',. Neumann, Stanislav Kostka P^ede dvemi Pantheonu, N45

==

Ol

',.

001

Neumann, Stanislav Kostka P^ede dvemi Pantheonu, 1906-1909

1 UB 200 .5

N45

>««»««««««««

M«t«««»«««i

m

illl

H I««»««l««t««»»«t«,M.M««»»

KNIHOVNH M0R.-SLEZ8KÉ RCVUE

STANISLAV

K.

/ 8V.

13.

NEUMHNN:

PEDE DVEMI PANTHEONU (1906—1909)

MORflVSK OSTRAVA

1911

NKLflDEM DRUŽSTVA MORfiVSKO-SLEZSKÉ REVU2 TISKNUTO V KNIHT. BIR6USE fl RIEDLA V PÍVOZE

MM

*———————

m

—mmmMmmmmi CENi K

2

-.

L, --

r

\

'^j

r

O

KNIHOVNH MOR.-SLEZSKE REVUE

STHNISLHV

K.

/

SV. 1 3.

NEUMHNN:

PEDE DVEMI PANTHEONU (1906-1909)

MOR. OSTRV 1911 NÁKLADEM DRUŽSTVA MOR.=SLEZSKÉ REVUE TISKNUTO U BIR6USE fl RIEDLA V PÍVOZE

VESKERH PRáVfl VYHRZENfl

2)e> :íoo .5' 7t)

Tato kniha tvoí druhý svazek autorových »SEBRNÝCH ÚVHH n ÚTOK*. První vy Šel r. 1909 s názvem »Socialism a svoboda a jest rozebrán.

Stat uveejnné

v této knize jsou vtšinou fcuilletony z asopis Lidové Noviny, :

Moravský

kraj, Mor.=slezská

Revue, Pozor a Zádruha z let 1906 až 1909.

oooooooooo OOOGOO oo o

Digitized in

by the Internet Archive

2010 with funding from University of Toronto

littp://www.archive.org/details/pededvemipantheoOOneum

o CESKOSTI

Jedni akcentují v umní národní živel, druzí mezinárodní. Jedni chtjí, aby umlci živili se z domácí pdy a zachovávali i domácí nátr. Druzí praví, se jest lhostejno, z kterých pramen - zda domácích nebo cizích umlec pije,

—

a že,

vždy

skuten umlec,

je-li

vliv

domova

jeví se

v jeho

díle

a rodu.

Tito mají pravdu umlecký in, je=li veliký, není o nic menší, nemá°li patrné národnosti. R v díle krajana, jež je jasnou stopou silné individuality a má teba zcela exotický zevnj° Šek, najdeme vždy v jeho vnitní struktue vlákna, jež jsou domácího pvodu nebo mluví o umlcov rodu, o jeho rase nebo o rasách, :

jež se

V

v

nm

kižují.

pozorujeme vsak, že exotický ráz bývá asto ješitnou schválností, dtinskou snahou po povrchní odlišnosti. Nkdy dje se pípad do= konce tragitjší umlec mén silný dá se pro' lnouti cizí kulturou nebo kulturami tak doko" nale, že zapomíná vyjadovati se v jazyku a praxi

:

duchu mateském,

stává se docela cizí, nepochopitelný a nechápající doma, aniž v pevzaté

kultue znamená nco víc než nepodaeného levoboka, epigona, plagiát. Nestává se umlcem mezinárodním, svtovým, nýbrž jen pofrancouz= Štlým, ponmelým atd., neznamená zisku ani pro kulturu své zem ani pro cizinu. Hle i ti, kteí nejvíce kií po národním umní, dospívají asto opánou cestou k témuž

ubohému

cíli:

k paskvilu umní. Zapomínají, že

mezi primitivním lidovým umním teba sebe bohatším a skvlejším na jedné stran a um" leckou kulturou soudobou na druhé stran jest vývoj staletý, nevyhnutelný a nepominutelný plagují lidovou duŠi. nebo neústupn a zatvrzele dovolují umlci jen domácí zevnjšek mžeŠ býti vnitn sebe prázdnjší, bez karakteru, bez bez duŠe, bez hudby a bez barvy, jen když tvá literatura toí se kolem domácích fi= gurin, jen když pro své malíství platíš a vyhle:

vn,

dáváš domácí modely.

Mezi tmito

dvma

extrémy, jež ochuzuj: a jediné slabiky pidávají k domácí nebo svtové kultue, jest bezpochyby nkde živoucí pravda. kazí domácí vkus,

aniž

Tžko

íci, dospje=li lidstvo nkdy k doko= mezinárodní kultue, tedy i k ist mezi= národnímu umní. Snaha pro sbratení národ jest ovšem stále silnjší a pravdivjší chápeme tragiku konflikt mezi národy stále intensivnji. Také míšení ras a národ je všeobecnjší a hlubší technické pokroky v komunikaci odhalují nám úchvatné perspektivy. Postaí to všechno?

nale

;

Tmito ádky

nechci ešiti této otázky. Pro osobu pochybuji hlavn o tom, že by to byl úspch a výhoda, kdyby mezinárodní ráz lidských styk setel pro vždy odlišnost národ-

svou

ních karakteru.

í leni

v každém pípadu jsme nesmírn ješt vzdá=

doby, jež na tuto otázku bude moci

pravd°

podobn aspo odpovdti. Pro dnešek platí, že každý veliký umlec má ryzí národní karakter, a že bez nho chyblo by nám u umlce nco 8

Hlcdámc-li v umlci lovka a ninajdeme vždy individualitu spojenou, všemi, aspo hlavními koeny s rodnou

podstatného. koli opici, nc=li

pdou.

ekne se proto Tož je pece jen nutno, abychom od umlc žádali národního rázu, aby cbom volali bu cele náŠ, v naŠem pípadu bu cele eský! Nikoli takhle Mezi tím, ím po umlcích po= :

:

:

!

kikují hlun lidé, kteí národní umní chtjí všude a za každou cenu vydupati, aniž chápou žá= jeho podstaty a tím, co smíme od dáti v otázce národního karakteru jejich díla, jest na pohled jen jemný, nicmén vŠak dležitý

umlc

rozdíl.

Jednak, volá'li se po národním rázu um^ Icckého díla, chce se ve skutenosti asto jen národní tendence jednak národní ráz stejn jako ;

tendence nesmjí jejich

umní

umlcm

býti

posuzováno jen

s

vnucovány

a

tohoto hlediska.

flby národní karakter umleckého díla byl souinitelem jeho velikosti, nesmí býti jen slup= kou, zevnjškem, krojem, nýbrž reflexem barvy a

vn

umlcovy

bytosti,

ozvnou

nitra

lov=

ková. Stejn jako tendence, nemá°.li poškozovati

nebo vyluovati umlecké hodnoty díla, nesmí býti vedlejším nebo hlavním úmyslem diktovaným módou, cizími umní požadavky, zákazníkem, nýbrž musí býti projevem jedné dležité stránky

umlcova, který jako lovk jist mysliti a cítiti stejn hluboce lecky jako politicky a sociáln teba. duševního života

mže

Pohleme na a

Svabinských,

um'

dílo

a Machar, Mánes Suchard, Smetan a

Nerud

Bílk

a

Dvoák:

národní

karakter

jest

páteí

metbodou

ceskost jest krystalisaní umní i tam, kde zevnjšek a díla,

námt

jejich jejich

jsou vše-

obecné nebo exotické. jest však vedle tohoto umní veliká vt= našich tak zv. vlasteneckých povídek, vla= steneckých obrázk nebo vlastenecké hudby (a la Kmoch)? Paskvil umní, literární brak, malíský ký, odrbovaka, snadná práce nejen bez umleckého karakteru, ale vbec bez indi= tedy i bez viduelního rázu, bez barvy a národnosti.

Co

Šina

vn,

Povídky pro dti bývají nejmén vhodnou

etbou pro dtské duŠe; povídky pro

—

lid

bývají

místo nejlepším — co lid do povídky sociální, vyrábné pro kalendáe a dlnické asopisy, bývají hrubou urážkou sociálního cítní povídky vlaste= necké pak prací málo vlasteneckou v hezím smyslu slova, protože rozmnožují zbytenou li= teraturu a nikoli kulturního bohatství národa.

tím nejhorším ruky dostává;

——

v

Ceskost umlce není v národním kroji, jejž si obléká pes bezkarakterní teba povahu svou, ceskost umlce jest schopnost jeho zraku a sluchu, schopnost jeho nerv, schopnost jeho srdce.

R z

té

nadiktovati. Ta prýští v jeho citovosti, jest ta= bohatstvím nejlepších eských lidí.

nelze

vnutiti,

neznámých pramen

jemným

Vše, co víme, že pispívá snad k jejímu vzniku, vše, co smíme odporuovati umlcm, jest láska k eskému životu a neodvracení se od

eské pírody. To vŠak patí skoro kapitoly 10

— —

již

do jiné

!

o

!

MÓD, ÚSPCHU n NEDOKAVOSTI

echov byl oblíbený ruský autor, není tomu tak dávno. Byl hojn ten a pekládán. Pišel náhle GarŠín, nemluvilo se než o OarŠínovi. hloupe, když se umlec paušáln je to vždy klade nad umlce, všichni novinoví referenti a pekladatelé v pedmluvách shodli se na tom, že echov je pekonán GarŠíncm. Zatím v Rusku GarŠín byl jed" rozvíraly se pomalu vulkány :

noho dne zcela zapomenut, nebo pišel Gorký. Sensace^ chopila se jeho jména a nesla je svtem. Nejen

echov

jevští,

Turgencvové

GarŠín, i Tolstojové a Dosto= a všichni ti ostatní velicí pestali existovati pro publikum, noviny a pc« byla vŠak stará sláva kladatele. Kolik Gorkého, když první nakladatelská reklama vo' a

msíc

k lehko pesvditelnému obecenstvu Gorký pekonán Hndrejevem To jest jedna z mnoha podobných a stále se

lála je

:

opakujících historií.

Jak málo jsme vŠak ješt kulturní, když trpíme podobnou hru s umlci, kteí nejsou autory jedné hodiny, když ji trpíme novinám,

nakladatelm, literárním bejskm Pihlouplý referent, ziskuchtivý nakladatel, kavárenský mluvka pekonají každý týden aspo jednoho autora, jehož dílo nebylo napsáno pro jednu saisonu, nýbrž pro celý vk nebo nesmr' telnost. n publikum poslušn hledí s otevenými ústy na nejnovjší fotografii msíc starého genia //

nos

a odhrnuje

nad

za živa ani poctivého

hlubokým autorem, který ocenní se nedoká.

Je to hnusná vc a na svdomí devším noviny. Bylo by rozhodn si

literatury

takový sport

vbec mody

nevšímaly, a

mají

ji

pe-

kdyby

lépe,

než podporují°li

snob.

Hluboce znemravující je to laciné pekonání verejšího miláka a to stejn laciné nanebe= braní miláka dnešního. Nejen pro tenáe, kteí uí se zapomínati na knihy, v nichž se krása a moudrost zcela jist nalézá, a honiti se za zbo= žím, jež vynesla na povrch reklama nebo sensace.

Je znemravující také pro literární mládež, která uí se nedokav bžeti za úspchem a dopouštti se všeho pro nkolik dní hluného potlesku.

nedokavý

Jak

je

takový dnešní

kandidát

nesmrtelnosti, který se ješt jako umlec ne= dostal ani z plenek prvního blábolení UznaHi jednou nkterý kritik jeho domnlý nebo sku= tený talent, nezná mezí jeho ješitnost zane se cpáti v pravém slova smyslu na Parnas uzna= !

:

ných.

Nemá

již

klidných

dní,

ani nocí.

Teba

ke všemu a ke vŠem, pijímá o sob pochvalu z tch nejmén povolaných úst. Ztrácí veškeru rozvahu a opájí se snem o své geni= álnosti vidí se aspo ve snách zahrnován milost= nými dopisy svých neznámých ctitelek a v duchu kritický

:

pekonává

již

vítzn

vŠe,

co bylo

ped ním

vykonáno. Stává se politováníhodným. Nebo, v jádru hoch možná zcela dobrý, neleká se žádné mizer' nosti, aby se prodral ku pedu. Fini ho nena= padne, že jen a jen dílo jeho bude jednou mlu= 12

za nj, až zmizí ze ad vrstevník se všemi intrikami, jež bo vynášely na povrch, zapomíná, že v každé té sláv u vrstevník je ncco pokoujícíbo a falešného pro poctivého lovka móda, intrika, politika, nepochopení. viti

:

Uvažme jen na píklad, mnoho=li lži a politiky bývá v úspchu Macbarov, mnoho=li pokrytectví jest ve chválách knížek Sovových, mnobo^li ponižujících moment pro autora bylo v sensaci, vzbudil Dykv » Konec Hackenschmida«. fi již pece, Machar, Sova, Dyk nezahynou v pílivu Dnešní úspch nebo jiné mody, jiných generací neúspch jejich zvýší nebo sníží jejich honoráe, ale nepidá ádky k jejich významu, jejž teprve vždy budoucnost mže nejsprávnji vymeziti. Ješitnost a nedokavost naŠicn mladých autor !

ím

jsou kritikové za= roste úpadkem kritiky. ujatjŠí, jednostrannjší, zpozdilejší, tím jsou adepti

umní nevycválanjŠí. Máme stále podívanou,

kterak tu neb onde dva umlci — zcela rznorodí — spolu konku= rují. Je to smšná podívaná! Nu, a když se ne= stydí staí páni býti na výsost malicherni, mládež, ta se stydí tím

mén.

Geniální embryo nemohouc se na vrchol Parnasu, uplatuje

skokem

aspo

dostati

ve svém

kruhu svou domnlou podivuhodnost. Majíc blahé že zelenost má všechna práva, stává se z na výsost ješitného na výsost nestydatým.

pesvdení,

Kolik fiktivních geni nejrznjšího druhu rodí se stále ješt v našem svt! Na Štstí koní všichni stejn a dosti brzo - obtí jeŠit= nosti, mody, úspchu, nedokavosti a touhy po sensaci, imponující

kavárnám.

UMNI

o MRAVNOSTI

Zcela obyejná dobrá bl jest pedmt velmi užitený a nevinný. Napomáhá chzi po mén schdných cestách, ochrauje poutníka ped dotravým psem. Touž holí mže si malé dcko vyraziti oko nebo zuby. Touž hl mže pouliní nezbeda nastaviti nejdstojnjšímu obanu, který pes ní upadne. Pí táž hl v rukou opilce nebo blázna mže zpsobiti tžká poranní smrt. i

Nco podobného pedmtu potebném R

i

dá se snad íci o každém nepotebném. Také o knize.

také o obsahu knihy.

Nedávno vyŠel u nás peklad krásného

manu

ro=

»Vž

lásky «. Zaujal mne cele úchvatný pednes zvláštního dje, jen a jen umlecká hodnota a síla knihy. Kochal jsem toto mužné a mužské umní a, když jsem román

paní Rachildové

peetl,

ml

:

jsem píjemný pocit bezvadného

nezatíženého. Dj ro° nevyvolal ve žád= ných zvláštních pocit. Moje žena vŠak byla touto knihou hodn rozrušena, paní doktorová, které jsem román pjil, mohla ho pozíti jen v mírných dávkách, a pan doktor prohlásil, že si touto hnusnou knihou pokazil žaludek. požitku,

niím

vedlejším

manu sám, prý hrzný,

mn

Že by román paní Rachildové byl nemravný, nemohl íci nikdo nicmén myslím, že by se ;

ho na "index", pro= sociáln zhoubná, zkaziti žaludek zachovalým obanm,

byli našli lidé ochotní

tože konec

když

mže

konc

je

dáti

to kniha

:

notabene dležitým politickým initelm a advo'

katm. Nejnevinnjší hl mže se státi vražedným nejnevinnjší kniha rovnž, nebo nástrojem pokažení žaludku mže míti v záptí vážnou smrt. chorobu a po pípad ;

i

kdož chápou, kam míím, namítnou asi nevinná hl mže zmaiti lidský život, je pravda. Že nevinný obsah knihy mže zkaziti žaludek, je také pravda, lle oba pedmty jsou práv bez viny jako dcko, které si hraje s ohnm Ti,

toto

a

:

**Že

zapálí.

32jich

sociální

úloha

jest

povšechn

užitená a dležitá. Jako nebudeme maiti dt= náhodou mže dcko shoditi ských život, lampu a zpsobiti veliký požár, nebudeme ma= iti ani nevinných holí a nevinných knih. fíle

a

také mén nevinné hole, ty, v nichž jsou ukryty dýky a jichž nenosí pece spoádaní lidé. jsou

H

nemravné knihy, které jsou knihy, zkrátka jsou plny nebezpeného jedu a kterých nepíší slušní spisovatelé". :

no, jedy

!

krásné

vbec rzné nám sama píroda

jsou jedovaté knihy! Jsou

pipravuje

Jedny

rostliny,

houby sotva rozeznatelné od

jedlých, lákavé ervené jikry chutných ryb v

rzné hmyzy

atd.

a

plody

všedních

dob tení, Tmi však lidé

zuby

ke, zmijí,

píliš se nc=

po jedovatých houbách hynou celé rodiny a každého léta zaplatí nkdo živo=

znepokojují,

tem uštknutí zmije. Pak jsou jedy, jež nám velmi ochotn pi= pravuje soudobá spolenost: Život v kasárnách, bezpených továrnách, práce v rzných píjice, tuberkulosa, vzduch a strava kriminál.

mén

^5

!

Tyto jedy znepokojují jen pracující ást lidstva. ást mén pracující nebo vbec nepracující po' važuje za vlasteneckou povinnost pracujících, aby tmito jedy trpli a umírali. Její uenci a filantropové poádají ovšem odborné ankety a sjezdy, aby úinek jed zmírnili, íle to je práce, aby se vlk nažral a koza zstala celá. Lidé vŠak, kteí chtjí koen tchto jed vyhubiti a jejich Šíení se navždy znemožniti, jsou nazýváni re° volucionái.

