ů TÁBOR VALEČ 2013 ů
1.–20. července
ÚVODEM… Rok se s rokem sešel a opět se blíží potáborovka. A jaký byl ten letošní tábor? To si jistě osvěžíme táborovým filmem a na následujících stránkách. Za sebe mohu říct, že jsem byl z tábora nadšený; všechno proběhlo jaksi v klidu, všechno se stihlo; snad i všechno povedlo. Strávili jsme krásné tři týdny v přírodě; překonali všechny nesnáze, prohloubili vzájemná přátelství a naučili se spoustu nových věcí. Pojďme se nyní na chvíli vrátit do horkého července a zavzpomínejme, jak jsme se měli o prázdninách. Pěkné čtení!
Citron
OBSAH
TÁBOROVÁ ANKETA Výsledky na straně 21
ETAPKA
MANÉVRY
Deanovo dobrodružství .. 14 Pokladovka ............................ 15 Tažení na plánu ................. 16 Epilog .................................. 17 Etapkové skupiny ............... 18
Z pohledu nováčka.... 2 Bobři ................................ 3 Tučňáci .......................... 4 Vydry ............................... 5 Sojky ................................ 7
DALŠÍ ČLÁNKY VEČERY
Odborky a „Moje odborka“ ..................9 Den naruby ............................................. 10 Olympiáda a orientační běh ...............12 Oddělené akce ......................................... 13
Družinové večery ...... 19 Hospody ..................... 19 Táborák ....................... 20 Skautské sliby ........... 20 1
MANÉVRY
Z POHLEDU NOVÁČKA Cestou jsme měli plnit úkoly a taky podle toho jsme šli cestu. Druhý den, když jsme obědvali, tak jsme se sešli s Tučňáky. Tučňáci šli úplně stejně, akorát opačným směrem. Sešli jsme se tam taky s vedoucími. K obědu jsme měli rohlík s párkem a ze zbytku peněz jsme koupili zmrzlinu. Když jsme dojedli, tak jsme se vydali na cestu. Večer jsme se zase sešli s vedoucími, abychom přespali noc. Na vstávání jsme měli Mikiho mobil. Vždycky nám nastavil budíček. Cestou, když jsme šli, tak jsme našli místo, kde Tučňáci první noc přespávali. S vodou jsme to řešili tak, že jsme se vždycky zastavili v nějaké vesnici, a tak jsme obcházeli baráky. A když nám někdo otevřel, tak jsme ho poprosili, jestli by nám nenatočil do lahví vodu. Na ochucení jsme měli Vitacit, ale ten nám nechutnal. Ve Valči, v nejbližší vesnici u našeho tábora, jsme si trochu pohráli s místní nástěnkou. Energii jsme získávali z hroznového cukru. Úkoly jsme měli různé, např. nakreslit všechny tvary stožárů, které držely elektrické dráty. Na začátku jsme dostali 300 Kč, pokud se nemýlím.
Manévry se mi líbily. Pískalo se až po poledním klidu. Takže začátek dne byl normální. Můj pohled nováčka na manévry je hodně dobrý. Tábor se nacházel u vesnice Valeč. Když jsme šli, tak bylo všechno v pohodě. První den jsme chtěli ujít co nejvíce. Nakonec to dopadlo, že jsme došli až k Dukovanům. Když jsme šli kolem jaderné elektrárny, byl večer. A taky tam jsme se sešli s vedoucími – Mikim, Kulíkem a Momo, se kterými jsme měli přespat noc. S nimi jsme se scházeli potom každý den.
Martin
2
MANÉVRY BOBRŮ Jednoho slunného dne, sotva co si všichni vypakovali věci z kufrů. Byly zapískány manévry. Všichni zalezli do stanu a začali pakovat všechny různé potřebné i nepotřebné věci a po pár minutách se začali pomalu shromažďovat za pomyslnou bránou, která byla postavena až ve třetí třetině tábora. A poté se začaly rozdělovat příděly jídla. Další sraz s vedoucími byl někde před elektrárnou Dukovany. Po srazu jsme pokračovali dále po cestě až ke křižovatce, kde k nám měl být exportován Jiří. Export se sice podařil, ale až o hodinu později, a tak již nebylo moc času pochodovati, a tak jsme zakempili asi tak 20 metrů od silnice na louce. Po ranním probuzení nás čekala další část procházky. Zatímco Mim plánoval cestu, všichni balili věci do svých zavazadel a pomalu se připravovali na cestu. A po chvilce jsme vyrazili a pochodovali dalších x kilometrů. Další sraz byl naplánován v nějaké rozvojové vesnici, kde byl člověk rád, že si vůbec mohl koupit něco, natož pak jídlo. Když už tam tedy byla ta možnost koupě jídla, koupili jsme si párky a rohlík. Potom následovalo setkání s Tučňáky. Po hodinové přestávce (Mimem odpočítané na vteřiny) jsme se zvedli a šli dál plnit nějaký ty úkoly. Po nezáživné zdlouhavé cestě následoval další a poslední sraz s vedoucími na těchto manévrech. Tam jsme se také rozhodli splnit special úkol. Ten měl spočívat v tom, že pomůžeme nějakému zjevu z vesnice. Vydali jsme se proto vyhledat vhodného adepta, kterým se stala místní důchodkyně. Žena za chvilku po našem setkání začala říkat všechny možné nezajímavé historky, co zažila, a tak se z jejího hlasu za chvíli stalo pro každého slabé šumění, které nikdo nebral vážně. Nezbylo tedy
nic jiného, než zalévat kytky v zahradě. Za práci jsme pak dokonce obdrželi obstarožní čokoládový bonbon z bonboniéry. Po návratu z válečné výpravy jsme už jen rozbalili spacáky a zalehli. Druhý den ráno probíhal prakticky stejně jako ten první. Jediným pozitivem tohoto rána bylo snad jen to, že jsme před sebou měli snad už jen dvacet kilometrů, a tak nezbývalo nic jiného, než vyrazit. Cesta do tábora proběhla už tak nějak normálně. Cestu nám pak také zpříjemňovaly neustálé zastávky na třešně a sem tam nějaká vedlejší aktivita. Jednou z těch výraznějších aktivit se stal boj s kukuřicemi, kde se házely stonky kukuřic, které při dobrém hození letěly jako oštěp a proto se boj zvrhl ve stylu hesla „Házej, co můžeš“. Dále už následovala jen přestávka před táborem, protože jsme přišli nějak brzo (cca hodina) a po této přestávce jsme se už jen hýbli o pár metrů a slavnostně dorazili do tábora.
Fíla 3
MANÉVRY TUČŇÁKŮ rozpálené cestě jsme došli do Stropešína a přes Vodní nádrž Dalešice jsme do Třesova naběhli jako správní skauti. Zde jsme vybombili první úkol – zjistili jsme význam památníku na návsi. Chýlilo se k večeru, ve kterém jsme došli na jeden zátah až ke žst. Studenec. Zde jsme se u lesíka vyspali za frontálního útoku komárů, kteří nám nenechali chvíli klidu. Za brzičkého ránka jsme se po extrémně pekelně značené cestě vydali do Pyšele. Zde jsme od hodných obyvatel zjistili úkol, též jsme u hodného dědouška doplnili pitivo. Přes Vaneč jsme došli do Tasova, kde jsme chtěli splnit úkol – pomoci obyvatelům s nějakou prácí – avšak nikdo z nich nic nepotřeboval, a tak jsme to po hromadě navštívených domů vzdali. Dále jsme došli k dálnici D1, tam jsme zakreslili opravu dálnice. Přes prazvláštně pojmenovanou obec Holubí Zhoř jsme jako jinoši zapadli do obce Jinošov, pěknou oborou jsme došli do Kralic, odkud pochází známá Kralická Bible. Tu jsme potkali Bobrovstvo a po společném obědě bylo nasazeno kruté tempo. Šli jsme přes Kuroslepy na zříceninu hradu Kraví hora. Z nebezpečně prudkého kopce jsme sešli na Senorady a přes Biskoupský kopec jsme seskákali k řece Jihlavě. Odtud jsme jak horští kamzíci skoro vyletěli na vrch, tu se nacházel hrad Templštejn. Po úmorné cestě jsme došli za pozdních večerních hodin až k areálu jaderné elektrárny Temelín. Na stanici temelínského busu jsme poklidně přenocovali. Brzy ráno jsme byli vyhnání řevem autobusů pryč od areálu. Páč jsme měli více hodin než kilometrů, jsme se poklidně vydali na Hrotovice a v lese před nimi jsme vydatně poobědvali. Přes Hrotovice jsme došli až k výchozímu bodu – táboru. Po této cestě mohu manévry označit za úspěšné. (VYHRÁLI JSME!)
