Vydaný u příležitosti nového školního roku 2015-16
Učit se o Bohu a učit se od Boha Milé děti Boží, malé i velké, opět nám začíná školní rok. Pro vás děti je to doba nasávání poznatků, které lidstvo za dobu své existence nashromáždilo o Boží technologii při stvoření světa a o věcech, které pro nás vytvořil, o tom, jak je můžeme využívat a přetvářet. Učíte se rozumět neživé a živé přírodě i společnosti lidí a vztahům mezi námi. Pro mnohé z vás možná škola není největším koníčkem, protože pouhé hromadění poznatků v mozkových závitech je pracné a leckdy se jeví nezáživné. Ale můžeme si je zpříjemnit a oživit. Čím? Když se naučíme za vším tím, o čem se ve škole učíme, vidět milující a usměvavou tvář Boha Stvořitele, který nám všechny tyto věci, nad jejichž krásou a dokonalostí stojíme v úžasu, s láskou stvořil a daroval. A tak je přirozené, že když poznáváme krásu daru, zajímá nás také sám Dárce. Chceme poznat, jaký je, co dovede, a hlavně jaký k nám má vztah. Chceme pochopit, proč nás tak obdarovává a jak bychom podle jeho představ měli jeho dary využívat. A máme štěstí. Narodili jsme se do civilizace, která ví, že Bůh nám sám o sobě něco řekl. Že se nám lidem v průběhu staletí dával poznat a naši předchůdci byli tak hodní, že svou zkušenost s ním sepsali, takže si ji můžeme přečíst v knihách Písma svatého. A i předávání tohoto druhu poznatků jsme institucionalizovali a máme na to zvláštní předmět – náboženství. Je krásné, když se učíme o Bohu a dovídáme se, co udělal pro nás lidi, jak se v Ježíši Kristu stal člověkem, vykoupil nás a spasil. Ale pro naši vlastní spásu to ještě bohužel nestačí. Bůh se totiž ve svém Synu nestal člověkem proto, aby nás poučil o sobě, ale abychom se mohli učit od něho. Abychom se od něho mohli učit lásce a milosrdenství, abychom se mohli učit obětavosti a porozumění jeden druhému. Abychom naplnili to, že jsme stvořeni k jeho obrazu. 1
Objevování zákonitostí Božího stvoření je proces z pohledu našeho omezeného trvání lidstva nekonečný, ale poznávat v této oblasti stále něco nového jsme zvyklí a docela nás to baví. Poznávání zpráv, které nám zanechali předchůdci o své zkušenosti s Bohem, nám naopak připadá jako jedna z dětských povinností. Bible je sice tlustá kniha, ale s konečným počtem stran. Máme proto snadno za to, že když jednou uslyšíme o tom, co Bůh udělal pro naše předky, tak už o něm víme všechno. A tak proč chodit do náboženství ještě po prvním svatém přijímání, a vůbec chodit do kostela, když za ty první tři roky jsme o nedělích slyšeli vše podstatné z Písma? Ale bible obsahuje také zprávu o tom, jak se k nám Bůh chová, jak s námi jedná, a to proto, abychom si mohli osvojit stejné postupy jeden vůči druhému. Abychom si osvojili pravidla Božího království, abychom se stali Božím obrazem, Božími dětmi, schopnými přijmout ten největší Boží dar – věčné společenství s ním. A to je proces na celý život. Dokonce můžeme předpokládat, že skutečně na celý – i na celou tu část na věčnosti. Ale zde na zemi si máme osvojit alespoň ta základní pravidla a principy. Naučit se vykročit správným směrem. Naučit se Bohu naslouchat jako ti, kdo nám o tom, co od něho zaslechli, napsali v Písmu. A to už není studium, to je doprovázení, to je vztah, to je láska. To je životní program člověka. Poté, co se naučíme o Bohu, že je nám milujícím Otcem, začít se učit od něho, jak být jemu milujícím dítětem a bližnímu milujícím bratrem.
kniha Job nám představuje člověka, který byl Božím žákem, a to velmi pozorným. Během svého úspěšného života si všimnul, že jej Bůh miluje. Přijímal jeho dary a naučil se vůči němu důvěře. A naučil se v něm vidět partnera. A tak, když mu Bůh vzal dary, které mu obvykle dával – bohatství a úspěch, a dal mu nemoc, i v té dovedl vidět dar. Nechtěný, nevítaný, ale dar, který nezmenšil hodnotu dárce v jeho očích. Proto byl schopen říct své ženě: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (Job 2,10) A nám se stal učitelem, abychom po jeho vzoru dovedli v důvěře přijímat z Boží ruky 2
všechny dary, s vírou, že dárce nás miluje a rozumí tomu, proč nám je dává, lépe než my.