Konen jed

:

Pivo,

jest

jeŠt

jedna zajímavá kategorie

jedy, jež opojují a proto jsou

víno, koalky, tabák, opium

likéry,

vyhledávány

alkohol

vbec

.

.

:

.

žena nemravné* umní, ba umní vbec a myšlení píliš svc by byl život bez tchto jed ? Pouští bodné. lhostejných kleštnc a skromných velbloud. káva,

.

.

.

.

.

.

*'

ím

Nepij Neku Volati na zdravého lovka Zdrž se ženy! je stejn hloupé a marné jako Neti básní Necho do obrazáren volati na Nemysli le v naší ubohé, slabé dob neškodí upozorniti jemn a s úsmvem Nejlépe pochodí kdož nezapomenou, že rozkoš je rozkošná ti, jen jako rozkoš, a že je nesmyslno otravovati se až k zblbnutí:

:

!

!

!

:

Žijeme ve zvláštní dob. Nikomu není v ní volno, nikdo nemže se v ní cele vyžíti. NaŠe doba má veliké dlníky a veliké myslitele, ale nemá velikých lidí, protože nenechá žádného velikého slovy dozníti, žádného velikého gesta dokonati, žádnému velikému inu dozráti. To je nejvtší dkaz proti ní, proti soudobé organisaci spolenosti. Nikdo není spokojen a proto celá spolenost je rozervána. Je nemocná, celý její i6

;

organism

rozrušen.

je

Tož

je

to tak divné, že

zdravý a silný organism by si zabrával a jim se posmíval, psobí v ní jako mor ? Naše spolenost ví, pro se jed bojí. Nejsou to pece jen klerikálové, kteí poádají výpravy jedy, s nimiž

proti alkoholu, proti tabáku, proti lásce a proti » nemravnému" umní. Jsou to i domnlí sociální s nejistšími úmysly, le jejich methoda ? Kdo ví, že lidstvo dá si vzíti alkohol, tabák, jedy, jež psobí rozkoše, rafinovaný erotický život a umleckou nahotu jakéhokoli druhu,

lékai

bude spasen, filé spasených bude málo. Spolky abstinent budou míti leny, hodn len snad pohlavní "hích" bude páchán s absolutním vy= louením veejnosti policie bude na pokyn kon= ;

riskovati ješt soustavnji než dnes, ale v slzavém údolí budou se dále množiti

jed

chtiví a jedy

která

nemá

sil,

pekají slavn

naŠem synové

tuto spolenost,

aby jim vzdorovala.

Byla by to vdná a pouná práce, kdyby bez pedsudk píliš nekulturních a ohyzd=

nkdo

ných chtl a mohl zjistiti nesmírn složitý úi= nek jednotlivých tchto jed opojných a spravedliv zvážiti zlo i dobro, jež psobí. Na kolik zajímavých otázek nebylo jeŠt odpovdno Na alkohol píklad Kolik lidí zachrauje ped smrtí a kolik jich pímo žene vstíc ha= nebné smrti? Nebo: Kolik energie alkohol zniil, eknme jen u umlc, a kolik dležitých um" leckých pomohl provésti? Nebo žena. Její úloha v život náboženském. Vidíme, že žena jest stále dležitý sloup církví a pece, zda není to žena, která je nepímý pvodce každé re= naissance, veliký nepítel všech znehodnocovatcl pozemského života ? !

prmrn

:

in

'7

jR

všelijaká srovnání pišla

Na píklad

by

Hlkoholik, který klesl

:

pod zvíe, koní práv tam, kde

nám na

mysl.

bodn bluboko myslitel, který

rozepjal kídla ducba ke geniálnímu letu v blá= zinci. R jako jsou lidé zcela Šastní bez alkoholu, jsou také spokojení a úctyhodní lidé, kteí ne= mají záliby v myšlení. Hle stejn jsou alkoholi= kove, kteí se dopustí nejhroznjšího zloinu, aby si mohli koupit skleníku pálenky, a jsou slitelé, kteí se nechají muiti a popravit, aniž se vzdají svého práva na svobodné myšlení. :

my

Toto vše pipomínám letmo jen proto, aby dobré vle si uvdomili, že život je hrozn složitá vc a že ti, kdož s touto složitostí nepo= ítají, jsou páni mravokárci. Bývá nkdy dobe mluviti o vcech nesou= visejících pímo s vlastním pedmtem úvahy: lidé

—

mluvím o

»

ledaem

a chci íci nkolik slov "nemravném" umní. Nedávno v jistém asopise vrhl se mladý

o

tu

mravném «

a

muž, který chce jist platiti za pokrokového, na eskou knihu jménem mravnosti, zdravého rozumu a positivismu. Bylo mu v témž asopise jistou

odpovdno anonymn

a

»

ostrými « slovy

mén

mén

obratnými — což konstatuji proto, že i ten, kdo chce nadávati, musí to umti - s hlediska, jež znamená v celku kraj=

vkusnými

i

práv opánou. Takový spor je bezúelný,

notí

Tlak vyvolává

protitlak

Mžeme si

bubliny. ocí a slepí i

chtjí

;

ovšem vésti

ale pochopitelný. plácnutí do vody také pomysliti jedno= a mentorovati umní

—

:

život.

To

1,9

že máme u nás literáty, jejichž pitvorn jednostranné. Vymýšlejí si

je fakt,

záliby jsou

i

z jakéhosi dosti dtinského sportu hrzy, perverse a zkaženosti. Jedí jen spálené kaštany a nekousnou do jablka, jež není aspo nahnilé. Jedeš

Tierchen

.

.

.

pejme každému svobodu

I

!

s

tmito

zálibami mohou napsati krásné knihy, a, nechce= me^li napodobit klerikál, smíme se rozhoovati jen tehda, když místo umní pedkládají nám výkladní s papírovými neb porcelánovými

skí

kvtinami, krkolomnou eštinu

a

kee

místo

stylu.

Knihy tchto spisovatel mohou znamenati umlecký in nebo uml= covo ztroskotání nebo konen produkt neschop= nosti. Nemravnou vŠak smíme nazvati jen tu

jedno z trojího:

belletristickou

nebo

stojí

bu

která je sprostý plagiát literaturu jako "krváky" nebo

knihu,

mimo

druh tendenních povídek. Je opravdu podivuhodné, že

jistý

lidé,

u nichž

je

nám

pedpokládati dobrou vli a jistou inteli= genci, nezvykli si jeŠt od našich let devadesá^ tých na tu nezvratnou pravdu, že umní pra= vnitního života cuje se všemi fakty vnjšího jako rovnocennými a že moralista má snad smysl v žákovských nebo klerik álních, af už ern nebo erven, knihovnách, ale nemá místa tam, kde se mluví a jedná jen o umní. Mám svoje dobré právo, jež si nedám vzíti, na to, abych stavl proti zálib ve hrzách a neestech svou zálibu v jasu a istot ob tyto i

;

mohou

mravný nemravný za jistých okolností, ale s hle= diska umleckého jsou vždy stejn dovolené á oprávnné.

záliby

s hlediska sociálního býti

i

i

ekl jsem však, no. Zdá se nkdy,

že jsou

též jedovaté knihy,

jakoby jedna kniha otrávila 19

nie není

pravd podobnjší,

že otrávené, a že jed stal se zejmý teprve, když nan bylo ukázáno? I o jedu v knihách obsaženém dá se íci tolik protichdného, i tento problém je slo= žitý a nevyízený, že jen povrchní smlec od" bude ho krátkým anathematem. Stává se, že kniha má zhoubný vliv na jednotlivce; ale ne= jedná se tu jen o to, že latcntní stav choroby promuje ve stav akutní ? Nebylo by došlo k tomuto ^akutnímu stavu i jinak, by i o nco pozdji? iní "pikantní" obrázky lidi smyslnými anebo lidé smyslní chutnají necudnost? Rno, je to velmi pohodlné býti moralistou. Slovem »nemravnost* odbude se vŠe, pán nerozumí. eho nechápe, co jest obtížné, nemilé, celou generaci,

taková kniha

je

zpovdí generace

již

emu

nebezpené lovku pohodlnému. Touto cestou nedošli bychom vŠak nikam. Ideál

umní

a života jasného a istého, zdra^

vého a silného nepropaguje se moralistním po= vykem a umlováním neesti a nemoci. Tato methoda zkrachovala nadobro. Vždy už i nor= máln pokrokoví lidé chtjí ji vyhodit ze Školy. Touto cestou docílíme také jen opak. Každý chlapec, který se práv psáti nauil, bude po= važovat za strašné hrdinství, když okázale aspo na papíe opovrhne logikou, rozumem, istotou a pidrží se docela po katoliku domnlého híchu.

20

o PORNOGRAFII

Povšiml jsem

si

v »Zádruze« zprávy o ruské

soc.-dcmokratické revue, jež byla prý zkonfisko= vána pro - pornografické povídky. Škodolibá tendence této zprávy se mi nelíbila.

Pedn

proto, že se mi zpráva sama nezdá dosti spole= svte, blivou. Sóc. demokracie jest na celém myslím, stejná; mžeme dle naší souditi i na ruskou a tu víme, že soc. demokracie všeobecn vybýbá se nahot a pohlavní volnosti vyhovujíc

jako všude pedsudkm dav. Je známo ledacos Hnt. ze zkušeností, jež uinili pp. F- V. Krejí a Macek v tomto smru u nás. Také censura má, stejn jankovitou po= myslím, na celém

svt

váhu. Nejnižší pornografická literatura má skoro neomezenou volnost, kdežto smlé umní je sešnrováno. Tož soudím, že povídky konfiskované v ruské revue byly blíže literárnímu umní než zpj vlastní literární pornografii, a celý poplach

sobcn byl snad z hlouposti a pedsudku, emuž nasvdovati by mohla fráse o .>znesvcování konkurenních. Ne" socialismu «, anebo z

dvod

znaje

nemohu toho ovšem pravdpodobnost mého úsudku jest

zmínných

tvrditi,

ale

povídek,

jist veliká.

Podruhé však a zejména

nelíbila se

mi

znií=

nná zpráva proto, že stíhání pornografie a uží" nebo nvání jí jako argumentu proti nkomu emu, mli bychom vbec ponechati lidem s lo= gikou mŠáckou nebo nkdy také >>proletáskou«. Co

jest

pornografie? 21

:

Popisování a lícení (literární nebo výtvarné) t. j. zvlášt onch ástí lidského tla, jež v normálním lovku vzbuzují touhu po po" hlavním aktu, a zvlášt onch okolností, jež pc hlavní akt jakéhokoli druhu pedcházejí a pro»

svinstva «

vázcjí-

Tu mžeme rozeznávati

trojí

druh pornografie

Pedn

pornografii, eknme, dokumentární, která sleduje úel vdecký, je materiálem, sná= Šeným pro djiny pohlavního života lidského rodu a k jeho srovnávacímu studiu, k anthro' pophyteii, jež jest dosud velmi nedokonalá, ale nabude nesmírného významu pro lidskou kul= turu, zejména, až osvtlí dokonale vztah pohlavního k náboženskému. K této pocnografii pipojiti možno nkdy i pornografii umleckou, takc vou, jako jest na p. dílo francouzského aqua" fortisty a kreslíe Feliciena Ropse. Podruhé máme pornografii ist umleckou. Básníku, malíi, sochai jsou nahoty a kóny ži=

vota pohlavního lecké,

námtem

námtem

pro tvarné

úsilí

um"

jako každý jiný. OvŠcm, tu vy=

skytují se zajisté pípady, kdy umlec vyhledává více nebo pornografické i ze zvláštní smyslné své záliby a ukájí tak do jisté míry smyslnou potebu svého ducha. K této

námty

pornografii

mén

piadíme

i

pornografii,

eknme,

amatérskou, která se projevuje v primitivních kresbách a nápisech na místech odlehlých. Konen existuje pornografie emeslná, nejnižší, chladn vypotená, aby dráždila pohlavní pud druhých osob, pornografie v užším, ale všeobecn užívaném smyslu. Tento tetí druh pornografie jest v zaslouženém opovržení u lidí dobrého vkusu. Zneužívá 22

forem, jimiž se vyjaduje umní za úelem, jehož možno dosáhnouti lépe a vkusnji jinak. nie: odsuzujíce ho s hlediska esthctického, opovrhujíce jim s hlediska vkusu nemáme, my» šlím, dvodu rozumného, abychom považovali tuto pornografii za nco zvlášt zavržitelného

mravního.

s hlediska

Otázka ale

jest:

Kdyžt

hlavní dráždidlo,

jest

v užŠím,

pornografie

všeobecn užívaném smyslu pohlavní

jest

pouhé po"

dráždidlo

ním

nemravným ? Liberální

a

pokrokoví

lidé

odpoví

na tuto

vyhýbav. Pornografii všední odsuzují

otázku

jako pouhé pohlavní dráždidlo, o pornografii umlecké, neodvažujíce se sáhnouti na umleckou svobodu, utvoili si dogma, že pornografie a na=

hota

umlecká

není pohlavním dráždidlem, což

jest tvrzení zcela libovolné.

naopak:

ím

umletjší

Všeobecn

je

tomu

vroucnji pojaté jest poskytuje. Tož pak se zamýšlel. Nahotu vzne-

a

dílo, tím mocnjší illusi jedná jen o to, co umlec šenou a nedotknutelnou, jejíž kráse se obdivu= jeme, aniž toužíme míti ji v náruí, anebo na° hotu vilnou a svdnou, která provokuje smysly ne=li mocnji — jako podobn založená stejn bytost živoucí.

—

Lidé klerikální jsou tu jak známo skrz na skrz pokrytetí, ale aspo logití. Odsuzují Šma= hem každé pohlavní dráždidlo, af je jeho forma

umlecká

Bume

ili nic.

stejn logití

- teba na opaném

Pohlavní dráždidlo není nic nemravnéhoMžeme rozeznávati jen vkusné a nevkusné, ale pólu:

nikoli

mravné

a nemravné.

23

Otázka mravnosti jest vbec s velikou zui= pitahována práv tam, kde jest nejmén na míst, v pomry života pohlavního a jest opravdu málo lidí, kteí o tchto vcech myslí bez hrubých blud a pedsudk. To je všeobecn následek Špatného nábožen' ství a vyvinutého pokrytectví, ale pak hluboké nevdomosti. Kdyby povšechnji znám byl pohlavní život vostí za vlasy

i

kmen

národ národ

a primitivních i pohlavní život silných a kulturních, jako jsou na p. Japonci, a kdyby byla odvaha vyvoditi z tchto poznatk logické dsledky, nikoho na Širém nenapadlo by, považovati pohlavní drá= ždidlo za nco nemravného. (Prostý nemusí ani sáhnouti k litera* ture odborné dosti vzácné máme v naŠí eské

svt

tená

;

literatue cestopisné rozkošné spisky Durdíkovy o Sumate, prozrazující ducha neohrožen osví^ ceného v nich se každý pouiti o faktech otásajících našimi morálními pedsudky). Zejména Japonci jsou dobrý píklad toho, že mravnost užitená pro vývoj celého národa nemá co initi s pokrytectvím, zastírajícím lo= vkovu smyslnou povahu (u Japonc zvlášt vy= vinutou) a cesty i cestiky, po nichž pohlavní hlad dochází nasycení-

mže

;

Silný, statený, houževnatý, dobrý a sociáln vytíbený národ japonský byl národem neoby= ejné prostituce, umístné v celých tvrtích (jo= Šiwara) mst, odkudž vycházely nevstky ve slavnostním prvodu, obdivovány veškerým lidem, muži, ženami dtmi (také evropské dámy popály si té podívané !). po vzniku barevného i

devoezu 24

a illustrovaných

knížek nebylo snad

cyklus iaponskébo kreslíe, který by byl nestvoil obsceni naše nad vynikají erotických kreseb, jež fotografie

nejen smlostí,

ale

asto pedevším

velikou hodnotou umleckou. Rovnž všechna dráždidla pohlavní zná Japonec: nejen dodázákazníkm spolehlivým jež mechanická, ob= a berlínští (i jiní bezpochyby)

všechna

vídenští literární a chodníci s gumovým zbožím, ale i ^jarní* obrázky. a dárky svatební rzné obrazná, íci, že japonský pohlavní život byl siln rozvinutý a v srovneobyejn odedávna

vají

Mžeme

výstední; a pece naléhcroism^ nade vše roz= mravní záme u Japonc kvádr. z byl národ celý a Šíený nha proniká usmvavá a obdivuhodná Pi tom tam, kde na západ vládne asto jeho život ili drsná surovost, v jeho Zelených Domech

nání s našimi

pomry

i

nevstincích. Japonci pi tom vŠem dovedli dívky a ženy se tak ist dívati na nahotu, že nepišli dokud ulicích na koupaly se

ješt

nco:

—

veejn

Evropané a dvojsmyslným svým úsmvem ne' ulic. rozptýlili tento krásný sen pohádkových

úvahami logickými dojdeme úsudku o pohlavních shovívavému témuž k však I

zcela prostými

Považujeme=li pohlavní akt sám dráždidlcch. pípad rozkošný o sob za mravný, užitený, po nebo pesvdení, naŠe zajisté jest to a nasy= a výjimeným askesi penecháváme rádi nesobe o samo býti nemže pak ceným svádí. (Úinek pohlav= mravným to, co k stranou, pronich dráždidel na dti ponechávám dtí hrati nenechali by dosplých, tože jest na nepopálil). dtí by ohni, na nikoliv a ohnm, si s

—

-

nmu

25

Také neplodí pohlavní dráždidla výstedností, nýbrž výstednost vymýšlí si dráždidla a nebylo dokázáno, kde výstednost pohlavní poíná. Vše^ obecn a stále se mluví jako o perversích a mravních zkaženostech o faktech pohlavního života velmi rozšíených u národ vŠech dob a kulturních stup a o povšechných a normál* nich zjevech jako o výjimkách a abnormitách dokonce. Skutený stav pohlavního života tají se u národ minulosti jako u národ soudo= bych, a pronikncli náhodou na veejnost fakt zcela

kií

všední,

policie ...

