16. Projevy vitalismu, civilismu, futurismu a anarchismu ve světové literatuře na poč. 20. stol. a odraz těchto tendencí v české literatuře generace Buřičů a další. Do roku 1910 u nás působí ještě představitelé moderních směrů, generace předválečné moderny - Březina, Sova, Machar. S rokem 1910 je spojen počátek avantgardního umění. Díla Ruchovců a Lumírovců se uzavírají, generace Šrámkova a Dykova se odpoutala od mladistvého buričství, nyní zájem o přírodu a zemi nebo lyrickoepicky zpodobovali osudy člověka. Spisovatelé se snaží zachytit ducha moderní doby, díla ovlivněna Verhaerenem a Whitmanem. Vitalismus - směr typický v české poezii a próze, prolíná se s impresionismem. Zdrojem zážitků autora jsou maličkosti všedního života, reakce na útrapy války, citové a smyslové prožitky; jednoduchost. U nás: Šrámek, Čapek, Wolker. Civilismus - tendence v poezii přelomu století se snahou zobrazovat nové technické vymoženosti a nový způsob života s tím spojený; oslava všedních věcí, lidské práce. Objevuje se v dílech Walta Whitmana. U nás: S.K.Neumann.
Walt Whitman (1819-1892) americký básník, poddal se modernímu světu v lásce a pochopení, proti jeho mysli je hotová forma, logická, tematická nebo dějová souvislost básně, prosazuje naprostou svobodu fantazie. Volný verš pokládá základ nové poezie. Stébla trávy – sbírka, oslavuje techniku, všední život, práci, rozmanitost člověka a jeho protiklady, snaha vsugerovat představu krásy i radosti – oživení života, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar) Anarchismus - umělec odmítá roli služebníka společnosti, stoji proti ní, chce jí znepokojovat nebo provokovat. Heslo umění pro umění klade jednoznačný důraz na formu, vypjatý individualismus vede umělce k pocitu nadřazenosti, uzavřenosti nebo ke vzniku umělecké bohémy, která chce i způsobem života protestovat proti měšťácké morálce. Šíří se nálady únavy ze života, pocity katastrofismu, oslava zla a satanismu. U nás: Buřiči. Futurismus - vlna futurismu, která se zvedla už před 1. světovou válkou v Itálii, je vysvětlitelná základními východisky. Futurismus je obracen k přítomnosti a budoucnosti. Moderní život 20. stol. se svou velkoměstskou civilizací a technikou měl podle mínění jeho propagátorů proniknout do umění, jeho stoupenci odmítali realismus i romantismus. Ohlásil se roku 1908 manifestem, jehož autorem byl italský básník F.T.Marinetti. Do několika požadavků shrnul futurismus jako krásu neklidu, rychlosti a boje, poezii odvahy a revolty.Základem futuristické poetiky byl dynamismus, projevující se zkratkovitostí, mnohotvárností a proměnlivostí básnického rytmu. Snaha o vyjádření rychlosti a pohybu jako typických znaků 20. století. Druhým rysem byla jednota předmětu a prostředí, tzv. prolínání rovin. Aby mohl futurismus uskutečnit své názory v praxi, provedl obsahovou a syntaktickou destrukci věty a vytvořil teorii osvobozených slov. Slova se ve verši skládala bez ohledu na logiku a syntaxi. Odstraněna kompoziční vázanost, grafická podoba básně, zrušená interpunkce. Futurismus pokračoval dále odstraňováním hranic mezi uměním slovesným a hudebním. Vznikla „hudební poezie“, pokusy o přenášení technik hudebního projevu na slovesný, např. F.Canggula, který zasazoval „osvobozená slova“ i jednotlivé slabiky a hlásky do notové osnovy a používal místo nevyhovující interpunkce hudebních znamének. Sílící nacionalismus, předznamenaný v prvním manifestu Marinettiho („Budeme velebit válku - jedinou hygienu světa“), svedl Marinettiho do politických voleb a k přátelství s Mussolinim, r. 1924 na kongresu futuristů proklamoval fašisty. Vpád Itálie do Habeše dokonce básnicky oslavil. Druhé významné centrum se nacházelo v Rusku, zde se spojil s protocarstvím a hnutím spojeným s Vladimirem Majakovskim, který se distancoval od dění v Itálii. V dílech 150 000 000, V.I.Lenin a Správná věc se stal jedním z básníků spoluurčujících vývoj moderní poezie.
