Občasník slatinských křesťanů
č. 4/05
Slůvko do Slova
září 2005 „... hle tvořím věci nové“ (Iz 43,19)
Úvodní slůvko od nového faráře je znamením změny, která ve farnosti nastala. Znamením očekávání na straně jedné či zklamání na straně druhé. Něco skončilo, rodí se nové. Bůh si nás ve svém plánu pozval, abychom toto nové hledali, tvořili a uskutečňovali. Je to náš společný úkol a cesta, kterou teď společně máme jít. Cestou vzájemné tolerance, trpělivosti, milosrdenství, odpuštění a pomoci, cestou vedoucí k Otci - k věčnosti. Rád bych, abychom ji společně hledali. Ať je Bůh s Vámi.
P. Pavel Hanáček, SDB
P. Pavel Hanáček – čerstvý salesián dona Boska, vysvěcený v roce 2002. Do Slatiny si ho Bůh pozval cestou přes Plzeň a Brno-Žabovřesky. Slaví narozeniny skoro ve stejný den, jako Terezie z Lisieux, ale je od ní mladší o 97 let a jeden den. Má slovácké kořeny, které sahají do Kunovic u Uherského Hradiště. Od září 2005 kaplanem v líšeňské farnosti.
Co Bůh činí, dobře činí... Nedávno jsem v jednom kázání slyšel pěkný příklad. Tři stromy snily o tom, čím by se chtěly stát. První si představoval, že by se rád stal truhlou, do které by lidé ukládali zlato a drahé kamení. Druhý se chtěl stát lodí, kterou by se plavil král. Třetí chtěl být tak rovný, aby k němu všichni v úžasu vzhlíželi. Nestalo se tak. Z prvního udělali žlab, do něhož lidé dávali krmení pro dobytek. Druhý byl sice použit na stavbu lodi, ale nebyla to loď pro krále, ale obyčejná rybářská bárka, kterou si postavili chudí lidé, aby mohli vyjet na jezero. Třetí strom byl pokácen a ležel ve skladu dřeva. Stalo se však něco zvláštního. Jednou v noci přišla do stáje mladá dvojice. Žena porodila, zavinula dítě do plének a položila jej do toho žlabu. Jméno toho dítěte bylo Ježíš a byl vzácnější než všechno zlato světa. Když tento Ježíš vyrostl, chodil po Galileji a hlásal Boží království. Jednoho dne si vypůjčil malou rybářskou bárku a vyjel s ní na jezero. Voda se stávala stále neklidnější,
P. Stanislav Přibyl, CSsR protože přišla bouře a tehdy tento Ježíš jedním slovem učinil zázrak a poručil bouři aby se utišila. Dřevo třetího stromu bylo jednoho dne použito, aby na něm byl ukřižován zločinec. Byl nevinně odsouzen a jeho smrt znamenala vykoupení světa. K tomuto kříži od té doby vzhlíží celý svět. Zdá se, že se stromům jejich přání zpočátku nesplnila. Později se však naplnila více, než by se kdo vůbec odvažoval pomyslet.
I my jsme často vedeni svými sny a modlíme se, abychom se stali tím i oním, co ve svém nitru považujeme za nejvznešenější cíl. Často se to nesplní, a my jsme zklamáni. Buďme si však jisti, že Bůh naplní naše přání tak, jak jsme se ani neodvažovali pomyslet. Možná, že jsme nyní právě v období zklamání a myslíme si, že nás Bůh nevyslyšel. Opakujme si v takovýchto situacích staré dobré přísloví: „Co Bůh činí, dobře činí“ a mějme v něj pevnou důvěru. Potom přijde čas na zázrak...