Jednoho slunného dne, za dob, kdy i klíšťata zmírala teplem a tábor se teprve rozjížděl, nám vedoucí jakožto radostnou zprávu zapískali manévry. Všici se radostně rozběhli a zabalili si nejpotřebnější šatstvo a další potřebné užitečnosti. Po výběhu za imaginární táborovou bránu, si většina už ne tak radostně uvědomila, co je úkolem manévrů. My Tučňáci jsme ovšem nezoufali a po krátké úvaze jsme vyrazili směr Valeč. Zde jsme krátce pojedli a po nekončící
John
4
MANÉVRY VYDER Vydry však měly stále dobrou náladu a ani naštvaní vedoucí jim ji zkazit nemohli! Řekly jsme si, že jsme přece skautky a že už si nějak poradíme… Jednu celtu nám půjčily Sojky. Šly jsme tedy do Dolních Vilémovic, kde na nás čekal první úkol – navštívit muzeum Jana Kubiše. Jednoho pána jsme se zeptaly na cestu, načež jsme se dozvěděly to, že to je jen zrekonstruovaný kozí chlívek, že to stálo hrozně peněz, že tam chodit nemáme a podobně. Prohlídka „chlívku“ se nám však líbila a dozvěděly jsme se i pár věcí navíc. Cestou dál jsme si různě zpívaly a povídaly, takže cesta ubíhala rychle… když tu najednou: „Hele! Co je to támhle v příkopě?!“ Prohledaly jsme příkop a našly jsme obrovskou bublinkovou fólii… Podívaly jsme se na sebe a hned nám bylo jasné, že už máme druhou celtu. Šly jsme dál a našly další giga fólii… Tu jsme také sebraly a šly dál… První noc jsme spaly na jedné louce u města na fóliích a celtě, bylo tam i ohniště, ale nepodařilo se nám rozdělat
Ha! Letošní manévry byly hnedka druhý den tábora! Kamerování svačiny opravdu nevzbudilo žádný rozruch ani již známá věta: „Máme pro vás dvě dobré zprávy…“ Takže ten kdo opravdu nečekal známé — — — — — asi ignoroval tato nápadná znamení. Po zapískání manévrů jsme si teda začaly balit (toto balení některým členům značně zkomplikovali lidi, kteří jim za účelem doposud neznámým vytahovali spacáky či karimatky z baťohů…). V tomto a i za jiných okolností jsme doběhly za lávku a naházely baťohy a jídlo na hromadu. V tom jsme zjistily, že nám chybí opravdu jen pár drobností… např.: celty a zápalky! Rozhodly jsme se, že nám teda nezbývá nic jiného než si poradit a přijmout toto ztížení manévrů.
5
oheň… Řekly jsme si, že si teplou večeři uděláme jindy… Ráno jsme zas vyrazily, ale cestou se hodně oteplilo, tak jsme zastavily, převlíkly se a zároveň skoro všechny Vydry zjistily, že mají alespoň jedno klíště. Takže Maki s Marťou zahájily odklíšťovací akci. Pak jsme došly do vesničky, kde jsme měly zjistit nějaký knížecí rod, ale hlavně jsme si tu koupily buchty a mléko a nasnídaly se. Poté nám ukázala cestu místní Maruna s kolem a tak jsme šly… V jedné vesnici jsme narazily na Sojky, tak jsme jim vrátily celtu, kterou jsme už nepotřebovaly, chvíli jsme popovídaly a šly dál. Sraz jsme s Áňou a Frantou měly na nádraží. Tam byla nějaká paní, o které jedna nejmenovaná Vydra prohlásila, že je to napůl průvodčí a napůl uklízečka. Nejspíš asi moc nahlas, protože si nás tato paní velmi nedůvěřivě prohlížela. Cestou do další vesničky jsme potkaly jednu babičku, která si očividně chtěla popovídat… Řekly jsme jí, že jsme byly v muzeu Jana Kubiše, načež nám ona povídala: „Jó!! Kubiše?! Tomu moje maminka nosila jídlo do stodoly, my jí jako děcka sledovala!! A kam jdete? Támhle do vesnice? Tam se děje čóromóro!“… rozloučily jsme se s babičkou a šly dál.
Došly do vesničky, kde Áňa s Frantou zařídili, že jsme mohli spát v místním altánku obklopeného velkou zahradou s ohništěm a velkou třešní. Zde jsme vyhlásily závody, kdo si nacpe nejvíc třešní do pusy (vyhrál Franta s výsledkem 42!). Večer jsme si udělaly těstoviny s protlakem a k tomu
čaj. V noci jsme sledovaly noční oblohu a tím splnily tajný úkol! Ráno jsme opět vyšly a zastavily se u jednoho rybníka, kde jsme si máchaly nohy a dojedly zbytky zásob… Už jsme se blížily k táboru, ale ještě jsme si za zbytek peněz nakoupily jídlo a pití v místní sámošce a oslavily manévry! S plnými břichy jsme došly do tábora a samozřejmě jsme s naším příchodem nevynechaly vydří pokřik! Byly to ty NEJLEPŠÍ Manévry, které jsme nakonec vyhrály a i holkám, které je šly poprvé, se moc líbily…Takže alóha a „ať žijí Vydry!!!“
Klára S.
6
MANÉVRY SOJEK Letošní manévry začaly asi stejně jako ty minulé, předminulé či před předminulé, a to zapískáním pěti ohromně dlouhých čárek. Tentokrát se tak stalo už druhý den tábora, potom, co si všichni s námahou dostavěli své stany a chystali se chvíli si odpočinout. Nedalo se nic dělat, všichni si rychle začali balit věci a snažili se dostat za pomyslnou bránu, tedy za lávku. Dívky z družinky Sojek spřádaly již předem manévrové plány, a tak si letos nezapomněly ani legendární spacák ani nic jiného, co by mohly následující dva dny postrádat. Nutno také podotknout, že se letos manévrů účastnily již v plném počtu šesti členek, což byla oproti minulému roku jistá změna. To, co ale zůstalo při starém, byl doprovod vedoucích, který tvořila Maruška a Marty. Tak se Sojky tedy vydaly na cestu. Bohužel nedošly moc daleko, jelikož asi po kilometru chůze narazily na několik stromů obsypaných planými třešněmi. Nemohly prostě odolat! První úkol je čekal v obci Zárubice, kam došly kvůli již zmíněným důvodům asi po dvou hodinách. Dále pokračovaly přes ještě několik malých vesniček k Petrůvkám, tam chtěly přenocovat. Cestou jim taky neušlo, že se schyluje k dešti, a tak, když se sešly s vedoucími, snažily se najít místo na nocleh někde pod střechou, ale marně. Nakonec tedy první noc přenocovali pod širým nebem a ani nepršelo. Již předchozího večera si naplánovaly trasu dále, a tak, i když se jim ráno nechtělo vstávat, vyšly vcelku brzy. Putovaly přes Mikulovice či Stařeč, a to s velkou námahou, jelikož se schylovalo k poledni a bylo opravdu horko. Tak jen se závistí vzpomínaly na své vedoucí, kteří nemuseli pěšky a pravděpodobně právě trávili čas v autobuse směrem k místu společného srazu, kterým bylo městečko
Okříšky, poeticky přejmenováno na Oříšky. Musím prozradit, že jelikož jim už značně docházely síly, stavily se cestou v místní benzinové pumpě na zmrzlině, ale to jim snad promineme… Úkol pak v Oříškách zněl, naobědvat se! (Ten tedy nebyl ten oficiální.) Spíše tedy nakreslit výhled z vrchu tyčícího se nad městem. Ten byl bohužel tak zarostlý, že se jim nepodařilo dostat skoro ani k jeho úpatí. Pokračovaly dále například přes Petrovice nebo Trnavu, zkrátka přes hory a doly, náhodou třeba také potkaly Vydry a jejich bublinkové fólie, jejich cílem byly pak Hostákovice. Tam doslova padly vyčerpáním, a to konkrétně na zahrádce místní venkovské hospůdky, která právě zavírala 7
a kde jim dovolily ustlat si pod slunečníky jako ochranou před deštěm. Usínaly s pocitem, že na poslední den jim už zbývá jen asi patnáct kilometrů do tábora! Ráno zjistily, že zase vůbec nepršelo. Byla ale zima, tak si oblékly bundy a vydaly se na poslední kousek cesty. Tempo bylo pomalejší ještě než prvního dne, a tak do nejbližšího městečka jménem Vladislav dorazily akorát na oběd. Zde splnily jeden z posledních úkolů a jedna velice milá paní jim dokonce uvařila těstoviny s protlakem, které s sebou zoufale nosily celou dobu, upřímně řečeno, líné někde v lese rozdělávat oheň (a přidala do nich i koření a maso!). Pak zase dál pokračovaly směrem na Číměř, trpíce všemi puchýři, až do známých Dolních Vilémovic, nacházejících se jen pár kilometrů od tábora. Tam byl již zcela poslední úkol: navštívit tamní nově zřízené museum na památku rodáka Jana Kubiše, jednoho z účastníků atentátu na Heydricha. To bylo opravdu zajímavé. A pak už
je nutno popsat jen poslední kroky (u většiny dívek bosýma nohama) směrem k cíli, které byly obzvlášť namáhavé, ale s pocitem, že jich už nebude potřeba udělat mnoho. Vítězoslavně dorazily dokonce vcelku brzy, tak si lehly na louce a dopřávaly si odpočinku… a jedly salám, abych nezapomněla!
