08 únor

č. 6

Školní rok 2007/08 – únor

VŽDYCKY MĚJME NADĚJI krátké zastavení s Josefem Kouklem, emeritním biskupem litoměřickým Mohl byste se podělit o nějakou vzpomínku z hodin náboženství? Velmi rád vzpomínám na hodiny náboženství na Klasickém gymnáziu v Brně. Náboženství bylo nejen předáváním nauky, ale i životních postojů, moudrosti a zkušenosti. Vzpomínám si například na jedno vyučování asi v roce 1943, kdy nám profesor položil otázku: „Když vám někdo něco dobrého nabízí, máte si to vždy vzít?“ A pak sám odpověděl: „Vždycky si to vezměte! Když to ten člověk myslí upřímně, máte z toho užitek vy i on. Za skutek lásky bude odměněn i v nebi. A když to myslí neupřímně a nabízí jen naoko, vezměte si také! Tím ho potrestáte a navíc mu ušetříte něco z utrpení v očistci, které by za ten lehký hřích zasloužil.“ Kdo byl pro Vás nejlepším učitelem (a proč)? Byl to právě profesor Dominik Pecka, známý filosof a spisovatel. Výklad končil vždy deset minut před koncem hodiny a pak čekal na naše otázky. Když nikdo nic neměl, sám nadhodil nějakou otázku, jako třeba tu, o které jsem se zmínil v prvním odstavci. Takový profesor se nezapomíná. Co vám v poslední době dělá radost? Velká účast mladých rodin s dětmi v litoměřické katedrále. Většina tatínků jsou tzv. „konvikťáci“, to znamená bývalí studenti litoměřického konviktu, jenž sloužil jako přípravné studium ke kněžství a jako příležitost k rozpoznání povolání. Litoměřická děvčata byla hodně aktivní, a tak mnozí studenti poznali, že je Pán Bůh ke kněžství nevolá. Je moc dobře, že to poznali zavčas a my z nich dnes máme mnoho krásných věřících rodin. Co považujete pro současnou dobu za nejdůležitější? Neztrácet naději. Kdokoliv – i ten, kdo se nám vůbec „nezdá“ – může být nakonec hlasatelem Krista. Co byste přál katechetům do jejich služby? Katechetkám a katechetům přeji, aby dětem i dospělým katechumenům nepředávali jen formulace katechismu, nýbrž dali jim pocítit i opravdovou lásku. Ten, kdo hlásá Krista, nemusí být totiž velkým vědcem nebo umělcem, ale někým, kdo je naplněn vlídností a láskou. A tohle právě přeji všem katechetům.

2

Katechetický věstník č. 6, šk. rok 2007/08

OBSAH čísla 6/2007-08  Vzděláváme se Událost u Damašku: Pavlovo obrácení – povolání  Příběhů není nikdy dost O bohatství  Inspirace pro II. stupeň Jsem stvořen, abych byl milován a abych miloval  Hry Pro postní dobu

VZDĚLÁVÁME SE 

Událost u Damašku: Pavlovo obrácení – povolání

Naše představy o povolání Pavla za apoštola jsou ovlivněny velmi pestrým vyprávěním ve Skutcích apoštolů. V této souvislosti se rovněž hovoří o jeho obrácení. Toto hodnocení zajisté není nesprávné. Líčení v knize Skutků apoštolů je však třeba náležitým způsobem hodnotit ve srovnání s Pavlovým osobním svědectvím v jeho listech, které poskytuje poněkud odlišný obraz o této události.

