÏnõÂ za odvlecÏenõÂ do Gulagu, ktereÂ jõÂ naÂlezÏelo ze zaÂkona stejneÏ jako vsÏem podobneÏ postizÏenyÂm kdysi cÏeskoslovenskyÂm a dnes cÏeskyÂm obcÏanuÊm. UprÏesneÏme, zÏe tuto neuveÏrÏitelnou duÊveÏru ve võÂce nezÏ puÊlstoletõÂ stareÂ ¹duÊkazyª z dõÂlny StB projevily samozrÏejmeÏ nikoliv snad policejnõÂ orgaÂny nebo justice, ktereÂ chaÂpou slozÏitosti pozadõÂ takovyÂch materiaÂluÊ, ale obycÏejnõÂ ¹bdeÏlõÂª uÂrÏednõÂci z CÏeskeÂ spraÂvy sociaÂlnõÂho zabezpecÏenõÂ, podle nichzÏ se Irena SajenkovaÂ-KodesÏovaÂ ocitla v Gulagu praÂvem.

227

Â V EÏ R E M ZA Nikdy se nedovõÂme kolik vlastneÏ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ bylo odvlecÏeno po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce do taÂboruÊ nucenyÂch pracõÂ v SoveÏtskeÂm svazu. MuÊzÏeme usuzovat jen podle vlastnõÂch cÏeskoslovenskyÂch zÏivelneÏ porÏizovanyÂch, a proto znacÏneÏ dõÂlcÏõÂch dobovyÂch zaÂznamuÊ cÏi zjisÏteÏnõÂ, zÏe sÏlo o desõÂtky tisõÂc, ale stejneÏ tak mozÏnaÂ o meÂneÏ nebo naopak o võÂce obeÏtõÂ. DoboveÂ soveÏtskeÂ zaÂznamy, pozdeÏji uchovaÂvaneÂ v byÂvalyÂch soveÏtskyÂch a dnes ruskyÂch kompetentnõÂch archivech, jsou evidentneÏ zaÂmeÏrneÏ neuÂplneÂ, a proto jesÏteÏ võÂce dõÂlcÏõÂ, o jejich neprÏehlednosti nemluveÏ. VsÏechny nadeÏje na dobraÂnõÂ se celkoveÂho pocÏtu odvlecÏenyÂch jsou tedy navzÏdy licheÂ. Okolnosti naÂvratuÊ teÏch, kterÏõÂ pobyt v soveÏtskyÂch taÂborech prÏezÏili a byli propusÏteÏni, rovneÏzÏ nebyly dosud systematicky zkoumaÂny a znaÂme je pouze z individuaÂlnõÂch osobnõÂch sveÏdectvõÂ a neÏkteryÂch dokumentuÊ zõÂskanyÂch cÏi dohledanyÂch v souvislosti s nimi. ObecneÏ je vsÏak zrÏejmeÂ, zÏe z teÏch, jejichzÏ odvlecÏenõÂ nebo veÏzneÏnõÂ maÂme evidovaÂno a zaznamenaÂno, se podarÏilo prÏezÏõÂt hruÊzy soveÏtskyÂch taÂboruÊ a vraÂtit se jen velice maleÂ cÏaÂsti. PrÏesnyÂ pocÏet vsÏech mrtvyÂch a nenaÂvratneÏ kdesi zmizelyÂch sice neumõÂme ani odhadnout, ale je bohuzÏel ocÏividneÂ, zÏe ¹vyÂteÏzÏnostª taÂboruÊ GULAG a dalsÏõÂch hlavnõÂch spraÂv nejprve NKVD a potom Ministerstva vnitra SSSR nesrovnatelneÏ prÏedcÏila pocÏty obeÏtõÂ komunistickyÂch taÂboruÊ u naÂs doma1. * NeoveÏrÏeneÂ zaÂznamy naznacÏujõÂ, jako kdyby k neÏkteryÂm naÂvratuÊm zacÏalo dochaÂzet jizÏ po roce 1950. NeuÂplneÂ informace vsÏak ukazujõÂ, zÏe patrneÏ sÏlo prÏedevsÏõÂm staÂle o osoby, zadrzÏovaneÂ v SoveÏtskeÂm svazu v internacÏnõÂch taÂborech, nebo dokonce jesÏteÏ v soveÏtskyÂch internacÏnõÂch taÂborech v soveÏtskeÂm okupacÏnõÂm paÂsmu NeÏmecka a pozdeÏji NeÏmeckeÂ demokratickeÂ republice a nikoliv v hermeticky uzavrÏenyÂch zarÏõÂzenõÂch GULAG v hloubi SSSR. ZaÂrovenÏ nejspõÂsÏ byli propousÏteÏni ti, kdozÏ byli odsouzeni k nejvyÂsÏe peÏtileteÂmu trestu odneÏtõÂ svobody nebo ke ¹svobodneÂmu vyhnanstvõÂª a vzhledem ke svyÂm pracovnõÂm odbornostem vykonaÂvali 229

trest v naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech rÏõÂzenyÂch vyÂrobnõÂmi hlavnõÂmi spraÂvami NKVD a pozdeÏji Ministerstva vnitra SSSR. BohuzÏel staÂle to vsÏak jesÏteÏ nemuselo znamenat takeÂ okamzÏityÂ naÂvrat do CÏeskoslovenska2. * K prvnõÂ veÏtsÏõÂ repatriaci byÂvalyÂch veÏznÏuÊ taÂboruÊ GULAG do CÏeskoslovenska dosÏlo zrÏejmeÏ azÏ v roce 1953 a kompetentnõÂ cÏeskoslovenskeÂ uÂrÏady to zpocÏaÂtku zaskocÏilo. Nejprve repatrianty povazÏovaly za zbytky neÏmeckyÂch a mad'arskyÂch vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ, hodlajõÂcõÂch usadit se v cÏeskeÂm a slovenskeÂm pohranicÏõÂ, odkud vsÏak byli NeÏmci a Mad'arÏi hned po vaÂlce vysõÂdleni. SoveÏtskeÂ ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ dokonce muselo pouzÏõÂt ¹stranickou cestuª, a teprve zaÂkrok uÂstrÏednõÂho vyÂboru soveÏtskeÂ komunistickeÂ strany donutil CÏeskoslovensko jednat. * SoveÏtskeÂ orgaÂny vracely cÏeskoslovenskeÂ obcÏany teÂmeÏrÏ stejneÏ ¹divoceª jako si je prÏed deseti lety ¹bralyª. Repatrianti byli odesõÂlaÂni v ruÊzneÏ velkyÂch skupinaÂch, jejichzÏ slozÏenõÂ se zrÏejmeÏ do poslednõÂ chvõÂle prÏed odjezdem z Moskvy meÏnilo, protozÏe prÏedem daÂlnopisem posõÂlaneÂ seznamy byly neustaÂle opravovaÂny a nejednou byl avizovaÂn pouze pocÏet vracejõÂcõÂch se cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ. Dokonce pozdeÏji byli vraceni zrÏejmeÏ i jednotlivci. V archivech ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ a ministerstva vnitra jsou o zmatcõÂch kolem prÏebõÂraÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch repatriantuÊ ze soveÏtskyÂch taÂboruÊ v letech 1953±1956 stohy dokumentuÊ. Z telegramu cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ do Prahy z pocÏaÂtku leÂta 1953: ¹Strunnikov mi prÏedal pameÏtnõÂ zaÂpisky sdeÏlujõÂcõÂ, zÏe v souhlase s narÏõÂzenõÂm prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu o amnestii a podle rozhodnutõÂ NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR prÏi prÏezkoumaÂnõÂ soudnõÂch prÏõÂpaduÊ je prÏedcÏasneÏ osvobozeno a maÂ byÂt repatriovaÂno do CÏSR 148 cÏs. obcÏanuÊ, odsouzenyÂch sveÂho cÏasu za spaÂchaneÂ delikty. SoveÏtskeÂ kompetentnõÂ orgaÂny jsou prÏipraveny prÏedat je nasÏim orgaÂnuÊm ve dnech od 1. do 15. cÏervence t. r. na stanici CÏop.

230

(...) Seznam repatriovanyÂch osob bude prÏedaÂn prÏi prÏedaÂvaÂnõÂ v CÏopu.ª3 Pro neprÏipravenost cÏeskoslovenskyÂch uÂrÏaduÊ dosÏlo vsÏak k prÏevzetõÂ teÏchto prvnõÂch cÏeskoslovenskyÂch navraÂtilcuÊ z Gulagu jesÏteÏ azÏ o peÏt meÏsõÂcuÊ pozdeÏji. PoveÏrÏenõÂ duÊstojnõÂci cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra dostali do rukou cÏesko-ruskeÂ potvrzenõÂ: ¹Ministerstvo zahranicÏnõÂch veÏcõÂ CÏeskoslovenskeÂ republiky potvrzuje, zÏe zameÏstnanci ministerstva vnitra CÏeskoslovenskeÂ republiky podplukovnõÂk ZdeneÏk LukesÏ, jeho zaÂstupce nadporucÏõÂk Miroslav SÏpilõÂk a major FrantisÏek SÏafarcÏõÂk byli prÏõÂslusÏnyÂmi cÏeskoslovenskyÂmi uÂrÏady zmocneÏni k tomu, aby ve stanici CÏierna pri CÏopu prÏevzali 148 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ, kterÏõÂ byli drÏõÂve odsouzeni za spaÂchaneÂ delikty a nynõÂ v souhlase s narÏõÂzenõÂm prezidia NejvysÏsÏõÂho soveÏtu o amnestii z 27. brÏezna 1953 prÏedcÏasneÏ osvobozeni a repatriovaÂni do CÏeskoslovenska.ª4 Seznamy prÏijõÂzÏdeÏjõÂcõÂch z transportu ¹cÏõÂs. 97984ª prÏedaly soveÏtskeÂ orgaÂny duÊstojnõÂkuÊm cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra opravdu azÏ soucÏasneÏ se ¹zÏivyÂm naÂklademª. Obsahovaly vsÏak pouze prÏõÂjmenõÂ, jmeÂno, podle ruskeÂ tradice jesÏteÏ patronymum a rok a mõÂsto narozenõÂ. PozdeÏji ubyl uÂdaj o mõÂsteÏ narozenõÂ a nejednou dokonce rucÏneÏ psaneÂ seznamy staÂle võÂce prÏipomõÂnajõÂ dodacõÂ listy: jen mõÂsto zbozÏõÂ byla jmeÂna lidõÂ. Dole vzÏdycky bylo mõÂsto na dva podpisy ¹prÏedalª a ¹prÏevzalª a cÏeskoslovenskyÂ duÊstojnõÂk mnohdy prÏebõÂral repatrianty od sluzÏebneÏ zcela mu nerovneÂho soveÏtskeÂho podduÊstojnõÂka. * O pruÊbeÏhu prÏevzetõÂ tohoto prvnõÂho transportu byÂvalyÂch cÏeskoslovenskyÂch veÏznÏuÊ GULAG referoval ministr vnitra Rudolf BaraÂk5 politickeÂmu sekretariaÂtu uÂstrÏednõÂho vyÂboru KomunistickeÂ strany CÏeskoslovenska: ¹Dopisem ze dne 28. cÏervna 1953 sdeÏlil ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ6 naÂmeÏstku prÏedsedy vlaÂdy Karolu BacõÂlkovi7, zÏe podle noty Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ SSSR byl prezidiem NejvysÏsÏõÂho soveÏtu amnestovaÂn veÏtsÏõÂ pocÏet cÏsl. obcÏanuÊ, kterÏõÂ byli sveÂho cÏasu odsouzeni za spaÂchaneÂ delikty a kterÏõÂ podle rozhodnutõÂ kompetentnõÂch soveÏtskyÂch uÂrÏaduÊ majõÂ byÂti prÏedaÂni do CÏeskoslovenska. V souvislosti s tõÂm usnesl se v cÏervenci 1953 politickyÂ sekreta231

Â V KSCÏ, aby k prÏevzetõÂ amnestovanyÂch osob byla ustanoriaÂt U vena zvlaÂsÏtnõÂ komise slozÏenaÂ ze zaÂstupcuÊ sekretariaÂtu UÂV KSCÏ, byÂvaleÂho ministerstva naÂrodnõÂ bezpecÏnosti, vnitra a pracovnõÂch sil a soucÏasneÏ byly schvaÂleny zaÂsadnõÂ pokyny pro praÂci teÂto komise. PrÏedaÂnõÂ amnestovanyÂch osob se proti puÊvodneÏ oznaÂmeneÂmu termõÂnu zdrzÏelo a uskutecÏnilo se 8. prosince 1953 v soveÏtskeÂ pohranicÏnõÂ stanici CÏop. (...) Bylo prÏedaÂno 146 osob, z toho 139 muzÏuÊ, 5 zÏen a dveÏ maleÂ deÏti [sic!]. PrÏevzatõÂ obcÏaneÂ byli zvlaÂsÏtnõÂm vlakem prÏevezeni prÏes soveÏtskou hranici a na cÏsl. uÂzemõÂ mimo prostor [sic] zÏeleznicÏnõÂ stanice CÏierna prÏelozÏeni do prÏipravenyÂch autobusuÊ a jesÏteÏ teÂzÏe noci odvezeni pod straÂzÏõÂ do UÂstavu naÂpravneÂho zarÏõÂzenõÂ v LevocÏi, kde meÏli prÏipraveneÂ ubytovaÂnõÂ [sic]. Po nocÏnõÂm odpocÏinku byli vsÏichni duÊkladneÏ leÂkarÏsky vysÏetrÏeni, vyfotografovaÂni a postupneÏ se vsÏemi sepsaÂn kraÂtkyÂ orientacÏnõÂ protokol. AmnestovanõÂ obcÏaneÂ byli soveÏtskyÂmi soudy odsouzeni z nejveÏtsÏõÂ cÏaÂsti za trestneÂ cÏiny souvisejõÂcõÂ s vaÂlecÏnyÂmi udaÂlostmi. Jsou to vojaÂci byÂv. titovskeÂ [sic], horthyovskeÂ a hitlerovskeÂ armaÂdy7a, nebo spolupracovnõÂci ruÊznyÂch protisoveÏtskyÂch sÏpionaÂzÏnõÂch skupin, kterÏõÂ spaÂchali zlocÏiny proti soveÏtskeÂmu zrÏõÂzenõÂ, soveÏtskeÂmu obyvatelstvu nebo socialistickeÂmu vlastnictvõÂ. (...) PrÏevaÂzÏnaÂ cÏaÂst pochaÂzõÂ ze Slovenska, z toho 56 SlovaÂkuÊ, 36 Mad'aruÊ, 5 UkrajincuÊ a jeden zÏidovskeÂ naÂrodnosti, z cÏeskyÂch krajuÊ je 27 CÏechuÊ, 21 NeÏmcuÊ a 1 ruskeÂ naÂrodnosti. Pokud jde o sociaÂlnõÂ puÊvod, je v nich 67 deÏlnõÂkuÊ a rolnõÂkuÊ, 43 studentuÊ, uÂrÏednõÂkuÊ a jinyÂch prÏedstaviteluÊ inteligence, 27 byÂvalyÂch zÏivnostnõÂkuÊ a 6 osob, ktereÂ dosud nemeÏly povolaÂnõÂ. VõÂce nezÏ polovina se narodila po roce 1929, ostatnõÂ jsou starsÏõÂ 33 let, jen 4 jsou starsÏõÂ 53 let. Podle vyÂsledkuÊ leÂkarÏskeÂ prohlõÂdky, kteraÂ byla doplneÏna rentgenologickyÂm vysÏetrÏenõÂm, je celkovyÂ zdravotnõÂ stav dobryÂ. Jen trÏi jsou vaÂzÏneÏ nemocnõÂ, u 20 byla zjisÏteÏna tuberkuloÂza v ruÊzneÂm staÂdiu, vysokyÂ krevnõÂ tlak, zrakovaÂ choroba a kyÂla. (...) V pruÊbeÏhu 9. azÏ 11. prosince 1953 bylo s kazÏdyÂm jednotliveÏ mluveno, aby se zjistila totozÏnost a mohlo prÏipravit pracovnõÂ Â V KSCÏ a U Â V KSS umõÂsteÏnõÂ. SoucÏasneÏ pracovnõÂci sekretariaÂtu U provaÂdeÏli mezi amnestovanyÂmi politickou praÂci [a] po skupinaÂch jim vysveÏtlovali nasÏe politickeÂ zrÏõÂzenõÂ, budovatelskeÂ uÂsilõÂ, pomeÏry na vesnici i ve meÏstech. DostaÂvali dennõÂ tisk, obraÂzkoveÂ cÏasopisy 232

a byly jim promõÂtaÂny filmy. Byla jim vydaÂvaÂna strava podle normy pro zaÂvodnõÂ kuchyneÏ. PrÏestozÏe prÏevaÂzÏnaÂ cÏaÂst amnestovanyÂch obcÏanuÊ nebyla v CÏeskoslovensku võÂce nezÏ 8 let, byli dobrÏe informovaÂni o pomeÏrech u naÂs, znali ± ze soveÏtskeÂho tisku, kteryÂ cÏetli8 ± prÏedstavitele nasÏõÂ strany a vlaÂdy, veÏdeÏli o velkyÂch stavbaÂch, znali organizaci staÂtnõÂ spraÂvy a veÏdeÏli o ruÊznyÂch potõÂzÏõÂch, s nimizÏ se setkaÂvaÂme ve meÏstech i na vesnicõÂch. DychtiveÏ sledovali vyÂklad cÏlenuÊ komise a vyptaÂvali se na dalsÏõÂ nejruÊzneÏjsÏõÂ podrobnosti, zejmeÂna se zajõÂmali, kde mohou pracovat, jakeÂ jsou u naÂs mzdy a ubytovacõÂ mozÏnosti, zda se mohou vraÂtit ke svyÂm rodinaÂm.ª9 A potom naÂsledovalo ocÏividneÂ interludium: jesÏteÏ nedaÂvno veÏzni soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ dobrÏe veÏdeÏli, ¹odkudª se vracejõÂ a i ¹kamª se vracejõÂ. ZÏe pravdiveÏ vypraÂveÏt o zÏivoteÏ v GULAG cÏi v SoveÏtskeÂm svazu znamenalo zcela jisteÏ okamzÏiteÏ putovat do dalsÏõÂho komunistickeÂho koncentraÂku, i kdyzÏ tentokraÂt uzÏ ¹jenª cÏeskoslovenskeÂho. Proto nezbyÂvalo nezÏ tvaÂrÏit se, jako by soveÏtskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor byl tõÂm nejkraÂsneÏjsÏõÂm mõÂstem na sveÏteÏ.10 ¹PohotoveÏ situaci srovnaÂvali s pomeÏry v SSSR, ktereÂ chvaÂlili a s hrdostõÂ vypraÂveÏli, zÏe mohli pracovat ,po speciaÂlnosti`, tj. podle povolaÂnõÂ. Dva inzÏenyÂrÏi technici JaremyÂn a Barath pracovali na projektech a staveÏli zaÂvody a domy, leÂkarÏ Morozov pracoval v nemocnici, mnoho jezdilo s traktory, naÂkladnõÂmi auty, naÂstrojarÏ Micka jezdil na lokomotiveÏ apod. NeÏkterÏõÂ pracovali jako zaÂstupci mistruÊ v zaÂvodech a dolech a vypraÂveÏli, zÏe za podaneÂ zlepsÏovacõÂ naÂvrhy dostaÂvali pochvaly a odmeÏny. Ze sbeÏrneÂho taÂbora azÏ na staÂtnõÂ hranice jel esÏelon uÂplneÏ bez ostrahy a v MoskveÏ si mohli volneÏ prohlõÂzÏet meÏsto. Za mzdu, kterou jako veÏzni dostaÂvali, nakupovali si veÏci, a dokonce si i pronajõÂmali domky [sic]. Na stanici v CÏopu meÏli i soveÏtskeÂ penõÂze a kdyzÏ jim bylo oznaÂmeno, zÏe je nesmõÂ prÏevaÂzÏet, nakoupili si za neÏ jõÂdlo, kurÏivo a jineÂ veÏci osobnõÂ potrÏeby. (...) VsÏichni azÏ na maleÂ vyÂjimky byli dobrÏe oblecÏeni, ale veÏtsÏinou do odeÏvuÊ, ktereÂ jsou u naÂs nezvykleÂ a byly by naÂpadneÂ zejmeÂna na zaÂpadnõÂm Slovensku, v cÏeskyÂch krajõÂch a ve meÏstech; meÏli prosÏõÂvaneÂ sÏaty (busÏlaÂky) modreÂ barvy, ruskeÂ beranice a vysokeÂ ruskeÂ boty, neÏkterÏõÂ vsÏak meÏli meÏstskeÂ sÏaty a kozÏichy [sic].

233

MeÏli jen jednu starost. Co je s jejich rodinami a prÏõÂbuznyÂmi, o nichzÏ nemeÏli prÏes 8 let zpraÂv.ª11 ProcÏ nemeÏli tak dlouhou dobu zpraÂvy o svyÂch rodinaÂch, autorÏi informace pro vedenõÂ komunistickeÂ strany nevysveÏtlovali. Zato podrobneÏji se zminÏovali o potõÂzÏõÂch s byÂvalyÂmi neÏmeckyÂmi zajatci; i kdyzÏ jinyÂch, nezÏ se cÏekalo: ¹S veÏtsÏinou osob byla praÂce snadnaÂ. PotõÂzÏe byly jen s byÂvalyÂmi neÏmeckyÂmi zajatci, kterÏõÂ se dopustili trestnyÂch cÏinuÊ a nebyli proto drÏõÂve ze zajetõÂ propusÏteÏni. Z pocÏaÂtku velmi sebeveÏdomeÏ a v neÏmeckeÂm jazyce zÏaÂdali, aby byli odsunuti ihned do zaÂpadnõÂho NeÏmecka, nebot' jako zajatci dostaÂvali pravidelneÏ zpraÂvy od svyÂch rodin. Ve 4 prÏõÂpadech dokonce odmõÂtli propusÏteÏnõÂ, kategoricky zÏaÂdali, aby byli bud' hned prÏedaÂni zaÂpadoneÏmeckyÂm orgaÂnuÊm nebo ponechaÂni v taÂborech v CÏSR, dokud se nevyrÏõÂdõÂ jejich zÏaÂdosti (...). KdyzÏ jim bylo podrobneÏ vysveÏtleno, zÏe u naÂs zÏaÂdneÂ taÂbory pro neÏmeckeÂ zajatce nemaÂme a zÏe podle rozhodnutõÂ NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR byli propusÏteÏni na svobodu a zÏe charakter vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ nemajõÂ, zacÏali jeden po druheÂm odstupovat od svyÂch pozÏadavkuÊ a zÏaÂdali o zarÏazenõÂ do praÂce v jednotlivyÂch krajõÂch, zejmeÂna kdyzÏ videÏli, jak ostatnõÂ jsou postupneÏ prÏipravovaÂni k propusÏteÏnõÂ a vybavovaÂni peneÏzi a sÏatstvem. Nemohli jsme tyto lidi zadrzÏovat deÂle, protozÏe bychom porusÏili socialistickou zaÂkonnost.ª12 CeleÂ prÏijetõÂ repatriantuÊ bylo plneÂ rozpacÏiteÂho pokrytectvõÂ: ¹Jak bylo usneseno politickyÂm sekretariaÂtem UÂV KSCÏ byli amnestovanõÂ do 5 dnuÊ, tj. ve dnech 11. a 12. prosince 1953, postupneÏ a po skupinaÂch propusÏteÏni. VsÏichni byli vybaveni prozatõÂmnõÂmi pruÊkazy totozÏnosti, jõÂzdenkami do mõÂsta, kam byli odeslaÂni, pracovnõÂ umõÂsteÏnkou, kterou jim vydaÂval zaÂstupce ministerstva pracovnõÂch sil, a na prvnõÂ dobu nezÏ dostanou mzdu za svou praÂci, dostali v hotovosti 200 azÏ 500 KcÏs. NejvysÏsÏõÂ cÏaÂstky dostali nemocnõÂ, kterÏõÂ byli odesõÂlaÂni do jednotlivyÂch nemocnic, a zÏeny s deÏtmi. SÏatstvo bylo vydaÂno teÏm, kterÏõÂ to nutneÏ potrÏebovali, nebo teÏm, kterÏõÂ byli odesõÂlaÂni do meÏst v cÏeskyÂch krajõÂch, aby svyÂm zjevem nebyli naÂpadnõÂ. Celkem bylo vyplaceno na hotovosti, na sÏatstvo, za stravovaÂnõÂ, za kulturnõÂ potrÏeby a na jineÂ nutneÂ vyÂdaje asi 116 000 KcÏs, ktereÂ jsou kryty z rozpocÏtu ministerstva vnitra z polozÏky repatriace.ª13 Ale nakonec sÏly vsÏechny ohledy stranou a komise slozÏenaÂ ze 234

