Čí s l o 3 / X V
b ře z e n 2 0 0 8
P r o t i d o b r o v o l n é m u d a r u
Půst, který se líbí Bohu Co pro křesťany znamená postní doba? Je půst aktuální i dnes, v době dostatku? A proč se vůbec křesťané postí? To jsou otázky, které nenapadají jen lidi jiné víry, ale i samotné křesťany. Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe. Zřeknutí znamená, když k nutkání „muset mít“ řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život.
Musíme si přiznat, že se ze současné praxe církve půst v podstatě vytratil. Na čistě tělesný půst se ještě před nedávnem shlíželo téměř opovržlivě a přitom se ani nepozorovalo, že s tělesným postem zmizel i duch postu. Půst má v životě církve své pevné místo až do druhého příchodu Krista, kdy bude definitivně zničena smrt a hřích. Plnost času ještě nenastala, proto jsou stále platná Ježíšova slova: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit“ ( Mt 9,15). Půstem vyznáváme, že spása - kterou nám přinesl Ježíš z Nazareta -
ještě nenastala v plnosti.
Postní praxe Cílem postní doby v prvotní církvi bylo připravovat na křest katechumeny, nově obrácené křesťany, a také to byl čas navrácení pro ty, kteří činili pokání za těžké hříchy (odpad od víry, vražda, úlitba pohanským bohům, atd.). Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá, nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jednou denně. Někteří světci se postili z našeho hlediska až přehnaně, např. sv. Petr z Alkantary jedl po třech až čtyřech dnech. O sv. Františkovi
2 (pokračování ze str. 1)
z Assisi čteme, že se rozhodl nejíst po celých 40 dní. Ke konci si vzal kousek chleba, aby si nenamlouval, že dokázal to samé, co Pán Ježíš. Povzbudivě pro nás znějí slova sv. Tomáše Akvinského: „Pro většinu lidí by bylo hříšné, kdyby napodobovali doslovné posty, o kterých čtou v životech svatých.“ Vždyť k našemu pozemskému životu neodmyslitelně patří jídlo. Nejsme jen výkonné stroje, ale máme právo i k jisté spokojenosti zde na zemi. Není třeba dodávat, že dobré jídlo přispívá k dobré náladě a že přátelské posezení je bez skleničky a posilnění těžko myslitelné. Správný půst nás má přivést k vyváženému životu, k osvobození se od závislosti na jídle, pití a jiných hmotných věcech. Aby v nás nebyl uhašen plamen Božího Ducha, je třeba krotit žádosti našeho těla. Sv. Augustin podává toto přirovnání: „Kdybys jel na nějakém koni, který by tě, když tě tak nese, byl s to shodit, není snad pravda, že bys mu v jeho bujnosti umenšil dávku potravy, abys mohl bezpečně vykonat svou cestu, a že bys se snažil jej zkrotit hladem, když to nejde uzdou? Takým zvířetem je mé tělo; konám cestu do nebeského Jeruzaléma, ono mě však často ovládá a snaží se mě svést z cesty, kterou je pro mě Kristus“.
Postní doba Tuto dobu vždy doprovází zvláštní liturgické obřady. Liturgická barva postní doby se používá fialová – barva pokání a naděje. Postní doba začíná Popeleční středou, dnem přísného postu. Postní doba trvá 40 dní (nepočítaje v to neděle) a její délka je odvozena od biblické zprávy, kde se Ježíš před začátkem své činnosti postil 40 dní a nocí na poušti. Dalších 38 dní je půst mírnější, přesto jsou věřící nabádáni k dobrovolnému se zříkání požitků a bohatého jídla. Na Velký pátek, kdy si křesťané připomínají Kristovu smrt za nás na Kříži, je opět přísný půst újmy. Pro křesťany jsou postní dny dobou větší bdělosti pro Boha. Půst spojuje křesťany v jedno společenství. Není to žádné soukromé asketické dílo, nýbrž určitá forma společné modlitby a bdění.
Půst nás připravuje a očisťuje Doba postní není jen samoúčelným obdobím, ale je pevně zakotvena v církevním roku jako příprava na Velikonoce, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých. Její význam tedy nespočívá v pouhém odmítání přemíry jídla a světských požitků, ale zvláště v duchovní přeměně. Ježíšova výzva k obrácení a pokání nemíří na vnější skutky, ale především na obrácení srdce, na vnitřní pokání. Jak tomu může napomoci půst? Předně je důležité upozornit, že půst není záležitostí výhradně křesťanskou. Naopak, je vlastní všem náboženstvím - postí se židé, muslimové, hinduisté, stoupenci buddhismu, taoismu i přírodních náboženství. Co je tedy na postu tak zvláštní, důležité a přitažlivé, že se postí lidé po celém světě, lidé všech vyznání?! Půst je pro tyto lidi skutkem pokory k Bohu i k sobě navzájem. Člověk, který se postí, a dělá
M O S T 3 / X V to ne z pouhého náboženského (církevního) nařízení, ale z vlastního vnitřního přesvědčení, tak jedná z lásky a v lásce. Stejně jako dva lidé, kteří se milují a jsou ochotni se vzdát pro sebe navzájem materiálního bohatství i intimního sblížení, jsou ochotni být na čas odloučeni, aby pak mohli být spolu, vzdávají se postící se lidé svého dostatku pro Boha i pro druhé. Zvláštní zkušeností postu je, že se láska a pokora odříkáním neoslabuje, ale naopak posiluje. Utvrzuje člověka v trpělivosti a nesobeckosti, protože během postu pociťuje útrapy a strádání, ale z vlastní vůle je snáší. Člověk, který tak činí, se učí ovládat své touhy a pokušení a tím víc je pak sám sebou. Půst je uvědoměním, že to, co člověk má a dostává, není samozřejmostí. Půst je výborným pomocníkem pro náš každodenně zatěžovaný organismus. Půst ulehčuje mysli i tělu (uvědomme si, že nejvíce energie tělo spálí při zpracování přijaté potravy). Ukazuje člověku, že se dá jíst i hospodařit mnohem skromněji. Množství pokrmů otupuje srdce, a když duch ztuční zároveň s tělem, poskytuje nebezpečnou látku k roznícení hříchu. Pro staré mnichy zřejmě existuje úzká souvislost mezi duší a tělem. Ztuční-li tělo, ztuční a otupí i duše. Mnoho jídla umenšuje duchovní bdělost člověka. Tělesné a duševní zdraví tvoří jednotu. S tímto poznatkem dnešní psychologie se u dávných mnichů a církevních otců setkáváme velmi často. Tak píše Atanáš: „Pohleď na to, co působí půst! Uzdravuje nemoci, vysušuje překypující tělesné šťávy, zahání zlé duchy, zaplašuje zvrácené myšlenky, dodává mysli větší jasnost, očišťuje srdce, posvěcuje tělo a posléze člověka vede před Boží trůn. Velkou silou je půst a vede k velkým úspěchům.