%^ ,\
-
4
^' *
t?^
'
^
7
*íi^
3^tí
V
' ^*
1t'#V^V.^ ^'
'V
-SP
f'l\'^
^MR
H
MISTRA JANA HUSÍ
SEBRANÉ SPISY ESKÉ.
z NEJSTARŠÍCH
ZNÁMÝCH PRAMEN
K vydaní upravil
KAREL JAROMÍR ERBEN, editel archiva
i
jiných
úad
pomocných Prafckého magistrátu.
DÍL
Ilf.
513766 9.
v PRAZE,
1868.
NÁKLADKM BEDICHA TEMPSKKHl
•.
n -50
>
Tisk Jind. Mercy-ho v Praze
Obsah. Výklad piesnick Salomíiuových O poznání cesty pravé k spasení jDcerka) Zrcadlo lovka hriešného Zrcadlo liiešuíka menší
vší
^ .
.
.
'04
'
131
.
14145
potupení svéta
147
Devét kusuov zlatých Provázek tnpranieuý
ád
lásky vedle
ei
152 sv.
162
Augustina
Kázanie na den památky tla božiebo O sedmi smrtedlnýcb biších O brání odmrtí neb nápadóv odumrlých vcí
170
O O
197 212
178 191
manželství šesti
bludícb
proti knzi kuchmistrovi Jádro uenie kestanského (Katechismus)
241
Knížky
Mravné prpovdi
Pedmluva
255
•
.
.
•
Abeceda
25tt
260
z bible Šafhausské
261
^
Písn nábožné
262
Modlitba
268
Listové
269-
viee (Úlomek) Dodavek k listm Kázaní dvoje o Antikristu a šelm {z latiny) Napomenutí knžstvu (z latiny) O spisích eských M. Jana Husí a o jich nynjších pramenech
291
299 301
312 .
.
317
Výklad piesniek.
*)
Tnio se poíná výklad na ple§nicky, jenž §lovií Salomúnovy, a najprvé na predmlnvn, takto: Ciesa a syna, spolu
král všeho tvoru
vného
cht
a spolu rovného
nhož
všech vcí, skrze
,
mieti ddice, urodil
toho jest
;
také stvoil
i
vky.
sob
uinil ddice Kterýžto syn,
království, otec jeho za-
aby mohl mieti spoluddice k svému snbil jemu královnu a ženimu, to jest angelské a lidské pirozenie. Zatiem jeden z kniežat jeho, tociž Lucifer, zpropánu svému, a chtl najvyššiemu roven býti. Jehožto tiví
s
pýše a zlosti
královna,
tociž
angelské
s, od nhož byla poskvrnna, a potom
krále svého a pána opustivši, kniežete držela,
zbavena a Miesto nie hned stvie
run
tiem kniežetem na
s
pivolila,
pokolenie,
tocii Lucifera, i
vnu
stolice
pi-
králov-
púšf odsúzena.
jest ženima na duostojenste zvolena a k ko-
královské pipsána: ale proto ne ihned jest jie dána, neb
ješt nebyla dokonce ozdobena neb okrášlena. Ta okrasa vyššie té ženimy,
tociž
lidského pirozenie,
šenstvie božského pikázanie. Ale syn králóv vyvolenu
k královské
stolici
v
ráji
okrasu svého pikázanie
jako
dal,
stvím ozdobila, to jie slibuje,
pikázáním do
sieni a
v pokoji
naj-
byla jest poslu-
tajném
ženimu
posadil,
a
s
poslušenpikázav jie, aby že ozdobenu a okrášlenu jeho
do tovaišstva královstvie svého (chce)
pojieti.
*)
Z
rukopisu dílem na pergamene, dílem na papíre v 16, z roku 1448,
kterýžto rukopis M.
J.
Hnsi sebrané
nkdy
spisy. Ul.
náležel J. Jungmannovi. |
Výklad piesniek Salomún ových.
2
To nepietelkyn jejie, sželilo
s
jie toho,
tociž angelské pirozenie,
že nižšie než ona
má
zvdvši,
v duostojenstvie nad
povýšena býti, a sama slávy a cti zbavena býti, nemúdr a neopatrnú lstiv jest oklamala, kúc, že ta okrasa poslušenni
stvie jest jie viece k škod nežli ku prospchu; a tak pohiechu od nemúdré okrasu poslušenstvie otjala, když jie radila, aby viece jie než boha poslúchala. Protož cho její, rozhnvav s, že od sebe danú okrasu zavrhla, né brž nepietelkyni
své a od krále zahnané vzieti ji
sob
dala,
z pokoje
rajského
vyhnal, a milost svú jie tak dlúho odpovdal, dokadž by té
nepietelkyn své zase nepotom milos chot svého a korunu královskú
okrasy, kterúž jest ztratila, od vzala, a tak
nalézti
mohla.
A
mlo
to
býti,
aby
hiechóm a žádostem
odolala a pikázanie božieho až do smrti poslúchala. Ta" okrasa
poslušenstvie tepruv lidskému Kristus, syn boží,
smr
kíže; to
cho
pokolení
navrácena
jest,
když na
té ženimy, otce svého poslušen byl až
Kristus od svého kíži na mra, jeho neopustil. otce pijav, tak siln držala, že okrasu tak silné a pevn Potom také i cho jeho tu býti. nie nemohla vytržena aniž tisíce smrtmi od Ale když jest byla z ráje vyhnána, aby tociž okrasu svú svého poslušenstvie zase nalezla, v tomto svt blúdila, neb jest to poslušenstvie, kteréž držal, že až
uedlníka mla protož ji obrové, jakožto lotrové od nepietelkyn jejie poslaní, u všie bludy zavedli a mnohým zmazáním hiechóv poskvrnili. Ale jejie biedy slitovav cho, nepátely jejie potopu shladil, a ji Noeovi jako mistru ku ostiehání a k nauení poruil; kterýžto pijav ji, v arše
ješt
ani zákona, ani
;
s
jako v škole
ji
zavel.
dúcieho a archa cierkev
Tu s jest nauila, že Noe Krista busvat znamená, a že istá hovada v arše
isté manžely, a neistá neisté smilníky znamenají; a že potopa znamená kest, jenž má býti zkaženie hiechóv a spasenie
s
zase spravedlivých; a že havran z archy vypuštný, jenž cierkve z vyjdu kteíž nevrátil, znamená kaciee budúcie, svaté, ale zase
s
nevrátie; ale holubice, jenž
s s zelenu olivu
vrátila, znamená milos ducha svaiého, danú cierkví svat; neb znamená sprostné, ješto z hlúposti v hiech padnu, a tak
jako z archy vyjdu, ale z milosti božie skrze pokánie hned zase navrátie.
s
Pedmluva.
Potom a protivníci
Z rady a z
nauenie nepetelkyné
udlali
její
3
sú
vži,
s
jejie
s
by
niežto
nepietelé
zevn
jie
od milovánie pravého chot svého ku požívání cizoložníka, tociž od klannie pravému bohu k klanní dáblu
protivili
a
svobodil
cho
Ale z té práce a nebezpeenstvie
pichylili.
a
e
nepátelóm jejím promnil,
a
ji
její ji
pod
vy-
stráž
Abrahamovu a Sáry ženy jeho poruil, kterýžto ji do Mezopotamie uvedl. A tu slyšal jest od boha kúcieho: V semeni tvém požehnáni budu všickni lidé neb pohané. A opt: Vlasti bude siem tvé branami nepátel svých. Tu urodil jest Izáka, svého syna, ddice svta. Tu jest nauila, že Abraham vykládá -otec mnohých lidí," a znamená Krista, budúcieho otce všech lidí vících; a že Sára, manželka jeho, jenž s vykládá „knieže," cierkev svat znamená, kteráž jest kniežatstvo ne-
s
s
pietelkyni
své,
t.
angelskému pokolení
odjala.
A
že
siem
Abrahamovo ml jest býti Kristus, v nmžto má býti požehnáno všechno pokolenie lidské a že brány nepátelské jsú ;
miesta ztracených angelóv, v nichžto
má
ona
a že Izák, jenž sé vykládá „rados," znamená
má
jenž
posazena býti;
vnu
rados,
za ddicstvie pijieti; a že Mezopotamia vykládá
es
»mezi ekami," a znamená minuté sbožie a z nhožto Kristus cho svú \7vedl, aby ji do
s
tohoto svta,
zem
shbené,
do královstvie svého pivedl; protož ji sluha Abrahamóv z Mezopotamie Izákovi, synu jeho, Rebeku pivedl za manželku, z niežto dva syny urodil: jeden, jenž jest byl od otce požehnán, ale druhý od požehnánie odlúen. Ten sluha Abrahamóv doktory svaté znamená, kteíž Rebeku, kteráž vykládá „rodie," a znamená cierkev svat, tociž
s
jenž Kristovy syny rodí a pro
nho mnoho
musí trpti, z Me-
vcí
tohoto svta, k Izákovi, jenž slov „rados," tociž k Kristovi, jenž jest pravá rados, pivedli s. Dva syny znamenáta dva ády neb dvoj
zopotamie,
lid
tociž
z tekúcích
a
míjejících
v cierkvi svaté, tociž: knžský, kterýž ku
obtem božským
pižehnán, a lajkovský, kterýž od toho jest otehnán. Nebo ten dvoj lid tlesné a duchovni e znamená: tlesný, jako vší v potu, má býti poddán duchovniemu, kterýž jest menší v potu. Potom ta cho v podobenství, Lij a Ráchel, kteráž byla Jakubovi patriarchovi poruena a oddána, z nichžto jedna
jest
1*
Výklad piesniéek Salomonových.
4
byla plodná, druhá byla dlúho jalová, ale potom toho urodila,
kterýž
vešken Egypt
svta nazván
byl.
od hladu zachoval a protož spasitel vykládá „bojovník," neb
Jakob, jenž
s
„muž, jenž vidí boha," znamená Krista, kterýž s dáblem pro svQ cho silný boj podstúpil, a vždy boha otce svého vidí. seste jsú dva životy, tociž pracovitý a bohomy siný pracovitý plodný jest v- tlesných vcech, ale bohomy siný, .dlúho
Dv
:
jalový v duchovních, kteréžto však potom dán jest syn, tociž Kristus, jenž jest pravý spasitel svta.
s
jest cho ta hlad veliký trpla, do Egyptu od Faraóna v službu podrobena; avšak když jest volala a od boha pomoci žádala, poslal jest jie Mojžieše vuodce a uitele zákona, kterýž ve krvi beránka ji z Egypta vyvedl,
Potom
brala,
koistí a s sbožím Egyptským pes moe ervené pevedl, nepátely jejie, ješto ji honili, v moi stopil, na púšti ji božskému zákonu nauil, stan k modlení z lúpeže Egyptského uiniti kázal, chlebem nebeským a vodu z skály za tyidceti s
let živil.
zem
cho potom Jozue na svú práci pijal a do pemohl nepátely jejie, zemi jie k dA v tom ve všem nauena jest, že ten hlad
Kterúžto
slíbené dovedl, a
dictví rozdlil.
znamená hlad slova božieho, a že potom
ot dábla
ve mnohé
bludy a nesnázky byla podrobena, dokudž by nepišel pravý ji krví svú jako beránka neposkvrnného z bludóv a z moci dábelské vyvedl. A pišed, ktem svatým ji obmyl a hiechy jejie jako nepátely v moi stopil, zákonem tenie svého nauil, tlem svým a krví svú pásl, svtská múdros, jako lúpež Egyptský, v bra a v odnie spravedlnosti obrátil, když ji tú múdrostí proti chytrostem kacieským bojovati uil. Kterúžto ješt pravý Jozue, tociž Ježíš, syn boží, pravý spasitel, v den súdný do zem slíbené, t. do královstvie svého pivede, a nepátely jejie, tociž dábly a piebytek každému i protivníky, vným zatracením porazí,
vuodce, Kristus, kterýž
vedle jeho zaslúženie rozdh.
Pro tu cho jeho Samson v Jaze, tom mst, byl zavien a od nepátel obležen; ale zlámav brány a zhroziv nepátely, jako vítz vyšel a na vrchu hory
s
s
postavil.
Samson, jenž
vykládá „slunce," znamená Krista, pravé slunce, kterýž pro tu cierkev, cho svú, v hrob neb v pekle byl zavien a stra-
Pedmluva.
5
žnými obsazen; ale na den vzkiešenie svého brány pekelné vyboiv, dábly pestrašiv, z hrobu vstav, rytiee zahnav, na tlaje, vítz ukázal. Také David, na sieni své nebesiech jemu, a vidl ženu obnaženu, Uriášovu manželku; sželilo zahubiv jeho, sob ji za manželku pojal, z niežto súd múdrosti
s s
s
David, jenž
porodil.
s
vykládá
kterýžto v sieni
„žádúcí,"
nebeské, tociž v sláv otce svého pebývaje, vidl
sželilo
s
jemu
lid
pohan-
a ctnosti obnažený;
ský, z ruchá nevinnosti a nesmrtedlnosti
toho, Uriáše, tociž dábla v jeho moci,
kázanie svého zahubil, cierkev, tociž ženu jeho,
sob
meem za man-
želku pojav, z nie syny, milovníky pravé múdrosti urodil.
David všechny
Kterýžto
tajnosti
choti
a
chot,
tociž
Krista a cierkve svaté, v žaltái o deseti strunách vyzpieval: tak Kristus což v
rozum
zákon
i
cierkvi svaté otevel, aby
v prorociech
Po Davidovi
tu
i
v žalmiech o
cho Šalomún,
rozumla všechno,
nm
psáno bieše.
syn jeho, v podobenství
dcery Faraónovy sob za manželku pojal, jako také královnu od poledne v chrámu božiem mnohými dary daroval, kterýžto chrám z kamenic tesaného, z dievie cedrového a z zlata istého byl udlal. Ten Šalomún, jenž vykládá „pokojný," jest Kristus, pravý pokoj náš, kterýž všechno upokojil, což v nebi i v zemi jest. On jest první cierkev z Egyptu pišlá, tociž židovstvo, jako dceru Faraónovu skrze vieru zasnúbil; potom cierkev z pohanóv, jakožto královnu od poledne, pijal jest k viee své, jižto rozlinými milostmi obdaroval. Tu do chrámu královstvie svého pijal, kterýž ze tí stavóv lidských: tociž z manželé v, jako z kamenic tesaného, jenž sú skrze
s
šestero milosrdenstvie obrovnáni; z stavu vdovského, jenž jsú jako dievie cedrové, jichžto jsú skutkové trvaví; z stavu pa-
nenského, ješto jsú jako zlato isté, vzdlal
jest.
Potom opt ta cho do Babylona jata byla, ale od krále Cyra, jenž píjmím slul Kristus, od té vazby vysvobozena, a skrze Ježíše knze, jenž slul Zorobabel, do Jeruzaléma pivedena. Tu s jest nauila vdti, že ta cho v svých údech ve mnohá kaciestva a v rozliné hiechy zavedena bude, jimižto ped bohem i ped lidmi i ped angely božími pohanna bude; ale když s káti bude, skrze Krista Ježíše, pravého knze, bude vysvobozena, a zase do Jeruzaléma nebeského navrácena.
Tu
Výklad piesniéek Šalomúnových.
6
opt potom a
jiní
cho
za tu
cho
Machabejští až do smrti bojovali sú,
mnozí svá krev prolévali sú. Najposléze, po takové práci, po tak mnohých biedách, svú choti v tak mnohých nebezpenostech navštievil
okrasu poslušenstvie, kterúž byla
ztratila, navrátil,
ktem
sva-
tým od neistoty obmyl, nauením, píklady a divy ozdobil, tele tuné, tociž sám s, k hodóm jejím zabiti dopustil, krví svú ji okrášlil, znamením kíže, tociž umuenie svého, ji znamenal, strážným, tociž apoštolm, ji poruil, a sám pipravovat jie miesta na svatb do nebes odšel. Ale služebníci jeho, pijemše cho jeho, divy a zázraky a naueními až po do smrti sú ji okrašlovali; potom muedlníci svú krví sú ji ozdobovali potom doktorové svatí písmem svatým sú ji osvietili. A když již tak konen okrášlena bude, potom sborové angelští tu cho, aby korunována byla, do nebeské sieni pivedu, kterážto cho její v sláv své posad, káže jie být
nm
;
ddinú
královstvie Svého.
Znamenité jest ješt toto velmi, kterak mnohým zlým to knieže zlostné a nepietelkyn jejie astokrát pokášela, kolik obyeji, kolik chytrostmi, kolik emesly, zdali by mohla Ale choti svého odvrátiti, a nemohla jest. ji od milovánie abych mezi mnohými píhodami málo povdl: Najprvé vodce
s
jejieho a koruhevníka Ábele
obry mnoho zlého sú
obyeji
trápili sú;
jie
Jozefa,
nevrn
sú zahubili. Potom skrze
uinili;
patriarchy jejie rozlinými
vladae
jejieho,
skrze bratí jeho
Potom ji v Egyptu pohostinu skrze Faraóna a lid jeho rozliným trápením muili sú, syny jejie ukrutn hubili sú. Pak když s brala z Egyptu,
prodali sú, a
potom v žalái lživ
drželi sú.
radami falešnými i boji rozlinými na púšti proti nie bojevali Potom v zemi slíbené již posazenu, pod súdcemi a pod sú. králi, mnohými bojemi trápili sú ji; proroky jejie rozlinú smrtí zhubili sú; Machabejské rozlinými mukami usmrtili sú. Potom pod apoštoly a jich námstky *) všechny údy jejie vymyšlenými a neslýchanými mukami skrze židy a pohany umoili
sú.
falešné
*)
Potom skrze kaciee falešným nauením, a skrze kesany pokrytstvím všudy po všem svt trápili sú.
Rkp. namiestkow.
Pedmluva.
'J
tch ve všech vcech nemohli sú proti nie odolati, aniž od milovánie jejieho chot odtáhnuti. Ješt ped súdným podnem, pod Antikristem a jeho vódcemi, všemi obyeji kusí, zdali by kterak ji mohl od lásky svého chot odtrhnuti,
A
V
jie
s
aby tu korunu
zaslíbenu
ztratila,
kterúž
ona najprvé
jest
nic neprospje, ale brž korunu vné slávy za svú trplivost, a jejie nepietelkyn vnu muku za svú zlos vezme. obrátíme, jenž Již to všechno tak vypravivše, k litee
držala; ale
s
taková jest: Syn krále Jeruzalémského zasnúbil sob dceru krále Babylonského, a to skrze snúbce. Jimžto ona ekla jest:
pán váš? A oni odpovdli: Pán náš jest král nad nad pány, král slávy, knieže pokoje. Ona ekla: pán králi, slunce i msiec jie oni: Jeho kráse krásný? Jest-li lidskými, mezi syny vešken žákrásný zpuosobú diví; neb jest patiti. ekla: žádají Ona Jest-li i angele mocný? dúcí, v nhož
Kto
jest
kú
A
oni
kú: Moc
s
moe
jeho od
zem. A moc
do krajin okršlka
až
jeho
moe, a od potoku až moc vná, a královstvie
do
Ona ekla: Jest-li bohatý? A oni kú: domu jeho, a v nm jsú všichni pokladové skryti. Ona ekla: Jest-li múdrý? Oni kú: On jest múdros otce svého, a jeho múdrostí všechny vci stvoeny sú, a múdrosti jeho nenie potu. Ona ekla: Ctie-li jeho kterými dary? Oni kú: Králové Tarští a Ostrovští dary jemu Ona obtují, a králové Arabští a Sabští es jemu pinosie.
jeho nebude konce. Sláva a bohactvie
Kto
tieže:
slúžie
v
jemu?
Ona ekla: Která
jest
To
pohané velebie jeho. vadž tak
jest,
pijda,
políbí
se
i
mnú
ústy
Oni
kú:
A
políbením úst svých: tociž
svými,
co
kú:
oni
Všichni
ekla poslóm jeho: Ponon pán váš a král váš, necha
uslyševši,
jakož vy pravíte,
m
Všichni lidé slúžie jemu.
velebnost jeho?
s
jemu do mne
necha mluví a já uiním
líbí,
voli jeho.
Král nebeského
Jeruzaléma bóh otec jest, jehožto syn Babylonský jest dábel, král tohoto svta, o die Kristus: Knieže tohoto svta již súzen jest. Jeho
jest Kristus. Král
nmž
dcera byla lidské pokolenie, následováním hiecha nakažena. Tu dceru sob Kristus zasnúbil, když jest, jsa bohem, ráil
lovkem
býti;
a
ješt
s
jemu dává, když
svého královstvie pijímá. Ta
cho na
ji
v tovaišstvo
dvé, jako na
dv
osoby
Výklad piesniéék Šalomúnových.
8
s
dlí, tociž v cierkev židovská, a v cierkev pohanskú; ku
prvnie byli sú poslové prorokové, k druhé apoštolov. z
tch obú
uinna
cierkví jest
tomnosti a píštie svého
chot
jedna cho.
Ale
Protož ta pí-
žádající, takto die,
poínaje:
Kapitola prvá.
m
Polib
políbením úst svých.
Jako by ekla cho poslóm jeho
mne
mnoho
skrze vás pozdravuje, tak
osob
Ten, jenž tak
mnoho
po vás mi
sám píd a svými ústy mne pozdrav,
vzkazuje, on již
v své
:
tajností svých
a svými ústy svú vuoli
mn
tociž
otevi.
Jinak: Šalomún jest Kristus; dcera Faraónova jest cierkev Svatá, kteráž poslóm, tociž prorokem, odpoviedá kúc: Ten, jenž dávno skrze vaše ústa líbá, tše a pokoj slibuje, polib políbením úst svých: tociž (po) tak mnoho on již slibování skrze proroky již naposledy nkdy vtl, a píukaž, a svými ústy pokoj, kterýž sem dávno tomností svú mi ztratila, zase zvstuj, ka: Pokoj svój dávám tob! Jinak: Polib políbením úst svých! Jako by ekla:
m
m
s
s
mn
Cho
m
mój, kterýž
rozhnvav s,
spravedliv vyhnal a skrze vtlenie pibliž,
okrasa
má
mn a
m
z ráje pro ztracenie okrasy
s
již milos svú odpovdal, on mi by mi skrze jeho políbenie pokoj a
byla navrácena.
pone mysliti sama kde jest, a kde nenie: že tociž v pirozeném i v skuteném hiechu byla jest, a že potom v hrozném sudu božiem bude; a že ješt v marnostech tohoto svta jest, ale v blahoslavenství vném ješt nenie. Jinak:
Duše vrná, cho
v sob, kde-li jest byla,
Protož jako
lkající
Kristova,
kde-li bude,
a bojecí
s
die:
Polib
mém
'm
políbením úst
tle na pravici otcov již hiechóv želející a sedí, mój eník, spravedlivý sudce, svého sudu bojící navštievením svým ra políbiti, a pokoj, Ješto jest znamenie piezni, kterýž jest svými ústy kajícím slísvých! Jako by ekla: Ten ješto v
s
bil,
*)
mn
ra
dáti. *)
Kkp. mie racz
políbiti.
m
Ka'pit
9
Jinak: Cierkev svatá zde putujície a k
onomu nebeskému
Jeruzalému vzdychající, die: Polib mé políbením úst svých! v písm svaJako by ekla: Ten ješto na každý den ke rados slibuje, on nkdy sám osobn tém mluví a na sudu ukaž, a tu rados pokoje vného ústy svými vypovz, ka: Podte požehnaní otce mého, pijmte královstvie
mn
nm vnu
pokoje
A
s
vného! ihned slova svá obracuje k tomu, jehož miluje,
Nebo
kúe:
lepšie jsú prsy tvé, nežli víno.
Skrze prsy Kristovy rozomie
s
sladkost tenie svatého, krmie mladí, tociž v nov k Kristovi obrácení. Ale vínem nazývá starý zákon: neb jako víno mladým dtem jest nezdravo, tak starý zákon, vedle litery, malé a mdlé viery zahubuje. Jako die svatý Pavel: Litera zabíjie, tociž sprostná
jímž
s
e
starého zákona. Jakož to: že Jakub patriarcha pojal dv seste vlastnie jednoho otce pojednú, ob živé, a mnoho jiného.
Protož prsy Kristo\7
lepšie
cho:
sladšie jest
Úžitenjšie a
svatého, jenž jest jako
jsú
mléko z
nežli
víno.
pikázanie
Jako by ekla rada tenie
a
víno, t. ukrutnos Kto vylé krev lidská, vylita bude krev jeho za ni: oko za oko, zub za zub, rána za ránu. Ale tenie die: Milujte nepát ely vaše, a dobe ite tm, kteíž vás nenávidie, modlce za hánce vaše. A opt: Já pravi vám neoddávati zlému; ale chce-li kto s tebú vaditi v sudu a sukni tvú vzieti, nechaj jemu i plášt. Ty prsy, tociž tanauenie, jsú úžitenjšie nežli víno starého zákona. Jmak: Kristus narodiv s, die choti své: Ty's prosila mne po poslech mých. abych t svú pítonmostí políbil, tociž
Xeb
zákona starého.
prší,
nežli
starý zákon die:
s
s
svú sladkostí navštievil, a pokoj ztracený tob navrátil, vru a s tobú spojil, aby ty mi také rodila syny k krá-
s
milováním lovství
otce mého,
nauením
spoluddice mé, a
je
prsy svými,
tociž
tenie, krmila.
Vonjície mastmi najlepšími. Ty masti
jsú darové ducha svatého, neb ctnosti
Pavel:
Kristova
dobré,
má s života Kristova. Jakož die svatý dobrá vuon jsme. Dobrá mas, odpuštnie
kteréžto cierkev svatá
Ví/klad piesniíek Salomúnových.
10
hiechóv íia ktu; lepšie ducha svatého stiezv a js darové ducha svatého, umnie, dobrota, báze.
mas, abychom po ktu skrze milos spravedliv
mas
živi byli; najlepšie
jenž jsú: múdros, rozum, rada,
Toho nauenie mlékem
síla,
vonéjí prsy
cierkve svaté.
Olej vylitý
Jméno
jméno v
tvé, o Kriste! vylito jest
tvé. oleji
zmazánie našeho
na ktu; neb kižmo ecky slov zmazánie latin. A tak od toho slova „krizmo" slov Kristus, a od Krista slovu kesané, proto že sú na ktu olejem zmazáni, jakož i Kristus duchem svatýin; neb duch svatý také slov olej, jakož die David o Kristovi: Pomazal tebe buoh, bóh tvój olejem utšenie, tociz duchem svatým. Ten olej vylit jest, když ta milos ducha svatého vícím v Krista dána jest. Jinak: Olej, dokudž v uorudí stojí, nevonie; ale když vylit bude, daleko jej iti budu. Tak Kristus, dokudž byl v tajnosti otce svého, jako žádné vuon nedal jest; ale když skrze vtlenie vylit jest, známos jména jeho po všem svt vylita jest. Jméno jeho jest Kristus, jenž vykládá „pomazaný;" kteréžto jméno dieve v židovstvu tajilo, neb jedné králové a knžie a prorokové olejem mazáni býváchu. A v židovstvu jedno znám bieše buoh. Ale již ten olej, tociž známos jména jeho, na všechno pokolenie lidské po všem svt vylito jest, jenž olejem kižma svatého v krále a v knžie mazáni bývají. Jinak: Tehdy duše vrná jméno své jako olej vylévá, když povs skutkóv dobrých, jako dobru vóni, svým bližním na v orudí tají, když žádný dobrý píklad iní. Ten olej jako skutek ped bližními nesvietí. Takovým pikazuje Kristus, ka: svtlo vaše ped lidmi, a by vidli skutky vaše dobré. Tak
s
s
s
sv
Protož mladice milovaly sú t. Mladice Krista
sú
slovu
duše vyvolených,
kteréž
neb
duše
viece Krista dují,
kúce:
svatých
chot
milují
ím
viece
svú
ktu
skrze
lovka, jako
lsti. A kehkos
nynie narození nemluvátka, rozumní beze dice;
na
obnovené, obmyvše poskvrnu starého
slovu mlaznají,
tiem
a jeho v dobrých skutciech násle-
Kapitola prvá,
m
Tiehni
11
pobhnem u
po sob, a
vóni masti trých.
nemohu k svému následování, a bych bžala zde v tomto život v pokoe, v tichosti, v trplivosti, jenž jsú jako masti, jimiž tob vonjí tvoji milí. A tak tiehni, abych tebe mohla následovati až do v té vóni nebes. Neb psáno jest: Žádný nepijde ke mn, jedné le Jako by ekla:
Vizi,
že svú mocí nic dobrého
uiniti; protož milostí svú tiehni
m
m
otec mój nebeský potáhne jeho.
Uvedl
tociž
m
jest král do tajnic svých.
Tuto již cho mluví o Kristovi, choti svém, k mladiciem, k dušiem vrným, kúc: Uvedl jest král do tajnic.
m
Tajnice božie jsú
vné
blahoslavenstvie a
královstvie, do kteréhož nynie
cho vedena
rados svrchnieho jest skrze vieru
a
nadji, potom uvedena bude v skutku. Cierkev svatá,
Jinak:
v známos písma
skrze
milos ducha svatého jsúc
svatého uvedena, die: Uvedl
m
jest král do
tajnic svých. Tajnice neb pivnice jsú, v nichžto rozliná pitie
chovají
;
a znamenají kniehy písma svatého, z nichžto rozliní
rozumové žieznivým spravedlnosti
s podávají.
Neb když
s te
ženy pána svého, co jiného, než jako nápoje proti cizoložnám podává? A když temy o Judith, o jejie istot, ství tehdy nám nápoj k istot podává. A tak o jiném písm. Do tch pivnic neb tajnic uvedl jest Kristus cho svú, když jest jie rozum otevel, aby rozumla písmu; jakož uinil uedlníkem po svém vzkiešení. Neb on jediný sám móž do rozumu písma svatého uvésti, kterýž sám mohl sedm peetí knih zavených otevieti; kteréžto peeti byly sú: tajemstvie jeho vtlenie, narozenie, umuenie, pekla pobojevánie, vzkiešenie, na nebe vstúpenie a na súd pijitie. Jinak: Ta cierkev již v nebesiech radující die: Uvedl král do tajnice své, tociž do všie slávy radosti své, kdežto ta lekcie
o Jozefovi,
kterak jest
pohrdal
cizoložstvím
Putifara,
s
s
s
m
lanji a žieznie spravedlnosti, nasyceni budu od domu božieho, a z prúdu rozkoši své napojí je, Jiežto angele radostn zpievají, kúce:
všichni, jenž
hojnosti svatí
;
Výklad piesniék Salomúnovýeh.
12
'
s
Radovati a veseliti budeme v tob, pamtlivi na prsy tvé nad víno. Fpiemí milují t.
s
Radovati
budem a
me, že jich nemáme Protož die:
t.
z daróv tvých; neb vie-
ani
svého zaslúženie.
z
s budeme veseliti, ale ne Kto s veselí, v hospodinu s
V tob
die svatý Pavel: livi
veseliti,
sami od sebe,
na prsy tvé:
tociž pamatujíce
jímžto spaseni jsme; neb
jsú
to
v sob. vesel.
Jako
Pamt-
milos a milosrdenstvie
tvé,
prsy jeho, jimiž nás chová
jako matka k spasení.
Pamatujíce také, že's ty ukrutnos zákona starého prsmi tenie milostivého obmkil, jakož prvé
eeno
jest.
Upiemí
t:
milují
tociž,
jenž
piemého
jsú srdce,
kteíž nic svému zaslúžení nepipisují, ale všecko milosti tvé neb nižádný tebe nemiluje, jediné upiemý, a nižádný nenie
upiemý, jedné kto Jinak:
t
miluje.
Radovati a
veseliti
s
budeme
v
tob:
tociž to
iniece, což duchovnieho jest, jakožto túce, kážiece, modléce
s,
a to v tob.
Nebo
v bože uinni.
ti
skutkové jinak platni nejsú, nebudú-li
Pamtlivi na prsy tvé:
oboj zákon, jenž jsú prsy tvé, z
nichžto
tociž pamatujíce
sme
vzali,
na
abychme
bohu v spravedlnosti a v svatosti slúžili. A to nad víno: kteráž nás uí chvály lidské tociž nad múdros svtskú, Protož jedné piemí zemské hromážditi. hledati a sbožie milují t: tociž kteíž o pánu bohu práv rozumjí, ti nauenie Kristovo milují a je pinie.
erná
jsem, ale krásná, dcery Jeruzalémské! jako stanové Cedarovi, jako kuože Salomúnova. Nerote mne snabdieti, že smdá jsem, neb obarvilo jest slunce. Synové matee mé bojovali sú proti mn; strážnú na vinici vinice své neostieposadili sú hala sem.
m
m
Tuto tak vedle urozené raónové,
:
litery
s
erná
a
:
že když sú ženy,
s
Jeruzalémské, k královn, tociž ke dcei Fadary pišly, a uzevše kterak jest erná, jako jí
pohrdaly. Jimžto ona ekla:
krásná.
móž rozumti
mšky
O
dcery Jeruzalémské!
a já jsem
v zemi našie jsem
v vaší zemi škaredá, proto já Nerodte mne snabdieti, že jsem smdá; neb na cest
Kapitola prvá.
pro
báze sem
13
m
sé nekryla, a protož slunce
zbarvilo.
Nebo
bratie mojí, synové matee mé, pede mnú bojovali proti neposadili strážnú na viniciech, kdežto pátelóm, a zatiem od slunce viece oernala sem; proto sem nic své vinice neostiehla. To bylo-li je. tak vedle litery, neviem; než k du-
m
chovniemu smyslu my hledme. Cho od Krista, chot svého, do svatého
jsc
uvedena, co jest tu
tajnic
pila,
to
neb pivnic písma
ven vyšedši, jiným
hned v nenávist a v protivenstvie viee neustapudle, hanjí, trápie, rozlin muie, jako od boha
pravila neb kázala; protož
nevrných viní, ano
opuštnu
upadla. Kterážto vidúce nedokonalí a u ji
s, a život její za bláznovstvie mnli sú, a Ty ona uí, kúc, že ona to pro Krista,
pohrzeli
skonánie nepoestné.
chot
svého,
dobrovoln
(bude) okrašlevati,
Cerná
jsem,
trpí,
a skrze to vnit
s
slávu od
nho
kúc: ale krásna,
dcery Jeruzalémské! jako sta-
s
nové Cedarovi, jako kóže Šalomúnova. Jeruzalém, jenž vykládá „vidnie pokoje," znamená královstvie nebeské, v nmž jest pokoj vný; toho dcery jsú duše vrné, jenž v tom Jerumají na vky kralovati. Cedar byl jest syn Izmahelóv, syna Abrahamova, kterýž byl všem v nenávisti a ode všech odlúen, že nikdiež bezpeen nebyl, ale vždy v staniech pebýval; kteížto stanové od povétie zernali. Protož ten lid Cedarský i podnes mají stany vždy erné, tociž ernými kožemi svrchu povleené, ale vnit
zalém
s vykládá „temnos neb ernos," znamená hiešníky erné v hiešiech a k vným temnostem odsúzené. Tch erní stanové jich zlý život znamená, v nmžto jako v staniech nikdy nejsú bezpeni, ale bohu
bielým plátnem zbielené. Cedar, jenž
a jeho svatým jsú u veliké nenávisti.
Šalomún dokudž jest chrám boží dlal, archa božie kožmi ervenými zevnit pikr}'ta byla, jenž také od slunce a od povtie zernaly byly ale vnit zlatem a drahým kamením okrášlena. Šalomún, jenž slov „pokojný," Kristus jest, jehožto ;
kóže, tociž tlo, bylo
erveno krví
jeho, a slinami a
biováním
zevnit erno, ale vnit zlatem, tociž múdrostí a zázraky ozdobeno. Tú kozí archa pikrýváše: tociž tlesenstvím Kri-
s
stovým božstvie
s
pikrývalo.
Ta kuože také znamená
cier-
Výklad piesniéek Salománovýoh.
14
kev svat, kterážto zevnit jest krví Kristová zbarvena, a utrpením a trápením svta zernna, ale vnit mnohými ctnostmi ozdobena. Protož die cierkev dokonalá k nedokonalým: Já zajisté jsem erná, tociž tomuto svtu skrze trápenie a utrpenie mrzutá, jako stanové Cedarovi, to jest, jako bych byla z zlo-
djóv a z lotróv, jenž jsú erni v hiešiech; ale však jsem vnit krásná jako kuože Šalomúnova; neb píkladem Kristovým okrášlena jsem ctnostmi. Neb prvnie cierkev od protivníkóv svých v také jest byla nenávisti, že nikdiež jie bezpeenstvie nebylo, ale vždy ji pudili miesto od miesta. Protož sú na mnozí horšili, mnjíce, že by proto kesané najbiednjší lidé byli. Jimžto ona die: Nerocfte mne snabdieti, že smdá jsem; neb jest slunce obarvilo. Jako by ekla: Nerodte hledti na mé trpenie, pro nž svtu jsem mrzká, ale znamenajte píinu, pro kterúžto trpím: neb ani pro krádež, ani pro který hiech, ale pro Krista, pána mého, to vše mile a
s
n
m
m:
ráda trpím. Neb to slunce spravedlnosti zbarvilo jest ciž
slunce
nkdy
mená pro slunce
m
m
to-
tomuto svtu mrzkú uinila. Neb Krista, nkdy protivenstvie znamená: Krista zna-
horkos milovánie
svtlo, ale protivenstvie pro horko.
spravedlnosti
m
osvietilo,
Neb
die:
Když
tehdy slunce protivenstvie
obarvilo.
Neb synové matee mé
bojovali
sú
proti
mn.
Toto
mluví dcera Faraónova, tociž cierkev z Egyptu za apoštolóv
k
Kristovi
synové
s
její
pivedená, židé,
jejiežto
mát
byl jest sbor židovský,
kteížto cierkev svat rozlin
Krista zahubili,
trápili:
Štpána kamenovali, oba Jakuby
neb
zahubili,
sm
strážn jiné biovali, a jiné od sebe vypudili. Oni uinili píz konin svých, byli na viniciech: neb vyhnavše ina, že sem mnohým cierkviem kázala. Vinice své sem neostiehala, t. prvnie Jeruzalémské cierkve. Cierkev svatá pirovnává k vinici: neb jako vinice zevnit jest suchá a nelícná, ale vnit jest zelená a rozkošná, tak jest cierkev svatá zevnit nepkná skrze trápenie, ale vnit rozkošná ctnostmi.
m
s
s
V
niežto Kristus jest vinný
jenž nápoj
vného
koen
pravý, apoštolé ratolesti, kopáové a dlníci jsú
života pinášejí,
všichni vyvolení.
Jinak:
Když vrná duše v svatém obcování a v pokor-
Kapitola prvá.
15
od tlesných pátel a známých svých bude pohrziena. Jimžto ona die: Vy pietelé moji, jenž
ném život bude
nalezena,
chcete býti dcery Jeruzalémské, tociž cierkve svaté, vám erná, tociž ohavná pro potupenie svta zdám, a máte
s
m
Cedarovy, tociž jako pokrytce, jenž pichodie k vám v ruše oviem, ale vnit jsú vlcie hltaví, jenž jsú stanové temnosti, tociž dábelští. Ale ped oima božíma jsem krásná
jako
st^jiy
jako kuože Šalomúnova, tociž ku podobenství tla Kristova:
bdním, postem a modlitbami
trápena, vnit ctnostmi ozdobena. Jako kuože mrtvého dobytete, tak já umrtvena jsem hiechóm, a proto jsem piebytek Kristóv, pravého Šalomúna. Protož vy
svtští a tlesní! nerodte
mne
snabdieti,
v nízkém a v pokorném život, ale
vizte,
že smdá jsem, tociž že toho píina jest
m chudým uim
pravé slunce Kristus, kterýž jsa bohatý, pro
nn
jest,
m
z
sú
proti
aby
m
zbohatli; kteréžto slunce
zbarvilo,
když
pýchy svtské ku pokoe pivedl. Protož nenie div, že vám zdám ohavná a potupená; neb ani židé, ani pohané, ale kesané, synové matee mé, tociž cierkve svaté, bojovali
s
mn
v utrhání,
jíce a závidiece, a
mohli, posadili sú
m
mému bohomyslnému životu utrhatáhnúce. A když sú jinak ne-
k svtu
m
m
strážnú na vinici:
tociž
pro svój zisk
svtské obchody; a tak sem vinice své neostiehala, tociž duchovnieho života pro obchody tlesné sem opustila. Životové duchovních lidí pirovnávají vinici: neb jakož vinice obklíena jest plotem, tak duše tlem; jakož u vinici jsú ratolesti, jenž užitek nesu, tak v duši myšlenie sú
zapletli v
s
dobrá, jenž skutky pinosie.
nieho
lovka
V tch
viniciech svtští duchov-
jako strážného posazují, když ho
zisk na duchovní
úad
vyvolují.
pro tlesný
Ale on vinice své neostiehá,
když duchovní život opust, k zisku svtskému a tlesnému
s
oddá.
Jinak: s
Cho
k nebeské
sebú potáhnuti žádající,
vlasti
svú mysl obrátivši, a jiných
die:
Vy
milovníci
tohoto
svta,
dcery Jeruzalémské toliko jménem, ale ne skutkem! zdali
vám nezdám erná v život pracovitém,
s
tlesných vcech, jako stanové Cedarovi, tociž jakožto i hiešní? ale krásná jsem v bohomyslném život, tociž v duchovních vcech, jako kuože Šalomúnova, cnostmi ozdobená.
tociž v
Protož nerodte
mne
šetiti,
!
Výklad piesnicek Salomúnových,
16
žef jsem smdá v svtských vcech; neb jsem vnit osviecena v duchovních vcech od toho vného slunce. Ale ne darmo jsem tak smdá; neb synové matky mé bojevali sú proti mn: tociž kaciei a falešní kesané, jenž jsú synové cierkve svaté ktem viery, ale ne skutky, ti sú bojevali proti falešným
nauením a
n
sú
m
mn
strážnú na
posadili
sem pijala práci svtskú, a své sem neostiehala: tociž pro sem bohomyslný život opustila. tociž pro
viniciech:
vinice
Oni
zlými skutky.
Ukaž
n
mi, kteréhož miluje duše má, kde odpoíváš o poledni.
Cho
pracující ve
aby ukázal
jie,
mnohém
kde paseš,
protivenství prosí
chot
kúc O
v kterých srdcích odpoívá,
:
svého,
mój milý
kteréhož miluje duše má, tociž jehož vší svú myslí miluji,
ukaž mi, kde
velíš pásti
ovce svého stáda, neb ty
stý dobrý. Kde odpoíváš
o poledni,
protivenstvie a pokušenie.
Jakož die Izaiáš: Nad
odpoívati duch mój?
A
tociž
ihned odpoviedá,
jsi
sám pa-
v najvšie horko
kým bude ka: Nad tichým a
pokorným srdcem, a jenž s tese k ei mé. Protož aby svatí horkem trápenie a pokušenie neusvadli, on v jich srdcích odpoívá a ode všeho pokušenie ostiehá. Jinak: Cierkev svatá v protivnostech jsúc jako zavržena
od svta, a na s ratolestmi,
vinici strážnú
tociž
zlí
s
posazena, vidúci, ano pazuchy
dobrými, jsú smiešeni, ano falešní
s
kesané
postie, bdie, zpies pravými syny božími spolu tlo božie pijímají, a jinak než samu lásku nemohu rozeznáni býti, toho jsúc vebni žalostivá, i die: Ukaž mi, jehož miluje duše má! Jako by ekla duše vrná: O Kriste! jenž jsi pravý život, jehož miluji nad svój život, ukaž mi tvým vají,
vdechnutím, v kterých srdcích v horko tžkého pokušenie odpoíváš, a které paseš pokrmem tvého milovánie. Tehdy duše s
Kristem mluví, když vší pilností
tehdy Kristus k duši mluví, když
s
ptá na jeho pravdu; ale pravdy své
jie tajemstvie
oznamuje.
A
sé
neponu
túlati
po stádách tovaišóv tvých.
Stáda tovaišská nazývá sbory kacieské, jenž jsú jako tovaišie Kristovi; neb oni také svá stáda pas, jako Kristus
Kapitola pn'n.
J7
Ale oni mnoho stád mají, ale Kristus jediné. Protož die:
své.
a
Ukaž mi
svaté a vyvolené tvé, v jichžto srdcích odpoíváš, tu snad nezbládieci upadla bych mezi kaciee, mniec, bych mla nalézti. Tovaišie Kristovi jsú falešní kesané, kteíž
t
svátosti božie s
kesany
pravými
oviem
v ruchu
pijímají, svatos svú jedné
vnit jsú
ukazují, ale
vlcie hltaví;
neb pravých
kesanóv, bratí Kristových, nemilují. Tch jest takové znaJako- štpové když ktvú, menie, že po ovoci budu poznáni. všichni sob rovni jsú, a astokrát kyselejšie ovoce pknjší má kvt, a to nemóž jedné na ovoci poznáno býti: tak synové svta a synové boží jedné po ovoci pravého milovánie mohu
poznáni
býti.
NezDáš-li sebe, o penajkraššie mezi ženami! vyndi a otejdi po šlepjiech stád tvých, a pas kozly své vedle stanov pastýských.
Cho on
val,
tociž
s, kde by cho
své, kteráž tieže
choti
miesto piebytka svého ukazuje,
jie
ka: O Ty
u viee; mezi ženami, tociž mezi kaciei.
mé, tociž v
tob
mého odpoinutie,
jest miesto
a
její
pebý-
najkraššie, jsi
miesto
krom
tebe já
nemám
miesta ku pebývání. Pakli toho nevieš, že by ty byla piebytek mój, vyndi z té hlúposti, a jdi po šlépjích stád, tociž následuj židóv, kteíž toliko jedno miesto mli, v Jeruzalém, kdežto obti sú obtovali; a pas tu kozly své, tociž ty,
u
ješto
tlesn
toliko smýšlejí;
vedle písma prorockého. v
nalí
cierkvi
smrtedlného.
s
jenž
mkce
svaté
stanov pastýských,
vedle
tociž
s
rozumjí dokojenž nemají žádné poskvrny hiecha
,
Skrze najkrašší
Skrze ženy kaciei a nestatení mají a mdle proti hiechóm.
s
znamenají,
Stáda slovu židé,
kteíž holí zákona sehnáni sú k služb jednoho boha. Kozlové svú chlipnos na levici budu posta-
jsú lidé tlesní, jenž pro
Pastýové jsú
veni.
proroci,
stanové jich jsú
jich; jakožto bojovníci v staniech
hiechóm
bojují, obierají
s
v
pebývají, tak
písm
stolicí
duj
posazena, vyndi, tociž z
píkladu bludných,
M.
J.
Hui
sebrané spisy.
III.
ale
toliko
ei
jenž proti
svatém.
mú
krví vykúpena, a že's
mého
tovaišstva, a násle-
Jinak: Neznáš-li sebe, tociž že's
mi
písma a ti,
hlasem, ale ne srdcem; a ^
;
.
Výklad piesnicek ŠaZomúnových
18
pas kozly své, tociž
u
tlesné žádosti své; vedle stanov pa-
stýóv, tociž vedle nauenie kacieóv. Jinak: Duši, kteráž hledá miesta Kristova, die cho: O krásná v obcování mezi ženami! tociž mezi falešnými bratími
tob jest piebytek mój, neb tu postavena jest stolice mého milovánie. Neb psáno jest: Duše spravedlivého jest stolice múdrosti. A neznáš-li sebe v bohomyslném život, že's ty mój piebytek, ale vyjdi do pracovitého života, a jdi dlající po šlépjích stád, tociž po skutciech, jenž nepocházejí z dobrých v
žádostí, jako jsú diela robotná;
u
a pas kozly své, tociž
lesná myšlenie svá vedle životóv otcóv svatých, v jichžto
a v nauení
i
Jinak:
v skutciech položil sem tvé osviecenie.
vné
mn
pjiech stád,
krm
tociž vedle
onom život, vyndi
následuj šlépjí
tociž
po
šle-
obecný svátostmi; vedle stanov pastýských,
lid
Komostvo
voziech Faraónových pirov-
sem t, pietelkyné má!
nal
vóz, tak
z tla, a jdi
muedlníkóv; a pas kozly
píkladu a nauenie apoštolského.
EomostYu mému na
z Egyptu,
k nebesóm táhne, die Kristus: O mezi ženami, tociž mezi cier-
krásy,
duchovníc syny rodie! neznáš-li sebe v tomto
život, kteraká budeš v
své, tociž
s
Duši, jenž
krásná v milování kvemi, jenž
t-
viee
své
nazývá syny
a pešli sú
buoh vedl
lid
moe
Izrahelské
ervené.
ten do
zem
A
,
kteíž
vyšli
jakož vozataj veze
slíbené.
Tomu komostvu,
kteréž tak miloval, pirovnal jest pietelkyni svú; neb jakož lid skrze moe ervené proveden jest a zachován, ale Farao utonul: tak cierkev svatá skrze kest od služby dábelské jest vysvobozena, a ku pravé svobod do zem slíbené královstvie nebeského jest pivedena. A tak jenž bieše ro-
ten
jest svobodná, a pietelkyn a cho cho, tše cho svú: O pietelkyn má, jiež sem všechno tajemstvie, což sem slyšel od otce mého, zjevil! proto že's také vci trpla od protivných kesanóv, jakéž jest trpl mój lid v Egyptu od pohanóv, avšak's nenásledovala stád kacieóv, ale utiekala si do stanov pastýóv, proto sem pirovnal komostvu svému, ježto honil Farao na voziech.
botná služebnice, Kristova. Protož
uinna
i
die
t A
jakož
sem tehdy
lid
svój
od Faraóna vysvobodil, tak
i
t
Kapitola prvá.
19
vysvobodím z kacieóv a z protivníkóv, jenž jsú vozové Faraónovi, tociž dáblovi, a s pastýi svými, jenž jsú moji vozové,
uvedu
t
do
zem
slíbené své.
Jinak: Pietelkyn Kristova tehdy jest na voziech Faraó-
vrná jest mezi falešnými bratími, jenž Tu sem komostvu svému pirovnal, t. kazatelem tenie mého, jenž jsú mé komoustvo, neb mój boj proti dáblu vedu. Také to komostvo vóz tenie jeho po všem svt táhnu. Jinak: Cierkev svatá, z Egyptu tohoto svta utiekající,
nových, kdyžto duše jsú vozové dáblovi.
a ku pravé zemi slíbené táhnúcí, jest na voziech Faraónových,
dokudž jest zde smiešena se zlými. Ta bude komostvu Kristovu pirovnána, když bude angelským plukóm pitovaišena.
Krásná jsú
líce tvá.
jako hrdliie!
s
cierkve svaté k líciem hrdliiem pirovnávají, na líciech najviece stud ukazuje. Skrze to znamená, stydí co ohavného uiniti ped chotm že cho Kristova jemu nelíbilo, toho svým, aneb co by varuje tajn ped
Líce
neb
s
s
s s
bohem, a zevn
ped
s
Znamenaj, že hrdlíce jest pták malý, divoký, samotný, nebeské barvy, iedko vídán bývá, na jednom družeti dosti má, istým pokrmem pase, vzácné lidmi uiniti.
s
dti rodí, milého vzezenie, líci pkné má, žlui nemá, ku obti božie jest pipsána. Tak duše dobrá, jenž jest cho Kristova, jest malá skrze pokoru, samotná, od svtu odlúena, nebeské barvy skrze život bohomyslný iedko vídána bývá v svtském utšení, na jednom družeti dosti má, tociž na samém Kristovi, kterémuž s na ktu zasnúbila; istým pokrmem s pase, tociž písmem svatým a tlem a krví pána Ježíše; vzácné dti rodí, tociž skutky bohu milé; milého vzezenie, bohu i angelóm svatým jeho; líci pkné má, tociž stydí s zlé ;
uiniti
ped bohem
i
také
ped
lidmi; žlui nemá, tociž zlosti
v srdci; k božie obti jest pipsána, žalostivé "
má
t.
k království nebeskému;
piesn, tociž pláe a lká na své
a pro prodlenie
Oplecie zlaté
chot svého
i
na jiné hiechy,
vidti.
uiníme tob, vyazované stiebrem.
Skrze to oplecie rozliná nauenie písma svatého, rozlinými rozumy otcóv svatých setkaná, rozumjí. Zlato istotu 2*
s
Výklad piesniéek Šalomnových.
20 rozumu
duchovnieho
Protož oplecie
cho
zvuk výmluvnosti znamená. dlá, když Kristus cierkev svú
stiebro
,
choti své
nauením otcóv svatých, rozumem jako zlatem, výmluvností jako stiebrem ozdobuje a uí, a k své viee a k následování táhne.
Když
bieše král v pokoji svém, nardus mój dal jest vóni svú. Cho chot svého králem nazývá; neb on jelikožto buoh
lovk z králového pokolenie Pokoj toho krále byl jest život panny Marie, jest jako v domu odpoíval pro naše vykúpenie. A
všecko zpravuje, a také jelikožto
s v
jest narodil.
nmž
tehdy nardus, tociž pokora cierkvi svaté, svietila;
ni
jasnji svú mocí neb když jest poznala cierkev svatá, že Kristus pro
lovkem uinn,
viece
s
A mnozí
milování zbudila.
k duchovním ctnostem a k jeho sú byli ctnostní a svatí
ped
na-
s
rozením božím, ale ta ctnos a svátos viece oznámila a vzácnjší byla po jeho píští, nežli dieve. A tak ten nardus vonný, tociž ctnostné skutky cierkve svaté, jako jest pokora, tichos, trplivos, istota, chudoba, láska a jiné ctnosti, málo
sú
voaly v prvnie
na svém pokojíku,
cierkvi svaté; ale tociž v
když
již byl král
Svém vtlení, tepruv
Kristus
ctnosti ty byly
sú vážný. Jinak:
Když
král
byl
vstúpení v sláv otce svého, skutkóv,
v pokoji svém,
nardus mój,
cho
tovaryšóv,
Neb tehdy
choti svého v staniech pastýských,
v nauení apoštolském, jehož dieve mnoho
dem
povs
dala jest vóni svú, tociž vzácnú službu.
tepruv nalezla
po dobrých
tociž Kristus t.
tociž
tociž
hledala mezi stá-
mezi bludy pohanskými a kacieskými.
Uzlík mirry zmilelík mój mn, mezi prsmi bude pebývati.
mými
Mirra jest mas lékaská a hoká, jížto tla mrtvá maží, aby ervie a smrad jich neporušil; a znamená umuenie Kristovo a jeho poheb, jížto nás od smrti vykúpil. Nebo složivše bo s kíže Jozef a Nykodemus, mirrú a aloes, jenž obé jest Protož jej uzlíkem mirry nazývá, jenž sú. mezi prsmi jejími bude pebývati, t. u vné pamti mého srdce neb já nikdy takového dobrodnie nezapomanu, bud to
hoké, pomazali ;
v štstí nebo v neštstí.
;
Kapitola prvá.
21
Jinak: Uzlík mirry bade uinn Kristus, když duše dobrá všechny hokosti a utrpenie jeho v sob sbe, a pro nho Mezi prsmi petéž trpti od svých protivníkóv hotova jest. bývá, když v srdci jejiem, jenž jest mezi prsmi, skrze pravé milovánie odpoívá. Jinak:
všecko, v
což
samém
mirry jest
UzhTí
svt
Kristus
hokém
Kristovi a v jeho
Cyprus
s jie zdá, ale s kochá. mn, u Tiniciech
utrpení
Hrozen Cyprský zmilelý muoj Engadských.
tilí,
vrné, když to
duši
nevonné a nechutné
miluje,
jest ostrov, v
nmž
koenové
jsú
vinní peušlech-
jenž nesu veliké hrozny vinné.
nmž
aneb ostrov, v
jest
to
Engadis také jest krajina dievie rozkošné, z nhož tee
balsamus a ty jiné masti drahé. A mluví tuto cho o vzkiešení chot svého jako by ekla: Cho mój, jenž jest pro
m
,
hokos
ale v
smrti okusil,
prský, a to když
m
uinn jest mi uzhk mirry uinn jest mi hrozen vinný Cy-
a tak
den vzkiešenie svého
tšením svého vzkiešenie obradoval lovka. A to z vinic Engadvykládá „studnice kozlóv," a znamená kest, jest
jako vínem, ješto obveseluje srdce ských, jenž
v
nmž s
s
hiešníci obmývají, a jako kozlové istí v
kest hiešníky pijímá, všech hiechuov bohu vracuje. To jest dáni
neb
bývají;
kterýž dvá na sochoru pinesla z
ským, tociž Kristus na kíži štolský zástup
všem vícím
Aj, ty krásná
jsi,
kázali
bohu ote
hrozen nnný,
ten
slíbené
ob
oištné
synóm Izrahel-
jehožto prorocký a apo-
s.
pietelkyn má!
oi Po dvakrát
zem
visící,
ale
aj ty
krásná
jsi!
tYoji holubiie.
nazývá krásnu: pro dokonalos dobrých neb piemos srdce. Aj, ty krásná jsi! tociž v svých dobrých skutciech dokonalá, tociž svat a dokonale a sprayedliv pebývající. Aj, ty krásná jsi! tociž sprostné skutkóv,
a
piemé
a
ji
istotu
srdce
majíc;
tlesné sbožie, ale aby iníš.
A
protož jsú
oi
neb
s
ne pro svtskú chválu, ani pro hbiia, dobré skutky
samému bohu
oi sprostnos
tvoji
holubiie.
Skrze
s
znamená.
Tehdy ona oi holu-
a nevinnost cierkve svaté
Výklad piesniek Šálomúnových.
22
biie má, když sebe ote všeho pokrytstvie a falše a zlosti uinnie ostiehá. Oi také holubiie má cierkev svatá, když uenie písma svatého istým a sprostným zrakem a pravým duchovním rozumem opatuje, a nic jiného než boží vuoli shledává. Neb jakož duch svatý v holubiie tvái v
nm
s
nauenie jeho skrze
ukázal, tak
holubici
s
znamená.
s
Cierkev svatá holubici pirovnává, neb sedmi dary ducha svatého osviecena jest, jako holubice sedmi pirozením obdarována Holubice v skalí hniezdí, cizie dti krmí, istá zrna vybierá, žlui nemá, ústy neurážie, vedle potokóv pe-
s
:
létá. Tak cierkev svatá v skále v Kristovi skutkem hniezdí, cizie dti, tociž daleké od královstvie božieho, slovem božím a píkladem krmí, isté rozumy z písma svatého a z knih pohanských a z kacieských vybierá,
bývá, a v hluku ráda
s
vru
i
žlui, zlosti a nenávisti nemá, ústy utrhající a hanjíci žádného
pebývá, aby chytrosti
neurážie, vedle potokóv písma svatého
a útoku dáblova, toho jastába,
mnohé lubice
s
utekla,
lée,
v stádách
neb
sebú do králevstvie nebeského pivésti žádá. Té ho-
oi ped narozením Kristovým
byli
sú
sú jie pravé svtlo, tociž Krista, ukazovali.
prorokové, jenž
Druhé holubice,
druhé cierkve po Kristovi, téhož lidu byli sú apoštolové, ji ku pravému svtlu, tociž Kristovi pivedli. Jinak: Duše vrná, pietelkyn Kristova, jest krásná: prvé, že jest obmyta ot hiechu pirozeného, druhé od skuteného. Jejiežto oi jsú: rozum, jímžto pravé od kivého rozeznává; druhé oko úmysl, jímžto vidí, co má initi a co nechati. Ty oi jsú holubiie, když to dobré, což iní, dobrým úmyslem iní; ale oi havranie jsú, když to dobré, což iní, pro zisk tlesný iní. Jinak: Cho Kristova v tomto život krásná jest, prvé v milování božiem a v život bohomy siném, druhé krásná jest tociž
kteíž sú
v milování blížnieho a v život pracovitém; protož jest pietel-
kyn
božie.
Jejiežto
vedúce; jenž jsú
oi
oi
jsú
doktorové, k
vnému
ji
životu
holubiie, tociž Kristovy a ducha svatého,
od nich jsúce osvieceny.
Neb Kristus
s
holubici
pirovnává
sedmero pirozenie, jakož povdieno jest, tak Kristus sedmi dary ducha svatého obdarován jest, jenž jsú: múdros, rozum, rada, síla, umnie, dobrota, báze. Protož holubice na
pro
Kapitola prvá.
23
jeho obti obtována jest; protož k tomu vidní veda cierkev
svat
ty
oi
holubiie, aby vidla v svtlu svtlo, tociž syna
v otci a v obem ducha svatého.
Postélka Aj, ty krásný jsi, zmilelý mój. a výtený naše stkvúcie, lemízové domov našich cedroví, opaženie naše cypresové. !
Jako by ekla
Ty mój
:
choti, jenž
m krásnu
i
v myšlení
vím
a znám, že tu všichnu krásu v skutku nazýváš, ale já od tebe samého mám; neb od tebe krásného já jsem krásná. Postélka naše, postélka cierkve svaté, jest kteraká kolivék
i
tichos neb odpoinutie zde v tomto svt. Xeb cierkev svatá v tomto život zde jest jako v boji, když pro Krista rozliné protivenstvie trpí; ale tehdy jako na ložci odpoívá, když nkaký pokojík od protivníkóv má. Ale to ložce jest stkvúcie, tociž rozlinými ctnostmi jako kvietím ozdobeno, v nichžto svobodcierkev svatá s svým chotm odpoívá; neb tehdy modlí, astjí njí v bohomyslném život kochá, snažnji
s
s
s
štdejie almužnu dává. A tak to ložce upokojenie asného jako rozliným kvietím ustielá, na nmž cho její rád odpoívá. Lemiezové domu našeho js cedroví. Domové cierkve svaté jsú sborové a snmové vrných po všem svt. Opaženie neb zábradla tch domov jsú osoby vrných kesfanóv, z nichž s vzdlává cierkev svatá. postí,
Ale to jest znamenité, že lemiezové ženie toliko ozdobuje
rové
svtí, jichžto
:
dóm
kryjí, ale
tak skrze lemieze znamenají
nauením a píkladem
cierkev svatá; ale skrze opaženie
s
opa-
dokto-
kryje a hradí
s
rozumjí sjiní dobí sprost-
kteíž svým dobrým životem ozdobují dóm cierkve svaté, znamenají. A jakož zábradla neb opaženie domu k krokvám zavšeno bývá, tak život dobrých ní,
kteréž jinde skrze vlasy
s
sprostných od nauenie doktoróv svatých pocházeti má.
A
ješt znamenit
die,
že lemiezové
domu
cedroví a zá-
bradla cypresová; neb to dievie obé trvavé jest svaté,
jenž neporušenu
stvoitele, a potupivše
žádostí
kochají
asné vci, k
s
A
znamená
v milování svého
vným pospiechají.
Cedrus
svú voní hady zapuzuje: tak doktorové svatí dábly a kaciee
nauením svým.
Výklad pitsnicek Šalomúnových.
24
Kapitola druhá.
Já
kvt
polský a lilium údolnie.
cho moc choti svého a svú vypravila, již také Když cho sám moc svú o sob vypravuje, a kteraký-li jest v sob, ukazuje, ka: Já jsem kvt polský! tociž vóni svých ctností já po širokosti všeho svta rozlévám. Neb já jsem kvt polský, již
okrasa
tociž
svta; neb jakožto pole bývá okrášleno
všeho
vru a známostí Kristovu. Neb on sám die Já jsem svtlo svta, jímžto všechny vci jsú krásny. Jsem také lilium údolnie: tociž tm srdciem milosti své udielém, jenž nižádné nadje v sob nemajíce, sami s pokorn poddávají. Neb údole znamenají mysli pokorné, jichžto lilium, tociž okrasa jest Kristus. Neb on jest okrasa všech pokorkvietím, tak
vešken svt
:
mn
ka: Ute
ných,
s
ote mne,
že
jsem já tichý a pokorného
srdce.
Ješt znamenaj, že die: Já jsem kvt polský! to pík jeho vtlení, a znamená život panny Marie. Neb pole nebývá oráno, ani brázdno, ani semenem lidským posieváno, ale toliko samo od sebe istým kvietím ozdobeno tak jest byl život panny Marie, neporušený, ani semenem mužským nasluší
:
kvašený, jako jiné ženy. tociž syn
A
Protož die:
panny Marie isté,
lilium údolnie,
Já
syn pokorných
tociž
jsem
kvt
polský,
ale ne role orané, jako jiní lidé.
otcóv
starých;
nebo
Neb syn boží, lovkem, ale chudým
údole znamená jeho pokorné a chudé pátely.
pišed na tento svt, netoliko chtl
lovkem,
a
chudobu nás
ne
bohaté
pátely
býti
vyvolil,
ale
chudé, aby svú
obohatil.
Jako lilium mezi trním, tak pietelkyn
má
mezi
dcerami. Vida cho choti svú,
s již a
Kristus cierkev
svat, ana
jako práce liknuje a tesknosti tohoto svta
s vzdaluje, vnému s
skrze
odpoíváme
životu táhne,
popúzie
v
tociž
životu
jie
tuto
bobomyslném k
eí,
práci a utrpenie a nesnázky tohoto
musíme
pijíti,
aby
s
znala, že skrze
svta k onomu odpoinutí
ka: Jako lilium mezi trním. Trnie, jenž bode nevrné a protivníky cierkve svaté. Jako by
a trhá, znamená
;
25
Kapitola druhá.
ekl
Tak máš
Kristus choti své:
každú
svój život zpsobiti,
byla hotova všecko pokušenie pro
chvíli
a proto v tom zamúcení nehynuti
:
m
aby na
podstúpiti,
jako lilium mezi trním,
a
mnoho bodenie a trhánie trpí, však proto blosti své a von Tak pietelkyné má mezi dcerami. Jako by ekl: neztratí. Netolik trpíš mnoho zlého od zevn zlých a protivných, jako od pohanóv a židóv, ale ješt od tch, ješto jsú jako dcery tvé, tociž od kesanóv, ješto sú s teb mé synovstvie pijali, a jenž s tebú
mé tlo
Znamenaj, že již
cho
s
jedie a
mú
krev
dieve Kristus
pijí.
lilium údolnie nazval, ale
svú lilium mezi trním nazývá; neb on, jenž v pravd on také uinil, aby cho jeho byla
jest lilium skrze milos,
lilium stkvúcie skrze ctnos.
Jako jablo mezi drievím lesním, tak zmilelý mój mezi syny. cho, chválena jsúc od chot svého, túž odplatu jemu jablo mezi dhevím lesním, tociž má zpuosob a vóni jablkovú, a krásu v kvtu, a zvláštní milostí jest vzácná, tak Kristus pán náš stkvie Neb on vedle jinými svatými. lidskými, tociž mezi mezi syny Již
iní, a pravieci kteraký jest on: že jako
s
pirozenie jest syn boží, ale jiní toliko vedle vyvolenie, skrze milos jeho, moc sú vzali od jediného syna božieho, aby byli synové boží.
Pod stienem
toho, jehož
Jako by ekla:
Vjeho
sem
žádala,
obranu ufám, a
sedla sem.
mám
pijiú
nadji,
že všecko mé bezpravie, kteréž nynie trpím, bude mi od nho zaplaceno neb sem já pod stieoem choti svého, jenž jest obrana božská, jíž vždy a všudy svých steže a hájí, od;
poívati žádala.
A
ovoce jeho sladké jest hrdlu
Tociž opatenie božstvie, jímž já
mému.
s nadji nasycenu býti
neb to jest akánie svatých, jako die David: Nasycen budu, když zjeví sláva tvá. To jest tepruv nasycenie pravé,
s
vidnie svého stvoitele. Protož jeho stienu i žádá cho, neb jeho obrany aká mezi protivenstvím tohoto svta. Protož
tociž
Výklad piesnicek Šalomúnových.
26 i
neb s pravú vru a napo tomto život; protož zde
jest sladké hrdlu jejiemu ovoce jeho,
djí
aká
ráda o
jeho
nm
v nebi
myslí
i
TJvedl jest
požívati
mluví.
m
král do pokojíka vinného.
Pokojík vinný jest jedna cierkev svatá, v niežto jest víno,
nauenie tenie svatého. Do toho pokojíka cho vedena bývá, když ze všech lidí a z národóv vrní v jednotu cierkve svaté budu pivedeni, a tu vínem, tociž zdravým nauením tenie svatého, budu napájieni. tociž zdravé
Ziedil jest ve
mn
lásku.
Neb ona mezi všemi ctnostmi prvnie miesto všechny jiné ctnosti
dobe
darmo
láska v cierkvi
Protož
jest.
stojie,
svaté
ziezena
všeten neb ledakteraks má držiena býti, najprvé má buoh milován býti nade všecko ne
vší duší, vší myslí;
drží, ajížto
a bez niež všechno jiné na-
potom hned duše
tvá,
ale
jest,
neb
ádn:
neb
vším srdcem,
,
potom duše každého
lovka, potom tlo tvé, potom tlo bližních tvých, dobí k bohu, potom tlo každého lovka, a naposledy
a
jsú
ty dary
Ale pevrátiti chce tlesné, od boha dané, jakož jest sbožie. ten ád milováni e, ktož milovánie pietele kterého, neb svého tla, neb sbožie, pedkládá nad milovánie božie; o nichžto die nenie mne Kristus: Ktož miluje otce neb máte viece než
m,
Tu lásku ziedil v
hoden.
potom kterak jeho máme
nás, neb on nás prvé
miloval, a
Jako
die svatý
milovati,
ukázal.
Jan: Milujme boha, neb on první miloval jest nás.
m
Otýkajte
m
jablky, kvietím, osypte milost nedužím.
nebo
pro
em
již v sob lásku ziezenú, již na by odpoívati chtla, to ukazuje, kúc: Otýkajte kvietím. To mluví tato cierkev rýtujície ku oné cierkvi znamená poátek obcovánie svatého, svítzilé. Skrze kvietie Jako by ekla: ale skrze jablka dokonalost skutku dobrého.
Cho
neb
m
v
poznavši
em
s
s již v nebi svého chot pidržíte, píkladem vašich dobrých skutkóv, kterak-li ste
O, vy svaté duše, kteréž otýkajte
m
na poátku, neb v prostedku, neb na konci svého ctnostného
27
Kapitola druhá.
Života živy byly, to
a žádostí vašeho
mi ukažte; neb milováním takého života nemocna jsem. Neb tehdy duše
tovarišstva
když nic viece nežli boha miluje, a jako neduživá; nic jie milejie nenie, než
dobrá jako nemocna
jest,
k milování svta jest kochati v nebeském myšlení a v
s
diele Krista
pána svého.
Levice jeho pod hlaTÚ mú, a pravice jeho objímati bude.
m
Jako by ekla: Když v takovém ložci lehnu, jakož již povdieno jest, tehdy levice chot mého, tociž darové ti, kteréž mi
cho mój
v tomto život dává, jenž jest štstie a sbožie
tohoto svta, to jest pod hlavu mú,
vám.
Ale
skrze
pravici
tociž
rozumn
toho poží-
s
darové ducha svatého v nich zde objímají; neb
znamenají
s
písma, kteíž cho tam svatí kochají v skutku. kochá v nadji, jakož Jinak: Levice Kristova chot pod hlavu choti jest, když všecky tyto asné vci pijímá proto, aby jie byly pomocný k vným; ale pravice jeho ji objímá, když její vešken úmysl
a rozumové
s
s
Ale s svým milým chotm radovala. tam jest, aby nkdy žádného jeho pravice objímati nebude, ktož jeho levice pod svú hlavu nemá. To jest éci: Žádný nemóž pijíti k vnému blahoslavenství, le zde daróv jeho rozumn k jeho voli bude požívati.
vás, dcery Jeruzalémské! skrze srny a jeleny polské, abyste nezbuzovaly ani procítiti kázaly zmilelice mé, dokudž by sama chtla.
Zaklínám
EQas
Kristóv
tociž ty duše, jenž
chot, jímž zaklíná dcery Jeruzalémské, zde v bohomyslném život kochají, aby
s
choti jeho nebudily,
t.
v
náboženství nepekážely, tociž duši
dobru, v modlitbách, v pní, v chválách, v tení zaneprázdnnu,
k svtským, tlesným vcem nenutily, dokudž dokudž by nenaplnila asu modlitebného, a sama vstanúc, dala by s na diela tlesná užitená.
k
nižším, tociž
by sama chtla, t
Ale vizme, ski'ze co zaklíná dcery Jeruzalémské, že skrze srny a jeleny polské, jenž jsú zvieata istá, a jedovatým
cem odporná. A znamenají
dobe
živi, ale
i
jiné
ským jako jedovatým
lidi
v-
ctnostné, jenž netoliko jsú sami
k témuž vedu, a hiechóm a Istem dábel-
vcem
s
protivie a je kazie.
Výklad piesniéek Šalomúnových.
28
Hlas zmilelého mébo,
s
cho,
cho
doslyš: tento jest.
Veselí
velmi miluje, že
dcery Jeruzalémské zakhná, aby jie
mluví v mých potebách,
Marii Magdalenu Jidášovi. ale
tociž
že
ji
Protož die: Tento hlas zmilelého mého
kážely.
m
t.
v
proti Šimonovi,
Toho zmilelého svého
mé
tak
její
nepe-
jenž
jest,
za
núzi, jako jest mluvil za
proti
seste
a
jejie,
ale nevidí;
slyší,
proti
vidti žádá,
nemohúc, die:
Aj, tento pišel jest,
skáe po horách, peskakuje pahorky.
Hory a paborkové slovu svatého a povýšeného
života,
jenž svým obcováním rovnos obecného lidu pesahají.
O tch
horách die prorok Izaiáš, ka: Bude hora domu božieho pipravena na vrchu hor, a pozdvižena bude nad pahorky. To jest eeno o Kristovi, kterýž také i podlé tlesenstvie každý smysl i rozum tohoto svta múdrostí svú pesáhá.
Nedie neb jde.
s
bére, stál na horách, ale že skáe, neb kdy cho na malú chvilku skrze vdechnutie
by
tuto,
Neb
a
vnitnie srdce svých svatých navštieví, ale však tu dlúho neostává, aby je potom viece v svém milování zapálil.
To jeho skákánie móž také znamenati jeho vtlenie; neb-
nkaké skoky panny Marie, z života jejieho do jesliek, z jesliek ke ktu, odtud na kíž, s kíže do hrobu, a z hrobu na nebe. O tom skákání jeho die David, ka: Plesal jest jako obr k bžení cestu; od vrchu nebe výKristus picházeje k inil jest:
neb
s
nám na
nebe skoil
tento
svt, jako
v život
chod jeho, a vrácenie jeho až do svrchnice jeho.
Podobný
jest zmilelik
mój srn a kolúchovi
jele-
niemu. Srny a jelenové to do sebe od pirozenie mají, že skákák horám beru, a v rovni a v blatinách ne-
ním a rychlostí radi ostávají,
atóm Izaiáš: ostrý,
s
a
s
nesnadn
s
polapiti dadie.
Protož
tm
zvie-
pirovnává Kristus, pro jeho vysoký rod; jakož die Rod jeho kto vypravovati bude! Také pro jeho zrak vedle rozumu jeho božské velebnosti, žádný jeho ssti-
hnúti nemóže.
Kapitola dnthá.
A
29
ne jelenu, ale srnku, jenž jest malé pro pokoru vtlenie svého, jímžto netoliko lovkem, ale pokorným a cliudým lovkem jest ráil Také k kolúchovi jeleniemu podoben jest; neb vedle býti. zviee,
že
znamenaj,
s Kristus pirovnává, z velikých
tlesenstvie
jelenóv,
z
tociž
svatých patriarchóv,
poátek. Neb také pro rozlinos ctností a nevinnos k kolúchovi jeleniemu. pirovnává
vzal jest
s
Aj on
stojí
stnu
za
naší,
daje skrze
Stna
cho
pate skrze okna, miežky.
vyhlé-
stojí,
podstata našie
smrtedlnosti jest, kteráž dlí mezi námi a mezi
bohem naším;
ta,
za kterúž
náš Kristus
nedá nám tociž tvái jeho opatiti, ani požívati. Neb první lovk k tomu byl stvoen, aby navštievenie a pítomnosti a tvái božie požíval; ale když jest zhešil, zastavena jest stna, tociž smrtedlnos, Jakož die Šalomún: Tlo, jenž jížto sme od nho odlúeni. Protož ruší, obtžuje duši, tociž aby jeho nemohla vidti. ta cho, tociž cierkev svatá, jenž déve choti svého, tociž
stna tak
kterážto
tlustá
a temná
že
jest,
s
Krista, srnkovi a kolúchovi jeleniemu pirovnala, již die, že za její
stnu
když
s
luje jako
stojí;
neb Kristus
nkdy
srnek a jelen, když takovú
pi své nkdy s
blízko jest
dá vidti skrze opatenie v mysli
;
ale
známos od
Ale že taková stna mezi námi a ním
choti,
vzda-
nie vzdaluje-
uinna jest,
tak že
sme
stn
okna a mieže udlati, skrze nžto by slyšien a vidien mohl býti: to jest, když
jeho vidti nemohli, protož jest ráil v té
s
ráil
cierkvi
svaté skrze píslovie
a podobenstvie, divy a
zázraky oznámiti.
Jakož die svatý Pavel: Nynie vidíme skrze zrcadlo v podobenství, ale tehdy uzíme tváí v tvá. Také za stnu naší stál jest, když jest tlesenstvie naše pijal, pod božstvie jeho jako za stnu tajilo. Ale že die: pate nímž
s
skrze okna, vyhlédaje skrze mieže, to k jeho božství pislušie;
s
neb ten jenž skrze okna a mieže hledí, to což vn dje vidí, ale on vidien nemóž býti: tak Kristus jelikožto buoh všecky naše skutky i myšlenie znamená, ale on od nás sstihnut nemóž
býti.
:
Výklad piesniéek Šalomúnových.