Â V KSCÏ a bezpecÏnostnõÂch ministerstev prÏesneÏ vymezaÂstupcuÊ U zila, jakeÂ bude mõÂsto byÂvalyÂch otrokuÊ GULAG v cÏeskoslovenskeÂ ¹socialistickeÂª spolecÏnosti: ¹SoucÏasneÏ byli o jejich prÏõÂjezdu do jednotlivyÂch krajuÊ uveÏdomeÏni vedoucõÂ tajemnõÂci krajskyÂch vyÂboruÊ KSCÏ a naÂcÏelnõÂci krajskyÂch spraÂv ministerstva vnitra (...). V teÏchto dopisech bylo vysveÏtleno, zÏe jde o svobodneÂ obcÏany, ktereÂ vsÏak neznaÂme, a proto je trÏeba jim veÏnovat zvlaÂsÏtnõÂ pozornost a nedovolit jim zameÏstnaÂnõÂ v klõÂcÏoveÂm pruÊmyslu v meÏstech Praze, BrneÏ, Plzni a BratislaveÏ a v mõÂstech poblõÂzÏe bavorskyÂch a rakouskyÂch staÂtnõÂch hranic. PracovnõÂci krajskyÂch spraÂv ministerstva vnitra byli zvlaÂsÏt' upozorneÏni, zÏe je pravdeÏpodobneÂ, zÏe se tyto osoby stanou prÏedmeÏtem zaÂjmu reakce a kapitalistickyÂch rozveÏdek. PrÏed propusÏteÏnõÂm kazÏdeÂ skupiny byli amnestovanõÂ shromaÂzÏdeÏni, bylo jim prÏipomenuto, zÏe jsou propusÏteÏni na zaÂkladeÏ nejrozsaÂhlejsÏõÂ amnestie NejvysÏsÏõÂho soveÏtu SSSR z 27. 3. 195314 a zÏe zaÂlezÏõÂ na jejich dalsÏõÂm zÏivoteÏ a praÂci, jak osveÏdcÏõÂ svuÊj pomeÏr za tento cÏin SoveÏtskeÂho svazu. Bylo jim zduÊrazneÏno, zÏe majõÂ mluvit pravdu o soveÏtskyÂch pomeÏrech v SSSR, nezapomenout, zÏe se z velkeÂ cÏaÂsti zuÂcÏastnili boje proti staÂtu deÏlnõÂkuÊ a rolnõÂkuÊ, acÏ sami jsou deÏlnõÂci a rolnõÂci. Byli upozorneÏni, zÏe se kolem nich budou pohybovat ruÊzneÂ temneÂ reakcÏnõÂ zÏivly i prÏõÂmõÂ vyzveÏdacÏi a zÏe podle nasÏich zaÂkonuÊ chraÂnõÂme staÂtnõÂ tajemstvõÂ nejen proti vlastnõÂmu staÂtu, ale i nasÏeho spojence SoveÏtskeÂho svazu. SlõÂbili, zÏe budou bezpecÏnostnõÂ orgaÂny upozornÏovat na takoveÂ lidi, kterÏõÂ se jich budou vyptaÂvat na utajovaneÂ skutecÏnosti, ktereÂ znajõÂ. PropusÏteÏneÂ osoby deÏkovaly za penõÂze, sÏaty a urychleneÂ vybavenõÂ jejich veÏcõÂ, poneÏvadzÏ necÏekaly, zÏe v tak kraÂtkeÂ dobeÏ je propustõÂme. Podle dojmu, ktereÂ maÂ komise za 5dennõÂ styk s teÏmito osobami, je mozÏno soudit, zÏe võÂce nezÏ 60% je lidõÂ, [kterÏõÂ] prosÏli uÂcÏinnou vyÂchovou v SSSR a zÏe se z nich stanou dobrÏõÂ obcÏaneÂ i bojovnõÂci za mõÂr, nebot' velkou cÏaÂst sveÂho zÏivota straÂvili v pracovnõÂch taÂborech mimo sveÂ rodiny, praÂveÏ v duÊsledku vaÂlecÏnyÂch udaÂlostõÂ. Asi 30% se neprojevilo. Zbytek tvorÏõÂ elementy, ktereÂ se zdaÂly byÂt nespolehliveÂ. Podrobnou zpraÂvu o jejich chovaÂnõÂ v SSSR slõÂbily soveÏtskeÂ orgaÂny prÏedat diplomatickou cestou.ª15 Na titulnõÂ list informace potom ruka referenta jesÏteÏ dopsala, zÏe politickyÂ sekretariaÂt po projednaÂnõÂ ¹konstatuje, zÏe komise skon-

235

cÏila svou praÂci (...) a amnestovaneÂ osoby byly ve dnech 11. a 12. prosince 1953 propusÏteÏny do ruÊznyÂch krajuÊ republikyª16. * ¹VõÂtaÂnõÂª vsÏech dalsÏõÂch vracejõÂcõÂch se byÂvalyÂch veÏznÏuÊ taÂboruÊ GULAG probõÂhalo zrÏejmeÏ võÂce meÂneÏ podobneÏ. Jen pozdeÏji je vozili na prvnõÂ noc v CÏeskoslovensku azÏ do veÏznice v KosÏicõÂch. V kosÏickeÂm obchodnõÂm domeÏ jim pak kupovali prvnõÂ civilnõÂ obleky. MeÏnila se takeÂ jmeÂna duÊstojnõÂkuÊ cÏeskoslovenskeÂho ministerstva vnitra a zkraÂtila se ¹vyÂchovnaÂª cÏaÂst, namõÂsto nõÂzÏ se vsÏichni museli põÂsemneÏ zavaÂzat, zÏe se nebudou zabyÂvat antisoveÏtskou cÏinnostõÂ a nebudou sdeÏlovat utajovaneÂ skutecÏnosti, s nimizÏ se seznaÂmili beÏhem pobytu v soveÏtskeÂm taÂborÏe.17 * NeÏktereÂ skupiny byly vsÏak podle vsÏeho znovu cÏeskoslovenskou StaÂtnõÂ bezpecÏnostõÂ zadrzÏeny a vysÏetrÏovaÂny pro uÂdajnou neprÏaÂtelskou cÏinnost. VracejõÂcõÂ se straÂvili jesÏteÏ rÏadu meÏsõÂcuÊ v cÏeskoslovenskyÂch veÏznicõÂch, nezÏ bylo trestnõÂ stõÂhaÂnõÂ proti nim zastaveno a konecÏneÏ se mohli vraÂtit do svyÂch domovuÊ. PrÏõÂcÏinou byla zrÏejmeÏ kusost informacõÂ, jimizÏ soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny vracenõÂ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ provaÂzely. OhlaÂsÏenõÂ ¹zaÂsilkyª se zpravidla zminÏovalo pouze o tom, zÏe vracejõÂcõÂ se byli v SoveÏtskeÂm svazu ve vyÂkonu trestu pro zaÂvazÏneÂ trestneÂ cÏiny, a pracovnõÂkuÊm cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti, sepisujõÂcõÂmi pozdeÏji s kazÏdyÂm dotaznõÂk osoby repatriovaneÂ do CÏSR, nezbyÂvalo nic jineÂho nezÏ konstatovat, zÏe ¹potvrzenõÂ o prÏedaÂnõÂ do CÏSR je na vnitrÏnõÂ spraÂveÏ MVª a ¹jinyÂ materiaÂl soveÏtskeÂ uÂrÏady neprÏedalyª18. JedinyÂm zpuÊsobem jak se dozveÏdeÏt võÂc, byl proto vyÂslech vracejõÂcõÂho se ± nebo jeho dlouhodobeÂ vysÏetrÏovaÂnõÂ. ZrÏejmeÏ proto byla cÏtrnaÂcticÏlennaÂ skupinka, kteraÂ byla prÏedaÂna 20. zaÂrÏõÂ 1955 a v nõÂzÏ byli CÏesÏi ze Slezska, SlovaÂci, RusõÂni, Rus, BeÏlorus a dva NeÏmci, zadrzÏovaÂnaÂ teÂmeÏrÏ osm meÏsõÂcuÊ ve vazebnõÂ veÏznici v Praze-Ruzyni, dokud neprÏisÏlo soveÏtskeÂ sdeÏlenõÂ, zÏe v SoveÏtskeÂm svazu vsÏichni byli amnestovaÂni a kdyby se nachaÂzeli na soveÏtskeÂm uÂzemõÂ, byli by okamzÏiteÏ propusÏteÏni na svobodu, Â V KSCÏ generaÂlnõÂmu proa teprve potom ulozÏilo politickeÂ byro U 236

kuraÂtorovi, aby trestnõÂ stõÂhaÂnõÂ zastavil a vsÏechny ¹obvineÏneÂª propustil na svobodu19. * VsÏichni vracejõÂcõÂ se byli do CÏeskoslovenska prÏedaÂni jako cÏeskoslovensÏtõÂ staÂtnõÂ obcÏaneÂ. Nikdo neprÏijel do CÏeskoslovenska jako obcÏan SoveÏtskeÂho svazu. VeÏtsÏina obeÏtõÂ uÂnosuÊ do SoveÏtskeÂho svazu v letech 1945±1948 byla odvlecÏena bez dostatecÏneÏ pruÊkaznyÂch osobnõÂch dokumentuÊ a zrÏejmeÏ zaÂlezÏelo pouze na jejich neustaÂleÂm duÊrazneÂm deklarovaÂnõÂ prÏõÂslusÏnosti k CÏeskoslovensku. Administrativa GULAG totizÏ nepocÏõÂtala s uÂdajem o staÂtnõÂm obcÏanstvõÂ veÏzneÏ a o obcÏana ktereÂho staÂtu jde, bylo soveÏtskyÂm represivnõÂm strukturaÂm a soveÏtskeÂ komunistickeÂ pseudojustici zjevneÏ jedno. A obdobneÏ jõÂ bylo lhostejneÂ, kam se ve sveÏteÏ kontrolovaneÂm SoveÏtskyÂm svazem vracõÂ domuÊ. CÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ dostali doklad o sveÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnosti hned v naÂsledujõÂcõÂch dnech po prÏõÂjezdu. NeÏkterÏõÂ dostali prozatõÂmnõÂ potvrzenõÂ o sveÂm obcÏanstvõÂ uzÏ prÏedtõÂm od cÏeskoslovenskeÂho velvyslanectvõÂ v MoskveÏ20. ByÂvalyÂm ruskyÂm a ukrajinskyÂm emigrantuÊm, kterÏõÂ meÏli pouze ¹pruÊkaz totozÏnostiª beÏzÏence z Ruska neboli tzv. NansenuÊv pas21, bylo cÏeskoslovenskeÂ obcÏanstvõÂ udeÏleno beÏhem neÏkolika tyÂdnuÊ; napomaÂhalo tomu i to, zÏe jejich rodiny veÏtsÏinou toto obcÏanstvõÂ zõÂskaly uzÏ pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let. * MaÂlokdo z byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG se vsÏak vraÂtil ke sveÂmu puÊvodnõÂmu povolaÂnõÂ. SamozrÏejmeÏ prÏedevsÏõÂm ¹fungovalª pokyn vedoucõÂm tajemnõÂkuÊm krajskyÂch vyÂboruÊ komunistickeÂ strany a naÂcÏelnõÂkuÊm krajskyÂch spraÂv ministerstva vnitra, zmõÂneÏnyÂ v citovaneÂ informaci pro politickyÂ sekretariaÂt UÂV KSCÏ22, podle neÏhozÏ mohli byÂt zameÏstnaÂni vsÏude, kromeÏ klõÂcÏoveÂho pruÊmyslu v Praze, BrneÏ, Plzni, BratislaveÏ a v mõÂstech poblõÂzÏ bavorskyÂch (rozumeÏj se Spolkovou republikou NeÏmecko) a rakouskyÂch hranic. NavõÂc, protozÏe veÏtsÏinou sÏlo o prÏõÂslusÏnõÂky inteligence v nejednom prÏõÂpadeÏ s imponujõÂ237

cõÂm vzdeÏlaÂnõÂm a komunisteÂ jejich duchovnõÂmu sveÏtu neduÊveÏrÏovali, prÏedstavovali pro referenty zabyÂvajõÂcõÂ se vyÂbeÏrem a proveÏrÏovaÂnõÂm kaÂdruÊ latentnõÂ nebezpecÏõÂ ideologickeÂho odporu. A kdyzÏ se neÏkteryÂ ¹kaÂdrovaÂkª prÏece jen rozhodl jesÏteÏ pozÏaÂdat o radu ¹nahorÏeª, dostal odpoveÏd', zÏe sice jde o svobodneÂ obcÏany nijak se neprovinivsÏõÂ proti CÏeskoslovenskeÂ republice, ale ktereÂ ¹neznaÂmeª, nacÏezÏ kazÏdyÂ ihned ¹obraÂtil palec doluÊª. KromeÏ toho veÏtsÏina byla odvlecÏena uprostrÏed nejproduktivneÏjsÏõÂ doby sveÂho zÏivota a deset naÂsledujõÂcõÂch let v sibirÏskyÂch taÂborech se nedalo prÏeklenout: nesÏlo jen tak dohnat odbornyÂ ruÊst a navaÂzat na prÏedchaÂzejõÂcõÂ karieÂru. Dokonce na mnoheÂ uzÏ cÏekal jen duÊchod: na jedny jizÏ starobnõÂ a na druheÂ invalidnõÂ; nikdo se nevraÂtil z GULAG bez trvale posÏkozeneÂho zdravõÂ. TakzÏe trvaleÂ zameÏstnaÂnõÂ naleÂzali jen zrÏõÂdka a jen v meÂneÏ vyÂznamnyÂch institucõÂch nebo podnicõÂch jako druhorÏadõÂ uÂrÏednõÂci cÏi pomocnõÂ technici. NeÏkteraÂ odbornaÂ pracovisÏteÏ je vsÏak pro jejich vzdeÏlaÂnõÂ raÂda vyuzÏõÂvala alesponÏ externeÏ. * CÏeskoslovenskaÂ spolecÏnost naÂvrat neÏkolika maÂlo set byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG zrÏejmeÏ teÂmeÏrÏ nezaznamenala. Za dobu jejich neprÏõÂtomnosti ani rodiny nemeÏly zaÂjem zbytecÏneÏ upoutaÂvat pozornost komunistickyÂm rezÏimem mravneÏ rozkolõÂsaneÂ spolecÏnosti, a tõÂm meÂneÏ neÏktereÂ rodiny, jejichzÏ prÏõÂslusÏnõÂci se stejneÏ jako veÏtsÏina cÏeskoslovenskeÂ society konformovali s panujõÂcõÂmi pomeÏry a prÏipomõÂnaÂnõÂm otcuÊ by ohrozili sveÂ karieÂry.23 * Ale trval zaÂjem StaÂtnõÂ bezpecÏnosti. SledovaÂnõÂ a lustrovaÂnõÂ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG zrÏejmeÏ pokracÏovalo na soveÏtskeÂ prÏaÂnõÂ po celou dobu trvaÂnõÂ komunistickeÂho rezÏimu v CÏeskoslovensku24. RovneÏzÏ represivnõÂ zaÂsahy proti Pjotru SavickeÂmu za jeho versÏe o GULAG, vydaneÂ ve Francii25, cÏi jesÏteÏ dokonce koncem sedmdesaÂtyÂch let proti Stefanu KlocÏurakovi za jeho knihu o historii ZakarpatõÂ, vydanou v USA26, byly uskutecÏneÏny nepochybneÏ na pozÏaÂdaÂnõÂ soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ.

238

* Dnes kdesi mezi naÂmi zÏije uzÏ jen mozÏnaÂ kolem puÊldruheÂ desõÂtky cÏi dvou desõÂtek teÏch, kterÏõÂ prosÏli tõÂmto peklem, nemajõÂcõÂm obdoby cÏi srovnaÂnõÂ v hruÊzaÂch dvacaÂteÂho stoletõÂ. CÏeskou spolecÏnost jako by vsÏak bohuzÏel jejich tragickaÂ zkusÏenost ponechaÂvala lhostejnou a nezajõÂmala ji27. PrÏitom uÂnosy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do taÂboruÊ GULAG a dalsÏõÂch hlavnõÂch spraÂv NKVD a pozdeÏji Ministerstva vnitra SSSR se rÏadõÂ mezi nejhanebneÏjsÏõÂ kapitoly modernõÂch lidskyÂch deÏjin, nebot' neznaÂme jinyÂ prÏõÂpad, kdy modernõÂ staÂt obdobneÏ ¹vydalª jedny sveÂ obcÏany na pospas kruteÂ represi jineÂho staÂtu, jen aby si zõÂskal jeho prÏõÂzenÏ a naÂklonnost pro druheÂ sveÂ obcÏany. ¹Vydalª nebo ¹prodalª?

239

1

2

240

O cÏaÂstecÏnou rekapitulaci ¹vyÂsledkuÊª veÏzneÏnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ a dalsÏõÂch obyvatel CÏeskoslovenska v taÂborech GULAG se pokousÏejõÂ neÏktereÂ praÂce zabyÂvajõÂcõÂ se osudy byÂvaleÂ ruskeÂ a ukrajinskeÂ emigrace v CÏeskoslovensku. NaprÏõÂklad autor teÂto publikace v dosud nepublikovaneÂ studii pro SlezskyÂ uÂstav SlezskeÂho zemskeÂho muzea v OpaveÏ uvaÂdõÂ: ¹Z teÂmeÏrÏ 250 byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, jejichzÏ odvlecÏenõÂ soveÏtskou bezpecÏnostõÂ potvrzujõÂ torzoviteÂ dokumenty v cÏeskyÂch archivech, se osud teÂmeÏrÏ dvou trÏetin z nich naplnil za bud' velice maÂlo znaÂmyÂch, cÏi vuÊbec neznaÂmyÂch okolnostõÂ kdesi v hruÊzaÂch soveÏtskyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. PameÏtnõÂci prÏedpoklaÂdajõÂ, zÏe vsÏak byli jesÏteÏ mnozõÂ dalsÏõÂ, kterÏõÂ tehdy po prÏõÂchodu soveÏtskeÂ armaÂdy do CÏeskoslovenska navzÏdy zmizeli ze svyÂch domovuÊ; jejich jmeÂna jsou vsÏak jen obtõÂzÏneÏ shledaÂvaÂna ze vzpomõÂnek byÂvalyÂch veÏznÏuÊ sibirÏskyÂch taÂboruÊ na ruÊznaÂ setkaÂnõÂ a z dalsÏõÂch informacÏnõÂch zdrojuÊ. Podle neÏkteryÂch odhaduÊ bylo v letech 1945 azÏ 1950 odvlecÏeno z CÏeskoslovenska võÂce nezÏ tisõÂc byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, kterÏõÂ v ruÊznyÂch dobaÂch mezi dveÏma sveÏtovyÂmi vaÂlkami nalezli v CÏeskoslovensku uÂtocÏisÏteÏ prÏed zÏivotem v SoveÏtskeÂm svazu; potom by to znamenalo, zÏe ¹pobytª v soveÏtskyÂch taÂborech prÏezÏil dokonce jen kazÏdyÂ dvanaÂctyÂ.ª Viz VladimõÂr Bystrov, OdvlecÏenõÂ z CÏeskoslovenska byÂvalyÂch ruskyÂch a ukrajinskyÂch emigrantuÊ, dosud nepublikovanaÂ studie, Praha 2001. KdyzÏ ing. VladimõÂr ChyÂleckyÂ po vyprsÏenõÂ trestu v leÂteÏ 1952 pozÏaÂdal o umozÏneÏnõÂ repatriace do CÏeskoslovenska, postavilo se velvyslanectvõÂ v MoskveÏ proti: ¹Vel'vyslanectvo (...) vyjadrilo (...) svoje negatõÂvne stanovisko k naÂvratu menovaneÂho do CÏSR a doporucÏilo znova preskuÂmat' rozhodnutie ministerstva vnuÂtra z 24. I. 1948 cÏ. B/R ± 1726/48, ktoryÂm bol udelenyÂ suÂhlas s repatriaÂciõÂ menovaneÂho. NoÂtou ministerstva zahranicÏnyÂch vecõÂ SSSR zo dnÏa 17. VII. 1948 bolo velvysl'anectvo vyrozumeneÂ o tom, zÏe VladimõÂr DmitrijevicÏ ChyÂleckyÂ bol odsuÂdenyÂ sovietskym suÂdom za zlocÏiny spaÂchaneÂ proti SovietskeÂmu svaÈzu. Vel'vyslanectvo maÂ za to, zÏe menovanyÂ bol suÂdenyÂ sovietskym suÂdom ako sovietsky sÏtaÂtnyÂ prõÂslusÏnõÂk, pretozÏe podl'a zaÂkona zo dnÏa 19. VIII. 1938 o sovietskom sÏtaÂtnom obcÏianstve, potvrdzuje sa sovietske sÏtaÂtneÂ obcÏianstvo u vsÏetkyÂch osoÃb, ktoreÂ ku dnÏu 7. XI. 1917 boli obcÏanmi byÂv. RuskeÂho impeÂria, nehlediac na to, cÏi zÏijuÂ na uÂzemõÂ SSSR alebo v cudzine. MenovanyÂ vsÏak suÂcÏasne maÂ na rukaÂch praÂvoplatnyÂ cÏs. cestovnyÂ pas a osvedcÏenie o cÏs. sÏtaÂtnom obcÏianstve. Z uvedeneÂho doÃvodu vel'vyslanectvo doporucÏuje predlozÏit' predmetnyÂ prõÂpad ministerstvu vnuÂtra k prejednaniu podl'a § 7 odst. 1 põÂsm. a zaÂkona cÏ. 194/1949 Sb. s naÂvrhom na odnÏatie cÏs. sÏtaÂtneÂho obcÏianstva.ª Viz dopis cÏs. chargeÂ d'affaires v MoskveÏ, cÏõÂs.: 5.269/52 ± LK/k., z 11. 7. 1952, ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, kr.38. Dopis se odvolaÂvaÂ na jineÂ rozhodnutõÂ ministerstva vnitra, prÏedchaÂzejõÂcõÂ tomu, ktereÂ je prÏipsaÂno v cit. dopisu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ z 3. 1. 1948. § 7 odst. 1 põÂsm. a zaÂkona cÏ. 194/1949 Sb. zneÏl: ¹1) ministerstvo vnitra muÊzÏe staÂtnõÂ obcÏanstvõÂ odnõÂti osobeÏ, kteraÂ se zdrzÏuje v cizineÏ a) vyvõÂjela nebo vyvõÂjõÂ jakyÂmkoliv zpuÊsobem cÏinnost staÂtu neprÏaÂtelskou nebo takovou, kteraÂ muÊzÏe

3

4 5 5a 6

7

7a

porusÏiti zaÂjem staÂtuª, viz SbõÂrka zaÂkonuÊ republiky CÏeskoslovenskeÂ, rocÏnõÂk 1949, cÏaÂstka 58., s. 2., 149. ZaÂkon ze dne 13. cÏervence 1949 o nabyÂvaÂnõÂ a pozbyÂvaÂnõÂ cÏeskoslovenskeÂho staÂtnõÂho obcÏanstvõÂ. ProtozÏe vsÏak VladimõÂr ChyÂleckyÂ evidentneÏ nevyvõÂjel ¹cÏinnost staÂtu neprÏaÂtelskouª, zrÏejmeÏ cÏeskoslovenskyÂ chargeÂ d'affaires v MoskveÏ usuzoval, zÏe jeho navraÂcenõÂ do CÏeskoslovenska by mohlo ¹porusÏit zaÂjem staÂtuª. Ing. VladimõÂr ChyÂleckyÂ musel straÂvit v soveÏtskyÂch sÏachtaÂch jesÏteÏ dalsÏõÂ trÏi roky. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil azÏ v kveÏtnu 1955. VzaÂpeÏtõÂ nato 18. srpna 1956 ¹usnesenõÂm SoudnõÂho kolegia pro trestnõÂ veÏci NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR byl rozsudek v jeho veÏci zrusÏen a rÏõÂzenõÂ zastaveno pro nenaplneÏnõÂ znakuÊ trestneÂho cÏinuª. Viz potvrzenõÂ NejvysÏsÏõÂho soudu SSSR, cÏ. O2-DSP-6477-56, z 14. 10. 1956, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 318. ZaÂrovenÏ ministerstvo uhelneÂho pruÊmyslu USSR ulozÏilo RutcÏenkovskeÂmu baÂnÏskeÂmu opravaÂrenskeÂmu zaÂvodu kombinaÂtu DoneÏckugol' ¹v souladu s vyÂnosem Rady ministruÊ SSSR z 8. zaÂrÏõÂ 1955 cÏ. 1655ª vyplatit ¹s. ChyÂleckeÂmu V. D. dvoumeÏsõÂcÏnõÂ mzdu, vychaÂzeje z vyplaÂceneÂ mu ke dni rehabilitace meÏsõÂcÏnõÂ mzdy 110 rubluÊª. Viz dopis naÂmeÏstka ministra uhelneÂho pruÊmyslu USSR A. Zacharova, z 27. 10. 1956, rÏediteli RutcÏenkovskeÂho baÂnÏskeÂho opravaÂrenskeÂho zaÂvodu kombinaÂtu DoneÏckugol' A. GrisÏinovi, v majetku O. HulõÂnoveÂ, a kopie AVOBP, Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 343. O VladimõÂru ChyÂleckeÂm podrobneÏji viz kap. V a poznaÂmky. Viz telegram velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze, dosÏleÂ cÏ. 7039/53, 27. 6. 1953, AMZV, fond TO SSSR 1945±1959, 23 J61 020-447. Viz PotvrzenõÂ Udostoverenije, cÏõÂs. No 148.022/53, 5. 12. 1953, ib. BaraÂk, Rudolf (1915±1993), cÏeskyÂ komunistickyÂ politik. V letech 1953±1961 ministr vnitra. V letech 1962±1968 veÏzneÏn. PolitickyÂ sekretariaÂt UÂV KSCÏ byl vyÂkonnyÂm rÏõÂdõÂcõÂm orgaÂnem uÂstrÏednõÂho vyÂboru KSCÏ. Ministrem zahranicÏnõÂch veÏcõÂ byl tehdy VaÂclav David David, VaÂclav (1910±1996), cÏeskyÂ komunistickyÂ politik. Â V KSCÏ. Od roku 1945 do roku 1969 poslanec. V letech 1951±1953 tajemnõÂk U V letech 1953±1968 ministr zahranicÏnõÂch veÏcõÂ. BacõÂlek, Karol (1896±1974), slovenskyÂ komunistickyÂ politik. CÏlen komunistickeÂ strany od roku 1921. V letech 1952±1953 ministr naÂrodnõÂ bezpecÏnosti. ¹TitovskaÂª armaÂda ± NaÂrodnõÂ osvobozeneckaÂ armaÂda JugoslaÂvie, nazyÂvanaÂ tak podle Josipa Broze-Tita (1892±1980), jugoslaÂvskeÂho komunistickeÂho politika a marsÏaÂla, vuÊdce naÂrodneÏ osvobozeneckeÂho boje naÂroduÊ JugoslaÂvie za druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky; na prÏelomu let 1948±1949 dosÏlo k roztrzÏce mezi jugoslaÂvskyÂmi a soveÏtskyÂmi komunisty a k odchodu jugoslaÂvskyÂch komunistuÊ

