05414047
•^^
^;=^
^l^Q^^:^.~^=:?5v
^
vV^
PG 5 o li
MBRAs^y JAM
1
9 Í9gg
\
SPISY
ZEYERA
JULIA
XXV.
DRAnATíCKÁ DÍLA II.
v
PRAZE
NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI ^UNIE' 1906.
JULIUS
ZeveR
DRAMATICKÁ díla II.
STARÁ HISTORIE SULAMIT ŠÁRKA
v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI 19C6
»umE«
TETÍ
tisíc.
Tiskem íUNIE« v Praze.
STARÁ HISTORIE. KOMEDIE VE
Zeyer
:
Spisy
XXV.
TECH
JEDNÁNÍCH.
SLECNE
MARII KALASOVÉ.
Den
prvním
po
provozování
kytice fialek.
Na výmnu Odpuste
svou
komedii.
poesii
— bláznovství
jsou
tedy poloitalské a tof
tak
hry
dnes
Za
Ale základy celého kusu
scenerií zbudovány,
ped Vámi, Itálii
smlosti.
ze starých italských novell a
menutých je
!
Vám
pipisuji
mé
této
mé samoty
pišla mi od Vás, sleno, do lesní
to
ze zapo-
bláznovství
pece omluva, aspo
která tu neodolatelnou, kouzelnou
vášniv
milujete jako
já.
Dovolte ješt slovo.
Dle všeho, co jsem po svém návratu do
Prahy
slyšel,
nemla
„Stará historie"
mnoho
štstí ani u obecenstva, ani u kritiky.
Nermou-
mne to. Musel bych míti více ješitnosti, kdyby mne neúspch ml skuten bolet, a nesml bych býti tak stízlivým jak jsem, kdyby mne potlesk ml snad opojovati. tilo
Co která se
se pak naší kritiky týe,
nemže
bráti
je
to
vc,
doopravdy.
y. Z.
OSOBY Pan do Ho,
staec zamilovaný do Lavinie
Lavinie, mladá vdova.
Zanina,
její
komorná.
Li o nato, milenec Laviniin.
Pedrolino, jeho
sluha.
Trivelino, paštiká.
Notá. Dráhové, kuchtíci, muzikanti,
Dj
v
Sicílii,
v 17. století.
lid.
!
I.
Námstí ped noící se
z
JEDNANÍ.
palácem Lavinie.
bujné
jižní
Na
právo a levo malé domky
vegetace zahrad. Palác v slohu fantastické
Španlské renaissance zaujímá ást pozadí, od nho bží na ob strany pes celé jevišt krásn kovaná míž, uzavírající zahradu Lavinie. Palác otvírá se loggií do zahrady a vypíná balkon
s
po-
zlaceným zábradlím do námstí. Balustráda loggie ozdobena sochami, kvetoucími magnoliemi a oranžovými stromky. Celá scéna tone ve skvlém svtle zapadajícího slunce.
Scéna Pan
d o
Ped
vraty vrazí prudce do sebe.
1
t
1.
o kvapí s pravé strany k paláci a
L
i
o na
t
o s levé.
mí
druhého zlostným Jeden pohledem. Pak odvracejí se od sebe a poínají klepat na vrata.
Lionato (klepaje). Hé holá! Což Díkdo neslyší? Pandolfo (klepaje). Holá hé Což není nikdo doma? !
Lionato. Pro vás sotva, milý pane. Pandolfo. Tím mén pro vás, krásný
pa-
noši.
Lionato (kiepajei. Nuž, uvidíme. Šedý proroku. Pandolfo (klepaje). Všakuvidíte, prostoeký serafe
Zanina s
Mj
(oteve oknov
Jaký hluk!
Boí
nebe? Vah' se
Lionato. Ne moe,
bože, co se déje? padají hvzdy
zem,
se
moe ale
na behy?
erná
noc,
nebo kde
paní tvoje není, tam slunce nesvítí. Z oí jejích padají hvzdy. Stýská se mi po svtle a chci ji tedy vidt.
Zanina. Paní moje nepijímá návštv.
Pandolf o. Pro?
Jaká to náhlá zmna? Stoná snad? Zanina. Uhodl jste, pane Pandolfe. Leží na hedbávných poduškách a vzdychá z hluboká. povážliv. Lionato. A její choroba?
Stn
Zanina.
Sluje: láska.
Pandolf o. Ah
I
(Lionatovi.)
Vy
vidíte,
že jste
zde zbyteným. Lavinia stn láskou, vzdychá, nyje. Po kom vzdychala by, když ne po Lionato. Ty slyšíš, Zanino, jaká to urážka pro tvou paní. Pasifaé milovala tura ale která žena milovala by krokodila?
mn?
—
Zanina
(smje
se).
slovo krokodil
Hlete na panaPandolfa, to udeilo jako kámen do
jej
hlavy.
Lionato.
O
Zanino,
mluv.
Koho
miluje
tvoje paní?
Zanina. Tažte dvée balkonu.
se
jí
sám, slyším
ji
otvírat
Lionato. Hvzda krásy vychází, celý vzduch se plní zlatým svtlem a vní zázranou.
Scéna L
a v
i
n
i
a se
objevi
na balkon.
Zan
i
n a v
2.
Lionato,
Pandolfo.
okn.
Kdo ruší pokoj mj ? Lionato PanCo zde hledáte? Lionato. Ty tážeš se! Co jiného bych hledal
L av
i
n
i
a.
!
dolfo!
než tvj sluch, bych vzdechy lásky své v nj vlíval co hudbu svého srdce, co jiného bych hledal, než oko tvoje, bych se slunil v jeho zái?
Pandolfo.
Jaké tlachy Hledati sluch a oko krásná Lavinia snad na procházce? Vznešená paní. chci pookáti duchem tvvm, tvým vtipem a proto žádám, by mne k tob pustili.
Což
!
!
ztratila je
Lavinio, mžeš býti lhostejná k mé lásce? Mžeš býti tak ukrutná a odepít mi blaho své spolenosti? Pak mla bys navždy mi skrývati skvlou krásu svou, by neroznítila mou váše v plameny^ jak blesk, jenž mihnuv, požár psobí. O Lavinio, tys pravou dcerou kouzelné Venecie Oi tvoje jsou jako temn zelenavé vody lagun, v nichž se za svtlých nocí bílé konstellace nebes zrcadlí. Vlasy tvoje jsou jako zlatá potopa, a která z nich vychází, je bonatá jako ona vzácná aromata Arábie, která lodi smlých plavc dalekým
Lionato.
!
vn,
moem
do pístav benátských pinášejí.
!
Pandolfo. Tvá jako dukát, schytralých
Z ani na. L
i
!
duše, krásná paní, je vzácná
který
syn
bez pohromy
z
rukou
Isráele vyvázl
Ó, jaký vzlet!
o n at o.
elo
tvé je bílé a snivé
pokladem tvých
eliv
!
!
doprovází
mramorovými
pod plavým
jako luna, která mlgondolu, bloudící mezi
kštic,
paláci, shlížejícími se v
sma-
ragdových vlnách Adrie
Pandolfo. Rozmluva
s tebou je píjemnjší než process, který vyhrajeme. Žerty tvoje jsou jako úpisy na jisté hypothéky a v smíchu tvém je cosi jako cinkání stíbrných
peníz Li o nato.
Láska
tvoje
omamuje
jako víno,
rostoucí na úpatí Vesuvia!
se
jí
napije,
Hlava toho, jenž touží spoinouti na adrech
tvých, slibujících rozkoše ráje
Pandolfo.
Jaká to smyslnost! Jsemt krásná Lavinio. Co je mi po tle, toužím toliko s duší tvou se Fi!
platonista,
tvém
vznášeti nad stechami
msta.
Pro bh, promluvte pece, paní moje. Dukáty, dlužné úpisy a stíbrné peníze pana Pandolfa lechtají mou prázdnou kapsu, a jsem již celá omámena aromáty, vínem a ostatními vzácnostmi pršícími na vás ode rt pana Lionata.
Z ani na.
Pandolfo.
Ano,
Lavinio,
námi!
10
rozhodnte mezi
!
Lavin
obma
za štdrou a. Já dkuji vám chválu. O, jak jsem šfastna, že vám mohu platonisto, vyhovti! Dobrou noc, i
mj
obma
naplnna sny o vnosti a o cinkajících penzích Mjte jen trochu trplivosti. Až zemru, bude se duše moje s vaší nad stechami msta vznášeti. Do té doby jehož duše
!
dopejte mi, abych se opojovala láskou k Lionatovi. Bude to pouze láska pozemská. Písahám, že budu v hájích elysejských jen
vámi se procházeti. Na shledanou tedy, až se toho híšného tla zbavím, kterým tak vznešen opovrhujete! s
Li o nato.
Zan
i
na
O
díky, Lavinio,
(zavírá okno).
díky!
Pozdravujte Platona, pa-
ne Pandolfe
Pandolfo. Do
pekla
s
Lavinio, vy žertujete.
tebou,
posmvako!
Co mohlo by
se
vám
na tom mladém hejskovi? Jak mohla byste býti slepou pro zralou mou dstojnost? líbit
Lavin
a. O, zralá dstojnosti, slyš. Pravíš, že je Lionato mladý, a hle, tof klí k tvé i
vn
vycházehádance. Jest mladost jako z toho, jehož ona blaží, jest mladost jako svtlá zá temenící z bytosti, která jí kvete, jest mladost kouzlo, které uchvacuje. Azurná Héra pivonla k svží rži a poala tak krásnonohou Hébe, bohyni mladosti. A co rok opakuje se ono velké my-terium. Blankytné nebe políbí vroucn ohromnou jící
tu
bílou rži, letící prostorem,
11
posnženou
!
zemi,
a tím
vn a proto
L
i
o n a
t
polibkem rodí se jaro, ono mládí. Velebím Hébe
vracející se
o
s
bohem,
zralá dstojnosti!
(volá za ní, posílaje
jí
polibky).
(.odejde.)
Sama
Jsi
Hébe, božská Lavinio, a píval mých polibk se valí za tebou jako dým kadidla!
Pandolfo. Nikdy
neslyšel jsem tolik prázd-
ných tlach
Scéna
3.
Pandolfo. Lionato.
Lionato. Nebute zasmušilým,
má
ruka.
Nebute
žárliv,
tam dole v elysejských
Pandolfo.
Zde
píteli.
nebudu jím
též
polích.
Píteli, chválil jste tak
výmluvn
elo krásné Lavinie, že se mi trochu po tch slastech zachtlo. Víte co, usnesem to jinak. Vy mi ponecháte Lavivlasy, oi,
nii
na zemi a
žadavk
vnost ského
já odstoupím od svých pov elysejských hájích. Uvažte, že déle trvá než ten okamžik pozem-
žití.
Lionato. Práv
proto nechci koistiti z vaší velkodušnosti, nechci vás tak okrádat. Ostatjsem lovk malých požadavk a spo-
n
kojím se dobou kratší. S bohem. Zpomete na mne ve vzácné spolenosti Achilla a krásné Heleny (Pokloní se hluboce.) !
Pandolfo. Nesmjte Adone.
se ješt,
mj
Stává se nkdy, že rybka
12
spanilý z
ruky
uklouzne, když myslíme, že
pevn
ji
držíme.
Ješt jsem se nevzdal a neodcházím ješt v podsvtí.
(Odejde.)
Scéna L
i
o n a
t
o,
pozdéji
4.
P
e d
o
r
1
i
n
o.
Lionato. Slunce zapadává, tedy rychle pro hudebníky. Až hvzdy zaplanou a šerem
vn
zahrad vznese, zazní pod tvým oknem, Lavinio, sladký souzvuk mandolin
se
práv
a fléten. Ah, zde pichází Pedrolino vhod.
Pe
d
r
o
1 i
n
o.
Vy
vám? Po kabonného a
se
záíte, pane, radostí. celý
as
Co
stalo
vidl jsem vás za-
z úst vašich
nevycházely než
obmkily. Lionato. O Pedrolino, jsem šíasten Ona mne miluje Pedrolino. Ona? Kdo? Lionato. Lavinia. Stnám toho paláce dovzdechy,
které
by byly
skálu
!
!
pálo nebe neskonalé blaho, skrývati krásu ped úpalem slunce zahradám tm dopál osud úlohu, ukojovati ji sladkým
její
;
dechem kvt.
Pedrolino.
Krátce
eeno,
domu.
je
Lionato.
Uho
jsi.
Víš, že
paní toho
to
Dostaí, vím, kdo to je Lavinia de Luna, mladá vdova
:
z
madonna Benátek.
jsem studoval
práva v Sien, proslulé pro kvetoucí školy své po celé Itálii. Seznámil jsem se tam
13
benátským šlechticem, který mne do svého rodného msta. Nechci šíiti slov o divech královny moe, nejvtší nejspajejí div zdála se mi býti Lavinia, nilejší dcera pyšné Venecie. Poznal jsem ji v as karnevalu. Nezapomenu nikdy divukrásnou onu noc, kdy jsem ji poprvé pi zái tisíc svtel a v purpurném, zlatem protkaném rouše uvidl nezapomenu nikdy onen okamžik, kde erná její polomaska jí k nohám padla a bílý, božský její obliej se žasnoucímu mému oku objevil. Pedrolino, uvaž moji strast, když jsem se dozvdl, s jistým
pozval
;
že Lavinia
je
vdána,
že
ji
starý,
žárlivý
manžel steží jako drak nesmírný poklad. Mluvil jsem jen jednou s ní, totiž v onu noc maškarády. Doprovázel jsem ji tenkráte po bále v otevené gondole, v které se starou svou píbuznou pod baldachýnem sedla. Gondola letla po hladké vod jako libellula, a vlny šeptaly tiše kolem kormidla. Mlepaláce noily se z lunné mlhy, a obrazy chvly se po temné hladin kanál. Mluvil jsem s nadšením o krásách Benátek, ale myslil jsem jen na její krásu, a sladká livé
jejich
jejího oka mne pesvdovala, že mi rozumla slzám že Lavinia rozumla, v mých oích, záchvvu mého hlasu. Pedrolino. Ustate, pane. Jsemf mkkého srdce a lyrism váš mne rozpláe! Li o nato. Nuž, dopovím ti tedy v krátkosti. Pítomnost staré píbuzné pinutila nás,
zá
14
abychom myšlenky svoje všelijakými obrazy a kvtnatými obraty ei skrývali. Lavinia dala se do vychvalování Sicílie, nazývala ostrov náš zeleným pláštm Demetry, hozený v safírové vlny moe, protkaným zlatem žní; pirovnávala Etnu ohromnému karbunkulu, tvoícímu sponu toho plášt, a ujišovala, že nebude díve šastna a spokojena, až vlastníma oima zemi uvidí, na jejíchž luzích kdys smavá Perséfone narcissy trhala.
Vykládal jsem Sicílii
navštíví,
každé
její
i
za slib, že Lavinia jsem, že její muž divnjší pání vypluje. to
si
vdl
sebe
Pedrolino. A konec všeho toho? Lionato. Neuvidl jsem ji více; muž stežil
jsem
ji
se,
její
písnji než kdy ped tím. Vrátil pinucen okolnostmi, do Sieny
a brzo na to
sem do rodného svého msta.
Obraz
její
oima,
srdce moje
ale
tanul
—
Pedrolino.
Chcete Nevyliujte mi své
mi bez ustání
mne city,
ped
zase rozplakat? svou strast!
Lionato. Jaké bylo moje pekvapení, když jsem po svém píjezdu uslyšel, že Bernardo di Luna, manžel madonny Lavinie, na doléhání své ženy zde palác zakoupil.
Byla
tedy nejen mne, ale rodišt mé pamatovala! S jakou netrplivostí ekal jsem na její píchod, o kterém se neustále mluvilo Nepicházela dlouho, konen se ale objevila, avšak bez Bernarda, sama, svosi
i
!
15
bodná, co vdova! Víš, že celé msto o niem nemluvilo než o její kráse, víš, že se každý o pístup do jejího domu dral. Ke chovala se pívtiv, ale ponkud chladn, když jsem se s ní poprvé zde sešel, a zdán-
mn
livá ta lhostejnost trvala
jsem jsem
si
zoufat, ale dnes,
dlouho. Již
ped
poal
chvílí slyšel
z jejích úst, že mne miluje. Pedrolino, A já to vdl dávno. Lionato. Ty? A jakým zpsobem? Pedrolino. Znáte Zaninu. Lionato. Její komornou? Ano. Pedrolino. Jsme dobí pátelé. Lionato. Ah, rozumím. Pedrolino. Ale víte, pro jsem vás všady hledal? Vy nemáte ješt zdání o cti, kterou vám spoluobané vaši práv prokázali. Lionato. Ne, vru nemám o tom zdání. Pedrolino. Nuž, volili vás na dv léta za
Jak skvlá odmna za vaše namáhání ve Sien Pomr. te, co to znamená ale vy ve vašem stáí. Tot velká pocta soudce.
!
—
nejásáte?
Lionato. Dobe, dobe. Mám starost a
nemám
smysl
'
prv.
"práv
jinou
^^odobné vy-
znamenání. Chci Lavinii zastaveníkem pekvapit a jdu hudebníky hledat. Ty pak, mj milý Pedrolino, zajdi za rcu ku paštikái a objednej nejvybranjší koUaci, chci Lavinii astovat. Rozumíš? Nejvzácnjší
16
mlsky, nejkrásnjší ovoce a ecká vína. Dále objednej sbor matain, víš, tch španlských, nedávno sem pibylých taneník, kteí s meem a štítem v ruce ty divoké tance provádjí a pi tom vzduch cinkáním rolniek, kol nohou zavšených, naplují. Chci, aby fantastické reje kolem fontánu v stínu tamarind provázeli, až se Lavinia pro chlad na tarasu zjeví.
Pedrolino
(.vztáhne ruku).
Ano,
již
letím.
LiOnatO. A já též. (.Chce odcházet.) Pedrolino. Hé, pane, pane, stjte. Lionato. Co mi chceš? Pedrolino. Myslíte, že mi paštiká dá kollaci darmo a že taneníci bez platu své bláznivé skoky provázejí?
Máš pravdu. Vezmi zlatý tento je a prodej ho. Bohužel mšec
Lionato.
etz
mj
Pospš vOdejde). Pedrolino. Již letím ^odchází prázdný.
!
!
océna P
Pando
fc
.1
n d o
1
^rosím
f
o.
druhou stranou.)
5.
Notá.
vás,
urychlete
trochu
krok. Jest mým pravidlem, neudlati nikdy jeden krok delší druhého. To dodává vážnosti, dstojnosti a na tom nejvíce záleží. Chodte vždy pomalu, s nosem vzhru,
Notá.
17
mte
každého mjte vždy vážnou tvá a opovržlivým pohledem a uvidíte, že málo kdo se odváží vám íci: „Pane, vy jste osel", teba byste byl sebe hloupjší.
Pandolfo. Pane, vy
jste
osel.
Notá.
mne
vyrušiti z filoso-
O, vy chcete
Rozumíte?
Nepodaí se vám. Ted pomáhejte mi tlouci zde
fického klidu.
Pandolfo. do tchto na mne
Notá. praví
vrat,
která se tak urážliv a drze
šklebí.
(Bouchá do vrat Laviniina paláce.)
Pamatujete
—
se, co
ecký jeden mudrc
Pandolfo. do vás
Tlucte do vrat, nechcete-li, abych a dejte mi pokoj se všemi mudrci.
tloukl,
eckými
N otá. Dobe, nechme ecké mudrce a co
Seneca
praví.
Praví,
slyšme,
ten že není svo-
boden, kterým vládne hrdý duch. Odložím svou pýchu, abych byl svoboden, a poslechnu proto vašeho rozkazu. (Bouchá do vrat.)
Zanina
(oteve oknoi.
Jde
njaký mladý hrom
nám na návštvu? Pandolfo. Ano, táhne na k
budeš
ty
i
tvoje
vás paní jako
bouka
a brzy
dv
zmoklé
slepice.
Ah, vedete tak urážlivé ei? Spoto, že paní moje ve své náhlé náklonnosti k samot své služebnictvo propustila a myslíte, že nás mžete bez trestu urážet? Mýlíte se.
Zanina.
léháte se na
!
Pando Z
a n
i
s
holí
(.Mí na Pandolfa, který
Notá
(kii).
Ouvé,
Pandolfo.
na
pravím
Otevfi,
^tiue do vrat>.
If o
n a (vybhne
uiicij.
ti!
Satanáši
Vari,
se uhne, a zasáhne notáe.)
bda!
ah, ah
!
Chcete celé sousedství vybur-
covat? Jste filosofem?
Notá. Kiel nepravil:
budme Z ani na.
z
více,
kdyby Seneca
„Nemnohý dovede tch nemnohých."
bolest snášeti;
bych ješt
Jen mi pošlete toho pana Senecu, holí v ruce pivedu ho na jiné myšlenky. A ted odsud oba.
s
touto
Lavinia (vjjde váš mne tak
z
domu). Co se zde dje, kik podsil, že se na celém tle
chvju. než stráž volati, madonno. Pan Pandolfo chce se s tímto hastrošem do domu vetít
Zanina. Nezbyde mi
—
Pandolfo.
Jen
volej
stráž,
af jen
pijde.
tvoji paní, vás ob odvléci, tebe a dal bych vci vaše z domu vyklidit, kdyby to náhodou nebyly vci moje, tak
Dám
i
dm.
jako
Lavinia. Pane Pandolfe, vy mluvíte v horece. Co se to opovažujete? Pandolfo. Zdá se vám, že blábolím? Mýlíte
se,
ryba.
má
Dm
milá.
váš
Jsem zdráv a
stízliv jako
mj dm,
perle vaše
je
jsou moje perle, ano
i
ten hedbáv, v který 2*
19
se halíte, je mj, jako ten vám s hlavy splývá. Zanina. Pomoc! Pomoc! Pan
i
n
Pandolfo se
Zanino, utecme rychle, bojím se ho.
a.
i
který
Pomoc!
zbláznil!
Lav
závoj,
Pandolfo (zastoupí a pesvdíte se,
jí
Jen
cestu).
strpení
chvíli
Rate,
že pravdu mluvím.
krásná Lavinio, pohled svého oka na tyto papíry vrhnouti. Vidíte zde svoje podpisy? Šero není ješt tak husté, by vám v tom bránilo.
Lavin
i
strach.
Když mluvíte zdvoile, mizí
a.
Ano, jsou
moje podpisy,
to
mj
ale
co
dál?
Pandolfo. Krásná
paní,
vy neznáte život
a vyšlapané jeho cesty, vznášíte se poade sleduje. jen v oblacích, kam vás Co íkáte tomu poetickému obratu?
vn kvt
Lavin a. Že je velmi Pandolfo. Nuž tedy
galantní. Ale k vci.
i
v Benátkách
k vci.
Vy
královna,
jako
žila jste
bydlila
jste
v paláci z porfyru, šatila jste se purpurem, mísy vaše byly ze zlata, proplítala jste si vlasy perlami a diamanty. Každý den byl pro vás novým svátkem, novým hodem, novým plesem. Maškaráda stihala maškarádu, hostina hostinu.
Lavin
i
a.
Pravda. Ale co dále?
Pandolfo.
Žila jste ve Florencii.
Zahrady
šum fontán
mísil se
vaše byly obdivem,
20
v proudy tón slavných koncert, které se tam provozovaly, a íkalo se, že noní nebe závidlo ohostrojm madonny Lavinie,
nesoucím se duhovými hvzdami k
prahm
oblakových hrad.
Lavin
Pamatoval
ia.
nasazování
tické
Pandolfo. V
jste
si
do slova poe-
básník,
florentinských
ím
jela jste
si
k Vatikánu
pro požehnání svatého otce v pozlaceném
koáe, taženém
šesti ržovými arabskými každý v zái drahokamy pospežení ml cenu malého kní-
z nichž
oi,
setých žectví
Lavin
—
ia. Dosti.
unavuje
mne
Mohl byste také ješt o Neamluvit, pane Pandolfo, ale
Palerm
a
poli
m
to.
Veškerý ten pepych
ml
opojovati, abych necítila neštstí své,
po boku nemilovaného muže. Ale k vci, k vci.
žíti
Pandolfo.
Myslíte, že ty koncerty,
rády, paláce, hody a cesty nestály
peníze
?
Lavinia. byl
mým
runíkem satku. než
maškaohromné
Nestarala jsem se o
to.
pokladníkem, byl díve a
Mj mým
muž po-
mne podskokem ku
pinutil
Znal penžité
mé
záležitosti
lépe
já.
Pandolfo. Vy
nevíte, jak byl podlý ten
váš
muž.
Z ani na. A ohyzdný
byl nadmíru,
na vlas podoben.
21
byl
vám
Pan do Ho. Lavin
i
Mlet! Jakým právem vy
a.
Pan do Ho. k podpisu?
Lavin
i
a.
Nemla
Nepinášel
A
vám
ítala jste
je
ale,
pane
—
obas
listiny
vždy
dobe?
Podepisovala jsem, ale neetla. jsem as, bavila jsem se.
Pandolfo. Zde
jsou ty
listiny.
tedy, že to dlužné úpisy,
Nuž vzte
jmní
vaše ne-
jmní vašeho muže. Vdl,
že vás uvrhuje v bídu, a byla to jeho pomsta za vaši lhostejnost. Vdl, že dlouho živ nebude, a chtl, abyste ostatní dobu svého žití v slzách trávila. stailo, ani
Z ani na.
Ten hanebník A kdo byl jeho Kdo pjoval ty peníze, by !
spojencem?
stunl? Pandolfo. Mluv lichvou
s úctou o tom poctivci, pjoval, aby se madonna Luna dle chut bavit mohla.
který své peníze
Lavinia
di
Vzte, krásná Lavinie, že já tím pítelem. Což nevidla jste mne vždy ve spolenosti svého muže? Nesledoval jsem vás z msta v msto až sem na Sicílii? Já byl skrytým vaším dobrodincem. Nechtl jsem si dlouho na to zpomenouti, že jste mi dlužná. Ale dnes, když jste mne odkázala na odmnu v elysejských polích, napadlo mi, že když všechny vaše domy, zahrady, šperky, obrazy, sochy prodám, že mi ješt tolik dlužná zstanete, že mi právo zbyde, vás uvrh-
22
.
Chápete
nouti v žalá.
domem mým?
jest
ted,
stízliv jak advokát?
Zde
celá bledá, je
Jsi
ti
mluvím
že
je
jsou úpisy. Zanino, holubiko,
stráž?
dm
že tento
Chápete,
notá, zde nevoláš
pro
nco?
Ano, cítím kee v ruce, prsty se mi svírají, vyškrábala bych ráda nkomu oi.
Z ani na.
Lavin ia.
Ah, Zanino, není to zlý sen tedy vše, pane Pandolfe. do Benátek.
mte
si
Pandolfo. Vy nepjdetevše
Zan
i
—
Pjdu
Vezmu
si
vás.
i
n a.
nikam.
Vez-
?
Brrrrr
.
.
Lavin a. Co mám si poíti? Z ani na. O, vy sladký, dobrý, i
krásný pane Pandolfe. Ne, tak jako vy nedovede nikdo žertovat. A ten pan notá, ah, co ten je vlídný! Hledte, jak se usmívá. Pojte dále, pánové. Upíšeme vám ješt více než vám dluhujeme. Dejte nám jen trochu asu, zaplatíme vše.
Lavin a. Ano, zaplatíme vše. Pandolfo. Neekám ani pl hodiny. i
zatknte
Lavin
i
a
—
(stranou).
A
Lionato
je
Notái,
chudý!
Co
jen poíti!
Zanina každý a že
(s
komickou dstojností).
žert
vám
má
Pane Pandolfe,
meze. Vzte, že nás urážíte nikdy neodpustíme.
23
!
Pandolfo. Ani ve vzení? L a v n a. Ah, mám mžitky ped oima. Pane i
i
Pandolfe, není prostedku
—
Pandolfo. Znám jen jediný. Vejdte se mnou v satek. Lavin a. Zanino, cítím mdlobu. Z ani na. Vy kate! Vzte, že si vás nikdy i
nevezmeme!
Pandolfo.
vám
Tolik slz
návrh
mj
z
oí
láká, krásná Lavinio?
ZaninaCs pláem). Ano, pláem jako Majdaleny. Notá. Co praví Seneca? Dvojí zpsob slz vidíme v oích žen jedny vynucuje pravá :
bolest,
Zan
i
mj
n
ale
lest.
a. Jen jednou setkati se bože, jen jednou!
Pandolfo. O,
druhé
listinu
—
tím Senecou,
andle, serafe, muso! Hlete, podepište zde tu
Lavinio,
neplate!
Z ani na.
s
Ale tenkráte
ji
pette,
než pode-
píšete.
Pandolfo.
Jak galantní je msíc! Vychází vhod, aby vám svítil. Díky, nebeská lucerno. Nuž, podepište. Notái, inkoust, pero Položte listinu zde na patník. !
Z ani na.
Ne, nepodepíšeme. Rozumíte?
Pe-
teme to díve. Lavin a. Jsem slepá slzami. Pandolfo. Holá! Stráž! Stráž! Do vzení i
s
touto ženštinou
24
!
Scéna Pedešlí. Pedrolino brné mísy
s
6.
pichází
s
kuchtíky nesoucími stí-
mlsky a ovocem a láhve vína.
Pedrolino. Zde
jest
dm
madonny
Lavinie,
jmén
tam doneste skvlou vaši koUaci ve pana Lionata ... Co dje se zde?
Zanina
(padne
nás
veta
je
Pandolfo.
mu koiem
krku).
Stráž, stráž!
ženštinou!
O, PedroHno,
Do vzení
touto
(V'nutí Lavinil péro.i.
Lavinia. Vzení! Tma! Oh,
já
zemru
Pandolfo. Podepište tedy. Lavinia. Podepsat? Ano, ano. Nový úpis?
s
po
.
,
.
dlužný
(FodepíSe.)
Pandolfo.
Dkuji, sladká Lavinio, drahá moje ženo. Slyšte, madonna Lavinia di Luna podepsala svatební smlouvu
—
Lavinia. Ah, udlám
mj
Lionato
!
si
smrt! Lionato, oh
I^Odkvapí do domu.)
Zanina. Podepsala! To nepežiju. Pedrolino. Ale, pro boha, co to vše jen znamená? Pán mj, nov vyvolený soudce Lionato, posílá paní konfekty a vína
—
Pandolfo. Vyid mu
Lavinii
nejvzácnjší
Je velmi laskav, soudce Lionato. dík. iKuchtikúm.i Jen rychle,
mj
hoši.
Hody
ty
tái,
pojte
s
nám pišly práv vhod. Nosebou, budte hostem pi sva-
25
.
tebním hodu, zatím pijdou svdci k podpisu. (Kuchtíkm.)
Jen rychle,
Pojte, notái.
(Jde
hoši.
(Kuchtíci vejdou.)
notáem do domu.)
s
Scéna
7.
Zanina. Pedrolino.
Z ani na. Já t nenávidím. Pedrolino. Pedrolino. Pro? Zanina. Že's pišel pozd. NemohTs že té zde zapotebí?
Ty bys
byl
tušit,
pece njak
Oh, ty bloude, nestydíš Pandolfo pinutí mou paní dlužními úpisy a hrozbami k podpisu svatební smlouvy. A Pedrolino, ten arcišibal tomu nezatoho osla pelstil.
se?
brání
— —
Pedrolino. nino
Zanina.
Ale jak mohl jsem
Ale
ms
to
tušit!
K
tušit,
emu
Zaši-
jsi
balem? Ty máš všechno tušit. Ah, stydím se za tebe. Ješt kollaci tomu Pandolfovi pináší! Ah, jak dobe ty vci vonly! Kdyby se aspo ten notá jimi udusil! Ah, to
ecké
m na
které Pandolfo vypije,
víno,
srdci!
Kdyby
se tím
aspo
Anebo kdyby mi aspo také
otrávil
nco
pálí !
.
.
toho Pedroline, již mi nepicházej nikdy dali na oi. Tys vinen na všem neštstí. Tys .
.
.
netušil!
istá
asi
s
výmluva! (Odbhne
to
Pedrolino. To pijde
z
je
tou
pkná samou
26
mela.
do domu.)
Mj
logikou,
A
pán mi v tom
;
všeobecném
zapomnl jsem aspo
strnuti
bych nezasloužené
jednu láhev odstraniti,
eckých
tokem
výitky
Ah, zde pichází
Na kom
níky.
mn?
ne na mi míhá
mj
i
o n a
t
zapil
.