Ve Skutcích apoštolů se třikrát setkáváme s líčením Pavlova povolání. Nejpodrobnější zpráva se objevuje ve Sk 9,1-30. Později se pak Pavel ve dvou řečech k této události vrací: v řeči adresované židovskému lidu v jeruzalémském chrámě po svém zatčení (Sk 22,3-21) a v řeči před králem Agrippou II. (pravnuk PŘÍLOHY: Heroda Velikého a syn Heroda Agripy I.; je o něm řeč  Luštěnky a pracovní listy v Sk 12), jeho sestrou Berenike, římským prefektem Pavlova proměna Festem, veliteli a předními muži města (Sk 25,23) Ježíšovo utrpení během svého zatčení (Sk 26,2-23). Líčení Skutků Test: Je co zlepšovat? apoštolů lze shrnout následujícím způsobem: Pavel byl Tvořivé náboženství: vybaven dopisem velekněze a měl s veškerou rázností Pokladnička zasáhnout proti (žido)křesťanům v Damašku. Když se  Potřebujeme vykoupení blížil k městu, náhle ho obklopilo světlo z nebe (22,6: Náměty pro postní dobu kolem poledne – oslnivé světlo; 26,13: v poledne – 2008 ve farnosti s dětmi světlo nad slunce jasnější, které obklopilo mne i ty,  Alfa – Omega: kteří tu cestu konali se mnou). Pozoruhodné je, že zde série otázek ke stolní hře není bezprostředně řeč o nějakém vidění Krista! Pavel (téma: Postní doba) padl na zem (26,14: též ti, kdo šli s ním, padli na zem). Teprve skrze hlas, který slyší pouze Pavel, se dává Kristus poznat (26,14: hlas mluvil hebrejsky). Pavlovi je Pánem uloženo, aby šel do města. Až tam mu bude řečeno, co má dělat (9,6; 22,10). Opět si zaslouží povšimnutí, že Pavel nedostává žádné bezprostřední pověření ohledně povolání. Pavel na tři dny oslepl kvůli tomuto světlu. Během tohoto času nic nejedl a nepil.  Okénko do historie katecheze Katecheze v prvotní církvi – pokračování

Toto líčení není ve skutečnosti žádným příběhem povolání, avšak obrácení. Vyprávění je zakončeno tím, že Ananiáš (křesťan pocházející ze židovství), který byl možná představeným křesťanské obce v Damašku (srov. 22,12), je Pánem ve vidění vybídnut, aby vyhledal Pavla. Skrze jeho vkládání rukou Pavel opět nabývá zraku, přijímá Ducha Svatého a nechává se pokřtít (9,17-18). Přiměřeně tomuto líčení obdržel Ananiáš – již před Pavlem! – zprávu, že Pavel je určen k tomu, aby se stal misionářem mezi všemi národy (9,15).


3

V celém vyprávění Pavlova obrácení zastávají významnou roli „vidění“, která z něho činí (podobně jako v případě události o Petrovi ve Sk 10,10-16) příběh s motivem „přemožení“. Tak jako Pavel – Šavel, který „soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně“ (9,1), je přemožen ze samotného nebe (9,3-6), rovněž oprávněný strach Ananiáše je překonán skrze vidění (9,13-15). Lukáš tedy ve svém vyprávění chce sdělit, že to nebyli lidé, kteří zdolali Šavla, nýbrž že byl přemožen nebeským Pánem, a to pouze z milosti (srov. Gal 1,12.15). V Pavlových listech sice nenajdeme žádnou zprávu o události u Damašku, nicméně apoštol stále znovu dělá narážky na ni. Zdá se, že u svých křesťanských společenství předpokládá známost toho, co se mu přihodilo. Má na mysli událost u Damašku, když hovoří o svém povolání za apoštola a nazývá se: „povolaný za apoštola“ (Řím 1,1), „z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše“ (1 Kor 1,1; 2 Kor 1,1), „apoštol pohanů“ (Řím 11,13) nebo ve zostřeném vyjádření „apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem“ (Gal 1,1). Již z toho je jasné, že to, co se mu přihodilo, nebylo pouze obrácení, nýbrž že tuto událost pocítil jako povolání. Zvláštní okolnosti jeho povolání mu dávaly vědomí, že za svou apoštolskou existenci vděčí výlučně Boží milosti. Pavel se o této milosti zmiňuje v četných souvislostech (Řím 1,5; 15,15; 1 Kor 3,10; Gal 1,15). Nejkrásnější formulace se asi objevuje v 1 Kor 15,10: „Milostí Boží jsem to, co jsem.“ Ve spojitosti s událostí u Damašku mluví Pavel o zjevení nebo o tom, že viděl Vzkříšeného: „Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána?“ (1 Kor 9,1). Pro tyto výroky je opět důležité, že pověření k bytí apoštolem se shoduje se zjevením Vzkříšeného. A tak se Pavel může připojit v 1 Kor 15,8 k seznamu velikonočních svědků se stejnou formulací „zjevil se“, jak je to řečeno o Petrovi, Dvanácti, Jakubovi a dalších. Jen pomocí výrazu „naposledy i mě“ posouvá časovou hranici a pomocí potupného slova „nedochůdče“ dává najevo svou dřívější činnost pronásledovatele. Před Damaškem byl Pavel přemožen Bohem, byl vzat do služby a rovněž se sám nechal vzít do služby. Být zasažen a nechat se zasáhnout patří nerozlučně k sobě. Proto může Pavel líčit damašskou událost v listě Filipanům tak, jako by se zakládala též na jeho vlastním rozhodnutí: „Ale v čem jsem (dříve) viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista.“ (Flp 3,7-8). doc. Petr Mareček