XX. Světový den mládeže
Vojta Krejčí
I když samotné setkání v Kolíně začínalo až 15. srpna, byla zde možnost účastnit se i předprogramu v různých diecézích po celém Německu. A tak jsme z Brna vyrazili už ve středu 10. srpna. Naší hostitelskou diecézí byl Essen, konkrétně farnost svatého Františka. Zde jsme bydleli v rodinách, které se o nás opravdu vzorně staraly. Program byl bohatý, od toho duchovního, kdy jsme se každé ráno shromaždovali v místním kostele, přes sociální programy, až po různé kulturní akce a koncerty, které pro nás místní lidé připravovali. Vyvrcholením bylo nedělní setkání všech poutníků z essenské diecéze ve Veltins Areně, což je stadion bundesligového klubu Schalke04. Bylo zde přibližně 35 tisíc mladých, kteří mohli sledovat vystoupení různých hudebních skupin. Na XX. závěr byla slavnostní mše svatá s místním biskupem. Weltjugendtag Köln 200 V pondělí jsme se již vydali do Kolína. Město s jedním milionem obyvatel je od Essenu přibližně 70 kilometrů, takže cesta netrvala příliž dlouho. Ubytovaní jsme byli v jedné škole na severu města. Klíčovým místem pro 3.500 českých poutníků byl kostel sv. Anežky, neboť zde sídlilo české národní centrum. V tomto kostele jsme měli hned první den večer mši svatou a uvítací program. Také zde byl každý den dopolední program, mše svatá s katechezí. Odpoledne jsme si mohli vybírat z bohaté nabídky různých akcí, koncertů a festivalů. První možnost setkání se Svatým Otcem jsme měli ve čtvrtek odpoledne. Mladé lidi shromážděné na březích řeky Rýn papež pozdravil z lodi. Vrcholem celého setkání byla pouť na Marienfeld, kam jsme se vydali v sobotu. Zde opět proběhla série koncertů zakončená večerní vigílií se Svatým Otcem. Docela silným zážitkem bylo pozorovat ten obrovský počet lidí shromážděných na jednom místě (odhady hovořily o více než milionu), jak bouřlivě a radostně reagují na vlídná slova papeže. Celé setkání bylo završeno slavnostní mší, kterou slavil papež společně s biskupy a několika tisíci kněží. I když jsme při mnoha příležitostech mohli pociťovat problémy s organizací, ať už třeba při vydávání jídla nebo v dopravě, každý z nás si jistě odnáší spoustu nezapomenutelných zážitků a duchovní povzbuzení.
Informace z biskupství Ekumenické modlitební setkání v Brně V brněnské katedrále sv. Petra a Pavla se v neděli 25. září v 15 hodin setkají zástupci křesťanských církví na ekumenickém modlitebním setkání. V rámci ekumenické neděle se bude v katedrále na Petrově konat Ekumenické modlitební setkání, které navazuje na mnohaletou tradici setkávání v chrámu sv. Petra a Pavla na Nový rok. Přítomni budou zástupci Ekumenické rady církví České republiky a Rakouska a představitelé deseti křesťanských církví, které působí v Brně. Cílem setkání je nejen společná modlitba křesťanů za mír, ale slouží také k bližšímu osobnímu poznání a navázání nových přátelství. Kázáním poslouží ThDr. Pavel Černý, předseda Ekumenické rady církví v ČR. Bohoslužbu hudebně doprovodí Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská pod vedením Petra Kolaře.