.
.
vypustil
by
zlost,
si
jestli
Fantom- notné bastonády se
ped oima.
Scéna L
hrozn
pán, a vede hudeb-
o
pichází
s
8.
hudebníky.
P
e
d
r
o
1
i
n
o.
L t Sem postavte se á spuste, až vám dám znamení. Zaátek uiní mandoliny melodie jejich 8t se podobá vánku vzdychajícímu v korunách listnatých strom, stíbrnému dešti, šumícímu na otráni Etny v bujné vinici. i
O n a
O.
Pedrolino Pandolfovi
Ano,
^>tranou).
hodn
aby se
to
panu
líbilo.
Lionato. Ah, tys zde? ObstaraKs kollaci? Pedrolino. Ano, pane. Však slyšte, radil bych vám, abyste se svým zastaveníkem posekal.
zmnám
Ah, osud podroben.
lidský
jest
podivným
Lionato. Nevyrušuj mne svým rozjímáním,
nemám asu spuste,
ó
a
chuti
t
poslouchat.
sladkozvuké mandoliny.
Nuž, ^Pocne
hudba/)
Pedrolino. Kdybych íci.
27
jen
vdl,
jak
mu
to
Pandolfo
Pane
!
Jak
pítel.
Výbom,
(objeví se na baik-on).
muzikanti
vy
Lionate,
Vru,
pozorliv!
jste
jste
páni
vzácný
co
je
ta
veee
bez hudby? Ale vejdte, páni muzikanti, v sále vás bude lépe slyšeti než na ulici. (Odejde. Muzikami jdou do domu.)
nejlepší
Lionato. Pedrolino, spím i bdím? Co to vše znamená? Jak pichází Pandolfo do spolenosti
Lavinie?
Pedrolino.
Nepravil
lidský
zmnám
jsem vám, podroben
Lionato.
Pesta
urit,
pisám
sic
Pedrolino.
Pandolfo
že osud
—
filosofovat
bh
—
a
odpovídej
Zvolna, zvolna, pane!
(na
balkon
v ruce).
se sklenici
Na
VaŠC
pane Lionato! Sláva vám a tikrát sláva vašemu vínu. Kdybyste byl o nco díve pišel, mohl jste se co svdek na svatební smlouv podepsat. Dobrou noc, zdraví,
spchám
k své žen, krásné Lavinii. Oh, vy šastný soku, pece vyvolil jste lepší díl budete s ní nkdy v hájích elysejských prodlévat po celou vnost Až do té doby
—
!
bohem Lionato. s
i
—
!
(Odejde.)
Pedrolino, Pedrolino, mluv, blábolí
Pedrolino. Bohužel,
že mluvil pravdu.
Sám
vidl jsem, jak Lavinia smlouvu podepsala.
Lionato. Nebesa! Peklo! Muka! Ó, té ošemetnosti! Tak tedy klamala's mne, ženo
28
To žádá
úlisná?
pomsty,
Však
krev.
ty nezasluhuješ,
nechci
ne,
bych se nad tebou
rmoutil!
Pedro
n
1 i
o.
veeet. Lionato.
Máte pravdu, necht toho, pojte
Jak, ty bídníku, ty hanebníku, ty
se odvažuješ se mi posmívat?
Pedrolino. napadá
Já,
Chra
pane?
(Tasí kord.')
bože!
Co vás
!
Lionato. Tys se spolil sním, s tím Pandolfem Ty erná zrado! Pedrolino. Neekl jsem, že se to na mne sveze? Tu to máme Zvolna, pane, zvolna! !
!
(Z
L
i
domu
zazni hudba.)
O n a t O. Ah, ty mandoliny se mi posmívají, mísí své tenké hlásky potuteln do výkik i
mého
trpkého žalu.
Ó, živote, jak O, smrti, jak miluji! tvou vyhledati iChce odejiti.)
návidím
t
!
náru Pedrolino.
t
ne-
Chci
!
Hé, paneLionate! Stjte! Zanina pichází z domu, o, že vám nese poselství od Lavinie?
Lionato. Nechci ji slyšet (Vrad se.) Pedrolino. Pro tedy nespcháte smrti do nárue? Lionato. NeekKs mi, že hledá Zanina !
m
s
poselstvím?
Pedrolino. Soudím
tak.
29
Zde
je.
Scéna
9.
Zanina. Pedrolino. Lionato.
Zanina
(PedroUnovi).
jak, zrádce, tys ješt
zde?
Pedrolino. Bu tak. dobrá a pesta bláznit. Chceš mne naknouti zde u mého pána?
Hle radj, potšila
—
abys
mu
vysvtlila,
bys
jej
Zanina.
O, pane Lionato, kdybyste vidl, jak paní moje pláe mezitím, co Pandolfo
a notá vaše mlsky
dovlí
polykají
jako
vyhla-
Vzkazuje vám, že vás miluje jak oh, nevím již ani jak, musila jsem plakat, když mi to povídala.
—
vlci.
Lionato. A pec mne zradila! Zanina. Vás? Vás zradila? A
co mla dlat, když ji chtl zavléci ten proklatý Pandolfo do vzení, když ji tmi dlužními úpisy moil a ta maškara, ten notá jí bez pestání Senecu o hlavu tloukl?
Lionato. Jak, Pandolfo ji pinutil? Pedrolino. Ano, hanebným uskokem, povím vám pozdji vše. Ale nyní se jedná o to, vzíti rozum do ruky. Není vci na zemi, která by se odiniti nedala. Co je smlouva? Kus popsaného papíru, který se roztrhá a zahodí.
Na
ete
Vidíte,
naíkat na osud? Blahostal jste se dnes soudcem v tomto mst, osud sám vám podává prostedek k vítzství
mu.
—
Lionato. Nerozumím
30
ti.
Pedrolino. Nevím ješt sám
docela do podrobná, jak do toho, ale zaruuji se vám svou hlavou, že Lavinia bude vaší, dáte li mi jednat a uposlechnete-li mých rad. Chci tolik nástrah a léek kolem Pandolfa nastrojit, že nevyvážné, teba by byl ješt schytralejší liškou. A ty, Zanino, budeš
mým
spojencem?
Zanina. Tlem,
O,
pane Pandolfe,
vy poznáte, že nejsem z ších, a zajisté neuiním novi hanbu.
tch nejhloupjsvému Pedroli-
duší.
Ah, okívám vašimi slovy. O, j.á bloud, a zatím je Lavinia v jeho moci, on smí ruky její se dotýkati
Li o nato.
—
Zanina. Chyba
lávky! Utekla od stolu a zavela se do svého pokoje. Sním pana Pandolfa, notáe a pana Senecu k tomu, dovedou-li tyto dvée otevít.
Pedrolino.
vaší je
uiní
na
útok
vc
vaše není ztracena. láska a mladost a ty vypoítavé stáí a zvítzí.
Vidíte,
Na stran
vn
ale zase nová historie. k víe nepodobné, co vše takovému starému zamilovanému bláznu namluviti lze. Je vám to jako v komedii na divadle. lásku a Spoléhejte na své spojence mladost, a trochu též na mne a na Zaninu.
Jest to stará,
Je to
—
Lionato. jehožto
ekni
jí
Nuž
tedy
s
prahem Lavinia
—
31
bohem, dlí.
dome, za Oh, Zanino,
!
Zanin již
s
a. Vím vše, co byste jí vzkázat mohl, naped a spchám jí to vyídit. Ceká
tlukoucím
srdcem
na
vaše
poselství.
(.Odbhne do domu.)
Li on a to. P oj d tedy zatím. Vrátím se brzy. Chci po celou noc obcházeti. Kde vzal bych spánku? (Odejde.)
dm
Pedrolino Nuž a my dva, já Justicie, my se te posadíme v
a vy, paní
míru vedle vždy mojí nepítelkyní. Stíhali mne vaším jménem nyní ale uiním jako oni zahalím se trochu do vašeho purpuru, pod vaší maskou lze bez trestu šibalem býti. Vte, paní, že ti, kteí vám prý slouží a bez pestání o vaší vznešenosti mluví, jsou vtší šibalové než ubohý váš Pedrolino, kterému vaším jménem tak asto galérou vyhrožovali. Ale na vám to zde opakovat
Až do dneška byla
sebe.
jste
;
:
—
vždy
Na
i
to stará již historie!
A
nyní k práci.
brzkou shledanou, pane Pandolfe
32
jednaní.
II.
dom Lavinie. Tžký, bohat vyezávaný nábytek temného díví. Stny potaženy gobeliny. V právo, v levo a v pozadí dvee. Baffet se stíbrným tžkým stolovým náiním a benátským sklem všeho druhu. Nedaleko buffetu výklenek zaKomnata v z
krytý starou tapisserií.
Scéna za n n i
Z ani na. klepá.
a,
pak P
1. e d
r
o
1
i
n
o.
Zdá se mi, že nkdo Snad již PedrOlinO? (Oteve
opatrn dvee
v po-
zadí.)
Pedrolino. Jsi sama, Zanino? Jak se ti vede v novém hospodáství? Z ani na. Neptej se, píteli. Chvju se zlostí po celém tle a nemohu se dokati, až
ponem
boj proti tomu proklatému lakomci, tomu starému satyrovi. Pedrolino. Picházím práv proto, ale obávám se jen, že nebudeš dosti schytralým
spojencem
—
Zanina. Dkuji. V
tvých oích jsem tedy hloupá. Nuž, uvidíme, až jen budem svoji.
Pedrolino. Zvolna, duše. Kdo pak by se pán
je
žárliv
Zeyer: Spisy
Zanino,
má
tak zlobil? Víš,
mj
zvolna,
na každý pohled, který Pan-
XXV.
3
33
dolfo na Lavinii vrhne, šílí pi myšlence, že by jí ruku políbiti mohl, že by s ní za stolem sedl, v jedné komnat dlel
—
Rozumím úpln
a Z ani na. Dobe, dobe. mžeš se na mne spoléhat. Zatopím panu Pandolfovi tak, že tvj pán bude úpln klidným. Dokážu
ti,
že nejsem tak hloupá,
jak se domníváš.
Pedrolino. Chci si
poínat
—
poradit, jak by's
ti
mla
Ani slova více. íkám ti, že se mne spolehnout, a uvidíš a uslyšíš. Ale pedevším musím se na panu Pandolfovi pomstít za ohromný ten hlad, který mnou lomcuje. Pedrolino. Hlad? Jak je to možné po tak slavných hodech
Zanina.
mžeš
na
—
Zanina. Po
tak slavných hodech, na které jsem jen z daleka hledt smla. Ah, ten Hltal jako vlk a Pandolfo, ten Pandolfo !
A zárove se strachem houba. chvl, aby notá mu píliš nejedl. Povídal mu pohnutlivé historie, a když ten se rozplakal a se Senecy jako svatého svého patrona dovolával a slzy si utíral, kradl mu Pandolfo nejlepší kousky s talíe. pil
jako
Pedrolino. je to možné? Zanina. Konen vystril pítele Senecova ze dveí a
zamýkat.
zaal zbytky tabule pod zámek Chtla jsem mu pomáhat, ale
nedovolil tomu.
„Jíš
34
ráda lanýže dušené
vín?" tázal se mne, chápaje se stíbrného tah'e, kde labužnické ty skvosty narovnané ležely. „Ano, pane," odpovídám a sliny se mi dlaly v ústech. „A což z tchto konfekt by t žádný nelákal?" „O, pane, jak jste laskav," já na to. A on: „A tmi sorbety by's nepovrhala? A tato paštika z koroptví by se ti nezdála nejhorší?" ... A tak mi dlal las ominy, uzavíraje všechna ta jídla do pihrádek a naposled hodil mi krku chleba a zvolal se zrakem obráceným ku stropu: „Bh dej duši tvé síly, abys nikdy obžerství nehovla, je to velký hích!..." Pedroline, mluv, mohla by tvoje svrchovan cnostná a kesanská duše se zdržeti výkiku Pomsta ? ve
i
:
Pedro ani
1
i
n o.
bh
Djí
se
!
vci pod sluncem,
které
nemže. Ten Pandolfe, tak mne
ani papež odpustiti
zloin
Ah, je z nich. okrádat! Což nepišel jsem proto tak záhy do toho domu, ponvadž jsem se domníval, že ržová ruka Zaninina pro mne mlsek
uschovala?
Z ani na.
Nuž
vidíš, že ten lakomec vrah Ale utiš se, Pedroline, chci uhostit než on sám se vera tvým pánem astovati dal, a nechci Zaninou slouti, nezaplatí-li Pandolfo draze uinnou
t
nás obou. ješt lépe
nám kivdu. vej se
zde.
Slyším
jej.
Pichází sem. SchoTak. Již je
rychle za tuto oponu. ^Pedroliiio
schová se
do
výklenku
za
tapisserii-)
3*
35
Scéna Lavinia, Pandolfo
2.
picházejí
Pedrolino
Pandolfo
s
pravé strany. Z a n
i
n a
skryt.
A vy myslíte, že to aby pan Lionato se kolem domu ploužil a vzdychaje nám do oken hledl? Mýlíte se! Jsem vaším manželem i nejsem? Mluvte snášet
(rozzloben).
budu,
!
Lavinia. Nahlédnte do jsem
kontraktu, víte, že
netla.
jej
Pandolfo. Vy
se mi posmíváte
jen dle kontraktu vaším
!
Ano, jsem
manželem,
ale jen
Ah, proklatý kontrakt, tolik penz jsem na nj notái vyplatiti musil. Af mu strpení.
pálí
na
duši.
Lavinia. Nenamítám nieho proti tomu, af mu ty peníze teba pálí na duši, téší-Ii vás to. Vy vidíte, že jsem vzornou ženou, souhlasím s každým vaším páním, je-li rozumné.
Pandolfo.
Vzorná žena! Jen že jste pekroila práh své ložnice, už stála jste na balkon, pod kterým pan soudce Lionato
ervánkm svj bol žaloval. Lavinia. Mohu tomu bránit? i mám žárlivá na ervánky jako vy na mne? Pandolfo.
být
Jen se posmívejte, zaženu vám smích. Víte co uiním? Zavraždím toho seladona.
36
Lavin
i
Ah, pochybuji, že
a.
Pandolfo. A L
av
i
n
i
dvody?
vaše
mkké
Máte píliš
a.
to uiníte.
srdce a
— málo
odvahy.
Pandolfo
Uvidíme. Krev jeho potee,
íktiH).
písahám, a vaše
Lavin
i
Brrr
a.
.
.
Umírám strachem do dven na
též.
Jaká
.
hrza
z
vás jde!
a chci se zachránit.
(Uteee
levo.)
Pandolfo
(zave za
ni
na kii).
Odtamtud ne-
Stáhnu klí, a tam zstane, až se vrátím. Nejradji bych zstal doma, ale musíme choditi za penzi, chceme-li je do kapes dostati. Kdybych jen nkoho ml, kdo by celou duší mi oddán byl a ji špehoval a hlídal. Však darmo by to musilo býti, darmo, jen z lásky kesanské.
vidí
aspo na
ulici.
Scéna Pandollo. Zanina
Zan
i
n a
dolfo!
(jako
Mám
3.
pichází
z
pozadí ku pedu.
Pandoifa nevidla). Ubohý Panchladn na zkázu jeho hledti?
i^y
Není na ase dáti se na pokání a upímným vyznáním staré své híchy smýti ?
Pandolfo. Co
Zanina dolfe?
(ja^o by .
,
.
mruíš ped sebe? pekvapena). Vy zde, pane Pan-
Ah,
to
tof
pokynutí prozetelnosti. ped sebou.
Vidím nyní jasn povinnost svou
37
Pandolfo. Poínáš tak nesrozumiteln
Zanina
(ohiíži se).
si
—
tak tajupln, mluvíš
Kdybych
jen
vdla,
že
nás zde nikdo neslyší.
Pandolfo.
Bud jista, že ne. Vždyf jsme sami v dom a dvee do komnaty zde, kam jsem Lavinii zavel, jsou dubové.
Zanina. vtší
Spustím pece Tak.
ale
portiéru,
pro
jistotu.
Pandolfo. Nyní
Zanina tušíte,
mluv.
(velmi vážn).
stemhlav vou vaší,
Pane Pandolfe, vy
ne-
bezedná bídy jste se Bda vám. Plái nad hla-
jakého
do
uvrhl.
chýlící se k hrobu.
Mám husí kži, mrazí mne Co znamená ta hrozná pedmluva? Zanina. Pane Pandolfe, vy netušíte, koho Pandolfo. v nohách.
si za ženu vzal. Jak ráda bych dávno ale strach odešla ze služby dsné Lavinie mne zdržoval. Byla by mne stíhala, neb
jste
obávala by
Pandolfo.
—
se,
že vyzradím
Mluv strun,
její
vidíš
tajemství.
pece,
že
cvakám zuby.
Zanina.
Lavinia je arodjnice nejhoršího zpsobu, travika, démon. Chrate se, aby s vámi nejedla u jednoho stolu, chrate se, byste s ní nespal v tomtéž pokoji. Zavírejte dobe dvée své ložnice, aby se v ni nevkradla, když spíte, a hlete vždy než ulehnete dobe pod postel a do almar, za
38
záclony a nábytek, není-li nkde uschována. Zamíchá-li vám do vína, ztratíte pamt, zaklepá-li vám spícímu na elo a zamumlá-li vám pi tom tajuplná slova do ucha, neprobudíte se díve, až kdy se jí zlíbí, teba za rok, za deset. Nauila se hrozným vcem od kouzelnice, kterou moudrost benátských soudc na dno moe odsoudila,
tm
zašitou
P an
d olf
v kožený pytel. o.
Pitáhni mi keslo, Zanino, tesou
se mi nohy,
ulehilo se mi svdomí Zachránila jsem vás, a mi odpustí nesíslné ty obti, které jsem, mlíc, bez výstrahy, ku zkáze jejich zlomyslnosti své paní ponechala. Zdá se mi, že jsem se znova narodila, jsem jako malé dcko, taková nevinná radost mi v srdci ve. Pane Pandolfe, budte s bohem. Chci do kláštera, cítím již dávno povolání. Dejte mi své požehnání. (Klekne.) Ctím vás
Zanina.
Ah,
jak
tímto vyznáním
!
bh
jako otce.
Pandolfo.
Zanino, nebud sobeckou! Nena spásu své duše, mysli jen na spásu mou. Ustr se nade mnou, neodcházej z toho domu, kde pro mne nebude již poAh, je mi dobroto kojné chvíle. mysli
Vná
'
velmi zle!
Zanina.
Jsem tak
slabá,
dám
se snadno
pemluvit. Nechci být sobeckou, chci u vás zstati, pane, co strážný váš duch. Jen
39
vždycky mých pokyn a zlá moc od vás odstoupí. Pedevším chrate se s ní dbejte
—
jísti
Pandolfo.
Ano, ano. Pokej, najím se na(jde zatím co je vedle zavena,
rychlo,
Kus té paštiky, nkolik tchto maínských pomeran v cukru dostaí úpln, když je zapiju sklenkou syrakuského (Staví mísu a víno na stl.) vína. Nejdíve tedy k buffetu.)
lých
(Zvedá velký kus k ústm.)
paštiku.
Zan
i
na
(položí
Vy
mu
ruku na rám,
slavn
a
hlubokým
obf, uspala jednoho po druhém do kamenného spánku...
hlasem).
jstc JÍŽ šcstá její
Pandolfo '
(odloží
opt
ten kus paštiky
Šestý již?
kátý pravíš?
Zanina. Nebo sedmý kterou
štiku,
byl
Pandolfo
na stl).
(Zakryje
docela!
si
KolÍ-
oí.)
(Hodí rychle pa-
Pedrolínovi, který
odložil,
ji
chytne.)
Pandolfo.
Ale pedevším Oh, já ubohý! musím nco pojíst, abych ml dostatených sil Zdá se mi, že jsem si kus paštiky sem položil? .
.
.
.
.
.
Z ani na. Ano,
a leknutím spolkl
jste
celý
kus najednou, když jsem vám ekla, že jste sedmý. Mla jsem být prozetelnjší.
Pandolfo. Máš ludku jako
zan
i
n
a.
pravdu. Cítím ten kus v ža(Naleje si víno.) ZapijU tO.
olovo.
Nepijte tak náhle ... Ah,
zapomnla
jsem vám íci, že sluha pana Geronima Deodatiho hned ráno s vámi mluvit chtl.
40
Pan Geronimo Deodati slyšel, že oženil, a jako upímný píbuzný chce dnes zde u vás obdvat. a sedm dtí.
Pandolfo.
s
vámi
žena jeho
On,
žena jeho a sedm
On,
lovk? Chce mne
Zbláznil se ten
se
jste
ožebrait? Ah, kate, lupii! a sedm dtí (Vyskoí a zavírá rychle
dtí! vyjíst,
Ty,
žena
bufet, zatím
!
mu
Zanina vypije víno.)
Z ani na.
Je to
nestydatost
od vašeho pí-
buzného.
Pandolfo
k stoiu.) Ale pokcj, Zanino, Vždyt jsem zde cizincem a nemám zde žádných píbuzných, ivrací se
co mi napadá.
v '
mst
lovka
toho jména ani
neznám
—
Zanina. Pane
Pandolfe, jak, chcete k vli mizernému obdu tak blízkého píbuzného zapíti, jakým vám pece jest pan Tomasone Grasso? Což neví celé msto, že dvanáct jeho dtí jako svoje milujete?
Pandolfo. Vždyf
jsi
ekla díve Geronimo
Deodati a sedm dtí?
Zanina. Co vám napadá? ekla jsem Tomasone Grasso a dvanáct dtí.
Pandolfo.
Deodati,
ekla's,
A kde je víno. které jsem si Zanina. Ah, vný bože, ted
Deodati
.
.
.
nalil?
si vysvtluji krátkou vaši pamf. Já ku Tomasone Grasso a vám se zdá za pt minut, že jsem ekla Geronimo Deodati, já mluvím o dva-
41
.
nácti
dtech a vy
se pete,
že
jsem
o sedmi zmínila. Víte, co se stalo?
vín, které prášek vaše
hltav
jste tak
V
se
tom
byl njaký Ta tam ubohá
vypil,
madonny Lavinie!
pam!
Pandolfo. Ale vždyt jsem nepil! Zanina. Nepil, nepil! Kdo pak Snad já?
tedy pil?
na vás tak zhurta vyjíždím. Ubohý, ubohý náš pane! Ale odpuste,
že
si
(Lomí rukama.)
Pandolfo.
Ah, máš pravdu, vypil jsem to zrádné víno, ekla's Tomasone Grasso a zmínila jsi se o dvanácti jeho dtech Uti mi pot s ela. .
.
Zanina.
Sláva! Prášek nebyl dost silný a pro tentokráte vyvázl jste s pouhým leknutím. Ale co si tedy ponem s tím vaším strýcem, s panem Aquilinem Frescobaldim, s jeho ženou, tetou a patnácti jeho dcerami ?
Pandolfo. Te je to zase Frescobaldi? A teta jeho k tomu? A poet dtí vzrostl již
na patnácte?
Zanina. Máte zase njaké pochybnosti? Co to bruíte ped sebe? Pandolfo. Já? Nic. Jsou to tedy samé dcery? Dívky
Zanina.
jídají
mén
než hoši.
myslete.
Uvidíte divy. Jen Ale víte co? Jdte se sám nkam za hosta pozvat. Tím spsobem se jich zbavíte a máte k tomu ješt obd darmo. si
to
42
Pan
do
1
prášku v
f
s
že mi nikdo nepimíchá
jistotu,
Zanino,
mst
platí,
A
o.
!
ty
perla.
jsi
sním
ásten
je
nho
u
námstí nosie talavašek
Znáš
Mám
zde
dlužníka, který mi ani úroky neJdi,
pivolej
pro
Lavinii.
mn
hrabnku, která se po Vím, že budu jejím ddicem. Tam af donesou Lavinii, pozve ji na obd a Lavinia pimíchá jí snad z pouhé zlotu starou
zbláznila?
myslnosti prášek
Zanina. A Pandolfo.
—
Výborn!
urychlí vaše ddictví!
Ale jdi s ní, aby se Lavinia nikam jinam donésti nedala, tak ku píkladu k panu
—
Zanina. Bute
jist, zeji nenechám ani minutu o samot. Ostatn pijímá dnes pan soudce insignie své nové dstojnosti, a je až po uši zamstnán obady. Již letím pro nosie. (Odbhne.)
Pandolfo
(jde
madonno, rozkaz,
kam
dán. (Oteve
dveím
ku
vyjde
Lavinia.
vás nosii donesou,
z
až
jest
již
Nepjdu (strano,,)
4.
Pandolfo.
pokoje.
obdvat. Zstanu
Pandolfo
Pojdte,
pozvána k obdu,
pokoj.)
Scéna Lavinia
Laviniina pokoje).
pojdte. Jste
s
nikam, vámi.
Zmije
!
Zanina.
nemám
Jak na
mn mráz tlem lomcuje. 43
Pordéji
mne
(Lavinii.)
chuti
hledí,
Myslím,
nebudu nkolik dní
že
ani
jísti
Z
ani
píti.
Jaká to pro ni rána Jak málo sklamání své skrývat dovede! (vejde). a n n a. Talavašky ped domem (Lavinii.) Ponesou vás zadními dvíkami do zahrady, kde pan Lionato eká. (Stranou.)
!
i
!
Lavinia. dle
vám
Chci
se podrobuji
dokázat, Pandolfe,
svému osudu,
a
iním
že
tedy
vašeho rozkazu.
Zanina (šeptem). Chce se k vám Pandolfo (šeptem). Však jsem
lichotiti. ji
prohlédl.
Nuže, jdte a ekejte u hrabnky,
(Nahlas.)
až pro vás pijdu.
Lavinia.
Doprovod mne, Zanino.
(Odejdou.)
Pandolfo.
Tak. A nyní pjdu též. Kdybych jen nco dobrého k jídlu u svého dlužníka dostal, abych se zotavil po tom velkém rozilení.
(Odejde.)
Scéna
Pedro ru,
1
i
n o
Zanina
(vycii.izí ze
je
5.
svého úkrytu).
hodná
státi
se
Na mou vmou ženou!
úpln na ni. Te vím svj slib, že mn uchystá skvlý kvas. Kus té paštiky, který mi hodila, dlá na mne dojem krátké pedmluvy k velkému dílu o mnohých kapitolách. Holá, njaký hluk na chodb. Kdo to? Spoléhám
také,
se
již
že splní
(Oteve dvée v pozadí, nkolik kuchtík, láhve, vstoupí.)
44
nesoucicli mí.sy a
Kuchtík.
Vy
nejspíše pan Pandolfo. a vína, která ve vašem jmén objednána byla. Pán náš doufá, že budete více než spokojen.
Zde nesem
jste
jídla
Stavte vzácné svoje bemeno O zpropitné se nestarejte, neujde vám, až se úet vyrovná.
Pedrolino.
jea na stl.
Kuchtík.
nám
by
Bylo
sice
píjemnjší,
—
ale pan kdybychom hned nco obdrželi Pandolfo je pánem ve svém dom, a dovedeme ekat.
Pedrolino.
cnosf
Jaká
(Kuchtíci odejduu.)
erta,
Scéna
pro
to
6.
Pedrolino. Zanina
Zanina. Za stl, Pedrolino (podává
kuchtíka!
Zanina iní divy!
ta
vcj
za stl, pane Pedroline
abych vás dovedl.
i
Madonno, dovolte,
ram.no).
jí
(Zasednou za
stú\.)
Zanina.
Ah, Pedrolino, jak se Lavinia smála, když jsem jí rozmluvu svou s Pandolfem povídala, kterou jsi tam za kredencí poslouchal. Prochází se s panem Lionatem
pod topoly. Slíbila jsem jim, že na veer budou zase pohromad, že spolu njakou lest umluvíme. Mimochodem eeno, jak
mnou spokojen? Pedrolino. Kdybych jsi
se
chtl bych Zaninou mi tam tu mísu
—
nebyl
býti
45
(Ji)
.
.
.
Pedrolinem, Prosím, podej
!
Zanina.
Ah, ty chloubo! Nalej mi trochu toho chiského vína, abychom si pipili na zdar našim podnikm
Pedrolino. A
tuto sklenici na zdar budoucí dstojná družko Pedrolina!
tvé sláv,
A
Zanina.
tuto
v zahrad, kteí jou.
na zdar milencm dole nám dobrého chutnání pe-
Ale, Pedroline,
vidím
pak, že
víš-li
t
nená-
?
Pedrolino. Ty mne mi tam
mísu
tu
.
.
.
lekáš
!
Tedy
.
ty
Prosím, podej nenávidíš?
.
.
mne
A pro? Zanina. Ponvadž jen jíš a piješ — a žádat mne o jediný polibek, to ani nenapadne. Pe dr olino. Odpus, ale nedovedu s prázdným ti
žaludkem
o lásce horovat, a ctím tvou
cnos
než abych {jí horliv) Ostatn musíme kvas rychle konit, pan Pandolfo se mže každou chvilku vrátit, a k milování píliš,
.
.
.
máme
celý život a celou vnost Oloupej mi tento pomeran a rozkroj mi granát Dkuji. Vidíš, Zanino, mám vznešené pojmy o lásce .
.
.
.
.
.
Zanina
.
(rozzlobena).
.
.
Tcdy mcrmomocí nechceš
polibek?
Pedrolino.
Nechci, by
mi tedy korálové
Zanina
(vychrstne
mu
rty
ti
srdce puklo, nachyl
—
Zde Neprosím Ted mluv rychle, co
víno do tváe).
se o tvou almužnu.
hodláš pro pána svého uinit?
46
!
Pedrolino. Povím
ti to v krátkosti. Až se sešeí, vezmu plást a biret pana Lionata a budu zahradní míž obcházet. Ty co vrná roznítíš upozorníš Pandolfa, služebnice žárlivost a pošleš jej co stráž do v pán do Zatím vkrade se zahrady. domu a mohou s Lavinií se na nás z loggie dívat. Co se dále stane, ví už Lionato
nm
mj
a uvidíš to též a ástené t ješt pouím, co musíš hned Pandolfovi namluvit. A nyní, Zanino, dopej mi polibek
—
Zanina. K tomu
v
uklidit
.
.
.
díve
prjezdu,
Pandolfo. Ah, ano, to
Rychle
ml
se
jsi
pozd, slyším hluk
je
(.Každý
on.
mít,
již
bude as
to
Ted uteme.
vezme ubrus za
jiný
konec
a táhne k sobe. Ubrus se roztrhne.)
Pedrolino. Ah, jaká nehoda! Zanina. Není as k naíkání, rychle
za mnou, a ekni mi, co Pandolfovi namluviti nutno.
(Každý
z
nich nahází nádoby,
viky ubrusu
sklenice a
Scéna Pandolfo
t.
d.
do své polo-
a utekou.)
a
Lavinia
7.
picházej!
Pandolfo. Pro neekala
dvemi v
jste,
pozadí.
až pro vás
hrabnce? Vrátila jste se záhy. Jistá záležitost mne nutila, abych zašel sem do domu, než vás u hrabnky vyhledám, a hle, vidím vás v zahrad. Co v tom vzí? Byla jste tam sama? pijdu
k
47
!
Lavin
!
!
a (stranou>. as, abych zaala mluvit návodu Pedrolina. (Pandoifovi.) Stýskalo se mi po vás. Mla jsem tušení, že pjdete díve sem než k hrabnce a letla jsem na kídlech touhy dom. i
dle
Pandolfo
(stranou). Ah, zmije! Rozumím ti Chystáš své prášky, traviko! Ale nástrahy (Nahlas.) tvoje budou marné. Jaká to zde vzácných jídel a ohnivého vína Oh, náhlá myšlenka ve vzniká, je to pravé zjevení toho, co se skuten udalo. Lavinie, vy hodovala jste zde, vy astovala jste zde v mé nepítomnosti svého milence! Blesky boží, odpovídejte
vn
Lavin
.
.
.
mn
i
a.
hoím
Ah,
a trnu nad Pipadlo vám, že
žárlivostí
odvahou ve Ihaní. bych mohla pátrat po
vaší
píin
vn
jídel
a vína v této komnat, a rychle kladete svj vlastní hích na mj práh. Ah, niemníku, záletný hýile, ty n\Vs své milenky zde, vy pili jste a smáli se mé prostot, mé lásce k vám, mezitím co jsem u hrabnky po vás vzdychala a o tom rozjímala, jak jsem se tak náhle do vás zamilovat mohla, vy nevdníku! Ah, cítím mdlobu
samou
lítostí
Pandolfo
!