30
Aj, milý
vrným mne
k kázaní svým
tociž
mn,
mój mluví
ponúká,
ka
Vsta, pospš, pieelkyn má! holubice má! výtená má! a po. cho
choti svú ku pilnosti a k zevné práci podieve dcerám Jeruzalémským ubuditi nedal, již sám budí, ka: Vsta, pospš, pietelkyn má, skrze vieru a milovánie; holubice má, skrze nevinnos; výtená má, skrze ctnosti; pospš a píd! Jako by ekl: Vsta z toho odpoinutie a ložce tvého, v nmž mi s jedné sama líbiti žádáš skrze život samotný, bohomyslný, skrze tenie a modlenie; ale již pospš a pod ku prospchu bližním svým, aby jim píkladem a kázáním prospievala, a by tebe následujíce, spasenie
Tuto
již
volává; kteréž
vného
mohli
dojíti.
Znamenaj, že kteréž dieve ubuditi nedal, tu již sám budí a ku práci napomíná; neb jako die Šalomún: Všichni asové svój
as
as
mají: jest
bohomyslného
života, a modlenie, a
as
Nkterého asu mají doktorové svtí a kanebeskými a s bohomyslným životem obierati a
práce a dlánie.
ss s upokojiti;
zatelov v tom
asu
s
laskav o svých a dobrým píJako inil Mojžieš, jenž jednak s na
ale jiného
mají
bližních spasenie starati, a v kázaní pracovati,
kladem jim prospievati. huoe modlil, jednak na
Nebo již
jest
sud
sedal,
jednak bojoval.
zima pominula, prieval
pebhl
a od-
šel jest.
Zima a pieval slov ukrutnos a nevra starého zákona, držala vešken svt až do píštie Kristova, kterýž pravé slunce, jenž zahievá a osvcuje každého lov-
jenž jest jest to
ka, picházejícieho val
nedovry
našie.
minula jest a den
na tento svt, a jenž odhánie každý pieK témuž také i svatý Pavel die: Noc po-
s
Kvietie ukázalo
piblížil.
s
v zemi našie,
as ezby
pišel
jest.
Po skonání zimy a pievalu hned
s
kvietie ukáže: tociž
Kapitola druhá.
31
když mine ukrutnosC a nevra, hned sé kvietie života ctnostného ukáže v zemi tla našeho. A as ezby pispje, t. otezánie zlého obyeje, jenž pochodí z bujnosti tla našeho, jako pazuchy vinné z bujnosti koene vinného. Jakož on die: Kto zuostává ve mn, ten ponese úžitka mnoho; neb otec mój vyistí jeho.
Hlas hrdlíce slyšien jest v zemi našie. Tociž hlas kazících apoštolóv a jich námstkóv, kteíž skrze
Neb jakož
znaraenávají.
hrdlici
s
hrdlíce jest pták ne-
vysokém dieví bydlí, tak doktorové éci v pravd mohu: Naše obcovánie
smilný, jenž vždy rád na
a
svatí
v nebesiech
sami
jenž
kazatelé,
Také hrdlíce za zpievánie huká: tak
jest.
kúce
a kvielé, a také jiné k tomu ponúkají,
lkají
svatí s
sva-
tým Jakubem: Biední buíte a Ikajte, neb Ikánie vaše obrátí s vám v rados. Ten hlas bud již slyšien v zemi našie, t. v cierkvi svaté.
Fík vydal jest prvnie fíky
své.
Fík znamenává židovstvo. Prvnie ovoce tohoto fíku zna-
mená
a slov prvnie ovoce nedosplé a k jiediu nehodné, jenž
malého vtru hned upadne.
hnutím
uslyšien jest,
eeno:
ihned
fík
když apoštolé kázali
dovského
,
sú
jenž
držeti také
i
Ale když
hlas hrdlíce
vydal jest prvnie ovoce své. sú,
mnozí
v Krista vili
,
To
jest
sú z sboru
vyšli
a zákon
starý
ži-
tlesn
s
chtli viece kochajíce v ukrutnosti zákona, než v sladkosti a milosti tenie zuostati, chtiece raJéjí obe,
zovánie a obti
zákona vedle Milují vás,
s
by
obezovali,
vám, budete-li
a
s
s
v
litery
zachovávati.
obezovati, Kristus
hlas hrdlíce slyšien jest
ovoce své, tehdy také hned vinice,
svt, Jakož
vydali sú die
von
nichžto
ale
vám
nic neprospje.
Vinice ktvúcie vydaly sú vóni
Když
O
nedobe; ale chtie, abyste tle vašem chlubili. Ale já pravím
die svatý Pavel:
,
t.
když
sv.
fík
všichni
vydal
prvnie
vící po všem
dobrých ctností svých a dobrých povstí.
svatý Pavel:
Kristova
dobrá
von
jsme.
Protož
Vyklad piesnicek Šalomúnových.
32
Vsta, pospš, pieelkyn má! krásná má! a po. cho
nkdy když bohomyslného života a samotného, a aby jemu syny rodila skrze kázanie a píkladem dobrého života. Protož i die: Vsta, pospš, pietelkyné má! Jako by ekl: Nerod! prázniti a toliko sama o sob, o svém spasení toliko péi mieti; ale vsta a skutky píkladné, a sví svtlem svým, a tak bližní tvoji vidie skutky tvé, a chvále otce Volá
toho potebie
pietelkyni svú, aby ponechala
,
jest,
i
tvého, jenž v nebesiech jest.
má
Holubice
v drách opoky, a v dúpatech
vininé Pietelkyni nazývá
cho
zdi.
svú pro zevenie tajností svých;
krásnu, pro ty ctnosti, kteréž do sebe má; holubicí slov pro
piodnosc synóv
dr
skály
té,
,
kteréž jemu rodí
jenž jest Kristus,
t.
naše.
cierkev svatá neb duše
spasenie svého
ped
s
a pro utiekánie asté do
v rány jeho, kteréž jest na
V tch drách ta holubice, vrná pebývá: neb všichnu nadji v umuení svého vykupitele jest položila. Tu
kíži pijal pro spasenie t.
,
chytrostmi ábelskými jako
ped jastábem
s
kryje, tu
hniezdí, tu dietky svých dobrých skutkóv plodí.
Skrze ze5 vininu, jenž brání ská stráž.
V
té zdi také ta
obranu ohrazena jest
,
aby
zvi, znamená
s
angel-
holubice pebývá; neb angelskú
žádná
zv
dábelská nemohla
jie
uškoditi. Jakož die Izaiáš o té vinici: Obklíil sem ji zdí a okopal.
Ukaž mi tvá svú, vzni
v uši mých; neb tvá krásná!
Iilas tvój
hlas tvój sladký a
tvá
Jako by ekl: Ty pietelkyné má, jenž na tom ložci života pokojného velmi sladce odpoíváš, pod již a ukaž mi tvá svú, t. vyjdi od pokoje tajností svých na jevo, ukazujíc známos svých dobrých skutkóv. Tehdy cho choti svému tvá svú ukazuje, když ku prospchu bližním svým, skrze ctnostné skutky, kterak jest krásná, zevuje.
sv
To
a
jest to,
co Kristus
by vidli skutky vaše svtlo vaše ped die: Tak na ktu dal, když tob sem kterúž dobré. Tu tvá mi ukaž,
sem
té
lidmi,
ode všech hiechóv vyistil.
Kapitola druhá.
Vzni také hlas
nauenie svatého hlas tvój, ne
cho
cizí,
tvój v uší
mých
hlas vyznávánie
,
33
s
rád poslúchá, když z toho hlasu aby to, což iníš,
piemého úmysla, ne pro
Zlapajte
nám
ten
,
bud
hlas chvály mé, jenž jest hlas sladký, jehož
k bohu
jiní
mé
jiné než pro
obracují.
bez pokrytstvie,
bylo
Hlas tvój vzni tak, z
tvého a
kázanie
hlas
:
hiechóv tvých
milovánie.
lišky malitké, kteréž kazie vinice; neb vinice naše zkvetla jest.
Hlas tento jest chotóv milého, jenž pikazuje choti své neb dcerám Jeruzalémským, t doktoróm pravdy své neb dušiem vrným, aby zlapali lišky, jenž jest zviee chytré a lstivé
pebývá, nepiemú
a v jeskyniech a v dúpatách
cestu chodí:
protož rozdlence a kaciee znamenávají, jenž kazie
vinici,
t.
cierkev boží kteíž lid vrný ksati a roztrhovati nepestávají. Protož pikazuje, aby maliké lišky zlapali, tociž aby a by potom nebludy kacieské hned na poátku kazili rozmohúc, silné cierkvi svaté neprotivily. Neb vinice naše zakvetla jest t. po všem svt kvietie dobrých ctností rozmalá peplodila jest: to vz, že jakož vinice, když ktve kážka velmi jie uškodí, tak cierkvi svaté, když poíná dobré skutky, snadné ji malé kaciestvie svede a naprzní. ,
s
,
s
,
,
mn, a já jemu. jenž s pase mezi lilia, dokudž nevzende den a neschýlé stienové.
Zmilelík mój
s
Hlas cierkve svaté: Zmilehk mój
mn,
doslyš: pitovai-
šen bud spojením viery a milováním; a já jemu, tociž pispo-
jena budu a sjednána spolená lásku.
Neb
jinak:
nutie a božského
Milý mój
mn,
t.
daj slova svého
a já jemu,
zashbenie;
t.
ukáži
napome-
tvá svého
kázanie a svtlého obcovánie.
Neb: Milý mój
m
pitiehni k
a já jemu spojena budu pravým
sob svazkem
poslušenstvím
,
milovánie,
zachovávající
jeho pikázanie.
s
Jenž
pase mezi
lilia
:
a vonnými
ctnostmi svatých.
ka: Jako
lilium mezi trním;
M.
3.
Hui
sebrané cpisy.
III.
tociž utéšenie
Déve ale tuto
má mezi istými
jmenoval jedno
lilium,
jmenuje mnoho Q
lilií:
Výklad piesnicek Šálomúnových.
34
s
neb mnoho jest ctností svatých mezi nimiž Kristus pase, jedna jest viera, jedna láska, v niež svrchovan kochá ,
s
ale
buoh.
s
Také pase
mezi lilium:
kuory panenskými; znamenává.
neb skrze
svrchovan
t.
blos
líUum
s
kochá mezi
istota panenská
s
Dokudž nepiblíží
s
den:
s
koty tohoto života a ukáže
tociž dokudž nepominu mráden jasný vného blahosla-
venstvie, v némžtq již ne v zrcadle
s
Navra
a
budeme
v podobenství
jasn tváí v tvá.
vidti, ale
bu
Podoben zmilelý mój k srn a lúchovi jeleniemu na horách Betel. !
k
ko-
Hlas cierkve svaté, jenž žádající vidti tvá chot svého, i
nm, kúc: O
volá po
mój milý! kterýž
upokojenie vstáti kázal, abych hlas
mého kázanie
slyšal
v budúciem životu
,
slibuješ,
tob tvá
navra s!
t.
si
mi
z ložce
mého
svú ukázala, a aby tu slávu
nech v tomto život
kterúž mi
,
jsúc, skrze
vieru a nadji v podobenství opatím.
Podoben bud zmilelý mój srn: jakož s znamená, jenž vysokos milují.
eeno
skrze srny
umie Kristus
kterýž vstav z mrtvých vedle tla
,
A
výsosC nebeskú.
také slov kolúch jelení,
t.
jest,
co
s rozbral s na
tuto ,
syn
starých
Jelen neb kolúch jelení tohoto jest pirozenie,
otcóv svatých. že v
A
horkos slunenú hledá chladu
Kristus jedné v
tch
tého od horkosti
,
kde by odpoinul
:
tak
srdcích odpoívá, kteíž rosu ducha sva-
tlesné žádosti
s
vystiehají.
Jako by
e-
cho: Mój milý! navra s, t. svým s navštievením osv na se vzal, vya utš, který's již v tom tle, kteréž si pro
kla
m
sokost nebeskú proskoil.
A
to
znamenají
s
vykládá „dóm boží," a
mysli svaté, v nichž Kristus
s
odpoívá jako na
„dóm bdénie," a znamená jenž ostiehají bdnie nonieho nad stádem svým.
horách. mysli,
na horách Betel, jenž
s
Neb
také
vykládá
ty
Kapitola
35
tetie.
Kapitola tetie.
v
pes noc hledala sem toho, jehož miluje duše má; hledala sem a nenalezla sem.
postélce své
Hlas cierkvi svaté z pohanóv sebrané; ta mluví k svaté kúc: V ložci mém, t. když sem ješt v žá-
cierkvi zvítzilé,
dostech tlesných odpoívala, a když sem ješt v noci, tociž
v temnostech nevry a hlúposti pebývala, hledala sem, jehož miluje duše má. Neb mnozí mudrcové pohanští, boha neznajíce,
avšak
s
velikú snažností sú jeho hledali, stvoitele v stvoe-
ní chtiece poznati
jako Plato, Sokrates, Aristotileš a
:
kteíž vešken života svého
as
jest buoh, mohli poznati. Protož die:
sem. Neb skrze tlesné a svtské býti.
budu
Hledala sem a nenalezla
umnie buoh nemóž
nalezen
msto
po tiedách a po uliciech, hlemá. Hledala sem a nenalezla sem.
toho, jehož miluje duše
Vstanu
z ložce žádostí
ského, a obejdu
budu
mnozí,
Ale co uiním?
Vstanu a obejdu dati
jiní
sú ztrávili, aby tu pravdu, jenž
msto
svých tlesných a z bludu pohansvta po zemi i po vodách, a
tohoto
hledati a tázati, jehož
miluje
duše má:
jenž jdú po široké cest své žádosti, a také
uesnázkách
tohoto
svta.
Tu sem všudy
i
t.
mezi tmi,
po úzkostech a
hledala,
a
nena-
lezla sem.
m
strážní, kteíž ostiehají msta. Zdali, jehož miluje duše má, vidli ste?
Nalezli sú
Strážní jsú
tohoto
svatí
msta, cierkve
apoštolov a svaté,
jiní
kazatelov
,
kteíž
ostiehají a od duchovních ne-
pátel bránie; kteréžto tieže, kúc: Zdali toho, kohož miluje duše má, vidli ste? Tehdy cierkev svatá neb duše vrná apoštolóv a jiných o svém choti tieže, když pilnú myslí a pravým piemým srdcem jich kázanie poslúchá, nebo sama túc, jiným rozprávie.
3*
Výklad piesniek Šálomúnových.
36
Maliko když pomiuuch
je,
nalezla sem, jehož miluje
duše má. Strážné pominuti, jest písmo apoštolské a jich životy piln
Neb když
a vážné ísti.
pebieháme, neb v jich poznáme. Tak nalezl komorník písmo
s pilností
svaté
ihned milého, jehož duše naše miluje, nalézáme
rozumiech a výkladiech jeho
vóli
Krista v písmé Izaiášov, když
Kornelius, když
Jinak
s
ješt:
miluje
do Jeruzaléma. Tak nalezl
almužny dával. sem pominul je,
postil a
Když
svatý znamenal,
život
jel
:
piln vešken
t.
tehdy sem nalezl, kterak ten, jehož
duše má, mocí, múdrostí,
dobrotu svá všecky svaté
pesáhá.
Držala sem jeho, aniž pustim, donvadž neuvedu jeho do domu matee své, a do pokojíka rodiny mé. Držala sem jeho, tociž pravú
vru
a horliv milostí sem
s
jeho pidržala; a nepustím jeho, ale v jeho viee a milování setrvám, až ho i uvedu do domu matee mé, t. až ho budu káa jej k jeho viee súdnému dni, jakož
sboru židovskému, jenž jest máti má,
zati
A
a k milování pivedu.
s
to
stane k
Když poet pohanóv vejde, tehdy ostatek spaseno bude. Takú má lásku k svému milému cho, že s nadje i židy svým kázáním spasiti. svatý Pavel:
die
Izrahele,
t.
Zaklínám
židovstva,
vás, dcery
Jeruzalémské! skrze srny a jeleny ani procítiti kázaly milost-
polské, abyste nebudily,
nice, dokudž sama nezechce. Tento verš druhé
rám prvnie
s
prvnie cierkvi
i
o druhé,
chce
spasiti, což jest
jest.
Ale znamenaj,
o cierkvi své, jako
A
málo
jest
ped
;
jej
t. i
na
pro
o židech
nm.
i
cho k
dce-
k té, jemu i o
ale tuto již mluví
Nebo jednostajná pée
kteráž jest z pohanóv.
jíci
optuje: prvé mluvil
cierkvi, kteráž byla z židóv
jest
o pohanech; neb on všecky
Protož tento verš prvé vyložen
dcerám Jeruzalémským je, aby jie nebudily. velikú prací a s pilností, tla-
tuto mluví k
by spala, a zaklíná
tiem o nie die
,
že s
s, svého milého hledala jest. Ponvadž jest hledala, kterak tehdy spala? Ale tu vz, že to najslazšie odpoíváme jest
Kapitola tetie.
37
každé duši hledati Krista. Tehdy cierkev svatá neb duše dobrá odpoívá neb spí, když od žádostí tlesných a ot diela svtvzdaluje; ale tehdy bdí a choti svého hledá, když ského :
s
nm
samém
samého sé pidrží a s ním býti žádá. dcerám Jeruzalémským, t. tm, jenž sé v nebeské žádosti zde kochají, aby jie nebudili, dokudž by sama chtla. Jakož ten, ktož spí, od tlesných vcí oi zavierá, v bohomyslném život obierá, ode všech vcí tak ten, ktož svtských žádos svú zavierá, a jedné samy nebeské a vné ^idí. o
o
Z toho snu
myslí,
tuto brání
s
Která jest z
dýmu,
jenž vstupuje pres púš? jako prútek voavosti mirry a kadidla a všelikého prachu apotékáského
tato.
z
!
Otázka dcer Jeruzalémských, t. svatých prvnie cierkve. kráse a výtenosti té cierkve z pohanóv sebrané
s
Divieci die:
Která
tato?
jest
t.
kterakého
obezováním posvcena,
nejsúc
puje k ctnostem
svatým
divenie
ješt
aniž
pes pnš
ku poznání boha pravého. Toho a
moe ervené
pišli
jest
svatá z pohanóv bére
s
obmyta, vstu-
podobenstsie na syniech služby Egyptské,
z
zem
sú do
chvály hodná,
modloslužebenstvie svého
Izrahelských, jenž jsúc vysvobozeni
púš
a
ktem
slíbené:
pes
tak cierkev
pes púš
tohoto svta, z Egyptu Faraóna t, dábla s jeho vojskem potopeného, aby sé krmili mannú, t. tlem Kristovým, a pili vodu z skály, t. krev svat jeho, a tak do pravé shbené zem, t. do královstvie nebeského pijíti mohli. Vstupuje ta cho k horám ctnosti, nebo k nebi, ctnostmi jsúc povýšena, jako die David Zdvihl sera oi své k horám a k tob sem zdvihal oi své, jenž pebýváš v nebi. Ty bory jsú patriarchové a proroci a apoštolov svtí a jiní svatí, jenž pro své dobré svaté
modloslužebenstvie
svého.
;
:
skutky slovu hory. Protož najprvé k
neb
duše
skutky
když
vrná
pozdvihuje
znamenajíc,
nadje
oí sé
tm
horám cierkev svatá jich nauenie i pímluvu obránéna býti,
svých; neb
jich
k nmu, jenž jest tch hor oi srdce svého pozdvihnuti, kúc K tob sem oi své, jenž pebýváš v nebi, t. v takových svatých.
již prospievajíc v ctnostech,
stvoitel, smie
zdvihala
:
Die: Jako prútek z dýmu, z voavosti mirry a kadidla.
Dým
s
rodí z
ohn, a hned když u výsos
vejde, z
oí
lid-
Výklad piesnicek Šalomúnových.
38 ských zhyne.
A
znamenává žádos svatých, jenž
z
uohn
mi-
lovánie božieho pocházie,
A
vz, že
dýmu neb ;
luje,
netolik
ji
sprostn dýmem nazývá,
cierkev svatá neb duše vrná, jenž
tak jest ušlechtilá a rozkošná, tak dary
ale
prútkem
práv boha
mi-
ducha svatého
ztenená, nejmajíci žádné hrubosti tlesných žádostí. Nebo proto prutóra, pirovnává: pro jedinú jednotu, kteráž jest mezi Kristem a chotí jeho jedinú. Jakož
s
jednomu prútku, ne mnoho
on die: Jediná jest vyvolená má! Ale odkud by byl ten dým, ukazuje, kúc: Z mirry a z kadidla a z všelikého prachu apotékáského. Mirrú mrtvá
tla pochovávají, kadidlo v uob boží obtují: protož skrze mirru znamenává s umrtvenie tla, skrze kadidlo istá a vonná
s
s
modlitba. Protož cierkev svatá dýmu mirry a kadidlu pirovnává: neb svatí skrze mrtvenie tla svého a modlitbu istú a sprostným srdcem sé bohu líbiti žádají. A ze všeho prachu apoténého. Nedie, by ty vonavosti byly celé, neb jednostajné, ale že sú na prach rozdlané a
roztluené. Neb skutkové svatých
s
v elikú pilností mají váženy
a setieny býti, a jako sítem velikú pilností prosievány
snad
nco
tvrdého neb nepodobného nebylo nalezeno
,
aC
:
aby by
ábel, ten chytrý laka, skrze ctnosti nás neoklamal, jenž také i skrze dobré skutky pivykl jest lidem škoditi.
Aj ložée éalomiinovo ostúpilojest šedesáte udatných z najudatnjších Izrahelských, všiekni držiece mee, na k bojóm peumli, a na každého z nich bedrách jeho, pro strachy noénie.
me
Kam
s
s
jest brala
ta
cho pedivná,
a kam-li jest vstú-
kdež jest ložce Salomúnovoi již že pila, to udatných ostúpilo, a to pro strachy nonie, kdež kteréž šedesát by ona bezpen mohla odpoívati. To ložce Šalomúnovo, akoli ukazuje:
nebeské blahoslavenstvie
tu,
móž znamenati, na
nmž
Kristus
s svými svatými odpoívá, však k tomuto rozumu tato cierkev svatá rytující znamenati móže, v nmžto svatí, již pemohše objímají, a v kochání hmot tohoto svta a hiechy, již
s
Kristovu, pravého Šalomúna, tšie.
O nmž die
David:
Uinno
Kapitola
jest V pokoji miesto jeho
To
svaté.
ložce
neb
tetie.
39
jejie, tociž
i
Kristovo
Salomúnovo, t cierkev svat,
šedesáte udatných
:
znamenají
s
cierkve
i
ostópilo jest
všichni doktorové svtí, kteíž
svat kázáním svým ostópivše, ostiehají, aneb myšlením svým k vnému blahoslavenství pivésti žádají. Ten poet cierkev
šedesát skládá
s
neb šestkrát deset neb dobí Skrze šest znamenají
z šesti a 2 desieti;
s
desetkrát šest inie šedesát.
skutkové a dokonalí: neb všecky skutky své bóh inil jest v šesti znamená odplata zaslženie, kteráž dnech. Ale skrze deset
s
bude vyvoleným dána na skonání; protož
ti,
kte'íž a vinici
s, desietný, t. peniez, jenž jest deset jiných penz platil, s. Ti „šedesát naj silnjších" znamenají doktory svaté, jenž
dlali vzeli
js
silného
vie
mysla
a ustaviného;
a jeho siln milují.
A
„muž vidcí boha;" neb
ti
js
neb všichni
silné
z Izrahele, jenž
v Krista
s
vykládá
doktorové svtí najprvé mají sami
boha znáti, a potom cierkev jeho kázáním od dáblóv a od kacieóv brániti. Ti sú ostúpili to iožce Šalomnovo, t. tm poru-
ena
jest cierkev svatá,
hána; všichni držiece
peumélí. Neb potebie
bdním
byla ostie-
jenž jest slovo božie,
a k bojóm
aby od nich pilným
mee, jest,
aby duchovn bojovati uml, ktož
mocem, proti svta tohoto zprávcóm temduchovním nepravostem chtie boje vésti; neb ten nepietel, proti nmuž boj vedu, duchovní jest, neb jest sám duch, a protož nemuož vidien býti; také chytrý jest a v tom boji umlý, neb ten boj z dávna vede. Protož die, že každého jeho na bediách jeho. Skrze bedra plodnos neb plod znamená. Tehdy mee na bedrách svých mají, když bázní boží všechna hnutie tlesná neádná skrocujt A to pro báze neb pro strach noní: to jest, pro tajné pokušenie zlých duchóv, kteíž ve tmách tohoto svta najviece tm svatým, jenž proti kniežatóm a nosti, proti
me
js
s
strážní cierkve svaté, hledají uškoditi
mohli, tehdy by ložce
snadn
Šalomnovo,
t.
;
neb jakž by ty pe-
v Kristu pokoj
Znamenaj, že prvé die: Všichni držiece ruku, ale potom die, že na každého z nich
mee,
me
jeho.
svatý,
poskvrnili.
Tehdy doktorové
^a
kazatelé
me
slova božieho
aby kacieóm a protivníkem viery a jim jich bludy zahubili ale tehdy ten
držie,
;
svaté
me
tociž
v
na bedrách
s
v ruku protivili,
na svá bedra
40
Výklad piesniíek Šalomúnových.
klad, když sami o sob péi mají, a aby chlipnos tla svého zkrotili, aby snad jiným kážiece, sami nešlechetní nalezeni nebyli.
Pokojík uinil
sob
král Šalomim z dievie Libánského.
Co dieve skrze ložce Šalomúnovo,
to již tuto skrze po-
s cierkev svatá znamená, v nmžto svatí
kojík
odpoívají, a jako v pokojíku
boží jako v ložci za stolem nebeského na-
sedie
A to veeadlko jest z dievie Libánského, kteréžto dievie pkností a trvavostí jiné dievie pesáhá. Libán, jenž „stkylos neb blos" vykládá, a znamenává svaté, jenž
sycenie.
s
s
nad jiný obecný
lid
ctnostmi stkvie, a trvají až do konce.
Slúpy jeho uinil stiebrné.
s
ji
Skrze slúpy doktorové cierkve svaté rozumjí, kteíž slovem a píkladem držie a zpodpierají; jakož sú byli Petr,
Jakub a Jan, o nichž
die
svatý Pavel:
cierkve svaté, pravice podali sú
mn,
Jenž biechu slúpové
a Barnabáševi tovaišstvie.
Ti slúpové jsú stiebrní: neb blsktem nebeské výmluvnosti
Jako die David:
stkvie.
stiebro
ohnm
Výmluvnost
božie,
s
výmluvnost istá,
zkušené.
OdpoÍTadlo
zlaté,
vstúpadlo purpurové.
s
s
Odpoívadlo zlaté znamená vný život, kterýž svatým zde slibuje, k nmuž jest vstúpadlo purpurové, t, Kristovo umuenie; neb purpura jest ervená. Vstupadlem, ne vzchodem purpurovým, pijíti musie ku odpoívadlu zlatému: t. ti sami k nasycení a ku odpoinutí vnému picházejí, kteíž zde v tomto život umuenie pána Ježíše celým srdcem pamatují a žádostiv následují. Jinak
:
Skrze slúpy stiebrné apoštolov a jich námst-
skrze odpoívadlo zlaté kazatelov
s
znamenají, svtí kteíž nám nevýmluvné vci slibujíce, jako ku odpoívání sladkému nás vedu. A to odpoívadlo zlaté slov: neb nic v svt dražšieho než zlato, a nic duši lepšieho než život vný. Skrze vstúpadlo purpurové sbor muedlníkóv svatých rozumie, kteíž Krista sú následovali a pro nho svú krev vylili. Ale níci,
s
co
my
nestatení uiníme, jenž do sebe nic dobrého nemáme?
Kapitola
aniž mezi kazateli, aniž
aspo mjme
to,
Neb
mezi muedlníky miesta máme; ale
což tuto die:
Prostedek lásku my
41
tfetie.
podlažil,
pro dcery Jeruzalémské.
Kristus všem svú lásku oznámil,
následovali šlépjí jeho; a tak jest
odpoinutie.
Mjmež
jíka podlažen jest,
trp za nás, abychom nám pipravil vné
tehdy lásku, jížto prostedek toho pokokteráž proto od Davida slov „široké pi-
kázanie;" neb pikrývá množstvie hiechóv, a potom všem za-
chovaóm svým pipravuje Jeruzalémské,
t.
pro
lidi
vný
život.
Tu držme pro dcery
sprostné, ješto jiným
sob
spasenie
nemohu, aniž v která svú moc neb skutek ufají; ale necha toliko pána boha a svého blížnieho práv milují, a dosti zaslúžiti
mají k spasení.
Vyjdte, dcery Siónské! a Tižte krále Šalomúna v kojížto jest jej korunovala mát jeho, v den jeho oddáyánie a na den utšenie srdce jeho.
run,
Tato
e
jest cierkve svaté, jíž
zuove dcery Siónské,
t.
duše vrné, jenž jinde slovu dcery Jeruzalémské, jenž vného pokoje skrze bohomyslný život s angely svatými požívají.
Tm
kúci: O dcery Siónské! jenž držíte stráž proti dáblu, svtu a hiechóm, vyjdte z buavého pebýváme tohoto svta, abyste svobodnu myslí mohly vidti toho, kohož milujete, a vizte krále Šalomúna, t. pravého pokojného Krista v korun, Jako by ekla: Znamenajte jíž ho korunovala matka jeho. Krista za vás vtleného, kteréžto tlo vzal jest z tla isté panny Marie, matky své, v nmžto za nás umel jest, a tak zkazil královstvie smrti. V nmž také i z mrtvých vstal a nám nadji dal z mrtvých vstánie. O té korun die svatý Pavel: Vidíme Ježíše skrze utrpenie slávu a ctí korunovaného. A to v den oddávánie jeho, t. v as jeho vtlenie, když sob pojímal cho cierkev svat, nemající poskvrny, ani vrásky, neb když buoh s lovkem spojil. A na den utšenie srdce jeho: neb rados a utšenie Kristovo jest vykúpenie naše. Jakož vida mnohé béžiece k svému kázaní a k své viee, radoval v duchu svatém a ekl: Dkuji tob, ote, pane nebe i zem! že's skryl tyto vci od múdrých a chytrých, a zjevil si je mluví,
s
s
Výklad piesnicek Šalomúnových.
42
malikým. A ve tení o nalezené ovci, kdež die: Radujte s se mnú, pietelé moji a súsedé! že sem nalezl ovci svú, kteráž sem byl ztratil. Také tato všechna móž k umuení Kristovu pivedena býti jako by Šalomún v duchu svatém napomínal dcery Jeru-
e
,
zalémské,
t.
lid
Šalomúna,
t.
Krista, v
židovský,
ka: Vyjdte,
korun,
vru
t.
vizte
krále
tociž trnové, kterúž jeho koru-
mát jeho, t. sbor židovský, v den oddávánie jeho, t. vykúpenie našeho na kíži, a v den utšenie srdce jeho, v den radoval jako obr k bhu cesty, že svým umukdyž jest novala
s
ením má
vykúpiti
svt od moci ábelské. Protož vyjdte, vy
pokolenie židovské! z temnosti své nevry, a vizte,
vte
a písmu rozomjte, že ten, jenž jako
lovk
Protož vyjdte z bran vašeho msta,
jest buoh.
vidli na
srdcem trpí, pravý
huoe
t.
abyste
jej
Golgata ukižovaného.
Kapitola tYrtá.
Kterak krásná
jsi,
pietelkyn má! kterak
jsi
krásná
a ozdobená! To, kterak jest krásná, dvakrát optuje:
t.
že jest krásná
V
skutku proto, že nic mrzkého, nic oima mýma nelibého neiníš. Také jsi krásná v svém kázaní: neb k viee mého vtlenie, narozenie, umuenie, vzkiešenie a jiných mých skutkóv, tovaryšky své, dcery Jeruzalémské,
i
v skutku
i
v kázaní.
zváti nepestáváš.
Oi
tvoji holubiie,
krom
toho, což
s
vnit
tají.
s
rozumie ostros neb smysl rozumu duchovnieho, jimiž cierkev svatá opatruje božské a nebeské vcioima holubiiema pirovnávají, Protož oi cierkve svaté jest v uosob holubiie pro milos ducha svatého, jenž Skrze
oi
s
s
ukázal.
Krom
toho, což
s
vnit
tají: tociž
krom
té svrcho-
Akolivk
ji vané odplaty, kteráž máš na skonání pijieti. tomto že jie v nynie skrze vieru vidíš, avšak tak tajná jest, Život oit vidti nemóžeš, ale potom okem v uoko uzíš.
4^
Kapitola tvrtá.
Vlasy tvojí jako stáda koz, kteréžto sú vstúpily s huory Galád.
s
vtipní domyslové Skrze vlasy cierkve svaté rozumjí vci zpravují. tlesné A ty astokrát a obchodové, jimiž istá a ku zvieata jsú neb ta pirovnávají stádám koz
s
s
;
obti božie hodná, a na \7s0k0sti a
sob
oima vzhuoru
a
pastNj
kdy pro tlesnu po-
hledají. Tak mysli svatých tebu zemskými s vcmi zanepráznie, však proto svá myslí od nebeských žádostí neodstúpie, a v té pastv, kteráž tlu dobývají, proto vždy oi své k nebesóm mají. Také móžem skrze oi znamenati doktor}' a kazatele lidí,
kteíž v tom tle cierkve svaté, jehožto Kristus hlava miesto držie a duchovnie a nebeské vci nad jiné množstvie jiné údy najlépe \idie. Skrze vlasy rozumie svaté,
jest, najvyššie
s
obecného jehož nenie potu. Ti akolivk nejsa tak vtipní k duchovním vcem jako oi, t jako knžie, avšak množstvím svým, budá-li pidržeti své hlavy, jenž jest Kristus, skrze milovánie, veliká okrasu inie cierkvi svaté. A dobe podobn pirovnávají stádám koz; neb kozy hiešníky znamenávají: tak lid tento obecný tmi skutky zaneprazduje, lidu
,
s
s
s
kteíž bez hiechu nesnadn moha býti. Protož dobe die: kteréžto sá vstúpily s hory Galád, jenž vykládá „hromada svdectvie," Neb Jakub patriarcha, když jest vracoval z Mezopotamie, honil jest ho Laban, dchán jeho, a tetí den ustíhal jej na tom miest Galád; tu sú sob spolený slib uinili, aby žádný druhému neškodil. Tomu na svdectde nanesli sú hromadu kamenie, a pevzdli jie Galád, t. hromada svdectvie. Ta hromada jest Kristus, v nmž jest množstvie svatých všech, jenž jsá kamenové živí, pidržiece toho kamene,
s s
s
nmž psáno jest: Kámen, jehož zavrhli sá stavitelé, uinn v hlavu uhelní. A svatý Petr die K nmužto o
:
ten
pi-
k kameni živému, i vy jakožto kamenové živí na vzdláni budte. Protož ta stáda koz s hory Galád vstápili sá, když množstvie svatých k vysokým ctnostem stápiece,
nho
vstupují, a
následují.
pijmáce nauenie Kristovo, jeho což najviece mohu
Výklad piesnicek Šalomúnových.
44
Zuby
ných svtí
tvoji
jako stáda stižených ovci, kteréž sú vstúpily z kúpadla.
Jakož skrze vlasy cierkve svaté množstvie sprostných vrtakéž skrze zuby cierkve svaté doktorové neb jakož zuby pokrm žijemy sob ku po-
s znamenají, s znamenají;
žitku, tak doktorové
svtí pokrm duchovní, tociž písmo svaté,
jehož sprostní požiti nemohu, to oni jako vykládajíce pežívají.
Tch
zubóv jeden byl jest Petr svatý, jemuž bylo eeno u Vsta, zbí a jez! Jako by ekl: Ty kteréž k viee obrátíš, prvé zbí, t. umrtvi od toho, což jsú, tociž nejsú hiešníci, a potom je jez, t. uved je v tlo cierkve svaté. Ale ty zuby ovciem stiženým pirovnávají a obmytým v kú-
vidní:
a
s
padlách.
vod
V
jiných zemiech mají obyej,
stižené ovce v isté
obmyti, aby tú špinú, kteráž na nich
nezprašivly.
jest,
Ovce stižené jsú doktorové svtí a kazatelé cierkve svaté, kteíž v kúpadle ktu svatého obmyti sú, a vlnu, t. statek zbožie tlesného, pro Krista odbyli sú.
sú z kúpadl, každému
nemóž spasen
býti.
kesanu
To že
die:
vstúpily
pislušie; neb žádný beze
ktu
Ale ostiženu býti ne každému píleží:
neb ne všichni jsú tak dokonalí, aby chtli všecko pro Krista opustiti; ale jedno tm, kteíž vedle rady jeho prodadúc všecko, což mají, a rozdadie chudým, a tak v chudob dobrovoln Krista následují. Takoví jsú zubové cierkve svaté: ovce skrze nevinnos obmyté na ktu, ostižené skrze dobrovolnú chudobu.
Všecky
s
dvojím plodem, a jalová nenie mezi nimi.
Neb dvojím milováním,
boha a svého
t.
pesahají, a témuž zachovati jiné uie, neb
ným
káží.
A
jalová nenie mezi takovými:
t.
blížnieho, jiné
vru
a skutky jikteíž jsú z toho
stáda Kristova, ti nejsú jaloví ot dobrých skutkuov.
Jako toenice ervencová rtové
tvoji,
a výmluva tvá
sladká.
s
znamenají, Skrze rty cierkve svaté doktorové svtí jakož i skrze zuby. ervenec ohnivú neb krevnú barvu má; protož rtové cierkve svaté, t. doktorové neb kazatelov, toe-
nice ervencové
s pirovnávají
:
neb umuenie Kristovo ústa-
Kapitola tvrtá.
vin
45
za naše vykúpenie krev svú vylil. Neb toenice purpurové neb šarlatné s pirovnájenž má barvu ohniv: neb takoví hoie lásku, milujíce káží, jenž jest
proto kazatelé vají, ty,
kterýmž slovo božie
Protož
neb je
káží, ty také, od nichž co zlého trpie. duch svatý v ohni dán jest uedlníkem a v jazyciech; výmluvné i milovné uinil: výmluvné v kázaní, milovné
i i
v lásce.
Ješt dobe toenice kazatelov s pirovnávají; neb tak kazatelé svým kázáním k jednot
toenice vlasy spojuje
:
viery a lásky všecko množstvie lidí v cierkvi svaté mají spo-
Také skrze vlasy mohu s myšlenie naše znamenati. Tehdy jako toenicí šarlatnn vlasy své svazujem, když myšlenie svá neužitená bázní božskú skrocujem. A výmluvnos tvá sladká. Tehdy výmluvnos cierkve svaté jest sladká, když
jevati.
svatí kazatelé
neb umuenie pána Ježíše -lidem na
vodie, a kterak jest velmi
buoh
lovka
pam
miloval, neb
pikdyž jim
odplatu radosti nebeské zvstují.
Jako drobet jablka zruatého, tak jahódky toho, což s vnit tají. Skrze jahódky dieve sme ekli, že
s za
stydíme, tehdy
ukazuje. Jablko
zrnaté
má kuoru ervenu,
mnoho má
i
krom
s cierkev svatá znas nám krev v líciech
mená; neb když
zrnami naplnno jest; protož
tvé,
slov jablko
a vnit
mnohými
zrnaté, že v
sob
Skrze drobet neb kus neb zlomek toho jablka zrnatého rozumie pamatovánie umuenie pána Ježíše, kteréž zrn.
s
dieve skrze sladkú výmluvnos znamenáno jest. Jahódky neb líce cierkve svaté zlomku jablka zrnatého s pirovnávají, proto že kazatelov svtí poctivé a stydliv pamatují a zmienku inie o umuení pána Ježíše, kúce s svatým Pavlem:
Mn
sé neslušie
chlubiti jedné v kíži,
t.
v
umuení pána našeho
Jezu Krista. Také líce cierkve svaté ne celému jablku zrnatému, ale kusu sé pirovnává; neb jablko zrnaté, když bude rozlomeno, tehdy zevnit ervené a vnit lesknaté neb stkvlé svtí kazatelov, když umuenie Kristovo káží, tehdy poctivý stud mají; ale když pravie, že taký užitek našeho spasenie z nho pochodí, a že lovk umuením
jest: tak
zevnit
nkaký
Kristovým netolik od hiechóv móž
uištn
býti, ale
také
i
ne-
Výklad piesniek ScHomúnových.
46
beského tovaišstva
krom
die:
tehdy
dojíti,
toho, což
s
vnit
s to stkvúcie ukazuje, o nmž
tají.
s
Také ješt skrze h'ce neb jahódky cierkve svaté mohu svtí muedlníci znamenati, jenžjsú ervení zevnit skrze krve ale když rozlomeni budu skrze prolévánie, jako jablko zrnaté ;
s
smr, tehdy
Jako
vže
stkvlos
Davidova
jich ukazuje,
kteráž vzdlána jest
šíje tvá, s
neb po smrti divy inie.
výkuši. kazatelov
Šíje cierkve svaté jsú doktorové a
dieve skrze oi neb zuby, tak tuto skrze
šíji
její.
Jakož
s znamenají
též
svtí doktorové; neb oni jako hrdlo neb šíje pijímajíce pokrm slova božieho, jiným údóm tla podávají, a hlas slova božieho
posluchaem s
Neb jakož
vydávají.
jinými údy jest spojena, tak
skrze
neb hrdlo hlava
šíji
skrze doktory svaté, jenž jsú
jako prostedek mezi Kristem a obecným lidem, cierkev svatá
bývá spojena, aby byla jedno tlo s Kristem, hlavu svú. pirovnává. Ale ta šíje cierkve svaté k vži Davidov vykládá „ruku silný," neb „zraku žádajícieho," a David
s
s
znamená
Krista.
Ano brž
i
všecko miesto cierkve svaté jest
miesto Davidovo, krále velikého, kterýžto silnú ruku jest dábla.
v
boji!
že v jsú,
O nmž
die David:
Pán
silný a
Také jest zraku žádúcieho: neb o
nho
i
angele žádají patiti.
kteíž neb
umním
pemohl
mocný, pán mocný
nm
die svatý Petr,
Pak vže toho miesta
ti
písma svatého, neb dobrými skutky
vže jiná stavenie. vže udlána jest s výkuši,
jiné pevyšují, jako
Kterážto
neb
s
arkéi neb
stelnicemi: a znamenají vtipné a tajné rozumy písma svatého, s nichžto jako šípové pocházejí proti dáblóm a údóm jeho
kacieským. Tisíc štitóv visí z nie, všeliké Skrze
tisíce štitóv
znamenávají
s
odnie
silných.
nepotené obrany bož-
on brání cierkev svú. Všeliké odnie silných, t. každé naueni e skutku svatého neb kázanie božského. A dosti podobn šíje cierkve svaté, tociž doktorové, k vži Davidov ské, jimiž
jsú pirovnáni; neb vždycky jako v boji jsú svaté.
ku obran cierkve
Kapitola tvrtá
Dv
prsy tvé jako
dv
4el
lanice, srny blíženci.
Dv prsy cierkve svaté,
svaté kazatele znamenávají. Nenie vc, že jedna a táž vc nkdy mnohými jmény s jmenuje, skrze mnohé a rozliné vci znamenává. Jakožto doktorové
to divná
neb
s
nkdy oi
svtí jsú
v cierkvi svaté, proto že cestu života
v-
ného poddaným svým ukazují; jsú zubové: neb pokrm písma svatého rozžívají, jímžto by mdlí mohli krmeni býti; jsú také hrdlo neb šíje: neb hlavu
s
tlem,
Krista
t.
s
cierkvi
svat
spo-
také prsy cierkve svaté: neb malé a sprostné v cierkvi
jují; jsú
mlékem slova božieho krmie. Jakož die svatý Pak sprostným mluv: Nemohl sem vám jako duchovním mluviti, ale jako tlesným a malikým; mléko dal sem vám, nápoj, ne pokrm. A znamenit die „dv prsy:" neb jakož žena každá nemá mén ani viece než dv prsy, jimiž krmí, tak svaté jako vel,
doktorové svtí mají dvojí lásku,
maliké
nieho, jimižto
nóv,
mlékem
slova
obého
z
t.
krmie.
božieho
milovánie božie
lidu, tociž
i
z židóv
Jakož die
a
i
blíž-
z poha-
svatý Pavel:
Kterýž, tociž Kristus, ustanovil jest Petra mezi obezované,
m
t.
mezi židy, ten ustanífvil jest i mezi pohany, abychrae tak na chudé pomnli. A die: Jako dv lanice srny blíženci: neb plodní jsú synové boží v ctnostech; neb jedna ctnos sama býti nemóže, ale hned s sebú druh porodí. A jakož ta zvie-
átka velmi oste i
vidie,
prudce bžie, k horám
s
táhnu: tak
doktorové svtí, což jest vuole božie, to sami vidie a k tomu
k nebeskému království pospiechají, a od zemských táhnu, kce s svatým Pavlem Naše pe-
jiné vedu,
vcí s k nebeským býváme v nebesiech
Jenž
s
:
jest.
pasu mezi lilium, dokudž nevzejde den a nesklonie
Pas
s
kazatelé
v stkvciem a istém
vný,
o
tisíc!
A
nmž
s
cierkve svaté mezi
písm
die David: Lepí jest
sklonie
s
slunce
stienové,
Kristus
lilií,
t.
kochají
s
svatém, dokudž ten den nevzejde
t.
kové tohoto svta. Neb dokudž pravé
stienové.
nevzejde
den jeden v
pominu
s v
sieni tvé
neukáže den, srdcích
t.
dokudž to
našich;
všechny mlhy a temnosti tohoto svta pominu.
nad
a zámut-
truchlosti
a
tehdy
Výklad piesnicek Šalomúnovýek.
48
Chceme-li ješt vedle litery znamenati, tehdy
eeno
podobn
dne a pichýlení noci; neb noc nic jiného nenie, než zastiennie zem, jenž pocházie s zastiennie zem a s zajitie slunce pod zemi; ale když opét slunce nad zemi jest o vzjití
pijde, tehdy stienové
zem
rové cierkve svaté, jenž až
lilími,
i
s
Dokto-
odcházejí a noc pomine.
menují srnky laními,
s mezi
pas
s
vzende den a odchýlí noc. Neb svatých kazaživot potebujem kázanie a naue-
telóv tolik jedno v tomto
s
ukáže véný den a skoná po tomto život, když vku, nebude teba nižádného nauenie, neb všichni zevnú tváí slávu boží vidti budu. Jakož die svatý Izaiáš prorok: Nebude uiti viec muž bratra svého, ka: Ponie; ale
s
noc tohoto
neb všichni poznají m, od najmenšieho až do najvšieho z nich, die pán buoh všemohúcí.
znajte hospodina!
sob k hoe miry a ku pahorku kadidla. Mirra mrtvenie tla neb utrpenie pro pána Ježíše, ale kadidlo náboženstvie modliteb svatých znamenává. Protož hora mirry a pahorek kadidla jsú mysli neb duše svatých, Pojdu
jenž jsú vysocí pro svój život bohomyáiný.
hoe
Protož poslibuje
a ku pahorku neb on jedné ty duše neb ty mysli navštvuje, kteíž údy neb tla svá mrtvie s hiechy a s žádostmi, a kteíž také sami skrze svaté a nábožné modlitby vzácnú chot
Kristus,
chce
že
k
pijíti
mirry
kadidla;
ob
s
bohu inie.
Všecka krásná
jsi,
pietelkyn má, a poskvrny nenie na tob!
chot, jímž chválí pietelkyni svú, ka: Všecka t. s žádné strany nepijímáš žádné poskvrny, ani vrásky. Neb netoliko sami doktorové svtí neb kazatelé ped tváí boží krásní jsú, proto že umním i životem jiné pesahají, ale také sprostní vrní, kteíž pravú vru a dobrými skutky ozdobují, také krásní jsú ped tváí boží. Jakož die David: Požehnal jest všem, jenž bojie hospodina, maHlas
krásná
jsi!
s
s
likým
s
velikými. Protož
i
die,
že všecka krásná
jsi,
netoliko
stránka která.
Ale z toho nemui sob,
hiechu,
najmé
by
kto v tomto život byl bez
všednieho; neb die svatý Jan: Dieme-li, že
Kapitola
itvrtá.
49
Riechu nemáme, sami s svodíme a pravda v nás nenie. A Žádný na svt nenie bez hiechu, ani diet jednoho dne z stáí; ale viera pravá, modlitba istá a žádos nebeská stierají každú poskvrnu všednieho hiecha na té choti
jinde písmo die:
O
jeho, cierkvi svaté.
v kráse
cho
O
jejie svaté.
s
velikých hiešiech
nejsú
inie,
ktož je
Kristova,
aniž
tuto nemiení; neb
mají kterú
ástku
nichž die svatý Jan: Kto narozen jest
hiechem smrtedlným. Protož všecka krásná sebe ostiehá od každého hiechu Pakli kdy kterým všedním hiechem posmáhne,
z boha, neheší,
t.
jest cierkev svatá, jelikož
smrtedlného.
rychlým želením, nábožnú modlitbu a nebeskú žádostí obmyje,
s
a k dévnie kráse
Po z
navrátí.
Líbánu, choti má!
s
Libanus vykládá
cho choti svú k sob, cie mnohými ctnostmi, spievala.
Neb
po!
„stkvlos" neb „oblenie."
volá
I
kest a stkvú-
a jenž jest vonná jako kadidlo v náji,
aby
šla,
t.
aby v ctnostech pro-
netolik volá duši dobru, když
sob pojme, ale také mu ctnostmi piblížila;
z tohoto
ji
skrze vnitnie nadšenie, aby
k
tolik
z Líbánu,
jenž jest zbielena skrze
Volá
božných modlitbách.
po
s
svta k n-
neb iem viece svatí ctností inie, jako šlepjmi k bohu pibližie. Znamenaj, že tikrát die: Pod! jako jest tikrát Petrovi
s
eeno:
Miluj eš-li
m?
pro truojí lásku, kterúž
má
mieti
k bohu, sama k své duši, a k svému blížniemu. Neb jinak: že chce, aby byla dokonalá v myšlení,
cho: v mlu-
vení a v skutku.
aby pišla k nmu skrze vieru, a to druhé na smrti, aby hodnú odplatu po tomto život pijala. Volá tetie v den vzkie-
Jinak: Prvé volá
v tomto
život.
v nebi již
aby
šenie,
již
ozdobena, na
ji,
Volá
vezmúc tlo
vky
s
Korunována budeš a Zermon, z
tíš
své,
dvojí slávu
neb chválu
jsc
radovala.
z výsostí, a
jesky
manna
z
vrchu Sanyr
Ivových, a z hor pardových.
Tociž, když mnohé pyšné, mnohé ukrutníky a lstivé obráku pánu bohu svému, a za tu práci korunu vné odplaty
vezmeš. M,
J.
Hdsí sebrané spi^r.
111.
Á
Výklad piesniéek Šálomúnových.
50
Ranila
si
srdce mé, sestro, má choti! ranila srdce mé!
si
nazývá cierkev svat. Proto cho jest vtlil, zasnúbil, a neb ji Kristus sob, když vyistiv ji dary ducha svatého ode všech hiechóv, sob ji za manželku pojal. Ale sestra jeho jest, neb pro ni vtliv, bratrem jejím býti ráil; jakož jest ekl, vstav z mrtvých: Chotí a sestru svú
jeho
s
jest,
s
Jdte,
zvstujte
A
bratím mým.
znává; tiem veliké milovánie své svú, cierkev svatu,
miluje.
dvojím vyznáváním ukázal
A
to
své
srdce jeho ranno, to ukazuje,
že
ranné má
ukazuje,
srdce, vy-
cho
kterak velmi
dvakrát optuje, aby tiem
veliké
milovánie.
Pro-li je
ka:
Jedniem okem svým, a v jednom vlasu
šíje své.
srny povdli, že skrze oi cierkve svaté rozuduchovní smyslové neb doktorové cierkve svaté; ale
Dieve
s
mjí
obecný vrný, jimiž ozdobena jest cierkev rozum: Ponvadž, o choti má! všecka jsi krásná, a že t pro mnohé ctnosti tvé miluji, avšak zvláštn tvá krása jest istota duchovních rozumóv tvých, a jasnos kochám, jenž jsú doktoróv svatých, v jichžto stkvlosti já skrze
vlasy
A
svatá.
lid
jest tento
s
jako oi; a také v sprostnosti lidu jim poddaného, kteíž a
práv
kázanie
a rady jich
poslúchají,
vrn
a to skutkem na-
plují.
Znamenaj, že dieve menoval mnoho oí a mnoho vlasóv ka: Oi tvojí holubiie, a vlasy tvojí jako stáda znakozie; ale tuto jmenuje jedno oko a jeden vlas. To menává jednota doktoróv svatých a jednota kázanie jich, choti své,
s
,
poddaným svým, je k jednostajnému království nebeskému táhnáce; neb jakož die svatý Pavel: Jeden buoh, jedna viera, jeden kest, a jeden pán všech! a tak i jedno náboženstvie poddaných vrných a poslušenstvie. Ješt die: Kanila si srdce mé, sestro má! tociž tvým kteréž pravie
milováním uinila
si,
abych já byl
Kterak krásné jsú prsy
t na kíži. sestro, má choti!
rann
tvé,
pro
Skrze prsy, jako sme dieve povdli, doktorové svtí
s
K^apUola tvrtá.
rozumjí, jakož
i
51
skrze oi; neb doktorové svtí jako prsmi
nauením svým obecné
sprostné
lidi
krmie.
vci
svaté jsú, když jim vysoké a nebeské
oi
Ale
káží.
cierkve
Protož die:
Kterak krásné jsú prsy tvé! t. kterak jsú krásní doktorové jich a výmluvnost pesáhá jiné údy tla tvého. tvojí; neb
e
Lepšie jsú prsy tvé než víno. Tento verš na poátce vyložen
jest,
kdež
jsú prsy tvé než víno; ale tuto zase v odplatu chválí v prsech jejích.
Y
tom
se jednota
stem a cierkví svat; neb Kristus hlava
A
že: lepšie
die,
cho
sv
choti
ukazuje mezi Kri-
jest,
a ona tlo jeho.
jakož hlava peNyšuje tlo, tak rozum tenie starý zákon.
A von
mastí tvých nade všecky vonné vci.
nauenie a darové nebeští, a nového zákona, jenž každé vci vonné starého zákona pesáhá; neb rozum tenie svatého a doMasti
cierkve
svaté jsú
ctnosti vysoké, a zachovánie
konalost
jeho
pesáhá
všichnu
chválu
zachovánie
starého
zákona.
Plást tekiicí rtové tvoji, choti! Plást
Protož
slov sted v vosku, ale sted slov krom vosku. slov duchovní rozum v litee. Protož rtové
plást
cierkve svaté slovu plást tekúcí: neb svtí doktorové, jenž sé
skrze rty znamenají, proto že duchovníc nauenie vají,
netoliko
plást
slovu,
ale
plást
tekúcí.
vrným
Neb jako
dá-
plást
tee, proto že v sob strdí pehojnos zachovati nemóž, tak doktorové svtí z hojnosti daróv božích rozlinými rozumy, jednak vedle
svrchovan,
t.
litery,
jednak podobn, jednak duchovné, jednak
nebesky, písmo svaté vykládali sú.
Sted
a
mléko pod jazykem tvým.
s
Mléko slušie na maliké; protož skrze mléko rozomie nauenie sprostnie, jimiž s hlnpí k viee navodie. Ale skrze sted, jenž s z rosy nebeské rodí, znamená s nauenie duchovníc vysoké, kteréž tolik prislušie dokonalým. Protož cier-
kev svatá pod jazykem svým sted
a
mléko má; neb 4*
nkdv
52
Výklad piesnicek Šalomúnovúch.
tajné a nebeské
vci, jakožto dokonalým,
mdlým
télesné zvstuje, jakožto
Yón
rúcha tvého jako
Rúcho cierkve svaté die svatý Jan
:
Kment
nkdy
sprostné a
malikého rozumu.
a
von
kadidla.
jsú okrasy dobrých skutkóv.
A
spravedlnosti svatých jsú.
Jakož
svatý Job
s
die: Spravedlností odn sem, a oblekl sem jako okrasu, a jako korunu sudem mým. Ale kadidlo znamenává istotu modliteb svatých. Protož rúcho cierkve svaté kadidlu pirov-
s
nává, neb všichni skutkové cierkve svaté jsú modlitby
všech vcech, kteréž iní, vždy
s
bohu modlí.
A
;
neb ve
tak naplní
die Kristus: Musí s vždy modliti. Toho jinak nanemóžem, jedné le vešken život náš a obcovánie naše takové bude, aby ped tváí boží mohlo modlitbu sluti.
což
to,
plniti
Zahrada zavená,
sestro,
studnice
má
Sestra a chotí svú nazývá cierkev svat;
sob sestru zvolil, a vnem ducha svatého cho uinil. Ta cho jest zahradu: neb plod z sebe vydává, jenž
s
spasitele
neb
z
dievky
darovav, z nie
sob
ctnosti jako ovoce
potom skrze rozliné vonné vci zna-
menají. Tato zahrada jest
nu
zavená,
choti! zahrada
zapeetná.
zapeetna: neb
cierkev svatá obra-
svého jest ohrazena a stráží angelskú osazena,
tak že s žádné strany chytros ábelská pístupu k nie nemá. Také cierkev svatá jest studnice zapeetná. Proto slov studnice, neb nebeským nauením tee, jímžto jako potokem všechny v Krista vície ote všech hiechóv obmývá, a jako žieznivé spravedlnosti napájie. Také ta studnice jest zapeetna:
neb viera cierkve svaté pravdu tenie svatého utvrzena tak že ani kaciei, trhnuti nemohu.
ani
potom po všem
t.
jest,
duchové, viery cierkve svaté roz-
Ta zahrada
prvé na malém miesté, jest,
zlí
i
ta studnice,
t.
cierkev svatá,
v židovstvu štiepená, a zprýštila
svt
ratolesti
a prameny
s
své rozpu-
stila jest.
Vypušovánie tvá
ráj jablek zrnatých,
s
jabloovým
ovocem. Vypušovánie cierkve
svaté, jakož
eeno
jest,
znamená
Kapitola
&3
étvrtá.
rozmnoženie viery a rozšíenie kázanie; kteréžto vypuštnie jako ráj, t. zahrada rozkošná. Neb ta prvnie cierkev, kteráž v židovstvu byla jako jedna zahrada, potom po všem svt rozplozena jsúc, zahrad mnoho, t. mnoho cierkví vzplodila jest. Jablka zrnatá, jenž mají kuoru ervenu, znamenají ty, kteíž netoliko obecným ktem obmyti sú a posvceni, ale
jsú
kteíž po ktu, skrze prolitie krve své, muedbíci uinni Ovoce jablkové užitek dobrých skutkóv znamená, neb ty, kteíž dobré skutky inie. Protož \Tpuštnie cierkve svaté byla jest zahrada zrnatých jablek neb prvnie miesto v cierkvi svaté po apoštolech obdrželi sú sob muedlníci, jenž sú umuty,
sú.
:
ením svým
svého pána Ježíše následovali,
všichni lidé v cierkvi svaté
umuenie pána
proto že
A
jakož jablko zrnaté
mohu
Cypra
s
V zahrad, jenž
siem
v Kristu Ježíši, v smrti jeho
poktni
sme.
nardem, nardus a šafrán, fistula a skoice, se TŠim dieTÍm Libánským.
ei
této t.
cho
má dievie devo vonných
vypravuje, kteraké
v cierkvi svaté.
má siem s
zrn zavierá, tak
viee umuenie pána svatý Pavel: Kteíž kolivk
v jedné
Ježíše shromáždila jest. Jakož die
ktni sme
zachovávají vždycky.
kuoe mnoho
vrných
akolivk obecn
zahrada zrnatých jablek,
pamti
Ježíše v
v jedné
cierkev svatá množstvie
sluti
Cyprus
jako koriandrové,
jest
bielé
a násvtlé;
olejem vaiece a vydáviece, bude
také cyprus
slov, a jest
mas
královská.
v 6vé mastí,
kteréžto
mas drahá, jenž teme v knihách
manna bieše jako siem koriandrové bielé. Protož cyprus a manna jednostajné jsú barv)', a znamenají milos nebeská, jako manna s nebe sstupující. Tehdy s cyprus v zahrad cierkve svaté rodí, když všichni vrní naueni sú, aby umli milos a dary božie sob nade všecko pedložiti, a z nie spasenie svého akati neb nižádný svým zaslúžením, ale z milosti božské móž spasen býti. Nardus znamená umuenie pána Ježíše; protož Mam Magdalena nardem zmazala jest hlavu nohy jeho. Tehdy s nardus rodí v zahrad cierkvi svaté, když vrní kesané, poctipamatujíce umuenie pána Ježíše, jemu es, dieku a chválu Mojžiešových
:
že
;
i
v
Výklad piesniek Šalomúnových.
54
vzdávají, že jest je tak miloval,
smr
penie
že pro jich spasenie a vykú-
pijal.
Šafrán jest kvt, a má barvu zlatu, a znamenává lásku. Jakož zlato mezi kovy najdražšie jest, tak láska mezi všemi ctnostmi. Jakož die svatý Pavel: Najviece z nich jest láska. Tehdy nardus a šafrán rostú v zahrad cierkvi svaté, když vrní údové Kristovi milovánie božské a svého blížnieho mezi sebú
Šafrán
zachovávají.
zimnici krotí:
tak pravá
láska
žádosti
svtské uhašuje, a pravé milovánie zapaluje. Fistula jest devo nízké, a jinak slov kasia, jenž má kuoru brunátnú. A znamená v cierkvi svaté ty, jenž jsú pokorní a trpliví, a chudého duchu, jichžto jest královstvie nebeské. ervená neb brunátná barva znamená podob enstvie umuenie Kristova, kteréžto oni v pravé pokoe vždy v svém tlesné
i
srdci zachovávajíce, a což najviece
mohu
jeho následují.
Skoice také jest devo nízké, ale divné vuon a moci. Protož znamená veliký užitek pokory, jakož o fistule povdieno Tehdy fistula a skoice rostú v zahrad cierkvi svaté, jest. když kesané pokoru a trplivos práv v srdci zachovávajíce, též také jiným v skutku ukazují.
kuoru ervenu, znamená: že
ím
Ale že kasia neb
fistula
má
umuAbrahamem: Budu
viece svtí pamatují na
enie Kristovo, tiem s viece nížie, kúce s ku pánu mému, a jsem koli popel a prach. A s svatým Jobem kú Protož s sám treskci, a iním pokánie v pýí mluviti
:
a v popele.
Die dále
:
Se vším dievím Libánským. Dievie Libánské, dievie pemáhá; i mocí neb trvalostí jiné
to krásu, zrostem
protož znamená doktory svaté, a jiné dokonalé svaté, jest,
z
nichžto
dóm Šalomúnóv,
t.
jakož jest dieve povdieno. Protož
dievím Libánským v zahrad 1 trpliví,
i
dokonalí,
i
chotí
cierkev fistula,
lidi
v cierkvi
svatá
vzdlána
skoice, se vším
smenují: neb
i
pokorní,
doktorové svtí, v cierkvi svaté jedno-
stajnú mají vieru a jednostajného blahoslavenstvie akají.
Mirra a
aloes, se
všemi prvními mastmi.
Mirra jest devo, z nhožto tee jako pryskyice, jenž slov stakten neb mirra. A jest také moci: což jí pomazáno bud, od každého smradu a od ervóv bude zachováno. Aloes
Kapitola tvrtá.
56
devo velmi sladké von, ale smahu má horku, a moci jako mirra. Protož ku pohebí Kristovu Nykodemus pinesl mirry a aloes jako liber sto. Skrze to dievie istí a nesmilní v cierkvi svaté; neb hnilos smilznamenají znamená. Jakož die svatý prorok: Shnila sú hovada stvie také jest
jest též
s
s
v lajnách svých. aloes,
t.
ti
lidé
Protož v zahrad cierkve svaté jsú mirra a neb mysli, ode všeho porušenie smilného da-
a istí, slyšiece
lecí
to,
co die svatý Pavel: Následujte pokoje
nižádný neuzí boha. Se všemi prvními mastmi. Co skrze prvnie masti, než láska sé rozuraie? se všemi, a istotu, bez niež
Ješt vám vyšší cestu ukáži A hned Bych jazyky lidskými mluvil i angelskými, a nebudu-li mieti lásky, nic mi plátno nenie Dobe po mie a aloes prvnie masti položeny sú: neb po zdržení tla v istot pocházie pravé milovánie božie, jenž jest buoh; neb buoh láska jest. Neb ti, jenž ješt milováním svta a tla držieni sú, té lásky božské úastni býti nemohu. O
niež die svatý Pavel
:
!
die:
!
Studnice zahradnic, prohlubn vod, kteréž teku prudkosti z Libánu. Studnice zahradnie jest prvnie cierkev svatá apoštolská, kteráž
kázáním pravdy božie mnohé cierkve po všem svt jest prohlubn vod živých; neb nauenie
smáela jest. Ona také té pravdy,
dnice,
rým
t.
nkterým jest jako nkterým jako prohlubn, t.
kteráž jest v cierkvi svaté,
kterým zevná
jest;
stu-
kte-
Neb studnice slov, jenž nenie hluboká a z niež prohlubn jest hluboká a netee z nie. Tak cierkev
tajná jest.
tee;
ale
když v nie tajnosti božské snadn mohu srozumieny býti; ale kdež nesnadn, tu jako vodu z prohlubn s prací dobýváme. Vody živé taj nos písma svatého slov: neb
svatá jest studnicí,
v
sob nebeskú moc
vody skáície k vnému vody sebrané, jenž brzo zsmrdie:
mají, jenž jsú
životu. Ale cisterny slovu
s
a jsú nauenie kacieská a bludná.
miáš:
M
sú opustili,
studnici
vody
O
nichž die prorok Jereživé,
a kopali sú
cisterny rozptýlené, jenž sú nemohly držeti vod.
teku prudkostí z Libánu: jest zbielena
s
ktem
Libanus vykládá.
t.
sob
Ti potokové
pocházejí z cierkve svaté, jenž
svatým a stkvúcie dobrými skutky, jenž
Z toho Libánu,
tociž z té cierkve svaté*
Výklad pitsniek Šalomúnových.
56
nauenie nebeského, a to s prudkostí, mocí, jížto všechny bludy a moci kacieské zkaženy bývají a pevráceny. O tom die David: Prudkos potoku
teku, t.
8
t.
pocházejí vody.
nkakú
obveseluje miesto božie, tociž písmo výmluvnosti božie.
Kapitola pátá.
Vsta puolnoni vte, vj zahradu mú, Znaje pán, jenž jest jeho
cho má
pí
a poledni vte, a proa tecte voavosti jejie!
cho
a vykupitel cierkve své, že
rozmnožena trápením a protivenstvím, protož když již vyetl ctnosti a moci jejie pod podobenstvím dievie voavého, již jako nkterak velí tomu protivenství pijíti, ne z pikázanie, ale z dopuštnie, ka: Vsta puolnoni vte, a pod polední vte! Skrze ty vtry, t. puolbýti plodná, a
noni
a polední,
proti
cierkvi svaté;
horký.
A
rozumjí
s
protivenstvie,
kteráž
znamená;
benstvie a lahodné
dvma obyejma,
ale
oklamánie
skrze vietr
svta
povstávají
jest studený, polední
skrze vietr puolnoni hruozy,
protož
protivenstvie
s
neb vietr puolnoni
s
strachové a
polední,
rozumie.
pochle-
Kterýmiž
hruozú a pochlebenstvím, zkušena bývá to, že die: Vsta puolnoni vte, a nevelí zlým, aniž jich popúzie ke zlému;
t.
cierkev svatá. Ale skrze
pí
polední
vte!
dopuštnie a pístup dává, aby mohli pístup a ukrutnos mieti proti cierkvi svaté, aby skrze jich zlos cho jeho byla zkušena a tak slavnjí korunována, a protivníci její tžší pomstu vzeli. Neb umie hospodin zlos zlých lidí k užitku pivésti; ale proto ji má v své moci, aby nemohli dobrým tak mnoho škoditi, jakož by chtli. Neb psáno jest: Jenž iníš vtróm mieru neb váhu, t. každému protivenství cíl a mieru si položil. Také svatý Pavel die, ze uiní s pokušením naším prospch, abychom mohli snésti. Provj zahradu mú, t. cierkev svatá, a potekú vonné ale
masti jejie,
Neb
vší
ím
t.
a
ctnosti a
dobí skutkové
jejie
najevo" pijdu.
cierkev svatá viece protivenstvie trpí,
vóni vydává.
tiem z sebe
L
Kapitola pátá.
Pí,
zmilelý mójI do zahrady své, aby jedl ovoce jabloni svých.
Slyšéci cho,
ostiehajíci
mój,
57
t.
má
že
Kristus,
cho
protívenstvie na ni pijíti,
volá
proti nim,
choti svého,
rkúc:
jako
Píá
s
zmilely
vším srdcem miluji; do za-
mój, jehož
do cierkve svaté, aby jedl ovoce z jabloní svých,
hrady své, t. kochal a krmil t aby
s
z dobrých skutkóv svých vrných. vuole jeho, jakož i sám die: plnnie Neb pokrm jeho jest voli otce mého, jenž v nebi jest. inil abych Mój pokrm jest,
Pišel sem do zahrady své, sestro, má choti sem mirru svú s vonnými vcmi svýnmi. Žádá cierkev
svatá,
aby Kristus,
cho
její,
I
sžal
k nie pišel;
neb jest jie lehko všeliké protivenstvie trpti, když má s sebú svého milého. A on odpoviedá, že je již pišel k jejie žádosti a pomoci,
O
sestro,
ka: Pišel sem do zahrady své. Jako by ekl: má choti! já sem již cierkev svú navštievil svú
pítomností, a každý den navštvuji svú milostí, abych ovocem krmil a jich von požíjabloní jich, t. ctnostnými skutky své, abych bludné navedl, cierkve zahrady val. Pišel sem do
s
nemocných posihiil, pochybujície lým vnu odplatu dal.
s
potvrdil,
dokonalým a setrva-
kteíž skrze muedlnictvie tlo své mrtvie s hiechy svatých ctností, skutkové slovu vci a s žádostmi. Vonné Tehdy rozlévají. daleko raoni svú jenž skrze dobru povs musvými, když vcmi vonnými svú s Kristus cho žne mirru skutciech dobrých vyvolené, v dobré jiné edlníky svaté a znamenité, s tohoto svta srpem smrti odezuje, a že sú seSki-ze
mirru
znamenají,
život svuoj skonají; neb
žrali v
vného
ti,
jenž
dobrých skutciech, protož je v své stodole královstvie schovává.
Jedl sem plást
s
strdi svú, a pil
s
mlékem svým.
s
sem víno své
svtí znamenají. Proto Skrze plást a víno kazatelov svtí doktorové slovu plást, neb skryt tajnos písma svatého jako sted z plástu vynášejí, a kážíce jiným zevují. Ale sted
Výklad piesniek Šalomúnových.
58 slovu
dobí posluchai: neb sladkos a s jím rozkošn a sladce
slova božieho
piln po-
Víno také slovu kazatelé svtí, kteíž jako vyššie rozumy písma svatého zvstují. Ale mléko jsú posluchaové, jimžto zevená tajemstvie jako mléka pokrm pislušie. A tch všech již jmenovaných, i kazatelóv i posluchaóv, jest rozliný život; avšak jich t. slúchají
krmie.
úmyslem dobrým Kristus, cho náš, s krmí a kochá, a tak stedový jie, a jako víno s mlékem pie. Také to ješt móžem k smrti vyvolených obrátiti, kteréžto Kristus jako jie, když je skrze smrí jich k vnému životu volá, a je v své tlo, t. k tovaišstvu svému, jako krmi pijímá. A ti jsú jako víno, jichžto duše v nebeském utšení
je jako plást
s i
s
Ale
radují.
duší
s
ti
jsú jako plást stedový, kteíž již
radují v
matku
pán Ježíš z mrtvých
s
sú také
v svém tle
i
vstali, o
svú, a jako
ti,
ješto sú se
s
s
tlem
s
ním na nebesa
ukazuje v tejto
vie,
že
vstúpili.
nasyte
ei,
jest
pánem Ježíšem
nichž doktorové svtí dobrotiv
Jezte, pietelé moji! a píte, a Tuto
i
tom nebeském blahoslavenství: jako
sé,
že netoliko
najmilejši!
s
pán Ježíš
sám raduje z prospchu svatých, ale také i nás popúzie a napomíná, abychom s i my z jich dobrých skutkóv radovali, a jich v témž následovali, ka: Jezte, pietelé mojí! t. vrní mojí, jenž iníte to, což já pikazuji, najmilejši mojí! dokonalú
m
lásku milujíce.
Jezte, die, a píte
:
t.
všech svatých dobrým
skutkóm s radujte, a sami k témuž inní s zpósobte. Tuto eí napomíná nás Kristus cho, abychom netoliko jedli a pili, ale také abychme s i nasytili; neb jsú nkteí, jenž jedie, avšak nebudu nasyceni: neb akoli s pilností a s chutí slova božieho poslúchají, avšak potom zmaile toho zapomanú, a toho, což sú slyšali, k dobrému skutku nepivedu. Druzí jedie a nasyceni bývají: kteíž ta slova života, kteráž slyšie, piln v srdci zachovávají, a potom je v skutku ukazují. O takových die David: Jiesti budu chudí a nasyceni budu.
Já
spím, a srdce
mé
bdi.
Tento hlas jest cierkve svaté upokojené, kteráž die:
Já
Kapitola pátá.
spím,
t.
nkterakého
59
iipokojenie z povolenie
chot svého
po-
žívám, a netrpím takých nátiskóv, jako prvnie cierkev svatá;
mé
a proto srdce skrze
milovánie
s
srdce svého
bdí,
cho
proto že
svého
mám
pokoj,
pidržím,
k
bezpenjie
nmu
vší
s
žádostí
Ale že ten as, kterýž ona sob libuje pokoje, ale as práce a boje, pro-
táhnu.
as
v takém spaní, nenie tož
t.
choti
Kristus choti svú
svat budí ku
práci,
tociž
k
boji
a k kázaní.
mého
Hlas zmilelého
tlukúcieho.
Tlue zmilelý, když Kristus vrných svých k ctnostnému prospchu napomíná, neb když aby prospli bližním kázáním svým, neb když skrze nemoc a bolesti, že smr blízko jest, vdti dává. Jakož sám die: Aby když pijde pán a potlue, brzce oteveli jemu. Ale v tomto miest tlue cho, když cierkev svú k kázaní a k dobrým skutkóm napomíná.
Otevi mi,
má, pietelkyn má, holubice má, neposkvrnná má
sestro
!
Sestru nazývá
ji,
neb
jest
spoluddina
královstvie jeho
uinna. Pietelkyn má: neb's z služby ábelské vysvobozena a tajemstvie mých pravd si poznala; holubice má: neb's dary ducha mého obdarována a posvcena; neposkvrnná má: neb's Otevi vylitím mé krve ode všech poskvrn hiechóv oištna. mi:
tociž
z
uodpoinutie tvého bohoray siného života vyjdi
k skutku mého kázanie.
Nebo hlava má plna
jest rosy, a lilíkové moji
kropjí noních. Hlava cierkve svaté, jakož die svatý Pavel, jest Kristus. Ale lilíkové jsú tajná myšlenie svatých, kterýmiž ne rozpuštné
neb nestydat dené myšlenie
ale svazkem bázni a milovánie boRosa a kruop nonie, tuto temné a stu-
plútvají,
žieho svázáni sú.
nevrných
s
znamenají. Protož hlava když lidé svtští obecn v lásce božie stydnu. Jakož jest sám ekl: Když rozmnoží nepravos, zstydne láska v mnohých. A když pak jiné dobré, jenž o nebeských vcech mysle, pudie, a jim protivie, jako srdcí
choti Kristova plna jest rosy,
s
s
Výklad piesniek Sálomúnových.
60
chot
lilíkové
jsú kropjí noních.
plni
s rozmohn,
koví
napomíná cho žila. Ale ona
jako vymlúvá, s
Jako by ekla
úad
s
s
kterak
opt
myslný
již
ta-
Kristus
kúc:
:
s
sebe sukni svú, kterak
obleku
býti;
cho
aby vstala a pilnost svú k kázaní pilo-
svú,
s
Svlekla sem
bez nichžto
Protož když
a obtžují cierkev svat, tehdy
Již
kázanie
sem
ostala
pée
nesnadn aneb
v ni obleku?
t.
v ni
?
a práce tohoto svta, nikoli
nemóž veden
kterak to móže
býti,
abych
v túž práci svtskú navrátila, kterúž sem skrze bohoživot
má
opustila?
Neb
kto
s
chystá
úad
kazatelský
posluchae a poddané tlesnu potebu obmysliti, kteréžto bez veliké pée býti nemóž. Ale že by sukn v tomto miest znamenala práci a pelivosti tohoto svta, ukázal Kristus ve tení, ka: Ktož na steše jest, nesstupuj, aby vzal sukni svú. Jako by ekl: Ktož jest vysoko v bohomyslném život povýšen, nesstupuj, aby opt péemi a nesnázkami tohoto svta zaneprázdnil. Protož bojí cho, a tak každá duše vrná, která již z té sukn svlekla, a již s svým chotm v bohomyslném odpoívání kochá, opt s zase obléci a svtskými vcmi pijieti,
své
s
s
s
s
s
zaneprázdniti.
Umyla sem nohy
své,
kterak poskvrním jich
?
sem nikdy v prachu nety sem pláem hodného pokánie umyla, tak že nic jiného, jedné mi s chce o bohu svém mysliti. Kterak poskvrním jich: t. kterak móž to býti, abych opt k minutým a zemským vcem mysl svú piložila, kteráž již pražným a svobodným srdcem božského požívám
Nohy
chodila,
t.
své,
t.
žádosti mé, jimiž
zemských vcí nepósobila,
oblieje ?
