3 / 07
Společenství
Společenství 03 /07 Čím více se vydáváme v opravdové lásce Bohu i druhým, tím více se stáváme sami sebou. - A. O'. Donohoe
OBSAH:
„BEZ VÁS TO NEPUDE!“ ................................................................................. 2 PRIMIČNÍ MŠE SVATÉ.................................................................................. 11 GNIEZNO - ANEB OD SV. CYRILA A METODĚJE KE SV. VOJTĚCHOVI ........................................................................................................................... 12 POZVÁNÍ…DO RADVANIC........................................................................... 16 DĚTEM K 1. SVATÉMU PŘIJÍMÁNÍ ............................................................ 16 MAMINKA ....................................................................................................... 19 HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY.............. 24
Email:
[email protected] -1-
3 / 07 „BEZ VÁS TO NEPUDE!“
Společenství
Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem V ostravsko-opavské diecézi se diecézní setkání mládeže koná o týden dříve než v ostatních diecézích. Místa setkání se v různých letech střídají v různých koutech diecéze - od nábožensky živého Jablunkovska až po oblast bývalých Sudet. Setkání bylo výjimečné letos i v tom, že probíhalo celý víkend. Účastníci setkání přijeli v pátek 24. března večer zvláštním vlakem do Města Albrechtic, 12 km severovýchodně od Krnova, a sjelo se jich v místní škole téměř 700. Pátečním večerem je provázela scénka ukazující, že o své víře máme svědčit především svými skutky (například vrácením nalezené peněženky), a pak budou nevěřícími brána vážně i naše slova. Hlavním tématem setkání byla evangelizace, což je zároveň hlavní téma diecéze pro tento rok. V sobotním dopoledni svědčili o své víře a rozhodnutí se pro Krista o. Lumír Tkáč, děkan bílovecký, sestra Filoména z kongregace Dcer Božské lásky a o. Vítek Zatloukal, ředitel Sekce pro mládež ČBK. Ten zdůraznil, že každý člověk musí nejprve evangelizovat sebe, a pak teprve může evangelizovat ty druhé. Všichni tři se shodli v tom, že uvěřit Bohu a odpovědět mu ANO lze přirovnat ke skoku do neznáma – je to krok do prázdna, jako když má člověk skočit s padákem do hlubiny pod sebou (otec Vítek měl možnost toto zažít na vlastní kůži). Před polednem sloužil otec biskup mši svatou. Ve své promluvě se obrátil na mládež se výzvou: „Hlásat evangelium – to já sám v celé diecézi nestihnu. Kněží i jáhni dělají, co mohou, ale bez vás to nepude!“ Po obědě byla možnost odreagovat se při sportu a při stolních či jiných hrách či výtvarných činnostech. Velká část odpoledních skupinek byla zaměřena opět k tématu evangelizace, a to z nejrůznějších pohledů. Večer si mohli účastníci vybrat praxi modlitby z několika způsobů modliteb: ignaciánskou modlitbu, modlitbu chval, adoraci, zdramatizovaný růženec nebo modlitbu Taizé. V neděli se většina účastníků setkání rozjela autobusy povzbudit svou účastí na nedělní mši svaté věřící v okolních farnostech (v některých farnostech příjezd autobusu mládeže znamenal navýšení počtu účastníků bohoslužby až o 200%!) a pak už pokračovali těmito autobusy do svých domovů. Majka Sv.
Modlitba je projevem našeho vztahu k Bohu. Jaká je naše modlitba, takový je náš vztah k Bohu (nulový, odkecaný, žebrající... - nebo prosící a děkující). „Já bych se modlil(a), ale není čas. To nikdo nevěří, jaký já mám fofr, kdybych já neměl tolik práce se zahrádkou, s domem a s domácností, a co s mladými a vnoučaty...“ Jistě, máš toho hodně, možná, že ti to přerůstá přes hlavu a nevíš už kudy kam... Tak víš co? Zkus se na chvilku zastavit, ale opravdu zastavit a třeba jenom pět minut anebo jenom dvě minuty věnovat intenzivnímu obnovení svého upřímného vztahu k Bohu. Nemusíš přitom klečet, nemusíš odříkávat litanie nebo modlitbičky. Jen pár upřímných slov můžeš ze svého srdce odeslat našemu Pánu, jako když odesíláš SMSku ze svého mobilu svým blízkým. Od otce Václava Filipce, kterého asi většinou znáte, jsem pochytil kdysi při jeho homilii takovouto moudrost: „Ráno, ještě když sedím na posteli v pyžamu udělám velký kříž a řeknu: Pane Ježíši, hlásím se do tvé služby.“ A otec Václav s chutí pokračuje v ranní modlitbě chvály a děkování: „Já žiju, Pane, Bože, děkuji Ti... Já žiju, já mám nohy, mám ruce, já vidím, Bože, já žiju! Vašku, ty žiješ, raduj se z toho, Ty žiješ, Vašku, ... Bože, jak jsem Ti vděčný!“ Nechceš to zkusit také tak? - děd Jargus -2-
3 / 07
Společenství
Tanec se smrtí Mó(rbi)dní výstava „plastizovaných mumií“ tančících s vlastními kostrami nás – navzdory tvrzení propagátorů – nevzdělává v oblasti poznání lidského těla, zato nám poskytuje mnoho bezděčných informací o fungování lidské psychiky. Jsou věci, kterých se k smrti bojíme, a samá smrt je tou největší z nich. K takovým věcem, jež nás ochromují, lze obecně zaujmout dvojí krajní přístup: buď je vytěsníme ze svého vědomí, nebo si z nich budeme dělat legraci. O první postoj jsme se dlouho (a marně) snažili v nedávných budovatelských časech, nyní se přikláníme na druhou stranu úvratě. Smrt je všude kolem nás; jsou jí plné noviny, televizní zprávy a filmy, nyní i výstavní síně. Je to ovšem smrt cizí, jaksi umělá a karikovaná. Smrt nelze úspěšně vyzvat na souboj, lze ji však vyzvat k tanci. Je mi líto nejen těch tančících chudáků, kteří nenalezli klid ani po smrti, a jejich senzacechtivých „obdivovatelů“, je mi líto především všech, kdo neznají jediného pravého vítěze nad smrtí. Je jím vzkříšený Ježíš (a všichni, kdo mu náležejí). -ok-
Poznej svou víru Chcete se vzdělávat ve víře? Chybí vám možnost diskutovat o otázkách víry? Chcete prohloubit svůj duchovní život? Pak je tu pro Vás cyklus přednášek s názvem „Poznej svou víru“. Před prázdninami ještě ve středu 13. 6. 2007 od 17.30 ve Středisku na Haškově 1. všechny srdečně zve o. Petr Smolek
OČIMA SVĚTNIČKY Vždy po uzávěrce každého čísla přemítám - na kolik stránek právě tohle Společenství vyjde? Bude dost příspěvků? Pak je začnu skládat do konečné podoby, navíc přicházejí další a další – opožděné a pak se musím rozhodnout pro zmenšení písma, protože každý článek je důležitý a bylo by škoda ho neuveřejnit. Tím si uvědomuji, co v posledních číslech postrádám: Jsou to vzpomínky těch nejstarších, co dělali v časech dřívějších, jací tu byli duchovní, jací varhaníci, jaké zde byly zvyky…možná by se tyto příspěvky daly pojmout, jako poznávání kořenů farnosti. Je obava, že by se také mohly jitřit staré rány a bolístky? Zkušenost říká, že na zlé se rychle zapomíná. Rozhodně tyto vzpomínky mají pro všechny Havířovany větší hodnotu než politické a společenské kauzy dnešních dnů, které se staly kauzami jen proto, aby zvedly náklad tisku nebo sledovanost televize. V dnešních médiích není důležité, jestli se věci a události opravdu staly, ale aby uváděná informace vydělávala. Takže výzva pro dříve narozené dámy a třeba i pány – prosím, vzpomínejte a pište, ať …se my ostatní poučíme z atmosféry a dění z doby, kdy jste tu Vy byli a my zatím ne. A ještě bych měl vysvětlit, proč je první článek v tomto Společenství právě první. Kvůli důležité větě, že bez nás šíření víry nepůjde. Je dobré si to uvědomovat při kontaktu s jakýmkoliv bližním. I my – stejně jako kdokoliv jiný ovlivňujeme svým dílem jednání druhého člověka a bylo by smutné, kdyby kvůli nám tento bližní dával někomu třetímu (a nebo prvnímu?) do zubů. Krásnou neděli a čtivá písmenka, milý čtenáři.J
-3-
3 / 07 Tajemství otřásání
Společenství patera Petra Smolka
.