Morálce

—

o zkaženosti

se

ovŠem rozumné

pornografie zcela lhostejná.

zpsobem stvoená

ten,

a jiná

—

a

volá se

mže

býti

Hf se dráždí tímta

komu nestaí lidmi

dráždidla pírodou vynalezená, a kdo vbec

To je nejsoukromjší zále' pod sluncem. Lidé zvrhlého vkusu najdou

dráždidel potebuje. žitost

zalíbení

i

v nejnižší literatue pornografické, ale

neznamená, že jsou to lidé mravn zvrhlí. Stejn by museli býti mravn zvrhlými ti, kdož z náboženské poteby libují si v ohyz ných barvotiscích, anebo ti, kdož svj probuzený cit tpro sociální spravedlnost dráždí hloupými tendenními povídkami, jimiž se hemží sociali= stické kalendáe zejména ze starší doby. To mjme na mysli tendenní slátaniny socialistické nebo klerikální jsou práv tak porno= grafické jako oplzlé povídky nebo hnusné barvo= tisky náboženské. S tmito nemá mravnost co initi, nebo ješt nežijeme v dobách, kdy snad - mravné bude znamenat totéž co krásné, ale v onch bývá vedle nevkusu jeŠte otravná to

ješt

:

—

morálka.

26

Ubrccná povídaka, která uí lid názoru, že mimo dlníka není nic krásného na svt, nebo, že každý vzdlaný lovk je lump, a po= dobným » zásadám", to jest sociálním ideálm zcela jinak nebezpená pornografie než njaký oplzlý obrázek nebo -pikantní humoreska «.

27

o DVOU KNIHHCH MnCHHROVYCH

(Dav zahrnul veškerou svou pízní a íjozof ností

povrchní a pamfletický

Macharovy

dv

Macharv

»Rím«,

antické « sbírky básní ne= dobyly si, jak se zdá, jeho lásky. To, ponvadž toneme v povrchním antiklcrikalismu a ponvadž u nás ani umní nejpístupnjší neproniká hrad= bou cizích zájm, za níž uvznno je srdce na= šeho lidu. Postavil jsem se nkolikráte veejn i soukromn proti kultu Machara pamfletáe a agitátora, ale nikdy jsem se netajil tím, jak ho rád jako básníka, proto otiskuji v knize znova ádky, jež jsem napsal o jeho básních »antických» do »Mor. Kraje" v únoru 1907. Je to prvý výkik radostného nadšení, tedy naivní trochu, ale tím upímnjší). ale

»

mám

—

lovk s kulturou první svazek tohoto Ma= cbarova díla bez jasného dojmu mužné síly, jež spoívá nejen ve vci, ale i v jejím mohutn prostém pednesu, a bez prudkého, vroucího pohnutí svazek druhý. Polou vysnna jsou antická nebesa, pod nimiž tvrci gesto básníkovo dalo uzráti pevným zrnm hrozn, jichž vínem na= plnil své majestátn ezané íŠe, jejichž každá hrana vrhá krásné blesky nebo svítí klid= ným a pece neodolatelným pvabem. Polou vy^ snna ale víno básníkovo je pravé a pravdivé, omamné snad, pedevším vŠak posilující, a ne'' mli bychom dáti tchto íŠí od úst, dokud ohe z jejich obsahu nepešel do naší krve, do našich Nikoli,

mozku

dv ;

28

není

a srdce

možno, aby

peetl

nerv, do naŠebo mozku. Je to falcrnské víno ducha, mli bychom ho píti, vždy znovu píti v dob zbablých aristokrat libujících si v ba= vorském pivu a v dob otrok ncvraždícícb již krásu ducha a svobody. Nová kniha knih byla nám darována z ruky básníkovy. Ukazuje naŠí tonoucí dob snad jen stéblo, ale je to jedno ze stébel spásy, je to stéblo, jehož se zachytiti díve nebo pozdji

imperator,

ale

musíme. Kniha knih

Životodárná láska Heliová ozla= cuje tu plátna krajin oživlých skoupými, rozhodujícími však tahy umlcova Šttce. R Helios Pro nás, dti vteiny, je slunce není povra nejpímnjŠí a nejsvtjŠí stvoitel, otec života !

!

krásného a plodného, jím jsme skrze etz metamorfos hmoty,

byli vykouzleni

jím

a

snad

i

ním pomineme. Nemáme nic vyššího, pravdi= vjŠího, svtjŠího nad sebou a na nebesích. Vrafme si tohoto boha, vrame si ho bez bázn, že posvtí novou tyranii. Je to jediný bh, který nezplodí již knžské kasty, protože s

pestal býti suverénní osobností, promenující po obloze ve zlatém voze, taženém plamenými oi, a jest tlem mnohem zánjŠím, ale zbádatelným a tolik podobným zemi, která nás nosí, z téhož a z týchž kostí jako ona. Vrame si Helia! Nebo neznamená to nic jiného, než abychom si vrátili život v celé jeho

masa

plnosti,

krásný,

inplný,

ruŠný,

bouný

život,

proniknutý cele teplem a svtlem jediného svého pravého boha, život, o njž nás poouchle olu" poválo dvacet století kesanských. Vlice potebujeme, aby kojily naŠe dcka, nikoli madony. Pak štstí našeho lidstva poroste 29

jako Štstí íma. í Hclios nám vrátí ducha Hellady. Pak pestaneme býti nadutými králi tvorstva s ubohou lidskou duží a staneme se tonem v harmonii, uvdomlou a kvetoucí sou=

ástkou všeobecného

života.

Budeme

orli,

kteí

kikem

syny, krev z krve své, jimž je dáno zíti do slunce a kost lebky probijí tm,

pozdravují

kteí mžikají. Budeme slunenicemi, jež hlavou toí po zlatém voze svého miláka. Fi což nemáme toužiti po otcích, kteí oekávají zvst holubice o vítzství syna v hippodromu myšlenky? Po poslech nešastných, že nemohli padnouti u Thcrmopyl? Po Hischylech, jimž Marathon je kvtem žití jejich a pýchou kostí jejich a nikoli sedmdesát jejich tragedií? Po králích, jejichž srdce dovedou rozbušiti podivná slova tragedie Euripidovy? Po konsulech, jichž soudy nešetí vlastních jejich syn? Po oba= nech, kteí kupují pole, na nmž stojí Hanniba= love, v nezlomné víe, že otina zvítzí nad ne= pítelem? Po Laenech, kteí mluví s ntiochy s

celou hrdostí posl senátu a lidu ímského? Dosti však tchto píklad, jež by se daly

jež iní z nového Macharova, ekl bych novou, ušlechtilejší bibli, kdyby toto slovo nemlo pro mne nepíjemného zvuku, knihu knih pro moder-^ ního obana, jejíž mravní hodnota je stejn veliká a krásná jako hodnota básnická, teba že tolik set let uplynulo od té doby, kdy tyto pí=

zdvojnásobiti,

básnického

ztrojnásobiti a

díla

klady byly dány.

H pak pichází úžasn dramatický zápas vznešených cností antických s dekadencí svorn rozežírající íši s jedem judejským pomalu se vstebávajícím. Jednotlivé scény této nesmírné 30

jedinené tragedie lidské, jejíž smutný, tebaže nutný výsledek, vítzství kesanství, pinesl tolik

bd

a

smutk

lidskému pokolení,

tolik ni=

emn prolité krve, tolik hanebn zniených duŠí, nejperfidnjŠí zradu lovka — tyto scény Ma= charem v uchvacujících symbolech zachycené tvoí — až na nkolik prudkých útok tendcn*= tních, krásných ostatn vervou a oprávnnou bezohledností — tvoí to nejkrásnjší, co kdy napsal, to nejlepší, co tura básnická vbec.

Machar

Je to

vný

bronz,

nhož

z

má eská

litera=

ulity jsou

tyto

Macharovy sloky, na jejichž prostot není nic módního ani okamžikového, a je to vný zápas, nejpodstatnjší boj lidstva, jejž básník v podstat

nmž

na stranu pravdy, jež jednou zví= líí a v tžiti musí, se staví. O kterém eském básníku mohl bych to ješt íci ? O žádném z tch, které se stydím rád, o žádném z tch, za a kterých je vtšina, vtšina komandující a litc=

nž

mám

raturu bezohledn vyssávající ....

Vrame si Helia! To je výkik, heslo, napo' menutí, jež mezi vŠemi ádky tohoto díla jako stálý refrén uslyší ti, kdož novému Macharovu dílu

skuten porozumí

poítám

—

p. prof.

a

mezi

Vodáka

nž

ovŠem

ne=

z »Casu«.

Je to velmi vážný moment, že Machar vy= tvoil geniálním rozmachem toto dílo ve vku mužném, teprve v dob, kdy lidská slova mají dvojnásobnou váhu. le byl bych si pál, aby tyto svazky byly vyšly díve, než se básníka v eském život zmocnila klika, mezi níž a tvrcem "Jedu z Judey" jest propas nepeklcnutelná, kdyby sám básník o to se snažil, i kdyby i 3^

osobní vztahy sebe více

v našem národu

snažili se

bo pojily

s

tmi, kdož

»Jed z Judey* a sice

jeho vnitní, nejhorší význam, posíliti a rozšíiti.

R práv tmto

lidem vrbám

na konec do

tváe

slova imperatora iugusta Flavia Claudia Juliana, jež jsou jist výkikem i z nitra

básníkova

:

Ob, Galilejští jak je možno klant se lovku, jenž s banbou vbit byl na kíž, jak ubohé to, mrtvolu mít bohem, když Helios se do oí nám dívá! !

živý, žhnoucí, veliký a vný, tšitel duší, oblažitel tla! Jak možno vidt, cítit, dýchat, vont a pece vit na mrtvolu jakous ?

On

—

!

H tm, kteí okusili paprsk Heliových s celým pochopením, celou bytostí a chtjí býti nikoli mohu knžími, ale lidmi slunce a zem, íci jen jedno ješt Dejte tyto dva svazky Ma= charovy mužm, ženám a dtem, pedevším

tm

:

dtem!

32

:

o RNTICE

rukou nkolik Nedávno dostalo se mi do V icdnom »Kramerius«. asopisu ísel zaniklého Ge nera. Fr. sešit nalézá se báse z posledních

mladého našeho poety skoro

zapadlého » Vzpo; tyri sloky a pod=

již

poslední mínka«. Cituji verše ti poslední trhuji tu

:

všecka Život je hloupý. Zošklivena

„

duše nkdy pone toužiti slunci pradávného zlatém po

má

Tam Tam

^

ecka.

stálo za to život prožiti.

požitek a rozkoš slinou híchu židovská nekazila morálka, vážném tichu a v olivových sad filosofií kvetla zahálka.

tla

Tam v pyšné kráse kvetla lidská hetéry, ^ a váše žhnula v krvi mela mládež v boji slavnou smrtí teskutými údery. pod a

me

tak dávno, že to ani jen už není pravda. *' í' V.P ",° ^ °

To všecko

umlc

je

Snad dávných

odkazem "'

""f obrazem.

truchlíme nad vysnným jeden P^"^^;^ Tož zde máme opt Jf^^.^^

^^ásmka tehda mla^ básníka k antice. Ovšem, skoro nedocenného, dikého, nepochopeného, vada. veUka je což fednoho z t^^h »proklatých«, oficielním,

ponvadž lovk musí býti básníkem strany, aby ádné neSo aspo básníkem nkteré mi snad Teho projevy

mly

váhu.

Nicmén bude

33

dovoleno vysloviti mínní, že tch nkolik pro' stých a pkných verš Gelnerových praví velmi mnoho a že jsou^ dokonce bližší pravd než tlustý Macharv »Rím«. Mluvíme=li o antice, máme na mysli ideál, který jsme si zkonstruovali dle antického umní a dle jisté ásti antické literatury historické. Tento ideál je práv ideál hlavní jeho rysy jsou v podstat pravdivé, ale zidealisované a utkané jen ze svtla, kdežto stín je opomenut nebo rovnž zidealisován. Ideální pedstava neodpo= vídá nikdy úplné pravd, ale v ní jsou in nuce zhuštny kladné a krásné vlastnosti vci. Nad to však ideální pedstava podává a zd= :

—

—

ovšem opt zidealisovanou hlavní karakteristickou známku vci, již vda malujíc všechny fenoobraz Široký a podrobný, v mény mají stejnou hodnotu, do jisté míry stírá. Na písn vdeckém podklad kreslený natura= lištiky kulturní obraz ze života antického nelišil by se bezpochyby, pomíjíme=li dekoraci, od podob= ného obrazu života našeho tak makav, aby na první pohled byl zjevný rozdíl dvou vidli razuje

nmž

svt

bychom R pece

asi

:

pod vrchem totéž lidské zvíátko.

rozdíl velmi silný existuje. Básníci vŠak, konstruujíce ideální pedstavu, dodávají prud= kého lesku karakteristické známce vci, a tradice drží se pak tohoto do oí bijícího rysu, jímž se jedna odlišuje od jiné vci. Drží se ho ni'

vc

neprávem. Také karakteristická známka antiky byla

koli

nám

vštípena pedevším idealisujícím umním, jež ji vyzdvihlo a obestelo jasem. nplikuje=li se d' sledn na všechny detaily, vzniká ovŠem obraz vysnný a nepravdivý.

34

FSlc její jádro je pravdivé vdecké bádání sebe pelivjší neodstraní ozvny, kterou v duchu našem probouzí slovo »antika« a jejíž smysl jest: ano k životu. Jist i v antice žil ledakdos a žilo se ledajak, jist i antický lovk byl na :

konec

»ubobou lidskou

ckým rysem

duší«,

karaktcristi"

ale

souhrnu, páteí antického života byl kladný pomr k pozemské existenci, jež nebyla ješt slzavým údolím vyhnaných dtí Evy. Toto »ano k životu* bylo tak jasné, že je mžeme právem stavti proti kesanskému a nemén jasnému »ano k (kesanská celého

pokoe«

láska

k

bližnímu,

askese,

náboženské

sterilní

hloubání atd.), jež je charakteristickou známkou všech skuten kesanských typ, je hledáme na kterémkoli míst vývojové ady od evange=

a

lického kesanství muže z Nazaretu až po kesanský anarchism apoštola z Jasné Poljané. Také kesanství bylo a jest ledakomu leda' ím. Nic není a nebylo snadnjší, než kauukové

vty Písma

vykládati po svém. Nicmén nepopiratelným principem kesanství zstává nega= tivní pomr k životu, »ano k pokoe «, jež jest oním podstatným rysem, který v každém ket sanském díle jest obesten svatozáí. To je tak pravda, jakože renaisanní lovk, Lutherv lovk z doby jeho surové výbojnosti, jesuitský lovk, Nietzschv lovk, nebo jen takový klerikální moderní lovk Šlapou Krista, berouce si skutený život, a Savonarolové, Husové, Tolstojové podpírají Krista, hlásajíce pasivní nho aktivní odpor k životu. R podailo=li se kesanství než antice udržeti trvaleji a všeobecnji svou atmosféru ve spolenosti, sluší to piítati jen tomu, že principy antiky byly životnjší než prin=

mén

JS

cípy kesanské. Vývoj antiky vidíme jako pi'' rozené dozrávání: vývoj kesanství je adou divokých kozelc, vného klesání z pokus o nadpozemskou cnost v pozemský hích, jenž je tak drzý a neodbytný, že si vezme i masku mystické extase. ÍFÍni na tom vda nieho nezmní. Vdecké bádání mže v nazaretském objeviti žáka ale= xandrinského Filona nebo lovka, který životem zaplatil agitaci politickou, ale ideální postava Kristova nezmizí proto se svta jako sugestivní zjev, jenž hrál a ješt dlouho hráti bude dle= žitou úlohu, i stejn vda mže a práv pi kesanství dosti povšechn ukázati nám, že nebylo kesan, kteí by odpovídali všeobecné ideální pedstav, i že jich bylo aspo velice což rádi uvíme málo nicmén vliv tem= ného kesanského principu nepozbude svého historického významu a pohanští lidé budou ješt dnes považovati za velmi nutné, státi na

—

—

—

—

stráži.

Hntika proti kesanství mže dnes znamenati »ano k životu « proti »ano k pokoe*, vykoupeného pohanského lovka proti starému lovku náboženskému v tomto smyslu po= vede se boj ješt dále a dlouho. Noví lidé re^ naissaní budou vždy s úctou hledti k antické virtus. Diskuse a detaily neznamenají v tomto smru pranic. Antika nebyla pozemským rájem, kesanství nemlo jen Špatný vliv. jen

—

R Macbarv jeho stránek

je

»Rím" je Špatný, protože vtšina nedomyšlený a slepý pamflet.

Jeho ob » antické* sbírky básnické vŠak jsou krásné evokace, jež s umleckým taktem tvoil básník a nikoli povrchní antiklerikál.

o SOCIÁLNÍM OPTIMISMU R PESIMISMU

Pan Vilém Mrštík vydal jakousi apologii Pí= semskébo. Vyšla nedávno ve » Svtové knibovn«. napište o ní nco; Pette si tu knížku a je to hrozná vc, ekl mi pedevírem pítel, jehož jsem náhodou potkal. Nevím, pro se mu knížka zdála hroznou, ale vím, že o ní nemohu

—

mn

prost Z dvod docela citových. Je u vyloueno, abych klidn uvažoval a vžíti se snažil do názor spisku, v nmž s vyzývavou dsled= ností klade se jméno Zeyerovo vedle jména Schclleyova, kde vyskytuje se dokonce ada Byron, Schelley, Zeyer, Voltaire, Cervantes, Goethe, kde se tvrdí, že »nejvtŠím kritickým inem naŠí pedmluva ke "Karolinské literatury" je

psáti.

:

—

epopeji*.

má

Tato

neschopnost

jest

ovšem nezvratný

a m.nou zcela uznávaný dkaz proto, že nejsem kritik a že se musím obmeziti na pouhé ob= asné » vybírání kosích hnízd«.

Hle

mé

použíti této píležitosti k ma= otázce, kterou naznauje titul

mohu snad

lemu rozkladu o stati.