(Klesne do kesla.)
(stranou).
Schytralá, chce jen, abych
se k ní piblížil, by mi
svj prášek do oí
vysypala
Lavin ia rati
(vyskoí). Jak, vy mne necháte umížalem a láskou omdlévati a zstáváte
48
!
!
nevíte, co je zou-
nepohnut? Pandolfo, vy
Vy nevíte, jak ohe žárlivosti ve mn ve! Ah, peklo, dáblové a asi, jak cítím vás v svém uraženém srdci boužena!
falá
Valte se na mne, o laviny snhu a mohutnjší než veškerá moe, a uvidíte, uhasíte-li palivé mé záští! Chci hoTeste se, lýma rukama ten boit
iti
!
ledu,
dm
Pandolfo zem.
!
!
(Poráií stolice a házi vázy a stolní náiní na
Do prachu hanebné pedmty, nmými svdky jeho hýení
i
jste byly
Hladká
zrcadlem.)
tvá
tvoje
které (Ped
!
odrážela ne-
stoudné oblieje jeho záletnic, rozpadni se (.Rozbije zrcadlo.) v prvky !
Pandolfo. se
Vný
bože, jaká to
lítice
(Schová
!
pod stl.)
Zanina
(vbhne).
Co
se zde
dje?
Lidé staví
se na ulici
Pandolfo. Spas mne od L
av
i
n
i
a
(Uiesne do židle).
Pandolfo.
Ah,
její zlosti,
Zanino!
Nemohu více! Umírám
konen
mlí.
Leží jako ve spánku! Bute tich pijde záhy k sob a uslyšíte zase zami lovaný její hlas
Zanina.
Pandolfo. Vždy nespchám ho mohu ekat, jsem velmi trpéliv.
Zanina Kdo Zeyer: Spisy
klepá na
XXV.
uslyšet,
dvée?
a
49
Scéna T
r
i
v e
1
n o, paštiUá.
i
8.
Zanina. Pandolto. Lavinia'
Trivelino. Bud pokoj tomu domu. Pandolfo. S tím páním picházíte práv vhod. Pozdrav
Trivelino. jsem
bh.
eho
Doufám, že
se pouze
pejete?
si
nevytrhuji.
poptat,
Cht^
jste
obdval,
iStranou.)
je to po-
jak.
pane.
Pandolfo. Dkuji, dobe. vru,
hnutlivé,
o
lovk
a stará se tak ulice vejde, aby se
cizí
moje zdraví, že s jsem obdval.
poptal, jak
Trivelino. Jakou jste
spokojen
byl
radost
Jak
!
mn
to
mne
psobí, že spokojenost
vaše blaží!
Pandolfo
Nadmíru dobrý lovk!
(stranou).
Trivelino. A
víno, pane, jak to
vám
chut-
nalo ?
Pandolfo
Zní to jako výsmch; nedal mi než trochu vody, abych tvrdý sýr zapil, kterým mne astoval, ale mám toho dobrého lovka zarmucovati když bére takové úastenství? (Triveiinovi), Piznávám se, že jsem nikdy lepších vín nepil. Byla pravý nektar, jídla vesms pravá dlužník
(stranou).
mj
ambrosie, ovoce jakoby v ráji uzrálé, sorbety k zbláznní dobe pipravené, celý
obd
pravá ofra
Trivelino svj úet,
bohm!
(stranou).
zdál se
i
Bál jsem se mu nestydatý
mn
50
podat
— když
ale takto chválí,
psal ješt o
víc!
mu nenaPane, ne-
že jsem
lituji,
nco
(Paudoiiovi.)
budete se hnvat, když vám podám úet záhy? Pravda, je to teprve as pl hodiny, co jsem vám objednaný obd po-
tak
slal,
Pan do
lovkem
jsem chudým
ale
If o.
Mn?
Úet?
—
Za co?
Trivelino. Žatu ofru bohm. Nehnvejte se, jsem chudým lovkem, mám starého otce
—
Pandolfo.
Pro mne, mjte
teba deset
si
otc!
Trivelino. Pravím vám, lovk, nemohu si tedy dovoliti,
mám
Ale zde,
pane,
Pandolfo. do tvého
Trivelino
toho
mj
že jsem chudý luxus desíti otc
práv
jednoho úet.
dost.
Co je mi nieho dlužen,
k ertu, blázne!
Jdi
útu,
nejsem
(rozzloben).
ti
Obdval
jste
dnes, pane,
nebo neobdval?
Pandolfo. Obdval, nikdy ped tím. Trivelino. Jaká chválil jste až
štstí, že
mám
slyšely jste,
že
mu obd umlec
pravý
ale tak
to nestoudnost Ped chvílí do nebe a ted haníte? Na !
svdky.
urozené
(Lavinii a zaniné.)
paní,
Vy
že se piznal,
který jsem mu co celou hloubkou svého genia
chutnal, s
bídn, jako ješt
pipravil.
51
!
Lavin
!
a.
i
Tri vel no. i
Vy
lupii!
!
Vy podvodníku!
Slyšíte? hltoune!
Pandolfo. Ty Trivelino. skolím
astoval zde své záletnice,
Ano,
ten ošemetný
Vy
vrahu! Ty kate!
Šibale
Lote!
!
Zaplaí, sic
t
!
Tof pílišné! Jak, mám chladné pojak mého dobrého pána haníš? Vaše svdectví je kivé, madonno, vás za-
Z ani na.
slouchat,
Jsem jista, že žádný obd Jsem vrná služebnice
slepuje žárlivost.
ani objednán nebyl.
a drzost toho
mí
lovka
na Trivelina, ten
se
ztrestám
!
^vezme
hi
a
shýbne a rána padne na Pan-
dolfa.)
Pandolfo. Ouvé
Co tropíš! Trivelino. Drzá ženštino, ty se odvažuješ? Zde na památku! (Mérí hoU na Zanínu, ta uskoí a !
rána padne na Pandolfa.)
Pandolfo.
Ah, ah patilo tob.
Zanina vli
iTriveiinovi).
(Mri op.
!
holí
!
Pro
odskoila? To
jsi
Tu máš na Trivelina
za svou dobrou a
udeí
Pandolfo. Pomoc! áblové, L
av n i
i
a. již
dost té hádky
!
zase Pandola..
kati!
Zanino, pestafí
Zanina.
Poslechnu vás, paní, akoli bych ráda toho paštikáe lepším zpsobm na-
uila.
Pandolfo. Prostedkem mého hbetu
kyn
52
?
Zrád-
Zanina. Nerozumím vám,
pane. Pišel jste
snad k úrazu?
Pandolfo.
Ptej
Ah, jsem polo-
se ješt!
mrtev!
Spchám k soudu, tam se opt spatíme, pane Pandolfe. (Odejde.) Lavin ia. Vy platíte draze za ty hody s vaTy rány, šimi milenkami, nevrný muži. které jste obdržel, jsou zaslouženým trestem za vaši zradu, a nejdstojnjším dessertem po takovém kvasu. Bute s bohem a po-
Trivelino.
lepšete se
(Odejde.)
!
Scéna
9.
Zanina. Pandolfo.
Zanina si
to
te
(stranou).
Ted ho
Pedrolino peje.
opuštn
jste
a
rychle navedu, jak
Ubohý pane,
(Kahias.i
nemáte jiného
pítele
než mne!
Pandolfo. z
oí!
Klid se mi z
Vyženu
t
domu!
Zanina
odmna
za moje služby. to, že vás vaše vlastní v slepé lil trochu pošimrala? Vidl jste pece, že se to stalo omylem. Pro má tak dlouhý konec? Ale ne, stalo se to úmyslem. (piáe-.
Tof
malikost horlivosti snad
Pro takovou
.
.
!
Mohu za
.
Jsem podvodná, Zasluhuji vzení,
úlisná kolo.
53
ženština.
Tedy
jdu.
Vite? Hledejte
si
nkoho
jiného, který by to tak
upímn
vámi mínil jako já. Nespím, nejím, poade jen na to mysh'm, jak vám sloužit. Ah, matko moje, pro jsi mne porodila? Kinu okamžiku, kde jsem poprvé svtlo spatila! Ah, já ubohý sirotku! Ah, jak sama sebe lituji Srdce mi puká nade s
.
.
!
mnou
iSedne na zem a pláe.)
!
Pandolfo. Utiš se, Zanino. Chci ti odpustit. Ale pro ke všem ertm jsi se uhnula? Nemohla jsi tu ránu za mne pijmout? Nu, nemluvme již o tom.
Zanina
Nesmíím
(vstanei.
se.
(Siavn.)
Pane
Pandolfe, odpouštím vám vše, co jste od prvního dne svého narození na spáchal, vám odpus též. Jdu, a tajemství, které jsem vám práv svit chtla, beru s sebou do hloubky erného hrobu!
mn
bh
Pandolfo.
Stj! Zanino, pro boha stj! Musíš každé slovo na váhu klást? Holu-
binko,
zsta.
Zanina.
eho
si
pejete,
milý pane Pan-
dolfe ?
Pandolfo. tvou škodu.
Co
Bu
zas dobrá. Nebude to na Mluv, jaké je to tajemství?
víš?
Zanina. Já? Nieho. Co bych mohla vdt! Co je mi do vašich záležitostí? Mám právo se do nich míchat?
Pandolfo. Pro
boha, mluv!
54
Zanina. Nevdnému se nikdy nezachováš! Pandolfo. Zanino, vidíš ten prsten s démantem jako hvzdou? Mysh'm, že se ti h'bí? Co? Zanina. Jak by se mi neh'bil? Oh, vy velkodušný, zlatý pane Pandolfe! Jak bych vám
nco zamleti?
mohla
Pandolfo. Zanina. S
(Sahá po prstenu.)
Jen zvolna. Mluv tedy. radostí!
.
ped
.
.
Vzte
tedy, že La-
od pana mi nahlédnout do psaníka. Pan Lionato pijde na veer do zahrady, esf vaše je v nejvtším nebezpeí, ujištuji vás dostala
vinia
chvílí
Podailo
Lionata.
.
lístek
se
.
.
Pandolfo. Já puknu vztekem! Zanina. Ale, pane Pandolfe, slyšte mou radu Neznám pod sluncem lovka, který by se více ped hrotem blýštícího se kordu bál, než práv ten zamilovaný pan soudce. Víte co, stjte v zahrad na stráži. Ruím vám za to, že pan Lionato zbledne jako stna, jakmile uvidí zbra ve vaší ruce. Zahouknte na nj, zahrozte .
.
.
mu kordem
a uvidíte, jak utee. Pustte za ním, volejte na, aby se bránil a a útk jeho bude tím zbsilejší. Lavinie, která na vás z njakého okna se dívat bude, zoškliví si pana Lionata, nebo nic neškodí v oích milenky muži více, než zbablost. Vy ale budete se jí zdáti velkým hrdinou a kdo ví, neprobudí-li se v ní se
55
! !
k
láska která
P
vám,
nyní
kterou
láska,
asto bývá dcerou velké
a n d o 1 f o. Já již hoím bojechtivostí bych se s samým dáblem v boj
vymelo
již
plém velikán?
lže,
.
.
.
!
Pustil
Pro
!
Ale, po-
slouchej, Zanino, víš docela jist, že
nato
a
úcty.
Lio-
zbablý?
je
Zanina, Jako zajíc, Pandolfo. Ha! Již
jak se plouží
jej vidím.,
kolem míží Stj zrádce votem urážku! (Máchá holi.) !
Zaplatíš mi
!
ži-
Zanina. Výborn! Jen s chutí do toho. Pandolfo. Již letím do zahrady! Zanina. ekejte trochu Díve ten prsten Pandolfo. Jaký prsten? Zanina. Ten démant, který jste mi slíbil. Pandolfo. Blázníš? Ptal jsem se t pouze,
—
!
ti líbí, a tší mne, že jsi jej chváOstatn napíšu do svého testamentu,
jak se lila.
aby
nkdy
ti
pipadl, až
vyme.
a po peslici
Zanina sic
(jej
—
zdržuje).
(Chce
mj
mei
rod po
odejit).
Dejte mi ihned ten prsten,
Pandolfo. Slyším kroky na
ulici!
Tot
mj
sok! Smrt! Krev! Boj!
Zanina (zdržuje Slyšte mne Ten prsten — Pandolfo. Marn žebeš o život mého soka jej).
Zhyne Boj
!
!
Neznám
!
slitování
(Odbhne.)
56
!
Krev
!
Krev
!
!
Zanina. Pokej,
starý šibale,
mi draze a bujnost
skrotím
tvoji
Scéna
Promna:
10.
Dekorace
prvního jednání,
z
LionatoaPedrolino Li
to
mj
Ten prsten bude
zaplatíš!
nato.
O, plavá luno,
tvoje paprsky vnikají
kvt
božská Lavinie
již
ulici.
svií,
nechf cudné
vonnou clonou
abych
do loggie,
na
uzel,
bílých
zdali
tam
eká
vzývat lunu a hvzdy úkol a vonnou clonu bílých je trochu nesnadnjší. Víte, pane, že se poínají ve pochybnosti probouzet, zdali plán tak výborný? Je váš sok
Pedrolino. Snadno
kvt
Mj
!
mn
mj
takovým zbablcem, jak bych a jak vy tvrdíte? hrdinou.
Piznávám
Lionato. Písahám než
ty,
je-Ii
to
si
se,
toho pál že nejsem
že je ješt zbablejší
ti,
vbec možné.
To
ti
snad
dostaí?
Pedrolino. Dodává mi
to
Zanina
!
Une^i vraty domu).
Lionato. O
St
odvahy. St
!
sladká hudbo dlouho oekáva-
ného znamení!
Zanina. Pojte do loggie.
Dovedu vás pímo
rychle!
(Lionato vcjje
57
s
ni
do domu.)
!
Pedrolino. fovi
Což kdyby
ale
pišla chut k vraždní?
tomu PandolKdo ví, teba
štípl pominutý komár a snad se tak vztek v jeho ;indy líné krvi?
jej
roznítí
Nkdo neslýchaná vc
ekne, že to dosud kdo zná všechny spády satanáše, a nemohl by to býti nový jeho vynález na škodu trýznného lovenstva? Chvji iChodi velkými se po celém tle Brrrr mi
Ale
.
.
kroky po
.
.
.
.
.
.
.
jevišti.)
(Lionato a Lavinia objeví se za kvtinami v loggii.)
O sladká noci, kéž tmavé tvoje modro nikdy nezbledne píchodem chorobného úsvitu! Hled miliony svých zlatých oí na mou slast a odpovz libým vánkem svým, jest-li mže býti vtšího blaha, než držeti Lavinii v náruí!
Li o nato.
Mj Lionato! Pro leží v moci rozluovati? Bohové závidli by našemu štstí! Chyl hlavu svou blíž ke do stínu! Žárlím na plavý paprslek, který ti zamilovan kolem rt bloudí, jakoby po tvém celování bažil!
Lavinia. lidí
nás
mn
Lionato.
Ale nebudou nás O, drahá! dlouho lidé rozluovat, podaí-li se vše dle plánu Pedrolina. Odsud uvidíme vše, co se díti bude až k okamžiku, kdy my dle úmluvy jednat musíme. Zatím nech mne ruku svoji celovat .
.
.
již
i
—
Pedrolino, Naše hrdliky je
h.
již
cukrují.
Mn
Proklat, tam pichází Pandolfo
58
!
!
Pandolfo
v zahrad
(objev-í se
i.
Brrr
.
.
.
Chvji
Zanina tvrdí sice, že po celém tle. Lionato utee, ale není žena stude lží a uskok? Jsem jist, že by král David Uriáše nikdy do boje nebyl poslal, kdyby žena Uriášova mu nebyla k tomu radila. Nemohla Lavinia to na mne nastrojit, a nebyla Zanina jejím nástrojem? Ale jaké to myšlenky! Pro by nebyl Lionato zbablcem? Vždyf sám nemám zmužilosti nazbyt, pro by to nemohlo u nho být jako u mne? Ale já se oeruji. Jsem snad hrdina a nevdl jsem do dneška o tom se
.
.
.
.
.
.
Bda
mn, nkdo je na Jen odvahu! ulici! Hledí na mne a mráz mi jde tlem. Ale vždyf je mezi mnou a jím železná beze strachu míž, tedy .
.
.
bume
Lionato. Jaký Bude
to
Lavinia.
O
to
hrdina! On a Pedrolino! s Achillem.
Hektora
boj
a
nemluv,
nemluv,
nás
ne-
slyší.
Lionato, mlet.
Nelíbám-li ústa tvoje,
(Libá
Pandolfo.
jakoby mížové
ale
dnes ve
stro-
to
mj
mluvil.
Je
mi radí k útku?
Konen dvée
Pandolfo. Po bych,
nkdo
strážce, jenž
Pedrolino.
šumní
Jak divné
mech, jakoby
andl
nedovedu
ji.)
musím zaít!
(Stavi
se,
otevíti chtél.)
mn
nohy mi
je
veta!
To on! Utekl
vypovdly
59
službu
.
.
.
Pedrolino. Mám
samém
v
srdce
Zahouknu na nj, snad utee.
pímo
sem.
(Obrací se k
útku
hrdle.
Ne, hledí zárove
a Pandolfo ini
nápodobn.)
Lavin
i
Ne,
a.
neudržím
zemru smíchem
Pandolfo.
Snad
smích
Ah,
I
Bože,
slyším
Lavinii
Hledí
!
na nás Musím se zdát hrdinou na nj, vždy je mezi námi míž! zažene jej hrdinský mj hlas
z úkrytu
Zavu
déle
!
!
!
.
love
Hé, holá, v erném plášti odsud! Nevzbuzuj mj vztek!
Pedrolino. V tom ohroženost
!
.
.
Vari
!
hlase zní cosi jako ne-
mj
Uteku! Ale pán
mne
za-
bije holí!
Pandolfo. Zdá
se,
že se lekl! Zanina ne-
Ted s chutí do toho. (Kií). Stj, sketo, žízním po tvé krvi! Jsem zachránn.
lhala!
Pedrolino. Seberu se
zastrašit.
jej
tak drze voláte,
poslední
síly
(Dutým hlasem.)
a pokusím
To na mne
pane?
Pandolfo (polekán). Já? Na vás, pane? Pedrolino (stranou). Couvá! Je vyhráno! (Kií.) Ty smšná maškaro, zaplatíš mi za urážku
!
lOteve zahradu.)
Pandolfo. Zdá
se mi, že mi
vylítla!
Pedrolino.
Mj
se k boji!
Lavinia. Druhý Hektqr! Pandolfo. Bra svj život!
60
již
duše
z
tla
!
!
Lionato Druhý
Achilles!
Pedrolino. Poj jen blíž! Pan do If o. Pojdtyblíž! Na bych
za tebou
chodil?
Pedrolino. Zemi!
(Bodne do vzduchu a utee
ua
ulici.)
P
a n d o
f
1
zbablce
Utíkáš,
o.
je
vyhráno, sláva!
já
té
dohoním.
Pedrolino
(Kiei.i
(Pustí se
(stranou).
(Stranou.)
Pedrolinem na
Chtl jsem to válená
(zastavi se)
svtlo vylákat, byla
zemeš! Pandolfo
z.T
!
Bda!
Ted
Nestydíš se? Však ulici.)
t
jen na
lest!
Ted
Žízním po
iNahias.)
tvé krvi
Pedrolino.
Chci
tvoji
a
pít
srdce
tvoje
pikusovat!
Pandolfo. Nebudeš
první, kterého
jsem do
pekel poslal
Pedrolino. Ty budeš práv
mj
proklál
Pedrolino
hrot.
(stnnouv
ticátý, kterého
(Oba máchají do
prázdn.i.l
Nejlépe, skrátím-li rychle
náš souboj. Budu tedy rann, než se mi do opravdy nco pihodí. (Kie-^ne na zem.) Bda Jsem mrtev! !
Pandolfo.
Je
to
možné, že jsem takový
bohatýr?
Pedrolino. Pomoc
Pandolfo. nOUt
.
!
Pomoc Vražda !
Veta po mém Je mrtev? Musím
Veta!
hlasem).
.
.
(Kloní se nad Pedrolinem.)
61
I
(Siai.ým
žití!
blíže
pihlíd-
!
Pedrolino Pandolfo
(zave).
Pomoc! Vražda!
as
(odskoí od nho).
se zachránit.
(Spchá k domu.)
Scéna
11.
Zanina vybhne
Zanina. Co
se zde
moc? Bože, zde
Pandolfo.
již
domu.
dje? Kdo
volá o po-
nkdo v krvi! nekií Zdá
leží
Pro boha,
beztoho, že se
z
sbíhá
se mi
lid.
Zanina. Pomoc! Pomoc! Pandolfo. Ml! Ml! Zmije! Zanina (kií ješt více). Pomoc Vražda !
!
Hoí
Ten prsten Pandolfo. áble, zde jej máš! Jsme ztraceni, poj, hodíme tu mrtvolu do studn. Zanina. Již je pozd, námstí se plní lidem. Hlasy. Holá! Co se zde dje? Kdo volá o pomoc? Zanina. Zde leží mrtvola! Je to pan soudce (Pandoifovi.)
!
Lionato. Pandolfo byl
na
žárliv.
Hlasy. Úžas! Hrza! Pandolfo. Nestoudná lháko! Já nkoho zabit! Snad mu spadl kámen z msíce na hlavu.
Lionato Kdo
ruší
(objeví se
na
uiícíi.
dsnými výkiky
Co sc zde dje? pokoj toho msta?
Zanina. Pane Lionato, ležíte zde zavraždn u míže a Pandolfo spáchal hrozný ten in.
62
!
Lionato.
Vždyf stojím zde,
Blábolíš?
živ
a zdráv!
Zanina.
Tak
tvá, ale bude
tu
to nejspíše Trivelino,
hýil své
starý
Usmrtil
aby
jej,
jiný.
Ncrozeznávám zsinalou
rému Pandolfo dluhuje za jimiž
nkdo
nejspíše
to
je
(Pistoupí k Pedroiinovi.)
mu
obd
kte-
a kollace,
milostnice
astoval.
nemusil.
Hanebný
platit
skrblík
Pandolfo. Mlíš? Každé pion
Vru,
její je
as
to
škor-
skolil?
hlas nezdál se mi hlasem Lionatovým.
mi
co
bloud,
Já
slovo
Koho jsem
(Stranou.)
!
bylo
do toho
lovka?
Lionato.
Je mi líto, pane, ale nemohu jinak než vás zatknouti. Udání té ženštiny nezdá
se bez podstaty,
paštiká Trivelino vskutku dnes na vás žalobu.
Pandolfo. L
av
Oh,
já
nešastný!
domu
s
rozpužtnými
hlas svého manžela!
Co chce
i
n
i
a
(vybéhne
z
vlasy).
jej
držet!
Lionato. Spáchal jeho
Pro
vraždu.
jej
SlyŠím
ten lid?
Zanina. Váš manžel zatknut. Lavinia. Chci jej se svým životem Chci se
podal
bránit!
chcete zatýkat?
Tam
leží
nešastná
ob.
Lavinia.
Je
to
Byl u
lež.
mne
v pokoji,
kdy byl by tu vraždu spáchal ? Nenechala jsem jej ani na okamžik o samot. Miluji jej
tak
63
Lionato. Pak Zatknte
tedy jeho spoluvinnice
jste
ženu
tu
též.
(Zaniné.j
I
tebe
za-
týkám.
Lavinia. Omdlévám
Není nikoho, kdo by podporoval, abych neklesla?
mne
!
Lionato. Žalá vás
vzkísí, ženo krvelaná,
nehodná.
Pandolfo. A
vil, že nám.
já
miluje!
ji
Cato
Bda
druhý Cato!
Zanina. Umírám! Jsme ztraceni! O, pane Pandolfe, pro nedal jste si radit! íkávala jsem vždy, špatný konec
nebute
—
tak prchlý, vezmete
Pandolfo. Vete mne pod šibenici, ale zbavte mne té hanebnice! Lionato. Nemluvte píliš mnoho o šibenici, jste
jí
dost na blízku. Svažte
Mrtvolu
jakým spsobem
—
ale
koje,
jej
a odvete.
zkoumat,
chci
ubohého paštikáe smrt
Ty
dv
co
pouhé
zasáhla.
mn,
ke
doneste
vete též do vže svdky zatím do po-
ženštiny
kde se porady djí. Odeberte se každý
dom, dobí dlnost vše
lidé,
a
bute
chladn uváží a
neujde, kdo
jej
zasluhuje.
jisti,
že sprave-
že nikdo trestu (Odejde.)
pírodo! Pro dala jsi m tu neskrocenou, kypící krev bohatýra? Pro nenarodil jsem se radj sketou! (Drábovéjej,
Pandolfo.
O,
Lavinii a Zaninu odvádjí.)
64
III.
jednaní.
mstským vzením konícím massivní starodávnou vží. Vnitek vže je divákm odkryt. V pizemku úzký žalá, v kterém Pandolfo na slám sedí, nad jsho žaláem v prvním pate píjemn zaízený pokoj. Ulice
s
Scéna
í.
Pandolfo
(sám). Proto tedy, starý blázne, Pandolfe, lopotil jsi se po celý život, shraboval jsi peníze a odepíral jsi si každou rozkoš, abys bídn na Sicílii zahynul, aby
ddicové tvoji se smíchem nad tvým hrobem tanili a peníze tvoje, tak tžce dobyté, do všech vtr rozházeli! O, kdybych si aspo své peníze s sebou vzíti mohl na druhý svt, smrt nemla by tolik hokostí! Ah, Pandolfe, Pandolfe, hle, kam t pošetilá láska k žen pivedla! Bloude, bloude, v tvém stáí milovat! Oh, kéž by to byl sen, jak chtl bych, probudiv se, moudrým býti Kéž bych tu svatební smlouvu na tisíc kus roztrhati mohl! Kéž by se Lionato mým odstoupením podplatiti dal! Jak chtl bych mu Lavinii do nárue vrhnout. Ale ta ženština se zbláznila, je do mne naprosto zamilována A ten Lionato, 5 Zeyer Spisy XXV. ,
!
:
65
.
.
hledl, jak písn Nezná Já nešastný! Pro vtlila se stará ímská cnost pro mou zkázu v toho jinocha? Archandlov a svatí muenníci, pispjte mi ku pomoci Slyším kroky, klí zarachotil ve dveích Spravedlnost se na mne ítí jako lítá sa a cítím ^Zakryje si tvá.) již nemilosrdné její spáry jak
chladn na
než
svou
ni
!
povinnost.
.
.
.
!
!
!
Scéna Lionato, Zanina
a
2.
písa
Pandolo.
vstoupí.
Lionato
ipísan. Zde k tomu stolu zasednte a pište každé slovo, které svdkyn,
bu
bu lento
zloinec promluví Pane Pandolfe, vstate. Odpovzte krátce a urit na každou otázku. .
Pandolfo. Tak urit, zuby
.
.
jak cvakající moje
dovolí.
—
Lionato. Tak zlé tedy máte svdomí, že Zanina. Je to pouhá petváka. Pan Pandolfo je divoký, krvežíznivý lovk, odvahy zázrané Lionato. Tiše ekej, až na tebe ada pijde.
—
!
(Mluví
tiše s
písaem.)
Pandolfo. Ty
chceš
proti
mn
svdit? Za-
pomnla's moje dobrodin:? Nedal jsem ti ten prsten s démantem, po kterém's tak toužila? Ah, Zanino, modro s nebe bych ti
byl snesl
—
66
z ani na.
Ó, pane, nevidíte, že se zardívám? Tušila jsem vždy, že mne milujete
—
dve
Pandolfo. Já? To Lionato. Pane si
stydliv
blázní!
Pandolfe, co
tváe zakrývá?
svdkyn. Výslech poíná. Pandolfo. Nuž tedy, tažte jsem vinen. Af jen svdí,
pesvdena
nejsi
jako ryba, co to
o
mé
jí
šeptáte, že
Vzdalte se od se Zaniny,
jestli
mluv, holoubku, nevinnosti? Mlí
znamená?
Lionato. Je na mne, otázky klásti, ne na vás. Odpovzte sám, co dlal jste vera na veer s obnaženým kordem v ruce v zahrad. Svdkyn vyznala, že vás tam vidla se kolem míží plížit, jako byste na nkoho íhal se zlým úmyslem.
Pandolfo. Já? Se zlým úmyslem? jak
Bože,
kiv
dovedou si lidé vykládati náš Co jsem v zahrad hledal, chtl
úmysl! jsem stromy
roubit.
Lionato. Kordem? V noci? Uprosted léta? Pandolfo. Ano, je to vlastní mj nový vynález.
lovk
Lionato
stále zkouší a pátrá.
Pište, že si pan Pandolfo cynické žerty s majestátem justicie dovoluje a vykreslete vedle té poznámky malé kolo (písai).
—
Pan
d olf o. Kolo! Spravedlivý bože, již cítím, jak mi kosti lámou Ne, ne, nepište. Mluvila to ze mne horeka Jsem nevyspalý, !
!
rozilený.
67
Co
Lionato. s
hledal
jste
tedy
v
zahrad
obnaženým kordem v ruce?
Pandolfo. Ah, po mné odpovdt. (Klesne na Lionato (písai). Napište
je
veta,
nevím, co
židli.)
znání a vykreslete milou šibeniku.
in
toto
polovin
vy-
margine malou, rozto-
Pandolfo. O bože, pro dáváš konopí rst, pro dovoluješ áblovi, aby je sil? Lionato. A nyní pistupte blíže, svdkyn.
Pandolfo
(stranou). Jest poslední mojí nadjí. bloudek, že ji miluji. Co neuiní žena pro toho, o kterém se domnívá, že ji zbožuje? Ah, blahoeím lásce. Jsem pohnut, struny mého srdce brnkají nejsladším
Myslí,
brnkotem.
(Usmívá
se
zamilovan na Zaninu.)
Lionato. Pane
Pandolfe, chovejte se slušn ví o tom, co se vera na madonny Lavinie? veer udalo v Z ani na. Jak nudná je spravedlnost s nými svými otázkami. Vždy již víte vše, co sama vím. ekla jsem to již desetkráte. Lionato. Pozor na jazyk!.. Slyšela jste nkdy, že pan Pandolfo nkomu vyhrožoval njakou pomstou? Ukázalo se, že usmrcený lovk není tím paštikáem, jak jste
Svdkyn,
!
co
dom
vera
v-
Je to neznámý. Víte ješt jiného, po jehož smrti by byl pan
myslila.
nkoho
Pandolfo bažil?
Z ani na. Netažte se neustále na tytéž vci. ekla jsem vám již, že písahal, že vás
68
!
Marn jsem jej napomínala. Byl oslepeným, že v každém mimojdoucím stále jen vás vidl, a tak napadl toho neznámého nešastníka. zavraždí.
záští tak
i
Pandolfo. Lháko! Zrádkyn! Ah, té zmiji dal jsem svj prsten s démantem Lionato (Paudoifovi). Tiše! Ani slovo (Zanin.) Dobe, milé dít. A pro lanil pan Pandolfo po mé krvi? Z ani na. Neekla jsem vám, že byl na vás I
Avšak co to mluvím? každé moje slovo ernou zradou, spáchanou na muži dokonalém? Odvolávám vše. Lhala jsem! Ani dábel?
žárliv jako
Já nešastná,
ze
slovo
což
všeho,
není
jsem
co
mluvila,
není
pravdivé. Již pozd odvolávat, co je psáno, psáno. Jen vyznejte se ze všeho.
Lionato. to je
Zanina.
Nepromluvím
slova
více,
radj
polknu jazyk.
Lionato. jisté
Žertujete,
holubinko. Dáte se za-
pohnouti.
Zanina. Ne, ne, ne a Lionato. Jak, tropíte dlnosti jako
díky, i
ty
stokrát ne. si
šašky ze sprave"
onen zatvrzelý zloinec? Bohu
máme
prostedky,
nejzatvrzelejší.
Víte,
kterými krotíme ržolící dívenko,
co to tortura? Hé, blednete? následky své tvrdošíjnosti
Neznám
se více zlostí
69
!
Piítejte
sama
Vy nechcete
si
sob
I
mluvit.
Lavinia zapírá, Pandolfo lže Jaká to cháska! Hé, pochopové, vlete je v muírnu! Pandolfo. Milosrdenství! !
Zan
i
n a.
Umírám
(Padne na písae, kterého
!
se židle
svrhne.)