Český teolog, filozof a překladatel Dr. Vladimír Neuwirth (†1998) rád mluvil o Božím působení v tomto světě jako o „tajemství otřásání“. „Bůh přenesmírně přesahuje všechno stvoření. Stvoření je stvořeno podle určité míry, Bůh přesahuje veškerou míru. Když se Bůh zjevuje stvoření nebo když se stvoření stává nástrojem Boha zjevujícího se, žádá se na něm něco, co přesahuje jeho míru. S přirozeností lidskou a přirozeností ostatního stvoření děje se v tomto případě něco podobného, jako bych chtěl do stolitrového dřevěného sudu vpravit pod tlakem tisíc litrů. Sud by začal praskat, voda by stříkala mezi dýhami, sud by začal balancovat. Při zjevení Boha a skutečností nebeských člověk musí být otřesením napřed uschopněn, aby nazíral na zjevující se božskou skutečnost; otřesení má rozšířit jeho inteligenci, rozšířit jeho srdce,“ napsal v letech 1955-60. Pozornému čtenáři při čtení Písma neunikne mnoho míst chvění a otřásání. Kolik jsme jich slyšeli jen v době velikonoční. Ježíš se chvěje hrůzou v Getsemanské zahradě, až potí krev. Chrámová opona se roztrhla odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly a hroby se otevřely, když Ježíš vykřikl mocným hlasem poslední slova a skonal (srov. Mt 27,50-52). Pořádně se otřásla víra emauzských učedníků v Ježíše, kteří s trpkostí utíkají z Jeruzaléma. Nastalo velké zemětřesení, když anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen Ježíšova hrobu a usedl na něm (srov. Mt 28,2). Třásli se apoštolové, ze strachu před židy zavření za dveřmi, když se zmrtvýchvstalý Ježíš objevil poprvé uprostřed nich a oni si mysleli, že je to přízrak. Také událost seslání Ducha svatého, kterou se dovršují Velikonoce a v jejíž blízkosti právě jsme, je popsána tak, že se náhle strhl z nebe hukot, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali (srov. Sk 2,2). Ale Boží otřásání pokračuje. Když byli Petr a Jan uvězněni za to, že v Jeruzalémě uzdravili chromého člověka, a když byli následně propuštěni, vyprávějí křesťanům, co se stalo. Celé společenství se pak modlí za odvahu odhodlaně hlásat Ježíšovo slovo a když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží (Sk 4,31). Když byl Pavel se Silou uvězněn ve Filipech, modlili se a zpěvem oslavovali Boha a tu náhle nastalo velké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů (Sk 16,25-26). Bůh třese s tímto světem. Otřásá jím, aby se lidský plán dějin dostal na koleje Božího plánu. Co je pevné, vydrží. Co má základy v Bohu, nepadne, ale naopak zmohutní. Co je jen nadutou člověčinou, zhroutí se. Seslání Ducha svatého je slavností Božího otřásání, protože Boží silou v tomto světě je právě Duch svatý. On upevňuje nebo naopak rozmetává. Duch svatý je neviditelný, ale jeho působení nelze přehlédnout. On uzdravuje, dává sílu k obrácení, vtahuje člověka do společenství s Bohem, mění vztahy mezi lidmi, mění tvář církve. Letnice jednou za rok jsou pro nás příležitostí, abychom společně prosili Ducha svatého, aby s námi pořádně otřásl. Aby nechal padnout tomu, co je v našem společenství nadbytečné, nepotřebné a naopak upevnil to zdravé a posunul naše hranice. Velkou moudrost našel ten, kdo vzývá Ducha svatého každý den a dobrovolně vydává svůj život k otřásání. Ušetří si spoustu zbytečné námahy a hořkého zklamání, protože je lepší, když nám zemětřesení Ducha shodí pár cihel, co jsme postavili za jeden den, než vzdušné zámky stavěné mnoho let. -4-
3 / 07 Z FARNÍ KNIHOVNY:
Společenství
I v tomto - svatodušním čísle Společenství, bych vám rád představil žhavé novinky z našeho knižního fondu farního knihovny. Které novinky si tedy můžete půjčit? Mystik - třetí a zároveň i poslední díl románu Davida Torkingtona, ve kterém je titulní postavou poustevník Petr Calvay. Předchozí díly se jmenují „Poustevník“ a „Prorok“. Všechny díly si u nás můžete půjčit. Víš, jak žít? – útlá knížečka od Vladimíra Smékala, především určená pro všechny milovníky poezie, zvláště Kiplingovy. Je v ní osm úvah nad básní R. Kiplinga „Když…“ o vedení dobrého života. Rebel Boží Alois Gonzaga – čtivý text vydávaný Karmelitánským nakladatelstvím věnovaný svatému Aloisovi. V knize jsou zahrnuty i nejnovější výsledky bádání o životě tohoto jezuitského světce, který zahynul při službě nemocným morem. E-maily z pekla – kniha vychází z podtitulem „Co jste se nedočetli v Radách zkušeného ďábla“ a jejím autorem je Jim Forest. Připomeňme jen, že autorem původních „Rad zkušeného ďábla“ byl C. S. Lewis. I v této knize můžete najít Tasemníka s jeho učedníkem. Ve 30 dopisech probírají pokušení naší moderní doby. Když moderní, tak napsaných e-mailem. To ale samozřejmě není jediná modernost. Ve farní knihovně máme i Lewisovu knihu. Zemřel pod cizím jménem – všichni milovníci moderní české historie jistě zpozorní, když se dozvědí podtitul této knihy: „Dramatický závěr života Jana Šrámka“. Publikace je složena z pátrání po nových faktech týkajících se osudu Msgre. Jana Šrámka v letech 1948–1956. V knize je i bohatá obrazová příloha archivních materiálů a fotek. Moc a pokora – román o životě Karla Boromejského od Dörthy Ulmer-Stichelové. Pravidelní posluchači rádia Proglas jistě zaregistrovali probíhající četbu na pokračování právě z této knihy. Děkujeme za vaše výpůjčky a nad novými, ale i starými knihami se těší knihovníci. Láďa Svoboda
PŘEČETLI JSME ... „Evropa Benedikta z Nursie v krizi kultur“ - Joseph Ratzinger, vydalo Karmelitánské nakl. 2006.
Titul vyšel v italském originálu v r. 2005. Joseph Ratzinger, někdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, v něm přináší reflexi nad nejpalčivějšími problémy naší doby - nerovné rozdělení darů Země, vykořisťování jejích zdrojů, rostoucí chudoba, hlad, nemoci, jež ohrožují lidstvo. Letmým pohledem hodnotí situaci ve světě a zamýšlí se nad současným stavem křesťanství v Evropě, která byla v minulosti světadílem křesťanským, a na jehož základech vznikala. Prezentuje své úvahy o kulturách, 'které dnes stojí proti sobě' - evropská kultura, vzešlá z křesťanství, poznamenaná osvícenstvím a nyní žijící v sekularizovaném prostředí - a naproti tomu tradiční hodnoty v náboženství islámského světa. Benedikt XVI. probírá a následně konfrontuje zejména etické otázky - otázky života a smrti (euthanasie, interupce) Zabývá se také současným využíváním (či zneužíváním) lékařské vědy podle libovůle postmoderního člověka (prosazování léčby nejrůznějších onemocnění pomocí kmenových buněk z lidských embrií) a důrazně připomíná trvalý význam křesťanské víry. Závěr knížky nabízí shrnutí nastíněných otázek pohledem teologie; autor zde vyzdvihuje zásadní úkoly křesťanů, jimž není lhostejný současný 'stav věcí' ve světě, který nás obklopuje. Z.K. „Svatý farář arský“ - Maxence Van der Meersch, vydalo nakladatelství Pallata 1998.
Belgický spisovatel Maxence Van der Meersch vypráví o životní pouti a nevšedním kněžském působení svatého faráře arského, jehož plné jméno zní - Jan Křtitel Maria Vianney (1887-1858). Autor podrobně popisuje mnohé útrapy v životě tohoto světce, nedostatek a bídu, které jej provázely, a také nepochopení od některých spolubratrů kněží a farníků. Vyzdvihuje příkladnou zbožnost a žitou víru, s níž po celý kněžský život neúnavně pracoval pro spásu duší, které mu -5-
3 / 07
Společenství
byly svěřeny v malé zapomenuté vesničce ve Francii. Za krátkou dobu se po širém kraji roznesla zvěst o misionářském duchu pastýře v Arsu i jeho mimořádných darech a následoval velký příliv věřících, kteří za ním zdaleka přicházeli. Mnozí poutníci chtěli slyšet jeho kázání a zakusit uzdravující Boží moc při svátosti smíření. Zemřel vyčerpáním, zcela oddán Bohu a svému poslání. Z doslovu Dr. Karla Vrány: „Světci vstupují do našeho života vždy jako živé a oživující znamení přítomnosti Boží právě v tom okamžiku, kdy se nám zdá, že už bychom je nikdy víc nepotřebovali. Přicházejí k nám, aby odhalili a zakotvili možnosti našeho světa a našich dějin v Bohu. Světci jsou lidé, kteří se otevírají do Boha a kteří zakotvují svou existenci v Bohu. Neomračují mimořádnými gesty. Neuspávají lacinou útěchou. Přicházejí, aby zneklidnili naše příliš snadno získatelné zajištění přitomnosti i budoucnosti, aby zneklidnili všechny ty z nás, kteří rádi odpočívají na vadnoucích vavřínech svých úspěchů. Jsou solí země, kterou sám Bůh sype do našich skrytých a pečlivě utajovaných ran, abychom o nich vůbec věděli a zase je cítili. Světci jsou světlem, které nejen osvětluje cesty vpřed a za námi, nýbrž prosvětluje i hlubiny našeho svědomí a našeho srdce.“ Z.K. „Zakotvit svůj život v Bohu“ - Elias Vella, vydalo Cyrilometodějské nakladatelství 1999.
Tato knížka je přepisem rekolekcí (mluvených přednášek), které se konaly v rámci exercicií na několika místech v Česku. Prof. P. Elias Vella OFMConv., člen kongregace sídlící na Maltě, evangelizátor, který se zúčastnil mj. i Katolické charismatické konference, pořádané každoročně „Hnutím obnovy v Duchu svatém, a dalších setkání v naší vlasti“. Vedl také duchovní cvičení ve středisku „Fatimského apoštolátu“ v Koclířově. Knížka zapůsobí na čtenáře zcela netradičním a velmi sugestivním stylem biblické výuky. Prof. Elias Vella se zaměřuje zejména na proces uzdravování člověka v jeho celistvosti, na uzdravování duše i těla. Podle autora jsou věřící schopni přijímat Boží slovo a žít podle něj tak - nakolik jsou otevřeni Bohu. Mnozí naopak pociťují, že jsou zablokováni nejrůznějšími traumaty získanými v průběhu života od nejútlejšího dětství. Středem tohoto spisu je rozvíjející se ústřední myšlenka: „Ježíš, jakožto Boží Syn, nás přijímá, bezpodmínečně miluje a chce nás uzdravit, ale je to pouze na nás, nakolik jsme schopni otevřít se cele jeho Božskému působení.“ Exercitátor připomíná nutnost DRUHÉ konverze v životě každého křesťana, kdy znalosti o Bohu se mají proměnit k vědomému plnění Boží vůle a k pravdivému následování Krista. V krátkosti z obsahu knihy: Odevzdat se Boží lásce, Dát své hříchy Ježíši, Uzdravování čtyř kategorií zranění - hněvu, strachu, viny a úzkosti, Duchovní zbroj - modlitba, pomoc Ducha sv. a Panny Marie. V závěru každé kapitoly následují myšlenky pro osobní modlitbu, úvahy k meditaci a praktické pokyny. Předmluva překladatelky uvádí: „Titul je nevšedním, mistrovským počinem a má sloužit jako 'fontána čerstvé vody', která ukazuje, jak lze život nejen přežívat, ale také naplno prožívat. Z.K. „O vděčnosti“ - Jaro Křivohlavý, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2007.
Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. (nar. 1925), vystudoval Filosofickou fakultu UK a mnoho let pracoval v Institutu pro další vzdělávání lékařů; zabýval se především psychologií zdraví a vztahy mezi lidmi. Celý svůj život patřil do společenství Českobratrské církve evangelické a patnáct let byl také laickým členem jejího vedení. Je autorem řady knih, některé vydalo také Karmelitánské nakladatelství (“O odpouštění“, „O šťastném manželství“). Opět v edici „S“ vyšla jeho knížka „O vděčnosti“, v níž autor zpracoval na malém formátu 40 krátkých úvah, které výstižně přibližují a osvětlují sdělované téma. Vděčnost v mezilidských vztazích je tím, co pomáhá člověku překonávat hranici, která leží mezi jeho vlastním sobectvím a přátelským vztahem k druhému. Vede jej k tomu, aby se stal zralejším a moudřejším, měl dobré vztahy s ostatními lidmi a žil smysluplnějším životem. Začátek kapitoly uvádí citát - z Bible, z přísloví různých národů světa, významných myslitelů (Cicero, Epiktetos), známých spisovatelů (W. Shakespeare, G.K.Chesterton, J. Čarek) anebo dalších -6-
3 / 07
Společenství
osobností (A. Einstein, A. Schweitzer). Jaro Křivohlavý nachází příměry ve svém vlastním životě, v situacích radostných i těžkých. Přináší také vyprávění o životní zážitcích a zásadních postojích jiných lidí. Tyto příběhy i úvahy nás vybízejí k zamyšlení nad našimi vztahy k lidem a především nad osobním vztahem k Bohu. „Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!“ - Žl 103,2 „Nevděčnost je mrazivým větrem v mezilidských vztazích.“ - W.Shakespeare „Komu se daří být vděčný, tomu se mění tvářnost světa.“ - R. Schmidt „Za vše děkovat - kdo to pochopil, prohlédl k samému jádru tajemství lidského života.“ Z.K. A. Schweitzer
SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO - LETNICE Naše typicky dnešní otázka: „Co se vlastně tenkrát stalo, jak to o těch letnicích bylo?“- nás může vést k neporozumění. Když se dovíme, „jak to bylo“, bude uspokojena naše zvědavost, ale Bohu a dějinám spásy budeme sotva víc rozumět. Kniha Skutky ukazuje Ducha svatého jako moc, sílu Boží, jako dynamický moment v dějinách, který uvádí do pohybu dějiny církve. Bylo by dobré, si takto obraz Ducha rozšířit, aby pro nás nebyl jen tou v paměti nešťastně zaklesnutou holubicí. Bylo by dobré vymanit výklad ze zajetí historizování, z hranic jediné letnicové události a ukázat - spíš na jejím příkladu (a na jejich důsledcích) - Ducha svatého jako hlavního iniciátora dějin církve, jako vnitřního průvodce jejího života. Naše představy udělování Ducha svatého jsou mnohdy vázány jen na obraz biřmování - na udílení Ducha skrze vkládání rukou. Ale nezapomeňme, že Bible a křesťanská tradice zná i Ducha svatého jako nespoutaný vítr, jako toho, kdo působí bez ohledu na naše řády a zvyklosti kde a jak chce. Skutečná křesťanská víra (ne jen křesťanské zvyky a ideologie) stojí na tom, že se člověka nějak zmocní Duch Boží (1 Kor 12,3b). Ale není to podmíněno ani stářím, ani mládím. Z knihy P. Aleše Opatrného - „Stůl slova“
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE DUCH SVATÝ A CÍRKEV čl. 737 - Poslání Krista a Ducha svatého se naplňuje v církvi jako v Kristově těle a chrámu Ducha svatého. Toto společné poslání přidružuje nyní Kristovy následovníky k jeho společenství s Otcem v Duchu svatém: Duch připravuje lidi, předchází je svou milostí, aby je přitahoval ke Kristu. Zjevuje jim vzkříšeného Pána, připomíná jim jeho slovo, otevírá jim ducha k chápání jeho smrti a vzkříšení. Zpřítomňuje jim Kristovo tajemství, především v eucharistii, aby je smířil a uvedl do společenství s Bohem, aby přinášeli „hojné ovoce“ (Jan 15,5.8.16). čl. 738 - Tímto způsobem se poslání církve nepřidává k poslání Krista a Ducha svatého, ale je jeho svátostí: celým svým bytím a ve všech svých údech je poslána hlásat a dosvědčovat, zpřítomňovat a šířit tajemství společenství Nejsvětější Trojice (to bude předmětem dalšího článku): „My všichni, kteří jsme obdrželi jediného a téhož ducha, totiž Ducha svatého, jsme spojeni navzájem, ale i s Bohem. Neboť i když je nás jednotlivě mnoho a Kristus dává každému z nás, aby v něm přebýval Duch Otce i jeho Duch, je tento Duch jediný a nedělitelný. Sjednocuje ty, kteří jsou vzájemně odlišní, a působí, že všichni se jeví v něm samém jako jedna věc. Jako moc Kristova svatého lidství působí, že všichni, v nichž je přítomna, tvoří jedno tělo; tak jediný a nedílný Boží Duch, který přebývá ve všech, přivádí všechny k duchovní jednotě.“
-7-
3 / 07
Společenství
čl. 739 - Protože Duch svatý je Kristovým Pomazáním, je to sám Kristus, hlava těla, kdo jej vylévá do svých údů, aby je živil, uzdravoval, aby organizoval jejich vzájemné působení, aby je oživoval, posílal vydávat svědectví a zapojoval je do své oběti Otci a do svých přímluv za celý svět. Kristus sděluje svého Ducha svatého a posvětitele údům svého Těla skrze svátosti církve.
SVĚCENÍ KNĚŽÍ (KKC) čl. 1563 - „Jelikož je funkce kněží spojena s biskupským stavem, podílí se na autoritě, s níž sám Kristus své Tělo buduje, posvěcuje a řídí. Proto kněžství kněží sice předpokládá svátosti zakládající život křesťana, avšak uděluje se zvláštní svátostí. Skrze ni jsou kněží pomazáním Ducha svatého označeni zvláštním znamením, a tím připodobněni Kristu Knězi tak, že mohou jednat jménem Krista - Hlavy.“ čl. 1565 - Z moci svátosti kněžství se kněží podílejí na všeobecném rozsahu poslání, které Kristus svěřil apoštolům. Duchovní dar, který kněží přijali svěcením, je nepřipravuje k nějakému omezenému a úzce ohraničenému poslání, „nýbrž k nejširšímu a všeobecnému poslání spásy 'až na konec země' „, „aby s odhodlanou myslí všude hlásali evangelium“. čl. 1566 - „Svůj posvátný úřad však vykonávají zejména v eucharistické bohoslužbě neboli shromáždění, kde zastupují Krista, hlásají jeho tajemství a spojují prosby věřících s obětí jejich hlavy. V mešní oběti zpřítomňují a přivlastňují až do příchodu Páně jedinou oběť Nového zákona, totiž oběť Krista obětujícího sama sebe jednou provždy Otci jako neposkvrněný obětní dar.“ Celé jejich služebné kněžství bere svou sílu z této jediné oběti.
Svatá Trojice, jeden Bože! Hle, chvíle nejčistšího opojení: nad poli, městy dozněl Angelus. Křik vášní tichne, zdřímly steny hrůz, syn hlavu složil matce na rameni.
Hle, chvíle, jež jak hřeben vlny dělí dvě propasti, a marně navzájem se stíhají. Jde soumrak nad krajem a z dálky světélkuje do mé cely.
Hle, chvíle dětské důvěry a míruzatímco na krok od kostelní zdi se zažíhají černá souhvězdí a lidské stopy vydechují síru.
Smiluj se nad námi, když starý svět kol nás i v nás se hroutí, dej nám pevně v lásce spočinouti. Teď u nás doma zvoní k májové. Ó daleký, ó jistý domove! Z básnické sbírky Václava Renče - „Loretánské světlo“
Těšitelko zarmoucených, jež vprostřed věrných v zármutku a bázni, v tom večeřadle, kde se chvěl i stín, jsi s jasným srdcem čekala, až zazní plamenný hlas, jejž slíbil seslat Syn!
ty neskonalá náhrado všech ztrát! Oroduj za nás v tom údolí, kde stálý průvan hučí (vždy něco bere, něco nese vstříc), kde každým novým nálezem jsme chudší o jeden sen, jenž čekal mnohem víc;
Vyhnanců tvrzi, vězňů domovino, náruči sirotků a sílo vdov, jež v sladkost měníš trpké samot víno a tavíš rudu žalu v zpěvný kov!
kde každá nová tvář je hvězda spadlá dřív, než k nám dálkou došel její svit; kde lásky prchavé jsou zaklínadla, jež příval smrti touží zastavit.
Hudebnice, jež na varhanách hromu nejtišší písně umíš rozehrát! Ty stavitelko vyhořelých domů, -8-
3 / 07
Společenství
Ó, dej nám slyšet v bytí, které míjí tou tesknou řekou stálých loučení, vzdálených moří mocnou harmonii v níž každý vzlyk se v jásot promění.
zrající lány nesmírného léta, kde šťastně tančí píseň - bělásek. Ó, dej nám, Matko, v tváři bratří našich nejsladší tvář všech políbit! To jejich dech mou píseň k nebi vznáší, ó modlitbo, ó tího slova Být!