Pípad Písemského zdá prostý,

se

mi

totiž

dosti

zvlášt zarmu= jen toho, že u nás Pí=

pochopitelný a nikterak

cující. Litovati

mžeme

semský jako umlec není dosti ocenn. Osud Písemského je snad tragický,

ekneme lenosti

ale ne= nespravedlivý, uznáváme=li práva spo= vedle práv individua. Písemský, pesi"

37

mista veliký stejn jako umlec, postavil se proti své dob, plné kvasu a nadjí; to bylo jeho právo. Spolenost ho srazila a umlela jako ne= bezpeného odprce svého ideálu; to bylo zase její právo. Piznáme jistou tragiku osudu Písem= ského, ale tisíckrát tragitjší jest, zadržujeMi chorobný duch jednoho, dvou individuí logi' cký vývoj celého národa. Rus mla sílu jíti pes Písemského nemla jí bohužel v jedné chvíli, aby Šla pes Dostojevského a Tolstoje, ;

jejichž

jed

na

otrávil

tolik let

ruskou krev

.

.

.

Umní, když tomu chce život, ustupuje a musí ustoupiti, nebo život je více než umní, život je silnjší než umní. Elementární pud je silnjší než doasným zpsobem ukáznná jeho mnozí »dobí Evropané" ochotni stojí nad životem jako nedot= knutelné božství, pouhý pelet djin a vývoje forma.

Jsou-li

viti, že

umní

umní

a srovnání vývoje západního umní evrop= ského s vývojem umní v jiných kulturách, staí k dokázání opaku umní je služkou života, v divadle svta z pouhého malíe dekorací stává se pomalu dokonalým, aesthetickým režisérem scény, ale nikdy dramatickým autorem, nástupe :

cem mrtvého boha. doby my v Evrop, strženi a ohromný vír, nemohouce se dokati konce strašlivých zápas, petžujeme tuto delikátní služku úkoly, pro než se možná nenarodila. Zapomnli jsme více asi, než tušíme, více zejména, než se domnívají pachtýi umní s velikým U, když analysují svá vlastní nebo sob milá umlecká díla, zapomnli jsme, že umlec má nám ze hlubin i s výŠí pinášeti jen krásu a nikoli pravdu, pravdy, pravdiky. Ovšem, od

v neodolatelný

3^

jisté

Naše umní (i tam, opakuji, a snad zejména tam, kde se zaíká, že toho neiní) propaguje a eší mnoho jiných vcí vedle krásy a na úkor krásy. H tak súastujíc se dobrovoln zápasu jest pirozen ono vydáno v šanc následkm i

boje. -

V tom

ohledu tedy nestala se Písemskému

kivda. Fini pan MrŠtík jist neví, že jediným po' pudem k takovému "Rozbouenému moi« byla Písemskému umlecká snaha Písemský zajisté chtl pedevším svou pravdu vmetnouti do tváe ;

spolenosti, která se

mu

nelíbila.

Mla

napadená

mleti?

Kdyby byl Písemský dle pravdy zhanobil spo" lenost starou, byli by ho možná poslali na Sibi; mladá spolenost bránila se kritikou jeho chorobného pesimismu. H nemla nepravdu, když tento pesimism líila jako reakcionáský. Psobil reakcionásky jako každá divoká jednostrannost a choroba, a tím více, že Písemský neobjasnil svých ideál. V Písemském nebyl poražen umlec, ale by pochondr. V první chorobný duch a tcprv v druhé umlec a moralista mluvil z Pí° semského. Kdybych objevil v sob romanopiseckou schopnost, neváhal bych vylíiti všechno to ubohé lidství, jež jsem poznal i v našem svt mladém, pokrokovém a revoluním. Pochybuji však, že by nkdo naŠcl zpátenickou tendenci v mém

ad

ad

díle.

Mžeme se trpce smáti armád emancipova= ných krátkovlásek nebo nadouvajícím se esthétkám nebo otrokyním domácího krbu a nepro* 39

zetelných plození. Mžeme se smáti pokrokáf m, kteí záplatují úzkostliv nepotebný kabát spo= lenosti, nebo socialistm, kteí ohlupují dlníky, nebo anarchistm, kteí místo pumami házejí frásemi. Není úlohy, pi níž ten neb onen ne= poínal by si hloup není myšlenky, kterou by ten neb onen svým jednáním neprofanoval. Snad dokonce vtšina poíná si, aspo nkdy, hloup, snad vtšina profanuje, zneuctívá, zrazuje. Co to dokazuje? Ze lidé nejsou andlé, le zastavil se k vli tomu vývoj lidský, nežádá si kategoricky každá generace, každý vk nových forem pro ;

tedy

sebe, "

pokrokem « Podivná

toho,

co

nazýváme

snad

chybn

?

vc

!

Není lovka,

který by nebyl

že v oborech mu známých je stálá zmna, stálý vývoj, píliv a odliv forem, ale kolik je lidí, kteí tento fakt logicky pipouštjí všude, a kolik je revolucioná ve v pr= myslu, v umní, kteí jsou pi tom nejhoršími zpáteníky politickými a sociálními! Lékai ochotn užívají stále nových a výhodnjších mcthod lé= ebných, výroba bezodkladn sahá k dokonaleji Ším strojm umlci se snaží horen vyjado= váti stejné city stále novými zpsoby a manýrami jen jisté instituce, o nichž pece víme, že se také a že se zcela jist opt zmniti musí, nalézají spoustu nepovolaných ob= hájc, kteí se posmívají reformním snahám nebo tváí se pesimisticky a ukrutn objektivn.

pesvden,

vd,

vn — ;

mní

Pro svou osobu

nevím

upímnosti tchto

lidiek.

Od píliš

té doby, co nadšení revolucioná zpívá asté a naivní hymny o kráse budoucí

spolenosti

40

a

pozemském

ráji

v novém

svt,

mají reakcionái

velmi

lacinou

píležitost opa=

"Domníváte se, že z lovka udláte andla, ale on zstane stále touž bestií, jež musí býti držána na uzd Moralisté rázu Tolstojova ženou vodu na tenhle mlýn a jsou kovati do omrzení

:

!

proto tak oblíbeni.

le mžeme zcela klidn pijmouti bypotbésu, lovk nemní. Na poítati s neznámými

že se

cnostmi píštího andla? Vždy nejedná se ve skutenosti o vrácení pozemského ráje, nýbrž jen o volnou cestu pro vývoj, o to, aby individuum, skupina, obec, národ, lidstvo mohli kvésti, když se jim chce kvésti, a zráti, když se jim chce zráti, aby násiln nebyl maen logický dsledek píin, aby vývoj byl opravdu výslednicí všech poctivých snah a nikoli divokého zápasu vzpupné menšiny se zoufalou vt= šinou.

Zlomiti

hl

nad

lovkem

a

nad »pokrokem«

budeme moci teprve tehda, až se ukáže nezvratn na kolik vinny jsou instituce a spole= enský poádek a na kolik vinna jest lidská povaha, zda se lovk bestií rodí anebo vychováván spoleností. Tolik jest jisto, žilo

ale

se. vždy tak bídn a hanebn zárove, že dnes máme nejmén

je

k ní

že ne= jako dnes, práva ob'

viovati lovka a odsuzovati » pokrok*, kdyžt velmi dobe víme, kde nás tlaí bota. Staí na= blednouti do sociální vdy, v níž nepracují jen prodajní

mšanští národohospodái

socialistití

tlachalové,

jak

si

myslí

ani jen

—

možná pan

MrŠtík. Sociální pesimism nepramení vždy v hypc chondrii jako u Písemského, ale velmi asto jest

41

jen maskou zcnosti.

Jak

si jej

te

jež

projevy

tak

vypoítavosti,

máme

pohodlnosti

vysvtliti u

eské

a

omc°

inteligence,

ráda paraduje sprotipokrokovými*

? II.

Chceme vidti zcela nesprávn^ myslím, anta^ gonism mezi vdou a vírou. Není ho ve sku^ tenosti. Naopak. Zdravý a krásný vývoj, jenž nevede do slepé uliky, mže býti jen tam, kde vda a víra existují v pevném a logickém spo= jení. Ovšem, jest nám vidti tyto pojmy v jejich celém, vážném a hlubokém významu a nikoli v jeho chatrném paskvilu z povrchního slovníku novináského a agitaního. Víra je prost

nco

více než slepá nevdomost, hlupota, ne= ochvjné sloupání ve stopách toho neb onoho

kléru a vda jest nco více než konstatování a Škatulkování malinkých fakt ze všech tí íší. ;

V

naší

dob, kdy teba ješt tolik boiti a asto a právem skepse

popírati, chválí se velmi

jako initel kulturní jen se nkdy zapomíná, že skepse zdravá a plodná jest jednou stránkou téhož karakteru, jehož druhou stránkou jest víra. Skepse bez víry jest initel stejn reakcionáský jako víra bez vdní. ;

ím

ím

kdo více ví, poctivji a vroucnji pracuje, tím skeptitji pistupuje k pedchozím výsledkm a tím vtší pochybnosti má i o díle vlastním, ale, eknete, dovedeme si ho pedstavit

souasn

dvry

bez jisté v dílo už vykonané bez víry v konený zdar jeho práce ? Jsou chorobné výjimky rzného stupn, aby potvrzo'' a

42

;

valy

pravidlo,

ale

nebylo by rytmu v lidském

kdyby

víra nebyla jeho hnací silou. bez víry registruje, ale neiní objev víra bez koní v klerikalismu (všelijakých barev). bez víry je studená a sterilní jako staropanenské tlo, jemuž nebylo dopáno roz= kvésti víra bez jest temná a ztuchlá jako vzduch starodávných žalá dogmata jsou stnami a mížemi toho žaláe, a kdo je pijal, vývoji,

Vda

vdní Vda

vdní

;

:

nesmí na slunce

a

istý vzduch, aby nevrávoral

a neklesal.

Naše

nebo

denní

lidská

zmrzaily mnohé pojmy, nedostatená a všední slovník

boje

eR je

ješt chatrnjší.

tak vyslovíme°li slovo »víra«, farái mají vrstevníci naši pedstavu toho, o na schzích selských hlásají, že si toho nedají vzíti. Filé tato »víra« jest vírou bez vdní, jehož nemá a jemuž odpírá. Tato víra, to zbytek ze

em

rmutného nánosu vk, pes njž vda silná a vící musí se pevaliti jako dravý proud, aby

kamen

z posledních

jeho zcela nevinné oblázky na

ní

eiŠt.

nevdí, souvisí,

vzniká z nevdomosti.

lovk nieho eho

jejího

vznikla v dobách, kdy nevdl a vzniká u lidí, když ni= vŠe, co z ní pochází, a vŠe, co

Víra v boha

s

zbyly na konec jen

dn

knží

víe v boha knží, nebo jsou -víry v bohy básník nevinné a

i

zcela

Mluvím o neškodné

sladké. Je

možno

fauna chlupatého v bukových lesích, je možno cítiti se synem Heliovým, a je to nej= soukromnjŠí záležitost pod sluncem. Je také možno rouhati se komusi na nebesích, kdyžt není sil nebo odvahy vrhnouti se na lidi. ni po tom nikomu nic není, pokud se nepovažuje za strážce paragraf, jejichž život je vteina. hledati

Víra v boha knží uniká vŠak z lidí pdy vzdlávané jako vlhkost ze zem pod jarními vtry. Nevdomost ji pedchází, le lidé, kteí

vdní dobrého i zlého, nezstávají bez Rodí se s vírou jako s jinými pudy, a vda osvobozuje ji ze zajetí hlupoty, tu prastarou víru, jež uchovala lidstvo zemi víru v lovka. této víe dnes musíme íkati víra k u 1= mají

víry.

:

turní

a sociální. Kde pramení? V životní

síle zdravého orga= nismu, v energiích, jež lovka pudí k innosti více než chlebodárné a více než odpovídající boji o život. Tyto energie, jež neteba tu ana" lysovat, jež však uinily schopnosti i touhy ^,o= veka tak nekonen rozmanitými, udržují v stejn skepsi k tomu, eho dosáhl a co dovede, jako víru v to, že dovede a dosáhne nepomrn více, skepsi a víru jako dva spojence životní síly, jež ji pobodávati budou, dokud vývoj lidský

nm

pjde ku pedu. Základem náboženského lovka byla nev= domost nechápaje zem aniž sebe samého, ne= ;

nmu

goval život a své pudy, jež ho k mly. Jeho víra bez vdní hledala pdu pro jeho ide= ální pedstavy mimo svt, v nadsvtí nebo v pod= svtí. Hle nezdolná životní síla vedla lovka zárove k poznání a tak vznikal kul= turní, který, když rozšifroval polovinu tajemství, pojal víru v sebe, jež provázena vdním, žene ho k nejsmlejším cílm. Víra v mocnosti nad= pozemské a podsvtní, pokud v ješt trvá, rozplývá se v básnických fantasiích, ale jeho víra nejvroucnjší a nejpevnjší, ukáznna bra= trsky vdou, zstává na zemi a všecky své nadje upíná ke kulturnímu a sociálnímu vývoji lidstva.

lovk

nm

44

a sociální je zdrojem vŠech všecb in, jež nazýváme ideálními a jejím nejvyšším cílem je co nejkrásnjší a nej* barmonitjŠí život na zemi.

Víra

zápas

kulturní

a

Víra je vzpruhou a vda metbodou na této cest k jasné budoucnosti lovka. Víra je zákla=

dem

kulturníbo a socialníbo optimismu,

nevra

základem pessimismu. íle zdrojem nevry je nedostatená životní síla, cborobný organism, zlomené energie: pesimism je nemoc, je=li blu= boce založen, není'li jen maskou nevdomosti. Toto

jest

však pípad nejastjší. S pobrdavou

a povýšenou skepsí odmítá se zejména ta ást víry v lovka, jež vede zástupy v zápas o nový za touto povýšeností, za touto život sociální, najdeme vždy zcela maskou sbovívavébo

le

úsmvu

prostou nevdomost. Je to už velmi stará

písnika, že

i

lidé,

vy=

v jednom oboru lidskébo tvoení, jsou analfabety v mnoha jiných oborech, ale nejen tch, jež jim právem mohou býti lhostejný zej= mcna v dob nauných slovník, nýbrž i tam, kde stojí ped nejnaléhavjšími a všeobecnými problémy doby- í kde není vdní, tam je nej= lepší pda pro víru v dogmata.

nikající

Neznajíce ani abecedy souasného života so= jeho vývoje, tendencí a nezvratných nutností, tito sociální » pesimisté" dovolávají se ošumlých dogmat, aby mohli zstati doma, když Není pak niím již podivným, že i jiní bojují. pi znané inteligenci a kulturní vysplosti své podávají nám souasn dkazy svého cítní ná= ciálního,

boženského po nejstarodávnjším zpsobu. 45

o R0SE6GER0VI

Krom

nkolika drobných povídek

realistické

faktury a moralistickýcb ornament neetl jsem pranic od Petra Roseggera. Jistý druh snad tento

lidí

v eských zemích zapamatuje

dkaz

mé jako jeden z lehkomyslnosti a povrchnosti, jako jednu z nej= horších mezer v mém duševním fondu. Jako eský literát, který dokonce už nkolikráte bla= bych dle moval se i v otázce náboženské, jejich pesvdení co nejdíve vyplniti tuto ohav= si

fakt

ml

nou mezeru aspoi tlustou knížkou (možná také, že je tenká) o Roscggerov nebeském království, již esky vydal pan Laichter.

Neuiním toho. Mám radji sebe než svj duševní fond. Netu ze emesla tak jako ze e= mesla nepíši. Nehlásím se k cechu, jehož misti musí znáti vŠe, co bylo vykonáno v jejich oboru. Píšu, mám=li chu zajásat, požalovat nebo nco dvrného íci nkolika tenám. Daí^li se mi to,

bývá

to

a vybírám svátek.

mj si,

svátek,

podobn tu

:

aby také tení bylo svátek,

málo

mj

Nkdy

ze žalostné nutnosti píŠe se pro ho= cíditi u nádraží boty, kdyby to bylo tak snadné. R te se nkdy z hloupé nudy, co náhoda ruce podá. Je zábavnjší hráti taroky o halí.

norá. Bylo by lépe

V takové nudné chvíli etl jsem v njakých asopisech, jež náhodou pišly mi do ruky, po= vídky Petra Roseggera. Od té doby jsem doufal, 46

že nikdy nebude náhoda tak zlomyslná a nuda má tak veliká, abych sáhl po vtší jeho knize. To by byl býval patrn až do smrti pomr malého eského verŠotepce k velikému nmé* ckému svtlu. Byl by to býval málem i pomr celé eské

k nmu. máme tak

literatury

píliš blízko do Nmecka. tak nešastnou ruku, vybíráme °li si v cizin pro sebe, zejména, hledáme^li tu umlé hnojivo pro své kulturní políko. Naši náboženští modernisté objevili v Petru Roseggerovi vzácného kesana. Prof. Masaryk se mu poklonil, což bylo ovšem povelem pro

Než

R máme asto

mnohé. se žádné neštstí. Jako na strom národu nepodaí se každé roubování. jsme však pi tom pece nco to, co

Nestalo ani

na

Ztratili

:

jsme mohli získati, kdybychom se byli zabývali duchem užitenjším. Malou náhradou mže nám býti pouení z Roseggerova pípadu. 3e to pedevším odpov na stále ješt ne= dosti jasnou pro nás otázku co to je Nmec. Je to výmluvný pokyn, abychom se neoddávali :

humanitáské illusi o nmecké pravici, která nám bude podána pes hlavy demagog. Po velikém pohanu Mommsenovi pišel malý kesan Rosegger. Nestaí-li to jako dkaz, staí to jist jako výstraha. Druhé pouení mže nám býti ješt snad užitenjší než první. Zdá se, že bude pochopeno ím je nám dnes kesanství. V pedposledním ísle » Pehledu* dochází k logickému úsudku realisticky vychovaný p. dr. Lcderer. Srovnává Roseggera s Bjornsonem a :

^7

.

kesanskou morálkou nepáchati,

ale

také

s vyŠŠí

netrpti.

morálkou

H

kivdy

:

volky nevolky

doznává, že kesanská morálka je pekonána s Tolstojem. Toto doznání je opravdu cenné. Snad je to poátek hlubšího nazírání na náboženskou otázku i

rozumnjšího pak našeho boje s ímem Snad Pan dr. Lederer neekl ovsem nic nového, nic neobjevil. My, kteí jsme milovali antiku (jisté její vlastnosti) ped Macharem, znali jsme a

také

.

dobe

"jed z 3uda2y« a vymezovali

.

jsme

kesanství jeho místo. Nebylo-li nám nepítelem, bylo nám pekonaným stanoviskem. Mli jsme tehda dosti jasné pojmy. fíle bylo nás málo. Byli jsme pedasní. Míti pedasn jasné pojmy o jistých vcech, to jest radikalism. í\ radikalism je již po delší dobu v eských zemích ve klatb. Dnes je u nás skoro zloinem proti národní dstojnosti radikalism v pomru k Vídni tehda byl^ opovržením stíhán radikalism v pomru k ímu, k církvím, ke kesanství. Prof. Masaryk jal se » hýbati náboženskou otázkou «. Kouzlo jeho osobnosti pomátlo kde koho. Pomátly se i pojmy, koupali jsme se v mlhách. Prof. Masaryk prohlásil vystoupení z^ církve za uitel a poslanec erný pro= » pouhou negaci* :

;

propagand

bezkonfesijnosti mezi uitelstvem, protože se bál »nových obtí". Ke= sanství mlo vysoký kurs, agitovalo se pro pro= testoval proti

testantství

.