Zmilelý mój vztáhl ruku svú skrze dieru, a bicho mé nadulo k dotení jeho.
s
Tehdy cho ruku svú skrze dieru púštie, když vnitním nadchnutím srdce navštvuje a ku prospchu v ctnostech zapaluje neb také když nás ku pamatování svých dobrodiní na;
61
Kapitola pátá.
pomíná neb pivodí, že on jsa buoh, pro nás chtl lovkem vzdlal býti, a naše zemské na se pijal, aby nás nebeské mytak již A když dal. véný život nám a za nás umieraje,
poneme, tehdy jako bicho,
sliti
s
poneme
zatesu, když nám ráil uiniti.
diviti,
t.
tajnosti srdce
s
našeho
kterak mnohé vci stvoitel
náš
Vstala sem, abych otevela zmilelénm svému. když jeho ale také když i jiným kážeme, srdce své skrze zlosf zaveli, naším kázáním ui-
Tehdy zmilelému svému samého skrze lásku pijímáme, a
ti
jenž
níme, aby
sii i
oni Kristovi
A dobe vela. rati,
dvée
die najprvé:
otvierárae.
netoliko
srdce svého oteveli.
Vstala sem; a potom:
abych ote-
kto chce skrze kázanie Kristovi jiná srdce otvienajprvé sám vstáti: t. k dobrému sé pozdvihnuti,
Neb
má
a to což jiným káže, skutkem plniti. Jako die o pánu JežíA svatý Pavel šovi svatý Lukáš: Poal Ježíš initi a uiti. die: Abych snad jiným nekáže, sám bych nešlechetný byl.
Ruce moji
cedily
Skrze ruce,
mirru, prstové moji plni mirry najvýbornjšie.
sii
jimiž
dláme, skutkové
naši
s
znamenají,
skrze prsty rozeznáme skutkóv našich; neb v nižádném údu tla našeho nemáme tak mnoho lánkóv a rozdielóv, jako v ruku. Tehdy ruce cierkve svaté mirru cedie, když kazate-
ale
lov tla
mé
její
tlo své utrpením a mrtvením, své na sob žádosti Jako o sob die svatý Pavel: Já treskci tlo
trápie.
Neb také s Kristem uraieti homiláek jeho: Ponvadž jest Kristus za
a v službu je poddávám.
tovi jsú;
jakož
die
nás duši svú položil,
i
my máme
za bratie duše své položiti.
Prstové cierkve svaté plni jsú mirry najvýbornjšie, když skutek svój piln a múde rozvážíme a rozeznáme, jest-li pro odplatu nebeskú, ili jej pro chválu svtskú iníme; neb kto
pro lidskú chválu dobré skutky iní, v ruku svú mirru má, ale mezi prsty nemá, neb nerozeznává v rozumu, proé-li to iní. O takových die Kristus: Jist pravím vám, že vzalif sú odplatu svú.
;
Výklad piesniek Šalomúnovýck.
62
Závorku mých drví otevela sera zmilelému svému, a on s bieše uchýlil, a bieše pominul. Závoru drví svých cierkev svatá neb duše vrná Kristovi když jemu tajnost srdce svého zevuje. A on uchýlí a pomine: neb astokrát když o duchovních vcech mysliti poneme, a vtipy srdce svého viece ostiti budeme, mysliti chcme, viece vzdaluje. tiem od nás to, o Jako die o sobŠalomún: ekl sem: múdrý budu! a ona pak dále odstúpila ode mne. A David die: Pistúpí lovk k vysokému srdci, a povýšen bude buoh. Neb ím kto viece v bohomyslném život, skrze trápenie tla, srdce svého povyšuje, tiem výše to, což jest hledal, nalézá. Protož die: A on bieše odchýlil a pominul: neb jeho nižádný, jakož jest v tomto život, obsáhnuti nemóže.
s
otvierá,
s
em
s
Duše má rozplynula
s
jest,
mluvil
když zmilelý mój pro-
jest.
ím
blíže sem ila pítomnosf chot Jako by ekla: mého, skrze tajné vdešenie jeho, tiem viece to, což ve nic jiného nelíbí, studeného bieše, zahelo s, tak že mi rozplynuti. stává, když A to než v plái a ve slzách Kristus duši vrnu svým vnitním vdechnutím nadchne, a ji k té jako rozpustí k nebeské žádosti ponukne, a ona slyší, tiem viece zemským vnebo ím viece nebeských cem umierá a jako jich neije, když samým nebeským živa jest. A to jest, 90Ž die prorok: Kto jest slepý, jedné sluha muoj; a kto hluchý, jedné k nmuž sem sluhy mé poslal.
mn
s
s
s
s
ei
eí
Hledala sem jeho a nenalezla sem, volala sem a ne-
odpovdl Opakuje lala, a ani ho vždycky dá
píinu
jest mi.
bolesti a žalosti
nalezla, ani slyšala.
své:
že hledala a vo-
vrn
Všem
hledajícím
s
s
nalezne.
A
Kristus naleznuti; jakož on die: Ktož hledá, volajícím k sob vždycky slyší; jakož die skrze
Volati bude ke mn, a já ho uslyším, t. což jest k spasení. Avšak astokrát duši dobru, jenž k nmu pijíti v tomto život žádá skrze smrí, neuslyší, a to proto, aby Davida:
'
s
Kapitola pátá.
ne tak hotového ukázal, jakéhož
s
63
v budúciem život ukázati
aby ne každý Také neodpoviedá, t. k své voli, když by on zamienil, s tohoto svta vystús svým milým kochal; neb tak svatý Pavel pil a v nebi žádáše rozdlen býti s tlem a býti s Kristem, avšak toho v ty asy nenalezl, ani v tom byl uslyšán, ale ješt v teskneuslyší proto,
slibuje.
svatý
s
nostech a v práci pro užitek jiných byl ostaven.
Nalezli sú
m
kteíž ostiehají msta, a ranili sú m.
strážní,
sú
m
Skrze ty strážné doktorové svtí
s
zbili
znamenávají, jenž
msto, t. cierkev svat, ohrazujíce vší pilností, slovem božím a dobrým životem od protivníkóv, t. od (Jáblóv a od kacieóv brániece, a k nebeským žádostem zancujíce. Ti nalezli sú cho, hledající milého svého: t když doktorové svtí naleznu duši pilnú nebeských žádostí, a tak nebo slovem božím nebo písmem svatým nauie, a tak ji jako tep i ranie. meem; neb slovo božie jest, jako die svatý Pavel Vezmúce me,
me
to jest,
e
když
slovo
:
Tiem meem cho bývá bita i ranna, bohu mluví, a posluchaové jako nkterakú
božie.
kazatele o
ostrostí milováním prohodeni bývají.
Vzeli sú
To
mi pláš mój strážní
s tuto skrze pláš znamenává, což s dieve skrze sukni s z sukn mé: ostala
znamenalo, kdež ekla cho: Svlekla sem
sem
zdí.
s svtských žádostí.
Ten pláš
strážní,
t.
t.
doktorové svtí,
Kristov odjímají, když to všecko, což milovánie tohoto svta bylo v nie, skrze kázanie a nauenie odjímají, a ji k milování
choti
samého Krista
žen
privodie.
To
jest ten pláš, kterýž Jozef osta-
milovníkóm tohoto svta. Takoví mohu reci s svatým Pavlem: svt ukižován jest, a já svtu. „Strážní" zdí mohu sluti apoštolé svtí; ale „zdi* jiní kazatelov po nicli; neb strážní zdí jsú ti. kteíž ty uie, ješto také potom jiným kázati mohu: jako byl svatý Pavel, kterýž uil Tita a Timothea. Co jest jiného inil, než zdi tohoto msta uil, kteíž potom jiné svým kázáním jako zdí sú hradili ? vil
Egyptské,
t.
Mn
Výklad piesniek Šalomúnových,
64
Zaklínám vás, dcery Jeruzalémské naleznete-li zmilelého mého, abyste vzkázaly jemu, že pro milošt nedužim. !
Dcery Jeruzalémské jsú duše vrné, kteréž neb ješt svt v tle jsú, neb již tam s Kristem radují v tom Jeruzalém, v nmž jest pokoj bezpený vidnie božieho. Takové duše zaklíná, a jako jich prosí tato cho, jenž ješt zde pebývá, aby žádos její Kristovi zvstovaly, a to, žej^eho milováním nemocna jest, jemu povdly; neb ím kto viece pone nebeské vci milovati, tiem viece k zemským vcem pone nemocen býti. A takoví netoliko slovu nemocní, ale i
s
v tomto
mrtví, jakož die svatý Pavel jest s
Zemeli
:
ste,
a život váš schován
Kristem v bože.
Kteraký jest zmilelý tvój ze zmilelého? o najpknjšie mezi ženami! kteraký jest zmilelý tvój, že's tak zaklela nás? Tato odpovd jest dcer Jeruzalémských; a to sé stává, když jeden dobrý s druhým rozmluva, a sob slova o nebeské žádosti podávají, a jimi k nebeskému milování zancují. I die: Ukaž mi již žádajíciemu, a k známosti a k vidní svého
s
chot kterak
poal
má báti,
kteraký jest
pospiechajíciemu,
pijíti
neb sem
Kristus milován býti; ale již
báze
láska jeho
zmilelý
s
jeho
zahánie.
tvój? již
t.
dávno
Protož žádám
bych v jeho byl milování zaniecen. Protož ty, kteráž ho již skrze pravé milovánie hledáš, a pro nho v tchto zemských vcech nemocna jsi, povz mi, kteraký jest slyšeti slova, jimiž
zmilelý tvój
buoh
z boha,
ze zmilelého jest Kristus
milován
Zmilelý
ze zmilelého?
uotce, jakož jest
býti, ale
ne z
té,
z
té
ze zmilelého jest syn z
svtlo z svtla. strany
z kteréž
s
s
Neb
zmilelý
božské, z kteréž
má
mají ho báti; neb báti
boha nenie dokonalých, ale milovati dokonalých jest. Neb kohož toliko báze od hiechu táhne, nenie dokonalý v lásce, neb dokonalá láska vyhánie báze. Protož taková duše tieže, kúc: Kterakýž jest zmilelý tvój ze zmilelého? t. kteraký jest Kristus v tch srdcích, kteráž nic jiného neumjí, jedné jeho milovati?
A
ona odpoviedá, kúc:
Kapitola pátá.
65
Zmilelý mój blosfkvúcí a ervený, vybraný z tisíciev. Kristus,
cho
cierkve svaté, jest stkvúcí panenská istotu.
ervený skrze umnenie. Stkvncí: neb
jest živ bvl beze všeho hiechu; jakož die svatý Petr: Jenž jest hiechu neuinil, aniž jest nalezena les v ústech jeho. ervený také jest: neb jest obmyl nás od hiechóv našich ve krvi své. A on jest vybraný z tisícóv. Neb zvláštní milostí Kristus, jelikožto lovk, všechny lidi pesáhl jest; neb skrze nho uložil jest buoh otec spasenie lidského pokolenie, a on jest prostedek boží a lidský, o nmž die svatý Jan: On jest smírce za hiechy naše. A David die: Nenie kto by uinil dobré, t. naše vykúpenie, nenie, t. naProtož on jest ten vybraný lezen, až do jednoho, t. Krista. z tisícóv, jenž jest skonánie potu, t. z množstvie všech svatých, a jediný sám Ijyl hoden slyšeti ten hlas otce nebeského: dobe zaslíbilo. Toto jest syn mój milý, v nmž mi
s
Hlava jeho zlato najlepšie.
s
Hlava Kristova jest buoh, jakož die svatý Pavel, jenž pirovnává zlatu najlepšiemu; neb jakož zlato pesáhá všecky kovy, tak všemohúcí buoh skutky svými všechny vci pesáhá. Jakož sám die: Žádný dobrý, jediný sám buoh; neb jeho dobrota nevýmluvná jest, jenž všech vcí dobrotu pesáhá. Neb nic nenie
dobrého, jedné z
úastenstvie tohoto
najlepšieho
dobrého.
Kšice jeho jako
ratolesti palmové,
erné jako
havran. Vlasy neb kšice chot, jest množstvie vících, jenž
jeho
vru
a milováním pidržie, á ratolestem palmovým
s
s
pi-
Piatolesti palmové jsú vtvie pozdvizenjšie, kadeavé, žluté barvy, vždycky vzhuoru s táhnu, a nikdy zelenosti své nepromnie. Takové vlasy, praví cho, že má cho její: neb všichni vící v Krista vždy v zelenosti své viery trvají, vzhuoru k nebeským žádostem s táhnu, a tu té sladkosti požívají. A proto k svtu jsú erní jako havran; neb ím viece té radosti zakušují, tiem viece ped oima svýma za hiešníky a
rovnávají.
M.
J.
Hnsi sebrané spisy. HI.
K
Vyklad piesniek Šalomúnových.
QQ Zdi.
potupené
s
mají, a tak svá
doufají, ale všichnu
jenž
kehkos
znajíce, nic
statenos svú na boha
sob
ne-
vzkládají.
Také mohu vlasy toho choti znamenati angely svaté, boha ustavin pidržie jako vlasové hlavy, a na svého
s
pána z blízka patie; kteíž dobe ratolesti palmové slovu, neb sú nikdy od piemosti svého stavu neuchýlili, ale vždy v dóstojenství úadu svého zostávají. Ti ím viece a vší
s
svého stvoitele poznávají, tiem viece vidie, kterak
jasnost
jest biedné
každé stvoenie proti
nmu.
A
tak v tom slovu:
erní jako havran.
Oi
jeho jako holubice nad potoky vodnými, jenž
mlékem zmyty
Oi
chot
tohoto
sú.
jsú darové ducha svatého, jakož
svdí
ka: Vidl sem beránka jako zabitého, majícieho rohóv sedm a oí sedm, jenž sú sedm duchóv božích, posláni na všichnu zemi. A dobe holubiciem nad potoky duch svatý svatý Jan,
s
pirovnává: neb
sob piebytek
s
s
jedno v istých myslech kochá a tu
iní, ne na luziech smrdutých,
t.
v tch, jenž
v neistých žádostech kochají, ale jenž mlékem sú obmyté.
jakož eeno jest, že skrze mléko nauenie ducha svatého znamená, jímžto jako mlékem dti, tak cierkev svatá vrné své nauením Kristovým obmývá. Jalíož sám die tak obmytým, ka: Již vy isti jste pro e, kterú mluvil sem vám. Také
Neb
s
móžem
skrze
oi chot
doktory svaté znamenati, kteíž
s
nevinnos a sprostnost. Ty holubice podlé potokóv sedie, t. podlé písma svatého, aby jastába, t. dábla vystiehly, a jsú obmyty v mléce ktu svatého, a tak holubici pirovnávají pro
s
istotu a svatostí zbieleny
A
osazuji
s
sú.
vedle bystin najplnjších.
Rozdiel tuto iní mezi potokem a bystinu: neb potok znamená písmo starého zákona, ale skrze bystinu najplnjší hojnos nauenie tenie svatého s znamená. Jakož sám die: Kto v ví, bystiny z bicha jeho potekú vody živé.
m
Protož ty holubice,
doktorové svtí, i na potociech i na t. neb ustavin v starém i v novém zákon tajností proti chytrostem ábelským vyhledávají.
bystinách sedie
:
6Y
Kapitola pátá.
Jahódky
lící
jeho, jako zahrádky nasázené od
apatékáóv. Jahódky choti stiedmos, milostivos, jasnos, neb ochotneb zpuosob tvái jeho znamená; neb ty vci již jmenované na lících mužských mohu znamenány býti. Ten zpuosob radotvái, t. studu jeho, dobe mohl znamenán býti, když val v duchu, hled na uedlníky své, ka: Dkuji tob, ote, pane nebe i zem! že's tyto vci skryl od múdrých a chytrých. Neb když jest plakal na mrtvého Lazara, neb na zkaženie Jeruzalémské, neb byl zamútil na zatracenie Jidášovo. A tak o jiném mnohém jeho skutku ve tení. Ty jahódky toho chot zahrádkám apatékáským pirovnávají, kteréžto vonnými vcmi dobe zpósobeny a ziezeny sú, a rozkoš i zraku i vóni dávají tm, jenž na hledie: tak tvá a povs Kristova i blízkým i dalekým rozkoš dávala, a k jeho milování popúzela. Ty zahrádky sú nasázeny od apateníkóv: t. od svatých prorokóv neb od apoštolóv svatých neb jedni, t. pronost,
s
s
s
n
;
rokové, budúcie již stalo
vci
popsali sú,
nám, ukázali
sú.
Rtové jeho
lilia,
druzí,
t.
apoštolé,
to což
s
kapající mirrú první.
e
s
s
Skrze rty chot znamená, jenž pána Ježíše pirovnávají, neb jasnos a stkvlos odplaty zvstují. Ti rtové kápí mirrú první: neb k tomu životu pijíti skrze mrtvenie a trápenie tla uie. Také rtové Kristovi liliji
k
vné
lilijím
s
pirovnávají: neb skutky isté a nesmilné uie; a kápí mirrú první: neb uie každé protivenstvie mile trpti. Rtové Kristovi lilia biechu, když na huoe uieše, ka Blahoslavení :
chudí duchem, blahoslavení slavení istého srdce. jest
ekl:
tiší,
A potom
Blahoslavení,
blahoslavení milosrdní, blahokapali sú mirrú první,
jenž protivenstvie
trpie
když
pro spra-
vedlnosf.
Ruce jeho sústruhové zlat.
s
V
ruku chot hodní skutkové Kristovi znamenají a v sústruh dlá, to Jako což snadn rovná: tak skutkové Kristovi snadní jsú a piemí; neb což jest kolivk snadní.
s
s
Výklad fiesnUék Šálomúnových.
gg
Jakož die David: Neb on ekl
chtl, to ihned uinil.
uinna
sú; on pikázal jest,
a stvoena
jest,
A
tenie die: Uieše je jako moc maje. V zlat božstvie znamená. Jako zlato všecky kovy pevyšuje, tak božstvie všem jiným vcem má pedloženo býti. a
sú.
s
Pln Jacinktus jest
a nadji nebeskú.
jacinktóv.
kámen nebeské
barvy, a
znamená žádos
Protož ruce Kristovy plny jsú jacinktóv,
neb jeho skutkové nás k nadji a k žádostem nebeským pozdvihují. Jacinktus také jest kvt aromatský ervené barvy, von rozkošné. Euce Kristovy plny jsú jacinktóv: neb heby probodené, erveností krvi jeho zbarveny sú.
Bicho jeho
slonové, obsazeno zafíry.
Ve všech údech tla lovieho nenie mkejšieho, než bicho, a nic mrzejšieho. Protož skrze bicho kehkost našeho lovenstvie na Kristovi znamená. Slon jest zviee nesmilné a pirozenie studeného, a protož od draka, jenž jest
jest
s
pirozenie horkého, mnoho puzen bývá.
Protož bicho choti
slonové jest: neb tlesenstvie spasitele našeho žádné poruši-
hiecha k sob nedopustilo; neb jest hiechu neuiles v ústech jeho. Kehkost tla na avšak beze všeho hiecha cist byl jest: jako had s vzal jest, mdný, od Mojžieše na púšti udlaný a povýšený, jenž jest ml zpuosobu hadovu, ale zlosti a jedu neml. tedlnosti nil,
ani jest nalezena
Jenž jest zasazeno zafíry. Zafírus jest kámen, jenž má nebe jasného barvu: a znamená skutky velebnosti božské, kteréž Kristus, v tle jsa, inil jest. Protož bicho chot obsazeno bieše zafíry: neb lovenstvie Kristovo nebeskú stkvlo. A nedie: pln bieše zafíróv, ale jako promocí mšován; neb tak Kristus inieše skutky božské, aby také neopustil lovské, a tak jednáše skutky lovské, aby také to, což jest bylo božského, neopustil. Jakož i ekl: Ját musím Neb jest poslal, dokud den jest. dlati diela jeho, jenž
s
m
že lanl, žieznil, ustal, plaumieti mohl, to vše i mnoho jiného k jeho tlesenství píslušelo; ale že mrtvé kiesil, malomocné uzdra-
sú byla rozdielná diela Kristova kal,
ukižován
byl,
:
Kapitola pátá.
slepé
voval,
69
osvcoval, sám svú mocí z m^t^7ch
skutkové božští byli
Hnátové jeho
zevní
vstal,
sú.
sliípové
mramoroví, jenž založeni sú
na klúbieeh
zlatých.
Hnátové spasitele našeho cesty jsú, jimiž jest ráil lodobe slúpóm mraJenž býti, a tak k nám pijíti. morovým pirovnávají: neb jakož nic piemjšieho a pevnjšieho než slúp, tak nic silnjšieho než láska. Jakož cho
s
vkem
jinde die: Silné jest jako
smr
A
milovánie tvé.
protož hná-
tové Kristovi slúpové mramoroví jsú, neb všechny i
silné
i
pravé
jsú,
O
jeho
síle die
a mocný, hospodin mocný v boji! a spravedlnosti jest miloval,
A
jinde
die:
Všechny
cesty
cesty jeho
Hospodin
David:
silný
Spravedlivý jest hospodin,
piemos vidl
jest obliej jeho.
jeho milosrdenstvie
a
pravda.
Ti hnátové jeho založeni sú na klúbieeh zlatých: neb všichni skutkové, kteíž v Kristovi neb skrze Krista mli sú dláni býti, rad božskú ped ustavem'm svta pevdieni a zpósobeni*)
sú.
Neb
zlato,
asto praveno jest, jest najznamená najistší klúbóv zlatých slúpové mramo-
jakož
dražšie a najstkvlejšie mezi všemi ko^'}, a
Protož z
a tajnú radu boží.
poátku vkóv zpósobeno jest Kristovo umuenie, z mrtvých vstánie a na nebe
roví pocházejí: neb od
vtlenie, narozenie, Ystúpenie,
a jiné
tajnosti
skutkóv jeho, jimiž ráil pokolenie
hdské vykúpiti. Protož prorok ze všech tch vcí chvále boha, Pane bože mój! ctíti budu t a chválu vzdám jménu i die: tvému, jenž iníš divné vci; rada tvá stará pravá bud.
Tvárnost' jeho jako Libanus, výborný jako cedrový. Libanus jest hora cedrová, vyššie nad jiné hory, a drievie s té hory i zrostem i pkností i trvalostí obecné drievie lesnie pemáhá. A protož jako ta hora Libanus jiné hory pevyšuje dienm svým, tak spasitel náš urozeJudské zem
ním *)
svým pesáhl
jest
všecky sjuy lidské
Rkp. przewieíena a zposobena.
;
a jakož
devo
Výklad piesniek Šalomúnwých.
70
cedrus pkností i zrostem jiné dievie pesáhá, tak Kristus božstvím svým všechny svaté od poátku svta.
Hrdlo jeho pechutné. Dieve jeho; ale
eeno
jest,
že skrze rty
skrze hrdlo znamená
již
s
e
chot znamená s tch eí vnitnie slad-
rozum náš má krmen býti a obživen. Jakož die vizte, kterak sladký jest hospodin. Neb mnozí slova božie rozumti snadn mohu, ale málo jest jich, jenž by chuti a sladkosti jich mohli okusiti, t. jenž by pikost,
jížto
Okuste a
David:
kázanie jeho z lásky a z žádosti pravé chtli naplniti.
A
vešken utšený.
Jako by ekla cho: Co bych s meškala, abych každý úd jeho vypsala! dosti na tom mjte, že jest vešken utšený neb žádostivý cho mój; neb jest pravý buoh a pravý lovk, dokonalý buoh a dokonalý lovk. Protož vešken jest utšený: neb i angely i lidi svaté k svému milování zapaluje. Jakož die svatý Petr V z blíže jej vidie, tiem :
nho tu
hledie; a
chu
nhož
i
s vší
angele žádají hledti. žádostí zapalují
k tomu, aby chtli vždy na nho
ti,
A ím jenž na
hledti, jim
dává.
Takový
mój a on jest pietel mój, dcery Jeruzalémské!
jest zmilelý
!
s
jeho pidržím; Zmilelý mój: neb skrze vieru a lásku z vazby hiecha vysvobodiv, tajon jest pietel mój: neb ných vcí svých pietelkyní ráil uiniti. Jehožto ím kto viece miluje, tiem jeho bližším pietelem bude.
m
Kam
jest odšel zmilelý tvój ? o najkraššie ze všech jest uchýlil zmilelý tvój? a hledati kam
s
žen!
budeme jeho
s
tebú.
Když cho dcerám Jeruzalémským vypravila a vypsala chot svého na všech údech jeho, ony tieží jie, kúce: Kam jest odšel zmilelý tvój ?
nedokonalé je
;
nazývá ženami:
Dcery Jeruzalémské slovu duše ješt
cho
s
znamenají duše dokonalé. neb jemu rodie syny duchovníc.
ale skrze
A A
tuto jest
Kapitola
šestá.
71
jemu najkraššie neb krásná jest ta duše, kteráž nenie zprznna žádným kaciestvím; kraššie, kteráž pilná jest dobrých skutkóv; najkraššie, kteráž pracuje v ústavném kázaní. Protož kú nedokonalí k dokonalým, tlesní k duchovním, pracovití k bohomyslným., poddaní k prelátóm svým, neuení k ueným, hlúpí k dosplejším: Kam jest odšel zmilelý tvój? Jako :
by ekli: jimiž
s
O, choti duchovnie! jenž jsi krásná
bohu
líbíš,
vru
i
skutky,
proto že jemu duchovnie syny rodíš:
nás znáti, kterak ty hledáš jako nepítomného, jehož
nau kážeš
všudy pítomného: jest-li pítomný, kterak ho máme vidti? nepítomný, kterak má nalezen býti? a budem ho hle-
jest-li
dati s tebú,
vru
a náboženstvím.
Znamenaj rozdiel mezi odjitím Kristovým a uchýlením: neb Kristus odšel jest, když tlesn, ano uedlníci jeho na to jest, když z židovstva hledie, na nebe vstúpil; ale uchýlil svú milostí mezi pohany pišel. Protož má vidien býti vru, hledán modlitbu, nalezen životem dobrým; neb psáno jest:
s
Nebe
i
zemi já napluji. Neb ktož
krom
cierkve svaté Krista
hledá, blúdl, a ustati móž, ale nalézti nemóž.
Kapitola šestá.
Zmilelý mój sstpil jest do zahrady své k záhrobci voavosti, aby pásl v zahradách a lilia zbieral.
s
dieve naueni sme, kto
ta zahrada Kristova: Zahrada zavená, sestro má, choti! A tuto die, že Kristus sstúpil do zahrady své, jižto sob pipravil a ztiežel, a posadil rozlinými ctnostmi, jižto svú milostí osvietil, stráží angelsk jako zdí ode všie pekážky dábelské ohradil. A dobe die, že do zahrady sstúpil: neb v zahrad chtl pochován býti a najprvé v nie Marie Magdalen ukázati, a tak v zahrad poátek choti své posvtil. Sstpil s vysokosti nebeské do zahrady cierkve své, jižto na nízkém miest, t. v veliké pokoe štíepil. Ale proto je on sstúpil, aby zahrada jeho, t. cierkev svatá, k nmu vstúpila; jakož potom o nie die: Která jest tato, jenž vstuJiž
t.
cierkev svatá.
Jakož
eeno
jest
jest:
s
Výklad pieanicek Šalomúnových.
72
púš?
k záhrobci voavosti, jenž znamená zákonem božím ztiežena a nebeským nauením posáta, a tením svatým jako tymi stnami ohra-
puje skrze
Die:
vrnu, kteráž
duši
Proto
zena.
aby
sstúpil,
s
v
pásl
svých kochal,
svatých
v práci
jest
t.
zahradách:
t.
aby
s
skutciech milosrdných;
v
s
on v zboží našem pase, když v chudém krmen bývá. neb A aby lilia sbieral: t. aby zralé duše ve ctnostech k dokonalé stkvlosti pivedl, a s tohoto svta sbera, s sebú u To jsú lilia: duše svaté, blahoslavenství radovati kázal.
vném
ctnostmi a pilnostmi dobrých skutkóv zbielené.
Já zmilelému svému, a zmilelý mój pase mezi
vdné
Já zmilelému mému, doslyš:
tle pipravím; a zmilelý mój
mn,
jenž
s
liliami.
mn,
utrpenie na svém
doslyš: milostné dokonánie
vnu
za to dá. Neb: Zmilelému mému já, tociž a odplatu v sob piebytek iním, a zmilelý mój mn, t. také piebytkem Jakož die svatý Jan: Buoh láska jest; ktož v lásce jest. pebývá, v bože pebývá, a bóh v nm.
Krásná
jsi,
pietelkyn má! ochotná
i
výtená jako
Jeruzalém.
cho choti svého jakožto nepítomného, vždy a všudy pítomného ukázal, k jejie Krásná jsi, žádosti s ní rozmluva a brzce odpoviedá, ka: pietelkyn má: neb poskvrny a vrásky hiechu žádného nePietelkyn má! stkvieš. máš, ale krásu všech ctností ochotná a výtená jako Jeruzalém. Duše každá tak jest výKdyž
ale on,
jest hledala
aby
s
jie
s
tená jako Jeruzalém, mená ono svrchované nos; neb s& tam
jenž
s „vidnie
miesto, v
nmž
pokoje" vykládá, a znajest
pravý pokoj a šast-
svatí tak radují z odplaty, že nemají,
eho
by pykali, což sú zde ostavili v porušení. Protož cierkev tato, kteráž ješt na zemi jest, neb duše vrná, ku podobenství Jeruzaléma, t. oné cierkvi nebeské, jest krásná a výtená, neb .
jie což najviece
móže v dobrém
následuje.
Kapitola
73
šestá.
Hrozná, jako vojenský zástup ziezená. zlým duchóm a jest ziezená každý vrný v cierkvi svaté ád svój práv zachovává, a ostiehá svého povoláme, v nmž povolán jest. Jakož die svatý Pavel: Každý, v kterém povolání povolán jest, v tom zuosta. Tie jsú ádové cierkve svaté: doktorský, panenský a man-
Hrozná
jest cierkev svatá
jako vojenský zástup, když
želský.
a Joba.
Ti
sé znamenají
;
t.
muže:
skrze ty ti
Noe,
Daniele
Noe, jenž jest mezi velikým vlnobitím archu zpravo-
doktory svaté znamená; Daniel, jenž jest byl angelského a istého života, isté panny a vdovy znamená; Job, jenž jest ženu a dti, stav manželský znamená. Protož cierkev val,
ml
svatá jest ziezená jako zástup vojenský: neb každý ten
ád
cierkve svaté jako vojsko proti nepátelóm zlých duchóv postaven jest, když t. doktorové svtí kázanie a uenie pilnijsú;
panenský a vdovský, svtem pohrzejíce, t. vcech mysle stav také manželský nebeských tolik jedno o v jiných dobrých dielech tento život svój koalmužnách a v stav nesmilných,
;
nají,
a tak požívají tohoto svta, aby to, což božieho jest, neProtož taziezenos cierkve svaté jest dáblóm velmi
opustili.
hrozná, jako zástup vojenský, k boji zpósobený;
neb ta
cier-
kev svatá tak jest jednotu lásky spojena, že nižádnú mocí dáNeb nic tak belskú, žádnu nesvorností nemóž rozražena býti. nemúíí dáblóv, jako svornost lásky.
Odvra oi
své ode mne, neb sta oni mi odletti kázali.
Jako by ekl cho jimiž
:
Já
zajisté dal
by sé opatiti a tajnos písma
sem tob oi holubiie, svatého
jasn prozieti
mohla ale varuj s, aby mne jimi nynie vidti nechtla, neb mne, dokudž v tomto život jsi, vidti nemóžeš. Jakož psáno jest: Neuzí mne lovk a bude živ. Ale když z roboto tla ke pijdeš, tehdy svobodnu tváí uzíš. A naplní jeho, kdež die: Ktož miluje m, milován bude od otce mého, a zevím jemu samého. Ale že die: Oni, t. oi tvoji, sta mi odletti kázali: neb ím kto viece chce o velebnosti jeho božství mysliti, tiem viece pozná, kterak nesmierný a ne;
e
m
mn
s
s
Výklad piesniéek Šalomúnových.
74
zstížený jest poznati.
Jako
die
Šalomún: Ktož mnoho
strdi
nenie jemu dobro: tak ktož sé ptá na velebnost božskú, porazí jej sláva jeho. A David die: Pistópí lovk k vyso-
jie,
kému
srdci, a povýšen bude bóh; žádný dosiehnúti nemóže.
neb kterak-li veliký
Tlasové tvoji jako stáda koz, kteréž sú
s
jest,
zjevily
z Galád.
dieve eeni sú, ale nebu nám lé je druhé ponvadž nebylo lé duchu svatému, je druhé polo-
Tito veršové
optovati,
neb proto je duch svatý druhé
žiti;
jisté
cierkve
a
rozliná
svaté jsú
zákon
abychom
to za Vlasové
myšlenie
vlasové
svuoj,
sú
die, že
s
zjevily s
plá
s
o
Galád,
t.
o Kristovi jsú.
zdravé bylé ku pokrmu
vidie,
sob
s
ob. neb
hiechy myšlenie
a skrúšenie obmývají.
hory Galád, jenž
svédectvie" neb „síla muedlníkóv;" myšlenie,
Protož shešil,
aby obtoval kozu na pirovnávají:
cierkve svaté stádu koz
svého skrze hodné pokánie a
vtipných;
nevdomie
jenž jsú údové cierkve svaté, všechny
svatí,
lidí
jenž znamená hiešníky.
bylo pikázáno, ktož by kolivk z
potom poznal by hiech
Protož
a vtipná
s stádám koz,
a pirovnávají
v
položil,
a za pravé drželi, což optováním tvrditi slyšíme.
A dobe
vykládá „hromada
neb ti vlasové, t. vtipná Jako kozy, jenž oste
obierají a vysoko
s
pnú:
tak ty mysli vtipné mysle o Kristovi, kterak jest z tla hie-
šných
s mohl bez hiechu poieti, kterak bez muže z samé s naroditi, kterak netrplivý mohl trpti, a nesmrtedlný
panny mohl umieti.
A
odtud pak vstupují myšlenie k jeho božství:
kterak on jest božská moc
nho uinny vierá.
Krista.
i
múdros, kterak všecky vci skrze
vci v jnoci slova svého zaTo a mnoho jiného myšlenie vstupují z Galád, t. od Ale ty, choti má! stiehni je jako vlasy provázkem sú,
kterak všechny
bázni; neb toho zde v tomto život doplna poznati nemuožeš.
svatých znamená, jenž jsú hromada svéneb všechno, což jest svtského, sú opustili, a jedno což jest samého boha, to svédie. Také ješt skrze Galád móž pán Ježíš rozomti: neb Galád jest Hora a jest msto. Protož s hory Galád stádo koz ukázalo: neb cierkev svatá
Protož Galád mysli dectvie;
s
s
na Krista jest vzdlána a ustavena. Jakož die sám: Nemóž
Kapitola
msto
75
Šestá.
skryto býti na hiiore posazené.
On
Kristus
také jest
hromada svdectvie neb množstvie patriarchóv a prorokóv skutky svými i písmem jemu svdectvie vydávají. :
Zubové
jako stáda ovcí, kterážto sú vstúpila všecky s dvojím plodem, a jalová nenie mezi nimi.
tvoji
z kúpadla,
Skrze zuby cierkve svaté pevnos a stálos rozumie, jenž
dobe
stádu ovcí pirovnává
z kúpadl; neb slova a
nos
e
ei
jejie sé
kteréž sú vstnpily
ji,
cierkvi svaté nic jiného než nevin-
a tichos neb trpélivos mluvie. nic na sobe mrzkého, nic
ohavného, nic neistého nenechají, ale v kúpadle istoty a pravdy a v zpovdi pravé a v pokání svatém obmývají, slyšiece,
s
co die svatý Pavel:
fie
zlá
z úst vašich
Také
nepocházej.
dobe
e
všechny se dvojím plodem slovu: neb svatých nic jiného nemluví, ani vzní, jedné což k milování boha a svého
Neb jedné
blížnieho pislušie. slušie duše a
tla
vného
to mají mluviti svtí, což
Jako kuora jablka zrnatého, tak jahódky
krom
pi-
spasenie. lící
tvú,
tajnosti tvých.
Skrze jahódky, jako sme dieve povdli, istá stydlivos
s
znamená; ale skrze kuoru jablka zrnatého, jenž ervená, tajnos umuenie pána Ježíše. Slyšiece, co die svatý Pavel kFilemonovi, ka: Nero stydti kíže Kristova, ani mne, jeho. A to jsú veliké vci, kteréž zevné jsa nad to veliké a najvšie jsú, kteréž tajné a skryté jsú: t. které k budúciemu asu zachoval jest buoh svatým svým. Jakož svatých
jest
s
vzn
die
svatý
v srdce
;
Což oko nevidlo, ani ucho slyšelo, ani kdy vstúpilo, což vše tajn zachovává k bu-
Pavel:
lovie
s
dúciemu vku.
Šestdesáte jest královen, a osmdesáte žením, a mladic nenie potu. Královny jsú doktorové cierkve svaté, kteíž zasiúžením uením v lože krále vného vcházejí a jemu duchovníc
viery a
syny rodie. jest.
Sestdesát,
Skrze deset
s
ten
poet, z
desieti
a z šesti
složen
znamenají desatero božie pikázanie, ale
Vyklad piesnicek Salomúnových.
76
znamenává dokonalos skutkóv božích: neb v šesti dnech dokonal jest buoh všechna dieia svá. Protož šestdesát královen znamená ty doktory svaté kteíž jsú dokonalí i v skutku i v umní, a pro samu lásku stvoitele svého a pro Šest
,
vnu
odplatu
slovo božie káží, a tak pravé syny božie rodie
Také ten poet šestdesát z ptkrát dvanadsti složen neb ptkrát dvanadste, neb dvanadstekrát pt iní šest-
bohu. jest:
desát. Protož královen šestdesát znamenají ty v cierkvi svaté,
kteíž
pt
štolóv
ádn
smyslóv tla svého vedle ustavenie dvanadsti apozpravují.
Ženimy znamenají ty, kteíž ne upiemým úmyslem Krista a jeho tenie káží, ale neb pro zisk tlesný, neb pro chválu svtská; neb takoví jakožto i královny skrze umnie a kázanie k luoži královu pistupují a jemu syny duchovnie rodie, ale od koruny královstvie od&trceni bývají; neb die takovým Kristus král: Jist pravi vám, vzeli sú odplatu svú. A zavierají s v tom potu osmdesát; neb ten poet s z desieti a z uosmi skládá. Neb osmdesátý poet neznamenává dobré vné, ale asné. Protož tch ženim osmdesát poítá: neb ti, kteíž toliko pro tlesné a vidomé vci královstvie nebeské na duchovnie
káží,
mén
tbají.
O
takových die svatý Pavel:
Jsú nkteí, jenž Krista káží, ale ne
A ktné,
mladic nenie potu. jenž složivše
s
sú
stovi
biem
obnovily;
v luože Krista krále
a
vjíti
upiem.
Mladice slovu duše v Kristu poa staros prvnieho
takové ješt
lovka,
v Kri-
nejsú na vdáni,
hodný jsú; neb ješt
aniž
tak dokonalé
aby Krista jiným kázati mohly. A tch nenie pota. duší, jenž v Krista vie, od žádného lovka nebýti; ale ped bohem všecky vci poteny jsú.
nejsú,
Neb poet móž vidien
Jediná jest holubika má, svrchovaná má. Tociž jedna jest obecná cierkev svatá, po všem rozlitá,
z královen
kteráž jest
a z mladic
sebrána,
svt
a také
nkteré, jenž toliko jménem slovu keJakož bóh jeden jest, jedna viera, jeden kest, tak jedna jest obecná cierkev, jenž v pravd holubice jie v daru svém, v holubiie tvái, ukázal, a tú slov: neb Kristovi oddána jest a posvcena. v
sob ženimy
sané neb
má,
kazatelé.
s
t.
Kapitola
77
šestá.
Jediná jest matky své, vybrána rodice své.
Mát
naše jest
nebeský Jeruzalém, o nmž die jest Jeruzalém, svobodný jest, Protož tato cho, t. tato cierkev zde
onen
svatý Pavel: Onen, jenž
jenž jest matka naše.
nahoe
rytujície, jediná jest matky své: t ku píkladu a ku podobenství oné cierkvi, kteráž již Krista požívá; tato v tomto
svt s má s
a
nmž
pijednati, by k tomu blahoslavenství, v Kristem kraluje, pijíti mohla.
Tidly sú
s
ji
ji,
dcery Siónské, a najblaženjši nazývaly a královny i ženimy chválily sú ji.
Kteréž prvé mladicemi, ty již tuto dcery Siónské nazývá; ženimy též jako diev rozumjmy. Pro-
ale skrze královny a
tož
t. mladice, i královny i ženimy, t. všechen cierkvi svaté jmenovaných, chvále a divie
dcery Siónské,
i
sbor
vrných
s
neb ta cierkev
obecné;
brána
již
svatá
obecná ze mnoho
osob
se-
jest.
Která jest
e
tato,
jenž vzcházie jako
záe
povstávajíc?
tato jest o sboru židovském, kterýžto
kev z pohanóv obrácenu na skonání svta,
ním Enocha a Eliáše k Kristovi obrácený,
kúc: Která
jest tato?
tociž
když uzí
cier-
židovský, kázá-
lid i
bude
s
diviti,
kteraká jest to cierkev z toho
t. vzhuoru postupuje a prospievá ctnos? Neb ne státi, ale vstupovati má cierkev svatá; neb nemá dosti na jednom miest, ale vešken svt svým kázáním zamstnala a naplnila jest. A jako záe neb dennice, tak pocházie. Jakožto po temnosti uonie záe vzchodí, tak ten lid židovský po temnosti své nevry vyzná
lidu židovského, jenž vzcházie, z ctnosti v
svtlo své pravé viery.
Krásná jako msiec. Msiec od
slunce
osviecenie své od Krista, cuje.
bére své
chot
svtlo:
tak
cierkev
svatá
s
osv-
svého, a jeho milostí
Pkná jest jako msiec cierkev svatá v tomto nkdy v pokoji a v bezpeenství jsúc, v ctnostech prospievá, a nkdy strachem a nebezpeenstvím pe-
Neb
jinak:
život, když roste a
žesena, v
tom dobrém pekážku a umenšenie má.
Výklad piesniéek Šalomúnových.
78
Výborná jako Tociž v
uonom druhém život, v nmžto
bude, radující stus:
Tehdy
lovství
s
z
vidnie pána boha svého.
s Vn stkvieti Jako díe Kri-
s
budu stkvieti spravedliví jako slunce, v krámého. otce Výborná jako slunce: neb toho pravého
piemú
slunce
slunce.
žádostí následuje;
o
niež die písmo:
Vám
bo-
s
boha vzejde slunce spravedlnosti. Toho slunce nájícím sleduje, jsúc živa ve všie pokoe, tichosti a spravedlnosti a v trplivosti.
Hrozná, jako vojenský zástup ziezená.
O tom dieve povdieno
jest,
kterak cierkev svatá jest
moci dábelské, a ziezená v jednot lásky, spojená jako vojenský zástup, aby žádným pokušením ábelským nemohla rozražena býti. hrozná
Sstúpil
sem do zahrady oechové, abych vidl jablka údolnie.
Zahrada oechová jest tento život; neb jakož na oechu škeepina tvrdá jest a jádro skryto, tak v tomto život našem sladkos spasenie našeho nám tajná jest a nezeví s nám, až jeliž škeepina, t. kehkost našeho tla, s rozbie, tož tepruv, kterakú sladkos má v sob to jádro, uzíme a okusíme. Tehdy cho Kristus do zahrady oechové sstupuje, když skrze doktory neb kazatele své život každého znamená, jakož hned die: Abych vidl jablka údolnie: t. ctnosti, kteréž s pokoru Protož sem sstúpil do zahrady, osobu služebnicí na šlechtie. pijav, a pišel sem na svt, abych vidl jablka údolnie: Jako tociž abych odplatu dal každému za skutky pokorné. by ekl sboru židovskému, již s k viee obracujíciemu Hodn již na skonání svta béeš, neb sem já prvé k tob ke pišel, když sem s nebe sstúpil do židovstva, jenž bieše zahrada oechová, t. cierkev vících, kteíž zevnit trpie hokos zámutkóv a tvrdost mají setrvalosti, ale vnit mají sladJablka údolnie jsú svatí, kost, t. nadji ku odplat vné. vysocí v ctnostech, ale ponížení v pokoe.
s
:
s
mn
Kapitola
A
79
šestá.
abych opatil, vzkvetly-li sú Tinice.
Tociž: abych znamenal, kteí v dobrých žádostech prospievají.
Neb
zde v tomto svte sbor
ta vinice jeho jest
sanský, jakož prvé povdieno jest o
A
vzplodila-li sú
ke-
nie.
s jablka
zrnatá.
Jablka zrnatá, jakož asto povdieno jest, znamená doumuenie božieho. Protož znamená Kristus v cierkvi
brodénstvie
již-li kteí u viee a v ctnostech prospiekteí tak dosplí a zralí jsú, aby Krista v umu-
svaté skrze doktory, vají,
a
již-li
ení jeho
Pakli bych
následovali.
toho v své vinici nenalezl,
abych je tomu nauil. Jako sú byli ti, o nichž die svatý Pavel: Vám dáno jest, netoliko abyste v Krista vili, ale abyste pro nho i trpli. Ale co jest sbor židovský Kristovi, jenž byl k nmu sstúpil, uinil V Vyvrhše jej ven z vinice, zaale
A
hubili sú.
protož
s
omlúvá,
kúc:
Nevdla
sem.
m, zahradu svú, navštvoval, když sem vidla mezi lidmi jako lovka obcujíce, nevdla sem, by ty byl buoh; když sem t vidla mezi lotry viseti, nevdla sem, by ty byl spasitel svta: neb bych t, pána slávy, byla poznala, nikdy bych tebe neukižovala. Ale ty's oslepil mé, aby spasenie lidské Doslyš:
proto
skrze
sem
m
t.
to
toho,
že's
uinila;
t
dokonal.
Jinak
:
Nevdla sem
taká milos jest dána leje,
ty
neb
die sbor židovský, kterýž vida, že
!
svaté skrze pravdu tenie, žeže dávno jest nepoznala viery Kristovy, a jako vymlúvacierkvi
s, že tak pozd poznává vieru Kristovu, kúc Nevdla sem! Jako by ekla: O, cierkvi z pohanóv, jenž jsi cho Kristova! nevdla sem takú milos a také dary duchovních ctností tob od tvého chot daných, protož sem tak dlúho v své slepot váhala.
jíci
:
Duše má zamútila Zamúcena jsem,
die,
m
pro tverokola Aminadabova.
jest
v duši prielišnú pelivostí, pro tak
:
Výklad piesniek Šálomúnových.
80
Vidla sem a znala sem zákon
náhlé kázanie tenie svatého.
a proroky od boha vydané, a protož když sem v náhle vidla kážíce tenie, zamútila sem starý a proroctvie
má
Ten Aminadab byl
jest
s
konec
:
s
vykládá
zákon
bylo, že
a to pro vozy Aminadaba.
vnuk Judóv,
A
mi toho
žel
t.
vzieti,
z jehožto pokolenie pošel
„dobrovolný lidu
mého," a bohem, dobrovoln ráil býti lovkem jsa stvoitelem a vykupitelem, z nesmierné dobroty své chtl býti úastník lidu svého. Protož toho vozové Aminadabovi, t. tenie Kristovo zamútilo jest duši: t. hlúpos sboru židovského. Když jest vidla ta cierkev židovská, ano tenie po všem svt káže a kest šíí, a obezánie a obti jejie míjejí, zamútila s; a tak poala pre od Krista obracovati a jemu protiviti i tenie jeho tupiti. Ale sbor královen a dcery Jeruzalémské zase ji odvolávají, kúce: Kristus vedle tla.
znamená
Krista, kterýž jsa
;
s
s
s
s
Navra s, navra s, Sunamitská! navra s, navra
a patíme
s,
na t.
zuove k sob sbor Jako by ekla: O, cierkev židovská! navra, od slepoty nevry své ku pravé viee, navra od nenávisti ku Hlas tento jest cierkve svaté, jenž
s
židovský.
s
pravému milování! „pohrzená:"
s
Sunamitská, jenž
tak sú
byli židé
ped
vykládá „jatá"
narozením Kristovým
neb jati
s
od ábla a pohrzeni od boha. Navra ku pokání, navra patíme na tvój kající život a následujeme tebe. Sbor neb cierkev židovská, když Krista zahubila, pod jeho panstvím býti stydla; ale hlas kazatelóv ji odvolává,
s,
a
s
ka: Navra s, navra s, Sunamitská! úhlóv
zem
jieti chce.
obra
k svému, vykupiteli, jenž
Obra
sé jeho
vného
v
Obra
s
a
na
skrze
t
s
patíme
tyi
od
ty
volá, té
pi-
Navra
aká,
nho véci, obra
pikázanie inieci, obra
života akajíci,
dujeme. Neb:
tyi
s
t
od
t
s
s
jeho milující,
nho
zaslíbeného
a tebe v témž násle-
tenie Kristova, neb skrze
a
opatrnos, spravedlnos, stiedmos a sílu, by vidúce skutky by tak svietili skutkové tvoji ped lidmi, tvé, chválili otce tvého nebeského. Neb židé na skonání svta ctnosti:
t.
a
obrácení tak budu píkladného života, že cierkev svatá bude
s
tomu
diviti
a jich píkladu požívati
;
neb o nich die David
!
!
Kapitola sedmá.
Obrati e sé k slovo
veerému a
msto,
obcházeti
božie.
budí kesanóv
hlad trpti budu jako psi; a
svat, aby
tociž cierkev
A budu
gl
požívati
téhož
slyšeli
od
jako prvnie
ustavenie,
cierkev za apoštolóv.
K t.
k
tomu hlasu povolánie Sunamitská k králi vyšla jest, milos pijata. A král hned
cierkev židovská, a od krále na
zpváky
jejie chvále ustavil
a pluky neb zástupy vojenské,
aby proti nepátelóm jejím bojovali neb cierkev židovská po obrácení všudy bude boha chváliti a všudy bude proti hie:
chóm
bojovati.
Protož
i
die král Kristus
s
pohanóv obrácené, jenž sboru židovskému, ka: z
bude
královn
diviti té
své, cierkvi
Sunamitské, tociž
Kapitola sedmá.
Co uzíš na Sunamitské? jediné pluky vojenské. Hlas
tento
Kristóv,
jest
kterýž
slyše, že
cho
jeho,
t.
cierkev svatá z pohanóv, volá tu cierkev z žid ó v, idiejie: Co
uzíš na Sunamitské? jedné pluky vojenské! Jako by chtl éci: O, ty choti má! lituješ zatracenie sboru židovského, proto že dlúho k viee nepijde; ale pijde as, v nmž obrátí, a tehdy nic jiného na neuzíš, jedné pluky neb zástupy vojenské, t. množstvie ctností, jimiž bude proti hiechóm bo-
s
nm
neb svornost lásky a pevnost viery a setrvánie v trplivosti, jimižto pluky pro obranu mé viery bude bojovati. Neb plukové vojenští jsú stanové rytieští. Protož na Sunamitské, t. na cierkvi židovské, když obrátí, zevno bude, že jednostajn s cierkvi svat Krista kázati bude, a pro jeho vieru
jovati,
s
až do smrti bojovati bude.
Kterak krásni jsú krokové
tvoji v uobuvi, dcero
kniežete
Od
tohoto miesta
poíná chválu
poíná cho vypravovati chválu
choti
od šlépjí noh, a skonává v ústech chválu její. Jakož dieve poal ji chváliti od oí až dolov, tak již nyuie poíná od noh ai nahoru; a to dje pro tajemstvie rozumu skrytého. I die: Kterak krásní jsú krokové tvoji své; -a
její
s
M.
J.
Haši sebrané spUy. lU.
fi
:
Výklad piesnicek Šalomúnových.
82
Vida cierkev, cho svú, ne na jednom miest stojécí, ale kázáním svým po všem svt bhající, protož ji od krokóv noh jejích poíná chváliti; neb krokové cierkve svaté jsú rychlé kázanie apoštolské, jímžto po všem svt tenie Kristovo ohlášeno jest. A to v u obuvi, t. v píkladu otcóv svatých starých, jichžto životóv následujíce, krokové naši jsú bezpenjší, abychom my bez úrazu po nich jíti mohli. Dcera kniežete —jiní tekstové mají: dcera Aminadabova jakož dieve eeno jest, že znamená Krista. Nebo cierkev
—
svatá jest
i
dcera
i
cho: dcera
že jest jeho krví vy-
proto,
knpena a jeho ktem obnovena; cho jeho proto, že dary ducha svatého jemu jest pijednána.
Spojenie bedr tvých jako zápony, kteréžto skovány
sú ruku emeslníka.
s
plodnos. Jako Skrze bedra v písm svatém znamenává o Jakubovi: že všechny duše, kteréž sú byly vyšly z bedr neb z ledvie jeho, biechu padesát. Protož bedra cierkve svaté jsú synové duchovní lidu vícieho, skrze slovo kázanie a kest svatý. Ale spojenie bedr cierkvi svaté jest spojenie
teme
pohanského a židovského. A to zápon; neb viera obojieho lidu, t. i
dvojieho lidu v jedné viee,
s
spojenie pirovnává
kesanského
i
t.
židovského, najviece
s
v skutciech oznamuje,
neb viera bez skutkóv mrtvá jest. A skovány sú ruku emeslníka, t. múdrostí a skutkem božským, z jehožto daru moc a síla
dobrých skutkóv
ník, o
nmž povdl
emeslník
Pupek
vrným
dána bývá.
svatý Pavel: že
To
toho
jest ten
msta
emesl-
najvyššieho
jest buoh.
tvój jako
epice sústruhová, nikdy nepotebujíc nápoj óv.
Co dieve skrze bicho,
to tuto skrze
pupek
jenž jest najkehejšie ástka tla, a protož skrze
sé
znamená,
n kehkos
tla našeho s znamená. Skrze epici s doktorové svtí rozumjí. Protož doktorové svtí jsú jako epice sústruhová neb :
ím
kehkos svú pamatují, tiera kázanie slova bopilnji. A dobe k epici sústruhové s pirovnávají
viece na
žieho jsú
neb jako v sústruhu
sé
snadn dlá,
tak doktorové cierkve
Kapitola sedmá.
snadn
svaté
slovo božie káží neb
83
almužnu
dávají, vedle toho,
jakož die Šalomiin: Xeiekaj pieteli svému: Jdi a tra,
dám tob! když hned móžeš
a
vra
s zaj-
Také což sé v sú-
dáti.
struhu dlá, neteba k tomu pravidla: tak cierkev svatá, což
kolivk iní,
vnu
to
Neb
iní.
pro
samo milovánie božské a pro odplatu
kto kolivk neb káže neb almužnu dává pro
odplatu zemskú neb chválu svtská, epice jest, ale ne sústru-
Ale epice sústruhová, ta nikdy nepotebuje nápojóv: neb kazatelem nikdy neub}'vá kázanie slova božieho, ale brž pibývá; neb Kristus jim pidává toho nápoje umnie a moci ustavienstvie, aby to majíce, jiným podávali. Jakož David die: Hospodin dá slovo kazícím, v moci mnohé. A Kristus hová.
die:
Dám
vám v
Bicho
tu hodinu, co budete mluviti.
tvé jako stoh pšeniný, obložený lilijmi.
Táž kehkost, kteráž dieve skrze pupek, táž tuto skrze znamená; neb bicho nižádnú t\Tdos kostí v sob
bicho
s
s
nemá. Protož dobe bicho cierkve svaté stohu pšeninému pirovnává neb svatí v cierkvi, ím viece svú kehkost znají, :
tiem viece pilni jsú vydávati užitek svých dobrých
Ten stoh
lilími
Skrze
obložen jest.
odplata královstvie nebeského.
Xeb
lilia
s
skutkóv.
znamená stkvúcie
svtí, to dobré což inie,
vše pro žádost nebeské odplaty inie.
Také móž skrze bicho cierkve svaté kest s znamenati, vrní jako z bichu druhé narozují. Ten bich stohu pšeninému, lilími obloženému, pirovnává; neb poktný každý má pilen býti dobrých skutkuov a k stkvlosti vlasti
jímž
s
s
nebeské vždycky
Dv
s
táhnuti.
prsy tvé jako koliichové blíženci srní.
Prsy cierkve svaté, jakož prvé eeno jest, doktory svaté znamenává, kteíž maliké, t. v novot k Kristovi obrácené, mlékem sprostnjšieho a zevnjšieho nauenie navodie. A dobe
dv t.
prsy slovu cierkve svaté, neb ze dvého Lidu, z židovského
a z pohanského,
nauenie krmeni
vrní sebráni
bývají.
T
dv
jsú,
a
mlékem duchovnieho
prsy jsú dva kolchy blížence
srní neb kozí a znamenají dva zákony, starý a nový. v nichž všechno kázanie doktorské záleží, jichžto zákonóv jeden jest 6* :
Výklad piesnióek Šalomúnoijých.
84
Srna také znamená doktory svaté,
mistr a vydava, Kristus.
neb
zrakem
i
bhem
i
jiná zvieata pesahají, a jest zvieátko
Tací
isté, kopyto dlí, a pežívá. Kristovi: zraku ostrého v opustiti a
k nebeským
s
písm
jsú doktorové svtí a údové
svatém, a rychh' zemské
kopyto dle,
utiekati,
mezi zlým a dobrým, a pežívá,
to jest,
t.
vci
mají rozdiel
ústavná myslí piká-
zanie božská rozjímá a pamatuje.
Šíje tvá
jako
vže
slonová.
s
s
znamenají skrze prsy, ti Doktorové svtí, jenž také šíji. Jako šíje život s hlavu spojuje a sjednává, tak doktorové svtí cierkev svat s Kristem spojují. A A jako slonové nesu na jsú jako slonové silní v ctnostech. sob vže, s nichžto lidé bojují, tak mužové svtí nesu písmo A jakož svaté, s nhožto proti nepátelóm Kristovým bojují. slon jest zviee nesmilné, tak ti, ktož jiné uie, mají býti istí tvoíme a pokrm jiným údóm a ctnostní. Jakož hrdlem podáváme, tak doktorové svtí slova života lidem zvstují a pokrmem písma svatého krmie.
znamenají skrze
e
Oi
tvoji
jako rybnici v Ezebon, jenž jsú v dcery množstvie.
s skrze oi oi všemu tlu
Tíž doktorové svtí, jenž i
skrze
šíji;
neb oni jako
brán
znamenají, jakož cestu ukazují,
a
nauením svým dávají rozum a osviecenie cierkvi svaté. A ty oi pirovnávají s rybníkem, jenž jsú v brán msta Ezebon. Ezebon jest msto, maje jednu bránu, a v té brán studnice tekutá, jenž iní mnoho rybníkóv, v nichžto vcházejíce do msta, obmývají nemóž do msta neb
s
s
ty vci, kterýchž
i
potebie
mají.
A nižádný
jedné skrze ty rybníky. Ezebon slov vykládá „páslkánie," a znamená cierkev tuto rytující,
kteráž k
do toho
sob msta
viery, jenž jest
vjíti,
opasuje pasem pokánie; kteížto
picházejície cierkve svaté studnice
z
vjíti
ktu
nemohu, jedné skrze bránu Neb akoli mnoho
svatého.
miest ta studnice napluje, avšak proto jeden jest kest.
msto Ezebon slov
s A
tu schodí: tak
jakož
eeno
i
dcera množstvie, pro množstvie
cierkev svatá množstvie v
jest,
že Ezebon
s
vykládá
sob
A
to
lidu, jenž
lidu zavierá.
„pás Ikánie," tak
Kapitola sedmá.
85
doktorové svtí, opustivše minuté vci tohoto svta a utšenie, zamcením a lkaním sé sužují, aby skrze plá a Ikánie zdejšie
vné radosti pijíti mohli. jako vže Libánská, ješto patí k Damašku.
ku pravé a k
Nos
tvój
Král Šalomún uinil na huoe Libánské sob pro utšenie vži vysoká, s niežto patil proti Damašku, jenž jest msto hlavn v Syii; protož mšané toho msta protivili sú
s
nosem vuoni dobru a zlú rozeznáváme, cierkve svaté znamenáme; neb oni doktory nos práv skrze
velmi té vži. Proto, že
múde
rozumn
a
rozeznati
umjí mezi
vuoní pravého nau-
enie a mezi smradem bludu kacieského. Neb o daiech ducha svatého die svatý Pavel: Jinému zajisté skrze ducha svatého dáno bývá rozeznáme duchóv. Protož nos cierkve svaté vži
s
Libánské
pirovnává, neb doktorové svtí v cierkvi svaté
najvyššie miesto držie, a tak jako na Libánské
svat od duchóv
sú a odtud brání cierkev
A
ta
lové
vže silní,
jest proti
Damašku, v nmžto
hoe
posazeni
zlých a od kacieóv.
nkdy
byli
sú krá-
A
vykládá
jenž proti Jeruzalému siln bojovali sú.
s Damaskus
„žiezn krve," neb „krve nápoj," neb „oko krve;" neb chtie tomu, že tu Ábel, první muedlník, svú krev vylil. Protož znamená moc tohoto svta, jenž vždy nápoje krve
Znamenává také moc dábelskú, jenž krve duší našich Ta vže jest proti Damašku: neb cierkev svatá vždy
žieznie. žádají.
s
dáblu a jeho
dóm
s
pomocí Kristovu
protiví.
Hlava tvá jako Karmelus hora. Karmelus jest hora, na niež pebýval Elizeus, kdež jest vidl vozy ohnivé a jezdce, t. angelské zástupy, ku pomoci své poslané; a znamená vysoký bohomyslný život v cierkvi svaté, v
nmž
pebývá
Kristus, pravý Elizeus, jenž
„božie spasenie." Hlava cierkve svaté
s vykládá
poátek rozumu v
cierkvi
svaté znamenává; neb jakož hlava jiné údy zpravuje, tak roz-
umem
myšlenie sé zpósobují.
svaté k
huoe Karmelské
s
A dobe podobn
s
hlava cierkve
vykládá „popirovnává, jenž znánie" neb „umnie obezánie;" neb cierkev svatá zná, že obezánie tlesné již má duchovn zachováno býti. Jakož i die prorok Obežte sé hospodinu v srdcích vašich. Toho obezánie :
!
Výklad piesniek Šalomúnových.
86
rozumu nemli sú
ka: Tvrdé
duchu svatému
židé;
a
šíje
protož jim
neobezaných
i
srdcí
svatý i
Štpán pimlúval,
uší,
vy ste se vždy
Hlava cierkve svaté
jest jako hora Karmelská: neb mysli svatých nkterakým dobrým obcováním pozdviženy sú, a tak Kristovi v sob pístup dávají skrze
prospch v
A
protivili!
ctnostech.
vlasové hlavy tvé jako zlatohlav královy, spojený k žlabóm.
Ponvadž
skrze hlavu v cierkvi svaté rozum znamenáme,
také skrze vlasy z té hlavy
móžem množstvie rozumóv
rozumné,
znamenati, jenž
z Krista pocházejí, jako vlasové z hlavy.
t.
Purpura neb zlatohlav, jenž má barvu ervenu, umuenie Kristovo znamená, vedle litery, jeož die: Purpura spojená k žlabóm. Žlabové jsú koryta, v nichžto omáejí vlnu neb niti neb sukno ve krvi rybie, jenž potom purpura neb šarlat slov. Ta koryta neb žlabové pokoru svatu znamenají, v nichžto purpura královská omáie. Neb když svtí v pokoe Krista následují a utrpení jeho úastni býti žádají, co jiného než obracují, aby jsúce úastni práce jeho, také v purpuru
s
s
mohli
s
ním korunováni
Kterak
jsi
Kterak doslyš
mn
:
v
býti.
krásná a kterak nádobná, najmllejšie v rozkošech svých.
jsi
krásná,
ctnostech
najmilejšie.
doslyš:
u viee;
a kterak rozkošná,
a v skutku, a v rozkošech duchovních
Dieve povdieno
jest o nie,
že jest
pkná
jako msiec, výborná jako slunce, a ziezená jako vojenský zástup; ale tuto die, že jest krásná a nádobná, a že jest najmilejšie v rozkošech. Jenž jsú jako odporné sob; neb zástup
vojenský a rozkoš jsú sob odporni: ktož rozkoš milují, v zástupu vojenském neradi bývají; a též zase, kteíž v zástupiech bojují, rozkoši mieti nemohu. Ale cierkev svatá obé to
s
do sebe má; neb jest ziezená jako zástup vojenský: neb protiví a dábly svým dobrým a svatým životem pudí; a také v rozkoši jest: neb nebeské sladkosti
nevrným kacieóm
ustavin dásnmi mysli své okusuje, a mezi úzkostmi tohoto svta jie dojíti žádá a jimi vždy nasycena býti. Protož hodn,
;
Kapitola sedmá.
taková
kteráž
87
móž krásná a nádobná
jest,
sluti
a Kristovi,
choti svému, najmilejšie.
Postava tvá pirovnána jest ku palm. Postava cierkve svaté jest
s
jejie
k nižádným hiechóm neuchýlí,
skrze lahodenstvie, ale sti,
slyšiec,
mužné ite,
piemá a nepohnutá Pavel:
svatý
die
co
iní,
piemos; neb
Bdte
stojí
a
vždycky
na pamti
v ustavino-
stojte
a všecka diela vaše v lásce budte.
stava cierkve svaté pirovnává sé kteréž
dokonalá
ani skrze protivenstvie, ani
u viee a Protož po-
palm, neb ve všech vcech, má nebeskú odplatu. Neb
palma za vítzstvie bývá dána, a znamenává odplatu, jenž bude dána svatým v nebesiech.
A
prsy tvé k hroznóm.
Prsy cierkve svaté, jakož dieve
eeno
jest, jsú
dokto-
rové svtí, kteíž mlékem sprostného nauenie krmie v
nov
s hroznóm pirovnávají,
když Jakož
v Kristu narozené. tíž
Ale ty prsy
doktorové dokonalejším dokonalejšie uenie zevují.
Nemohl sem vám
die svatý Pavel o hlápých:
mluviti jako du-
chovním, ale jako tlesným, v Kristu mléko dal sem vám, náv hrozny poj, ne pokrm. Ale prsy ty, plné mléka, obrátily sú
s
vinné, když jest
ská a
múdros
ekl
ekl
božská, a to
My
kázem Krista, moc božmezi mádrými a dokonalými.
svatý Pavel:
sem: Vstúpím na palmu, a pochopím ovoce jejie.
Aby ukázal choí Kristus
choti své,
že
ti
všichni darové
Vstápím na palmu. Jako by ekl: Odkud máš ta slova: jako mléko ku pokrmu malikým, odtud také máš i hrozny vinné, t. slova povýšenjšie, jimiž dokonalejším dokonalejšie dáváš nauenie; a to proto, že sem já milostí svá v t vstápil a toho dobrého sem tob poj il. Vstápím na palmu. Palma znamená cierkev svatá neb duši vrná, jenž pamatuje pána svého, jenž die: Doufajte, že sem já pemohl svt. A tak i ona sé na to dá, aby nade všemi hiechy svítzila. A dobe podobn die tuto: Vstápím na palmu, o kterémž dieve eeno, že sstnpil do zahrady
jejie z milosti božie pochodie, protož die:
e
Výklad piesniéek Šalomúnových.
88
neb též znamená i zahrada i palma, t. cierkev svat. Tehdy k nie sstupuje, když jie hojnos milosti své a daróv svých s nebes posielá; ale tehdy na ni vstupuje, když dary své v nie rozmnožuje a ji nkterými ctnostmi výšež a výšež vzhuoru potahuje. Palma z duolu jest ostrá, ale svrchu krásná, listím a ovocem ozdobená tak cierkev svatá zde dole v tomto svt ostros protivenstvie a zámutky trpí pro Krista, ale s vrchu, t. v nebesiech, krásy a sladkosti úžitka aká. Také móž sé skrze palmu devo kíže neb umuenie Kristova rozométi, na nž spasitel náš pro vykúpenie pokolenie lidského ráil vstúpiti, na nmž nepietele našeho dábla pemohl. I die: ekl sem, t. skrze své proroky mluvil sem slibem svým, že chci k umuení pijíti a svú cierkev vy kupiti, a pochopím ovoce jejie, t. užitek dobrých skutkóv a práce, v nichž cierkev svatá pracuje, já odplatím. Neb: Vstúpím na kíž a pochopím ovoce jeho, t. dokonaje vítzstvie umuenie a smrti, pijdu k sláv svého vzkiešenie, a tak apoštolem svým a ji:
ným
duchovnie dary rozdám.
A budú To
již
prsy tvé jako hroznové vinice.
svrchu povdieno
jest,
rové jsú, když malitké sprostným
že prsy cierkve svaté dokto-
nauením krmie;
ale
hroz-
nové vinní bývají, když dokonalejším vyššie vcipravie. Neb svatý Pavel jedni em a týmž asem i prsy i hrozny vinné jieše, když jest o Kristovi mluvil, ka: Jichžto otcové, z nichžto Kristus bieše. Aj, to slova sprostná o Kristovi jako mléko! Ale táž slova v silné a v sladké víno obrácena sú, když potom
m-
ekl: Kterýž
A von
buoh nade všechno požehnaný na vky.
úst tvých jako von jablek, hrdlo tvé jako víno najlepšie.
Vuon zanie,
jest
úst cierkve svaté jest jejie ústnie a
kteréž také neb skrze
k jiným pijde,
ješto toho neslyšie.
jest hlas kazatelský, jenž
tož
von
úst cierkve svaté
povst kázáni e
povst
s
jiných,
pítomné ká-
neb skrze písmo
Ale hrdlo
jejie
nynie na každý den
pirovnává
s
s
Pro-
vúoni jablkové; neb
jejieho plna jest milosti a sladkosti.
cierkve svaté vínu najlepšiemu
pítomný
slyší.
Ale hrdlo
pirovnává, neb hlas a ká-
:
Kapitola sedmá.
zanie kazatelóv velikú
v
novot
jest
jim
89
a chu dává posluchaóm. Ale že vuon jablková, ale na staros jako
moc
jako
znamená, že kázanie cierkve svaté
vinná,
v nových
i
kesanech dokonalých má plnu milos
rých
mému ku
Hodné zmilelému
pití
i
v sta-
a sladkos.
rtóm a zubóm jeho
ku pežíváni. Tento jest hlas že
von
a ona
najlepšie,
víno
von
mé k milému mému:
pirovnal hrdlo
hodný nápoj
ústa vložil, skrze
váno
býti.
Neb
ji
cho
její chválí:
a hrdlo jejie jako
jablek,
veselú a jasnú tváí odpoviedá,
Hodné zmilelému mému ku mój
že
choti, kteráž slyšéci,
úst jejích jest jako
nho
Jako by chtla éci:
pití.
najlepšiemu,
vínu
má
on v
má
svt
zvstotajemstvie královstvie nebeského
a ne skrze jiného
neslušelo jest
Cho
a to víno jest
to kázanie, kteréž jest
t.
kúc:
v
skrze jiného zvstováno býti, nežli skrze Krista Ježíše, jenž
prostedek mezi bohem a lovkem. A rtóm a zubóm jeho ku pežívání.
jest
Krista jsú, jakož
choti
to víno najlepšie
jest
Rtové a zubové
doktorové svtí.
jest,
Protož
zachováno ku pežívání rtóm a zubóm
choovým, neb nauenie od doktoróv svatých
eeno
má
a kázanie
vyloženo
tenie svatého
a výklady
Vz,
býti.
že tuto die: ku
Neb doktorové svtí písmo svaté pežívají, když rozumy tenie svatého a pikázanie božie pilným rozumem a astým pamatováním spolu pemietají a rozmlúvají.
pežívání.
Já zmilelému
mému
a ke
mn
obrácenie jeho.
Já zmilelému mému, doslyš: slúžiti budu správn a náa ne jinému vieru svú a službu slibuji. A ke obrácenie jeho, doslyš: aby v práci tohoto svta pomáhal a potom v rados nebeskú uvedl. Také móž tato
božn, jemu
mn
mn
býti otcóv
kúce
svatých, jenž sú žádostiv
e
akali píštie Kristova,
Já zmilelému mému. Jako by ekla ta cierkev prvnie Viem, že mój milý vždycky svú pítomností pi jest, pro:
tož já
slúžiti
žádám.
A
ke
mn mn obrácenie s uká-
mém tle, jako's mi slíbil, dieve cho, ka: Vstúpím na palmu: t. slíbím vtliti a na svt pijíti a svým utrpením lidské pokolenie
jeho: zal.
s
jemu celým srdcem t.
žádám, aby tak v
Neb
slíbil
;
Výklad pitsniek Šalomúnových.
90
mn
a ke
pijíti a v
Po,
s
Protož
vykúpiti.
mému,
.
,
toho jako radující, díe: Já zmílelému
z
obráceníe jeho:
vím,
t.
mé podstat lovské svtu
zmilelý mój!
vyjdme na
s
má lovkem
že
ukázati.
pole,
pebývajme
ve všech.
Píd již, mój zmiTéž die David: Vzbud,
Hlas jest sboru židovského, jenž die: lelý!
s
ukaž
t.
skrze vtlenie své.
A
Aby aspo nebesa oboTo pole svt tento jest.
pane,
moc svú
il a
sstúpil.
Vyjíti
na pole, jest kázati tenie; ve vsi pebývati, jest vieru Pohané ve všech pebývají, neb daleko
a
píd!
Vyjdme
Izaiáš die:
na
pole.
Kristovu zvstovati. jsú od
msta
božieho.
Také muož býti to hlas cierkve svaté z pohanóv: Píd, zmilelý mój! Jako by ekla: Já vím, že již skrze vstúpenie, své pijaté lovenstvie na nebesa pozdvihl; ale proto píd, m-božskú velebností a pítomností svú asto navštvuje. Vyndme na pole t. kažme vieru tvého vtlenie všemu svtu pebývajme ve všech: t. také hlúpým a sprostným vieru tvú zvstujme. Dobe die „pebývati," ne málo pobyti: t. dokudž z pohanóv a z jiných nevrných neuiníme lidu tvého. :
Ráno vstame do Ráno slov ukázanie nové temnosti
nevry pohanské,
vinice.
milosti,
když
t.
pominuly sú
poalo po všem
a tenie
svt
svie-
a kázáno býti.
titi
Tižme, zkvetla-li jest vinice,
zrodili-li
sú
kvtové
ovoce. Vizme, zkvetla-li jest vinice: ti,
poátek
viery pijala;
již-li
jenž sú v Krista uvili,
již-li
jest
Tehdy
vinice,
cierkev
svatá,
t.
ohledajme cierkev,
již-li
kvtové ovoce uinili: t. již-li jsú hotovi k dobrým skutkóm.
kvietie vydává,
když prvé
lidé
ovoce pinášie, když již z té viery a z lásky dobré skutky inie, aby viera bez skutkóv nebyla mrtva. Jakož die svatý Jakub: Viera bez skutkóv vieru pijímají;
mrtvá
jest.
ale
to
kvietie
!
Kapitola sedmá.
91
Zkvetla-li sú jablka zrnatá. Jablko zrnaté má kuoru ervenu, Kristovo krve prolitie neb jeho úduov znamená. Protož die: Zkvetla-li sú jablka zrnatá: t. již-li ti, kteíž u viee a v skutciech jsú dokonalí, také-li jsú pro Krista hotovi svú krev vyliti a pro nho trpti a jeho ve
ekl
všem
následovati.
Jablka zrnatá byli jsú
Vám dáno jest netoliko trpli. pro nho také
svatý Pavel:
ili, ale
abyste
jimžto
v-
i
Tam Prsy
ti,
abyste v Krista
cierkve
dám tob
prsy své.
svaté jsú doktorové,
jenž
vície najprvé
svým nauením krmie. Jako by ekla: Když na pole vyjdeme, t. mezi pohany neb mezi sprostné lidi, tu já tob, choti mój
dám prsy diti
své,
t.
zvláštnie
tob
skrze doktory svaté syny ro-
budu.
Mandragory vydaly sú vóni svú v branách
našich.
Mandragora jest koen lékaský, a má podobenstvie jako tlo lovie. Ovoce neb jablka jeho jsú velmi rozkošné vuon, ku podobenství jsú jako jablko plané. Ten koen jest lékaský k mnohým vcem. Ty mandragory daly sú vóni v branách našich. Brány cierkve svaté jsú apoštolé a jich námstkové; neb žádný do msta cierkve svaté nevejde, jedné skrze bude vodu ktu svatého obnoven a v jich bude nauení potvrzen. O tch branách pravieše David, ka: Miluje hospodin brány Siónské nade všechna stanovišt Jakobovy. Vuon mandragor znamená ctnosti. Protož v branách cierkve svaté mandragory vydaly sú vóni svú, když apoštolé neb jich námstkové povést dobrého domnnie neb dobrého životu a vóni
n
dobrých ctností daleko a široce na všechny strany rozlévali von Marie Magdaleny, kteráž podnes a až do dne súdného po všem svt vonti bude. Protož i zuove cho choti svého, aby sstúpil do vinice své, že již jméno jeho da-
sú: jako byla
lece a široce skrze apoštoly a jich jest,
vrné námstky zvstováno
a skrze kázanie jich hlas, jako die David, po všem
slyšien jest.
svte
!
Výklad piesniéek Šálomúnových.
92
Všecka jablka, nová schovala
i
stará, zmilelý
mój
sem tob.
Znala to cierkev svatá, že všechno, což jest v starém
i
novém zákon položeno, skrze žádného^ než skrze Krista, (nemóž) naplnno býti. Protož die: že všecka jablka, nová v
pikázanie nového i starého záJako by ekla: Tebe akám, aby to skrze t naplnno bylo v novém zákon, co psáno jest v starém. Protož vise na kíži, když okusil octa, ekl: Dokonáno jest! A po svém vzkiešení ekl uedlníkóm svým: Musí naplniti všecko, což psáno jest v zákon a v proroi
stará,
kona,
všecka zaslíbenie
t.
tob
i
pipíši, mój zmilelý!
s
ciech a v žalmiech o
mn.