A dej nám vidět v živé tváři světa, jež mrtvým snem by byla bez vrásek,
Z básnické sbírky Václava Renče - „Loretánské světlo“
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - 80. narozeniny a dvouletý pontifikát Benedikta XVI. - Svatý otec slavil 16. dubna své životní jubileum. V tomto období si církev připomněla, že před dvěma lety nastoupil na Apoštolský stolec. Oslavy obou výročí vyvrcholily 15. dubna slavnostní bohoslužbou na svatopetrském náměstí v Římě za účasti desítek tisíc věřících z celého světa. Na papeže zavzpomínali i v jeho rodném městě, v bavorském Marktlu nad Innem, kde otevřeli muzeum slavného rodáka. U příležitosti těchto významných dní byla v Itálii vydána nová kniha Benedikta XVI. s názvem „Ježíš z Nazareta“. - Životní jubileum českého primase - Arcibiskup pražský, kardinál Miloslav Vlk, oslavil 16. května své 75. narozeniny. S přáním Božího požehnání se k celé řadě gratulantů připojují také věřící z havířovských farností. - Vyznamenání českého jezuity - Náš krajan, jezuita P. Petr Kolář, rodák z Paskova obdržel vysoké francouzské vyznamenání - Řád čestné legie. Ocenění, které dosud obdrželi jen nemnozí Češi (např. generál Peřina či Pavel Tigrid), mu předal francouzský velvyslanec, který při slavnostním dekorování uvedl: „Francie oceňuje vaše nasazení ve službě svobody projevu včetně náboženské svobody.“ ( Dle KT/14) Životní cesty otce Koláře od dětství v Ostravě, přes emigraci v roce 1968 a náročného působení zahraničí až po návrat do České republiky jsou obsahem knihy rozhovorů, kterou si můžete vypůjčit v naší farní knihovně. Je to nejenom obraz dobrodružné cesty mladého člověka za svým ideálem, ale také obraz širších souvislostí ze života církve. - Křest katechumenů - V době velikonoční je po staletí zakotvenou tradicí církve přijímat do svých řad nové členy. Zejména při vigilii na Bílou sobotu se konají se křty katechumenů. V kostele sv. Anny otec Václav udělil svátost křtu o velikonočním pondělí mladému Jakubovi. Při tomto slavnostním obřadu během mše sv. zazněla také italština a v přímluvných modlitbách všichni zúčastnění věřící prosili za dary - víry, naděje a lásky pro něj i další nové křesťany. - Svátost biřmování - 15. dubna se v chrámu sv. Anny konala nedělní liturgie, při níž Mons. František Václav Lobkowicz udělil 66 biřmovancům svátost křesťanské dospělosti. Na tuto významnou událost v životě křesťana se řádně připravovali od října minulého roku pod vedením otce Václava. Slavnostní bohoslužbu spolu s diecézním pastýřem celebroval i P. Karel Houdek, děkan karvinského děkanátu, naši duchovní otcové, P. Miloš Gandera a P. Petr Fiala. Mše sv. se zúčastnilo také mnoho věřících a krásnými zpěvy ji doprovodila Chrámová schola mladých. „Pomazáním a přijetím pečetě Ducha sv. při svátosti biřmování jste uschopněni vydávat svědectví Kristu. Nestyďte se za svoji víru a posilujte ji! Největší hodnotou v dnešním světě je láska k Bohu a k bližnímu,“ těmito slovy povzbudil o. biskup přítomné biřmovance. - Kněžské svěcení - Během měsíce června přijímají kněžské svěcení noví služebníci církve. 30. června v ostravské katedrále Božského Spasitele Mons. F.V. Lobkowicz udělí svátost kněžství mladým mužům, kteří se na tuto službu připravovali studiem a poté i jáhenskou službou přímo ve farnostech. K tomto významnému životnímu rozhodnutí havířovští farníci doprovodí jáhna Tomasze
-9-
3 / 07
Společenství
Juszkata pocházejícího z Katovic, havířováka Romana Macuru a také Radima Zielonku z farnosti Havířov-Prostřední Suchá. - První sv. přijímání - Každým rokem o slavnosti Nejsvětější Trojice zažíváme ve farnosti radostnou událost, kterou bývá 1. sv. přijímání dětí. Při slavnostní bohoslužbě 3. června v kostele sv. Anny 15 dětí poprvé přijme svátostného Ježíše v eucharistii. Následující neděli 10. června v šumbarském chrámu sv. Jana Boska přistoupí k 1. sv. přijímání 7 dětí. Redakce „Společenství“ přeje všem těmto chlapcům a děvčátkům nezapomenutelné vzpomínky na tento slavnostní den a především stálou radost na jejich cestě za Kristem. Z.K. a děd Jargus
MŮJ BIŘMOVANEC Před letošním udílením svátosti biřmování jsem byl požádán panem Antonínem Nerušilem o to, abych při udílení svátosti zastával funkci jeho kmotra. Bylo to pro mě velké překvapení a zároveň velká čest, a tak jsem rád tuto nabídku přijal. Pana Nerušila jsem znal jenom od vidění z návštěvy bohoslužeb. Ale po krátkém seznámení jsem pojal přesvědčení, že tento můj vrstevník bere celou přípravu i samotné přijetí svátosti biřmování s celým srdcem a podle svého nejlepšího přesvědčení. Bezprostředně po udílení svátosti biřmování jsem položil „svému biřmovanci“ několik otázek: Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl k přijetí této svátosti až nyní, v důchodovém věku? „Přijetí svátosti biřmování jsem měl vždy na mysli. Od mladosti měl jsem tuto událost na paměti, ale nikdy jsem se nemohl odhodlat. Až nyní jsem se rozhodl, že tuto svátost přijmu. K tomu mně snad dopomohl Duch svatý.“ Proč jste si vybral jako svého biřmovacího patrona svatého Bartoloměje? „ Sv. Bartoloměje jsem si vybral za svého patrona, jelikož u nás ve svém rodišti máme kostel, ve kterém jsem byl pokřtěn a má název sv. Bartoloměj.“ Mezi letošními biřmovanci jsme byli svým věkem trochu výjimeční. Vy jako biřmovanec a já jako kmotr. Jak jste se s těmi o několik generací mladšími při společné přípravě snášel, nelezli vám trochu na nervy, třeba svou upovídanosti v kostele nebo něčím jiným? „S mladšími biřmovanci jsem se snášel dobře. Vůbec mi to nedělalo problém. Navíc jsem si dělal poznámky, které měl náš farář. Byl jsem nadšen výkladem a povznesen Duchem svatým, který mi dával sílu. Děkuji Pánu Bohu, že vše dobře dopadlo. Zvláště Vám, milý kmotře, že jste se obětoval a udělal jste dobrý skutek. Bůh vám žehnej ! (se „svým“ biřmovancem hovořil a také se modlil - dědek Jargus )
MÁJOVÁ VZPOMÍNKA Opět rozkvetl měsíc máj. Omamná vůně šeříků mi vrací vzpomínky. Byla tenkrát také sobota - 5. května 1945. Na těch několik následujících vzrušených dnů, kdy s posledními výstřely barikád vyhasínaly mladé životy chlapců, sotva odrostlých dětským hrám, se nedá zapomenout. Znala jsem jich několik. Dodnes si vybavuji jejich jména a obrysy odhodlaných tváří. Slzy radosti i smutku provázely ty první dny míru, kdy v náruči květů přijímala rodná země své syny... Je opět máj. V okolí pankráckého hřbitova na zdech domů spatříš jména na pamětních deskách s časem zašlými snímky fotografií. Občas se u nich na chvilku zastaví některý právě kolem spěchající obyvatel nebo návštěvník Prahy... Příští stanice „Pražského povstání“ - vrací mě do současnosti hlasatel trasy „C“ pražského
- 10 -
3 / 07
Společenství
metra. Pomalu vystupuji a mé kroky míří k místu parkové úpravy tehdy společného hrobu padlých účastníků bojů. A ke kytičce vzpomínek přidávám slova modlitby: „Odměň, Pane svou láskou duše všech, kteří tenkrát v tom ´kouzelném měsíci máji´ (vyjádřeno slovy básníka) v čase rozkvetlých šeříků nabízeli dar nejcennější - svůj život.“ A proto i po letech patří v těchto májových dnech k tichému zamyšlení voňavá kytice ve váze na stole mého domova. Alena Balcarová
ZPRÁVA Z 1. JARNÍHO ORELSKÉHO KOLOVÁNÍ Protože se letos nepořádala 1. května tradiční orelská pouť do Frýdku, kterou mnozí příznivci cykloturistiky absolvovali na kole, rozhodli jsme se vyrazit na stejném dopravním prostředku po okolí Havířova. Náročnost trasy byla vybrána tak, aby se výletu mohl zúčastnit opravdu každý. I přes ranní chladné počasí - nebylo víc než 5 stupňů - se na místě srazu setkalo 22 pohybu chtivých cyklistů. Vyrazit s námi bohužel nemohla Majka, která už cestou z domu spadla z kola tak nešťastně, že si rozbila hlavu. Takže ji místo krásných výhledů do krajiny čekal pohled na zdi havířovské nemocnice. Naše cesta vedla po málo frekventovaných okrskách kolem řeky Lučiny k Žermanické přehradě, a pak dále do Vojkovic. Tam jsme k posilnění využili restauraci U koníčka, kde vaří dobré kvasinkové pivo a výborný ovocný čaj. Mladší účastníci se samozřejmě pustili do škubání trávy a krmení koní, kteří se kupodivu kolem této restaurace opravdu vyskytují. Pak jsme pokračovali do mírného táhlého kopce ke Komorní Lhotce. To už sluníčko nabralo trochu síly a na modrém nebi se potulovalo jenom pár bílých beránků, takže jsme mohli krásné předhůří Beskyd nasávat opravdu všemi smysly. V Komorní Lhotce jsme mohli nakrmit tělo dobrou pizzou a duši společným povídáním, hraním s dětmi nebo krátkým výletem po okolí, jak kdo chtěl. Cesta zpět pak utekla jako voda. Nejmladší účastník, který nemusel šlapat do pedálů, byl zřejmě nejvíce unaven, a tak si na chviličku zdřímnul. To už jsme věděli, že Majčina rozbitá hlava není nic vážného. Také dva účastníci, kteří se cestou zpět ztratili, se po krátkém telefonátu našli. A tak jsme se mohli v pokoji rozejít do svých domovů. Zbývá dodat, že nejmladšímu účastníkovi byly 3 roky a nejstaršímu 67. Proto patří poděkování Bohu, díky kterému se můžeme vzájemně sdílet při takových výletech, taky všem těm, kteří přemohli lenost a pohybem se rozhodli udělat něco pro své tělo, i Šárce, novému orelskému sporťákovi, za čas strávený s přípravou akce. S orelským pozdravem Zdař Bůh - Vladimír M.