Bronislava Lacinová st. Bronislava Lacinová ml. Marie Ptáčníková Daniela Štěpánová Denisa Marie Tarkotová Marie Glumbíková Marie Černotová Marie Mášová Marie Svačinová Marie Tarkotová Radka Matušincová Ludmila Osmančíková Kryštof Jindřich Lech Zlatice Slischková Andrea Fialová Ing. Andrea Folvarčná Andrea Goldensteinová Václav Kocur Václava Krulcová Václav Lacina Michal Fiala Michal Hurník Michal Klein Michael Matoušek František Máša Eliška Bryšová
Eliška Dihlová Eliška Jurečková Viera Kačmarčíková Marcel Smolka st. Marcel Smolka ml Renáta Plačková Agáta Kaczmarzová Tereza Březovská Tereza Černíková Tereza Mušálková Tereza Slischková Tereza Šrámková Lukáš Černota Lukáš Glumbik Lukáš Hrubý Ing. Lukáš Osmančík, Ph.D. Lukáš Pleva Mgr. Michaela Holušová Michaela Mušálková Mgr. Michaela Osmančíková Michaela Slischková Šimon Ptáčník Silvie Schofferová Silvie Slischková Tadeáš Pavel Matušinec 3
Klára Smolková Dušan Folvarčný Jiří Kačmarčík ml. Ondřej Černota Rostislav Lech Radka Matušincová Pavel Sukatsch Olga Kaňoková Ing. Martina Kaczmarzová Marcel Smolka ml. Lubomír Martvoň Lucie Malcharková Pavla Kirschnerová Kristina Holainová Tereza Šrámková Mgr. Marie Kočí Anna Stachová Silvie Schofferová
Robert Březovský Anna Petrášková Ondřej Plaček Tomáš Hurník Ing. Miriam Krischke Pavel Kozub Renáta Plačková Josef Vyklický Martin Glumbík Karolína Schofferová Helena Blokeschová Matěj Schoffer Václav Lacina Jana Dluhoschová Marie Tarkotová Ing. Jan Černota Ing. Petra Březovská
NÁRODNÍ EUCHARISTICKÝ KONGRES 2015 Brno - Do zahájení Národního eucharistického kongresu v Brně zbývá něco přes měsíc času. Ve dnech 16. a 17. zasedne v sále Biskupského gymnázia v Brně konference tři sta delegátů z celé České republiky, aby společně hovořili na téma „Eucharistie – smlouva nová a věčná“. Hlavní přednášky konference bude 4
přenášet televize Noe. Na doprovodný program NEK 2015 a především na hlavní mši svatou Národního eucharistického kongresu českých a moravských diecézi v sobotu 17. 10. jsou zváni věřící z celé země. Koncert Podané ruce Na náměstí Svobody bude již v pátek 16. 10. koncert „Podané ruce“. V programu vystoupí vlídný písničkář Pavel Helan, slovenská křesťanská kapela ESPÉ, která chce vést lidi v modlitbě chval více do Boží přítomnosti, překračovat limity všednosti a vidět probuzení v Evropě. Závěr bude patřit strhující kapele studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu The Tap Tap. Koncertem provede jáhen Jan Špilar, známý brněnský kadeřník, který si na pódiu bude povídat se zajímavými hosty o víře v běžném životě. Koncert „Podané ruce“ chce zviditelnit i neziskovou organizaci Podané ruce, která pomáhá lidem s problémy vzniklými užíváním drog nebo následkem jiných patologických jevů. Hlavní mše svatá NEK 2015 Hlavní mši svatou na náměstí Svobody v Brně vyvrcholí v sobotu 17. 10. Národní eucharistický kongres 2015. Sektory v Brně na náměstí Svobody budou otevřeny od 8.00 hodin. V čase od 9.00 do 10.00 bude probíhat předprogram, který připravují studenti Biskupského gymnázia ze Žďáru nad Sázavou pod vedením P. Mgr. Jana Davida, SAC (písně, modlitby kněží, svědectví). V 10.30 hodin začíná mše svatá – celebruje papežský legát kardinál Paul Cordes, emeritní předseda Papežské rady Cor Unum; hudební doprovod Schola brněnské mládeže. Eucharistický průvod Brnem Po mši svaté ve 12.30 hod. začíná eucharistický průvod, jehož čelo budou tvořit kromě otců biskupů, kněží, jáhnů a ministrantů také řeholní sestry, krojovaní, tedy ti, kteří v objednávce