Také mohu jablka znamenati svaté v starém i v novém zákonu. Jakož die: Schovala sem tob, t. já choti tvá, nová i stará jablka: t. lidi spravedlivé, jenž sú pedešli v starém .zákon, neb ješt mají býti v novém, tob sem schovala, zmilelému svému, t. aby skrze t odplatu za svá práci pijeli. Neb nižádný svatý do královstvie nebeského vjíti nemohl, jedné skrze Krista; neb on najprvní do nebe vstúpiv, potomním údóm svým královstvie nebeské otevel.
Kapitola osmá.
Kto mi
t
dá, bratra
mého, jenž sse prsy
matky mé? Hlas tento jest cierkve židovské ped narozením Kristodá, Kto mi kteráž žádající vtlenie Kristova, die bratra mého? Jako by ekla: Ty nynie jsi v luonu otce svého
vým
t
:
,
a tak jsa aby byl lovkem kto mi to dá jest úastník mého pirozenie, slul bratrem mým? Jakož potom sám nazval, ka: Zvstujte bratím mým! Jenž sse prsy matky mé: t. jenž všechno na sob napluje, což pislušie na lidské pirozenie, krom hiecha. Skrze máte sboru židovského tuto s rozomie pirozenie lovie,
nebeského
,
:
,
s
z
nhož
také
i
židovstvo pošlo.
Kapitola osmá.
Abych Abych
zevn
t
nalezla
93
samého vn, a
políbila.
t vn, t. abych t lovkem uinného Neb jako vnit a skryt bieše buoh, když s
nalezla
vidla.
u otce svého; ale vn nalezen jest, když lovkem uia krása všeho tvoru pro nás mrzký uinn jest, a nesmierný chtl obsežen býti. Abych t políbila. Jako by bych t zevn vidla, jehož toliko nynie ekla: Zev mi s, Jakož prvé eeno jest na poátku políbením viery znám.
tajil
nn
jest,
a
tchto knih, kúci:
mnoho mi
s
m
políbením úst svých: t. sám mi sé ukaž svú pítomností, kterýž
Polib
osob pí, a
v své
již
ukazoval skrze proroky.
A
mnú
nižádný aby
již
nezhrzeL
Cierkev židovská jako pohrziena bieše dieve, než jest
obtmi jsúc obtiežena, podopravd jest Krista znala. Ale když s a pítomnu milostí svú vešken svt osvie-
pišel Kristus; neb zákonnými benstvím, ale
ne
v
Kristus v tle zevil,
již nižádný nepohrzie první cierkví, ana jest brž hrozná nepátelóm, a jako zástup vojenský ziezená. Neb potom po všem svt Krista jest kázala, a panovánie svtské jemu jest podmanila. Nediv tomu, že již tuto cierkev židovskú, jenž slov synagoga, cierkví svat neb chotí nazývá: neb jedna jest cho Kristova, i ped jeho narozením i potom.
til,
s
t
do domu matky své, a do pokojíka rodíce své.
Pochopím t, a povedu
tebe
Pochopím
té,
pidržeti,
a
o zmilelý!
tak
t
t.
cierkve, kteráž vnebesiech jest.
Jeruzalém, jenž
nahoe
Dovedu t,
naše.
i
do
O
domu matky,
uedlníci jeho
niež die svatý Pavel:
s
do té
Onen
svobodný jest, jenž jest matka do domu matky své: t. budu tebe nájest,
i
oima svýma tam
ho provodili, když sú po
do nebes hledli, až jim angele ekli: Mužie jíte,
t.
dokonáš vtlenie, narozenie, umuenie své, a až na nebesa vstúpíš. Nebo když na nebe vstupoval,
sledovati, až
potom
die,
skrze vieru a lásku budu
uvedu
hlediece do nebes?
nm
Galilejští! co sto-
Výklad piesniek Šalomúnotn/ch.
94
m
Tu
uiti budeš.
To móž k tomu obráceno býti, kdež die: Abych nalezla samého. Jako by ekla Když t vn naleznu, t. když vtleného t a narozeného uzím, tu budeš uiti, t. ke všem otázkám mým mné odpoviedati. Neb astokrát, když sú ho uedlníci chtievali otázati, on jim prvé odpovdl. Také muož k tomu býti pivedeno, kdež die: Povedu t do domu matky své, a tu budeš uiti. Jako by ekla: Když na nebe vzat budeš, a uiti po sob vtáhneš, tu
t vn
:
m
m m
budeš,
v
t.
m
známos každé pravdy
uvedeš, ješto jest nepodobno
lovku.
v tomto život toho dojíti kterému
To
jest, ješto
uedlníkem svým: Pijde hodina, když již ne v písloviech budu mluviti vám, ale zevn o otci mém zvstuji vám. Tu uiti budeš: t. se i otce svého, i božstvie
ekl
Kristus
m
všie svaté Trojice
mn
zevn tváí
A dám tob
v
tvá
nápoj z vína dlaného.
Skrze víno horlivá láska a railovánie
tob
A
nápoj z vína:
to víno
z ctností.
ale
Neb, jako die svatý v
Jakož
skutky.
s
e mú
zachová.
dlané
eho,
lovku dlá
tehdy nenie milos
dlati,
s
znamená.
Dám
t
miluji.
ukáži, kterakú horlivú milostí
nebude sprostné,
neprázdní, jest-li
láska
t.
ukážeš.
božie.
die
z
dobrých skutkóv a
milovánie božie nikdy
veliké vci; pakli
pestane
Protož víno dlané slov
Kristus:
A
kto
miluje
m,
Neb ukázanie pravého milovánie jest skutku
ukázanie.
A
mest zrnatých jablek mých.
kuoe mnoho
zrn za-
protož nese podobenstvie
umue-
Jablko zrnaté slov, jenž v jedné vierá, a
má kuoru ervenu;
pána Ježíše. Mest jablek zrnatých znamená milovánie muedlníkóv svatých, kteíž sú Krista tak velice milovali, že sú pro nho i umieti nepochybovali. A znamenité raenuje mest, ne které jiné pitie: neb mest najvrúejší jest, tak že velikým vením svým každú neistotu a hnis z sebe vymietá. I dá cierkev svatá Kristovi choti svému mest z jablek zrnatých svých: t. ukáže v umuení svatých muedlníkóv, kterakújeho nie
:
Kapitola o»má.
milostí miluje,
v
sob
že
95
neistot zlého pomyšlenie nedá
nižádné
ostati.
Levice jeho pod hlavu mii, a pravice jeho objímati
bude
m.
Tento verš druhé položen jest. Skrze levici, jakož die všechno štstie tohoto života; ale praS. Éeho, znamená Protož cierkev svatá vice budúcie blahoslavenstvie znamená. pravice jeho ji objímá levici chot svého pod hlavu má, a
s
svta sob za nic neváží a k samým vným a nebeským (vcem) s
neb všecko hrdá,
libé
tohoto
jedno od samých nebeských
a vším po-
táhne, když
vcí žádá objímána a kochána
býti.
Zaklínám
vás, dcery Jeruzalémské! abyste nebudily ani procítiti kázaly zmilelé mé. dokadž by sama
chtla.
Má
cierkev svatá
nkteré
lidi
v
sob, kteíž ktem
Kri-
stovým sú obnoveni, a toliko jménem slovu kesané, ale obyejem a životem svtu slúžie, a cierkev svat nepokojem a búkú vždy zamucovati hledají. Takové cho dcerami Jeruzalémskými nazývá, pro milos svatosti jeho, kteréž od cierkve svaté beru, pak životem jie protivie. Ty cho zaklíná, t. pikazuje jim, aby nebudily zmilelé jeho, tociž v bohomyslném život jie nepekážely, a ku práci svtské jie nenutily, dokud by sama chtla: tociž dokud by službu boží v chválách, v pní, v modlitbách nedokonala, a potom ku práci svta
a
užiten
jíti
s
chtla.
Která jest
tato, jenžto vstupuje z púšt. rozkoši jsúc plna, zpolehši na milém svém?
Hlas tento jest cierkve židovské, jenž hanské,
kúc: Která
jenž
vstupuje
jest tato,
púšt.
t.
s
diví cierkvi po-
kterak jest velikého zaslú-
Neb
cierkev z pohanóv byla pravdy a od známosti jeho, pro své modloslúženie; ale potom vstupováše jako po stupniech z jedné ctnosti do druhé, a to z púšt bludu a nevry, v nichžto za dlúhý as jako na púšti pebývala, jsúc plná rozkoši, t. viery a dobrých ctností; zpolehši na svého milého, ženie,
jes pustá od
z
milosti božské a od
Výklad piesniek Šálomúnových.
96 t.
samém
doufánie majíci v
Kristovi, a tak všecky dobré skut-
ky své jeho milosti pipisujíci; neb dobrého
sebe nic
uiniti
die: Milostí boží jsem, to
a zná, že sama od s
mají: Zpolehši na milém
textové
Jiní
mnla
vie
nemóž. Protož což jsem.*)
cierkev židovská, by jedné ona sama
ská, a všichni pohané by tak v své
svatým Pavlem
mém.
mla
neve mli
Neb
jest
známost božostati.
Pod stromem jabloovým vzbudil sem
té.
Strom jabloový kíž neb umuenie Kristovo znamenává, pod nímž cierkev židovská od smrti prvorozeného hiechu vzkiešena jest, a moci ábelské zbavena. Všechno pokolenie lidské pod jabloní v smr upadlo, když první lovk z jabloni zapovdéné jedl; ale pod jabloní kíže vzbuzen, když jest Kriumel. stus za
n
Tu porušena
mát
jest
tvá, tu
rodina
Mát
lidského pokolenie jest pirozenie
ped hiechem
bylo
na
n
pišly.
Také
skú porušena
jest kteréžto
nesrartedlné.
v neposlušenstvie, ty všechny biedy
mát
Eva, kteráž pod jabloní
lovie,
netrplivé,
neporušitedlné,
Ale když potom upadlo
s
poskvrnna
tvá.
toho pokolenie lidského byla jest
deva zapovdného
jest; kterážto
chytrostí dábel-
byla neposkvrnna,
žádným hie-
chem, ani bolestí, potom na sob ila chlípnost žádosti tla, a potom trpla i bolesti. Také mát a rodina sboru židovského jsú vší a mocnjší a duostojnjší z lidu židovského jako sú byli knžie, :
misti a zákonníci, jenž sú Krista Pilátovi vydali. Kteíž sú jiný lid obecný jako mát a rodina zpravovati, uiti, krmiti zákonem božím, a vésti k dobrému mli, ani jej pak navedli k vražd, aby nestydat volali, kúce: Ukižuj, ukižuj! Ta mát toho lidu židovského pod jabloní kíže porušena jest a poskvrnna, když jest s i své syny potomnie v ukrutné zloeenstvie poddala, kúci: Krev jeho na nás i na naše dti!
Neb sú
i
oni
pod
stvím, ale ukrutné
*)
devem kíže pomsty na se
Kkp. Milost božíe sem
ne s vru a s náboženna své dti Cákajíce.
stáli i
to což sem.
:
-
Kapitola osmá.
Polož
mé
jako
pee
na srdce
rám vzkriesil,
m
své,
jako
pee
na
své.
Že sem pod stromem jabloovým t umuením mého kíže t sem vykúpil, protož po-
Jako by ekl cho lož
97
t.
:
jako znamenie na srdce své,
mj
t.
m
pamti, a nezapomínaj, kterak sem mnoho pro
m
Polož
vykúpenie trpl.
jako
vždycky v své tvé spasenie a
znamenie, ješto
piln co na pamti
sob
lidé
na to zhled pivedli tak my dobrodnstvie jeho núce, to sob na hlediece pamasob na své srdce položme, abychom vždy na
klad, když
chtie
pam
tovali, a
za to
:
n
jemu es, chválu a dieky
jako znamenie ha
rám
své, skrze
chom jeho vždy pamatujíce, práv brými skutky ozdobovali. sob na znamenie položí,
V
žím
t
ten den
pijmu
inili.
Polož
m
dobré a hodné skutky
va
také :
aby-
vriece, tu vieru do-
že to uiníme, on také nás by na nás vždycky pomnl; jakož nikdy nezapomenu tebe. A jinde
Jest-li
a
já
Ale
dle skrze proroka; die:
mieti, aby
t, Zorobabeli, sluho muoj! a polotváí mú. Pakli my dobrodnstvie jeho zapomenemy a z nich jemu nebudemy dieky vzdávati, on také nás zapomene, a diet o nás, jako ekl o zlém králi Jekoniášovl: Bude-li Jekoniáš prsten na pravé ruce mé, odtud strhnu jej a dám jej v ruku nepátel jeho. jako znamenie
Neb
silná jest
já
ped
jako
smr
milost',
tvrdé jako peklo
milovánie.
smr; neb jako smr tla luí, všechny vci v tomto svt ostudí, tak milovánie Kristovo, kohož práv navštieví, všeho tomuto svtu umoí, a všechny vci svtu milé jemu ostudí, tak že bude svtu mrtev, a jedné samému Kristovi živ. Týž rozum jest, kdež dis: Tvrdé jako peklo milovánie. Jakož peklo, kteréž jednu pijme, viec nepustí, ale vždy drží, tak pravé milovánie Kristovo, kohož jedná zachopí práv, nikdy potom nepustí. Jakož die svatý Pavel:- Kto nás odlí od lásky božie? zdali zamúcenie, zdali úzkos, zdali hlad, zdali me? Také milovánie to, kterýmž nás Kristus miloval, bylo jest sUné jako Milovánie Kristovo silné jest jako
duši od
smr; neb M.
J.
nás tak vehni miloval, že jsa nesmrtedlný, pro nás
Hasí sebraaé spisy.
lil.
„
Výklad piesniéek Šalomúnových.
98 chtl
smr
Také bylo tvrdé jako peklo milovánie neumie slitovati neb od muk pestati, tak milovánie Kristovo nemohlo od milosrdenstvie pestati, aneb kterým ukrutenstvím neb protivenstvím zahnáno býti od milovánie pokolenie lidského. pijieti.
jeho: jakož
Lampy Lampy
s
peklo
jeho,
lampy
ohn
a plamenóv.
jsú srdce svatých, v nichžto jako v lampách svtlo,
tak v nich milovánie Kristovo
ohn, neb vnit hoie skrze
Ta srdce
pebývá.
jsú lampy
Jsú také lampy pla-
milovánie.
menóv: neb zevnit svietie bližním skrze dobré skutky. Neb tak velí Kristus Tak svtlo vaše ped lidmi, a by vidli
sv
:
skutky vaše dobré.
Vody mnohé nemohly sú
uhasiti lásky, ani zatopie ji.
Vody a eky
jsú
násilné
lahodné pochlebeustvie, jimižto odlúéiti hledají,
múdrém, jenž
O tch vodách
jest
dóm
hruozy protivníkv, neb jich svaté od milovánie božieho ve tení o muži
die Kristus
lásky vzdlal na pevnú skálu: Pišli sú
s
potokové, dýmali sú vtrové, a ítili sú padl jest!
eky
Vody mnohé nemohly sú
na dóm
ten, a ne-
uhasiti lásky: neb nižádný
zámutek, žádná úzkos, žádné protivenstvie nebude moci svatých od milovánie božieho odlúiti.
Dá-li
lovék vešken statek domu svého za vánie, jako niímž povzhrdá jim.
Tento verš nepotebuje výkladu; vie,
že všeho svta sbožie
i
teme
neb
bohatstvie proti
mnohých
milo-
to každý múdrý pravému Kristovu
že sú pro avšak když sú to k milování Kristovu pirovnali, za nic sú sobe toho neváJako svatý Pavel, když byl netolik sbožie svtské, ale žili. také i otcovská ustavenie pro Krista opustil, ekl: Ty všechny sem za lajna, abych Krista získal, t. abych jeho vci milování
nic
nejsú.
o
svatých,
lásku Kristovu všechno, což sú mli, opustili
.
ml
lásky dosáhl.
;
:
Kapitola osmá.
99
Sestra naše malitká jest a prší nemá ; co uiníme seste našie v den, když namluvena má býti? Hlas choti Krista, jenž mluví k cierkvi židovské o cierkvi pohanské, ka: Sestra naše, t. cierkev má z pohanóv, malitká
potu vrných, a prší nemá, t. doktoróv svatých, kteíž by mléko umnie majíce, jiné krmili. Neb za apoštolóv, a ješt
jest v
potom dlóhý as, cierkev svatá mdlá jest byla proti protivníkóm svým. Co uiníme seste našie, t. cierkvi z pohanóv, v den, když namluvena má býti? t. v den súdný, když bude mieti angelóm pitovaišena býti, t. nebude-li poet její dokonalý. Jinak: Malitká byla jest cierkev najprvé, a prší
nemla:
neb ješt kázáním svým bohu synóv duchovních nerodila. Protož jako rady cierkve židovské požívaje, die: Co uiníme seste našie v den zasnóbenie jejieho ? Den zasnúbenie neb namlú-
když Kristus vnit tajné vdechne, neb zevnit skrze kázanie zevné napomíná duši lovka vrného. Jako by ekl:
vánie
jest,
Když skrze
apoštoly své
budu sob
snúbiti cierkev z pohanóv,
pikázanie nebeské poruíme ? hned-li co uiníme, t. kterak pikázanie oznámíme, ili až starší všecka svá za mladu jie bude, všie a dokonalejšie tajnosti nebeských vcí jie zevíme? Neb bóh v mieru a vedle pochopnosti pirozenie lidského slovo kázanie svého. Ale cierkev židovská nic k tomu nedie, jie
mí
protož on
Jest-li
sám odpovieda, ka:
ze, vzdlajme na
jsii-li
dvée, spojme
Jest(-li) sestra
z
naše
výkuše stiebrné; prkny cedrovými.
ni
je
ze, vzdlajme na
tu zed,
t.
na cierkev
pohanóv, výkuše neb stielnice stiebrné. Jako by chtl éci
Když ponu tací
apoštolé moji kázati cierkvi z pohanóv,
posluchai, kteíž by pro stálost viery své mohli
budú-li
slúti zec,
vzdlajme na takovú zed výkuše neb arkée stiebrné
t. pidajme jim výmluvnost písma svatého. Jakož die David: Výmluvnost božie, výmluvnost istá, stiebro ohnm zkušené. Pakli takoví budu posluchai, ješto by nepátelóm svým ne tak siln mohli jako zed postaviti, ani šípy dábelské, t. :
s
ale jsú jako dvée, jenž nkteré sprostné u vieru cie^kve svaté
pokušenie jeho od sebe otehnati, sprostné
vci
kážiece,
7*
:
:
,
'
100
Výklad piesniek Salomúnových.
knžie menšielio úadu, k spasení pivodie, spojme
uvodie, jako jsú
ješto
svátostmi
je
lidi
ktem
a jinými
prkny cedrovými
t. pedložme jim na píklad životy otcóv svatých starých, jenž jsú jako dievie cedrové trvavé, tak skutkové jich, a jako prkna
široká, tak oni v umní a v milování roztaženi sú. Jakož die David: Cestu pikázaní tvých bžal sem, když's rozšíil srdce mé. Protož tmi cedrovými dekami, t. píklady svatých, spojme ty
dvée, abychom jich životy k následování pivodiece, dvemi u vieru cierkve svaté pivodili.
jiné
jako
Já ze, a prsy mé jako vže. Hlas cierkve svaté, kterážto když ušly šala, ano
cho
její
o jejiem spasení rozmluva a jako radu bére, ona vesele k tomu odpoviedá, kúc: Já ze jsem, neb na pevnú skálu založena
vápnem božským milováním spojena a utvrzena. jsem z živého a výborného kamenie: t. z svatých lidí
jsem, a jako
Já
ze
vzdlána jsem. jenž životem
i
A prsy mé jsú nauením jiné
jiný aniž
vže:
t.
takové
mám
v sob,
jako prsmi krmiti mohu, a svú
Neb Ví^že. nauením i životem obecný lid pesahají. Ale toho nemám svým zaslúžením, já sob toho pipisuji, ale milosti a daróm chot mého.
snažností jiné ohrazovati jako
jako
jako
vže
ze,
á brániti jako
zed pevyšuje, tak doktorové svtí
Protož die
Jakž
uinna sem ped
ním, jako mír nalezši.
Jako by ekla: Jakž kolivk on krev svú pro
m
vylil,
a ukojiv boha otce svého a shladiv nepiezni, kteréž biechu
mn
nebeské vci upokojil. Jakž mezi bohem a lovkem, a sem ten mír neb pokoj nalezla, hned sem poala býti zed, a prsy mé jako vže: t. hned sem poala tu zed dlati z živého ihned kamenie, a mla sem v sob silné obránce jako vže.
A
také byla sem:
Vinice
má
byla jest pokojnému, kterážto
má národy.
Pokojnému Kristovi, jenž jest pokoj náš, neb skrze nho upokojeny sú všecky vci, i nebeské i zemské. Protož ho prorok nazývá knieže pokoje., V jehož podobenství pedšel jest Šalomún, jenž sé vykládá „pokojný," kterýž složil tyto kniežky.
Kapitola osmá.
Toho pravého Šalomúna, t.
Krista pokojného, jest ta
t.
má národy neb
cierkev svatá, kteráž
101
lidi.
vinice,
Tiem ukazuje, že
mluví o té cierkvi z pohanóv, kteráž jest ze mnoho lidí a národóv sebrána; ale cierkev židovská toliko z jednoho lidu byla vyvolena.
Dal jest Strážní té vinice,
ji
strážným.
cierkve svaté, jsú prorokové, apoštolé
t.
a jich námstkové, neb také angelské moci, kteíž od nápadu
pokušenie a dábelské chytrosti
zlého
Muž pinosí
ji
ostiehají a bránie.
za požitek její tisiece stiebrných.
Muže nazývá silné a statené v ctnostech neb muž slov od ctnosti po latinsku. Užitek cierkve svaté jest odplata nebeská, pro nižto cierkev svatá zde v tomto život ustavin pracuje. Tisíce stiebrných, kteréžto muž pinosí za užitek její, znamená to všecko, což muože lovk na tomto svt mieti. Protož muž, t. lovk dokonalého života, za užitek té vinice, t. pro odplatu, kteráž má vzieti cierkev svatá, pinosí tisíce stiebrných, t. dá to všecko, což má, aby jie mohl dosáhnuti, t. té odplaty nebeské: jako sú svtí inili, jenž sú své vlastnie :
opustili a slnžili.
chudým
To
roli,
chudob
a v dobrovolné
ka: Podobno
ve tení svém,
skrytému v
rozdali,
to podobenstvie,
jest
povdl
kteréž
nebeské pokladu
jest královstvie
kterýžto když nalezne
Kristovi
jest Kristus
lovk,
a pro
skryje,
radost jeho jde a prodá všecky vci, kteréž má, a kupí roli tu.
Vinice
má pede mnú
Hlas Kristóv. Jako by ekl:
Ty
jest.
pravíš,
svá dal strážným: a zdali nevieš, že vinice jest
vždycky? Neb
najvší
o nie
že
sem
vinici
má pede mná
a
sem koli ji strážným poruil, avšak já mám, neb jsem s ní až do skonení svta. péi
Tisíce tvých pokojní, a
dv st tm,
jenž ostiehají
ovoce jejieho. kteréžto dá muž za ážitek té Jako by ekl cho: O duše vrná!
Tisíce, doslyš stiebrných, vinice, jsá pokojní tvoji.
nerod peovati
za
odplatu
královstvie
vného,
za
nž
si
Výklad piemiíek Šalomúnových.
\(jl2
svt
všechno v tomto tvoji jsú:
z té
t.
opustila.
Neb
tob A dv st
zachována jest
vinice vezmeš.
jenž ostiehají nžitka jejieho.
kteíž v uení
tisíce
stiebrných pokojní
odplata, a pravý užitek
jistá
tm, st stiebrných znamená ty,
stiebrných, doslyš: jsú
Dv
v skutciech dokonalí jsú, a kteíž v ctnostech
i
a v dobrém život sami sebe od hiechóv ostiehají, a kázá-
ním svým
Takovým
jiné obracují.
kojní jich:
t.
dvojnásobme
dv st
odplata
aká
stiebrných jsú pojich v nebesiech.
Jakož die svatý Pavel: Knžie, jenž dobe zpravují, dvojí cti hodni jsú. A Daniel prorok die: A kteíž k spravedlnosti pivodie mnohé, stkvieti
Ty
s
budu' jako hvzdy na
vky.
ješto bydlíš v zahradách pietele svého, ožidaji tebe, kaž mi slyšeti hlas svuoj. Tento hlas Kristóv, jímž namlúvá
ka:
vné
cho
svú, cierkev
svat,
pebýváš v zahradách, t. kteráž jsi pilná v zplození ctností. Neb zahrada Krista chot jest cierkev svatá, jižto, jakož asto již povdieno jest, slibuje navštieviti. Ta chot jeho v zahradách pebývá: neb s v ctnostech a v dobrých skutciech jako v zahrad ustavin obierá. Kaž mi O, choti, jenž
slyšeti hlas svój
zákona mého,
i
t.
:
kaž,
kterýmž móžeš, tenie a pikázanie královstvie nebeského jim zvstuj.
zaslíbenie
to mi jest utšeno a veselo, abych tak slyšal hlas tvój: abych slyšal, a ty slova vného života kážeš. Neb i pietele, t. angele svtí, pozorují neb poslúchají neb slyšeti žádají hlasu tvého, a v kochají, kteréž sem tob pátely vzdlal skrze prolitie krve své, kteréž sem také pomocníky a strážné proti zlým duchóm ustanovil. Také pietele, t. duše spravedlivých, pozorují tebe, kteréž sem z tvého sboru k sob
Neb t.
nm s
vzal do nebes; neb
s
i
oni radují z tvého kázanie,
a z spa-
sení bratí tvých.
Ale
cho
odpoviedá milémn svému, kúc:
s
k srn a k kolúUtec, zmilelý mój pirovnaj chovi jeleniemu na horách voavosti. !
Divná je to odpovd! volá Kristus cho svú k kázaní, slyšal hlas její, a ona pak veh choti svému, aby utekl.
aby on
Ale divná jsú tajemstvie božská, kteráž jest skryl v
eech
Kapitola osmá.
svých.
Neb jakož prvé cho mluvila
t
dá, Kto mi potom mluvila
o jeho narození, kúci:
mého, jenž by
bratra
103
ssál
matee mé?
prsy
umuení, kúc: Pod stromem jabloovým vzkiesil neb vzbudil sem t již tuto eí napomíná choti svého kjeho na nebe vstúpení, kúc: Utec, zmilelýmój! k otci svému. Jako by ekla: t. skrze vstúpenie své vra sé jest o jeho
:
Velíš mi kázati,
když's
chceš hlas mój slyšeti: utec zmilelý mój!
tajemstvie
naplnil
t.
umuenie svého, již s ne jakožto lovka, ale jako
vtlenie a
a
bych tebe již navra do nebes, pravého boha následovala. Tehdy uslyšíš hlas mój
neb potom jest, ješto všemu svtu budu zvstovati. To svobodnjí té uedlníkóm svým: Potebie vám, a bych ekl Kristus jest já odšel. Veliké potebie bylo uedlníkóm i všie cierkvi svaté, ;
aby Kristus odšel a pítomnos sv odjal; neb dokavad sú ho pítomného mli a tlesného, nemohli sú ho duchovn milonemohli sú toho, jehož sú lovkem vidli, jako boha nevidomého mysliti a všudy pítomného. Ale když jest již na nebesa vstúpil, tepruv poala jest jej cierkev svatá duchovn milovati, a jako pravého boha viti a kázati. A to jest, ježto vati;
die S. Pavel:
neznáme, mój
!
t.
sme znali Krista vedle tla, ale již lovka, ale jako boha. Protož zmilelý bych t kázala, pravého boha a lovka, utec
Jest-li
že
toliko jako
chceš-li,
a
si byl sstihnutý podlé lovenstvie, bud již nesstihnutý podlé božstvie ale však mne v tomto život navštvováním své milosti neopúštéj. Proto že die: Pirovnaj k srnkovi ak kolúchovi jele-
odsovad do nebes, a jenž
:
s
niemu, jenž jsú zvieata divoká a varují
s obecenstvie
avšak na horách asto vidieni bývaji: tak
tvém vstúpení, akoli nevidomý losti
A
asto navštvovati,
to na
k nebi
a bych
jsi,
té
však
i
m
lidského,
mój choti! po ra dary tvé mi-
ty,
mohla vnit v duchu
vídati.
horách voavosti, jenž jsú svatí života povýšeného, pozdviženi voní, povstmi dobrých ctností. O nichž
die svatý Pavel:
Kristova dobrá
Naše obcovánie v nebesiech
von
jsme.
Amen.
jest.
A
jinde die:
o poznání
pichyl ucho své:
Slyš, dcerko! a viz a
rozumem
k spasení .*)
cesty pravé
slyš
uchem,
viz
a pichyl volí ucho své piln, aby slyšiec rozumla,
rozumjíc toho, co bude psáno, pilná naplnila, naplniec odplatu
bohem
žíšem, pravým
a
jest panenstvie zvelebil uroditi a panicem
nad
istým
si
a jsúc pilná, aby
byla,
chotm svým Jepravým lovkem, pebývala, jenž a
vzala,
jiné stavy,
býti,
aby
a nad jiné stavy
stvie potvrdil
dcerko! jenž
vnu
s
ráiv
nám
i
s
z
isté panny
panicstva
zvelebil a povýšil.
jemu panenstvie
zaslíbila: slyš,
i
panen-
To
slyš,
dcerko! a pi-
že chci, aby poznala s, vdúc k komu podobná stvoena; druhé, aby poznala své svédomie; ttie,
chyl ucho své a viz, jsi
aby poznala nynéjšieho života biedu; tvrté, aby poznala zdejšieho piebytka pokušenie; páté, aby poznala ti nepietele; šesté, aby práv skála; sedmé, aby dóstojenstvie duše vážila; osmé, aby k budciemu sudu piln hledla; deváté, aby život vážila; desáté, aby pána boha nade všechny vci naj-
vný
viece milovala.
A
v tom toto písemce
konen
chci zavieti.
Kapitnla prvnie. Slyš,
najprvé, *)
Z
dcerko! a
aby
s
viz,
poznala,
rukopisu na papíre ve v Praze (2 D, 18).
a pichyl ucho
vdúc k komu fol.
z
své, jsi
že sem ekl podobná stvo-
roku 1414 v bibliotéce musejní
Kapitola
prvn.
105
ena. Nebud jako ti, jenž mnohé véci umjí, a sami sebe neznají; na jiné lidi hledie, a sami na s nepomnie. Ty od sebe poni, aby snad sebe neznajíc, jiné vci daremnie chtla znáti. Ty poznaj s, neb ím viece s poznáš, tiem viece boha poznáš; a ím viece boha poznáš, tiem viece k nmu pistúpíš. a viece milovati budeš; a ím viece milovati ho budeš, tiem viece on t zase bude milovati. Slyšiž, dcerko! viz. a pichyl ucho své. a poznaj s, že jsi lovk, a tak že máš tlo a duši. Tlo slov lovk zevnitní, duše lovk vnitní; tlo tiehne k hiechu, a duse k ctnosti. Duše má ti véci v sob. jimiž na boha poraní, jeho zná a žádá: prvá vc paraí. druhá rozum, ttie vole: pamtí na boha vzpomíná, rozumem k nmu hledí, a volí s ho drží neb chápá Když ty ti vci v duši své poznáš, tehdy shledáš, že's jiná stvoenie neroz-
umná pesáhla
a k bohu duší podobná jsi stvoena, tak že bóh jeden duch jest ti osoby, to vz otec, syn. svatý duch, tak duše tvá jest jeden duch, a ti tyto vci: pam, rozum a vole; a jakož otec nenie syn, ani duch svatý, též rozum nenie pam, ani vole a tak jakož syn, ani duch svatý
jakož
:
nic nevolí, pijieti,
než což otec
volí,
též tvá
než což rozum ukáže.
tak sjednají,
tehdy
držie
v ní
A
pam a vole nic nemá s ty ti vci v duši
když
obraz a
podobenstvie
svaté
t
podobnu k sob stvoila, a to mocné, múde a dobrovoln. Pomniž na moc otce boha, jemuž zvlášt pislušie pro lidi moc, aby nemnli, by proto, že jest otcem, byl ne tak mocný, jako syn pomni na múdros syna božieho, jemuž pislušie zvlášt múdros, aby nemnli lidé, by proto, že jest synem, nebyl tak mdrý. jako otec; pomni na dobrovolnost ducha svatého, jemuž zvlášt pislušie dobrovolnos, neb dobrotivos, aby nemnli lidé, proto že jest duchem, by Trojice, jenž jest
;
tak milostivý, jako otec a syn. A z toho zbéeš, že rovné jsú ti osoby v božství, v moci, v múdrosti i v dobrot. A ty ti osoby stvoily sú každé stvoenie, a zvlášt lovka uinily k sob podobného; a dal mu otec moc, aby mocn
nebyl
stál
proti
zlosti,
zlosti,
a syn
múdros, aby
uml
a duch svatý voli svobodnu, aby nevolil
s
s
od když
vystieci
zlosti.
A
ti vci lovk zachová, tak znaje, tehdy drží obraz a podobenstvie svaté Trojice, k níž jest vnitním lovkem, mezi ty
O
106
poznání cesty pravé k spaseni.
vcmi stvoenými, najviece podoben; a v tom lovku vnitniem Trojice svatá pebývá milostí, když pamtí, rozumem a volí najviece po ní tiehne. Protož ty pomni, že t bóh stvoil k sob podobnu, rozumj, že on jest všeho svta stvoitel, a tak s jemu samému klanj, a že on jest najlepšie dobré, všemi
Když na boha vzpomeneš, nepojdeš ho nalezneš, a v sé pokocháš, jakož on ráí pojiti, a srozumieš, že bóh v sob jest neosažený rozumem, neb on jest prvý i poslední, poátek i konec všech vcí: poátek nepoatý, ale od nhož všechny jiné vci poínají; protož jeho najviece miluj. daleko, v
nm
sob
s
a konec neskonalý, ale v
A
osáhl jest, a jeho nižádná, neb on jest nesmierný.
že on, jsa
vný,
stvoil jest angely
v
radují;
stvoil
jest,
stvoených vcech
a iní
vcem potebu
mocn
milostivé;
bóh, a oni jsú jeho
lid,
nho
ustavin
hledie; v svatých jest utšený, neb oni
divný,
jest
múd,
a zpravuje
vci;
jiné
i
neb oni žádostiv v
tak v angelech jest žádúcí,
umem
s
všechny jiné vci konají.
tiem srozumieš, že nenie rozumem osazený, že on všechny
vci osahá a Pomni také, a
nmž s
v
roz-
nm
neb všecky vci a rozdává všem
v lidech jest milovný, neb jest jich
on v nich
pebývá jako
v chrámu, a
Nižádným nepohrzie, neb ktož kolivk ho v pamti má, kto ho zná rozumem a miluje, s tiem jest mioni jsú jeho chrám.
lostí;
a
má ho každý milovati, neb on sob podobného. On
uinil jest každého k
prvé miluje nás, a svatý, proto že znaje
všecky vci, nemóž býti hiechem zprznný, a iní
lidi
že dal jest jim rozum, a pak zachovává je od zlosti
A
tak slov
lovk
svatý neb
od boha daný, zachovává
s
angel
od
když maje rozum
svatý,
zlosti,
svaté,
konen.
a zvlášt od pivolenie
k hiechu. Protož ty poznajíci s, že's tak od boha svatého stvoena, bud svata, nebí on toho žádá, ka Svtí budte, neb od smrjá svatý jsem pán bóh váš! bud svata: zachovaj tedlného hiecha, a od vsedni eho, jakož dále móžeš, a bude v tob a s tebú bóh pebývati. Znaraenaj, kterak slavné stvoenie jsi, k boha podobné, jemu velme milé. Pati, aby nic zlého s pivolením v srdce nevpustila_ s libostí; pati co Každý den vypustíš z úst v ei, aby nebylo nic marného. :
s
znamenaj pilo, kterak's podobna k bohu, aby podobenstvie nezšeadila hiechem smrtedlným. Viz prospch svój v dobrém,
Kapitola nthá.
s
107
Pomni, co jsi, odkud jsi, a kam pojdeš: co? že božie, rozumné, slavné a krásné v duši odkud jsi ? že od boba pošlý a kam pojdeš? že stvoenie jeho obrazu konen hiechem nek bohu v radost vnu, a raduj
;
spati nedostatek, a
poko sé.
;
:
a
poskvrníš. Pomni, že uinil
t
bóh
vnu,
a v
tob
vky
chce
vén
pebývati: vnu, to vz, nezhynulá, neb na a aby nezhynuc byla v radosti vné, dal jest bóh otec syna jediného, boha pravého, sob rovného, a on syn dal sé sám na smrt ohavná a velmi ukrutná, aby nezahynula na za nezhyneš;
t
najmádejší, najbohatjší, a tak v duši, zda'š ho Protož to pomni, a poznaj najoslavnjší! kdy rozhnvala, a pokor s, a pros milosti u nho; a on tob
vky: on
najlepší, najkrašší,
s
bud cho
jemuž jsi svú vieru slíbila: tu drž, té jinam neobracuj, k nmu nadjí tiehni, že jest odpustil, co's provinila, že t od hiechu smrtedlného zachová, ruky, to vz, moci své od tebe neodtrhne, a po smrti v život vný poznaj, že jsi podobna k bohu, aby pamatopijme. Tak vala, boha znala a milovala, a tak s ním zde v milosti ustavin pebývala. najmilejší,
s
Kapitula dmhá. Slyš, dcerko!
a viz, a pichyl ucho své, žet hodné jest,
aby poznala své svdomie. skrýti,
Vz,
že nemóžeš hiechóv
neb musíš je všem lidem, angelóm
i
konen
dáblóm v súdný
Tu viz a pichyl uši své, že kam s obrátíš, svém svdomí položila, bucT zlé neb dobré, svdomie chová tob, dokud jsi živa, a vrátí tob, když budeš
den oznámiti. co's v duši, v
Neb ta jest každé duši položena ámluva, aby slib svój bohu držela: iní-li zle, i hned pirazí svdomie; pakli iní dobe, a v tom nepýchá duše, nekárá pravé svdomie; ale když zle iní lovk, svdomie jest pi živém, a vlee po mrtvém. A tak kam lovk obrátí, vždy aneb chvála, aneb pohannie za ním jde; a tak lovk v domu svém, to mrtva.
s
s
s
má svdí pam, sudí má muen býti, báze neb
vz, v
domie,
duši své eledi
aj žaluje na nho svho rozum, rozkoš ukazuje, kterak
protivníky:
strach jest
kat, a rozkoši jsá
mu-
O poznání
108 enie;
neb
koliko
cesty
pravé k spasení,
ml lovk
jest
zlých rozkoší, tolik a tak velikých
To
die písmo.
také a viz, že
,
Y<>»)\|'^^
vk
'
vt^^ctrutí
sám
dcerko! a
slyš,
svdomie
i
a kterak velikých
mieti
hiechem,
utrpení, jakož
a pichyl ucho své.
jest své poznánie, to
zná, jest-li vinen
hiech,
viz,
zlých
má
vz, jímž
Slyš
s
lo-
ili nenie, a umie.ro_ztíkati,
A bývá
blud v svdomí: prvé, když nemá; u píklad, když jest lovk nemocen, a vele jemu v postní den jiesti mléné, a on vrtla, nevda, má-li to uiniti, aby neshšil, ili nemá. Druhé, blud bývá v svdomí z netbánie, jako když kto netbá sebe poznati, jest-li v hiechu; a pakli tbá, ale nechce jiného otázati, neumje sám sebe rozsúditi. Ttie, bývá blud z pýchy, když kto pieliš doufaje sob nad jiné, i neuiní sob poznánie v hiechu svém. tvrté, bývá blud neziezené žádosti, jest-li
lovk
lovka
jenž
nenie.
nevie, má-li uiniti
odchyluje od
iní, že poblúdí.
kto
Páté,
ehož
bojí toho,
*)
i
dobré vci, které on žádá, a tak pielišné bázni, jako
když
s
kto
nemá báti vedle rozumu; jako inil-li by by chudému dal almužnu ped lidmi dobrým
Protož aby
lých skutciech,
z
s
sob svdomie, že
úmyslem.
i
lovk
zpravil své
svdomie,
v minu-
i
kteréž ješt iní, a kteréž potom bude initi,
A má s varovati svdomie pieliš pieliš úzkého; neb svdomie široké asto svdomie širokého, zlé za hiach za nehiech. má dobré, A v tom svdomí jsú lidé
má
vždy k písmu hledti. i
I
j
-
, .
1
^"^
zloeení, jakož die písmo: Bda tm, jenž kú zlému dobré, a dobrému zlé. O, co jest zloeených v tom svdomí mnoho knží, jenž smilstvie, lakomstvie a svatokupectvie svého za "hiech smrtedlný nepokládají! též v jiných staviech, jenž tancóv, zabylstyí^ klásóv," her,
frejóv,
'
stíhánie rúcha, a
ji-
'|«'^^
obyejóv za hiech nemají, a tak svdomí^ nich neinie! To také široké svdomie dává velikú
-'^v
I
zlých
l^n^Cf 'rik,mých 'sob
z
všetenost,
smle iní hiech, položí
zlú
jest,
to
lovka k
a
pielišnú
nechce
spasení,
an
smlos,
slušie
široké svdomie, že jakož veliký pytel
vci v
s
bére,
neb
*)
Ekp.
což.
**)
zawazaníe.
a
k zatracení.
slov
dóm široký, kó, velblúd, neb
bez zavazenie **) veliký
tak
mieti za hiech,
neb-
že tak
lovk asto
A slov
široký, že veliké
vrata
široká,
jimiž
voz projede: též to
Kapitola tetie.
109
se veliké hiechy, tak že nic sé rozumem nedostrí v lovku, jenž taký hfiech dopustí, A tak
svdomie bére v a
volí
široké
svdomie mli
Bda
jest ekl:
sú
mára vy cedíte, a velblúda
sob svdomie sob svdomie
knžie a zákonníci za
Krista, jenž
vám, misti a zákonníci a pokrytci, jenž kopožieráte!
to
jest,
z
malých vcí
iníte, ale božie pikázanie pestupujíce, z toho
A
zloeení jsú všickni pstnpenie zákona božieho, a svá nynie ti, kteíž málo vážie pikázanie inie papeži, biskuustavenie a mnoho vážie jakož neiníte.
v tom Kristov
;
pové a jiní preláti a zákonníci, i také kniežata, páni i mštné. Také má lovk varovati svdomie pielis úzkého, neb to vede lovka k zufalství; neb die lovku, že jest hiechóv práv nekaje neb nezpoviedal, že pielis zlý, že dobré neiní, nic a tak že dobré položí lovku za zlé. A tiem úzkým svdomím klama dábel obecn ty, kteíž jsú hiechóv jich hrubých nedopustili, neb kteí dopustivše s, již kají; a položí chytrý ert lovku i promluvenie za hiech, i jiedlo, i napitie, i jiné skutky. Protož má ho lovk velostiehati, me aby nepokládal za hiech, což nenie hiech jako pokládali sú knžie a zákonníci, že jiesti, neumývajíce ruku, jest veliký hiech, a pán Ježíš ukázal jest, že nenie hiech. Také vz, že svdomie sluhy božie má býti pokorné a smutné, aby pokora zdržala od pýchy, a múcenie od chlípnosti neb od marného veselé. To vš piln má lovk znamenati, aby mohl
s
s
s
s
s
;
duchovn
vesel býti.
Kapitula tetie. Slyš, dcerko a viz, a pichyl ucho své, že potrbie tob aby poznala nynjšieho života biedu. A vz, žebiedajest nedostatek dobré vci, a tak jest bieda v duši i v tle: v duši !
jest,
bývá bieda, když milosti božie nemá, a tak když boha práv nezná. Protož hiech smrtedlný duši jest najvéšie bieda,
a
toho lidé biední neznamenají.
Pak nedostatek tla
jest práce,
žieze, lanost, horko, studenos neb zima, nahota, opilstvie a jiné bolesti, jenž
s
držie
lovka
a nemá zbožie, chudoba ho nuzí; jest-li
nemocen, tož boles hubí;
až do smrti:
to jest-li
zdráv
jest-li bohat,
zbožie ho
muí;
jest-li
pánem, musí slžiti
slu-
o poznám
110
pravé k spasení.
cesty
aby dal každému potebu; a tak zbožie dobývá s prací, konen pustí je lakomý s bo-
háin,
drží je s bázní, aby neztratil, a
Pakli jest chudý, slúží-li, tož biedy dosti: tu musí stepti, aby pánu neb paní ve všem uhovl; a nelze vždy uhovti, ani dobré obrát ve zlé, ani zespí, ani práv odpoine. lestí.
s
neku
by mohl vymluviti,
I kto
svt
vypsati všecky psoty, co jich
móž lovk
v
k
ku pýše, k rozkoši; nemá-li toho, to
smilství,
mieti
jest-li
:
pený; pakli má,
to vešken
písmo, jenž die:
lovk
živ,
s
plní
žádos tlestná
mlad, nutí ho
jest poražený;
jest otra-
a tak pravé jest
urozen jsa z ženy, krátký jsa
mnohými psotami.
ásek
píd
Pakli
s
k vku starému, jemu tese, truchlivá
hned srdce jeho bude tesklivé, hlava duch smrdí, tvá vráska, velikos krí, blikáta teeta oi, z nosu chlipí, i ústa slinie, zuby pršie, rtové hnijí, / uši hlechnú vlasy lez hlas chipí srdce mdlé chrop v prsech a hudci v hrdle, a co jiných po tle nedostatkoví^ i
(
,
A
s
s
jest duše,
,
,
,
v duši kterak starý neduží, shledám, že takto
s
:
starý, v zlosti
kivé devo staré nebrzo popudí, a tžce a nebrzo s ukojí, kto napraví; starý brzo brzo zlému uví, a nebrzo od toho odstúpí; starý lakomý a skúpý, smutný a žalobný, brzký k mluvení, a zpozdilý k slyzastaralý,
nebrzo
polepší, jako
s
šení
a hotový k
vati,
s
bojí;
hnvu;
má-li penieze,
tch
nerad dává, rád bére, když
staré, zmrlé, hyzdí živé
;
tuží
po
asu
tají,
maje poží-
dadie; chválí
minulém, chlubí
lidi
s dáv-
ními skutky, vzdychá po nich, zatásá hlavu, sklesna zuby pomu srdce tese, plíce jedva ehtává, že nemóž hešiti; již .
j
ACí%i^»^
'
s
s
pes >/
s s
nad hlavu pozdvihují, chbet k dýchání pijímají, pleci tese, již na paty cídí, a smrf u dveí stojí; krí, tlo a však šiet neb baba pokikne: Hý! a Jan-li mi nedá skoiti
vietr
zahrádku, o tuho veliká!
Aj, neskrotí
lovka
tak psota
vtrti rozliná, aniž mladý kunštuj starým: neb což jsme, on jest byl, a budeme snad nkdy, co on jest. A znamenajme ješt, co tuhy jest v
svt: pée
nutí,
pilnos práce mútí, strach smrti hrozí,
boles trútí, a bude-li kdy svtské veselíko, tehdy ihned aneb po malém asu mnohým pomine zamúcením; neb die Salomún, jenž jest v království svém vš libosti zkusil: Smiech s boIkánie. A tak jest lestí bude smiešen, a konec radosti drží pán bóh zpósobil, že nemóž nižádné veselé býti svtské bez
s
Kapitola
nkaké
bolesti. Aj, lidé
tetic.
\\\
svtští za najutšenjší
vc
pokládajíf
písmo svaté i pohanské praví, že v té milosti jest najviece tesknosti. Die Ovidius: Ta milos""vysušuje duši, ta miios jest tesklivos, rána, hanba i smrf. A jinde die: Kolik kvietkóv na poli, tolik bolestí v milosti A opt die: Ach bda! že nižádným milosf nemóž býti uléena koením. A tchto bolestí a tesklivostí jsú prázny isté libos v smilství krásných
lidí,
a.
panny, a istí panici, a svaté vdovy, a také sé nalézají svatí jest v tomto biedném manželé. Pak co jiných psot a
bd
našem život, ktož móž vypsati? než toto vzme, že ím nás bóh déle aká, nepolepšíme-li s, tiem nás ukrutnjie súditi bude. Pro tehdy tak pilni jsme, abychom dlúho byli živi, jsúc v tomto život tak mnohými biedami obklíeni? a ím jsme déle živi, tiem viece hiechóv pibývá, a také tiem véKaždý den zlosti pibývá, a dobroty šie muka nás aká.
s lovk
ubývá; vždy
s
dnes-li
smr
lovk
tak
piblíží.
mní,
i v zestí i v nezestí, a nevie, Jako jiskra ukáže, a ihned uhasne.:
s
jedné chvála svétskú
a když uajradjie chce býti
má
dlúho býti
a ihned
duše
s
živ a u veselí
a klade
živ,
poblyskne, a ihned zhyne;
ho nemoc chopí,
pebývá, a mní, že
ped sebn, že mnoho zpósobí, a smr ho udáví. Bez opatenie
s
tlem
rozlúí, a s velikú bolestí a bázní; neb die Bernard: že pijdúce angele, chtjí vzieti a ped sád vésti hrozného súdc, a ona vzpomenúci na své hriechy, kteréž s
sv.
jest
i
v noci
i
ve dne páchala, chce jich zniknúti; a hiechové
jako by ekli: Ty hrozní
s
jie chopie,
jí
nás inila, tvoji skutkové jsme, tebe
si
budeme vždy; a dáblé
nepustíme, s tebú
ukáží,
a do
a bude-li v
ohn vného
ji
s
s
také nezmeškají,
s
hieše smrtedlném, ihned Co prospje krása,
vzlupie.
i umnie? co dlúhá zde rozkoš i smilvšeho svta oslava, aneb chvála? již po smrti
urozenie, co bohatstvie
nnie?
co síla
ukáže konec,
i
kam
svta chýlí; již pozná duše, že co bude po smrti žieti. Psota po psot leze, a duše s do pekla veze. Brzký utšeuie minulo, mlados, chvála, krása, bujnos i zbožie na smrti neutšie. Tak máme vážiti tohoto života psoty a biedy, abychom zde nebude kto zde
clivála
sieti,
to
s
tšili,
bydla dlúhého
k svému milému
již nežádali, ale znajíce
otci,
k
vné
radosti
tu biedu,
staten
domov
pospiechali.
O
112
poznáni
cesty
pravé k spaseni.
Kapitula tvrtá. Slyš,
šieho
dcerko
!
a viz, a pichyl ucho své
svta pokušenie.
A vz
,
a poznaj zdej-
najprvé, že jest pokušenie jedno,
jímž kto pokúšie jiného, a druhé, jímž kto pokúšien bývá neb pokúšie bóh, pokúšie lovk a pokúšie ábel. Bóh vždy pokúšie dobe, neb když pokúšie, tehdy pokúšie spravedliv; :
lovk nkdy
pokúšie
dobe,
nkdy
a
také
zle;
ale
dábel
lovk
vezme sob píinu od které kolivk vci, jenž nenie rozumná, aby zevnit byl pokušen, ten sám sebe pokúšie, aneb dábel ho pokúšie skrze tu vc, ale ta vc ho nepokúšie. Jako Evy jablko neb které ovoce jest jedla, to jest jie nepokúšlo, ale ona sama sebe, a ábel skrze to ovoce. Neb každá taká vc nerozumná nic jiného neiní, než což jí bóh v její pirození rozkázal. Dále vz, že bóh svého syna vyvoleného, neb dcerky své vyvolené pokúšie k zaslúžení, a o tom psal sem mnoho jinde. Ale jakož písmo ukazuje ábel ten pokúšie k zatracení, a lovk nkdy k hiechu. Ale áblovo pokušenie jest vždy zlé a najhoršie, protož toho vždy
zle.
Ale když
,
;
s
má lovk
najviece varovati.
A
tu
vz,
že
lovk nemá
po-
s strany tla, by nebyla duše, ale s strany duše neb kdy tlo jest bez. duše, tak práv ho ábel málo pokúší, jako hovada neb kamene. A z toho i hned poznáš, že diette, dokud rozumu nepožívá, ábel nepokúšie, a též i blázna, jenž A tak lovk od které z mladosti dtinské jest bláznem. vci itedlné, jako od té, již móž vidti neb vidí, má nkterak poátek pokušenie, od ichu, tak že ije vidním neb slyšením, povonním, okušením neb dotením: a však nikdy konen v rozumu, u voli neb v žádosti duše nemá pokušenie, jedné bude pokušen. A že v lovku vole jest moc duše najvyššie, tak že jest svobodná, že rozum, jí co móž raditi k dobrému a táhnuti ji od zlého, a tak nemóž jie pipuditi k dobrému ani odstriti od zlého bezdky, protož konen každý hiech volí, a má hniezdo u voli. Jakož sám spasitel náš koná praví, ka: že z srdce, to jest z vole srdené, pocházejí my-
kušenie
;
a
a
a
s
šlenie zlá, vraždy,
cizoložstva,
dectvie, rúhánie, a tak
i
smilstva, krádeži,
jiní hieši.
kivá sv-
Protož pokúšie-li
lovka
Kapitola
étvrtá.
113
hiech smrk nmu lovk nepivolí. Protož die sv. Augustin, že hiech tak jest k voli pimený, že nenie-li volen, že nižádný netehdy nenie hiech a pohan Aiistotiles die bývá zlý bez vole, to jest, nevolí-li hiiecha, a nižádný nebýrá blahoslavený bez vole. to jest, nechce-li voliti, aby byl blahodábel kterým kolivk hiechem, tehdy iiikdy nenie tedlný, když
,
;
a
slavený,
že
pokušenie mievají
najtžšie
lidé
Protož to mají pomnieti, že kterak
kohvk
v myšlení.
myšlenie zlé padne
s
jemu statené, na mysl lovku že nepivolí-li, ale brání Myšlenie, bud kterak tehdy jemu neškodí. Protož die sv. kolivk neisté, duše neposkvrní, když rozum nepivoh'. A Nic mi nebude škoditi když mám od svatý Augustin die hiechu pokušenie. když jedné prázden budu pivolenie a každý zpravovati, a dáblu hbosti. A tiemto písmem má ,
eho
:
:
.
s
a žádosti
pýchy své
z
to jest, aby i
on, a tak
k hiechu
pivolil, a zvlášt, aby zufal jako
má žádos,
lovk
vn
byl zatracen.
lovk konen
aby
aby
A má vdti lovk, že dábel lovka pokúšel konen u vóh*.
nepivolovati.
zlé
s
hiechu
kušení tento píklad, že jakož
s
až
jeden druhému dá
:
též
Protož najviece o to
stojí,
A móž býti v tom podva lovky sdáta o ^itzstvie, dábel tepe s s volí lovka nekál.
od dobrého odrazí a ke zlému pitiehne a dotud pizná, že konen nechce lovka dusí, až hiechóv erte, již dávám A v tu dobu již ert má káti. neb die dotud, až
ji
;
s
s
s
:
za z
že
t«,
již
jest
ten
lovk
!
jeho usdanec.
A má
svého pirozenie a z dá^Tlého zvykánie a nauenie
vtipóv a chytrostí, jimiž hdí pokúšie, a svodí je a protož jednoho lovka jedniem a druhého jiným
dábel t-^.»«^e
mnoho
s
domnievá po píchylnosti a po znameních, pokúšeje, zklamal, A toho jest dóvod ve tení, jenž ukazuje, že pána Ježíše pokusil jest trojím obyejem: lakotu, znamenav, že zlanl; pýchu, poznav, že jest ueným literátem; a lakomstvím, jenž uené velme klama. Aj,
pokúšie, jakož
kterým
by,
poavadž
lovka
s
pokusil rozhnými obyeji, ovšem na jiných lidech menších. A týž jest dóvod o Ev, prvé žen, a o svatém Job, a o jiných, jichž jest (dábel) rozUn pokúšl, a hledá pokušením, kdež by mohl najviece uškoditi Protož prelátóv a kniežat vehkých viece jest pilen, též
iní
M.
J.
o najvyššieho
i
Hdsí sebrané spisy. MT.
o
v^^^ «
<í
pemáhá; d^**^ '^"^'^•^ hiechem
;
; :
^ poznání
114
aby je svedl
cesty
božie cesty
s
;
pravé k spasení.
protož také najviece jest piien
mužóv svatých a zvlášt tch, kteíž slovem božím v cierkvi svaté prospievají, neb ti najviece rušie jemu jeho královstvie. Protož velmi popúzie proti nám svých údóv, jako jest popudil biskupóv a knží i zákonníkóv proti Kristovi, aby ho zamordovali, mn, by tudy jeho moc pemohl Ale zklamal jest neb by byl vdl, že Kristova smr bude jeho poraženie a
s
duší vysvobozenie, byl by radji pekazil, aby byl Kristus ne-
umel.
s
Protož strachuje
s
:
vz, jakož jsem ekl, že dábel najviece stoje hiechóv s nekál, má své dóvody
konen
namletá lovku,
bóh
jest
z
ka
pedvdl,
plátno jest, aby
byl jest
Kristem neml nic initi; Nic uebud tob do tohoto sem mnoho trpla skrze vidnie. Dále
neb
spravedlivého,
svého pémoženie,
již
ženu Pilátovu navedl, aby Pilát neb ekla jest, jakož die tenie
:
pedvdl
že bóh ho
aby
s
stalo, to
státi;
což tehdy
Druhý dóvod dáblóv
hledal spasenie ?
s lovk
tžkosti hiecha, jehož
,
k zatracení, a což
s
musí
to, aby lovk Prvý tento že
o :
jest
dopustil, a dovodí takto
nemóž své spravedlivosti opustiti, a božie spravedlivos chce tomu, aby ty pro mnoho menší hiech byl zaPoiiavadž bóh
tracen, než's jej uinil, protož musíš ty zatracen býti. Neb ponavadž já pro malé pomysleme, jsa angelem, spadl sem s nebe a jsem zatracen, a dietky nekstné, nikdy nehešivše, jsú pro hiech otcóv zatraceni, a Kain a Saul vedle písma sú zatraceni, jenž sú mén hešili než ty, kterak ty chceš spasen býti? Tetí dóvod dáblóv, že die lovku: Ty což uiníš, to ho vše zIq iníš, neb jsi v hieše smrtedlném ty mníš, by ho nezpoviedal, ans ho kál, ale nekaješ s, neb's práv
s
;
s
práv
želel.
tvrtý dóvod, že
die
lovku
:
Jsi mlad, požívaj
pakli budeš nemocen, svta, ješt máš dosti asu ku pokání máš péi ? ale v nemoci budeš želeti. Pátý dóvod, že die trpv, dosti jest uinil, a jsi boží syn vyvovšak bóh za ;
:
O
t
lený k spasení
u
;
jist budeš spasen, bud
veselí, v libosti tlestué a v rozkoši.
lovku jej
móž
po
sob
ty
s
:
A, kterak jest naplniti, néstii,
a
an
živ zde jakož chceš
Šestý dóvod, že die
vám bóh tžko zákon
ustavil
zapovdl každé utšeníko,
velí,
aby
o to pokusiti a jsa
i
!
a velí
lovk sám sebe nenávidl ? lovk l^íehký ? A má dábel
i
kto
kíž
chceš chytrý
Kapitola tvrtá.
115
jiných lstí, ale tchto zvlášt požívá, cht lovka k nekáni konenému; a nkterého lovka nkoliko tmi dóvody a nkterého jedniem kláti. a onoho jiným a druhého jiným. Aby lovk uml dáblu k jeho dóvodóm odpo-
mnoho uvésti
vdieti. musí znamenati prvé. aby svého života pirozenie znamenal; neb lovka nezpósobilého v pirození brzy dábel zklamá. iako: tesklivého. hnvivého a báznivého. Protož že opaladné ženy v své bolesti a po porození diette mají veliké *^»«^'****' ,
pokušenie a strachy, že sú velme hnuly svým pirozením, a mokros ta sé v nich rozmnožila, protož i ženám, i tesk-
tm
livým
báznivým, jest dobré, aby samy nebývaly, a temností
i
s
varovaly. Neb dábel maje na nich aby nezpósobnos pirozenie. spieše je porážie.
v zufalstvie, že
vku,
s
sob
život
odjímají.
ty
pomoci, to véz,
rozum zavodí
jich
Protož dobré jest lo-
samoty i tch neduhóv, a neb tu velme dábel lidi k zufalství zavodí. Druhé, aby mohl lovk státi nepemožen od dábla, jest jemu potbie, aby vru, nadjí a lásku byl osviecen; neb k pemožení dilbla jest velme lovku užitené, aby z božie milosti byl písmem osviecen, jímž by bránil dáblu. jakož i Kristus bránil jeho trojému pokušení a pemohl ho písmem, jakož aby
zvlášt
varoval temnosti,
tesklivosti,
s
s
ukazuje ve tení
aby
lovk
Matj.
sv.
Ttie
ustavin
byl pilen
píprava
proti dáblu jest,
služby božie, jednak
s
modle, jednak mnie-li psáti píše, jednak o pozpvuje, jednak obcuje vesele s lidmi rozumnými, jenž boha milují a zvlášt, aby sám nebýval mnoho súkrom v tch vcech, jenž nejsú
nm
;
mnoho potebné k
spasení,
A
Ježíše také v
lovk
A jakož
sám
nalezna dábel,
s
on hotov jest dáti
pihotoví,
pmóž
i
jeho angele, když
dábla
i
jeho dóvody.
bóh neppúštie lovka pokúšeti nad býti, by bóh tak milostivý a spravedlivý
dle sv. Pavel: že
jeho moc, aniž
pepustil
na
móž
to
lovka pes
jeho moc dáblu pokušenie. Ale pokušenie prospch, když jedné lonezatvrdí sebe temností hiechóv. Protož stojme v sv-
milosrdný spasitel iní
vk
lovka
tak nalez
mleti, s boží pomocí, již
jedné
neb samého
Evu samu i zklamal ji. i pána samot pokúšl. Tyto ti vci když lovk bude
rád ho láká piln.
tlosti viery,
lásk}' a
z
božie milosti, a
dóvodóm, když najprvé die dábel
odpovzme dáblu k
lovku
:
„Bóh
jeho
t pdvédl 8*
O
116
k si
zatracení,"
rceme
zklamal, protož
však
poznání
:
áble!
pravé k spaseni.
vieme, že
jsi
lhá
a svú
lží
mnohé
lžeš,
bych já byl pedveden k zatracení;
rad
boží, aniž vieš jeho tajemstvie, jakož
ty nebyl v
si
cesty
dne súdného a jiných budúcích vcí a písma božieho nemáš, jímž by mi mohl dovésti, bych já byl pedveden. K druhému dóvodu, když die dábel „Bóh nemóž své spravenevieš
i
;
:
dlivosti opustiti," toho
jemu pojme
;
a když dále die: „a bóh
mnoho menší hiech byl zatracen, než's jej uinil," tu déme: áble, lžeš! a když dieš, dáble „Já pro malé pomysleme, jsa angelem, spadl sem s nebe a jsem zatracen," tu dieme: áble! že ne pro to samo pomyšlenie, které's uinil v nebi, ale pro tvé nekánie, jenž jest najvší hiech, jsi zatracen protož kaj s hiechu s pravú pokoru, a tomu
chce, aby ty pro
:
;
pán bóh bude tob hotov odpustiti, jenž die a selhati nemóž: že když hiešný uiní pokánie ze všech svých hiechóv, a uiní súd a spravedlivost, a zachová má pikázanie, já na všecky jeho zlosti nevzpomenu, živ bude a neume. A dáble! když dále dieš, že „dietky nekstné, nikdy neshešivše, jsú zatraceny pro hiech otcóv," tu miesíš lež s pravdu; neb lžeš, by dietky nikdy neshšily však svatý Pavel die že všichni sme v Adamovi hešili. A pravdu dieš, že pro hiech otcóv jsú zatraceny; ale dáble! pidaj, že i pro svój neb ten hiech kály, nebyly by zatraceny ale nejest i jich i otcóv, a by kánie konené, jako i tvé, to je zatratilo; ale my chceme káti. A když dále dieš, že „Kain a Saul jsú zatraceni, jako die písmo," toho pojieme; a když dieš, že „suti mén shsú shšili hiechem nejá," toho pím: neb oni šili, než hiechu konen nekáli, a ten kánie konenieho, tak že sú hiech jest vší než jiní všichni hiechové neb by lovk ml kteraké kolivk hiechy, jedné že toho nemá, tehdy nenie, a ten hiech, zatracen, a nebude-li ho mieti, nebude zatracen lovku, dáble, jest tvój hiech! Pak ttie, když dieš, cTáble „Ty což iníš, to vše jenž do sebe nevie hiecha smrtedlného zle iníš," dáble! toho píme; a když dovodíš, ka: „neb jsi v hieše smrtedlném," dáble, lžeš! nemóžeš toho dovésti, a což potom dieš, lžeš: neb já kaji s, želem hiecha a zpoviedal jemu vinen, sem s ho pánu bohu i vždy zpoviedám, dávaje kterak sem kolivk shšil. Aniž mne, dáble! na to navedeš, :
,
:
s
;
s
s
,
;
;
!
:
s
Kapitola
abych vždy v tesklivosti z nova
117
étvrtá.
s
zpoviedal,
a všechny pí-
neb všecky zvláštie hiechy jmenoval; neb viem, že pánu bohu neteba jich vyítati, an jemu ve všech vinen a želem jich. všechny zná, a já dávám
knzi
a okolky hiecha
iny
pravil,
s
Toho
ty,
tvrté
dáble! neuiníš, protož
vati,
jako bóh
dosti
asu ku
vné
^Jsi mlad, požívaj
dieš, dáble:
velí,
ale ne, jako ty.
pokání," o dáble! již
Pak
zatracenie trpíš.
svta!" áble! chci požíA kdy dieš: „ješt máš t tWm šípem zastelím:
s
pokáti, a tuto dieš, že mám ekl, že nelze mi pokání; i kterak's brzo zase svú lež obrátil! chci požitek sob vzieti; neb když A však, fMble! z tvé dieš takto: „Ješt máš dosti asu ku pokání," dáble! z toho aj!
prvé
dosti
si
asu ku
ei
chválím boha. že jest tak milostivý, že
lovku
asu
dal
dosti
ku pokání, tak že dokud duši má v prsech, ješt dotud vždy má asu dosti, v nmž móž mieti skrúšenie, a tak móž hiechóv káti. Ale, dáble! protof já nechci hešiti, ani akati
s
nemoci, abych
s
v ní
kál, aniž
chci
doufati mladosti,
vadž ty jsa jedné stvoen, potom velme brzce tracenie svržen.
A
také, dáble
mnoho
jako staí, a že tak
!
vizi,
u
si
že mladí tak
poa-
vné
za-
obecn mrú
prodávají kozí telecích, jako volo-
„O
vých neb kravích. Pak páté, když dieš, dáble: máš péi? však bóh za t trpv dosti jest uinil;" dáble! znám to, že milosrdný bóh za trpv, dosti jest uinil protož o to mám péi, abych jeho svaté smrti sob k spasení nezmail, jako si
m
;
zmail hotové královstvie nebeské, o nmž já mám péi. když dále dieš: „Jsi boží syn vyvolený k spasení," dáble! ufám bohu, že jsem protož abych milého otce nehnval, nechci tebe ve zlém poslúchati. A když dieš -Bud živ zde jakož chceš u veseh', v libosti tlestné a v rozkoši, jist budeš ty
A
;
:
spasen," dáble, lžeš! neb viem, že bohatec, jenž jest byl živ tak, jako ty velíš,
A
umel
jest a jest
když dieš šesté: „A, kterak
vil!" dáble, lstiv
briem mé
s
divíš,
jest
od tebe poheben v pekle. vám bóh tžký zákon usta-
neb on die: Jho
mé
sladké jest a
synu pravému božiemu, než milovati ho nade všecky jiné vci a svého bližnieho jako s? A to když lovk má, tehdy svój kíž nese po nm, A když dieš, že: „i kto móž ten zákon napkiti?" dáble! diem, že každý, ktožchce. A kdy dieš:„anzalehké.
I
co
slazšieho, dáble
!
a lehejšieho
O
118
povdl všem
jest
poznání
cesty
pravé k spaseni.
každé utšeníko," áble, lžeš! an
zapovdl
veseliti a radovati; ale
s
svým
velí
každé veselé
jest
zlé,
marné, jenž v pravd nenie veselé, ale marnos; jakož svdí Šalomún duchem svatým, jehož ty si zklamal veselím marným, a zvlášt utšením a veselím v smilství,
pro
nž
ty si zavedl
Davida, ale ten z tvé moci vyšel, a Šalomúna, jenž
bohóm
tob, zapomemiv svého
modlil a tak
s
jiným
stvoitele.
Ty
kde jest Šalomún, jest-li v tvé moci, ale já písma svatého o tom nemám. A když dále dieš, dáble! že „bóh velí, aby lovk sám sebe nenávidl," rozumj, dáble! ze jest lehké; neb sebe lovk nenávidí, když zlé voli nepivolí a tlo své od hiechu drží, a tak v pravé pravd miluje k vnému životu. Aj, dáble tvoji dóvodové za nic nestojie nemáš-li snad
vieš,
s
!
;
jiných lepších, jakož
i
nemáš, protož
lháe poslúchati nechci, Jezu Krista, jenž jest
milého otce
ale
vná
jdi ote
mne, neb tebe
svého a spasitele,
pravda!
Kapitula pátá. pichyl ucho své, a poznaj ti nejenž chtie jeho duši poraziti. Ti jsú: tlo, svt a dábel, pro nž každý lovk, v smrtedlném jsa zde život, má ka bohu volati: Pomoz mi, pane bože mój neb sú nepietelé obklíili duši mú; tlo mé z bláta jest, protož blatná, neistá a rozkošná myšlenie ot nho mám, Aj ti a marná a divná od svta, a lstivá a zlostná od ábla. tie nepietelé, tlo, svt a ábel, obWíili sú duši mú. Od tla utéci nemohu, ani ho od sebe zahnati mohu, ale musím je^tpati, neb jest pivázáno, a zabiti ho neslušie, živiti je musím; a když je vypastvím, že ztunie, tehdy svého nepieSlyš, dcerko! a viz, a
pietele každého
lovka
v
svt,
!
sob krmím:
telé proti
mn
vzbujé, a jeho
m branami m má: tmi m pak, ten
rýž je
mú
:
a zdravie
jie
mn
a pie, tak sé
s
protivie.
proti
Svt
všudy obklíil a oblehl na všechny strany, a pti raní. Pt bran jest pt smyslóy v lovku, ktezrak,
sluch, okušenie,
povonnie a
smr
dotknutie.
Aj,
oknami mými neb hledí oko, a smysl mysli pevrátí slyší ucho,
raní
v duši
neb jakž dosti
síla
branami
svt,
a
vcházie
;
Kapitola pátá.
119
pkazie;
a úmysl srdeuý zkiví; vonnie dobrému myšlení ústa mluvie. a
ei
jiné
lží
hanjí, klasy
i
marné
jiné škodlivé a
vydávají; a dotýkánie k smilství popúzie, a nebude-li brzy
tlo a pudí mysl, aby pijala libos, a a tak aby s hiech dokonal. Pak dábel, jehož vidti nemohu, ten napal jest luišt své v temnosti, protož tžko mi jest s ho vystieci, a zléel jest všudy osidla svá v zlat, v stiebe i v jiných vcech, abychom jich neádn požívali a tak v jeho osidlách zvázli. Aniž tolik osidla svá zlécel jest, ale i lepem nastražil jest. Lep jest žádos bohatstvie, píchylnos tlestná k pátelóm, milovánie svtské, a rozkoš tlestná. Aj! tiem Ipem duše jest cti v svém peí lpna, že nemóž vysoko létati. Peie duše jest myšlenie o radosti nebeské, o božiem milosrdenství, o odvrženo,
vole aby
i
hned
k
pálí
pistúpila,
libosti
v-
ném
zatracení, kterýmžto
s
peím
jednak by onde by spatila veliké utšenie, a tuto velikú biedu, a tak by práv po velikém orlu letla, po Kristovi, jenž stúpiv do pekla, vzletl jest na nebesa, jehož kídle jsta spravedlnost a milosrdenstvie. Pak stely dablovy besa, jednak
jsú
hnv,
s
vznesla v ne-
spustila do pekla,
závis, pýcha, smilstvie; a slovu, jakož diesv. Pavel,
šípové ohniví, jež
móž
uhasiti, ktož
má
štít viery,
to jest, vé-
duch sv. jsú ti osoby a jeden bóh, a ví-li, že božstvie duše a tlo jsú jeden Kristus, pravý bóh a pravý lovk. Neb die sv. Jan v své epištole: že ta viera í-li,
že otec
pemáhá
i
syn
svt, to
i
jest,
všicku zlosf v
svt,
jenž jest všudy
své šípy rozpustila, tak že všudy lovku boj jest, všudy pokušenie, všudy hnutie, tak že kam obrátím, nikdež bez-
s
penosti nemám; neb i tch vcí, jenž jcDŽ mútie, lekám s: neb i lanost, i bdnie, práce i odpoinutie bojují proti
m
selé,
vše
zestie
m
z
mé móž
raniti.
A
druhé strany móž
klama,
straší,
i
tšie, sytosf,
mn,
i
i i
tch,
spanie,
hnv
i
ve-
tak zestie z jedné strany, a ne-
m m
raniti. Zestie svú sladkostí bezpeenstvie sob, a nezestie a vede v netrplivost; a co dábelských
že pokládám
svú hokostí
m
m
mn
myšlení! Aj, takt ti tie nepietelé proti bojují, jednak zjevn, jednak skryt, ale vždy zlostn. A dábel najviece doufá pomoci od tla, neb tlo s dáblem proti sú spikli; protož tlo vždy protiví mému duchu, vždy epce proti
mn
s
s
^
120
nmu, ej
poznáni
cesty
pravé k spaseni.
a nechce ho poslchati, neb jest
položilo nežli duch. Protož
tžký
sob
jiný zákon
i
oby-
statený bojovník sv. Pavel kií, ka: Vidím jiný zákon v údech mých, jenž protiví zákonu mysli mé, a jenž jímá v zákon hiecha, kterýž jest v údiech mých. Nezastný já lovk, kto vysvobodí z tla smrti této! Aj, tak sob stýskal jest sv. jest boj, tak že
m
s
m
m
trp od tla pokušenie a ek: Kto vysvobodí? i hned dále pidal: milos božie, skrze pána Jezu Krista našeho. Protož má volati lovk s Davidem a éci: Vysvobo z nepátel mých, bože mój! i od tch, jenž sú nenáPavel,
m
m
vidli:
neb
sú zsilnli proti
mn!
Kapitula šestá. dcerko
Slyš,
a
!
a pichyl ucho své. Slyš, že sé
viz,
s
eho
máš
máš
pichyl ucho svévnitniea slyš tlestným také, že práv káti jest, minulých hiechóv želeti, a již mieti voli jiných nedopúštti. A tak pravý kajiných jící jest ten, kterýž tak želé minulých hiechóv, že voln nedopustie, tak že nižádaého hiecha nelíbí, bez všednieho nemóž v tomto bieduém život býti. Pravý kající držie jich dobožie pikázanie, jest v zamúcení pro hiechy, že pustil, a jest v utšení, že jich kaje a že jich ostal. Pravý kající pracuje o rados nebeskú, anetbá utšenie tohoto svta; ale ten, ktož iní ješt to, eho má káti, neb miení uiniti, káti,
a
viz,
z
káti; a
s s
s
a s
s
s
s ml
ehož by chceš-li
s
práv
všechny hiechy,
káti,
ten
káti, želej již
nero
jest
posmva
kánie.
hiechóv minulých,
viece hešiti;
neb
mj
Protož ty v mrzkosti
die sv. Augustin
že daremné, jest kánie, kteréž potomnie skvrní hšenie.
rozumj
:
že by
:
Tak
s tisícekrát kál, a potom vždy shéšil, vždy by s konen lovk, tak aby že-
kánie tak zrušil, že nekál-li by
leje již nikoli nechtl hešiti, tehdy všechna kánie prvnjšie spraveby k spasení zmail. Neb die pán bóh: Odvrátí-li
s
dlivý od spravedlnosti své, nosti, kteréž jest uinil,
svém ume. Tak
a uiní-li zlos, všechny spravedl-
nebudu jemu vzpomenuty,
konené lovka, kterak kolivk
die bóh. Protož jakož
jest plné a dokonalé, jenž
ale v
hieše
kánie to samo byl jest hie-
Kapitola
121
šestá.