PRIMIČNÍ MŠE SVATÉ P. Tomasz Juszkat - 1. července ve 12 h. v katovické katedrále Krista Krále v Polsku P. Radim Zielonka - 1. července v 8.45 v kostele sv. Jana Křtitele, Havířov-Prostřední Suchá P. Roman Macura - 14. července v 15 h. v chrámu sv. Anny, Havířov-město
- 11 -
3 / 07
Společenství
Gniezno - aneb od sv. Cyrila a Metoděje ke sv. Vojtěchovi V posledním čísle Společenství jsem se dočetla ve zprávách, že sv. Vojtěch byl „do úřadu zvolen českými stavy v r. 1082…“. Byla jsem letos v polském Gnieznie opět na svatovojtěšských oslavách, takže vím, že v uvedeném roce byl sv. Vojtěch už dávno v nebeském království. Občas se chybička vloudí... – I ve veřejnoprávní České televizi jsme se mohli „dozvědět“, že v polském Hněvně proběhly oslavy u příležitosti 1100 let od smrti sv. Vojtěcha a že se jich zúčastnil i kardinál Miloslav Vlk, který v květnu oslaví 85 let… Do Gniezna jsem jela letos už popatnácté. Jak oslavy vypadají či probíhají, jsem celkem podrobně popsala na poslední straně barevného svatovojtěšského přebalu Katolického týdeníku, takže se s vámi podělím jen o aktuální zážitky z letošní pouti. Do Gniezna jezdíváme především se skauty z Blanska, a to auty. Letos nás jelo 13. V pátek 27. dubna jsem ještě v poledne byla pracovně na Velehradě. Má cesta mi proto připadala jako putování našimi dějinami, mezi našimi dávnými světci. Otec Marek s dobrovolníky z Roudnice n. Labem mě přibrali do Brna, tam jsem přesedla do auta o. Františka Koukala a ještě s dalšími jsme vyjeli na sever. Krátce před půlnocí jsme dorazili do Mogilna, 30 km od Gniezna, kde máme vždy zajištěn nocleh buď v rodinách, nebo na faře (ta je v starém opraveném bediktinském klášteře). V sobotu jsme dojeli mládež z Mogilna, slovinského Mariboru a německého Magdeburgu, která putovala pěšky už od pátku. Společně s nimi jsme se vydali do Gniezna za zpěvu písní všech přítomných národů a za modlitby růžence. Šlo nás celkem asi 120 a pouť už nebyla dlouhá – jen 16 km. Po druhé hodině jsme doputovali do Gniezna ke katedrále, kde v 15 hodin sloužil místní pomocný biskup Vojciech Polak mši svatou nejen pro všech 700 poutníků, kteří přišli z různých světových stran, ale také pro tělesné a mentálně postižené, z nichž některým při této mši udělil svátost biřmování. Radostnou atmosféru lze těžko popsat, snad jen že katedrála se občas doslova otřásala radostným zpěvem a jindy zas ševelila prosebnými písněmi k Duchu svatému. Po mši svaté byla u nedaleké školy pro všechny poutníky připravena typická polská polévka „grochuvka“. Na chvíli se naše skupina (stovka lidí!) ještě zastavila na čaj u bývalého mogilenského kaplana a už tu byl večer a v půl osmé v katedrále slavné a nádherné nešpory ze svátku sv. Vojtěcha. Po nich jsme se seřadili do průvodu, ve kterém jsou ostatky sv. Vojtěcha přenášeny do kostela sv. Michala. Byli jsme vyzbrojeni velkými českými vlajkami i praporky, takže nás zahlédl a v davu identifikoval zpravodaj českého Radiožurnálu. Ostatní čeští poutníci měli dojet až v neděli, byl proto rád, že má vůbec koho „vyzpovídat“. U kostela sv. Michal jsme se nedali odehnat polskými organizátory a vyšli jsme bokem až na návrší kostela, kam za chvíli ve slavnostním průvodu došli s ostatky sv. Vojtěcha i všichni přítomní biskupové či kardinálové (čeští ne, ti měli dorazit také až ráno). Jeden náš polský známý z minulých let, pracující v médiích, nám tvrdil, že někde v novinách četl, že na svatovojtěšské oslavy se letos čeká příjezd všech čtyřiceti českých biskupů. Moc mě to rozesmálo. – Vysvětlila jsem mu, že se to určitě nestane, protože českých biskupů je všehovšudy jen 16 a všichni určitě nepřijedou… Po několika pozdravech již přítomných biskupů a uložení ostatků v kostele k celonoční modlitbě jsme se vrátili zpět do Mogilna. V neděli jsme se dobře vyspali a na mši svatou šli v Mogilnie na jedenáctou, která je určena pro rodiny s dětmi. Ty měly možnost se seznámit se námi ze všech tří jiných národů. Na oběd si téměř všechny cizince rozebraly rodiny. Z Čechů jsme zbyli v klášteře na oběd jen tři, ale i my jsme odpoledne zamířili i s naším hostitelem otcem Andrzejem do jedné ze známých rodin, kde už byli ubytování čtyři naši kluci. Ona rodina má na statku 18 koní a pozvala nás, abychom přišli na koních svézt. Strávili jsme tam krásné odpoledne. V podvečer jsme se zajeli ještě podívat na blízké návrší s vyhlídkovou věží, kde je vidět do dalekého rovinatého okolí, a prošli se k soše Pána Ježíše „frasobliwego“ (= starostlivý, - 12 -
3 / 07
Společenství
ustaraný) nedaleko Mogilna, abychom se tam pomodlili a svěřili mu své blízké, o které máme starost... V pondělí jsme se po mši svaté a po snídani rozloučili a zamířili zpět do naší vlasti. P.S.: Tak si říkám, že by příští rok mohlo jet aspoň jedno auto i z Havířova. Zvu zvláště Vojtěchy, ať zažijí opravdovou oslavu svého patrona. Majka Sv.
POZVÁNÍ NA POUTNÍ ZÁJEZD Putování za Pannou Marií horami středního Slovenska konaný ve dnech 27. 8. - 1. 9. 2007 A na co se můžeme těšit? Naši první poutní mši svatou budeme mít na jednom z nejznámějších poutních míst Slovenska - u Panny Marie Bolestné ve Starých Horách. Dále navštívíme obec Špania Dolina - památkovou rezervaci lidové architektury, historické náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského a hodinovou věží v Banské Bystrici, Trnavu, město, které je pro množství kostelů nazýváno „Slovenským Římem“, Piešťany, světoznámé lázně, Banskou Štiavnicu, město, které pro svou krásu a historickou hodnotu je zařazeno na seznam Unesco, vystoupíme na nedalekou Kalvárii se zastaveními křížové cesty, v obci Hronský Beňadik navštívíme mohutný opevněný benediktinský klášter patřící mezi nejstarší stavební památky na Slovensku, v Tesárských Mlyňanech si prohlédneme arboretum vzácných dřevin. Dalším cílem našeho putování bude královské město Trenčín s kostelem Narození Panny Marie a poutní místo ve Skalce nad Váhom. Naši pouť zakončíme poděkováním v některém chrámu v Žilině. Ubytování je zajištěno v Nitře v kněžském semináři, kde nám rovněž připraví snídaně a večeře. Cena za ubytování a polopenzi je 700 Slovenských korun na osobu a den, tj. asi 560,Kč. V Nitře budeme mít dost času prohlédnout si toto krásné historické město. Zájezd doprovází kněz a součástí programu je každodenní mše svatá. Celková cena zájezdu je 1950,- Kč + 3 500,- Sk (tj. asi 2 800,- Kč). Přihlásit se můžete na mobilu 737 577 743. Na setkání s Vámi se těší Vaše Jana Bártová
DĚTI V DOMĚ BOŽÍM (Jen výjimečně přetiskujeme články z jiných periodik, ale tohle je stále aktuální téma: „Malé děti - účastníci bohoslužby.“ Zde je názor jedné čtenářky Katolického týdeníku). Umět vychovat děti tak, že se v kostele ani nepohnou, vám tiše závidím. My ostatní totiž vytrvale taháme vedle svých dětí do kostela také auta, plyšáky, panenky, v horším případě i piškoty a čaj, a doufáme, že hodinu ve zdraví přežije nejen dítě, ale především rodiče. Vytrvale odpovídáme šeptem na hlasité a vytrvalé otázky typu: „Kdy už bude konec?“ Přemýšlíme, kdy máme zasáhnout, jestli je přípustné, aby dítě chodilo a šklebilo se na ostatní, kolik kroků po kostele je ještě v normě a kolik nad normu - abychom provedli případný odchyt. Taky řešíme, jestli je, nebo není rušivé, když drobeček potřebuje mši svatou sledovat zády k oltáři s obličejem k davu. Taková zpovědnice je také hodně zajímavá věc, už proto, že se do ní jde tak krásně schovat i auta tam jdou pěkně zaparkovat. Mám pocit viny, že se mé dítě daleko víc zajímá o to, co se děje u varhan (jak fungují a jak se vůbec zpěváci na kůr dostanou), než o to, co se děje u oltáře a je pro oči neviditelné. Jako matka zažívám pocit selhání, když má mé dítě potřebu prostoru, vadí mu úzké lavice, a proto si nejraději lehá na koberec a jezdí po něm autíčkem. V tu chvíli zažívám sice relativní klid, ale nevím, jestli tím získaným klidem nehřeším já i moje ratolest, neboť vím, že já na chvilku mohu sledovat mši svatou, vzbudím zároveň u ostatních okolo stojících pohoršení. Pro mě jako pro rodiče je závěrečné „Bohu díky!“ opravdu od srdce. Pro tentokrát jsme přežili. Ně-
- 13 -
3 / 07
Společenství
kdy mi návrat ze mše svaté připadá spíš jako návrat z galejí. A potají doufám, že jednoho dne se stane onen zázrak, kdy mé dítě z této divokosti vyroste, zůstane v klidu sedět, pochopí krásu liturgie i tajemství Boží lásky a velikosti. Jaké to děti Ježíš bral do rukou a žehnal jim? Jen ty hodné, klidné, ukázněné podle normy, ty které vám můžeme v dobrém křesťanském duchu jen závidět? Nebo ve svých plánech počítal Pán i těmi živými, divokými, těmi, které občas visí přes lavice nebo vytírají prach svými svátečními kalhotami po kostelní dlažbě? Kde je dělicí čára? Nemají neposedné děti ve svých nezkažených očích to samé sdělení pro nás dospělé? I děti mají totiž moc druhé lidi „třídit“: na dospělé, co je mají rádi, a pak na ty druhé. A podle vlastní zkušenosti vím, že tyhle vzpomínky jsou v dětských očích nesmrtelné. Děti si totiž dlouho nebudou umět zapamatovat podstatné pravdy z věrouky, ale budou celý život vzpomínat na ty, kteří je jako děti přijímali se vším všudy. Stejně tak jako v dětských vzpomínkách zůstanou i ti, kteří měli potřebu malé věřící svým 'pravdivým' postojem, bodavými pohledy a hlasitým syčením vtahovat do čistoty liturgie. Nechci s vámi polemizovat o tom, co je, či není rušivé, jako rodič to zažívám v dostatečné míře. Přesto pokorně doufám, že když neposedné děti nepřijímají pravověrní věřící, PŘIJÍMÁ je s větší láskou Bůh, který je povolat do života.