vstupence patří o kategorii A, B, C. Eucharistický průvod půjde ulici Masarykovou a ulicí Orlí a bude zakončen na Zelném trhu přibližně ve 13.30 hod. vyznáním víry, znělkou a modlitbou NEK, výzvou k obnově věčné smlouvy s Bohem a svátostným požehnáním. Bohoslužbu z náměstí Svobody a zakončení na Zelném trhu bude přenášet ČT2. Doprovází katedrální sbor Cantores Gradecenses z Hradce Králové pod vedením Mgr. Josefa Zadiny. Vstupenky na tuto bohoslužbu se objednávají za jednotlivé farnosti či komunity na webu: www.nek2015.cz, kde je také podrobné vysvětlení. Proto kdo by se z naší farnosti chtěl programu v Brně zúčastnit, ať kontaktuje do neděle 20.9.2015 pana faráře a ten mu zajistí vstupenku a případně dopravu s některou větší ostravskou farností.
5
Vyučování náboženství začíná 13.9.2015 katechezí v kostele a 20.9.2015 pak bude první setkání na faře. To bude opět každou druhou neděli a je součástí výuky. Proto prosím rodiče, aby dbali na účast svých dětí a také na plnění úkolů z katechezí. 30.9.2015 se koná Pouť seniorů v bazilice Navštívení Panny Marie ve Frýdku. 1. svaté přijímání plánujeme na 29.5.2016. Prosím rodiče, aby v zákristii co nejdříve přihlásili své děti, abychom pak mohli zahájit společná setkávání k jejich přípravě. 1.11.2015 Vás zveme na Hošťálkovickou pouť a krmáš a následně 8.11. na Lhotecký krmáš – mše svatá bude vždy v 8.20. Existuje celorepublikový portál katolických bohoslužeb na adrese http://bohosluzby.cirkev.cz nebo http://b.cirkev.cz. I pro mobilní zařízení. Najdete zde, ve kterém kostele je v kolik hodin bohoslužba, nebo kde nejblíže je v dané chvíli mše svatá. Informace o zkrácení procesu k prohlášení neplatnosti církevního manželství 8. 9. 2015 proběhla médii zpráva, že Svatý otec František vydal novelu manželského procesního práva, díky níž lze dosáhnout nulity manželství za 45 dní. Rád bych tuto zprávu uvedl na pravou míru. Svatý otec vyhlásil dne 8. 9. 2015 Motu proprio Mitis iudex Dominus Jesus (Shovívavý soudce Pán Ježíš) novelu Kodexu kanonického práva latinské církve a Motu proprio Mitis et misericors Jesus (Shovívavý a milosrdný Ježíš) novelu Kodexu kánonů východních církví v oblasti procesního práva, účinnou od 8. prosince 2015, příhodně se začátkem Roku milosrdenství, který Svatý otec František vyhlásil také od 8. 12. 2015. Jedná se pouze o novelu procesního práva. Důvody neplatnosti manželství, neboli hmotné právo, zůstávají stejné jako doposud. Hlavní změna spočívá v tom, že rozsudky publikované od 8. 12. 2015 se stávají vykonatelnými již při prvním prohlášení manželství za neplatné. Odpadá tedy povinné potvrzení takového rozsudku odvolacím soudem, aby rozvedený člověk mohl uzavřít nové manželství. Bude stačit jeden rozsudek, který se stane vykonatelným, tedy se proti němu nikdo v zákonné lhůtě nedovolá. Další novinkou je, že v případech, u nichž je neplatnost zcela zřejmá, může proběhnout velmi krátké řízení, kdy soudce připraví důkazy diecéznímu biskupovi, a ten rozhodne, zda je na jejich základě přesvědčen o neplatnosti, a vynese rozsudek, nebo nechá věc prošetřit řádným řízením. Jednou z podmínek pro využití této možnosti ale je, aby žalobu na neplatnost podepsali oba bývalí manželé. Patrně sečtením některých zákonných lhůt tohoto procesu došla média 6
k délce procesu 45 dní, ale toto z novely nevyplývá. Proces může být i kratší, ale také o něco delší. Svatý otec zároveň vyzývá, aby si lidé dávali věci svého stavu do pořádku a aby jim v tom byli kněží a další pověření služebníci církve nápomocni.