Protispolečenští Buřiči V 90. letech se zrodil umělcův revoltující postoj proti všemu starému. Pozice buřičů zklamaných společností, vyslovujících jí své pohrdání. Někteří - Toman, Gellner, Hašek se z odporu k měšťákovi stávají bohémy a tuláky. Působí na ně povídky Gorkiho, ale i individualismus Nietzscheho. Každý z nich ale potom stejně hledá trvalejší jistoty. Neumann po předchozím období nachází tyto jistoty v komunismu a socialismu, Toman v příklonu k rodné zemi, Šrámek ve vitalismu, Hašek v absurdním gestu Švejkově. Jen Gellnerovi nepřála předčasná smrt překlenout buřičství. Navenek se společenský radikalismus projevil v hnutí takzvané omladiny, příslušníci byli žalářováni (Neumann), básně konfiskovány, jiní organizovali hnutí. Buřiči nemají manifest, spojuje je společný názor na svět. Centrem je skupina kolem S.K.Neumanna a jeho časopisu Nový kult.
Viktor Dyk (1877 – 1931) V době války byl za svoji literární a politickou činnost vězněn (1916-17). Po válce aktivně pracoval v řadách národně demokratické strany. V roce 1918 byl zvolen poslancem, pak senátorem za tuto stranu. Tragicky zahynul při koupání v Jaderském moři. Milá sedmi loupežníků – báseň (balada), dívka je milenkou sedmi loupežníků, zamiluje se do cizince, loupežníci na něho žárlili, proto ho přepadli a zabili ho. Dívka je za to udá. Balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě; vliv tradic romantické literatury o odbojných vyděděncích, vyslovení prožitku mládí, úsilí zbavit se pout a dobových konvencí. Země mluví – báseň (ze sbírky Okno), personifikace země – matka. Závěr (zkáza): „Opustíš-li mne - nezahynu, opustíš-li mne zahyneš!“ Osudy lidí, utrpení, odsouzení lhostejnosti a nečinnosti; výzva k obraně vlasti, k boji za svobodu; budoucnost je v rukou národa; varování před zradou; povinnost občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace; nutnost oběti – zrada je zkázou národa. Krysař - prozaická balada (lyrizovaná), Krysař přichází do města Hammelnu, aby tam vyhnal krysy. Setkává se s Agnes, oba se do sebe zamilují, krysař nepřipouští, aby Agnes viděla ještě svého bývalého milého. Páni z města krysaře ošidí, on to kvůli Agnes strpí. Krysař se dozví, že Agnes čeká se svým bývalým milým Kristiánem, mrzí ho to, rozchází se s Agnes. Ta pod tíhou svědomí odjíždí do „Sedmihradska“ - spáchat sebevraždu. Když se krysař dozví, že Agnes umřela, rozhodne se pomstít se městu. Zpěvem své píšťaly všechny obyvatele města omámí a zavede do propasti. Zachrání se pouze rybář Sepp Jorgen (blázen), vše mu docházelo pozdě, najde dítě (zmoudří) a odchází do světa hledat pro sebe ženu. Symbolický význam: neštěstí přežil jen blázen a dítě – oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil). Vyjádření odporu k malosti. Zmoudření Dona Quijota – hra, upravený příběh Dona Quijota, Don Quijot přestává být snílkem, ztrácí své iluze, to je však jeho konec. Tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem s kutečností; ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí (ztrácí smysl života); autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělena do postav osamocených, bouřících se jedinců (donkichotský zápas za ideál).
Fráňa Šrámek (1877 - 1952) R. 1905 byl uvězněn za účast na studentských demonstracích, za uveřejnění básně Píšou mi psaní a za prohlášení v časopise Práce. První světovou válku prožívá na různých frontách (Itálie, Halič, Rumunsko). Po válce krátce spolupracoval s Neumannovým Červnem a sblížil se s umělci kolem K. Čapka. a) prozaické - Stříbrný vítr - generační román, prvky impresionismu, lyrizovaná próza - do děje zasahuje příroda. Hlavní postavou je Jeník Ratkin. Jeho otec je despota, matka citlivá. Jeníkův vzor je jeho strýc, který je tulák a žije si svůj život, jak chce (bez závazků). Jeník je poslán studovat na gymnázium. Ocitá se v novém prostředí, poznává nové přátele. Jeho kamarád Zach už je světa znalý (chodil do nevěstince, to bylo studentům přísně zakázáno) - Zach byl z gymnázia za své chování vyloučen. Učitelé byli k Jeníkovi nepřátelští, jen jediný profesor Ramler byl pro Jeníka oporou. Jeníkův strýc spáchá sebevraždu. Jeník se zamiloval do Aničky „posedlé“, rozchází se spolu. Je nešťastný, chce spáchat sebevraždu. Na poslední chvíli ucítí vát „stříbrný vítr“ (symbol věčného mládí, naděje) a začne si všímat přírody a uvědomuje si, jak je krásná. Román zachycuje