“ Vyléčení z nemocí tu, jak se zdá, souvisí s vysušením nadbytečných tělesných šťáv. Co se tu na první pohled jeví jako primitivní lidové léčitelství, to teprve při srovnání s poznatky dnešní medicíny odhalí svůj vlastní význam. Dr. Buchinger, který v Německu po první světové válce objevil blahodárný účinek postu, po četných velmi úspěšných kůrách píše: „Léčebný půst je v podstatě vylučovací kúra, při níž se pročišťují veškeré tělesné tkáně a šťávy. Veškeré!“ Dále říká, že výrok starého Galéna má doslovnou pravdu: Abstinentia totum corpus aequaliter purgat, „Půst rovnoměrně pročišťuje celé tělo“. Půst je také odvrácením mysli od materiálních potřeb k potřebám duše. A právě proto je i dnes aktuální a důležitý. Zvykli jsme si mít všechno, co považujeme za důležité, hezké, moderní, chutné, zábavné. Nejsme ochotni si něco odříkat. Odvrácenou stránkou takového přístupu je ale množství psychických onemocnění, kardiovaskulárních a jiných civilizačních chorob, znečištěné ovzduší, devastovaná krajina, neúcta k zákonům a zvláště k sobě navzájem. Zatímco v naší civilizaci umírají desetitisíce lidí na poruchy organismu způsobené přejídáním, umírají v Africe a v Asii desítky miliónů lidí (!) hladem. I u nás nicméně vzrůstá počet chudých, hladových, a ožebračovaných. Křesťanství volá po půstu, modlitbě a almužně jako třech pilířích našich skutků. Zvláště pak almužna, tedy solidarita s chudými a pomoc chudým, je velikou výzvou dnešní doby. Láska k
chudým a solidarita s nimi je odvěkou součástí tradice církve. Pomáhat těm, kdo trpí nějakým nedostatkem a nouzí, je skutkem opravdové bratrské lásky, skutkem spravedlnosti. Také papež Benedikt XVI. ve svém listě k Postní době se zamýšlel nad důležitostí almužny v životě křesťana. Proto zvláště postní doba, která je zároveň přípravou na Velikonoce - největší křesťanské svátky roku, by nás měla přimět k zamyšlení se nad sebou a nad tím, jak žijeme, k aktivní solidaritě s druhými, zvláště s těmi, kdo mají méně než my. Oběma stranám to prospěje. Pro nás křesťany je půst především výrazem touhy předstoupit před Boha s vírou a oddaností, s vědomím bytostné závislosti na něm a s očekáváním jeho zásahu do života našeho nebo našich drahých. Je vyjádřením touhy po setkání s ním. Ve spojení s modlitbou nás půst pro toto setkání disponuje. Zároveň jak nás učí Písmo: půst je prostředkem zajišťujícím účinnost modlitby (Jer 14,12; Jl 1,14; Mt 17,21; Mk 9,29). V postu je velmi důležitá naše motivace. Správně se postí ten, kdo se pro to rozhodl svobodně, bez postranních úmyslů, zachovává určitou míru rozumnosti zodpovědnosti ke svému zdraví.
Současná postní praxe Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolické křesťany od 16 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jako dny přísného postu a je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Krom toho existuje ještě půst od masa, předepsaný pro všechny pátky roku (zavazuje od 14 let). Tento páteční půst je ale možné nahradit jiným skutkem pokání: - skutek nábožnosti (mše svatá, křížová cesta, bolestný růženec, četba Písma svatého aj.) - skutek lásky (návštěva nemocného s konkrétním projevem pomoci, návštěva hřbitova aj.) - skutek sebezáporu (odřeknout si kouření, alkohol, televizi aj.) Od povinnosti postu zprošťuje: nemoc, rekonvalescence, těžká práce. Doporučuje se zvolit si jinou formu postu. Eucharistický půst je kající skutek, kterým se vzdává úcta eucharistii. Tělesný hlad má odpovídat očekávání naplnění, otevření celé bytosti Tomu, který má vstoupit do mého srdce. Eucharistický půst byl přijat v církvi jako závazný pro všechny křesťany kolem r. 400. V současné době je stanovena 1 hodina před svatým přijímáním. Toto se však nevztahuje na nemocné, staré lidé a kněze celebrující více mší sv. „Kdysi přišel abba Silván a jeho učedník Zachariáš do jednoho kláštera. Tam jim dali trošku najíst, než se vydají na další cestu. Když pak odešli, našel jeho učedník na cestě vodu a chtěl se napít. Abba Silván mu řekl: ,Zachariáši, dnes je půst´. On mu namítl: ,Copak jsme nejedli, otče´. Stařec odpověděl: ,Tamto jídlo byl skutek lásky, ale my svůj půst dodržíme, synu´.“ (Apofthegmata I.) P. Roman Macura
M O S T 3 / X V
3
MISIJNÍ KOLÁČ 2008 Milí farníci, 2. března proběhne v naší farnosti již 8. ročník akce „Misijní koláč“. Všichni víte, že vybrané finanční prostředky jdou na projekt „Adopce na dálku“, ve kterém má naše třinecká farnost adoptované 3 děti z Ugandy – Andrewa, Alexe a Brendu a také 2 z Ukrajiny – Michaila a Nadiu. Arcidiecézní charita v Praze, která má „na starosti“ Ugandu, zaslala všem dopis, kde píše více o této pomoci. Dovolte mi tedy, abych Vás seznámila s podrobnostmi projektu v Ugandě za rok 2007. Není pochyb o tom, že role vzdělání je pro rozvoj Třetího světa zcela zásadní. V Ugandě je pak význam škol, s ohledem na vysokou porodnost, dokonce ještě důležitější. Poskytuje totiž dětem nejen vzdělání, ale mnohdy i potřebnou výchovu. Děti se zde učí nejen psát, číst a počítat, ale také si osvojují hygienické a zdravotní návyky a hledají si své místo v rámci společnosti. Díky ochotě pomáhat dostalo v letošním roce nově svou šanci na vzdělání dalších 362 ugandských žáků. Celkový počet dětí, jimž se v Ugandě dostává podpory, byl tak k 31.10.2007 4 197. I letos uskutečnilo mnoho podporovaných studentů zásadní životní krok a nastoupilo na učňovské či střední školy, někteří dokonce na university. Nadále přetrvává vyšší zájem dětí o školy učňovského typu, jež zajišťují praktické vzdělání a zvyšují tak jejich šanci uspět na trhu práce. V roce 2007 nastoupilo k tomuto praktickému vzdělání 95 dětí. Nejoblíbenějšími obory zůstávají kurzy pro švadleny, automechaniky, truhláře nebo kadeřnice. Certifikát o dokončení praktického vzdělání v letošním roce obdrželo 93 studentů. Dvacet nejnadanějších středoškoláků pak nastoupilo na universitu. Celkově, díky podpoře „adoptivních rodičů“, studuje na vysoké škole již 61 mladých lidí. Již tradičně, tedy i v roce 2007, pokračovala