7.9. – 13.9. Jurečková Zdenka Kubalová Alena Svobodová Anežka
5.10. – 11.10. Slischková Elfi Kolarčíková Anna Mušálková Gerda
2.11. – 8.11. Vilkusová Blanka Stuchlíková Trudka Foltová Renáta
21.9. – 27.9. Hrubá Slávka Vrožinová M. Mrázková Anna
19.10. – 25.10. Svobodová Erna Hořčicanová Anna Stachová Anna
16.11. – 22.11. Novosadová Věra Milotová Marta Sukačová Marie
Další služby budou vyvěšeny na nástěnce.
Křtem jsme přijali do církve: Tomáše Kukučku Petru Klapcovou Lenku Slischkovou Anetu Klapcovou Kláru Kukučkovou Na společnou cestu životem vykročili: Tomáš Kukučka a Lenka Slischková Rozloučili jsme se s: Hubertem Malcharkem Františkem Straňavou Alfonsem Holainem Štěpánkou Novosadovou Edeltraudou Glaserovou Anežkou Malcharčíkovou Gertrudou Tomečkovou 7
Poselství Svatého otce Františka ke Světovému dni misií 18. října 2015 Drazí bratři a sestry, Světový den misií 2015 se bude odehrávat na pozadí Roku zasvěceného života, který poskytuje podnět pro modlitby a úvahy. Jestliže totiž každý pokřtěný je povolán k tomu, aby vydával svědectví pro Pána Ježíše a hlásal víru, kterou dostal jako dar, platí to zvláště pro zasvěcenou osobu, protože mezi zasvěceným životem a misií existuje silné pouto. Následování Ježíše, které bylo v církvi určující pro vznik zasvěceného života, odpovídá výzvě vzít na sebe kříž a jít za ním, následovat ho v tom, jak se On odevzdal Otci, v úkonech služby a lásky i ve ztrácení života pro jeho znovunalézání. Protože celý Ježíšův život má misijní povahu, i ti muži a ženy, kteří ho následují více zblízka, přijímají úplně stejnou charakteristiku. Jelikož misijní dimenze náleží k samotné povaze církve, patří niterně i ke každé formě zasvěceného života a nelze ji zanedbávat bez toho, že by to nezanechávalo prázdnotu, která zdeformuje jeho charisma. Misie není proselytismem anebo pouhou strategií; misie patří ke „gramatice“ víry a je něčím nezbytným pro toho, kdo začne naslouchat hlasu Ducha, jenž člověku našeptává „pojď“ a „jdi“. Kdo následuje Krista, nemůže se nestát misionářem a ví, že Ježíš „jde s ním, mluví s ním, dýchá s ním, pracuje s ním. Cítí, že živý Ježíš je s ním uprostřed misijního úsilí“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium,266). Misie je vášnivou láskou k Ježíši Kristu a zároveň vášnivou láskou k lidem. Když setrváváme v modlitbě před Ježíšem ukřižovaným, poznáváme velikost jeho lásky, která nám dává důstojnost a podepírá nás; a zároveň vnímáme, že láska vycházející z jeho probodnutého boku se rozšiřuje na všechen Boží lid a na celé lidstvo. Právě v tom rovněž cítíme, že On nás chce používat, aby pronikal stále blíže k milovanému lidu (srov. tamtéž,268) a ke všem, kdo ho hledají s upřímným srdcem. V Ježíšově příkazu „jděte“ jsou přítomné všechny scénáře a stále nové výzvy pro evangelizační poslání církve. V ní jsou všichni povoláni k hlásání evangelia svědectvím života. A zvláště od zasvěcených se požaduje naslouchání hlasu Ducha, který je vyzývá, aby šli vstříc velkým misijním perifériím, mezi národy, k nimž se evangelium ještě nedostalo. Padesáté výročí vydání koncilního dekretu Ad gentes nás vyzývá, abychom znovu četli a meditovali tento dokument, který se stal pro instituty zasvěceného života velkým misijním impulzem. 8