Vážka
8
ODBORKY I když se každý rok výběr odborek liší, vždy se najde nějaká, která zaujme a přesvědčí, že je pro něj ta pravá. Tenhle rok se vůbec poprvé objevili odborky jako: astronom a počítače, které měly docela velký úspěch. Největší úspěch měly (hlavně u holek) odborky: malování a kreativita.
Tenhle rok stejně jako každý bylo na výběr z mnoha odborek.
Jirka
MOJE ODBORKA: PÉČE O DÍTĚ třebas den starání o panenku, kterou jsme si s Klárou pojmenovali Padmé (návrh „Žlebana“ neuspěl a „Naruto“ mě ani nenapadl). Žel to zahrnovalo i vstávání po dvou hodinách v noci a tím vstáváním se myslí předstírání kojení a procházení se po táboře. Takže na závěr, kdo se nemá moc rád a chce se trýznit tímto břemenem, je pro něj tato odborka jako dělaná. To by bylo tak všeco a o návštěvě Cecilky radši pomlčme.
Pro začátek bych rád uvedl, že péče o dítě je odborka jistě zajímavá, poučná a nejspíš znalosti zde získané využijete za pár, možná více let. Když se na to podíváme takhle, zdá se to jako fajná odborka… Když si ji však člověk prochází, je to inferno. Kromě znalostí však Péče o dítě zahrnuje i jiné části. Jednou z nich je
Tom
9
RÁDCI JAKO VEDOUCÍ
DEN NARUBY čas jsme nicméně nevyužili příliš moudře, protože nejprve jsme se dlouho nemohli shodnout na ústředním tématu. Nakonec jsme vymysleli něco na způsob stroje času, kde bychom v každém bloku byli v jiné epoše lidských dějin a měli tak tematizovaný i program. Dalších pár hodin jsme pomalu vymýšleli konkrétní náplň dne. Do večeře jsme s tím myslím trochu pokročili. Nicméně po večeři byla svolána tajná schůze rádců, kde se rádkyně vyjádřily o nepříjemnosti práce s veverkami a po chvíli už nevím, kdo přišel s nápadem, který se všem zalíbil, a který se nakonec i realizoval, a to, jak jistě všichni víte, byla detektivka. Najednou jsme ale zjistili, že je sedm večer a že na kompletní vymyšlení programu máme už jen pár hodin. Všichni téměř jednohlasně odsouhlasili konečné téma a zcela od základů jsme začali vymýšlet zcela nový program, vlastně z toho, co jsme vymysleli odpoledne, zůstal ve finální verzi jenom sniper. Všechno jsme dokopali do konečné formy a šli jsme spát asi v jednu s tím, že jsme se sešli ještě před budíčkem. Pak ale už konečně začal samotný den naruby. Budíček zahrála Káťa a po rozcvičce následovala snídaně, kdy konečně začal náš program. Bylo to suprově vymyšlený, protože oběť byl Gándhí, který byl shodou okolností nemocen. Když se šel ráno ospale napít do kuchyně, upadl v agonii do prachu a špíny a po vysvětlení rádcům, že se jedná o součást scénky, nastala klasická místo-činu-scéna a úvodní řeč pronesená policejní důstojnicí Natálií neboli Májou. První hra byla o seznámení se s podezřelými pomocí hry, kde pravděpodobně poprvé zazněla hláška „zas ňáký území“.
Vše začalo dne x. 7. 2013 (už fakt nevím) (bylo to 14. – pozn. editora) na začátku poledňáku, kdy nám, rádcům a veverkám, vedoucí řekli, že na další den si máme připravit a další den i provést den naruby, jak bývá tradicí pro všechny členy oddílu v našem tehdejším stádiu skautské kariéry. Měli jsme na to v podstatě celé odpoledne, protože jsme byli omluveni ze všech programových bloků, které následovaly. Tento
10
Ale byla to pravda, byla to opravdu ohranej princip, prostě každej měl nějaký postižení a v území všechny chytali vedoucí. Každopádně nakonec se všichni dostali k trezoru s vizitkami podezřelých, na kterých ovšem chyběly informace. Na to navazovala další hra, ve které šlo o vyslýchání podezřelých a doplňování oněch informací. Po výslechu si všechny skupinky navzájem předaly informace, ale pak přišel zvrat, kdy byla zastřelena jedna z podezřelých, která se chystala vyzradit celou pravdu. Co následovalo, byla tak trochu improvizace, a sice vybika s tím, že je třeba, aby si všichni natrénovali střelbu, protože patrně bude tato schopnost potřeba. Následoval oběd a prodloužený poledňák, protože jsme potřebovali ještě dotáhnout odpolední program. :) Následovala moje šifrovačka s číselnými otázkami týkajícími se tábořiště. V šifře byla sice chyba, ale alespoň se to o to víc podobalo opravdovým šifrám používaným k předávání super tajných informací ze zákopů při výbuších granátů za každým rohem. Na konci této hry byl vyřazen další podezřelý. Následovaly tuším nějaké výplňové hry typu lejzry. Po tomto bloku byla další hra týkající se příběhu. Co jsem slyšel zběžný feedback účastníků, tato hra se líbila nejvíc. Šlo o to, že byla 4 stanoviště se snižující se pravděpodobností výhry ale se zvedající se hodnotou. Vždy, když hráč vyhrál jednoduchou
náhodnostní hru, mohl se rozhodnout jít o stupeň výš, ale nevzít výhru, nebo vzít výhru, ale začít od začátku. Byl to myslím docela zajímavý systém. Večer po večeři byly scénky s tématem Vražda. Všichni si dali záležet a všechny scénky byly alespoň z mého pohledu velmi kvalitní. Nicméně se už začalo smrákat, a to znamenalo jediné, a sice noční hra s názvem Laser. Hráli všichni dohromady a šlo o to dostat se k dopisu na konci „zas ňákýho území“, bez povšimnutí stráží rozmístěných po celé cestě. Nakonec dopisu dokázali dosáhnout Jirka s Maki (tuším). V dopise bylo přiznání policejní důstojnice Natálie (Mája), která celou dobu vedla vyšetřování. Za složitých okolností se stala nájemnou vražedkyní pro konkurenta oběti (Mima), který byl osvobozen podezření jako první. Nakonec jsme oba byli odvlečeni do vězení, všichni šli spokojeně spát a mnohým jsme potvrdili drb Mim+Mája. Doufám, že jsem na nic nezapomněl a případně se omlouvám za nezahrnutý obsah dne naruby. Za sebe můžu říct, že i když to občas bylo opravdu stresující a náročné, den naruby byla rozhodně dobrá zkušenost a moc jsem si to užil.