KVĚTNÁ NEDĚLE Je Květná neděle a chrámový sbor opět zpívá při mši svaté v kostele. Sbormistr Vítězslav ještě při zkoušce ve čtvrtek vše řádně upřesnil a vyzkoušel, aby si dospělí pěvci neudělali ostudu. Sbor si ještě naplánoval zkoušku hodinu přede mší a pro mne z toho plyne, abych vyrazil úderem 9. hodiny ranní. Jedeme totiž se synem autem a při dřívějším příjezdu bychom neměli místo k zaparkování. Jsme nachystaní a… 9:05 – zamykáme dveře od bytu. V tu chvíli otvírá soused dveře a ptá se, jestli bych mu nepomohl k autu. Je nemocný na nohy a sám se necítí jistý, jestli by na parkoviště došel. Říkám si - pět minut sbormistra Vítězslava nezabije, maximálně na mě významně pohlédne. „Určitě.“odpovídám a soused si začíná oblékat kabát. Při tom kontroluje, kde má klíče od auta, kde má klíče od bytu, a obléká si kabát dále. Hotovo, oblečeno. Kontrola, jestli má opravdu v kapse klíče od auta a vytahuje klíč, kterým zavírá a zamyká dveře. Opět kontrola klíčů. “Jak mám pomoci“, ptám se zcela zbytečně. Vím, že soused za pomoci zábradlí a hůlky vybíhá schody naprosto bezpečně. Levá noha, pravá noha, levá noha… Syn již pět minut blokuje výtah. 9:15 – výtahem jsme sjeli dolů. Čeká nás první složitější manipulace - přesun od výtahu ke vchodovým dveřím. Vyšlo to rychle. Větším problémem je však volba, kterou rukou má soused držet hůlku, kterou má pustit dveře a následně se mě chytit… napodruhé to vyšlo a začínáme se přesouvat k zachovalé Škodě 100 LS. Během chůze padne malá obava, aby vůbec nastartoval. Od zimy totiž automobil stojí na jednom místě a ani se nehne. Nabízím, že ho na místo určení odvezu naším autem. Odmítá. Jede totiž na úplně jinou stranu. Kdyby bylo potřeba, použil by taxíka. Sbormistr Vítězslav asi bude nerudný… 9:25 – jsme u vozu. Otvírá dveře a usedá za volant. Opět vystupuje. Ještě je totiž potřeba napumpovat benzín. Nějakou dobu totiž padá. (motoristé znají situaci, kdy palivový přívod trpí netěsnostmi). Soused již má nacvičeno, jak nejjednodušeji napumpovat. Nasměřuje svou hůlku na pumpičku a třemi dobře mířenými šťouchy posouvá palivo do motoru. Usedá za volant a odemyká zabezpečení řadící páky.
- 14 -
3 / 07
Společenství
Docházejí z vedlejšího vchodu synovi kamarádi se svou maminkou. Míří na autobus, který vozí lidi do Tesca a do kostela. Sousedka Lenka s dětmi do Tesca nemíří. Nabízím, že je přibereme. Mezitím si začnou hrát se synem. Soused startuje svůj vůz. Napoprvé to nevyšlo. Veškeré naděje směřují k druhému pokusu. – Nic! Poslední třetí pokus je pouze informativní, že baterie již není ochotna sloužit. 9:35 – Odvádím souseda zpět k domovu. Stačí jen k výtahu, protože dále už si je naprosto jistý. Ještě se domlouváme, že mu po neděli pomohu s nabitím baterie. Soused mě informuje, že ona baterie je vybitá, protože od zimy byla venku a neměla šanci se dobít. Opět se domlouváme na termín během týdne, že baterii nabijeme. 9:40 – Vyrážíme do kostela. Co řekne sbormistr Vítězslav? Raději se tím nezabývat… 9:45 – Snažíme se dostat do zpěvárny. Zamčeno. Aha – už budou všichni na kůru. Tak to byli pěvci nesmírně rychlí. Před hlavním vchodem potkáváme Gerharda, který nabízí květnonedělní Společenství. Zdravíme se, jen v rychlosti dodávám, že „zpíváme“ a já se trochu opozdil. Dojdeme ke dveřím kůru a zjišťujeme, že je také zamčeno. Napadá mě – nezpívali jsme náhodou na „osmé“? Jdeme opět ven za Gerhardem (čtenář Gerharda zná pod „dědek Jargus“) a sděluji mu ono zjištění. „Já si říkal, že už jste zpívali na mši v osm…“ ujišťuje mě v mé nové domněnce a už vidím, kterak se blíží ke kostelu osamoceni varhanice Anežka a pěvec Láďa. Co z toho plyne? V chrámovém sboru vládne přísnost a pevný řád, Květná neděle je však opravdu květná a ….Víťo, za tu absenci na Květnou neděli fakt nemůžu! MaS
PLANETA LIDÍ - zničený domov ... anebo ráj Boží V kulturním domě Leoše Janáčka byla v měsíci dubnu instalována rozsáhlá výstava tří českých fotografů - cestovatelů s názvem „Planeta lidí“. (Výstava putuje po mnoha městech ČR.) Velké barevné fotografie, které nasnímali na svých cestách po šesti kontinentech, výstižně dokumentují pestrost a krásu života na Zemi. Ukazují radost i bídu, mládí i vyzrálé 'plody' stáří. Autoři se zaměřili především na původní obyvatele všech světadílů, je to směsice nejrůznějších ras a barev pleti představitelů lidského pokolení. Výstava ukazuje zejména přírodní národy a kmeny z afrických zemí, Austrálie a Oceánie i z různých končin Asie, řadu národností a etnik ze zemí Severní, Jižní i Latinské Ameriky a také evropského kontinentu. Přináší portréty mladých dívek a hochů i tváře starých lidí, kteří hodně prožili a vytrpěli, zobrazeny jsou také matky s dětmi. (Zastoupeni jsou např. - beduíni, tuarégové, masájové, papuánci, bolívijští indiáni, černoši z JAR a mnoho dalších.) Při prohlídce člověka napadne: Možná asi tak nějak to Bůh v ráji 'zamýšlel' ... - „Žijte na Zemi v harmonii, v souznění s přírodou, žijte z jejich darů a krás, chraňte ji a milujte....“ Zde nenajdeme konzumenty, kteří rabují a ničí. Naše 'modrá planeta' strádá - a jsou to nesčíslná kvanta odpadu z nejrůznějších továren i domácností, obrovská zátěž jaderných a toxických skladišť. Z průmyslových aglomerací jsou vypouštěny exhaláty z fosilních paliv a spolu s freonovými plyny zamořují ovzduší i stratosféru, vznikly ozónové díry. Dochází ke klimatickým změnám podnebí a tají ledovce; v narušeném ekosystému umírají stromy a nejrůznější flora, mizí nesčetné druhy fauny, ... Výstava znázorňuje, jak by to vypadat mělo... Lidé žijící v radosti, v pokoji a lásce mezi seZ.K bou i s přírodou. Vděčni Bohu za všechno stvoření. - 15 -
3 / 07
Společenství
„Proste a dostanete“ (Mt 7,7 ), - to známe snad všichni. A co teprve, když to poznáme v praxi! Tak to už jsem kdysi do „Společenství“ napsal. Napsal jsem to znova, protože se znova potvrdilo, že to stále platí a těžkou nemoc pomáhá modlitba překonat. Chce to hlavně obracet se na Pána s důvěrou a také nezapomenout poděkovat. A poděkovat chci také p. Jiřímu Sikorovi za opravu chyb v mém příspěvku o 1. sv. přijímání v maďarském Nyergesúujfálú. Miloš
Pozvání…do Radvanic
OSLAVY 100 LET POSVĚCENÍ ŘÍMSKOKATOLICKÉHO KOSTELA NEOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE V OSTRAVĚ RADVANICÍCH 17. 6. 2007 v 17 hod vystoupí skupina HRADIŠŤAN Informace a prodej vstupenek: Římskokatolická farnost Ostrava Radvanice, Těšínská 244 Cestovní kancelář Válek Tour, Pivovarská 6, Ostrava 1 ….a možná „nedělní“ knihovna v kostele sv. Anny v Havířově 10.6. 2007 - Neděle – Slavnostní mše svatá v 9:00 hod k 100-mu výročí posvěcení kostela, hlavní celebrant otec biskup František Václav Lobkowicz 8. 9. 2007 - sobota – Farní pouť, vigilie a meditativní růženec v 18:00 hod 9. 9. 2007 – neděle – Poutní mše svatá v 9:00 hod. Koncert Pěveckého sdružení Slezská Ostrava v 16:00 hod. 18.11.2007 – Popelka Nazaretská v 17:00 hod. Hudebně dramatické představení souboru RaBaNaFaDiHuK
DĚTEM K 1. SVATÉMU PŘIJÍMÁNÍ Naše milé děti, zastavte se chviličku. V tento rozkvetlý jarní čas a poděkujte ve svém srdíčku za milý a něžný Boží dar. Vždyť poprvé přichází k vám náš dobrý Pán,
aby vám svou lásku pro celý váš příští život dal. A Matička Boží bude také stále s vámi. Jste její drahé děti, jež k synu svému s láskou doprovází. (věnuje Alena Balcarová)
- 16 -
3 / 07
Společenství
Ranní modlitba posledních Optinských starců Pane, dej, abych s duševním pokojem přijímal všechno, co mně přinese tento den. Dej, abych se ve všem odevzdal do Tvé svaté vůle, každou hodinu tohoto dne mi ve všem pomoz a podepři mě. Všechny zprávy, které během dne obdržím, mě nauč přijímat s pokojnou myslí a s pevným přesvědčením, že ve všem je Tvá svatá vůle. Ve všem, co dělám, a ve všem, co říkám, veď moje myšlenky a city. Ve všech neočekávaných situacích nedopusť, abych zapomněl, že všechno jsi seslal Ty. Nauč mě jednat přímo a rozumně s každým členem rodiny, abych nikoho nezarmoutil a nikomu neublížil. Pane, dej mi překonat tíhu nového dne a zvládnout všechny události v jeho průběhu. Veď mou vůli a nauč mě modlit se, doufat, věřit a odpouštět. Amen. (Pro čtenáře Společenství nabídla tuto modlitbu paní Irena Baričíková s tím, že modlitba je v Havířově dosti známa.)