Pozvání ke studiu žalmů – biblický kurz Letošní – od roku 2003 již třetí – biblický kurz (cyklus přednášek) se zabývá především knihou Žalmů. Ta patří do tzv. mudroslovné biblické literatury (Židé tuto skupinu biblických knih nazývají “spisy”) a je jedinečným výrazem osobního vztahu mezi věřícím Židem a Hospodinem. Celé dějiny církve ukazují, že jsou Žalmy také knihou, která po staletí formuje modlitbu křesťanů. Kurz je určen všem vážným zájemcům o Bibli, kteří se s užitkem chtějí živit Božím slovem; také pro ty, kteří se v malých společenstvích snaží porozumět Bibli, ať už jako vedoucí, či účastníci. Podrobnosti jsou k dispozici na plakátku vzadu v kostele. 2
Ve večeřadle začíná proces proměn, které přetvoří celý svět Homilie Benedikta XVI. při mši svaté na zakončení Světových dnů mládeže, Marienfeld, Kolín nad Rýnem, 21. 8. 2005 Drazí mladí! Před svatou Hostií, ve které se Ježíš pro nás stal chlebem, který vnitřně drží a sytí náš život (srv. Jan 6,35), jsme včera zahájili vnitřní cestu adorace. V eucharistii se adorace má stát jednotou. Při eucharistické slavnosti se ocitáme v té „hodině“, o níž mluví Janovo evangelium. Skrze Eucharistii se tato jeho „hodina“ stává naší hodinou, jeho přítomností mezi námi. On spolu s učedníky slavil paschální večeři Izraele, na památku osvobozujícího činu Boha, který vyvedl Izrael z otroctví ke svobodě. Ježíš následuje obřady Izraele. Modlí se nad chlebem modlitbu chvály a požehnání. Pak ale přichází něco nového. (Ježíš) děkuje Bohu nejen za velké činy minulosti, děkuje mu za své vlastní oslavení, které se uskuteční skrze Kříž a Vzkříšení, a promlouvá k učeníkům slovy, v nichž je obsaženo shrnutí Zákona a Proroků: „Toto je mé Tělo, které se za vás obětuje. Tento kalich je Nová smlouva zpečetěná mou Krví.“ A pak rozděluje chléb a (podává) kalich, a zároveň jim dává za úkol, aby to, co právě řekl a učinil, stále znovu na jeho památku říkali a činili. Co se to děje? Jak může Ježíš rozdělovat své Tělo a svou Krev? Tím, že učinil z chleba své Tělo a z vína svou Krev, předjímá svou smrt, přijímá ji do svého nitra a proměňuje ji v čin lásky. To, co po vnější stránce je brutálním násilím, se v nitru stává aktem lásky, která se cele dává. To je podstatná proměna, která se uskutečnila ve večeřadle a která měla vyvolat proces proměn, jehož posledním cílem je proměna světa k oné podobě, ve které Bůh bude všechno ve všem (srv. 1 Kor 15, 28). Odedávna všichni lidé ve svém srdci očekávají jakousi změnu, proměnu světa. Nyní přichází tento ústřední akt proměny, který jediný může skutečně obnovit svět: násilí se proměňuje v lásku, a tedy smrt v život. Neboť tento čin smrt přetváří v lásku, smrt jako taková je už překonána, už v ní je přítomno vzkříšení. Smrt je takříkajíc hluboce zraněna, natolik, že už nemůže mít poslední slovo. Je to, abychom použili dnes dobře známý obraz, nukleární štěpení přenesené do hloubi bytí – vítězství lásky nad nenávistí, vítězství lásky nad smrtí. Jedině tato vnitřní exploze dobra, které vítězí nad zlem, může vyvolat řetězovou reakci proměn, které postupně přetvoří svět. Všechny jiné změny zůstávají povrchní a nepřinášejí záchranu. Proto mluvíme o vykoupení: to, co bylo vnitřně nezbytné se stalo a my můžeme vstoupit do tohoto procesu. Ježíš může rozdělovat své Tělo, protože skutečně dává sebe sama. Tato první základní proměna násilí v lásku, smrti v život pak s sebou nese další proměny. Chléb a víno se stávají Tělem a Krví. Proměna se ale nemůže zastavit tady, naopak, musí teprve naplno začít. Tělo a Krev Krista nám jsou dávány, abychom my sami byli proměněni. My sami se musíme stát Kristovým Tělem, jeho vlastní tělo a krev. Všichni jíme stejný chléb, to ale znamená, že se my sami se stáváme jedním. Tak se adorace, jak už jsme řekli, stává jednotou. Bůh už není pouze před námi, jako Zcela Jiný. Je v nás a my jsme v něm. Jeho dynamika nás prostupuje a od nás se chce šířit k ostatním do celého světa, aby se jeho láska stala převládajícím měřítkem světa. Velmi krásný odkaz