Mim
11
SOUTĚŽE
ORIENTAČNÍ BĚH Šmoulou. Následoval běh do kopce k mapce, která ukazovala cestu dál. Někteří namítali, že na této mapce se vyskytly jisté nepřesnosti, nicméně všichni časem doběhli tam, kam měli. Na dalším stanovišti se vázalo 6 jakýchkoliv uzlů. Stál zde Marty. Dále jsme doběhli k jízdním řádům, kde nikdo nestál a měli jsme za úkol vykoumat z nich nějaké spoje. Následně se doběhlo k Citrónovi, který vyžadoval sestavení zdravého jídelníčku na trojdenku. A před námi byla cílová rovinka, na které vlastně nebylo nic rovného… V kuchyni se hromadili doběhnuvší závodníci, vyprávěli si o svých zážitcích a další pěkně strávené táborové odpoledne bylo za námi.
Jak to již bývá, i tento tábor proběhl orienťák. Troufnu si říct, že byl o něco více podařený, než ten předchozí. Byl totiž řádně značený a jeho délka nebyla ani zdaleka taková, jako minulý rok. Navíc například včelařská kukla by vás (na rozdíl od minulého roku) tento rok jen zdržovala. Během celého běhu byly cestou přišpendleny otázky (bylo jich asi 9), na které jsme měli správně odpovědět. Po trase byla zároveň rozmístěna stanoviště, tam jsme se snažili si vzpomenout na užitečné činnosti, jež nás na workshopech vedoucí učili. Začínalo se stanovištěm u Šmouly. Zde se brousily nože a sekery po dobu určenou
Kubín
OLYMPIÁDA Po poledním klidu, jsme dostali výkonnostní vizitky a rozutekli se na různé disciplíny. Měli jsme osm disciplín – šplh, ten měl Marty, hod oštěpem, havajské podlézaní, sed u kůlu, výdrž v kliku, skákání přes švihadlo a běh. Po dvou hodinách jsme dokončili všechny disciplíny a šli odpočívat. BYLO TO SUPER!!!
Jednoho krásného slunného dne byla táborová olympiáda.
Morče
12
ODDĚLENÁ AKCE
KLUČIČÍ AKCE normálně stříleli, ale měli jsme jednoho člověka, který se plížil v potoce, který tekl v příkopě. Kolem příkopu bylo ještě velké křovisko, takže to bylo ještě lepší a osoba, která se tudy brodila, měla ještě větší úkryt. Šel fakt dlouhou cestu v potoce, který byl tak různě hluboký, někdy 20 cm, ale někdy třeba i 80 cm, takže měl už celé kalhoty mokré. K vlajce se ovšem dostat dalo, ale byla fakt daleko nebo to tak alespoň přijde, když se brodíte v tom potoce. Takže se dostal až k vlajce, ale nedokázal ji vzít, protože tam bylo až moc lidí, kteří ji hlídali. Přesto soupeř si zvládl pro ni přijít a vzít ji tak, aby si ji nikdo nevzal a ani ho nesejmul. Zvláštní, jak to, že se to nám nepovedlo? Asi to bylo tím, že soupeř šel z lepší strany, nebo nevím. Ale hra je hra a my jsme zrovna prohráli. Pak byl peasoft v lese. Pravidla byla jednoduchá, prostě vyvraždit kompletně protější tým, s tím že každý měl 3 životy. Také tam byl medik, který zasaženého oživil, aniž ztratil život. Tento peasoft byl taky dobrý, ale na louce byl lepší.
Co to vlastně klučičí akce je? To je jakoby den, který si kluci domluví, jak si ho naplánují a to samé mají holky, holčičí akci. My jsme si klučičí akci naplánovali samým sportem. Začalo to lakrosem, fotbalem, pak bylo rugby a na závěr nejdelší peasoft. No, já vám to tedy popíši detailněji. Klučičí akce začala lakrosem (jak jsem už řekl), ten byl asi dobrý i přesto, že jsem ho nehrál. Po pauze, která byla po lakrosu, byl fotbal. Byl zábavný. Pak po fotbale bylo rugby. To bylo trochu drsnější, ale stejně jsem si ho náležitě užil. Hráli jsme na pole a né na lajnu, přesto to ale byla fuška a někomu se i spustila krev z nosu, ale to k tomu určitě může i patřit. ;) Po rugby byl oběd – vydatný oběd. Potom jsme hráli peasoft, celé odpoledne. Nejdříve jsme hráli na louce s posedem a úkolem bylo se dostat k posedu a získat vlajku. Naše taktika byla, že jsme
Marek
HOLČIČÍ AKCE ověřily, že náš koláček není radioaktivní, jsme ho s láskou snědly, asi tak, jako ještě dalších deset ten den, ale to přeskočíme, protože v Hrotovicích už na nás čekala koupel v pitné vodě, aneb největší zážitek tohoto dne, což nemůžete pochopit, pokud se nesnažíte přežít v době postapokalyptické, kdy plecháček pitné vody je tak vzácný.
Oheň, smrad, únava… Ano, nastal správný čas na holčičí akci. A hned další den v sobotu 13. 7. už jsme na cestě do Třebíče. Je to opravdu zvláštní pocit se v polovině tábora navrátit do civilizace a o to více, když je téma tábora postapokalyptický svět… Navštívily jsme cukrárnu a poté, co jsme si
Johanka 13
ETAPKA
DEANOVO DOBRODRUŽSTVÍ že by si mohli vyrobit auto. My jsme si auta též vyrobili. Myslím, že Razítkáři jej měli nejvíc promakané. Dean se Čtvrtkem tedy jeli dál, až narazili na vesnici, kde jedli krtky a uctívali rádio. Dean to rádio opravil a zjistil, že v krytu na severu je epidemie. Též díky rádiu zjistil jeho souřadnice, a proto se tam vydali. Cestou potkali DJ rádia Sahara, který jim na 5 min (tedy skoro na 10) předal vysílání. My jsme ho taky potkali, ale nás poprosil o 30 min vysílání. Řekl nám, že to musí obsahovat 4× zprávy, 4× počasí, 4× reklamu, 4× rozhovor a pro obohacení, že si tam můžeme přidat nějakou písničku. Tak jsme si to rozdělili mezi skupiny. Každý měl vše jednou na více než 5 minut. Když DJ Lukoil přišel, poděkoval nám a my šli dál. Když jsme se blížili ke krytu, ve kterém byla dříve epidemie, radši jsme si vyrobili lék a „naočkovali se.“ V krytu jsme se pak dozvěděli, co znamenají všechny ty papíry z deníku. Vyluštili jsme je a vydali jsme se na cestu ke krytům (jejich souřadnice jsme znali z toho, co jsme vyluštili). Jeden kryt vyplenili otrokáři, takže jsme jeden klíč k arše nezískali. Když jsme měli klíče všechny, co jsme získat mohli, šli jsme k arše podle souřadnic z papírů. Tam jsme se setkali s otrokáři, kteří tam věznili Deana. Bojovali jsme s nimi a v jejich nepozornosti jsme osvobodili Deana a začali skládat kódy k získání chybějících klíčů. Otrokáři si toho všimli, avšak Dean se obětoval a dynamitem zabil sebe a všechny otrokáře. My jsme pak zjistili, kde se pravá archa nachází. Archu jsme našli, otevřeli a užili jejich pokladu.