Jede, jede sanitka... Každý má čas od času svůj špatný den. Nic se ti nedaří, všechno jde naruby. Cítíš se sám, opuštěný, nejraději by ses ani neviděl. Každý neúspěch se ti stává katastrofou, každé píchnutí špendlíkem pociťuješ jako útok na svůj život. Nejnepatrnější bolest tě vyplaší, malé potíže se ve tvém srdci proměňují ve velehory neštěstí... Když při svém nářku vytáhneš všechny své rejstříky, je ti čím dál tím hůř. Jdeš po ulici a najednou ti za zády zahouká sanitka. V tu chvíli, milý človíčku, zapomeň na svá trápení, ztiš své nitro a pošli modlitbu směrem k sanitě. Věř, že člověk, který je právě převážen, by ti mohl povídat o opravdovém utrpení. Tvá upřímná modlitba bude nemocnému obrovskou pomocí a přiblíží ho Bohu a ty pocítíš opravdovou radost v srdci, že jsi mohl pomoci. Nedovedeme ani domyslet, co Bůh může učinit ze střepů našeho života, jestliže mu je zcela odevzdáme (B. Pascal). V životě člověka musí být také dny, ve kterých v Boha pouze nedoufáme, ale ve kterých už doufáme jedině v Něj (B.Bro). J.P.
LETEM SVĚTEM STŘEDISKEM 13. 4. Středisko ve městě navštívil „indián“, chlapík, který prožil spoustu let mezi severoamerickými indiány, a při besedě vyprávěl dětem své zážitky a zkušenosti. 16. 4. Ve středisku Město i Šumbark proběhl den otevřených dveří. Návštěvníci z řad dětí i dospělých měli možnost prohlédnout si pěkně zevrubně obě střediska a zhlédnout přitom bohatý doprovodný program. 20.4. Ve středisku Šumbark se konala miss mažoretka. Velkého tanečního klání se zúčastnilo takřka 50 účinkujících a soutěžících. Soutěžilo se o tři poháry a spoustu diplomů. Holky se hodně snažily a byly moc šikovné. 25. - 27. 4. V těchto dnech proběhl výjezd střediskových pedagogů do Staré Vody v Jeseníkách. V tamější salesiánské „chaloupce“ (bylo to spíše velmi pěkně udržované rekr. středisko) jsme se seznámili s výborně propracovaným výchovně vzdělávacím programem uplatňovaným na cír-
- 17 -
3 / 07
Společenství
kevním gymnáziu v Prostějově. S tímto svým programem nás seznámil tým nadšených učitelů působících na tomto gymnáziu. Ze setkání jsme si odvezli mnoho inspirujících podnětů. 28. 4. Na Šumbarku proběhl florbalový turnaj – Memoriál Jindřicha Hoňka - v kategorii mladších žáků. 26. 4. - 1. 5. Naši stolní tenisté reprezentovali velmi úspěšně středisko na mezinárodních salesiánských hrách v Německu – Duisburgu. Více podrobností je ve článku, který je zvlášť věnovaný této akci. 13.5. V šumbarském středisku proběhla tradiční akademie ke dni matek. Pestrý a zhruba 1,5h trvající program sledovala spousta maminek a babiček, spolu s dalšími příbuznými a známými vystupujících dětí. DŮLEŽITÉ INFO: Od 1. 6. 2007 se bude otvírat v prostorách střediska na Šumbarku „nízkoprahový“ KLUB VALDOCCO pro mladé ve věku 15-25 let. Více informací o klubu na stránkách www.valdocco.cz , případně na www.csmdonbosco.cz . 16. 6. se uskuteční tradiční středisková pouť na Hostýn. Bližší informace o pouti je možno získat na tel. čísle: 596810145 (středisko Město).
TERMÍNY LETNÍCH TÁBORŮ CSVČ: Tábor na Orlím hnízdě – 1. turnus 6. - 11. 8. – 2. turnus 13. - 18. 8. – cena za turnus 1000 Kč. Příměstský tábor Šumbark – 1. turnus 6. - 10. 8., 2. turnus 13. - 17. 8. – cena 500 Kč Bližší informace na tel. č.: 596810145 nebo na www.csmdonbosco.cz . Přihlášky na tábory je možno získat v obou střediscích.
Čas běží... A tak jsme si připomněli páté výročí posvěcení kostela sv. Jana Boska (25.března) a desáté výročí ode dne kdy otec biskup František Lobkowicz poprvé zarazil krompáč do země, a tím zahájil výstavbu celého komplexu střediska sv. Jana Boska na Šumbarku (1. května 1997), za přítomnosti tehdejšího poslance parlamentu ČR a nynějšího primátora města Havířova pana Františka Chobota. Jen ti, kteří byli do stavby zapojeni, vědí, kolik náročné a namáhavé práce bylo třeba vykonat a kolik práce ještě zůstává, aby farnost sv. Jana Boska a Církevní středisko -děd Jargus volného času byly patřičně vybaveny po všech stránkách.
Haló, babičky, haló, dědečci, …přijďte mezi nás Kam? Církevní středisko volného času sv. Jana Boska Kdy? Každou středu od 9 do 12 hodin Jaký cíl? Práce s počítačem pod dohledem usměvavého Jendy Za kolik? 10 Kč za hodinu Už je to rok, kdy skupinka asi sedmi odvážných nás starších se rozhodla, že překročí práh ostychu a začne si užívat počítače. Myslím, že na nás Jenda může být pyšný, kolik nás toho naučil. Klidně zasedneme k počítači a sami bez pomoci píšeme mejly, čteme a prohlížíme zprávy a obrázky nám zaslané, umíme si najít na webových stránkách potřebné a zajímavé události a - 18 -
3 / 07
Společenství
dokonce už „doopravdy“ píšeme a posíláme dopisy ve Wordu. Už jsme se seznámili i s prostředím Excelu, ale v jeho ovládání máme ještě mezery. Neumíme tisíce věcí, ale ten základ už jsme „zmákli“. Všichni máme velkou radost z toho, že už nám nehrozí počítačová negramotnost, i z toho, že jsme se navzájem všichni blíže seznámili a poznali. Proto Vy, kteří ještě váháte, přijďte mezi nás a zjistíte, jak duchaplně je možno vyplnit volný čas. A Jenda Vám ve všem poradí. On totiž zvládá možné i nemožné. A v závěru bych chtěla za nás všechny poděkovat ředitelství Církevního střediska volného času sv. Jana Boska, že nám umožnilo, tak intenzivně se zapojit do práce s počítačem a doufáme, že i nadále nám do počítačové učebny budou dveře dokořán otevřeny. MgrK arla.T.
Úspěch stolních tenistů na Salesiánských hrách v Německu Po roce stolní tenisté Církevního střediska Dona Boska opět vyrazili hájit barvy České republiky na Mezinárodní hry, tentokrát konané v Německu. Uskutečnily se na přelomu dubna a května v Duisburgu. Velké naděje byly vkládány do Ivoše Losky, který má s mezinárodním zápolením již zkušenosti. Poprvé se z Havířova účastnili Olda Václahovský, Michal Šup a Katka Juřicová. Na celých hrách byla skvělá atmosféra a všichni si navzájem fandili. Naši sportovci se vůbec neztratili a nakonec dovezli pět medailí. „Cesta do finále byla velice těžká, ale když budu makat, určitě můžu vyhrát“, říkal pozdější vítěz kategorie mladších žáků Olda Václahovský, který porazil ve finále Poláka Lukawského 3:1 a navíc ještě obsadil ve čtyřhře s Michalem Šupem třetí místo. Dalším želízkem na vítězství, tentokrát ve čtyřhře, byl Ivo Loska s brněnským Markem Sedláčkem. „Snažil jsem se co nejvíc, abychom vyhráli a byl jsem velice šťastný, když to vyšlo“, říkal po vítězství Ivo. Byl to těžký boj proti Německé dvojici a nakonec skončil 3:2 na sety. V jednotlivcích navíc skončil na pěkném třetím místě.“Kdybych takhle hrál semifinále určitě bych měl větší šanci na vítězství“, říka opět Ivo. No a Katka s Michalem? „ Musíme víc trénovat, abychom příští rok byli lepší, ale hry to byly pěkné“. Všichni kluci se navíc shodli, že nejlepší tam byly pěkné holky a super ubytování. „Já osobně jsem s výsledkem velice spokojen a je vidět, že v našem středisku se hraje a věřím, že bude stále hrát opravdu kvalitní stolní tenis“, říká trenér Jirka Matuš.
Maminka Jak jednoduché a prosté slovo. - A kolik lásky, víry a pokory se pod tím slovem skrývá. A právě tolik víry, lásky a pokory dala maminka do života mně a mé mladší sestře. Pochází z osmi dětí, z malebné vesničky pod Prašivou. Její dva nejstarší bratři byli kněžími. Bratr Emil působil ve farnosti v Orlové a bratr František zase ve farnosti v Ostravě- Hrušově. Mladší setra Klárka byla řádovou setřičkou v Kyjově. Ze všech osmi dětí žije už jenom moje maminka a její nejmladší setra. A protože se blíží, jak by řekla nejmladší vnučka Jana, její „zajímavé narozky“, celá naše rodina jí přejeme pevné zdraví, hodně síly a Božího požehnání. a aby ještě dlouhou dobu si vyšlapávala cestičku ke kostelu sv. Anny, ke kterému má tak blízko. Mgr KarlaT.
MILÍ FARNÍCI, od ledna 2007 jsme díky Vám odeslali - Charitě Ostrava na Hospic sv. Lukáše - 6 000,Kč a Nadaci sv. Františka z Assisi také - 6 000,- Kč. Jana Pawlasová „Bůh Vám žehnej!“
- 19 -
3 / 07
Společenství
Sloupky pana Jana (převzato z občasníku ostravských salesiánů se svolením autora)
Tuž hned rano,tak jak stanu, Ten děň obětuju Panu. Aby po cely ten děň Pan Buh tež byl oslaven
Jak už večer sotva lezu Tuž hned do loža něvlezu Ale aspoň při večeři Přisednu k synovi i k dceři
Občas tež i přez děň chvilu Vzpomim na Matičku milu Kera Pana světu dala dobře Jej vychovala.
Na manželku se usměji, Ať nežije v beznaději. A baj ju tež i pohladim, Tak se aspoň trochu zchladim.
Třeba mysleť na rodinu, Možem, i každu hodinu Aby ji Pan dycky chranil, A všecko zle od ni vzdalil.
Společně světit neděli Možna už sme zapoměli. A společne pomodleni, O tym dneskaj řeč už není.