na tento nový krok, který nám dala Poslední Večeře, vidím v různých smyslech, jaké má slovo „adorace“ v řečtině a v latině. Řecké slovo zní proskynesis. Znamená gesto podřízení, uznání Boha za naši pravou míru, za normu, kterou jsme se rozhodli přijmout. Říká, že svoboda neznamená užívat si života, považovat se za naprosto autonomní, nýbrž řídit se podle měřítek pravdy a dobra, abychom se tak stali my sami pravými a dobrými. Toto gesto je nezbytné, i když naše touha po svobodě nejprve vzdoruje. Zcela ji vzít za svou bude možné až při druhém kroku, který nám předkládá Poslední Večeře. Latinské slovo pro adoraci je „ad-oratio“ – přitisknutí úst k ústům, polibek, objetí, tedy v posledku láska. Podřízení se stává jednotou, protože ten, jemuž se podřizujeme je Láska. Podřízenost tak získává smysl, protože nám nevnucuje vnější věci, ale osvobozuje nás z hloubi našeho bytí. Vrátíme se nyní k Poslední Večeři. Novost, která se při ní uskutečnila, spočívá v novém prohloubení pradávné izraelské modlitby požehnání, která se od té chvíle stává slovem proměnění a dává nám účast na Kristově „hodině“. Vstupujeme do ní ve slovech, které vycházejí z posvátné moci konsekreace – je to proměna, která se uskutečňuje skrze modlitbu chvály, která nás staví do kontinuity Izraele a celých dějin spásy a zároveň nám dává novost, ke které tato modlitba ve své nejhlubší přirozenosti směřuje. Tato modlitba, kterou církev nazývá „eucharistická modlitba“, ustanovuje Eucharistii. Je to mocné slovo, které proměňuje dary země zcela novým způsobem v sebedarování Boha a nás zapojuje do tohoto proces proměny. Proto nazýváme tuto událost Eucharistie, což je překlad hebrejského slova beracha – díkuvzdání, chvála, požehnání a tedy proměna vycházející od Pána, přítomnost jeho „hodiny“. Hodina 3
Ježíšova je hodinou, v níž vítězí láska. Jinými slovy: je to Bůh, kdo zvítězil, protože On je Láska. Ježíšova Hodina se chce stát naší hodinou a stane se jí, pokud se my, skrze slavení eucharistie, necháme vtáhnout do procesu proměn, které Pán připravil. Eucharistie se musí stát středem našeho života. Není to pozitivismus nebo touha po moci, když nám církev říká, že eucharistie je součástí neděle. O velikonočním ránu dostaly nejprve ženy a pak učedníci milost uvidět Pána. Od té chvíli věděli, že první den týdne, neděle, má být jeho dnem, dnem Kristovým. Den počátku stvoření se stává dnem obnovy stvoření. Stvoření a vykoupení jdou společně. Proto je neděle tolik důležitá. Je krásné, že dnes v mnoha kulturách je neděle volným dnem nebo - spolu se sobotou - tvoří dokonce tzv. volný „víkend“. Tento volný čas nicméně zůstává prázdný, pokud v něm není Bůh. Milí přátelé! Někdy se v prvním okamžiku může zdát nepříjemné zahrnout do nedělního programu také mši svatou. Ale když přijmete tento úkol za svůj, zjistíte, že právě toto dává správné těžiště volnému času. Nedejte se odradit od účasti na nedělní eucharistii a pomáhejte také ostatním, aby ji objevili. Jistě, aby z ní vyzařovala radost, kterou potřebujeme, musíme se učit stále lépe jí rozumět v její hloubce, musíme se učit milovat ji. Nasaďme se v tomto smyslu – stojí to za to! Objevíme tak hluboké bohatství liturgie církve a její skutečnou velikost: není to totiž tak, že bychom si pořádali slavnost sami pro sebe, nýbrž živý Bůh připravuje slavnost pro nás. S láskou k eucharistii objevíte znovu také svátost smíření, ve které milosrdná Boží dobrota dává našemu životu stále nový začátek. Kdo objevil Krista, musí k němu vést také ostatní. Velkou radost nemůže člověk uchovávat jen pro sebe. Je třeba ji předávat. Na mnoha místech světa se dnes objevuje podivné zapomenutí na Boha. Zdá se, že všechno docela dobře jde i bez Něho. Zároveň se ale objevuje také pocit frustrace, nespokojenosti všech se vším. Až by se chtělo volat: To přece nemůže být ten život! Vskutku ne. A tak spolu se zapomenutím na Boha existuje také náboženský boom. Nechci ztrhávat všechno, co se vynořuje v tomto kontextu. Může to být také upřímná radost z