šný spasí, tak koneuie nekánie, kterak kolivk byl jest lovk ty, jakož ufám, že's kajície, ostie-
dobrý, toho zatratí. Protož haj
s
od hiecha, pilnost pilož, a rozumj, že sama sebe nes boží pomocí. Protož na jeho zpoléhaj pomoci,
ostežeš, než
k
nmu
život
a t zbaví zlého, a nedá padnuti v pokušení. a jsú pomocní, ostiehaj všech ichóv svých,
volaj,
Také pros
svatých,
piln znamenaj, raká
mu
jsi
v
Kristovi
a tak
ohavného
s
ko by jiného
obyejích, kterak skutciech
s
pilná býti, aby
v skutciech; nic
a v
s
žádosti, myšlenie
postav
nedopustila;
postavila, a vidíš-li
co
jako by jiného želela, a ješt viece;
tla pána
s
sama
i
prd
nehodného,
pla na
sjednala
skutky, aby
sebú, jasebe,
želej
své hiechy, a srdce
vezmi posilenie, pojez chleba živého,
aby laností
Ježíše,
kterak
a
kte-
podobna k svénepodobna; neb
ním, jakož najdále móžeš,
zied své
ukazuj bohu, a potom
jsi
>
v mysli své, a
prospieváš, ili hyneš v ctnostech,
již-li
v žádosti
choti
máš
aspo kratice pvrz
každý den
svój
nezamla,
jehož ten lépe po-
ho viece miluje. Ty sama sebe zkus, jako sv. Pavel a tak jsúci od hriechu smrtedlného v nadji istá, želejíc
žívá, ktož velí,
hiechóv minulých, žádos, aby
již
s, aby
varující
vždy
dobe
v nižádný neupadla, majíc
živa byla,
a ostiehajíc
s
i
vše-
dních lehkých hiechóv, na památku pána Jezu Krista a k své-
mu prospchu
pistúpaj k jeho svatému tlu. Miery tobé dáti neumiem, jakož nemohu tob dáti žádosti dobré, ani daru ducha svatého; protož tvá viera, nadje a láska, a tak žádos, má t vésti k tomu chlebu. Protož die sv. Pavel: Zkus sebe sám lovk, a tak, to vz, jsa pevný u viee, v nadji a v lásce, a tak cist od hiechu smrtedlného, ten chléb jez, budto každý den, neb ob den, neb jednu v týden, neb v nedli toliko, neb jednu u msieci, neb jakož bóh obdaí. Jedné
hiechu jiesti:
s
varuj piln, a miluj boha velme;
velme
v tom pokánie a dosti
ho milovati,
uinnie
:
želenie
jich do smrti, a dosti
tak v
a
konati, jenž
má
nm
to jest jeho
milostí pebývati, a
tyto kasy: želenie, vyznánie,
hiechóv do
uinnie
neb
smrti,
modlitbu, postem
vyznánie bohu ,
almužnu du-
dobrým nauením, rad, tresktáním, viny odpuštním; a tlestnú: jako nakrmením laného, napojením žieznivého, odním nahého, navštievením nemocného neb žaláného. chovní: jako
> .
O
122
poznáni
cesty
pravé k spasení.
s
Tak sú káli hiešní, jenž sú svtí; neb takým pokáním duše bývá dáblu odjata, a Kristovi navrácena. Také kánie nižádného nezamietá, nižáa tak
jinými svatými iny.
i
již velicí
dným kterak kolivk zlým nehrzie; také kánie na hiešnici Magdalenu plativú, na pohanku Kananejskú pilnú vzezelo jest; hieše popadenu vysvobodilo jest; modlil, nad zákonníka pyšného spravedlivá uinilo jest; také pokánie Davida cizoložníka a vražedlníka oistilo a velikým prorokem uinilo; také pokánie
cizoložnici
v
také pokánie zjevného hiešníka, jenž
s
také pokánie Mathea, zjevného hiešníka, apoštolem uinilo a
písaem syna a
níka,
vrátilo
božieho.;
Petra,
také kánie Pavla, cierkvi svaté násil-
nevrného písežníka, milostiv k
Ježíšovi na-
také pokánie lotru zlému rúhavému, na kíži poslední
;
hodinku volajíciemu:
„Vzpome
královstvie," ráj jest otevelo
Vru,
kíži spasitel:
;
na
m,
pane! když pijdeš v své
umuený na mnú v ráji. I
neb ekl jest jemu
pravi tob, dnes budeš se
s
pro to tak stalo ? jedné aby všem byl dán píklad, že nižádný nebude od nebeského královstvie zavržen, ktož bude káním na poslední hodinku navštieven. O divná božie dobroto, o pebožie
veliké
a
nesmierné
milosrdenstvie
!
že jenž
s
zlosti
dotl, a svému spasiteli rúhal, brzce, jsa káním obrácen, slyšal jest: Dnes budeš se mnu v ráji. O lote! kde's to vzal, že's najprvé tomu vítzilému králi v radosti pismrti hodné
sazen?
i
kde's to vzal, že najprvé tak slavn
moc
si
pasován? Jist
pravého kánie, že tak brzo dalo jest ráj loposilenie, mrtvým živos, slepým prozeživým dává trovi, že zufalým, že z synóv hnvu iní syny nadji vracuje me, že divná
jest
áblových sluh iní božie
lásky,
a z
lovk
pozná, jenž jest sebe
sluhy;
že pokáním
s
neznal, a hledaje sebe zatrace-
nalézá s již s bohem smieeného, a shledna s prvé mrzkého, nalézá s syna boha najvyššieho a áblova syna spoluddicem s Kristem královstvie nebeského.
ného,
Kapitula sedmá* Slyš, dcerko! a viz, a
stvie
duše své, že
duše
pichyl ucho
tvá,
své, a
važ dóstojen-
jenž jest duch, jest stvoenie
Kapitola sedmá.
123
rozumné, k svaté Trojici podobné,* jenž jest pesáhlo všechna jiná stvoenie nerozumná; a tak tvá duše jest vzácnéjšie bohu,
zem. Neb
Jakož bóh pevyšuje hmotné svým pestvoenie každé každé stvoenie, tak duše vážiti, neb duše má lovk sáhá pirozením. Protož velmi ji než nebe
i
die sv, Augustin
:
chrám boží, jakož die sv. Pavel: Chrám boží jste vy, a duch "boží pebývá v vás; a poškvrní-li kto chrám boží, rozptyle ho bóh; neb chrám boží syatý jest, jenž jste vy. A jest duše svatá chrám boží: prvé, že jest miesto modlitebné, neb v ní lovk má modliti; druhé, že v ní obtuje bohu vzácná: mysl pokorná, a duch skrúšeuý; tétie, že v ní jest oltá, na nmž Kristus obtuje; oltá ten jest viera jest
s ob
s
s
a ohe, jenž nikdy
živá,
nemá uhasnúti
v duši. jest milovánie
pána boha; tvrté, duše svatá jest chrám boží, že v ní jest napsáno podobenstvie Trojice svaté, a Kristovo umuenie; páté proto, že v ní bóh pebývá svú milostí, a viece sé v ní .
kochá, než ve všech chrámiech, klášteiech
i
v kaplách,
z
eho
kolivk, neb kterak kolivk krásn udlaných; neb chrámi nejsú, ani mají pro jiné býti do súdného dne, jediné aby duše byla pánu bohu k
vnému
piebytku zachována.
Aj to slyš,
dcerko! a viz a pichyl ucho své, poznaj dóstojenstvie duše viz, kterak ukrutné sú byly jejie rány, pro nž musil neb jest chtl, syn boží ukrutné v své tlo pijieti rány; aJe netoliko chtl býti rann, ale chtl býti zabit, a nelehkú smrtí, ale najohavnjší a najukrutnjší. A by toho netrpl, šla by i se mnú na nmž v jsú zatraceuie, temno-
a
své,
jest,
vné
vné
ohe vný,
vné
všeho utšenie
Pichyl, i zbavenie. dcerko! ucho své, a slyš sv. Augustina, jenž die: O duše kesanská! proci, a jest-li v tob která moc lásky, kteráž láska sti,
vše
strpí, následuj
tob ny
i
mnoho tisícóv muedlníkóv šli sú již, panVšak povede t, jenž jesti cesta,
šlápje; znamenaj, kterak
sú cestu utlaili, co tisícóv panici, a
pravda
i
život, jenž
ješt
život:
s
cesta
nezhyne.
To
bojíš?
nebludná, slyš,
pravda
dcerko
!
nezklamávající,
a
a viz dóstojenstvie duše
nerod sé strachovati utrpenie. Aj, spasitel plakal jest pla ty sama na s; on potil sé krvavým potem pro t a svú krev vylil, a ty jsúc vdná, to mile pamatuj; on jest umel pro t, umi ty hiechu pro nho i pro s. I malé-li své, a
pro t,
O
124
poznáni
cesty
fravé k
jest dóstojenstvie duše, že pro ni,
aby
.spasení.
bóh chtl býti chtl biedným v tle býti, aby lovk byl slavným; chtl bóh nesmrtedlný umieti, aby lovk smrtedlný mohl vné živ býti. To slyš, dcerko! a važ dóstojenstvie duše své, a chovaj jie ist.
lovkem, aby lovk nkterak
byl
ji
spasil,
vný
bohem? bóh
Kapitula osmá. Slyš, dcerko!
a
ciemu
sudu piln.
všichni
máme
vždy bdli,
ped
nm
na
a
byli
viz,
kbudú-
a pichyl ucho své, a hled
Ten súd
zajisté jest
státi; ten
súd
jest
každému
nám
pána ekající; ten súd
skrytý, jest
súdcí páliti bude všechny jeho nepátely.
neb
jistý,
abychom
hrozný, neb
s
Tu
ohové
ohe
neb pekelní
bude páliti zatracené, a istcový bude dobré páliti, od všedních hiechóv je vyišuje; ohe zdejší všecky vci zemské bude páliti a spálí je neb již nebude potebie kterých vcí lovku, než dobrým nebe ku piebytku, a zlým peklo zuostane. Jist hrozný súd bude, na nmž nelze bude ani vymluviti, ani vykúpiti, ani odhroziti, ani odbiti; neb bóh bude súditi, a s ním každé stvoenie. Bude proti hiešnému hrozný súd, neb hiešník všudy bude obklíen neb nad ním bude sudce hrozný zlým hnvivý, pod ním bude peklo otevené, na pravici všichni hiechové žalují, na levici dáblové do pekla táhnúce, vnit svdomie hrozné kúsavé. Tu budá všichni svtí sudu spravedlivého proti hiešníkóm pochvalovati, tu každého lovka hieši budu všem angelóm, lidem i dáblóm boží mocí oznámeni. O, kterak hrozná hanba sejdu
:
:
s
:
bude zatracencóm
z jich
hiechóv, že sú
s
jich
dopustili
pokánie initi nechtli! O, pehrozné odsúzenie, že lidé nebojie: Jdte,
zloeení! do
vného ohn, jenž
jest
a
s tebe
pipraven
po tom odsúzení dále de sudce, že pojdu zlí do vného ohn. Nastojte! ano tžko jednu jiskru trpti na maliký as, a tam pak trpti ohe vný, jenž všecko tlo i duši páliti bude na vky u. vné temnosti s dádáblu
a angelóm jeho.
bly bez ottušenie,
bda,
kto ztratí
upadne u
vnu
i
A
bez nadje vysvobozenie.
rados muku!
vnu
O bda, pe-
pro chlipnos velmi krátkú, a
!:
Kapitola devátá.
125
Kapitnla devátá. Slyš,
krále
dcerko
vného
!
a viz, a pichyl ucho své.
slyš, a myslí
Tehdy, dcerko nábožnú pichyl ucho své k my-
rozumem, kterak utšené
šlení o radosti své, a viz
jest krá-
protož slyš a viz a tak važ život vný. lovstvie nebeské marných myšlení ot a voli ot marných žározum Vyprázdni pozdvihni rozumu i žádosti, a vejdi v rados pána dostí, a tak v svt dokonale, nevidlo zde oko tlestné jest svého, jiež .
;
lovka
ani ucho slýchalo, aniž jest na srdce
ta
rados doko-
nale v život smrtedlném vstúpila, již jest bóh pipravil milovníkem svým, jakož die sv. Pavel, jenž jest byl nco, jsa v tetiem nebi, spatil.
vný,
Slyš
pána Ježíše
spasitele, jenž die:
aby poznali t, samého pravého boha,
Tento ajehož's poslal, Ježíše Krista. To slyš a viz rozumem, co miení spasitel, když tak mluv k otci bohu, die spasitel, že jest život
život
vný
Krista.
jest,
poznati pána boha otce a syna jeho, Ježíše
Protož znamenaj
,
že život
vný
v jednom
rozumu má
každá vc, kteráž bude živa na vky; a tak angele, dáblé i zatracenci budu mieti život vný. O ten nepracujeme, neb ten každý z nás mieti budem. Pak v druhém rozumu jest život
vný
nasycenie bez nedostatka;
Trojici
,
a
poznáuie té Trojice
nasycenie
to
svaté
;
neb
záleží
die
na
Kristus
vný, aby poznali, to vz, vj-volení, tebe pravého boha, a syna tvého a tak i ducha svatého. A
Tento otce,
svaté
jest život
tak nasycenie bez nedostatka
poíná
s
v poznání, tak že bla-
nebeském království poznají rozumem boha otce, i syna, i ducha svatého, a tlestným okem poznají Krista lovka i všechny svaté lidi. A z toho plného poznánie budu mleti veliké utšenie a vehkú rados a v tom poznání utšeném i v té radosti budu mieti vué ukojenie. Tu rozum nasycen bude poznáním, neb již boha pozná, jakž jest, a v bohu všecky vci tu vole bude nasycena všie rozkoši tak že již bude mieti, což bude chtieti; neb po súdném dni již bude tak žádosti pln, že již nic budúcieho nebude žádati a nic zlého nebude moci chtieti. Protož, jakož die sv. Augustin, žení svtí v
,
;
,
blahoslavený jest ten, kterýž má,
ješt blahoslavený nenie ani
což
nechce.
Ale tak
sv. Petr, ni sv. Pavel,
pln
a die Ori-
O
126
"poznÓMi cesty pravé k spaseni.
teba jest rozumti: neb svtí nemají ješt plného blaneb Petr Pavel a jiní svtí
genes, že ani Kristus. Ale tu pravé
jinak sv. Petr, Pavel, neb jiní hoslavenstvie, a jinak Kristus
ješt nemají tla oslavného, oslavné tlo, že již nemóž Origenes
a hlava trpie, to
odli
ste
:
afc
;
,
ale Kristus
v své
osob má pln
oslavnjší; ale jakož miení Kristus jest hlava a všichni vyvolení jeho údové,
v
sob mne,
sob
jest
pokládá.
býti
pln
A
zdráva, však když údové pod ní
tak die Kristus:
žieznil sem, nenapojili ste
mne.
Nah sem
A
byl, ne-
zase die
:
Laen
mi jiesti, žiezniv, a nedali ste mi píti. A zase spravedliví djí i zatracenci Kdy sme t vidli, to sme uinili. A on spravuje die Což ste jednomu z najraenších ste uinili. A tak až do súdného dne budu mých uinili, údové Kristovi trpti a v hrobiech shnilí ležeti. A tak v údech svých Kristus nemá plné oslavnosti; ale když v súdný den všichni z mrtvých vstanu v slavných tlech, tehdy již všechno tlo Kristovo, jenž jest sbor všech vyvolených božích, ve všech údech bude pln oslavné. A tak již vole Kristova v oslavení jeho údóv bude pln skonalá a tak již každý svatý bude pln blahoslavený, neb již bude jeho vole naplnna a stvrzena, tak že bude mieti, což bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. Tu již rozum nebude moci blúditi, neb bude všechny vci znáti v svtle svaté Trojice tu vole nebude moci chtieti viece, neb již bude mieti božstvie, jenž jest nesmierné dobré nebude teskliva, vzpomínajíc minulé vci, ano rozum všechny zná tu oko tesklivé vidti bude svého milého spasitele, matku jeho i jiné svaté, a v tom vidní nkterak lovk pesáhne angely, jako v Kristovi lovenstvie pesáhlo jest angely svaté. O, blaze bude lovku tomu, jehož oko uzie Krista krále v kráse jeho! A že, jakož sem ekl, blahoslavenstvie jest nasycenie bez nedostatka, nasycenie, to vz, rozumu i vole, protož tam nebude žádný nedostatek neb kdyby byl kterak koli nedostatek, již by nebylo plné blahoslavenstvie. A že lovk bude mieti, což bude chtieti, protož hiechu tam nižádného nebude,
sem
byl, a nedali ste
:
:
mn
"^
.
;
;
;
pam
;
,
;
a tak ani '
bolesti, ani tesknosti,
ani strachu,
ani
práce, ani
smrti, ani pokušenie, ani žiezni, ani hladu, ani které protivné
vci
duši neb tlu, ale bude svrchovaná svoboda radosti
v tvé radosti upokojenie,
vné
svtlo.
Neb
die
sám
vné,
Kristus:
!
Kapitola devátá.
s
Budu
stkvieti
127
jako slunce v království
spravedliví
otce
mého. O, kteraká to bude stkvostnos, kteraké svtlo, když O, že tak veliké ot nesmierného svtla bude každému svtlo vci nevážie lidé, a vážie veselé kratiké v svt, lstivé zbožie, !
s
vlee, rozkoš, moc, jenž brzo mine, chválu, jenž jako mlha Aj v radosti nebeské aká bóh vždy s bolestí miesí otec duše jako dcerky milé, bóh syn jako choti své 'S7volené, bóh duch svatý jako pietelnice své velmi vzácné: bóh otec aká,
s
jenž
I
!
ddiku vnú ji v království nebeském uinil; bóh syn aká, aby všechno, což jest svým narozením i svú smrtí dobyl, aby jie to dal; bóh duch svatý aká, aby jie své nesmierné dobroty úastmi uinil. aká jie všechna ieše nebeská, eled božie, andlé i všichni svtí, aby ji v své tovariš.stvie pijeli, jenž s radují, že sú nepátely tohoto svta pemohli, že sú hiechóv zbyli, a že sú vného zatracenie a každé biedy znikli, a radujíce s, zpievají Svatý, svatý, svatý pán bóh zástupóv svatý pán bóh otec, jenž jest nás od svta, od tla i od ábla mocn vysvobodil; svatý pán bóh syn, jenž jest od hiechóv vyistil a od muk vysvobodil; svatý pán bóh duch aby
:
múd
svatý, jenž jest nás tak
dobrotiv od
Protož plna jest všecka
zem
v své
vné
radosti ustanovil.
lovk
vných muk
slávy jeho,
zachovali
že tak slavn nás
O, by té radosti, již mají svtí
jist ve všech vcech svta utšenie by sob marného nepoložil. Protož die Éeho Když srdce jednu v nebeských vcech by s usta-
v nebeském království,
zde okusil
,
tohoto sv.
:
ihned by spatilo, kterak sú zavržené vci, jenž sú sé prvé veliké zdály. O, poavadž milujeme zdejší piebytek a tento život smrtedlný, v nmž s tak velikú prací živi jsme, vilo,
pijíce, spiece, jedva tlu dosti uiníme, a ješt vždy biedy viece máme, než utšenie i kterak nemáme srden
jemuž jedúce,
:
milovati blahoslavenstvie
,
v
nmž
jest
plné
bez nedostatka
rozumu, i žádosti, i vole, i všech ichóv pt tlestných; neb v tom záleží život vný. Zde bojíme umieti a žádáme dlúho živi býti; protož pán Ježíš shboval vždy dáti život vný, jako by ekl Bojíte umieti a chcete nasycenie
i
s
s
:
mieti život
:
aj
dám vám
život,
jehož žádáte, a
dám vám vný, pi chyl ucho
aby
s umieti nebáli.
své,
a nkterak poznaj, a važ blahoslavenstvie
Aj, to slyš,
dcerko
!
a viz a
vné.
Málo
O
128
sem
povdl
o
'poznáni cesty pravé k spasení.
nm,
neb málo umiem
vidlo, ani ucho slyšalo, ani na jest
mé
neb ani jest ho
;
srdce
pln
mé oko
vstúpilo, to což
pán bóh pipravil milovníkóm svým.
Kapitula desátá. dcerko a viz a pichyl ucho své, že sem ekl deaby pána boha nade všechny jiné vci milovala; neb když to naplníš, tehdy všecky déve psané lehce zdržíš. A slyš Slyš,
!
sáté,
ei
jest, dobe dobré bohu dobré bohu chce, ktož nejsa v hieše
a pichyl ucho své, že boha milovati
A
chtieti.
ten
dobré
s
smrtedlném chce vše což bóh chce a tak sjednává A že bóh volí vše dobré, protož ktož boha s ním u voli. miluje, ten voh a tak i miluje vše dobré. A ím co jest ,
,
lepšie,
tiem viece
dobré, protož boha
vk
najviece
,
má to milovati a že bóh jest má lovk najviece milovati; a
miluje,
;
v
tom
najvší
že boha najviece miluje, když o
aby
móž
což
najspieše býti,
aby
libost
má, k tomu
Protož dóvod
najviece tiehne a najviece ho žádá.
nm s
najlepšie
což koli-
má lovk,
najviece myslí a žádá,
ním
byl, a vší snažností
aby jeho pikázanie plnil; neb tak pozná, že boha miluje, když jeho naplní pikázanie. Neb die Kristus: Zachostojí o to,
pikázanie má, ostanete v milování mém, jakož i já pikázanie otce svého zachoval sem a pebývám v jeho milování. Ale snad dieš: Kterak mohu znáti, držím-li jeho pikázanie? Tu diem, že když lovk položí pevn v srdci svém, že by radj ie umel, než by pikázanie božie pstúpil a tak stojí v úmysle, tehdy má veliké znamenie, že jeho pikázanie váte-li
plní,
a že jeho miluje viece, než své tlo, jehož
dal by na
všieho
smr, než by boha rozhnval. Neb
již
milovánie k komu, jedné že života pro
hotov pod-
lovk nemá nho hotov
smrt nasaditi, a to die Kristus; aniž móž mieti lovk všieho znamenie, že boha miluje, krom zjevenie boJiž pomni, že boha máš najviece proto milovati, že žieho. jest najlepšie dobré, nad nž nemóž lepšie pomyšleno býti.
jest na
Také má bóh proto milován brý; a tak
lovk má
býti,
že jest svému stvoení doz své dobroty
boha milovati proto, že
Kapitola desátá.
stvoil jest tento
a
ním a k blahoslavenství,
avadž lovk
lovka
svt, a že
bude
rozumným stvoebýti. Neb po-
uinil
chtieti
vden
z pirozeuie, že mu dal by bóh nedal ovšem viece
miluje otce tlestného
byt tlestuý, jehož by nemohl
má avadž lovk
129
dáti,
milovati boha, jenž jest stvoil
miluje pietele, že
:
i
duši jeho
i
tlo.
A
jemu pomáhá, a jest na
po-
nho
ovšem viece má milovati boha, že uesmiernú lásku dav jemu vše, což má lovk, ješt otec dal syna na smr, a syn dal sé sám za nho, aby ohavnú a ukrutnú smrtí svého prolaskav
:
tivníka od
vného
A poavadž cho
zatracenie vykúpil.
své-
ním utšenie krátké: ovšem má lovk viece milovati boha, s nímž má mieti utšenie vné. Ale vždy má lovk tak milovánie ziediti, aby naj viece proto boha miloval, že jest uajlepšie dobré, a potom že jest jiným vcem dobrý. Neb jakž by ho miloval proto viece, že jemu jest dobrý, dávaje jemu potebu, než proto, že v sob jest najlepšie dobré, tehdy by již neprav ho miloval; neb již by viece miloval to, co jemu dal, než ^'eho samého. Jako miluje prázdná žena toho, ktož jí dává, protož že jí dává neb když nebude dávati, již ho nebude milovati. Ale pravá vrná manželka ta vždy svého choti miluje, daj neb nedaj, a trpí s ním ráda všelikakú núzi. Též cho Kristova. Toho sú milovánie dokázaly i mladé dievky svatá Kateina, Margareta, Dorotea, Lucia i Barbara. Protož všichni, kteíž v chudob neb v kterém protivenství ne tak milují boha, jako když sú byli bohatí a když sú mli vše k své voli, ti mají do sebe vdti, že boha nemilují práv, když z chudoby a z protivenstvie repcí, nechtéjíce rozumti, že pán bóh nic neppustí na lovka než pro jeho lepšie. Protož die sv. Pavel, že milujícím boha všechny véci pomáhají k dobrému tm, kteíž vyvolením božím nazváni sú svtí. A tak i chudoba, i pokušenie, i nemoc, i smr, když bóh pepustí, má mile lovk vše trpti; neb pijde jemu k prospchu konen, když setrvá v bázni boží, a prospje ne k malé vci, ale k životu vnému, to jest k nmu, jenž jest život ho choti miluje, že
má
s
;
:
vný, pil,
jakož die svatý Augustin:
smr, aby
život!
dobré, M.
J.
A
ty vzal život
tak sbera
lovk
v
že jest otec najlepší, Haši sebrané spisy.
III.
Život
vný. A sám rozum
svój,
stvoitel
i
vný
pro
t
podstú-
Kristus die: Já jsem
že bóh jest .najlepšie
pietel milostivý,
9
cho
^
130
poznání
vný, má
cesty
pravé k spaseni.
nade všechny jiné vci neb podoben pozná své svdomie, pozná tohoto svta biedu, pozná zdejšieho svta pokušenie, umti práv káti, bude dóstojn pozná ti nepietele, bude své duše vážiti, bude pilné k sudu budúciemu hledti, bude i
Život
proto pozná, že k
ho
milovati
nmu
jest
;
:
s
život
vný
ložil,
bude spolu
vážiti.
A
tak všech deset kusóv, kteréž
sem po-
mieti.
To slyš, dcerko! a viz, a pichyl ucho své: slyš uchem, rozumem, pichyl pilností, aby rozumla, pamatovala a naplnila. Neb co by bylo plátno toto, co jest psáno, bude-li od tebe teno, rozumieno, a nebylo-li by naplnieno ? Protož pilož pilnos, aby tla, rozumla, s poznala a boha milovala, aby bojovala, svt, tlo a dábla pemohla, a aby práce tvá obrátila s v odpoinutie, Ikánie v rados, a aby po temnostech svta tohoto vidla slunce spravedlnosti, Ježíše Krista, s jeho matku i se všemi svatými, a jsc oslavná, s nimi s radovala. Toho tob ra dopomoci mocný bóh otec, múdrý syn boží, milostivý duch svatý, jeden bóh všemohúcí na vky požehnaný! Amen. viz
!!
Zrcadlo
loyka
hiešného. *)
Poavadž v cest jsme tohoto biedného a svta, utiekajícieho a dnové naši jakožto stien hynu protož Najmilejší!
;
potbie
jest
nám
pomnieti piln a asto
srden
rozjímati, že
naše kfehkos, naše nešlechetnos asto nás pudí zapomínati, co jest to, že všemohúcí pán buoh pro naše lepšie, žádaje našeho úžitka, dává nám radu skrze svatého Mojžieš, takto
ka: O
by
smysleli
a rozomli,
a
na najposlednjšie vci
patili
dem
O
najmilejší! budemy-li této
s
moci zahynutie vyvinuti
;
božie rady poslúchati, buneb rada našeho spasitele
nám zrcadlo" hiechóv našich ohlédánie jest lékastvie k spasení, jest výstraha proti vnému zatracení. Neb abychom hiechy své seznali a lékastvie k spasení hledali, a
jest
,
,
vného s O
sitel:
zatracenie ostiehali, die milosrdný a žádúcí spa-
by smysleli a rozomli, a na najposlednjšie vci
patili
O
kterak k spasení jesti
nám nauenie
z niež
púžitená
božie rada,
tato
múdrosti, napomanutie k opatrnosti, ku
O pedivná
pokání statenost, a tak božie pocházie milost dobroto našeho stvoitele pitele
!
zlostný,
*)
nevýmluvná lásko našeho vykuo peslavná horlivosti našeho spasitele my sluhy sluhy zmeškaly v lenosti, sluhy nestatené a neužitené
Z
!
o
!
rukopisu pergamenového v 16 z roku 1412, v bibliotéce mu(XXTTT, B 23, fol. 24 53j a z rkp. na papíe ve fol. z roku 1469, v cía. ver. bibliotéce v Praze (XVii, B 6, fol. sejní
—
73—77). 9*
;
!
Zrcadlo
132
lovka
hiešného.
jsme pro své hiechy, jenž smrti vné byli sme hodni, a snad ješ mnozí jsmy hodni. Aj, dobrotivý spasitel, života dava a odpušenie zlosti, on šedrodárc milosti, žádostiv nás popuzuje k spasení, tak ka: O by smysleli a rozomli, a na najposlednjšie vci patili! I kto, jediné prokletý a zatracený zatracenec, tu radu velebnú slyše, nehnul by a neradoval sé, že bóh všemohúcí, král všech vkóv, pán angelský, stvo-
s
má péi o nás od ábla poražených, ka: by smysleli a rozomli, a na najposlednjšie vci patih Protož pilná a statená má v nás býti pée, abychom jej nade všechny jiné vci milovali, piln jeho pikázanie plnili, itel všech stvoení,
O
s
!
ním
s
ve všem
nám na vky
a
svolili,
bude,
toho neuiníme
a
O bda
a jeho nikdy nezapomínali.
tu jeho radu zavrhúc, co
on nám
velí,
nade všechny jiné lidi a horší budemy jakož die svatý Pavel Vieru majíc, nevrní svému milostivému pánu budemy. Jist k naplnní jeho svatých pivšeho, což kázaní prázdni, marni a nestateni jsmy, I
biednjší
:
,
a
jeho milosti nelíbí, v nenávisti
nemámy;
jemy, což jeho nesmierná vole miluje.
nábožn
v noci
i
ve dne
mámy
s
jemu
a
s
srden
nemilu-
Protož piln, snažn a modliti, aby nám ráil
svú, abychomy naplnili tu radu, jenž die: O by rozumli, a na najposlednjšie vci patili smysleli a O najmilejší prosím, rozumjte, co slyšíte neb rozumné spatenie té božie rady jest pýchy zkaženie, závisti uhašenie, smilstva vypuzenie, chlúby a marnosti vyprázdnnie, a tak od hiechóv uzdravenie; neb ta božie rada jest ustavenie poslušnosti, zapuzenie zlosti, potvrzenie svatosti, a zpósobenie Protož die žádúcí a svrchovaný pán a rádce radosti. k O by smysleli a rozumli, a na najposlednjšie vci patili Bda, bda kterak nemnohých lidí ta jest ctnos neb nemnozí jsú, by tu svat radu našeho spasitele vážili nemnozí jsú, by tak, jakož velí, smysleli; nemnozí jsú, by ped oi mysli své tu radu položili; neb nemnozí jsú, jimž by ped jich vnitníma oima bylo poznánie své kehkosti, porušidáti,
pomoc
;
!
vné
1
;
!
;
tedlnos tlesnosti, hiechóv žalostivé zpomínánie, smrti ustaa vného zatracenie spatenie. Aj najmilejší!
viné ekáme,
hiešným zrcadlo ta rada božie vrn práv s v tom zrcadle ohledal, byl by sil-
kterak užitené jest který by hiešník
,
!
!
"
Zrcadlo flovéka hieiného.
iijší nežli Saiupson, ostražitjší
asto
s v n nenahlcdali
v
hi'-iech
upadli, v nichž
sú
kterak veliké
s
ohledati
nežli
zmeškali,
protož chlipností tla jsúc oslepeni,
;
O ponvadž
byli sú poraženi.
múdrjší
nežli David,
Ti tie mužie v tom zrcadlu
Šalomún.
133
a tací mužie v tak hrozný
ti
byla síla,
múdros
pilnosti, opatrnosti a snažnosti jest
jenž jsmy v duchu mdlí,
hlúpí a
nesatení
!
a duch boží,
nám potrbie, Protož o tch
mužiech nám psáno jest a položeno, aby ti trio byli na píklad, ne ku pádu, ale k výstraze, aby nižádný z nás nedoufal své síle, své múdrosti a své svatosti, ale abychom byli vždy bázniví, vždy své hiechy vzpomínali, a vždy svého spaseme pilni byli také abychom své kehkosti, smrtedlnosti a nestatenosti nezapomínali. Protož všichni, jenž zde jsúc biednyin svtem obklíeni tch vcí nepamatují ani smysle ani rozomjí, ani na najposlednjšie vci patie, a tak k hiechóm a k zatracení pibližují: Protož aby náš rozum a naše mysl k pilnosti vždy bdla, božie nás rada popúzie, když die O by smysleli a rozoméli, a na najposlednjšie vci patili O najmilejšie bratíce ti vci v té rad pán bóh nám ;
,
,
,
s
:
!
umnie, rozomnos a spatenie. Neb chce pán bóh, abychom vdli, rozumli a opatili vdli a zníili život nynjší, tekúcí, nejistý, krátký, mnohými psotami poražený, v ma,mosti položený, hi^hy poskvrnný, a k smrti piblížený, položil:
:
né brž
chom
i
v smrti položený
vážili,
na
kluzek a bieden, a tak chvátali.
I
a protož
;
a spatiec, že
mámy vdti,
netbali,
a k
chce pán, aby každý znamenal
z nás s
pláem
lením a
s bolestí
a s bolestí z
v zemi
menal, že neurodil
pták k létání; že
s
s s
v
s
;
s
vnému sv
vyvalil,
chce bóh
svt na hody,
ale
:
Pomni
,
má každý
a nah
s kvie-
aby každý zna-
,
k pracování, jako
love z nás
piebytku
biedu, že každý
narodil, ne aby zde ostal na
v zemi vrátil, ka aby v prach vrátíš. Protož
s
bicha vrátí
proto aby-
svt nestatený,
tak jest tento
vky,
že prach
ale
a znamenati, že vý!
jsi,
chod náš v svt jest plativý, a náš piebytek v svt jest nestatený, a východ z svta hriešným velmi jest biedný a hrozný, A tak má každý znamenati, že jest v údole biedném jako
z vlasti své
smrti, jiež
vypovdný, nemocný, v ctnostech O by to každý vdl,
vždy eká, poddaný.
chudý, a a v svém
:!;
!
lovka
Zrcadlo
134
hiešného.
zastný byl by jist, byl by bohu ist, a ml by od hiechu zachoval by k smrti vždy hotov; bdl by, jakož die spasitel, ekaje, radosti pán ku, pán vrátí a dá otplatu skoro-li jenž die O by smysleli a rozumli, a na najposlednjšie vci patili! O kterak svatá duše jest, kteráž bdí, aby píchodu v utšení chot svého nezaspala, kteráž rozumn patí, aby nerozdiemala. Protož najmilejší my všichni spolu smyslme piln spatme, jenž nám ped a rozumjme, a v tom zrcadle oima buoh klade, a ka: O by smysleli a rozumli, a na najposlednjšie vci patili O kterak svatá duše jenž ten srdci jako v knihách napsal,
živ
s
vdn,
s
vné
s
,
,
:
s
!
s
!
,
rozum má Již sme slyšeli, co mámy smysleti, i co mámy rozumti již prosme boha, a nám ukáže, co mámy spatiti, a ci každý Oznam mi, pane konec mój a poet dnóv, z nás s prorokem :
kteraký
jest,
!
a viem,
s
co mi
nedostává.
zastné v duchu pozdviženie
o
prorok, aby budúcie položil
;
nežádá, aby
vci zvdl,
uml
modlitvo !
Nežádá
kteréž jest bóh v své moci
rozliné vtipnosti
že jest host a pútuík v cizie zemi,
as
O užitená
potebné žádánie
o
!
lovk
Oznam
:
ale
vda
prorok,
nemocný a na malý
mi, pane konec mój. Patil rozuml, uposluchal božie rady, jenž die O by smysleli a rozumli a na najposlednjšie vci patili By smysleli kterak hiechové jsú hocí neb die Jeremiáš: Viz, kterak hoké a zlé jest, že's boha opustil svého zlé to vz, že hiech v sob, a hoké v mukách za hiech utrpenie. O by rozumli tohoto svta marnos, jakož die Ecclesiastes to jest Šalomún: Marnos nad marnostmi, a všechny vci marnos O by na poslednie vci patili, to jest
zde živý, volaje die
vc,
ten na poslední
:
!
smyslil a
:
,
!
;
!
,
!
vnos s,
oslavenie
dobrých,
a
vnos
zatracenie zlých,
jako Josef, budúcieho hladu vystiehli.
každému slednjšie
z nás
vci
Jist, najmilejší života, a co
s
Neb
své, a
by každý z nás znamenal krátkos zdej šleho jemu nedostává pokánie pravého za hiechy,
!
rozuml
smr ped oima svýma
na
s
aby
múdrý
Ve všech skutciech svých pamatuj na najpona vky, to jest, nikdy nebudeš hešiti.
:
a kterak neplní božieho pikázanie, smyslil by a a
die
by,
polož, i bez pochybenie, neekaje pomsty, nechal by pýchy pelivosti svtské chlípnosti ,
,
;
Zrcadlo flovéka hiemého.
135
bdl by a hiechu s varoval, a tak smysle vcem piprabóh radí, k budúcím by a rozumje, jakož vci. ale poátku které ku netoliko hledí múdrý voval. Neb uml píd trpenie, aby nežli trpní, na konec, a myslí prvé o i
rozkoši tlesné, a
s
zniknúti utrpeiiie.
nkto
Ale snad die a rozoml, a
:
Hotov jsem
na najposlednjšie vci
abych smyslil
pivoliti,
patil, vedle božie rady
—
Vz, že poukaž mi, které jsú ty najposlednjšie vci. Uka"vná. psota radosf a ^slednjších vcí nenie, než zuje to spasitel, ka, že pojdu dobí v život vný, to jest, ale
vná
budu u
živi
vné
vci miem' múdrý
radosti,
a
muky vné. Ty Ve všech svých vcech,
pojdu v
zlí
Sirach, když die:
vz v skutciech, pamatuj na najposlednjšie vci, a na vky bud dobe zde živ, nebudeš hešiti. Žádáš-li živ býti vného zatracenie, temnosti, a neumeš na vky. Bojíš-li nynie od ctnosti. Pomni, ohn, a radosti odlúenie, neluiž co poslednieho t potká v tomto život. Najposlednjšie vc tob živému jest: duše od tla rozdlenie, pi nmž budu rtie stpti, aby duch vzli, pietelé, aby tebe mrtvého skoro odbyli, a knžie, aby tvé mrchy jako havranové požili ! Co s sebú poneseš? snad ábel vezme duši, pietelé neb nepietelé sbožie, a rvi prolezúc plachtící, v které t položie, rozdlé Protož milý s myšmi a s žabami o tlo smysl a rozumj, komu paseš tlo, komu sbožie chováš, co na v každú hodinu akáš. Jist lépe tla smilného neskrotíš, než neb ty vci jsú poslednie, když tyto vci v svú položíš o nichž die bóh: O by smyslili a rozumli, a na najposlednjšie vci patili! O by božské vci smyslili, a svta tohoto vci srozumli, a co radosti v nebesiech, a biedy u pekle, by lidé spatili, tehdy by jist boha poslúchali, a radosti srden by žádali, svta by nechali, ani jeho tbali. a pekla strachovali. by Neb v tu phroznú hodinu poslední kto z pátel, kto z tovaišv, kto z sluh, kto z pánóv, kto z knží, kto z papežóv pijda bude moc mieti pomoci ? Tu ani berla, ani kopie neb me, sudlic ani kropá, ani sviec dábla odrazí Nebude kto by utšil ze všech najmilejších pátel, k nimž bude lovk hledti, nebude-ii od pána boha svobody mieti! to
vn,
s
s
s
!
,
!
s
pam
;
vné
s
!
,
\
'
j
)
^>
!:
!
Zrcadlo
136
lov^a
hiešného.
s
imjmilejší kterú bázní mámy boha kterým milováním mámy jeho milovati, kterú ctí mámy ho ctíti, pána Jezu Krista, jenžto ráil jest nás od tch hrozných vcí vykúpiti, jenž nám v tu dobu sám pomoci móž, vzpomínajmy asto na ten kdyžto ráí. Protož, najmilejší den poslední, a myslmy, kam ie duše z nás pojde, když z tla vystúpí neb to myšlenie a pamatovánie skrúšenie pivodí, náboženstvie krmí, mysli k bohu pozdvihuje, nadji vehí a milost zapaluje; né brž vdti mámy, že v nižádném umní c*t^^^«^^nenie nauenie, jenž by lovka spieše pipravilo k pravé '^títt^ i ostraze, k spravedlivosti, k bázni božie a k svatosti, než své
Protož važmy
,
!
báti,
!
;
fr^*"***^
(
vného
biedy znánie,
pam
zatracenie
a hrozné smrti.
Neb
lovk
bude jako nelovk, když lká v nemoci, v niežto neduh roste, a hiešný s strachuje, tlo sé tese, smysl neb ich hyne, moc schne, tvá bledne, elo práhne, oko bliká a vtieline, tee, ucho ohlúšié, nos zpráchnie, jazyk v hrdlo Tehdy krása tlesná ústa zmlknu, žíly vadnu a kosti svadnú bude smradem, libé tlo bude mrzké, a utšenie velmi hrozné Aj dosti hrozné, najmilejší! jest toto divadlo, ale i ohavné! Neb nižádné lékastvie, nijest nám velmi užitené zrcadlo
t***^
s
!
!
žádné
lovka uenie
máhá
zlosti
,
tak nepudí ot nás pýchy,
aniž tak hasí chlípnosti
,
aniž
ani tak
marnosti, jakož toho zrcadla ohlédánie; neb by je
jakož buoh velmi radí, smilnil?
biedný
s
ped
sebú
,
i
pe-
tlaí svtské
tak
ml
lovk,
zdali by pýchal, neb
zdali by jiné tupil, vida, že snad zajtra bude tak biednými, nemocný s nemocnými, ohavný s ohavnými,
a mrtvý s mrtvými a bóhdaj nebyl zatracený s zatracenými Protož die pán O by smysleli a rozomli, a na najposlednjšie ,
:
vci
patili
lidem mrzutjšieho nežli
I co jest
lovk
mrtvý
i
jiným
Viz
p-
:
(
?
vcem
neist3'm dlúhé v domu dadie odpoívánie a lovku prvé milému nedadie do tetieho dne bývati neb viece smrdí než hnoj neb lajno, a ím rozkošnjie hnoji, lajném,
!
j
/ ^
jest
krmeno, tiem bude viece smrdti, aby tiem spieše bylo rvóm dáno na pokrm. Protož
vyvrženo, v zemi skryto, a
má
s
stydti
lovk pyšným
die
buoh
:
O
býti;
má
s
varovati
lakoty
a
na duši poskvrniti neb proto by smysleli a rozomli, a na najposlednjšie vci
všie nehody, jenž
by mohla
jej
;
Zrcadlo íloveka hieéného.
137
tohoto svta lakomci, by rozutuní, knžie by rozumli všichni smilní a mli prelátové a božie slovo chyb' Neb prd tiem na to pamatovali, že s Zhrubl ^lely, odvnitil s jest ptcml^ buoh jest a slovem die pán rozšíil opustil ztunl s, jest boha, stvoa a zhrubl jest a patili!
by smysleli chytrci,
n
!
:
;
itele svého, a odšel jest od boha. kto sú najviece zlirubli,
s
Važmy,
svého.
spasitele
ztunli a
rozpá-sli,
a nenaleznem
viece rozpasenych v rozkoši nežli duchovních, jenž sú opustili
s
nebo sú odvrátili od Kristus strážný v slovu .^
:
,
:
:
!
;
s
;
,
s
:
;
s
s
!
:
,
;
s
£--r»
;!;
!
Zrcadlo élovéka hiešného.
138
a dosti za hiechy uinili, a v odpiistky trhovské nedoufali!
by smysleli, že jakožto kto zaslúží, takéž jemu buoh odplatí; by rozumli, že milosti neb hiechóv odpušenie nemají za penieze prodávati, aniž raohú, než že lidi klamají, když na penzích misvú vydávají. O by na konec hledli, kterak na smrti los nepomohu papežovi listové, nepdejdú-li dobí skutkové. A to znamenajíc, najmilejší smyslmy kterací srny byli pomnmy, kterací jsme vizmy, kterací budemy. Prohlednmy, neb die pán: O by smysleli a rozomli a na najposlednjšie vci patili By smysleli, že nemóž žádný jíti z radosti svta bez utrpenie v rados inhed nebeského královstvie. By rozomli, že musil jest Kristus trpti, a tak v svú v oslavu jíti, a že údové jeho musie také trpti a svój kíž nésti. By patili, že buoh spravedlivý nižádného hiecha nenechá bez pomsty. O by smysleli a rozumli, a patili k onomu dni, o nmž die prorok: Den ten den hnvu, den truchlosti a biedy, den veliký a hoký velmi O by smysleli a rozumli a patili na svój den, když duše bude mieti z tla vystúpiti, okolo niež dáblové jako lvové biidú stepti, a hiešnú duši jako chtiece Tu hróza obklíí duši peveliká pro ábly, pro pohltiti. temnosti, pro ohe vný, pro bolesti, pro rozlúenie od tla,
eí
!
,
;
!
!
,
vné radosti, a pro by smysleli a rozumli, a na Co zlému prospje v tu dobu umnie ? co ty vci patili svta povýšenie ? co papežstvie ciesastvie neb jiné dóstojenstvie ? co které sbožie, co urozenie, krása neb lepota ? a v
nmž
vné
jest
mla
utšenie, pro zbavenie
O
a nesmierné tesknosti. !
,
co
smilstvie
neb lakota?
I
zdali
moci budu duši zlú zlata
neb stiebra která vy kupiti? ili jejie voli nasytiti? i zdali tlo bude moci smilniti neb kterú rozkoš mieti ? Jist nic. Avšak lidé oslepení nesmysle nerozumjí ani na to patie Protož napomíná je buoh a ka O by smysleli a rozumli, a I zdali tu radu boží pinie, na najposlednjšie vci patili nechce umieti, jenž jsú v libosti svta pohíženi, jimž ,
,
,
:
!
s
jimž
s
viece
líbí smilstvie
nežli duší zdravic,
s
jimž
s
viece
viece táhnu ku obrokóm svdomie, jenž než do nebes k prorokóm ? Zemší jsú, zemské vci enichají svin jsú, lajna pmietají: hlavy pozdvihnuti k nebeským líbí
sbožie než isté
vcem nemohu
; !
Zrcadlo
O
lovka
hiesného.
139
by smysleli a rozomli, a na najposlednjšie vci pa-
by smysleli, odkud sú pišli; by rozmnli, kde jsú; a by patili, kam pojdu, a kterú cstú! Že tch vcí nepatrie, hnv jich popúzie na protož pýcha jich pozdvihuje nad jiné tili!
,
závis, pálí smilstvie. vieže lakomstvie, nestatení
jiné, trápí
a zlos všelikteraká klátí.
lenost, lakota hovadí,
blázni jsúc nemilují,
uinni,
sob
Protož jako
jsú v zlosti zavieni, boha netbají, bližních
Zavrhli sú
najviec slúžie!
rady sú
boží,
jeho nepijeli.
Protož die buoh, že jsú lidé bez rady a bez
O
by smysleli a rozomli a na poslednie vci pa-
opatrnosti.
O
rozomli a patili, že dábel chytrý o pokusil, aby ho v hiech uvedl, a o svatého MarKrista tina na smrti, aby ho sveda, duši v zatracení uvedl. O by patili pro volal syn boží hlasem velikým na kíži Ot^e v ruce tvoji porúiem duši svú. Xedarmo kií, jehož s duše tili!
by
smysleli,
s
:
,
dábla nebojí, jenž jest peklo pobojoval a své vyvedl dávaje
nám nauenie,
tžké bude
že
;
ale volá,
duši našie vystúpenie,
abychom sobe nedoufali, kterak kolivk bychom byli dobí Protož syn boží volá na ale abychom smysleli a rozomli. v Ote ruce tvé to jest, v moc tvú kíži, ka porúiem duch svój abychom na poslední svú hodinu patili. Nebál :
!
,
.
!
s
Kristus duše ztratiti a volal ukázal že ktož jako milý syn otci bohu duše neporuí, mra, že maje hiech smrtedlný, z
,
moci božie vypadne.
ka
Uslyš
:
mú
Bál
modlitvu,
,
;
s
když
toho prorok, protož modlil
s,
prosím, a od bázni nepietele
vysvobod duši mú. Aj, prosí zbavenie od bázni nepietele hrozného. O by lidé blázniví smysleli a rozumli, kterakú hrózu a báze má každá duše zlá od dábla velikú, kterakú má tesknos ptéžkú jist by ne tak všeten hešili zde boha jako synové báli, hiechóv by by staten káli, rady by otce svého poslúchali, jenž die: O by smysleli a rozomli, a na poslednie vci patili Ale že na poslednie vci nepatrie, protož jiným posmievají a radu boží zamietají. Ale zda jim tak to pomine ? jist nic neb die pán takým Já vašemu zahynutí budu smieti, a budu posmievati, když :
,
s
s
!
s
;
s
vám
to
píd, ehož
ste
:
s
s
báli,
a když vás ohromí
kik
a
truchlos.
O
smysl každý hiešný zde v
svt
ten súd boží hrozný
I
;;
Zrcadlo Hovéka kieŠného.
140
s
Jist, by jemu práv rozuml, nemálo by toho lekal, což die biioh Já vašemu zahynutí, to jest, zatracení, budu smieti, to jest: vás položím hodný k smiechu a když vás ohromí brzká truchlos, to jest, brzká psota vná, budu
s
:
;
s
vám
O
posmievati, to jest: vás hodný
bohdaj tomu
vného
posmievánie ukáži. a k tomu patil hiešný, jenž hiechóv
rozuml
eí
svých nepatí, myšlení,
a skutkóv neiedí
jenž jest ho-
;
tov k zlosti, a nebrzek k ctnosti; hotovéjí k stolu, než k modlení
bohu
jenž jest silen k pití, a mdel k náboženství jenž jest k básnm, a spalivý k božiemu slovu jenž jest hotový k mluvení, ale zpozdilý k božiemu chválení; hotový k hnvu ale nehotov k milosrdenství a k utrhání závisti milovník, chudých protivník; jenž drástku neb mrvu v ciziem oku znamená, a v ^ém nevidí prkna jiných iny tupí a své velebí ;
;
bdící
;
;
,
;
^^- -^jenž jiné * j
*i
'
treskce, a
s
nalezuje a ctnos tupí
vrn,
obklíený,
nelepí; jenž jiné hyzdí a
A
!
s
ktož
s chválí,
budiž kterým kolivk jiným
tch
jiných
i
zlos
hiechem
hiechóv nevaruje, ten
práv
nesmyslí ani rozumie, aniž na poslední vci patí,
zdá-li
s
die
:
A
komu, že taký nenie blázen, slyš ducha svatého, jenž Bláznóv nekonený jest poejt Neb kto z nás kto zde ,
!
svte móž poísti bez božieho zjevenie, co jest .smilníkóv, lakomcóv, opilcóv, kostkáv, i jiných hiešníkóv ? a ty všechny neb což móž bláznivjšieho býti než písmo nazývá blázny horal ? všecko, zabiti s samému ? ohe sob strojiti, aby v což máš, darmo dáti, otce a matku hanti, a od ddicstvie s pry luiti ? To vše iní ktož smrtedln heší neb sám s v
;
nm
,
najprvé na duši zabie
vný
ohe sob
,
hiechem
nic dává, to jest za hiech, die písmo
peni
!
:
Darmo
ste
:
jehož by nižádný nemohl strojí; vše i
sám
prodáni
,
s
co
tak zabiti
má, darmo, neb za
vešken tak prodá; jakož
a bez stiebra budete vykú-
vnu rados za velmi krátké svému nebeskému a hanti jeho!
Veliké bláznovstvie, dáti
utšenie, a protiviti
s
otci
Ale blázen taký tomu nerozumie, jakož die prorok: Muž nemúdrý nepozná, a blázen nesrozumie. Protož die prorok, že spolu nemúdrý a blázen zahyneta. Kterak to rozdlíme ? Takto: Nemúdrý jest ten, kterýž neznamená, že jest v cizie ale blázen vlasti pocestným, od radosti své vlasti jsa odlúen rozumem to zná, avšak dobrými iny sebe jest ten, který ;
a
Zrcadlo élovéka hieŠného.
Z biedy
vysvoboditi netbá
!
Opt
-takto
:
141
Nemúdrý
jest ten,
vné ví a
vné
muky, a dobrým jenž neví, by byly zlým raale blázen jest ten, který to, ale dosti pipraveny; však nechce býti dobe živ, aby muk vných byl zbaven, a radosti aby došel. Protož spravedlivým božím sudem spolu nemúdrý a blázen budeta zatracena. A to by se nestalo, když by smysleli a rozumli a na najposlednjšie vci patili, jakož radí pán buoh milostivý. Aj najmilejší již ste slyšeli v tom zrcadlku hiechuov, co mámy smysliti a rozumti, a ua patiti protož pilni budme, abychom to v srdené pamti položili: neb tak hiechuov ostežem, a dábla a svt a tlo pemóžem, a zatracenie ného zniknem, a v radosf puojdem, s pomocí Trojice svaté, skrze pána našeho milého Jezu Krista. Amen.
vné
!
;
s
v-
vnu
Zrcadlo hiešníka menší*). Ze ižádnému nelze spasenu býti, ktož tohoto svta a okrasy jeho nepotupí, to die syn boží ve tení, ka: Nižádný
lovk
dvma pánoma
nemuož
svdí
Též
slúžiti.
svatý Jan
ka v kapitule druhé: Nerote milovati svta, kteréž na svt jsú; neb miluje-li kto svt, nenie
v kanonice své a ani
tch vcí,
nm. Nebo
láska božie v
tla
jest,
a žádos
oí
všecko,
svt, žádos
což jest na
a pýcha života, a svt pomine
se o pannách,
svta
kúc:
o jiných zvolených božích,
i
i
jeho
vky. Též te
žádosti; ale ktož iní vuoli boží, ostává živ na
Království
pro milos pána Jezu Krista, kteréhožto vidla sem, kteréhožto milovala sem, v kte-
všecku
i
réhožto
vila
okrasu potupila
sem,
sem.
Ale že potupenie svta nemuož
býti bez
poznánie sebe,
protož najprvé potebie jest povédieti o poznání sebe, a po-
tom
o potupení svta,
lovk
menati stav
ve! jsi,
co
a
že jakož
svatý Bernart praví a
ka:
ku poznání pravému, musí najprv znavedle tla i duše. S strany tla znamenaj, lo-
chce-li pijíti
si
kde
narozením:
byl
ped
poal
narozením,
po
budeš si
se
smrti.
a co Zajisté
v hieše,
jsi
narodiv se
nic
a narodil
si si
nebyl
a kde
ped
se v hieše.
Narodis se z neisté vci, protož styd se a bud pokorný. Neb národ se lovk ihned pláe: pacholík pláe na Adama a ka: A! a! a! a dveka na Evu, kúci: E! e! e! A tiem
pláem *)
Z
vyznávají rukopisu
píe ve
fol.
biedu
tohoto svta,
a strach
veejné bibliotéky v Praze (XVII, B. 6, fol. 69 p. v.)
cis.
z
vné
biedy.
roku 14 69 na pa-
ZreadHo hiešmka menši.
lovk nuov,
143
s Strany tla jest neistá a smrdutá vc, pytel lajpokrm rvuov, po lovku rv a po rvu smrad a
ohavnos. Protož, love! emu pýcháš? znamenaj, že's se poal mrzuté vci, a potom jsi dán ve mnohé biedy v tomto svt a k hiechu, a budeš pokrm rvuov v hrob. I co pýcháš, práše a zemél kteréhožto poetie jest v hiechu, naroditi se muka, živu býti bieda, umieti snuzenie? proež tehdy tlo své drahými vcmi okrašluješ, keréžto po malých dnech rvie budu žráti? ale duše své neokrašluješ skutky dobrými, kerážto bohu i angelóm svatým mla by býti obtována v nebesiech! I pro duši svú málo vážíš a jie pedkládáš tlo ? paní z
slúžiti,
dvce
a
panovati zajisté veliká ohavnos jest!
Neb
za-
duše rozunmá dražšie jest než tento svt; neb syn boží nedal jest svého tla za celý svt, ale za duši dal jest na smr protož dražšie jest duše vykúpená krví pána Jezu Krista
jisté
;
svt. A protož kerúž dáš odmnu za svú duši, jenž ji dáváš za hubenu libos tlesnu? Však syn boží pro ni s nebe
než
ráil
sstúpíti
když vidl mla by u
aby ji vysvobodil z moci dábelské, keržto ana svázána mnohými hiechy, pro keréžto
jest,
jest,
vném
ohni hoeti, plakal nad
sebe plakati, a netoliko plakal za ohavnú, aby
ji
ni, ale
ní,
kerážto
dal se za ni
svú svat krví vykúpil.
Poznajž, o
neumla na
smr
love!
jest duše tvá, a kerak tžké rány na duši jsú, hiechové, za nžto syn boží tak ukrutn rann byL Neb by nebyly ty rány na duši k smi"ti vné, nikoli neumel by byl za syn boží. Protož nerod málo vážiti ran duše své,
kerak drahá totiž
n
kerejžto vidíš
boží umýval
se
slitovánie
dáti
slzami za
od
boha
t: umývajž
všemohcieho. Syn ty po všecky noci
i
svým ski'úšeným; syn boží vyléval svat krev a ty vylévaj ustavin z svého tla utrpenie. Jakož die pán buoh v pátých knihách Mojžiešových v rozdielu XYI a ka Sedm dní budeš jiesti chléb utrpenie bez lože
své slzami a srdcem
jest svú
:
:
kvasu.
Ale snad dieš
:
Tvrdá
jest to
nemohu na tle tak trpti!
—
e;
nemohu svta
Nu povz
potupiti,
kde jsú milovníci tohoto svta, jenž nedávno s námi byli? Nic z nich jiného neostalo, jedno prach a rvie! Znamenaj piln, co sú a
s
mi,
fe«^»^''i<:
Zrcadlo hiešnika menší.
144"
byli: lidé sá byli, jako
covali sstúpili
sú
smieli
sá,
do
sú
pekla!
ty; jedli sú
i
a
pili
s, jako
a jiné hiechy plodili: a
se I
ty; tan-
i
okamžen
marná chvála a
co jim platua jich
utšenie krátké, moc svtská a rozkoš tla, sbožie lživé a veliká ele? Ty všecky vci pominuly sú, jedno vná bieda ostává! stiti.
A
tak
Jakož
vdúce
svdí
sv.
ty biedy v
prorok
svt,
Naum
i
mli bychom je
v tetiem rozdiele
:
opu-
Každý,
kerýž té opatí, utee od tebe.
Pak tuto vstúp v své
s
strany duše znamenaj piln,
love
!
sám
se,
znamenaj, odkud jdeš? že hešíš-li smrtedln, tehdy jdeš od svého spasitele, pána Jezu Krista, i sám od sebe, i ode všeho svého dobrého; kam jdeš? že snad do
srdce:
vného ohn;
co
iníš,
i
co
si
nalezl,
a
co's
ztratil?
Opat, pibývá-li na každý den svatého života, ili ubýván kerá se myšlenie najviece v tvém srdci tluk? kerá pokušenie t najviece trápie? staten-li se jim bráníš? pilné-li svého srdce ostieháš? velmi-li vážíš hiechy své? velmi-li se za
n
n
stydíš
ped pánem bohem
i
ped
lidmi? velmi-li
se za
n
tesknos a žalost máš? velmi-li t již mrzejí? již-li nechceš jinak živ býti, jedno k vuoli boží? již- li tužíš velice po pánu bohu a po nebeském království? Když seznáš stav svuoj podlé tla i duše, tehdy poznáš, keraký jsi, a keraký by ml býti; z poznánie svého budeš se moci pozdvihnuti ku poznání pána boha tvého; a ím viece na všaký den poznáš se, tiem viece pozdvihneš se vzhuoru k nebesóm. A to poznánie svatý Bernart nazývá zrcadlem, v kteréžto zrcadlo pravý kající na všaký den nepestává hledti, a vytierati netoliko zlá myšlenie, ale i každá neužitená myšlenie, aby nic neostalo v svdomí, jenž by se bohu nelíhlebilo. A když se vyistí to zrcadlo práv, a piln v dti bude lovk, tehdy ukáže se svtlos božská jemu; a takým vidním duše bude zapálena a prozi až na onen svt, a pone velmi milovati pána boha; a všecky vci asné bude sob málo vážiti, i všecky žádosti zlé a tak svú vuoli od sebe odvrže a na samého milého pána Jezu Krista zpolehnúci, vstupovati bude vzhuoru, kochající se v duchovních rozkošech; a tak ukižuje své tlo s hiechy a s žádostmi, a samému bohu kaješ? velikú-li za
n
;
bude
živa.
Zrcadlo hie^níka menši.
o
145
potupení svta.
O potupení svta již slušie krátce má lovk vdti, ze potupiti svt, jest
Najprvé
povdieti.
všecky asné a mi-
nuté vci bez milovánie pominuti v tomto život; najprvé hlespravedlnosti, a potom jiné utšenie a na radosti tohoto svta nic nedbáti, neb radosti tlesné konec jest bieda vná; jakož die spasitel ve tení a ka: Bda vám, jenž nynie smjete se, neb plakati a lkáti budete Protož, love potupiž svt, nechceš s ním zahynuti. Neb ohavná vc jest milovati' lajna, a tak ctíti a milovati, ješto jsu zemské vci. Proto bohatci lakomí, uiniece se služebníci nad lajnami biednými, i radují se, když je nazývají pány: a však v pravé pravd jsú sluhy hiechu. Dále, love! znamenaj, že milos tohoto svta a milos božie jsú sob odporné vci, protož nemohu v jednom lovku spolu piebytka mieti. Neb milos božská tiehne lovka od zemských vcí vzhuoru k nebeským; ale milos tlesná zase táhne od nebeských vécí k zemským. Nebo milos jest nkeraká váha v duši, jakož die svatý Augustin: Milos má milostí se nesu, kamž kolivék jdu. Protož ím jest váha má viece a hlúbe milos tlesnu od sebe zapudí lovk, tiem viece okusí milosti božské, O biedná duše! co hledáš v svt, kdež všecky vci vidíš, any t klamají ? O biedná duše pro ueznamenáš, že miluješ tento ^vt, v nmžto jest plno osidl? dati
královstvie
božieho a jeho
vci budu pidány
;
a na
!
a
!
;
!
jakžto die svatý Augustin a
ka: Prosted
toliko
keráž jest rozlékl dábel, aby jimi lapal duše.
O
kam od boha
osidl jsem,
A tch
osidl jest
kerýmžto máš pravé sbožie a rados? a bžíš po tomto svtu, a s ním velikú biedu a psotu máš! a svt volá: Já hynu! a Kristus volá: Já obživuji a opravuji! Ale snad dieš: Keré jsú to vci, jenž pekážejí potupiti svt? Odpovie se tob, že mnohé jsú ty vci, jakožto: sbožie tlesné, rozkoš, krása, pieze lidská, mlados, es, chvála, moc, duostojenstvie; a krása tlesná nic jiného nenie než zástra ohavnosti. Ty i jiné vci jsú, jenž pekážejí potupiti svt. Ale ku potupení svta a okrasy jeho napomínají nás mnohé pln svt.
M.
J
liu«i
biedná duše!
se" rané
'pi»y. 111.
utiekáš,
s
in
;
Zrcadlo kieAnika
146
tnenšt.
eí
vci: Najprvé náš milý spasitel napomíná svým životem i neb narodil se jest u veliké chudob, a umel jest nah na kíži za ny za hiešné. Jakož svdí ve tení a ka: Lišky dúpata mají, a ptáci nebeští hniezda: ale syn loví nemá kde své hlavy skloniti. Druhé napomínají nás ku potupení svta všickni svtí, starého i nového zákona, svými životy píkladnými i nauením dobrým. Tetie napomíná nás odplata veliká zde i v nebeském království. Jakožto svdí syn boží ve tení a ka: Nižádný nenie, jenž by opustil duom anebo rodie, nebo bratry, nebo ženu, nebo syny pro královstvie nebeské, aby nevzal mnohem viece v tomto asu, a v budúcím život. tvrté napomíná nás krásné stvoenie, jakžto: nebe, slunce, hvzdy, abychom my, vzhlednúce na a na jiné vci tlesné, i potupili svt a žádali duchovních a nebeských vcí. Páté napomíná nás ku potupení svta hnutie svta, abychom jej potupili; neb vidíme, ano svt všudy hyne: tlo naše, rúcho, domové, a jiné vci všecky napoád hynu. Šesté napouiíuii nás krátkos života tohoto a dlúhos vného bieživota, abychom jej potupili. Sedmé napomíná nás da pekelná, abychom svt potupili. Osmé napomínají nás rozliné psoty tohoto svta, abychom jej potupili a bríili se
vný
n
vná
k nebeským vcem. Nu vol sob, co chceš tento svt, zahyneš
i
ho, budeš kralovati s lovství
;
ale
pravím
:
budeš-li milovati
ním; pakli budeš milovati syna božiením, i se všemi svatými na vky v krá-
s
nebeském.- Amen.
Devt
kiisiioY zlatých.*)
První artikul neb kus zlatý jest tento
halé pro bóh za svého zdravého
:
Ktož dá jeden pána boha
života, ten viece
a své duši viece prospje, než by po smrti tolik zlata
uctí,
dal, což
by sé jeho mezi zemí a mezi nebem mohlo obdržeti.
A toho móž snadný rozum býti: nebo ped smrtí dán jest as k zaslúžení a k získání milosti božie; a po smrti nižádný uemóž dlati,
nic
ani zasluhovati, ani sbožie rozdávati.
moha sám za
skrze jiué chce po smrti rozdávati, a
Pakli
živa roz-
neml jest milováuie ziezeuého a jistého k bohu, že sám z své svobodné vole za živa neuiniv, porúie komus, nevda, co on z toho uiní, a jakým úmyslem a komu rozdá.
dávati,
jest
Nejisté po smrti rozkazuje rozdávati ty vci, kterých s sebú
uemóž
pobrati
;
a by mohl jimi
vlasti,
ale spieše by jich viece pidobyl.
sob
nedal by jich pro bóh,
Protož
ímž již lovk nemóž
s
bohu za, což bude V Živému jest eeno: Což móž ruka tvá, to dlaj: nebo potom dlela, ani smysla k dielu, ani asu (nebude). Kebo po smrti rozdávánie svatokupci na oistec slíbil kto bohu, by sú uvedli protož po smrti nevieme, by vlasti a ostavie
po
nm
po
to
:
kto vie,
nékto- initi
s
;
svt za dali. Druhý kus zlatý
celý
strpí,
*)
Z
líbí-li
ten viece pána
jest tento:
Ktož jedno slovo protivné
boha
a své duši viece prospje,
rakopisu na papíe v 4
bibliotéce t
uctí,
asi
z polovice
v6ku
XV,
Paíži vN. 29, Fonds Slav).
10*
císaské
Devét. kttsuov xlatých.
148
chbet zbil, co by jich mohlo Jedno jest v tom rozumti: že na tch, kteí jsú pestupnici pikázaní božích a stojie v hieby
nežli
v
tolik
najvšiem
metel
šiech smrtedlných,
s
bohu
nie
Pavel
Bych
:
svój
nemóž nižádné
líbiti,
metel o chbet sv.
o
lese zruosti.
ani
sob dal
slovo
zbíti,
zaslúženie, ani které utrpe-
protivné
ani
s
strpti,
ani
veliký les
pro bóh dáti upáliti.
tlo své na utrpenie, že bych
Die
horal, a mi-
mi plátno nenie. A milosti božie nižádný nepestupuje pikázanie božie. A jest-li mluviti o tch, ješto stojie v pikázáních božích a tak v milosti božie, líbilo bohu strpenie jednoho slova pro-' že by na tch lépe tivného, než zbitie metel o svój chbet velikého lesu, to by proto mohlo býti, že by z pikázanie božieho nkdy ml losti
neml,
móž
mieti, ktož
nic
s
strpti slovo protivné, a metel mnoho o mysla; jakož mnozí pobiehají
tch
s
zbíti
z svého zá-
n
bóh
sob
sami
trpní, kteréž na
vzkládá svým sudem nebo svým pikázáním
:
a což
nazamýšlejí a zvolé nesnází a utrpení, to chtie trpti. Protož jedno slovo nebo viece jich strpti k voli boží a k jeho pikázaní, velmi jemu líbí s: nebo tak trp iní vuoli boží; ale
lovk tch jiná
trpní, kteráž jemu bóh pikazuje, i zabohu mnohá, v tch svá voli iní; protož
Tetí kus
zlatý jest tento: Ktož sé najmenšiemu pokoí,
nechaje myslí
sob
s
nic nelíbí.
boha uctí, a své duši viece prospje, než by od jednoho konce až do druhého konce svta putoval, a v každé šlépji svú krev prolil. Nebyl-li by všechen úpln pokorný, menšiemu nkdy z píiny pokoil, tiem by by nemohl mnoho líbiti bohu; pakli jest úpln pokorný, tiem viece jist svú pokoru, že sebe menšiemu móž sé vždy pokoiti, a svú pokoru k dobrému pivésti. Nebo vyššiemu sebe pokoiti s, nevždy bývá pravá pokora nebo snad pro své hubenjemu, hledaje milosti od nho; stvie, boje jeho, pokoí a kdyby jemu roven byl, snad by jemu hrozil. Protož kto jest ten hbí v sob pokorný k menšiemu pokoru ukazovati, mnoho bohu; ale zputovati všechen svt do krve noh svých, nenie piten viece pána
a
s
s
:
s
s
s
s
nelíbí. kázanie božie, ale zámysl bludný lidský; protož nic tvrtý kus zlatý jest tento: Ktož dá bohu všemi svými
údy
vlasti,
ten viece pána boha uctí, a své duši viece prospje,
Devét kusuov zlatých.
nežli
by všechen svt pro bóh na hlav
149 schodil.
To
vše proto
mocí duše i tla milovali s. A svatý Pavel die: Zdali neviete, že údové vaši jsú chrám ducha svatého, jehož máte od boha? protož nevydávajte údóv vašich v odénie hiechóv. To jest: aby skrze údy vaše, neskrocené a rozpuštné, moci nevzeli hriechové u vás. Protož jest prikázanie božie, aby všecky údy tla svého poddávali v službu Kristovi: ale na hlav zchoditi všechen svt,
móž pravé
býti: nebo to pikazuje, aby ze všech
nenie prikázanie božie.
A
by pak bylo prikázanie božie. ale ne-
móž to býti,. by kto na hlav zchodil svt: nebo nenie dán chod na hlav dosti by ml silný, zchoditi na nohách stranu svta, a ;
to
uin,
byla by
marnos jako
nemohl by jí boha ctíti. Ktož jednu slzu na své he-
jiná, a
i
Pátý kus zlatý jest tento
:
chy unoí, ten viece pána boha
uctí,
a své duši viece pro-
spje, nežli by po smrti tolik plakal, až by jemu z oí dv ece tekly. To vše pravé jest proto, že zde miesto i as jest ku pokání, k nalezení milosti, k zaslúžení spasenie vného: ale tam ani skutek zaslúžilý bude, ani múdros, ani umnie a kohož plá oispravedlnost božie zastihne bez pokánie, tam ;
vný
ma bude
a škehot zubóm,
že v oistci plaie, z žile
plaie, tehdy
nhož
pokánie
sob
a nic vyjíti
éinie,
pakli nezaslúžile plaie, tehdy
mohu:
a tam
ti
ale jest-li
as ku
darmo plaie a
Protož najlépe jest viti, že nynie spasenie jsú; a že
nevypláe.
as
Pakli
kú,
že zaslú-
pokání mají;
nic nevypláie.
vzácný jest a dnové
blaženi jsú, kteíž v pánu bohu umierají,
ekl duch, aby odpoinuli od svých prací, a skutkové jich jdú po nich. Ale o tch nenie nižádné jistoty, kteí tam cizieho vykúpenie hledají. Šestý kus zlatý tento jest: Ktož sob pána boha nade všecko stvoenie draze váží, a jemu všechen poddává, ten
jimž jest
s
viece pána boha uctí, a
nho viece
své
duši
viece prospje, nežli by za
matka božie se všemi svatými prosila. Bez pochyby prospje milovati boha, a vážiti jeho sob nade všecko
stvoenie; jest prikázanie božie každému lovku, aby tiem boha ctil po vše asy, a opust prikázanie božie, bude nepietel boží a v nenávis jemu padá. Kterak matka božie se všemi svatými prositi bude, jehož bóh pro jeho hiechy zatratiti chce? musí býti matka božie majíci voli odpornú proti bohu:
Devt
J50
ona chce, aby ten spasen
tomu viti nepodobné
kufíuov zlatých.
byl,
jest.
kteréhož bóh zatratiti chce;
Než
a
to pravé jest, že v nebi ne-
pebývá, nižádná odpornos: jakož bóh chce, tak matka božie se všemi svatými, A že die tuto, že kto miluje boha nade všecko stvoenie, viece ctí boha, než by za ného matka božie se všemi svatými prosila tu jemu nepíleží v tom boha ctíti, že nkto za nho prosil by, když sám za prose, nemóž svú modlitbu boha ctíti. Protož zdá s, že by ty ei nco byly, vložiece v to matku boží, ale nic nejsú ktož sebú boha nectí, nemóž jeho skrze jiné ctíti. Sedmý kus zlatý jest tento: Ktož nižádného blázniv nesudí, ten viece pána boha uctí, a své duši viece prospje, nežli by byl jako svatý Vavinec na rošt peen. Tu spolu budu mieti. Pikázanie božie jest, neb zápovd jeho každému, aby nižádného bláznivé, všeten a z nenávisti nesúdili, to jest z nenávisti: z domunie nejistého a z narenie lživého naítajíce jeho tmi nebo onmi hiechy nebo bludy, a to držiece kiv, i mluvie tak jiným o nm; a snad jeho peklu pisuzují pro svá domnénie lživá. Takové sudy jsú bláznivé a zlostné, má lovk chovati jako cizoložstvie. A což vie neb jichž dje, tomu móž éci, že jest hiech; ale vidí zevn, že tak :
s
:
s
s
nepíleží dlužen
lovku
jest.
potupiti jeho pro hiech, ale móž-li opraviti,
Než pak
tato
pe,
ježto
s
die,
že takový, jenž
by byl peen na rošt jako svatý Vavinec: o tom pe jest. Nebo sv. Vavinec pro vieru a pro svdectvie Ježíše Krista trpl jest slavné muedlnictvo, a tiem jest mnoho mohl poctíti a oslaviti boha a že ten, ktož nesudí blázniv nižádného, poslúchá boha a iní voli jeho, a tiem ctí boha. Ale iní to snadné, toliko mysl rozumem zpravuje, a nedá v ní (miesta) hnvóra, nenávistem a smlostem všeteným, z nichžto súzenie kivé jiných rodí s; a to iní bez prolitie krve, netrp mnoho o to: ale vyznávajíce jméno Ježíšovo, trpti proto muenie tžké a smr ukrutná, tomu viece milosti i viery k bohu má pidáno býti, a všie poctivost k bohu, než prvniemu. Osmý kus zlatý jest tento: Ktož milosrdenstvie kterému nesudí blázniv nižádného, viece boha
uctí, nežli
;
lovku viece
uiní pro buoh, ten viece pána boha uctí, a své duši prospje, nežli by byl do tetieho nebe vtržen, jako
Devt To na váze
kusuov zlatých.
151
nebo ne vždy milosrdenstvím kažkivým úmyslem iní railosrdenstvie, nebo po priezni iní je zlému lovku, jehož buoh nenávidí. Protož tmi slepými milosrdenstvími, ješto je zlí zlým inie, nebývá bóh ctn; než pak když ziezené dje milosrdenstvie podlé vole božie, tiem bývá bgh uctn. Než že tuto sv. Pavel.
dým bývá bóh uctn
:
stojí;
že zlý
s
die,
že viece bývá uctn, než by do tetieh(f nebe byl vtržen,
jako svatý Pavel, tomu jest snadno
viti: nebo skutek milo-
lovka, aby
jej inil ke cti božie; nebe nenie v moci lovka, než toliko v moci samého boha; protož tmi skutky nemohu lidé boha ctíti. Devátý kus zlatý tento jest: Ktož voli božie nepro-
srdný jest v moci
i
u
voli
ale vtrženie do tetieho
s
pána boha uctí, a své duši viece prospje, nežli by všechen svt, kdyby jeho byl, pro bóh dal. Vcdomo jest, že ten voli božie neprotiví, ktož iní to, což vole božie chce, a tak poslúchá boha v jeho pikázáních; tomu bóh chce. Ale darovati boha vším svtem nemóž, ani o to stojí, aby jeho kto svtem daroval; nebo jeho vždy jest, a on z své vole udává svta každému mén nebo viece. Protož ten, ktož poslúchá boha a iní vuoli jeho v pikázáních jeho, móž poctíti boha z té stránky svta, kterú jest vzal od nho; ale ten, ktož pestupuje pikázanie božie a protiví voli boží, nemóž ani celým svtem boha ctíti, ani kterú najmenší vcí tohoto svta: nebo (kto) sám nelíbí bohu, i nemóž skrze nižádnú tiví,
ten
viece
s
s
s
vc
sé
líbiti
bohu.
Amen.
iProyázek
típramený
nadje, kteréhož se má každý kesan kdo chce do vného blahoslavenství pijíti. *)
držeti,
z víry, lásky,
První pramen, víry. Spativ, propasti
vné
že lidé v híších velmi ton, neupadli, ale aby z
se,
aby do
z hrdla
áblova
a boje
híchuov a
vytaženi byli, rád bych oznámil provázek, jehož držíce se
lidé,
vné
radosti. by vytaženi býti do A že lidé neradi slyší dlúhé ei, a také písai esky neradi píší, pakli píší, ale neprav, a prázdnosti také dlúhé nemám: protož provázek o tech praméncích kratice již chci splésti. Provázek
mohli
ten jest život svatý,
z víry
živé
a
nadje
zachovaný, kteréhož provázka
má
svt
zahynuti.
držeti, nechce-li
na
vky
lovku
a lásky v
se každý
lovk
Protož
tomto
v
kdož
chce,
ten jej pijmi, a nauce se písmem, drž jej skutkem, neb jící
um-
a nemilující nebudu z propasti vytaženi. Ekleziastes král
snažn znamenav marnos svta
tohoto,
popsav knihy, dí u konce svých knih: Marnos nad marnostmi, A ped tím dí: Prvé, nežli se odi všecky vci marnos. trhne provázek stíbrný, a pomine neb navrátí se život zlatý, a zláme se kolo nad isterT>^4«jS/i1».'^a rozspe se vdro nad studnicí, *A|^nu+;ná, a navrátí prach v zemi svú, z níž bíše, a duch se navrátí
k bohu, jenž
jest jej dal.
Aj, král velikú
znamenal, a duchem svatým jsa nauen, nám. na *)
Z
marnos svta
pam popsal.
exempláre vytištného léta 1545 v Praze u Jana Hada.
První pramen,
svt
Že v marnosti
tento jest potopen.
provázkem vytažen
utonuti, musí
153
víry.