vzdělávací setkání pro žáky a studenty vedená zkušenými pracovnicemi našich partnerských organizací. Vzdělávací setkání jsou interaktivní a studenti tak mají možnost nejen přijímat informace, ale svými podněty a dotazy setkání směřovat dle svých aktuálních problémů nebo zájmů. Mezi oblíbená témata letos patřila především malárie a její prevence, volba vhodného povolání, HIV/AIDS a jiné sexuálně přenosné choroby, zásady hygieny a mnoho dalších. Od roku 2004 úspěšně pokračují zemědělské projekty na vybraných základních školách. V pošlém roce byla aktivita ADCH (Arcidiecézní charity) Praha na poli udržitelného zemědělství rozšířena ještě o další zemědělsko-ekonomické projekty mající dopad na celé komunity. Formou komunitních projektů pěstování a sušení ananasu zprostředkovává ADCH Praha lidem praktickou znalost efektivních zemědělských postupů i základních ekonomických principů. Poskytnutím bezúročných půjček, ale také pomocí mnoha školení a průběžnému poradenství, bylo umožněno osmi skupinám započít práci na 18- polích. Dalším komunitním projektem zaměřeným na zužitkování dovednosti místních lidí s cílem zajistit pro ně spravedlivou finanční odměnu je projekt řemeslných výrobků. V průběhu roku 2007 vyslala ADCH do Ugandy celkem 5 dobrovolníků. Ti se svou činností na vybraných školách diecéze Lugazi a Luweero podíleli na zajišťování nejen dostupnosti, ale i kvality vzdělávání v místě. Jejich působení bylo zaměřeno i na využití volného času dětí. Není zapomínáno ani na zábavu a tak i v roce 2007 byl uspořádán již třetí ročník oblíbeného vánočního turnaje ve fotbalu a netbalu. Odměnou pro vítěze byl nejen vysněný pohár, ale i chutná odměna v podobě pečené
kozy. Náš Alex se turnaje také zúčastnil, ale vítězem se jeho škola nestala. V roce 2007 dostaly všechny děti zapojené do projektu Adopce na dálku v Ugandě jménem svých dárců, tedy i Vás třineckých farníků, vánoční dárek a to matrace. V polovině února 2007 byla pacientům slavnostně otevřena nemocnice v Buikwe, která díky finančnímu zapojení Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty (VŠZSP) nese od poloviny roku 2007 název Česko- slovensko-ugandská nemocnice sv. Karla Lwandy. Její provoz je hrazen z darů přijatých ADCH Praha a VŠZSP. Od roku 2006 je rovněž zřízena služba DMS (DMS UGANDA, tel. 87777) a v roce 2007 jsme obdrželi již bezmála 3000 dárcovských SMS. V nemocnici pracuje v současné době přes 60 zaměstnanců a po celou dobu provozu nemocnice jsou přítomni 3 slovenští lékaři, kteří se střídají zhruba po tří až šesti měsíčních turnusech. Každý den je v nemocnici ošetřeno v průměru 100 pacientů a jednou až dvakrát týdně probíhají výjezdní programy do těžce přístupných oblastí zaměřených na očkování dětí, prenatální péči a na osvětu. Děti zařazené do projektu Adopce na dálku mají možnost využívat služeb nemocnice zdarma. V roce 2007 započala ADCH Praha , prostřednictvím své partnerské organizace, bezplatné testování dětí na virus HIV/AIDS. V průběhu roku 2007 využilo této možnosti na 200 dětí podporovaných v rámci projektu „Adopce“. Potěšující zprávou je, že všechny testy byly negativní. Když se tak člověk zamyslí nad tím, jak málo stačí k tomu, aby se na úplně jiném kontinentu dostalo dětem tolika možností, pak neuspěje tvrzení, že se nedá nic dělat, aby na světě bylo líp. Zakoupením našich koláčů a jiných dobrot, které přinesete i Vy, pomáháme společně lidem v opravdové nouzi a tísni. Ti, kteří díky našemu snažení a Vaší štědrosti vystudují, budou svou prací živit celou svou rodinu, své rodiče i sourozence. V dalším čísle Mostu Vám představíme naše adoptované děti trochu více, abyste měli i Vy možnost nahlédnout do proměny jejich životů. A tak tedy 2. března bude opět naše misijní neděle. Děkujeme všem, kteří se zapojí jakkoliv do této, již tradiční, akce. Míša Wawreczková Pavla Golasowská
* * *
Farní pouť V sobotu 12. 4. 2008 se koná farní pouť do Sanktuária Božího Milosrdenství v Łagiewnikach. V programu je také návštěva Mariackého kostela v Krakově. Přihlásit se můžete v zakristii do 1.4.2008, záloha 300 Kč. Bližší informace ve večerních hodinách na tel. čísle 558 332 809.
4
M O S T 3 / X V
P o z n e j m e s e : f a r n o s t H n o j n í k
Dějiny farnosti Hnojník jsou poznamenány, jako dějiny celého bývalého knížectví těšínského, reformací Martina Luthera. Farnost za doby těšínského knížectví byla ryze katolická. Myšlenky reformace pronikly z Německa na těšínsko za dob Jana z Perštejna, otčíma těšínského nezletilého knížete Václava III. Adama. Tento kníže, vychován již v duchu protestantismu, po dosažení plnoletosti uznal v r. 1545 augšpurské vyznání za oficiální v těšínském knížectví. Kostely se dostávaly do rukou evangelických pastorů, kláštery dominikánů a bernardýnů v Těšíně byly likvidovány ještě před r. 1565. Jaké byly příčiny rychlého šíření se protestantismu na Těšínsku? Šlechta byla chtivá církevního majetku, poněmčení měšťané ochotně přijímali víru, která přicházela z jejich bývalé vlasti a vesničané museli přijímat luteranismus po nátlakem. Vznikaly farní evangelické školy a zdálo se, že se protestantismus natrvalo usadí a ovládne celé knížectví. Stalo se však něco nečekaného. Syn Václava III. Adama, Adam Václav přijal v r. 1610 katolickou víru a stal se horlivým katolíkem. Začal potlačovat evangelickou rozpínavost, začal vracet katolíkům zabrané kostely. V té době v Evropě zuřila třicetiletá válka. Lidé trpěli pleněním, nenávistí, v zimě byla nouze a hlad. Po skončení války těšínské knížectví přešlo pod správu Habsburků a pro evangelíky nastaly těžké chvíle - pronásledování. Aby se zachovalo jejich náboženství, začali se usidlovat v podhorských oblastech Beskyd a tajně se shromažďovat v lesích na bohoslužbách. Proto dodnes podhorské vesnice zůstaly silně protestantské. Jako např. Komorní Lhotka, Smilovice, Řeka,