Lionato
Odvete
(pochopm).
ji.
A
vy,
pane
návštvu Nejdíve svdci
Pandolfe, pipravte se na brzkou
tch zakuklených pán. a pak vy!
(Odejde
s
písaem.)
Pandolfo. Pro
vešel jsem v proklatý ten satek, který byl zaátkem všeho zla! Pro byl jsem žárlivým Achych, achych na toho tygra v lidské postav? Muírna, !
kolo, šibenice
.
.
.
Brrrr.
Scéna
(Klesne na
3.
Lionato, Lavinie, Zanina a Pedrolino ejší komnaty.
Pandolfo
žídii.)
vstupují do ho-
sedí dole se zakrytou tvái.
v,
Lavinia
(šeptem). Ne, Lionato, že hra naše píliš krutá. Pomysli pece, co ubohý
trpí
—
Ml pro vás slitování? Nechtl do žaláe, nevyhovíte-li jeho pání a nezavlee vás do ješt vtší bídy, než vzení, do toho satku? Chcete tedy býti jeho na vždy?
Zanina vás
(šeptem).
zavléci
Lavinia. Ne, myšlenka ta mne usmrcuje. Lionato. Pomni, radost mé duše, útcho mého srdce, že vyvázne pouhým strachem.
70
!
!
Pomni, že se vše jen proto dje, abych vyrval
t
jeho moci,
z
La vi n a. Lionato
Budiž tedy.
i
Pivete
(na hUs).
ženštiny
ty
sem
do muírny.
PedrolinO
(cizím,
pane, a
radostí
svému
s
mn
sem ke
vdí
jSOU,
Milosrdenství boží!
(vyskoí).
na blízku a kik
je
vnikat
.
.
Mu-
bude až
jejich
Ale
.
vyznání a budu
jejich
ZdC
>.
pikroím k ábelskému
úkolu.
Pandolfo írna
hrobovým hlasem
aspo
uslyším
se dle jejich výpo-
ídit.
Zanina
(rachotí
kusem etzu).
Ah, jak ta pouta
mi vnikají do tla.
Pandolfo. Lionato.
Nuž, Zanino, chceš mluvit nebo
mleti?
dále s
Ah, tyge Lionato!
Neodpovídáš?
Na skipec
ní
Zanina
(rachotí žiaií a
kníi.
Hrza! Umírám! Lionato. Jen chut do
bda
Achych,
toho, kate!
!
Nemj
slitování!
Pedro
1
i
no
(líhaje
Zanínu, hiol.ovým hlasem)
Neám
se pobízet, jak vidíte, pane.
Zanina. Zvolna! Zvolna! Nevdl Pedrolino díbaje jí).
Zanina
(kiii.
Lionato. Zacpi
Milosrdenství! jí
ústa!
71
bych!
Ah,
ah,
ah
!
Pan do Ho.
Šlechetná dívko,
pro svého
trp
pána.
Lionato.
Zacpi
Pedrolino
Zbouí
ústa!
jí
(podává
ji
pomeran).
msto.
celé
se
Již
stalo,
pane.
Zan
i
n a
(kousajíc do
Chci se vyznat
pomerane).
ze všeho
Ah, zmije! Ani trochu muení pro svého dobrého pána nesnášíš? A prsten
Pandolfo. s
démantem
jsi
vzala? Jen
ji
m.ute,
Lionato. Odejmi jí pouta, posad Tak. Ted mluv, dívko.
mute!
na slámu.
ji
Ah, chci vyzradit vše, co vím. Panvrah. Chtl vás zavraždit a Lavinii též. Má nejmén deset lidských život na svdomí. Nepije než samou krev. díve jej povsíte, tím lip. Tak. A nyní mne puste.
Z ani na.
dolfo je bídný
ím
Pandolfo.
Proklatá
zmije!
Pobhlice!
Stvra!
Z ani na. A
hloupý
je
bh
až
byste, že se bál Lavinie?
braní!
Vili
Namluvila jsem
mu, že umí arovat, že jej uspí, bude-li jí teba na deset let, že mu namíchá ztratil! Vil vše, vše, prášku, aby vše. Ten starý osel. libo,
pam
Pandolfo.
Bože, kdyby
kat! Dal bych
mu
tu hanebnici!
72
jen rozsápal ten
ji
na víno
!
Mute
ji,
mute,
!
Zanina. A lakomý
je
jako nikdo druhý. Ah,
ješt na smrtelné posteli mi bude sladkým vdomím, že jsem jej šidila Objednala jsem v jeho jmén u Trivelina skvostný hod a astovala svého milence. Mli jste vidt, co vyvádl, když si Trivelino pišel pro peníze! A ješt jsem jej vlastní jeho !
holí stloukla,
skrblíka
Pandolfo.
Já se zblázním! To jsou nejmuka! A ta zmije má mj prsten démantem! Hade, hade, kéž Trivelinovy
horší s
paštiky se byly v útrobách tvých v pekelné
jedy promnily!
Li o nato. Odvedte Zaninu, na Lavinii.
Lavin
i
Nepromluvím
a.
te
slova,
pijde
ada
neprozradím
svého manžela.
Pandolfo. Vrná žena! Andl! Li o n ato
(obejme
ohe zstane Lavin
i
a.
ji
a poiibi).
Nazývám
ten zdá se
A.
tato
muka, tento
bez výsledku? tu
muku
sladkou a
ohe
mi rozkoší.
Pandolfo.
Ah, Lavinie, trp jako velká muohe A sotva že se hlas chvje! Trp, Lavinie, trp! Snášíš za
ednice. Muka, její
!
svého manžela!
Lavinia píliš!
ivzkHknei.
Ah,
nesvírejte
Oi;e váš mne
zžírá
Pandolfo je mým manželem, ohe váš a vaše plameny?
73
—
mne
tak
pomnte,
jak
snášet
!
Pandolfo.
!
Jen snášej, ubožátko, za to z celé duše
t
prosím
! !
snášej,
Lionato. Nebude
již na dlouho vaším manželem, brzy budete jeho vdovou.
Lavin ia
mne!
Pusfte
(slabým hlasem).
Slova
mou duši Bud zmužilá!
vaše rozechvívají
Pandolfo (kií). Lavin a. Pusfte i
láskou k
(šeptem)
(Septemj.
ráj
I
chtl
svatá a sejdem
bys
jí
svým setkáním, bídný zbablce?
lovka
není
L
av
i
n
i
ite
dibi
touto hrou
ji).
.
zkazit
O, vru,
krutjšího nad sketu
a (.vrhne se mu v se mnou, co
Lionato
—
tob
Pandolfo. Zemeš-li, budeš se opt v ráji!
Lionato
Umírám
mne, slábnu.
.
Lavinia. Ah,
náru).
vám
Odvažte .
Jak
je
ji,
Jíž po libo.
mnvcta!
zemela by krutou
vám, paní?
jak krutý je ten život, pane
asto
ke
nás a ke když úel náš jest pouhou obranou. Chtla bych svou ernou škrabošku z doby benátského karnevalu m-ti na líci, byste nevidl mé Lionate,
lsti,
a
to
uzardní
Lionato
jak
zahanbuje
nutí i
lži
tenkráte,
—
Nezapomínejte, že nás PanMluvte, jak jsme se usnesli, blaho naše na malé této lži.
(šeptem;.
dolfo slyší!
vždy visí Lavinia (šeptem). A já již tolik lhala k vli tob! Bud to poslední má lež, pak ne-
74
t
miz úst mých slýchat, než že pravda. (Nahlas.) Vy víte, a to je pane Lionate, že byla jsem pinucena Proto ale pece snášela k tomu satku. jsem radj muka, než bych byla svdila Písahám, že neproti panu Pandolfovi.
budeš
vná
luji,
spáchal žádnou vraždu. Pusíte bodu.
Pandolfo. Andl! Andl! Lavinia. Ale nemohu sním
na svo-
jej
žíti.
Chci
do kláštera; nechf zruší svatební smlouvu, necht zruší se náš satek.
naši
pan Pandolfo
svolí
Li o nato.
Nevím,
jestli
Pandolfo. S radostí! Lion a to. Chci se pokusit pustiti šetilé
déle
a chci
jej
pro-
na vaše svdectví, které vyváží po-
ei
Pandolfo.
Zanininy.
Sláva! Sláva! Hossana!
Li o nato. Nebude-li ale pan Pandolfo chtít obávám se, že vás budu musit znovu muit, tak jak jeho, abych se pravdy do-
—
pátral.
Pandolfo.
Uvidíš, jak svolím!
Lionato. Nuž, odvedte
ném Pandolfem.
Pedrolino chvilku.
\Chce
ji, s
promluvím spa-
Lavinií odejit.)
dišo. Stjte, pane, ješt malou Nechci se vychlubovat, ale dou-
fám, že jste zle nepochodil, záležitosti
íd
se v celé
plánem, který jsem do podrobná
vymyslil.
75
Lionalo.
Byl bych sluhu tvou popíral.
nevdný, kdybych
zá-
Pedrolino.
Nuž tedy svolte, abych také sebe se postaral a z dobrého pana Pandolfa tak malý mšec pro zaízení budoucí své domácnosti vymámil. Je to roztomilá lest vykvetlá v mozku smavé Zaniny, dstojné mé družky. trochu
o
Li o nato. Svoluji,
le te mne
svoluji,
ne-
zdržuj.
Zanina. Sláva! Poj, se k dílu.
pipravme
Pedrolino,
(Všichni odejdou.)
Scéna
4.
Pandolfo. Lionato. Notá.
Pandolfo.
Nuž, dvée, kdy pak se pece otevete, byste mne pustily na svobodu? Již by mohl býti zde ten dobrý, milý Lio-
mu
nato. Jen af
napadne. Ah,
po cest
nco
jiného ne-
pichází!
již
Lionato
(vstoupí). Pane Pandolfe, vyznávám že jsem nevidl nikdy takového andla jako vaše žena. Kdybyste ji byl vidl, jak snášela muka! Dal jsem se prosbami jejími pohnouti arcit jen na chvilku.
se,
—
Pandolfo. Na vždyí jsem
chvilku? Jak to? Pro boha.
pece
slyšel
Lionato. Slyšel? Vy klat!
—
jste
slyšel!
Nevzpomnl jsem na
76
to,
Ah, prože snad
touto
až
klenbou
sem
by
mohly vniknouti
hlasy
Vy
k vám.
vidíte,
že tedy
musím
Dal jsem znovu jednat, znovu vyslýchat. se pohnout vaší ženou, ale na cest k vám zvítzila povinnost nade všemi ohledy a te, když vím, že jste výslech peslechl, nemohu jinak, než znovu zaít, jak vám pravím. Tenkráte ale pijdete vy nejdíve na skipec a potom teprve svdci. Hé, pochopové!
Pandolfo
tkiekno.
Neslyšel jsem co jen chcete
Slitování!
!
nahradit, kde jsem ublížil
Lionato. zdálo jestli
ženy
—
mi o svém bohatství,
Nemluvte
by se, že mne mne nco pohne,
—
Pandolfo.
Milosrdenství!
nieho! Vyz:nám se ze všeho, Jsem bohat, chci vše vy-
A pece
chcete podplatit, to utrpení vaší
je
byste
ji
chtl
ješt
jednou muit! Což kdyby zemela?
Lionato. Neml bych více pokojné chvíle. Vru, pál bych jí jen útulek v kláštee. Pandolfo. Ó, dopejte jí klidu! Pošlete ji do kláštera, po kterém tak touží. Našla by tam ale toho klidu? Vím, že máte dlužní úpisy, které lehkovážn na pouhou žádost prvního muže podepsala. Za njaký as byste ji znova
Lionato.
pronásledoval
—
Pandolfo. Toho ty
úpisy, byly
se neobávejte!
mn
Zde máte
tak drahé, že jsem je
77
na srdci choval, spalte je vlastní rukou. Jsem bez toho dávno úroky zaplacen. (Dú mu
balik papír.)
Li O nato. Tím spsobem by byl arci klid její zabezpeen, nezbylo by, než zrušiti váš satek.
Pandolfo. Satek, který vbec nikdy satkem nebyl. Vyhotovím podobnou listinu, puste mne a letím k notái. Lionato. Notá je zde v budov, dal jsem ve slabé chvilce rozkaz, aby nutné listiny se vyhotovily. Bylo by jen zavolati jej a —
Pandolfo. Pak,
pane, volejte, co
vám
hrdlo
staí.
Lionato
(oteve dvée).
Vstupte, notái.
Notá.
Ah, pane Pandolfe, jaké shledání! Jakou útchou byl vám asi v trudu vašem
—
Seneca
Pandolfo. Ty je
petu
listiny,
ty listiny,
a pak jdte do pekel
Scéna Zanina, Lavinia
i
se
rychle, af
Senecou
!
5. a
pedešlí.
Lavinia. Nuž, pane soudce, je mj manžel zachránn? Lionato. Již není vaším manželem, zde tato listina zrušuje váš
Lavinia.
satek. Podepište.
Budu-li míti tolik síly!
se chvji rozilením a radostí.
78
Vte,
(Podepíše.)
že
Pan do Ho. Radostí? Z ani na. Což vás tím podpisem Kdyby mluvila
nila?
—
nezachrá-
visel byste,
Pandolfo. nii.)
Klid se mi z oí, hade! (KLaviOdpustíte mi, krásná Lavinie?
Lavin
Z celého srdce. Bute s bohem. Notá. Mohu odejít? Lavin a (Septát. Zadržte jej, Lionato, af nai
a.
i
píše v
mém dom
Mj
Lionato.
svatební naši smlouvu.
Pane Pandolfe, a k výpovdi Zaniny nepisvdí, jste zachránn. Nelze vám dokázati, že jste zabil toho lovka, nebof není dvodu, pro byste ten in byl spáchal. Dosud se žádný z jeho píbuzných nehlásil, by vás obžaloval a proto mohu vás prozatím pro nedostatek propustiti. Ale radím vám, abyste z toho msta co nejdíve odešel a nikdy více se tím, že
andle!
žena vaše
.
.
.
mlí
dkaz
sem
nevrátil.
Kdo
ví,
nevyskytne-li se zítra
nový žalobník? Anebo kdo ví, nepomstí-li nkdo dýkou prolitou krev neznámého lovka, podezívaje vás z jeho
již
smrti?
Pandolfo.
Ani deset minut neprodlím uvnit hradeb toho msta. Spchám do Messiny, kde mj koráb eká, a odpluji do Benátek hned zítra. Nikdy více nevsadím nohu na
sicilský
beh.
ionato. Schvaluji vaše pedsevzetí.
79
n a. A krásná Lavinie se bude v kláštee za vás modlit.
zan
i
pojme.
LionatO,
Již
Dva muži na
pinášejí máry
tedy
Scéna
1.
ulici
muž.
Zde
zastavit a 2.
s
máme
ekat,
(Všichni odcházejí.)
6.
rakví a zastavi se
se
až
ped
ped vzením.
vraty
vzení
pan Pandolfo vyjde.
muž. Ano,
a na štstí to dlouho trvat neSlyším již vrata vzení se otvírat. Zde je pan Pandolfo. Vezmeme své a vkroíme mu do cesty.
bude.
bím
Pandolfo,
Lionato, Lavinia. Zanina z vrat vzení na ulici.
a
notá
vyjdou
Pandolío. Proklat! Pi prvním kroku na svobod potkám poheb! Zanina. To znamená neštstí, pane Pandolíe. Ale
zeptejme
se,
koho nesou, abyste
pece vdl, kdo vám
to neštstí pináší. Holá, muži, koho to nesete?
muž. Ubohého, neznámého lovka. muž. Víte toho, co vera zavraždili ped domem madonny Lavinie di Luna. Pandolfo. Pode mnou se tesou nohy. Ne1.
2.
mohli toho chlapa o hodinu díve nebo pozdji zahrabat?
Zanina.
Postavte máry, chci toho ubožáka
vidt.
80
!
!
!
Pandolfo. Co napadá? Nezdržuj ty muže! Zanina. Ne, ne, vy mne nepemluvíte. Mám musím mu udlat kíž . píliš dobré srdce, ti
a za nho tiché ave k nebi poslati. Chcete zahrabat jako njakého pohana? Není
jej
dost na tom, že jste
Pandolfo Zanina. Postavte (drží
muž.
1.
Zanina
jí
StaniŽ se.
jej
usmrtil?
Blázníš?
ústa).
máry. (Postaví máry.)
Nebesa, zemru žalostí Toí Pedrolino, srdce mého srdce, duše mé duše! Ahi! Achych, bda! Mj Pedrolino zavraždn a já jej nepoznala vera pi Pedrolino Takový andl jako on síci. 'odhrne pikrov).
m-
Mj
!
Nahnul si sice rád a nepohrdal korálovými rty když nenáležely mn, jeho nevst, ale pravím, že byl andlem
nežije ani v ráji více!
nkdy
sklenici
i
Pandolfo. Nepochybuji,
ale
pojme. Nechme
neblahou vdovu žalovat a lkát
—
Zanina. Chyba
Vy lávky, pane Pandolfe nepjdete odtud ani krok! Pane soudce Lionato, zatknte vraha mého Pedrolina! !
Ted vyznám vše bez muení k
a istou pravdu
tomu
Pandolfo. Kéž t zem pohltí, proklatá diblice! Ml, pravím ti, ml, sice Zanina. Mlet, já? O jak se mýlíte Pane
—
!
soudce Lionato, slyšte mne. Chci spravedlnost! Spravedlnost! Spravedlnost! Zeyer: Spisy XXV. 6 81
!
Lionato. Nekite, pro by Pandolfo toho muže zabil? ani na. Vy se tážete? Pro? Vseje jasné Z jako slunce. Nuž, vzte tedy Pronásledoval mne híšnou láskou Nechtla jsem jej vyslyšet a ze msty zabil mého Pedrolina! !
!
Pandolfo. Já? Tebe!
Arcilháko, prohnaná
šibalko
Zanina. Nepeslechl jak mne medovými
jste
jsem jej odbyla? Nemusil aby se slušn choval?
Lionato.
sám dnes
v žalái,
slovy obelhával?
Je to pravda,
jste
Jak ho napomínat,
pane Pandolfe. Tázal
pro se ta dívka pi pro tvá odvracuje. To zapírat nemžete. A nekáral jsem zamilované vaše posuky? Zanina. Nuž a zde jiný dkaz. Donno Lavás pece, vašem septu zardívá,
jsem
se
vinie,
paní moje, znáte tento prsten
s
dé-
mantem?
Lavin a. Vidla jsem jej na jeho prstu. Zanina. Nuž vidíte! Vnutil mi jej a myslím, i
dkaz, který se snadno odiniti nedá. Nebývá práv štdrým dobrý pan Pandolfo.
že to
Pandolfo. Vše svdí proti mn O Sicílie, kéž by tvoje behy tisíc mil již za mnou !
ležely.
Lionato
(Pandoifovi).
se sbíhá.
Zbavte seté ženštiny,
Budu nucen vás
82
zatknouti.
lid
!
Pandolfo.
Zbavit se
když se
jí.
mne
drží
zuby nehty
mj
Zanina. Ah,
promne
Pedrolino, slunce
Chci též do kláštera, jako madonna Lavinia! (Pandoifovi.) Muži, jehož srdce kruté jako ocel, draku, krvežíznive, nechci tvou smrt, neujdeš beztoho peklu, ale nepustím t díve, než mi vyplatíš výbavu, abych zbožných panen uchýliti mohla. se v shaslo.
dm
Pandolfo. Svoluji. Zaplatím ti výbavu. Zanina. Dále, vyplatíš mi sumu, abych svého Pedrolina
mohla.
pochovati
slušné
Pandolfo. Svoluji. Zanina. Dále, zaplatíš mu pomník
z
mra-
moru.
Pandolfo. Bu prokleta, ale Zanina. Smutek pro mne a
bu pro
si!
pt mých
sester.
Pandolfo. Chceš mne ožebrait?
Ale
bu
si!
Zanina.
Musím
též
matku svou zaopatit,
když jdu do kláštera.
Pandolfo.
k ertu
Jdi
kterou's nikdy
Zanina. Pak
i
se
svou matkou, ani halée^
nemla! Nedám
té
uvidím na šibenici! Pane
soudce, zatknte toho vraha.
Lionato. Pro boha, zbavte se té Pandolfo. Ale pak mi nezbude
eho
ženštiny.
skoro nina cestu do Messiny! O, moje úspory,
83
ó,
moje zlato, zašité v pevném pasu, jsem nikdy neodkládal a do hrobu sebou vzíti chtl, když už vše s sebou žluté
který s
nemohu!
vzíti
Zanina. Hemží vaše
Chcete, aby vás loupežníci obrali?
se na silnici jako mouchy. Ti by zlato
vyenichali,
kdybyste
i
pod kží
je
zašité nosil.
Notá. Dlte Pan
do
1
f
se radji s poctivci
o (odepne
vky
peníze moje na duši na
aspo a
ostatní zachránit.
nkdo
uvidí-li
mne erti Pedrolino
!
(Natáhne mku.)
A
pas a hodi ho Zanin).
vás
z
roztrhají
vk
!
ti
hoí
Spchám
Vzhru do Messiny opt moji tvá, at
(Odkvapí.)
!
(sedne na márách.)
Amcn
!
Šíastnou
cestu do Messiny!
Lionato. Již
Konen
moje, drahá Lavinie.
jsi
pojme dom.
Pedrolino. Anás pozvete ksvatebním hodm, aby vše tak konilo jako v staré té historii
o lásce a
satku
—
Zanina. Kterou
jako velké dti vždy zas v novém rouše slyšet chceme, (k obecenstvu.) Ó, dámy moje a pánové, odpustíte básníkovi, že vám ji opt ped oi pedvedl, tu známou historii? Víte, pro tak uinil? Putoval
arovným hájem
starých italských no-
dávné nadchnuv se v háji tam kvt a pojav
vellist, bloudil krápníkovými slujemi
commedie divou
vní
delFarte a bujících
84
v duši fantomy starých, neodolatelných typ, utkvlé v labyrintu slují, vrátil sc: k vám
smavé
ze
Itálie
v
zamraenou
vlast.
Osmlil
ubohý, kráeti po stop božského Molira a ovlažiti v mohutném proudu jeho nesmrtelné komedie prahnoucí své rty. Molire mu zajisté odpustí, neb každá pravá velikost je plna soustrasti. Jiná to as bude se,
—
zítra snad juž rozs davem malých lidí škubou naši komedii na atomy. Za náhradu
uštdete práci
básníkovi trochu a potlesku!
hodn
(1883.)
85
nám
za naši
SULAMIT. DRAMATICKÁ
BÁSE
VE
TECH
JEDNÁNÍCH.
Podnt
k této
však
dj
pibral
dala
práci
písní", které se vášniv
„Píse
mi
obdivuji.
Ponvadž
básn na drama
biblické
nestail,
prost talmudskou povst, vy-
jsem
Po dobytí Sidona zabil král Salomon tamjšího krále a odvedl jeho dceru Teredu. Když tato otce svého oplakávati nepestala, rozkázal Salomon dáblovi, aby jí
pravující takto
:
na útchu sochu v urobil.
Ta socha
podob
v paláci.
Salomon,
rozhorlen
rozbil
a
dovdv utekl
na as do poušt, hnvu Hospodinovu.
Mlf
tsn vždy,
prsten, s
ale
se toho,
docela
se
pece
Byl
ji
neunikl
takto
sice
kajícn tím
potrestán:
kterým osud jeho moci a slávy
spojen byl, a tento talisman odevzdával
když
v lázni
duch Sachar
koupele
do
ze svých žen,
práv
sidcnského krále
se však modlou žen
stala
jménem Amina. byl,
vyskytl
ped Aminou,
krále
Salomona,
žena
mu
jej
do ruky jedné
šel,
i
žádal
se
a
Jednou, když tuto pekelný to
o prsten.
v
podob Netušící
vydala, a dábel zmocnil se takto
trnu v Sion.
Ubohý Salomon však
89
byl
nepoznán
z
domu vypuzen
a
pesn
dlouhé
tak
jako
moe. Ryba,
do
svj
ní
a hodil prsten
která vzácný talisman spolkla,
byla lovena a pišla
v
dn, lhty
modloslužba
byla
ábel
v paláci trvala, utekl pak
jako
bloudil
žebrák zemí. Po uplynutí tyiceti
prsten,
králi
Našel
do rukou.
sláva
a
i
trn byly mu
vráceny.
Tato povst
vyskytuje
rianty a spojena s
se pozdji s va-
rznými jmény nkolikráte
ve stedovku. Nevím, byla-li tenkráte v
chách známa, myslím však, že
emž
asi
e-
byla,
Pispsobil jsem
ostatn nezáleží.
na ji
Z talmudského podání vzal jsem sidonskou knžnu, která se u mne Lilithou nazývá. Jest to jméno ono její dvrnice, fénického božství, jakož Baltis. Ob jména byla u žid známa a nasvé
látce,
jak se mi
zdálo.
i
cházejí se v bibli.
Ve stedovké jedné legend a ne
již
bére,
aby
Tak
dábel, jej
jenž
výitek
to
zrodil se
mj
Anpiel,
dle
trestal.
talmudu
Bylo mi pro tento výtvor
mnoho nespravedlivých snášeti.
andl
podobu krále na sebe
za pílišnou jeho hrdost
ochránce ptactva. fantasie
je
Nadpirozené
90
a
bytosti
lichých
drama
nadpozemské by-
prý nesnese, a zasahování
dje nemže se prý na jevišti piekové, Shakespeare, Calderon a
do
tosti
pustiti.
Goethe
na štstí jiného náhledu, a ídím
byli
se radji velkými píklady
než malými theo-
dje mého
riemi. Anpiel nezasahuje zajisté do
dramata
A
otce.
na
než
více,
pak,
fátum
je
zemské než andl, do
dje,
protože
á
mže
se
jevišti
nadpo.
snad
mén
jako
osoba
nkomu
líbit
anebo
ale to je celý vý-
Ostatn utvoil jsem si Benaju, o kterém nezmiuje, práv proto,
klad.
se
na
bonne heure,
la
mén
snad
a zasahuje
se
neobjeví? Anpiel nelíbit,
p. duch Hamletova
žádná legenda
aby
mohl
zápas
—
níky.
Od
býti
k
bible
pouze
mezi
talmudu
byl
od talmudu ku kabbale jest druhý.
na snad, kéhosi
tajných
jako jeho mistrovi, v duchu
vrchn
z
v Benajovi ja-
si
sem tam a
jsem,
slova a výroky jiných
kabbali-
(mn
ovšem jen bohužel citát známých) do úst kladl.
V ase, mi náhodou rukou.
krok, a
Bylo to
vd, kterému
„Sohar"
knihy
spis
stických
jsem
vymyslil
adepta
smrtel-
V
o hrdinovi
kdy jsem „Sulamit"
román „Ariadn"
jedné
kapitole
povídky,
psal,
po-
padl
od Ouidy do
vypravuje se tam
básníkovi Hilarionu,
91
že
té,
ho milovala, peítal fragment básn,
jež
žen, k
kterou napsal o Sospite,
duchové v
zeli
daili více
ji
nadpozemskou
než lidskou.
ve
mocí
pichá-
všech
„Ob-
vdomostí
a
schopna vidti
Byla
rove všechny iny, sluncem
níž
podob dvou Chaldejc.
které
zemích,
pod
konaly
se
a
byla
zá-
vysoce
povznesena
nade všechno lidské utrpení, nade všechny lidské slabostí až na dv:
—
Lásku
Ta žena
a smrt.
dlela
sama
s
hvz-
dami a palmami a padajícími vodami, a byla klidná, hrdá v pokoji, a
když se
chýlila noc,
vidla vždy celou temnou zem ped sebou jako rozevenou knihu, a ítala v hloubi
ležeti
million konalo jejích,
duší,
za
vdla
a
celý
vše,
A
den,
lev
co se bylo vy-
u nohou
ležel
a divoká antilopa pišla na
její
jí
o
tajemných
planet, a slavík zpíval
jí
o milencích,
lání,
a orel
mluvil
vajících se ve
co do
vdy
a
spánku, a byla rovna
do
vidin,
i
byla
zavo-
cestách
usmí-
bohm
spokojena.
Tu pišel jednou poutník znavený a žádal o doušek vody pro žíze svou a rány palivé, a ona podala a
dary
mu
magické
ji
a dotekla se jeho ruky,
poaly
—
mizeti,
jeden
po
druhém a Chaldejci nepicházeli více. V nekonenosti všehomíra naslouchala nyní
92
jen hlasu jednomu, a
nebe,
i
zem,
prachu
neboí a
byla
slepý pro
zem
nemla
—
byla uvrhla korunu svou do se stala
otrokyní, a otroctví
než bývalá
to bylo sladší
sladší
její
nad lidmi ani nade tvory vzduchu
více moci
a
oi
hledaly jednu pouze tvá, a
avšak
na dobu.
mnohem
vláda,
její
Nebof poutníka,
když rány jeho se zacelily a žíze pominula, zmocnil se
stesk,
i
vzchopil
se a odešel, a
ona zstala sama v tichu poušt, a Chaldejci
nevrátili se více
.
.
Dle toho pekladu
mla
pokud „Sospitra" kterým se
tajiti
Vyvtlil z
eho
djí,
že
biblické,
posoudí každý sám,
na Benaju
vliv,
vliv,
nechci.
jsem tedy do podrobná, jak a
„Sulamit" se
."-
povstala, a kojím
se na-
ponkud podailo elementy
mi
talmudské a kabbalistické v jeden
celek spojiti.
Prosím
„Písn
konen
písní"
a
nesmrtelných
„žalm"
básník
za odpuštní,
že
jsem se odvážil kulhati po oné cest, kudy oni
božským krokem kráeli!
y. z.
93
ZBOZNE PAMTI
lEJÍ
EXCELLENCE PANÍ GENERÁLOVÉ
HELENY ALEXANDROVNY POPOVÉ ROZENÉ
KNŽNY
ERL'^TOVF.
OSOBY: Batšéva, vdova
krále Davida.
Král Salomon,
její
syn.
Lilitha, sestra krále Sidonského.
Be
na
j
a.
Anpiel.
Levóna,
dívka Sulémská.
Gamaliel,
z
dvoanstva
krále
Salomona.
Baltis, otrokyn knžny Sidonské. Otrok.
Dvoanstvo.
Zsyer: Spisy.
Otroci a otrokyn.
XXV. 97
!
JEDNANÍ
I.
Bujná dolina v pohoí Gilboa. Pod mohutnými stromy tee bohatý potok.
Scéna B
e n a
j
1.
a sám, zamyšlen na
behu
potoka.
Benaja.
Jen palmy stín se chvje na vodách a marn eká, kdy zas objeví se na hladin svtlem stíbrné ta smdá, luzná tvá, jež nahnula se
Ó
vera zde, by ovlažila ret. nevrná ty vodo nestálá
Jak mohl obraz její vytratit se z tvého zrcadla? V mou duši jak v tvoji hlubinu a jasn plát
tam nepestane
víc!
Ty spcháš
pa, dál,
já ale chci jak tato skála dlít
zde v dímajících
strom soumraku,
mj
sen, až vyplní se nejsladší ten nejkrásnjší, jaký duše rná
99
!
kdy
edénském
snila v opojení
Slyš, kroky! Je to ona? Ne, jen la! A ticho zas. šumí cos jak déšt.
—
Te
O
daleký
mnohých pták
to
svist,
a roste stále, píval radostných,
ba jásajících že Anpiel se
Mé
zvuk
!
blíží.
Poznávám, Hledá mne.
srdce netlue dnes radostí
když jsem uzel pták mrak nad jeho hlavou kroužící. Pro klopím oi? Je to mimodk. Pro chvji se? Jsemt pece viny prost.
jak jindy,
vn
Scéna
2.
Benaja. Anpiel.
Anpiel (mluví pozdviženýma rukama za scénuj. Na vtve strom kolem sneste se, ó zpvu okídlení synové, s
vy sladcí druzi, již se v etheru a v zlatých proudech svtla koupáte! Nuž dejte odpoinku perutím a ladným hlasm svým, a spoite na myrtách, stápících se v lno vod, až k nové písni pozve nová pout! (^Obrací se k Benajovi.)
Ty
zde, Benajo
mj?
Bu
Benaja. Anpiel. Tvé
rty
mne
vítají,
vítán mi!
však srdce tvé
o tom, co mluvíš, neví nieho.
LOO
!