Jeníkovo dospívání, kde autor používá mnoho i svých zkušeností a chce ukázal psychické stavy a složité citové proměny dospívajícího chlapce. Hl. hrdina je omezován rodinným prostředím maloměsta, školou i rodinou, touží po svobodě. Žasnoucí voják – povídky, o tragédiích vojáků, nesmyslnosti války b) básnické - Píšou mi psaní – báseň, zaměřeno proti vojně, v růžové obálce dostal dopis, aby narukoval. Hlásí se k tomu, že je anarchista. Proklíná vojnu, protože nutí vojáka bojovat, i když nechce. Splav – sbírka, vznikla před válkou a v době války, lyrická sbírka, vitalistická (oslavuje život), válečné básně (obraz hrůzných válečných zážitků), vyznačuje se obrazovostí, smyslovostí (cit, vůně), vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, oslava domova a rodného kraje c) dramatické impresionistické hry - Měsíc nad řekou - pocit rezignace a stesku stárnoucí generace, dějiště malé město (zřejmě Písek) při sjezdů abiturientů, ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír x svět jejich synů a dcer (rozhovor Villyho a Slávky) - nadšení, okouzlení, zachycení nálady okamžiku, působivost základní scenérie (viz titul) na city člověka Léto - lyrické drama o třech dějstvích, nejúspěšnější Šrámkova hra, je impresionistickou oslavou lásky, mládí, přírody. Spisovatelka Valča Peroutová tráví prázdniny se svým mužem redaktorem v jeho rodném kraji. Usedlý ironik nemá příliš porozumění pro manželčiny citové nálady. Paní Valča očekávající příjezd básníka Chvojky, který je několik let miluje, je momentálně zaujata mladičkým synovcem Peroutovým, gymnazistou Janem Skalníkem. Jeník, schovanec faráře Hory, vyrovnaného a shovívavého muže, je okouzlen půvabnou tetičkou a div se neutopí, když pro ni ve vodní tůni trhá vodní růži. Odmítá kvůli ní náklonnost venkovské dívky Stázy, kterou měl dříve rád. Jeníkova citová vznětlivost Valču vzrušuje, ta se však rozhodne opustit Perouta s básníkem Chvojkou. Perout si stěžuje faráři, ale ten mu radí k rezignace. Farář Hora, který v mládí „taky horkou hlavu míval“, se snaží Jeníkovo zjitřené nitro, zasažené odjezdem paní Valči, zkonejšit svou chápavou laskavostí a životní zkušeností. Stázka v obavě, aby rozrušený Jeník nic neprovedl, ho varuje před křineckou tůní. Jeník v noci utíká do letních luk, kde se setká se Stázou a vyléčí se ze vztahu k paní Valče láskou k upřímné mladé dívce. Souznění citových nálad a přírodní atmosféry je vyjádřeno jak v promluvách jednajících postav, tak i v obšírných scénických poznámkách, které dotvářejí osobitý básnický text hry.
Karel Toman (1877 - 1946) Podnikl několik cest po Evropě, při nichž se setkával s anarchistickými skupinami. V roce 1917 nastupuje do redakce Národních listů a po válce pracuje v knihovně senátu. Nakonec se nechává penzionovat. Pohádky krve – sbírka, reakce na symbolismus a dekadenci; subjektivní ladění; láska k ženě, k životu x kritika měšťáctví Torzo života – sbírka, lyrika erotická a revoltující, počátek boje s individualismem, o životní aktivitu, sen o svobodném životě, soucit s trpícími, harmonizující tendence i ve formě výpovědi (rytmus, melodišnost, přesný rým) Melancholická pouť, Sluneční hodiny – sbírky, prožitky z cest, tulácká zkušenost, sociální motivy i touha po domově, boj se smutkem
František Gellner (1881 - 1914) básník, spisovatel, malíř, karikaturista, satirik. Zalíbil se mu bohémský život, zúčastňoval se anarchistických schůzí, psal do časopisu Nový kult. Po vypuknutí války musí na frontu. Odjíždí s plukem v srpnu 1914 na Haličskou frontu. V září 1914 je prohlášen za nezvěstného. Charakteristika Gellnerovy tvorby: pravidelný verš, forma popěvku (písně), hovorové, prozaické sdělení, neobratné vyjadřování; obraz velkoměst (kavárny, noční podniky, hospody) - odpor k měšťáckému světu, falešné morálce a pokrytectví, zdánlivě cynický výsměch, ironie (zastírá touhu po silném citu, bolest, hořkost) Po nás ať přijde potopa – sbírka, vysmívá se měšťácké společnosti a jejím ideálům Radosti života – sbírka, cynická otevřenost - cíl pobouřit měšťáky a jejich pokryteckou morálku životním postojem Gellner připomene bohémskou generaci prokletých básníků konce století. Z tíhy životního údělu ztroskotance se však osvobozuje humorem často až šibeničním.