Oldřichovice, Tyra. Nedaleko turistické cesty z Komorní Lhotky na Godulu je v lese toleranční pomník na památku tolerančního patentu císaře Josefa II. z 13.11.1781 povolující omezenou činnost evangelíků. Do farnosti Hnojník náleží tyto vesnice: Hnojník, Třanovice, Komorní Lhotka, Horní Tošanovice a Vělopolí. První zmínky o obci Hnojník sahají do 13. stol. Kdy však vznikla farnost nelze s určitostí říci. Jedno je jisté: původně zde stál dřevený kostel. Ještě v r. 1804 se zachovaly 2 zvony ulité 21.7.1636. Je možné, že dřevěný kostel byl postaven v té době, ale není vyloučeno, že zde nemohl stát ještě jiný kostel před ním. V r. 1653 byl zmíněný kostel v rukou protestantů, avšak v r. 1654 byl opět vrácen katolíkům. Zdejší věřící byli určitě katolíci, o čemž svědčí jejich úcta k Panně Marii, neboť kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Kostel byl považován úřady za farní, tudíž zde musela již existovat farnost. Pro nedostatek kněží v době poreformační nepřišel do farnosti kněz a proto byl kostel přičleněn k sousední farnosti Domaslavice, což v té době se stávalo stále častěji. V r. 1781 za císaře Josefa II. vznikla v Hnojníku tzv. lokalie ( tyto lokalie tvořil císař Josef II. z náboženského fondu, který vznikl z výnosu zabraného církevního jmění). Naskytla se příležitost znovu obnovit plně farnost, jelikož lokalista již bydlel na faře v Hnojníku. Prvním lokalistou zde byl P. Dankowski Vincenc v r. 1785. Dřevěný kostel byl již značně zchátralý, proto byl rozebrán a začaly přípravy pro nový již zděný kostel. Na stejném místě 10.5.1808 byl postaven základní kámen pro nový zděný farní kostel. Stavělo se za těžkých napoleonských válek, prostředků bylo málo, proto stavba pokračovala značně pomalu. Posvěcení kostela se konalo 18.11.1812. Stavba v empírovém slohu je dnes kulturní památkou a za 4 roky bude slavit 200 let od svého posvěcení. Kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. K farnosti Hnojník patří ještě dva filiální kostely v Třanovicích a Komorní Lhotce. Oba postaveny v novogotickém slohu. Komorní Lhotka - podhorská vesnička zůstala značně evangelická. Avšak v r. 1884 začali se stavbou katolického kostela za P. Aloise Orla, který zde působil. Posvěcení kostela proběhlo na 1. neděli v srpnu r. 1886. Kostel je zasvěcen Božskému Srdci Páně. I dnes je návštěvnost kostela při bohoslužbách ovlivněna turistickými sezónami. Třanovice - Před dnešním zděným kostelem zde stál původně dřevěný kostel
zasvěcen sv. Bartoloměji, apoštolu a stál v místě dnešního hřbitova. Takže současný kostel je malinko posunut. Pro havarijní stav dřevěného kostela v r. 1902 začali se stavbou zděného kostela v neogotickém slohu. 26.12.1904 byl posvěcen a před 4 lety jsme slavili jeho 100 výročí posvěcení. Patronem tohoto fil. kostela zůstal sv. Bartoloměj, apoštol. Působili zde kněží např. P. Płoszek Rudolf, P. Postuwka Leopold, P. Żyła Bedřich, P. Jaszczenko Frydolin, P. Peter Emil(v Hnojníku zemřel), P. Klisz (dosud žijící - ve farnosti působil 26 let). Poslední primice ve farnosti byla 6.7.1995, P. Maxmiliána Romana Rylka, OPraem - rodák z Třanovic, nyní působící v pražské arcidiecézi, jako řeholník náleží do kanonie želivské. Podle kroniky před P. Maxmiliánem byla primice v r. 1947 P. Aloise Duławy a shodou okolností také 6.7. Zajímavé po 48 letech a ve stejný den. Farnost Hnojník patří k osmi farnostem frýdeckého děkanátu, kde při bohoslužbách může-me slyšet češtinu i polštinu. Žijí zde lidé dvojí národnosti a proto i bohoslužby jsou těmto podmínkám přizpůsobené. V dalších dvou vesnicích (Horní Tošanovice a Vělopolí) není ani kaple ani filiální kostel, proto věřící z těchto míst dojíždějí do již zmiňovaných kostelů. Nedělní návštěvnost je okolo 560 věřících, v Hnojníku jsou v neděli dvě mše sv. (polsky a česky), v Třanovicích jedna (jazyky se střídají) a v Komorní Lhot-ce je mše sv. s nedělní platností (jazyk se střídá). Kromě pravidelných bohoslužeb se farníci mají možnost účastnit pobožností jako jsou např. křížové cesty (půst), májové pobožnosti (květen), pobožnosti sv. růžence (říjen). Aktivity pro děti: Děti 1. stupně ZŠ se scházejí v katechetických sálkách, kde se učí vzájemné toleranci, vztahu k sobě, bližnímu a Bohu, zpěvu a kreativitě, každou druhou středu v Hnojníku, v Třanovicích jsou podobná setkání, avšak každé druhé pondělí ve vzdělávacím centru naproti kostela v počtu asi 15 dětí. Jako vyvrcholení celoroční práce dětí a mládeže se v posledních čtyřech letech podařilo zorganizovat farní letní tábor pro děti naší farnosti v počtu něco přes 40 dětí, pobyt ve stanech v přírodě. Ohlas byl pozitivní ze strany dětí i rodičů. Každé úterý se ministranti, ostatní chlapci a děvčata scházejí ke sportovním aktivitám v tělocvičně ZŠ Třanovice. Náplní je florbal, fotbal a jiné míčové hry. Zde také kluci trénují na různé turnaje a díky tomu také získali putovní pohár otce děkana ve
M O S T 3 / X V (pokračování ze str. 4)
florbale a fotbale. Kromě toho mají také občasné schůzky s Otcem Pawlem (farní vikář), aby zdokonalili své znalosti při oltáři a uměli si odpovědět na otázku proč jsem u oltáře. Kromě ministrantů jsou potřební i kostelníci - ti jsou dva. Co se týče doprovodů na varhany a zpěvu, ve farnosti máme 5 varhaníků. V Hnojníku při větších slavnostech (Vánoce, Velikonoce, pouť apod.) doprovází zpěvem „Kvarteto“ - čtyřčlenná schola, při polských mších sv. duet. Občas doprovázejí mši sv. svými jemnými hlasy děti. Současný duchovní správce Mons. Rudolf Sikora kromě svých farářských povinností, má na starosti frýdecký děkanát a od r. 2001 je biskupským vikářem pro pastoraci. Spolu s ním sdílí farní budovu farní vikář P. Pawel Grodek (v pořadí již 5. kaplan). Ve farnosti pracuje také trvalý jáhen Mgr. Michal Krawiec a dva pastorační asistenti p. Jan Brych - technické a finanční záležitosti a Mgr. Růžena Rylková - administrativa a výuka náboženství. Možná se zdá proč tolik lidí. Naše farnost je zároveň sídlem děkanského úřadu a z důvodu častých výjezdů P. Rudolfa (biskupský vikář) je potřebný i farní vikář. Občas se opravdu nenudíme - papírů je stále více. Náboženství se vyučuje na školách – 3 českých (Hnojník, Třanovice, Komorní Lhotka) a 1 polské (Hnojník). Vyučuje P. Pawel a katechetka Mgr. Rylková ve 12 skupinách. Celkem se učí 88 dětí. Poslední dobou počet dětí dosti klesá, proto je třeba se zamýšlet jak