Pro kontemplativní komunity se objevila v novém světle postava sv. Terezie od Dítěte Ježíše, patronky misií, jakožto inspirátorky niterného spojení kontemplativního života s misiemi. Pro mnohé řeholní kongregace aktivního života se misijní touha iniciovaná Druhým vatikánským koncilem uvedla do života díky mimořádné misijní otevřenosti ad gentes, často provázené přijímáním bratří a sester pocházejících ze zemí a kultur, s nimiž se setkali při evangelizaci, takže dnes lze hovořit o širokém mezikulturním charakteru zasvěceného života. Právě proto je naléhavě nutné vrátit misijní ideál k jeho centru: k Ježíši Kristu; a k jeho požadavku: úplně se darovat při hlásání evangelia. V tomto směru nemohou existovat kompromisy: ten, kdo díky Boží milosti přijímá misijní poslání, je povolán, aby žil misijního ducha. Pro tyto lidi se hlásání Krista na mnoha perifériích světa stává způsobem, jak žít následování Krista, a je náhradou za mnohé námahy a strádání. Každá tendence odchýlit se od tohoto povolání, i když je doprovázena šlechetnými pohnutkami spojenými s mnoha pastoračními, církevními nebo humanitárními potřebami, se neslučuje s osobním povoláním od Pána ke službě evangeliu. Vychovatelé v misijních institutech jsou vyzýváni jednak k tomu, aby jasně a poctivě ukazovali tuto životní a pracovní perspektivu, a stejně tak aby byli odborníky na rozpoznávání autentických misijních povolání. Obracím se především na mladé, kteří jsou ještě schopni odvážných svědectví a obětavých činů, jež často jdou proti proudu: nenechte si uloupit sen o skutečné misii, o následování Ježíše, k němuž bude patřit naprosté sebedarování. Ve skrytosti svého svědomí se zeptejte, z jakého důvodu jste se rozhodli pro misijní řeholní život, a svou připravenost pro jeho přijetí poměřujte tím, čím On je: darem lásky pro službu hlásání evangelia; a pamatujte na to, že hlásání evangelia je, spíše než potřebou pro ty, kdo ho ještě neslyšeli, nezbytností pro toho, kdo miluje svého Mistra. Misie dnes stojí před výzvou respektovat potřeby všech národů, aby mohly vycházet ze svých vlastních kořenů a zachovávat hodnoty svých kultur. Jde o to poznávat a respektovat ostatní tradice a filozofické systémy a každému národu a každé kultuře přiznávat právo na to, aby se za pomoci své vlastní tradice přibližovaly k chápání Božího tajemství a k přijímání Ježíšova evangelia, jež je pro kultury světlem a jejich proměňující silou. V rámci této komplexní dynamiky si klademe otázku: „Komu se má evangelní zvěst hlásat přednostně?“ Odpověď je jasná a nacházíme ji v samotném evangeliu: jsou to chudí, nepatrní, nemocní, ti, jimiž se často pohrdá a zapomíná se na ně, ti, kdo nemají nic na oplátku (srov. Lk 14,13-14). Evangelizace určená přednostně jim je znakem Království, které přinesl Ježíš: „Mezi naší vírou a chudými je nedělitelné pouto. Nikdy je nenechávejme 9
samotné“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium,48). To musí být jasné především lidem, kteří se rozhodli pro zasvěcený misijní život; slibem chudoby si volí následování Krista v tom, co On upřednostňoval, nikoli ideologicky, ale ztotožněním se s chudými tak jako On a životem v jejich každodenních těžkých existenčních podmínkách, při němž se zříkají uplatňování jakékoli moci, aby se stávali bratry a sestrami těch posledních a přinášeli jim radost evangelia a výraz Boží lásky. Proto, aby zasvěcení žili křesťanské svědectví a byli znamením Otcovy lásky mezi nejmenšími a chudými, je jejich úkolem napomáhat přítomnosti věřících laiků v misijní službě. Už Druhý vatikánský koncil prohlašoval: „Laici spolupůsobí v evangelizačním díle církve a účastní se jejího spasitelného poslání zároveň jako svědkové i jako živé nástroje“ (Ad gentes,41). Je potřebné, aby se zasvěcení misionáři se stále větší odvahou otevírali těm, kdo jsou připraveni s nimi spolupracovat, aby třeba jen na omezenou dobu získali zkušenost na tomto poli. Jsou to bratři a sestry, kteří si přejí sdílet misijní povolání zasazené do křtu. Misijní domy a struktury jsou přirozeným místem