.

.

Pešlo nkolik let. Vývoj stal se nejlepším odprcem Masarykovým. Vznikla a rozmohla se propaganda » Volné Myšlenky*, u níž bezkonfe=^ sijnost má nejvyšší kurs. Odvaha ímského kle=

!

rikalismu našla statené odprce ve vŠecb kru° zícb; "Obtí* se nikdo neleká, Katolická moderna bozena byla do jednoí)o pytle s ostatní ernou družinou, kam patila. Picbází Macbar, miláek realistické strany a pítel Masarykv, se svou antikou a se svým jedem z Judaey. Je tu mnobo pocbybenébo, ale propaganda sama

dvrný

má

dobrý smysl.

Týž Macbar nešetí právem

ani protestantismu. Prof. Masaryk, jenž se modlí »Ote náš«, \e skoro zapomenut: ztratil se v temnu parlamen= tární politiky. Za to žije Macbar, který se pro=

blaŠuje za nepítele kesanství. Rosegger nemobl vyraziti svj teutonský vá' léný v píznivjší dob pro nás. Davu nestaí logika mvŠlení ani poetická

ev

síla

dkaz oividný, makavý. kesan Rosegger To psobí na lid. R to psobí na inteligenci, krásnýcb útok. Žádá

Ejble, veliký

i

jak ukazuje

pan

dr. Lederer,

nebo

nutí to opra=

vdu k uvažování, k bledání analogických pípad, jež se pomalu hromadí a hromadí, až pehluší toho nejmilovanjšího uitele klamné uení Víme, ba víme, že je v národu našem ukryto dosti mravní síly, kterou národové vítzí, a která nevj'volává se, neutužujc se, nezmnožuje se njakou doktrínou náboženskou nebo poli° tickou, nýbrž vroucím pimknutím se národu i

k ideálu

Chybí

nám

pimenému nám dosud

.

.

.

dob. tento ideál.

Filé je jasno,

nenahradí žádný ideál odložený. možno se národu Vývoj se nevrací; tím umle vrátiti. R kesanství, sebe » istší « ke° sanství a z nho vyvozované humanitáství je takový odložený ideál.

že

ho

mén

^9

:

!

Po dva

tisíce let skoro pokoušelo se lidstvo Vyvrhlo jej vždy znovu, aby se znovu pokusilo. Mnoho krásného vzešlo z tohoto úsilí. Hle je konec, navždy konec. Kniha je dokonena.

stráviti

jej.

Vyrábjí se jen pamflety, plagiáty, teskné ktáty v jádru tak hluboce neupímné.

tra"

Rosegger pispl svou hivnou k této nezá= mu ovšem nebránilo pomá= bati svým zuivým soukmenovcm pozdvihnout barbarský Uv] na nás. Jeho kesanství je lež, i když mu sám ví, je lež jako všechno dnešní kesanství, jež ne= živné literatue, což

mén

Ignát z Lo= roditi Husv a tím yoly a Františk z Rssisi plodí katolické moder=

mohouc

kteí berou do zajeích pi prvním dupnutí papežova pantofle a Špinavé kesanské sociály, plodí pastory, pronásledující »nemravné« pohled= nice, plodí celou hordu pokrytc a analfabet. Starý ideál nikoho již nerozehívá. Spekuluje nisty,

se s

ním

ejn

jen,

nkdy

Pozemský nával

z velké prostoduchosti, oby=

však z malé nezištnosti. si

stále

jím

pohann, ale Nový ideál

život

byl

znova

satisfakci.

zjed= jest

budován a jest budován z podmínek, jež diktuje vítzný život, fi jedna z nich zní v pravém opaku ke kesanství Odporovat zlému Netrpti kivdy již

!

Rosegger tedy prokázal nám možná velikou službu, bude=li se u nás o jeho pípadu klidn a beze zloby uvažovat. Nebo pak musí u nás ztratiti veŠkeren kurs fráse, vypjené ze stedo= vkých traktát a všechno ufukané humanitáství.

Kesanství nauilo nás vidti mnohé zlo, Uilo nás nechápati

jehož antika jeŠt nevidla.

50

:

Rlc kesanství uilo nas^ také kivdy. Dobrá za nez na= trpti kivdu, nebrániti se zlému, nepocmalo když I nebesích. bradu obdržíme v !

mravním pi tom dsledn, kazilo rádo tímto výkona utlaeni jedem práv ty. kteí byli si

zdá se býti tu bodn národ, tot kesansky logická. Nmecký pansky kivdu, trpme otroci, my. a vrchnost od boha nebeské. abv bylo naším království nale v » Právech lovka a obana «, která 36. lánek zní Robespierre. vrhl Maximilian národ, prohlašuie "Ten, kdo utlauje jediný se za nepítele všech".

^

"^Roseggerova

R lánek

logika

37.:

, . i. za= aby kdož vedou válku proti národu, lovkova, práva zniili a drželi pokrok svobody nikoli jako oby= musí býti pronásledováni všude a lako vrahové ejní nepátelé, nýbrž jako

»Ti.

vzpurní lupii".

^ ,.;;„« nekesanské, krasne nekesanské, po=. k sile tíhnoucího nvadž je v tom hlas života, národové ale katechismu, a svobod. Není to v

To

se

je

tím ídí v nejkrásnjších

svých okamžicích,

státníci a politr že kesanští diplomaté, hlouposti. takové nad kove jsou povzneseni

teba

o JEDNÉ KNIZE SMYSLNÉ

Nesml

by

si,

myslím,

každý dovolit vydati

Dojmy

a potulky Miloše Jiránka. Nehodí se do žádné lite= rární Škatulky; snad jsou to feuillctony, ale ne" vymené pro uritý den a uritý poet sloupc pod arou mohly by to býti také úryvky z den= niku sensualního lovka, kdyby každá z tch patnácti rt, úvod v to poítaje, nežila samo= statným životem a nepoínala jako povídka nebo

podobnou knihu jako jsou od

p.

;

umlecká

studie.

Rovnž nemá

tato kniha

zá

ného pevného jádra aniž jakékoliv pevnjší a

sy=

metrické stavby. Je to rozkošné nic, ale vzdáte=li se mu naivn a prost, zanechá ve vás dojem setkání se silným a zdravým moderním mužem; je to hra, která okouzluje, nesmí vŠak býti pedantsky analys ována.

mavá

Takové knihy smjí napsati jen lidé, kteí mají co íci svým vrstevníkm. Pistoupíme=li ke knize p. Jiránkov s dvrou a láskou po-^ vinnou autoru, jenž si nás naklonil již tím, co jsme od nho etli ve Volných Smrech, a máme=li trochu schopnosti zachytiti pro sebe synthetickou výslednici dojm z tchto úryvk a episod jeho sensualního života, seznáme, že k nám tu mluví jeden z tch tichých prorok zítejší obrozené kultury, kteí nevezmou sice do úst pevratných hesel, za to vsak mají v krvi již prvky renais= sanního lovka. Co více mohli bychom chtíti od mladého autora, který snad ani nechce býti literátem ? J2

Opravdu, pan Jiránck nechce býti literátem, nechce býti snad ani malíem. Chce býti Šastným lovkem, pro kterého chvíle tvoení jest chvílí opojení, svátením okamžikem, který do= dává životu ceny. Žaluje: "Vyskytují se lidé, kteí v pevné nadji, že jim budou rovnž po= dobné chvíle dopány, uí se už naped zpsobu, tak je potom zachytit a zrealisovati, jako se voják uí exercírce pro možné bitvy budoucnosti, le jako vtšina voják vyslouží, aniž kdy vidli bitvu, tak také onm pro stálou pípravu ne= zbude asu žít, nebo se zamní pomalu technika za obsah a oni kroužíce slova nebo zdobíce voavkové flacony zapomenou zcela na vni, a mámcfprofesionály, kde jsme zvykli hledat umlce; ale zvyk byl Špatný a vyplácí se ode dávna zklamáním. H zatím míjíme mezi lidmi každodenními ty, kteí dovedou cítit životnou krásu, i

aniž uinili

její

hledání

emeslem

Taková oprávnná hrza

.

.

.*

ped emeslným

profesionalismem, ped mechanickou výrobou toho, co má a musí býti plodem výjimené vnitní nutnosti a svátení chvíle, propuká na nkolika místech knihy p. 3ii^ánkovy. Taková hrza vŠak je negativní stránkou positivní touhy po svobodném a krásném život, oištném od kupeckých vlastností doby. Taková hrza i hnv, taková touha i láska, opovržení neplodnou všedností a nenávist k pohodlné prostednosti mohou vzklíiti jen v duchu i nevdom pro-

vdom

syceném pedstavou osvobozeného lovka. Odtud a

je

ovšem ješt velmi daleko k úplnému pojmu renaissanního snu, k po=

vdomému

chopení všech jeho podmínek.

53

:

je zde, a u p. Jiránka postehneme v detailech jeho zálib. To není vŠak všechno. Z této knihy prchavých pocit i výsledních dojm ze života a umní vane jarní dech onoho

R\e touba

ji

i

silného,

svžího

a

mužného sensualismu, který

v posledních letech na všech stranách vyvrá z tajemné dílny, kde vznikají karakteristické proudy doby. V mnoha rcvuích a asopisech u nás i v cizin bylo ukázáno na renaissanní a pevratný ráz tohoto sensualismu, nadobro oištného od vší píchuti katolické a od zkaženého vkusu ro^ manské dekadence. Dal k tomu píležitost traktátový

HrcybaŠevv

Sanin. literatue a v erotických publi= kacích obrazových, jež se bájen množí, pevládá kult krásné nahoty a silného rozkoŠnického aktu, pibírají se na pomoc kreslíi japonští s jich mocn vyvinutou smyslností a pekládají se povídky orientální. V eské literatue jmenoval bych mladého prosaika p. Fr. Langera. V jeho krásném »Po= hbívai mrtvol « volá tak se mi aspo zdá » hrdina* povídky za celou pomalu dorstající generaci: »Stojím na skále a volám po tob. Spíš nkde, že neslyšíš mého volání? nebo se koupeš mezi skalními útesy .... a stydíš se, cudná, pedstoupiti nahá ped zraky mužovy ? Voláme Jako na slunce ekáme na vás, ženy

V

erotické

—

—

!

do temnot života temnjšího nad temnoty noní Pij, pij, abychom v tob se koupali jako v lázni novorozenc ..."

H te srovnejme s tímto smyslným výbuchem touhy po renaissancí rozkošnou episodku ze ži= vota *ujeka« p. Jiránkova, jejž autor nazývá 54

celým mužem, nost pípadu.

což zajisté

zvyšuje karakteristi=

"Jednou mi vyprávl, jak poprvé uvidl krásu. Byl tehdy mladý bocb, docela mladý, snad sedm= náct let vedl dobytek z Uber na moravskou stranu a snad pašovali, byla tuším ješt celní bránice tenkrát. R on Šel naped a tiše jakousi stinnou stezkou, jaké jdou po volnjším boku Javoiny do Staré Ture. i v lese pi cest Šlapaly ti mladé Slováky, sestry, blínu na cibly bylo ervnové parno a nikobo Široko v lese, a Špinavá blina postíká Šaty i když se podkasají hezky vysoko tož holky shodily všechno, co na sob mly — a neznám malíe, který kdy shrnul tolik živé krásy na svoje plátno, co jí vyaroval m.j starý ujeek nkolika slovy a gestem, když líil ten les se svtly a stíny, ti nahé ženy pi práci a svj ustrnulý úžas, když spatil poprvé, co je na svt krásy «. ;

;

;

Nevím, zjeví=li se ihned každému souvislost tchto dvou citát z rzných autor; já cítím ji bezesporn. Snad proto, že jsem z tch lidí, kteí jsou pyšni na své melancholické Štstí, že jejich

miniaturní vnitní

sným reflexem celku,

k

nmuž

vlnobití

svt mezi

je

více

behy

mén

pe=

kulturního

patí.

Jednoho slunného, ervnového dne zastihl jsem všechny hušky z ddiny v zátoin eky. Na slunci projevovaly svou radost ze života. V Šílené he jako opilé vroucí prŠkou s nebes metaly kozelce, potáply se, kídly vodu tepaly, vzpínaly bílá tla. Bláznivá kaskáda zvíených krpjí, blesk a bílých pták tryskala do výše za sluncem. R tu mi kmitlo hlavou znám slunný. :

55

!

;

eky mezi bájcm a zarostlou strání ženy vidt takhle touha To je smyslná touha, ale souasn po svobodné kráse. » Kdyby se nám astji do= stalo vidti nahou pírodu bezprostedn .... zhnusil a znemožnil by se nám snad život, kde písitý kout tu

—

i

pedsudky a konvence omotaly nás na že chtjíce do pedu, narážíme na vlákna, bavlnu, na kalné sklenné stny, ale skoro nikde o nahý svt nahým elem ..." praví p. Jiránek. tu již nemžeme mluvit o touze neuvdomené, nýbrž blížíme se k pravému pochopení revoluní povahy moderního sensualismu. Víme ovšem, kolem eho toí se svt, ale moderní smyslnost znamenala by pece jen málo, kdyby se vyerpávala pímým pomrem k žen. Nikoli, její náru je rozevena pro všechnu po= zemskou krásu živou a silnou, jejíž pouhým re= presententem, symbolem je nahota lidského tla. Moderní pohanství, za jehož nejkrásnjší projev u nás považuji knihu p. Jiránkovu, ponvadž je tak bezprogramní, tak netheoretická, ponvadž zvyky, tolik,

kniha bezprostedních dojm, beze vŠech arrires pensées podávaných tím nejpirozenjším moderní pohanství nectí Helia jako zpsobem božství, ale miluje za to dvojnásobn všechny zázraky, jež slunce vyvolává pímo nebo nepímo ze staré zem a chce jim uvolniti cestu, uiniti je pístupny vŠem, kdož po nich touží. Pan Jiránek je proto výmluvný doklad. Paíž, Španlská tanenice, Sada Yacco, Whistlerovy portréty, Goya, Van Gogh, starý Slovák, HleŠ, Praha, sladký venkov, ková, zbojník ... to jest jen povrchní výet k smyslným písním, jež nechtjí býti niím jiným. Nehledejte anekdot je to

—

námt

5^

;:

ani duchaplných kozelc autor není povídká, nebo essayista ze emesla miluje život, to vše. ekl jsem nahoe cosi o melancholickém štstí p. Jiránek mluví o melancholickém enthusiasmu. Vysvtlení najdete v citátu z prosy p. Langerovy "Voláme do temnot života temnjšího nad tem' ;

:

noní Zda není k východu?

noty

.

ekl

.

jsem

.«

—však již,

toto

vdomí

že kniha p. Jiránkova

nejpirozenjším zpsobem. Není je to

vášnivá

ukazovatelem

zpov

to

je

psána

literatura,

bohatého lovka, jakých elementární styl má

máme sotva mnoho. Její pvaby zurícího horského

potoka.

57

o PISNICKCH KE CHVflLE

ZEM

Výstavní místnost výtvarného odboru Klubu pátel umní ve varhanické škole není ovŠem nejšastnjší místo. Fíle vkrote do ní nyní, kdy tu vystavuje pan Jícha své akvarely! Ze všech kout jakoby se vám vrhal vstíc zástup usmvavých, svžích, nahatých dívenek pod modrou oblohou s bílými uhánjícími oblaky. H nekvetou snad kol dokola tešové stromy ?

Nco

nevýslovn veselého

a milého chytne kouta to pibíhá musíte usmáti jakmile jste vkroili, usmáti

vás, aniž víte, z kterého se,

vím

to,

:

úsmvem ponkud pekvapeným,

pi tom

ale

tak hluboce spokojeným, jako když ovje nebo jako když, jak jsem ekl nahá a rozkošná bží vám vstíc.

.

vás .

.

štstí

dívenka

Zvláštní náhodou vystavuje p. Jícha pro nás svoje akvarely práv letošního dubna. Co jsme se jen naekali na jaro je již máme a pece nemáme. Pibhne a zas odbhne, pohrává si. Škádlí naši touhu už se skoro hnváme. !