241

8

9 10

11 12 13 14

242

z orgaÂnuÊ mezinaÂrodnõÂho komunistickeÂho hnutõÂ; ideologickaÂ roztrzÏka prÏerostla v otevrÏeneÂ neprÏaÂtelstvõÂ mezi JugoslaÂviõÂ a SoveÏtskyÂm svazem a jeho satelity a v gulagu se ocitly tisõÂce TitovyÂch spolubojovnõÂkuÊ a sympatizantuÊ; roztrzÏka byla definitivneÏ ukoncÏena azÏ v roce 1955. ¹HorthyovskaÂª armaÂda ± byla mõÂneÏna mad'arskaÂ armaÂda bojujõÂcõÂ ve druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce po boku NeÏmecka. OznacÏenõÂ podle MikloÂse Horthyho (1868± 1957), mad'arskeÂho politika. V roce 1918 byl vrchnõÂm velitelem rakouskouherskeÂho vaÂlecÏneÂho lod'stva. V letech 1920±1944 byl rÏõÂsÏskyÂm spraÂvcem Mad'arskeÂho kraÂlovstvõÂ. ¹HitlerovskaÂª armaÂda ± samozrÏejmeÏ jde o armaÂdu nacistickeÂho NeÏmecka. Tento tisk dostaÂvali teprve v taÂborech, kde je ¹prÏipravovaliª na naÂvrat do CÏeskoslovenska a beÏhem zaÂveÏrecÏneÂho ¹vykrmovaÂnõÂª v MoskveÏ. Podle osobnõÂch sdeÏlenõÂ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG autorovi. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. V zÏaÂdneÂ tehdejsÏõÂ korespondenci nepsali propousÏteÏnõÂ o ¹taÂborechª nebo ¹veÏzenõÂª. NezminÏovali se o vyprsÏenõÂ trestu cÏi o amnestii a vsÏechny okolnosti sveÂho pobytu v SSSR a naÂvratu obchaÂzeli nebo opisovali ruÊznyÂmi eufemismy. A jednõÂm z nich bylo slovo ¹kontraktª. Z korespondencÏnõÂho lõÂstku JUDr. Nikolaje Bystrova z Moskvy manzÏelce do Prahy v lednu 1955: ¹Konec meÂho kontraktu je v brÏeznu a budu se snazÏit co nejdrÏõÂve dostat se domuÊ.ª V majetku autora. O Nikolaji Bystrovovi viz pozn. 24 ke kap. VI. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. Ib. Ib. Po StalinoveÏ smrti si jeho deÏdicoveÂ uveÏdomili nutnost uvolnit napeÏtõÂ v soveÏtskeÂ spolecÏnosti a 27. 3. 1953 byla vyhlaÂsÏena rozsaÂhlaÂ amnestie. Podle soveÏtskeÂ tradice se vsÏak tyÂkala prÏedevsÏõÂm osob, ktereÂ byly odsouzeny za kriminaÂlnõÂ trestneÂ cÏiny, i kdyzÏ to nebylo vyÂslovneÏ uvedeno. Ale promõÂjel se trest jen odsouzenyÂm do peÏti let odneÏtõÂ svobody, zatõÂmco prÏevaÂzÏnaÂ veÏtsÏina odsouzenyÂch pro politickeÂ trestneÂ cÏiny meÏla tresty minimaÂlneÏ deset let odneÏtõÂ svobody. V dalsÏõÂ cÏaÂsti bylo sice stanoveno, zÏe tresty vysÏsÏõÂ nezÏ peÏt let odneÏtõÂ svobody se zkracujõÂ na polovinu, ale tady uzÏ byla uvedena vyÂjimka: kromeÏ politickyÂch veÏznÏuÊ a nebezpecÏnyÂch recidivistuÊ. SkutecÏnost, zÏe se amnestie nevztahovala na võÂce nezÏ polovinu veÏzneÏnyÂch, z nichzÏ navõÂc veÏtsÏina byla odsouzena nespravedliveÏ, napeÏtõÂ v soveÏtskeÂ spolecÏnosti jen jesÏteÏ võÂce zvyÂsÏila, a proto vyÂnosem z 8. 9. 1953 byl zrusÏen alesponÏ zaÂkaz vztahovat amnestii na odsouzeneÂ podle zaÂkona z 7. 8. 1932 O ochraneÏ majetku staÂtnõÂch podnikuÊ, kolchozuÊ a spotrÏebnõÂch druzÏstev a upevneÏnõÂ spolecÏenskeÂho socialistickeÂho vlastnictvõÂ (rus. Ob ochraneÏ imusÏcÏestva gosudarstvennych predprijatij, kolchozov i kooperacii i ukreplenii obsÏcÏestvennoj socialisticÏeskoj sobstvennosti). PropusÏteÏnõÂ cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ vsÏak ocÏividneÏ nespadali do zÏaÂdneÂ katego-

15 16 17

18

19

20

21 22

rie amnestovanyÂch a jejich prÏedaÂnõÂ do CÏeskoslovenska je dalsÏõÂm prÏõÂkladem nepruÊhlednosti fungovaÂnõÂ soveÏtskyÂch represivnõÂch struktur. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9. Ib. CÏasto byÂvaÂ kladena otaÂzka, co a jak vypraÂveÏli byÂvalõÂ veÏzni GULAG po naÂvratu do CÏeskoslovenska. Podle pameÏtnõÂkuÊ vypraÂveÏli vsÏak veÏtsÏinou maÂlo a zpravidla jen v nejuzÏsÏõÂm rodinneÂm kruhu. A spõÂsÏ nevinneÂ ¹veseleÂ prÏõÂhody z vojnyª a dramatickyÂm udaÂlostem a drastickyÂm popisuÊm se zrÏejmeÏ vyhyÂbali. Byly vzpomõÂnky tak strasÏneÂ, nebo se baÂli cÏi meÏli zakaÂzaÂno vzpomõÂnat? O krutosti jejich vzpomõÂnek nenõÂ pochyb, ale strach z naÂsledkuÊ eventuaÂlnõÂho vypraÂveÏnõÂ jsme pouze tusÏili a odpoveÏd' prÏinesla teprve monografie Mykoly MusÏynky o Stepanu KlocÏurakovi, kde autor cituje vyÂhruÊzÏky prÏõÂslusÏnõÂkuÊ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti provaÂdeÏjõÂcõÂch prohlõÂdku KlocÏurakova bytu jesÏteÏ v roce 1976: ¹Naposledy vaÂs varujeme. Pokud se neprÏestanete zabyÂvat protistaÂtnõÂ a protisocialistickou cÏinnostõÂ, octnete se tam, odkud jste se vraÂtil ± na SibirÏi. Bez soudu ± a uzÏ navzÏdy! Pominou duÊvody, pro ktereÂ jste byl v roce 1956 prÏedcÏasneÏ propusÏteÏn. A maÂme pro to staÂle võÂc duÊkazuÊ. UveÏdomte si, zÏe jste prÏi prÏedcÏasneÂm propusÏteÏnõÂ z veÏzenõÂ podepsal prohlaÂsÏenõÂ, v neÏmzÏ jste se põÂsemneÏ zavaÂzal, zÏe se nebudete zabyÂvat antisoveÏtskou cÏinnostõÂ a nebudete rozsÏirÏovat utajovaneÂ skutecÏnosti, s nimizÏ jste se seznaÂmil beÏhem sveÂho veÏzneÏnõÂ na uÂzemõÂ SSSR.ª Viz Mykola MusÏynka, Lycar voli, UzÏhorod 1995, s. 133. Viz DotaznõÂk osoby podleÂhajõÂcõÂ evidovaÂnõÂ, Polupanov, Alexej, AMV, fond neuv., 2789, s. 284, kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 69. O Alexeji Polupanovovi viz kap. IV. StejnyÂ zaÂznam obsahovaly vsÏechny obdobneÂ dotaznõÂky, ktereÂ s byÂvalyÂmi veÏzni GULAG po jejich naÂvratu do CÏeskoslovenska sepisovali pracovnõÂci cÏeskoslovenskeÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti.. Viz okolnosti naÂvratu Ing. arch. Leonida Lady-JakusÏevicÏe v pozn. 31 ke kap. VI a naÂvratuÊ Ing. Alexandra KalosÏi, JUDr. Ivana KovaÂcÏe a VladimõÂra JuÂ V KSCÏ skiva v kap. IX. K tomu viz UsnesenõÂ 120. schuÊze politickeÂho byra U Â DVPCÏR, fond. neuv. ze dne 18. 5. 1956, AU KuprÏõÂkladu JUDr. Nikolaj Bystrov dostal takoveÂ prozatõÂmnõÂ potvrzenõÂ o sveÂm cÏeskoslovenskeÂm obcÏanstvõÂ vzaÂpeÏtõÂ po prÏevezenõÂ do Moskvy pocÏaÂtkem roku 1955. Do CÏeskoslovenska se vraÂtil 18. 8. 1955 a do Prahy prÏijel 20. 8. 1955. OficiaÂlnõÂ doklad o sveÂm cÏeskoslovenskeÂm obcÏanstvõÂ pak obdrzÏel 7. 9. 1955 ± tedy za pouhyÂch 18 dnuÊ. Viz doklad, vydanyÂ odborem pro vnitrÏnõÂ veÏci rady ObvodnõÂho naÂrodnõÂho vyÂboru v Praze 6, zn.: VnitrÏ. 180/B/1955, ze 7. 9. 1955, o tom, zÏe ¹dr. Nikolaj Bystrov (...) jest obcÏanem CÏeskoslovenskeÂ republikyª, v majetku V. Bystrova. Viz pozn. 8 ke kap. IV. ÂV Viz zpraÂva ministra vnitra Rudolfa BaraÂka politickeÂmu sekretariaÂtu U KSCÏ, bez data (patrneÏ konec prosince 1953), AMV, fond neuv., 319-10-9.

243

23

24

25 26 27

244

¹StrÏet zaÂjmuÊª zbabeÏle cÏi vypocÏõÂtaveÏ konformnõÂch potomkuÊ s duchovnõÂm odkazem otcuÊ se paÂdem komunistickeÂho rezÏimu jesÏteÏ vyostrÏil. Jednak se prÏesveÏdcÏiveÏ ukaÂzalo, zÏe ¹historickaÂ pravdaª byla prÏece jen na straneÏ otcuÊ, a nikoliv jejich ideovyÂch protivnõÂkuÊ. A jednak je samozrÏejmeÏ vyvozovaÂno, zÏe konformovaÂnõÂ se s komunismem obsahovalo i prÏevzetõÂ spoluzodpoveÏdnosti za jeho zlocÏiny. Proto se neÏkterÏõÂ potomci byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG snazÏõÂ prÏisoudit utrpenõÂ svyÂch otcuÊ ¹osuduª, ¹zÏivotnõÂm zkousÏkaÂmª, ¹nevyhnutelnyÂm zaÂkonitostemª, ¹historickyÂm okolnostemª, ¹stalinskyÂm deformacõÂmª a jesÏteÏ kdovõÂ cÏemu a co nejrychleji na neÏj zapomenout ± jen proboha nic nevycÏõÂtat antihumaÂnnõÂ podstateÏ komunismu. BohuzÏel obdobnyÂ svaÂr a v jesÏteÏ daleko veÏtsÏõÂ mõÂrÏe probõÂhaÂ i mezi potomky konformnõÂ mlcÏõÂcõÂ veÏtsÏiny a generacõÂ veÏznÏuÊ domaÂcõÂch v komunistickyÂch koncentracÏnõÂch taÂboruÊ cÏi vuÊbec uÂcÏastnõÂkuÊ protikomunistickeÂho odporu. Viz seznam 281 osob (ktereÂ se zrÏejmeÏ v roce 1955 vraÂtily z internace v SSSR), vypracovanyÂ I. zvl. odb. MV jako podklad pro urychlenou lustraci ¹v evidenci obyvatelª, AMV, fond neuv., inv. cÏõÂs. neuv., a kopie AVOBP, fond Dokumenty k likvidaci v CÏeskoslovensku ruskeÂ a ukrajinskeÂ porÏõÂjnoveÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, shromaÂzÏdeÏneÂ VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª, 1. redakce, Praha brÏezen 1995 (s doplnÏky k 30. 11. 1997 a 30. 6. 1998), dok. 25. Vostokov, P., Stichi, Boulogne/Seine 1960. VydaÂno pod pseudonymem O Pjotru SavickeÂm viz kap. VI. KlocÏurak, Stepan, Do voli, New York 1979. O Stepanu KlocÏurakovi viz kap. V. PrÏezÏõÂvajõÂcõÂ postoj neÏkteryÂch kruhuÊ cÏeskoslovenskeÂ spolecÏnosti na prahu trÏetõÂho tisõÂciletõÂ k fenomeÂnu uÂnosuÊ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ po druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlce do SoveÏtskeÂho svazu vyjadrÏuje veÏdeckyÂ projekt Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ CÏeskeÂ republiky pro rok 2001, v neÏmzÏ je zkoumaÂnõÂ uvedenyÂch udaÂlostõÂ rozpusÏteÏno do vaÂgnõÂho teÂmatu Osudy cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ v byÂvaleÂm SSSR (1918±1956). PrÏesto toto vpravdeÏ neuchopitelneÂ teÂma nalezlo sveÂ rÏesÏitele, a nikoliv naÂhodou se ho chopili historici proveÏrÏeni z prÏedchaÂzejõÂcõÂch vyÂzkumuÊ deÏjin deÏlnickeÂho hnutõÂ a komunistickeÂ strany. RozkrytõÂ a definovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu v CÏeskoslovensku od jejich prvopocÏaÂtkuÊ jesÏteÏ v dobaÂch pocÏaÂtecÏnõÂho naÂstupu soveÏtizace a komunizace nasÏõÂ spolecÏnosti je bohuzÏel zajõÂmaÂ pramaÂlo. NasÏteÏstõÂ pro cÏeskou spolecÏnost na prahu trÏetõÂho tisõÂciletõÂ jsou rovneÏzÏ jineÂ kruhy a jejich zaÂsluhou prÏijal Parlament CÏeskeÂ republiky v roce 2002 zaÂkon O odsÏkodneÏnõÂ osob odvlecÏenyÂch do SSSR nebo do taÂboruÊ, ktereÂ meÏl SSSR zrÏõÂzeneÂ v jinyÂch zemõÂch. Jde o akt nemajõÂcõÂ obdoby v jinyÂch zemõÂch a jednoznacÏneÏ sveÏdcÏõÂcõÂ o uprÏõÂmneÂm a serioÂznõÂm zaÂjmu poznat a popsat neprominutelnaÂ tragickaÂ selhaÂnõÂ mravnõÂch a praÂvnõÂch struktur modernõÂho cÏeskoslovenskeÂho staÂtu, jehozÏ je CÏeskaÂ republika jednõÂm z deÏdicuÊ. I kdyzÏ zaÂkon prÏipravenyÂ alesponÏ cÏaÂstecÏneÏ narovnat krÏivdy spaÂchaneÂ prÏed jizÏ võÂce nezÏ puÊlstoletõÂm dosaÂhl pouze na neÏkolik jednotlivcuÊ, a uzÏ takeÂ jen na hrstku potomkuÊ, je trÏeba v neÏm videÏt spraÂvnou a dobrou cestu, jak znovu naleÂzt svou minulost ± byt' mnohdy horÏkou a nevaÂbnou.

POUZÏITEÂ A CITOVANEÂ PRAMENY Publikace

ANDREJEV, Nikolaj: To, cÏto vspominajetsja. Tom 1. ± 2. ¹Avenarius,ª Tallin 1996. ANDREW, Christoper-GORDIJEVSKIJ, Oleg: KGB. PrÏelozÏili Libor DvorÏaÂk a kol., East Art Agency Publishers, Praha 1994. BYSTROV, VladimõÂr: Z Prahy do GULAGu aneb prÏekaÂzÏeli. Bystrov a synoveÂ, Praha 1999. CÏERNYÂ, VaÂclav: PameÏti 1945±1972 (III.). Atlantis, Brno 1992; CÏCHEIDZE, Konstantin: UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. PrÏelozÏil JirÏõÂ Vacek, rukopis 1967±1969 (kopie v LA PNP v Praze a SUÂA Praha). CÏSR A SSSR 1945±1948. DOKUMENTY MEZIVLAÂDNIÂCH JEDNAÂNIÂ. K vydaÂnõÂ prÏipravili Karel Kaplan a Alexandra SÏpiritovaÂ, DoplneÏk, Brno 1997. GULAG 1918±1960. Dokumenty. MateÏrik, Moskva 2000. HENIJUSÏ, Larysa: Spovedz. Mastackaja litaratura, Minsk 1993. Â K, Peter: OdvlecÏenõÂ. Kalligram, Bratislava 2001. JUSÏCÏA KRUSÏKO, Stepan: Optanty. KoordinacÏnyÂ vyÂbor reoptantov v PresÏove, PresÏov 1997. MOULIS, Vladislav: PodivneÂ spojenectvõÂ. K cÏeskoslovensko-soveÏtskyÂm politickyÂm a hospodaÂrÏskyÂm vztahuÊm mezi dubnem 1945 a uÂnorem 1948. Karolinum, Praha 1996. MUSÏYNKA, Mykola: Lycar voli. UzÏhorod 1995. Â K, FrantisÏek: Cestou ze soveÏtskeÂho koncentraÂku. VlastnõÂm naÂPOLA kladem, New York 1959. Â K, FrantisÏek: Jak zÏili a umõÂrali soveÏtsÏtõÂ otroci. VlastnõÂm naÂklaPOLA dem, New York 1962. POPOV, Boris: Iz Pragi do Pragi. Rukopis v majetku E. HerrmannoveÂ. ROSSI, Jacques: Encyklopedie GULAGu. PrÏelozÏil kolektiv. Praha, Bystrov a synoveÂ, Praha 1999. Â A UKRAJINSKA Â EMIGRACE V CÏESKOSLOVENSKEÂ RUSKA Â LY K DEÏJINA Â M. Archiv AkaREPUBLICE 1918±1938. MATERIA demie veÏd CÏeskeÂ republiky, Praha 1995. SINEÏVIRSKYÂ, Nikolaj: SMEÏRSÏ (Rok v taÂborÏe neprÏõÂtele). PrÏelozÏila Olga HulõÂnovaÂ, rukopis 1994 (v majetku V. Bystrova). SISTEÏMA ISPRAVITEÏL'NO-TRUDOVYCH LAGEREJ V SSSR. 1923±1960. SpravocÏnik. ZvenÏja, Moskva 1998. SMYKALIN, A. S.: Kolonii i t'jurmy v SoveÏtskoj Rossiji. Ural'skaja gosudarstvennaja juridicÏeskaja akadeÏmija, JekateÏrinburg 1997. VEBER, VaÂclav, a kol.: RuskaÂ a ukrajinskaÂ emigrace v CÏSR v letech 245

1918±1945 (sbornõÂk studiõÂ 1.). SeminaÂrÏ pro deÏjiny vyÂchodnõÂ Evropy prÏi UÂstavu sveÏtovyÂch deÏjin FF UK, Praha 1993. VEBER, VaÂclav, a kol.: RuskaÂ a ukrajinskaÂ emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõÂ 2.). SeminaÂrÏ pro deÏjiny vyÂchodnõÂ Evropy prÏi UÂstavu sveÏtovyÂch deÏjin FF UK, Praha 1994. VEBER, VaÂclav, a kol.: RuskaÂ a ukrajinskaÂ emigrace v CÏSR v letech 1918±1945 (sbornõÂk studiõÂ 3.). SeminaÂrÏ pro deÏjiny vyÂchodnõÂ Evropy prÏi UÂstavu sveÏtovyÂch deÏjin FF UK, Praha 1995. VOJENNOPLENNYJE V SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000. ZILYNSKYJ, Bohdan: Ukrajinci v CÏechaÂch a na MoraveÏ. (1894) 1917± 1945 (1994). X-Egem pro VyÂbor ¹Oni byli prvnõÂª, Praha 1995. ZIÂRAJIÂCIÂ DO SLUNCE. LiteraÂrneÏveÏdnyÂ sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch, sestavili VladimõÂr Bystrov a JirÏõÂ Vacek, Bystrov a synoveÂ, Praha 2002.

StateÏ a cÏlaÂnky

BORONÏ, Ladislav: NaÂsilneÂ odvlecÏenõÂ do Sovietskeho svaÈzu. In ZlocÏiny komunizmu na Slovensku 1948±1989, Bratislava 2001, s. 337±365. BREZINA, Ivan: TajsÏet, IrkutskaÂ oblast. In Revolver Revue 22 (1993), s. 211n. CÏUKA, Petr: Deportace Augustina VolosÏina. In Securitas imperii 1, Praha 1994, s. 128±139. CÏUKA, Petr: UÂnosy lidõÂ z CÏeskoslovenska soveÏtskou KGB. In Securitas imperii 7, UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu 2001. ZILYNSKYJ, Bohdan: UprchlõÂci ze ¹stepnõÂ Helladyª v srdci Evropy. In Revolver Revue 22 (1993), s. 249n. A dalsÏõÂ stateÏ a cÏlaÂnky citovaneÂ v textu.