pro jejich přijímání a pro jejich lidskou, duchovní a apoštolskou podporu. Misijní instituce a díla církve jsou plně ke službě těm, kdo neznají Ježíšovo evangelium. Pro účinné dosahování tohoto cíle mají zapotřebí charismat a misijního úsilí zasvěcených, ale také sami zasvěcení potřebují ke své službě nějakou strukturu; ta je výrazem péče římského biskupa o to, aby byla zaručena koinonia a aby se spolupráce a synergie stávaly integrální součástí misijního svědectví. Ježíš stanovil jednotu učedníků jako podmínku pro to, aby svět uvěřil (srov. Jan 17,21). Taková konvergence není totéž co právnicko-organizační podřízení institucionálním orgánům anebo umrtvení fantazie Ducha, který rodí různost, ale znamená posílení účinnosti evangelního poselství a prosazování oné jednoty úmyslů, jež je rovněž plodem Ducha. Misijní dílo Petrova nástupce má univerzální apoštolský horizont. K tomu má také zapotřebí mnoha charismat zasvěceného života, aby tak mohlo obsáhnout široký horizont evangelizace a bylo schopno zajišťovat odpovídající přítomnost na hranicích i v dosažených oblastech. Drazí bratři a sestry, vášní misionáře je evangelium. Svatý Pavel mohl prohlašovat: „Běda mi, kdybych ho nehlásal“ (1 Kor 9,16). Evangelium je pro každého člověka zdrojem radosti, osvobození a spásy. Církev si tento dar uvědomuje, a proto ji nikdy neunaví neustále všem hlásat „to, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli“ (1 Jan 1,1). Posláním služebníků slova – biskupů, kněží, řeholníků i laiků – je uvádět všechny bez výjimky do osobního vztahu s Kristem. Na obrovském poli misijní činnosti církve je každý pokřtěný povolán, aby co nejlépe, podle své osobní situace, prožíval své osobní nasazení. 10
Velkorysou odpověď na univerzální povolání mohou poskytovat zasvěcení muži a zasvěcené ženy prostřednictvím intenzivního života modlitby a spojení s Pánem i svou osobní spásonosnou obětí. Panně Marii, Matce církve a vzoru misijního života, svěřuji všechny, kdo v každém životním stavu spolupracují při hlásání evangelia ad gentes anebo na vlastním území, a ze srdce uděluji každému apoštolské požehnání. Ve Vatikánu 24. května 2015, na slavnost Seslání Ducha Svatého FRANTIŠEK
3. 9. Památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve 8. 9. Svátek Narození Panny Marie 14. 9. Svátek Povýšení svatého kříže 15. 9. Památka Panny Marie Bolestné 16. 9. Památka sv. Ludmily, mučednice 21. 9. Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty 23. 9. Památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze 28. 9. Slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa 29. 9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů 30. 9. Památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve 1.10. Památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve 2.10. Památka svatých andělů strážných 7.10. Památka Panny Marie Růžencové 15.10. Památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve 16.10. Slavnost sv. Hedviky, řeholnice, hlavní patronky Slezska 17.10. Památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka 21.10. Bl. Karla Rakouského 22.10. Památka Sv. Jana Pavla II., papeže 28.10. Svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů 29.10. Památka bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice 1.11. Slavnost Všech svatých - poutní slavnost farnosti a výročí posvěcení kostela, neboli HOŠŤÁLKOVICKÝ KRMÁŠ – slavit je letos budeme v tento vlastní den 11
Ahoj, děvčata a kluci! A je to opět tady. Jsem rád, že se s vámi mohu opět setkat na stránkách našeho časopisu. Připravil jsem si pro vás spoustu čtení, luštění a i něco pro zasmání. Tak, s chutí do toho!