PŘÍBĚHŮ NENÍ NIKDY DOST O bohatství a spokojeném životě V malé mexické vesničce přirazí ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil. „Ne moc dlouho.“ „Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal ryb víc?“ Mexičan mu vysvětluje, že jeho úlovek je pro potřeby jeho rodiny dostačující. „Ale co děláte ve zbylém čase?“ „Vstávám později, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu, věnuji se rodině, hraji na kytaru… Vedu spokojený život.“ Američan ho přeruší: „Mám vzdělání na Harvardu a mohu vám pomoci. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ryby, které ulovíte navíc. Za tento

4


příjem si koupíte větší loď, pak si koupíte druhou a třetí, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům začnete obchodovat přímo se zpracovatelským závodem a pak si takovou továrnu sám otevřete. Pak můžete odjet do hlavního města a odtud budete řídit svůj obrovský podnik.“ „Jak dlouho by to trvalo?“ ptá se Mexičan. „Dvacet, možná pětadvacet let,“ odpoví Američan. „A potom?“ „Co potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé,“ směje se Američan. „Až se vaše obchody rozrostou, vyděláte miliony a budete moci jít do důchodu. Usadíte se v malé klidné vesničce blízko pobřeží, budete moci dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, věnovat se rodině a hrát na kytaru… Povedete prostě spokojený život.“ Z knihy Zdeňky Holcové Květy myšlenek vybral P. Pavel Konzbul

INSPIRACE PRO II. STUPEŇ ZŠ Jsem stvořen, abych byl milován a abych miloval Toto téma je velmi citlivé, u účastníků může vyvolávat různé emoce. Je třeba brát ohled na jednotlivé členy skupiny, na jejich osobní osudy a být připraven i na jejich negativní reakce, které mohou pramenit ze špatných zkušeností. Cíl: Cílem tohoto setkání je ukázat účastníkům, odkud a kam směřuje náš život. Ukázat, že na jeho počátku i konci je Láska s velkým „L“ (láska Boží), a že tato Láska nás provází po celý náš život. Láska s malým „l“ (lidská) je jejím odrazem a zůstává jen nedokonalá. Proto tak často ve svém životě pociťujeme prázdnotu, zklamání. Obsah: Připomenout si skrze výtvarnou činnost svůj život a za pomoci úryvků z Bible si uvědomit, že je tu Bůh, který o mně nejen ví, ale který po mně vždy toužil a má mě rád dokonalou láskou. Úvod: Pustíme nějakou moderní píseň o lásce, např. od skupiny No Name, od zpěvačky Evy Farna apod. Společně posloucháme, pak následuje diskuse: Znáte tu píseň? Líbí se vám? Proč ano, proč ne? – Cílem je uvolnit atmosféru, dát prostor k vlastnímu vyjádření se. Nejde o hodnocení písní a jejich textů, je dobré nechat zaznít všechny názory bez posuzování a hodnocení. Každý napíše 2 až 3 písničky, které poslouchá a které se mu nejvíc líbí. Po chvíli necháme prostor k vyjmenování skladeb a důvodů jejich obliby. Znovu jde spíše o chvíle sdílení než srovnávání (také ostatní účastníky vedeme k tomu, aby nehodnotili, co se druhému líbí, ale s respektem každého vyslechli). Diskuse: O čem jsou ty písně? Jaká témata se v nich nejčastěji objevují? (Mohou se objevit různá témata, nejčastěji asi o vzpouře, revoltě a o lásce – na to můžeme navázat). Nejčastější témata písní, které posloucháte, jsou: … Tato témata patří k vašemu věku (jsou pro něj typická). Láska patří k celému našemu životu. Ve vašem věku si ji začínáte uvědomovat ve smyslu partnerském. Je přirozené, že vás přitahuje opačné pohlaví, prožíváte první zamilované vztahy. Ale láska nebo touha po lásce provází člověka od počátku… Výtvarné zpracování (malba, kresba, koláž…): Zkuste teď na pruh papíru znázornit důležité okamžiky svého života (pruh papíru můžeme předem rozdělit na 4 části). Mohou to být odpovědi na tyto otázky:


5

 Odkud jsem přišel, kde jsem se tady vzal (mí rodiče, jejich vztah)?  Co jsem už prožil? – Zachytit základní období života – znázornit čas od početí po narození, od narození do 3 let, od 3 do 6 let, od 6 do 11 let, od 11 do 15 let.  Kdo jsem? Znázornit sebe v tuto chvíli – jak bych sám sebe popsal, vyjádřil?  Kam jdu? Co je cílem mého života? Necháme dostatečný čas na zpracování (podle časových možností si promyslíme a předem upozorníme, kolik času účastníci na zpracování mají). Práci můžeme podbarvit vhodnou hudbou. Znázornění jednotlivých období mohou žáci udělat symbolicky. Důležité je zdůraznit, že vyjadřují svůj život (co prožívali oni sami, na co si vzpomínají, nebo co jim řekli rodiče), ne co se obecně děje v jednotlivých etapách lidského vývoje. Předem upozorníme, že si tuto mapu svého života tvoří především pro sebe a nemusejí ji ostatním ukazovat. Své dílo mohou představit jen ti, kdo chtějí. Povídání o životě: Nyní navážeme svými slovy na to, co zaznělo v předcházející části. Katecheta může klást například takovéto otázky: Myslíte, že se shodneme na tom, že by člověk měl být počat z lásky? Možná jste se setkali s někým, kdo pociťoval jako velkou bolest, či dokonce bytostný problém, že tomu tak v jeho případě nebylo. O čem to svědčí? Vypovídá to například o tom, co je v nás „zakódováno“, jak jsme byli „naprogramováni“ už od počátku: Bůh stvořil člověka z lásky… a k lásce. První roky života jsou o pevném poutu lásky dítěte s maminkou i s tatínkem. Vším, co dítě dělá, se ptá: máš mě rád? Nemůže existovat bez neustálého ujišťování o lásce. Teprve až se cítí jisté, začne se od rodičů odpoutávat. Batole začíná odbíhat od maminky, aby se k ní zase vracelo, ve 3 letech si dítě začne uvědomovat své „já“, a tak ho neustále prosazuje. Může si to však dovolit tehdy, když je neustále ujišťováno o tom, že je milováno. V předškolním věku začne člověk víc objevovat okolní svět, do 11 let se mu otvírá svět poznání. Od 11 let začíná přicházet otázka „Kdo jsem já?“. A až si na tuto otázku budu umět dát odpověď, začnu vnímat i svět kolem sebe, začne se ve mně probouzet i touha lásku nejen dostávat, ale i dávat. A to je důležitá změna v mém životě, když zjistím, že opravdová láska nehledá sebe, své potěšení, ale opravdová láska touží naopak dávat. Vidíme, že naší nejhlubší touhou od počátku je touha být milován. Ale jen Bůh ji může naplnit dokonale, člověk nikdy, protože je jen slabým tvorem. Může se o ni snažit, ale nikdy nenaplní srdce druhého člověka úplně. Jsem na světě díky lásce mých rodičů, nebo možná také ne (pokud jsou zde děti, u nichž to tak není, musíme toto téma citlivě navodit), ale určitě je ve mně zakořeněná touha, abych tu byl z lásky, aby mě někdo miloval. Člověk byl Bohem stvořen z lásky – Bůh mě miluje takového, jaký jsem, miluje mě i v mé slabosti a hříšnosti. Vložil do mě nekonečnou touhu po lásce, touhu být milován bez podmínky, bez výjimky, úplně, takový, jaký jsem. (Viz minulé téma: Bůh je uprostřed mě, já jsem chrám, ve kterém on přebývá.) Má zkušenost je však jiná: Jsem milován, jen když se chovám určitým způsobem, když jsem takový, jak po mně chtějí rodiče, učitelé a okolí. Když pomineme rodinu, je tu právě ještě naše okolí, které nás velmi silně ovlivňuje. Hluboká touha být milován absolutně a všemi mě vede po cestě hledání lásky a přízně druhých. Ne vždy to je ale dobré. Snažit se získat přízeň a pozornost druhých za každou cenu mě může i zavést někam, kam bych se pravděpodobně ani dostat nechtěl.