Před 100 lety byla atomová válka, která zničila celý svět. Přežili jen ti, co byli ukryti v troskách metra nebo ti, kteří byli přiřazeni do krytů. Každý kryt byl vybaven počítači, ve kterých byla uložena důležitá data. Každý kryt měl také speciální patra na pěstování potravin a patra pro jeho obyvatele. V jednom z krytů se porouchal hlavní počítač s nejdůležitějšími údaji (poloha ostatních krytů). V tomto krytu žil 25letý Dean, který byl vyslán mimo kryt, aby zjistil, jak to vypadá venku, ale hlavně proto, aby našel archu. Kryt, v němž jsou uložena DNA všech zvířat a rostlin. Dlouho o Deanovi nikdo nic nevěděl, až jednoho dne, asi po třech letech někdo zaklepal na ocelové dveře krytu. Byl to pocestný, co našel Deanův deník. Obyvatelé krytu si ho od něj odkoupili za jídlo a pití. Podle tohoto deníku jsme se začali orientovat. Rozdělili nás na skupiny: Alofok, Stínači hlav, Výroba razítek, Machata plechata. Každý den jsme postupovali dále podle deníku. Objevovali nová města, ta nepřátelská dobíjeli a s přátelskými jsme obchodovali. Každá skupina budovala své město. Z Deanova deníku jsme si každý den přečetli jeden úryvek. Nejprve Dean potkal obchodnici Stan a ta ho navedla do Criplekirku, kde ho podvedli a chtěli prodat otrokářům. On je však přemohl a osvobodil ty, co byli v zajetí. Tady se k němu připojil Čtvrtek. Chodili spolu, objevovali města a pak je napadlo,
Magda
14
POKLADOVKA přesnídávky). To bahno bylo někam po kolena, a když jsme z toho vylezli, smrděli jsme jak prasata a lítaly na nás pořád takový ty bahenní mušky. Od někoho jsem se dozvěděla, že to měla původně být holčičí umejvárka.
Na začátku pokladovky jsme před nos dostali nějaký těžký šifry, který nikdo neznal, takže to všem zabralo hodně času. U nás bychom to asi ani nedokázali vyluštit, kdyby tam nebyl Mim, o kterém se proslýchalo, že je na tyhle věci chytrej (čemuž jsem zpočátku ani nevěřila). Dostali jsme k tomu i nějakou mapku, na kterou jsme si zakreslili pozice krytů (stanovišť), které jsme zjistili podle těch šifer. Třeba na jednom stanovišti byl Třináctej, kterýho jsme měli zabít plastovou kudlou, na který byla červená barva (jakože krev). Zabila ho Lucinka. Pak tam bylo nějaký stanoviště s Frantou, kterej nejdřív říkal nějaký nesmyslný bláboly o otrokářích a pak zdechnul. Zkoušeli jsme ho oživit, a když se neprobral, prohledávali jsme mu kapsy. Měl tam mapu Londýnskýho metra, nebo něčeho takovýho, o čemž pak řekl, že je to „soukromé“. No, nikdo tohle stanoviště moc nepochopil. Potom tam byl někde taky Miki, u kterýho se mělo dělat něco se sirkama a na posledním stanovišti jsme měli z bahna vytáhnout skleničku od přesnídávky (bez
Pak už nevím, co se dělo, ale našli jsme tu hru s černejma a bílejma kamínkama, který byly poskládaný do nějakýho obrazce. Tohle taky nikdo nepochopil, a až někdy na závěrečný hře jsme zjistili, kde je pozice truhly s pokladem. Hledali jsme a nic jsme nenašli, tak jsme toho na chvíli nechali a pak se to vydala hledat menší skupinka (kde jsem byla i já, mecheche). Nakonec to našla Eliška, ale dohodli jsme se, že si to jídlo všichni rozdělíme (byly tam pytlíky pro 1. skupinku, 2. skupinku atd.). Toho jídla tam bylo docela hodně. Pamatuju si třeba takovou plechovku chobotniček, který byly fakt nechutný. Stačilo mi jedno chapadlo. Ale pak tam byly i dobrý věci, jako třeba ananas a tak.
Smajlík
15
TAŽENÍ NA PLÁNU Můj zážitek z tažení byl jen jeden. Přiznám se, že ještě teď jsem tu hru nepochopila, ale přesto jsme vyhráli. Z jednoho prostého důvodu: měli jsme Mima. Mim se radil s ostatními kluky, ale pro nás holky to byla jako cizí řeč: „|8@Đ|Đ|\Ł$<<{€#|[®Đ#&@{]}[łŁ€® a ty, Maki, nakresli cementárnu, laboratoř a farmu.“ Fajn, jediný můj úděl bylo kreslit pracně postavené budovy. Do toho nás ještě buzerovali, že se vyhodnotí nejlepší výtvor. Nakonec se to počítalo (úprava a design) jenom maličko, takže jsme s nadhledem vyhráli. Právě jsem vlastně odkryla celé tajemství Mimova tajného tažení a vy už víte, že jsem vlastně vůbec nic nedělala.
Vcelku nemám, co dodat. Snad jenom to, že ten, kdo nemá Mima, je už teď v háji. Klasické tažení po plánu asi každý zná. Celá skupinka se sejde u mapy (v inkognito stanu), kde se dohromady domlouvají, jak budou táhnout, co budou stavět, a jaká políčka odkryjí. V této hře to bylo trochu spešl, protože se navíc házelo kostkami a jaké číslo padlo, takový byl útok na město, které se muselo ubránit. Tak jsem to teda aspoň pochopila já. Trochu krkolomný popis, ale jak mám psát o tažení po plánu, když jsem to vlastně vůbec nedělala?
Maki
16
EPILOG Otrokáři, kteří přežili, se rozutekli na všechny strany a do těchto končin se již nikdy nevrátili. Z kdysi nejsilnějšího, nejkrutějšího a nejobávanějšího gangu nájezdníků se tak staly malé a neorganizované loupeživé bandy. Stovky ztrápených otroků v otrokářském hlavním městě Hellspawn konečně získaly svobodu a zavládl mír. Deanovi byl uspořádán velký pohřeb a stal se hrdinou „Nového Světa“. Bez jeho odvahy a vytrvalosti a smyslu pro povinnost by armáda spojených měst nemusela zvítězit. Zástupci spojených měst se dohodli a vytvořili společnou republiku na principech demokracie a zavládla doba obnovy a prosperity. Po vyřešení hádanky tvůrců Archy zjistili původní obyvatelé krytu 4427 její pravou polohu, a vstoupili dovnitř. „Bájná“ Archa, o jejíž existenci začínali někteří po 100 letech pochybovat, vydala svá četná tajemství. V Arše krom semen všech známých rostlin, DNA všech známých zvířat a přístrojů na klonování zvířat byly nalezeny i počítače, ve kterých byly uloženy vědomosti z mnoha odvětví, užitečné návody a dále plány na sestrojení všemožných přístrojů např. na zúrodnění půdy, na čištění vody atd. Před obyvateli nového světa stál těžký úkol – znovu obnovit lidskou civilizaci. S vědomostmi z Archy to však nebylo nemožné a s pílí, odvahou a nasazením, které prokázali v boji se zlem, to snad dokážou. Jen jedinou informaci si lidé z Archy nevzali a pro jistotu jí smazali. Tou informací byly návody na sestrojení atomové a vodíkové pumy. Že by se lidstvo konečně poučilo? Doufejme, že šanci na vybudování lepšího světa nepromarní…
Nenechaví a hamižní otrokáři se utkali se silami původních obyvatel krytu 4427 na místě, o kterém se domnívali, že je pod ním ukrytá Archa. Byl to krutý boj a ztráty na obou stranách s každou minutou rostly. Během boje se vojákům měst Canterlot, Nabroušeno, Siláž a Oral-B (dále jen „spojených měst“) podařilo zjistit, kde vězní jednoho z nich – Deana. Nakonec se ale silám dobra společnou snahou podařilo otrokáře zatlačit za hradby jejich pevnosti, získat poslední kód, který byl zapotřebí pro otevření archy a Deana osvobodit. Bitva však pokračovala dál a vítězství zdaleka nebylo dosaženo. Dean, který byl těžce zraněný, zmobilizoval poslední síly a rozhodl se hrozbu otrokářů ukončit jednou provždy. Pevnost, ve které byl vězněn, si trochu pamatoval a věděl, kde nachází muniční sklad. Od padlého otrokáře tedy sebral tyčinku dynamitu a s pomocí spolubojovníků se dobelhal až do muničního skladu. Věděl ale, že ven se nedostane. Všude kolem zuřila bitevní vřava a navíc byl raněný a nechtěl své druhy brzdit. Rozhodl se tedy jednat na vlastní pěst a obětovat se – dynamit zažehl. Bojovníci spojených měst utíkali se základny a otrokáři se začali radovat, protože si mysleli, že zvítězili a že se před nimi dali na útěk. Tato radost však vydržela jen pár sekund. Zápalná šnůra dynamitu v Deanových rukou totiž dohořela až do konce… Následný výbuch rozmetal pevnost otrokářů na hromadu kamínků. Kdo nestačil utéct, našel v jejích troskách svůj konec.