Ty odvracuješ zrak? Co znamená tvj plachý pohled? Mluv, ten nepokoj?
Benaja. Kdo Anpiel. Tak
vyzvídá, ten se
mnou
snadn
unaví.
svým
mluvíš, se
pítelem Já lásku
Benaja. To
?
a sklízím lhostejnost.
sil
láska není, která poslušnost Nejsem otrokem.
jen stále žádá.
Ty tážeš se: „Ty zde, Benajo mj?" To slova prostá jsou, však dobe vím, že kárat chceš, že chceš mi vyítat.
O
radj' taž
Anpiel. Tvé
se,
pro jsem svdomí
vlastní
neposlech' ti
vyítá.
Já nekárám, však jako pítel tvj prosím, mluv, pro sestoupil jsi v dol
t
tak náhle s
Libánu?
Benaja.
Nuž odpovím Jsem volný! Kdo mi bránit právo má? Anpiel. Já nebránil, já pouze radu dal, ;
a tebe nevázal než vlastní
Benaja.
slib.
Nei
mi výitek tím velkým zrakem, který nutí mne, bych sklopil svj Však sám jsi nesplnil, Je porušen.
!
co
mnohdy
slíbils
mi.
Anpiel.
Jest
hádankou,
co mluvíš. Jasným bu. Kdy oklamal jsem lživým slovem t, Benajo mj?
Benajo. O
Nechtl jsem Nevím, pro mne velkost tvoje tíží, pro tvj klid
té slovy
Anpieli, odpust!
svými
ranit.
101
!
v
mém
budí jakýs nepokoj.
srdci
ml
bych vdným být, a nejsem jím. Já Ty nauils mne ísti ve hvzdách, znám moe hlubiny, znám podzemí, co padající vody huí, vím, znám pták mluvu, rostlin tajemství. To vše mne nauils, kým ale jsem a kým jsi sám, to nikdy neek's mi,
a
stále slibovals.
bych sestoup'
Pro
z pustin
nechtl
jsi,
horských, kde jsem
ros mne? Pro
jak cedry kolem jsi
nechtl mne
s
tím
seznámit
svtem,
jsem
jejž
zel, jak rozkládal se u pat libánských
co ladný sen, tak pestrý, vábivý?
Pro
znát jsem
ml
jej
pouze
z
líení?
Pro, lovk, nesmím mezi lidmi žít? Anpiel. Já pouze ekal, as až dozraje.
Pro nedovedeš vdu máš a
Ty
já dal
ti
trplivým být? krásu, ducha, vzlet,
vše, co vznáší
ku hvzdám.
Co táhne v Benaja. Ty
dals mi vše?
Jak málo
tvé vše! Jak
lovka?
prach t, v bídu
Ty všemu uils
mne? je
Neb skoupým snad?
—
chudým
Na
jsi!
lásku
zapomnls Anpiel. O
bda mn! Ty
Vše ztraceno pak
I
znáš
svaté zlo? Ne, ty zmužíš se to
!
102
!
Benaja. Ty nezdsíš mne svými výkiky.
Te
znamená,
teprv vím, co blaho
Anpiel. O, kéž bych
dove
nadchnout duši tvou
Jí
ale
váše
tak už lomcuje,
jak divý vichr lesem zboueným. Tys mého ducha syn, nuž, vyslyš
mne!
Pojd se mnou zpt na vrchol Líbánu. Chci ješt víc t noit v poznání, chci nových zjev netušenou hloub ped udiveným zrakem otevít.
Ped
tebou zdme se bytí oceán, dech vesmíru zachvje duší tvou, co vdním až dnes jsi nazýval, to bylo prvním krokem dcka jen
Benaja. Ted pravdu dls Vše !
—
bylo planou
hrou Jest
pemýšlení niím,
Zdroj poznání v
Mne neláká kde hvzdy
juž
mém vda
plesají
—
vše! nitru temeni. v sinou tmu, zde jest cit
!
je
mj
svt
u paty této jilmy rostoucí na kvtokrytém behu jasných vod. Zde uzel jsem ji poprvé a zde chci ekat, až se opt navrátí. Anpiel. A kdyby nikdy více nepišla?
Benaja. Pak zemru touhou jež
po
tm marn
Anpiel. O
Benaja.
O
jako rostlina, dne.
ekala by
nevolej na sebe osud zlý! tací, kteí mrou, když milují? snad jsem jeden z nich!
Jsou
Anpieli,-
103
Anpiel. Ó
zaplaš
Však mluv, jak
chmuru stalo se,
duše, synu
z
že pišels
Benaja. Mne
mj
sem
?
táhla dávná touha v údolí. Já tajil to a vždy jsem odolal až posledn, když k ránu odešels
—
pod živým mrakem zpvných skivan. Já tenkrát dlouho hledl za tebou, a když jsem zel, jak první paprsky vše zlatícího slunce protkaly mlh šedých závistivou záslonu svým vítzícím bleskem, když jsem zel, jak roztály se mlhy a jak kraj se zardl radostí, že ržová se zora z lna šera zrodila, když nivy peste rosou hoely a mladý zemí šleh'
vn
úsmv
tu roztoužila, já
cítil,
„Mám Tak
—
ach, se duše má,
jak by kídla rostla mi!
vn
ve skalách jen
vznm
být?"
zvolal jsem, a tas' se nevolí,
odpov
a tisícerým hlasem v mém nitru hímala:
„Ó sestup jen! Jak šumný vítr, volný boží dech, burácej prostorem! Jdi, poznej pec ten luzný svt, jenž sní u paty hor, a jehož krása jako slávozpv bez konce k nebi jásá!"
Anpiel. Ty neekals,
A
tys šel!
t
až povedu já, jenž ídil první tvého dtství krok.
Benaja.
Já v opojení kráel,
104
mimodk.
!
;
Já bloudil dlouho, nevím, kde jsem byl
;
na tomto míst unaven jsem kles' do trávy kvetoucí. Juž dímota se jako šedá míhá spouštla na víka má a noila mne v nic tu
zaplašil
ji
lehký krok a
zpv
tak tichý, jako vely bzuení a sladší než je med, a podiven já hlavu pozve. Ach, snad klamal sen mne k záhub mé pouhým peludem? Já chvju se, že ona velká slast,
na mne valila se potop*ou, snad temenila z prázdné- vidiny
jež
Anpiel. Ty mlíš. Co
Benaja. O
jsi
vidl? Vypravuj.
tuto jilmu stála
opena,
sen luznjší než vonný ráje chlad,
na pólo kvtem, polem dva jen! Ne, hvzdu, která za bílého dne v šer zeleného háje zabloudí, mníš vidt ped sebou! Nard kvetoucí krok plachý zadržel na chvilku snad, a srdce tvoje zmírá v úzkostech, že uvolnna k nebi vzneze se a opt unikne ti v azuru!
Anpiel. A unikla? A nemluvil jsi s ní? Benaje. Já chvl se jako lotos na vlnách. tajil dech a ona klonila v hru šeptných vlnek ret, jenž hoel jak granátový kvt. Pak stála zas a hledla do dálky pod stromy. Pak zašeptala slovo, sladce tak,
Já
105
jí
!
že zdálo se, že zašveholil pták, a posléz odešla a stádo koz, jež nedaleko odsud páslo se, za ní se hnalo Zmizela jak la. .
A
.
.
te
význam lásky pln znám Anpiel. Ty nevíš, jaká zírá prohlube já
u nohou tvých Já
marn
Je plna hokosti. jak ped
!
líil
vky
ti,
dcer lidských krása mla v záptí zmar syn božích? Dej se varovat. nebem zdá, Co v srdci tvém se je plachý stín ó že je to stín, jak oné dvy na hladin vod. Hled na vodu, kde je ten obraz ted?
vným
v,
;
Tak
vytratí se
i
z tvé
pamti.
Benaja. Kdybys byl vidl temnou oí noc a hvzdný rej pod víek asami Anpiel. Chci odhalit ti svoje zámry,
—
snad zaplaším tak tvoje blouznní.
Vz
pedevším, že sotva zrozený, vydán záhub já nalezl t slabé dcko, sotva tídenní uprosted poušt, kde jsi zhynout ml. Smrt chtla tvou ta, jež t zrodila. byls
;
Benaja. A
ml
které viny
to
býti trest?
dcko nemže.
Anpiel. Mít viny také Já pozdj' vypovím ti píinu,
pro chtla tvoji smrt, te pouze vz, vznes' že zachránil jsem t, že jsem na nedostupný vrchol Libánu,
t
a kázal
ptákm, by
ti
106
sloužili,
!
a a
oblakm, aby t pojily, hvzdám, aby stíbrný svj
pel
do matné mlhy sn tvých ronily. Tak ptaí hnízdo bylo kolébkou tvou vzdušnou, cedr domem tvým, a mrak, v nmž blesky spí, té stínil ped vedrem. Benaja. Já cítil vždy, že byls mi vším,
mj
dík
Však kdo jsi ty, jenž káže oblakm? Na vznešeném tvém ele bez vrásek
vná
mladost její rosy tpyt v tvém zoru plá a kvete modrav v mohutném proudu dlouhých, temných
dlí
kštic.
pouze tím, ím být se zdáš dle svého kroje, mužem chaldejským
Ty
Anp
nejsi
i
e
1.
Nuž vz, jsemf andlem, jsemf
?
bytost Já,
ode dne, kdy vdech' ji v azur Bh, co vánek bloudím vesmírem.
jež
ve
vn
Boj veliký prvk nesoulad, bez svtla ohe zžíral bainy a temné páry ohe dusily, vír voucí byla zem. Tu myšlenka o harmonii živl zakmitla tou velkou duší, která bez tvaru ves jímá tvar, a chaos zuící hned ztich'. Myšlenka božská jako stín nad slunce jasnjší se zjevila na obzoru a mla lepý tvar
nestvoeného posud lovka.
Hned
zatoužila
zem
být
107
domovem
!
!
jimž božský pízrak v blankytu
pro
ty,
byl
nevýslovn krásným pravzorem.
Jak slunce, které z vln se vynoí, nad oceánem vycházel ten stín.
Nejdíve elo z kterého
objevilo se,
dštily
plodné paprsky,
pak oi zahoely pejasné a naplnily duší mladý svt. Pak zjevila se ústa pesvatá, vzdech lásky ku všem tvorm budoucím z nich vyletl a první sladký zvuk se zachvl prvním ránem. Hudba tak se narodila se mnou zárove, neb onen vzdech, jenž ihned vtlil se, jsem já, tvj Anpiel, bloudící dech
Benaja
(klekne).
Koím
se
ped
tebou, ty
velebný
O mluv mi
co vidls v onen den? Anpiel. Jak boue neslo nadšení mne v dál a oi moje z oblak vidly, dál,
jak vyšel celý pravzor lovka, jak velký, jako hora vzpímen jak jeho tlo, báse vznešená, se zrcadlilo v
Z
stín již
on,
na
moi hukotném.
úst vyšlehlo,
a obraz v stínu
tvrího
slova div,
modrých vodách žít se oné velké bytosti,
pochopiti nelze nikomu,
první
beh
lovk,
cítil
srdce tluk,
vystoupil jako lotos
hymnou byla On plný touhy
a
stál,
cist,
první myšlenka.
ruce pozvedl
108
jal
;
!
ku pravzoru, jenž orlem nesmírným se v blankyt noil, zmizel jako mha. A ona touha, vznést se do výše, ta nepomine nikdy z ader vám! Benaja. Tys zem pán?
Anpiel.
Ne. Vše, co putuje
nad pevnou zemí svatým blankytem, je podrobeno vlád mé. Jak pták tak hvzda, oblak též, v nmž duha hrá
noní mrak.
tak jako bleskonosný
moe
klín, Já vedu slunce uspat v a bílou lunu volám z bezedná
šer mrákotných, by stála
nad lesem.
Benaja. A nad lovkem jaká tvoje mo? Anpiel. Od okamžiku, když jsem uzel jej z vod povstat šumných, miloval jsem jej. Tof celá moje nad ním moc. Však vsta, na srdci spoi mi Benaja. úzko tak ped velebností tvou. Co se mnou chceš?
Mn
Anpiel. nad
Mn
Já syna božího chtl z tebe mít,
lovka mls býti povznesen. smutným bemenem je samota,
já tebe našel,
tebe miluju
jak otec dít své, ó se
abys Tof velký chci,
Benaja.
stal
mnou poj,
se jako jeden z nás.
zámr mj.
Te
Jak jeden z vás?
všechno
víš.
Vy nesmrtelní jste!
Anpiel. Ty budeš do
tém
tak.
nekonena adu rok
109
Já prodloužím
tvých
—
Benaja. Však milovat mi více nebráníš? Anpiel. O neblahý, ty žádáš nemožné!
vn
Jak,
chtl bys
Kdo
duši víže k
a strádati?
žít
vcem
klam trpký pozná,
zví,
míjícím,
co
Benaja. Sám ekls pece,
jesti
že
bol.
mne
Anpiel. O lásce k žen ale mluvíš Kdo ji miluje, smrti koist jest. Mát dvojí jméno jedna záhuba.
miluješ. ty.
Smrt! Láska! Nepoznat mls tato zla. Jim chtl jsem vyrvat t. Ó rychle poj! Chceš zmait úmysl mj vznešený pro pouhé
Benaja.
Já
svdné dvy usmání? zemít
chci,
nepjdu
s
tebou, jdi!
Ty klameš mne.
Anpiel. O
se
Jest láska blaženstvím.
mnou poj!
Benaja. Od lemu poušt dva
Jest
pozd, andlí!
vznáší se jak oblak kadidla. Chci sladkou smrt, ty sám si smutnou nesmrtelnost mj!
Anpiel. Tam z druhé strany kráí muž a míí sem. Snad sladce šeptaly rty její vera jméno jeho zde, to
slovo tiché jako ptaí
Benaja. Ó nemluv
zpv?
Co bodlo v srdci mne? Ty ranils mne. Kam skryl jsi svoji zbra? Ty nejsi andlem, tys lživý duch. dál!
110
!
Anpiel. Ty ubohý,
tot
sladké lásky hrot,
co bodlo t, neskrývám žádnou zbra. Nuž ustup sem a sám se pesvdíš.
Benaja. Bez vle jsem
a
konám vli
tvou.
(Oba odstoupí za stromy.)
Scéna
Levóna. Pro vera
3.
nepišel? Zda pijde
dnes? na mne zapomnl? O bda mn! On krásný jest jak cedr na skále, jak slunce jeho tvá, a kadee
i
vtve palmové mu splývají, oi jako ptáata,
jak
a jeho
jež zlatá koupají se v studánkách.
Taký
je
on, a já jak prostá
jsem
1
(Kloní se nad potok.)
Ne, ne, jsemí krásná též. Jsemt smdá však svaté slunce mne tak zlíbalo, ta smdost má je stopa zlatých rt, jež svtlo dýchají a teplotu. Ty nepohrdáš mnou, ó milený? Vždyf liljí Sáronskou mne nazývá lid
sic,
veškerý, narcisou v dolinách!
Salomon Kde
jsi,
Levóna.
(za
scénou).
Levóno? Hlas
Poj
v
mé náruí!
mého pastýe! Zde
jsem,
zde jsem
111
!
On, jehož duše moje miluje,
skokem
se blíží rychle,
(Let!
Mj
mu
jelena.
vstíc.)
Omdlévám
milený!
Scéna
milostí!
4.
Salomon. Levóna.
Salomon,
dvo
O,
pežádoucí,
v
tvá mi hle,
nech na mne záí hvzdy oí
Levóna. Ty
tvých.
nebyls zde, tma zela kolem
mne a mráz a smrt!
Salomon. a celá
Te
zem
I
jak v
jaro je a
mne
jímala
zim
tma
truchlila.
vní dýše zas kvt a hrdliek
rév mnohoslibný
zpv
unylý zas k sladké lásce zve.
O, moje holubice, hnízdící
na skále v stedu zahrad kvetoucích, svoji ke schyl
mn
tvá
Levóna.
Já nežila,
když se mnou nebyl jsi. Jak kouzlo mým lomcovala tlem choroba. Já v noci byla jako v
sen klamivý
mrákot,
mnou krut
zahrával.
mj
pastý u okna ped domem, že míží na mne zel,
Já snila, že stál
zlé
že pravil mi: „Otevi, sestro má. má holubice bílá beze skvrn,
112
dm
mi vejíti, neb hlava má v rosou skropena, a kštice mé jsou mokré noní vláhou mrazící." To zdálo se, že lkal tvj drahý hlas. dej
je
Já zachvla se, vstala zmatená, a otevela a hledala
dm
na pusté ulici zjev svého sna. Já plaíc jméno tvoje volala v tiš lunné noci. Strážci méstyse mne potkali, a touhou šílená já zvolala: „Vy nevíte, kde dlí on, jehož duše moje miluje? Je jako jablo v lese divokém, kdo v stínu usedne té jablon, ten zví, co svrchované blaho jest! O jestli víte, kde mj pítel dlí, pak eknte mu, že já láskou mru!"
Salomon. Tak
pravila
jsi
cizím
mužm tm ?
A neodpovídali výsmchem? Levóna. Mj osud horší byl, neb bratí mí též mezi tmi byli, zuiv se na mne vrhli, týrali mne, ach, neb krutí jsou mé matky synové a nenávidí mne.
mne
Hned
Na
v komnatu
tam zniena a bolest má mne uspala. Tu opt zjevil sen mi tebe. nejsladší mou útchu! Byls u mne v komnat, a mížemi vlekli
plaící.
lože
já klesla
se
hvzdy zlat na nás usmály!
Salomon. Tak Zeyer: .Spisy
zlat
ne,
XXV.
iak vlahé
oi S
113
tvé
!
v tu
pesladkou
chvíli
!
!
!
Ty trplas
mne? Levóna. A trpím zas! Vždy, Bože mj! snad opt sním? A až se probudím, zde nebudeš! O zsta, sladký sne! O prosím vás, vy plaché gazelly, pro
a šedé srny hájem bloudící, ó
nebute mne lehkým krokem svým,
neplašte z duše rajské vidiny!
Salomon. Tys
luznjší než dcery smrtelných, proud milosti se rozlévá s tvých rt, svit luny zdá se, že z nich line se Ty nejsi zrozena, bys skrývala svou krásu v poušti, v klín divých hor. Ne, místo tvoje vedle krále jest, stát mla bys na trn z rubín
Proud zlata, který plyne z Ofiru do hloubi kobek krále judského, spíš hoden jest, bys v se shlížela, než tento potok kolem spjící. Den zasvitne, který t uzí tam na Sien co zem vládkyni
nm
Levóna. Lesk je
Žert tvj je podivný, nechápu nezdá se mi lahodou,
jej.
zlata
tvrdý.
dm
Králv
kde mnohá
dva
jest
vzením,
pláe. Šastna jsem,
že v nivách roštu jako oliva, kol které voln šumí vtrové.
Salomon. Lesk
královský jest vínem
opojným,
kdo zkusí
jej,
ten touží po
lU
nm
vždy.
Lev ona. Po tob
vn
prahne
duše
má
jak stádo po vodách.
Salomon. jak
Salomon
Je
boue mocný. Kdyby
Což kdyby
t
unesli
Levóna. Nad
schvátil
v jeho
t?
dm?
krále silnjší je Hospodin!
mj
Na pastvách zelených on se mnou jde, na behu chladných vod. Což nedal tebe mi? Tys vírou mou! kdyby jít mi bylo údolím, kde vládne smrti stín, bez bázn tam bych s tebou šla Tys jistou berlou mou. O králi nemluv víc. Co jeho moc? Jen ttina proti síle lásky mé. Co jeho sláva? Mraku prázdný stín, jenž na okamžik letí pes pole. Onf pastý
!
1
!
Salomon. Ty
pošetilé dít,
znamená
co výsost jeho
Levóna. Ty již vdem'
píliš ceníš
netušíš,
a moc.
ji.
Nám pastým,
hory Gilboa a plání Sáronskou se touláme, nám zdá se jeho sláva híchem být. On stebe krev, on jímá v pouta lid. O jeho pýše asto mluvíme, když kolem bdíme, a když noc své hvzdné elo sklání ku horám. Ty svatá noci, víš, že velebnost
stáda
s
oh
my ctíti známe My pohrdáme
jí.
—
pýchu
O
nikoliv.
Jissachar
kmen
tvrdý jest a dobrou a stará slova Samuelova,
115
pamí
má,
:
jimiž proti
králm
hml
tak
nadšen,
mocn
znjí v uších nám „On z vašich syn sluhy udlá, a sloužit budou vaše dcery mu, ta
posud
a pole vaše, stáda, vinice, vše jeho bude, vám jen pjené. Až k Bohu v bíd volat budete, slyšet nebude váš velký hlas!"
Bh
Salomon. Vy píliš hrdí jste. Levóna. My koíme se ped Bohem. Salomon. Jak bh je pro vás král. Levóna. Ty rouháš se! Ó ml! Já vzpomínám na muže starého, jenž pi ohni kdys hál se bratr mých. Byl velebný jak prorok. Káral
muže
siónské,
ped modlou prý klaní se ped králem na trn. Pak vyprávl,
již
jako
že Davidova žena zrodila prý blížence, z nichž jeden, Salomon, dnes sedí na trn, a druhý prý byl
matkou zavržen, by zahynul,
než
nkdo
zví o jeho zrození.
Tím chtla možným zmatkm pedejít. Však zachránn prý velkým zázrakem až do dneška
je
živ,
ten blíženec,
Salomon, jenž právo má prý pedstoupit ped lid svj Israel, a z hradu siónského volat v svt: „Hle, já jsemf král já jsemf Salomon!" on, druhý
i
116
!
:
My
naslouchali všickni dychtivé,
e
svou ukonil a staec takto „Co jesti sláva krále? Pouhý dým. V den, v který zjevil by se blíženec, po celé zemi vyšlehl by boj. Kdo mže íci, jak by skonil se?"
Salomon. Ten
staec
zajisté byl šílencem.
e,
Levóna. Kdo
rozsoudí to? Avšak jeho pouhý sen, aí byla podstatná,
a
se šíila po celém kraji tak,
že nenalezneš dít jediné, jež vypravovat by
o
Salomona
ti
nemohlo
krále blíženci.
jakoby ten lid co spásu zdál, až ten se zjeví, který pokoí to elo, které píliš hrdé prý se vznáší nade ela smrtelných.
Jest
Salomon
O
neslýchaná lidu smlosti Jak srdce moje v prsou vzpíná se!
Levóna. A
^stranou).
v tentýž
as
povstala
píse
též,
opakuje hora ozvnou: „Je velký Hospodin, a silný je, v prach kácí krále, pyšné snižuje,
již
a povýší,
již
žijou v
pokoe!"
O píse ta snad proroctvím že Salomon. Ta píse nebude juž
je? dále
hor štít v údolí. To vzpoura jest! Já skruším zpupné plém Jissachar. Zví odvážní, co hnv znamená! s
mj
117
hmít
Levóna. Tvé se kiví,
elo
Já ranila
t?
Mj
oko sálá ohe, pro tvj kryje vráskami? Co nám po králi?
t
pastýi, ó já slovo nezaplaší
miluji!
ret
—
chmuru tvou? To Snad náhle shasla láska v duši tvé? Ty mlíš? Ah, stín smrti na mne pa Salomon. Ne tob platí hnv mj, však !
a Sulém, mstys tvj, at Vz, že jsem Salomon.
Levóna. Salomon. Pro
tvj chvje se!
O bda lekáš se? Jest
lid
mn!
jméno moje jed?
Levóna.
Jest jako
bda
vonný balšám
lásce
mé!
na nebes klenb
svítí
Však
Salomon.
rozlitý.
Jak souhvzdí azurné,
tak krása tvoje s velkou slávou mou po celém zaplá v spojení. nad výši závratnou. Já vznesu
svt t
Levóna.
Ba, závratná je každá, králi, výš, a pod ní zeje propast hluboká. Já obávám se tvého výsluní, tam láska hyne, nech mne v stínu zde.
Salomon. Jásám namíst palivém mám stát?
Sám
v plamenech? Ty nechceš po boku mi dlít, ne palmou být, která by chlad mi poskytla? Já prchal z paláce, kde vonných vcí dým, kde chvalozpv
118
!!
!
bez konce unavily duši mou, kde úsmv vylhaný na tvái žen
mne smutkem
O rže
pookál.
já
V adrech
plnil.
až u tebe, ty moje
byla pouší,
lilie,
Sáronská,
ty nemiluješ víc?
Levóna. bych
To pestala
Ó
žít!
vždyf
Salomon. Nuž
to,
tedy se
pastýi mj, víš! mnou poj! O dvo, slyš,
a
naklo mi svj
sluch
!
Zapome
lid
svj, otce svého dm, minulé dny. Ty jako znova zrodilasse dnes a k žití slavnému. Král mluví tvj, tvé krásy žádoucí, ó vyslyš
Levóna. O
nech mne
zde,
jej
mj
sladký pastýi
jest mi hledat v zlatém dom tvém, pane mj, kde dcery královské
Co ó
a sestry knížat v sláv sluní se? zas mým pastýem, picházej obas, jak iníVals! (.Rohy za scénou.)
Bu
sem
Co znamená zvuk píšerný, jímž chví se stromoví? Co zdvihá se na lemu poušt tam, jak koue sloup a sýlá vni sem, jak z myrhy, z kadidla? Ty vozy jsou, Salomon. jež pišly pro tebe, tvé komonstvo.
Levóna. O nech mne
Salomon
^voiá za scénu).
119
zde!
Sem
pojte, sluhové
Scéna (Pichází
Gamaliel
Gamaliel
ne)
(uie
5.
dvoanstvo.)
a
Bu
Salomon. Levóna.
vítán,
králi,
ekám
rozkaz tvj.
Salomon. Ped
vrhnte se
touto dívkou
v prach, jest paní vaší,
Gamaliel!,
k vozu dove ji. Pod ochranu tvou stavím ji. Sám jedu v msto své. Dív dovezeš ji v Sulém, aby tam se rozlouila s bratry, s matkou svou, pak pivezeš ji slavn v zlatý dm. Já spchám v msto, abych hlásit dal po celé zemi, zrada jako had že skryt plouží se. Kdo odváží ty
se píse zpívat, která smle dí, že nkdo mocnjší než Salomon, ten uvržen v temné vzení. Jsemf lidu toho pán, a nesvrhne
bu
mne nikdo Gamaliel.
mj
králi,
výše mé.
s
chválí
Salomon. Ty Gamaliel. Jsem vrný
Ta píse však, Boha zástup
—
odporuješ snad?
Bu
sláva
ti!
sluha, dále rozkazuj.
Salomon. p
mém
Báj potupná v tom kraji koluje prý blíženci. Ty slyšels ji?
Gamaliel. Ta
bajka vnikla v sluch
mj
bezdný jak
mouchy bzuení.
120
:
Salomon. tu
planou
Kdo poslechne
e,
bud v pouta uvržen,
A kdyby vyskytl se šílenec, jenž zvolal by, jak báj ta hlásá to hned budiž usmrcen „Jsemf Salomon"
—
Gamaliel. To
!
šílenec by byl, však ubohý,
což chápal by, co jazyk blábolí?
Salomon.
Trest zaslouží tvá drzá otázka. jsi mluvil proti mn. Jsi starý sluha, chci ti prominout, však se na pozoru, radím ti! (Odkvapí.)
Ty dvakrát dnes
mj
Scéna
Gamaliel.
Král
6.
hnvá
se.
Jest lépe
poslechnout
než rady dávat
mu
Vždyí moudrým
jest.
(Levóna.")
dívko, nechvj na tebe eká.
Poj,
Levóna.
se.
Noha vázne
Gamaliel. Ve
Tam králv vz mi.
skíni ze sloni je pipraven ti závoj lesklý jako vody tpyt, pach z nho dýše sladký kasie, a roucho najdeš vonné aloí, div umní egyptských otroky. plaší nádhera? Ty pivykneš. Tam stojí vz. Juž dále nemeškej. Na sloupech stíbrných je baldachin, a pod ním polštáe jsou z purpuru.
T
121
!
Levóna
myšlenkách).
(%•
!
Já vyšla do vinic, bych
vidla, zda réva kvete juž a granáty. kvetla láska tam. (jako probuzena.) O nešastná, já padla mezi krále komonstvo
Mn
Gam
a
1
i
e
Jak pošetilá
1.
že stropy cedrové a z na tebe ekají.
Levóna.
jsi
!
Vždyf pece
víš,
cypiš
Na zeleném
bych radj
dlíti
chtla
pažite.
Gamaliel.
Uvidíš Salomona ve sláv, vát bude nad ním zlatá korouhev.
Levóna. A
korouhev, jež vlaje nade mnou, nesmírná jak nebesa! Nuž pojd Bud vle tvá, milený!
jest láska
mj
!
(Odkvapí
s
komonstvem.)
Scéna
7.
Anpiel. Benaja.
Benaja. Pro držela mne tžká aromoc, že jako kámen stál jsem nehybný? Já na nj byl bych vrh' se
—
Anpiel. Tak mluvíš, k
Jako
nmuž hvzdy
zv?
mluvily
A ješt nechápeš, že klesáš v prach? Benaja. O nedrž mne, chci mu ji vyrvati, chci nutit
ji,
by milovala mne.
122
!
!
Anpiel. Zmar
sklízí ten,
kdo k lásce
nutit
chce Benaja. Pak oslním ji mocí nadlidskou! Co pýcha jeho jest a nádhera u porovnání s tím, co skytnu já? Jak odolati plodm vdy mé?
Za podnož dám
svt!
jí
A
Anpiel. si
její
lásky pec.
než všechna
Benaja. tou vdou!
Zni
vda
tvá.
Pak pohrdám pomoz mi!
Anpieli,
krále Salomona, pohltiž
jej
zem
jej
dva
ty
tém
Chci sám jím
!
ta.
bohem
vždy
v
t
míhaje
já,
nuž zázrak
jsi,
mn
'ásku ke Když uiníš, o co u nohou tvých, pak
Anpiel. O
být,
mocnjší než
Jsi
vzbu
i,
adrech Levóny!
prosím zde v lásku tvou!
vím
blouznivce, ty žádáš nemožné.
Je láska zdrojem, který se prýští z hlubin duše
Benaja. Ty Pak
nekoupíš
mocnjší
Je
nechceš,
prokleto
bu
samodk tajemn.
nemžeš
všechno
uinit?
to
vdní
Já tebe zíkám se! Ty vše mi dals, jen to mi skytnout nemžeš, po má duše touží v smrti úzkostech!
em
(Chce
odejít.)
Anpiel. Stj!
Benaja.
Chceš mi pomoci, chceš zniit jej?
123
!
Anpiel.
zniit
Já nechci
jej,
:
však pomoci
dám tvj osud v ruku tvou. Ty samovoln v boj se uvrháš, ty nechceš hvzdný klid, jenž kynul ti! ti
chci. Já
Benaja. Chci Anpiel.
Benaja.
Já
žít,
jak
lovk
jiní žijou
zrodil se,
—
Bídným být? chci podíl svj
na štstí jako na
strasti. Juž znám, co bol. po blaženosti žízním te.
Anpiel. Sta
se
vle
tvá!
Hledej blaženost
na zpsob svj, však nenaíkej pak, když sladký plod se v popel promní Na lidi sýlá nebe útrapy jim uniknout se mnohdy podaí, však zahyne, kdo v tupé slepot bou pošmurnou na vlastní hlavu zve,
—
Benaja. Jsemf
odhodlán, juž mluv, jak
pomžeš?
Anp
Jest v moci
mé
usnadnit první krok tvj v boji, který podnikáš. Nuž slyš. Než jsem t našel zde pod stromem dlít, já stetl cheruba, jenž koupat spl bezedné, svých kídel lesk do z níž svtlo temeni. Já letl s ním. Když pišli jsme do hloubi azuru, iel.
tn
lidím neznámý kde zaíná, když u zídla jsme stáli žhoucího, v nmž sluncem jesti každá bublina,
svt
tichý hlas nám vstíc, a hlas ten dl sluha, zpupný jest, „Král Salomon, trest volá pýcha jemu na hlavu;
znl
mj
124
až na pokraj jest pohár naplnn,
krpj
ješt, pohár petee. trestem spasí jej a zachrání?" My chvli se, a klan hlavu svou já dl: „Zde, pane, jsem, tvj Anpiel." A z temenících sluncí znlo to: jen
Kdo
„Nuž
jdi!"