6


Bůh v mém životě: Bůh chce tuto moji touhu po lásce naplňovat. Je se mnou v každém období mého života. Když čteme pozorně Boží slovo – Bibli, najdeme tam nádherné úryvky o Boží lásce k člověku. Tady můžeme s mladými doplňovat k jednotlivým výtvarně znázorněným obdobím života Boží slovo. Buď společně, nebo zadáme odkazy na úryvky a děti mají za úkol úryvek najít a např. říct, ve kterém životním období by si ho přály slyšet, nebo kam by ho zařadily. Úryvky z Bible o Boží lásce k člověku, vztahující se k jednotlivým obdobím života, jsou vybrány subjektivně. Proto je možné i žádoucí, aby se katecheta nebál použít úryvky jiné, které mu připadají výstižnější, lepší… Početí:  Dříve, než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě. (Jer 1,5)  Hospodin mě povolal z života mateřského, od nitra mé matky připomínal moje jméno. (Iz 49,1) Dětství:  Copak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. (Iz 49,15-16)  … sám jsem naučil Efrajima chodit… (Oz 11,3)  Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. (Iz 66,13) Rodič:  Budu tě opatrovat… (Iz 49,8)  Miloval jsem tě odvěkou láskou. (Iz 31,3)  Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš. (Gn 28,15) Dospívání:  Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs. (Dt 31,8)  Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův. (Jer 1,7-8) Vztah snoubence:  Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. (Oz 2,21-22) Vztah zamilovaného:  Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá. (Sof 3,17)  Protože jsi v mých očích tak drahý a vzácný, protože jsem si tě zamiloval… (Iz 43,4) Vztah přítele:  Neboj se. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův. (Iz 41,14) Vztah krále:  Ty jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě. (Iz 41,9)  Povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. (Iz 43,1)


7

Závěr: Podle místních podmínek končíme buď v kruhu s rozžatou svíčkou uprostřed, nebo – pokud je to možné – v kapli před svatostánkem. Můžeme mít před sebou naše obrazy a úryvky z Bible. V modlitbě děkujeme za Boží lásku, která byla a je přítomná v celém našem životě, od početí až do dnešní chvíle. Zpracovala Helena Johnová, KC Hradec Králové

HRY Pro postní dobu  Která miska je ta správná? (dělíme se) Na stůl prostřeme pro 2 osoby. Na každý talíř položíme obrácenou kompotovou misku, aby pod ni nebylo vidět (neprůhlednou). Jedno dítě musí místnost opustit. Potom dáme pod jednu z misek nějakou dobrotu (čokoládku, bonbón, ovoce apod.). Zavoláme dítě zpět do místnosti. Za úplného ticha musí hádat, pod kterou miskou se skrývá něco dobrého. Když nazvedne správnou misku, může pamlsek věnovat někomu ze spoluhráčů. Když nazvedne nesprávnou misku, může hádat ještě jednou, a pak se odměna zdvojnásobuje. Katecheta dbá na to, aby rozdělování probíhalo spravedlivě a nikdo neodešel s prázdnou. Žádný hráč si nesmí nechat odměnu pro sebe, musí ji darovat druhému. Sám pak také obdrží dar od někoho jiného. Katecheta dětem může vysvětlit, že podobně je to s bohatými a chudými zeměmi nebo lidmi. Někdo má na svém stole přebytek, jiný má hlad. Když ten, kdo má, se dokáže rozdělit s těmi, co nemají, sám také získává.  Voda – velké bohatství Pro tuto hru s vodou potřebujeme čtyři stejné stabilní sklenice nebo kelímky. Vyzkoušíme si zručnost. Vezmeme dvě co nejtlustší slámky na pití. Ke každé dvojici sklenic posadíme jedno dítě. Pravou sklenici naplníme do poloviny vodou, zatímco levou necháme prázdnou. (Nezapomeneme na omyvatelný ubrus, protože děti určitě trochu vody rozlijí!) Na pokyn „tři, dva, jedna – teď“ ponoří dítě do pravé sklenice s vodou slámku, zacpe ji palcem, přenese vodu do prázdné sklenice, palec uvolní a voda ze slámky vyteče. Tento postup děti opakují tak dlouho, až se voda z pravé sklenice dostane do levé. Čím je slámka tlustší a pohyby koordinovanější, tím lépe. Vyhrává ten z dvojice, kdo v určeném čase přenese více vody. Katecheta dětem vysvětlí, jak cennou surovinou je voda a že někde na světě dokonce lidé umírají proto, že nemají vodu. My máme vody dost. Jak s ní zacházíme? Zkusme společně přemýšlet, jakými různými způsoby můžeme vodou šetřit. Připravuje P. Jindřich Čoupek