13
17
ETAPKOVÉ SKUPINKY Alofok GÁNDHÍ MAGDA KLÁRA S. MORČE JOHN RIKO
Machata Plechata LVÍČE ELIŠKA VÁŽKA BRČKO TOM MARTIN PADÁK
Stínači hlav KAPKA KRYŽOT MAREK JOHI KUBÍN ANEŽKA
Výroba razítek SMAJLÍK LUCKA JIŘÍ FÍLA MIM MAKI
18
VEČERY
DRUŽINOVÉ VEČERY spojili a měli společné téma k hovoru. A zase jsme si povídali o táboře jako při prvním družinovém večeru. O prvním družinovém večeru jsme většinu vlastních slov ani moc dobře neslyšeli, protože se holky pořád něčemu smály. Na závěr bych připsal, že letošní družinové večery byly vcelku poklidné a podle mého názoru jsou družinové večery dobrým zpestřením táborů.
Jako každý rok se konají na táborech družinové večery. Letos, pokud si dobře vzpomínám, byly dva tyto večery. První byl normální v tom smyslu, že všechny družiny si někam zalezly a začaly spolu porozprávat o táboře atd. Druhý byl narozdíl od toho prvního obohacen tím, že my kluci jsme se
Riko
HOSPODY Jak už název napovídá, je to (obzvlášť na táboře) místo, kde si odpočinete, prohrajete pár peněz, zazpíváte si a hlavně si koupíte jídlo. Na jídlo se vydělává bodováním čistoty stanu a bodováním jednotlivců. V hospodě mají vše, na co si vzpomenete, lotusky, kofolu, lízátka, čokoládu, ale hlavně močůvku (čaj). Ve hrách při hospodě vždy vedoucí a roveři dávali na výhru více peněz, takže plus pro všechny ostatní. :D Když už jsme u přivydělávání, jsou tu další tři možnosti: a) budete zpívat a vedoucí vám dají peníze za umělecký výkon, b) hodíte si kostkou s prodavačem a jestli ho přehodíte, dostanete peníze, c) když prodávajícímu zazpíváte.
Peníze byly tento tábor v zajímavé formě, byla to víčka od Staropramenu, Gambrinusu a spousty dalších. Ceny sice nebyly moc nízké, ale stálo to za to. Hry byly dobré, a když nebyla chuť hrát, tak jen popadnete kytaru, nebo začnete jen tak ve skupině zpívat. Samozřejmě si můžete jen tak povídat a užít si večer v klidu. Hospody byly prostě naprosto super. :D
Brčko (Martina)
19
TÁBORÁK Závěrečný táborový oheň tradičně uzavírá celý tábor a je časem příjemným a krásným. V průběhu večera jsou vyhlášeny různé soutěže, bodování, etapové hry a manévry. Zejména u skupinových cen si výherci vítězně zavyjí a poté se radují nad svými odměnami. Důležitou součástí je také slavnostní přechod nejstarších Guaráků a Sardinek k velkým
skautům a skautkám, udělení nováčkovských zkoušek a dalších. Průběhem se vždy trochu liší, ale jedno stále zůstává. Při závěrečném zpěvu červená se line záře jeho atmosféra musí pohltit snad každého.
Miki
SKAUTSKÝ SLIB připravené malé ohniště, které jsme zapálily. Okolo ohně se celá skupinka shromáždila a sliby mohly začít. Když dozněla poslední slova skautského slibu, ostatní se vydali zpět do tábora, zůstaly jsme pouze já a Vážka. Chvíli jsme poseděly u ohně, který jsme po nějaké době uhasily a vrátily se k ostatním ke slavnostnímu ohni. Na památku jsme si odnesly pár uhlíku z ohniště. Budou nám připomínat tento den, pro nás tak významný.
Tento rok jsme se rozhodly slibovat jenom já a Vážka. Po závěrečném ohni, vyhlášení všech soutěží atp. jsme se asi okolo půlnoci vzdálily od slavnostního ohně. V táboře jsme si zapálily předem připravenou fakuli. Po krátkém zápolení se zapalováním fakule jsme se s dalšími skauty vydali do tmavého lesa. Tam jsme měly
Anežka 20
ANKETA 1. Tábořiště
Luxus – latra byla blízko (13) Po počátečních problémech nakonec dobré (Franta) Tábořiště se mi moc líbilo, je to tady dostatečně velký a útulný. Doufám, že sem pudem i příští rok. (Mája) Uplně super (Magda) Pěkžně Pěkné (John) Fajn 7/10 (Mim) Hezký! (Kubín) Místo hodné recyklace (Momo) Tábořiště bylo hezké (Jirka) Výborný, až na mravence (Eliška) Lepší než loni – méně bahna a rákosí (Vážka) Bylo super… (Marek) Hodně hovádů (Morče) Dobré velmi (Riko) Tábořiště je dobrý, ale větší umývárku (Lvíče) Víc komárů, prosím! (Jáňa) Jedno velký mraveniště (Johi) Lepší v tom, že není tak mokrá jako minulý rok (Kapka) Tábořiště naprosto nejlepší! (Klára S.) 7-9/10 (Tom) 8/10 b (Fíla) Hezsky (Váňa) Lepší mravenci, než bažina (Áňa) Fajn, až na mravence (Káťa) Dobré, až na mravence (Ingrid) Celkem v pohodě (Maki) Lepší než loni. Doufám, že zde ještě pár let pobudem. (Miki)
2. Jaké byly letošní manévry?
Manévry byly v pohodě (Jirka) Suprově krátký a nejvíc vtipný (Eliška) Pohoda, oproti loni hodně krátké (Vážka) Pěkné okolí cesty, prostě dobrý (Marek) Manévry byly super, jenom tam se najíš =) (Morče) Nebetyčný (Riko) Byly dlouhý akorát a byly super (Lvíče) Dokonalý jako vždycky (hafík s lokýnkama) (Johi) Moc brzy, jinak délka super (Kapka) Manévry byly super… i když jsme si zapomněly pár drobností: sirky, celty, apod. :D (Klára S.) Pěkné, pobavilo (Tom) 7/10 b (Fíla) Fajně (Váňa) Leháro (Káťa) V táboře (Ingrid) Luxusní, dlouhé akorát (Maki) Pohodička (Miki)