objevu. Ale, abych pravdu řekl, nezřídka se náboženství stává téměř konzumním produktem. Vybírá se to, co se líbí, někteří z toho umějí profitovat. Ale náboženství na způsob „urob si sám“ nám nakonec nepomůže. Je pohodlné, ale v okamžiku krize nás nechává sobě samým. Pomáhejte lidem objevit pravou hvězdu, která ukazuje cestu: Ježíše Krista! Snažme se my sami poznávat ho stále lépe, abychom mohli přesvědčivě vést k němu také ostatní. Proto je tak důležitá láska k Písmu Svatému a v důsledku je také důležité znát víru církve, která nám otvírá smysl Písma. Je to Duch Svatý, který vede Církev v růstu její víry a dovoloval jí a dovoluje jí nořit se stále hlouběji do pravdy. (srv. Jan 16,13). Papež Jan Pavel II. nám dal úžasné dílo, ve kterém je víra vyznávaná po staletí souhrnně vysvětlena: Katechismus katolické církve. Já sám jsem nedávno mohl představit Kompendium tohoto Katechismu, které bylo vypracováno na žádost zesnulého Papeže. To jsou dvě základní knihy, které bych vám všem chtěl doporučit. Samotné knihy ale samozřejmě nestačí. Vytvářejte společenství založená na víře! V posledních desetiletích vznikla hnutí a komunity, ve kterých se síla evangelia projevuje v celé své životnosti. Hledejte společenství víry jako přátelé na cestě, kteří společně pokračují na velké pouti, kterou nám Králové z Východu ukázali jako první. Spontánnost nových komunit je důležitá, ale důležité je také zachovat společenství s Papežem a s biskupy. Oni mají být zárukou toho, že nehledáme soukromé stezky, že žijeme v oné velké Boží rodině, kterou Pán založil na dvanácti apoštolech. Ještě jednou se musím vrátit k Eucharistii. “Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo,“ říká sv. Pavel (1 Kor 10,17). Tím chce říct: Protože přijímáme téhož Pána, On nás přijímá a přitahuje k sobě, proto jsme jedno také my. To se musí projevovat v životě. To se musí projevovat ve schopnosti odpouštět. Musí se to projevovat v pozornosti k potřebám druhého. Musí se to projevovat v připravenosti sdílet se. Musí se to projevit v našem nasazení pro bližního, blízkého i navenek vzdáleného, který se nás ovšem vždy dotýká z blízka. Dnes existují různé druhy volontariátu, vzory vzájemné služby, kterou naše společnost naléhavě potřebuje. Nesmíme například nechávat staré lidi jejich samotě, nesmíme přecházet bez povšimnutí kolem trpících. Když myslíme a žijeme v síle společenství s Kristem, otevírají se nám oči. Tehdy se nebudeme už přizpůsobovat živoření, které se stará jen o sebe sama, ale uvidíme, kde a jak jsme zapotřebí. Budeme-li takto žít a jednat, brzy si všimneme, že je daleko krásnější být užitečnými a být k dispozici druhým než starat se jen o pohodlí, které se nám nabízí. Vím, že vy mladí, toužíte po velkých věcech, že se chcete zasazovat za lepší svět. Ukažte to lidem, ukažte to světu, který očekává právě toto svědectví od učedníků Ježíše Krista, a který - zejména skrze vaši lásku – bude moci objevit hvězdu, kterou následujeme. Pokračujme spolu s Kristem a žijme svůj život jako ti, kdo vpravdě uctívají Boha! Amen. Překlad Johana Bronková 4
Ministrantský pobyt na Fryšavě 2005
Jan Kučera
Naše prázdninové putování začalo již 28. července ráno, když skupinka sedmi ministrantů na kolech vyrazila od slatinského kostela směrem k hlavnímu nádraží. Po přemístění vlakem do Tišnova pokračovala naše cesta, opět na kolech, až na Fryšavu, kam jsme dorazili navečer po 60 km jízdy. Na faře na nás čekal s otevřenou náručí P. Jiří Veselý a také několik porcí upečených kuřat. „Hmm, vskutku dobrý zážitek.“ V dalších dnech našeho pobytu na Vysočině jsme ještě stačli zažít mnoho překrásných chvil v přírodě, navštívit Toulovcovy Maštale, načerpat duchovní sílu při meditaci nebo spát pod šírým nebem na dvoudenním výletu. Myslím, že jsme zažili spoustu legrace a plně vychutnali opravdu pestrý program, za který patří velký dík především P. Václavovi Čunkovi a Jarku Kučerovi. Mám-li zhodnotit celou naši výpravu, nelze říci než: „pánbůh zaplať“. P.S.: snad bude takovýchto akcí víc!