Archivy a uÂstavy:

AMV ± Archiv Ministerstva vnitra CÏeskeÂ republiky AMZV ± Archiv Ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ CÏeskeÂ republiky Archiv Mgr. Anastasie KoprÏivoveÂ-VukoloveÂ (soukromeÂ vlastnictvõÂ) Archiv Olgy HulõÂnoveÂ (soukromeÂ vlastnictvõÂ) Archiv VladimõÂra Bystrova (soukromeÂ vlastnictvõÂ) AUÂDV PCÏR ± Archiv UÂrÏadu dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu Policie CÏeskeÂ republiky AVOBP ± Archiv VyÂboru ¹Oni byli prvnõÂª LA PNP ± LiteraÂrnõÂ archiv PamaÂtnõÂku naÂrodnõÂho põÂsemnictvõÂ v Praze NaÂrodnõÂ knihovna CÏeskeÂ republiky

246

SlovanskaÂ knihovna prÏi NaÂrodnõÂ knihovneÏ CÏeskeÂ republiky SUÂA ± StaÂtnõÂ uÂstrÏednõÂ archiv Praha VHA ± VojenskyÂ historickyÂ archiv v Praze VHUÂ ± VojenskyÂ historickyÂ uÂstav v Praze a dalsÏõÂ instituce uvedeneÂ v textu

247

Autorova poznaÂmka k jazykoveÂ redakci

NasÏe praÂce je vyÂkladem a komentaÂrÏem k deÏjuÊm, ktereÂ znaÂme veÏtsÏinou pouze z dobovyÂch dokumentuÊ nejruÊzneÏjsÏõÂho puÊvodu a poslaÂnõÂ. A tak, prÏestozÏe jsem si uveÏdomoval posun v jazykoveÂm uÂzu, k neÏmuzÏ dosÏlo od doby vzniku teÏchto dokumentuÊ do dnesÏnõÂch dnuÊ, rozhodl jsem se zaÂsadneÏ respektovat autenticitu. Nejen v prÏõÂmyÂch citacõÂch, kde by jakaÂkoliv pravopisnaÂ uÂprava mohla byÂt, a jisteÏ by byla, zavaÂdeÏjõÂcõÂ, ale i ve vyÂkladu, kteryÂ s teÏmito citacemi souvisõÂ. Bez rozsaÂhlyÂch a slozÏityÂch vysveÏtlivek a poznaÂmek by to vedlo jen ke cÏtenaÂrÏoveÏ schizofrenii a v konecÏneÂm vyÂsledku k neduÊveÏrÏe v hodnoveÏrnost sdeÏlovaneÂho. TyÂkalo se to zejmeÂna naÂzvu neÏkteryÂch institucõÂ nebo organizacõÂ cÏili jmen uzÏõÂvanyÂch jako vlastnõÂ. NaprÏõÂklad na rozdõÂl od soucÏasneÂ zvyklosti psaÂt slovo ministerstvo v oficiaÂlnõÂm naÂzvu se zacÏaÂtecÏnõÂm velkyÂm põÂsmenem, respektuji, zÏe prÏed võÂce nezÏ padesaÂti lety takovaÂ zvyklost nebyla kodifikovaÂna, a jestlizÏe je v dokumentu takovyÂ naÂzev psaÂn ¹po tehdejsÏõÂ zpuÊsobeÏª s malyÂm põÂsmenem, nemyslõÂm, zÏe bych v bezprostrÏedneÏ sousedõÂcõÂm komentaÂrÏi meÏl pojednou psaÂt põÂsmeno velkeÂ. ObdobneÏ staÂtnõÂ bezpecÏnost nebyla v tehdejsÏõÂ dobeÏ jesÏteÏ autoritativnõÂ autonomnõÂ slozÏkou represivnõÂch sil, jejõÂzÏ naÂzev dnes põÂsÏeme s velkyÂm põÂsmenem, ale sÏlo o alesponÏ formaÂlneÏ rÏadovaÂ oddeÏlenõÂ Sboru naÂrodnõÂ bezpecÏnosti, od cÏehozÏ se takeÂ odvozovalo to, zÏe na zacÏaÂtku tohoto oznacÏenõÂ se psalo maleÂ põÂsmeno. ZÏe pozdeÏji vsÏechno bylo jinak, je jisteÏ pravda, ale podle meÂho naÂzoru nenõÂ potrÏeba zbytecÏneÏ retroaktivovat pravidlo, vznikleÂ azÏ naÂslednyÂm vyÂvojem situace i jazyka. UvedeneÂ prÏõÂpady jsou samozrÏejmeÏ pars pro toto a cÏtenaÂrÏ jisteÏ rozpoznaÂ, cÏeho vsÏeho se tento ¹svaÂrª byÂvalyÂch a dnesÏnõÂch pravopisnyÂch uÂzuÊ tyÂkal. Neupravoval jsem ani formu psanõÂ cÏõÂselnyÂch oznacÏenõÂ dokumentuÊ se vsÏemi pomlcÏkami cÏi spojovnõÂky a lomõÂtky. Sjednocovat ¹sÏtaÂbnõÂ kulturuª z doby prÏed puÊlstoletõÂm nepovazÏuji za racionaÂlnõÂ. Jinak jsem respektoval vsÏechny prÏipomõÂnky editora, pokud sÏlo o interpunkce a prÏepis cizõÂch zejmeÂna ruskyÂch jmen i dalsÏõÂ redakcÏnõÂ opravy neÏkteryÂch jazykovyÂch neprÏesnostõÂ. UveÏdomuji si, 249

zÏe redigovat obdobnyÂ text nenõÂ snadneÂ a vyzÏaduje znacÏnou toleranci a pochopenõÂ materiaÂlu a prÏedevsÏõÂm cõÂle jeho zverÏejneÏnõÂ. V. B.

250

Ï IÂ L O H Y PR

251

Â BORY GULAG A. TA

253

Â BORY GULAG TA Ï Â Â V (KROMEÏ GUPVI) A DALSICH HLAVNIÂCH SPRA Ï NKVD A POZDEJI MINISTERSTVA VNITRA SSSR NEBO MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI SSSR, SOVEÏTSKEÂ VEÏZNICE, Â VY, NEÏKTEREÂ DALSÏIÂ HLAVNIÂ SPRA Â MEÏSTA, JAKOZÏ I NEÏKTERA Â CE ZMIÂNEÏNEÂ V TEXTU TEÂTO PRA

TaÂbory ABEZ. Obec (dnes meÏsto) na severovyÂchodeÏ Ruska za polaÂrnõÂm kruhem v tehdejsÏõÂ KomijskeÂ autonomnõÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice byla sõÂdlem spraÂvy SevpecÏlagu (zkr. z rus. Severo-PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Severo-pecÏorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). TaÂbor byl zalozÏen v roce 1940 a podleÂhal SevernõÂ spraÂveÏ HlavnõÂ spraÂvy taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Severnoje upravlenije Glavnogo upravlenija lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. Severnoje upravlenije GULZÏDS MVD SSSR). MeÏl oddeÏlenõÂ v sousedstvõÂ Abezu a nedaleko zastaÂvky PecÏora na SeveropecÏorskeÂ zÏeleznici. V roce 1947 bylo v SevpecÏlagu teÂmeÏrÏ 57 tisõÂc veÏznÏuÊ. VeÏzni pracovali na vyÂstavbeÏ zÏeleznicÏnõÂ trati Kotlas-Vorkuta. V roce 1950 byl SevpecÏlag sloucÏen s noveÏ zrÏõÂzenyÂm PecÏorlagem (zkr. z rus. PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PecÏorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) a spraÂva z Abezu prÏesõÂdlila do PecÏory. V roce 1951 bylo v PecÏorlagu skoro 60 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali staÂle na vyÂstavbeÏ zÏeleznicÏnõÂch tratõÂ v zapolaÂrnõÂch oblastech Ruska. PozdeÏji byl taÂbor podrÏõÂzen nejprve HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a potom HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). V roce 1959 byl likvidovaÂn a zbylyÂch teÂmeÏrÏ 13 tisõÂc veÏznÏuÊ bylo prÏevedeno do jinyÂch taÂboruÊ (prÏedevsÏõÂm do Vorkutlagu ± viz). ANGARLAG (zkr. z rus. Angarskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. AngarskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) nebo takeÂ ANGARSTROJ. Vznikl v roce 1947 ve vyÂchodnõÂ SibirÏi u Irkutsku na brÏezõÂch rÏeky Angary. ZpocÏaÂtku byl podrÏõÂzen ZaÂpadnõÂ spraÂveÏ vyÂstavby a taÂboruÊ 254

BAM (zkr. z Bajkalsko-amurskaÂ magistraÂla) HlavnõÂ spraÂvy taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Zapadnoje upravlenije stroiteÏl'stva i lagerej BAM [zkr. z Bajkalo-amurskaja magistral] Glavnogo upravlenija lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. Zapadnoje upravlenije stroiteÏl'stva i lagerej BAM GULZÏDS MVD SSSR). OddeÏlenõÂ Angarlagu byla rozmõÂsteÏna v obci Bratsk (dnes meÏsto) a nedaleko osady Zajarsk. V dobeÏ vzniku bylo v Angarlagu necelyÂch 6 tisõÂc veÏznÏuÊ a v roce 1950 jizÏ teÂmeÏrÏ 44 tisõÂc. PuÂvodneÏ pracovali na vyÂstavbeÏ BAM v uÂseku Bratsk-Ust'-Kut a staveÏli most prÏes Angaru a pozdeÏji byli nasazovaÂni na dalsÏõÂ nejruÊzneÏjsÏõÂ stavebnõÂ praÂce. PozdeÏji byl taÂbor podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a potom HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). V roce 1957 byl prÏeveden pod HlavnõÂ spraÂvu naÂpravneÏpracovnõÂch koloniõÂ Ministerstva vnitra RuskeÂ soveÏtskeÂ federativnõÂ socialistickeÂ republiky (rus. Glavnoje upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych kolonij ministerstva vnutrennich deÏl Rossijskoj soveÏtskoj federativnoj socialisticÏeskoj respubliky n. zkr. GUITK MVD RSFSR). Angarlag fungoval jesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let. ANGARSTROJ viz ANGARLAG BERLAG (zkr. z rus. Beregovoj ispraviteÏl'no-trudovyje lager [ITL] neboli cÏes. [snad] PobrÏezÏnõÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 5 (rus. Osobyj lager No 5 n. zkr. Osoblag No 5) n. ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor Dal'stroje (rus. Osoblag Dal'stroja) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag). AzÏ do roku 1953 byl podrÏõÂzen soucÏasneÏ Dal'stroji (viz) a HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a potom azÏ do likvidace v roce 1954 patrÏil pouze pod GULAG MVD SSSR. Byl jednõÂm z proslulyÂch kolymskyÂch taÂboruÊ. Jeho spraÂva sõÂdlila v Magadanu (viz) na pobrÏezÏõÂ OchotskeÂho morÏe a v roce 1952 v neÏm bylo võÂce nezÏ 31 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali prÏedevsÏõÂm v rudnyÂch dolech a mõÂstnõÂm hutnõÂm pruÊmyslu. BOBROVLAG (zkr. z rus. Bobrovskoje lagernoje otdeÏlenije neboli cÏes. BobrovskeÂ taÂboroveÂ oddeÏlenõÂ). Byl rozmõÂsteÏn v zaÂpadnõÂ SibirÏi nedaleko Sverdlovsku (dnes opeÏt JekateÏrinburg) a u osady VerchneÏ-NeÏjvinsk. Vznikl v roce 1946 jako NaÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor Ministerstva vnitra SSSR pro zvlaÂsÏtnõÂ stavebnõÂ cÏinnost 100 (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR Specstroja 100 n. zkr. ITL MVD 255

SSSR Specstroja 100 cÏi pouze ITL-100). VzaÂpeÏtõÂ byl vsÏak prÏejmenovaÂn na Stavbu 865 a naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor (rus. StroiteÏl'stvo 865 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 865 i ITL) a v roce 1949 na Stavbu 313 a naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor (rus. StroiteÏl'stvo 865 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 865 i ITL). Byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ pruÊmysloveÂ vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR). V roce 1953 byl prÏedaÂn HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a prÏejmenovaÂn na Bobrovlag. NaÂzev zrÏejmeÏ podle osady Bobrovskij jihovyÂchodneÏ od Sverdlovska. V roce 1948 bylo v taÂborÏe teÂmeÏrÏ 20 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali na vyÂstavbeÏ ruÊznyÂch zaÂvoduÊ v kraji. PocÏaÂtkem leÂta 1953 byl Bobrovlag likvidovaÂn. CÏERNOGORLAG (zkr. z rus. CÏernogorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. CÏernogorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) nebo CÏERNOGORSKSTROJ. Vznikl v roce 1950 nedaleko meÏsta CÏernogorsku v KrasnojarskeÂm kraji v jihovyÂchodnõÂ SibirÏi. PuÊvodneÏ byl rÏõÂzen HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ pruÊmysloveÂ vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR) a veÏzni pracovali na vyÂstavbeÏ mõÂstnõÂch zaÂvoduÊ. PozdeÏji byl prÏevzat HlavnõÂ spraÂvou vyÂstavby zaÂvoduÊ na zpracovaÂnõÂ ropy a vyÂrobu umeÏlyÂch tekutyÂch paliv Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej po stroiteÏl'stvu neÏfteÏpererabatyvajusÏcÏich zavodov i predprijatij iskusstvennogo zÏidkogo topliva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GSNS MVD SSSR cÏi GlavspecneÏfteÏstroj). V roce 1953 bylo v CÏernogorlagu võÂce nezÏ 11 tisõÂc veÏznÏuÊ. VzaÂpeÏtõÂ prÏesÏel CÏernogorlag pod HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a jesÏteÏ teÂhozÏ roku byl zrusÏen. CÏERNOGORSKSTROJ viz CÏERNOGORLAG DAL'STROJ n. GUSDS (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije po strojiteÏl'stvu Dal'neÏgo severa narodnogo komissariata vnutrennich deÏl [NKVD] SSSR n. ministeÏrstva vnutrennich deÏl [MVD] SSSR neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva pro vyÂstavbu DaÂlneÂho severu lidoveÂho komisariaÂtu vnitra SSSR n. Ministerstva vnitra SSSR). Komplex podnikuÊ a zarÏõÂzenõÂ prÏedevsÏõÂm na teÏzÏbu nerostneÂho bohatstvõÂ na severovyÂchodu SibirÏe vznikl v roce 1931 puÊvodneÏ jako StaÂtnõÂ trust pro stavbu silnic a pruÊmyslovou vyÂstavbu v oblasti HornõÂ Kolymy (rus.Gosudarstvennyj trest po dorozÏnomu i promysÏlennomu stroiteÏl'stvu v rajoneÏ VerchneÏj Kolymy). HlavnõÂ pozornost 256

byla soustrÏedeÏna na teÏzÏbu zlata v oblasti kolem rÏek Kolymy a Ingirky a na CÏukotskeÂm poloostroveÏ. VsÏechny praÂce vcÏetneÏ vyÂstavby obcõÂ a meÏst pro civilnõÂ zameÏstnance (viz Magadan) provaÂdeÏli veÏzni Sevvostlagu nebo takeÂ SVITL (zkr. z rus. Severo-vostocÏnyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SeverovyÂchodnõÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) a pozdeÏji teÂmeÏrÏ trÏõÂ desõÂtek dalsÏõÂch taÂboruÊ. V letech 1945±1949 bylo soucÏaÂstõÂ Dal'stroje takeÂ oddeÏlenõÂ jednoho z tehdejsÏõÂch taÂboruÊ vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ (v neÏmzÏ byli drzÏeni japonsÏtõÂ vaÂlecÏnõÂ zajatci). V roce 1948 byl v raÂmci Dal'stroje zrÏõÂzen rovneÏzÏ jeden z prvnõÂch zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ (viz Berlag). PocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let se zarÏõÂzenõÂ Dal'stroje naleÂzala na uÂzemõÂ zahrnujõÂcõÂm celou zaÂpadnõÂ cÏaÂst KamcÏatky a vyÂchodnõÂ Jakutsko v deÂlce asi 1300 kilometruÊ od OchotskeÂho morÏe na jihu azÏ k VyÂchodosibirÏskeÂmu morÏi na severu a prÏes 1700 kilometruÊ z vyÂchodu na zaÂpad. V roce 1949 se Dal'stroj rozprostõÂral jizÏ na võÂce nezÏ 3 milionech cÏtverecÏnõÂch kilometruÊ a podle zpraÂvy O strukturÏe Ministerstva vnitra SSSR, projednaÂvaneÂ tehdy politbyrem komunistickeÂ strany SoveÏtskeÂho svazu, meÏl oficiaÂlneÏ ve stavu 115 tisõÂc ¹deÏlnõÂkuÊª. V roce 1952 bylo vsÏak v taÂborech Dal'stroje jizÏ teÂmeÏrÏ 200 tisõÂc veÏznÏuÊ. VeÏzni byli do taÂboruÊ prÏivaÂzÏeni lod'mi vlastnõÂ naÂmorÏnõÂ flotily Dal'stroje a prÏi kazÏdeÂ z 1215 plaveb za plavebnõÂ sezonu jich bylo prÏepraveno v naÂkladnõÂch prostoraÂch vzÏdy 69 tisõÂc. DUBRAVLAG (zkr. z rus. Dubravnyj ispraviteÏl'no-trudovyje lager [ITL] neboli cÏes. DubravnyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 3 (rus. Osobyj lager No 3 n. zkr. Osoblag No 3) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag). Nahradil jedno z oddeÏlenõÂ dosavadnõÂho TeÏmlagu (viz) zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1931 a TeÏmnikovskeÂ deÏtskeÂ kolonie (rus. TeÏmnikovskaja deÏtskaja kolonija). NaÂzev Dubravnyj dostal zrÏejmeÏ podle osady Dubrovka na jihovyÂchodeÏ Zubovo-PoljanskeÂho okresu. V letech 1948±1953 byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl prÏeveden pod HlavnõÂ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v letech 1954±1956 patrÏil znovu pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se blõÂzko osady Javas v Mordvinsku a v roce 1952 v neÏm bylo teÂmeÏrÏ 26 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali v zarÏõÂzenõÂch drÏevozpracujõÂcõÂho pruÊmyslu a jinyÂch mõÂstnõÂch zaÂvodech. JesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor fungoval. GAGARLAG (zkr. z rus. Gagarinskoje lagernoje otdeÏlenije neboli cÏes. GagarinskeÂ taÂboroveÂ oddeÏlenõÂ). NaleÂzal se na Krymu nedaleko Simferopolu. PuÊvod naÂzvu nikde neuveden. Vznikl v roce 1953 z cÏaÂsti NaÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora ¹JeOª (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] ¹JeOª) oznacÏovaneÂho rovneÏzÏ jako NaÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor a Stavba 257

rudneÂho dolu (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] i StroiteÏl'stvo rudnika). Byl podrÏõÂzen strÏõÂdaveÏ HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR), HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ pruÊmysloveÂ vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR). V roce 1953 byly v Gagarlagu neceleÂ 2 tisõÂce veÏznÏuÊ pracujõÂcõÂch na vyÂstavbeÏ rudneÂho dolu a ruÊzneÏ zameÏstnanyÂch na dalsÏõÂch mõÂstnõÂch stavbaÂch. Koncem roku 1955 byl taÂbor likvidovaÂn. GORLOVKA. Autorovi dostupneÂ prameny se bohuzÏel o taÂboru tohoto jmeÂna nezminÏujõÂ. PatrneÏ sÏlo o neÏktereÂ z taÂborovyÂch strÏedisek Donlagu pojmenovaneÂ podle mõÂstnõÂ sÏachty. Donlag vznikl koncem roku 1946 a byl podrÏõÂzen SpraÂveÏ naÂpravneÏpracovnõÂch koloniõÂ Ministerstva vnitra tehdejsÏõÂ UkrajinskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republiky (rus.Upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych kolonij ministeÏrstva vnutrennich deÏl Ukrainskoj SSR n. zkr. UITLK MVD USSR). VeÏznÏoveÂ pracovali v uhelnyÂch dolech v Donbasu a v rudnyÂch dolech KrivorozÏskeÂ paÂnve. TaÂbor byl vsÏak po neÏkolika meÏsõÂcõÂch likvidovaÂn. PrÏesnou dislokaci a adresu Donlagu rusÏtõÂ historici z dochovanyÂch dokumentuÊ dosud nezjistili. GORLAG (zkr. z rus. Gornyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. DuÊlnõÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 2 (rus. Osobyj lager No 2 n. zkr. Osoblag No 2) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag) z cÏaÂsti komplexu Noril'lagu (viz) zalozÏeneÂho jizÏ v roce 1935. V letech 1948±1950 byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl prÏeveden pod HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod HlavnõÂ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v roce 1954 se vraÂtil pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se blõÂzko Norilsku v KrasnojarskeÂm kraji. VeÏzni pracovali v mõÂstnõÂch rudnyÂch a hlubinnyÂch i povrchovyÂch uhelnyÂch dolech nebo na vyÂstavbeÏ hutnõÂch provozuÊ. V roce 1953 bylo v Gorlagu võÂce nezÏ 20 tisõÂc veÏznÏuÊ ve zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimu. V roce 1954 byl Gorlag spojen s Noril'lagem a zanikl. Noril'lag byl likvidovaÂn v roce 1956. GORNYJ viz GORLAG 258

GULGMP (zkr. z rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskich predprijatij ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR neboli cÏes. HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR). Vznikla v roce 1941 a zpocÏaÂtku rÏõÂdila pouze DzÏezkazganlag v KazachstaÂnu, MoncÏegorlag v MurmanskeÂ oblasti a Noril'lag (viz). ZaÂhy vsÏak spravovala jizÏ 16 taÂboruÊ s võÂce nezÏ 150 tisõÂci veÏznÏuÊ. Pracovali na vyÂstavbeÏ duÊlnõÂch deÏl a zarÏõÂzenõÂ na zpracovaÂnõÂ barevnyÂch kovuÊ a cÏaÂst byla nasazena na praÂce spojeneÂ s teÏzÏbou ropy a zemnõÂho plynu. V roce 1946 bylo v taÂborech GULGMP teÂmeÏrÏ 120 tisõÂc veÏznÏuÊ a 70 tisõÂc osob oznacÏovanyÂch jako ¹speckontingentª (pracovneÏ nasazenõÂ, naÂsilneÏ prÏesõÂdlenõÂ, byÂvalõÂ veÏzni, jejichzÏ propusÏteÏnõÂ po vyprsÏenõÂ trestu bylo po dobu vaÂlky odlozÏeno, a vaÂlecÏnõÂ zajatci). V letech 1948±1953 podleÂhaly GULGMP rovneÏzÏ zvlaÂsÏtnõÂ taÂbory Gorlag (viz), Minlag (viz) a RecÏlag (viz). V roce 1953 GULGMP zanikla a vsÏechny zaÂvody byly prÏedaÂny prÏõÂslusÏnyÂm odveÏtvovyÂm ministerstvuÊm. HlavnõÂ pracovnõÂ sõÂlu v nich vsÏak daÂl tvorÏili veÏzni, jenom s tõÂm rozdõÂlem, zÏe naprÏõÂsÏteÏ je ¹dodaÂvalyª ze zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ HlavnõÂ veÏzenÏskaÂ spraÂva Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a z ostatnõÂch taÂboruÊ HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) GUSDS viz DAL'STROJ INTA. Obec (dnes meÏsto) na severovyÂchodnõÂ SibirÏi u polaÂrnõÂho kruhu v tehdejsÏõÂ KomijskeÂ autonomnõÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice bylo sõÂdlem Minlagu (viz). KAMENLAG (zkr. z rus. Kamenskij ispraviteÏlno-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. KamenskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). Vznikl v roce 1953 prÏejmenovaÂnõÂm komplexu Stavby 600 a naÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora (rus. StroiteÏl'stvo 600 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 600 i ITL), zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1949 a zabezpecÏujõÂcõÂho vyÂstavbu bytoveÂho fondu a infrastruktury Novosibirsku. NaÂzev Kamenlag byl patrneÏ odvozen od lokace taÂbora kdesi v okolõÂ meÏsta KamenÏ-na-Obi. VeÏzni Kamenlagu pracovali jizÏ prÏedevsÏõÂm na mõÂstnõÂ pruÊmysloveÂ vyÂstavbeÏ (betonaÂrky, zaÂvodu na oceloveÂ konstrukce, drÏevozpracujõÂcõÂho zaÂvodu, odeÏvnõÂ vyÂroby a zaÂvodu na vyÂrobu vaÂpenopõÂskovyÂch cihel). PocÏet veÏznÏuÊ Kamenlagu nikdy neprÏesaÂhl 4 tisõÂce (naopak jeho prÏedchuÊdce Stavba 600 a naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor se naprÏõÂklad jen v roce 1952 ¹staralª o võÂce nezÏ 13 tisõÂcuÊ veÏznÏuÊ). Byl likvidovaÂn v roce 1955. Do teÂ doby stacÏil trÏikraÂt (sic!) zmeÏnit svou podrÏõÂzenost: od vzniku do pocÏaÂtku roku 1954 spadal pod HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. 259

Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justiciji SSSR n. zkr.GULAG MJu SSSR) a po osmi meÏsõÂcõÂch pod HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr.GULAG MVD SSSR) ¹dozÏilª jesÏteÏ cÏtvrt roku pod HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ pruÊmysloveÂ vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULPS MVD SSSR).* * StejnyÂ naÂzev KAMENLAG (zkr. z rus. Kamenskij n. Novo-Kamenskij inspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. KamenskyÂ n. NovokamenskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) meÏl taÂbor zrÏõÂzenyÂ v letech 1942±1944 na opacÏneÂm konci Ruska na jihu u obce (dnes meÏsto) Grimm v SaratovskeÂ oblasti. Jeho veÏznÏoveÂ byli zameÏstnaÂni v leÂteÏ v zemeÏdeÏlstvõÂ a v zimeÏ odklõÂzeli snõÂh na vojenskeÂm letisÏti v Kamence-BeÏlinskeÂ.