Protož kdož chce ne-
býti, jenž jest
v tomto
svt
život nevinný, a prvé, nežli se odtrhne provázek stíbrný, jenž
duše
jest svázání
jenž jest v tomto
nad
s
tlem; a prvé, než pomine
svt
studnicí, jenž jest život
kehký nad božím
lovka,
navrátí
se
vdro
milosrdenstvím;
a prvé, než se zláme kolo nad cisternu, to jest na nálezcích lidských; a prvé,
jenž jest založen jenž jest tlo
život zlatý,
nekojný; a prvé, než se rozspe
vk
svtský,
než prach,
v zemi svú, z níž jest tlo
uinno; a prvé, než duch se navrátí k bohu svému. Aj, ped tmi vcmi lovk má povidti sob o provázku, jímž by mohl vytažen býti z marnosti svta, aby v ní neutonul, a potom u
vné
na
nebyl
propasti
jest
vky
tech pramenech, aby víra, druhý nadje a tetí
býti o
vz, že
víra,
se
pohížen.
Provázek ten
neodtrhl.
láska.
má
První pramének
Ohledajž ty prameny a
jakož dí svatý Pavel k židuom, jest založení vcí,
máme, duovod vcí neviditedlných neb víra ctnos od boha vlitá, na níž jako na dn neb krumfeštu má každá ctnos založena býti, a bez níž nelze se bohu líbiti, jakož dí svatý Pavel. A má býti víra i jest o vcech, k nimžto jest doufání, a jenž jsú skryté od našich tlestných oí. Protož dí svatý Augustin: Co jest víra, jediné což nevidíš? to vz, že víra jest o tch vcech, jichž nevidíš; neb by vidl, již by víry z toho neml. Protož i dí svatý Pavel, že víra jest duovod neviditedlných vcí, jakož jest božství, Trojice o kterýchž nadji
;
jest první
svatá, blahoslavenství a jiné vci, jež
díme; ale když blahoslaveni budeme ty
víme, jichž nyní nevikonen, tehdy všeckny
vci opatíme
svtle, v
nmž
v Trojici svaté jako v zrcadle neb v prvním všecky vci jsú popsány od vnosti. Protož
dí pán Ježíš: To jest život vný, aby poznali t, samého pravého boha, a jehož's poslal. Jezu Krista. Jako by ekl milý
Na tom záleží vný váš život, jenž jest vné utvící poznali konen t boha, a tak Trojici svat, rozumem, a všecky vci v Trojici svaté, a tak i pána Jezu spasitel:
šwu',
aby
Krista, o
neb
nmž
to jest
nyní
pravá
ví,
víra,
Ježíš Kristus, boží syn,
pramen,
totižto víru,
že jest pravý buoh a pravý lovk; abychom vili a vyznali, že pán náš buoh i lovk jest. Ztiehniž ten první
tak
vedle
ei
svatého
Augustina, aby
Provázek, tipramený.
154
véil O pánu Ježíšovi, což on chce o sob venu býti, tak ahy vše, což sluší na jeho božství, božství víru pidal, a co na jeho lovenství
Na
sluší,
aby tomu lovenství taky víru pidal.
vícímu vyznati, že jest vné, poátku ani konce neb jako se jest nepoalo, tak se neskoná na vky. A na
božství sluší
nemaje;
lovenství
sluší vyznati víru, že poátek má; neb se jest poalo mocí ducha svatého v život panny Marie, ale konce nemá a na vky jmíti nebude. A tak pán Ježíš vcný, poátku a konce nemaje jelikožto buoh, a jest poátek maje, ale konce nemaje jelikožto lovk, jenž poat jest duchem svatým, z Marie panny
ukižován, a
narodil se, trpl,
lovka božství
ví,
—
—
ten
však od dotýká.
nho
Kdož
tak,
kdož tak milovn
ví,
dále,
jakož
ho jelikožto
smrti jeho neodluuje
živ syna božího nevida, v nho on sám dive tení svatého
vný život; neb ví v syna božího,
má
Jana: Kdož
tak
ani v hodinu
ten
má
vný
život.
Také
svt pemáhá; jakož dí svatý Jan v první kanonice v páté kapitole, neb dí: To jest vítzství, víra naše, jenž svt pemáhá. Ale kdož jest, jenž svt pemáhá? jediné kterýž ví, že Ježíš jest syn boží. ten
Ale že mnozí klamají kterak kolivk
živi
jsú,
se,
neb
kuc ví,
z té
ei,
že budu spaseni,
že Ježíš jest syn boží, a
kúc: „Kdo ktn bude a uví, ten spasen bude," protož užitené jest jim vdti, že jiné jest viti boha, a jiné jest viti bohu, a jiné viti v boha. Neb viti boha, jest viti, že buoh jest; a viti bohu, jest viti pravd boží; ale vboha nade všeckny vci milovati, a v tlo Prvé dv vJezu v zlých i dobrých i v áblích ale tetí ení neb víe jsta i ve všecky ti sami boha zde milují nade svatých neb toliko jest v to Krista, církev, jest Jezu jenž jest údové tla vci, a jsú lásky, ale asto bez druh stojí První víra s sbor svatých. slovu víra, ale tetí tetí mrtvá ony bez protož tetí nestojí; živ neb milovn, Protož naped ekl sem: Kdož živá. iti
v boha, jest
Krista, jenž jest sbor svatých, se vtliti.
;
;
ví
ten
svt pemáhá; „svt" rozumj ábla
se všemi híchy a proáblova; neb svta nemuož kdo pemnoze hích, tlo a ábla. Pakli chceš zlé vedle tení svatého Jana, jenž dí v první
tivníky božími, jenž jsú strana
pemoci, jediné
svt
nazvati
kapitole:
lidi
a
Na svt
jest
pišel
a
svt
jest jeho nepoznal; a
První pramen,
V
XVII
mi
n
prosím, které's pán Ježíš: „Ote! za kteíž uví slovuom jich, ale za svt neproza zlé pezvdné, tehdy vždy pravda jest. že
kap., jenž dí
dal,
a za
ty,
sím," to jest,
kdož
155
viry.
ví
v boha a že Ježíš jest syn boží, ten
má
život
v-
ný, a ten milovn a živé svt pemáhá, totižto zlé híšníky, nepivoluje s nimi k híchu smrtedlnému neb ten není mrtev, ale jest živ vru, spravedliv jsa, jakož dí prorok Abakuk v II ;
A
aby rozuml tomu slovu, znamenaj, že jakož živost tlesná a tak tlo má od duše, že roste, živí se, v žilách a v údech stvrzuje se a v jednotu táhne: též živost duchovní vru roste, nadjí se krmí a lásku neb milováním se živí; a tak víra se krmí nadjí jako tlo krmí se milováním, jako duši tlo a milování dobrými skutky kap.
:
Spravedlivý z víry živ jest.
víra, jakož dí svatý Jakub, bez skutkuov každý duch stvoený a rozumný, který nemá mrtvá skuteného milování ku pánu bohu, aniž chce míti, ten není živ z víry, neb není spravedlivý. O nmž dí Abakuk, že spra-
Protož
se ukazuje.
jest; a tak
vedlivý živ jest z víry.
A
že
eeno
neviditedlných, a
jest,
tžko
vci potebné, aby bylo
že
viti
jest,
jest skryté
neb že víra jest o vcech
vci viti; protož
veno pevn
:
První
vc
dv
jsú
jest pravda,
jenž jest osvícení duše, již pozdvihuje; protož slovo boží, jenž
od nho vydaná, slov svtlo v svatém písm. vc jest zpráva mocné pravdy, jenž duše potvrzuje: prvá vc vru a druhá písmem pevným od ducha svatého vydaným. A tak písmo brání víry, a víra pivoluje písmu. A když jest víra živá, tehdy jest kesanská; a živá jest, když písmu víc pikázaní boží mile plní Protož dí svatý
jest
pravda
Druhá
Augustin
v
bez milování
knihách o lásce: víra
dáblova;
Milováním víra kesan(ov)a, kteí neví, horší jsú než
ale
Protož kdo chce víru platná a živu míti, musí boha nade všecky vci milovati, poloze víru jako koen v srdci, a vyznání pravdy boží jako ovoce v ústech, aby víra srdená vyznání pravdy vždy plodila. A k tomu mluví svatý Jan zla-
dáblové.
toústý, ka: Koen vyznání jest víra srdce, ale vyznání ovoce neb užitek jest víry. Dokavad víra veliká jest, vždy plodí neb rodí vyznání v ústech ale jakž vyznání v ústech tuchne, rozumj bez pochybení, že víra srdce toho již rozata jest. :
Prováxek típramený.
156
ví
Aj dí apoštol: Srdcem se k spravedlnosti, a ústy vyznání bývá k spasení; protož ani vyznání úst bez víry srdené, ani
vyznání platná
víra bez
pochop
ei
z
vyznám
lidmi, toho já
tak praví ten
svatý;
a
má
Kdož mne vyzná ped ped andly jeho. Hrozné
dí:
ped bohem
i
Ale pohíchu! toho málo dbají, kteíž pravdy nevyzná-
slovo!
vají; pakli ústy vyznávají,
ale skutky, to
vz
O
nichž
totiž ústy, že znají boha,
mají víru mrtvú
zlými, zapírají; a takoví
a víry živé nemají, kterúž mají synové
jako dábel otec jich;
O
svt pemáhají.
boží, již
skutky zlými odpírají.
ale
kTitovi: Vyznávají,
Pavel
dí svatý
nichž
svatý Jan v své kanonice
jest, pemáhá svt. Dí: aby ukázal že buoh neodluuje ani
boha narozeno
Všeliké, jenž z
dí:
A
jest.
pána Ježíše, jenž
„všeliké"
neb
ženy, ani
malého, ani kterého jiného lovka, než všelijaké
„každé,"
k nmu živu vru jdú. Protož dí milý pán jenž jde ke mn, nevyvrhu ven; totiž nižáVšeckno, Ježíš: z svaté obce nevyvrhu, jenž ke pijde lovka dného živu vru, jíž hích dábla a svt pemáhá. Ten jest poátek pijímá, jenž
mn
živé víry
duom
v
a druhý život
XI
kap.:
Svatí
vný.
Protož
skrze víru
inili sú spravedlnost, dosáhli
dí
svatý Pavel k ži-
pemohli sú
sú zaslíbení.
království,
Dí „království,"
mnohá, neb sú pemohli království ábla, království hícha a království svta; inili sú spravedlivost, neb sú dali každému, co na nho sluší: bohu dali víru živu, bližnímu dali totiž
lásku pravú, a sú
mli pramen
trhl, až
vný.
Jist ti
první provázka típrameného, jimž
se neod-
sob
utrpení,
sú z marnosti
aby vzali život
svta tohoto
vytaženi.
Druhý pramen, nadje. Druhý pramínek
jest
nadje, jenž jest jisté ekání budúcího
blahoslavenství z daru božího a z zaslúžení zvláštního ekání.
Znamenaj, že
dí se:
„jisté
ekání," aby tím bylo odvrženo po-
neb nižádný nemá pochybovati o svém spasení. A protož milý pán Ježíš íkal jest: Doufajsynu! odpúštéjí se híchové tvoji. Dí se také: „ekání" pro oité seznání, jehož zde pocestní nemají, ale budu míti, když blahoslavenství kochybenství;
Ihruhý pramen, nadye.
nen
157
Dí se také: „budúcího blahoslavenství," pro báekání budúcí psoty, aby jeho nezatratil; a (kdo) nemá bázn synovské, aby boje se boha jako milého otce, híchuov se vai'oval, ten eká budúcí psoty. A jest užitené
ze
dojdu.
služebnu, že jest
báznmi; neb jest nkterá báze dobrá, nkterá ani zlá híšná vc, ani dobrá, to vz, Dobrá báze, pravá jest báze poínající, jíž se kdo
tuto rozeznání mezi
která
zlá,
ctnostná.
a
nani bojí
boha rozhnvati, království nebeského ztratiti s jedné strany, a u vné muky upadnuti s druhé strany, varuje se híchuov. A tu báze nazval Šalomún poátek modrosti, neb tu poíná lovk práv býti múdrý a pravý kesan. Druhá báze dobrá jest, jíž se kdo tak boha bojí, že by žádných muk nebylo, ješt, aby boha milého otce nerozhnval, nechce hešiti a híchu se bojí; ta báze slov synovská. Tetí báze dobrá jest,
jíž
se
v nebesích
blažení
s poctivostí
bojí
boha,
ale
Ta báze ostane na vky v svatých; neb Ta také dí David: Báze boží, ostávající na vky vkuov. báze neteskní svatých, neb v království nebeském nemuož Pak zlá báze první jest báze svtská, jíž býti tesknos. lovk bídn se boje ztratiti zboží svta, i dopustí se híchu smrtedlného a ctnos opustí. A tuto bázní pohíchu velmi híchu
již se nebojí.
!
lidé jsú
Druhá báze
poraženi.
lovka
zlá
boje se ztratiti dobré pirození, tak upadne v
i
hích
kdo,
jíž
srartedlný,
ruky neb nohy, neb života tohoto aspivolí k smilství, neb k modloslúžení, neb k jinému
jako boje se ného,
slov,
ztratiti
híchu. Tetí báze zlá slov služebná, a jest báze, jíž se kdo bojí híchu dopustiti jediné pro muky, jako zlodj krádeži pro obšení. A ta báze jest nedokonalá, neb nemá lásky; a však víže lovka, aby zlého nechal a dobe inil. Protož jest ta
báze užitená
dlá jako bezdného ruje
se
zlého
a kdož co iní
a iní dobré, ale
bezdn,
Pak báze, jenž
hích na lovka
a
slov služebná báze
sluhu, jenž boje se zbití od pána,
nedobe, neb iní
;
i
neb va-
bezdn;
odplaty blažení nemá.
ani jest ctnostná, ani híšná,
slov báze pirozená;
a jest pro
báze, kdo bojí ztratiti dobrého pirozeného, bez zaraúcení rozumu aneb vuole k ctnostem. Neb každému živoichu pirozeno jest báti se smrti, neb úrazu tla; a tak vuol, osel-
jíž
se
spadla,
a jest
1
Provázek típrameni}.
58
myš
bojí se smrti bez
A
hícha.
híšné Marek: svatý Lukáš dí:
tú bázní pro nás pro
bál se jest pán Ježíš až do krvavého potu; neb dí sv.
Poal
se jest Ježíš
báti
a teskliv
Stal se jest pot jeho, jako
býti.
kruop krve
A
kapající,
nebo tekúcí
To uvedl sem o bázni, aby bylo srozumíno, kterak nadje jest ekání budúcího blahoslavenství a nebudúcí psoty,
na zemi.
ekají bázniví, bázni služebné jsúce poddáni. Dále dí se: „zdaru božího aneb z milosti boží," to jest z dobrotivosti, to jest pro odstrení zufalství, jenž ukrutnos boží jedné znamená. Dále sedí: „z zaslúžení sobných neb zvláštních," pro smlost neb drznos neb všetenost, jížto lidé jedné k boží dobrotivosti hledí. Z tohoto oznámení nadje vybée lovk, že kdož jest v híše smrtedluém, ten živé nadje nemá, proto že nemá v tu dobu sobného zaslúžení k blahoslavenství, jehož má sob zaslúžiti dobrými .skutky. Druhé vybée, že kteíž hledí toliko k milosti boží, a tudy chtí spaseni býti bez svého zaslúžení, že ti nadje živé nemají. Tetí vybée, že jíž
kteíž hledí toliko
k spravedlivosti boží, a liešivše a milo-
ti nadje nemají, a ti zvlášt slovu tvrté vybée, že jedné ti mají živu nadji, kteíž jsúce dobe živi, ekají blahoslavenství z boží milosti.
srdenstvie nehledají, že zufalci.
A
Nadje Vdti odplaty.
dvoje.
také jest, že dvoje jest nadje: jedna pomoci, druhá
První položena
má
býti v svatých, ale
druhá v sa-
mém bohu, jenž sám blahoslavenství vné dává. A ta nadje trojí se: neb první jest k odpuštní híchuov, druhá k milosti vzetí; a ta muož sluti jedna nadje, ale tístupná: první stupe híchuov odpuštní, a druhý k milosti vzetí, a tetí k blahoslavenství pijití. Jistota nadje pochází z boží štdrosti,
vných vcí. Prvního jest znamenaje boží nesmírnú štdrotu, jíž každému vuoli nasycuje, jíž se sám dává k vnému požívání: otec dal syna na umuení, aby híšné vykúpil; syn dal své tlo, aby lané sytil, krev, aby žíznivé napojil; duch svatý dává se, aby v dobrém hojn zapálil. Viz tu štdrost velikúl i)yl-ii's velikým híšníkem, utec se k štdrému krve z hojnosti, z zaslúžení, z okušení
duovod
tento,
že
lovk
Druhii pramen, widéje.
159
syna božího, a budeš nco jistjí v nadji; pakli jsi vetlo a pí jeho krev, neb jest obé z štdrosti tob pipravil, a tak budeš jistjí v nadji; neb dí: pebývá a já v nm, Kdo jí tlo mé a pí krev mú, ve a neume na vky. Také pistup rozumem k duchu svatému, vylití
liké lásky, jez jeho
mn
vz, že
nesmírné dobroty všickni darové pocházejí, níž budeš posílen. Druhého tento jest duovod, že kdož piln milému bohu slúží, ten hojn zasluhuje, a tak má pojištní*) odplaty; pro-
a
a tak
i
z jeho
nadje, v
má
tož jistjší
nadji z slova pána Jezu Krista, jenž
i
Méhodk,**) sluho dobrý a vrný! že v malých vcech vrný, nad mnohé ustavím tebe: vejdi v rados pána
A
dí:
byl si
svého.
Vru
pravím vám, že, vy kteí ste následovali mne, v druhém narození, když sedne syn lovka na stolici království svého, sednete i vy na dvanácti stolicech, súdíce dvanácte roduov Izrahelských. Tetího duovod jest, že když okusí lovk vných vcí, rozumj rozumem, váže rados, maje v pamti, že svatý Pavel dí, byv v nebesích: že oko nevidlo, ani ucho slyšelo, ani na srdce loví vstúpilo, což jest buoh pipravil milujícím jeho, neb milovníkuom svým; neb oko tlesn, ucho zde nemuož úpln seznati pána boha a té radosti, i srdce kterúž bude lovk v království nebeslíém míti aj, když lovk tch vcí zakusí velikú žádostí, tehdy nco své nadje pojistí. A tak již máš, že jistota nadje pochází z boží štdrosti, z hojnosti, z zaslúžení, a z okušení voých vcí. také z onoho slova:
vnu
:
Rozdíl
cích
že
Nadéje
má
vcech;
ale
umel
jest
nadje
a víry.
rozdíl od víry v tom, že jest jediné o
víra o minulých a o budúcích:
Ježíš,
a že
sedí
na pravici
otce,
neb
budu-
víme,
a že pijde
nemáme nadje, by umel, aby sedl, ale že pijde v súdný den a dá nám vný život. Také nadje jest toliko súdit; ale
o dobrých
vcech,
ale víra o
dobrých
i
o zlých:
že zatracení bude zlým a spasení dobrým;
•) Tilt.
poilténí. **)^Mihodék.
ale
neb víme, nadji máme
Prováxék ttpramený.
160
nám dobrým. Sjednává se také nanadje jsá o vcech, jichž netoho máš, že v nebeském království není nadje
toliko,
Že spasení bude
dje
vérú v tom, že
s
vidíme; a z
jako
víry,
i
vili
neb tam
i
již
víra
i
svatí
znají
a vidí jist
což
to,
s
a ufali jako skrze zrcadlo a podobenství; jako dí svatý
Pavel.
Také vz, že nadje dává potebu; protož
David:
Oi
všech
v
t
ufají,
pane!
dí svatý
a ty dáváš jim
pokrm
v as nuzný. Druhé, od núze pomáhá. Píklad na Zuzan a na Danieli. Tetí, v dobrém posiluje. tvrté, mysli k bohu pozdvihuje. Páté, spasuje. Šesté, od pohanní vysvobozuje. Protož, kesane! mj nadji živu; neb tu maje, núze a hanby zbudeš, v dobrém posílen, k bohu pozdvižen a do blahoslavenství uveden (budeš), jenž jest konec nadje najposlednjší.
Tetí pramínek Tetí pramínek
o lásce.
milování boha nade samého: boha samého pro nho, že jest nesmírné dobré, a bližního pro boha a v bohu. A vz, že boha milovati jest, bohu dobré dobe chtíti; a tehdy dobré bohu lovk dobe chce, když pln jeho pikázaní, žádostiv to volí, že buoh jest vný, všemohúcí, dobrota nejest láska, jenž jest
všecky jiné vci, a bližního jako
se
smírná; a že buoh jest jediný v bytu,
a troj
v osobách;
a
že otec jest mocný, syn múdrý a duch svatý dobrovolný; a že ty ti osoby jsú jedné moci, jedné múdrosti, a jedné dobroty;
potom že buoh syn
boží
se
jest
vtlil,
stvoitel
svta, že spasitel dobrých;
aby od híchuov
lid
vykúpil;
že
potom že
(má) vuoli, aby sám i jiní jeho vuoli plnili. Neb to jest také boha milovati: vuoli boží plniti a jeho vuoli ped svú vuoli vznésti. Protož zjeveno jest, že nižádný nemiluje boha dobe, kdož jeho vuole v pikázaní neplní; neb tak svú vuoli vznáší ne ústy, ka: Ne tvá vuole, ped vuoli (boží) zlým skutkem, Protož dí svatý Jan v své kanonice: Dí-li ale moje má býti. kdo: Miluji boha, a pikázaní jeho neostíhá, totiž nedrží, Iháf
a
jest,
jest,
a pravdy v
nm
když radji by
vuoli prestúpil.
není.
umel
Protož ,
znamení lásky v
než pikázaní boží
lovku
proti
jeho
Teii praminík
Pak
dobré
bližního milovati jest,
161
dobe
bližnímu chtíti;
bližnímu tehdy chce a tak jeho miluje práv,
dobe
protož ten
o lásce.
když jemu žádá blahoslavenství, jsa sám bez híchu smrtedlného; když jemu žádá dobrého jako sob, a nechce jemufádem zlého, kteréhož sob nechce. A dím: „ádem;" neb sudce neb popravce sob smrti nechce, neb není vinen, však chce ádem smrti zlému, tím jeho miluje; neb chce, aby více
a
nehešil, ale aby se kál a pokání za híchy trpl.
A
to jest
dobré; neb by to nebylo dobré, tehdy by nekázal zlých hu-
a
biti,
aby
smr
každý by hešil, kdoi by zlého na
tak
eeno jest, aby což ádem sob téhož ádem pál neb nepál svému
Protož
eeno
jest,
chceš
odsúdil.
neb nechceš,
bližnímu.
že láska jest milování boha nade všecky
To vedle výkladu svatého Jana zlatoústého mínilkdyž jest ekl v zákon ve teni svatého Majednomu mistru odpovdv: Které jest najvší pikázaní
jiné vci. jest
pán
túše,
v
Ježíš,
zákon?
svého,
i
Milovati budeš pána boha svého ze všeho
ze vší duše své,
i
ve vši mysli své.
To
jest,
srdce
dí milý
spasitel, najvší a najprvnjší pikázaní. Najprvnjší: neb co by se lovk uil', to opust jeho uení netoliko by bylo marné, ale i škodlivé. A dí, že to jest najvší, to vz najdražší ,
a najúžitenjší: neb když to bude zachováno, tehdy nelze jest lovku v cest spasení zahynuti; neb milujícím boha všeckny vci prospívají k dobrému. Dí svatý Pavel k ílímanuom. Protož že to pikázaní jest najprvnjší a najvší: Miluj najprvé a najvíc pána boha svého ze všeho srdce svého, ze vší duše své, i ve vší mysli své; neb to jest zákon najprvnjší, najlepší, najvší, najlehejší, najkratší, najúžite-
od
njší,
pobhlec
nhož každý smrtedln heše
pobíhá,
a tak
jest
Luciperem od první eholi, to vz zprávy, jíž se všeckna obec svatá zpravuje, aby upím k hospodinu šla do nebe. Protož snažn znamenaje to, vrný kesane! milovati budeš pána boha svého ze všeho srdce svého, s
Vz
ze vší duše své, i ve vší mysli své. také, že jest pán, a tak mocný, protož boj se jeho; a že jest buoh, protož jest dobrý a vševidcí, ej miluj jeho a híchuov nechaj žejestjpán,
i
;
a pán všemohúcí,
všudy muož mstíti, neuteeš; a že jest buoh vševidcí, nikdež se s híchem neukryješ; a že jest pán tvuoj, M.
J.
Husí sebrané
spisy. 111.
II
Provázek tHpramený.
162
má
všudy právo k tob, protož boj se boha a pikázaní jeho neb tak milovati budeš pána boha svého. A že
zachovávaj:
pán doufajících v nho, a svrchovan zachovávajících a
jest
dobe
svrchovaný odplátce; protož
inících
i dobe,
nho
doufaj v
a
neb tak milovati budeš pána boha svého. Ej, miluj toho pána, jenž od tebe nežádá, jediné což tob jest užitené; neb pro velikos svého panství, ne k své poteb, ale k tvé
t
má
muož prvé
sluhu.
než
víc,
ty
love!
milý
Ej,
neádn
tebe
milujž toho pána, jenž ne-
zmeškati v odplat, ale pedchází, dávaje
muožeš
zaslúžiti.
pede všemi nepátely muož t moc, a báze synovská od zlého dobrotu znamenaj, hne: neb
a
O
miluj
obrániti
t
toho pána, jenž
a brání; važ jeho
odtiehne; jeho nesmírná
t k dobrému pitápána boha svého ze všeho
milování synovské
tehdy milovati budeš
srdce svého, ze vší duše své,
i
ve vší mysli své.
V
té
ei
ti stránky milování máš, pichyliž to ke tem osobám: že jest pán a tak buoh otec, milovati budeš ze yšeho srdce svého; a že jest buoh a tak syn, milovati budeš ze vší duše své; a že jest tvuoj a tak buoh duch svatý, milovati budeš ve vší mysli své, a tak nade všeckny vci. Milovati budeš pána boha svého, svaté
i
Jezu Krista, jehož kdo nemiluje, jest prokletý a od
obce odlúený, jakož
dí svatý
Pavel v první epištole
k Korintuom v XYI kapitole. Již máš krátce eeno, co jest láska, a co má tebú aby miloval nade všecky vci pána boha.
ád
Najprvé milovati druhé, což
vz vz
ei
lásky vedle
my
jsme, to
bližního, tak
jest,
vz
lovka
i
co
hnuti,
svatého Augustina. nad námi
jest, to jest
boha;
duši; tetí, jenž vedle nás jest, to
andla; tvrté, jenž v nás
jest, to
tlo své a bližního. A tak ádem andla, svého bližního duši, své tlo a bližního, vedle ei svatého Ambrože na ono slovo v kantikách: Zídil ve Najprv buoh má milován býti, potom rodii, potom lásku. synové neb dítky, potom elední, kteíž jsú dobí, nad zlé dti mají milováni býti. Žena od muže má více milována býti, a zase muž od ženy více než rodii: ale to (k) spolu miluj
boha, duši svú,
mn
Tetí pramínek
o lásce.
Ig3
pebývání, aJe ne k srdenému milování. A tak ád lásky chce, abych více ml milovati svú ženu k ádu manželství, více otce neb máte k životu, v nmž práv jsem zachován, a že více
mám
milovati šlechetnjšího
boží více prospívá.
A
Ježíše nade všecky
vci po bohu,
z té
píiny, že
vší,
jenž
on, jelikožto
obci boží
píiny
aby jiné
ped
jest
píiny, že
obci
nebylo k milování pána
jelikožto jest
lovk
prospl
modlitbu, pimlúvaje se
z té
lovk,
jist
jest najšlechetnjší a naj-
svú smrtí a prospívá svú
otcem za nás, ješt
má
jelikož-
lovk
nad každého po božství milován býti. Nuž kesane držiž ád milování tak, aby lepší bohu a obecnému dobrému vc libjší pedložil; a z toho urozumíš, že nemáš nižádného milovati ku povýšení svta anebo k utšení tlesnému, jediné kterak daleko chýlí se to povýšení a utšení k chvále boží a prospchu obecnému obce svaté, a tak dále, jelikožto to chýlí se k dobrému šlechetnému, jenž záleží na vyplnní pikázaní božího a jeho rady. Druhé z toho urozumíš, že pijímání osoby velmi rmútí a kazí obecné dobré, neb to pijímání ruší zákon rádného milování. A jakož ohe více žádá z pirození,- aby v svém míst nad povtím byl nežli na zemi neb v povtí, prvé asn neb k asu a ád to
!
a
svého ustavení
žádá bližšího
místa:
též
lovk
prvé miluje
a
boha a andly a šlechetné lidi, má bližn jším více skutkem ukázati tlesné dobrodinství. A tak dále seznáš, že dvojí jest ád milování: jeden v skutku a druhý v žádosti. A druhý ád milování jest podoben k milování, jímž se svatí v nebesích milují a boha, bez skutené pomoci z núze, neb žádostiv chtí bez závisti lepším svatým všího dobrého; a tak svatí více milují lepší než samy se, a více duši svého bližního, než své tlo. vali
A kdybychom Krista,
své tlo:
to zde zachovali,
jenž jest
tehdy bychom následo-
svú cho, obec svat, než by byl života svého na smr pro
víc miloval
neb jinak nedal
spasení své choti,
obce svaté, ani by kdo pro spasení bližmuedlnictvo; a to by zrušilo ád dokonalé lásky. Protož dí laskavý svatý Jan v své kanonice: V tom známe lásku boží, že on za nás duši svú položil jest. I my máme za bratí položiti, to jest, na smr sebe pro spasení jich duši nasaditi; neb v tom záleží láska, jenž báze bídnú ního podstúpil
11*
:;
Provázek tipramený.
164
lovk pilnjší jíž lovk žádá
vyhání, jíž také
svého užitku;
spasení
jest
lidí
jiných, než
umíti a býti s Kristem, jíž bohatý, a bez níž každý bohatý jest chudý
duchem chodí a jest Ta láska v protivnostech
bíduík.
dých vcech
silní,
trpí, v štstí skrovní, v tvrv dobrých skutcích veselí, zboží chudým
mezi bližními radosti, mezi
falešnými stráži a trphvé Ona jest, jenž v protivnostech nehyne, neb trplivá jest; kivdy neiní, neb dobrotivá jest; jíž štstí cizí nermútí, neb nezávidí jíž zlé svdomí nebode, neb zle neiní jenž ve cti šíí,
iní.
;
;
se nevýší, neb se nedme; jenž v zavržení se nestydí, neb není
chlúby žádná; totiž
popúzí; jíž cizí
jíž
žádost lakomství nesužuje, neb nehledá svých,
jíž hanní nepotupuje, neb se kivá domnní neneistí, neb nemyslí zlého;
tlesných požitkuov; zlé
neslepí,
neveselí,
neb se neraduje nad
neb raduje se pravd;
a uezabí, neb nikdy nevypadne,
jíž
zlostí;
jíž
smrti rozdlení
nejíž
bludové neukrátí
vná
bude k bohu vnému aby jej nade všecky vci
pitáhne se stvoení k stvoiteli, pebývalo a svú radostí bez nedostatku se více než v sob kochalo: neb tak blahoslavenství v v rozumném stvoení jest dokonáno. Již jest spleten provázek ze tí praménkuov: z víry, a každý pramének sezván ze tí kúdelek, nadje a lásky totiž ze tí malých rozdílcuov neb kapitolek. Ješt dobré jest vdti, že první pramének, víra, má ti niti první ni vyznání, druhá písma milování, tetí v bohu kochání. První ni pedu Druhý hlúpí, sprostní dobí, druh rozumní, tetí dokonalí. pramének nadje také má ti niti: první, aby nižádný nezufal; druhá, aby nižádný v nadji nehešil; tetí, aby každý svú nadjí híchy rozptýlel. Také láska má ti niti: první ni, aby milování bylo nad tlesné rozkoši; druh, aby bylo nad tlesné poteby; tetí, aby bylo nad tlesnu živnosf. A tak spletený provázek nemuož delší býti; neb dí milý spasitel: Véšího nad toto milování nižádný nemá, než aby duši položil za nepátely své. Tu ni napedla jest mdros božská, syn boží pán Ježíš, když jest z milosti, ne z dluhu, dobrovoln, jíž
milovalo, v
vn
nm
nm
—
,
:
ne
bezdn,
ne za pátely, ale za nepátely, za nás híšné,
tla na kíži ukrutnú smrtí vypuditi. O této pízi a o nitech mluví Šalomún v písloví v poslední kapitole
sv
duši dal z
Teti pramínek o
165
lásce.
Že Žena silná hledala vlny a lnu, a dlala jest v múdrosti ruku
ruku svú vztáhla k silnému dílu a prstové její drželi sú veteno. Žena ta, o níž dí Salomún z ducha svatého, jest svú,
církev neb sbor svatý, jenž jest
ten,
aby tu pízi a ty
niti,
žena
silná,
o nichž jest
ale pracuje
eeno,
sta-
dokonala;
neb na tch nitech má býti všeckno rúcho drahé setkáno, aby její eledínové, jsúc dvojím ruchem odíni, nebáli se zimy. První rúcho vezpod skryté, koltr, plátno bílé, jest nevinnosCc«^t^^ v duši, jíž na její eledi zde nevidíme; druhé rúcho zevnit zlatohlavové, šlechetní zjevní obyejové. V tom dvojím rnše chodí eledíni krále pána Jezu Krista a jeho milé choti, církve svaté, jenž jest žena silná v ctnostech; neb síla a okrasa jest
rúcho
její,
síla
ne tlesná, ale statenost*,
smr nasaditi, umel bez dluhu
jíž se
smí pro Krista
nho umela
a jeho pravdu na
aby za
za niž on jest
z milosti.
z dluhu,
Najblahoslavenjší
nazvali, a muž její, pán Ježíš, chválil ji, neb jest k múdrosti ducha svatého ústa svá otevela, a zákon dobrotivosti byl jest
ji
v jejích uštech;
mnohé dcerky shromáždily
sú,
vz
to
,duše
mnohá, to vz ctnosti, ale ona sama pesáhla jest všecky; neb církev svatá, jenž jest cho jediná Kristova, jíz jest ti a ticeti (let) svat frejoval, ji dlal, pro ni ostrým klál, když jest na kíži od Longína kopí hrubé v bok svuoj svatý pijal, pro niž jest umel. Ta jest jemu velmi milá, již bude chváliti, ka v kantikách: Všechna krásná, pítelkyn má! a poskvrnka není na tob; poj d, budeš korunována. Tato cho, církev svatá, jenž jest sbor všech svaté
shromáždily sú zboží
svatých, jichž Kristus jest hlava, to
údové, to jelikožto
vz mén
duostojní. *)
lovk(em), pesáhla
Ta
jest
vz
najduostojnéjší. a oni
církev svatá
i
s
Kristem,
v zboží všie duostojnosti
každú jinú duši, jenž jest dcerka Kristova, a té matky choti pána Jezu Krista; kterážto cho volá k svému choti v kantikách neb v písních Šalomúnových Tiehni mne po sob, totiž z marnosti svta k vnému blahoslavenství, a to provázkem :
nadje a lásky, jenž jest naped spleten. Neb k tomu pipraven ten provázek, že k blahoslavenství má lovk vtažen býti z marnosti svta provázkem díve eeným, jenž
víry,
jest
*) Tiít.
mým
dústogngáij.
Provázek típramený.
166
se nebrzy odtrhne tomu, kdož jej pevn splete, a lovk také bude tím pilnji pletení i táhnuti, když sezná nkterak, k emu plete a tihne, že k blahoslavenství.
Protož aby nkterak
jedno blahoslavenství jest
vru
poznal blahoslavenství, vz, že jenž jest byt neb božství,
vné:
i duch svatý, svrchované dobré, od ndobrá vzala jest svú dobrotu, a od nhož každé stvoeni rozumné blahoslavené jest blaženo. Druhé blahosla-
jeden buoh, otec, syn
vc
hož každá
jest stvoené, a to jest dvoje jedno ped smrti a druhé po smrti; první neplné, druhé dokonalé a plné. První blahoslavenství lovka jest v smrtedlném život zízeným milováním pána boha. Z toho vz, že každý zde lovk
venství
:
smrtedlný, jenž boha
zízen
miluje, jest blahoslavený.
vz, že ponvadž zízení, boha
milovati, jest
Druhé
najsvobodnjší,
najlehejší, najspravedlivjší a najduostojnjší a naj utšenjší,
lovk má o to najvíce státi do své smrti. A dím: „najsvobodnjší," neb nižádný nemuož zabrániti lovku boha
že každý
milovati; a dím: „najlehejší," neb
i chudý i bohatý, 'i zdravý nemocný, i cele údný i chromý, starý i mladý, muž i žena, na zemi i na moi, v domu i na poli, v povtí i v nebi muož boha milovati, odstre hích od vuole své a zvlášt nenávis, jenž lovka táhne od boha a vzdaluje, v mysli roztržena iní, v cest blahoslavenství zmeškává. Tetí dím: „najspravedlivjší," neb všeckny spravedlnosti proto jsú, aby se milování boží množilo; protož tak jest, že všeckny spravedlnosti neiní lovka spravedlivého, když boha zízen nemiluje; jiných spravedlností nemuož dostati, a kdož boha miluje, tak jest spravedlivý, ponvadž že miluje boha zízen, a tak miluje i bližního. tvrté dím: „najduostojnjší," neb kdo boha miluje zízen, ten jest synem božím protož dí sv. Jan v první
i
a
;
kapitole:
Kteíž kolivk
moc, syny božími
býti,
vzali sú,
tm, kteíž
dal jest jim
totiž Krista,
ví ve jméno jeho a z boha
urozeni jsú, totiž lásku a milováním.
Aj, dí svatý
moc syny božími daná nade všecky vci, jenž jsi vší,
býti.
gelista,
že
dal
jim
žím) býti? Protož
lovku
než- moc, králem moci
papežem býti neb co platná když by nebylo k tomu moci synem (bo-
býti všeho svta, a než moc, moci jest tato která moc,
Jan evan-
O, moci
stojíš-li,
love!
!
o
moc království,
papežství,
Tetí pramínek o
167
lásce.
neb o jinú kterú moc v svét, ej inilý kesane stuoj o tu moc, jenž jest moci synem božím býti, a tak králem v nebesích po smrti vným, a zde králem vítzným nad dáblem, a !
býti bratrem pána Ježíše, jenž všeckny nazývá, nestyd se, bratími a sestrami, kteíž vuoli otce jeho plní, ka ve tení svatého Matúše v XII kapitole Kdož kolivk uiní vuoli otce mého, jenž v nebesích jest, ten jest bratr muoj, sestra má, A Mioli otce jeho uiniti, jest boha zízen mii matka má. :
Páté dím, že jest „naj-
lovati; protož to jest najduostojnjší.
lovka konen
utšenjší;" neb co muož bez strasti jediné zízené boží milování? zboží žena krásná
víš,
nic,
muž
nic,
utšiti,
chvála svtská nic,
útcha všeho svta nic. Kdož neve tení svatého Matúše v XVI kalovku, získá-li vešken svt, a své duši nic,
slyš pravdu, jenž dí
pitole:
Co plátno
jest
škodu vezme, aneb na duši utrpí? neb kterú dá odmnu lovk za duši svú? Slyš také, co, když mrú, utšení mají, uslyšíš, ani skoky ztratíc, kteíž sú ádem boha nemilovali
vrn
;
muže, veselé opustíc, naíkají: Bda mn, nastojte! a na úve! Oi kryjí a tvá doluov k zemi obracují, neb sú otce, jenž jest v nebesích, ádem nemilovali. Ale mizboží, chválu, ženy,
lovníci boží vesele umírají,
k svému
otci volají a
utšení své
duše v jeho moc porúejí. Píklad na milém pánu Ježíšovi, jenž jest ekl, na kíži mra, ve tení svatého Lukáše v XXIII kapitole: Ote! v ruce tvoje poruím duch muoj. A tak máš, milovati jest vc najutšenjší. že boha
ádn
Druhé blahoslavenství po
smrti, to se
dvojí jsú blahoslavení: jedni v radosti
dlí na dvé, jakož
vné,
a druzí v oistci;
první jest bez zámutka, ale druhé v zámutku.
konené
blahoslavenství,
dobrého bez vuole
vený
jest,
který
zlé.
má
k
nmuž vrní
Protož vz, že
táhnu, jest
jmní
všeho
Protož dí svatý Augustin: Blahosla-
co chce, a nic zlého nechce.
Z toho vz,
že blahoslavenství jest nasycení (vuole) bez nedostatku; roz-
umné
stvoení, jako andl neb lovk, blahoslavenstvím tak bude v své vuoli nasycen, že což bude moci chtíti, to bude míti, a nic zlého nebude moci chtíti neb již bude v své vuoli dobré stvrzen. Ale snad díš: Svatí ne všeho mají v nebesích, což chtí; neb chtjí, aby jich tla z mrtvých vstala a byla oslavena, a toho nemají. To vz, že svatí ješt nemají plného ;
;
Provázek tHpramený.
168
neb ješt nemají tl oslavených, kteráž po dni Protož po z mrtvých vstání v siídný den, tu úpln bude dokonáno blahoslavenství na choti vyvolené pána Ježíše, to jest, na sboru všech svatých, jenž spolkem jsú jedno tlo, v níž nebude nižádný nedostatek. nyní mnozí údové toho tla trpí od zlých, ani je tlaí; ale když pán Ježíš pijde a dí Pojte, požehnaní otce mého pijmte království; tehdy i hned vejdu v život, to jest, v plné poznání boha jednoho v bytu a trojího v osobách, a to rozumem; v poznání pána Ježíše v tle, tlesným okem; jakož dí pán Ježíš ve tení svatého Jana v XVII kapitole: To jest život, aby poznali t, samého pravého boha, a jehož's blahoslavenství
siidném budu
;
míti.
A
:
!
vný
vný
poslal,
A
Jezu Krista.
z toho dále vynrni, že blahoslavenství
vné
v rozumném stvoení záleží na plném poznání boha, a odpona kochání a na milování boha, a na držení a
vném
inutí v bohu, a v jeho poznání a milování. O, blahoslavené odpoinutí! jenž odpoívati budu synové boží, požehnaní bez zloeení, vidúce tvá jeho, majíce jméno na svých elech, sedíce bez noci v svtle, neb víc noc tam nebude; sedíc
vné
potební, neb buoh jíž nebudu svtlo je osvítí. Protož ni slunce, ni msíce budu potební; chrámu nebude poteba: neb všemohúcí jich chrám bude beránek; sednu odpoívajíc od práce v odpoinutí hojném, plném neb odejme buoh každú slzu od oí a a bezpeném jich, a smr více nebude, ani plá, ani lkáni, ani kik bude více; sednu bez ohavnosti tla a bez poskvrny duše i tla: neb nic ohavného, ani poskvrnného nevejde v nebeské msto. Nu kde jste škaredí i škaredé, žádající krásy ? kde jste chromí, klécaví, hrbovatí, i jinak zlámaní, žádající celi býti? kde jste nemocní, chtíc zdrávi býti? kde chudí, chtíc býti bohatí? kde v svtle bez lucerny,
vném
:
zavržení, chtíc býti vzácni?
kde
jste bážniví smrti, chtíc býti
vždy veseli?
ped
vámi krása bez poskvrny; ped vámi celos
chromí,
Aj,
klécaví,
bez újmy
;
hrbovatí a jinak zlámaní
;
!
vámi vzácnost,
královny, synové boží
bázniví!
!
ped vámi zdraví u plnosti chudí vám vné, všelijakého zboží naplnné zavržení!
nemocní
hotovo království
ped
škaredí!
vám hotov
!
;
aby i
již
byli nazváni
dcerky, bohové
život
vný,
i
páni,
králi, paní
bohyn úastní
i
smrti
chtíce býti živi, budete, a
Tetí pranúnek o
169
lásce.
neumete; neb dí Ježíš, pravda vná, že vrní budu míti život vný. Teskliví! kde jste? aj ped vámi rados bez zamúcení plná, a bez konce vná; neb dí Mluvil sem vám, milostivý spasitel ve tení svatého Jana aby má rados v vás byla, a rados vaše aby byla naplnna. bojíce se umnti,
jeho
:
A
potom
dí
:
Uzím
vás, a radovati se
bude srdce vaše. a ra-
od vás neodejme. Protož o vy všickni již jmenovaní venství a vzte, že tyto vci jsú v nm. dosti vaší nižádný
!
poznajte blahoslaDržíte-li
provázek
nadji a lásku, chcete-li dotaženi býti, nedajte dáblu, svtu a tlu nižádného praménka petrhnuti: vte práv, ufajte dobrotivé, milujte boha nade všeckny vci siln; neb tak z marnosti svta, z mrzkosti hícha, z ukrut-
típramený
:
víru.
v-
a od vného zatracení vytaženi budete do milý spasitel, ného blahoslavenství. Jehožto i vám náš skrze zaslúžení pána Ježíše a jeho milé matky, panny LSté, i všech svatých, ra bez prodlení dopomoci. Amen.
nosti dábla,
mn
Kázanie na den památky tla božieho.
*)
v ten as ekl Ježíš uedlníkóm svým a zástupóm židovským; Tlo mé pravé jest pokrm, a krev má práv jest nápoj. Ktož jie mé tlo a pie mú krev, ve mn pebývá a já v nm. Jakož jest
m
poslal živý otec, i já živ jsem pro otce; a ktož jie Tento jest chléb, kterýž i on živ bude pro jako otcové vaši jedli manuu sstúpil Jie jest s nebe ! na púši, a zemeli sú ktož jie chléb tento, živ bude
m.
m.
:
na vky. v
Ze Kristus pán a spasitel náš nikdy slova nižádného nadarmo nepromluvil, ale jakož i skutky svaté vedl jest, nám na píklad, jakož sám svdí: též i slovem svým každým, nám k nauení, prospch rádi jest uiniti nemalý. A protož jest
j^e-íl*"^
tenie
tohoto
mluvil,
jako
slova
my
bez
z
píiny
býti ze tenie,
kteréž
a
lehkosti
jest toto
ped
píiny
bez
a bez užiteného
Píina, pro kterú
plošíme.
h^K^a^ji^jmuož
tohoto
ne-
prospchu
ji
tenie mluvil Kristus,
tiemto
tením
položil jest
že když jest Kristus pt hluk a zástup veliký, proto že na púši, šel jest jich po sú od nho tlesné nasyceni byli. Ale Kristus, cht je pitáhnuti k žádostem pokrma nasycenie duchovnieho, aby toho svatý Jan
tisícóv židovstva nakrmil
:
nm
viece žádali,
*)
než
tlesného,
eki
jest jim:
Vru, vru
pravi
rukopisu pergamenového v 16 z roku 1412, v bibliotéce muv Praze (XXIII B. 23, fol. 54—75), a z Postilly vytištné v Norimberce 1. 1563, fol. 197.
Z
sejní
Kázanie na
jedli chléb
pokrm ekl
lesný
památky
171
téla božieho.
mne ne proto, že ste zázraky vidli, ale že mój a nasyceni jste. Ale že sú jeho pro t-
vám, Že hledáte ste
dm
mam
hledali,
Kristus
protož
cht
je
duchovn
ne tohoto pokrmu, ješto ostane na vky, kterýž ješto tohoto, zahyne, ale a sytí, tlo syn lovka dá vám. Tu znamenaj, že kto tak chodie po Kristu a jemu slúžie proto prvým úmyslem, aby od nho tlesn nasyceni byli a
nasytiti,
jim
jest
Pihii budte
:
—
s
by tch svt onen pro obroky na knžstvo pecnec do kláštera jiný pro dada; a jiní pro sbožie v manželstvo od Krista ustavené vstua nejdú-li po Kristu proto napují, a tak o jiných neádiech ped, aby jeho následujíce, jeho svatým tlem duostojn napro
nho
:
nebylo, nesvtil by
s
s
vný
;
;
krmeni židóm,
A
byli s
a jeho
krví
konen
nimiž
že Kristus žádal jest,
aby
mli
vný
život
;
a
napojeni:
Krista na
aby ti
nedojdu, ani naleznu.
vili
lidé
nemohu
tmto
podobni jsú k
ti
vky
ven,
živi býti,
a tak
jedné
a
viece, je Kri-
tlem svým svatým, ješto jest pravý pokrm protož na poátku tenie die takto Tlo mé jist neb práv, ne u podobenství, ale práv jest pokrm. Kteraký? Vru ješto duši nasycuje hojnjie a dokonalejie, nežli pokrm tlesný stus obživí
:
:
sytí tlo.
Tuto znamenaj, že tlo božie nápoj, pro tyto troje
píiny:
jest
pokrm, a krev jeho
pokrm a nápoj tpokrm tlesný odhánie Tetie, že pokrm tlesný
Najprvé,
že
lesný jest k zachování tla. Druhé, že
lanos, a nápoj žieze tlesnu.
a nápoj lidem dává rozkoš tlesnu: a to lidé ukazují, že
a-
pokrmu a nápoje požívají; a takoví najmén všedn hšie, a neasto a skrovn toho požívají. A protož že tlo Kristovo a krev jeho ty troje vci iní na dušiech vrných, Kristus je pokrmem nazývá. Neb najprvé tlo Kristovo sytí a tak živí duši. Protož die Kristus tuto Ktož jie m. ten živ bude pro m. Druhé, že tla Kristova krev žieze zahánie, i die Kristus: Ktož pio raú krev, nebude žiezniti na vky. Tetie, že velikú rozkoš dává tlo a krev božie. O tom die David, prorok svatý: Chléb s nebe stokrát syti jsúce, však pro rozkoš
:
dal's jim,
an
a sladkosti.
má
A
v o
sob
všicku rozkoš a všelikú vóni utšenie tom die svatý Augustin v obecném svém
:
Kázanie
172 kázaní na dnešnie tenie: žádají lidé, aby nebyli
Ponvadž
lani ani
skrze nápoj a
žieznivi, toho v
pokrm toho
pravé v pravdé
nedává jediné tento pokrm a nápoj, kterýžto ty, od nichž duostojn pijímán bývá, nesmrtedlné a neposkvrnné iní. Dóvod toho: neb vezmi který chceš pokrm najrozkošnjší, neb nápoj, ješe potom zlanieš, a porušen budeš tlesn ale pokrm tla Kristova pijmeš-li dóstojn, na vky nezlanieš; a tlesn porušen budeš, že shniješ, však potom oslavný vstana, na vky nebudeš moci býti porušen. A tak tuto die Kristus: Tlo mé jist jest pokrm. Kteraký? Jist ješto lovka vnitnieho živí a duchovní život zachovává, a žieze i lanos zahání a všelikteraké utšenie dává, a potom k vnému životu pipravuje a dopomáhá. ;
a
Ale
že sú lidé
tla Kristova a
pití
nerozumli
této
ei
Kristov o jedení
neb vidli tlo ped sebú stože jest krev v jeho tle, i mnli sú,
krve jeho
;
vidli sú, by hmotn tlo Kristovo v svém zpósobu, jakož jest, mli jiesti a krev jeho píti, a tak sú v první blud a v kaciestvo upadli o božiem tlu; protož Kristus, cht z nich ten blud vyraziti, a nauiti je, že tlo posvátn pod zpósobem chleba jiesti a krev jeho píti, jest v pebývati a jeho pbývajícieho jiece, a také
nm
v
sob
mn
mieti, die takto:
pebývá a
kázaní
To
:
v Kristu protož stus,
já v
jest
Ktož
nm. Tu
tehdy
jiesti
mú
krev, ve
die svatý Augustin v
obecném
jie
mé tlo
a pie
pokrm
ten
a píti ten nápoj
pebývati a jeho pbývajícieho v
kto
nepebývá v
Kristovi,
sob
mieti.
A
komž nepebývá Kriani pie jeho krve, ako-
a v
bez pochybenie nejie jeho tla,
livk tak veliké vci posvátnos k vnému sudu sob jie a pie. To die ten svatý. Z té ei vezmi, že kto chce dóstojn jiesti tlo Kristovo, ten má mieti lásku a svornost k bohu, a potom k každému blížniemu. A o tom die svatý Augustin na i die vadili židé tenie svatého Jana, na ono slovo, že sú takto: Vadili sú s zajisté, neb sú nerozumli chlebu a po-
s
;
krmu svornosti, aniž sú jeho pijieti chtli. Neb ktož taký pokrm a chléb v svornosti jedie, nevadle s spolu neb jeden ;
chléb a jedno tlo mnozí jsme, a skrze to buoh iní, aby lidé jednoho obyeje byli, a v domu pebývali svaté cierkve. To die ten svatý.
nu
panMiky
dcii
téla božieho.
173
m
jest poslal živý otec, tociž Jakož Dále die Kristus menšieho. a já, jelikožto tlesenstvie sebe vedle skrze vtlenie Augustin: Tociž k Tu sv. die pro otce. lovk, živ jsem jsa ponížen, v nmž tlesenstvie podlé pokládám život svój, :
nmu
m
jest
Aby každý
poslal.
živ
pro
byl
m
z úastenstvie jedenie tla mého. Protož ktož nebo duchovn a dóstojn, i on živ bude pro
to
:
má
mieti
m posvátn
jie
m,
jakož skrze
dokonalejšieho.
Tuto znamenaj, že jedenie tla božieho, i pitie krve jeho móž býti troje: Prvé jest duchoMiie toliko, a tak jeho požíTak vají svtí v nebesiech s rozkoší utéšenie nevýmluvného.
duchovn
také
ktož
požívají jeho všickui,
zde na
jsú
A
svt
k tomu jedení
hiechu v milosti pejie tlo mé, a pie mú krev, ve jiesti tlo duchovné Tak bývá a já v nm. Jakož by ekl: pbývajíciepebývati a mé a píti mú krev, jest ve si s nepipravil k tomu, aby ho v sob mieti. Protož posvátn pijal tlo božie, jedno varuj a vystiehaj s hiechóv smrtedlných, a poko s pánu bohu a tak jsa v milosti Neb die svatý božie, dóstojn, duchovn pijal si tlo božie. božie.
bez smrtedlného die Kristus
mn
Ktož
:
m
mn a
;
Augustin v tvrtých knihách o Trojici svaté: Tlo Kristovo tak od oltáe pijímati, jest nevinnos k oltái tla božieho
(hiechóv
nésti,
niemu
a
ostati,)
nejsú smrtedlní, ale
bezpen
odpustiti; a odpustíš-li,
i
všední, blíž-
pistup, neb jest chléb
nenie jed. Druhé jest pijímáuie tla božieho posvátnie
nadstatný,
je pijímají
sob k
zlí
posvátn, jsúc
vdom
toliko.
Tak
v smrtedlných hiešiech,
zatracení s Jidášem pistupujíce.
A
taký každý v tom
hieš, v kterém jsa pijal jest tlo božie, viece zatvrzen bude, a tieže heší novým hiechem: pokrytstvím a pýchu vnitní. Ale takový nepijímá duchovn tla božieho, neb nenie sjedúdy v jednot. A o tom die nesrovnává s Kristem, ani jie dóstojn tla buožieho, ani pie krve jeho, akoli tak veliké vci posvátnos k sudu vnému sob jie a pie. Tu die výklad, že takový zlý nevtlí v tlo Kristovo, skryt maje živu vieru. A k tomu die svatý Augustin Ten jeda tlo božie posvátn nejie jeho duchovn neb nepožívá milosti božie,
nán
vláš
Kristem a svatý Augustin: Ktož s
s
jeho
s
s
:
,
;
:
Káxanit
174
s
jsa bez smrtedlného hiecha. A zase Ktož jsa bez hiechu smrtedlného, neposvátn tla božieho, ten smrtedlného hiechu nemá, ale tlo božie duchovn, neb jest sjednán s Kristem a s cierkví
jemuž by
mohl
die svatý Augustin jie jie
slíbiti,
a
:
By to znamenali lidé, varovali snažn hiechóv, a zvláš smrtedlných neb akoli by posvátn tla božieho nepijímali, však by jeho duchovn bez svat
by
v milosti božie a v lásce.
s
;
ptržky
požívali, jsúce v milosti božie; a
tlesn
jeho duchovn, k tomu
ttie pijímánie tla
Protož
lovk,
posvátnie spolu, když
ovšem
požívali-li
by
pijímajíce, dvojí by otplatu vzli.
jsa
božieho jest duchovnie a
bez hiechu smrtedlného,
naped duchovn, potom posvátn pijímá tlo božie, ale zlý nic nebo zlí jediné posvátn sob k zatracení pijímají. Protož tuto Kristus, mluv o jedení duchovniem a potom posvát;
ném, die takto Ktož jie m, i on živ bude pro m. Ale že mluvil, mohli sú pomyby židé, k nimž jest Kristus tuto sliti, kterak jest chléb Kristus, odkud pošlý V k tomu odpoviedá dále Kristus ve tení a die takto Tento jest chleb ješto s nebe sstúpil skrze vtlenie v život panny Maije, z niež jest své tlesenstvie pijal a to jest ekl Kristus, na své tlo uká:
e
,
:
,
;
zav.
Ale že židé mohli sú mysliti, kterak jest ten chléb s nebe jako
sstúpil, tak-li
manna
z nich vyazuje,
i
mannu na púši
a zemeli
židóra seslaná ? to
die takto
:
sú
Ne ,
domnnie
Kristus
jakožto otcové vaši jedli sú
nkteí
smrtí duchovní a na
zemeli ne tak ume, ktož jie diiši, vky. Ponvadž tehdy na vky živ bude na ale tento chléb, tlo božie zase zptn vz, býti, ktož duostojn jie živ má božieho, nebude živ. Jakož die syn ktož nejie dóstojn tla jiesti tla syna lovka, tociž Nebudete-li boží v tomto tení tlesenstvie pijal, a píti jeho z jest své niež panny *Marije, v milosti potom v oslavnosti a mieti života zde krve, nebudete Jana takto tenie svatého svatý Augustin na die v sob. Tu život asný, mienil tuto syn boží hovadní lidé, by Aby nemnjíce mieti život bude syn ka, pidal jest boží a že i vadili by s, a všickni smrtí tlesnu
:
:
:
vný.
Protož toho života nemá, ktož toho chleba
pie krve této
pokrmu,
ale
;
neb die
vného
Ponvadž
toto
:
asný
život bez tohoto mieti
nejie, ani
mohu
lidé
ovšem nemohu. To die ten svatý. tenie položeno jest na památku božieho nikoli
na den památky
téla bozieho.
1*75
,
znamenali velikú snažnos syna bozieho, kterak nás k dóstojnému pijímání tla svého svatého popuzuje a napomíná druhé smy slyšeli, co nám dobrého dóstojné tla,
nhož smy
z
;
pijímáme tla bozieho iní a dává, a dále o trojiem tla bozieho pijímání; a také sme slyšeli, kterak mají zpósobeni protož tuto piln býti, kto chtie dóstojné tlo božie pijímati pijímání tla bozieho; znamenajmy, co pislušie k dóstojnému a jakož die svatý Tomáš z Akvin, že k dóstojnému pijímání tla bozieho troje vci pislušjí: Xajprvé, istota svdomie, :
smrtedlným hiechem odjata bývá. A protož, ktož kolivk má který hiech smrtedlný na sob, nemá isté duše, ani takého svdomie, a tak nepijímá dóstojné, nebo v tom v hlubší žádos hiechóv upadne. A k tomu die svatý Augustin Když mysl a tak vole v žádosti héšenie jest, viece a ta jediným
:
pijímáním tla bozieho obtiežena
nežli pozdvižena bývá.
Druhé
pislušie pozdviženie mysli v boha, skrze skutené náboženstvie
ml
horlivú žádosf ku pijímání tla a o bohu myšlenie, aby ; a potom aby ziedil život svój ve všech skutciech
bozieho
svých táhl
ei
a také aby v
;
nebyl k
ei
sob
uskrovnil
,
aby tak klopoten
oplzlé a prázdné jakožto prvé, ale aby vždy viece
Tetie pislušie istota tlesná, aby mysl
k náboženství.
roztržena nebyla od náboženstvie a o bohu myšlenie, a od tla
Neb když
bozieho pijímáme.
jest kto
tlesn
neistý, taký
velmi jest roztržen od pijímáme téla bozieho.
Zptn
tehdy znamenaj, že tyto vci jsú, ješto pekážejí
dóstojnému pijímání bozieho tla Xajprvé a najviece hiech smrtedlný. Ten máš-li na sob vdom, nikoli nepistúpaj k tlu božiemu; ovšem v úmyslu máš-li který hiech smrven navrátiti ješ budto v pýchu, tedlný že mieníš :
s
,
:
neb v který koli jiný hiech smrtedlný, a nemáš-li úmyslu pevného, že dieve nežli by v který hiech smrtedlný chtl navrátiti, že by radji chtl najukrutnjší smrtí umieti, nikoli nepistúpaj pakli by pistúpil, tieže zhešíš nežli Jidáš, kterýž jest zradil Krista ale ty tak pistupuje zrazuješ jeho oslavného a smrtedlného v
frej
,
v lakomstvo
,
v smilstvo
,
s
;
;
již
nesmrtedluého
,
a znova, jakož die
svatý Pavel, v
penie
;
sob
Druhé, ješto pkážie, jest mysli ztunebo (když) mysl jest tak tupá, že nemóž v nábožen-
kižuješ syna bozieho.
s
Káj!anie
176 také
stvie pozdvihnuti, to
pkážie
dóstojnému pijímání tla
s kterúž s nemóž milos božie v jedné duši smstnati, jest piekaza také pijímánie tla božieho dóstojného, dokadž pokáním a srdeným
Tetic
božieho.
jest
neistota tlesná,
s
želením nezistí.
A
že smy slyšeli, které a kolikerý jsú vci, ješto pidóstojnému pijímání tla božieho: tuto vizme, co
slušjí k
dobrého nám znamenaj
tož
píd že
:
pijímánie tla božieho.
z dóstojného
pijímánie
dóstojné
Pro-
tla božieho najprvé
pivozuje památku božieho umuenie na mysl lovku. A to ekl Kristus na veliké veei svým ueníkem, jakož svdí svatý Matúš ve tení, a svatý Pavel vlk Korintóm
jest
ka
v jedenadsté kapitole, a
:
Kolikrát koli pijímajíce jiete
mé
tlo a piet mú krev, to ite na niú památku, vešken mój život pmietajíce na své mysli. To my initi také mámy, rozmýšlejíce s na všecek jeho život, kterak jsa bohem vným, ráil býti lovkem služebným a poraženým pro naše hiechy a smrtedlným kterak narodil v psot a v chudob tlesné ten, ješto všecky zbohacuje, a ráil mezi hovádkami ležeti na sen, jehožto hovádka požívají, abychom my hovadní, jehož smy podlé božstvie dostihnuti ani poznati nemohli, jeho již
s
;
podlé
lovenstvie
poznajíce, jeho požívali
jakožto
vádka, toho, ješto jest uvadlo pro naše hiechy. die
skrze
uvadl.
proroka Davida svatého
A opt
:
Bit
Já jsem jakožto
seno
sem jakožto
seno, a uvadlo jest srdce mé.
s
narodiv, ráil zde pracovati,
Dále aby myslil, kterak
chod
:
sena ho-
Jakož sám
jest
kázal, a tak jiné skutky milosrdné
a
spasitedlné inil,
aby náš jsa otec milý, nás rozptýlené syny skrze hiechy shromáždil a k sob pivinul, a nás hledaje, od zlých zloeeným ráil býti nazván a biován, a konen mezi lotry na
kíži upeený, nám ráil k obživení a ku posílení dáti, abychom jej jedlice, to inili na památku jeho neb nám die To z hiechu vymluvie a ti ite na mú památku Kterak sjednají, kteíž pro ofru, s jeho porueustvím s tiemto ;
!
:
s s
,
penz uahrabánie, nebo pro zloeený hnis ponajukruttlo jeho svaté lepcí nedstojn jakožto njšie ? Co jiného, než že sob vný súd jedie a pijí, nerozsuzujíce dóstojenstvie a rádného pijímánie krve tla božieho.
pro lakomstvie a krytstvie
zv
: ;:
na ien památky
i
téla božieho.
177
Druhé, tla božieho pijímáme hiechy shlazuje, všdnie neb nechce ten drahý host, kdež zavítá milostí
smrtedlné
ješto
;
sob ku piebytku
a duši
s
jemu
vk sob
viece
by v nie co bylo poskvrnného,
zvolí,
Tetie, v ctnostech potvrzuje, aby lo-
nelíbí.
zaslúiil.
Dále od
pokušenie vystiehá, aby
hiechy nebyl poražen lovk smrtedlnými. tvrté, že mdlí zápal k smilstvu, aby tlesenstvie nemohlo na duši hiechem smilným vítzstvie mieti. Páté, duši obživuje a ki"mí. O tom die Kristus ve tení svatého Jana v šesté kapitole Ktož koli píd ke mn, nebude Faen; viz pokrm: neb jsem já chléb :
živý,
ješto
nebe
s
cierkev svatá o
nebeské odvieráš
posilnme
i
Šesté, posiluje;
sstúpil.
nm
O
takto:
protož
zpievá
dvée
spasitedlná obti, ješto
bojové tisknu nás nepátelší, protož
!
daj
pomoc svú svat. Sedmé, utšenie a rozkoš dává
jakožto die Šalomún v knihách múdrosti v desáté kapitole: Dal's jim chléb bez práce a
bez úsilé, an
kterakú rozkoš a vóni sladkosti.
Bda
má
v
sob
všeli-
s
neko-
zlým, kteíž
v dóstojném pokrmu tohoto chleba nebeského Osmé, tla božieho pijetie dóstojné obživuje duši. O tom die svatý Jan v páté kapitule Jediné jiesti budete tlo syna lovka, a píti krve jeho, nebudete mieti života v sob, a zvláše kterúž obživuje milos božie. A zase zptn živosti duše Budete-li dóstojn jiesti tlo jeho, budete v milosti jeho mieti zde život v sob, a potom vný v oslavnosti. Deváté, dává život zde milosti božie v nadji. O tom die svatý Jan v šesté chají
!
a
:
,
kapitole:
Neb
jest
chléb živý, jenž s nebe sstúpil, a dává
život svtu.
O
Desáté, tla Kristova pijetie dává život tom die Kiistus v evangelium sv. Jana v VI kap.
vný. :
Ktož
má život vný. tch deset póžitkóv,
jie tento chléb,
To
v potu pikázanie božieho Ktož ta zachová v skutku, hoden bude dóstojného pijetie tla božieho, jemuž tch deset póžitkóv syn boží dá skrze dóstojné pijímáme svého svatého téla jejest
desatera zavených.
;
hožto dóstojného
prijímánie
dánie života blahoslavenstvie
Jehožto
M.
J.
desátý a
vného
nám všem dopomáhaj
Haši lebrané ipisT.
111.
konený
požitek jest
a královstvie nebeského.
otec, syn, duch svatý.
^0
Amen.
!
o sedmi smrtedlných híších.
*)
Pýcha. Pýcha
jest
z níž vychodí
prázná chvála.
sob
koen
poátek a královna všech híchuov,
i
neposlušenství,
To
co pýchy, tímto
svarové,
smilnos, pokrytství a
muož lovk na sob poznati, obyejem: zdali kdy srdcem,
má-li na
ústy neb
skutkem nad jiné se povýšil, a to pro zboží, pro krásu neb urození, neb pro múdros, neb pro chlúbu lidskú, jenž jeho více než jiného chválí; aneb se snad sám chválí z dobrých skutkuov, a snad i ze zlých neb jest to najhorší, kdož se chlubí zlými iny, jako lapky neb smilníci. A tak jest, pohíchu mnoho, ješto se rádi postí, almužny iní, modlitby íkají: a pak skrze pýchu rúcha svého, aneb pyšnú postavu svého tla žádají chvály svtské, skrze to pak všecko dobré ztratí. Neb praví svatý Cyprián doktor Kdož se v šarlat neb v drahé rú:
"ííeelef >
:
cho obláí, v boží rúcho se nemohu obléci. I dí nkdo: Já skrze to nemíním nic zlého.
že
me
ten zle myslí.
pravím:
A
Pakli díš
ty nežádáš,
:
Ten
ale jiní
slyš,
me nese, Tob
lovk hnvivý, jenž Nežádám nižádného híchu
nemyslí nic zlého: ale
!
snad žádají tebe, a skrze to
hešíš smrtedln; neb jed ped lidmi pokládáš, aby okusíc jeho i umeli. A snad pomyslíš sob, a íka: Neiním toho pro pýchu. K tomu odpovdí jistí svdkové neb komu jest ;
•)
Z
Postilly vytištné v
Norimberce
léta 15 63, fol.
238—243.
o lépe viti,
sedmi sfitrUálnýeh híieh.
ídko pravdu
jenž
jazyku,
tvému-li
179 praví ? ili
t
ukazují? neb otevené prsy tvé, zvedení hlavy tvé, zmazání líidlem oblieje
svdkuom
tvým, ješto na
a odkryti
šíje tvá,
tvého, opásání zlatem bedi* tvých, a obtažení pílišné tvé, a
u
tvých stevíc kivé nosy, a nade všecko nestydaté oi tvé, tyt to svdí na t, že ne pro buoh, ale pro pýchu to iníš. O t^ch praví buoh v žaltái: Kebudú pebývati prosted domu
mého. kdož iní pýchu. Protož kdož chce trojí
tento hích,
jest
mu
potebí
vci: První,
kud
pemoci
jest
aby
pišel,
lovk
pomnl na neb kam má jíti. Keb vždy
svuoj píbytek, od-
praví svatý
eho:
Myšlení, jehož lovk nemá, to jeho nauí, a když nemá, tehdy modlitba jemu na bohu obdrží. A týž svatý na jiném míst dí: Tu dušiku bez pestání buoh miluje, kteráž bez pestání se ostíhá a sama se sudí. Opt týž svatý praví: Budeš-li všecko tajemství vdti, a nepoznáá-U sám sebe, budeš podoben k domu, jenž jest bez základu. Druhé, aby jemu, jenž tob laje, neb (tebe) tresce, veselý obliej ukázal; a tak budeš od mnohých trestán, a nižá-
dným pochlebenstvím nebudeš odlúen.
Neb nižádný tomu
kdož nerad slyší. nerad Tetí, aby zrcadlo svatého písma vždy praví,
ped
svú myslí neb písmo položil. Neb praví svatý eho: Svaté svaté kázaní, to jest položeno ped naší mysh', zdali by co na nás šeredného bylo, abychom my to SNTm náboženst\*ím a skrúšením smyU s sebe, a zlého se varovaU.
ustavin
ZáYisf.
když jest lovk pyšný kdo jeho vyšší na nkterém dobrém, neb na nkteré milosti, i závidí jemu z toho. Z té závisti vychodí nenávis, utrhání, posuzování, rados nad cizím zlým, truchlos nad cizím dobrým. To muož lovk
Druhý hích smrtedlný
a nechce
dobe
jest závisf,
míti ro\Tii; ale jest-li
poznati, heší-li skrze závisf, tímto
kdyžto se co
sob
komu
co
dje dobrého;
dje a
zlého,
zdali
inem:
má-li rados,
aneb truchlos, když se komu
jest
kdy utrhl svému bližnímu, 12*
;
O
180
sedmi smrtedlných híších.
zjevn nebo tajn, anebo zdali kdy poekl na koho zlý skutek Tento hích jest jako mol, neb on všecky dobré
falešn.
skutky pokazí.
Toho híchu nemuož žádný lépe pemoci, jedné když svta i duostojenství potupí: neb když nic nebude hledati, což jest tohoto svta, z niehož nižádnému nebude závidti a tak koho jiného v tom uzí, nic mu toho žel nebude, neb toho nežádá. A akoli všickni ne ovšem mohu svta potupiti, však proto všeliký lovk nemá žádati svému bližnímu nic zlého; ale což koli muož v bohu komu dobrého uiniti eí, neb skutkem spomoci, jest jemu povinen. Také jemu vdk není, však má to uiniti; buto že druhdy jest jemu mrzký pro jeho iny, však tím více pes svú vuoli má zboží tohoto
a
;
a
na
nho
hledti, rozpomínaje
se,
protož také, což muože najlepšího,
Ale mnozí
dúce
jiné,
jsú,
anebo
a tak tžce heší; neb nižádný
a
dnes jest
zlý, zajtra
on
jest
má jemu
boží stvoení
uiniti.
sami se híchuov varují, a pak
jenž
ani zle iní,
že
muož
jich potupí,
aneb
nemá nižádného
býti dobrý; ani
jich posúdí,
potupiti:
kdo
vi-
má
neb
druhého
když on jemu není poruen. Neb praví svatý Pavel: Ty kdo jsi, jenž súdíš sluhu cizího? neb svému stojí, neb padne. A kdož jiného sudí rád, v témž neb v horším bude v skuoe. Protož praví svatý Bernard: Vidíš-li koho, an zle iní, ci, že dobrým to úmyslem iní; pakli nemuožeš úmysla vymluviti, ale ci, že nemuož bez toho býti, aneb ci, že pokušení tžké na spadlo. A tak mysliti máš: Co bych já sob uinil, kdyby na mne to pokušení spadlo? Ale mnozí jsú, potupiti,
17 i í
ješto cizí nedostatky
nechtí vidti.
O
ale sami sebe v své psot Mnozí mnohé vidí, Bernard: svatý
dobe
nichž dí
vidí,
sami se nechtí vidti. Na ty praví syn boží v evangelium, a ka Pokryte vyvrž prvé bevno z oka tvého, a pak pijda vyvržeš mrvu z oka bratra tvého. ale
:
!
Hnv. Tetí hích popuzení, zloba,
srartedlný jest
hnv,
z
nhožto vychodí
svár,
nepodobné vrování a kivé pisahání. Tento
hích muož na sob
lovk
poznati tímto
obyejem
:
.Jest-li to,
;
o sedmi smrtedlných
Že
má hnv
tajemný v
srdci, a
híších.
že dlúhý
hnv
181
hnv
není, tehdy jest
njaká prchlivos brzo
pátelský a hích. Pakli jest vypustil svú zlos z svých úst skrze slova neistá a nepravá, tehdy
nenávist; a ten jest
pominúcí, a to
jest
hích
obecn
smrtedlný.
jest všední
Keb
svaté
praví
evangelium:
úst spravedliv budeš, a z tvých úst zatracen budeš.
Z tvých Neb když
kdo zlos svú skutkem naplní, tehdy snad nkdo uražen bude neb na tle, neb na zboží. Ten hích jest jako ohe; neb jako ohe, což koii dosáhne, všecko sežže, též hnv všecky dobré skutky z lovka vypudí; neb ten jest hích upímo proti druhému. Protož praví svatý eho: Když srdce loví naplnno bude hnvu, tehdy duchu svatému chrám ruší. Protož praví jeden svatý lovk: Hnvivý, by tak dobrý byl, že by
mrtvé kísil, však by se bohu líbiti nemohl; neb milý buoh nižádného skutku od hnvivého lovka nepijímá, le se s nepítelem smíí. Vedle svatého evangelium, kdežto praví Oferuj eš-li dar tvuoj na oltái, a rozpomeneš se, že bratr tvuoj má nco proti tob, nechajž tu daru ped oltáem, a jdi, smr tvú. se s bratrem tvým, a pak pijda oférujž Ale snad pomyslíš sob a ka: ToHk mi jest protivného uinil, že nemohu toho nikdy uiniti, bych kdy jemu co do:
ob
O
brého pál!
slepoto pílišná!
sob
i
kterého by více pykal, by
povdla tob
bratr tvuoj nebo sestra tvá
nožovú ránu?
slovo protivné, a ty
když bratr tvuoj neb sestra tvá zaviní cb proti tob, a ty pak raníš duši svú híchem smrtedlným, proti pikázaní božímu, necht málo odpu-
pak dal
Téžt
jest,
aby tob buoh mnoho odpustil buoh mnoho trpl. Ale ano za ovšem jsi-li syn církve svaté, tehdy máš jeho více pykati nežli sám sebe, znamenaje jeho velikú škodu: jednu, že jeho velice tupí, popuzuje proti tob druhé, že se dlí od synuov božích a od matky své, od sboru svatého. stiti
bratru nebo seste tvé,
t
a nechceš málo protrpti,
;
nemyslíš, ale
nm ani
Xemám
ním nic zlého initi, aniž chci jemu skutkem nic zlého slovem zlým hledáš jeho uraziti, a když jiný o
Ale snad díš:
jemu co zlého
píti.
co zlého mluví,
Ale
rád
s
slyš:
slyšíš.
skutkem žádám jemu co
mluviti.
A
to
jest
veliké
a
Ale
snad díš
zlého, jedno
bláznovství
tvé:
:
Ani slovem,
že s ním nemohu
neb více
želíš je-
^
182
dnoho Údu
tla; a také že horlíš z toho, že se a toho nedbáš, že neodpust svému bratru,
celého
nežli
tob kivda dje, sám
se
snad na duši zabíš,
jeho
i
sedmi smrtedlných hišich.
oddle
a tak
se
i
svého
bratra od sboru svatého, jenž jest tlo skryté, jehožto Kristus
celému tomu tlu škodu iníš. Neb to vz: neodsvému vinníku, buoh tob nikdy neodpustí tvých híNeb dí svaté evangelium: Když stanete na modlitb,
jest hlava, pustíš-li
chuov.
odpuste,
máte-li
vám vaše
viny.
viny, jakož
A
i
tento
co
proti
komu, aby také otec váš odpustil
A modlitbu pán íkaje díš Odpus nám naše my odpustíme našim vinníkuom. hích muože v sob lovk uhasiti tímto obye:
ohe tlesný uhašen bývá: najprvé vodu, druhé díví rozmetáním, a tetí dr zacpáním. Též tento ohe pekelní, totiž hnv, muož uhašen býti:
jem, jakožto
Najprvé vodu, totiž dobru rad neb nauením. Protož hnviví nic nemají bez rady múdrých uiniti, chtí-li se híchuov od hnvu pocházejících vystíci neb praví mistr Seneka pohanský Dokavadž se hnváš, nesluší nic ani zlého, ani dobrého uiniti; neb v tu dobu rozum loví jest oslepený, že Neb co kolivk jemu náhlos a slina pinese neví, co iní. jazyku, ^roplíští to a jest kiv, však mní, by byl práv. ^P^^^k ;
:
a
;
-
A
protož mistr Kato, když byl jednu popadl svého mladšího,
r|.^í»^J jenž s
byl
metlu
bíti.
i
zavinil,
rozpomenul
cht
I
hnvám, Druhé,
odpovdl
jeho
pítel,
poe
i
ruku nechtl ho
a když
bíti,
že jest hnviv,
se,
Tehdy pišed jeden jeho
by inil? se
nmu
proti zdvihl,
i
jeho tázati, co
jemu, že: Toho sem chtl
bíti;
ale že
tíechci jeho nyní bíti.
hnv muož
uhašen býti
dr
zacpáním, to vz,
aby slov nevypustil z úst: ne proto, jako nkteí iní, když sebe v tu dobu aneb v ten as pomstiti nemohu, tehdy mlí,
ekajíce asu, když by se mohli pomstiti v ústech zavíti, aby mohl
hnv
ím
hnvu
více mluví, tím více k
Šalomún
:
Když
slov nedostane,
se
v
sob
ale proto sluší slova
ukojiti:
zbudí.
neb v
hnve
Protož praví múdrý
díví nedostane, uhasne
ohe
;
a když se
uhašen bude hnv.