3. Jak se vám celkově líbila etapka?
U mě dobrý, moc jsem se nepředřel (13) Nic (Mája, Jáňa) Fajné (John) Krátký, jinak cajk 8/10 (Mim) Hezký! (Kubín) Příliš poklidný (Momo)
21
Nemohu posoudit, snad se vám líbila (13) Dost dobře promyšlený a promakaný (Mája) Skvělá, dobře promyšlená (Magda)
Libovečka (John) Fakt dobrý 9,5/10 (Mim) Fantazsije (Kubín) Dost origoš (při vší skromnosti) (Momo) Etapka byla výborná (Jirka) 8/10, dobře promyšlené, nové originální hry, ale spíš pro kluky… (Vážka) Zajímavý děj. Dobré tažení (Marek) Moc nechápu, ale jinak dobrý! (Morče) Nepopsatelně dobrá (Riko) Byla super. Nejlepší bylo táhnutí (Lvíče) Patřím do davu těch, co nepochopili (Jáňa) Bombastická – doslova (Johi) Etapka byla super (Kapka) Spíš pro kluky, ale docela fajn (Klára S.) 8/10 (Tom) 6,5/10 b – Dobrý téma, dobrej start příběhu, ale špatný pokračování. Lepší by bylo, kdyby se příběh ubíral cestou proč a za jakých okolností došlo k výbuchu atd. (Fíla) Super (Váňa) Dobrá práce (Káťa)
Scénky (Magda) Finalž Bos Fajt (John) Poslední dvojitá (Mim) Závěrečná bitva s kartama (Kubín) Míchání flusanců s moukou (Momo) Výroba aut a tažení na plánu (Jirka) Společné hledání pokladu (Eliška) Final boss fight (Marek) Asi všechny (Morče) Auta (Riko, Áňa) Nejlepší bylo vaření lektvaru (Lvíče) Tak určitě Epic-Battle neasi ;-) (Jáňa) Všechny stejně (Kapka) Scénky xD (Klára S.) (Josef neporadil) (Tom) Začatek a částečně i konec (Fíla) Finál (Váňa) E-Pig Betl (Káťa) Bylo toho víc (Ingrid) Závěrečná hra (Maki) Pokladovka, hlavně přesnídávky v bahně ;-) (Miki)
5. Líbilo se vám tažení na plánu?
Fakt moc! (Ingrid) Podobná jako loni, ale fakt dobrá – zajímavá herním plánem (Maki) Moc (Miki)
4. Jaká byla nejlepší část etapky?
Pokladovka + Epig Betl (13) Nejvíc se mi líbila závěrečná bitva (Mája) 22
Viz 3. otázka (13) Tažení na plánu bylo dobré, jenom mě nikdy nebavilo to čekání, když tahali jiné skupinky (Magda) Bodrý (John) Moc velký podíl náhody, jinak dobrý 6/10 (Mim) Ne moc – neovládám to (Kubín) Machata Plechata! (Momo) Hustopekelněkrutopřísné (Jirka) Líbilo se mi, že tvořilo velkou součást etapky, ale bylo to hodně o štěstí. Moc pěkně vymyšlený… (Vážka) Bylo OK (Marek) Supr novinka (Riko) Tažení bylo nej (Lvíče) Hele nevim (Jáňa) Tažení na plánu = hodiny šermu (Johi) Dobré, i když trochu složité (Kapka)
Tažení bylo hodně o náhodě a úplně jsem tomu nerozuměla → spíš pro kluky (Klára S.) Šlo to, ale chtělo by to udělat tak, aby to mělo menší dopad na hodnocení etapky (Tom) 11/10 b (Fíla) Vo ščeťestí (Váňa) Kobliha (Káťa) Zajímavé (Ingrid) Měli jsme Mima, takže dobrý (Maki) Vždycky jsem se těšil na Mimovo propracovaný tažení. (Miki)
Banán (Áňa) Meloun (Káťa) Nedá se říct (Ingrid) Těstoviny s houbovou omáčkou (Maki)
6. Jaké téma byste chtěli příště?
Tenhle tábor snad úplně vše! (Kubín) Meloun – krátkodobá paměť (Momo) Bramborové knedlíky s cubilkou a /nečitelné/ (Jirka) Noky s žampionovou omáčkou, ale vlastně všechny (Vážka) To se nedá říct (Marek) Špagety (Morče) Segedínský guláš (Riko) Boloňská omáčka (Lvíče) Noky plus houby a melouny (Jáňa) Všechno bylo strašně dobrý (Johi) Všechno, ale nejlepší byly knedlíky a špenát (Kapka) Tuňákový salát (Klára S.) Noky s omáčkou (Tom) Kuře na paprice – zkrátka změna po zeleninové vodě z minulého roku (Fíla) Svíčková (Váňa)
Něco víc holčičího, neasi! (13) Takže mohlo by bejt: Pán prstenů, Kovbojové (Mája) Western (Magda) My little Pony (John) HoMaM, nejlépe IV (Mim) (HoMaM = Heroes of Might and Magic – pozn. editora) 2. světová (Kubín) Nevim (Momo, Morče) Stroj času – evoluce (od pravěku po současnost) (Eliška) Western (opsala jsem to od někoho =) ) (Vážka) Nic mě nenapadá (Riko) Další etapka by mohla být Avatar (Lvíče) Vtipný, jak vždycky čekáme, že nám tam někdo napíše něco suprgeniálního (Jáňa) Narnie (Kapka) Cesta kolem světa za 80 dní (Klára S.) Spaní (Josefova rada) (Tom) Něco holčičího (Maki) Vždycky jsem chtěl Mafii :-) (Miki)
7. Jaké bylo nejlepší jídlo?
Všechno bylo supr, divim se, že zapnu knoflík u kalhot (13) Prakticky všechno (Franta) Špagety; Já nevim, všechny jídla byly SUPER :) (Mája) Všechny až na poridž (Magda) Svíčková se šesti (John) Karbanátky 9,7/10 (Mim) 23
Všechny jídla byly úžasný! Ale je jasný, že ty, kde bylo maso, si mě získaly o trochu víc :-) (Miki)
8. Jak se vám líbily etapkové scénky?
Moc dobrý (Váňa) Nejlepší scénka byl: „Hmm, krtci“ (Áňa) Hard work is happy work (Káťa) Byla jsem mrtvá (Ingrid) Fakt dobrý a vtipný (Maki)
9. Co bylo táborovým hitem?
Viz 3. otázka (13) Bavilo mě to hrát a určitě byly všechny dobře vymyšlený a vtipný (Mája) Scénky byly suprové, hlavně ta s těma dvouhlavcema (Magda) Nebetyčně (John) Cajk 7/10 (Mim) Normálně fajny (Kubín) Hmm, krtci! (Momo) Dobré (Jirka)
Byly vtipný (posvátná skříňka) (Eliška) Dobrý, hezký scénky (Vážka) Byly promakaný (Marek) Byly super (Morče) Bezva (Riko) Byly best. Nejlepší byli Pat a Mat :D (Lvíče) Lepší v nich hrát, než je sledovat (Jáňa) Nejlepší byla dvouhlavá kráva (Johi) Hodně hezky hrané (Kapka) Nejsupromegafajnehustózní (Klára S.) OK (Tom) 5/10 b (některý velmi dobrý a některý velmi špatný – vedoucí se smějou uprostřed scénky) (Fíla)
Gdó stvó řil (13) Kdo stvořil (Franta, Mája, John, Mim, Kubín, Vážka, Marek, Morče, Riko, Jáňa, Kapka, Káťa, Ingrid, Maki, Miki) Rytmus s hrnkama (Mája) Mikádo, Miki sexy sádlo.. (Magda, Momo, Vážka, Morče, Lvíče, Johi, Klára S., Áňa, Káťa, Ingrid, Maki) Hrníčkový song (Magda) Otec Abraham (John, Mim, Kubín, Momo, Maki) Tlesknout, bouchnout s hrnečkem, tlesknout, otočit hrneček, tlesknout, poslat hrneček… (Vážka) Kelímky: I miss you venam gan (Lvíče) Cup's song (Johi) Letos ne… (Tom) Žádný (Fíla) Táhněte doháje (Káťa) When I am gone (Maki) Mlácení hrnkama o stůl (Miki) Jeden, který mi příliš nevyhovuje :-P (Miki)