KAMURALLAG. Autorovi dostupneÂ prameny se bohuzÏel o taÂboru tohoto jmeÂna nezminÏujõÂ. PatrneÏ sÏlo o zkr. z rus. Kamensko-Ural'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager neboli cÏes. Kamensko-uralskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor pojmenovanyÂ podle meÏsta Kamensk-Uralsk, naleÂzajõÂcõÂho se nedaleko Sverdlovsku v zaÂpadnõÂ SibirÏi, a oznacÏujõÂcõÂ neÏktereÂ z taÂborovyÂch strÏedisek Sevurallagu (viz) nebo nedalekeÂho Tagillagu. KAMYSÏLAG (zkr. z rus. KamysÏovyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. KamysÏovyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 10 (rus. Osobyj lager No 10 n. zkr. Osoblag No 10) zrÏõÂzenyÂ v roce 1951 (viz Osoblag). NaÂzev KamysÏovyÂ dostal zrÏejmeÏ podle prÏideÏleneÂho otevrÏeneÂho koÂdu ¹KamysÏovyjª (cÏes. raÂkosovyÂ). Byl rozmõÂsteÏn v oblasti osad Ol'zÏeras a MezÏdurecÏje a meÏsta Omsk v KemerovskeÂ oblasti na jihozaÂpadnõÂ SibirÏi. Byl podrÏõÂzen samozrÏejmeÏ HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). V roce 1954 bylo v KamysÏlagu võÂce nezÏ 13 tisõÂc veÏznÏuÊ prÏevaÂzÏneÏ ve zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimu. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm na vyÂstavbeÏ mõÂstnõÂch doluÊ a staveÏli byty pro hornõÂky. V roce 1954 byl KamysÏlag prÏeveden pod SpraÂvu naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõÂ SpraÂvy ministerstva vnitra OmskeÂ oblasti (rus. Upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija ministeÏrstva vnutrennich deÏl po Omskoj oblasti n. zkr. UITLK UMVD po Omskoj oblasti). KARAGANDALAG viz KARLAG KARLAG n. KARAGANDALAG (zkr. z rus. Karagandinskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. KaragandskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ 260

taÂbor). NejproslulejsÏõÂ taÂborovyÂ komplex v KaragandskeÂ oblasti ve strÏednõÂm KazachstaÂnu. Vznikl jizÏ v roce 1931 a v letech 1937±1955 byl rÏõÂzen neprÏetrzÏiteÏ HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). TaÂborovaÂ spraÂva Karlagu sõÂdlila v obci Dolinskoje (Dolinka). MeÏl prÏes dvacet taÂborovyÂch oddeÏlenõÂ a pocÏet veÏznÏuÊ naprÏõÂklad v roce 1949 dosaÂhl teÂmeÏrÏ 66 tisõÂc vcÏetneÏ skoro 21 tisõÂc zÏen (z toho võÂce nezÏ 27 tisõÂc tvorÏili odsouzenõÂ za takzvanou kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm v zemeÏdeÏlstvõÂ (v rostlinneÂ i zÏivocÏisÏneÂ vyÂrobeÏ) a v uhelnyÂch a rudnyÂch dolech a v mõÂstnõÂm pruÊmyslu. V roce 1959 byl Karlag zrusÏen. KRASLAG (zkr. z Krasnojarskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. KrasnojarskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). Vznikl v roce 1938 a v duÊsledku rÏady reorganizacõÂ sedmkraÂt [sic!] zmeÏnil svoji podrÏõÂzenost. OddeÏlenõÂ Kraslagu se naleÂzala uprostrÏed SibirÏe u meÏsta Kansk a nedaleko zÏeleznicÏnõÂ zastaÂvky ResÏoty na KrasnojarskeÂ zÏeleznici. V roce 1953 bylo v Kraslagu prÏes 30 tisõÂc veÏznÏuÊ (vcÏetneÏ teÂmeÏrÏ 5 tisõÂc zÏen) a z toho võÂce nezÏ desetinu tvorÏili odsouzenõÂ za takzvanou kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm na teÏzÏbeÏ drÏeva a v zemeÏdeÏlstvõÂ a v mõÂstnõÂm drÏevozpracujõÂcõÂm pruÊmyslu. JesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor fungoval. MAGADAN. PrÏõÂstav v OchotskeÂm morÏi a meÏsto Magadan v severovyÂchodnõÂ SibirÏi v povodõÂ rÏeky Kolymy byly vybudovaÂny v letech 1932±1933 veÏzni Sevvostlagu n. SVITL (zkr. z rus. Severo-vostocÏnyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SeverovyÂchodnõÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) na mõÂsteÏ stejnojmenneÂ osady jako sõÂdlo StaÂtnõÂho trustu pro stavbu silnic a pruÊmyslovou vyÂstavbu v oblasti HornõÂ Kolymy (rus. Gosudarstvennyj trest po dorozÏnomu i promysÏlennomu stroiteÏl'stvu v rajoneÏ VerchneÏj Kolymy). PozdeÏji vyÂstavbu zdejsÏõÂch zaÂvoduÊ a infrastruktury zabezpecÏoval Dal'stroj (viz). KromeÏ Sevvostlagu (existujõÂcõÂho azÏ do roku 1952) byl Magadan ve cÏtyrÏicaÂtyÂch a padesaÂtyÂch letech administrativnõÂm centrem neÏkolika dalsÏõÂch taÂboruÊ. Byl to prÏedevsÏõÂm ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 5 (rus. Osobyj lager No 5 n. zkr. Osoblag No 5) puÊsobõÂcõÂ v letech 1948±1954 (viz Osoblag) a znaÂmyÂ jako Berlag (viz). JinyÂm magadanskyÂm taÂborem byl v letech 1951±1952 Maglag (zkr. z rus. Magadanskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] USVITL [Upravlenija severo-vostocÏnych ispraviteÏl'no-trudovych lagerej] neboli cÏes. MagadanskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor SpraÂvy severovyÂchodnõÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ). V letech 1952±1953 v Magadanu sõÂdlilo tranzitnõÂ (rozrÏad'ovacõÂ) strÏedisko Dal'stroje (rus. Tranzitnoje lagernoje otdeÏlenije [LO] Dal'stroja nebo Tranzitno-peresyl'nyj otdeÏl'nyj lagernyj punkt [OLP] neboli cÏes. Tran261

zitnõÂ taÂboroveÂ oddeÏlenõÂ Dal'stroje nebo TranzitneÏ-rozrÏad'ovacõÂ samostatneÂ taÂboroveÂ strÏedisko). V letech 1951±1954 byl v Magadanu zrÏõÂzen samostatnyÂ taÂbor Dal'stroje pro veÏzneÏ dokoncÏujõÂcõÂ vyÂstavbu meÏsta (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] ¹PromzÏilstrojª Dal'stroja nebo IspraviteÏl'no-trudovoj lager PromzÏilstroiteÏl'stva cÏi StrojlagotdeÏlenije neboli cÏes. NaÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor PruÊmysloveÂ a bytoveÂ vyÂstavby Dal'stroje cÏi StavebnõÂ taÂboroveÂ oddeÏlenõÂ). Od druheÂ poloviny trÏicaÂtyÂch azÏ do pocÏaÂtku padesaÂtyÂch let meÏly magadanskeÂ taÂbory neustaÂle dva azÏ trÏi miliony ¹obyvatelª. Vzhledem k vysokeÂ uÂmrtnosti musel vsÏak byÂt pracovnõÂ kontingent zejmeÂna pro kolymskeÂ zlateÂ a uranoveÂ doly kazÏdorocÏneÏ doplnÏovaÂn o dalsÏõÂho puÊl milionu. MINLAG (zkr. z rus. MineÏral'nyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. MineraÂlnõÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 1 (rus. Osobyj lager No 1 n. zkr. Osoblag No 1) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag) z komplexu Intlagu n. Intalagu (zkr. z rus. Intinskij ispraviteÏl'notrudovoj lager neboli cÏes. IntinskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1941. NaÂzev MineraÂlnõÂ taÂbor byl zrÏejmeÏ odvozen z prÏideÏleneÂho telegrafnõÂho koÂdu ¹MineÏralª (cÏes. mineraÂl). V letech 1948±1950 byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl prÏeveden pod HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod HlavnõÂ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v roce 1954 se vraÂtil pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se v tehdejsÏõÂ KomijskeÂ autonomnõÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice u obce Inta (viz). VeÏzni pracovali v mõÂstnõÂch rudnyÂch a uhelnyÂch dolech nebo provaÂdeÏli ruÊzneÂ stavebnõÂ praÂce a praÂce v les. V roce 1952 bylo v Minlagu teÂmeÏrÏ 35 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho skoro 1 tisõÂc obcÏanuÊ jinyÂch staÂtuÊ*). V roce 1957 byl Minlag likvidovaÂn. * Podle oficiaÂlnõÂch uÂdajuÊ. Viz vsÏak ** u hesla Osoblag.

NORIL'LAG (zkr. z rus Noril'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. NorilskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) n. NORIL'STROJ. ZrÏõÂzen v roce 1935 za polaÂrnõÂm kruhem v KrasnojarskeÂm kraji na praveÂm brÏehu Jeniseje u obce (veÏzni prÏestaveÏneÂm na meÏsto) Norilsku. VeÏzni teÏzÏili v mõÂstnõÂch dolech nikl, meÏd', kobalt a uhlõÂ a pracovali ve zdejsÏõÂ hutnõÂ vyÂrobeÏ. Noril'lag byl azÏ do zacÏaÂtku druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravle262

nije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom podleÂhal HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). V roce 1953 byl prÏeveden pod HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MJu SSSR) a v roce 1954 se vraÂtil znovu pod GULAG MVD SSSR. V roce 1952 bylo v Noril'lagu teÂmeÏrÏ 69 tisõÂc veÏznÏuÊ. Noril'lag byl likvidovaÂn v roce 1956. OMLAG (zkr. z rus. Omskij ispraviteÏlno-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. OmskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) n. ITL Omskstroje (zkr. z rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager Omskstroja neboli cÏes. NaÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor Omskstroje). Byl zrÏõÂzen v roce 1953 v jihozaÂpadnõÂ SibirÏi u meÏsta Omsk. V roce 1953 v neÏm bylo teÂmeÏrÏ 29 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho prÏes 3 tisõÂce byly zÏeny). VeÏzni pracovali na stavbeÏ mõÂstnõÂ rafinerie ropnyÂch produktuÊ, letisÏteÏ, vojenskyÂch skladuÊ, mostuÊ prÏes rÏeku Om a zabezpecÏovali vyÂstavbu bytuÊ a infrastruktury meÏsta Omsku. V roce 1953 byl Omlag zrusÏen.* * StejnyÂ naÂzev OMLAG (zkr. z rus. Omskij inspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] i StroiteÏl'stvo 166 neboli cÏes. OmskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor a Stavba 166) meÏl taÂbor zrÏõÂzenyÂ v Omsku letech 1941±1943. Jeho veÏznÏoveÂ byli zameÏstnaÂni na stavbeÏ mõÂstnõÂho leteckeÂho zaÂvodu a vojenskeÂho letisÏteÏ.

OSOBLAG (zkr. z rus. Osobyj lager neboli cÏes. ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor). OznacÏenõÂ pro subsoustavu taÂboruÊ nuceneÂ praÂce se zvlaÂsÏt' prÏõÂsnyÂm rezÏimem pouze pro politickeÂ veÏzneÏ n. k-r (zkr. z rus. kontrrevoljucioneÏr). Byly zrÏõÂzeny usnesenõÂm rady ministruÊ SSSR z 21. uÂnora 1948 a meÏly v nich (a ve ZvlaÂsÏtnõÂch veÏznicõÂch [rus. Osobyje t'jurmy] ve Vladimiru, Alexandrovsku a VeÏrchneÏ-Uralsku) byÂt soustrÏedeÏni vsÏichni odsouzenõÂ za sÏpionaÂzÏ, diverzi, terorismus, a zaÂrovenÏ i trockisteÂ, pravicÏaÂci, mensÏevici, eserÏi, anarchisteÂ, nacionalisteÂ, prÏõÂslusÏnõÂci bõÂleÂ emigrace, prÏõÂslusÏnõÂci jinyÂch protisoveÏtskyÂch organizacõÂ a skupin, jakozÏ i ¹osoby prÏedstavujõÂcõÂch nebezpecÏõÂ svyÂmi protisoveÏtskyÂmi styky a neprÏaÂtelskou cÏinnostõÂª*. ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbory se zpravidla naleÂzaly na uÂzemõÂ rÏadovyÂch taÂborovyÂch komplexuÊ, ale byly izolovaneÂ, meÏly vlastnõÂ velitelstvõÂ a meÏly vlastnõÂ zvlaÂsÏtnõÂ strÏezÏenõÂ, ktereÂ zabezpecÏovali prÏõÂslusÏnõÂci pravidelnyÂch vojsk ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti. Ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech byl zaveden skoro veÏzenÏskyÂ rezÏim: mrÏõÂzÏe v oknech baraÂkuÊ, zaÂkaz opousÏteÏnõÂ baraÂkuÊ ve volneÂm cÏase nebo zamykaÂnõÂ baraÂkuÊ na noc. Norma ubytovacõÂho prostoru byla 1 cÏtverecÏnõÂ metr na osobu a tedy polovicÏnõÂ nezÏ v rÏadoveÂm naÂpravneÏ263

pracovnõÂm taÂborÏe. VeÏzni zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ byli obvykle zameÏstnaÂvaÂni nejteÏzÏsÏõÂmi pracemi na speciaÂlneÏ urcÏenyÂch pracovisÏtõÂch, kam s nimi smeÏli pouze pecÏliveÏ proveÏrÏenõÂ mistrÏi. Pro zvlaÂsÏtnõÂ taÂbory byla stanoven mnohem vysÏsÏõÂ limit vyuzÏitõÂ pracovnõÂ sõÂly nezÏ v obycÏejnyÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech; osvobozenõÂ od praÂce pro nemoc bylo mozÏneÂ zõÂskat pouze prÏi teploteÏ nad 388C (v naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech to bylo 37,58C. ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbory byly rozmõÂsteÏny po celeÂm SSSR a maskovaÂny nevinnyÂmi naÂzvy: ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 1 (rus. Osobyj lager No 1) jako Minlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 2 (rus. Osobyj lager No 2) jako Gorlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 3 (rus. Osobyj lager No 3) jako Dubravlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 4 (rus. Osobyj lager No 4) jako SteÏplag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 5 (rus. Osobyj lager No 5) jako Berlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 6 (rus. Osobyj lager No 6) jako RecÏlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 7 (rus. Osobyj lager No 7) jako Ozerlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 8 (rus. Osobyj lager No 8) jako PescÏanlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 9 (rus. Osobyj lager No 9) jako Luglag (zkr. z rus. Lugovoj lager neboli cÏes.[snad] LucÏnõÂ taÂbor), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 10 (rus. Osobyj lager No 10) jako KamysÏlag (viz), ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 11 (rus. Osobyj lager No 11) jako Dal'lag (zkr. z rus. Dal'nyj lager neboli cÏes. DaÂlnyÂ taÂbor) a ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 12 (rus. Osobyj lager No 12) jako VodorazdeÏllag (zkr. z rus. VodorazdeÏl'nyj lager neboli cÏes. [doslova] RozvodnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbory puÊvodneÏ meÏly byÂt podrÏõÂzeny pouze HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). KonecÏneÂ rozhodnutõÂ jõÂ vsÏak ponechalo spraÂvu sÏesti taÂboruÊ a ostatnõÂ byla sveÏrÏena ruÊznyÂm dalsÏõÂm odveÏtvovyÂm spraÂvaÂm ministerstva. ZpocÏaÂtku v roce 1949 bylo v soustaveÏ zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ teÂmeÏrÏ 197 tisõÂc veÏznÏuÊ**. V roce 1953 jich bylo jizÏ võÂce nezÏ 234 tisõÂc. Od roku 1954 byly zvlaÂsÏtnõÂ taÂbory postupneÏ likvidovaÂny nebo ¹rozpusÏteÏnyª v rÏadovyÂch naÂpravneÏpracovnõÂch taÂborech. * Podle historika A. S. Smykalina kromeÏ toho existovaly nejmeÂneÏ dveÏ speciaÂlnõÂ veÏznice (rus. special'naja t'jurma) Ministerstva staÂtnõÂ bezpecÏnosti SSSR ** A.S. Smykalin v knize Kolonie a veÏznice v soveÏtskeÂm Rusku cituje rÏadu dokumentuÊ, obsahujõÂcõÂch pozoruhodneÂ uÂdaje o veÏzneÏnõÂ ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech obcÏanuÊ jinyÂch staÂtuÊ. NaprÏõÂklad uvaÂdõÂ, zÏe jen v roce 1954 ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech ¹vykonaÂvali trest agenti zahranicÏnõÂch rozveÏdek teÏchto zemõÂ: USA 2 836, Anglie (vcÏetneÏ dominiõÂ) 1 164, Turecka 87, IraÂnu 182, Afganistanu 92, CÏõÂny 988, Japonska 1 171, Francie 276, ItaÂlie 27, Finska 326, Rumunska 554, NeÏmecka 10 542, Ï ecka 8, SÏpaneÏlska 4, Holandska, Belgie a Lucemburska 7, Bulharska R a JugoslaÂvie 36, Mad'arska a CÏeskoslovenska 303, Polska 202, Rakouska

264

40, DaÂnska, SÏveÂdska a Norska 18, IÂraÂnu, SyÂrie, Egyptu a TransjordaÂnie 5, BrazõÂlie, Mexika, Chile, Argentiny a jinyÂch latinskoamerickyÂch zemõÂ 3, VatikaÂnu 6, byÂvalyÂch Litvy, LotysÏska a Estonska 49 a dalsÏõÂch zemõÂ 61ª. Podle teÂhozÏ pramenu byli tehdy mezi veÏzni zvlaÂsÏtnõÂch taÂboruÊ ¹diverzanti (3714), teroristeÂ (9595), trockisteÂ (1505), pravicovõÂ (45), mensÏevici (153), eserÏi (197) a anarchisteÂ (65)ª. DaÂle Smykalin cituje N. A. Morozova, kteryÂ uvaÂdõÂ, zÏe po skoncÏenõÂ korejskeÂ vaÂlky (1950±1953) jenom ve zvlaÂsÏtnõÂch taÂborech lokalizovanyÂch v KomijskeÂ autonomnõÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice (Minlag a RecÏlag) bylo veÏzneÏno prÏes 7000 cizincuÊ (vcÏetneÏ zajatyÂch AmericÏanuÊ).

OSOBLAG cÏ. 2 viz GORLAG OSOBLAG cÏ. 3 viz DUBRAVLAG OSOBLAG cÏ. 5 viz BERLAG OSOBLAG cÏ. 7 viz OZERLAG OSOBLAG cÏ. 17 maÂ byÂt patrneÏ OSOBLAG cÏ. 7 viz OZERLAG OZERLAG (zkr. z rus. Ozernyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. JezernõÂ* naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 7 (rus. Osobyj lager No 7 n. zkr. Osoblag No 7) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag). Jeden z nejproslulejsÏõÂch a nejkruteÏjsÏõÂch vyÂchodosibirÏskyÂch taÂboruÊ zbudovanyÂ na mõÂsteÏ TajsÏetskeÂho naÂpravneÏpracovnõÂho taÂboru HlavnõÂ spraÂvy taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu vnitra SSSR (rus.TajsÏetskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] Glavnoho upravlenija lagerej narodnogo komissariata vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. TajsÏetskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] Gulaga NKVD SSSR) z let 1937±1939 a TajsÏetlagu (zkr. z rus. TajsÏetskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager Upravlenija ispraviteÏl'no-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija narodnogo komissariata vnutrennich deÏl SSSR po Irkutskoj oblasti n. zkr. TajsÏetskij ITL UITLK UNKVD po Irkutskoj oblasti neboli cÏes. TajsÏetskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor SpraÂvy naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõÂ SpraÂvy lidoveÂho komisariaÂtu vnitra SSSR IrskutskeÂ oblasti) z let 1943±1946. SõÂdlem spraÂvy Ozerlagu bylo zpocÏaÂtku meÏsto TajsÏet asi 600 km zaÂpadneÏ od BajkalskeÂho jezera. Dnes je TajsÏet vyÂchozõÂ stanicõÂ Bajkalsko-amurskeÂ magistraÂly a praÂveÏ jejõÂ prvnõÂ uÂsek TajsÏet-Bratsk staveÏli veÏzni Ozerlagu. KdyzÏ koncem prvnõÂ poloviny padesaÂtyÂch let stavba pokracÏovala daÂl na vyÂchod smeÏrem do Ust'-Kutu, byla spraÂva taÂbora prÏenesena do Bratsku. ZnacÏnaÂ cÏaÂst veÏznÏuÊ (vcÏetneÏ zÏen) pracovala na teÏzÏbeÏ drÏeva v tajze a v mõÂstnõÂch 265

kamenolomech. V letech 1948±1951 byl Ozerlag podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva MVD SSSR n. zkr. GULZÏDS MVD SSSR) a potom azÏ do roku 1954 HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Pak prÏesÏel pod HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ pruÊmysloveÂ vyÂstavby Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promysÏlennogo stroiteÏl'stva ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. Glavpromstroj MVD SSSR cÏi GULPS MVD SSSR) a v roce 1957 byl prÏedaÂn Ministerstvu vnitra RuskeÂ soveÏtskeÂ federativnõÂ socialistickeÂ republiky. V roce 1952 bylo v Ozerlagu prÏes 37 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho teÂmeÏrÏ cÏtvrtina byly zÏeny). PocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor staÂle fungoval. * PuÊvod naÂzvu je nejasnyÂ. KromeÏ neÏkolika set kilometruÊ smeÏrem na vyÂchod lezÏõÂcõÂho BajkalskeÂho jezera nebylo v okolõÂ taÂbora zÏaÂdneÂ dalsÏõÂ jezero a ani zÏaÂdnyÂ z byÂvalyÂch veÏznÏuÊ se nezminÏuje o krajineÏ s jezerem. Proto neÏkterÏõÂ veÏzni vysveÏtlujõÂ naÂzev Ozerlag jako puÊvodneÏ zkr. z rus. Osobyj zakrytyj rezÏimnyj lager (volneÏ cÏes. ZvlaÂsÏtnõÂ uzavrÏenyÂ taÂbor se zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimem) a rozklõÂcÏovaÂnõÂ na slova Ozernyj lager (cÏes. JezernõÂ taÂbor) pouze jako dodatecÏnou kamuflaÂzÏ podporÏenou prÏideÏlenõÂm telegrafnõÂho koÂdu tohoto zneÏnõÂ. V rÏõÂjnu 2002 Irena KodesÏovaÂ, kteraÂ po uÂnosu soveÏtskyÂm komandem z CÏeskoslovenska v roce 1950 straÂvila v Ozerlagu naÂsledujõÂcõÂch sÏest let, autorovi potvrdila: ¹V okruhu neÏkolika set kilometruÊ nenõÂ jedineÂ jezero a toto oznacÏenõÂ opravdu znamenaÂ jen a jen Osobyj zakrytyj rezÏimnyj lager.ª RovneÏzÏ Konstantin CÏcheidze ve svyÂch pameÏtech obsÏõÂrneÏ popisujõÂcõÂ Ozerlag se nezminÏuje o jezerÏe; viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏeskyÂ prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu, NaÂvrat ± nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce. LiteraÂrneÏveÏdnyÂ sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch, Praha 2002, s. 343±358.

PESCÏANLAG (zkr. z rus. PescÏanyj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PõÂscÏityÂ [põÂsecÏnyÂ] naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 8 (rus. Osobyj lager No 8 n. zkr. Osoblag No 8) zrÏõÂzenyÂ v roce 1949 (viz Osoblag) na mõÂsteÏ byÂvaleÂho taÂbora vaÂlecÏnyÂch zajatcuÊ. NaÂzev PõÂscÏityÂ [põÂsecÏnyÂ] taÂbor byl patrneÏ odvozen od pousÏtnõÂho charakteru mõÂsta lokace. Do roku 1953 byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Potom byl na necelyÂ rok prÏeveden pod HlavnõÂ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a od roku 1954 azÏ do likvidace koncem leÂta 1955 patrÏil znovu pod GULAG MVD SSSR. NachaÂzel se v KazachstaÂnu 266

v oblasti Karagandy a v roce 1952 v neÏm bylo teÂmeÏrÏ 40 tisõÂc veÏznÏuÊ prÏevaÂzÏneÏ ve zvlaÂsÏtnõÂm rezÏimu. VeÏzni PescÏanlagu pracovali prÏedevsÏõÂm v uhelnyÂch dolech a kamenolomech. POLJANLAG (zkr. z rus. Poljanskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PoljanskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). Od roku 1953 novyÂ naÂzev ZÏelezlagu (zkr. z rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] stroiteÏl'stva zÏeleznych rudnikov neboli cÏes. NaÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor vyÂstavby doluÊ na zÏeleznou rudu), kteryÂ v roce 1950 navaÂzal na NaÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor hutnõÂ vyÂstavby (rus.IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] stroiteÏl'stva gorno-metallurgicÏeskich predprijatij), jemuzÏ jesÏteÏ prÏedchaÂzela Stavba 994 a naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor (rus. StroiteÏl'stvo 994 i ispraviteÏl'no-trudovoj lager n. zkr. StroiteÏl'stvo 994 i ITL). PuÊvod noveÂho naÂzvu nenõÂ nikde vysveÏtlen. SõÂdlo Poljanlagu bylo na jihu SibirÏe na Jeniseji nedaleko Krasnojarsku. V roce 1953 bylo v Poljanlagu võÂce nezÏ 10 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho kolem puÊldruheÂho tisõÂce byly zÏeny) pracujõÂcõÂch prÏedevsÏõÂm ve stavebnõÂ vyÂrobeÏ. PocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor staÂle fungoval. Ï õÂcÏnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ RECÏLAG (zkr. z rus. RecÏnoj lager neboli cÏes. R taÂbor cÏ. 6 (rus. Osobyj lager No 6 n. zkr. Osoblag No 6) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag) na mõÂsteÏ byÂvaleÂho taÂboroveÂho oddeÏlenõÂ Vorkutlagu (viz) v oblasti hustyÂch vodotokuÊ na severu Ruska za polaÂrnõÂm kruhem. NaÂzev bylo odvozen zrÏejmeÏ z telegrafnõÂho koÂdu stanoveneÂho podle charakteru mõÂsta ¹Rekaª (cÏes. rÏeka) nebo ¹RecÏkaª (cÏes. rÏõÂcÏka). Do roku 1953 byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂvu taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod HlavnõÂ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v naÂsledujõÂcõÂm roce kraÂtce prÏed uzavrÏenõÂm a prÏevedenõÂm veÏznÏuÊ do ¹obycÏejneÂhoª Vorkutlagu ho jesÏteÏ spravovala HlavnõÂ spraÂva taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). JesÏteÏ teÏsneÏ prÏed zrusÏenõÂm bylo v RecÏlagu teÂmeÏrÏ 38 tisõÂc veÏznÏuÊ*. VeÏzni pracovali prÏedevsÏõÂm v uhelnyÂch dolech, na teÏzÏbeÏ sÏteÏrku a jõÂlu pro vyÂstavbu dopravnõÂ infrastruktury tohoto dalekeÂho uÂzemõÂ a v ruÊznyÂch pomocnyÂch technickyÂch provozech. * Viz rovneÏzÏ ** u Osoblagu.