dál, nejde o počty, ale o poznání a přiblížení se. Pastorace ve farnosti probíhá jako všude jinde – příprava snoubenců, křestní katecheze, návštěva nemocných (pravidelná) – vedou si kněží nebo po domluvě trvalý jáhen. Od r. 2004 je v Hnojníku otevřen i dům pro seniory (vedle kostela), ve kterém je kaple sv. Kryštofa a během zimního období jsou zde bohoslužby v týdnu nejen pro místní klienty, ale i ostatní farníky. V neděli však klienti domova mohou sledovat bohoslužby přes kameru přímo z farního kostela. Duchovní službu těmto klientům má na starosti P. Pawel. Kromě tohoto domova je ještě integrovaný sociální ústav v Komorní Lhotce, kde pravidelně každou 1. sobo-tu v měsíci P. Pawel slouží mši sv. S jinými církvemi se snažíme spolupracovat. Scházíme se při různých příležitostech ať už ve školách, občanských záležitostech, domovech důchodců apod. Dobrá spolupráce je také s představiteli obecních úřadů aj. Mgr. Růžena Rylková, pastorační asistentka farnosti
5
Skála, kterou peklo nepřemůže V dlouhé svatopostní době, která se nese ve vážném duchu pokání, umrtvování a rozjímání nad utrpením našeho Pána Ježíše Krista nám Církev do té „pouštní vyprahlosti“ staví jako nějaké jiskřičky i několik svátků či slavností. Postní dny, které prožíváme jako přípravu na velikonoční svátky, mají přednost před vzpomínkami a památkami svatých, ale přece jenom do kající fialové barvy občas zazáří bílá barva kněžského ornátu či zazní chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu“. Jsou to drobné krůpěje rosy, které zvlaží naši pouť k zaslíbené zemi. Letos taková „světýlka“ připadla na Slavnost sv. Josefa či svátek Stolce sv. Petra. Právě o svátku Stolce sv. Petra jsme uvažovali o významu papežského primátu pro Církev, o tom, že právě díky svému jednotnému vedení Církev přes všechny problémy, nedostatky a poklesky ve svých údech v průběhu dějin žije a trvá dále, podle Ježíšova příslibu ji mocnosti pekelné nepřemohly a nepřemohou. Tu jsem si vzpomněl na nedávné události, které se strhly v souvislosti s plánovanou návštěvou papeže Benedikta XVI. na římské univerzitě La Sapienza (Moudrost), kterou mimochodem založil jeden z jeho předchůdců papež Bonifác VIII. v roce 1303. Před dvěma týdny se objevila v Katolickém týdeníku informace o tom, že na La Sapienza došlo k nedorozumění, že ti, kdo protestovali proti papežově návštěvě, vycházeli patrně z nepřesných i nepozorně přejatých informací z internetové encyklopedie Wikipedie. Ovšem zatímco informace o zákazu návštěvy jsme slyšeli ze všech možných stran stokrát omílané, tato nová a podstatná skutečnost se neobjevila skoro nikde – jak příznačné! Mě však zarazily jiné dvě skutečnosti, vlastně spíše potvrdily to, co obecně platí a platilo vždy. Zaprvé menšina (jakákoliv menšina) dokáže úspěšně „ukřičet“ názor většiny, které by se přece měla za normálních okolností „demokraticky“ přizpůsobit. Avšak stačí být hodně hlasitý, někdy i vulgární a neústupný a menšina dosáhne svého. A není podstatné zda se to děje v „demokratické“ Evropě 21. století či třeba v Jeruzalémě kolem roku 33, kdy také menšina svým „Na kříž s ním, ukřižuj ho…“ dosáhla svého. Lidová moudrost říká, že „moudřejší ustoupí“, ale je to vždy moudré? Ale abych byl konkrétní – v případě univerzity La Sapienza tou menšinou bylo 67 „vědců“ a několik stovek protestujících studentů oproti čtyřem a půl tisíce přednášejících a 130 tisícům studentů na této největší italské a evropské univerzitě. Takže být viděn, být slyšen – co nejvíc! Jaký to rozdíl
oproti tichu v Církvi, Ježíšovu „jsem tichý…“ (srv. Mt 11,29), oproti Hospodinu, který není v bouři, zemětřesení, ohni, ale v mírném vánku (srv. 1 Kr 19,11-13). Další zarážející moment byl zdroj informací, které tato menšina měla k dispozici. Internetová encyklopedie Wikipedia je zdrojem obrovského množství nejrůznějších informací, je dostupná na celém světě v nejrůznějších jazycích, ale je to encyklopedie otevřená, tedy každý uživatel internetu ji může nějakým způsobem doplňovat, opravovat, vkládat informace. Hned třeba na české úvodní stránce si můžete přečíst „Vítejte ve Wikipedii, internetové encyklopedii, kterou může každý upravovat“. Platí zde sice určitá pravidla pro editaci, ale přece jenom bych Wikipedii chápal jako zdroj prvotních informací, které bych si poté ověřil v jiných seriózních publikacích. Avšak to je to naše nešťastné – „jsem slyšel…, jsem četl v novinách…, psali to v …“. Na internetu můžeme najít spoustu informací, komentářů, rozborů k této neobvyklé události na Univerzity of Rome La Sapienza. Bylo to poprvé v dějinách, kdy nějaká univerzita odmítla papežovu návštěvu, poté se omlouval italský prezident, premiér, vedení univerzity La Sapienza… Jeden z názoru, který je umístěn na portálu wiara.pl: „Profesor Bruno Dallapiccola, genetyk z Uniwersytetu „La Sapienza”, określił inicjatywę swoich kolegów mianem „haniebnego wyskoku”, który nie przynosi zaszczytu wielkiej uczelni. Przypomniał, że pozwalano tam zabierać głos wielu politykom, „a nawet aktorom, którzy w ten sposób zdobyli natychmiastową popularność”. „Czy nie wstyd im, że podpisali apel, aby nie dopuścić do głosu osobę, cieszącą się szacunkiem na całym świecie?” - pyta naukowiec, podkreślając, że na uniwersytecie powinno znaleźć się miejsce dla wszystkich. Zdaniem włoskiego genetyka, sprzeciw wobec wizyty papieża podyktowany jest „strachem przed tym, co ma on do powiedzenia”. „Myślę, iż boją się, że papież mógłby przekazać ważne i mocne orędzie (...) Obawiam się, że sprzeciw podyktowany został strachem i jest symbolicznie wymierzony w Kościół” - powiedział prof. Dallapiccola.” Jsem přesvědčen, že s tímto názorem plně korespondují i slova, které k nám řekl O. František na konec mše sv. o svátku Stolce sv. Petra: „Ve svatém otci Benediktu XVI. dál Bůh světu nového Jana Zlatoustého.” Je ale třeba vnímat, co skrze něho Bůh dnešnímu světu říká... Stanisław Janczyk
6
M O S T 3 / X V
B i b l i c k ý k v i z Najdi je, začínají na „B“! Hledej slova a názvy, které začínají písmenem B. U některé odpovědi možná objevíš ještě další možnost.