Mne jímá hrza ped
Benaja.
tebou.
mne! Já bojím se, bys nezniil Anpiel. Já zachránit jsem pispl jej. i
Ped kým
Benaja. Anpiel. jest
Ped
úkol
se rouhat
v
mém
vlastní jeho pýchou. Zlomit
mj. Když jal,
tu
zde
ped
zaznl opt
nitru dici:
„Ánpieli,
tváí
? ji
mou
hlas
as!"
Juž pojd. Ty budeš nástroj v rukou mých, jak nástrojem, já Hospodina jsem. Král bude v moci tvé Levóna. i
Benaja, A
lásky
Anpiel. Tot
její
takto
úkol tvj, ne
dobudu?
mj.
Já vedu t,
Ty chtl jsi však boj ti penechám. Ty poznáš lásku, poznáš lovství. zpt! Kéž vítzem se vrátíš ke
Benaja.
Juž
pojme
v boj.
mn Mn
tak.
kyne vítzství,
a
jiné
než
ti
tane na mysli. ^Opon3
sp.idiie.)
125
JEDNANÍ
II.
Zahrada, v pozadí palác. Stín a vodoinety, padající do bronzových vodojem. Stranou vchod do lázn. U bronzových jejich dveí pod klenoucím se ržovým keem v kvetu sedadlo ze slonové
ásten
kosti,
pokryté
lázni
u fontánu Lilitlia,
temným purpurem. Na druhé stran proti prosten bohaiý koberec, na polštái tam sedí nedaleko ní Baltis s kynórem na klín.
Scéna Baltis. L
Baltis. Jak luna líc
1. ili
t
h a.
pvabná,
ó ženo, granátu
jsi,
jako polovice
záí prhledným, temných koz, Galádu se pasoucích,
pod závojem
ti
tvé kštice jako stádo
na stráni nad skrání
visí
ti
—
Ó
Lilitha. té
vn
dost a dost
stejné chvály krásy mé. (Pozvedne malé zrcadlo.)
O mnoho výmluvnji
slaví
ji
zde hlazený ten onyx v jasu svém.
Baltis. Já myslila, že zavdím se ti, když píse zazpívám, jíž Salomon si zasloužit chtl úsmv milostných tvých rt, na kterých sídlí pvab sám.
126
Lilitha. Zní jako píse pastý ten zpv, kde vzal as král obrazy dýšící tím mírem zelených a tichých niv? Ty mlíš, Baltis?
Bal
íká
tis.
se,
že král
od doby njaké rád bloudívá prý v horách, po vinicích, v zahradách
Lilitha
(\-J-slioei
—
váSnivé'.
Rci krátce pec, že jinou miluje, syt lásky mé, že prahne po Že našel ji, tu novou milenku, tam nkde na pastvách, že jest
zmn!
Baltis. Ty pravilas
Lilitha. Ó
již
zde,
mé smlé zámry!
by zmaila
Baltis.
to,
knžno, a ne
já!
zemru!
Baltis. Ty jej miluješ? dávno vdla, co dje se, Já však íci
Mé
ti
nemla
odvahy.
srdce krvácí.
Lilitha. Já vím ti! Tys jediná, která mne miluje. Já mléko ssála z prsou matky tvé a proto vždy jak sestra bylas mi. Mj tedy celou moji dvru. Já nemiluji
Baltis.
Pro
Salomona
víc.
tedy, paní, vášnivý
Nuž do Sidonu vrátíme se zpt. Lilitha. To slovo nikdy neopakuj já
nenávidím Sidon smrtelné.
127
tvj bol? víc,
'
B
altis. Jak? Sidon, svoji vlast? Tof nemožné! Kde chrámy stojí boh tvých a mých?
Lilitha.
Ty
Hnv
nesmírný mi skryt v duši ve. mj mne zbožoval,
jak otec
víš,
Já dražší byla jemu království, ty ale nevíš, neví nikdo to,
že zavrhnout chtl bratra k vli že ddicem jsem byla koruny!
vidla se na trnu
já
již
mn,
stát,
tímám
královské juž žezlo, zemí, moem vládnoucí však náhlá smrt mi otce vyrvala a žezlo tak mi z ruky vypadlo, myslila, že
já
—
a koruna se octla na skráni tak bratra, který nenávidí mne.
On
tušil
otcv zámr odvážný,
že msta jak netopýr pod kídlem noci obletuje mne. Já spásu v judské zemi hledala, Salomonv vešla jsem co host v cítila,
já
dm
B
Pro
altis.
dále nemluvíš?
Pro
—
na ele
chmura rozkládá?
se
Lilitha.
zámr
Host vešla jsem,
zstanu! Když koruna se smekla v Sidonu mi s ela, mnila jsem, že z rží snad
však
byl,
že paní
mne nkdy zvedne Salomon. V plen vzaly jeho duši vnady tvé Lilitha. A ve chvíli blízkého vítzství pro
ji
B
a
1
1
i
s.
sí roztrhána,
Bal tis. Ó bda
zv ti,
mi uniká ty
128
dvakrát zklamaná.
—
!
!
L
i
Prach nesyp ješt, popel na hlavu, nevolej! Což vzdávám se? Chci naposled se ješt pokusit. Jen ztracen jen, kdo odkládá svou zbra Jdi, samotná chci být, král pijde sem na cest do lázn. Tam pichází! 1
i
h a.
t
„bda"
a
Bal tis. Bud
Astarte
knžno, pomocná!
ti,
(Odejde.)
Scéna
2.
Salomon. L
Salomon
zde, by s
1
i
h a
t
i
t
h a.
(vstoupi
ramenou mi
s
hlavy
mu
v cestu).
a zlatý vínek i
1
(nevidí Lilithu).
Což nikdo L
i
plášf
sal?
Hle já abych ti sloužila! Salomon. Ty, knžno, zde? To nelze, Lilitho!
jsem zde, tvj
host,
Lilitha. O odpust mi, já sama kázala tvým otrokm, by odešli
—
Salomon. L
i 1
i
t
h a.
Ty
Pro tážeš se
Salomon. Ty Lilitha.
Ó O
žel!
jsi
?
to?
Chci otrokem tvým být.
—
mj, knžno, host A niím
Kdys byla jsem
ti,
králi
víc? vše!
—
Salomone, poceluj mne pec
Tvé celování sladší vína Tvé pouhé jméno jako
jest.
vn
opojiv stoupá do duše Ty mlíš? Host tvj unavil
je,
jež
Zeyer: Spisy
XXV.
t
juž? 9
129
Salomon. Pro pec
tyto
necítí se býti
Já k vli
tob
výitky ?
Mj
drahý host
bemenem? svj
pohoršil
lid,
bys sochu Astarty pod krovem postavila paláce, kde Hospodina ctím
já dovolil,
—
Lilith
Ó nemluv
a.
dál!
Kdo poítá,
co pro nás uinil, ten íci chce, že neuiní víc, a více
žádám pec
—
bys miloval
druhdy v dob krásnjší! Pro stále nazýváš mne hostem dnes? Host! Slovo posvátné, však svtjší bych slyšet chtla z úst tvých! Zapomnls, že host tvj usnul láskou opojen na hrdém srdci tvém? Ty zapomnls,
mne
má
zas, jak
pam
ale tvé je silnjší,
vždy hanba stojí mi te po boku a zírá na mne okem plamenným! Ta nedá zapomenout nikdy víc! Já pišla k tob istá, vznešená, chrám
byl mi palác tvj a božstvem ty; hlas tvého lidu písní vznášel se „Hle," ply dívky, „knžny milostné :
trnu stojí krále judského bez potu jako voje krásných hvzd, však jediná bez skvrny slavená
kol
je
od
bílá orlice, jež
beh
Tak ply
pilétla
Sidonských, ó pešastná." dívky.
Pešastná,
—
pestala jí být! te nejbídnjší jsem.
já
130
A
ó žel,
vinou tvou
!
!
Salomon.
Ty
nejsi
jí,
posud šastna jsi, ó peštastna, neb krása tvoje posud^ nesvadla, (Klekne.) O viz, jak ped dar nebes je ty
!
koím,
se
Lilitho
!
msto
jak Thersa,
zde
ní
spanilá
Jsi
mé, jež v ržích
spí,
dm
a jak Jerusalem, kde zlatý pyšn k nebi ní. Však hrozné jsou,
mj
zbra, tvé pohledy, když jako ted své blesky metají. jak bohatýra
L
i
1
i
t
h a
(zaplácel
Kde hrza
jejich jest?
Proud horkých
Kde moje zbra?
blesky vyhasil. Ty opt miluješ? To klam, to klam! Vsta, králi, vím, že jiná srdce tvé ted v moci má. Nechci ti vyítat. milovat muž dovede Což jak žena ubohá? Bu, králi, zdráv ty
slz
-
vrn
(Chce
odejít.)
Salomon. Kam spcháš, knžno, stj! O vyslyš mne Lilitha. Boj v srdci ukonen, Salomone mj ti,
Salomon.
O
já
Lilitho!
!
odpouštím
—
mám, bys uvila mn? Lilitha. Co vit mám ? Ha mlíš zmaten. co init
!
Já nechci, abys lhal a klamal Ty jinou miluješ, nuž odejdu.
mne.
Že milovals mne kdys, to zapome, že hostem jsem, na to však pamatuj. Jsemí
z
rodu královského jako
ty, 9*
131
!
:
mn
ve
cti
Ty
chtíti
mne
z
tedy vlastní dstojnost.
nemžeš, by
tvého
msta
s
posmchem
vyjet vidli?
Jak mohla bych tak v Sidon vrátit se? Nuž, dokaž skvlým inem úctu svou a vykonej, o co žádat chci.
t
Salomon. L
li t
i
h
a.
mj
Mluv, Lilitho, a
Mj
Salomone,
dík.
slib
Nuž
královský v
láze
i
jdi,
pak žádost vyslyšíš dív prosbu slyš Nech naposled mne být tvou milenkou. Já asto sedla na stupních zde ;
a ekala, až vyjdeš z jasných vod, jak slunce z moe, znova zrozený.
Déšf rží pršel, když jsi v lázni byl, na elo moje, z toho kee zde, a když jsi vyšel, padal polibk déš sladší na rty mé! Ó králi, jdi, a nech mne naposled pod keem snít!
Salomon. již
i
Já
vrným
(Položí
L
iním
vše, co, knžno, kážeš mi strážcem svaté koruny, David sám mi vložil na skrán!
bu
pláš a korunu na sedadlo vedle lázn a vejde.)
Hlas jeho chvje se Jsemf vítzem. Prokletý muži, kdybys vdl, jak 1
i
t
h
a.
!
mne pokora má
kruší,
trnul bys
prohlubn ržemi!
a polekán bys couv' od
mé
nenávisti, kryté
(Vezme korunu.)
Ty zlatý vínku, jaká je tvá moc! Kaž zavraždit mi dít, pítele.
132
!
kaž svatý popel otce vyrvati zem lna, vmetat do moe, vše uiním, jen tvj když lesklý kruh
ze
mé elo obemkne
(.Zahledí se
!
do koruny.)
(V pozadi objeví se Anpiel a Benaja.)
Scéna
3.
Kam
Benaja. Anpiel. Jsme U
cíle
!
vedeš
'Pozvedne ruce
Vj, vánku
vno
mne?
smrem
k Lilith.)
chladící,
v tichý spánek duši zmítanou
Lilitha
(jako ve snu).
—
tžká, koruno te v rukou mých snad ponese t hlava snadnji
Jsi
'Koruna klesne
ji
—
—
v klín a Lilitha usne.)
Benaja. Te, Anpieli, mluv, co uinit pec hodláš pro mne? Neotálej víc. Mluv, kde
to
jsme?
Anpiel.
Tam
mezi stromy se zlat skví.
U bratra svého Salomonv dm
jsi.
U bratra svého jsem? Což žije bratr mi? Jsi hádankou. Anpiel. Ty slyšels v úkrytu svém vyprávt tu temnou povst, která pravdou jest, Benaja.
že Davidova žena Batšéva dvé porodila syn, blížence.
Král Salomon jest jeden z nich a tys tím blížencem, jejž matka zavrhla.
133
Benaja. Ó trpký osud! Tžké prokletí u lna matky juž mne ekalo! Co matku k hrozné vražd pimlo? Anpiel. Strach
aby zmatek nepovstal
byl to,
o posloupnost.
Pro
Benaja.
nezavrhla jej?
Anpiel. Zdál silnjším
se být a krásnjším.
Benaja. On od prvního dne byl šastným, hned jej matka k srdci tiskla! V trpkostech se svírá srdce mé!
Anpiel. Ty neblahý
To
závist je!
Jen vkroils v
!
lidí
svt
t
a bída jejich na valí se jak balvan petžký! Ty blaženým jsi býti mohl, sám's to odmítnul. Já království chtl krásnjší ti dát nad ono, které ztratils na zemi,
mla
hloub nebe
ped zrakem Krok první co
eká t
otevíti se
tvým. Ty
juž
—
t
volils lidský
prach.
valn nauil,
Mne eká blaženost! Boj je mi vítán. Nyní nikoho
Benaja.
mi šetit není. Krut pomstit chci kivdu spáchanou hned v první den
tu
Anpiel.
Je vinen
bratr
tvj?
Benaja. matku svou. Anpiel.
—
On pykat má
za
I
tvou?
134
!
B
e n a
j
Pestala být
a.
mou matkou, když mne zvi
vydala vracím se Já a žádám podíl svj. Já pebrodím se krví k stupm trnu, uchvátím svou korunu
na poušt
pokraji.
—
Tak mluví
Anpiel.
Ó bda
mn
ue
mj!
Já k hvzdám povznést chtl ten zemský rmut, jak trpce sklamán jsem miluji Však pece, Benajo, tob jsem. a proto slabý !
!
t
vi
Ty pyšný
sám Salomon;
jak je
jsi,
dvé mrak bleskonosných narazí na sebe zuiv. Jsem bez moci. Sám osud rozhodne. Slyš, synu ty neproliješ
na
zlatý
mj,
krev, ty dostoupíš
trn bez
Benaja. Anpiel (pozvedne
boje.
Možné to? ruce nad jeho hlavu
i.
pistup sem. Tou mocí arovnou, jíž tvoím v žhavé poušti vidiny, tu koráb na vlnách plujících, tu ostrov, jak smaragd zelených, Blíž
tvar míhající sms. aromocí liju podobu
tu sterých
tou
—
na tebe nyní Salomonovu.
Nad tebou zdvihám
ruce,
pravím
ti:
klam jímejž každé oko smrtelné, mj Salomona tvá postavu, celé vzezení hlas jeho mj i
i
Benaja.
Vír jisker zdá se
135
kolem mne že mih',
!
co se to
mnou dje
na mne padá
jak mrákota
se,
—
Anpiel.
!
Pistup k fontánu
a v hladin se shlížej.
Benaja
Jaký div! Tot onen jesti muž,
(hiedí do vody).
Tof nejsem
já
!
Levóna silou vší, Salomon to je, a pece já. iKiekne.) O mj mj dík Ty jsi jak bohem mi Ty její lásku jsi mi daroval Anpiel. Tvá krále Salomona dal jsem jejž
miluje
král
!
pro oko lidské, v
pravd zstals
kým díve byls, bez zmny Benaja. Mn úzko jel Což,
je
ti
však,
tvá
líc.
mne pec?
pozná-li
mn
jen zdá se zmna veliká Snad a snadno pronikne snad moji lež ten, který krále blíž a dlouho zná? tvoje víra! Tamo hle, ržovým spí Lilitha, bratra, knžna Sidonská;
Anpiel. Jak malá pod kovím host tvého
on miloval ji vášní horoucí, a jeho krása, sláva, nádhera mocn vzrušily. jí chladnou duši Jdi, polibkem ji probu na elo, jak on vždy iníval, a uvidíš, zda tebe pozná v klamné postav.
Benaja.
Chci poslechnout.
Ó
'Biíží se
krásná
k Liiith.)
vru
jsi,
dcero královská, však pec jen stín ped tváí Levóny. (Kioní se nad ní.i Já chvju se.
ty
136
!
Rty moje, které nikdy doposud se ženy nedotkly, ty chladem svým
Ty zvyklá
se snadno prozradí!
by ohnm . la.)
vášn
žhaly
t!
jsi,
(Dotkne
ny
se
jejího
o zpt,
te oi Li
1
i
th
a.
otvírá,
jsem prozrazen
O
mj
králi
!
Benaja.
Jsem spasen, nezná mne Lilitha. Hle, Salomone mj, já usnula, když pemítala jsem, jak íci mám, co neurit zmítá duší mou. Já usnula, a smlý, hrdý sen dal tvaru horoucí mé žádosti. Jak skvlá byla moje vidina! Pro v šedou stízlivost mne voláš
Benaja. Bych zmnil
ji
v tvou
Ty dáváš odvahy svj jsi takto slavn
Lilitha. Slib
skvlou
mi,
zpt? vidinu!
pane
obnovil.
Své slovo nezrušíš? Nuž, tedy
slyš.
Já snila, že byl den, kdy odal jsi hrad Filištinm, Jafó nad moem. Já byla s tebou. Záliv kolíbal
na modrých adrech lostvo bohaté, jež z dálných krajin vezlo poklady.
Na
skále
trn
stál
z
žuly
vytesán,
sedls tam, tvé roucho bylo blesk a duhou bylo, líc tvá záila jak slávou nadzemskou, jak boh líc. U nohou tvých ja šastná sedla, na klín tvém ležela hlava má. ty
137
!
mj!
:
Nad námi vysoko
se kmitalo
hvzd bílých rojení, a u nohou nám širé moe hluše dunlo.
zpnné
Tu zašumly
vlny
a Astarte jak
hvzda veerní
z
nich zdvihla se, ohromná, peluzná. tebou stála, dunící
moe
Ped
jak vása z
prhledného
safíru
u nohou jejích leželo, a proud
nad hvzdy krasších perel linul se vásy hlubokého otvoru.
z té
nejkrasší z nich vzala bohyn a položila na tvou mocnou dla. „Tet Jafó jest," pravila s úsmvem a zmizela.
Tu
Benaja.
Co
dále stalo se?
mn
Lilitha. Ty ke sklonils se a pravils mi: „Dar pevzácný mi skytla bohyn!
Dva karbunkule
svítí
v
korun
mi juž: Jerusalem a Thersa, ted tu
hvzdnou
perlu Jafó vsadit
mám
uprosted nich?" Pak zahrál úsmv na tvái vznešené a ekls mi „Ta perla žádá krasší diadém do temné noci vonných vlas tvých
ti
!
ji
položím!"
Benaja.
Jak
— ——
tak,
se vzbudila!
•
mohu
králi,
dls a
Ó vypl pec
to ?
Kde onu
já
mj
perlu
sen!
mám ?
Lilitha. Chceš, abych vykládala ti svj sen? To znamená, abys mi Jafó dal. To znamená, že msto bude mým.
138
I
!
!
!
že mi je dáš a všechny poklady, moe pináší. co k jeho
behm
Já nevrátím se sice v Sidon zpt, já, dcera krále, budu panovat a žezlo tímat v rukou vznešených. Slib víže t, víže povinnost, bys velkou slávou zakryl hanbu tu
t
—
že beze skvrny neodchází host,
jenž beze skvrny vešel pod tvj krov
Benaja. Co slíbil Jest Jafó, knžno L
i
vrn
jsem, to vyplním. krásná, mstem tvým.
Bu
mj
sláva tob, dík mj, králi, velký jako bh, jenž skrývá se za tžký ríirak, z jehožto klínu dá na smrtelníky pršet úrodu Kdo tob rovná se! Tvá štdrá dla do svta úhl celá království a pebohatá msta rozsévá jak zrna rozséva bez lakoty že vzejde tob že! O králi, Já otrokyn líbám roucho tvé. Ted miluj klidn novou ženu svou. Ty povýšils zas k hvzdám z hanby mne, kam klesla jsem, když jsi se odvrátil, bys jinou miloval. O opakuj, 1
i
t
h a.
Jsi
v,
mj
slib svj pede všemi pec! pojte! Slyšte slovo královo!
králi,
Sem
(^Kvapi do pozadí.
An
p
i
e
1
(vystoupí
Dvou nabyls
I
pozadí kefel.
zkušeností.
Vidl
jsi,
že nepoznala Lilitha tvj klam,
139
!
a také víš te, co je prodajnost. blíží se tvj dvr já odcházím.
—
Juž
Benaja. Kdy uvidím
t
zas?
V as
Anpiel.
poteby.
budu vždy. Na shledanou!
Já blízko
(.Odchází.)
Benaja.
Juž hah'm v plášf (Vsadí
O
Anpieli,
mj mj
velý dík!
Scéna Lilitha
Lili
t
ha.
vrací se
beru korunu.
se,
korunu na hlavu.)
si
s
4.
komonstvem Šalomónovýni.
Do komnat svých chce
vejít
Salomon,
trn
chce usednout a hlásat chce, jak velkým darem hosta poctil dnes! Vid, králi, že tak uiniti chceš? a Hel. My mlky kloníme se vli tvé. Kaž, pane, co si peješ,
na
Gam
Benaja. mi rychle v tu ji
dvu
dm,
Spchejž kdo sem
a pivediž mi
ze Suléma, vítat chci
v zahradách.
(Stranou.)
Jak buší srdce mé!
Lilitha. Já též ji pivítám co sestru svou, líc její vidt toužím dychtiv.
Gamaliel. a vy
jste
Juž lete, otroci, král rozkaz dal slyšeli.
Poj, pane, blíž, Lilitha. kde vody šplounají, tam libý chlad. (Berou se jeviStm
smrem
do pozadí, mezitím se rozlétnou dvée
lázn a Salomon
140
vystoupí.)
!
Scéna
5.
Pedešlí. Salomon.
Salomon O
(podpírá se o sloup).
svtla, slunce, tob dík, dárce života! tvé paprsky
zdroji
ty nii
sílu
Prchá smutku
vrací!
stín,
Co muž
jenž náhle v lázni schvátil mne.
Tam kráí
Lilitha,
má
smlost! Korunu ramenou plást
(Spchá
k nim. Benaja se odvrací)
ó neslýchaná
na ele
mj
to?
—
a na královský
mluv, kdo
Lilitho,
ten
mluví
ní
s
odvážný? tu
to byl,
I
kdyby
smlost
bratr
je
tvj
krví zaplatil
by mi!
Lilitha. Kdo drze tak
ped
velebností
si poíná Salomonovou?
Tak steží liknav stráž zahradu? Co váháte? Vetelce odvete! Salomon. Sním, Lilitho? Tak na mne hledíš ty?
Na krále Salomona Gamaliel. Pry! S Benaja.
Salomon Klam
mluvíš tak? cesty,
odvážný!
Kdo
je
ten
muž?
(couvne uleknuti.
pekel na
mne zí
!
Mne
jímá strach
Já sebe sama vidím ped sebou. Mrak obestírá oko, v kostech mráz
141
!
! !
mnou
pec ne já tžký pouze sen.
lomcuje, to já a
Ne, k smíchu
to,
tot
mru
Jen zmužile, setásti
Pry, prázdná mátoho,
lze!
rozply se v
nic!
(Uiní krok a klesne pemožen na koleno.)
Benaja
(stranou.)
Jsem pomstn!
U
nohou mi leží ten,
jenž od
poátku matce dražším
byl.
(.Salomonovi.)
T
bída dohnala Vsta, žebráku as na kraj šílenství. Zde zlato, jdi. !
(Hoili
Salomon.
mu
náramek.)
Já slyším vlastní hlas, jak na
mne hmí, ó šílenství, já vidím a pohrdání šlehá na
To
oi své mne z
nich
!
než snese pouhý smrtelník Ó odvrat, hrzo ohromná, svou líc, tu zsinalou, jež mní krev mou v led! víc
Pro
ostré spáry v mozek ryješ mi? mru pod bemenem, které valí se jak horstvo na mne! bda, bda mi! (Klesne.)
Li
lit Jej
ha.
Co
Gamaliel. ji
hledíte jak v sloupy
odvlete a cítí
též.
s
zmnni?
cesty ustupte.
Já cítím útrpnost, a král, se zdá, Chci k být.
mkký
nmu
(Kloní se nad Salomonem.)
Vsta, neblahý. Ped tebou Což neznáš jej? On slávou
142
stojí
král.
naší jest.
Jdi,
vezmi náramek,
tob
jejž
dal,
a neekej, až v prchlou vášnivost se trplivost jeho promní. Nuž, ustup, aby nekázal mi snad, bych tebe svrhl s tmících se bašt. Tam roztíštn by vzbudil mozek tvj se z matných jist sn.
Salomon.
Gamaliel! vítán mi! Hlas pítele mi zní! Stj mezi mnou a dsnou obludou, jež výpar pekel jest. Ty poznáváš, že Salomonem já tvj král a pán?
Gamaliel.
Bu
Král
stojí
tam, a ty
šílenec.
jsi
Salomon. Ha!
podlý pse, ty rouháš se mi v tvá, ty, který drobty bral jsi milosti z mé ruky? V prach, ty zpurný otroku, sic, pi sám bh, t rozdrtím! (Chce
jej
strhnout k zemi.)
Gamaliel. Ó spjte na pomoc!
Dvoané. O Salomon.
Lilitha.
Stj, stj
Usmrte
jej!
neslýchaná dosud smlosti! Ha,
Lilitho!
Hled,
chci
být
pokorným.
O
vid, to
Ted vím,
u
mne nová
jesti
ctnost?
jak pohrdání duši rve
a srdce hlodá tch, jež uráží. O Lilitho, podej mi ruku svou. l^Ukazuje na Gamaliela.)
143
!
Ten pouhý otrok jest, jenž plazí u nohou pána každého, však ty,
;
se
blankytu;
ty labut snesla jsi se s
ó divukrásná ženo, která zde
na tomto
srdci
procitni
ty
nhou chvlas
pec
ze sna, na
se,
mne hle,
a poznej toho, který spoíval, tvou láskou špit, na luzných adrech tvých Li lit ha. O úžas, králi, mžeš naslouchat
tm
1
hanebnostem? Žádám na tob, jej kázal na míst.
bys usmrtit
Jsem pohanna
Salomon.
!
Lem
Žádám tvého
jeho krev
roucha tisknu ke
rtm svým nepoznáváš mne?
ó Lilitho, ty
L
i
1
i
t
h a.
On dotýká se rouch mých
jsem zneuctna
!
!
Králi
mj,
(Odhodí piáš.)
Salomon.
Ty mi vrháš v tvá tulíš se? urážku? A k Ó rdi se, nestoudná! To píliš jest! Lilit h a. Ty ješt váháš, králi, a jsi muž? Nuž tedy viz, jak žena mstít se zná.
nmu
tu
(Tasí
dýku
proti
Salomonovi.)
Stj, knžno, není hoden pomsty tvé. zašlápnout? Odvete jej. Salomon. Já odsud nepjdu, jsemf pánem
B
e n
aj
a.
Mám erva
zde.
Ty
ale zmiziž,
dsná
píšero,
vraf se v své nic, neb
pak zardousím
t tma
jsi-li
(Vrhne se na Benaju.)
144
pece
rukama!
živ,
Dvoané. V prach
O ponoíme
své dýky
(Povaií šaiomóna.)
skolte jej!
odvrat tvá,
králi,
hru!
v jeho
(Tasi dýky.)
Ga ma Kam
Ne, stjte, z domu vyšla Batšéva ona vkroí, milost vejde s ní. To králv zákon jest. 1
i
e
1.
Salomon. Má
Ó matko má.
láska k
tob
mne!
zachránila
Scéna
6.
Batšéva. Pedešlí.
B
a
t
Š
e V a
i
podpírá se na mladou otrokynii.
Zvst podivná mne z klidu O dívko, která slepé berlou
mj
a okem, ved
Kde
mj
je
vzrušila. jsi
klesající krok.
syn?
(^Otrokyn vede
Benaja.
ji
k Benajovi.^
Bud, matko, vítána. (Stranou.)
Mn
vlhne zrak.
Bu
Batšéva.
O
svaté šediny!
žehnán, synu
Salomon. Skrá,
O
mj! matko, stj!
která prahne, abys vložila
své žehnající ruce na ni, zde, zde tebe ždá, sem obrat vyhaslý
svj
zrak.
Batšéva. Což zkouší mne dnes Hospodin? Dvé hlas slyším jako z jednch úst. Zeyer: .Spisy
XXV.
jq
145
I
;
Vždy
jeden toliko mi Kde, Salomone, jsi?
Salomon.
Zde
ó matko, síla
muž
po boku
ti.
syn.
žije
drží
mne,
surových. Já jsem tvj syn a pekel strašidlo stojí
Benaja. Ta
Jsemf Salomon.
která z oka vytryskla a na tvou ruku padla, matko, mluv, ta
nehlásá
Gama
1
i
e
1.
slza,
já že
ti,
jsem tvj syn?
Ty bledneš, královno,
Batšéva. O
jak v úžasu.
se Hospodinovi,
líbilo
by uvrh' ženu Uriášovu v muk neslýchaných moe hluboké.
Salomon. Ty hle,
slepá
vtlila se
lež,
jsi,
však duše
vidí
pec
a pekel syn
vzal Salomona na se vzezení. Však tebe oklamati nelze mu. V tvou duši vnikne výkik duše mé, ta nedá oslepit se, jako tam ta
žena podlá, jak ten otrok zde! „Matko má!"
Mluv, kdo ted volá k tobé
Batšéva.
Mj
syn,
mj
:
syn!
Všickni. Jak, ten že její syn? Benaja. Mluv, ten, jenž tímá nyní ruku tvou, ten není synem tvým?
Batšéva.
(Klesne
mu
na prsa.)
Mj Salomon.
Ach, bože
Gamaliel. Batšéva. Dva
Salomon.
mj!
Tof výstup podivný. hlasy slyším, oba vnikají
146
!!!!
mi v útroby, pi zvuku obou, ach, se srdce zachvívá. O tušení,
mé mé
velké tušení, ty svitem jsi blahé nadje, a smle ted v svt širý volám s hradeb Siónských, že oba nosila jsem pod srdcem !
Lilitha. Co praví královna?
Gamaliel.
Ted
jasno vše!
(BenajoNT.')
O
králi,
Toí onen blíženec,
slyš.
temná kolovala zvst.
o kterém
Já dokážu ti svoji horlivost,jen nedej dále mluvit matce své.
Batšéva. On žije, ten, jehož jsem zavrhla Ne marn tedy tekl proud tch slz, jež oslepily mne? Bh vyslyšel hlas bídy mé? Ty mluvíš záhadn.
Lilitha.
Batšéva.
Chci jasnj' mluvit, všichni
mne
slyšte
Ó Salomone,
mj
nejsi jediný
syn! Ach, neslyšel
Gamaliel. O jest
každé
Mám
slovo záhubou
—
jí,
!
v
dm
vyslyš mne, ó synu, vyslyš
mne
Lilitha. Kaž
Batšéva. O
nikdy zvst
nedej dále mluvit
králi,
její
jsi
rychle,
kleknout
ped
aby odvedli
ji
tebou? Nuž, kleím juž!
(Klekne.
Salomon. O
matko, vsta vždy
já
jsem
Salomon
147
—
1
Gama
! .
Tys odsouzen, zemít má, kdo odváží se íci: „Salomon jsemf já!" tenkrát, kdyby mluvilo 1
i
e
1.
Tot
ortel smrti byl
král vydal zákon,
!
ten že
I
nevdomé šílenství. Ty propas soudu! Salomon. Bda! Obtí úst jeho
z
já padám vlastní zuivosti své. Batšéva. Král posud nemluvil, jak
odvážíš
se vli jeho hlásat, otroku?
Gamaliel. Ty slyšes,
králi? Mluv,
co stát
se má.
Li lit ha.
Do
pout
jej
být,
a
velím
já.
jímejte.
Kdo poslušen
dokáže to te. Král dojmutím jest všecek zmatený, clice králi
za
nho
(Jimají
Batšéva.
Salomona do
O
pout.)
bože
mj!
kdo pispje mi v tchto úzkostech!
Scéna
7.
Otrok pivádí Levónu.
Otrok, Zde, pane mj, B e n a a. To paprsek je v j
I
L
Pedešli. je
dva
Sulémská!
noci divých
chmur
Mleni. Levóna pod závojem kráí pomalu ku pedu.
Kéž jak ten závoj stín mne halí hor pustin vonný veere, k tvým tichým hvzdám oi pozvednu?
e V ó n a.
Kdy opt,
Gamaliel. Tam
stojí
148
král a lepá Lilitha,
!
!
na
líc
!