Začal nový školní rok. Pro některé první, pro jiné třeba poslední. Ale všichni si v něm určitě najdeme něco nového, něco pěkného i něco zajímavého a určitě se objeví i něco těžkého. Záleží na každém z nás, jaký ten právě zahájený školní rok bude. Tak všem přeji hodně úspěchů a spoustu nových zážitků. Z léta jsme rovnýma nohama vstoupili do pochmurného podzimu. Občas se nám může stát, že i my sami jsme v pochmurné náladě, že se nám nic nedaří, že jsou všichni proti nám. Co máme dělat? Kde hledat naději?
NADĚJE NENÍ ODPOVĚDÍ NA VŠECHNA NAŠE PROČ, ALE DÁVÁ NÁM SÍLU... Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. Tyto naděje ale nestačí, pokud schází velká naděje – která musí přesahovat všechno ostatní. A takovou nadějí může být jen Bůh, který zahrnuje celek a který nám může předložit a darovat to, čeho my sami nejsme schopni dosáhnout. K naději jako její nedílná součást patří to, že ten, kdo ji má, je obdarován: být obdarován tedy k naději zkrátka patří. Bůh je základem naděje – nikoliv ovšem jakýkoliv bůh, ale Bůh, který nese lidskou tvář a miloval nás až do krajnosti: jak každého jednotlivce, tak lidstvo jako celek. Jeho království není jakýsi imaginární „onen svět“, umístěný do budoucnosti, která nikdy nenastane; jeho království je tam, kde je milován a kde nás zastihne jeho láska. Jen jeho láska nám umožňuje, abychom ve vší střízlivosti, den po dni vytrvali ve světě, 12
který je nedokonalý, a neztráceli elán naděje. Jeho láska je nám také zárukou toho, že existuje to, co jen mlhavě tušíme, a přece v hloubi srdce očekáváme: život, který je „skutečně“ životem. (Benedikt XVI., Encyklika Spe salvi čl. 31)
Přináším zajímavé porovnání. Jak jsi na tom ty?
10 Důvodů proč se nemyji (nechodím do kostela) 1) Nutili mě se umývat, když jsem byl dítě. 2) Lidé, kteří se myjí, jsou všichni pokrytci; myslí si, že jsou čistší než kdokoliv jiný. 3) Existuje tolik druhů mýdel; jak mám vědět, které je pro mě to nejlepší. 4) Už jsem to s mytím zkusil, ale byla to nuda. 5) Myji se pouze při mimořádných příležitostech, jako jsou Vánoce a Velikonoce. 6) Nikdo z mých přátel nepokládá mytí za nutnost. 7) Lidem, kteří vyrábějí mýdlo, jde pouze o naše peníze! 8) Teď mi opravdu nezbývá na mytí čas. 9) V koupelně bývá hnusná zima a je neosobní. 10) Začnu se mýt, až budu starší.
Najdi město Zostra Vašek psa přitáhnul k sobě. Jehlu kluci nakonec na zemi objevili. Tak a škola opět začala. Z líného Honzy byl na konec král.
Najdi rostlinu Vedle našeho domu vedla nová cyklostezka. Dobře pane Nováku, udělám to podle Vás. Jirka má kolem sebe spoustu kamarádů. Mléko je dle názorů odborníků zdravé. 13
Co je kostel?
KOSTEL
je sakrální místo. Co to SACRA znamená? SACER je slovo, které označuje SVATYNI – místo, které je vyňato z běžného užívání a patří Bohu. SAKRÁLNÍ znamená posvátné – je to místo určené k posvěcení – povznesení a proměnění člověka. Účelem kostela je nabídnout prostor, kde se můžeš zastavit, objevovat co je pro Tebe skutečně dobré a čerpat sílu toto dobro následovat.