Poděkování
Jožka Hloušková
Touto cestou chci poděkovat za odpolední nedělní adorace v našem kostele. Jsou pro všechny povzbuzením a balzámem pro duši. V modlitbě předkládáme Bohu a Panně Marii poděkování, prosby, trápení, bolesti i radosti – vše, co nás i celou farnost potkalo za uplynulý týden. Tuto službu neúnavně každou neděli připravuje a moderuje Irena Sokolová. Věřím, že jí děkuji nejen jménem svým, ale i jménem všech účastníků tohoto společenství.
Dary a dárci aneb trochu teorie o možnosti poskytování darů
Lída Musilová
Na základě zákona o daních z příjmů můžeme alespoň částečně rozhodovat o využití peněz, které odevzdáváme státu v podobě daní. Týká se to nejen podnikatelů, ale i běžných zaměstnanců. Zaměstnanec nebo podnikatel (fyzická osoba) Od základu daně lze odečíst hodnotu poskytnutých darů, pokud úhrnná hodnota darů za celý rok přesáhne buď 2% ze základu daně anebo činí alespoň 1 000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10% ze základu daně. Podnikatel (právnická osoba) Od základu daně lze odečíst hodnotu poskytnutých darů, pokud úhrnná hodnota darů za účetní období činí alespoň 2 000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5% ze základu daně. Způsob předání finanční částky: - osobně - bankovním převodem - složenkou Ve všech těchto případech je důležité obdarovávanému subjektu současně s finanční částkou zaslat nebo předložit Žádost o vystavení potvrzení o poskytnutí daru. Žádost musí obsahovat: zaměstnanec: - jméno, adresu, datum narození nebo rodné číslo (pro identifikaci ve vaší mzdové účtárně) - výši darované částky a způsob převodu (pro zjednodušení dohledání u příjemce daru)
Po obdržení potvrzení jej odevzdá (nejpozději do 15. února následujícího roku) mzdové účtárně a ta při ročním zúčtování daně vypočte slevu na dani a tuto vrátí jako přeplatek (nejpozději při výplatě mzdy za měsíc březen následujícího roku). podnikatel (fyzická i právnická osoba): - obchodní jméno (dle živnostenského listu nebo zápisu v obchodním rejstříku), adresu a IČO - výši darované částky a způsob převodu (pro zjednodušení dohledání u příjemce daru). Snížení základu daně si uplatní, na základě potvrzení, při zpracování daňového přiznání za příslušné účetní období. Dary lze poskytnout na účely např. náboženské pro registrované církve, charitativní, sociální, humanitární, zdravotnické, ekologické, na podporu a ochranu mládeže, na financování kultury, školství, na odstraňování následků živelné pohromy (ke které došlo na území České republiky)… Od roku 2005 lze poskytnout dar i osobám, které jsou poživateli invalidního důchodu, na rehabilitační a protetické pomůcky, které nehradí zdravotní pojišťovna a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání.