1.
Nejmladší Jákobův syn, při jehož porodu matka Ráchel zemřela. (1 Moj 35,16nn)
2.
Bohatý betlémský občan, který se oženil s vdovou po zemřelém bratrovi. (Rút 4,13)
3.
Město pověstné stavbou věže a zmatením jazyků. (1 Moj 11,9)
4.
Zločinec, kterého Židé vyměnili za Ježíše. (Jan 18,39-40)
5.
Vesnička u Jeruzaléma, kam Ježíš chodíval ke svým přátelům. (Mat 21.kap., Mar 11.kap., Luk 19.kap., Jan 11.kap.)
6.
Jméno, které Danielovi dal v Babylóně velitel dvořanů. (Dan 1,7)
7.
Izraelský soudce, který zásluhou Debory porazil vojska nepřítele. (Soud 4.kap.)
8.
Označení pro toho, kdo popírá Boha. (Žalm 14,1)
9.
Místo, kde Abraham učinil smlouvu s Abímelekem. (1 Moj 21,31-32)
10. Místo, na které se odebrali mudrci po setkání s Herodem. (Mat 2,1nn) 11. Poslední král novobabylónské říše, kterému Daniel musel rozluštit nápis na zdi. (Dan 5,1) 12. Muž, který místo zlořečení dobrořečil Izraelcům. (4 Moj 23,1nn) 13. Jak nazval Jan Křtitel Ježíše, když se s ním setkal u Jordánu? (Jan 1,29) 14. Dcera Heroda Agrippy I., která žila se svým bratrem Herodem Agrippou II. (Sk 25. a 26. kap.) 15. Osmý kámen, který je v základech nového Jeruzaléma. (Zj 21,18-19) 16. Koho ve svém listu vyzývá Jakub k pláči? (Jak 5,1) 17. Jméno Jeremiášova písaře. (Jer 36,4nn) 18. Jméno jednoho za dvanácti Ježíšových učedníků. (Mat 10,2-4) 19. Město, ve kterém Židé pečlivě zkoumali Písmo a uvěřili v Krista. (Sk 17,11) 20. Jak nazval Jákob místo, kde se mu ve snu ukázal Hospodin? (1 Moj 28,19)
Malá schola Jak už jistě mnoho z vás ví, po 4 měsíční pauze začaly opět zkoušky „Malé scholy“. Je ale smutné, že z tak velkého města, jako je Třinec, se našlo pouze 10 dětí, které mají chuť zpívat a jsou schopny si najít hodinu týdně volného času. A kde jsou ty ostatní děti a mladí? To opravdu sedí celé dny u televize nebo počítače? Někteří sice tvrdí, že se celý den učí, ale tomu snad nikdo z nás nevěří. Vždyť jsme do školy chodili všichni a moc dobře víme, jak tomu bylo doopravdy. A pak je tady ještě jedna skupina a to jsou ti, kterým pro změnu chybí smysl pro zodpovědnost a řeší to následujícím způsobem: „dneska na zkoušku nejdu,
protože prší“ nebo „půjdu dnes raději do kina“ atd. A tak na zkoušku dorazí jednou za měsíc, když se jim to zrovna hodí. Přesto všechno ale nejsme pesimisté a věříme, že se najdou „v kostelních lavicích“ i takoví, kteří chtějí sloužit Bohu svým zpěvem, na-jít si mezi vrstevníky nové kamarády a užít si s nimi spoustu legrace. Zkoušky „Malé scholy“ jsou vždy v úterý od 15,30 do 16,30 hod. Mohou přijít děti od 4 let a stačí si sebou vzít dobrou náladu a chuť ke zpěvu. Uvítáme rádi také všechny mladé, kteří hrají na nějaký hudební nástroj. Těšíme se na brzkou shledanou.
B o h o s l u žb y o V e l i k o n o c í c h Svatý týden - Pondělí, úterý, středa - mše. sv. normálně v 6.35 a v 17. hodin. Čtvrtek 20.3. 2008 - Zelený čtvrtek - Ráno není mše svatá. Slavná mše svatá na památku poslední večeře Páně v 17.00 hodin - polsky. Po mši svaté přenesení Nejsvětější Svátosti Oltářní do boční kaple Getsemanské zahrady a soukromá adorace do 21.00 hodin. Pátek 21.3.2008 - Velký pátek - den smrti Pána Ježíše - přísný půst od masa a půst újmy. Půst od masa je závazný pro všechny, půst újmy (jednodenní nasycení) od 18 do 60 let. Ráno nejsou žádné bohoslužby. Odpoledne bude kostel otevřen od 14.00 hodin. V 16.00 hodin je pobožnost Křížové cesty v českém jazyce a hned po ní začínají velkopáteční obřady. Po bohoslužbách přenesení Nejsvětější Svátosti Oltářní do Božího hrobu. Kaple Božího hrobu bude jako každý rok otevřena bočním vchodem celou noc k soukromé adoraci. Začíná Novéna k Božímu Milosrdenství. Sobota 22.3.2008 - Bílá sobota - Po celý den je otevřen kostel k adoraci Božího hrobu. Žehnání pokrmů bude v 11.00 a ve 14.30 hodin. V 17.30 hodin - ukončení adorace u Božího hrobu a Korunka k Milosrdenství Božímu. Neděle 23.3.2008 - Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - 4.30 hodin Vzkříšení česky-polsky. Mše svaté v 8.00 a 17.00 česky, 10.00 polsky. V 16.30 adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní, Korunka k Milosrdenství Božímu a svátostné požehnání. Pondělí 24.3.2008 - Pondělí v oktávu velikonočním; mše sv. v 6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. V 16.30 adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní, Korunka k Milosrdenství Božímu a svátostné požehnání.