10. Jaké zazněly na táboře hlášky?
24
Hmm krtci; Tag určitě; Simtě (13) Dík kámo seš bauč (Franta, Miki) Miki sexy sádlo (Mája, Jáňa, Kapka) Kouká jako tele na… žirafa (Magda, Morče, Johi, Klára S., Áňa) Klíči? Klíči! Petře stůj!!! (John, Jirka, Váňa) Cokoliv, co řekl John (Mim) Jak si kdo ustele, tak se probudí (Mim, Vážka, Klára S., Miki)
A dost! (Kubín, Magda, 13, Franta, Jirka, Eliška, Vážka, Marek, Morče, Riko, Lvíče, Káťa, Ingrid, Maki, Miki) Wouwouwou, meteorit, dobrý (Momo) Bitva u Černobylu (Jirka) John s kudrlinkou (Eliška) Machata Plechata (Mája, Jáňa, Áňa) Hej INRI! (Momo, Jáňa) Bee (Jáňa) Vodopád (Johi) Hele, kluci!!! (by Oldřich Říha) (Tom) „Hele kluci, tak příště“ (Olda Říha – Indián) (Fíla) Já tomu nechápu (Áňa) Tohle se trpět nebude (Áňa, Miki) Pozor! Teď důležitý… (Káťa) Když nemáte Citron… (Ingrid) Hou, hou (Maki) Vo tom žádná (Maki) A teď důležitý… (Miki)
11. Vznikly snad nějaké drby…?
Tom + Fíla (13, Marek, Tom, Áňa, Maki) Riko + Vlásek (13, Maki) Kryžot + kolo (13, Magda, Mim, Kubín, Jirka, Vážka, Marek, Lvíče, Johi, Klára S., Áňa, Ingrid, Maki) Joh(a)n/Radek + Johanka (Franta, Mim, Vážka, Marek, Tom) Kubín + Anežka (Franta, Morče, Lvíče) Mim + Mája (Franta, Magda, Mim, Kubín, Jirka, Vážka, Marek, Lvíče, Klára S., Tom, Ingrid, Maki) Kryžot + sardinky (Mája) Kryžot + Lucka (Magda, Lvíče) Maki + Fíla (Magda, Vážka, Lvíče) Áňa + Váňa (Kubín, Jirka) Miki + každá zimomřivá holka (Momo) Marek + Magda (Jirka, Morče) Frant(ík/a) + píšťalka (Eliška, Johi, Kapka) John + Kapka (Eliška) Lvíče + Fühla (Vážka, Morče, Riko) Lvíče + Kryžot (Morče) Lvíče + Vasil (Morče) Erik + Marťa (Morče)
Morče + Kryžot (Lvíče) Tom + Klára (Lvíče) Nedrbu, pouze probírám skutečnosti (Jáňa) Žádný nebyly (Fíla) Kluci + Váňova tradice (Áňa) Erik + všechny holky (Áňa) (spousta přeškrtanců) Nejsem drbna =) (Káťa) Franta rád píská na píšťalku (Miki)
12. Byli jste spokojení s letošním počasím? 25
Nejlepší za poslední léta (Franta) Super, někdy bylo příliš vedro (Mája) Skvělá objednávka (Magda) Teplouško (John, Kubín) Málo pršelo 5/10 (Mim) Díky, INRI! (Momo) Výborné (Jirka) Super (Eliška, Kapka) Nejlepší – pršelo jednou v noci…! (Vážka) Nepršelo (Marek, Morče) Moc vedro (Riko) Bylo teplo, takže dobrý, ale málo vody v potoce (Lvíče) Přežili jsme (Jáňa)
Fajn (Johi) Pořád svítilo sluníčko a bylo moc hezky (Klára S.) Biozátěž na 13 (Josefova rada) (Tom) 10/10 b (Fíla) Trapný (Váňa) Chyběla pořádná bažina (Áňa) Miki sexy sádlo (Káťa) Moc teplo a moc slunce (Ingrid) Ušlo (Maki) Počasí bylo krásné, možná až moc :-) (Miki)
13. Jak se ti tu líbilo?
Nečekaně hodně (13) Naozaj super (Franta) Až na nechutný komáry super (Mája) Jako dobrý, víš co 8/10 (Mim) Nejlepší tábor na světě! (Magda) Moc, moc, moc (Kubín) Jako mouše v latře, když se to pose*e, nejradši bych uletěla pryč (Momo) Bylo tu hezky (Jirka) Nejlepší (Eliška) Pěkný (Vážka) Líbilo se mi tady (Marek) Strašně, strašně moc! (Morče) Hezký to bylo (Riko) Přežili jsme (Jáňa) Hodně moc fajn bezva zážitků ♥ (Johi) Líbilo se mi tu (Kapka) Byl to asi jeden z mých nejlepších táborů!!! :) (Klára S.) Jou (Tom) 8,5/10 b (Fíla) Jsem dojata (Káťa) Moc (Ingrid) Libilo hodně (Maki) Parádička (Miki)
15. Shrň tábor jedním slovem:
14. Umíš složit Rubikovu kostku?
Nikdy!!?! (John) Nebejt mě, nebyla by tahle otázka, cejtim se tak důležitě, no a k otázce, jako jo no, víš co (Mim) Dávám pod 5 minut. Zatím. (Kubín) Neumim algoritmy (Momo) Ne a jsem na to hrdý (Jirka) Jen jedno patro. :D (Eliška) Ani náhodou (Marek) Ne, neumim složit Rubikovku (Lvíče) Co to je? (Jáňa) Never! (Klára S.) (Josef neporadil) (Tom) Ani trochu (Fíla) A za jak dlouho? (Káťa) Zavolám Mima (Ne) (Maki) Nemám k tomu daleko (Miki)
Ne (Franta, Mája, Magda, Vážka, Morče, Johi, Kapka, Áňa, Ingrid)
26
Kulervoucí-arcirichta (13) Přejídání (Franta) LatraParta (Mája, Jáňa)
ZřiťBlití (John) Kostka (Mim, Kubín) Supéér (Magda) Cywe! (Momo) Ouč (Jirka) Tábor (Marek) Dobrý (Morče) To se nedá (Riko) Best (Lvíče) Přežij! (Johi) Příroda (Kapka) Neverendingstory… (Klára S.) Krtkáž (Tom) Hovado (Áňa, Maki) Srdcovka (Káťa) Tábor :D (Ingrid) Postapokalyptika (Miki)
16. Byl nějaký předmět, který jsi na táboře nepoužil?
Deodorant (13) Plavky a nepromokavé oblečení (Franta) Bunda (Mája) Zimní bunda, šála, rukavice (John) Hrnek (Mim) Vidlička a nůž (Magda) Projímadlo, palice na přepady (Kubín) Strážmistrovo gumové dítě (Momo) Plavky (Jirka) Plavky a opalovák (Eliška) Pláštěnka a deštník (viz otázka č.12) =), jo a taky zimní bunda =) (Vážka) Drátěnky (Marek) KPZ (Morče, Riko) Akné tyčinku – (Lvíče)
27
Mejkap (Jáňa) Sprchu (Johi) Náhradní víčka na lahve (Kapka) Vidličku a nůž. :D (Klára S.) Tampón (Tom) a) bunda b) ešus protože mi přes manévry zmizel a objevil se až ve druhé třetině tábora špinavej a v eráru (Fíla) Holiny (Váňa, Miki) Podkolenky (Áňa) Gumáky, bundu, nabíječku (Káťa) Plavky a deštník (Ingrid)
ZÁVĚR
PODĚKOVÁNÍ
Rodičům, kteří nám svěřili své děti Vedoucím, kteří obětovali svůj volný čas k přípravě a průběhu tábora Kuchařům Brébě a panu Machovi, panu a paní Čížkovým za výbornou stravu Vaněčkovým za půjčení dodávky a finanční podporu Všem, kteří ochotně postavili a zbourali tábor Pavlu Krejčímu za pomoc s tábořištěm Obci Valeč za vstřícnost a poskytnutí louky Všem ostatním, kteří zde nejsou vyjmenovaní a jakkoliv nám pomohli s přípravou, průběhem či rušením tábora
VEDOUCÍ A ROVERKY: MÁJA, 13, JÁŇA, MOMO, MIKI, INGRID, KÁŤA, ÁŇA, VERČA, FRANTA, CITRON, TERKA, ŠMOULA, MARTA, MARUŠKA
Vydáno v listopadu 2013 Náklad 45ks Editor: Miki Korekce: Franta 27. a 44. skautský oddíl Protěž http://protez.blanik.info
28