…toliko teorie a na Vás teď záleží, jak ji uvedete do praxe…!!! Pokud byste potřebovali poradit, můžete mi zavolat v pracovní dny na tel. 545 232 135 (7-15 hod.)
5
INFORMACE Pravidelné bohoslužby každou neděli - mše sv. v 8.30 hod. a v 17.00 hod. adorace; každý čtvrtek - mše sv. pro děti v 18.00 hod. Přede mší v 17.30 hod. je příležitost k přijetí svátosti smíření.
Pořad bohoslužeb, památky a svátky
13. 9. úterý, památka sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve 14. 9. středa, svátek Povýšení sv. Kříže 15. 9. čtvrtek, památka Panny Marie Bolestné 16. 9. pátek, památka sv. Ludmily, mučednice, den církevního školství 21. 9. středa, svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty 27. 9. úterý, památka sv. Vincence z Pauly, kněze 28. 9. středa, slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa, mše sv. v 18 hod. 29. 9. čtvrtek, svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů 30. 9. pátek, památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve
1. 10. 2. 10. 4. 10. 7. 10. 15. 10. 16. 10. 17. 10. 18. 10. 1. 11. 2. 11.
sobota, sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny neděle, sv. Andělů strážných úterý, sv. Františka z Assisi první pátek v měsíci, památka Panny Marie Růžencové, mše sv. v 18 hod. sobota, sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve neděle, sv. Hedviky a Markéty Marie Alacoque pondělí, sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka úterý, svátek sv. Lukáše, evangelisty úterý, slavnost Všech svatých, mše sv. v 18 hod. středa, vzpomínka na všechny věrné zemřelé, mše sv. v 18 hod.
Pouť do Sloupu V sobotu 15. 10. se uskuteční tradiční pouť naší farnosti do Sloupu. V případě příznivého počasí budou moci ti zdatnější z nás zdolat část trasy do Sloupu pěšky. Bližší podrobnosti budou včas oznámeny.
Výuka náboženství v roce 2005/2006 v oratoři kostela ve Slatině 1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída
- pondělí - pondělí - pondělí - čtvrtek - pondělí
15:00 hod. 16:00 hod. 17:00 hod. 16:30 hod. 16:00 hod.
Irena Sokolová Irena Sokolová Irena Sokolová Irena Sokolová Hana Holcová
6. třída - pondělí 17:00 hod. Hana Holcová 7. třída - pondělí 18:00 hod. Dana Motáčková 8. třída - pondělí 18:00 hod. Jiří Motáček 9. třída - pondělí 18:00 hod. Jiří Motáček Výuka začíná začíná v pondělí 12. září.
Podzimní cyklus přednášek Moravskoslezské křesťanské akademie 21. 9. 10. konference CÍRKEV A STÁT Právnická fakulta MÚ, Veveří 70, 9.30-15.30 hod. 27. 9. Proč katolická církev nemůže přijmout registrované partnerství 4. 10. Kulturní prostředí Brna v době První republiky 11. 10. Benedikt XVI. – tradiční papež a netradiční liturgie
18. 10. Klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích (sraz u kostela) 25. 10. Věda a víra 8. 11. Kosovo a služba v armádě očima vojenského kaplana 29. 11. O čistotu hudby 6. 12. Duchovní situace doby a úkoly laiků 13. 12. Liturgie a umění – dialog na společné téma Přednášky se konají v úterý v 16.30 hodin (pozor změna času!!) v přednáškovém sále kurie – Petrov 2. S podporou Statutárního města Brna a Biskupství brněnského. Kontakt: MSKA Brno, Divišova 19, 612 00 Brno; tel/fax: 545 223 159; mail:
[email protected]; www.volny.cz/mska Příští číslo Slova vyjde v neděli 30. října 2005, uzávěrka je o týden dříve 23. října. Farní úřad Líšeň, Pohankova 18, tel.: 544 211 258, e-mail:
[email protected] Redakce: P. Pavel Hanáček, Marie Cetkovská, Marek Dvořák 6