M O S T 3 / X V
7
S v ět c i k n á m h o v o ří … SV. KAZIMÍR [Casimirus, princeps Poloniæ] 4. března - nezávazná památka polský kníže, princ CHARAKTERISTIKA Úmrtí: 1484 Patron: Polska, Litvy, maltézských rytířů a mládeže Atributy: lilie, královské odznaky, polský kroj ŽIVOTOPIS Pocházel Jagellonského královského rodu v Polsku. Více než vznešený rod ho těšilo, že je dítětem Božím. V roce 1471 byl uherskou šlechtou zvolen za krále, ale na uherský trůn nenastoupil, protože odmítl krvavý boj, bez něhož to nebylo možné. Dával přednost životu v ústraní. Vyznačoval se mravní čistotou, eucharistickou i mariánskou úctou a velkou dobročinností. Zemřel ve Vilně v Litvě. Roku 1521 byl prohlášen za svatého. ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI Poznal, co je důležitější, co má větší hodnotu Narodil se v Krakově 5.10. 1458 jako syn polského a litevského krále Kazimíra IV. a Alžběty Habsburské. Byl třetí ze 13ti dětí. Královna považovala za nejdůležitější vést děti ke zbožnosti a k osvojení správného pořadí hodnot. Kazimír byl odmalička tiché, laskavé i vážnější povahy. Když mu bylo necelých 13 let, byl jeho nejstarší bratr Vladislav na Kutnohorském sněmu jednohlasně zvolen králem Českým a 16. června volbu přijal. V témže roce (1471) v Uhrách dozrálo spiknutí nespokojené šlechty proti králi Matyáši Korvínovi (Huňadovci) a polský král byl požádán, aby mladého Kazimíra dal Uhrům za krále. Kazimír z Krakova vyjel 2. října se svým vojskem a po měsíci stanul u Hátváru, poblíž Budína. Matyáš stáhl své vojsko a rozdvojil své protivníky tak, že ke Kazimírovu vojsku se po jeho vjezdu do Uher nikdo nepřidával. Třináctiletý Kazimír uvážil, že by v rozhodném boji mohlo téci moc krve a odtáhl proto k Nitře. Tam nechal hlavní posádku a s částí vojska se nejkratší cestou vrátil domů. Rodičům řekl, že nechce žádnou korunu, která by byla zbarvená krví poddaných a že se chce raději namáhat o korunu křesťanských ctností. Otec byl velmi nespokojen, že jeho plány v Uhrách nevyšly a Kazimír se proto odebral na vzdálený hrad, kde se oddal zbožnému životu a zvažoval svoji budoucnost. Pohrdal přepychem a začal žít asketicky. Spával na zemi, nosil hrubý kající oděv a různě se postil. Již před otevřením kostela bylo možné jej někdy vidět klečet u vchodu. Čím více se modlil a účastnil bohoslužeb, tím více toužil žít jen pro Ježíše a jeho Matku, k níž choval velkou úctu a lásku. Také se rozhodl, že se neožení a složil slib panické čistoty. Nesmírně si vážil Nejsvětější svátosti a rád rozjímal o Ježíšově utrpení.
Čistotu pokládal za nejkrásnější ctnost a radoval se ze svého slibu. Marně se otec snažil hovořit o tom, že by sňatkem prospěl královské rodině a lékaři mu zase předstírali, že by si manželstvím prodloužil život. Kazimír byl v řeči rozvážný a varoval se zbytečných slov. Ve vznešené společnosti se pohyboval důstojně. Svou moudrostí pomáhal otci vládnout a sdílel jeho vladařské starosti. Ujímal se poddaných a utiskovaným dopomáhal ke spravedlnosti. Na námitky, že se nesluší, aby se princ tak snižoval k prostému lidu, měl odpověď, že "Kristus, Syn Boží, král všech králů sestoupil z trůnu nebes a stal se chudým, aby nás obohatil. Slovem i životem nás Spasitel poučil, že kdo slouží chudým, slouží jemu samému." Proto Kazimír chudé miloval jako otec a rád jim sloužil. Při vší svatosti byl vždy velmi pokorným kajícníkem. Často býval nemocen a při poslední vysoké horečce zemřel na tuberkulózu v Grodnu, v Litvě, ve věku 25 let. Po 120ti letech byl jeho hrob ve Vilně otevřen, jeho tělo bylo neporušené a na jeho prsou ležel zachovalý a rukou psaný chvalozpěv o Panně Marii. PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Budu rozjímat o Kazimírových ctnostech, jeho příkladu, a pomodlím se chvalozpěv k Panně Marii. Všemohoucí Bože, Tobě sloužit znamená kralovat; veď nás na přímluvu svatého Kazimíra, abychom Ti svatě a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen. SV. PERPETUA A FELICITA [Perpetua et Felicitas] 7. března - památka mučednice CHARAKTERISTIKA Úmrtí: 203 Patron: Perpetua bývá uváděna jako ochránkyně krav. Atributy: kráva (někdy zobrazovány ženy s dítětem v klíně) ŽIVOTOPIS Obě byly mladé matky, zajaté v Karthagu za císaře Severa. Perpetua kojila své nemluvně ve vězení a otrokyně Felicita tam před popravou porodila holčičku. Byly pokřtěny až ve vězení a na smrt šly s radostí. Byly zmrskány, pak na ně byla vpuštěna divoká kráva, která je vláčela po zemi, a pak byly usmrceny mečem. ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI Kristu odevzdaly svůj život a on byl jejich silou Jedná se o dvě vdané ženy z městečka Thuburbo Minus v blízkosti Kartága, což je na území dnešního Tuniska v severní Africe. Dvaadvacetiletá Vivia Perpetua pocházela ze
vznešené rodiny v Kartagu. Porodila první dítě, které ve vězení kojila. S ní sdílela osud křesťanské vyznavačky za císaře Septima Severa i otrokyně Felicita v osmém měsíci těhotenství. Obě byly čekatelkami na křest a s nimi byli uvěznění další tři katechumeni. Revokát, který prý byl manželem Felicity, Saturnin, Sekundin a k nim se dobrovolně přidal Satyr. Všichni byli později společně a krutě popraveni v cirku. Perpetua dělala ve vězení zápisky o tom, co prožívaly. Uváděla v nich: "Když jsme byly ve vyšetřování, pokoušel se mne otec od víry odvrátit. Řekla jsem mu: »Otče, vidíš zde ten džbánek? Nelze jej nazvat něčím jiným než co vyjadřuje, čím je. A já se také nemohu jinak vyjádřit, než že jsem křesťanka.