A tam třeba zasej znova Připoměť ty zname slova. Kere Ježiš i dnes hlasa, Lasku k Bohu-v tym je Spasa Mějme proto na paměti, K tomu ved˘me tež i děti, Všecko co se v světě děje, A není nikdy bez naděje. Ten kdo v Bohu má svůj cíl, Žije teď a vždycky žil, V naději, že utrpeni Znova zas se v dobře změní
(Pozn.redakce: Pan Jan vlastním jménem Jenda Rychlý je koadjutorem Salesiánů Don Boska v Ostravě. Ještě dnes v 73 letech nezakysl. Jeho kouzelnickým stánkem na Bambiriádě prošlo během dvou dnů přes 500 dětí, a tak zdárně prezentoval salesiánské ostravské středisko. „Tady je to drsné,“ říkaly děcka, „je tu starý děda a umi fajně kuzlit.“) -děd Jargus
JAK SE ŽIJE BABIČKÁM ? V dalším pokračování naší ankety si čtenáři opět „počtou“ - ve třetím čísle farního „Společenství“ odpovídá paní Markéta Pawlasová. 1. Co Vás nejvíce naplňuje a těší v roli babičky? - Velkou vděčností Pánu mne naplňuje skutečnost, že mne obdařil devíti vnuky a dvěma pravnuky, a především to, že je obdařil darem víry, za kterou mu stále děkuji a prosím o ni pro ně. Těší mne, když se snaží žít svou víru v denním životě. 2. Co se Vám líbí a třeba nelíbí v životě církve, farnosti? - Nepřemýšlím nad tím, co se mi nelíbí, protože za to všechno je zodpovědný ve svém okolí především každý z nás. Líbí se mi toho hodně. Líbí se mi mladé rozrůstající se rodiny, které svoji drobotinu přivádějí od nejútlejšího věku do chrámu, učí je Boha znát a milovat. Líbí se mi krásný vztah našich kněží k dětem a mládeži, jejich práce s nimi. Líbí se mi, když starší lidé, mnohdy s obtížemi přicházejí i ve všední dny na mši sv. a přinášejí tak své oběti za své děti, vnuky, farnost. Díky jim! Líbí se mi, když se vždycky najdou ochotné ruce, které čistí a zdobí naše chrámy. Líbí se mi, když mají lidé pro sebe navzájem pochopení, když si pomáhají. Líbí se mi prohlubující se vztahy mezi našimi farnostmi sv. Anny, sv. Jana Boska a sv. Jana Křtitele. 3. Co pro Vás znamená víra? - Víra je pro mne velkým Božím darem, za který mu nikdy dost nepoděkuji. Je smyslem mého života, mou silou a jistotou, mým bohatstvím. Proto o ni stále prosím. Za „Společenství“ se tázala Z. Kohoutová
- 20 -
3 / 07
Společenství
Duben a Květen 2007 v našich farnostech Josefa Peroutková, roz. Sitková Mojmír Konečný Zdeňka Sikorová
Sv. Anna Křty: Pavel Sýkora Martin Horňák Martin Václav Gottfried
Sv. Markéta Křty: Angelika Havlasová Radovan Hanuš Ožana
Svatby: Zdeněk Michálek - Kateřina Vránová Pohřby: Josef Klimša Věra Karfíková, roz. Zajíčková Marie Schneiderová, roz. Chrobáková Anna Chrástková, roz. Linková Julius Sorokin Jan Tomšů Anna Sikorová, roz. Jochymková Jiři Selinger Ludmila Šlachtová, roz. Cýrová Josef Pilárik Ludvík Revenda
82 80 78
81 93 79 82 76 70 84 74 84 71 86
Pohřby: Jaromír Pastor Emilie Zvěřinová, roz. Slamová
62 69
sv. Jan Bosko Křty: Josef Gomola Johana Gomolová První svaté přijímání: 10. června 2007 – 7 dětí
-----------------------------------------------------------------------------------------Celostátní setkání mládež Tábor 13. – 19. srpna 2007 Poslední takovéto setkání se konalo v roce 2002 ve Žďáru n. Sázavou. V Táboře se čeká kolem 5000 mladých věřících lidí, zejména ve věku 16-21 let. Setkání je ale koncipováno už pro 14leté a horní hranice není omezená - připravuje se speciální program i pro vysokoškoláky a starší. Zajímavý program má již konkrétní podobu, kterou je možno najít na www.tabor2007.signaly.cz. Každý den je vždy připraven duchovní program (mše sv. sloužená našimi českými a moravskými biskupy, dělené katecheze, modlitební skupiny,...) a spousta zábavy - vždy je na výběr z několika souběžně probíhajících workshopů: koncerty a kulturní vystoupení , sportovní program, poznávací výlety, společné přednášky, tematické přednášky z oblasti kultury, psychologie, spirituality, křesťanská misie a evangelizace, diskusní skupiny, semináře, brigády pro město a sociální program. V rámci setkání proběhne také benefiční koncert „Pro Haiti“, který je organizován ve spolupráci s Arcidiecézní charitou Olomouc na podporu misijní práce v nejchudší zemi západní polokoule. Cena 900 Kč, při přihlášení a zaplacení do 31. 5. sleva 200 Kč. Děkujeme všem, kteří setkání podpořili a zapojili se do aktivity Mozaika pro Tábor. S vděčností za finanční i modlitební podporu vás prosíme nadále o spolupráci. I nadále je možno výtěžek veřejné sbírky posílat do konce srpna na účet: ČSOB a.s., č.ú.:211719939/0300. Stav prostředků je možné sledovat na www.mozaikaprotabor.cz. Jiné dary na setkání je možno poslat na běžný účet Asociace křesťanských sdružení mládeže 150369794/0300. - 21 -
3 / 07
Společenství
Dopisy do záhrobí Malchus, služebník veleknězův V městě Šumbarku, v pátém roce panování Václava Všeznalého Doba velikonoční již doznívá, ale já se v myšlenkách stále ještě vracím k jejímu začátku. Do ztemnělé getsemanské zahrady, kde se Ježíš potí krví v úzkostném očekávání nadcházejícího utrpení. Jeho učedníci spí, na rozdíl od Tebe a Tvých druhů, kteří spěcháte nocí a řinčíte zbraněmi. Je vás dost na to, abyste spoutali jednoho pošetilého blouznivce, přesto se toho střetnutí trochu obáváte. Ježíše předchází pověst divotvůrce; kdoví zda proti vám nepoužije svou moc, podobně jako při několika dřívějších pokusech o zatčení. Jen trochu vás uklidňuje vítaná spolupráce jednoho z jeho učedníků. Ten vás vede na tajné místo, kde bude samozvaný rabbi sám, bez pomoci davu svých příznivců. Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. Náhle procitnuvší učedníci se zmateně motají mezi olivovníky, zrádce Jidáš hledá svého Mistra, vaše přesila najednou nevypadá tak jednoznačně. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čertví kde ho vzal. Než stačíš uskočit do bezpečí, cítíš nejprve závan vzduchu na tváři a vzápětí již ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen Ti uťal ucho! Události následujících chvil jsou stejně překvapivé pro Tebe jako pro mne. Nikdy jsem nepochopil, jak je možné, že to Petrovi prošlo. Napadl veleknězova služebníka, málem mu rozsekl hlavu, a nikdo ho za to na místě neztrestal. Zřejmě byli všichni zaujati a ohromeni další nečekanou situací. Ježíš – stále ještě volný – přikládá Tvé ucho zpět na místo a činí svůj poslední zázrak. Rána je v mžiku zhojená a Tvá bolest ustává. S ní mizí i váhavé rozpaky Tvých spoluslužebníků. Vrhají se na Ježíše, který nevyužil chvíle prvotního zmatku k útěku, svazují ho a vlečou pryč. Jeho učedníci se již rozutekli a Ty v zahradě zůstáváš sám. Stále znovu se dotýkáš svého ucha a přesvědčuješ se o jeho funkci. Slyšíš praskání větví, nadávky i cvrkot cikád. Slyšíš… Vždy jsem žasnul nad Ježíšovým jednáním. Ve chvíli, kdy ho vojáci odvlékají na jistou smrt, ztrácí čas tím, že jednomu z nich uzdravuje ucho. K čemu slouží toto bezvýznamné gesto? Je to poslední projev divotvorné síly; pak už následuje jen bezmocné ponížení a utrpení. A náhle se mi vybavují Kristova slova, která nyní slyším v docela novém významu. „Kdo má uši k slyšení, slyš… Ten, kdo slyší mé slovo a zachovává je, má život věčný.“ Ne, to není metafora; Ježíš opravdu pokládá slyšení za nutnou podmínku naší spásy. Možná právě proto nás sluch při odchodu z tohoto světa opouští jako poslední ze smyslů. Abychom do poslední chvíle svého rozhodování měli možnost slyšet… Smutek Getseman je takřka zapomenut, nyní se již radujeme z triumfálního příchodu Ducha, který dává apoštolům dar promlouvat v jazycích. To však není největší zázrak. Tím je skutečnost, že všichni přítomní jejich slova slyší a radostně je přijímají. Pokud se k jejich letniční radosti stále ještě nedokážu připojit, je to jen proto, že neslyším, byť mám oba boltce na svém místě. Proto prosím Pána o stejnou milost, kterou prokázal Tobě. Aby se dotkl mých uší a uzdravil je. -ok-
- 22 -
3 / 07
Společenství
Poslední den ve škole Nemůžeš být po škole
Radio Proglas hledá - pro Studio Hedvika v Ostravě redaktora na plný úvazek. Předpoklady: praktikující katolík, absolvent VŠ humanitního směru, velmi dobré vyjadřovací schopnosti slovem i písmem. Nástup možný ihned, nabídky zasílejte do 30. května na adresu: Radio Proglas, redakce, Barvičova 85, 602 00 Brno
[email protected] [email protected]
- 23 -
3 / 07 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, školáci i poškoláci! Mám ráda dobré zprávy. Vy taky? A protože dobrých zpráv není nikdy dost, jednu vám ukrývá křížovka. Přeji příjemné luštění a mnoho dalších a ještě lepších zpráv!
7
17 1 2
5 3
10 13
4 5
16 6 7
14
8 8
19
9 10 11 12
3 11
13
6
20
14 15
2
16
12 17 18 9
19 20
21 1
21
4 15 18
Hodně letního sluníčka a rychle utíkající poslední dny ve škole přeje Marťa
- 24 -