SANOK. V tomto meÏsteÏ v jihovyÂchodnõÂm Polsku nedaleko hranic se Slovenskem zrÏõÂdila soveÏtskaÂ armaÂda polnõÂ taÂbor pro zajateÂ neÏmeckeÂ 267

vojaÂky a mõÂstnõÂ veÏznici vyuzÏõÂvaly soveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny jako tranzitnõÂ strÏedisko pro civilnõÂ obyvatelstvo prÏed jeho deportacõÂ do SSSR. SEVURALLAG (zkr. z rus. Severo-Ural'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SeverouralskyÂ naÂpravneÏvyÂchovnyÂ taÂbor). Byl zrÏõÂzen v roce 1938 v zaÂpadnõÂ SibirÏi ve SverdlovskeÂ oblasti. MeÏl taÂborovaÂ oddeÏlenõÂ v meÏsteÏ Irbit a v obci SosveÏ. AzÏ do konce padesaÂtyÂch let byl rÏõÂzen strÏõÂdaveÏ HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu lidoveÂho komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULLP NKVD [MVD] SSSR) nebo ruÊznyÂmi vsÏeobecnyÂmi spraÂvami taÂboruÊ ministerstev vnitra a spravedlnosti SSSR. VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ drÏeva a v ruÊznyÂch drÏevozpracujõÂcõÂch provozech. Vybudovali takeÂ rÏadu zaÂvoduÊ jako trÏebas celuloÂzku v Turinsku nebo TavdinskyÂ kombinaÂt na vyÂrobu vrstveneÂho zhusÏteÏneÂho drÏeva. V prvnõÂ polovineÏ cÏtyrÏicaÂtyÂch let bylo v Sevurallagu prÏes 30 tisõÂc veÏznÏuÊ (z toho võÂce nezÏ 3 tisõÂce odsouzenyÂch za takzvanou kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost). V roce 1953 jich bylo staÂle teÂmeÏrÏ 24 tisõÂc. PocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let taÂbor staÂle fungoval. SIBLAG (zkr. z rus. Sibirskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. SibirÏskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) n. SIBULON (puÊvod teÂto puÊvodnõÂ rus. zkratky nenõÂ znaÂmyÂ). TaÂbor byl vybudovaÂn jizÏ v roce 1929 a meÏl oddeÏlenõÂ u Novosibirsku a u Mariinsku. TradicÏneÏ zabezpecÏoval pracovnõÂ sõÂlu pro zemeÏdeÏlskeÂ praÂce a teÏzÏbu drÏeva v zaÂpadnõÂ a ve strÏednõÂ SibirÏi. PocÏaÂtkem cÏtyrÏicaÂtyÂch let bylo v Siblagu prÏes 70 tisõÂc veÏznÏuÊ. AzÏ do roku 1935 podleÂhal JednotneÂ hlavnõÂ politickeÂ spraÂveÏ (rus. ObjedineÏnnoje glavnoje politicÏeskoje upravlenije SSSR n. zkr. OGPU SSSR) a potom obvykle vsÏem naÂsledujõÂcõÂm vsÏeobecnyÂm spraÂvaÂm taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu nebo Ministerstva vnitra SSSR. JesÏteÏ v roce 1951 bylo v Siblagu võÂce nezÏ 33 tisõÂc veÏznÏuÊ (vcÏetneÏ teÂmeÏrÏ 14 tisõÂc zÏen) a z toho skoro 4 tisõÂce odsouzenyÂch za takzvanou kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost. Siblag fungoval jesÏteÏ v sÏedesaÂtyÂch letech. O Mariinsku a Siblagu podrobneÏji viz Konstantin CÏcheidze, UdaÂlosti, setkaÂnõÂ, uÂvahy. CÏeskyÂ prÏeklad JirÏõÂho Vacka. Rukopis 1967±1970, IX. kap.: VaÂlka ± ¹Rubª SoveÏtskeÂho svazu ± NaÂvrat, nebo ZõÂrajõÂcõÂ do slunce. LiteraÂrneÏveÏdnyÂ sbornõÂk o zÏivoteÏ a dõÂle gruzõÂnskeÂho knõÂzÏete Konstantina CÏcheidzeho, spisovatele v CÏechaÂch, Praha 2002, s. 327±343. STEÏPLAG (zkr. z rus. SteÏpnoj ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. StepnõÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 4 (rus. Osobyj lager No 4 n. zkr. Osoblag No 4) zrÏõÂzenyÂ v roce 1948 (viz Osoblag) na mõÂsteÏ byÂvaleÂho taÂbora pro vaÂlecÏneÂ zajatce v KaragandskeÂ oblasti v Ka268

zachstaÂnu. Do roku 1953 byl podrÏõÂzen HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR). Od roku 1953 patrÏil pod HlavnõÂ veÏzenÏskou spraÂvu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje t'juremnoje upravlenije ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GTU MVD SSSR) a v naÂsledujõÂcõÂm roce se znovu vraÂtil pod GULAG MVD SSSR. V roce 1955 byl prÏedaÂn SpraÂveÏ naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ a koloniõÂ Ministerstva vnitra KazasÏskeÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republiky (rus. Upravlenije ispraviteÏl'no-trudovych lagerej i kolonij ministeÏrstva vnutrennich deÏl Kazachskoj soveÏtskoj socialisticÏeskoj respubliky n. zkr. UITLK MVD Kazachskoj SSR) a v roce 1956 byl likvidovaÂn. V roce 1952 bylo v peÏti taÂborovyÂch oddeÏlenõÂch SteÏplagu võÂce nezÏ 23 tisõÂc veÏznÏuÊ. Pracovali prÏedevsÏõÂm v uhelnyÂch dolech v Bajkonuru a v EkibastuzskeÂ paÂnvi a v rudnyÂch dolech v BalchasÏu. TAJOZÏLAG (zkr. z rus. TajozÏnyj ispraviteÏlno-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. [doslova] TajgovyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). Vznikl v roce 1953 prÏejmenovaÂnõÂm NaÂpravneÏpracovnõÂho taÂbora ¹DSª Jenisejstroje (rus. IspraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] ¹DSª Jenisejstroja) zrÏõÂzeneÂho jizÏ v roce 1951. NaleÂzal se v jihovyÂchodnõÂ SibirÏi nedaleko Krasnojarsku a byl rÏõÂzen HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej ministeÏrstva justicii SSSR n. zkr. GULAG MJu SSSR). PocÏet veÏznÏuÊ TajozÏlagu nenõÂ znaÂm (v prÏedchaÂzejõÂcõÂm taÂborÏe kraÂtce prÏed prÏejmenovaÂnõÂm jich bylo skoro 15 tisõÂc). Pod novyÂm naÂzvem fungoval vsÏak taÂbor pouze neÏkolik meÏsõÂcuÊ a potom byl prÏedaÂn do ¹peÂcÏeª KrasnojarskeÂho kraje. TEÏMLAG (zkr. z rus. TeÏmnikovskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. TeÏmnikovskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). Byl zrÏõÂzen v roce 1931 v Mordovii v TeÏmnikovskeÂm okrese u obce Pot'ma a meÏl filiaÂlku rovneÏzÏ v sousednõÂm Zubovo-PoljanskeÂm okrese u osady Javas. AzÏ do roku 1935 podleÂhal JednotneÂ hlavnõÂ politickeÂ spraÂveÏ (rus. ObjedineÏnnoje glavnoje politicÏeskoje upravlenije SSSR n. zkr.OGPU SSSR) a potom azÏ do zrusÏenõÂ v roce 1948 HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu [ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG [NKVD] MVD SSSR). VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ drÏeva pro Moskvu a neÏkteraÂ dalsÏõÂ velkaÂ meÏsta v centraÂlnõÂm Rusku. CÏaÂst byla zameÏstnaÂna v provozech vyÂroby ruÊzneÂho spotrÏebnõÂho zbozÏõÂ (trikotaÂzÏe, odeÏvnõÂ konfekce, obuvi a podobneÏ). KraÂtce prÏed zrusÏenõÂm bylo v TeÏmlagu teÂmeÏrÏ 20 tisõÂc veÏznÏuÊ. Na mõÂsteÏ likvidovaneÂho taÂbora byl potom zrÏõÂzen ZvlaÂsÏtnõÂ taÂbor cÏ. 3 neboli Osoblag (viz).

269

UCHTIZÏEMLAG n. UCHTOZÏEMLAG (zkr. z rus. Ucht-IzÏemskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. UchtizÏemskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). NaleÂzal se na severu Ruska u polaÂrnõÂho kruhu v tehdejsÏõÂ KomijskeÂ autonomnõÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republice zpocÏaÂtku u osady CÏibju (dnes meÏsto) a od roku 1939 takeÂ u osady Uchta (dnes rovneÏzÏ meÏsto). Vznikl v roce 1938 reorganizacõÂ cÏaÂsti UchtpecÏlagu n. Upitlagu (zkr. z rus. Uchtinsko-PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Uchtinsko-pecÏorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) zbudovaneÂho v roce 1931 a navazujõÂcõÂho jesÏteÏ prÏedtõÂm na Uchtinskou expedici JednotneÂ hlavnõÂ politickeÂ spraÂvy (rus. Uchtinskaja ekspedicija ObjedinÏonnogo glavnogo politicÏeskogo upravlenija n. zkr. Uchtinskaja ekspedicija OGPU) z roku 1929. Byl rÏõÂzen strÏõÂdaveÏ HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ lidoveÂho komissariaÂtu [ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR) nebo HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva MVD SSSR n. zkr. GULZÏDS MVD SSSR). VeÏzni pracovali prÏi teÏzÏbeÏ a plavenõÂ drÏeva a v uhelnyÂch dolech nebo prÏi teÏzÏbeÏ ropy. Budovali takeÂ plynovod Krutaja-Uchta a ropovod VojvozÏ-Uchta a pracovali na rÏadeÏ dalsÏõÂch pruÊmyslovyÂch staveb. V roce 1950 bylo v UchtizÏemlagu teÂmeÏrÏ 38 tisõÂc veÏznÏuÊ. TaÂbor byl zrusÏen v roce 1955 a zbylyÂ ¹kontingentª byl prÏeveden do PecÏorlagu (zkr. z rus. PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PecÏorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). UCHTOZÏEMLAG n. UCHTIZÏEMLAG UNZÏLAG (zkr. z rus. UnzÏenskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. UnzÏskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) byl taÂbor zbudovanyÂ roce 1938 v povodõÂ rÏeky UnzÏi (levyÂ prÏõÂtok Volhy) na severu Ruska. SpraÂva sõÂdlila v zÏeleznicÏnõÂ stanici Suchobezvodnoje na GorkijskeÂ trati. PodrÏõÂzen byl strÏõÂdaveÏ HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu lidoveÂho komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULLP NKVD [MVD] SSSR) a ruÊznyÂm vsÏeobecnyÂm spraÂvaÂm taÂboruÊ ministerstev vnitra a spravedlnosti SSSR. VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ drÏeva dodaÂvaneÂho pro Moskvu a evropskou cÏaÂst Ruska a do neÏkteryÂch velkyÂch papõÂrenskyÂch kombinaÂtuÊ v celeÂm SSSR. CÏaÂst pracovala v mõÂstnõÂm drÏevozpracujõÂcõÂm pruÊmyslu. PocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let dosahoval pocÏet veÏznÏuÊ 30 tisõÂc (vcÏetneÏ puÊldruheÂho tisõÂce 270

zÏen) a teÂmeÏrÏ 9 tisõÂc tvorÏili odsouzenõÂ za takzvanou kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost. UnzÏlag fungoval jesÏteÏ v sÏedesaÂtyÂch letech. Â LAG (zkr. z rus. Usol'skij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli USOL cÏes. Usol'skyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). TaÂbor v centraÂlnõÂm Rusku v PermskeÂ oblasti u obce (dnes meÏsto) Usol'je se spraÂvnõÂmi orgaÂny v Solikamsku. Vznikl v roce 1938 a fungoval jesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let. PodrÏõÂzen byl strÏõÂdaveÏ HlavnõÂ spraÂveÏ taÂboruÊ lesnõÂho pruÊmyslu lidoveÂho komisariaÂtu (pozdeÏji ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promysÏlennosti narodnogo komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULLP NKVD [MVD] SSSR) a ruÊznyÂm vsÏeobecnyÂm spraÂvaÂm taÂboruÊ ministerstev vnitra a spravedlnosti SSSR. V roce 1958 byl prÏedaÂn HlavnõÂ spraÂveÏ speciaÂlnõÂho lesnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra RuskeÂ soveÏtskeÂ federativnõÂ socialistickeÂ republiky (rus. Glavnoje upravlenije special'noj lesnoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl Rossijskoj soveÏtskoj federativnoj socialisticÏeskoj respubliky n. zkr. Glavspecles MVD RSFSR). V roce 1948 bylo v Usol'lagu võÂce nezÏ 25 tisõÂc veÏznÏuÊ a z toho võÂce nezÏ peÏtinu tvorÏili odsouzenõÂ za takzvaneÂ kontrarevolucÏnõÂ cÏiny. VeÏzni pracovali na teÏzÏbeÏ lesa a v mõÂstnõÂm drÏevozpracujõÂcõÂm pruÊmyslu a v lodeÏnicõÂch. Usol'lag fungoval jesÏteÏ v sÏedesaÂtyÂch letech. VORKUTLAG (zkr. z rus. Vorkutinskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. VorkutskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) n. VORKUTPECÏLAG (zkr. z rus. Vorkuto-PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. Vorkuto-pecÏorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor) cÏi VORKUTSTROJ. Komplex taÂboruÊ na severnõÂ SibirÏi za polaÂrnõÂm kruhem na uÂzemõÂ neÏkdejsÏõÂ KomijskeÂ autonomnõÂ soveÏtskeÂ socialistickeÂ republiky u osady (dnes meÏsto) Vorkuta a u stejnojmenneÂ obce v sousednõÂm NeÏneckeÂm naÂrodnostnõÂm okruhu. Byl zbudovaÂn v roce 1938 a fungoval jesÏteÏ pocÏaÂtkem sÏedesaÂtyÂch let. Byl rÏõÂzen strÏõÂdaveÏ HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ lidoveÂho komissariaÂtu [ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej komissariata [ministeÏrstva] vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULAG MVD SSSR) a HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ rudneÂho a hutnõÂho pruÊmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metalurgicÏeskoj promysÏlennosti ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR n. zkr. GULGMP MVD SSSR) nebo HlavnõÂ spraÂvou taÂboruÊ zÏeleznicÏnõÂho stavitelstvõÂ Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej zÏeleznodorozÏnogo stroiteÏl'stva MVD SSSR n. zkr. GULZÏDS MVD SSSR). V roce 1951 bylo ve Vorkutlagu skoro 73 tisõÂc veÏznÏuÊ a z toho 22 tisõÂc tvorÏili odsouzenõÂ za takzvanou kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost. Pracovali v uhelnyÂch a rudnyÂch dolech a na velkyÂch pruÊmyslovyÂch stavbaÂch. V roce 1954 byl do Vorkutlagu prÏeveden ¹kontingentª likvidova271

neÂho RecÏlagu (viz) a koncem padesaÂtyÂch let cÏaÂst PecÏorlagu (zkr. z rus. PecÏorskij ispraviteÏl'no-trudovoj lager [ITL] neboli cÏes. PecÏorskyÂ naÂpravneÏpracovnõÂ taÂbor). Â SÏTNIÂ TA Â BOR cÏ. 1 viz MINLAG ZVLA Â SÏTNIÂ TA Â BOR cÏ. 17 viz OSOBLAG cÏ. 17 ZVLA

VeÏznice BUTYRKA. ProslulaÂ veÏznice v MoskveÏ. PuÊvodneÏ kasaÂrna ButyrskeÂho husarskeÂho pluku KaterÏiny II. byla koncem 19. stoletõÂ rozsÏõÂrÏenaÂ a zmodernizovaÂna a prÏestaveÏna na veÏznici. V soveÏtskeÂm obdobõÂ byla neÏkolikraÂt rozsÏirÏovanaÂ a dnes je to vazebnõÂ veÏznice, kterou tvorÏõÂ komplex dvou desõÂtek dvouposchod'ovyÂch blokuÊ, prÏicÏemzÏ cÏaÂst cel jsou sice samovazby, ale veÏtsÏinou jsou võÂcemõÂstneÂ pro 25 osob. JesÏteÏ prÏed neÏkolika desetiletõÂmi je vsÏak obyÂvalo azÏ 70±80 osob a v letech stalinskyÂch cÏistek dokonce i 170. CelkovaÂ kapacita tehdy tehdy dosahovala dvaceti tisõÂc veÏzneÏnyÂch. Â VAZEBNIÂ VEÏZNICE (rus LeLEFORTOVO n. LEFORTOVSKA fortovskaja sledstvennaja t'urma). VazebnõÂ veÏznice vsÏech soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch struktur od OGPU (zkr. z rus. Glavnoje politicÏeskoje upravlenije neboli cÏes. JednotnaÂ hlavnõÂ politickaÂ spraÂva) prÏes NKVD, NKGB, ministerstva vnitra, ministerstvo staÂtnõÂ bezpecÏnosti azÏ po VyÂbor staÂtnõÂ bezpecÏnosti SSSR. NaleÂzaÂ se v BaumanskeÂm obvodeÏ v byÂvaleÂm palaÂci F. Leforta z konce 17. stoletõÂ, pozdeÏji slouzÏõÂcõÂho jako vojenskaÂ veÏznice a kaÂznice pro odsouzence na galeje. TrÏi hlavnõÂ bloky veÏznice jsou postaveny na puÊdorysu põÂsmena K; vstup do cel je z galeriõÂ n. muÊstkuÊ ve trÏech podlazÏõÂch; uprostrÏed je volnyÂ prostor. V hlavnõÂ budoveÏ je 260 cel, kazÏdaÂ pro jednoho veÏzneÏ. UprostrÏed trÏicaÂtyÂch let vsÏechny vsÏak byly vybaveny dveÏma poschod'ovyÂmi palandami, ktereÂ zabõÂrajõÂ teÂmeÏrÏ 3/4 plochy cely. UzÏ za carskeÂho rezÏimu zacÏalo rozsÏirÏovaÂnõÂ veÏznice a za soveÏtskeÂ vlaÂdy byla prÏestavba dokoncÏena. Bloky, tvorÏõÂcõÂ põÂsmeno K, jsou nynõÂ obklopeny cÏtvercem vysÏsÏõÂch budov, ve kteryÂch jsou pracovny vysÏetrÏovateluÊ a dalsÏõÂ cely. V dobeÏ stalinskyÂch cÏistek proslulo Lefortovo svou krutostõÂ. NeÏkterÏõÂ vysÏetrÏovanõÂ, kdyzÏ se dozveÏdeÏli, zÏe majõÂ byÂt prÏevezeni do Lefortova, radeÏji byli ochotni cokoliv podepsat. ProsluleÂ byly takeÂ lefortovskeÂ korekce. V teÂ dobeÏ chodby a cely v LefortovskeÂ veÏznici byly vymalovaÂny cÏernou barvou. Lefortovo byla veÏznice 272

urcÏenaÂ rovneÏzÏ pro vyÂkon trestu smrti zastrÏelenõÂm. V roce 1974 prÏed svyÂm vypoveÏzenõÂm ze SoveÏtskeÂho svazu straÂvil v LefortovskeÂ veÏznici neÏkolik dnuÊ takeÂ Alexandr SolzÏenicyn. LUKJANOVKA. ProslulaÂ LukjanovskaÂ veÏznice Ministerstva vnitra SSSR (rus. Lukjanovskaja t'urma ministeÏrstva vnutrennich deÏl SSSR) v kyjevskeÂm obvodu Lukjanovka, umõÂsteÏnaÂ ve stareÂ budoveÏ z doby KaterÏiny VelikeÂ s puÊdorysem ve tvaru põÂsmene E. V soveÏtskeÂ eÂrÏe meÏla kapacitu azÏ 25 tisõÂc veÏznÏuÊ s obrovskyÂmi transportnõÂmi celami pro stovky veÏznÏuÊ. VLADIMIRSKAÂ VEÏZNICE. VeÏznice ve Vladimiru, oblastnõÂm meÏsteÏ asi 250 kilometruÊ severovyÂchodoseverneÏ od Moskvy, byla vybudovaÂna jesÏteÏ v devatenaÂcteÂm stoletõÂ; v letech 1937 a 1948 byla podstatneÏ rozsÏõÂrÏena. Do poloviny padesaÂtyÂch let zde byli veÏzneÏni neÏmecÏtõÂ a japonsÏtõÂ zajatõÂ generaÂloveÂ a neÏkterÏõÂ jinõÂ cizõÂ staÂtnõÂ prÏõÂslusÏnõÂci; naprÏõÂklad sÏveÂdskyÂ diplomat Raoul Wallenberg nebo mad'arskyÂ komunistickyÂ prÏedaÂk JaÂnos KaÂdaÂr. Dosud nebyl a patrneÏ teÏzÏko neÏkdy bude zpracovaÂn uÂplnyÂ prÏehled taÂboruÊ a veÏznic ¹provozovanyÂchª represivnõÂmi strukturami SoveÏtskeÂho svazu a zejmeÂna GULAG beÏhem teÂmeÏrÏ trÏicÏtvrteÏ stoletõÂ. Struktury se neustaÂle meÏnily a cÏasto si ¹vymeÏnÏovalyª jednotliveÂ cÏaÂsti. NaÂzvy taÂboruÊ a dalsÏõÂch zarÏõÂzenõÂ veÏtsÏinou vychaÂzely z mõÂstnõÂch naÂzvuÊ a prÏechaÂzely do vsÏeobecneÏ prÏijõÂmanyÂch zkratek, ale zaÂrovenÏ nejednou odraÂzÏely aktuaÂlnõÂ zmeÏny zpuÊsobeneÂ spojovaÂnõÂm a propojovaÂnõÂm probõÂhajõÂcõÂm na ruÊznyÂch uÂrovnõÂch organizace, takzÏe rÏada taÂboruÊ nebo zarÏõÂzenõÂ postupneÏ vystrÏõÂdala neÏkolik pojmenovaÂnõÂ. NeÏkde meÏly sveÂ naÂzvy pouze velkeÂ taÂboroveÂ komplexy a jinde dostaÂvala svaÂ pojmenovaÂnõÂ, at' jizÏ uÂrÏedneÏ nebo zvykoveÏ, takeÂ taÂborovaÂ oddeÏlenõÂ a strÏediska cÏi jesÏteÏ neÏktereÂ mensÏõÂ samostatneÂ cÏaÂsti. V neÏkteryÂch obdobõÂch dokonce prÏõÂslusÏnaÂ ministerstva ¹mocõÂ uÂrÏednõÂª odnõÂmala dosavadnõÂ naÂzvy a udeÏlovala jineÂ. JizÏ tak zaÂmeÏrneÏ ztõÂzÏenou orientaci ve strukturaÂch prÏitom jesÏteÏ naÂsobilo utajovaÂnõÂ, neÏkde neustaÂle kontrolovaneÂ a jinde setrvacÏnostõÂ pokracÏujõÂcõÂ v kryptooznacÏenõÂch z obdobõÂ druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky. Archivy taÂboruÊ jsou cÏasto neprÏehledneÏ roztrousÏeny a mnohdy velice nepecÏliveÏ vedeneÂ a o neÏkteryÂch taÂborech se nedochovaly vuÊbec zÏaÂdneÂ doklady. NaÂsÏ prÏehled jsme sestavili s pomocõÂ prÏedevsÏõÂm pruÊvodce soveÏtskyÂmi taÂbory SysteÂm naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ v SSSR 1923±1960 (SisteÏma ispraviteÏl'no-trudovych lagerej v SSSR 1923±1960, SpravocÏnik, ZvenÏja, Moskva 1998), sbornõÂku dokumentuÊ GULAG 1918±1960 (GULAG [Glavnoje upravlenije lagerej] 1918±1960, Dokumenty, MateÏrik,Moskva 2000), Rossiho Encyklopedie GULAGu (Rossi, Jacques, Encyklopedie 273

GULAGu, prÏel. kolektiv, Bystrov a synoveÂ, Praha 1999), Smykalinovy historickeÂ praÂce Kolonie a veÏznice v soveÏtskeÂm Rusku (Smykalin, A. S., Kolonii i t'jurmy v SoveÏtskoj Rossiji, Ural'skaja gosudarstvennaja juridicÏeskaja akadeÏmija, JekateÏrinburg 1997) a neÏkteryÂch zaÂznamuÊ v ruÊzneÏ roztrousÏeneÂ memoaÂroveÂ literaturÏe z pera byÂvalyÂch veÏznÏuÊ soveÏtskyÂch taÂboruÊ.

274

PrÏõÂloha 2.

Dislokace naÂpravneÏpracovnõÂch taÂboruÊ MV SSSR k 27. 02. 1953. V taÂborech s podtrzÏenyÂmi naÂzvy byli veÏzneÏni takeÂ cÏeskoslovensÏtõÂ obcÏaneÂ. PatrneÏ vsÏak ¹okusiliª takeÂ mnoheÂ dalsÏõÂ. 275

Â BORY VA Â L E CÏ NYÂ C H Z A J A T C UÊ B. TA A I N T E R N O V A N YÂ C H V S S S R

277

PrÏõÂloha 1.