!
tvou schýlenou se upírá
zor.
jich
Levóna. Ubohé
bu.
srdce, tiše
Gam ali e Pro kráíš 1.
bázliv? Buzmužilá.
Levóna
mla
itiše). Kéž kídla holubice Jak odlétla bych, hledající klid
Benaja.
Jak vrba
stojí,
bych
!
která kloní se její hlas!
nad tní vod. Kéž slyším
Salomon. Má la Má la O marné Jsem cizí pro ni jak pro ostatní !
!
L
i
1
i
t
jež
h a
(stranou).
Poj
Bud
blíže,
jesti
dom
V otvírám
chci sestrou
tob
Je krásná
Benaja (pibUži se o ty, jež jako tak
pvabná,
náru
ti
jí
svou,
Pozvedni zrak
být.
(Zvedne (Stranou.i
mne trápí mlení, obdivem. svého pána zdravena.
Chcivítatji;
nejhlasnjším
(Nahlas.)
doufání
—
závoj.)
vru
jako Astarte
o krok).
ranní zora
jsi
jak luna velebná,
jak slunce istá, vzhledni,
Levóno!
Levóna. Pro
jeho hlas nebudí ozvnu dnes v srdci mém? To královský je nach, co chmurn tak se vkládá mezi nás?
Benaja Pro chýlíš lícsvou
v dlan, Levóno?
Já prosil t, bys vzhledla v
Levóna
(odvrácena).
Mn
oi mé.
úzko zde, ó nech
mne
odejít.
Chci do svých hor, tam pastý eká mne. (Sniv.) Ó ty, jejž duše moje miluje,
149
!
ó
rci
kam
mi pec,
!
vodíš stádo své
pi slunce úpalu? Za tebou chci. Lilitha. Jak prostá jsi, ó pece zapome na stádo své,
ty
budíš útrpnost.
B e n a a (stranou). Stín jeho stojí mezi ní a mnou, ó muka bez konce! Levóno, slyš, j
oka žebroním.
o pohled tvého
Ty milovat
Levóna. O
jsi
jak
zapomnla juž? t miluji! Na srdci tvém
(Ucouvne
—
rychle.)
Ty nejsi Salomon! Tys klam! Tys Ty nejsi pastý mj Bejnaja (stranou). O prokletí!
lež!
Salomon. O
mou!
Ty
radostí jak jímáš duši
oi jako dvo, já
lákáš slzy v
Benaja. Ty Levóna. Ty
šílíš,
nejsi
Snad králem
žal
že nejsem král?
ten, jehož já
miluji!
a já se netážu, však nejsi ten, jenž se mnou sedával jsi,
pod palmou šumící u jasných vod
!
Gamaliel. O vzpamatuj se, dvo neblahá! Levóna. O tebe znám, ty jsi ten cizí muž, jenž pro mne pišel s vozem královským, když pastý mj mi ek', že králem O kde je on, jenž drahý duši mé?
jest.
Ved k nmu mne! Gamaliel (ukazuje na Benaju). Tam stojí Šalomón. Levóna. To klam a lež Kde jsi, mj pastýi ? !
(Benajovi.)
150
!
Tvá
máš
jeho
a celou postavu,
však nejsi jím, mé nitro odmítá, co zrak mj véit chce!
Salomon. má spáso,
Levóno má,
mn
ke
poj!
Levóna.
Tof jeho hlas,
ó slasti bez konce (^
Be
n aj
Vrhne
k Salomonovi.)
se
Zadržte
a.
Batšéva.Rtyjejími Onf Salomon
hmí v sluch
ji
!
mi Hospodin-
!
Salomon. Na
srdci
Pes ty
Má
mém
ty
má la!
Levóna, dlíš,
ó blaženost!
všechen pekla blud a šálení
jasn
vidélas, ty jediná.
Levóna. Ty
chtls
mne
zkoušet,
Salomone
mj? Ty
proto
sám
jsi
pouta na se vzal
a jinému na skrá dals korunu? Ty zkoušet nemls mne, mls vit Te ale víš, sladký pastýi?
Salomon.
Bh
tresce
mne
mi.
za velkou pýchu
mou, v prach srazil mne, v nejhlubší pokoru,
mne já
na
nikdo nechce znát, jsemí cizí jim, králem nejsem víc, já psancem jsem, stolci
a soudí
soudném
mne
Levóna. a se mnou
—
sedí
iny mé
Nuž, nech
jej
na trnu
pojd, v kraj volný, zelený
do stínu hor, kde vody bublají.
151
!
!
Salomon. Bu,
bože, tob dík, já pijímám, na kolenou s hlavou schýlenou, to velké nauení, které dnes jak bílé svtlo hvzdy severní se v noci nitra mého rozbesklo! hle,
Benaja. O
drzost neslýchaná! Otroci,
co leníte, v nárui jeho dlí ta, která mou jest, odtrhnte
Levóna, Ty
Iži-králi,
Benaja. O Li
ji.
usmrte
jej
Mne usmrtíte s ním! tvou nikdy nebudu!
prokletí a úžas!
Smrt a zmar!
ha. Mj pane, nevidíš, že spiklence ped sebou máš, dej zatknout oba hned, sud bez odkladu, nedej vyšlehnout lit
vzpoue, která kvaí juž ku prahu paláce, nechf jejich krev té divé
—
B a t š é v a. Krev Hrozné slovo, synu, ustr se Lilitha. Ty sama dmycháš v plamen buiství !
V svém
šílenství
jsi
Chceš íci snad, O ekni pec, že jenž
stojí
mj
vzkikla: „Onf syn pravdu mluvila? to ne Salomon,
!"
že's
zde, že onen bídník snad
—
Batšéva. O nemluv dále, ženo strašlivá. Ty muit znáš a srdce rozrývat, ty
chápat nedovedeš pochybnost,
jež zmítá
než zrak ji
mnou. Já slepou jsemf, však víc duše temná jest, neb ach,
má
obestírá viny temnota.
152
!
Bh
tresce ženu Uriášovu, a matku, která dít zavrhla.
a
Kýmkolí jsi, jefiž tímáš žezlo te, Salomon, af démon klamivý,
já
jménem Boha
(Benajovi.i
krev neprolívej
!
pak vniklo slovo
Be
n a
j
a. Viz,
tebe zaklínám, Jsi-li
synem mým,
mé
v tvé útroby!
matko má, jak kloním ped tebou
To dkazem ti bu, že jsem tvým Salomonem. Vzné odvete a šette jej. Tu dívku vete v dm. B a t š é v a. Já žehnám ti, bu pokoj duši tvé svou
Be
n a
j
šíj
a.
!
Juž nikdy nevrátí se pokoj v
Ty pravdu dls, jest
láska zlem,
ó Anpieli
mne
(.Klesne na sedadlo a zaste
(Opona spadne.)
153
mj,
kruší v zniení! si
tvá.)
ni
!
!!
JEDNANÍ Trnní
sál.
Sloupoví
s
!
III.
kapitély ozdobenými zlatými jablky graná-
Pod baldachýnem trn ze slonové kosti. Velká do zahrad, jsou zastena tžkými látkami, protkanými zlatem, posázenými drahokamy. U jednoho okna je záclona odhrnuta, je vidt zahradu ozáenou zapadajícím msícem tovými a lotosy.
okna
otvírají se
a hvzdami.
U
vchodu
visí
Scéna
Benaja
(sám
biíž
okna).
Já
velký bronzový
štít.
1.
marn
volám tedy!
Ozvna se vysmívá mi, opakujíc slov
mých prázdný zvuk. Kde luzné zjevy vzduchem míhaly se, když
jsou,
jež jindy
mi teskno bylo na horách a když jsem hudbu hlas jejich slyšet chtl? Je pro mne nmá celá píroda !
A pece
mne
pouil, že sestrou je mi hvzda, bratrem strom Vždyf pozstává tato ruka zde, již vzhru vznáším v tžkém bolu svém, pec z týchže látek jako kmitavá ta hvzdní na nebi blednoucím, a pes to vše necítí bolest mou s celým širým tvorstvem jedno jsem, Anpiel
A
pece nemám tšitele víc! O Anpieli, poj! O pispj mi! Mé srdce puká v dsné samot
juž
154
Scéna Aiipiel.
An
p
i
e
1
2.
Benaja.
(zjeví se).
Zde jsem, co
voláš
mne?
Benaja.
t již
Když chladným tak
me,
ped
sebou, tu radost zpsobilo s tebou shledání.
vidím
Anpiel.
Já
chladným nejsem,
Benaja. Pro Anpiel.
Benaja. Nuž Anpiel.
ale truchlícím.
truchlícím?
tedy
Což s tebou netrpím ? pomoz mi! Já inil vše,
co bylo v moci mé. Což nemáš a celé soka svého vzezení?
Benaja. Pec duše Tu oklamat tvým
její
klam
mj
tvá prohlédla.
bylo úkolem.
Anpiel. Ty miluješ, nuž tedy uchvat svým nadšením, a nemžeš-li to
—
Benaja. A nemohu-li
to?
Anpiel.
Benaja.
Nuž, pak se vzdej. Jdi,
Já vzdát se
Ty
ji
nejsi
Anpieli,
jdi!
nemohu a
lovkem. Ty
Ó
zanech mne.
nechci též.
chápeš vše,
jen lásku nechápeš, tu rostlinu,
—
aromocnou Která dýše Anpiel. Benaja. Pec její vní chci se Mne neleká. tu
155
smrt! opojit.
Pro
Anpiel.
mne?
volals tedy
Juž minula má slabost, síla se vrací v mužné srdce. Nadlidskou já pomoc chtl. Ty neposkytneš ji? Ty selhals mi jak celá píroda, jak luzní duchové, již zjevit se mi více nechtjí. Pro mlíte? Hvzd arné stíbro padá lhostejn pro žal mj na dímavé zahrady, šum vody bezdušným je hlaholem. Kam prchl život vcí, který dív
Benaja.
tak
bezprostedn
Anpiel.
mluvil k duši
má
mé?
duše svtlem, pokud nedotkne prachu jejích paprsk. Jen tenkráte se zjeví pravda jí. Mníš, bloude, dál že vládnout mohl bys nad pírodou, jenž vládnout neumíš nad vlastním chtíem? Nechápeš, jak kles' jsi hluboko? Ty nestojíš, kde stáls. Jest
se
pedmt
Vír
smysl
tvých
t
strh'.
Benaja.
Jsem lovkem,
a chci jím dále být. Chci šastným být.
Anpiel. Chceš šastným
být!
Pak neznj
vášní bou. Na sklonu závratném ty šineš se, pro tebe láska k žen znaí pád.
Benaja. A posvcením Salomonu
jest?
Anpiel. Hle, Salomona láska povznáší, neb sama sebe, sobec, miloval jen výhradn. Jí svtlo vzešlo mu.
156
Tys
ale
výše
Benaja. A
milovals
ty
stál,
témé duchem
vesmír, a istý
byls!
vše, co íci pišels
to je
mi?
Anpiel. Jest smysl zmatek, bezdná prázdnota,
vný
sob
ta trhá k
To
osudná
Vždy
z
proud, hluché nic.
žití
vn
chtíc nasytit své
válka pohlaví.
jest
milujících jeden
Benaja. Já chci Anpiel. též nevdomky
ob
jest.
být!
jí
A dva Sulémská chce se žertvovat,
a proto cizím navždy budeš
jí.
Benaja. Nuž, rada tvá? B)ch pestal milovat? Anpiel. Co mohu více? Mohu varovat Benaja. Tos uinil. Nuž, jdi. Já zstanu. Anpiel. Žel, tikrát žel Od sebe pudíš mne.
—
!
(Odejde.)
Benaja. Stj Ne, jdi, jdi Chci dále bojovat. Je váše moje moem zbouraným, !
!
kde
útlá
by vzala
lilie
by odolala
jí?
.
.
Scéna L
i
1
i
t
h
sil,
Kdo
.
a.
ruší
mne?
3.
Benaja.
Lilitha. Já hledám t, ó Salomone mj.
Benaja. Pro
prcháš
s
lžka
v tuto hodinu
?
Lilitha. Jak spát bych mohla? Starost
dumná
157
bdí,
!
!
nepomstná hana plaší sen. Krev toho muže žádám na tob a
Benaja. Ty jak krutá
Li
lit
žízníš
po
Ty
píliš
mkkým
Benaja. Což mohl matce její
—
Lilitho,
jsi.
ha.
hlas
Ó
krví.
zas.
své jsem odolat,
oslyšet?
Lilitha.
Hlas šílené! Vždyf patrno, že obestena jest jak mlhou duše její. Mužem bu, co konat je ti, rychle vykonej. Což neukra ti podlý podvodník též srdce oné dvy peluzné? On dokud žije, tvojí nebude
Benaja. Ty
pomst
k
trháš
mne
jak vichice
!
Lilitha. Je nutno jednat! Zpoura zvedá se jak malý oblak, skvrna v obloze, však rychle roste, mrakem valí se a rachotem otásá nebesa.
Ben
a
j
a.
Ty vtší
vidíš zlo, než v
Scéna
pravd
jest.
4.
Pedešlí. Gamaliel.
Gama
1
i
e
1.
Já
Benaja. Zpráv
smutnou nesu,
králi,
zprávu
ti.
radostných já neekal. Však mluv.
Gamaliel. Tvá matka práv zemela.
Benaja
uastre
si
o
tvá).
158
žel
!
L
i
jaký byl, 1 t h a. Ty velkou zprávu neseš mluv, konec její žalostný? Ty byls snad pítomen? Hle, pohroužen v svj žal král eká tvoji zvst. Nechf ulehí se jeho bolu tím, co uslyší. i
;
Gamaliel. Když
v komnaty své vešla královna,
mrak tžké dumy
se
bez hnutí, zhluboka
—
na lžku ležela
Gamaliel. Ten
na elo,
vzdychajíc
si
O
Lilitha.
jí
konci mluv!
rychle pišel dost. Jak
zázrakem se královna pojednou vzpímila,
zrak
zdál se, nabyl svtla zas
její
a velkým hlasem takto zvolala:
„Ped
tváí Hospodina písahám, mým synem, on, jenž v žalái ted muka trpí! Vyjde vítzn, on
jest
proto
to cítím,
Tak
zemru v
radosti!"
zvolala a padla mrtva zpt.
Lilitha.
Smrt íhá na
by opakovat
její
toho, jenž
odvážn
slova chtl.
To nezapome
Gamaliel.
má
Píliš
paní, smrtí hrozit.
pozd
je,
Druhou zvst
af slyší král.
Benaja. Nuž tedy rychle mluv. Gamaliel. Po celém dom bleskem se
matky
tvojí
slova poslední
159
šíila
!
a rychle našla cestu zázran v msto. Boue vztahuje se kol, juž váda piletla vichicí a duje v plameny. Já potlait se snažil srocování po mst, si
chtl tob
tajit,
vzbouení
králi,
—
Lilitha. Ty dobe uinils, že pišel jsi! Ted, králi, vidíš, že jsem uhodla, co budoucnost ti nese ve klín! Ted rychle jednat, spása jediná. Hned svolej soud svj, toho zloince zahyne, kaž rychle pivléci.
A
trnu zárove
než slunce vzejde. S
hned slavn prohlaš slib svj daný mi. Že Jafó mstem mým, af ješt dnes se doví celá zem. Já spchám tam, a kdyby v krvi toho zloince se ihned vzpoura neudusila v boj pispju ti z Jafó s vojskem svým, a s vojskem sidónským, jež odepít se neodváží bratr mj, když zví, že spojenec tvj v Jafó vládnu já.
—
Benaja. Ty
slyšels,
i,
co
knžna
velí
Nechf vzplane pochodnmi celý dm, soud velký budu odbývat, (Uiith) a ty po boku mém na trnu zasedneš. Bud všechno pipraveno, v tento štít já udeím, bych znamení vám dal, že
pone
mi
dvu
soud. ze
Dív
ale
Suléma v
pivete
tuto sí,
chci promluvit s ní ješt naposled
160
ti.
Gamaliel.
Juž
t
spchám,
pane, bych poslechnul.
ade.)
Lilitha. Bud sláva
ti,
mj
králi
veliký!
(Odejde.)
Scéna
5.
Benaja
(sám). Jdi, ženo úlisná a prodajná, nedovedeš ísti v nitru mém Mne pravda spasit mže jediná. hnusný další klam. Tu íci chci. Co je mi po jich vzpoue ? Království mi lhostejné, Levónu pouze chci.
ty
!
Mn
Bud
kliden, stíne matky_ ubohé, on bude vítzem, tvj Salomon, já zanechám mu trn a korunu a odejdu do háj šumících, na pastviny, kde vody bublají.
Svit mladého a slunce zazáí na blaho mé, a vše, co trpím zde, af rozplyne
se jako noci stín. (_Levóna vyjde.)
Ó Levóna! Tak
zora vychází!
Scéna
6.
Benaja. Levó
Levóna. Mne
vedli
n
a.
sem, co chceš mi
povdít? Benaja. Chceš vyslechnout, co Zeyer; Spisy
XXV. 161
íci
tob
chci?
!
!
Levóna, Když
a
neradi,
Kéž
silný
velí,
silní
pece
slabí poslechnou,
se podrobí.
nad slabým se ustrne
Benaja. Dle
tvého slova kéž by stalo se. a slabý ležím já u nohou tvých Zde viz mne v pokoe, jak klaním se
Ty
silná
jsi,
!
Levóna. Ty
Co
žerty tropíš
si
znamená? mých bolestí? dvo, chtl, by slova má vše to
z
Benaja. O já bych, jak bílé kvty ped t
padala,
však ne, bys po nich nohou šlapala! Ne, útrpn bys slzy ronila! Pak z nebeské té rosy vznikla by tak sladká vn, že by zhojila trud mj, Levóna.
ach,
petžký!
Ty pravdu díš? Tak mluví ke král a soudce mj ? Tvé oko vlhne! Ne, ty nejsi zlý!
mn
Benaja. Ó Levóno, která zrodila mne neblahého, práv zemela. Zvst truchlivá mne v hoe uvrhla, pec neplakal jsem ale pohled tvj a vdomí, že nemiluješ mne, ;
hle,
láká slzy v zraky palivé!
Ty nenávidíš mne?
Levóna.
Ó
králi
mj,
bud velikým! Já vím, že nejsi zlý. Dej mého pastýe mi zpt a nech nás odejíti v pokoji, a chci ti žehnat z hlubin duše své!
162
Benaj
ml
Ó
a.
mi o nm, jeho nejmenuj, probh Chci klidným být. Ty jsi te soudcem !
mým, já stojím
ped
tebou, bych žalobu
na sebe vznes'
Levóna. Jsem
!
Ty
milostiva
bu. mne dsí
prostá dívka, vše
zde,
vše muí mne jak sen. Já nechápu, co íci chceš !
Benaj
Ty prostá, dvo, jsi pemoudrá. Ty uhodlas, co matka tušila, a ostatní a.
a proto
co nevidli v tupé slepot. Já nejsem
Salomonem, pouhý klam Ten jest Salomon,
jich zraky šálí. jejž
duše tvoje miluje, on, on,
ten blažený, jenž v okovech, ó žal! o ráji lásky tvé snít dál.
mže
Levóna. Mj pastýi! Mj sladký pastýi! Benaj a. Mj útrpnost! O dvo, nejásej, ty ty
vzpouzíš peklo záští v duši mé, milovat jej nesmíš!
Levóna. Benaj a. O
Nemluv slyš
mne pec. Zde
dál
—
ležím
ped
tebou
ped bohem, a chci ti vyznati, bídným jsem. Ty chápat nemžeš? Já králem vtším byl než Salomon. jak
jak
Vždyí království mé byla píroda. Já kázal jí a ona poslechla.
163
!
Mne andl
boží
však jedno
zatajil
!
! !
všemu vyuil, mi tajemství
nejvtší; tu bylas svtlem ty a pochodní a sluncem peslavným, ty rozptýlilas tmy a rozbesklas v mé duši tisíc hvzd
to
Levóna. Já nevdomá víc
nauila
t
Já nechápu!
dívka byla bych než andl tvj ?
Benaja. Ty nejvtší
mé
chvjící se duši
zjevilas tajemství
milovat co znamená, to nauilas mne O Levóno, já kliden byl a hrd a povznesen nad slabost veškerou, já v horách žil, svt ležel pode mnou, a sotva zavadil o nj zrak. Já s hvzdami žil, s orly, s oblaky, :
mj
sny plnily
mou
duši,
ohromné,
a jimi rostla duše moje tak, že jako jeden z jsem byl!
andl
Tu uvidl jsem
tebe,
a sítil jsem se jak hrdá pinie,
dol
Levóno, výše své,
s
již uchvátí boží rázem. Upadl jsem v prach, kde ležím ped tebou a žebroním
hrom
—
Levóna. Já lituji t, však bez viny jsem. Benaja. O kéž bych o sob to íci sml! Na prosbu mou, když vidl v zoufalství mne andl mj, on sklamal zraky všech, lstí
chtl jsem v duši tvou se vedrati
Já, který druhdy jako
164
andl
byl.
!!
já
k
Což
se snížil, k
lži
necítíš,
podlým uskokm.
jak velká láska má,
když odhodil jsem istoty své nach, své hvzdné sny, svou hrdou velikost bych lásku tvou si získal, Levóno!
Levóna. Jí nezískals, já nemiluji t. Zlým démonem byl vru andl tvj on páchal
—
;
lež.
Benaja.
On zkoušel lásku tvou a pýchu trestal tvého milence.
Levóna. On
Já
sblížil
žehnám mu, a podrobuji se. srdce naše tsnji.
Benaja. O
lásce k Šalamónu nemluv mi. Tas radj' dýku, bys mne vraždila! Já miluji t, nevýslovn, ach
Levóna. Benaja.
Já
nevýslovn
O, slyš
mne
jej!
dál!
Ty shrdáš prázdnou nádherou, a trn ti niím není, hrakou koruna? Tvá duše veliká se nese výš Tys pro mne stvoena. Ty poznat máš, co velkost znamená. Ty vládnout máš tam na libánských štítech pírodou,
svt
celý
bude tvojím královstvím.
Levóna. Znám
jednu velkost jen, a chápu
sáms ji nazval velkým tajemstvím, ba nejvtším To milování jest.
ty
!
Na žij
horstva vládni dále sám, hvzdami a s orly jako dív, ale nech, bych milovala jej.
štítech s
mne
165
ji,
!
!!
Benaja. Nuž, tedy aspo ustr se, a vz, Nmá píroda že opt lhal jsem je pro mne te. Já ztratil vládu svou a moc. Jen jedna žije pro mne líc !
—
hlas tvj a tvoje líc. a jeden hlas Slyš, k vli tob všeho jsem se vzdal! Jsem bídnjší než nejbídnjší tvor. Chci rabem tvojím být, zapomenout chci ode dneška, že jsem velkým byl a povznesen nad syny Adama. Pojd se mnou v luhy zelené, ó poj, a Salomona zanech v paláci. Než slunce vyjde, v hory uprchnm Levóna. Já s tebou nepjdu, jej miluji! Benaja. Tys krutjší než skála libánská. Tvé milování tvrdé jako smrt!
Levóna. Ty ekls to, jest smrti pevnjší! Benaja. A pevnjší nad smrt je vle má. Ty budeš mou.
Já chci. Jsi v moci mé.
Levóna. Ty pánem mým? Jsem
volná jako blesk
a
smji
se tvým planým
vyhržkám
bez lítosti, takým budu a smát se nebudeš, to písahám Ne slzy, jiskry v oích pálí mne, a celá moje bytost záštím plá!
Benaja. Tys
Pry
slitování z hrudi
muené!
Bu
každé hnutí duše prokleto, jež podobalo by se lítosti! Ty chápat nechtlas, jak miluji? Nuž pochopíš, jak nenávidt znám. (Udeí
meem
v bronzový
166
štít.)
já,
!
!
Scéna Vejde dvr.
Lilitha.
Gamaliel.
jak
7.
Lilitha. Pedešli.
strašliv
se
kovu zvuk
vlní
—
domu
po tichých chodbách
Benaja.
Lilitho,
mj
trn, po boku mém zasedni na soud poíná, duj záští v duši mou, ty
hrozná, nelítostná, veliká.
Dech tvj
af
samum
jako
nese
mne
na dráze krvavé
Lilitha.
Te
mužem
jsi!
Benaja. Hned pivete sem svého zajatce. Levóna. Juž poslední se blíží hodina.
O
pukni dív, než uslyším rozkaz krvavý!
srdce,
jich
(Pivedou Salomona.)
Mj ^Vrline se
k
Salomon. O
t
trpká slast! srdce blíž
pastýi!
nmu.)
Snad držím naposled
Benaja. Hned odtrhnte jej! Co váháte, když velím vám, váš král? Levóna. Lži-králi, klame, Salomone ne, ped lidem tvým ti trhám s ramen nach. hned sestoupni se soudné stolice, kle ped tímto, jenž pravým králem pros o milost a on
t
vyslyší.
Vy
tot
démon
slepci
zbloudilí,
167
jest,
jest,
!
se, že arem klame vás! jeho pízrak jest a slovo lež. Svou láskou k mla vykoupit jsem krále Salomona od smrti.
sám vyznal
Tvá
nmu
Salomon. On sám
se vyznal, mluv, on pravil
Levóna. A
tak?
mla poslechnout jsem, mla jsem?
Salomon. Za
tuto cenu žít? Já volím smrt! Já zemru s nadšením, já lásku znám, co výš bych klásti moh'?
Pro
Benaja.
stojím zde
nm,
bez pohybu jako mrtvola? To závist hlode v srdci mém jak had. Lze snášet muka taková a žít?
Li
lit
ha. Zde neteba
jest vina zjevná,
Benaja. Tvé
ti
vykni
dále souditi, rychle: smrt!
slovo platí. Pipravte
mu
jed
U
nohou tvých on zeme, Levóno, ped zrakem tvým a mým. Já pásti své zraky vaším divým zoufalstvím
chci
!
Jak zní, má Levóno, ten starý zpv, jenž v horách žije v ústech pastý? ten starý zpv. jenž zbouil nedávno
Salomon.
mou zpupnou mysl? Pipome mi Levona
jej!
(klekne a rozeve ramena jak k modlitbj.
„Je velký Hospodin a silným je, v prach kácí krále, mocné snižuje a povýší, již žijou v pokoe! Ó Hospodine, z hlubin bídy své já k tob volám, slyš mj mroucí hlas!"
168
!
Salomon. „V prach
kácí krále,
!
mocné
snižuje
a povýší, již žijou v pokoe." Za ponížení svoje zdánlivé jsem, neb povýšil mne Bh, já trn tvého srdce dal mi za onen, jejž ztratil jsem, a vru nechtl bych na míst toho lháe králem být a záští vzbouzet v jasné duši tvé. Smrt slávou bude, podejte mi jed
vden
Benaja.
pokoeným
Já
(Zahalí
L
i
1
it
On
h a.
až podají
Anp
i
e
1
tvá
on vítzem!
jsem,
a klesne na trn.)
chlubí se, však zbledne, králi,
mu
juž nesou
jed;
v,
jej.
(vystoupí stranou).
Zda probudí z
té
se k dávné výsosti mlhy temných vin, když uzí mne?
Levóna. Smrt tob nesou, Salomone mj! Smrt vyrvat má t z vrné nárui? Smrt silnjší má lásky mojí být? O podejte tu íš V ní spasení !
pevnjší než sama smrt, pevnjší než pekel plameny,
Jest láska jest ji
moe
ji
ítící se
neuhasí nesmírné, horstva nepohbí.
Sem íš podejte, douškem spoleným my oba zememe! Salomon. O blaženství! O pevnj', pevnj', dvo, drž se mne, tak spolu klesnem v hrob, nuž dejte jed!
Benaja. O
úžas! Zniení! Jed podejte!
169
Jim jed! Af zhynou! Bo se v chaos zem, a shasni slunce! Láska zemela, zde v prsou mých jest její velký hrob, a erná luna, vzchází nenávist nad pustou zíceninou duše mé.
Lilitha. Král odsoudil,
An
p
i
e
1
at
(vezme iš otroku, který
Zde íše
s
ji
soud se vykoná. pinesl,
z
ruky).
Komu podám ji? andla! Ó minulosti má!
jedem.
Benaja. Hlas
(Zakvilí tiše.)
Lilitha (vezme Anpieli íš z ruky). Ty bláhový, k emu ta otázka? Trest patí tomu, kdo je vinníkem. Chci sama podat Benaja.
íš.
Nuž, podej sem.
l^Vezme
ji
íš.)
Trest patí tomu, kdo je vinníkem
!
Jsout tvoje slova blýskavicí v tmách. Jáf,
Anpieli,
Všickni. Co Lilitha.
Benaja, Ped
mj dv
dobe rozumím.
(Vypije jed.)
iníš, králi?
Pozbyls
dvma
smysl svých? mne chránit chts,
slabostmi
neml jsem bych orlem vznášeti se moh' " íš nesmírného poznání. Já kles', když lásky strast mne vtrhla do víru. Já kles'. Však voliv smrt se povznáším. Anpieli, poznat
zla,
(Klesl na trn.)
170
!
!
!
!
Bledne Rychle pispjte t h a. Ó pomoc Gamaliel. Mj králi, bože, cos to uinil! B e n aj a. Jákrálem nejsem. Hle, tam Salomon.
L
i
1
i
A
Li
!
!
hyne klam a vaše slepota
lit
ha.
O
vní
jsem zniena!
bozi, já
A onen slib, Jak ze sna zbouzím se jenž uinil mne velkou, rozplývá se jako prázdné vidmo soumraní. Lhá dal mi slib, ne pravý Salomon !
O hanba mn, te nezbývá mi juž než rychlý útk Baltis, prchnme !
(Odejde rychle.)
Gamaliel (klekne ped Salomona). O odpust, pane, te t poznávám Všichni dvoané. O promi nám, !
nás
peklo klamalo!
Salomon. Bupokoj s vámi Odpuštní všem! !
Však pispjte,
Anp
i
e
1
(Benajovi.)
já tisíc
hle,
v mdlobách Levóna.
mj
Ty nezemeš,
—
lék znám
Benaja.
Já volím smrt.
Chci zvdt pec, které zda umírání, nebo lásky
to
trpí
ach,
zlo,
žal.
(Slunce vycházi a celá scéna vzplane
Hle, slunce!
synu ubohý,
ržov.)
Ozáiti blaženost, a chmury rozptýlit.
mlo mou
Nuž polovice pání splnna: vždyt prchá žití chmura nejtžší!
—
171
!
Levón
a
Salomonovi).
'k
Já probouzím se k svtlu,
k životu.
Ty
Miluji
žiješ!
mne jak peef na mne snít, a klo
a polož
Tam
nech
jablo plná
jak
Bena Vz,
j
t! Vezmi mne
a.
se nade
mnou
zrosených
Slyš klokot slavíka
!
Jak
výsmch
zní.
Anpieli, smrt že sladší je
nad ono
zlo
!
(Zeme.)
Anpiel. Jsemt
kvt
srdce.
opt sám
Ó budiž s tebou klid! v truchle své velkosti.
(Opona spadne.) (1885 a 1901)
172
ŠÁRKA. HUDEBNÍ DRAMA O
TEGH
JEDNÁNÍCH.
OSOBY Pemysl. Lumír. Ctirad. Šárka. Sbor rek.
Sbor Lid.
bojovnic.
JEDNANÍ PRVNÍ. Hrad
Libice.
dv
patra, pedstavuje nahoe nádvoí posázené lipami a duby. Na jedné stran prelí hradu, vystavného z hrubé tesaných balvan, na druhé stran vysoká skála, porostlá
Jevišt, rozdlené na
bízami siny.
;
v
ni
pozlacené
Ped dvemi
leží
dvée kovové, vedoucí do hrobky Lib. V pozadí nevysoká ze, pes
veliký balvan.
kterou je vidti daleko do kraje, porostlého doubravou, vine.
Na
vétvich bíz
vnce
visí
a balvan
jfž se
ped hrobkou
eka
je též
Pod nádvoím klene se hrobka Libušina panuje tam úplná tma, tak že nieho rozeznati nelze. girlandami ozdoben.
Scéna (Pemysl, Lumír
Sbor rek. jež
a
Sbor
Bu
1.
rek
sláva
kolem stol pod duby.)
ti.
Vesno,
po tetí pišla's,
bys listem a kvtem zdobila hrobku, kde v posvátném klidu Libuša dlí!
Jeden
z
rek.