« Otec se rozzlobil a uhodil mne. Za několik dní jsme ve vězení byly pokřtěny. Brzy na to jsme byly obě uvrženy do podzemního vězení. Byl to hrozný den. Nepředstavitelné teplo sálalo z toho množství lidí. Vojáci si k nám moc dovolovali. Později nám diakoni Perpetius a Pomponius úplatkem dopomohli k tomu, že jsme na několik hodin mohly být v lepším koutku našeho vězení, kam nás zavedli. Kojila jsem své dítě, které bylo od hladu velmi slabé. Obrátila jsem se na matku a bratra a jim jsem své dítě odkázala. Také jsem prosadila, že pár dnů jsem mohla mít dítě ještě u sebe v žaláři. Později jsme byly u výslechu u státního navládního Hilarianuse a jeho rozsudek zněl: "šelmám". Chtěla jsem mít ještě do té doby dítě u sebe, ale otec to nedovolil…" Když nadešel den popravy, muži byli nejprve do krve zbiti koženými řemeny. Na Perpetuu a Felicitu vhodili síť a potom vypustili divokou krávu se špičatými rohy, která je zraněné vláčela po cirku. Pak byl Satyr předhozen leopardovi a zůstal polomrtvý v kaluži krve, po něm byli šelmami ztýráni ostatní tři muži a nakonec všichni ve středu arény usmrceni. Gladiátor jim mečem prořízl hrdlo. Kristu odevzdali svůj život a on byl jejich silou v nejtěžších okamžicích. Původní místo hrobu těchto mučedníků není známé, ale ve IV. století byly jejich ostatky uloženy do nové baziliky, která byla v pozdějších stoletích zničena. V roce 1907 se však na místě basiliky našly zachovalé hrobní nápisy Perpetuy, Felicity a dalších mučedníků. Obě dvě ženy jsou také připomínány v 1. liturgickém kánonu při mši svaté. PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Dnes se budu obzvlášť snažit, aby má řeč odpovídala mému křesťanskému přesvědčení. V lásce k Tobě, Bože, nacházely svaté mučednice Perpetua a Felicita sílu, aby se nezalekly svých mučitelů a překonaly smrtelná muka; na jejich přímluvu posiluj i naši lásku, aby stále rostla. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen Jan Chlumský, catholica.cz
8
M O S T 3 / X V
Nedělní a sváteční liturgie v březnu 4. neděle postní (2.3.) 1. čtení: 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; 2. čtení: Ef 5,8-14; Evangelium: Jan 9,1-41 Žalm: odp. Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Ref. Pan mym pasterzem, nie brak mi niczego. 5. neděle postní (9.3.) 1. čtení: Ez 37,12-14; 2. čtení: Řím 8,8-11; Evangelium: Jan 11,1-45 Žalm: odp. U Hospodina je slitování, hojné u něho je vykoupení. Ref. Bóg Zbawicielem, pełnym miłosierdzia. Květná neděle (16.3.) 1. čtení: Iz 50,4-7; 2. čtení: Flp 2,6-11; Evangelium: Mt 26,14-27,66 Žalm: odp. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Ref. Boże mój, Boże, czemuś mnie opuścił? Zelený čtvrtek (20.3.) 1. čtení: Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení: 1 Kor 11,23-26; Evangelium: Jan 13,1-15 Žalm: ref. Kielich przymierza to Krew Zbawiciela. Velký pátek (21.3.) 1. čtení: Iz 52,13-53,12; 2. čtení: Žid 4,1416; 5,7-9; Evangelium: Jan 18,1-19,42 Žalm: odp. Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (23.3.) 1. čtení: Sk 10,34a.37-43; 2. čtení: Kol 3,1-4; Evangelium: Jan 20,1-9 nebo při večerní mši sv. Lk 24,13-35 Žalm: odp. Toto je den, který připravil Pán, jásejme a radujme se z něho. Ref. W tym dniu wspaniałym wszyscy się weselmy. 2. neděle velikonoční (30.3.) 1. čtení: Sk 2,42-47; 2. čtení: 1 Petr 1,3-9; Evangelium: Jan 20,19-31 Žalm: odp. Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky. Ref. Dziękuję Panu, bo jest miłosierny. 3. neděle velikonoční (6.4.) 1. čtení: Sk 2,14.22-33; 2. čtení: 1 Petr 1,1721; Evangelium: Lk 24,13-35 Žalm: odp. Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Ref. Ukaż nam, Panie, Twoją ścieżkę życia.
Velikonoční svatá zpověď Sobota 15.3.2008
9.00 – 12.00 14.30 – 18.00
most
Pořad bohoslužeb v březnu u Neděle 2.3.2008 – 4. neděle postní; 6.30
a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. u Pátek 7.3.2008 – první pátek v měsíci. u Neděle 9.3.2008 – 5. neděle postní; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky. u Sobota 15.3.2008 – Slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie. u Neděle 16.3.2008 – Května neděle; 6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. u Neděle 30.3.2008 – 2. neděle velikonoční (Božího milosrdenství) 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky u Pondělí 31.3.2008 – Slavnost Zvěstování Páně. u Neděle 6.4.2008 – 3. neděle velikonoční 6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. u Po celou postní dobu se koná každý pátek (16.30) a neděli (16.20) před večerní mší svatou pobožnost Křížové cesty v tom jazyce, v jakém je slouže-na nedělní večerní mše svatá. Ve stejném jazyce je i večerní páteční mše svatá, ranní mše svatá je pak v jazyce opačném. u Každou postní neděli po mši svaté v 8.00 zpíváme „Gorzkie żale czyli rozpamiętywanie Męki Pańskiej“. u Každou neděli (mimo dobu postní) půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. u Poslední neděle v měsíci (mimo dobu postní) – Mariánské večeřadlo. u V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek - ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu - ranní polsky, večerní česky. Pozor v době postní páteční večerní mše svatá ve stejném jazyce jako nedělní večerní mše svatá. u Každý čtvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. u Každý pátek po ranní i večerní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. Příští číslo MOSTu vyjde 6. dubna 2008. Příspěvky můžete zasílat do 26. března 2008.
u První pátek v měsíci - litanie a zasvěcení
Božskému Srdci Ježíšovu. u Každý poslední pátek v měsíci v prů-běhu
celého školního roku se modlíme za děti, mládež, žáky, studenty, kate-chety, učitele a vychovatele při večerní adoraci Nejsvětější Svátosti Oltářní od 16.00 hodin (mimo dobu postní). u Mše svatá v Domově důchodců na Sosně je každý pátek v 15.30. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. u Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývěsku v kostele!
Postní rekolekce Ve dnech 9. až 12. března 2008 povede v naší farnosti postní rekolekce P. Adam Rucki. Ve všední dny budou mše svaté slouženy v 6.35, 9.00 a 17.00 hodin. Při všech mších svatých budou rekolekční promluvy.
Program spotkań 3. 3. 2008 - poniedziałek - Spotkanie z Pismem Świętym i Katechizmem w salce parafialnej o godz. 15:00. 28. 3. 2008 - sobota - Świąteczne spotkanie Sympatyków Radio Maryja i dzieci z Kółka Różańcowego w salce parafialnej o godz. 14:30. Serdecznie zapraszamy wszystkich parafian.
Intencje Apostolstwa Modlitwy - marzec 2008 • Intencja ogólna: Aby wszyscy ludzie zrozumieli konieczność pojednania indywidualnego i międzynarodowego oraz by Kościół przez swoje świadectwo szerzył miłość Chrystusa. • Intencja misyjna: Aby chrześcijanie, prześladowani w tak wielu częściach świata, wspierani mocą Ducha Świętego, nie przestawali głosić Słowo Boże.