Te

:

Jakmile však vejdeme do této malé výstavy, zapomeneme na rozmary bujného aprílového pa' cholete. Zde stojíme uprosted jásavého a oslujícího kvtna, zde máme celé, opravdové jaro tebaže z úzkých rámc hledí na nás také letní, podzimní zimní krajiny. ekl jsem Kvten, ponvadž jeho nádhera je takhle istá, radostná, svží a prostá. Není nic vášnivého, ervnov smyslného v umní p. Jíchov; citová prostnost, kišálová istota na=

—

i

:

S^

tohoto

zírání

umlce

je

práv

tak

jako

veliká

jednoduchost jeho výrazových prostedk u nej" lepších vcí. Písniky, ryze malíské písniky beze všech

Nco skiváního, stejn mkího a bohatšího pi vší

arricres pensces.

vcho,

ale

perli=

piro=

zenosti.

Pan Jícha maluje pedevším slovácký kraj, slovácké motivy. Jak snadno mohl se tu zavd= iti povrchní mód, jak lacino strhnouti k Šílenému potlesku domácí obecenstvo Vím, že by se to nebylo stalo na úkor umlecké kvality jeho dl a pece umlec vyhnul se všemu folklóru se zvláštní dsledností. Zde je malý psychologický problém, který stane se ješt zajímavjším, pozorujemc-li, že ani na jediném, tuším, z tch sedmdesáti vysta= vených akvarel nenajdete sebe menší lidské !

stafáže.

umlec zúmysln všeho zjevn folk= ponvadž opovrhoval každou lékou, každým zaskoením prmrného diváka? Chtl žárliv vítziti jen a jen umleckou kvalitou svého díla? R miluje tak vroucn pírodu, že Vzdal se

lorového,

lovk

zdá se

mu

rušiti její

pvab ?

Neznám p- Jíchy osobn, nevím o nm nic a nemohu tedy zodpovdt tchto otázek. Rle nemoha rozešiti tohoto umlcova a snad lo" vková problému, nemám proto menší radosti z výsledk jeho umlecké snahy. Naopak. Mohu i

takto doufati, že akvarely p. Jícho vy jsou zúmy sin, z vnitní nutnosti umlcovy mentality tím. skuten jsou: písnikami ke chvále zem,

ím

radostnými akkordy, svžími, skoro taneními melodiemi, jejichž myšlenkou je dobré malování

S9

a popudem láska dajícím se rouŠe.

pd

k

v každém jejím stí=

Solidní, prosté, skoro spontánní je

umlecké

Obdivuhodným samoukem byl nazván. Nechápu dobe tohoto slova dnes, kdy se tak všeobecn ví, jak málo dležitá je Škola. Kdybych ml vŠak slovo samouk pece akcento= dílo p. Jícbovo.

váti, tož

uinil

vysvtlil,

pro

pro

nikde

bych toto

to

snad jen proto,

umní

nenese stop

abych

tak krásn naivní, ošklivých naueností a je

manýr. Akvarely p. Jíchovy nejsou datovány bylo by však zajímavo, znáti postup jeho výrazu. Snad se mýlím, ale pedstavuji si, že jeho cesta poíná u onch solidních prací, vynikajících zna= menitou komposicí a krásným sharmonisováním :

ploch, ale jinak

stav o

úpln

odpovídajících

bžné ped=

akvarelu.

Pak picházejí snad ony obdivuhodné a

pi

nejmilejší práce, si

je

skoro

umlcových

nichž šttce

rytmicky

—

vrhají

pi tom

mn

pedstavují tanící v rukou -

na papír lehké,

ponkud

údery s velikou jistotou, která hrav pekonává všechny obtíže. Vír svítících drahokam vyvolává tu umlec na ploše s ned= balostí, která je stejn virtuositou jako hlubokým pochopením. Zde je nejistší malíství, osvobo" zené ze všech pout. Motiv mizí, není chuti ani asu k uvdomní si toho, co obraz pedstavuje. Jak je tu vším a toto jak je tou pravou a nej= krásnjší písní p. Jíchovou, v níž je nejvíce lásky, prodlužované

opojení a radosti.

konen

Poslednímu stadiu piítám ony velké práce, nábhy k stylisaci a melancholické monu= mentalnosti, jež iní dojem velmi delikátního a 60

virtuosníbo patronování. Není v nich vŠak, zdá se mi, toho bezprostedního a radostného opo= jení

pozemskými pvaby.

V

našli jsme novou lásku. J^l^o patrn slovácký kraj a jest jí hoden. Kdo však umí takto milovati jeden kraj, miluje p- Jíchovi

láskou

je

celou zemi. Pál bych pán Jíchovo jiným krajm. To hlavn z toho dvodu, že bych rád umlce tak silného a zdravého vidl dalšími úkoly. Konservativnost nepináší ped nic dobrého; snaha pekonávat svou minulost je nejkrásnjší umlcv pud. I ztroskotání bývá tu nádherné, a. kdo má za sebou takové dílo, jako p. Jícha, nezahyne v nm. Na konec ? Zastavil jsem se nedávno u malého výkladu amateurských fotografií. Byly mezi práce kteréhosi kaplana. Ten lovk fotogra=

nevdomky

umní

i

—

i

. Pan Jícha od= foval jen kostely a boží muka pustí mi snad tuto nevhodnou poznámku. íFile jako jsem nenašel v jeho vystaveném díle žádné lidské ani folklórové stafáže, nenašel jsem v ani motiv náboženských. To se mi zdá dosti pozoruhodno u malíe kraje slováckého. Není=U lásce to náhoda, mohlo by to dodávati .

.

nm

umlcov

k pírod zvláštní vše milá.

vni

~ vni, která je mi nade

6i

o BLOHORSKÉ MOHYLE

Nelíbí se mi to l
pirovnání naŠcbo zejména novin «, to jest k »lesu a poprvé vzdlávanému*. totiž, že ta naŠe tak hluboce žitá minu= lost, která nalézá se na oné stran propasti, jíž rozpoltila náš život katastrofa blohorská a vy šílenost po bojích náboženských, nebyla pro nás smazána jako mokrou houbou s tabule, na níž te zcela nové eŠství rýsuje dtskou a neobrat^ nou rukou nové djiny nového a odlišného ná= roda. Vím, že nebyla dokonale porušena kon= tinuita a vnitní rytmus našeho národního bytí, že steré paprsky stále picházejí k nám s onoho behu a urují v naŠem národním tle celou adu chemických proces, že máme koeny své napolo latentní tradice ve své pedblohorské zkrátka, že nejsme »novinou«, minulosti. nýbrž starým vzdlaným polem, pes njž ovšem valila se a asto jeŠt valí nejdrsnjší kopyta, a jež leželo píliš dlouho ladem. »

Vím

Vím

Také — a to podotýkám jen mimochodem mi toto pirovnání, protože pipomíná — pokácený les, ty hrozné bitvy, v nichž pa= dají nejkrásnjší velikáni nejsem R pak, romantik, zdá se mi trochu fádní ukáznná roz= tvercovaná krajina polní. Pro velkomožného pána, kterému polnosti patí, je to ovšem pí= jemná podívaná, nebo parceluje dle svého pravítka, dává síti a sklízeti pro sebe; já vŠak dávám pednost lesm, kde kultura jest jaksi nelíbí se

.

.62

.

.

a

!

utajený, spodní plán, jenž váží si více individu" ality, a kde velkomožný pán vyhlíží vtírav, ztrácí se, jak se sluší a patí.

mén

Pipouštím ovšem, že zmínné pirovnání

je

mže

a že poskytovati tm, kteí se považují v jeho dsledcích za první hluboké oráe » noviny « a za její spásu, píjemný pocit vlastní dležitosti. dosti

originelní

Pro svou osobu držel bych se vŠak radji pirovnání mén sice originelního, ale také mén kulhavého:' Nአeský život je jako mladý stromek vyrstající ze starých koen vedle paezu, s nhož, jsa podfat, odpadl prvotní kmen.

—

to chci nejprve íci — že pozor k svtu, že v celku Nejsem pesimista, a s pibývajícím rozumem zhnusili se mi také nadutí páni, kteí stále ohr= nují velkopansky nos a hrají si na neomylné soudce, ale, když pijde ke skutkm, tu místo tžké, nevdné kulturní práce od koen, po' ádaJí_pro nejnaivnjŠí diváky slavnostní eska= mótérské »iny«, produkce tlupy z nejvyššího rozhodnutí privilegované .... nejsem pesimista, nechci každý den dvakráte zlomiti hl nad e= ským životem ... ale nejsem ani optimista. f\

se

zdá se

mi

má znamenit

O tom nemže

.

býti sporu, že

.

dláme

.

ledacos

obrácen, že si radji hrajeme než pracujeme, že Evropu doháníme hubou a jsme ve skute= nosti stále pozadu, že se s methodou pímo opiíme a pijeme každý lektvar, jejž v cizin navaili, a že ten nአmladý stromek stále musí býti hned tu, hned tam podepírán a mnoha k ná= planých výhonk stále zbavován.

km

Dvod

máme

stále až dost.

63

Hle naíkání nesmí se státi zvykem. I to je nemoc. Stále naíkati nesmli bychom ani tehda, kdyby kolem nás nebylo pranic chvály a povzbuzení hodného. Fi to není na Štstí náš pípad. Kdo pozoruje celkový život nአa ne= zastavuje se píliš u emeslné politiky, pro niž jsme se nenarodili a která konen jest pomalu pátým kolem u všech voz, ten musí slyšeti pímo Šum mízy, prudce vystupující naším

nkdy

kmenem

.

.

.

Zavedlo by mne to píliš daleko, kdybych všemi fakty chtl dokazovati své pesvdení, že rosteme kulturn, do Šíky i do hloubky. Kdybych chtl dokumentárn ukázati, jak na p. stále hojnji a astji dávají te u nás jednotlivci i malé skupiny lidí popud k dležitým kulturním v prostém i vyŠŠím smyslu slova. Není Každý, kdo hledí kolem toho však ani teba sebe oima jasnýma, vidí, že jdeme ku pedu se zraky upenými k jasnjšímu cíli, tebaže asto zakolísáme, klopýtneme, tebaže leckterý krok se nám nezdaí a musí býti opakován Opt jeden zajímavý popud vyšel z naŠí vý=

inm

:

.

.

.

tvarnické obce. Socha St. Sucharda a architekt 3. Goár podávají v prvním ísle krásné revue mohyly. »Styl« svj návrh

blohorské

Na

pohled zdá se všem, že podobný návrh na pouhý pomník, o jehož uskutenní ješt k tomu nikdo bezpochyby neuvažuje ani, není nic tak dležitého a karakteristického pro náš kulturní život, abychom mohli z toho initi vážnjší závry. ekne se dva umlci hledali a našli myšlenku, na níž chtli zkusiti své síly. filé uvážíme-li, že podobný návrh vyvolává diskusi nejen o své cen umlecké, nýbrž i o své první

:

64

ideové hodnot, a že

bám

o

nutn dává popud

pravém významu

jejichž jakýmsi hlasatelem

—

k úva"

událostí neb osob, má býti hotové dílo

uvážíme=li dále, že u nás v poslední dob pedcházely tuto diskusi o mohyle blohorské diskuse o pomníku Husov, Palackého, sv. Václava, jež i pi své ledabylosti na nkterých stranách nadhodily a osvtlily leckterý dležitý moment,

—

uváží me=li konen, že Bílá Hora, Hus, Pa= lacký opravdu a sv. Václav aspo zdánliv mají musíme pro nás -hluboký význam celonárodní v celém tomto faktu vidti jakési hnutí, jež pi=

—

ádno k jiným obdobným zjevm v našem ná° rodním život, zejména k podobnému hnutí li= terárnímu, opravuje nás initi celou adu dohad velmi pravdpodobných kultury karakteristických.

a

pro

stav

naŠí

Zdá se mi na píklad, že vedle tohoto úsilí o pomníky, pipomínající dstojnji, než dosud bylo u nás zvykem, veliké stránky našich djin,

mŽQne

snahu do oí

bijící v nové dokonalé a moderním v nejlepším smyslu vyhovující vy=

postaviti

naší literatue, snahu o

požadavkm

djin naŠí literatury, jejich ducha a jed= významnjších zjev. H tu pak ze souhrnu tchto snah mžeme vyvoditi pedevším ovšem to, že žije v nás silný pocit kontinuity našeho národního bytí, a pak zejména to, že náš kulturní život vchází pomalu v onen stav zra=

stížení

notlivých

losti,

jenž jest sice stále ješt mládím,

nicmén

potebu útovati dokonale s mi= nulostí, aby, maje jasno ped sebou, mohl se tím rázncji vrhnouti vped. Ty umlecké a kri= fakt, o nichž jsem tu jednal, tické iny k náležející, nejsou pak ovšem pouhými náhod=

však pociuje

již

ad

65

nezávisle tvoících individualit, výslednicí podncovaného tlaku národní duše, jež chce se vysloviti.

nými

projevy

nýbrž

Proto piítám návrhu na blohorskou mo" hýlu vtší význam než snad sami umlci, kteí ho podali. 3^st mi vedle jiných projev podob=

ných symptomem Šastného kvasu v naŠí kultue, mízy prudce stoupající naším národním kmenem, sladkého uzrávání naŠí národní duŠe .

.

.

Návrh sám nemohu vŠak nazvati nejzdai= lejŠím, pokud smím pronášeti úsudek dle reprodukcí modelu.

Jeho architektonická ást zdá se

mi píliš studenou a nepesvdující, slavnostní, nikoli mocnou, tvrdou jako hradba kol hrobky krále, jehož se

národ

bál,

ale

je)ož

nemiloval.

Nedovedu si pedstaviti, že city prostého pí= chozího mohly by býti vyrušeny tímto kamením, píliš hmotn jež je píliš hmotné samo o sob vyjaduje myšlenky svých autor. Jsem en, že by opomenulo stvoiti v sob kolem sebe posvátnou atmosféru vhodnou k dstojným i

pesv i

meditacím.

H ideov?

Hrob.

fS

to není správné.

Bílá Hora není nአhrob. Bílá }{ora, korunováná pomníkem, smí býti jen zevnjším známe'' ním našeho doasného vysílení, z nhož jsme se vzpamatovali a vstali. Mžeme na blohorské pláni postavit prostý náhrobek tm, kdož z naŠí strany tu padli nemáme vŠak práva, stavti tu hrobku eskému národu. ;

Nic fnukavého.

dlo

Kdo

mže

eským národem

íci, co

by se bylo

bez Bílé Hory, s národem, jenž v prakách a vojnách náboženských

66

s

vyplýtval své nejlepší síly a byl bez Bílé Hory k smrti vysílen? I budoucí blohorský pomník musí hlásati zázrak našeho obrození. Že n á b 0= i

tém

ženství stálo nás život osvícen ost nás obrodila, to chtl

že bych naznaiti v kameni a postaviti uprosted blohorské plán. a

67

o JEDNÉ REVUE

»Mancs« poal vydávat novou revui »Styl«,

vnovanou architektue, umleckému emeslu a úprav mst. Nestaí však v tomto pípadu upozorniti pouze na nový asopis musíme si uvdomiti celý význam tohoto neocenitelného kroku, musíme zeteln objasniti našim lidem, že opt jeden veliký kulturní in stává se sku:

tm

nkolika stateným teností a že jsme povinni lidem z » Mánesu", kteí se vzchopili k rázné velikou vdností, tak velikou, že ji projevit jen laciným a sentimentálním uznáním, jen povinnou podporou, nýbrž, že i iniciativ,

nesmíme

nám

všem, kteí neživoíme v lethargii, lhostej= k domácí kultue, jest snažiti se rovnocenným jednáním dodati tomuto inu významu

nosti

co nejširšího

Ped

.

.

.

Peter Hltenberg jakousi Studio, krásný seŠit z Hnglie«, jež vyslovovala tehdejší nadšení umlecky cítících lidí pro anglický asopis, jehož význam byl svtový a ohrožující, a jenž neml rovného co do bohatosti snášeného materiálu a co do krásy reprodukcí. Od té doby zmnilo se však mnoho. Moderní nazírání, jehož propagátorem »The Stu» dio« bylo, rozšíilo se kížem krážem a leckde se i prohloubilo, z The Studio stal se vŠak obchodní podnik hodn hešící na svou popularitu, a vznikla v rzných zemích celá ada obdobných asopis odborných i populárních, z nichž leckterý pekonává svj vzor. U nás jsou známy napsal

lety

báse v prose »The :

68

ob výborné v celku revucs nmecké »Dekorative Kunst« a »Kunst und Dckoration«, Studio «. jež po leckteré stránce vynikají nad ''Tbc Hledli jsme závistiv na šastnjší sousedy; jsme tak chudí a mli jsme jen své « Volné Smry", stále krásnjší a krásnjší ovšem, ale nikterak nepostaující nesmírnému potu snah umj a idcí, jež pomáhají obroditi smysl pro ješt ovšem Vychází cesty. a její kulturu leckou >»Dílo«, orgán pražské Jednoty výtvarných jenž sliboval vnovati se hlavn umní dckoraj tivnímu. Filé asopis tento svého slibu nesplnil a splniti nemohl: není pravé umlecké

zejména

umlc

ádn

u vtšiny výtvarník, jichž jménem je není u nich ani vážnjších a vydávána, revue na výši doby stojících umleckých snah. Ostatn asopis, který si ješt roku 1908 dovolil surový útok na a z bezednosti eské hlouposti erpaný

zdatnosti

»Manes« zakázáno

a francouzský bráti vážn.

impresionism, jest

nám

jsme tedy, že vnovati nechtjí nebo « nemohou Smry "Volné smyslu více místa umní dekorativnímu (v širším slova) a

Te

Litovali

umleckému emeslu. však

—

konec steskm!

Máme svj

soudit dle prvního^ ísla, vy^ zahra= niknc tato umlecká revue na ráz v niních list prosta všech ohled ist obchodních. okolnost, že Je to zajisté svrcí)ovan šastná Volné Smry* naše umlecké pokladnice, nejvážnjších »Styl«, nalézají se v rukou našich i spekulant, i soukromý Obchodník, výtvarník. kdyby sebe poctivji zaal, volky nevolky svedl pomrech, by je na scestí v našich neutšených obtíi námahy trplivosti, tolik vyžadují jež »Styl« a smíme=li

ob

ad

>>

finanních.