Tetí, muož uhašen býti ohe, to jest,
;
totiž
rozmetáním díví,
aby mysl svú v jiné dobré myšlení
obrátil,
aby toho
:
o
183
sedmi smrtedlnj/ch híéich.
neb
tak zapomenul, jako by toho nikdy nebylo; hnv se zpomíná, tím více se hnvá.
Ale snad
toho
Budu-li
díš:
A
nedbáti, biidú
nerozpomínáš se na
ím
více
mníti
na
lidé,
že když svatá
bych já se hnval. Magdalena sedla u noh jeho, totiž syna božího, když onen Šimon na ni žehral jenž se božích noh dotýkala; a když Jidáš, boží zrádce, na ni žehral pro mas, již byla vylila na hlavu syna božího, ona vždy mheci sedla, neb za ni syn boží odpovídal. Též i ty máš uiniti; neb milý buoh odejme vešken zlý úmysl od lidí, a ty svú pokoru dobrý píklad dáš od to,
Maí
Neb
sebe.
pro buoh, die:
praví nežli
Lépe
jest,
svatý
jiné
by
eho:
Lépe
jest protivenství
mle bžel
jemu, nežli by jeho pemohl. hanba s králem z jedné íše
A
trpti
A
týž svatý jinde
od nepítele
svého a dal se
skutky initi dobré.
zajisté, jakož nenie nižádná
když jest náš buoh protivenství rozliné milý pil z prúdu na tomto svt, totižto Augustin svatý trpl, nemá nižádný od toho bhati. Neb praví nechceš když Nechceš býti v tle, to vz s vyvolenými božími, A protož jako by nenávisti trpti s hlavu, t. s synem božím. též
píti:
i
hnval, by kdo dal zlatu hriidú v bok, aby ji sob ml: též se hnvati máš, když se co protivného stane. Neb všeliké protivné slovo aneb skutek, když je trpíš pro milý buoh, bude zboží; neb jiné cesty není do nebes tob obráceno u než protivenství. Jakož praví svatý Pavel: Skrze mnohé zámutky musíme pijíti do nebes. I syn boží praví v evangese
vné
lium:
V
vaší
trplivosti
zachováte duše vaše.
Protož praví
múdrý Šalomún: Lepší jest lovk trplivý nežli silný. Ale snad díš: Rád bych s pokojem byl, i dráždí mne. O tch praví svatý Éeho: Kdož cizího protivenství trpti nemuož, ten sob sám skrze netrplivos svdek jest, že dobrý není. Neb jakož ohe pokúší zlata, též buoh skrze zámutky pokúší lovka. Neb praví týž svatý: Snadno hlavu svsíc znati.
jakož
choditi, ale
Protož mih si
o
tom
dobrého jest v zámutku a v trplivosti pokesané vrní nehnvajme se rádi neb
slyšel,
!
hnv
jest
hích smrtedlný.
;
^
184
sedmi smrtedlných híších.
Lenost.
tvrtý hích smrtedhiý slov lenos na hožto vychodí zlá myšlení o bohu,
hích muožeš na sob
boží služb, z
nenábožné
poznati, máš-li tesknost v
n-
Tento
zufání.
dobrém skut-
dobrý skutek s roztrháním, a jsi-li lenivý neb ospalý na boží služb, neb když máš co dobrého uiniti, a to opustíš, neb uiníš nesnadn, ídko se zpovídaje bohu: po-
ku, iníš-li
nvadž
naši skutkové od zpovdi mají se poíti. Jakož praví David prorok v žalmu: Pedejdeme tvá jeho v zpovdi. A múdrý Šalomún dí: Múdrý na poátku své ei dává se bohu vinen. Protož všeliký, kdož chcQ slúžiti, má se asto
vdn
neb budeš-li se svých híchuov na zpovdi tajiti, buoh je zjeví; pakli je budeš zjevovati, buoh je skryje, A protož kteíž dobe iní a nezpovídají se bohu asto, jsú ti takoví, jako ten, ješto naplní sud smrdutých vcí, a potom ve nalije dobrého pití, a tak jedno druhým zkazí. A protož jako vrný sluha boží, jakž kolivk sheší netoliko smrtedln, ale všedn, i hned se utec na boží zpovd. Neb praví svatý eho Kterýž kolivk hích skrze pokání shlazen nebude, ihned svú tžkostí k jinému táhne. Tento hích muož pemožen býti tímto obyejem když kdo pamatuje svú smr, aneb súdný den a zvlášt když t zpovídati:
:
:
;
tesknos napadne, aby neostal svaté modlitby. Neb nkteí ped kterýmižto sluší bžeti ale proti tomuto nesluší nikdy bžeti neb jakž by pro tesknos pobhl z moProtož když kdo dlitby, i hned by byl od ábla pemožen. pone své modlitby íkati, nemá pro žádnu tesknos jich nechati a ím více na koho tesknos spadne, tím snažnji má
jsú híchové,
;
:
;
Neb a nkdo nkdy nemá asto místa mniti na modlitb, ale má své tlo na jednom míst ustanoviti, a pak milý buoh skrze snažnos loví ráí ho utšiti, a chu i nábožense modliti a nikdy neodjíti, až dokoná.
své myšlení myslí pemoci,
na modlitb dáti. Ale jsú nkteí, že když nemají náboženství, i tam i sem pocházejíce se túlají, tudy chtíce té tesknosti zbýti. A ti ím se více túlají, tím se více roztrhují, neb se roztrhují na své mysli. Jakož nemocný, kam se ko.li obrátí, tu vždy bude neství
moc jeho
:
též
i
tito,
kam
se
koli obrátí,
tudy tesknosti ne-
o Protož
zbudu. hledati
sob k
sedmi smrteálnúch Misích.
všeliký
sluha
nemá i zde i onde místa sám místo. A protož jakož
boží
modlení, neb jest
praví David prorok
když jest bojoval
:
nimi nebhal, ale vždyck}-
je
185
pemohl
s Filistíny,
ped
nikdy
svú ustaviností
též ty
:
nebhaj, ale vždycky se protiv svú ustaa tak ji pemuožeš. i na své modlitb, Neb nemuožeš snaženství míti, v tu dobu tob nem' nic lepšího, jedné aby se v pokoe a v trplivosti zdržel až do božího smilování; neb když tu trplivost v pokoe sneseš, proti tesknosti nikdy
viností na své mysli
a
jest
tob
jako rataj
to tak
úžiteno, jako by
nkdy
v
ml
déš a nkdy u
veliké náboženství. vseje,
vítr
však
Neb
mu
se
by v jasno sil: též tob na dobré pijde, když budeš ustaviný na boží služb. A tu bud konec o tomto híchu, aby se mohl vystíci s boží pomocí neb když to initi budeš s dobrým úmyslem a s velikú pilností, tehdy tebe dábel
dobe
urodí, jako
;
v pokušení neuvede.
Lakomstvi. Pátý hích
smrtedlný jest
poznati, heší-li tímto
zboží píliš
skup
Z toho vychodí
lakomství.
lúpež, krádež, lichva, svatokupectví.
A muož lovk
obyejem neb híchem,
na
takto:
sob
chová-li
pakli kdy co puojí, více vezme, nežli jest prodá své obilé na roky dráže, nežli v tu dobu
jistina; pakli
;
neb kupuje-li obilé za laciná na draho neb když koho na míe, na váze, neb na potu oklamá, neb vda, že je kradené, i kupí neb když neprav bére své chudin jakožto platí
;
;
;
,
páni, rytíi, králové
rozlin bezprávn
knží, prelátové i biskupové aneb (kdy) nco nalezl a nevrátí aneb dlužen jest, i nechce dáti aneb snad almužny sob poruené nerozdal; aneb kdy je co ukradl, aneb co kúpU duchovního, aneb prodal; aneb snad almužny více vzal, než mu potebí bude neb bylo. O tom híchu praví múdrý Šalomún, že nad lovka lakomého nemuož nic býti híšnjšího. Neb praví pán ;
(iní),
i
;
;
v evangelium: Kdo se neodpoví všeho, což má, nemuož býti muoj uedlník. Druhé, hích jest lakomství v zboží, neb v duostojenství. Lakomství v zboží muož pemoženo býti štdrostí; neb
:
O
186
ím
sedmi smrtedlnpch hisich.
mén má
a z toho pro buoh dává, tím méué žádá. by kdo své lakomství zbožím nasytil? toho jest nelze býti; neb zboží jest vc zemská, ale žádost jmní
kdo
Neb
mm'š(-li),
vc
duchovní. Práv (tak jako) když by lovk ml vežíze, a ml ped oima sud vína, a kdyby jeho nepil, své žízn nemohl by uhasiti: též kdo má zboží, žádá jeho, tím své žízn neuhasí, ani naplní; ale ím více má, tím více žádá neb by vešken svt ml, a jednoho šarta neml, i toho by žádal. Práv jako ten, ješto chce ohe uhasiti, i pikládá více dev k ohni: též kdo pikládá zboží k zboží. Též kdo
jest
likú
:
chce lakomství v byl jako
ten,
o
sob
rozmeciž zboží mezi chudé, aby
uhasiti,
nmž
praví písmo
Rozdlil a dal chudým,
:
spravedlnos jeho zuostává na vky.
Lakota. \d^j,^J^ Šestý
hích smrtedlný
hým inem.
jest lakota.
Seznaj to takto
jest-li
:
že
V tom heší lidé mnolovk pí neb jí pí-
lakotn, neb zruší puost bez poteby, neb jí-li déve asu, neb po asu, a jedl-li jest co vymyšleného lakotn, neb pije-li rozkošn neb snad jiného pivedFs k opilství, z nhož mnozí liš
;
híchové pocházejí: smilstvo, vražda, sváda. O tch praví písmo Opilý netoliko uiní hích ale že on sám jest hích, že jiní se od nho kazí. O nichž dí výklad, že dokavadž lovk nebude podlé obyeje vepového, dotud ábel nemuož nižádné moci nad lovkem míti. Ten hích nemuož jinak pemožen býti, jedné strádáním, ,
:
a také aby tu nebyl, kdež jest rozkošné
komý nebu, hích, o
nmž
a to jest tak dí svatý
pemuož, darmo
:
eho
proti jiným
pití
:
že kdož na
híchóm
La-
a jedení.
nikdy na své mysli.
To
jest ten
poátce lakoty ne-
bojuje.
A
protož sluha
tlo své místo osla neb osel má míti trojí vc bím, obrok a osten. Též tlu sluší dáti trojí: obrok, vpití, v jedení skrovnos, aby díve asu nezhynulo, a bím aby nikdy nepráznilo, osten, aby nco pro buoh trplo. Ale snad se nkdo rád postí, a pak když as k jedení pijde, co by byl dvakrát sndl, to pojednú sní: ten se bohu nepostí, ale svému bichu; neb jsú jiní také, jenž se postí boží
má
míti
;
,
o
sedmi smrtedlnych hisich.
proto, Že se jim jísti nechce, aby
jako jsú bohatí
:
187
potom pijdúce lépe
aneb proto, že nemají co
jísti,
Ti všickni nižádné odplaty nebudu míti, jedné
pojedli,
jako jsú chudí. ti,
kteíž sami
mohúce ztráviti, a ustrádajíce, dadí chudým pro buoh. Jsú také nkteí, jenž se na as postem obtžují, a potom se píliš najídají ten puost škodí ti mnjí, by dobe uinili, i uiní zle tlu i duši. Protož sluší tak se postiti, aby sebe postem ne:
;
Ale snad nkteí rozkošných krmí nedbají, a sprostnými bicho obtžují ti mají pomnti na Ezau, jenž sprostnú šoovicí zameškal své požehnání neb nižádného rozdlení není mezi sprostnú krmí a drahú, když kdo v nich míry nemá neb to všecko smrtedlnými híchy vychodí, kdož lakotn všelikých krmí užívá, neb se v nich kochá. To o tom híchu. zemdlili, ani jídlem neobtížili.
:
;
;
Smilstvo.
Sedmý hích smrtedlný
jehož jsú mnozí když heší prostý s prostu; a cizoložstvo jest, když kdo stav manželský ruší; neistota jest, když kdo s svú rodiku heší, aneb muž s jinú ženu, aneb žena s jiným mužem svatokrádežstvo jest, když kdo s jeptišku heší; násilí jest, když kdo s pannu heší.
obyejové: Jedno
jest smilstvo,
sprostné smilstvo,
jest
;
Protož viz všeliký
lovk,
dopustil-li's se
sám's se zbavil nebeského království. ložství,
v
nmžto
jest nejeden
kázaní božímu, jenž praví jest smrtedlný
hích
:
sprostného smilstva,
Pakli jest uinil cizo-
hích uinil
:
najprvé proti pi-
Nežádej ženy bližního svého
!
Když
pak více poznati. Dnihé jest kivý písežník, v nmžto muž žen a žena muži slib Pakli kdo heší proti svému pirození, jenž jest všech znuší. híchuov najhorší, jenž pro svú mrzkos jména nemá sob, a nesmjí o mluviti; neb kdož o mluví, tak daleko, požádati, tím
nm
jakož
muož
piblížiti.
hlas zníti,
nm
angele se nechtí k takovému
Protož praví
sv.
Augustin,
že
lovku
syn boží bez mála
opustil lovenství pijíti pro mrzkos toho hícha; na znamení toho výklad na ono slovo, ješto mluví David v žaltái: V jitním asu zabil si všecky híšníky. O tom praví misti, že díve než se jest syn boží narodil, té noci, kdož sú v tom
híchu
stáli,
všickni sú náhlú smrtí zdechli.
Neb
jest to tak
O
188
sedmi smrtedlných híších.
mrzký hích, prož se povtí kazí, hlad a mor v lidech iní. Ach pohíchu tak se jest ten hích kletý rozplodil, že najvíce v tom heší. Svt se horší, a také ti, ješto se zdají vehni nábožm', ti všickni, neostanú-li svého bludu, vezmu odplatu s Sodomu a Gomorrú, jenž u vném pekle hoeti budu. Také jeden hích, jenž písluší k smilství, jest noní obluda. To se stává tveru vcí nkdy ze zlého a neistého myšlení, aneb z pílišného jedení a pití tím dvojím obyejem jest hích smrtedlný a nkdy se pihodí z pílišné mdloby aneb loví váhy a tím dvojím obyejem není hích. A kterak to muož lovk poznati, kterým to inem pihodí se? Jeden veliký mistr praví: Když obluda pichodí, že lovk nic neistého nevidí, tehdy jest znamení, že ze mdloby se to stává, t. že jest lovk mdlý ve sn, jenž té neistoty, by rád zadržel, i nemuož. Aneb se pihodí, že ve snách uzí !
,
.- 1
<«
:
:
;
:
a
njakú
obludu, a v tu dobu
má mrzkos
;
a jest(-li) proti vuoli Pakli kdy
jeho, tehdy jest znamení, že není hích.
snách tomu povoK jakž
híchu vychodí
koli, to z
že jest
knz, nemá na zajtí mše
nemá k
stolu
;
a
lovk
ve
jest-li to,
slúžiti; pakli jest svtský, božímu pistúpiti. Ale jest-li to, že obluda asto se pihází, a najvíce když lovk má pistúpiti k stolu božímu, tehdy jest znamení, že to iní ábel proto, aby zbavil lovka úžitkuov, ješto by ml od pijetí tla božího míti. A
protož v té
píhod,
jakož
se
te
bylo jednomu mnichu pikázáno,
aby se oddaloval mše svaté,
A
to vida dábel, že
nemuož
v divích otcuov svatých,
jenž míval
asto
(obludu),
a tím snažnji modlil se bohu.
tu nic prospti,
Protož tento hích nemuož jinak
i
odstúpil od
pemožen
býti,
nho. jedno
Neb jakož kdo chce úkrop vody studené ven, neb rozmeci drva s ohn též kdož v tom híše ve smrtedlném, ten má ten hích uha-
jako úkrop vrúcí: též smilstvo. uhasiti, nalej i
ten,
:
Neb praví sv. Jesiti vodu, to vz, pití silného se varovati. roným: Hích, který se jest zažehl pitím silným, snadn Víno zpuosobí, že prchne v smilství. Praví múdrý Šalomún Protož praví sv. Jeroným: Sluha boží má i múdrý zblúdí. Druhé má úkrop od bžeti ped vínem jako ped jedem. :
—
ohn
odstaviti,
vzdáliti.
totižto
žena od muže a muž od ženy
Neb nebezpen sláma
leží
vedle
ohn.
má
se
Protož
!
o
189
sedmi smrtedlných híších.
Jeroným Více se piblíží k ohni hoícímu, totižto k mladé žen. Protož hích nemuož lépe a leheji pemožen praví svatý
:
jedné když
býti,
lovk
ani se dotkne.
ani slyší,
ani vidí,
Bžte ped smilstvem jako ped Ale snad pomyslíš, ka: Já toho nehledám, a ona jest šlechetná žena. Tu dobe víš, že zem jest dobrá, a
Protož praví svatý Pavel: jedem. ctná a i
déš
nezažže, avšak
a sami
spolu obyej, i
zlé
kdy se sberú, bláto bude. A jakož též muž a žena mají(-li) ji zerní sebú neheší, avšak zlý píklad od sebe
jest dobrý, avšak
stny
svíce
domnní
s
uiní.
I
:
bda tm,
jakož dí evangelium, skrze
kohož pohoršení vejde Také máš úkrop míšením uhasiti, totiž máš se práznosti neb prázní nemají chceš-li smilství prázen býti varovati ;
,
jiného co initi, jediné o lakomství a smilství mluviti.
neb práznos
nesluší nikdy prázniti,
praví svatý Bernard
sesmradí.
a
ka
Protož milý buoh
i
Jakož
Myšlení jest všeho zlého schrána a vší
žehe na prázné
Co tu
:
roným:
Protož
nepítel duše.
Jakož voda, když na jednom míst
matka.
zlosti
:
jest
stojíte celý den prázni V vždycky nkteré dílo,
a
O tom
brzo
praví svatý Je-
tebe dábel prázna ne-
nalezne.
Neb dlného lovka
všickni.
Protož když svatý Antonín na púšti
skal pro
mnohé pokušení,
an se na
as modlí, a na as sob kúcího Též ty ui,
i
stojí,
v evangelium,
jediný dábel láká, ale pražného
uzel
sob
velmi stý-
ped
sebú angela svatého, se k dílu pipravuje, a uslyšel
a budeš spasen. A on všechna myšlení potom pemohl. A také máš drva rozmetati z ohn, totiž myšlení neistá, kteráž máš v svém srdci, rozehnati, aby mohl o dobrém
angela k
když to
:
uslyšel,
nem
aby myslil o nkterém umrlci, kterak jest hrozný, a potom o bohu a o jeho matce boží, aby tady zapomenul onoho myšlení zlého, aneb toho neistého híchu, o nmž
mysliti, a zvlášt,
zdali's jeho se neúpln zpovídal bohu ? Nemá mnoho tom mysliti, kterak se je to dalo, jediné ije-li se, že by se bohu nezpo vídal toho úpln, má se jemu ješt zpovídati pakli
myslíš
,
o
;
se jest zpovídal,
ale
má
se utíti ubruscem,
totiž
pokáním,
aneb má na modlitbu se oddati a nic o tom nemysliti, ale ihned toho zapomenuti: neb ím by na to víc myslil, tím by se více v híchu zažehl, a tak by v dáblovo osidlo upadl. Neb
^
190
sedmi smrtedlných hišich.
hích tak lepký, jehož když lovk ihned na poátku nepemuož, vždycky dušiku poskvrní. Na znamení tomu syn boží uinil, že nechtl býti tím híchem pokúšín
jesti tento
od dábla. Jsú také nkteí, jenž se v tom híchu myslí kochají, a toliko myslí, avšak jeho skutkem nenaplní, a tak mnéjí, o by to byla malá vc. Protož mají vdti: kolikrát kolivk s povolením svého rozumu v tom se kochají, tolikrát smrtedln
nm
heší. ,.
.j?^^
C^M-y
Neb
praví všickni misti víry svaté, že netoliko skutek
smilný jest smrtedlní, to
hích smrtedlný,
vz
:
ale
i
vokolci toho
pitúlení, líbání, makáni,
i
jiné
híchu
jsú
neisté do-
tení, když kdo tím úmyslem iní pro smilstvo, ti všichni jsú híchové smrtedlní. A protož toho híchu nemuož nižádný pemoci, jedné kolikrát kolivk na mysl vpadne, ihned jiným dobrým myšlením máš jej od sebe zahnati, tak aby se v nekochal, a budeš dobe initi. Amen.
nm
;
o brání odmrtí neb nápadóv
YéatrM.pSfZ 'TIX ,"
umrlých Pán buoh ra
tvú žádos v dobrém naplniti skrze zasl-
ženie pána našeho Jezu Krista.
t
kterak máš
zpravil,
od-
Milý pieteli
!
Žádáš, abych
s mieti, aby v brání odmrtí nepochybil,
duše neposkvrnil, boha nerozhnval, královstvie
vného
ne-
tla i duše nezaslúžil. Chválím tvú žádos, neb má pochop v slovu pána Jezu Krista, jenž die skrze sv. Marka v osmé kapitole: Což plátno jest lovku, že by vešken svt získal a své duši by škodu trpl? anebo kterú dá odmnu lovk za duši svú? Jako by ekl milý spasitel: Kic nenie plátno lovku, by vešken svt získal, a duši své lakomztratil,
a zatracenie
a
stvím uškodil, jenž jest lepšie
svta toho
?
znají; protož
Ale pohiechu
!
i
té
dražšie, nežli všechno zbožie
pravdy
milovníci
svta ne-
vné
smle
hešie, duše málo vážie a na zbožie však mají slyšeti Co plátno jest lovku, že by
málo tbají. A vešken svt získal a své duši škodu trpl, že by z nie ducha svatého vyhnal, dábla by v ni vpustil, v jeho moc by ji dal, a milosti božie by ji zbavil, a k vnému zatracení by ji pipravil? Již zná bohatec v pekle pohebený, co jest plátno :
jeho duši, jenž jest zbožie choval, na chudého Lazara netbal kterú již odmnu dá za svú duši, aby ji z vného zatracenie
vykúpil?
")
Z
Jist všechno zbožie svta tohoto by za jeho duši
rukopisu
102
— 105),
160—164)
cis.
z
dvorské
bibliotéky
rkp. archivu
ve
Teboského
a z PostiUy Norimb.
1.
1563
Vídni z
r.
fol.
(. 4557, 1486 (B. 3, 251.
fol. fol.
^-^X-i^iM^j
:
O
192
bráni odmrti.
dali, již by ji z muk vných nevykúpili Neb die Pravda Kterú dá odmnu lovk za duši svú ? Jako by ekla Pravda Nenie ižádné odmny, jíž by duši vykúpil na vky zatracenu. !
To znamenajíc
lidé,
mají pilni býti, aby lakomstvím své duše
pamatujíc, že die pán Ježíš:
neztratili,
Piln
se vystiehajte
od každého lakomstvie A že v brání odmrti aneb nápadóv veliké pidrží lakomstvie, protož mají vrní kesané piln !
s
patiti, aby lakomstvie
vného
s
vystiehali
Dv
stran
jsta
pi
nápadiech
s
Prvé strany ktož
brati.
bližním milosrdní
,
zbožie neztratili, a potom u
muka
jedna bráti
:
pidrží
vná
,
brzy padne
,
byli,
neupadli.
druhá ne;
a
druh
ktož drží, ten nezablúdí v odmrtech a nápadiech, jedné
neziezen odmrti
vzal by, aneb že nedá svobody
a
svým lidem,
aby mohli své prodati, aneb pátelóm odkázati za živa, a churozdávati; neb také vezma zbožie, lehce je utratí, neb dá nco na kostel, aby boha té koisti úastná uinil. Protož
dým já
znamenaje, radím,
to
držel
;
neber
aby
s
a chce-li kto dokonánie jich.
Ale snad die
s
nkto
každý pán strany jistjšie
tmi nápady :
uiniti
,
tehdy
Když nižádného pietele
nemá mój lovk, komuž má býti to zbožice ? Krátká odpov: Komuž on dá své, toho" bude. Ale dieš: ume, nedada
A
nižádnému? Chceš-li vždy dokonánie dobe uiniti, rozdajž chudým, najprvé dluhy zplat, jsú-li kteí. Když tak uiníš, jist nezablúdieš; neb to zbožice jest jeho úsilé, a on jest pán toho zbožice, a ty, pane, byl si aneb jsi jedné jeho obránce a súdcie, a za to béeš platy a službu, a v núzi veNeb jinak, by likú ku obran móžeš skrovnú pomoc vzieti. tehdy by ves, již všecko tvé. mlo býti, co sedláci tvoji mají, za ti sta kupíš, musel snad za vsi
hledie na plat,
mohli
dobe
ne na nábytky
plat dávati pánu, jenž
veleb dobré, zbrauje
nad každému, co na nimi,
ale
tisíc kupiti.
nho
má
jich,
lidí,
Protož kupujíce jedné tak, aby
panovati,
tup
zlé,
mst
zákon boží veda, dávaje
a požívaje zbožie vedle božieho ten na vky nezahyne; neb tak do skonánie stoje zachová božie pikázanie,
pikázanie.
pro
nž
Vrn
mieti bude
slušie,
ktož tak panstvie vede,
vný
život.
s
otmrtí nalézám, kteí by tak úpln a nápadóv varovali, neb sú velme k asu posledniemu svta
Ale že málo
lidí
o
brárU odmrtí.
toho V lakomstvie zablúdili, vedle svatého písma proroctvie, a písma svatého nenalézám, by velelo tak bráti otmrti, jakož beru; protož nesmiem ze všech
lovk
píhod ku
raditi,
brání
kdy mají
neuzí
bráti,
jistjšie,
a kdy nemají.
A
než když poddací
Kam
pán obrátí mój statek, tam bud! A také bez poruenstvie, nemaje nižádného pietele. A to má vzvédieno býti vzje^ným ohlášením v súdeck a v trziech, neb v kostelech a tak ohlašují ti, kteíž nechtie lakomstvím svého zbožie i své duše naprzniti. Ale ta zpráva lakomým jest velme protivná, jest viece nežli odmrti k spasení i k zboží prospšná neb milý pán buoh dává vrným svým také i zde prospch, jakož písmo svdí. Protož kto nechce lakomstvím své duše poskvrniti a chce pánu bohu sé líbiti, duši spasiti, a ádem vedle boha i zde prospch mieti, ten drž ty zprá\7 již eené neb písmo svaté velme volá na pomstu tch, kteíž kivé beru lidem jich stateky a zvlášt na ty kteíž ustavují sob práva aby lid svój drželi. Ka ty kvieU pán buoh skrze Izaiáše, v desáté kapitule ka: Bda, kteí ustAVují zákony neb práva kivá, a píšíce nespravedlivos Psali sú, aby v sudu utiskli chudé a násile uinili pi pokorných lidu mého, aby byly vdovy koisf neb lúpež jich a sirotky roztrhali. Co uim'te v den navštievenie a truchlosti z daleka jdúcieho ? k í uteete pomoci ? Jako by ekl K niíž! A kde opustíte slávu svúV Jako by ekl: Nikdež neb nižádné nebudete mieti pomoci ani slávy, a tak budete bez pomoci biední, hanební a zatracení; neb práva sob ustavujíc, mój lid ste mútili a zákon mój ste zavrhli pro svá ustavenie. Neb psáno jest v zákone božiem. v IV knihách Numeri. v sedmémezcietmé kapitole: Dcerky Salfatovy st<íly sú ped Mojžiešem a ped Eleazarem knzem, a pede všemi kniežaty Udu, a ekly sú: Otec náš umel jest a neml jest synóv; daj nám ddicstvie mezi pirozenými otce našeho. A aj, Mojžieš, .spradie:
když poddaný
ume
;
a
;
;
,
,
,
!
,
:
!
vedlivý sudce a vuodcie
i knieže lidu, nechopil sé lakom odmrti neb nápadu, aniž jest všetené súdil ale podal jest tch dievek osielých k sudu božiemu. A ekl jest buoh
p
;
k
nmu
Spravedlivé vci žádají dcerky Salfatovy daj jim ddictvie mezi píbuznými otce jich, po v ddictvie vstúpie. A cht pán bóh, aby ten zákon byl držien po :
;
a
H.
J.
Hoši sebrané spjr. UI.
nm
-i
o
;
O
194
týráni odmrtí.
A k synóm Izrahelským když ume bez syna, ke dcerce jeho pojde ddicstvie; pakli dcerky nebude mleti, ale bude mieti vstupce v ddicstvie brati svú pakli by brati neml, dáte ddicstvie brati otce jeho a pakli by ani strýcóv ml,
všechny asy, die dále pán buoh mluviti budeš toto
:
:
„lovk
;
;
dáno
bude ddicstvie tm, kteíž jemu najpíbuznjší jsú. Izrahelským svaté neb stvrzené zákonem
A bude to synóm vným."
Aj slyšíš zákon boží, jejž jest sám vydal, zákon svatý, ne kivý zákon vný ne vedle vuole lidské promndlný zákon zjevný, ne k rozumu zastienuý Rozuml tomu zákonu svatý protož jako papež v svých knihách jenž slovu Registrum, die: Poznali sme, že nkterým poddacím lidem, neb poddaným, rodii jich, tociž otec, mát, neb dd, neb bába, nebývají dopúštieni k ddictví, ale jich zbožíko, neb jich vci, ku požitku kostelniemu pitaženy bývají. O kteréžto vci usúdili sme, neb ustavili sme, aby pietelé mrúcích neb mrtvých, kteíž v vladaství kostelniem jsú, jako ddicové po nich v zbožié vstúpiti mli, aniž co z statku mrtvých bud! utrženo neb ujato. Pakli by dietky malé po sob ostavili, dokavad by k letóm takým nepišly, aby statek svój zpravovati mohly, osoby neb lidé budte vyvoleni opatrní, jimž jich pátel vci dány neb porueny mají býti ku ostiehání. Tak mluví svatý Éeho. Pak svatý Augustin v omelí neb v obecném kázaní na ono slovo svatého Lukáše tetie kapitoly Nic viece, než co ustaveno jest vám, neite die takto Bývá netrpdlná, to jest peukrutná vc, když nuzitelé núz shromaždují, hie;
,
!
eho
;
,
:
:
!
chóm svým hiechy pidvojují
;
to jest, že lsti své a lúpeže po-
žitky nazývají, když lúpež vnesena
A
bude v komoru.
to
ješt
pidávají svým hiechóm, že kteréž miznjšie a bez obrany vidie, ty radjše nuzie neb pudie, a mnjí, že by požitky obecné zklamali, když by domov nezklamali sirotích, tak že kterých sirotkóv
otec
ped dvma dnoma snad až smr zajde, jeho
tovaiš, neb bratr,
i
byl jest
pietel, neb
dietky mají jako ne-
známé, biedné a psotné a vdova, bude-li která, aneb kivdami bude puzena, aby muže pojala, aneb bude-li chtieti v úmysle istoty ostati, dadúci dary, v stateku neb zbožici jedva ostane. vidíte je veselý, Protož tmi Istemi naplnili sú miešky své ;
;
o
brání odmrti.
195
nho
zásobny, a ani kostelu dávají a bohu dkují, jako by od ti
peniezi jim dáni
byli.
i
tiem také hršiece, že lúpežóv svých
boha chtie býti úastná. Tak mluví svatý Augustin. Již máš dóvod z božieho zákona a z feí velik dvú svat, že otmrti slušéjí na najbližšie pátely, a že jsú nuzitelé neb násilm'ci chudých sirotkóv a vdov, kteíž je od zboNeb die pán buoh skrze žice jich mrtvých pátelóv tisknu. Lid mój nuzitelé jich lúpili sú. A Izaiáše v tretie kapitole netoliko ti, kteíž tak nuzie své lidi, ale i knžie, jenž na:
vodie
aby jim otcové, nechajíc dtí a pátel, svá dédicstvie svatý Augustin varoval protož die v kázaní
lidi,
s
Toho
dávali.
.-^H*^-'-
;
Ktož kolivék chce, vydéd syna, ddicem uiniti kostel, hledaj jiného, jenž by pijal, než Augustina. Vdél Augustin svatý, že hlas jest ddicóv v plái svatého Jeremiáše Dédictvie naše obrátilo sé k cizím Ale toho hlasu nechtie lakomci slyšeti neb viece vážie tohoto svta zbožie,
knžském
o životu
:
:
!
;
nežli
vné
spasenie.
pamatuje slovo pána Ježíše, jenž die:
Ale ty ne tak,
Laen sem
byl
a nedali ste mi
,
jiesti
;
žieznQ sem, a nedali
sem byl, a nepijeli ste mne nali, a neodli ste mne nemocen a v žalái, a nenavštievili ste mne jdte ode mne, zloeení, v ohe vný, jenž pipraven jest dáblu ste
mi
píti
;
host
;
:
;
a angelóm jeho
v
ohe puštn
zdá,
!
Xa
to
kterýž chápal
mluví svatý Augustin,
s
cizie,
ka Poavadž
vci
kterýž jest nedával
bude,
:
své
puštn má býti?
kde
:
sé
poavadž
a
s
s dáblem hoeti má. ktož jest nahého neodl: kde zdá, hoeti bude. jenž jest lúpil? — Toto ty pamatuje, mj na svém dosti, nehledaj z úmrti koisti, bud chudým milosrdný, aby
došel milosrdenstvie.
Také napomínám t, aby, když jakož mnozí inie, z sprostnosti
že
eené,
súdíš,
penz
eí
nehonil,
sprostná nebožátka pro jedno odsuzují o penieze a
nkdy
i
slovo,
o hrdlo.
Ale tu jest znamenati, že jiné jest, když z neopatrnosti bez
lovk promluví, a jiné, když ze zlosti ku pohanní pána nebo súdcích. A to má múdrý sudce dobrotiv roztíkatj, bez prchlivosti: mluvil-li by nepokorn, ale vsaditi jeho v kládu, aby pišel k sob a pokoil se též urazil-li by koho, aby utrpl na život, a stran dosti uinil podlé úmluvy, a pánu 13* zlosti
;
-
}
rr
!
^
196 aby
s
aby
mordée
pokoil
;
pakli
by
propustil.
bráni odmrti.
zabil ze zlosti,
A
zdá mi
s
penz nemá pán
bráti,
najjistjšie strana, když
pán položí pod penzi pokutu, a kto ji pstúpí, aby vezma tu pokutu, dal chudým, neb cestu opravil, neb na jiné dobré ostiehl, jehož obecné obrátil; neb tak by lakomstvie pokuty na ty tiehne. Ne pohiechu! nebrzy osteže, ktož jeho poddací když pestúpenie vidí, dopustí; taký rád jako léka rán a knz smrti, aby pán nkdy raduje
s
s
s s
sb,
s
léka za uléenú ránu, a knz ofru. Ale ne tak lovk nelakomý neb k svému požitku tlestnému nehledí. Také když s udá býti domnvaem, ješto iekáte ubr-
vzal vinu,
;
>4»mÍc ,i*^^ <joui}ci.
'***^'*'*7
manem
^
:
kterúž stranu uzíš pravú, neutrhuj
strana pivolila; neb
nkteí
jie,
a
jedné
by
mají obyej, že pravé strany
utrhnu a kivé pidadie, a tak sami shešie, a stranu kivú v hiech vší zavedu, že pijme cizie jako své. Také udá-li
s kdy pud na
odsud inhed, a neneb ubrmany, jako inie mnozí, nechtiec pravdy uiniti, aneb (že) jedné stran nepejí, aneb že nechtie pro pravdu ostuditi, aneb že nuzie stranu chudší, aby jie stesklo, a tak aby svého statka darmo, neb za kus chleba.^súditi,
a,
vieš jednu stranu pravú,
domnvae
s
s
o
nuznícijneb^^wí^í v. ^ ustúpila své pravdy; a tak jsú nadávce, neb k?<5^Íát„^odstrkai,'' protiv božiemu pikázaní, ^^^^^ti^ti^l (^^**^RMÍ^Mr-
X
/-yy^ir
'^
Tyto vci, zdá mi s, bžie obecn mezi vládykami prouml zpraviti, a jiné témuž pro napsal, aby ;
tož
tob sem
s
pána boha nauiti, aby vzal vnu odplatu za malú. pán Ježíš pomoz, požehnaný na vky
Toho
o manželst\i. Ponvadž
*)
maiiželstvie jest stav vysoký,
od boha v ráji vrného, konen sezde v ctnostech nerozdieln znamenává s chotm
ustavený, jenž budúcie sntie každého trvajícieho
jeho
s
Kristem, a
nejistý,
tak
stotách
bú
že,
a
koli jest stav tak vysoký, ale jest velmi
jako
die
bedúce,
tápají až do hrdla
kdež sú Korintští
;
mštné, nauenie
žádajíce, slušie-li
jemu psali, píše v prvé své epištole v sedmé kaa ka: Dobré by bylo lovku, ženy s nedotýkati.
pojímati,
pitole,
V
Augustin,
tohoto,
nejistoty,
s
manželé v nejido královstvie nebeského protož svatý Pavel znamenaje ty
svatý
more svta
kteréžto
ei
svatý Pavel
netupí svatého manželstvie, ale
otpúštie ziezené snímánie v manželství
tiem ádem, kterýmž pán buoh ustavil jakož potom uslyšíš ukazuje, že nesmilnos a istota panenská jest lepšie a dokonalejšie. Tu znamenaje, i die Dobré jest lovku [Jíra, ten mistr tociž v stavu svobodném, ne v manželském položenému muži] ženy nedotý;
:
:
s
Akoli lovku, kterýž jest v manželství, to nebylo by dobré, neb jest jemu proti pikázaní božiemu, kteréž jest dal Adamovi a Ev, a ka: Roste a množte s a naplte zemi. Ale ekl by ty Pro jest dobré lovku svobodnému ženy s nedotýkati? Odpoviedám tob ne z své hlavy, ale kati.
:
z
písma
vk
:
Najprvé jest dobré
jest v nesmilnosti bez
s strany duše neb dokudž loskutku tlesného, pebývá duše a
rozum jeho svobodnjie, a výše *)
Z rukopisu 106—118).
cis.
dvorské
:
s
móž
bibliotéky
zdvihnuti ku poznání
ve
Vídni
(.
4557,
foi.
^
;
^
198
manielství.
s
pravdy ale jakž brzo oddá na skutek tlesného smilstvie, tak ihned rozum pohížen bude v tlesnosti, že nemóž po;
s
zdvihnuti ku poznání pravdy, ani sebe samého.
na žáciech a na tch, ješto
jest
kud jeden velmi
s
z nich v nesmilství jest
vtipný
miluje; a jakž
A
toho dóvod
písmem obierají, že dotlesn, dotud jest tlesn s'
skryté písma zná, a že ctnost velmi na smilstvie oddá, tak ihned rozum po-
a pravdy
s
koli
prvé velebil, již jsa oslepen tupiti Augustin v knihách, ješto slovu Soliloquia, že nic tak neporazí rozumu od poznánie pravdy, jakožto skutek tento tlesný, bez nhož žena miena býti nemóž, ponvadž zavázána jest dluh muži platiti, jakož die apoštol. A híží, to
bude.
A
jest,
což
to
k tomu die
jest
sv.
tak plat, odtržen jest od poznánie v ten
as
pravdy a ot boha
myšlenie skuteného, v tlesnosti rozumem jsa pohížen. A na znamenie toho, pán buoh cht svój zákon dáti lidu Izrahelské-
s
s
v knihách Exodi, pikázal, aby nepiblimu, jakož píše žovali k ženám svým, ktož sú jeho zákon mli pijieti: aby chce s zákonem božím obierati, aby byl nedokázal, že ktož smilný a nezprznný, ani oslepen v svém rozumu skrze chlípnost tlesnu. A ta jest prvá píina s strany duše; protož ženy. lépe by bylo nedotýkati Druhé dobré jest s strany tla neb skrze manželstvie poddáno jest tlo vné služb ženy až do smrti neb již muž jest k placení dluhu nemá moci nad svým tlem, ale žena, jiež svým tlem, ale žena nemá moci také zase nad zavázal a
s
s
;
;
s
;
,
>tftrft^^<-
muž, jakož svatý Pavel svdí. A ta služba jest v sob trpká neb již manžel nuzen bývá ustavin, aby živ byl k voli manželky, a tak zase, a tudy v nesvobodenstvie vcházejí manželé. te o jednom mudrci pohanském, jenž jest ml dv Neb vadile, on necht jich sváru slyšeti, vyšel žen; a když z své sience, a jedna z nich, žen jeho, všedši na ponebie i
s
t
s
oblila jest jeho velmi
to
vdl,
s mn i
vodu; a on
že po hromobití a po též stalo
Tetie dobré
!
Aj
to
oblit jsa
i
vece:
búi rád déš
nejistota.
jest s strany
vcí zevnitních, péi
tociž pilnosti
o hospodástvie, jímž jsú manželé zavázáni,,
tech majíc, a o diele,
buoh
dal pokánie
k
Však sem
bývá: takéž jest
nmuž
jsú
zavázáni.
A
o svých
d-
to jest
pán
pokolení lidskému v jich rodiích najprv-
o
manzdstvi.
nich, V Adamovi a v Ev k sleptání jabléka povolil,
obecn
vší
mužie.
dal
syny své!
miižóm v Adamovi, ješto
:
dal pokánie a
budeš chleba svého
tvé požívati
libos
pokánie
A
protož
a kochánie
!
v
a
Ev
v skutku
ka: V ženám, mají
Ev
potu tvái kteréžto
tlesném než
V bolesti budeš roditi a ka ti píiny die svatý Pavel, že
protivné
pro
199
:
ty
s
ženy, dobré jest muži nedotýkati si prvé slyšal.
rozimij
krom
stavu
manželského, jakož
Protož tuto ješe pro lepší výstrahu znamenaj, že trojie jest dotýkánie velmi ohavné,
s
dotýkaje, a tak zase
:
kterýmž muž velmi heší, ženy
Najprvé v
tanci,
?seb v
lovku
s
sú
po všem tle rozpaly jakožto teneto pauie a že pauk, když teneta jeho kto dotkne, ihned hne a uije: takéž práv když který muž ženy dotkne neziezené v tanci neb jinde, tehdy všecko tlo jeho poraženo nkterak bude a otrápeno zapiUením a to jest hiech tžký. Druhé dotknutie pohbenie jest ohavné, kterýmžto dotkne-li kto ženy cizie, žíly
;
s
s
s ;
s
uiní s libostí tlesnu, a k tomu hnutie tlesné pijde, vždy jest hiech smrtedluý. Jakož svdí sám Kristus ve tení, že ktož koli netohko dotkne ženy cizie, ale uzí ji ku požádání, již jest ji sesmilnil v svém srdci. Tetie dotknutie ohavné a ohyzdné jest objetie. jímž ktož koli obejme ženu cizí s zapálením libosti tlesné, každý smrtedln heší. Protož tiem trojím obyejem, die sv, Pavel, dobré jest lovku ženy nedotýkati. Protož Šalomún, jsa kárán od ženy, die takto Ktož ji drží, jakožto ten, ktož drží štíra, jest nejistý; nebo akoli štír, umoil(-li) by lovka spravedlivého, nic by jemu duši neuškodil: ale ktož ženy neziezen dotkne, netoliko tlo, ale i duši jedem naprzní, A o tom die svatý Johel prorok: Shnili sú jakožto hovada v hnisu svém. Tu die sv, Hovada shníti v hnisu, jest lidu v hnisu smilstvie život svój skonati. A že jest sv, Pavel tú eí chtl lidi otvesti ot neziezeného spolu pbývánie krom, stavu kolikrát koli to
s
s
:
s
eho
:
manželského, protož
cht
ten
neád
vyraziti z
lidí,
i
die sv,
Pavel tudiež: Každý, ktož v panenství ostati nechce, mj svú ženu pro výstrahu smilstvie. A tu svatý Pavel dokazuje, že manželstvie jest slušno.
Ponvadž
tuto o manželství mluviti
máme, v
nmž
pieliš
:
O
200
manželstvi.
mnoho zmatkóv jest, pro nž mámy výstrahy písma STatébo, slušie nám tehdy vdti: Najprvé, co jest to manželstvie?
pro
s
konen.
Tetie, pro slov osoby hodné pojímati, a které sebe nemají aniž mohu pojímati. Páté, které jsú piekazy ku pojímání sebe v manželstvo. Šesté, co jest dobrého,
Druhé,
vc
a co
má
dluh
platiti,
dluhu
mají lidé pojímati
tvrté,
posvátná.
které
s
jsú
Sedmé, kdy manželové mají sob dluh platiece, a kdy zasluhují tom, jakož bóh pojií, chci o každém
býti v manželství.
kdy
a
placením.
O
nehšie
krátce povdieti.
O
prvniem tehdy znamenaj, že co jest manželstvie. Tuto jakož die výklad na déve eenú, manželstvie jest spojenie aneb svolenie samce a samice, tociž muže a ženy mezi svobodnými osobami a k manželství hodnými, v sob držiece nerozdielný obyej spoleného bydlenie. Tuto znamenati to móžeš, kto mají pojímati v manželstvie, a na
vz,
e
že,
eí
s
em
záleží manželstvo. Neb die najprvé: muže a ženy, aneb panny a panice, a nedie muže a žen mnohých, aby ukázalo písmo, že muž s ženami mnohými v manželstvie vstúpiti nemóž, ani žena s mnohými mužemi,; neb by to byl blud, kterýž jest zde v echách byl za asuov svatého Vojtcha, ješto sú nemanželsky živi byli. Také má býti manželstvie mezi svobodnými a hodnými osobami tiem kazie všelikací bludové, kteíž bžie pi manželství. Také má býti v manželství nerozdielný obyej v život a v bydlení, aby do smrti jeden od druhého luiti ani dliti nemohl; aniž pravých manželóv, ješto sú ádem a bez zmatku sešli, kto živý lovk móž rozlúiti ku posvátné vci neb k manželství rozlúením. :
;
s
s
s
Neb manželstvie
jest svazek nerozdielný, proto že die Kristus
Matúše v devatenadcté kapitule, a ka takto Kteréž jest buoh spojil, lovk nerozdluj. Ale snad by ty ekl: Však vídámy mnohokrát, ano oficiál aneb biskup rozluuje manžely kterakž tehdy dieš, že jich nižádný lovk nemóž rozlúiti ? Odpoviedám tob, že oficiál neb biskup ty dobe rozluuje, kteíž jsú nehodní k manželství pro nkterý nedostatek proti ádu manželskému, a ty dlí toliko ku peale jakož mistr bývání spolenému, aby spolu nepebývali hlubokých smyslóv die, ku posvátné vci a k manželství v sob, ve
tení
sv.
;
;
o když sú jednu rozlúiti
již svolili,
nemóž
;
ani
jiné pojieti,
ani
jíce,
již
až do smrti jich
manžel dokovad manželka
že když je oficiál
s
živa jest,
móž
Hospodine! co zvlášt v tomto
zmatkóv bží
jichž
ženu, a ona jiného
201
lovk
nižádný
ona jiného.
kusu mezi manžely
rozlin mnohá!
mcmždstvi.
hlúpí
a
,
cizoložstva
nemohu
ani
umjí
skrze káti,
to
mn-
neb biskup rozvede, aby ihned on jinú
muže mohla, dokud prvý
živ jest, pojieti,
nevdúce, že akoli sú ku piebytku rozvedeni, však on nemóž jiné, dokovad t^ živa jest, pojieti, ani ona jiného. A k tomu die jeden mistr písma svatého, ukazuje, co jest manželstvie, takto: že manželstvie jest sntie hodných osob, jímžto sntím slušie jim bez hriechu smrtedlného syny roditi a dcery, bohu ke cti a k chvále. Již vdiice, co jest manželstvie, tu vizme, co iní manProtož snažn znamenaj, že svolenie dvú, tociž muže a ženy, aneb panice a panny, ne pinucené, ale svobodn, iní manželstvie neb jinak, jest-li on neb ona pinucen neb piželstvie.
;
nucena, nenie manželstvie.
U píklad
:
Jest-li že který s
kterú
popaden bude v smilství, a ten neb jie slib manželstvo, aneb hlavu ztra: on cht pi život ostati, slíbí jie hlasem; a jest-li že vuole k tomu nepidá úpln, nenie manželstvie. A ona dala-li jest jemu vuoli svú, již jest zavázána; neb manželstvie
úpln dovodí
v slíbení a zavázání vuole sv.
Augustin, a po
srdené
záleží,
jakož široejie
nm mistr hlubokých smyslóv v tvr-
Druhý smysl a píklad mj tento: Jest-li že panna aneb vdova dána byla komu bezdky za manželku, jsúci od pátel pinucena, a své vuole k tomu nedala, nenie manželstvie; a to má takto rozdleno býti, jest-li že to ohlásí prvé, než jie oddadie pakli potom pivolí k skutku tlesnému manželskému, již jest manželstvie. Protož velmi opatrní mají býti pátelé tch, kteréž dávají v manželstvo, aby jich bezdky nenutili k manželství neb snad jinak mnjíce, by je dali v manželstvie, i udlají z nich smilnice, dokudž koh své vole nepidadie. Dóvod toho nebo vuole, v niež záleží manželstvie, jest svobodná, tak že od nižádného živého lovka nemóž pinucena býti, jediné od toho samého, jenž ji tých knihách.
by
dveka
;
:
:
lovku každému dal plné dobroped ním ohe a vodu, to jest, smr a iivot.
jest stvoil; a ten jesté jest
volenstvie, položiv
:
O
202 co
iní a na
em
záleží manželstvie, již
pro slov
manželstvie
vc
posvátná, neb posvátné
Poznavše tuto vizme,
manželství.
již,
vci znamenie. Protož vz, že manželstvie tlesné jest zuamenie trojielio manželstvie duchovnieho: Najprvé jest znamenie manželstvie mravného, kteréž jest mezi bohem a každ vrnu duší v cierkvi svaté zde rytujície skrze milost boží. Neb duše každá kesanská jest jakožto manželka a žena, a Kristus jest jakožto cho a muž každé duše vrné. Protož jakož manžel dá vuoli své manželce a jie vrnost nerozdielnú slibuje až do smrti, a ona jemu takéž zase to tudiež slíbí takéž duše svú vuoli dá Kristovi, a jemu vrnost slíbí držeti až do smrti, aby nižádným hiechem ot nho nelúila; a zase Kristus zaslíbí každé duši na ktu, že chce s ní nerozdieln pebývati milostí svú na vky, ona zde ot nho hiechem smrtedlným neodlúí. Z toho vezmi, že každý svaté
s
s
a s
liiešník,
jenž
smrtedln heší,
jest cizoložník.
Dóvod toho:
neb každý takový vier-y a slibu svého, kterýž jest Kristovi k vnému manželství slíbil, jemu jest nesdržal, a dáblu, jejest na svém otekl ktu, v jeho lože jest vstúpil. A hož tak obludné hiešné duši die písmo ono, že jest sesmilnila neb koliko kolivk hiechóv smrtedls mnohými milovníky ných uinila jest duše, s toliko smilníky dábly, kteíž tmi hiechy vládnu, sesmilnila jest. Druhé, manželstvie tlesné jest znamenie manželstvie duchovnieho, kteréž jest mezi Kristem a cierkví svat rytující. A tomu rozumj takto neb svolé a vrnost sob slíbie, jakož práv manžel a manželka nikoli nelúili rózno až do smrti: takéž vešken sbor aby
s
;
:
s
s
cierkve svaté zde rytujície svolil
s je s
s
Kristem, že nikoli
s
od nho dliti, ani na vky od nho luiti hiechy, kteíž inie rozdlenie mezi bohem a stvoem'm, jakož sám bóh skrze proroka svdí; a také Kristus svolil, aby ot nie na vky neots svú svat cierkví zase stúpil. Tetie, manželstvie tlesné jest znamenie svrchovaného
nechce, aniž
má
s
bohem a sborem všech svatých, kteíž již zde svítzivše nad nepátely svými, již v králevství nebeském s svým najmilejším chotm, s Je/u Kristem, jemuž sú zde na svt vrnos drželi, v najvšie lásce a v najrozkošnjším utšení spojeni jsúce, od nho s po dni súdném
manželstvie, kteréž jest mezi
:
o k
vnému
203
manšebtvi.
svému utšení, tla na se pijmúce, na
vky
ne-
odláie. To jest trojie manželstvo, kteréž sé znamenává skrze manželstvo tlesné. A ten má býti úmysl každého, ktož v manželstvie vstúpí,
aby
pU. že bude-li zde
ml
tu
nadji a proto v manželstvie vstúv tom manželství tak dobe živ, jakožto v prvniem manželství du-
konen
aby zde jsa v milosti božie, chovniem byl. a také jsa jeden z potu svatých, aby došel koneného manželstvie s svým milým chotm Kristem v králevství nebeském, od nhož nebude na vky odlúen. Ale pohriechu! to málo znamenají lidé hovadní, kteíž pojímajíce nechtie védéti. aneb nejsú toho zpraveni, že to jich manželstvie tlesné jest znamenie tohoto trojieho, jakožs slyšal. manželstvie duchovnieho, mnjíce, by toliko to jich spolu tlesné sjitie *) akochánie v chlípnosti bylo manželstvie, a dále k rozmnu vyššiemu, kterýmžto manželstvie toto tlesné znamenává
s
duchovníc, rozumu nepozdvihnúce.
Akoli sprostn znamenavše, pro manželstvie slov tost
vc posvátná, tuto znamenajme, pro s mají konen v manželstvL Najpr\Tiie tehda píina,
aneb
pojímati
sválidé
aby
dti rodili ke cti a k chvále bohu. Ten zákon dal jest buoh Adamovi a Ev, prvním manželem, otdav je a ka: Roste a rozmnožte s, a napliite zemi. A ta jest najvešie píina, pro kterúž konené manželé s pojímati mají. Druhá píina jest a ta jest dána lidskému pokolení k \"ýstraz aby majíce tlesenstvie pirozeným hiechem zprznné a k chlípnostem pichýlené, aby v téžšie hiechy
^ýstraha smilstvie
;
a k lékaství,
s
i vstúpie v manželstvie. A té píiny dotýká Pavel k Koriutóm v sedmé kapitule, když die Každý svú ženu pro výstrahu smilstvie. Jsú také jiné píiny, pro kteréžto v manželstvie vstúpiti mají manželé: Prvá píina porozenie dtí, aby naplnn byl poet mštnínóv Vyvolených
nevpadli, sv.
k
mj
:
králevství nebeskému.
Druhá,
aby
zachováno bylo lidské Tetic, znaUdí. menie budúcieho sntie Kristova s jeho všemi vyvolenými, kteíž jsú cho jeho, kterúž jest sob od vnosti zaslíbil.
pokolenie
*)
a nezahynulo skrze nedostatek
Na hoejším sntie.
kraji
napsáno jiným
,
v^-bledlým
ernidlem
:
spola
^
204
manželství.
tvrtá píina jest svázánie piezni a tovaišstva mezi lidem. když jest Adama stvoil Nenie dobré to jest ekl buoh uimy jemu pomoc podobmi k nmu, býti lovku samému
A
,
:
;
tocižto v pokolení lidském.
píina
Pátá
jest,
aby manželé
tiem pilnjší byli dtí svých k chování, a je k dobrému uili,
vdúce, že
jsú jich
s
kteréžto
dti
vlastní.
lidé pojímají
mli
:
píiny, pro
Jsú také jiné
jakožto jest smíenie nepátel
aby
,
dv
stran sob otporn, a jedna dá syna nebo dceru druhé stran v manpokoj mezi sebú želstvo
dobe
také
jest
sob
každý aby
to
,
skrze manželstvie, že svaté
vyber, pro ty-li
'
manželstvie.
píiny
s,
pro chlipnos tlesnu, aby
jest jich velmi
jakož's slyšal; ji
tch nevede pán buoh v manželstvie, ábel, ješto nad smilníky má moc a je dáví. A neziezen
nen zen
nerozdieln
Ale znamenati a
v manželství
Asmodeus
ale
zdali
ješto
ti,
tiem úmyslem v manželstvie*), ko-
vstupují
znamenají, že
zajisté nic!
ale
tiem lépe vésti
mohli: a tak
tch píin
vstúpil jest v manželstvie,
málo, ješto by tiem úmyslem pojímali
s
z
Již
Pohiechu!
v manželstvie vstúpil.
jedni pojímají
jsta-li
pebývati,
s
vdti
Kristem pebývati budu? mají, že nebudú-li zie-
neádného vstúpenie
konen
konen
nebudu moci otlueni býti a netoliko ti, ale jinak neziezen pojímajíc s, jakožto mladý starú babu pro peniez, aneb zase, neb kterak nechtie konen zatratoho káU, kolivk jinak, aby kajíce
s, že dáblu oddáni jsúce, jeho ;
a
s
ceni býti.
Vdúce, kterak a pro konen mají s ziezen lidé pos nemohu dobe pojímati, le budu osoby hodné
jímati, a že
tuto vizme, které jsú osoby hodné k manpojmúc mohu spolu pebývati, a které nic. Znamcnajž tehdy, jako die sv. Ambrož, že osoby hodné k mannebo nželství jsú vedle ustavenie cierkve svaté dokázány
k manželství, protož želství,
a které
s
;
poátku pokolenie našeho lidského, a ty již nejsú hodné v manželstvie. Dóvod toho neb za Adama synové jeho vlastnie sestry pojímali sú, ponvadž
které osoby byly sú hodné ot
:
neb pán buoh neviecc mužóv, ale jediného Adama, a z jeho boka
jest již jiných nebylo
stvoil jest
*)
V
orig.
z
jeho pokolenie
po stran tuto pipsáno
:
;
za to mají.
;
o
cho jemu
manželství,
205
s
a tak jich dti pojímaly sú vlastní. zapovdieno od boha v novém zákon i v staneb bratr k seste má pirozenú lásku a rém, a to proto že z spolupbývánie tlesného *) láska pielišná rozmnožuje a zapaluje, protož aby ukrácena byl
Ale to
stvoil jedinú
;
již jest
;
:
s
:
mohh
s
sú
pojímati, a
ti
s
již
mohu
pojímati v manželstvo
buoh pepustil pro kehkos pokolenie lidského, neb již mnozí do pátého, ani do šestého, ani do sedmého pokolenie trvati nemohu. Dále vz, že nkteré osoby jsú ovšem nehodné k manželství, jakožto ty, kteréž sú slíbily bohu paa to jest
již
nenstvie aneb vdovstvie istoty zdrženie pojaly, mají
s
ponvadž jedna aneb maje
jeden,
to držeti, a oddal
ku prvnie
:
ty jest- li že
vrátiti
:
by
slíbe
s
by
s
Nebo
rozvésti a pokánie z cfzoložstva initi.
nkteré (osob) manželstvo,
sjinú, cizoloží, a
ovšem ktož bohu istotu
slíbí,
s
má
z
již jest
práva
sob
jeho za svého manžela a za choti
svého osobil a zaslíbil. Ovšem také, ktož jest koli vstúpil v manželstvie s Kristem, jemu istotu slíbil, taký neb taká, která jiného pojme, cizoloží, a
má
s
s
pokáním navrátiti ku prvniemu. A zase vz, že ovšem hodné a svobodné k manželství, jakož
jiné osoby jsú
zavázány jinde slibem, ani jsú sob v rodu, majíce do sebe nižádné ze dvanadcti piekaz, o nichž ihned dolejie uslyšíš, ty jsú hodné k manželství. ty,
které nejsú
ani
Slyšvše, které jsú osoby hodné k manželství a které vizme, které jsú piekazy, ješto pekážejí sebe pojímati v manželstvo a pakli by ktož kterú z tchto mají píinu, pojali, aby rozvedli, že nenie manželstvie úplné. Protož znamenaj, jakož die mistr v tvrtých knihách hlubokých smyslóv v tidcátém rozdiele, že dvanadcte jest tch nic, tuto již
s
;
,
s
*")
Takto po
stan písmem
prziebywati tielesnye.
vj-bledlým
;
v textu psáno
:
a ze spola
;
O
206
manželství.
píin, pro
priekaz anebo
kteréž sebe nemohu pojímati lidé, Najprvnie piekaza jest blud nebo po-
aniž jest manželstvo.
blúzenie, tociž když by jiná s
kterú jest
Petr uinil
slib,
slib s
jemu Annu,
osoba podvržena byla, nežli
mát
Dorotu, a otec neb
sestru jejie
ta,
Jakož u píklad:
nenie manželstvie.
již
jejie
podvrhli by
Annu nenie manželstvie
neb iní manželstvie, ta nikdy nebyla svolila s Annu, Druhá piekaza jest, když sluha neb služebnice ale s Dorotu. za svobodnu dána bývá tomu, který jest chtl mieti svobodnu a nezavázanú, ani zakúpenú k služb jakož toho obyej jest :
již
s
;
vole, která
;
v jiných královstvích, kdežto služebnice a sluhy zakupiijí
sob
k služb tu také nedržie manželstvie. Avšak tato piekaza nezdá mi ovšem dostatená, zde že by manželstvo rušila. Tetie piekaza jest slib, když který neb která slíbí bohu istotu, a potom nikoli v manželstvie s jiným vstúpiti nemóž s pokáním zase k dievnie pakli vstúpí, cizoloží a má istot navrátiti. A ten zmatek pohiechu velmi s jest rozmnožil, a zvláše mezi vdovami, že mnohá, proto že jie jest byl muž mil, anebo že jest jeho náramn milovala tlesn, i jie tak milý nahodil, i slíbí bohu istotu, že nemní, by jie jiný a po malém asu zalíbí jiného pojieti nechce s kadeavými vlasy, aneb mladší než první, a ona zapomenúci iC^.^y-i';,^ svého shbu, kterýž jest bohu shbila,. i pojme toho smrdutého ^•'' ^ ne v manželstvo, ale v cizoložstvo! Toho také zmatku jest mnoho mezi pannami, že mnohá bez rozumu slíbí panenstvo, a potom pak s jejím zlým pivolením tak ji daleko rt zapálí, Bych pode všemi rty že iekají mnohé takové, tak kúce mla býti, vždy mi jest jeho mieti tvrtá piekaza aneb píina jest píbuznost aneb pátelstvo to také pekážie man:
s
s
!
s
s
;
l'
:
!
;
želství,
že sebe pojímati
nemohu
až do pátého kolena, jakož
eho.
Pátá piekaza jest roziinos aneb rozdiel u oktí, kesan židovku, prvé nežli vie pohan neb žid v ponvadž kesanství, nenie aneb pohanku, v židovské aneb v pohanské viee umra, nebude na vky s Kristem pebývati: akoli mohl by nkterý nkterii pojieti die
S.V.
;
s
proto pojme-li
židovku tiem úmyslem, aby ji na vieru obrátil, a s ní nepenepoktila, také by její duši získal. bývati, dokudž by
s
Jakož
svdí
sv.
Pavel k Korintským
mštnínem,
že mnoho-
;;
o krát
manielství.
207
nevrný muž skrze vrnu ženu spasen
bezdnos
Šestá piekaza jest násile neb
;
bude, a tak zase.
protož bude-li která
dána za koho bezdky, nenie manželstvie. A o tom šíe psal sem naped vuoné stránce co iní manželstvie neb vuole iní manželstvie. Sedmá piekaza jest ád anebo zákon protož byl-li by který jáhnem aneb knzem, a slíbil které manale byl-li by podjahnem tociž želstvie, nenie to manželstvie že by dvojie svcenie ml a manželstvie slíbil, musil by to A o tom držeti, a k tomu hodiny iekati, jsa v manželství. mistr hlubokých smyslóv mluví. Osmá piekaza jest zavázánie neb ktož by slib ml s kterú, a také ona s ním zase, ten poku jal-li by jinú, cizoložil by s ní a musil by s pokáním prvnie navrátiti. Devátá piekaza jest poctivos, tocižto píbuznos, kterážto pocházie z manželstvie, akoli ne z pirozenie tlesného. A tak jeden pietel, budto vlastní aneb tetný bratr, nemóž pojieti ženy jiného bratra neb bližšieho pietele po smrti jeho. Desátíí piekaza jest duchovnie píbuznos, jakožto kmotrovstvo. A tak kmotr té kmotry nemóž pojieti, jejiež je dceru na ktu zdvihl, ani té dcery, kterúž jest ktil a také té ženy nemóž pojieti, od niež jest ta píbuznos pišla na ktu, ani té dcerky, kterú jest na ktu zdvihl. A tak jest- li že by dva, jakož by to Oldich s Aniku, Janovo neb Margetino diet na ktu zdvihli, a že tudy mezi sob píbuznosti z toho kmotrovstva nezavázali sú, ti mohu pojieti dobré, tociž Oldich s Aniku. Jedenadctá piekaza jest nedostatenos, tociž pirozená a tak jakož jest píslovie Ktož nemohu chleba krájeti, že sé od pirozeuie nehodie k skutku manželskému ovšem pkážie manželství nebo takový nemá áky jisté, aby píiny najprvnjšie dosáhl, tociž plodu, pro kterúž jest manželstvie ustaveno. Protož ti nemají pebývati spolu v skutku, neb hršie, nemajíce nadje k plodu. A diem znamenit ktož jsú nedostatení od pirozenie nebo jest-li že by byl který prvé ml svú manželku a diet s ní ml, a nehodil k skupotom trávením aneb, áry_ byl amiždén, aby tku manželskému: takoví práv až do smrti v manželství stojie, akoli jest manželstvie mezi nimi (nedostatené). Avšak má varovati velmi tu, aby v mrzkos smilstvie nevpadl, jakož jest to tm svdomo, kteíž na zpovdi s tmi veli,
;
;
;
,
s
s
;
:
,
;
:
;
s
s
s
0_ manželství.
208
kými mrzkostmi ten jest dvoj
zabitím hrozí, aneb ješto
muž
Dvanadstá phekaza jest hiech, a žena muži trávením anebo
obierají.
najprvní jest, když
:
muž žen:
mají rozvedeni býti;
ti
cht
hrozí jinému smrtí, a
jeho ženu
pojieti,
a
aneb jest-li
nemóž jeho ženy pojieti. A také který svú ženu zabie anebo ona muže otráví zjevn, takovým jest zapovdieno manželstvie, aby potom jiní nemli píiny a svobody k mordéství. A o tom jest psáno v ustavení svatých že jeho zabie,
Druhý hiech
otcóv v XIII otázce a v prvé. ješto
pkážie
manželství.
Jako takto
:
jest cizoložstvo,
jest-li
že by
nkterý
nkterú, a tu sob slib uinili, že když by jemu žena umela a jie muž, že by chtli pojieti; a jest-li že potom pojm, nenie manželstvie, neb sú sob slíbili spolu, nejsúce svobodni a také jest-li že by byli potom svobodni, nemohu pojieti. Proto zapovdieno jest, aby nebyla dána píina k smilství a k cizoložství tm, ješto v takových zmatcizoložil s
s
s
;
s
ciech
stojiece,
sob
sú
nepoítali toho za hiech za veliký,
mnjíce, by bláznivý a bludný jich slib jim hiech oblehil neb nebyl obtiežen. A v tch piekazách jest jiných mnoho zmatkóv pedivných, kteréž, jakož dále, porúiem múdrým zpo-
vdlníkóm
;
ale toliko
sem tchto dvanadcte
popsal, o kterýchž
také mluví mistr v knihách hlubokých smyslóv, rozliných sva-
tých
ei
pivozuje.
Znamenavše piekazy, kteréž
rušie manželstvie, ty jakožto
chamradie vyplevše, hodné jest, abychom užitky dobré, kteíž jsú v manželství, znamenali. Protož vz, že dobré vci v manželství, vedle sv. Augustina, jehožto pivodí mistr v tvrtých knihách hlubokých smyslóv, v prvém a v tidcátém rozdiele, jsú ti, tocižto vrnos, plod a posvátnos. Vrnos, aby sob manželé až do smrti vieru drželi s obú stranu a necizoložili. A na znamenie toho, že sú sob prvé vrnos manželé drželi, když sú sob slibovali, tehdy jeden trnie
škodlivé
a
ei
:
druhému
dal,
jakožto panic
pann, prsten na
ten prst, kterýž
neb ot toho prstka jde žíla na ruce jedna až do srdce, tiem ukazujíce, že sob vrnos srdenú chtie držeti. Ale že sob již na palec, vrnosti nedržiece, prsteny týkají, tiem ukazují, že ne z srdce, ale z plic sob vieru držie. A ta vrnos zkažena bývá v cizoložných, kteíž jest vedle najmenšieho
:
o jie
sob
manželství.
Druhé dobré v manželství
nedržie.
tak bydléce v bázni božie, bohu ke
A
to
209
cti
dobré v neplodných manželech zmlsalo
vc
bré jest posvátnos, anebo
plod, aby
jest
a chvále plod vyvedli.
Tetie do-
jest.
posvátná, kterážto manželstvie
znamenává, pro kterážto nemá rozdleno býti; a ta stává v obých, i v tch, kteíž sú nynie vypraveni. A že manželstvie záleží na tom trojiem dobrém, kteréžto zpravuje skutek manželský a z nho hiech vyazuje, protož že manželstvie záleží také na dluhu placení: tu znamenajme,
kdy sobe manželé mají dluh
sob
Protož manželé
platiti a
dluh platie,
najprvé z slibu svého, kterýž sú
A
jímajíce.
blížniemu,
písmu,
má
že každý
a
a to z zavázánie
sob
uinili,
s
dvojieho:
pro plod po-
kterýž kto uiní bohu nebo svému
slib,
nenie
ten
jej
zavázáni jsú, a kdy nic.
proti
vuoli
božie
a proti svatému
a že dluhu placeuie neuie proti vuoli
plniti,
božie, protož mají sob manželé dluh pikázanie božieho skrze sv. Pavla k Korintským mštuínóm mají sob dluh platiti, v sedmé kapitole, kdež takto die: Muž žeqi dluh pla, a také žena muži. A Neb žena ta nemá moci nad svým dává toho píinu, ka tlem, aby zapela dluhu muži svému ádem, asem, miebožie, neb jest
platiti.
Druhé,
vuole
z
:
—
—
stem svým a obyejem, jakož potom uslyšíš aneb aby jiného muže vzala. Ale die sv. Pavel: Muž má moc nad jejím tlem. A také i muž nemá moci nad svým tlem, ale žena má nad jeho tlem.
A
ným vcem muž
jest hlava
v
XI
kapitole.
Z
v
té
tom jsú sob rovni manželé, akoli k
ei
ženy své, jakož
svdí
sv.
ji-
Pavel
vezmi sob, že samé télestné spolu hodné a slušné obyejem, a-
bydlenie, manželské sntie, jest
sem, mies^em, úmyslem, píinu a ádem zachovávaným. Najprvé obyej pirozený zachován bud, aniž žádný jiný. Neb die sv. Augustin v knihách o svatb a o žádosti, že požívánie své
manželky proti pirození jest potupdlnjšie než požívánie prázdné ženy; neb muž má ctíti svú ženu a ji v poctivosti mieti jakožto tovaišku od boha sob danú a paní svú; a také má žena ctíti muže svého jakožto tovaiše a pána svého. Druhé vz, že as mají zachovati manželé; protož v as zapovdny nemají spolu tlesným skutkem bydleti. Jakožto žena, když svým bhem pirozeným nemáhá. neb leží v šestiM.
J.
Haši sebiané ipisy.
III.
-.
.
O
'
210 nedléch, aneb
neb jest
to
nemocna, nenie zavázána muži dluh pla-
jest-li
muž pod smrtedlným hiechem má
ani také
titi,
ynanielatm.
pán buoh pod
dl každému lovku,
vným
dluh žádati;
zapov-
života zachováním
ktož chce spravedlivý
konen
býti,
aby
k žen krvotoké nepistúpal.
Také mají hodu svátenieho as zachovati, aby sé na modlitby radjše ten as pipravili, jakož die sv. Pavel. Tetie mají s sdržti miestem, aby ctili miesta svatá a na nich spolu nebydleli v skutku tlesném pro poestnost boží, a tudy aby chrámu božieho neposkvrnili. Neb die sv. Pavel k Korintóm: Poškvrní-li kto chrám boží, roztvrté, úmyslem ziezeným spolu aby byptýlé jeho buoh. dleli,
ne
Neb
z zapálené chlípnosti tlesné.
die sv, Augustin,
že každý horlivý a náramný milovník ženy své jest cizoložník;
neb taký odchýlí lásku svú od boha, a tak od
ml
najviece milovati, a pichýlí
A
ml.
miluje než by
inu
nenie
snažn manželé
mají
mne
hoden.
ním do nebeského
s
lože,
jehož by
náramn k žen,
viece
ji
tak die Kristus ve tení: Ktož miluje
m,
ženu svú viece nežli hoden, nevejde
s
A
kto nenie jeho
A
královstvie.
tuto
pí-
znamenati, a knžie mají asto ozna-
píinu lidu, aby pielišnú chlípností tak neporážli rozumu svého: ale na tuto spasitedlnú radu hovadní lidé movati tu
s
neobrátie!
Že sme
pi
sú svtí
št
slyšeli již,
pro
manželství
kterak mnoho nejistot velikých
nedostatek
zpráv
svrchupsaných,
manželem k nauení rozlin a
široce položili, a zvlá-
Pavel v sedmé kapitole k Korintóm, na jehož sem
sv.
bží
kteréž
ei
písmo toto založil; protož veliké jest potebie, aby tato zpráva lidu sprostnému a hlúpému kázána byla, aby ne jakožto pohanstvo anebo jako hovada spolu v chlipnosti bez rozumu
s
ádem
kterýž jest buoh vydal, a potom svtí apoštolé a uitelé uili, aby v manželství svt pebývali, bohu s líbiece. A má jim to kázáno býti: Najprvé proto, aby ktož chtie v manželstvie vstnpiti, aby vdli, co, kochali,
ale
pro
kterak
a
v manželství, býti.
svrchupsanýra,
initi
aby
s
mají.
radjé
Druhé,
stojie-li
kto
rozvedli, nechtli-Ii
neziezen
by zatraceni
svobodn a ziezen v manželstvie dobe umli snažn manželstvie ostiehati a s v nm bez
Tetie, aby
vstúpiece,
poskvrny zachovati.
tvrté, aby vdovy nebo vdovci,
(jest-li)
: :
o Že sá zle
manžeJsti.
umli
v manželství,
stáli
211
s
toho káti práv, a dó-
panny a vdo\7 P^o výstrahu tch mnohých nejistot a nebezpeenství, ješto djí v manželství, ty znamenajíce z nauenie svrchupsaného, nebyly tak všetený k stavu manželskému. Neb proto die sv. Pavel k Korintským, a na poátku, kdež die jakož sem naped založil tuto Dobré jest lovku, tociž vdov, neb žen, nebo pann, muže nedotýkati úmyslem dokonáni e skutku tlesného. Také dostojn
želeti.
Páté,
aby
s
é
s
bré je
s
lovku,
v istot ostati, ženy Nebo všieho jest zaslúženie,
tociž muži, kterýž chce
nedotýkati týmž úmyslem.
nesmiln v istot
s
zdržeti, nežli v
manželský stav vstápiti
ponvadž je ten stav panenský od boha najpovýšenjší a najjistjší upiemo bez nedostatka v ctnostech sctrvajícieho, a hojné uvozuje v blahoslaveustvie nebeského královstvie. Jehož
nám dopomoci ra spodin!
otec,
i
syn,
i
svatý duch, vše jeden ho-
Amen.
14*
:
o
šesti bludích. *)
Znamenav šest bludóv, jimiž mnozí mohli by býti zavepoložil sem písmo svatých v Betlém na stn, aby s jich lidé vystiehli prvý blud o stvoení, druhý o vení, tetí o hiechóv odpuštní, tvrtý o poslušenství, pátý o kletb, šestý svatokupectvie. A tak prvá kapitula jest proti prvému deni,
:
bludu, druhá proti druhému, a tak dále.
Kapitula prvá. Blud o stvoení jest tento oni kolikokrát chtie,
:
že blázniví
tlo božie stvoie, a že
knžie
pravie, že
oni jsú stvoitelé
svého stvoitele, a tak viece pravie, že každý knz jest dóstojnjší než panna Maria, matka božie, dovodieee takto: že ona jedinú jest boha Ježíše Krista urodila, ale každý knz ten ho dóstojenstvím móž asto stvoiti. A tak nebožátka vzdvíhají nad pannu Mariji, né i nad Krista, pravého boha i lovka, kúce, že jsú jeho stvoitelé, a tiem vzdvížením jsúce pravý vzdvíhá nade všecko, antikrist, o nmž die sv. Pavel, že což slov bóh, to jest, nad Krista, jenž v pravd slov i lo-
s
s
vk
i bóh. A aby lépe vrní mohli umti, a blud ten poznajíce, lépe
prvé, že stvoiti jest jest
*)
nebe
Z
i
zemi,
i
nco
ei
s
svatých uitelóv srozvarovati,
mají
vdti
uiniti z niehož; a tak bóh stvoil
všecky vci
krom
rukopisu musejního na papíe ve
sebe z niehož, tak že
fol.
z roku
1414.