278

279

Seznam taÂboruÊ lidoveÂho komisariaÂtu (ministerstva vnitra) pro vaÂlecÏneÂ zajatce a internovaneÂ v letech 1943±1951. Vojennoplennyje v SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000, s. 1029±1031. 280

PrÏõÂloha 2.

281

282

283

284

285

VaÂlecÏnõÂ zajatci v SSSR v letech 1939±1956. (Seznam taÂboruÊ.) Vojennoplennyje v SSSR 1939±1956. Dokumenty i mateÏrialy. Moskva 2000, s. 1032±1937. 286

C . D O KU M E N T Y

287

PrÏõÂloha 1.

30. 5. 1945 ZaÂznam z jednaÂnõÂ zaÂstupce ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ na ministerstvu vnitra. AMZV. (Ke kap. VII.) 288

PrÏõÂloha 2.

5. 6. 1945 Dopis naÂcÏelnõÂka hlavnõÂho sÏtaÂbu cÏeskoslovenskeÂ branneÂ moci ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ o zatyÂkaÂnõÂ a deportovaÂnõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ do SSSR. AMZV. (Ke kap. VII.) 289

PrÏõÂloha 3.

290

21. 7. 1945 ProhlaÂsÏenõÂ obyvatel Prahy-Hanspaulky o spolehlivosti ing. VladimõÂra Klonova, odvlecÏeneÂho soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny. AMZV. (Ke kap. VI.) 291

PrÏõÂloha 4.

25. 7. 1945 Dopis spolupracovnõÂkuÊ ing. Ivana MochnacÏeva VojenskeÂmu velitelstvõÂ branneÂ moci CÏSR se zÏaÂdostõÂ o jeho propusÏteÏnõÂ z rukou soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ. VHA. (Ke kap. VII.) 292

PrÏõÂloha 5.

9. 8. 1945 UsnesenõÂ o odlozÏenõÂ veÏci Avgustyna VolosÏyna. AVOBP. (Ke kap. V.) 293

PrÏõÂloha 6.

294

5. 9. 1945 Opis (copy) dopisu Larysy HenijusÏoveÂ americkeÂmu velvyslanci v Praze Laurence A. Steinhardtovi. AMZV. (Ke kap. IX.) 295

PrÏõÂloha 7.

2. 10. 1945 ObaÂlka spisu ¹veÏc: gen. S. N. VojcechovskyÂ, zatcÏenyÂ RA ± intervenceª. VHA. (Ke kap. VII.) 296

PrÏõÂloha 8.

10. 10. 1945 Telegram cÏ. 297 naÂcÏelnõÂka generaÂlnõÂho sÏtaÂbu diviznõÂho generaÂla B. BocÏka vrchnõÂmu veliteli SVV marsÏaÂlu SoveÏtskeÂho svazu p. ZÏukovovi. VHA. (Ke kap. V.) 297

PrÏõÂloha 9.

298

10. 1. 1946 Dopis zaÂvodnõÂ rady a dalsÏõÂch pracovnõÂkuÊ firmy Le Carbone ve StareÂ Boleslavi prezidentu republiky Edvardu BenesÏovi se zÏaÂdostõÂ o vydaÂnõÂ RNDr. Jurije GorocholinskeÂho, zadrzÏeneÂho soveÏtskyÂmi bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny. AMZV. 299

PrÏõÂloha 10.

300

PrÏõÂloha 11.

31. 1. 1946 CÏlaÂnek Das Schickfal der russischen Emigration in Prag, Neue ZuÈrcher Zeitung. AMZV. (Ke kap. VIII.) 301

26. 3. 1946 Radiogram cÏeskoslovenskeÂho velvyslance v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze o jednaÂnõÂ s naÂmeÏstkem ministra zahranicÏõÂ SSSR o cÏeskoslovenskyÂch obcÏanech internovanyÂch v SSSR. AMZV. (Ke kap. VIII.) 302

PrÏõÂloha 12.

8. 5. 1947 ZÏaÂdost skupiny manzÏelek ruskyÂch emigrantuÊ v BrneÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze. AMZV. (Ke kap. IV.) 303

PrÏõÂloha 13.

15. 5. 1948 Dopis KrajskeÂho soudu v PõÂsku uÂstrÏedneÏ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti prÏi ministerstvu vnitra s dotazem, zda maÂ pokracÏovat vazba MUDr. Ivana HenijusÏe. AMV. (Ke kap. IX.) 304

PrÏõÂloha 14.

Â rÏednõÂ zaÂznam uÂstrÏedny StaÂtnõÂ bezpecÏnosti prÏi ministerstvu 8. 6. 1948 U vnitra o dotazu ministerstva zahranicÏnõÂch veÏcõÂ na stav prohlaÂsÏenõÂ neplatnosti cÏeskoslovenskeÂho obcÏanstvõÂ Alexandra KalosÏi, Ivana HenijusÏe a Larysy HenijusÏoveÂ. AMV. (Ke kap. IX.) 305

PrÏõÂloha 15.

7. 7. 1948 VyÂmeÏr bezpecÏnostnõÂho referenta ONV v PrachaticõÂch o vyhosÏteÏnõÂ Ivana a Larysy HenijusÏovyÂch z CÏSR. AMV. (Ke kap. IX.) 306

PrÏõÂloha 16.

5. 10. 1948 Radiogram cÏeskoslovenskeÂho chargeÂ d'affaires v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze se sdeÏlenõÂm, zÏe soveÏtskeÂ uÂrÏady nepovazÏujõÂ dalsÏõÂ intervence ve prospeÏch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ veÏzneÏnyÂch v SSSR za oduÊvodneÏneÂ. AMZV. (Ke kap. VIII.) 307

PrÏõÂloha 17.

9. 6. 1949 ZÏaÂdost velitele StaÂtnõÂ bezpecÏnosti krajskeÂmu velitelstvõÂ StaÂtnõÂ bezpecÏnosti v Hradci KraÂloveÂ, aby byl zajisÏteÏn plukovnõÂk v. v. Bohumil BoreckyÂ. AMV. (Ke kap. IX.) 308

PrÏõÂloha 18.

27. 6. 1953 Telegram velvyslanectvõÂ CÏSR v MoskveÏ ministerstvu zahranicÏnõÂch veÏcõÂ v Praze o prÏedaÂnõÂ 148 cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ dosud veÏzneÏnyÂch v SSSR. AMZV. (K zaÂveÏru.) 309

PrÏõÂloha 19.

5. 12. 1953 PotvrzenõÂ ± Udostoverenije o zmocneÏnõÂ k prÏevzetõÂ byÂvalyÂch veÏznÏuÊ GULAG vracejõÂcõÂch se do CÏSR. AMZV. (K zaÂveÏru.) 310

PrÏõÂloha 20.

18. 5. 1956 UsnesenõÂ politickeÂho byra UÂV KSCÏ o zastavenõÂ trestnõÂho Â DVPCÏR. (Ke kap. IX.) stõÂhaÂnõÂ 14 osob, prÏevzatyÂch z SSSR. AU 311

PrÏõÂloha 21.

(?) 1955 DotaznõÂk, osoby repatriovaneÂ do CÏSR (SkugarevskyÂ Nikolaj). AMV. (Ke kap. IV.) 312

PrÏõÂloha 22.

10. 10. 1956 DotaznõÂk, osoby podleÂhajõÂcõÂ evidovaÂnõÂ (Skugarevski Nikolaj). AMV. (Ke kap. IV.) 313

314

PrÏõÂloha 23.

27. 1. 1956 SvideÏteÏlstvo o smerti (gr. Skripnik Fjodor). V majetku ing. VladimõÂra Skripnika. (Ke kap. VI.) 315

PrÏõÂloha 24.

316

29. 6. 1965 PrvnõÂ a druhaÂ strana Seznamu [281 osob, ktereÂ se zrÏejmeÏ v roce 1955 vraÂtily z internace v SSSR], vypracovanyÂ jako podklad pro lustraci ¹v evidenci obyvatelª. AMV. (K zaÂveÏru.) 317

PrÏõÂloha 25.

318

319

320

1995 DotaznõÂk, zaslanyÂ 31. 10. 1994 StrÏediskem pro dokumentaci protipraÂvnosti komunistickeÂho rezÏimu prÏi Ministerstvu spravedlnosti CÏeskeÂ republiky a VyÂborem ¹Oni byli prvnõÂª VojenskeÂmu kolegiu NejvysÏsÏõÂho soudu RuskeÂ federace se zÏaÂdostõÂ o doplneÏnõÂ uÂdajuÊ k Nikolaji Bystrovovi, zadrzÏeneÂmu soveÏtskyÂmi orgaÂny v roce 1945 v CÏeskoslovensku. AVOBP. (Ke kap. VIII.). 321

Ï IÂK JMENNYÂ REJSTR Andrejev, Nikolaj Andrew, Christopher Maurice Antipov, Nikolaj

68, 75, 79, 85, 97±98, 103, 245 14, 245 86, 99±104

BacõÂlek, Karol BalcaÂrek, F. M., cÏes. architekt BaraÂk, Rudolf Barath, slov. repatriant z Gulagu BarnovskyÂ, Michal Batrakov, Michail BeÏlavskij, Dmitrij BeÏlyj, Viktor BeÂm, AlfreÂd BenesÏ, Edvard

231, 241 75 231, 231±243 233 31 86, 107 61±63, 75, 77 85, 98 84, 87, 159, 192±193 19, 21, 28, 31, 54, 129, 203, 298±299 85, 92 158, 187 213 72, 117, 124, 134±135, 289, 297 196

BircÏak, Volodymir Birjulin, Boris BlaÂha, Silvestr BocÏek, Bohumil Bodrov, Michail Boehm, Alexandr viz BeÂm, Alexandr BoreckaÂ, Marie BoreckyÂ, Bohumil Bornemiszam SÏtefan BoronÏ, Ladislav Brezina, Ivan Broz-Tito, Josip BubenõÂkovaÂ, MilusÏa Bystrov, Nikolaj Bystrov, VladimõÂr BystrovovaÂ, AnezÏka Cerazov, Alexandr Clementis, VladimõÂr (Vlado)

322

212±213, 226 211±216, 225±226, 308 90 32, 129, 194±197, 246 93, 246 241 44, 87 71, 85, 100±104, 185, 103, 242, 243, 318±321 31, 33, 44, 68, 71±72, 76, 80, 88, 105, 110, 226, 240, 243, 245±246 185 100, 102±104 31, 33, 116±122, 124±126, 128, 136±137, 141, 150, 156, 160, 161±162, 164, 166, 168, 182, 194±196, 288

CÏatlosÏ, Ferdinand CÏerkes, Dmitrij CÏernõÂk, Artur CÏernyÂ, VaÂclav CÏcheidze, Konstantin CÏinajevovaÂ, Jelena viz Chinyajeva, Elena CÏuka, Petr

145, 163, 174, 195 85, 95 30, 33 83, 87, 245 46, 68, 71, 79, 81, 85, 95±96, 99±101, 104, 214, 226, 245±246 77, 223, 226, 246

Danko, JaÂn David, VaÂclav DeÏjev, sov. duÊstojnõÂk DeÏkanozov, VladimõÂr Demo, MikulaÂsÏ DobroslaÂvek, Jan Dobrilovskij, Nikolaj viz Dobrylovskij, Mykola Dobrylovskij, Mykola Dolgopjatov, Grigorij Dolgorukov, Pjotr Dolynay, Mykola DorosÏenko, Konstantin Drahomanov, Mychajlo Drozdovskij, Michail Drtina, Prokop DvorÏaÂk, Libor DzÏaparidze, SÏalik DzÏugasÏvili, Josif viz Stalin, Josif

186 241 148, 180 162±163, 195 27 69

Entler, cÏs. por.

39

FaitovaÂ, Alexandra Fidler, JirÏõÂ Fierlinger, ZdeneÏk Friedman, Alexandr

107 71 125, 135±136 85, 95

Galagan, Nikolaj viz Halahan, Mykola Gavrilenko GavrilenkovaÂ, Marie GolubeÏv, Nikolaj GorbacÏov, Michail Gordijevskij, Oleg

48 48±49 32, 164±165, 169, 196 14 14, 245

60±61, 74±75 85, 94 85, 90 64, 78, 133 150±151, 180 93 113 196 245 159, 192

323

Gorocholinskij, Jurij Gottwald, Klement GrisÏin, A., sov. hospodaÂrÏskyÂ cÏinitel Gupalovskij, Michail viz Hupalovskij, Mychajlo

298, 245 129, 162, 165±166, 194, 196 241

Halahan, Mykola Harbul'ovaÂ, L'ubica HavlõÂcÏek, Josef Heger, Josef Heidrich, ArnosÏt HeitmarovaÂ, RuÊzÏena HenijusÏ, Ivan HenijusÏovaÂ, Larysa

85, 92 44 75 41, 49 196 50 202, 204±205, 304±306 15, 203±205, 222±224, 245, 294, 295, 305±306 71, 245 14 242 163 33, 121±122, 197 55 97 75 186 22, 126, 194, 196, 300±301 49 39, 47 242

HermannovaÂ, Eva Hingley, Ronald Hitler, Adolf Hlinka, Andrej HnõÂzdo, Jaroslav Hofman, Vlastislav HolecÏek, Josef HonzõÂk, Karel Hora, VaÂclav (Josef ?) HoraÂk, JirÏõÂ HoraÂk, Rudolf HornõÂk, BedrÏich Horthy, MikloÂs HubaÂlek, Bohuslav16 HulõÂnovaÂ, Olga Hupalovskij, Mychajlo

15, 70, 73±75, 77±78, 94, 98, 108, 112, 241, 245 158, 187±188

ChinyaevovaÂ, Elena ChrusÏcÏev, Nikita ChyÂleckyÂ, VladimõÂr

44 74 59±60, 73

Isaakij, archimandrita

86, 113

JakimovicÏovaÂ, Helena 30 Janda, Boris 86, 105 JaremyÂn, MikulaÂsÏ viz Jerjomin, Nikolaj Jarosch, AntonõÂn 66, 80±81 324

Jefremov, Konstantin JefremovovaÂ, VeÏra Jeremenko, Andrej Jerjomin, Nikolaj JermacÏenko, Ivan Jerofejev, Nikolaj Jevdokim, Alexandr viz Jevdokimov, Alexandr Jevdokimov, Alexandr JiraÂsek, Alois JirÏikovskyÂ, A., vel. PrazÏskeÂho povstaÂnõÂ Juskiv, Simeon Juskiv, VladimõÂr JusÏcÏaÂk, Peter Juvenickij, Alexandr Kadlec, pracovnõÂk MV CÏSR KalosÏa, Alexandr Kalvoda, Josef Kaplan, Karel Kapnin, Boris Kapnin, Konstantin KasÏpaÂrek, cÏs. diplomat KelcÏevskaÂ, Olga KelcÏevskij, Georgij Kibalov, Viktor KirjuncÏev, Vasilij KlimusÏkin, Prokopij KlocÏurak, Stefan Klonov, VladimõÂr KocÏergan, Michail viz KocÏerhan, Mychajlo KocÏerhan, Mychajlo KodesÏ, PrÏemysl KodesÏovaÂ, Irena KodesÏovaÂ, Tat'jana KokosÏka, Stanislav Kokrda, Roman KolosÏa, Alexandr viz KalosÏa, Alexandr

81 81 66, 81 86, 11, 150±151, 181, 188 203, 223 80 158, 188 97 73 207±209, 225 207±210, 225, 243 31, 44, 68, 90, 128±129, 172, 174, 225, 245 86, 100, 102±104 170 109, 200-202, 204, 222±223, 243, 305 21 197, 245 105, 181 86, 150±151 158 132 132 38, 45±46 40, 47±48, 158, 188 85, 90±91 63±65, 77±78, 133, 158, 188, 238, 243±244 86, 112, 290±291 86, 106 219 219±220, 226±227 219 15 131

325

KomenskyÂ, Jan Amos Kondakov, Nikolaj KoneÏv, Ivan Kopeckij, Platon Kopp, K., cÏes. architekt KoprÏivovaÂ, Anastasie KoprÏivovaÂ-VukolovovaÂ, Anastasie viz KoprÏivovaÂ, Anastasie KosteckyÂ, Akim (JaÂchym) KotrlyÂ, Josef KovaÂcÏ, Alexandr KovaÂcÏ, Ivan KovaÂcÏ, SÏtefan KovaÂcÏ, Vasil Kovalevskij, Michail KrajneÏv KrajneÏvovaÂ, Marie Kravec, Andrej Krjukovskij, Nikolaj Krno, MilosÏ Kruglov, Sergej KrusÏko, Stepan Kube, Wilhelm Kudyrkin, sov. duÊstojnõÂk KusÏnirenko, Maxym

103 85, 97±98 34, 66, 81, 135 124, 133 75 44, 88, 90, 246

Lada-JakusÏevicÏ, Leonid LasÏtovicÏka, Bohuslav LebedeÏv, Viktor Lenin, VladimõÂr Lichner, JaÂn Lipskij, Oleg LukesÏ, ZdeneÏk Lupandin, Nikolaj

86, 109, 243 160, 193 18, 21 14 125, 136 158, 190±191 231 158, 188

Machonin, Konstantin Makarov, Anatol Malandin, sov. generaÂl Malinovskij, Rodion Marakujev, Sergej Masaryk, Jan

51 158, 191 134 66, 82 85, 89 139±140, 160, 164±165, 172, 194, 196 54

Masaryk, TomaÂsÏ Garrigue 326

218, 226 86±87 206 109, 206±207, 244±243 206 206 55, 70, 158, 188 48 48±49 28±29 158, 190 141±143 163, 195 179, 196, 245 222 180 159, 193

Maslov, Sergej MatusevicÏ, Andrej Metelskij, Roman MezÏevikin, Timofej Micka, cÏs. repatriant z Gulagu MicÏura, Martin Michajlov, VadimõÂr MiklasÏevicÏovaÂ, Larysa viz HenijusÏovaÂ, Larysa Mikojan, Anastas MochnacÏev, Ivan Molotov, VjacÏeslav MondicÏ, Michal Morozov, Alexej Moulis, Vladislav MusÏynka, Mykola Nachtmann, Jaroslav Nansen, Fridtjof NastunÏak, Dmitrij NaryzÏnyj, Symon NavarovovaÂ, Sofie NedzveÏdskaÂ-TumanovovaÂ, Elena viz TumanovovaÂ-NedzveÏdskaÂ, Elena NejedlyÂ, ZdeneÏk NesteÏrov, Ivan NeÏmec, FrantisÏek Nikolajev, Sergej Nosek, VaÂclav Novikov, Pavel

85, 99 39±40, 47±48 86, 112, 150±151, 158, 181, 189 85, 93±94, 153±154, 185 233 145, 163, 175, 195 86, 100±104 194 132±133, 292 80, 129, 161, 184, 194, 196 25, 53, 55, 66, 68±69, 79±83, 87, 245 86, 106, 233 83±87, 137, 245 78, 243, 245 93, 101, 113 41, 48±49, 55±56, 60, 237 216±217, 226 79 120

89 85, 91 173±174 158, 189, 190 130, 168 71±72

OmelcÏenko, Grigorij viz OmelcÏenko, Hryhorij OmelcÏenko, Hryhorij Orlov, sov. duÊstojnõÂk Ostrouchov, Venedikt OstrouchovovaÂ, Helena Ovsjannikov, Alexej

85, 89 81 86, 109, 159, 193 137 86, 102

Panenka, Jaroslav Panov, sov. duÊstojnõÂk

81 180 327

PasicÏnik, VladimõÂr viz PasycÏnyk, Volodymyr PasicÏnyk, Volodymir PasÏkovskij, Nikolaj Pavlov, sov. diplomat Perec, Ivan Perevuznyk, Jurij Perl, L., cÏs. duÊstojnõÂk Petr, Pavel Petrov, Ivan Petrov, Nikolaj PetrovovaÂ, Bohuslava PetrynskaÂ, Helena Petrynskij PfeiferovaÂ, Lydie Podgornyj, Jakov PodhaÂjeckaÂ, Tat'aÂna Pochitonov, Daniel PolaÂk, FrantisÏek PolisÏenskaÂ, Milada Polupanov, Alexej Pop, Ivan Popov, sov. mjr. Popov, Boris Popov, Sergej Postnikov, Sergej PrazÏaÂk, Albert Prochoda, Vasyl Prokopenko, Georgij Prokopenko, JirÏõÂ viz Prokopenko, Georgij Puchljakov, Nikolaj Rafalskij, VladimõÂr Reicin, BedrÏich Ribbentrop, Joachim von Ripka, Hubert RosineÏvicÏ, Nikolaj viz RossyneÏvicÏ, Mykola Rossi, Jacques RossineÏvycÏ, Mykola Rovinskij, Michail Rumpeld, pracovnõÂk MZV CÏSR 328

86, 108, 181 86, 110 161, 194 159, 191 64±65, 78, 133 71 47 161, 163, 194±195 57±58, 72±73 58, 72, 79 48±49 48 222±223 58, 73, 185 79 86, 110 71, 78, 101, 136, 196, 245 195 40, 47±48, 243 25 79 71, 245 38, 45±46 85, 97 83, 87 73±75, 91±92 61, 75, 159, 193 60±61, 74 55, 69±70 130 80 19, 21 52, 81, 184, 198, 245 60±61, 74 80 150

RutsÏek, Ladislav Sadovskij, Valentin viz Sadovskij, Valentyn Sadovskij, Valentyn SajenkovaÂ, Antonie SajenkovaÂ, Irina viz KodesÏovaÂ, Irena Savickij, Pjotr Sedakov, Boris Semec, Miron SineÏvirskyÂ, Nikolaj viz MondicÏ, Michail Skripnik, Fedor Skripnik, VladimõÂr SkripnikovaÂ, Jaroslava Skrjabin, VjacÏeslav viz Molotov, VjacÏeslav Skugarevskij, Nikolaj SlaÂdek, ZdeneÏk44 Slavinskyj, Maxym SmrkovskyÂ, Josef Smykalin A. Sokol, Martin SpisÏiak, JaÂn Stanislavskij, Konstantin Stalin, Josif Steinhardt, Laurence A. Stopljanskij, Konstantin StraÂnskyÂ, VolynÏskyÂ CÏech, cÏs. vojaÂk Strunnikov, sov. diplomat SuchorucÏko-Choslovskij, Boris viz SuchorucÏko-Choslovskij, Borys SuchorucÏkovaÂ, MarkeÂta Svetozarov, VladimõÂr Svoboda, LudvõÂk SÏafarcÏõÂk, FrantisÏek SÏafarÏõÂk, Pavel Josef SÏapiro, sov. duÊstojnõÂk SÏestaÂk, Ladislav SÏirc, Otakar SÏkelenko, AntonõÂn SÏpilõÂk, Miroslav SÏpiritovaÂ, Alexandra

33

60±61, 74 219 85, 88, 104, 238, 244 85, 99, 100±101 86, 106 86, 111, 141, 173±174, 315 111 111 38, 45±46, 312±314 85, 91±92 83, 87 246 145, 163, 175, 195 163, 195 86, 107 77, 165, 195±196, 242 203, 224, 294±295 135 148 230 86, 107, 150±151, 181, 185±186 186 85, 88 135±136, 165, 179, 218 231 225 80 70 55 86, 104±105 231 245 329

SÏraÂmek, Jan SÏraÂmek, Pavel SÏtefaÂnik, Milan Rastislav SÏt'ovõÂcÏek, I., cÏes. archivaÂrÏ Tauer, (?Jaroslav), cÏs. duÊstojnõÂk Tejchman, Miroslav Tepenkov, Sergej TepenkovovaÂ, Viktorie TesÏ, Georgij, ing Tito viz Broz-Tito, Josip TuchacÏevskij, Michail TumanovovaÂ-NedzveÏdskaÂ, Elena Turanec, Jozef Tverdyj, Mykola TvrdyÂ, Nikolaj viz Tverdyj, Mykola

73, 123 71±72, 105 55 15 80 222 40, 48±49 48±49 41, 50

UrsõÂny, JaÂn

119, 122, 124, 136, 184±185

Vacek, JirÏõÂ VaÂlek, E., cÏs. duÊstojnõÂk VarsÏavskij, Sergej VasneÏcov, Viktor Veber, VaÂclav VeresÏcÏagin, Ivan VeselyÂ, JindrÏich Vinogradov, Ivan viz Isaakij Vlasov, Andrej VlcÏek, VaÂclav Vojcechovskij, Sergej

46, 68, 96, 226, 245±246 73 85, 96 61±63, 75, 77 44, 88, 246 86, 102±104 186

VolosÏin, Augustin viz VolosÏyn, Avgustyn VolosÏyn, Avgustyn Vostokov, P. viz Savickij, Pjotr VysÏinskij, Andrej

80 78 145, 163, 175, 195 192

10 131 56, 71±72, 84, 87, 121, 130±131, 134, 185±186, 296 63±65, 77, 123±124, 133, 293 31, 33, 192, 121±124, 127, 144, 145, 161, 174, 184, 194

WeikertovaÂ, Gertruda

213

Zacharov, A., sov. hospodaÂrÏskyÂ cÏinitel ZelenyÂ, Nikolaj Zilynskyj, Bohdan Zlenko, Petro