5 věcí, které je potřeba dělat v kostele, aby jeho návštěva nebyla ztrátou času: Naslouchej. Poznávej tajemství, která jsou skrytá v tobě, i ta která tě přesahují. Přemýšlej. Rozjímej. Seber odvahu a mluv s Bohem...
Najdi jméno Jani, i vaše řešení je zajímavé. Mami, reklama už skončila Člen každého oddílu má svůj úkol. Udělej to tak jak to máš v plánu
Pro zasmání: Paní učitelka se ptá Pepíčka: „Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?“ „To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do teplých krajin.“ Paní učitelka se už doopravdy rozzlobila: „Vy tam vzadu, Nováková a Blažková!!! Jestli se konečně nepřestanete bavit, tak vás rozsednu!!!“ 14
Učitel jde s žáky na vlastivědnou hodinu ven. Když uvidí okousaný strom, zeptá se Pepíčka: „Kdo to udělal?“ „Já nechci žalovat, ale určitě to byl někdo z áčka“
SUDOKU 2
1
8
1
5 6 1 3
SUDOKU DIAGONÁLNÍ 6 9
9
7
3
2 4 2
9 1 3
3 8 2 7
8
4 5 1
6
7
6
8 5
9
6 4 2
3 2
2
4
9
9 8 3 5
6
5
1
Příběhy želvičky Loudalky 17. Důvěra k otci Milé děti, Loudalka šla tento týden s tatínkem na pravou želví procházku. Nejprve jeli tramvají a Loudalka viděla, jak tatínek pustil sednout jednu starou paní, kterou moc bolely nohy. Loudalka se podívala na tatínka a řekla: „Tati, ty jsi ten nejhodnější taťka na světě!“ Potom už byli v parku a tam na ně vyběhl černý zlý pes. Loudalka se strašně polekala a schovala se za taťku. Ten však zlého psa odehnal a Loudalka s úlevou povídá: „Taťko, ty jsi ten nejsilnější na světě!“ A pak šli dál. A protože Loudalka je strašně moc zvědavá, začala se tatínka ptát: „Tati, co to tady leze za divné zvíře?“ „To je housenka.“ „A proč je zelená?“ „Protože není modrá.“ „A proč tak divně vypadá?“ „Protože ji Pán Bůh tak stvořil.“ „A proč tady leze?“ „Protože ...“ „A proč...?“ Tatínek najednou povídá: „Protože jsem tvůj taťka...!“ A to bylo
15
rozhodující slovo a Loudalce už bylo všecko jasné. Vždyť taťka je přece nejchytřejší na světě. Když přišli domů, Loudalka řekla mamince: „Mami, víš, že náš taťka je nejhodnější? Pustil sednout v tramvaji starou babičku. A víš, že je nejsilnější? Zahnal zlého psa! A je taky nejchytřejší, všecko věděl, protože to je můj taťka!“ Maminka se usmála a řekla: „To je krásné, že vidíš na taťkovi tolik hezkého, já mám taťku taky ráda. A představ si, že Pán Bůh nás taky má moc rád. My se ho taky často ptáme „proč“ a moc tomu nerozumíme. Ale víme, že je náš taťka a že se na něj můžeme spolehnout...“ (Text přetiskujeme s laskavým svolením představeného Kláštera Dominikánů a farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Olomouci, P. Antonína Krasuckého, O.P. http://olomouc.op.cz/loud_mse_sv.htm)
Na závěr:
Přeji vám v novém školním roce hodně úspěchů ve škole, hodně zážitků, spoustu nových kamarádů a hlavně se těším s vámi se všemi na společná setkání při nedělních bohoslužbách a na faře.
Tento informační letáček je určen pro vlastní potřebu farnosti Ostrava-Hošťálkovice. Texty neprošly jazykovou úpravou. Za všechny spolupracovníky na jeho vzniku všem za příspěvky děkuje a o přízeň prosí P. Libor Botek.
Kontakt na farní úřad v Ostravě-Hošťálkovicích: pevná linka VoIP: 597 606 051 mobil: 603 341 536 stránky: www.volny.cz/hostalkovice e-mail:
[email protected] 16