Stanislav Kostka Neumann (1875 - 1947) V r. 1893 byl odsouzen v procesu s tzv. Omladinou. Na konci století se S. K. Neumann podílí na práci v anarchistickém hnutí. V r. 1897 zakládá časopis Nový kult. Účastní se příprav Almanachu pro rok 1914 spolu s lidmi, které spojovala snaha sblížit umění se životem a projevy moderní civilizace (tzv. civilismus). První světovou válku tráví na frontě. Poválečné události jej přiměly vstoupit do České strany socialistické, kterou později vyměnil za KSČ. Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi – sbírky, vliv symbolismu, dekadence, satanismu Vypučel jsem nad bahna – báseň, abstraktní alegorie, individualismus, dekadentní nálada, stylizace do postavy Satana - symbol síly, pýchy, vzpoury, ale i pozemskosti, života, radosti a krásy. Cesta od individualismu k lidské společnosti, od symbolů ke konkrétním pojmenováním; obraz velkoměsta, každodenního všedního života, lidské radosti (Whitmanův vliv – civilismus) Kniha lesů, vod a strání – sbírka, přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu, naturalismu), forma básní parafráze modliteb, např. báseň Vstupní modlitba nebo Jarní zvěstování Nové zpěvy – sbírka, oslava civilizace, techniky, moderního života, velkoměsta, vliv civilismu Rudé zpěvy sbírka, agitační, proletářská poezie
struktura literárního díla, základní kategorie literárně teoretického rozboru Pojem Struktury Mezi složkami literárního díla existuje hiearchie; každá složka má plný význam jen v souvislosti s celkem, a nesmí se proto chápat izolovaně. Jazyková výstavba je nejnápadnější souvislost složek. Základní strukturou je z tohoto hlediska věta. Hierarchie je často vyznačena i formálně, např kongurencí (gramatická shoda) a rekcí (gramatická závislost). To platí i pro Tematickou výstavbu. Smysl jednotlivých událostí v rámci epického díla poznáme jedině tehdy, když tyto události zapojíme do souvislého řetězce. Literární dílo není izolované od jiných literárních děl, ale je součástí vyšší struktury, kterou tvoří daná literatura, jejíž je součástí. To znamená, že i význam jednotlivého díla jako celku je determinován širším literárním kontextem, do kterého dílo vstupuje. Ze zapojení literárního díla do struktury literatury jako celku vyplývá ještě jedna zvláštnost, že se totiž v literárním díle stávají významově relevantními i takové složky, které by v díle odborném nebo vědeckém nebo v písemnostech praktického života neměly zvláštní významovou hodnotu. Rozbor literárního díla Lit. dílo rozkládáme na části jen proto, abychom lépe pochopili celek tím, že odhalujeme vzájemnou souvislost jeho složek. Výsledkem rozboru je vždycky určitá redukce prvků, z nichž je dílo složeno, redukce spočívající v tom, že oddělíme od sebe prvky základní a prvky druhořadé. Tím vlastně vytváříme model díla. Redukce je nezbytná nejen k pochopení díla, ale i abychom mohli srovnávat s jinými díly, a tím zapojit do širších souvislostí literárních a v poslední instanci i mimo literárních. Rozbor pomáhá lépe pochopit jeho vztah ke skutečnosti. Co nám dílo sděluje, proč se nám líbí, jak vznikla, jak souvisí se starší literární tradicí a s celkovým kontextem soudobé literární tvorby (otázka původnosti). Vědecký rozbor musí mít určitý cíl a jeho metoda se musí řídit tímto cílem; podle toho se také vybírají složky, které budou podrobeny analýze, a určuje se podrobnost, do jaké má analýza jít. Každému rozboru musí předcházet přečtení textu. Účelem vědeckého rozboru není vkládání nějakého mezičlánku mezi báseň a čtenáře, ale racionální vyložení, proč umělecké dílo na čtenáře působí a jakými prostředky toho dosahuje. Téma Je ústřední myšlenka, které se říká téma. Definuje se jako hlavní vůdčí myšlenka díla a jako předmět, o němž má být pojednáno. Téma chápeme jako fakt ideologické povahy. Idea stanovovuje výběr faktů. Hlavní idea nebývá vždy u díla patrná a tak vznikají spory o smysl díla. Témata jsou spojena dohromady základní myšlenkou ideologické povahy, proto mluvíme o ideovětematickém základu díla. Jednotky tematické výstavby: Autorský postoj: jde o autorův postoj ke skutečnosti, právě ten stanovuje výběr prvků a nebo přímo i jejich kombinaci. Humoristický postoj, satiristický postoj, idylický postoj. S postojem je těsně spjato i tragično a komično, které patří k základním estetickým kategoriím. Látka literárního díla: Míníme tím jednak mimoliterární skutečnost, o níž dílo vypovídá a literární zpracování určité skutečnosti. Motiv: nejmenší tematický stavební celek. Styl: Každý žánr má svůj optimálnín styl.