69

Máme

v celku více Štstí, než rozumu. Práv však jest na ase, abychom uvážili celý dosah toho, co už máme. Díla podniknutá z po= teby nkolika jednotlivc musí se státi nezbytnou proto

potebou celého národa.

te

Tož

kiící mezera byla svou vážnou, pístupnou

jedna opravdu

opt vyplnna

:

máme

revue pro architekturu, umlecké emeslo a ú= právu mst, dležitého, ba pro kulturního lo^ veka nezbytného rádce, který má zdokonaliti a oistiti oistiti zejména nአvkus. istota, pravdivost, úelnost, barva, to jest o tyech osobách, kterému musíme posta= vit oltáe v našich obydlích a v našich obcích,

—

!

—

bh

umlecky, a jehož píkazy musíme si abychom se nauili s taktem a

cítíme'li vzíti

k

srdci,

vkusem

okrašlovati si zevní existenci nejen tehda, postavit stotisícovou vilu nkde jezera, nýbrž i když je nám poítati s každou

když

u

si

mžeme

korunou. Úloha, již si vytkl "Styl", je v našich pom= rech ohromná. Nechci prozatím mluviti o tom, jak daleka cesta — marné volání k pochopem Širokých vrstev; »Styl« vykoná veliký kus práce už tím, když se mu podaí vzbuditi lásku k mo= derním dekorativním a umlecko^emeslovým snahám a smysl pro jejich logiku u tch, kteí jsou již, nebo myslí si, že jsou, v njakém klad= iiém pomru k umní.

Mezi našimi vzdlanci, mezi našimi spisova= a výtvarníky dokonce, jest stále ješt bílou kavkou lovk individuelního vkusu, který do" vede posoudit aspo naivn umleckou práci z jiného než svého oboru (má^li vbec njaký), který neprojevuje pedsudk pochodících nikoli telí

70

ale individuclnícb idiosynkrasií, ^^^*^^ | si kazde vazi"^f konené který vdní a zájmu,

z

krásné vci.

Tu

mla

jest

nad

aby redakce » Stylu* že také úlohou teto revue

jiné dležito,

s ále na mysli,

ceske ^'pispívati k pomalému zvýšení úrovn umlecké kultury, aby "f^y^^J^^J^f^iXcem spolutvrcem

há

nybrz a estbetskýcb salon, své koeny co ne,zapustit musí jež obrození,

b«

zapomenou^, do našeho národa. Nesmí lidem, duševn vynikajícím k obrátí se i když se oblasti v analfabetm promluví nicmén asto k snah. jež chce fedrovati-

71

UMNÍ JAPONSKEM

o

a

ZiFíDNÍM

Kdesi, ve svých feuillctonecb o rusko^japon" ské válce tuším, mluví J. S. Macbar velmi po=

brdliv o japonském umní, z nhož bezpochyby zná leda odpadky a brak roztažený ve výkladních skíních vídeských velkoobchod. Jistý znalec japonského výtvarného umní pravil vsak: »Jen sedláky smysl odmítá ihned cizokrajné, protože nechce dáti si otásti namáhav dosaženými názory, le pružný duch kulturního lo' veka snaží se i exotické pochopiti, s ním se sblížiti".

Japonské umní, zejména malíství,

jež

zp=

sobilo nejednou malou revoluci v názorech evrop^ ských a na nejeden dobrý vliv, jest pro nás ovšem exotické, což neznamená však nic jiného než to, že vzrostlo v národ

malí

mlo

n

trochu píliš na východ od nás žijícím a jest souástí kultury a jaké kultury! která z odlišných základ odlišn se vyvíjela. Prostý

—

—

nmu

rozum nám

praví, abychom se neblížili k pohrdáním, nechcemc=li, aby nám bylo stejn a stejným právem oplaceno nአkulturní cit a zkušenost z našeho moderního malíství ponou= kají nás vniknouti pod jeho »cxotický« povrch a pouiti se.

s

;

—

R tu shledáme, že japonský píklad nemá jen cenu odbornou a neukazuje toliko oekávané odlišné výsledky odlišných princip. Neseznáme jen,

dl tvoených ze zásad a na základ tradice, nám cizí a mohou se zdáti podivné, ne'

jež jsou

72

seznáme také jen vývoje, který je zajímavý a ledacos analogického má s vývojem umní zá= padníbo. Najdeme tu nco více ješt, nco za meze odborného zájmu jdoucího. í\ to jest, že japonské umní bylo nesmírn dležitou složkou života, která všemi smry jeho rozšiovala vkus, krásu a nhu, i když se jednalo teba jen q blud, ceremonii, modu, kratochvíli. Vezmte Cechm nebo jejich umní, CeŠi a Nmci zstanou na svt. Japonci nedají se vŠak vbec to by nebyli Japonci, to by mysliti bez umní

Nmcm ;

byli zcela

jíní

lidé.

To budou snad

zcela

jiní

podaí=li se kapitalismu a militarismu je strhnouti do svého strašlivého víru tak zhoubn ostatn spolehliví a hluboce jako nás, o znalci japonského života pochybují U nás umní "se podporuje" Japonci s um= evropský lovk, který »pod= ním žili. póruje umní«, jeví svou snahu tím, že má ve skíni pár Špatn tištných a Špatn vázaných lidé,

emž

.

.

.

;

Prmrný

stn

nkolik oškliv zarámovaných ml teba jen svou dvou až malbu na dobe zlaceném podklad ale tu zachraoval nejdíve pi po= žáru nebo zemtesení, ta byla jeho nejvtší poklad. R jak jsme chudí se svým vkusem, máme=li ho vbec. My, kteí nehledíme na Japonce s ta^ kovým rusofilským opovržením jako p. Machar, jsme šastni, mžeme=li si povsiti na stnu kake= mono nebo postaviti na vhodné místo zástnu, na nichž jsou rozkošn vyšity ptáci a kvtiny. Vraz nám je kdysi pivezl a jsou lacino k dostání v pístavních mstech. Pile Japonec takové vyší= váné vci považuje za sprosté, jeho kakemona a paraventy musí býti umlcovou rukou malovány.

knih a na

olejomaleb. Japonec Šestidílnou zástnu, ;

i

73

!

My máme své zarámované olejomalby jako vnost pibyty na stn. Visí tu, dokud se neodstbujeme, nebo nezememe. Máme je pro » parádu* a jsou nám lhostejný. Tch Japonec nezná. Má svá kakemona, jež mní a na nž se pro

láskou dívá jako na kvtiny ve své zahrádce. Umní japonské je pedevším dekorativní umní, aplikované umní a illustrace. Poteba, s

nikoli luxus.

smšní se svými bezúelnými zará= plátny, jež se nikam nehodí a pede' vším nehodí se do našich píbytk, potebujíce zvláštních podmínek, aby mohla býti ocenna! Jak jsme

movanými

Nevme, že umní tchto obraz jest složkou kultury národa, že má vliv na generaci. Nkolik odborník, dosti bohatých, aby mohli projíždti svt a hledat je ve veejných i soukromých ga= leriích, má z nich svj plaisir a píše o nich knihy a asaye jinak je to pedmt obchodu a spekulace jako cokoliv jiného. Nejvtší umlecké poklady jsou složeny ve skladištích soukromník a ekají na veejnou dražbu, aby zmnily své ;

místo, ale nikoli svého úelu.

Ohromné vtšin evropských lidí jest umní, zejména výtvarné, pátým kolem u vozu života; nerozumí mu, nemilují ho, nežijí s ním. Stalo se luxem blázn a snob stízliví lidé dávají pednost luxu drahé a nevkusné nádhery. NaŠe ;

výtvarné umní odvrátilo se od potebného, uži' teného, úelného, stalo se svtem pro sebe, tím uzavenjším, ím dokonalejším po svém zpsobu, odcizilo se lovku a nechává ho žíti uprosted nejohyzdnjších vcí Japonec však chtl míti krásné pedevším pedmty poteby zástnou poínajíc až po látku 74

na Šaty a lakovanou krabici. Vzácnou, drahou, nádhernou bylo pro nj pedevším vc umlecká. Naši lidé zamilovaní do zarámovaného plátna usmjí se útrpn, ekne^li se jim, že jedno z nej" vtších dl japonského malíství, hlavní dílo Ko= rinovo "Šestaticet básníkv" j.st — dvojdílná zástna, a nepipustí, že to jest jedno z mistrov ských dl umní svtového. Filé mžeme jen závidti Japoncm, že u nich

umní

byla potebná vc, že s ním žili. Zna= že jejich život neopovrhal krásou, že s krásou pronikala ho nha. Také dnešní japonská géša strojí se výstedn a vyzývav jako

mená

to,

velkomstská nevstka vídeská nebo paížská, ale ta výstednost jeví se tím, že móda vrátila jejím látkám barvy a vzorky bujné genroku= jako odlesk ješt krásný i periody, odlesk umleckého bohatství velikých mistr. R všichni cestovatelé líí japonskou žoro jako stvoení roztomilé a nžné, kdežto evropská nevstka ?

—

—

.

.

.

Žijeme ohyzdn uprosted ohyzdných vcí, protože umní není naŠí potebou, protože exi" stuje vedle nás jako nco nepraktického. Náš umlec úelnému se vyhýbá, úelného se bojí, úelným opovrhuje. V Japonsku je však odvtvím výtvarného umní kaligrafie. Japonský i

malí

neštítí se umístiti kaligrafické

znaky pímo

vše v harmonický celek. Za to malí evropský, který eší nejtžší pro° blémy svtla, z emesla svého umní uinil vdu^

v

malb

stojí

a

sjednotiti

pravideln bezradn

ped

písmem, hlavn

tehda, má=li jej slouiti s ostatní kresbou orga= nicky a harmonicky, jako na p. na plakát. Tch umlc, kteí to dovedli jako Chéret,^jest málo. Vtšina našich eských malí, kteí se

75

!

pokusili o plakát, obešla tento úkol a ti, kteí bo chtli provésti, nebyli s nj. R pece jedná se tu o problém rovnocenný s kterýmkolivk jiným problémem výtvarnické techniky. Jenže

písmo

vc

je

poteby, písmo

je

úelná vc, tedy

nedosti vznešená pro evrppské knze umleckého kultu Dosti Vývoj evropského umní vý" tvarného postaví nás jist ped ledajakou nutnost hlubokých a smutné asy sociální a ho= spodáské rozervanosti nebudou snad také trvati a lovka od umní vzdalovati Impresionisté a jejich až k blábolení nkdy

nák!

zmn

vn.

pokraovatelé vyerpali všechny možnosti zarámovaného obrazu. sestupující

Pijdou ovšem jeŠt mnozí a mnozí malíi

ole=

mén

jových pláten, kteí budou se více vraceti po prošlých dávno i nedávno cestách. R\e hlásí se

již

i

proroci, tuŠitelé

nových možností a nové

budoucnosti. Zdá se, že nemají nepravdy. Pokusy o renaissanci architektury, stoupající zájem o grafiku, umlecko=emeslné hnutí, ano i ty bídné a smšné mnohdy pokusy o tak zv. »popularisaci« umní to všechno jsou symp" tomy. eho ? Že lovk, který dnes na jedné stran chce se osvoboditi sociáln, hospodásky,

—

politicky,

mravn, na druhé stran poíná

hnouti po kráse

nen

žíti

s

;

že

i

evropský

lovk

pra=

chce ko"

umním.

Ovšem, okamžikový povyk, móda a zneuží= vání hesel sdiskreditovaly pro povrchního pozo= rovatele ledacos z toho, co nazývám symptomy. Hle pod povrchem mohou i ti, kdož nejsou op= timisty, pozorovati vytrvalé a nevyhnutelné tendence vývoje.

26

Snad genius eká na osvobození lovka. Snad teprve tehda, až s kapitalismem padne ducha, probudí se k nové moderní otroctví tla i

tvrí Fi

práci velikého stylu. tuŠíme°li

správn, bude

to

monumentální

umní, logická a úelná architektura, provázená novým synthetickým dekorativním malístvím. vrátí se snad v lovka hluboká láska jež se projeví na každém dobrém pedmtu, jenž vyjde z lidské ruky.

R

ke

s

ním

kráse,

77

o lenoších n lidech pilných

Od té doby, co potištný papír rozlezl se v našem nesmyslném moderním život, jako vŠi v literatue zvlášt v zanedbané hlav, mají vysoký kurs tak zvaní pilní lidé. »Náš pilný spolupracovník «, »nአpilný povídká", »náŠpilný« nebo » zázran plodný básník" atd., to slýcháme co den jako píspvek k pochvalné karakteristice všeobecných milák, lidé to íkají bez uzardní, i

jako chválu oprávnnou a cennou. Nakladatelé chtjí píli od svých oblíbených autor, kteí jdou na odbyt, Šefredaktoi chtjí píli od svých žurnalist, kteí musí vyplnit uritý poet sloupc, kdyby z jedné rozumné vty mli nadlat i deset zbytených, obecenstvo chce píli od svých

oblíbenc

.

.

.

Kapitalism a industrialism zmocnil se literatury tak, jako se zmocnil skoro všech odvtví lidské výroby. Steré píiny nutí velikou ást lidí v civilisovaných zemích, aby psala, tiskla, prodávala a etla ohromnou spoustu papíru, aniž kultura má z toho njaký zisk.

Zbsilý shon po výdlku, vynucovaný

i

na

nejlepších lidech zvrácenou hospodáskou a so= cialní organisací naší spolenosti, znehodnocuje veškeru práci. Co nejrychleji a co nejlacinji vyrábt co nejvíce, to je heslo, jehož moderní konkurence tvoí svoje rekordy, i když nejdou již pekonati, vymýšlí se nové druhy vý' roby, trh zncŠvauje se spoustami nejbídnjšího zboží galanterníbo a » patentního «, bezcennými

smrem

7S

nž

novinkami, na

se chytá zvrhlý vkus a hlou-

post dne.

Nedje

nco podobného

se

také na

p. v

dvod

nalistice? Netisknou se z týchž plátky, o jichž existenci rozumný nesnil, »

Panna «

takový

"Nájemník",

»

žur-

všelijaké

lovk

Mládenec «

ani

nebo

?

3ako všechny druhy práce je znehodnocena také práce literární, literární umní, literatura vzdlávací, žurnalistika. asopisy, nakladatelé, publikum, volají všichni po kvantit bez ohledu na kvalitu. Jak smšný a nicotný jest na p. nአnávyk správn dodržováné periodinosti tisku, hlavn jedná=li se o a= sopisy, revue, publikace umlecké, vzdlávací a vdecké. Periodický tisk, jenž nedodržuje stano' vených lht, v nichž má vycházeti, ztrácí odb= ratele a tenáe. Dej, co dej, ale dej v urený as. Jaká to pitomost, jedná=li se o umní, o lánky, Vtšina ao úsudek a soustavnou myšlenku sopis, revuí, sborník, knihoven mže poskyt= nouti sotva na tetin svého rozsahu skuten cennou práci ostatní dv tetiny se jen vyplují. H toto vyplování obstarávají pravideln pilní lidé, onen druh literárních nádenník, jimž materiál dodává slina jazyka, za nž píše jejich !

;

neúnavné péro. Takový politování hodný pilný lovk ztrácí pomalu schopnost mysliti, protože nikdy si ne= dopeje asu k tomu. Jen jeho ušní bubínky otásají se hromadou napolo zaslechnutých frásí, myšlenek a klevet, jež tvoí dohromady jediné jeho duševní bohatství pomíŠené a peházené, l z tohoto beztvárného smetišt tží po celý život. Všechna jeho práce je beze stylu, bez 79

:

mctbody, bez jasnosti, bez krásy, bez barvy, ale on je pilný a proto bez bez ducha dležitý lovk. R jeho píle jeví se i v tom, že žádný fakt plynoucího života nenechá, aby ho neposkvrnil njakou svou pilepenou frásí, stejná, chutná jako bláto jež se opakuje a zhnusí se jako kyselý, houbovitý chléb takový pilný, dležitý lovk mluví rád Všichni poctiví spisovatelé, všichni o lenoších

—

vn,

vcn

.

.

.

!

poctiví

umlci

jsou lenoši!

Nebo

jak

by mohl

takový pilný lovk pochopiti, že takový geniální lenoch muí se teba celý den s jedinou vtou, než se odváží ji napsati, že týden nosí ve své hlav lánek, než sezná, že vyjaduje obstojn jeho myšlenku! Jak by to mohl pocho= piti on, který vyvrhuje popsaný papír jako ro= taka, ekl bych, kdyby to nebyla urážka pro tento

dmyslný

stroj

•'

Politujme ho a všechny jemu podobné. Ne= zbude po nich ani ádky. Jediný svazeek Icno^ chv má v sob víc nehynoucího než všechno to dohromady, na pilný lovk plýtval inkou= stem po celý život. Politujme ho vinen je industrialism, jehož je obtí, otrokem, který nenávidí svobodných pracovníkv. íká se Obecenstvo toho požaduje. Industri" alism v literatue pokazil pedem vkus lidu a te se za schovává. Pitvorné komedie s poti= Štným papírem súastftuje se na tisíce lidí a skutený prospch z ní má nkolik velkoobchod^ ník s papírem, s tiskaskou erní, a, ert sám ;

:

ví,

s

í

ím

ješt.

—

na konec anekdotu, bohužel pravdivou Fiflenka jednoho pilného lovka, který se de So

smsné

pravila k žen spisovateváš muž pi svém talentu mohl míti už inžáky v Praze, kdyby byl pilnjší !«

na

její

lov:

toilety,

»Pícb, ten

Podkujte

páni

se

spisovatelé

za tuto zna=

menitou radu! Pochází bezpochyby od pilného lovka ženy zvuívají moudrostí manžel. :

Quel malheur

Že v Pantheon duchu ncvchá= domácí páni, ale lenoši, kteí ve vku zbsilého industrialismu mazlí se s vtami a myšlenkami zejí ani

!

—

pilní lidé, ani

i

!