134, 159, 193 71, 79, 226, 246 85, 92±93, 150±151

330

ZlenkovaÂ, Marie Zorin, Valerian

93 33, 116±119, 121±122, 125, 128, 164±166, 194, 196

ZÏukov, Georgij

72, 124, 297

331

ResumeÂ V zaÂveÏru druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky koncem roku 1944, soucÏasneÏ se vstupem SoveÏtskeÂ armaÂdy na uÂzemõÂ CÏeskoslovenska, zahaÂjily speciaÂlnõÂ orgaÂny soveÏtskeÂ bezpecÏnosti rozsaÂhleÂ pronaÂsledovaÂnõÂ neÏkteryÂch skupin mõÂstnõÂho obyvatelstva. ObeÏti tohoto stõÂhaÂnõÂ byly po zadrzÏenõÂ zpravidla vzaÂpeÏtõÂ prÏevezeny do soveÏtskyÂch vojenskyÂch taÂboruÊ v NeÏmecku a Polsku a potom do taÂboruÊ nucenyÂch pracõÂ v SoveÏtskeÂm svazu. Toto stõÂhaÂnõÂ postihlo na uÂzemõÂ tehdejsÏõÂ PodkarpatskeÂ Rusi do jejõÂho oficiaÂlnõÂho prÏedaÂnõÂ do svazku SSSR v cÏervnu 1945 tisõÂce osob, prÏedevsÏõÂm potenciaÂlnõÂch odpuÊrcuÊ SoveÏtskeÂho svazu a prÏedstaviteluÊ demokratickyÂch obcÏanskyÂch a politickyÂch kruhuÊ. Z uÂzemõÂ Slovenska od pocÏaÂtku roku do jara 1945 byly naÂsilneÏ vyvezeny do SSSR desetitisõÂce osob bud' obvineÏnyÂch prÏõÂslusÏnosti k aktivistickyÂm proneÏmeckyÂm organizacõÂm tzv. ¹SlovenskeÂho sÏtaÂtu,ª nebo prosteÏ naÂsilneÏ mobilizovanyÂch na pomoc prÏi povaÂlecÏneÂ rekonstrukci soveÏtskeÂho naÂrodnõÂho hospodaÂrÏstvõÂ. Na uÂzemõÂ dnesÏnõÂ CÏeskeÂ republiky zacÏala akce soveÏtskyÂch bezpecÏnostnõÂch orgaÂnuÊ v dubnu 1945 a trvala azÏ do pocÏaÂtku roku 1948. Oproti PodkarpatskeÂ Rusi a Slovensku meÏly vsÏak zdejsÏõÂ soveÏtskeÂ zaÂsahy proti civilnõÂm obyvateluÊm jizÏ velmi zrÏetelnyÂ politickyÂ charakter. HlavnõÂm byl zrÏejmeÏ dlouho pecÏliveÏ prÏipravenyÂ zaÂtah na prÏednõÂ prÏedstavitele byÂvaleÂ ruskeÂ antibolsÏevickeÂ emigrace, zÏijõÂcõÂ v CÏeskoslovensku na pozvaÂnõÂ cÏeskoslovenskeÂho staÂtu jizÏ od pocÏaÂtku dvacaÂtyÂch let, veÏtsÏinou absolventy cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkol a naÂlezÏejõÂcõÂ mezi sÏpicÏku cÏeskoslovenskeÂ mezivaÂlecÏneÂ spolecÏnosti (generalita a vysocõÂ duÊstojnõÂci cÏeskoslovenskeÂ branneÂ moci, profesorÏi na cÏeskoslovenskyÂch vysokyÂch sÏkolaÂch, leÂkarÏi, autorÏi vyÂznamnyÂch architektonickyÂch deÏl v celeÂ CÏSR, technicÏtõÂ odbornõÂci prÏednõÂch cÏeskoslovenskyÂch zaÂvoduÊ, uÂrÏednõÂci cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ a verÏejneÂ spraÂvy a podobneÏ). V prÏevaÂzÏneÂ veÏtsÏineÏ jizÏ daÂvno byli cÏeskoslovenskyÂmi obcÏany nebo byli alesponÏ drzÏiteli mezinaÂrodnõÂho pruÊkazu totozÏnosti uprchlõÂka ze SoveÏtskeÂho Ruska. Spolu s nimi byla odvlecÏena rÏada cÏeskyÂch reemigrantuÊ z Ruska, kterÏõÂ po prÏevzetõÂ vlaÂdy bolsÏeviky v roce 1917 opustili byÂvalou cÏeskou krajanskou komunitu v Rusku a svuÊj tamnõÂ majetek a vraÂtili se zÏõÂt natrvalo do CÏSR. DuÊsledneÏ byli 332

pronaÂsledovaÂni vsÏichni byÂvalõÂ prÏednõÂ prÏedstavitele cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ reprezentace na PodkarpatskeÂ Rusi do roku 1939. VsÏichni zadrzÏenõÂ byli deportovaÂni do soveÏtskyÂch taÂboruÊ. ObeÏti masovyÂch naÂsilnyÂch mobilizacõÂ ze Slovenska byly zpravidla umõÂst'ovaÂny v internacÏnõÂch taÂborech nucenyÂch pracõÂ. ObeÏti politicky motivovanyÂch uÂnosuÊ z CÏech a Moravy byly veÏtsÏinou obvineÏny podle cÏlaÂnku 58 tehdejsÏõÂho trestnõÂho zaÂkonõÂku RSFSR, podle neÏhozÏ byly stõÂhaÂny projevy takzvaneÂ kontrarevoluce, nikdo nebyl obvinÏovaÂn ze spolupraÂce s neÏmeckyÂm neprÏõÂtelem a jen v ojedineÏlyÂch prÏõÂpadech byla uÂdajnaÂ kontrarevolucÏnõÂ cÏinnost doplneÏna o vaÂgnõÂ charakteristiku ¹slouzÏõÂcõÂ cõÂluÊm neprÏõÂteleª nebo ¹fasÏistickeÂho neprÏõÂteleª. NaÂsledovalo odsouzenõÂ veÏtsÏinou v neprÏõÂtomnosti a cesta do taÂboruÊ GULAG. SoveÏtskeÂ bezpecÏnostnõÂ orgaÂny zasahovaly v CÏeskoslovensku bez opory v jakeÂmkoliv praÂvu. Jejich zvuÊle cÏeskoslovenskou politickou reprezentaci, usilujõÂcõÂ o maximaÂlneÏ prÏaÂtelskeÂ vztahy obou zemõÂ, zaskocÏila a CÏeskoslovensko bohuzÏel nenasÏlo dostatek odvahy a sil, aby cÏelilo tomuto zlocÏinu paÂchaneÂmu na jeho svobodnyÂch obcÏanech. OpatrneÂ diplomatickeÂ kroky, poznamenaneÂ rychle naruÊstajõÂcõÂm prosoveÏtskyÂm oportunismem, usilovaly prÏedevsÏõÂm o osvobozenõÂ nepolitickyÂch obeÏtõÂ ze Slovenska. SoveÏtskyÂ svaz nemeÏl vsÏak prÏõÂlisÏ zaÂjem vracet kolo deÏjin a tak nehodlal prÏõÂlisÏ vyhoveÏt. PropusÏteÏn byl proto jenom zlomek zavlecÏenyÂch a ostatnõÂ naÂsledovali sveÂ spoluobcÏany odvlecÏeneÂ z politickyÂch duÊvoduÊ na cesteÏ do hloubi SoveÏtskeÂho svazu, do taÂboruÊ GULAG. NeÏkolika stuÊm se jesÏteÏ podarÏilo vraÂtit pocÏaÂtkem padesaÂtyÂch let v raÂmci rozsaÂhleÂho uvolnÏovaÂnõÂ soveÏtskeÂho represivnõÂho systeÂmu po StalinoveÏ smrti. VeÏtsÏina odvlecÏenyÂch vsÏak zmizela v pekle soveÏtskyÂch taÂboruÊ bez jakeÂkoliv stopy. PraÂce se snazÏõÂ na zaÂkladeÏ dokumentuÊ dochovanyÂch v cÏeskyÂch archivech ukaÂzat na oportunismus cÏeskoslovenskeÂ staÂtnõÂ reprezentace vuÊcÏi aroganci soveÏtskeÂho staÂtnõÂho teroru a neschopnost cÏelit otevrÏeneÂmu pronaÂsledovaÂnõÂ nasÏich obcÏanuÊ za jejich SoveÏtskeÂmu svazu nepohodlneÂ naÂzory cÏi postoje. PraÂce naÂzorneÏ doklaÂdaÂ historicky bezprecedentnõÂ porusÏenõÂ integrity postavenõÂ cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ nebo dlouhodobyÂch obyvatel CÏeskoslovenska tõÂm, zÏe CÏeskoslovenskaÂ republika nezabraÂnila tomu, aby byli po skoncÏenõÂ druheÂ sveÏtoveÂ vaÂlky ve sveÂ zemi a ve svyÂch 333

domovech zadrzÏeni bezpecÏnostnõÂmi orgaÂny jineÂ zemeÏ a naÂsilneÏ odvlecÏeni do teÂto jineÂ zemeÏ, kde pak byli naÂsledneÏ stõÂhaÂni podle tamnõÂho praÂva a odsuzovaÂni k dlouholetyÂm trestuÊm do tamnõÂch veÏznic nebo koncentracÏnõÂch taÂboruÊ. ZaÂrovenÏ se snazÏõÂ prÏiblõÂzÏit dosud vsÏeobecneÏ teÂmeÏrÏ neznaÂmeÂ mechanismy soveÏtskeÂho represivnõÂho systeÂmu a jeho vnitrÏnõÂch zaÂkonitostõÂ. PraÂce se rovneÏzÏ zminÏuje o neÏkteryÂch prÏõÂpadech jizÏ oficiaÂlnõÂho prÏedaÂnõÂ do SSSR dalsÏõÂch politicky nevyhovujõÂcõÂch cÏeskoslovenskyÂch obcÏanuÊ po prÏevzetõÂ v roce 1948 moci komunistickyÂm rezÏimem. V cÏeskeÂ historiografickeÂ a historicko-politickeÂ literaturÏe nemaÂ praÂce dosud obdoby a navazuje na prÏedchaÂzejõÂcõÂ autorovu rozsaÂhlou publikacÏnõÂ cÏinnost po roce 1990. Podle stavu soucÏasnyÂch cÏeskyÂch historickyÂch veÏd bohuzÏel vsÏak zuÊstane soubor v nõÂ shromaÂzÏdeÏnyÂch dokladuÊ a sveÏdectvõÂ zrÏejmeÏ jesÏteÏ na dlouho jedinou pomuÊckou pro blizÏsÏõÂ poznaÂnõÂ teÂto neblaheÂ kapitoly modernõÂch cÏeskyÂch deÏjin.

334

Resume At the end of the Second World War late in 1944 simultaneously with the entry of the Soviet Army into the territory of Czechoslovakia, special organs of the Soviet Security launched extensive persecution of some groups of local people. After being arrested, the victims of the persecution were, as a rule, transported immediately to Soviet military camps in Germany and Poland and then to labour camps in the Soviet Union. In the territory of the then Carpathian Ruthenia until its official incorporation into the Union of the USSR in June 1945 thousands of people, mostly opponents of the Soviet Union and representatives of the democratic civil and political circles, were subjected to this persecution. From the territory of Slovakia from the beginning of the year until spring 1945 tens of thousands of persons were forcibly transported to the USSR, either accused of membership of activist pro-German organizations of the so called ªSlovak Stateª, or simply forcibly mobilized to assist in the post-war reconstruction of the Soviet national economy. In the territory of the today Czech Republic the operation of the Soviet security organs started in April 1945 and lasted until the early 1948. In comparison with the Carpathian Ruthenia and Slovakia the Soviet interventions against civilians here had obviously political character. Of primary importance was apparently well-prepared roundup against the top leaders of the former Russian anti-Bolshevik emigration living in Czechoslovakia at the invitation of the Czechoslovak state from the early 1920's, mostly graduates of Czechoslovak universities, ranking among the elite of the Czechoslovak interwar society (generals and high-ranking officers of the Czechoslovak military forces, professors of Czechoslovak universities, doctors, authors of outstanding works of architecture all over Czechoslovakia, technical experts of leading Czechoslovak factories, officials of the Czechoslovak state and public administration and the like). In most cases, they were Czechoslovak citizen for a long time, or at least they were the holders of the international identification of the refugee from the Soviet Russia. Along with them a number of Czech re-emigrants from Russia were dragged away who after 335

the seizure of power by Bolsheviks in 1917 left the former Czech compatriot community in Russia and their own property there in order to return to the Czechoslovak Republic for good. All the former top leaders of the Czechoslovak state representation in the Carpathian Ruthenia until the year 1939 suffered from persistent persecution. All the detained persons were deported to Soviet camps. The victims of mass forcible mobilizations from Slovakia were, as a rule, placed to detention labour camps. The victims of politically motivated abductions from Bohemia and Moravia were mostly accused pursuant article 58 of the then Soviet Penal Code under which manifestations of the so called counterevolution were prosecuted, but nobody was accused of cooperation with the German enemy and only in isolated cases a vague characteristic ªserving the aims of the enemyª or ªfascist enemyª was assigned to the alleged counter-revolutionary activities. Then the conviction followed, mostly in the absence of the charged person, and journey to GULAG camps. The Soviet security organs intervened in Czechoslovakia without any legal support. The Czechoslovak political representation striving to maintain relations between the two countries as friendly as possible was overtaken by their arbitrary rule and unfortunately, Czechoslovakia did not find enough strength and spirit to face this criminal act committed against its free citizens. Careful diplomatic moves marked by quickly increasing pro-Soviet opportunism were particularly aimed at the setting free of non-political victims from Slovakia. The Soviet Union took little interest in reversing the march of time and accordingly, it was not about to meet the demands too much. Therefore, only a fraction of the deported persons was released, while the others followed their fellow citizens dragged away for political reasons on their way in the depths of the Soviet Union to GULAG camps. A few hundreds of them still succeeded in coming back at the early 1950's within the framework of extensive easing the Soviet repressive system after Stalin's death. But the majority of the dragged away persons disappeared in the hell of the Soviet camps without a trace. Making use of documents preserved in the Czech archives, the author of the publication is trying to show the opportunism of the 336

Czechoslovak state representation towards the arrogance of the Soviet state terror as well as their inability to face the open persecution of our citizens for their opinions and attitudes inconvenient for the Soviet Union. The publication graphically demonstrate unprecedented violation of the integrity of the status of Czechoslovak citizens or people living in Czechoslovakia for a long time, stating that after the Second World War was over, the Czechoslovak Republic did nothing to prevent their detention in their country and their homes by security organs of other country as well as their forcible transportation to that other country where subsequently they were prosecuted under the law of that country and convicted to long-term punishments to prisons or concentration camps there. The author is also trying to clarify the mechanisms of the Soviet repressive system almost commonly unknown so far as well as its inner regularities. Besides, the work refers to some cases of the already official handing over of other politically troublesome Czechoslovak citizens to the Soviet Union after the seizure of power by the Communist regime in 1948. In the Czech literature related to historiography, history and politics this publication is unparalleled, following up previous extensive publication activities of the author after 1990. Unfortunately, however, taking into account the current state of the Czech historical sciences, the collection of evidences and testimonies gathered here is probably to remain the only aid for better understanding of this sinister chapter of the modern Czech history for a long time.

337

Resume Gleichzeitig mit dem Betreten des tschechoslowakischen Staatsgebietes durch die Sowjetische Armee in der Abschlussphase des zweiten Weltkrieges am Ende des Jahres 1940 haben die Spezialdienste der sowjetischen Sicherheit umfangreiche Verfolgungen einiger Gruppen der hiesigen BevoÈlkerung eingeleitet. Die Verfolgungsopfer wurden in der Regel unmittelbar nach der Festnahme in sowjetische MilitaÈrlager in Deutschland und Polen und danach in Zwangsarbeitslager in der Sowjetunion deportiert. Diese Verfolgungen ereilten auf dem Gebiet des ehemaligen È bergabe in das BuÈndKarpato-Ruûland bis zu seiner offiziellen U nis der UdSSR im Juni 1945 Tausende von Personen, besonders potentielle Widersacher der Sowjetunion und Vertreter demokratischer buÈrgerlicher und politischer Kreise. Vom Gebiet der Slowakei wurden bis zum FruÈhling 1945 in die UdSSR Abertausende von Personen gewaltsam deportiert, die der AngehoÈrigkeit zu aktiven prodeutschen Organisationen des sog. ªSlowakischen Staatesª beschuldigt wurden oder die einfach als HilfskraÈfte fuÈr die Nachkriegserneuerung der sowjetischen Volkswirtschaft zwangsmobilisiert wurden. Auf dem Gebiet der heutigen Tschechischen Republik begannen die Aktionen der sowjetischen Sicherheitsorgane im April 1945 und dauerten bis Anfang 1948. Im Unterschied zu Karpato-Ruûland und der Slowakei hatten die hiesigen sowjetischen Eingriffe gegen die ZivilbevoÈlkerung allerdings schon einen offensichtlichen politischen Charakter. Die Hauptaktion war die wahrscheinlich schon lange und sorgfaÈltig vorbereitete Razzia gegen leitende Vertreter der ehemaligen russischen antibolschewistischen Emigration, die in der Tschechoslowakei auf Einladung des tschechoslowakischen Staates schon seit Beginn der zwanziger Jahre lebten. Es waren meistens Absolventen tschechoslowakischer Hochschulen, die zur Spitze der tschechoslowakischen Gesellschaft der Zwischenkriegszeit gehoÈrten (GeneraÈle und hohe Offiziere der tschechoslowakischen VerteidigungskraÈfte, Professoren an tschechoslowakischen È rzte, SchoÈpfer bedeutender Architekturwerke in Hochschulen, A È der ganzen OSR, technische Fachleute in den besten tschecho338

slowakischen Unternehmen, Beamten der tschechoslowakischen staatlichen und oÈffentlichen Verwaltung, u.a.). In uÈberwiegender Mehrheit sind sie schon seit langem zu tschechoslowakischen StaatsbuÈrgern geworden oder waren als FluÈchtlinge aus der Sowjetunion mindestens in Besitz internationaler FluÈchtlingsausweise. Zusammen mit ihnen wurde eine ganze Reihe von tschechischen Reemigranten aus Russland verschleppt, die nach der MachtuÈbernahme durch die Bolschewiken im Jahre 1917 die damalige tschechische Landsmannschaft in Russland sowie ihr È SR zuruÈckdortiges VermoÈgen aufgegeben haben und in die O gekehrt waren. Konsequent wurden alle ehemaligen fuÈhrenden RepraÈsentanten der tschechoslowakischen Staatsverwaltung in Karpato-Ruûland bis 1939 verfolgt. Alle festgenommenen Personen wurden in sowjetische Lager deportiert. Die Opfer der massenhaften Zwangsmobilisationen aus der Slowakei wurden in der Regel in Zwangsarbeitsinternationslager verfrachtet. Die Opfer politisch motivierter EntfuÈhrungen aus BoÈhmen und MaÈhren wurden meistens aufgrund des Artikels 58 des damaligen sowjetischen Strafgesetzbuches beschuldigt, der zur Verfolgung wegen sogenannter Kontrarevolutionstaten diente. Keiner wurde der Zusammenarbeit mit dem deutschen Feind beschuldigt und nur in EinzelfaÈllen wurde die angebliche KontrarevolutionsaktivitaÈt durch die unbestimmte Charakteristik ªzum Dienste feindlicher Zieleª oder ªdes faschistischen Feindesª ergaÈnzt. Darauf folgte meistens die Verurteilung in Abwesendheit und der Weg in GULAGs. Die sowjetischen Sicherheitsorgane haben in der Tschechoslowakei ohne jeglicher rechtliche StuÈtze aufgrund irgendeines Gesetzes eingegriffen. Ihre WillkuÈr hat die damalige um hoÈchst freundschaftliche Beziehungen zwischen beiden LaÈndern bemuÈhte tschechoslowakische politische RepraÈsentanz voÈllig uÈberrumpelt und die Tschechoslowakei hat leider nicht genug Mut und Kraft gefunden, diesen Verbrechen gegen ihre eigenen freien BuÈrger Stirn zu bieten. Vorsichtige diplomatische und von einem schnell aufsteigenden prosowjetischen Opportunismus gekennzeichneten Schritte bemuÈhten sich besonders um die Befreiung von nichtpolitischen Opfern aus der Slowakei. Die Sowjetunion war allerdings nicht zu sehr interessiert das Rad der Geschichte zuruÈckzudrehen und beabsichtigte sowieso kein Entgegenkommen. 339

Deshalb wurde nur ein Bruchteil der verschleppten Personen freigelassen und die anderen folgten ihren aus politischen GruÈnden verschleppten MitbuÈrgern auf dem Weg in die Tiefe der GULAGs der Sowjetunion. Mehreren Hunderten ist es noch am Anfang der fuÈnfziger Jahre gelungen im Rahmen der umfangreichen Lockerung des sowjetischen Repressionssystems nach dem Tode Stalins zuruÈckzukehren. Die meisten Verschleppten sind allerdings in der HoÈlle der sowjetischen Lager ohne jeglicher Spur verschollen. Dieses Werk bemuÈht sich ausgehend von den in den tschechischen Archiven uÈberlieferten Dokumente auf den Opportunismus der tschechoslowakischen StaatsfuÈhrung gegen die Arroganz des sowjetischen Staatsterrors sowie die UnfaÈhigkeit hinzuweisen, der offensichtlichen Verfolgung unserer BuÈrger wegen ihrer der Sowjetunion unbehaglichen Meinungen oder Positionen entgegen zu treten. Die Arbeit legt anschaulich dar, dass es sich um eine historisch noch nie da gewesene Verletzung der IntegritaÈt der Position von tschechoslowakischen StaatsbuÈrgern oder langjaÈhrigen Bewohnern der Tschechoslowakei handelt, weil die Tschechoslowakische Republik nicht verhinderte, dass diese nach Ende des zweiten Weltkrieges in ihrem Land und in ihren Heimen von Sicherheitsdiensten eines anderen Landes festgenommen und gewaltsam in dieses andere Land verschleppt werden. Dort wurden sie dann entsprechend dem dortigen Recht verfolgt und zu langjaÈhrigen Strafen in dortigen GefaÈngnissen oder Konzentrationslagern verurteilt. Gleichzeitig bringt die Arbeit die bisher fast unbekannten Mechanismen des sowjetischen Repressionssystems und seine inneren Gesetzlichkeiten naÈher. Die Arbeit erwaÈhnt ebenfalls einige Beispiele schon offizieller È bergaben in die UdSSR weiterer unbequemer tschechoslowaU kischer BuÈrger nach der MachtuÈbernahme durch die Kommunisten im Jahre 1948. In der tschechischen historiographischer und historisch-politischer Literatur ist keine aÈhnliche Arbeit zu finden, wobei sie an die vorherige umfangreiche PublikationstaÈtigkeit des Verfassers nach 1990 anknuÈpft. In Anbetracht der gegenwaÈrtigen tschechischen historischen Wissenschaft wird allerdings das BuÈndel der hier angesammelten Dokumente und Zeugnisse wahrscheinlich noch fuÈr lange das einzige Hilfsinstrument zum naÈheren Kennen340

lernen dieses ungluÈcklichen Kapitels der modernen tschechischen Geschichte bleiben.

341

OBSAH UÂVODEM

7

KAPITOLA I. DOHODA

17

Â RUS KAPITOLA II. PODKARPATSKA

23

KAPITOLA III. SLOVENSKO

27

KAPITOLA IV. SLEZSKO A MORAVA

35

KAPITOLA V. NA PRAHU! KAPITOLA VI. DALSÏIÂ UÂNOSY

53 83

KAPITOLA VII. ZASKOCÏENIÂ (1945)

115

KAPITOLA VIII. BEZRADNOST Ï EDSTIÂRA Â NIÂ (1946±1948) A PR Â CE KAPITOLA IX. SPOLUPRA

139

Â VEÏREM ZA

229

POUZÏITEÂ A CITOVANEÂ PRAMENY Ï IÂLOHY PR

245

Ï IÂK JMENNYÂ REJSTR

322

RESUMEÂ

332

199

251

343

VladimõÂr Bystrov

UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU V LETECH 1945±1955 Edice SveÏdectvõÂ Pro UÂrÏad dokumentace a vysÏetrÏovaÂnõÂ zlocÏinuÊ komunismu vydaÂvaÂ Themis, nakladatelstvõÂ TiskaÂrny MV, p. o. HybernskaÂ 2, 110 00 Praha 1 jako svou 116. publikaci ObaÂlka a grafickaÂ uÂprava Petr BednaÂrÏ OdpoveÏdnaÂ redaktorka Tat'aÂna HedbaÂvnaÂ Tisk TiskaÂrna MV, p. o., BartuÊnÏkova 4, 149 01 Praha 415 VydaÂnõÂ 1. Praha 2003 ISBN 80-7312-027-5

UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU VladimõÂr Bystrov

ISBN 80-7312-027-5

VladimõÂr Bystrov

UÂNOSY CÏESKOSLOVENSKYÂCH OBCÏANUÊ DO SOVEÏTSKEÂHO SVAZU V LETECH 1945±1955

Praha 2003

1 3U 0 0 r 0 3ad dokumentace a vys 0 3etr 0 3ova 0 0n zloc 0 3inu 0 8 komunismu

Recommend Documents