Nuž, volme zas reka,
jenž od vesny k
vesn
hrob stežiti bude, v Libuša dlí.
nmž
Zeyer: Spisy.
^^
XXV. 177
;
!
Sbor rek. Dív
!
!
!
zvednte
aie
plné své íše a pijte na
pam
veliké vštky, jež odešla v
lno
mrákotné navy.
Pemysl,
Jak za hory se slunce chýlí, jsi, Libušo, a zlatý tvého lidu kles' s tebou v tmavý hrob Juž minulo léto, blahý sen, a Morana bledá volá Má podobu Vlasty a tímá a kosí mých rek bohatý kvt, ó, krvavá žneka a krutá tak odešla
vk !
me
Sbor rek.
Jak ode rt tvých,
dsné
to
jméno
Pemysle, znlo? Juž kypí mi krev, juž dychtím po boji, af
zaíná se! Pj, Lumíre,
Pemysl. nám
vrátí zase
a
struny tvé
klid,
plaš bledolící nenávist
od
prah
posvátných
Noc svatá kráí doubravou a hradu
blíží
se,
pj pozdrav slunci, a rekm zemelým Lumír. ó,
Ó,
spj za
slunce, siné
Lumíre,
jež
se kloníš
za hory,
vody v navy mrak!
178
!
Re bledým stínm tch,
již
odešli
a po tvém svitu touží bez konce, že naše bohatýrská srdce též v žal pohroužena po nich touhou mrou!
Pemysl V mé
rek
sbor
a
(tiše).
duši plné tesknoty
zvuk varyta zní jak šelest
tak,
vtr
dujících
od mohyl zelených! Všichni
mlí
a kloni hlavy.
Nkteí
pomalu bHžicími
Pemysl. Kdo
zahali tváe.
se
Ticho perušené zvuky roh.)
šerem les -pichází?
Sbor rek. Na
bílém koni jede cizí muž, do hradu a rychle pichází. Jakou, ó, Pemysle, nám nese zvst? vjel
Scéna Ctirad
Ctirad. Bud sláva a sláva
Bud
hrdinm
bohm
dík,
a
2.
pedešlí.
ti, ó, velký Pemysle, zde pítomným. že dovoleno mi
tvá
patit bohatýrm vhlasným, jichž velké iny všechen slaví lid! v
Pemysl. Bud vítán zde a rci nám jméno Co vede t v ten osamlý hrad?
své.
Mj otec byl tvým druhem, Pemysle, jsem Ctirad, reka Dobrovoje syn.
Ctirad.
Pemysl.
Pojd v náru mou,
bud chrabrým
tak,
ty
mladý hrdino, tvj
jak býval otec
12*
179
!
!
!
.
Ctirad. Slyš, Pemysle, pro v osamlý hrad jsem pišel dlouhou pustou doubravou .
.
Já písahal, že rukou mou v prach klesne Vlastin pych,
Vyšehradu spti chtl, však tak mi otec dl: „Jdi na Libici, pustý hrad, já k
tam najdeš Pemysla, nechí za strážce t vyvolí u hrobu Libuše Tam v šeré kobce složil Trut svj modrý štít a mlat, jeho zbroje ddicem, ustanovil tak, když s ním jsem táhl zahubit
ty's
sám
sa Tak
lítou
v klín hor."
Pemysle,
otec dl, nuž,
te víš, pro pišel Pemysl. Svatá tvá Ctirad
bu
jsem vle, Trute, se stane,
ddic zbran
Ctirade, sejdi do
tvé!
lna zem,
vynes ze šera mrákavé kobky ddictví své na jasný den
Lumír. Zbra Trutova
a vítzství
jsou úzcí spojenci, jdi, vezmi svoje ddictví,
bud spásou Pemysla. Žehnány, Ctirade, kroky jsou
tmu
míru jas, zápasy kruté a krvavé boje zaniknou záhy jak vtru hlas! plaší blízkého
180
tvoje,
Pemysl. Juž vzhru, ó, reci na Vyšehrad! Sbor rek. Zdar tvému kroku, Ctirade chrabrý, krok tvj t vede k výsluní slávy.
Juž vzhru, (Všichni
mimo
pomalu v
lese.
ó,
na Vyšehrad!
reci,
Voláni a dusot koní ztrácí se
Ctirada odcházej!.
Zapanuje
ticho,
a lkáni
Suméni les kolem hradu
slušeti
vtru ve skalách.)
Scéna Ctirad
3.
-
(sám).
Posvátné ticho, které lesem vládneš, pesladká šero, kterým hvzda plá, jak dobe moje duše zná moc vaši arotajnou! .
.
.
les šepotání sín vnikalo,
Jak asto
do šeré když otec mi na bílém dvorci o velkých inech vyprávl, o bojích bohatýr, lásce luzných žen .
1
Zá msice
.
vychází nad lesem a
O, sne o sladké lásce,
pelude kouzelný, ty
vné
blízký srdci
a vždy tak vzdálený,
181
.
zpv
slavíka se ozývá.)
!
!
asto kolem skrání
jak jsi
!
poletal
mi
tak,
jak z jara bílý motýl, jenž zmizí v modrý jas!
O, pj, slavíku milý, a bílá luno svi! Poletuj kolem skrání, ó, sladký lásky sne !
Sbor bojovnic
(daleko za scénou).
My bouíme nocí
a bda, donese
kam náš voj
vítr
My žádáme boj,
boj
j
my hledáme
krev,
(Ozvna opakuje
Ctirad. To jest
boj,
hledáme, boj »boj«.)
bojovnic
lítých
divé volání!
Z mé duše
prchá sen
o blahu milování,
jak slavík vyplašen
zlovstným krákoráním do
dáli
(Spchá ke
odlétá!
hrobce,
odvalí
balvan a oteve dvée,
vedoucí do
hrobky.)
Kro, noho, smle pes posvátný práh Trut velel tak, a zlatá sláva kyne (Vejde do hrobky.)
182
Scéna
4.
udba poíná tiše a chvjiv a roste postupem ve velebný proud_ Postupem s hudbou vyjasuje se podzemní hrobka pod nádvoím hradu. Šerem jejím vidti Ctirada, jak pomalu širokými, v skálu i
tesanými schody dol stoupá. Konené vzplane sluj modravým jasem a stíbrný háj fantastických kvtin, který ji naplfiuje, klátí Uprosted sluje stoji zlatý trn, na nmž sedí se tichým vtrem.
mrtvá Libuša, zakrytá hustým závojem.
Na hlav má zlatou korunu.)
Ctirad. Ó, jaký zázrak
plní sluje hloub! Jak hvzdné nebe strop se klene v výš, a duhou hraje stíbrný zde háj. Hle, zlatý trn a ped ním na zemi mlat Trutv leží a mohutný štít. (Zvedne zbra.)
vštkyn,
Ó, svatý stíne velké ó,
odpus
mi,
Hled, klesám
smlému ped
vetelci! tvou velebností v prach
(Klesne na kolena a sklon! hlavu.
Šárka a
její
bojovnice
nahoe na rychle do
Mezi jeho slovy objeví
i
se
valech hradebních a sestoupí
nádvoí
)
Šárka. Jsme u cíle, hrad stojí opuštn. Sbor bojovnic. Nuž, Šárko, mluv,
pro pivedla's nás sem. Šárka. V in velký pedsevzetí
zraje juž,
sen nejsmlejší skutkem stane se. (Ohiíží Od hrobky leží kámen odvalen, bud, ruko, tob dík, jež chystala jsi dráhu krokm mým. Nuž, zvednte te mlaty své a krušte dveí kov!
Sbor bojovnic (buší Do prachu padni,
mlaty do dveí hrobky).
183
se.)
!
!
kovová hradbo Šárka tak velí, poslušná bud!
Ctirad
(vyskoí).
!
!
Kdo odváží se ticho posvátné rušit rouhav ?
nesvatým hlukem
Šárka.
Juž zeje prostor!
lna zem mne sledujte! Sbor bojovnic. Nás vede Nuž, do
nemjme
Šárka,
strachu,
do hlubin zem sledujme!
ji
(Spchají do hrobky.)
bs
Ctirad. to
Nuž, uhlídám, zda bouí do hrobky, a pak jej zaplaším!
roj
(Stoupne za trn Libušin.)
Scéna
5.
Ctirad, Šárka a sbor bojovnic.
Šárka.
Nuž, vzhlédnte,
Zde na svém trnu
kam Šárka
vedla vás
sedí Libuša
Sbor bojovnic. Nás
jímá strach!
O, Šárko, nejdi blíž! Jak slunce zá, tak osluje nás velké vštky svatá veleba
Šárka.
Já neznám strachu, nikdy nechvje se srdce mé. Ted slyšte moji zvst! .
184
.
.
!
Já strhla s nebe tlupu rudých
hvzd
a prozkoumala žhavý jejich rum, jak zmírající žertvy útrobu, a hvzdné trosky pouily mne, že s korunou, jež zdobí Libušu
vné
vítzství ve stínech kobky, do hrdých hradeb Vlasty zavítá. ^'Uini nkolik
krok k trnu
Sbor bojovnic. Nás ó,
blíž
)
jímá strach,
Šárko, stj
Což kdyby vzpímila
t
a velkým zkrušila
se
vštkyn
pohledem
do prachu pokory?
Šárka.
Já
smji
se,
Vstoupí
a
vámi pohrdám!
smle ped
trn.)
Slyš, Libušo, kdo stojí ped tebou! Jsem Šárka, mocná knžka msíce
a bojovnice Vlasty vítzné! byla's velkou nvzdou záící, však Vlasta sluncem všemohoucím jest a sláva její konce nedozná! Já pišla, bych ti sala korunu tvou arovnou, již žena nejvtší jen nosit smí! Tou ženou Vlasta jest, ne ty, která jsi v mrzký prach
Ty
své elo pokoila ped mužem Nuž, zahmla má slova v mrtvý sluch? Do prachu padni, ženo Pemysla! Dej korunu a závoj, mrtvolo! !
(Vznáší ruce po korun.)
185
Ctirad
(vystoupí z pozadí).
!
!
!
Stj,
ziTiije
!
píšerná,
sic rozdrtí
Trutv elo
mlat
Sbor bojovnic.
tvoje
pesmlé!
Trut povstal z hrobu,
bda, bda nám Šárka. Kdo jsi, jenž jedním slovem niíš mne? Ty tímáš Trutv mlat, ó, bda mi Mlat Trutv znií mne, neb žádná zbra !
mu
v
boji
odolati
nemže
!
(Zahodí zbra.)
Já nelituji svého života, já pláu jen, že árná koruna
mi odervána chmurným osudem! Bij, bij, zde bezbranná má hrud, Já nechci vrátit se na bílý den, já nenávidím slunce záící a vítám soumrak navy s jásotem, když nedokonán zstal velký in
Ctirad
ó,
bij!
Jak slunué její oi vbodají záští v moji tvá Mlat Trutv tžce k zemi klesá mi, a slast a smrt mou duší zmítají! (pro sebe.)
dva žhavé blesky
Šárka
(stranou).
On
klopí
zrak,
a zmužilost
se v srdce vrací zas! O, zmiziž bledá ochablost,
te
k jednání
je
as
opt ruce po korun. V tom zavzní velký zvuk, Libuše vzpímí na trnu, závoj jí spadne. Šárka a Ctirad ucouvnou, sbor bojovnic padne na kolena. Libuša se ohlíží a zmizí se zlatým trnem pomalu do zem. Když LibuSa zmizí, shasne svtlo (Vznáší se
i
a panuje
husté šera. Vítr zahuí.)
186
!
!
Sbor bojovnic. Zem
se chvje,
se boí,
sluj
hltí tma! Hledejme východ,
nás
útk
nás spasí
Zhyneme!
Bozi,
bda nám!
(Prchají
ze sluje.)
Ctirad G^to by se probouzel ze sna). Kde jsi. ó, Šárko, luzný pízraku? Ó,
bda
mi, já bídný slaboch jsem,
arnou korunu!
jen zázrak spasil
Šárka. Bez zbran bloudím tmou! Však
zítra
ekám t
v lesní své samot, kde každou noc pi svitu hvzd a zái msíce své žertvy bohm pálím.
Ctirad. kde
Já pijdu, Šárko, v lesní samotu, žertvy pálíš každou noc,
lun
tam zaplatíš svou krví okamžik, kde temným kouzlem pinutila's mne, bych smlý zrak svj sklopil ped tebou!
Šárka.
ekám t
Já a krví tvou
své záští ukojím
!
(Odchází.)
Ó bda mn! Ten tam mj slávy sen! Ctirad. Jak bím na mou hrud bolno jest, jakobych zemít
pa
Mn
její
hlas
\
ml
(Mezi tím, co Šárka pomalu po schodech vzhru stoupá a Ctirad tvá do dlani skrývá, padá opona.)
187
!
JEDNANÍ DRUHÉ. Divoké údolí. Uprosted mohutný dub. Na stran vchod do liluboké shije, polouzavené ohromným balvanem. Sbor bojovnic rozložen pod dubem. Na temeni skály mohutný ohe. Šárka sestupuje se skály. Je pisvit a bledý mésic zapadá do mlhy.
Scéna .Šárka
a
1.
sbor bojovnic.
Sbor bojovnic.
Juž zbledly hvzdy, slunce vychází, mizí a strach jak tžký sen.
mj
Bud s
vítána, zoro,
nachovým rouchem
Juž den
!
Juž den
Šárka Pro zachvlo
!
(zadumána).
mn
když ke
se srdce moje,
pozve
záivý svj zrak,
jenž jasný byl, jak svtla zlaté zdroje, a temný pec, jak bleskonosný mrak? btouzním? Bozi, v pomoc spjte Já o Vždyt jsem jen smrtelná, ó, slitování mjte .
nm
(Obrátí se k zapadajícímu msíci.)
O, svatá luno, božstvo vznešené, bílý kvte, plný tajemství,
ty
188
.
.
!
!
!
jenž vykvetl
tmy noní,
Mj
jsi
slyš
slitování,
!
!
!
erné skvlosti
z
nij
volající hlas
luno, s
knžkou
zkroí v duši mojí divé
svou,
plameny
a vrat mi zase dávný, starý klid! (.Zstane se zastenou tváí pod dubem.)
Sbor bojovnic. Co dumáš, Snad bledý
strach
ped bojem
blízkým
ó,
Šárko?
t
dsí? Šárka. Dík tob, luno, bohm spásám hlas dvic zabloudilou vede zpt z
dík,
bludišt vidin
Juž slabost zmizela a divý žár nezkrotné nenávisti chvátí mne
Po
krvi žízním
jenž
muže hrdého,
smle zmail
Sbor bojovnic. jak záí
Mlat
ti
velký
zámr mj.
Jak plane tvj zrak,
tvá!
Trutv nad tebou
nezvítzí.
Kéž vidím juž muže, jak v temný dol ku boji spchá, v
nmž
Šárka
podlehne
(stranou).
S ním bojovat? Prolévat jeho krev? skolit v prach? Mne hrza pojímá! Sbor bojovnic. Pro bledneš juž zas, Jej
pro chvješ
se?
189
!
!
Snad
;
drží tvé srdce
bledý strach
kamennoa
dlaní,
snad stydne
krev?
ti
Šárka. Já strachu neznám, avšak slyšte mne. Jak erný pták po celou dlouhou noc kol skrání létala mi divná
lest.
Boj nepodniknu! Reka lapit chci jak v lese v síf chytrých výmysl bez boje padne v prach a Trutv mlat a mocný štít bude mou koistí
zv
Sbor bojovnic. Zjev
nám
své
Mluv, Šárko, co skrýváš v duši své?
zámry.
Šárka. Zde k tomu dubu, pod nímž modlitby mé znly asto tak, mne pivažte, pak zanechte mne
Vy samy
a ekejte, až vás zavolá.
Sbor bojovní C' Já
mému
osudu.
ale v lese skryjte se
mého rohu zvuk (mezium co pivazuje Šárku ke stromu).
nevyzkoumám
hluboký tvj um,
iním však, co káže slovo tvé! Juž spcháme v lesy Bud, Šárko, ti zdar! já
(Odejdou na všechny strany
190
)
!
Scéna Šá
Šárka
r
2.
k a, pozdji
Ctirad.
Co znamená,
isama.'.
!
palivý
ach,
mj
bol?
Snad pízrak lásky opt dsí mne? Ne, necítím, než záští divoké, a slabost prchla z duše hrdinské.
me
svých, Ó, sestry, bruste hroty mu vjely v silnou hrud!
by hluboce
A
ty, ó, klame lživý, schytralý, na ret mj slétni jako lesní pták na kvetoucího hlohu ratolest!
Šumní
(Ticho.
lesa a dusot
kon. Krákorání
Ten havran zvstuje ó,
hrdý muži, a
Ctirad '^
(obieví se v pozadí
Dol divoký! Zde
ti
velký
ped asem na
havrana.)
žal,
smrt!
koni).
huí bystíce
erné skály padá jisker dešf na tmavé duby. Zde pálíš žertvy své, ó, Šárko, arodjko tajemná? Hle, oblak havran se na dub snes a v slunci skví se roucho blostné!
;.£a s
Šárka
(voiá).
Ctirad
hynu Pomoc
Já
(seskoí
!
s
!
Nikdo neslyší
Co znamená
kon).
volání? Juž
spchám
(Pozná Šárku.
I
na pomoc!
To's, Šárko, ty?
Nuž, chop se zbran,
Šárka Bud
(siab).
vítán,
Bud
knžko msíce
vítán, bohatýre
nejlítjší
vrahu
191
mj
?
žalostné
zuivý!
!
Af
Trutv
chci smrt,
mlat svým dílem nemešká, chci smrt! ji rychle poskytni!
Ctirad. Ty's svázána? A bledá tvá tvá obrací se s
Kam
(Stranou.) (Pretiná
její
vazby.
pláem ku
i
Jsi
nebi?
duše mojí nenávist? volna, Šárko Mluv, kdo
prchá
z
!
svázal
Šárka. To Slyš,
t?
Vlasta uinila závistná.
pro mne
její
stihá
hnv.
Když zemela Libuša, zavlekli do této sluje bsi poklady, jež staly se pak mojím ddictvím. Juž dávno hyne Vlasta závistí, že poklady mé Dvín postrádá. Že nezdail se vera podnik mj, to bylo vítanou jí píinou, by dávno tajeného záští blesk na hlavu moji zrádn metala.
Ctirad
(stranou).
Jak
Jak chvje se
mé
krásn
její
oi
sálají!
srdce v útrobách
v temném lese na mne zahmla „To nebyl Trutv mlat, co plašilo t z kobky! Ne, to schvátil jeho zrak tu zrádnou duši tvou!" Pak kázala
Šárka. Zde
mne svázat zde a usmrtit. Tvj v tom zaehtal, a dvy prchaly, neb strachem naplnil
je
Trutv
:
k
mlat.
Jsem v moci tvé. Než zemru, vdt chci, kdo vítzem mým byl. Rci jméno své. Ctirad. Já Ctirad sluju, bily otcv dvr na behu stojí ladné Sázavy.
192
!
Šárka. Ó, Ctirade, ty byTs mi osudným! Ty zmaiKs podnik, který slávou ml mou hlavu ovnit, ty píinu jsi Vlast dal k mé záhub, a ted jsem padla bezbranná v tvou krutou moc!
Ctirad ^stranou.) Hlas její láká slzu v oko mé! Šárka. Až uzíš opt behy Sázavy a v slunci otcv dvr, ó, vzpome pak na bledý stín mj v nav nyjící! (Klesne.) Já kloním hlavu, smrt svou ekajíc !
Ctirad. O, Šárko, vsta!
Já nedychtím
po krvi bezbranných!
mn!
mn! O, bda zajatou? Ty dlouhé moje vlasy otoíš
Šárka. O, bda Pak jsem tvou
mne povleeš dvr, kde žena eká t? Ta temným zrakem na mne zasvítí, když ped ní ležet budu v pokoe. Já vidt mám, jak sedíš u krbu, silné ruky, tak
kol
na
bílý
jak v oku ženy ráje teš, jak blaženou rtem celuješ
a dít a
mám
bohm
Bud
též
její
To vidt
a ležet na prahu
klnout,
milostiv,
(.Padne na
Ctirad
již
mne
neslyší?
Ctirade, usmrf tvá a
leží
mne
bez hnuti.)
(klesne vedle ni a kloni se nad
ni.)
nemám
ženy! Nikdy nepijdeš na bílý otcv dvr, le vlí svou Zeyer: bpisy XXV. Já
!
193
!
13
!
!
!
Jsi
volna, Šárko, jako vichice,
jež
nad lesinou honí oblaka!
Šárka
(vstane.)
Bud tob
dík,
Po boku tvém chci žít a Však nyní pojd, má sluj
mj
!
slavný vítzi
!
bojovat
ti poskytne za výkupné poklady nesmírné!
Vede
jej
ke
sluji,
odvalí
sním spolen balvan, který ji
ásten
uzavírá.)
Ctirad. Jak záí rudým zlatem sluj tvoje zázraná! Pec krásnjší je otcv dvr, když bílá postava, tak vysoká a luzná, jak ty, ó, Šárko má, na jeho prahu sedí ve snivém soumraku
S a r k a fpipevní mu na každé rám zlatou obru.) To vezmi nejdív, drahý vítzi, co mého díku vzácný dar! Ctirad. Tvé
zlato nechci! Tebe jedinou srdce žádá, luzná rekyn O, spoi, moje Šárko, jak aromocný kvt na srdci mém, jež k tob nesmírnou láskou
mé
me
Šárka.
Mj
Jsem tvá
!
Ctirade! Ó, bohatýre
Kéž
s
(Klesne
mj!
tebou zemít chtla bych! mu
do nárue.)
194
Ctirad. Ó, blaho neskonalé! Jak
na
aromocný kvt
mém
srdci
spoívá
tvá hlava milená!
Šárka
Kéž na tvém
(souasn.)
mj
srdci
vrném,
velký vítzi,
tím neskonalým blahem
smla
bych zemít
hned!
(Zstanou
Šárka
(vyrve ^e
mu
objati.)
náhle.)
jsem ztracena! Mne láska pemáhá! (Spchá do
sluje.)
Kam spcháš?
Ctirad.
Stj! Co iníš, Šárko
Šárka
když
mj
a den
zmírá!
zeme
kvaí noc!
na všech stranách.)
(Bojovnice se objevují
Scéna
3.
sbor bojovnic.
a
Sbor bojovnic. My bouíme a bda, kam donese
vítr
My žádáme boj,
boj,
náš voj
hledáme
Ctirad. O, nechvj (.Spchá pod
krajem
!
my hledáme
krev,
boj,
boj! se, já
ilub
chráním t!
pro svou zbrai /)
195
noc,
den,
(Zatroi.bi.)
Hle, juž
Ctirad, Šárka
má?
Tím rohem vítám
(zvedne velký roin.
!
Šárka
(vzpímí
se.)
!
zrazen, Ctirade, a ztracen
Jsi
js
Ta obru, tvé
rám
která jako lesklý had
ar
svírá, tají velký
Had tvoji sílu vyssál z ramene Ctirad (snaží se marn pozvednout mlat a Ó,
bda mn!
O, zmizela!
Má síla Sbor bojovnic.
obrue
snímat.)
bda mn! (Zárover.)
Te bda
mu,
te bda mu! Haha, jak svírá se! Juž taste me, juž taste af plyne jeho krev!
Šárka (zárove.) O, bda mé záští zmizelo!
nž,
mi,
ó,
bda
mi,
Mé srdce puká lítostí, co jsem to inila!
Mj
dobrý mei, no se v jeho hrud! Zhyn, Ctirade, a padni v ernou noc!
Sbor bojovnic.
(Vraždí
Šárka. Ctirad
O,
bda
jej.)
mi!
Šárko, žel mi svitu denního, žel mého mládí, hynu bez slávy, žel bohatýrské síly ztracené, žel mého otce, jehož kvílení dvr bílý slýchat bude noc co noc, však nejvíc žel, ó, Šárko ukrutná,
že na
(vzpímí se napolo.
mém
i
Q,
srdci lhala's! (Klesne
196
)
Tikrát
žel!
!
Šárka
nho.
!
!
Já
tob
Ó, Ctirade, já bídná, neštastná nelhala! Já volala
ty
dvy
na pomoc, když mnilo
ikiesne vedle
se v lásku k
Ctirad.
tob
i
záští v
Ty nelhala's?
adrech mých
Smrt
je
pak
Sbor dvic. Ted Mlat
Trutv
jest
Dvín
na
!
ted tvj O, Šárko,
!
mi sladká !
(.Zeme.^
Ó, Šárko,
vsta
!
vsta Ted na Dvín Tvá sláva bez konce! Šárka. Mj Ctirade! Ó, já jsem prokleta! Mj vítzi, kéž zemít s tebou smím! !
(Opona
spadne.')
197
jednaní.
III.
Vyšehrad.
(Nádvoí posázené
nho
Pemysl
1'pami.
Nkteí
reci.
stojí
sedí
jiny, kterou se Vltava vine. Je
Scéna
Sbor rek. Noc
na kamenné lavici, kol a hled! v dál do kra-
bašt
v pozadí na
hluboké šero.)
1.
svj hvzdný
otvírá
zrak,
marn
zírám v dál. Zda vykonal jsi, Ctirade, juž svatý úkol svj ? Zda tímá ruka rekovná a
juž
Trutv mocný
mlat,
jenž pinésti má spasení na svatý Vyšehrad? Pemysl. Se zlatou zoou pijde zpráva snad vzhru však od dálné Libice.
Te
a vejdem v
dm,
Sbor. Jak loudavé ó,
kde spánek
eká
nás.
jsou kroky tvé,
junný Ctirade!
Což slávy opojivý sen té nepohádá v in? (Ubírají se
s
PemysleiTi k domu.
Vtom
trouby a zabušeni na bránu, vedouc!
zavzní táhlý, truchlivý zvuk
Vyšehradu v
kraj.
Pemysl
zaražen.)
a reci zastav! se
Pemysl. Mou
z
duši jímá truchle tušení.
Otevte bránu! Co
to
znamená? muž,
nesoucích hoící loue. Uprosted tyi muži s pokrytými márami na ramenou. V jejich ele Lumír, maje pláštm zahalenou tvá. S nimi zárovei vejde
(Hrána
se rozlítne,
objeví se sbor
lid
obojího pohlaví.)
198
!
Scéna Lumír
Lumír.
Mluv
2.
pedešlí.
a
zem drahé pvce!
Postavte na
Pemysl.
!
!
rychle,
bím Rci,
své!
kdo
leží
pod píkrovem,
jejž
zde
kropíš slzou svou?
Lumír.
Psi hrdého uštvali jelena, bezstoudná do sít lapila, jak lovec zv, velkého hrdinu. O, pistup blíž a píkrov pozvedni lest
Pemysl
(pozvedne píkrov.)
O, bozi
!
Ctirad,
mého
druha syn
Sbor rek.
O, spchej,
petžkou
chci
za krvavý
in
Pemysl.
!
Pemysle,
pomstu !
Kdo spáchal
jej,
Lumíre, rychle
mluv
Lumír. To Šárka
uinila bezstoudná a dvic jejích nezkrocený sbor! V lup divým šelmám vyvrhly jej v by duše jeho tkala od stromu k stromu klidu zbavená.
vn
Sbor rek. Pomsta
nás volá!
Spchejme v boj Lumír. Než spcháte
k
v krvavý boj, ustelte Ctiradu lože, af
znoj
plamen jej
rudých
shltí.
199
pomst,
les,
Pemysl af
Než spcháte k pomst,
(souasn.)
v krvavý boj, ustelte Ctiradu
lože,
znoj
plamen shasím svou slzou!
Sbor žen
lidu
z
Než spcháte k pomst.
(souasn.)
v krvavý boj, Ctiradu lože,
ustelte
af znoj
plamen
vznítí
krev vaši.
Sbor rek
(souasn^.
Než vrhnem
se k
pomst,
v krvavý boj, ustelme Ctiradu lože, at znoj
plamen
vznítí
krev naši. (Mezitím byli muži
z
lidu
narovnali hranici,
na kterou Ctirada
položí.)
Pemysl
(ulomí
vtev
lípy a
ovni
Ctirada.)
O, jinochu, jak s nebe hvzda spadne v tmavou noc, krutá Morana tak urvala v navy mrak! polibek Zde vezmi poslední
t
mj
na elo
Lumír.
i
(Políbí jej.)
Pemysle,
jak srdce puká mi! chceš Ctiradovi dát, by vstoupil mezi stíny jako rek? v tom okamžiku rozlítne se brána a .Šárka olijeví se ovnena kvítím a pod závojem. V ruce má Trutv mlat a štít.)
O,
Mluv, jakou
zbra
200
!
Scéna Šárka
Sbor
rek
a lid.
a
3.
pedešlí.
Kdo
zjevil
se to v
stedu
truchlících, z bohy nkterá to blažených, že Vyšehradu brána dokoán se otvírá ped krokem vznešeným?
zda
až k pat plyne závoj tpytící, je divukrásná jako arný sen
Lumír. Od temene jak mléná dráha
jí
!
Pemysl.
Zlým chvje
se
mé
srdce tušením,
a krev mi stydne v její blízkosti. Zím v oku jejím stopy zloinu!
Lumír. Mluv, bledý zjeve, co t vede sem? Šárka. Vy divíte se, bohatýrové, jak zlatá brána otevela se
ped kroky mými rázem, samodk. Vždyí nesu Trutv mlat, což nevíte, že zlaté brány Vyšehradu vždy se otvíraly, on když picházel? neseš Trutv mlat? O. mluv, kým jsi? Mé srdce buší hrozným tušením!
Lumír. Ty
Šárka.
O. netaž se a dej mi zemíti po boku toho, jehož miluji (Pistoupí k hranici.) Ctirade! Ó, drahý vítzi! Zde tvoje zbra S ní vejdeš do navy Ty víš, že jsem ti v sluji nelhala? Já miluji t, já t miluji !
Mj
!
!
201
!!
!
Sbor
rek
tm
a lid. Jak rozumím
slovm záhadným? Kdo
je
Mlat
Trutv
Sbor dívek kvty na
Dub
zde?
ta dívka a co hledá
nese, kde (pichází
nalezla?
jej
hradu, kráí ke
z
hranici a hází
ni.)
statný stál na
hoe
a nebes blesk jej rozdrtil a svrhl
na sirou zem! O, plate, dvy, rote slzy své! Jun dobrý chodil lesem a bledá smrt dech vyrvala mu z prsou. ó,
bda nám dvy, rote
O, plate,
slzy své
Sbor jinochu (mávajících mei ekni nám, druhu,
!
a udefujícich do Štít.)
druhu náš,
pro pro a
nm
a bled, shasl tvého oka svit ležíš
úsmv
ret tvých?
Ó, bda sláv, a jaré mladosti
Šárka.
Ó,
bda
síle
sláv,
a jaré mladosti
Lumír,
bda
tvé
bda
síle
tvé
!
Pemysl
sbory. O,
a
sláv,
bda
bda síle
tvé
a jaré mladosti
Lumír
(pistoupí
s
Ctirade, žal, že truchlím nad tebou,
hoící pochoaiií).
202
!
!
!
vetchý kmet! Že hledím za tebou do navy mrákotné! Podstoupni pouf v kh'n Morany Vyšlehni, plameni, a zaslo rudé lžko jinocha,
já
!
to
bezradostné, které ustlala
mu zachmuená jeho sudice vzpHiní.) Stj, pvce! Šárka (se
Bohatýi, slyšte
mne!
v navy mraný klín! ním, která jej miluje!
Ne sám odejde Já zemru s
(Vrhne se na hranici.)
Pemysl
Co poínáš, ó, stj, ó, stj! Šárka. Jsemf Šárka, která uvrhla jej v hrob A vlastní rukou trestám tak svj in a sbory.
!
^Probodne
se
a klesne
vee
Ctirada
)
Sbory.
Ó, úžas! Šárka! Neklamal nás sluch
Lumír
(hodi
pochode na
!
Vyšlehni k nebi, rudý plameni, a svatebního lože clonou bud! Sbor dívek a rek. A ty, ó, vtre, zaduj v širý kraj a hlásej svtu velký lásky div (Mezitím co plameny
hranici.)
vzhru
(.eská Thálie 18ST.)
^5
203
šlehají,
spadne opona.)
o B SA
H.
Str.
STARÁ HISTORIE SULAMIT ŠÁRKA
1
87
173
Ú^i
% ^
^Di^
2^v^
p