VYLUŠTILI JSTE SPRÁVNĚ?  Pavlova proměna: POZNÁNÍ JEŽÍŠE KRISTA. (Slova obvodové doplňovačky: svíce, mitra, jedna, zámek, dopis.)

 Ježíšovo utrpení: Chybí předměty: 1. kříž, 2. tabulka INRI, 3. měšec, 4. důtky.

8


OKÉNKO DO HISTORIE KATECHEZE Katecheze v prvotní církvi – pokračování Již minule jsme si řekli, že evangelia jsou považována za písemná svědectví, která určitým způsobem odrážejí obsah kázání v komunitách prvních křesťanů. Matoušovo evangelium je bohaté na kapitoly „výukového“ rázu, evangelium podle Jana je spíše výsledkem dlouhých meditací o skutečnosti a tajemství Ježíše Krista, Lukáš píše své evangelium s výslovným potvrzením a odvoláním na předchozí vyučování ústní (Lk 1,4). Mnohé z Pavlových listů jsou ve své druhé části jakoby ozvěnou morální výuky prvních křesťanů. V prvním listu Petrově lze odhalit určitý typ křestní katecheze. Pozorujeme-li čtveré líčení Ježíšovy osobnosti podle jednotlivých evangelií, pojetí jeho osoby v listu Židům či ještě později v Janově zjevení, poměrně rychle rozpoznáme, že představují pokaždé konkrétní odpověď na určitou situaci církevní obce. Pro autora Markova evangelia je rozhodující výklad Ježíšovy osoby jako Syna Božího, přičemž jeho slávu a jeho pravou podstatu můžeme plně pochopit teprve přijetím jeho smrti a vzkříšení. Naproti tomu podle Janova evangelia se Ježíš zjevuje a obrací ke všem, kdo v tomto světě hledají život, světlo a pravdu. Protože Ježíš je konečnou Boží odpovědí na naše lidské tázání, je vhodným způsobem hlásán jen tam, kde může být jednotlivými posluchači zakoušen jako skutečná odpověď. Každý jednotlivý věřící bude ve své víře v Krista, tedy ve svém vztahu k němu posílen do té míry, v níž ji bude moci chápat a zakoušet jako osvobozující řešení pro svůj život. V prvních staletích nacházíme snad nejzdařilejší formu katecheze – katechumenát. Této formě katecheze, kdy se církev věnuje zvláštním způsobem dospělým, se budeme věnovat v příštím okénku.

POSLEDNÍ SLOVO MAJÍ DĚTI  Eva byla stvořena ze žebřa…  Ráj byl kdesi u Mezříče. (Lidový název pro Velké Meziříčí).  Ježíš byl při poslední večeři smutný, protože jeden apoštol měl špinavé nohy… z písemných prací žáků, Domamil

© Biskupství brněnské, Katechetické centrum, Petrov 8, 601 43 Brno tel. 543 235 030, kl. 227, 247 nebo 257, e-mail: [email protected] http://kc.biskupstvi.cz Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 12332. Zpracování: Mgr. Marie Špačková, Mgr. Jitka Šebková, Iva Fukalová. Jazyková korektura: RNDr. Josef Gerbrich. S církevním schválením brněnského biskupa Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho čj. Ep/680/03 z 9. 6. 2003. Vychází 9× do roka (během školního roku). Toto číslo bylo dáno do tisku 11. 1. 2008.

08 únor

Recommend Documents