81

:

o CTENRÍCH

Pomr a

Šiitelm

Širokých vrstev

tenástva k

tvrcm

dob

jist ne=

literatury jest v naŠi

— —

zdravý a zvrácený. Vtšina tenástva lidé vkusu zkaženého a instinkt zkažených po= rouí, a nakladatelé, ano asto i spisovatelé po' slouchají, kdežto opravdu kulturní byl by jen pomr opaný: aby spisovatelé ruku v ruce s nakladateli vedli ve vŠech smrech a urovali etbu Širokých vrstev. Obecenstvo je vŠak pán, protože veliká vtšina nakladatel a mnozí spi" sovatclé považují je za pouhého konsumenta, jemuž musí býti vyhovno. Literární produkci ídí asto jako každou jinou živnost poptávka

poteba národa. Proto tisknou krváky, detektivní a dobrodružné romány, Marlittky a Carlénové, historické omáky, senti= mentální erotika a » zapovzené ovoce*, proto v nejnovjší dob rozmáhá se vedle literatury proticírkevní a protináboženské i antiklerikální pornografie. a nikoli kulturní

se

Máme pokoutní nakladatele i velkoobchodníky a hazardní spekulanty, máme pokoutní spiso= vatele i velkoprmyslníky péra, máme bžné literární zboží smíšené i nejnovjší speciality, módní artikly, patentovanou výrobu dnes teba Šumavských román a zítra teba japonských povídek, nebo lyriky manželského Štstí. Zkrátka máme vŠe, co udržuje jedno ohromné odvtví moderního živnostnictví v dobrém chodu. Po= ptávka a nabídka, konkurence a

82

—

jako kýžená

—

zisk diktují všechny obraty výslednice všeho výroby, trhu a spekulace. H kapitalism vítzí. Literární tvorba stojí vedle literární výroby ní jen a skoro stranou. Vtšina tenástva ví o patra, z doslechu, vtšina spisovatel hledí na ni s

vtšina nakladatel se ji vyhýbá a knihkupci ve svých skíních zastrkávají ji do pozadí kdy lovk a tehdy lidé žili Byla doba Ctní bylo krásní. a vzácní a kniha byli stejn duševním svátkem, kniha pokladem. Dnes, kdy nápíliš mnoho lidí živoí, je tení snadnou zna= domnle a snadnou tak hradou za život, menitou, že se nejen nepociuje ubohost živoení, nýbrž dlá i leckdy z nouze ctnost: žíti toliko vznešeným a aristokratickým, v knihách je

—

—

.

.

.

ním

dnešní prmrný tená nemže ani teto papírové kultury dosíci. Se zvykem ísti nastala všeobecn neschopnost ísti, neschopnost rozumti tomu, co se te. Z umní ísti stala se

le

prázdná a nesmyslná rutina. Goethe pravil v kterési rozmluv (r. 1830) mnoho=li o ženách: »Ti dobí lidé nevdí ani, nauí lovk se než stojí, to námahy asu a potetomu k ísti a míti ze teného užitek; já prmrní boval 80 let«. le nejen ženy, nýbrž knihy a z málo velmi chápou vbec tenái svých zásobu jen rozmnožují z nich ponejvíce vyknihách v jež jsou, to anekdot. H anekdoty »z rzvyklí na jsou jak anekdoty, hledávají, listu. zných zpráv « a ze "soudní sín« denních n^o referátem takovým jen Kniha je pro události, refelehtivé onak nebo tak už a jaké lépe. rátem, který dlouho trvá, a ím déle, tím zamilodobrodružné, detektivní, Tož krváky,

n

n

:

vané,

oplzlé

romány

a povídky,

pokud možno

S3

beze stylu, bez píkras, bez umní, nebo tyto vci pekážejí rychlému sledování dje, jenž vy= hoví nejlépe, podobá=li se dlouhému pedstavení kinematografickému, které mžikem pesune se pes nudné kapitoly pípadu. Nevyhovujcli zcela kniha v tomto ohledu, pomže si tená: pe= skoí stránky. Vývoj literárního umní postupuje neznám tenáským masám, které zstávají vrny pr-

mrné literární velkovýrob, jež nezná vývoje, nýbrž jen povrchní variaci, a jež z devadesáti procent je zbytenost a otrava. Sledujme, co se te a jak se te, sledujme, co se vydává a ke tení pedkládá, a shledáme, že dnes jest kniha povšechn velmi málo úcty hodná vc a tená velmi málo úctyhodný lovk. Dobrých knih je relativn málo a dobrých te=

ná

také.

prmrný dnešní tená je lovk kapi= I tálem vykoisovaný. Není rozumu, není methody, není kulturních ohled a zetel v literární velkovýrob, jež jest vedena jediným heslem Vy= :

dlat

!

jako vše,

Vydlati

na

svou ruku

vložil kapitalism.

Stane se, že spisovatel napíše dobrý zvláštního rázu, z uritého a zajímavého ovzduší. Román má nejen umleckou hodnotu, ale i úspch v širším tenástvu, k mu !

román

nmuž

neb ona náhoda, mimo umleckou stránku knihy ovšem stojící. Nestaí druhé vy» daní. Publikum chce novou knihu téhož rázu a z téhož prostedí od téhož autora, nakladatel

dopomohla

ta

naléhá a tož autor píše. hání,

lacino

84

PíŠc

nkdy

sveden úspchem, domnívaje

svj

»genre«,

píŠe

se,

celé série,

i

bez naléže objevil jest

kupo'

ván a veleben, ale pestal býti živnostníkem.

i podobn tenástvo

umlcem,

stal se

oblíbí si náhle zabra=

:

niníbo autora, který má úspch nebo je v mode. Nestaí peložiti jednu, dv jeho nejlepší knihy, musí se peložit všechno, obchodní zájem pekladatel nakladatel toho vyžaduje: takový autor je zlatá hivna, jež nesmí zstat zakopána. Bylo by ovšem dnes zcela mamo a nemožno chtíti regulovat domácí tvorbu belletristickou. Nestaí souditi v zájmu umleckém, nestaí na» i

pomínati jménem kultury. Nebo asem dostaví se náhle umlecký povel bývá u nás vlaste= neckou povinností ísti a kupovati Šumavské ro= many jednoho, mlynáské humoresky druhého, kanceláské povídky tetího atd. :

Pile

ledacos

by podniknout pro jakousi

Šlo

methodu v produkci pekladové. Nejen to, aby jedna a táž kniha nebyla pekládána dvma, temi pekladateli najednou. Ta konen týká se jednotlivc. Dležitjší však jest, aby vbec ne^ pekládalo se tak bez výbru, nesmysln a zbrkle. Šlo by, kdyby Lidé snesou konec konc, když se jim ekne, že napsali Špatnou knihu, že Špatnou knihu peložili, dokonce Špatn pe= ložili — ale nesnesou, když se jim poradí, aby takové špatné knihy, takového Špatného pekladu nevydávali. Že nemají talentu, že nemají schop= .

.

.

to je možné že jim však má ujíti výdlek, nemožné. Zde pestávají žerty, zde také pestávají — ohledy literární, kulturní, mravní,

ností,

;

to je

národní.

eknte

nakladateli, jest jen

že

polovina

knihovny,

vyplnna, je zbytenost nebo otrava, že tedy by ml ji vydávat ve lh= kterou vydává,

!

tácb ješt jednou

mu

tak dlouhých

—

nu,

eknte

máte=li odvahu Otažte se vŠak takového pražského Otty, jed= noho z nejvážnjších našich velkých nakladatel, pro vedle dležité Ruské knihovny a FSnglické to,

knihovny vydává ješt Lacinou knihovnu, kde skoro všechno je brak, a adu jiných jeŠt a snad knihoven, kde dobrá polovina je brak vám ukáže na svoje Slovníky a ekne abych mohl toto vydávat, musím vydávati tam to. tenái jsou otroci otroka pán je kapitalism. Písnika stejná reformy jsou tak hrozné obtížné a na konec ješt bezúelné. Každá otá=

—

:

:

vcn

zeka

je

hanebn

;

složitá,

ponvadž

je

následkem

celého komplikovaného systému, a my víme jen jedno, že hospodaíme jako blázni ...

86

o BJBLIOFILECH

Pomr rozumných lidí ke knize poíná býti pomalu zdravjší než byl ped lety a než dosud jest v nkterých intelektuelních skupinkách. Kniha pestává býti bohem všemohoucím a vŠudypí" tomným a stává se milenkou, která ovšem v sou° kromí mže býti zbožována. Nemáme

již

té absolutní

kultue výhradn

knižní.

úcty a

dvry

ke

Chápeme spr a vedli vj

smysl a pravé místo vŠech

jev

a

ko

v

i

ži=

vot

a jejich pípadnou krásu; jsme lépe zasv= cení v jejich hierarchie. Víme, že kniha je mnoho, ale nikoli všechno víme, že jsou na

ád

;

svt

tisíckrát

krásnjší vci

než nejkrásnjší

kniha.

Jakmile vŠak jsme pochopili, že kniha není nezbytná k životu silnému a krásnému a že pravá kultura není pouhá veliká knižní erudice, kniha stává se rozkošnou spolenicí našich svá= teních dní pestávši býti naším tyranem. Již neomdléváme komickým úžasem, pizná=li se nám nkdo, že neetl toho neb onoho klasi= ckého díla; za to vŠak tím upímnji doporu' íme píteli dobrého autora, dobrou knihu, jako bychom dali mu adresu krásné dívky. Svrhli jsme tyranii, která se jmenovala povinnost ísti, a vzali jsme si svobodu, která se jmenuje roz= koš ísti a rozkoš z krásné knihy. Lituji tch, kteí se domnívají, že musí ísti, ješt více lituji tch, kteí musí ísti, ponvadž žijí a tyjí z peteného. To jsou cizopásníci :

:

S?

slova. Nebo všichni tvrci krásných knih mají své koání v ži= však zapouštjí je do díla tvrc. Tak rodí se knihy z knih, tak vzniká záplava literatury, která nás plní nostalgií po dobách, kdy kniha byla krásnou vzácností, myšlenkou neporušenou prmyslem a nesmyslnými výrob" nimi pomry. H z této touhy rodí se hnutí bibliofilské, aspo u tch, jimž bibliofilie není všedním sbratelským sportem. Krásná kniha vnitn i zevn, to jejich plodné heslo, nebo styk s knihou pedstavuji si jako rozkoš hlubokou a nikoli

v pravém smyslu

skuten vot tito ;

jako mlký požitek z rarity. Tací bibliofilové, uvdomlí a vzdlaní, jsou tichými revolucionái. Pipravují nepozorovateln pevrat, onu chvíli, kdy vydávati knihu ošklivou stane se hanbou a zamstnáním pokoutním.

Ovšem, bude dlouho trvati a pedpokládá to, vidl Wilde, jiný poádek sociální, než pestanou se ísti knihy Špatného obsahu aspo tmi, jichž vliv ve spolenosti je citelný. FSle, aby aspo zevnjšek knih byl dobrý, to je dosažitelno i v dnešních pomrech a o to pede= vším zasazuje se hnutí bibliofilské. Je zcela pirozeno, že jakmile jsme pestali nadceovaíi význam knihy, jakmile mnoho ísti, hltati knihy neznamená pro nás nic moudrého a krásného, dostavuje se touha po knize ve vŠem všude krásné, pestáváme podceovati i zevnj=

jak správné

Šek

její.

Styk s duchaplnou (nemyslím tím ovsem emancipovanou) ženou, rozncuje nás a iní Šastnými a moudrými zajisté tím více, ím žena jest krásnjší. Jsou muži, kteí si nevdí rady

88

ženy ošklivé. Podobn rozkoš, kniha poskytovati má, je hlubší a pitažlivjší, jc-li kniha krásn upravena. B. jsou

v

pítomnosti

kterou

nám

kteí jen s námahou petou knihu, nebo posky-jejíž zevnjšek odstrašuje, unavuje proslulých smutn podob v tuje pekvapení ilustrací" nebo »ornamentací«. Nepodceujme úpravy knih. Každý obsah tím lépe chutná, z ím vhodnjší a vkusnjší nádoby žíze, se požívá. Jak ohromná musí býti naše kornoutu novinového z pijeme=li vodu studánky nebo ze spoceného klobouku Zda však na pr= mrných knihách našich nevidíme potu stroj

lidé citliví,

>^

!

a »ilustrátor« vyrábjících jako stroje?

chtjí nás osvoboditi od ohavné pot stroj a nádeník, pot neduŠí básnických rozlun asto spjatý s a užitení lidé dobí a objevitelských. Jsou to jim býti vdni Musíme revolucionái. jako všichni Bibliofilové

nutnosti ichati

vnmi

lidské. Nesmíme a - odpustiti jim koníky toliko malichernými. nkdy se jim smáti, zdají^li se nám nejsou. ani jimi snad Ve skutenosti

Ovšem, u nás, kde do nedávná byl bibliofil vdoucí, co chce, bílou vránou, mli jsme místo Byly to bibliofilských edicí jen jejich surogát. proslulé »tenké seŠitky« dle Špatných fran= málo) couzských vzor (dobrých je ve Francii liter, podititulních figury pitvorné upravené: íslo tištných výtisk (777 nebo 999),

u nás

vínské biblioŠpatný tisk na vzácném papíe karikovaly to drážditi mlo a smíchu k to Bylo snahu. filskou

mšáky.

Pomalu jsme se vŠak polepšili, mel by tedy posmch. Každý bibliofil chce míti poznamenáno na svém výtisku kdy a u koho byla

pestati

i

:

kniha tištna, na jakém papíe a v kolika exempláích chce míti íslovaný výtisk. To vŠe není píliš dležité, ale rovnž nikoli bez významuPapír je jist vc vážná uruje do jisté míry pedem vk, kterého se kniha mže dokati. Papír je dokonce vc sama o sob krásná. Ja= ponské, ínské, holandské papíry a nkteré jejich napodobeniny jsou radostí pro citlivé oko a ci= tlivý hmat. Jejich nžná struktura, diskrétní lesk, vláknitý okraj, jejich pevnost a trvanlivost za= ruují jim obdiv, a tož není nic divného, chlubí= li se jimi kniha neškodn ješitným zpsobem. Není také jist lhostejno, kde jest kniha ti' Stna. Existují dnes tiskaské závody, jež jsou zárukou nevšedního provedení. Hledáme=li plným právem marku na Šampaském, na oceli, na porcelánu, nemže býti lhostejná ani bibliofilm ;

:

známka tiskaská. Nejmén ovšem dležito pláích byla kniha tištna,

je,

le

v kolika exem= by to úpl=

bylo

ným nepochopením lidské slabosti, kdybychom se píliš divili radosti bibliofilov z toho, že je jedním z nemnoha vlastník vzácnosti a že mu tedy záleží trochu na tom, kolik je stejn Šfast= ných. íslování bibliofilských edicí má ostatn i

význam obchodní

V

poslední

dob

.

.

.

staly

se

u nás vážné

pc

kusy, aby bibliofilie zapustila koání i do eské pdy. Promluvíme si o nich nkdy podrobnji. Jsou prvními vlaštovicemi v zemích, jež po této stránce jsou velmi pozadu.

Kéž za nedlouho bude možno íci o eském umní to, co Oskar Wilde praví o ví= tzství dekorativního umní v Hnglii

knižním

90

» Poaly se vyrábti krásné pedmty, krásné barvy vycházely z ruky barvíovy, krásné vzorky z mozku umlcova, a užitek krásných a jejich hodnota a závažnost se prokázala. Obe° censtvo bylo vru nesmírn pohoršeno. Pišlo z míry. Mluvilo hloupé ei. Nikdo toho nedbal. R nyní je takm nemožno, aby se vešlo do moderního domu, aniž se uzelo njaké uznání hodnoty píjemného zaízení, njaká známka, že

pedmt

krása

jest

ve vážnosti

.

.

.«

9^

:

OBSHH o ESKOSTI O MODE, ÚSPCHU NEDOKAVOSTI O MRfíVNOSTI UMÉNÍ O PORNOGRAFII O DVOU KNIHÁCH MflCHflROVÝCH .... O ANTICE O SOCIÁL. OPTIMISMU fl PESIMISMU O R0SEG6ER0VI O JEDNÉ KNIZE SMYSLNÉ O PÍSNIKÁCH KE CHVÁLE ZEM .... O BLOHORSKÉ MOHYLE O JEDNÉ REVUE .

.

UMNÍ JAPONSKÉM

.

.

A ZÁPADNÍM ... O LENOŠÍCH A LIDECH PILNÝCH .... O

7 11

14 21

28 33

37

46 52

58 62

68 72 78

TENÁÍCH

82

O BIBLIOFILECH

87

O

I

„Moravsko -Slezská

Revue'*,

asopis vnovaný kulturním

i

otázkám Moravy

—

a Slezska.

v Moravské Ostrav

pedplatné

veejným Vychází

msín. — Celoroní 10 korun.

Knihovna „Moravsko -Slezské Revue" v Mor. Ostrav. Sv.

1.

Uber: Kapitoly o lidech koovných a prose J. Kalus: „Valašsko v písnídí" E. Sokol: „Kresby" . Ostravický: „Píse o Ondrášovi" . Kramoliš: „Drobty z Valašska" V. K. jeábek: „Dobytí Podolan", mo= ravský román. (Rozebráno) M. Kurt: „Básn" J. Holý: „Skokády" „Stranou hluných cest" S. Kovanda M. Jahn: „Kosatce" J.

jiná „

2.

„

3.

„

4.

„

5.

„

6.

„

7.

„

8.

„

9.

.

.

.

.

.

.

:

„

10.

„

11. Ot.

„

12.

Benek: „Chlapíci" Hynek Babika: „O eské K.

St.

13.

„

14. R. B.

K 1.— 3' —

K

K K K K K K

3*20

2*1-— 3*

—

3*

-

3'-

literatue"

K I"—

(upravil dr. M. Hýsek) „

K 3"60 K 2.— K 2'40

Neumann: „Ped dvemi Pan-

theonu" Mácha: „Feuillctony"

.

.

.

.

.

K K

2'2'-

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

DB

200

DO NOT REMOVE FROM

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Netimann, Stanislav Kostka

Pede dvemi Pantheonu, 1906-1909

IU5

THIS