Kapitola prvá.
nic jest nebylo
ped stvoením
nauenie, že každá vc,
svéta jedné bóh.
kteráž
stvoenie, a že poala jest býti.
213
jest,
Z toho
jest
a nenie bohem, ta jest
Druhé nauenie, že jedné bóh
jest stvoitel, a jakož jest jediný bóh, tak jest jediný stvoitel.
Druhé mají vdti lidé, že také stvoiti v písm slov nco z jiné vci uiniti jakož die písmo, že stvoil jest bóh lovka z hhny zemské, to vz, uinil jest ho vedle tla z zem. Pak ttie stvoiti jest, nkterého lovka mocí nékterú neb úadem obdaiti; a tak král tvoí rytiee, když lovka uiní rytieem biskup stvoí knze, když mu dá boží mocí knžstvie. ;
;
tvrté stvoiti slov zpósob nkteré
devu
zpósob, tak že zpósobí, aby to
véci dáti, jako malér dá
devo
bylo podobno k lo-
vku
neb k jiné vci; a krají dá zpósob suknu, aby bylo to sukno pláš, neb sukn, neb kukla; též švec zpósobí kuoži, aby a žena v tvoidle stvoí z syenie sýr; slovem božím stvoí, to vz zpósobí lovka, aby byl synem božím: avšak ti všickni již eení nešlová v písm
byla
kóže tevícem;
a dobrý
knz
stvoitelé,
ale slovu
emeslníci aneb initelé a dlníci. A niani kterým z tch nemóž
žádným tiem tverým obyejem,
knz
stvoiti
netoliko
boha,
móž tla Kristova
ale
ani
tla Kristova; neb ani
niehož, ani móž uiniti ho z jiné vci; neb tlo Kristovo, to jakž jest jednu stvoeno od boha v život panny Marie z krve jejie, tak to tlo nikdy jest nezhynulo, ani kdy potom poalo, aniž móž znova poieti; protož nižádný knz nemóž ho stvoiti z niehož, ani z jiné uiniti
z
s
s
vci uiniti; také knz nemóž ho na mši úedníkem uiniti, jemu kterého zpósobu tvrtým, jako sem ekl, obyejem dáti. Protož blúdie knžie, kteíž mnie, by pro jich mše slúženie poal Ježíš neb jeho tlo znova býti; a tak blúdie mn-
ani
by byli boží stvoitelé a dóstojnjší než panna Maria, istá bohorodic, jenž jest tlesenstvie Kristovo poala, potom boha pravého lovka urodila, jest božstvie ani poala ani
jíce,
a
urodila.
tula v
A
proti
tm
Betlém na
bludóm
stn
jest o
stvoení
jtato
prvá kapi-
napsána:
Stvoiti. Svatý Augustin die „Nenie slušné nikterého stvoitele, jedné boha, viti, ani nazývati." Augustin: „Ani dobí, ani zlí :
O
214 angele
mohu
šesti bludích.
býti stvoitelé které vci."
Damascenus: ^Ti kteíž
pravie, že angele jsn stvoitelé které vci, jsú ústa otce svého
lhá jest i otec [t. initel]*) jeho [t. hiecha]." An„Sám bóh stvoitel jest." Bernard v kázaní k Petrovi papežovi: „Télo Kristovo nerodí s, neplodí s, netvoí s, ale v ruku knžskú spolu iní s [conficitur] :" tociž že bóh svú mocí, slovy svými, kteráž die knz, iní, že v ruku knžská dábla, jenž
selmus:
spolu bývá
i
tlo Kristovo
i
tu
pone
býti.
Protož,
s tu tlo s znova, a posvátn
zpósob chleba; ale ani
Kristovo rodí, ani stvouje, neb nepoíná
knze!
mj
na tom dosti, že jsa bez obtuješ tlo Kristovo za své hiechy, jehož ty tla nemóžeš
hiechu smrtedlného, když mši
slúžíš,
k boží chvále za lidské i stvoiti, ale pán Ježíš, ka ta slova skrze t: „To jest télo mé," uiní, že chléb bude tlem jeho; též ka: „Tento kalich," to jest víno v kalichu, „jest krev má," uiní, že víno bude krev jeho, A jist, knze! dosti tob jest, když dóstoj jako vrný sluha obtuješ svému spasiteli tu drahú a dóstojnú ob, a ím pokornjie a s vší žádostí, tiem dóstojnjie; a ím viece chlubíš viece tupíš a nejsi hoden obtovati tiem
n
s
s
,
té obti.
Druliá kapitula o
vení.
Druhý blud jest o vení tento že vele knžie viti v pannu Marii, v svaté, a v papeže, nerozumjíce, že jiné jest viti v kterú vc, jiné viti o té vci, a jiné viti té vci. :
U
píklad:
Aj jiné
bohu: v boha viti
jest jest,
viti v
boha,
jiné o bohu,
a jiné
vieru majíce boha najviece milovati;
nm
bohu viti jest, písmo, jenž o jest, za pravé mieti; bohu viti jest, vše což bóh die, za pravdu mieti. všemu Z toho máš, že ktož boha najviece nemiluje, ten písmu, že pravé jest, ví, však v boha, neb v bóh neví. Tak ví dábel, a každý kesan, kterýž jsa v hieše smrtedlnéra, ale o
a pak
a
drží,
*)
že písmo svaté jest pravé.
Co zde v textu položeno v hranatých závorkách [ ], psáno v rukopise dílem mezi ádky, dílem i po stranách.
jest
:
Kapitola druhá.
215
vc krom
boha nemáboha nemáme najviece milovati; a tak nemáme v pannu Maí, matku boží, viti, neb jie nemáme najviece milovati; ale máme o ní viti, že ona ostávši pannu istú mocí boží, boha, Ježíše Krista, nám k spasení jest urodila, a že ona po pánu Ježíšovi jest jedna osoba zvláštnie, najdóstojnéjšie i nad angela každého, i nad každého apoštola, i nade všecky panny, muedlníky, i knží
Druhé máš
me viti,
krom
z toho, ze v nižádnú
proto že nižádné
krom
vci
toho, že cierkev svatá, jenž jest sbor všech vyvolených
k spasení, kteréhožto sboru Kristus
ku
úd, ta
panna Maria
jest hlava a
cho
cierkev svatá, jenž jest
Kristova zalíbená, jeho
konen vyištna, tak bude bez vrásk)' hiecha smrtedhiého, i bez poskvrny hiecha všednieho, i bez každého nedostatka tlestného v každém svém úde: ta žena, jenž také slov panna, proto že tak ostane s Kristem na vky istá, jest dóstojnjšie než panna krví v}'kúpená, jenž v súdný den bude
že
ale nižádný jiný
Maria;
komu
lovk, krom matka
nežli velebná
nenie dóstojnjší
z nás spasenie.
Aj tak
máme
syna jejieho,
Ježíše,
niež
nenie
o ní viti; a také
máme
bez
božie,
viti, že což ona jest ekla, to jest pravda. Též víme kál, o svatém Petru písmu, že jest byl kivý písežník a že duch Kristóv zákon konen zachoval; a víme, že což jest
jí
s
svatý skrze v tom;
ale
nho když
nevíme, neb ném svatém, i
íme jemu
víme
;
mluvil, že to jest pravda, a tak
A
sám od sebe
lhal a
kiv
jemu
lež.
Též
i
o
ji-
v-
nám nemáme jemu viti. A tak nevíme, aniž máme viti svatým, a ale stojí v Betlém takto psáno: pravdu, poznajíce
o papeži, povie-Ii
ji,
pakli lež praví, tehdy
o svatých
v svaté.
jest
toho za pravdu nemáme, ale za
víme
pisáhl, tomu
proto
Viti. „Ne ihned, kdo ví jemu [t Kriáblové vie jemu, ale nevie apoštolech jeho éci móžeme: Víme
Augustin svatý die: stovi],
v
ví
nho.
Pavlovi,
v Petra;
v
nho
;
Opt také o nevíme
ale
neb
spravedlivá
neb
i
v Pavla;
víme
víciemu [lovku]
iní
v
Petrovi, ale
nho
[t.
nevíme
v Krista], jenž
hiešného [odpúšt hriechy], potena bývá
;
O
216
[víciemu] k
viera jeho
v
nho? Viece
v
nho
viece
[prospieváním lásky] a
jíti
Co
spravedlnosti.
milovati,
tož tato jest viera, jiežto to písmo,
šesti bludich.
s
jeho
údóm jeho
od nás žádá bóh."
ješto apoštol die:
„Víciemu
v
vedlivá iní hiešného," takto die: „Jiné jest
s
viti
tehdy
jest
pidržeti,
viece pro-
vtliti;
Bda
svatý na
nho, jenž spraviti v boha, jiné
jiné viti boha: Viti v boha jest, viece miloviece s ho držeti [žádostí], viece v nho jíti [prospieváním], viece s ho držeti [do smrti milováním], a jeho údóm s vtliti [t. svatým s svatými býti]. Viti bohu jest viti, že jest to pravda, co [t. bóh] mluví: to zlí inie [t. vie] a my víme lovku [lecikterému], ale ne v lovka. Viti
viti bohu,
vati,
i
boha
jest
viti, že on
jest bóh." Augustin
v bóh," na ten lánek:
„Vi
u výkladu na
„Vi
v ducha svatého, svat cierkev
má býti, že nemá býti veno v cierpoavadž nenie [cierkev] bohem, ale dóm [t. jest] boží." Aj tak svtí pravie, že jedné v boha máme viti. obecná" die: „Znamenáno
kev,
Kapitula ttie. Tetí blud
o
hiechóv odpuštní
jest tento: že
mnie
kn-
aby na jich voli bylo, komuž by kolivk chtli hiechy odpustiti, aby byli odpuštieni, a komuž by nechtli hiechóv mocí odpustiti,. že by jemu nebyli odpuštieni; a tak chlubie
žie,
s
hiechóv odpúštnie, nerozumjíce té moci, á nevdúce, že nejich želé, a když fiioM nižádnému hiechóv odpustiti, jedné když jich zadržeti mu pán bóh odpustí ani jich mohu mnie, by mu oni hiešný želé, jemuž je pán bóh odpustí, Protož hiešného želení. je zadrželi proti boží voli a proti mají s knžie nauiti, že odpúštnie hiechóv jest troje: jedno slov syémocné, to jest, .když kto svú mocí a ne cizí hiechy odpúštie; a to na samého boha slušie, jenž die skrze Isaiáše yXLln k.: „JU jsem ten, jenž sMazuji zlosti tvé." A to váúce židé, ekli sú ve tení svatého Lukáše v V k.: „Kto móž odpúštti hiechy jedné sám bóh?" Pak druhé odpúštnie hiechóv slov podsvémocné, to vz, pod svémocným najprvé;
a
,
;
a
a to odpúštnie hiechóv pislušie Kristu, jelikožto jest
lovk,
Kapitola
tetie.
proto že lovctvie jeho jest sjednáno kteréžto
lovctvie bylo
vyvolený od zatracenie
vým bohem
a
jest
božstvím v jedné osob,
lovk každý výkupen; neb Kristus jsa pra-
píina
vného
s
217
pravým lovkem,
prvá, jíž jest
jelikožto
lovk
práci,
utr-
hannie a smr pro hiechy naše. Protož
najohavnjší a najukrutnjší trpl jest
penie,
die svatý Isaiáš v LIU k. hlasem neduhy naše on jest trpl, a bolesti všech vyvolených: „Vru jest nesl, a my mnli sme ho jako malomocného a binaše on poníženého jist boha a a on rann jest pro zlosti tého od hiechy potien jest pro naše, pokánie pokoje našeho na naše, nm, a zsinalostí jeho uzdraveni jsme." Tak die svatý Isaiáš, ukazuje, kterak milostivý Ježíš trpl jest za ny a sal naše hiechy; a tak odpustil i odpúštie mocí podsvémocnú jelikožto ;
,
tu moc má od božstvie, a tak od svaté Trojice, moci tak nemóž nižádný mieti, krom Krista lovka, jenž jest pravý bóh a pravý lovk; neb ktož by ml neb mohl mieti tu moc, tehdy by musil jsa bohem a lovkem veden býti k smrti, jako beránek velme jsa pokoen; o kterémžto beránku die svatý Jan Krstitel: ,,Aj beránek boží, aj jenž snímá hiechy svta!" Pak ttie odpúštnie hiechóv slov služebné, to vz proto, že službu duchovní bývá to odpúštnie hiechóv, jakož službu krstu svatého, neb kázáním svatým, rad dobru, tla božieho dáváním, modlitbu, zpovdí, neb píkladem života svatého. A toto odpúštnie hiechóv bývá od knží a k nim pislušie, vedle oné ei spasitele našeho v XX k. sv. Jana: „Vezmte ducha svatého: kterým odpustíte hiechy, budu jim odpuštieni, a kterým zadržíte, budu zadržieni." A opt ve tení sv. Matúše v XVIII k.: „Vru pravi vám: kteréž kolivk [t. hiechy] zaviežete na zemi, budu zavázáni [t. hiechové]
lovk. Neb
a
té
v nebi, a kteréž kolivk rozviežete na zemi, budu rozvázáni v nebi." A opt v X"VT: k. sv. Matúše die Kristus cierkvi svaté v Petrovi: „Tob dám klíe [t. moc a umnie] královi
i
nebeského:
což kolivk sviežeš na zemi, bude svázáno kolivk rozviežeš na zemi, bude rozvázáno v nebi." Aj již máš hiechóv odpúštnie: prvé svémocné, i jenž na samého boha slušie; druhé podsvémocné, jenž na samého Krista jelikožto lovka slušie; ttie služebné, jenž na stvie i
v nebi,
a což
O
218
knží
šeHi bluúích.
tétie uemóž býti bez prvého a bez druhého.
slušie; a to
XV
„Beze mne nic nemópravý bóh, protož má prvú moc, aby hiechy odpúštl; a že také jest lovk, jenž jest trpl pro naše hiechy, protož má i druh moc, Protož die spasitel v
A
žete uiniti."
jakožto najlepší sv.
Mat.: „Syn
že Ježíš,
knz a lovka
sv,
k.
Jana:
spasitel milostivý, jest
XX
sluha cierkvi svaté, jenž die v
nepišel
jest,
aby jemu
k.
ale aby
slúžili,
a dal svú duši na vykúpenie za mnohé." A ktož rozumie této ei, ten móž lehce písmo sjednati, a sváry lidské rozlúiti neb když die jeden, že knžie mají moc, jíž mohu hiechy odpustiti, to- jest pravda, že mají moc tetí služebnu; a když druhý die, že knžie nemají moci odpúštti hiechóv, to jest pravda, že nemají moci svémocné, ani podsvémocné: neb ani svú mocí hiechóv odpúštjí, jako bóh, ani sú za hiechy svta umeli, jako Kristus. Pak ješt jest. tvrté odpúštnie hiechóv, k nmuž každý
slúžil
:
lovk,
kterýž rozumu požívá, jest zavázán,
tak že
má moc
od boha danú i pikázánu, aby odpustil hiechy svým vinníkóm; neb die v VI k. sv. Matúše: „Odpustíte-li lidem hiechy pakli neodjich, odpustí také vám otec nebeský hiechy vaše ;
pustíte
lidem,
e
aniž
váš
otec
odpustí
vám hiechóv
vašich."
uiv uedlníky své i nás, kterak s máme modliti nekajíce: „Odpus nám naše viny, jakož my odpúštieme svým vinníkóm." A že knžie blúdie, jakož
Tuto
mluvil jest spasitel, ,
i
eeno jest,
protož aby
štní v Betlém
š
bludóv vystiehli, o hiechóv odpu-
stojí takto
psáno:
Odpúštnie hiechóv. „ProSvatý Augustin v kázaní obecném, na ono tenie jeden zákonník," na ono slovo: „odpúštjí :
s
sieše- Ježíše
hiechové mnozí," vykládaje dovodí, že púhý lovk [t. jenž nenie bohem] nemóž hiechóv odpúštti; a že zákonník mén zlý byl jest, Krista púhého lovka, jenž nemóž hiechóv odpustiti, nežli kacie, jenž die, by on mohl lovku hiechy
ve
„Zákonník lepší [t. mén zlý] jest i mluví takto: neb když jest ml Krista za púhého lovka, nevieše, by mohli od lovka hiechové odpuštieni býti. A protož lepší
odpustiti,
byl;
Kapitola
219
tetie.
židóm nežli kacieóm ukázal sé [zdál séj rozum; neb židé ekli sú: ,.Kto jest tento, že také hiechy odpnštie?" smie sob to lovék pitáhnuli neb sobiti lživ? Což die proti tomu zase kacie? ..Já odpúštiem. já istím, já svata iním!'' Odpovz jemu, ne já, ale Kristus: ,,0 love! když já od židóv mnien sem lovkem [t. púliým, ne bohem], odpáštnie
hiechóv by ote mne mohlo býti, nemnéli sú." Protož ne já sob. ale odpovie tob Kristus: „O kacieri! ty jsa lovkem Pod, ženo já t spasím púhým. a nejsa bohem], dieš [t. lovkem' [púhým]. mnien [spasenu uiním]. Já když sem [neb spasenu uispasila ekl sem: Jdi, ženo! viera tvá t apoštol, ani co mluvie. jakož die nevdúce, Odpoviedají, nila]." .,Neodpúštjí-li lidé hieodpoviedají a kú: ani o em jistie; na zemi, bude rozviežéte Což die Kristus: chóv, lež jest, co !
:
rozvázáno
i
na uebi."
Nevieto,
pro
to
eeno
jest:
ml
jest
dáti pán [Kristus] lidem ducha svatého, a od toho ducha svatého svým vrným odpúštnie hiechóv; ne zaslnžením lidským,
rozumti, by mli hiechové odpúštieni býti. Neb jedné neduživý? a potebuje sám zdravie, chceš co mi býti lékaem? se mnú hledaj lékastvie! A aby to tedlnéjie ukázal pán [Kristus], že od ducha, svatého, kteréhož jest dal uedlníkóra svým, odpúštti hiechy, ne zaslúženími lidskými, v jednom miesté takto die: ., Vezmte ducha svatého,"* ihned jest pidal: „a komu odpustíte hiechy, odpnštjí sé
chtl
jest
jsi,
love!
z-
jemu,"
to
jest,
duch svatý odpúštie, ne vy."
To Augustin.
Augustin: .Neodjímá hiechóv jedné sám Kristus, jenž jest be-
ránek boží, snímající hiechy svta." Jeroným na tenie sva-
na ono slovo: „Tob dám klíe krá,.V tomto miesté [písma Kristova] biskupové a knžie nco zachvacují nerozumjíce pýchy zákonníkóv, kteí neb mnjí potupiti neurone, neb rozvázati domnievají vinné, ano ped bohem ne súd knžský, ale hiešných život hledá [t. bóh hledí ne k sudu knžskému, ale k životu hiešníkóv, že želejí-li, tehdy odpustí, ueželejí-li, neodpustí]. teme v Levitiku o malomocných, tu kdež pikázáno bylo ukázati knzi, že mli-li by malomocenstvie, aby tehdy od knží, neisti by byli [t. ukázáni] ne by knžie malomocné inili a neisté, ale aby mli známos
tého Matúše v
XVI
k.
lovstvie nebeského," takto die: ,
,
s
s
s
:
O
220
[umnie ku
šesti hludích.
poznání] malomocného [lovka], a mohli rozeznati,
který istý, a který neistý
starém] tuto
i
jest.
knz malomocného [v
iní
neistého,
[ukazuje]
novém zákon] svazuje [vinného] neb
[oznamuje nevinného] biskup neb knz: ne jsú [svazuje], neb vinní [rozvazuje];
hiechóv [hiešníkóv]
slyší
zákon
Protož jako tam [v
ale z
rozlinos, vie
[t.
ty,
takéž
rozvazuje
kteíž nevinni
úadu svého, když má vdti z písma],
[lovk] rozvázán má býti, a který svázán." To die svatý Jeroným. Z této ei mistr hlubokých smyslóv takto zavierá ka: „Ted! zjevn ukazuje s, že nenásleduje bóh [t. e], který
cierkve suda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy sudí, [t.
nesudí
máni]; ale držení."
bóh po knzích a po sboiech, jenž bývají zklabóh vždy sudí podlé pravdy, i v odpuštní vin i v za-
Ambrož
die takto:
„Slovo
knz úad
odpúštie hiechy, ale
božie,
to
vz
svój vydává: ale ne
Kristus,
mocí práv
iní [t. mocí svú hiechóv odpúštie], tociž podlé výklada, nemá moci odpúštnie viny, ani pokuty [t. muky] vné, ale službu [t. má úad] ohlašovánie [t. aby ohlašoval]." Opt tudiež psáno „Ten sám hiechy odpúštie, jenž sám za hiechy umel jest: založenie má v tomto slov božiem, Tato všecka jest." v XLIII k. sv. Isaiáše: „Já sám shlazuji nepravosti a hiechy A k tomu mistr hlubokých smyslóv die: „Z písma lidské." [t. svatého] zdrav [t. dobe] smysliti [t. rozumti] a éci mó-
e
žem, že sám bóh hiechy odpúštie a zadržuje; avšak cierkvi [t. sboru kesanskému v knží] dal jest moc svazovánie i rozvazovánie [t. že mají moc svázati i rozvázati]. Ale jinak on [bóh] svazuje a rozvazuje, a jinak cierkev; neb on toliko svú
mocí odpúštie hiechy, že i duši istí od vnitnie poskvrny, die], i od viny [od dluhu] vné smrti rozvazuje." To mistr [t. odpuštny tociž hiechy, odpustíte [lidem] „Kterým a vykládá: jim [t. od boha] ;k a kterých zjevíte [ohlásíte], odpúátjí
s
[lidí]
zadržíte, tociž zadrženy zjevíte [ohlásíte], nepobluzujíce,
zadržieni sú jim."
—
Aj
strahu bludóv, aby lidé
tak stojí na stn vdli, že neniena
v
Betlém
voli
pro vý-
knžské, aby
hiechy, komuž kolivk chtie, odpustili, neb zadrželi; neb to voli a na moci božské, na moci Krista lovka a na skrúšení neb zatvrzení lovka v jeho duši, tak že má-li hiešník pravú plnu žalos na své hiechy, že jest jimi pána boha
jest na
Kafitola tvrtá.
221
rozhnval, tehdy pán bóh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jemu ty hiechy, a knz má raditi jemu, kterak sé má Aj milý brate! káti, a má jemu takto zjeviti neb povdti:
jest
poavadž
srden
želéš
hiechóv,
a ufáš milosrdnému spasiteli,
tob hieši budiž statené až do smrti!
jsú
:
dobe
že živ,
a již nechceš viece jest je odpustil,
hešiti,
odpuštieni
nerod viece hešiti a kaj
s
Kapitula ctyrtá. Blud tvrtý o poslušenství by
mli
jest tento:
žemnjí
druzí lidé,
svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv, a jiných
vladaóv duchovních i svtských, ve všem poslúchati, což pizvlášt knžie chápají, bud zlé neb dobré. A toho nechtiece srozumti, že všeliká zlos bóh jest zapovdl, a že on jest najvyšší pán; protož když který kolivk lovk pikáže komu, aby uinil která zlos, to vz hiech, nikoli nemá toho uiniti neb má viece posláchati pána boha než kterého lo-
s
káží,
:
vka
svt.
v tomto
Dále
má vdti,
že
poavadž
všickni
skutkové naši mají býti k boží chvále a k prospchu spasenie
nemá nižádný
posláchati kterého lovka, jedné k božiemu pikázaní, kjeho rad a kjeho chvále; a tak jakž by kolivk znamenal lovk, že by jemu prelát, neb pán, neb otec pikázal co, jenž by bylo proti jeho [božiemu] pikázaní neb proti jeho rad a chvále, tak ihned nemá ho v tom posláchati: neb viece má vážiti božie pikázanie a radu boží, než pikázanie lovéie. A diem: „radu boží," když by znamenal, že by duchem božím k té rad byl napomenut, a ml by hnutie veliké. U píklad: kdyby Katein pikázal papež, i mát, i otec, aby muže pojala, a ona znamenala by darem
našeho, protož
vtom, což
božím, jest
peže,
chýlí
že panenstvie
svaté jest velikého
dóstojenstvie,
a že
nmu
tm, kterýmž ráí pán bóh dáti, to panna Kateina poznánie i hnutie, má neposlúchati i paotce matee v tom, že jí vele muže pojieti. Též
rada
majíc
s
i
božie k
i
Dorot, aby panna ostala do smrti, a ona znamená na sob píchylnost veliká k manželství a pokušenie veliká, má jich v tom neposláchati: neb i panenstvie i manželstvie jest velí-li
O
222
Hesti hh/dich.
na voli pauny. Též móž býti eeno o vdov. Též brání-li papež kázati v kaplách slova božieho, brání-li mši slúžiti knžím, jenž umjí kázati, a žádost dobru mají, aby slnžili, jsúce dobré živi, nemají ho v tom posliichati; neb to protiví i pii
s
kázaní,
i
rad,
i
A tak nkdy
chvále boží.
slúchati prelátóv a svých starších
stn
;
a proto v
jest
dobré nepo-
Betlém
stojí
na
takto psáno:
Poslušenstvie. Augustin praví:
„Ne vždy jest pikáže
pikábohu jsú protivné, tehdy nemá jeho poslúcháno býti." Jeroným die: „Pikáže-li pán co, ješto proti svatému písmu nenie, poddán bud sluha pánu; pakli co protivného pikazuje, viece poslúchaj [lovk] pána ducha [boha duše své], nežli pána tla." A málo dolejie die: „Jest- li dobré, to což ciesa pikazuje, voli jeho; pakli jest zlé, odpovz: „Musí viece poslušno býti boha než lidí." A též [t. jest] o sluhách ku pánu, i o ženách k mužóm, i o dtech k otcóm, že v tch vcech toliko dlužni jsú poddáni býti pánóm, pravým otcóm a materám, kteréž sv. „Pokorní napomeproti božím pikázáním nejs.ú." zanie vyššieho; neb když pán
zlé neposlúchati
ty vci, jenž
ui
eho
:
nuti mají býti, aby ne viece, nežli slušie, byli starším poddáni,
tak
aby
viece,
než
hiechóv slušie,
jich
ctíti
pipuzeni
nebyli,
lidem poddáni býti." Týž
když by chtli „Avšak
eho die:
má býti, že poslušenstvím nikdy nemá zlé uinno Chrysostomus, svatý Jan zlatoústý, tieže takto: „Což
védieno býti."
tehdy, die nkto, když by prelát byl zlý V
i
zdali také poslú-
budeme zlostného? kterak dieš? O jist vz, v pi viery varuj s ho a vystiehaj s, netoliko by lovk byl, ale také by angel s nebe sstúpil." To svatý Jan. Svatý Izidorus die „Když by ten, jenž vládne, uinil což kolivk, což od takto: pána [t. boha] zapovdieno jest, aneb kázal by uiniti, aneb chati
což psáno jest, pominul by, neb pominuti pikázal by, svatého
Pavla odsúzenie vydáno
chom my jinak,
[t.
apoštolé],
prokletý bud!"
a
bymá býti jemu, jeuž die: Také neb angel z nebe sstúpil i kázal vám
A
dále die:
což od pána [boha] pikázáno jest,
„A neb
kto brání
opt
vám
toho,
pikazuje initi,
:
Kapitola
223
étvrtá.
pán initi brání, vysvateený [t. ohavný neb zloeený] bud všem tm, kteíž milují pána." A dále die ,,Ten kterýž vládne, když mimo voli boží, neb mimo to, což v písm svatém zjevn pikázáno jest, die co, neb pikazuje, jakožto kivý svdek boží aneb jako svatokrádce jmien bud.'' Svatý Bernard die: „Uiniti zlé což kolivk pikazuje [t. vlada], zjevné jest, že nenie to poslušenstvie, ale ovšem neposlušenstvie." To Bernard. Pak v duchovniem ustavení jest takto psáno: to COŽ
:
a
„Proti
ádu
poslúchal."
a v neslušných
Opt
vcech nižádný nenie dlužen, aby „V nespravedlivém pikázaní
psáno jest:
prelátov nemá poslušenstvie držieno býti." Opt psáno jest: „Z spravedlivé píiny hodné jest neposlúchati pikázanie papežova.''
žiem,
Tyto
ei
zákon
bo-
Mojžiešových v XXIII
k.:
svrchu psané mají založenie
najprvé v druhých knihách
v
„Nebudeš následovati zástupa k úinku zlému, ani v sád mnohých [lidí] pivolíš k vydání suda [t. k odsúzení], aby od pravdy nepoblódil." A v pátých knihách Mojžiešových v IV k. „Nepidáte k slovu, kteréž vám mluvím, ani ujmete od nho. Ostiehajte pikázanie pána boha svého, kteréž já pikazuji vám." Opt v tch knihách, v XXIV k. „initi budeš, což kolivk nauie t knžie z Leví pokolenie [tak eeného], podlé toho, což sem já pikázal jim, a napl piln." A v proroctví Ezechiele v XX k. die pán bóh „V pikázáních [zlých] otcóv sv3^ch nerodte choditi, ani súdóv jich ostiehajte, ani s v modlách jich poskvrujte: já jsem pán bóh váš! v pikázáních mých chodte, a súdóv mých ostiehajte, a ty ite." A ve tení sv. Matúše v XV k. pán Ježíš ekl jest k mistróm a k zákonníkóm: „Pro i vy pestupujete pikázanie božie pro ustavenie vaše [svá], uiece uenie a pikázanie lidská?" A opt ve tení sv. Matúše v XXIII k. die Kristus: „Na stolici Mojžiešov sedli sú misti a zákonníci; protož vše, :
:
což koli
vám kn.
zachovajte a ite, ale podlé jich skutkóv k témuž výklad na ono slovo: „Poslúchajte vyšších svých," die: „Poslúcháno má býti vyšších a kazatelóv, jelikožto uenie a nravi jich svti a vrni jsú [t. k vieé slušejí]; pakli od cesty upiemosti poblúdie [t. vyšší], neime,
nerodte initi."
A
což oni inie, ale což rozkazují, jedné
A
protož pán [Ježíš] die:
léby
v
Což pravie, ite:
uení
poblúdili.
ale
což inie.
O
224
nerote
A svatý Augustin v kázaní na ono slovo tenie „Já jsem pastý dobrý" die: „Sediece zajisté
initi."
svatého Jana:
na
n
Šesti bludieh.
stolici Mojžiešov, zákonu božiemu uie, a tak bóh skrze uí; pakli své [nálezky] oni budu chtieti uiti, nerodte i-
niti:
neb jist
tací
svých
A
psáno
a starší
že
stojí,
kniežata
v skutciech apoštolských v z lidu
a misti,
knieže knžské, a Kaifáš, a Jan, a Alexander,
knžského
koli z pokolenie
knim:
„Jest-li to spravedlivé
viece poslu chati než boha,
sme vidli a
slyšeli,
jiní apoštolé
tm
než
viece
lidí."
dobrému, že nemají
Opt
nemluviti."
tak
Aj
IV k. Annáš
a kolikož jich
:
stojí
Tehdy Petr
ped
bohem, vás
neb nemóžeme
sudte:
jistým ekli sú
—
a
jich bieše, pikázali sú apoštolem,
aby nikoli nemluvili, ani uili ve jméno Ježíšovo. a Jan ekli sú
tch vcí,
ne
póžitkóv] hledají,
[t-
jenž jsú Jezu Kristovy."
tudiež v
toho,
V
k.
což
Petr a
„Poslušno musí býti boha psáno v Betlém, k nauení
lidé poslúchati
svých prelátóv neb vyšších,
jedné v dobrých pikázáních.
Kapitula pátá.
mnjí knéžie lovku, jehož oni
Pátý blud o kletb jest tento: že že každá jich kletba škodí tomu
že nenie tak, vdieno býti; a
ttie, kterak
má má
býti: co jest kletba; druhé,
z
úadu
a
Vziž
býti.
zloeenie a vyobcovánie; a druhé nespravedlivé.
a lid uie, klnú.
Ale
pro má
najprvé, že kletba jest
jedno spravedlivé když bóh neb lovk
a to jest dvoje:
Spravedlivé
ádem zloeí lovka,
jest,
a pro
hiech smrtedlný,
po napomenutí ohlásí hiešníka v lidu, aby s ním neA tak slov obcovali, dokud hiecha smrtedlného neodstúpí. kletba, to jest zloeenie, proto že zlý lovk nazván jest od boha zlým, proto že nedrží jeho pikázánie; ale slov proto zjevný,
lovk
hiech smrtedlný jest z obce svaté vyvržený, tak že v tu dobu, dokud jest v hieše smrtedl-
vyobcovánie, že
zlý pro
ném, nenie milostí boží svatý mezi svatýipi, a nepožívá zaslúženie cierkvi svaté v tu dobu neb jest smrtedlným hiechem od boha a od sboru svatého asn odlúen. A tak každý :
smrtedlný hiešník jest v
té
kletb
boží, jenž
sám zloeí
:
Kapitola pátá.
sinrtedlflého
ka
hiešníka,
v
225
pátých
kniliách
Mojžiešových
pána boha jeho, pikázanie pídú na svého, aby ostiehal a inil všecka budeš zachvátie tebe: zloeený té všecka zioeenie tato a
v XXVIII
k.:
„Nebudeš-li
chtieti
slyšeti
hlasu
zloeená stodola tvá, a zloeené všecko nádobie tvé, zloeený plod bicha tvého, i plod zem tvé, stáda volóv tvých a stáda ovec tvých, zloeený budeš Aj tak jest položeno vycházeje, a zloeený budeš vcházeje." die David v psalmé boha. A opt zioeenie neb prokletie od v
mst, zloeený
na
roli,
kteí odchylují sé od pikázaní tvých." každý den na prime, a klnú všecky smrA tak iekají knéžie sami tak i sé, když jsáce v smrtedlném tedlné hiešníky, a
CXVIII:
„Zloeeni,
hieše, tak iekají.
Z této ei máš druhý kus: že kletba má býti jedné pro hiech smrtedlný; neb nic nelúí a neoddéluje lovka od pána boha, jedné najprvé hiech smrtedlný, jakož die Isaiáš v LIX k.
s
vás od boha vašeho." A tak lovk, zheší smrtedln, tehdy odeže sé v milosti boží, byv když hiechem od boha i od svaté obce, a položí sé sám v zloestvie a v kletbu, proto že již nemiluje pána boha a pána Ježíše. Neb die svatý Pavel k Korintským v prvé epištole v poslední „Ktož nemiluje pána Ježíše, bud zloeený." kapitule: Z toho máš, že každé stvoenie, když jest v hieše smrtedlném, v tu dobu jest od pána boha zloeené, kleté, odlené; a tak každý dábel a každý smrtedlný hiešník jest v spravedlivé boží kletb, již ohlásí v súdný den, když die „Zlosti vaše rozdlili
všem hiešníkóm nekajícím: „Jdte zloeení v ohe vný, jenž pipraven jest dáblu a sluhám jeho." Aj tajestbožie kletba. Pak kletba, s níž okolo jdú knéžie, jest ohlášenie lovka v lidu, že jest úastnosti posvátných vcí odlnen a z obce vyvržen. A to ohlášenie iní knz, neb jiný prelát, napsáním, voláním, sviec hašením, zvonním potvoruým, a jinými nálezky, jako luením kamenným, zpieváním, obraza umuenie božieho pevrácením neb mrskáním, a jinými obyejemi, jež knéžie vymýšlejí
krom
písma svatého, nechtéjíce mieti na tom
jakož jest spasitel Petrovi, a v
nm
smrtedln hešil, jednu sám napomenul a jeho potom když by neuposlúchal, dva neb ti pijma,
bratra, jenž by
potresktal; M.
J.
dosti,
cierkvi svaté ustavil: aby
Hoai sebrané
spisjr.
III.
]^5
:
^
226
ŠC5Í2 bludích.
aby ho potresktal; a pak ttie, aby obci neb mnohým ho ohlásil; a když by tétie obce neuposlúchal, a stál v hieše smrtedlném, tehdy aby s ním neobcoval, ale aby ho ml jako za pohana a za hiešníka zjevného, zda by tak ho od hiechu odvedl a k zákonu božiemu pivedl:
neb to kletie a vyobcomá býti ne umoen, ale
vánie jest jako lékastvie, jímž bližní
uzdraven na duši, jakož die svatý Augustin.
A
tak jest svatý
Pavel vyobcovati kázal zjevného smilníka, jenž jest hešil, a kázal ho dáti v
aby poznaje
s
v hieše,
moc toho
s
macechu
aby ho na tle
dáblovu,
trápil,
a tak aby duch jeho byl
želel,
I móž to býti, že lovk móž zloeiti, kleti, vyobcolovka, s bohem s v tom sjednaje: a to bývá, když jsa
spasen. vati
bez hiechu smrtedlného, z lásky toho klne, kohož bóh klne.
A nkdy
s
nesjednaje s bohem*> a to iní, když toho bóh žehná; zloeeným nazývá, jehož bóh blaženým nazývá; aneb když sám jsa v hieše smrtedlném, klne, zloeí, klne,
klne, jehož
vyobcovává,
ei
to vz: kterak aby ten lovk, jenž klne, s bohem sjednal v píin, aby klel proto, pro klne prvé bóh, to jest, pro hiech smrtedlný, v ádu, aby klel z lásky,
Z
má
té
býti kletba.
móž vyato Neb musí
býti
za tetí kus,
to býti,
s
vná. Protož když kolivk ten, ádu lásky, neb bez píiny hiecha
jakož klne bóh, jenž jest láska jenž koho klne, pochybí v
s
klne jako když klne pro svú pomstu, neb pro lakomstvie, neb z hnvu, neb z pýchy; neb tak kina nesjednává v ádu s pánem bohem. Z toho máš, že kletba kivá jest, když klnú koho, an
smrtedlného klne, tehdy sám
:
s
jest bez
rýžto
hiechu smrtedlného
druhé, když
;
množena kivá kletba knžská, hmatati,
že viece ta kletba
kteí od nich kletbu
tehdy jemu
psáno
A k
stojí
pevn
ta kletba
klnú, kte-
nynie roz-
že již sprostní lidé
mohu jako tm,
škodí
tm,
jenž klnú, nežli
lovk
chtie-li
nevinný hieho kletbu od božie pravdy
a mile
tu
neškodí, ale
potvrzení této
neádem tak jest
trpie; né brž jest-li
chem smrtedlným, a zvlášt odstriti, a on
duše.
A
neád mnohým bží obyejem.
ei
kletbu
v
pokoe
trpí,
prospievá k spasení jeho
stojí v
Betlém na
stn
takto
Kapitola pátá.
227
Kletba neb vyobcováiiie.
m
kolivék
jedno
líbí,
A
nežaluj."
s
„Domnievaj
Svatý Augustin die:
s
opt
jinde
„Poal
die:
o Augustinovi,
ped oima
samo svdomie
si
co
božíma na
mieti jako zjev-
ného hiešníka bratra svého, viežeš [kletbu] jeho na zemi, ale viz, aby spravedliv vázal [klel], neb nespravedlivé svazky ruší spravedlnos." Týž k žákovstvu Iponenskému die: „Co škodí lovku, že z té deky chce jej shladiti lidská hlúpos,
poavadž
z knih
„A
jinde die:
lovka
živých neshlazuje ho zlé svédomie."
pak potupíš
ty,
[t.
kolivék] za
jsi
lovka
skrze kterého kolivék
[t.
ktož
Opt as
od
odsúzenie neb kletbu
a
obdrž], a vykneš odsúzenie [t. kivé] prvnieho konšela [t. vladae, neb rádce, neb súdc, neb purgmistra] na Cypriána [toho nevinného lovka, neb na jiného kteréhož kolivék]: jiná jest stolice
zemská
[t.
moc,
súdie lidé zemští], a jiná sto-
jíž
od nižšie vezme „Nepravá kletba kletého neurážie, ale brž toho, jenž klne." Gelasius papež die: „Na koho vydána jest kletba, slož blud [a jej maš], a prázdná lice
nebeská
[t.
moc,
bóh nebeský]
jíž sudí
Opt
odsúzenie, a od vyššie korunu."
;
die:
jest [že neškodí]; pakli jest nespravedlivá, tiem viece jie tbáti
ím
nemá,
nemóž
viece
obtiežiti
u boha a u jeho
kivá
nižádného
cierkve [svaté]
protož
kletba;
tak od té kletby sebe
Nespra-
rozvázati nežádaj, kterúž vie, že nikoli nenie svázán. vedlivá
Opt
kletba
škodí
viece tomu,
jest psáno, že viece
svdomie,
má
jenž klne,
nežli kletému."
býti následováno
nežli prelatóv kletba.
Opt jest
psáno
[t. :
váženo] své
„Kivá
kletba
ped
bohem, ani ped sborem vieže." Svatý Augustin vedle obecné viery: „Ani bohu škoditi kto móž, ani bóh nespravedliv škoditi komu móž, ani škoditi nespravedliv komu
ani
trpí."
vedliv jest:
Opt
psáno
„Ktož spravedlivý jest, a nespradává [od boha]." Opt psáno „Když poddané klnú, kteížto [poddaní] ke zlému najest:
jest klet, odplata
jemu
ueni nemohu [spravedliv]
ped
s
býti,
tehdy
kletby nemají poslú-
prd
sborem jeho [kesanským] koho obtžuje kivá kletba." Svatý Augustin die: „My na nižádného kletby vydati nemóžeme [hodn], jedné na pemoženého [v zlosti], aneb na toho, jenž dobrovoln piznal
chati,
ani
bohem, ani
s
15*
^
228
***** blucUek.
hiechové hiech zjevný nenie, vyvrci z sboru nižádného nemóžeme, abychom snad vytrhajíce kúkol, nevytrhali s ním také i pšenice." Opt psáno jest: „Nižádný biskup kterého kolivk [lovka], bez jisté a zjevné Svatý Jeroným takto die:
[k zlosti]."
„Ti, jichž
zjevni jsú, z sboru vymietajme; ale kdež
píiny hiecha,
sboru kesanského
obcovái^ie nezbavuj
poavadž vyobcovánie
neb
;
hiecha smrtedlného] jest potupenie, protož nemá pro jiné než pro smrtedlný hiech uložena býti, a to na ty, kteíž nemohu jinak polepšeni býti." Opt psáno jest: „Súd boží na pravd, kterážto ani zklamává, ani zklamána bývá, vždy záleží; ale súd sboru [kesanského]
nkdy
[kletba]
smrti
[t.
domnní
[nejistém] jde, kterémužto sboru i zklamati piházie; protož zklamánu býti [od jiného] nkdy piházie s, že ten, kterýž svázán jest [práv] ped tak nenie] jest rozvázán; bohem, ped sborem [v domnní, a ten, kterýž svoboden jest ped bohem, sborskú [lidskú] kletbu takto die: „Mezi emi [vdomnní] jest svázán." Svatý [t.
po
jiného],
s
i
a
eho
chvalióv a tupióv k svdomí utéci dobrota,
lezena
máme
mieti;
a
kteráž o nás
opt
nebude-li v
o nás lidé mluvie, u velikú
pozdvihnuti].
Neb
s
eena
máme, a nebude-li jest,
nm
nalezena zlos, kterúž
máme rados
co jest, že ne všickni
na-
zamúcenie
veliké
[t.
poskoiti
mysli
[t.
nás] chvále, a
sv-
domie nás svobodny ukazuje? Máme Pavla, jenž die: Chvála naše tato jest svdectvie svdomie našeho. Job také die: Aj v nebi
svdek
mój!
Protož
v srdci, nechajnie bláznóv
jest-li
vn
nám svdek
v nebi,
mluviti, což chtie."
Týž
svdek
Éeho
„Ve všech vcech protivných, kteréž s v tomto život piházjí, sám, jakož viete, všemohócieho boha súd má býti vážen, a k srdci svému vždy máme s utiekati, aby nižádného lovka tu jazyk nevinil [t. nemohl hodn viniti], kdež svatý die:
svdomie
nežaluje; neb
mezi žalobníky
;
kohož svdomie brání, svoboden
jest
a svoboden bez žaloby býti nemóž, když samo,
vnit jest, svdomie žaluje." To svatý eho. Protož k témuž die Katun: „Když dobe živ jsi, netbaj eí zlých [t. lidí]; na voli naší nenie, co by každý mluvil." Z tchto eí dovedeno jest, která kletba vieže a která
jenž
nevieže: yymietá.
neb nespravedlivá nevieže, aniž obcovánie svatých Zakládá tento rozum v IV knihách Mojžiešových
s
:
Kapitola pátá.
XXin
s
229
„Kterak zloeiti budu toho, kohož hyzdil toho, jehož pán [bóh] ne„Nenie bóh, aby lhal, ani hyzdí?" A dolejie psáno^ jest: mnil. I zdali ekl jest, a nejakožto syn lovka, aby uiní? mluvil jest, a nebude naplnno? K žehnání piveden sem [boží volí], žehnánie [božieho] brániti nemohu!" A dávaje prorok V
k.,
kdež
die:
nezloeí bóh? pro bych
s
píinu, pro nemá zloeiti bovi
nižádný nevidí modly v
„Xenie modly v Jaku-
lidu, die:
v pokolení Jakubov],
[t.
s
ani
Israeli,
vidí
modla v
Israeli
v pokolení Israelov]:
t.
[t.
pán
Opt v psalm CVIII die [lida toho] s ním jest." „Zloeiti budu oni, a ty žehnati." Matúš v V k. „Blahoslaveni jste, když zloeiti budu vás lidé, a puditi budu [vám to iniece]." vás, a kú všecko zlé proti vám, lžíce pro Lukáš v VI k.: „Blahoslaveni budete, když vás nenávidti budu lidé, a když odlúie vás [t. od obce], a hanti budu, a vyvrhú [nechtiece jmenovati] jméno vaše jako zlé pro syna lobóh jeho David:
m
vieho. Radujte s v ten den vaše mnohá jest v nebesiech!" „Což jest bóh
Kristus:
ímenínóm
Pavel k
s: XIX k.
a veselte
A
v
lovk
spojil [milostí],
die:
„Jest-li
bóh
s
odplata
aj, jisté
sv.
Matúše die
nelu."
A
námi, kto proti
svatý
nám?
kto bude žalovati na vyvolené božie? bóh, kterýž spravedlivý
iní: kto
jest,
jenž by potupil?"
X
apoštolských v
k.
die,
ekl
že
A
uistil jest, ty neiekaj neisté."
Lukáš v skutciech bóh Petrovi: „Což bóh
svatý
svatý Petr v prvé epištole
„Kto jest, jenž by vám škodil, budete-li dobrého dobré vci] milovníci? pakli co trpíte pro spravedlnost,
v III [t.
A jest
die:
k.
blahoslaveni
A má
mají
[t.
súzenie], tak, že
jste]."
[t.
že podlé
s
protož
zkus
ei
jie báti]
vážiti
svatého
ehoe
v kázaní,
vedle Kristova
zákona svédomie svého, a viny,
pro niž ho klnú, nenalezna [na sob], báti v niž by mohl ubhnuti; druhé,
kiv
klnúcieho [jenž klne]
bližních škody,
v bázni býti
pastýova [prelátova] kletba [neb odmá poddaný [lovk], aby ml báze
s
má
netrplivosti,
pádu od ustavinosti; ttie,
zhynutie [na duši];
tvrté, svých
kteráž by mohla pro kletbu vzniknuti:
jakož
užiteného kázanie a posvátných vcí stavenie; neb ten, jenž blázniv klue, jest nkdy píina zatracenie mnohých, kletému [lovku] v kázaní pekážeje, jímž by je uil užiten jest
O
230
má
zákonu božiemu; páté kletý
s
s
vede, jeho bližní
nehešili, jeho
šesti blucUch.
s varujíce,
báti,
aby od pravdy, kteráž on
neodvrátili;
šesté,
s jemu, má s báti,
aby jeho blížni
a skutky laskavé
rubajíce
[t. od nho]; sedmé aby kivá kletba od késanóv nebyla stvrzena, neb vydávána bývá kivá velme asto, a iedko pravá. Ale nemá báti [spravedlivý], by jemu na duši škodila kivá kletba; ale má radovati a veseliti, že jemu skrze ni odplata blahoslavenstvie pipravuje; neb die naj spravedlivjší biskup a súdc v Matušov V kapi„Blahoslaveni jste, když zloeiti budu vás lidé, a putule: rabudu vás, .a kú všecko zlé proti vám, lžíce pro diti
odluujíce
s
s
s
m;
dujte
A
v
s
a veselte s,
Lukášov VI
nenávidti budu vrhli
— Tak psáno
aj
jest
budete,
„Blahoslaveni
když
vás
a když odlúie vás a hanti budu, a vyzlé
lovieho;
pro syna
jist odplata vaše
na
pro, a kdy,
odplata vaše hojná jest v nebesiech."
die:
k.
lidé,
jméno vaše jako
den a veselte s,
uili,
neb
stn
mnohá
radujte
s
v Betlém, proto aby
a kterak mají kleti, a aby
bami, a také proto, aby lidé
sv
ten
jest v nebesiech!"
knžie na-
nechvátali klet-
sebe kletbami kivými
jiní nedali
od pravdy božie odhroziti, a budú-li je kleti, aby mile a pokorn trpli, cákajíce vného od svého spasitele požehnánie, jimž die v súdný den: stvie nebeské, jenž
vám
požehnaní!
„Podte, jest
pijmte
ped ustavením svta
králov-
pipraveno."
Kapitula šestá.
i
šestý blud jest svatokupectvie, jenž jest velme i knží, Vziž, že ten blud svatokupectvie zavierá
jiné lidi porazilo.
a
jsta dv slov teto, svatokupectvie a svatoprodávánie, svatoprodávánie, jakož to síovo „kupec" znamená i toho, jenž Dále kupuje, i toho, jenž prodává, jako to slovo „trhovec." i
vz, jakož vzní to slovo „svatokupectvie," že lépe vzní než latin simonia; neb latinníci dali sú tomu bludu jméno od Simona simonia, jenž jest chtl moc ducha svatého u apoštolóv kupiti,
aby ruce kladl na
pijal dar ducha svatého; ale
lidi,
esky
kupectvie" od skutka, proto že
a
komu by
ten blud
svat
vc
vložil,
má jméno
aby
„svato-
lidé prodávají
neb
:
Kapitola
231
šestá.
tom sem mnoho v knihách eských o svatokupectví. Protož vz, že svatokupectvie jest neádná vole, duchovní vc za asnú promniti. Z toho máš, že ktož má žádos neádná, aby kázal, krstil, mši slúžil, modlil s, zpoviedal, olejoval, k manželství oddával, uvodil, žehnal, mazance svtil, kupují, neb chtie prodávati a kupovati nezriezen, jakož o
psal
ruce
vkládal,
svtil knží,
kostely,
kalichy,
oltáe,
ubrusy,
bimoval lidi, dával obroky, poheby prodával v kostele, na hbitov, neb v kaple, neb pro službu, pro dary, neb pro pieze tlestnú k obrokóm pomáhal která kolivk neziezenú žákaždý taký jest svatokupec, ale prvým jménem svatodostí prodava, proto že zlú žádos má, aby duchovní vc odmnil za tlestnú neb za asnú, to vz za penieze neb za jiný tlestný požitek, neb za službu, neb za chlúbu a za piezeu biednú a zase ktož žádá neádn promniti tlestnú vc za :
;
služby, áar který za knžstvie,
duchovní, jakožto penieze, biskupstvie, a za jiné
svatokupec, proto že
posvátnu za
vc
vci svrchu
neádn A
tlestnú.
eené:
za
každý taký
jest
chce mieti duchovní vc, to
vz
již
vz,
tu
že posvátná
vc
neb du-
chovnie slov, jenž jest dar boží, daný zvlášt k duší spasení,
v kteréžto vci pohiechu
lide
!
velme svú žádostí blúdie; proBetlém stojí na stn takto
tož aby ten blud byl oznámen, v
psáno
Svatokupectvie.
vání
„Svatokupectvie jest pilná vole k kupování neb prodáduchovnieho [t. vci duchovnie], neb k duchovní vci
nco
pidaného."
neádná
vole,
Ale krátce a lépe takto:
duchovní
vc
za
asnú
„Svatokupectvie jest
promniti."'
J.ev
papež
s
„Dar [ducha svatého] když nedarmo [bez penz] dává a bére, dar nenie [nešlové] a svatokupci nedarmo beru, protož daru, kterýž najviece v kostelních úadiech bývá, neberu; a poavadž neberu ani darmo, ani nedarmo komu dáti moha, což tehdy dávají V Jist což mají. A co mají? Jist ducha lži. Kterak toho dovodíme? Neb [t. taktoj poavadž duch pravdy die:
:
[duch svatý], jakož Krista]
pochodí,
svdí
darmo
pravda [Kristus], z niež [pravdy, bez penz] bére [od svatých.
[t.
s
O
232
šesti bluddeh.
Že je beru]: bez pochybenie duch
lži
že jest [tociž svatokupci
ducha svatého, ale ducha lživého pijímají], dovodí [tú eí], kterýž nedarmo bére s." To die Lev papež. Pak Éeho, svatý papež: „Knz, když kostel skrze penieze obdrží, nedávají
s
bud zbaven, ale také knžského ádu [t. knžbud oblúpen." Opt die: „Ti kteíž svcenie prodávají neb kupují, knžie býti nemohu; neb psáno jest: Prokleté
netoliko kostela stvie]
dánie, prokleté bránie
pi endo]! to
[Anathema dando, anathema
svatokupecké
jest,
poavadž prokleti jsú [svatokupci], a svtí nejsu, mohu? [jako by ekl: nemohu, to vz, dóstojn;] v tle Kristov
[t.
v sboru svatých]
nejsú
ca-
Protož kterak,
kaciestvie.
svtiti jiné
a
poavadž kterak
[milostí],
tlo Kristovo dávati neb bráti mohu? ktož zloeený jest, dobroeiti kterak móže?" To eho. Opt v kázaní die „Vám knžím lkaje mluvím, že nkteré z vás pro dary initi svce:
nie [žákovské] poznali sme, duchovní dar prodávati, a z cizích
škodu hiecha zisky tlestué hromážditi.
zlostí s
pamti
ste vzli,
darmo dávajte?
i
a
jest,
pro ku
:
pokládáte, že v chrám vykupitel náš všed,
holubic pevracel
I
Darmo [t. bez penz] pro ped oi rozuma svého ne-
vaší nepíde, což hlas boží die
stolice
prodavaóv I kteí
penzomncóv rozsypal penieze?
chrám božiem dnes, jenž holubice prodávají? jedné ti, kteíž penieze v cierkvi svaté od vkládánie ruku beró, skrze kteréžto vkládánie duch svatý s nebe bývá dán. Protož holubice prodává, když kto dar ducha svatého na penzích dává; ale vykupitel náš stolice prodavaóv holubic pvracie, jsú v
s
neb takých trhovcóv kazí knžstvie. Protož venie svatokupecké kaciestvie tupie, a je viti
To
knžstvie pikazují."
kto, ani svatými
s
stkv
jest, [t.
eho. Opt
že svatá usta-
svatokupce] zba-
takto die:
„Když
ani od žákovstva a od lidu
nravy,
nestudat [nestydliv] Kristovo knžstvie, jsa již kterým kolivk hiechem [smrtedlnýmj poskvrnn, nespravedlivým srdce milováním, neb neistými prospovolán, ani prosbu pinucen,
bami
úst,
neb hlukem
movným dárkem
[t.
mocí], neb tlestnú službu, neb zkla-
[jímž zklamává
ské neb knžské, ne
prospchem
i
s
i
duší,
davae ale
o duši] biskup-
marné chvály
žá-
dostí jsa obleen, dóstojenstvie pijme, a toho za svého života dobrovoln nevzdá, a v ukrutném pokání smr ho nenalezne,
Kapitola
233
šestá.
bez pochybenie na veky zahyne " To svatý eho. Opt die: „Pišla k nám zlá povs, že nkteí biskupové knžím svého biskupstvie desátkóv a kesanských obtí nedávají, ale radjie [dávají] neknžským osobám [t. laikóm], tociž sluhám svým,
hóe
neb ješt že
pátelóm; protož bude-li
[tžšie] jest, také
který potom biskup nalezen toho božského pikázanie pestup-
ník
že skrze
[t.
sv.
a zvlášt knží,
Pavla pikázáno, aby biskup chudé krmil,
najvšími kaciei a mezi
mezi
jenž káží],
protivníky
Kristovými]
nenajmenší
najhoršími
antikristy
bud mien;
a jakož Xicenský sbor o svatokupcích ustavil jest:
i
ten
jenž
biskup,
[laikové],
dává,
ti,
i
jenž
budto slibem, budto službu,
budte poddáni." [t.
[t.
Opt
die sv.
od
nho
vného
fieho:
, Jakož
bera,
neknžie
pálenic
ohóm
biskupovi ruky
vloženie], kterúž klade, neslušie prodávati: tak éž sluha
neb
písa nemá v svcení [na knžství e] jeho [biskupov] ani hlasu [k svcení jímž volá], ani písma [listóv] prodávati." Opt die: ^Kostel, kterýž z úmluvy [penžité] posvcen [ped lidem] bude, radjše vysvcený [ped bohem] než svcený sluti má." Alexander papež die takto: ne jako žieho, to
býti
vai
[t.
vz
svatokupci,
od chrámu bo-
od svaté cierkvi [od sboru], dále mají zavrženi neb jakož skrze holubici ti prodaznamenávají, kteíž svaté vkládánie ruky" prodávati jiní hiešníci];
žádají: takéž skrze
s
ale
vz
než
s
„Tací trhovci, to
hiešníci mají tresktáni býti;
jiní
znamenávají,
lotrovu inie."
penzomnce
kteíž dar
boží,
To Alexander.
kostelnieho obroka prodavai
jakož tenie
Opt
svdí,
týž die takto:
jeskyní
„Násle-
duje svaté apoštoly a poctivé otce,
se vším doufáním volám [kiím], že ktož skrze svatokupectvie svcen jest, budto knz, budto jáhen, jest nehoden knžstvie; Kaifášovo [t. biskupovo, jenž na penzích jest biskupem jako Kaifáš] ustavenie, a nalezeme Šimonovo [t. toho, jenž jako Šimon dal jest penieze, aby moc vzal] od svatého knžstvie jest vzdáleno." Svatý Remigius takto píše v kázaní: „Piln znamenati mají knžie to,
s, aby domu božieho v jeskyni lotrovu neobráneb lotr jest ten, ktož zisku [tlestného] zákonem [t. kesanstvím] hledá, z pípravy svatosti [t. ukazuje skutky, jako
a ostiehati tili;
by
byli
svati]
strachovati
ti,
pílen jest
píiny
trhovstvie.
aby, jakož oni [židé]
z
Protož mají
s
chrámu tlestného jsú
O
234
šesti bludich.
i tito aby z chrámu duchovnieho nebyli vymieneb každý den pán v dóm otce svého, v svat cierkev, vchodí a zaneprázdnné zisky mrzkými vymietá, a jednoho
vyvrženi, též táni;
hiecha [t. svatokupectvie] má [t. viní] prodavae i kupce [to vz, jedniem hiechem oba viní, móž jeden tieže hešiti než druhý] neb prodavai jsú ti, kteíž svatá svcenie [na knž-
a
;
i na jiná dóstojenstvie] za penieze dávají; ale kupci jsú kteíž za spravedlivost [t. za úad boží] penieze dávají, a dadúce penieze podacím [tm, jenž podávají], kupují [sob] hiech. Znamenáno má býti, že die [ve tení]: „Stoly pe-
stvie
ti,
s
nzomncóv co
a stolice
prodavaóv holubic pevracel
penzomncóv?
skrze stoly
jedné
s
oltái
jest;" neb
znamenávají,
kteížto oltái [proto že jimi z lakomstvie penieze tžie]
la-
s
komstvím zlých knží stolové inie penzomncóv; co skrze stolice prodavaóv holubic? jedné mistrské [t. prelátské] dóstojenstvie v cierkvi [v sboru kesanském] s znamená, kteréžto když k zisku [tlestnému] uhne [ukiví s], v nic zmaí]*); a co skrze holubice? jedné duch obrátí [t. že znamená, jenž svatý nad pánem [Ježíšem] krstným v podobenství holubice ukázal. A kteí jsú, jenž holubice prodávají? jedné ti, kteíž ducha svatého [t. dary ducha svatého, jako kest, zpov, svcenie] skrze ruky vloženie na penzích dávají**): ale pán stolice prodavaóv holubic pvracie, neb takých knží penieze ruší; neb kterýž kolivk biskup ped vidním lidí biskupským dar ducha svatého prodává, ruchem stkvie s, již ped božíma oima knžstvie jest zba-
s
s
s
s
s
a
Protož
ven.
i
svatá ustavenie -svatokupecké kaciestvie klnú,
Následující dva pípisky stojí v rukopise pod sloupcem, a písmem r-v eným nad nim a poznamenáno: Nepiš tohoto v text.
e
*)
Vz
prodavaóv
holubic jest každé dóstojenstvie, prodává dary ducha svatého. A tak apoštolstvie Jidášovo, jelikožto bylo jest od boha, jest dobré, jenž jest avšak lakomstvie Jidášovo uinilo jest je stolicí toho i jiné Též papežstvie biskupstvie knžstvie holubici prodal.
v
,
stolice
že
nmž
kto
sed
t.
a
jsa,
,
,
,
,
dóstojenstvie.
**)
Vz, že knžie
prodati
ducha svatého, jenž jest bóh, tohof ani dáti niohú by chtli toho ducha domnievaj aniž prodati než dary ty prodávají, když z penz je vedu.
ani
,
:
;
^
,
Kapitola
a knžstvie zbaviti pikazují zisku
ty,
235
šestá.
kteh'ž2dadáce dar duchovní,
To vše svatý Remigius píše. svatého písma Svatý Ambrož die takto: ..Nalézají s vše-
hledají."
pilný vyklada.
lic mnozí, tržením daru chtiece kupiti dar ducha svatého, když penieze dávají, aby biskupského ádu povýšenie vzli,
zapomenuvše niezi tvoji
ekl k Šimonovi: „Pe-
slov Petrových, jenž jest
budte
s
tebú k zatracení, že
Protož že
boží za penieze vzal."
i
s
si
doranl, by dar
v obyeji jest tak veliká
zlos [svatokupectvie], i že véších [t. svatých] asto meem [t. potupena] jest: a my také k té rán [t. pomstu] uezána znamenité, jenž zostává, ješt pikládáme ohnivé železo [t. pomstu kletbu], ustavujíce plné, aby každý, jenž za dóstojenstvie daru božieho který kolivk dar by
dal, a
byl ohlášen, od toho
pohanním jest potupen, a od úastnosti tla Kristova i krve odlúen, poavadž vdomo jest Opt die sv. AmKristovi, že prokletý uinil jest hiech." „To jest, ehož želem, že arcibiskup tlestn [t. z žábrož:
asu
vdl,
aby
že kletby
biskupa jest uinil, neb jest pro penieze du-
tlestné]
dosti
chovn malomocného [svatokupce] v úad postavil. Peniezi, ekl jest [Petr], tvoji budte s tebú k zatracení, že dar ducha svatého za penieze
dokonal
zdá
s
veliký
stvie,
kupil, a
si."
otmnu
Opt
divnú k zatracení duši
„Jist
die:
jako biskup veliký, a božím ;
bohem
si
To Ambrož.
vidním
oima tlestnýma
vidí
s
malomocný
za penieze dobyl jest nehodného biskupstvie, ztratil jest
vnitnieho
lovka; tlo
Opt
a duše ztratila jest poctivost"
svcen k
zlato, co jest dal, bylo jest
malomocenstvie
Innocencius papež takto píše:
die:
„Když
jest
„A
kto,
neb svátosti a
oleje svatého,
enu žádos
svcenie
lakomstvie
bud zbaven, lúpem pohannie budte
dobytého
rého obyeje,
i
které
neb ktož prebend, neb
kižma
neb
oltáóv, neb kostelóv. skrze zloe-
kupec
poraženi.
dobyl i
A
[t.
dóstojenstvie zle
jest,
prodava
i
pímluvce škra-
ani za ztravu, ani z kte-
naped [ped svcením],
bud nucením žádáno
nkterého ko-
kostelnie, jakožto
penzmi a
bylo jest
svatokupectvie]."
[t.
pevorstvie, neb dkanstvie, neb dóstojenstvie
co
ped
biskupství, co jest dal, bylo jest zlato, co jest ztratil
byla jest duše; když jest jiného svtil, co jest vzal,
stelnieho,
a
vzalo jest dóstojen-
nic nežádati
i
potom [po svcení]
má knz],
ani on dáti
O
236
smj, neb svatokupectvie
vk
šesti bludich.
svobodn, bez kterého
jest; ale
koli-
umenšenie, daného dóstojenstvie a dobrodnstvie požívaj."
To Innocencius.
Také v ustaveních takto psáno jest: „Ustaod svcenie kostelóv, a od svcenie žákóv
vujeme, aby jakož
nemá bráno
nic
za balsam [jež svtie s oleby kupovali, aby nic knžie nedávali
býti, tak také ani
jem], ani za sviece, jež
[biskupem], kteíž kižmo mají bráti [od biskupa] protož biskupové za statky kostelnie balsam nech kupují a sviece, každý v svém kostele." Opt sbor Tiburský die: „Povdieno ;
že obyej jest v nkterých miestech, že za vztie
jest,
penieze dávají, také ty
i
za kest,
kižma
za tla božieho pijímánie:
i
obyeje] za svatokupecké kaciestvie potupil jest svatý
[t.
sbor a proklel jest, a aby potom ani od svcenie, ani za kiž-
mo, ani za -balsam, ani za poheb, ani za tla božieho pijímánie, aby co bylo nucením vzato, ustavil jest; ale aby darové boží [již jmenovaní] vdným rozdáváním [t. bez penz] dáváni
byli,
A
tak ustavil jest sbor."
obyejem od hiecha
že svatokupci chtie
s
znamenit Innocencius kterého obyeje co naped neb potom
vymluviti, protož
aby ani z nucením bylo žádáno, neb svatokupectvie jest. A opt die Innocencius: „Mnjí, by proto slušelo, že by zákon smrti [t. hiech] z dlúhého obyeje byl hodný, domnievají s, neznamenajíce, že tiem tžší jsú hieši, ím déle nezastnú duši Svatý Augustin die: „Zle nkteí, jež rozum držie svázánu." obyej [t. jímž [t. tlóvod dobrý] pemáhá, ped nás klad pravda, a že by v duzamietají], jako by obyej vší byl než položil jest,
s
chovních
vcech nemlo
a od ducha svatého
býti
následováno
zjeveno jest."
Opt
to,
což lepšie jest,
die: „Viece
pravdu než
obyej následovati máme, proto že obyej rozum a pravda vždy pemáhá." Cyprianus, slavný muedlník, die: „Obyej bez pravdy starý blud jest; protož opustiece blud, následujme Opt die: „Aniž jíti musíme po obyeji lovka, ale pravdu." „Noviny každé, jichž Ambrož svatý die pravd." po boží :
jest Kristus neuil, spravedliv tupíme; neb vícím [ksadie: „Poavadž Pavel nóm] cesta jest Kristus." Svatý
eho
die
:
Založenie jiného nižádný nemóž položiti
réž položeno jest,
Kristus
Ježíš:
z
toho
Kristus nenie založenie, nižádné dobré
s
krom
toho, kte-
dovodí,
vci nenie
že kdež
ustavenie."
^
; ;
Kapitola
237
šestá.
Svatý Izidorus die: „Obyej dóvodu postup, zlý obyej zákon a rozum pmáhaj." To Izidorus. „Toto písmo vážiece, o knéžie vedlé žádosti bluda, a obnovte sv.
Pavel k Efezským v IV
ite
kupectvie, pokánie
s
k.
duchem
mysli své.
Upadli-li
ste
Tak
neb
:
šeredný hnis po knžstvu,
leze
die
kteí v svato-
a kteí jste isti od malomocenstvie
[svatokupectvie] smrtedlného [jenž duši mrtví], varujte
snažné:
s
lovéka, kterýž ruší
a žáci! složte prvnjší obyej starého
kardinály
biskupy
i
protož
s
ho
po svtském varovati
s
lidu,
trutí papeže,
mají,
aby obrokóv za dary, za služby a z piezní tlestných svtských nedávali, aby žákóv, kostelóv, oltáóv, pí-
neb prav kostelních a kalichóv
Varujte s, žáci
nekladli.
i
;
penz nesvtili, a ruku z penz aby svcenie a obrokóv za dary a
z !
s, knžie! jenž zpoviedáte, rozhšujete, mše slúžíte, kážete, neb jiné posvátné vci dáváte varujte s, písai a biskupští služebníci aby nebyli jako Ježí varujte s, kteí v zákon zvláštní vchodíte; takéž varujte kteíž jiné do zákona takového pijímají; varujte s i ti, všickni knžie i žáci, chtieti smniti který kolivk úad duchovní neziezen za asný požitek nežádajte od pohebu, od tla božieho pijímánie, za oddávánie, za olej a bimovánie, od krstu, od tch vcí, o nichž již eeno jest a zjevn psáno jest v práviech; varujte s, eníci, písai a vladai, poruníci svatokupcóv; varujte s i jiní, aby úastni nebyli pomocí, pímluvu, neb kterak kolivk z pivolenie, a vzte, že svatokupci jsú najvší kaciei, jenž také od zevnitních lidí [t. od laikóv, jako die výklad na to slovo] mají potlaeni býti, a že ped bohem jsú kleti, ssazeni, a že nedóstojn a sob potupné za službu nepijímali; varujte
!
s
;
[k potupení
budu,
vnému]
vné
u
slúžie, a že,
zatracenie
eí
a
jedné
ubhnu.
vzdadúce káti
s
Protož v ustavení takto
svú ukazují] svtí zavierají [t. Proto že dóvodem Lva papeže svatokupci nic jiného, jedné ducha lži pijímají, vedle sv. ehoe svatokupci knžstvie nestojí, žehnánie jich v zlo-
eenstvie
s
bráuie [kleté];
:
obracuje, jest s nimi kletba, dávánie [kleté] a
poavadž
svatém] ustaveni
[t.
svati nejsú, ani v
milostí];
poavadž
tle Kristov
jsú zloeeni,
ných svtiti mohu, ani tla božieho dávati, ani žehnati
[v
sboru
ani ji-
bráti, ani jich
mohu; vedle svatého Ambrože kletbu potupeni jsú a
^
>,
ft^***^
O
2ij8
šesti bludich.
Úastnosti tla a krve Kristovy zbaveni jsú:
s
s
bére a malomocenstvie
nemóž lehce chovnie]
býti
vyištna]
poavadž
nevyistdlná
dává; neb
že
vina prodávánie služby [du-
jest
vedle Kalcedonského sboru z takého svcenie
;
zlato [t.
sva-
[t.
tokupeckého], že nic neprospievají, súzeni jsú; vedle Gelazie
papeže v Šimonovo zatracenie uvalují s; vedle Éehoe Nazanského v svatém ádu knžském ostati nemohu, ani k nmu navráceni býti; od Elizea proroka malomocenstvím obliti jsú; od Petra [apoštola] v zatracenie odsúzeni sú; a od Krista z chrámu vymetáni sú. Což jiného svatokupec svatokupci
svým svcením móž dáti, jedné což Innocencius o nktekadeích svdí, ka: Kteíž dar ducha svatého, jejž
rých
sú byh vzli,
ztratili
sú,
dáti jeho plnosti
nemohu, kterážto
velme prospievá v svcení [knžském], kterúžto [plnos ducha svatého] svým kacie[t.
plnos ducha svatého, když
jest]
ztratili sú." To vše poád psáno jest v ustaveních. Znamenáno má také býti, že jmenovit Balámité^^ slovu káží z lakomstvie, od Baláma eení, o nmž psáno ti, jenž jest v knihách Numeri, a v druhé epištole Petrov v II k.,
stvim
kdež die: nové,
„Srdce zvykulé lakomstvím majíce zloeenstvie sy-
opustivše
z Bozor
,
jenž
cestu
pravú
blúdili
mzdu
zlosti
[penieze
za
kteíž
po
následujíce
sú,
Baláma
kletbu zlú]
milo-
val jest." Jezité''^
nuziece
jmenovit jsú
[napomínáním]
ti,
beru, jako
v tvrtých králových knihách v
V
k.
A
daném daru dary o
Ježí,
nmž
tch
o
psáno jest
Petr Damianus
die: „Jsú nkteí, kteížto ani prvé, nežli svcenie [knžského] dadie službu, ani ped skanáním sudu [t. ani prvé, než svtle kterú vc, jako žáka, kostel, oltá; ani prvé, než súdie] nižádné sú neuinili úmluvy; ale potom jako od dlužníkóv nuzn žádají, a by vydeli dary, náramn pilni jsú ti Ježí hiechem jisti budte, jenž když jest byl Náman uzdraven [od malomocenstvie], a již vracoval [domov], za dar ducha svatého' [za uzdravenie] penz sml jest [Ježí] požádati; a jakož on [Ježí] ue
takto
:
s
jinú
ranú,
než
[malomocenstvie]
a)
malomocenstvím poražen jest byl, kteréžto lidi luilo jest od mst [aby v nich malo-
Po stran pipsáno
erven:
Balaménci.
b) Jezenci.
; :
Kapitola
239
šestá.
mocní nebydlili]: tak tento [svatokupec] ne lehkým, ale tiem hnisem hiecha zprznn bývá, kterýžto [hiech] od cierkvi svaté odluuje posvátných vcí [od tla božieho, od úastnosti duTak píše Petrus Damiani. chovnie milosti]." Škariotité neb Judit'" slovu jmenovité ti, kteíž dar „Co mi chcete boží prodávají, ponuknutím neb zjevn kúce: dáti, a já vám posvtím, mši odslnžím, moc dám, bimuji, stvrdím, kázati budu, neb dávati posvátné vci [kest, zpovd]." jest, že prodavai [t. svatokupci] jako sluhu ducha svatého prodávají, a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista židóm prodal, podobni jsú. také jmenovit slovu ti, kteíž za moc duchoSimoniaci
Protož
psáno
[svého]
"^^
dar ducha svatého požitek
vní neb za
tlestný, jakožto
pe-
neb dávají neádn, jakož jest podal otec jich Šimon arodjník apoštohjm penz neb v skutciech apoštolských v YIII kap. die sv, Lukáš „Když jest vidl Šimon, že kladením ruky apoštolóv dán býnieze, neb dar,
neb službu chtie
dáti,
váše duch svatý," bóh dával, ne apoštolé, die dal jest jim
penz,
ka
:
Dajte
i
mn
sv.
tu moc,
Augustin, „po-
a
komuž ko-
livk vložím ruku, pijme ducha svatého." A] tak jmenovit Balamnci [následovníci Balúma. a tak synové jsú rozdleni v zlosti], Jezenci, Škariotenci neb Judašenci a Šimonnci ale obecným jménem všickni slovu Šimonnci od Šimona [po Šimo:
;
novi], jakožto od poslednieho [v písm položeného] a zjevného kupce moci ducha svatého. Protož mistr hlubokých smyslóv die „A Šimonnci jmenovit a zvlášt slovu ti, kteíž, jakož Šimon arodjník, nekupedlnú [t. jenž nemóž kupena penzi býti] railos peuzmi kupiti chtie, a kteíž za službu svat :
penieze beru, jako Ježí Jezenci slovu dávají,
i
ti,
Tak knžie a
odsúzeni jsú." proto, aby
Šimonnci
jenž beru,
avšak všickni,
i
ti,
jenž
týmž sudem
ei
psány jsú krátce
kteréž jest bóh
zachoval od svato-
die mistr. žáci,
:
slovu, a obojí
Tyto
s
jeho velme pilné ostiehali a kupeckého kaciestvie kteréž jest tiem kaciestvím zprznil dábel, práv pevrhúce své svdomio, aby káli, a aby obojí vného zatracenie ,
s
znikli.
c)
škariotenci neb Jadalenci. d)
Šimonnci.
;
^
240
Tak jenž
stojí
psáno v Betléme latine na stnách o tom bludu,
dobe slov esky
poátc
této
šesti bludich.
poslednie
„svatokupectvie," jakož
A
kapitoly.
sem
položil
na
skonal sem v stedu po
svt
Trojici v Betlém, A knžie Pražští, i s arcibiskupem, vdúce, že jsem tu, a druzí vidvše m, nestavili služby
božie
,
vedle pikázanie papežova
,
jehož
sú na
m
s
dobyli
;
a
tak sami jsúce neposlušní, slúžiece vedle svých nálezkóv, jsú' kleti a profáni, to jest, jenž
knžstvie sú
ztratili.
Amen.
Knížky proti knzi kuchmistrovi.
Jan Hus proti hnézi, hterýš pravil Hus horši než který &dbel. Ten opustiv knžu pána dole eeného kuchnústrem. Proti némuž mistr
Knížky i
sapisáhl^ byl
stvie,
*)
tyto sepsal mistr
ka
že
:
Jan Hus vede písma
starého
i
nového zákona: že najhorši
lovk
lepší jest než cfábel.
Toto sem psal já, mistr Jan Hus: ne aby jemu písmo ktož mi jest vzkázal, že jsem horší, než který ábel; ale aby jemu bylo odpovdieno a peteno k jeho nauení, a pan Ctibor aby sob to psanie zachoval. Neb knz snad by uze, zavrhl, a tak má práce byla by darmo vynaložena a pravda neohlášena, a lež by vždy vejvoditi chtla. bylo dáno,
Také
slyším, že praví
kraje vyhnán.
Divím
se,
knz
kuchmistr, bych byl z jiného
že smí tak mluviti, ano toho nenie.
Neviem, kterak poslúchá písma, jenž die; pocházej jediné pravda!" Ale vdti má velmi i
mne
žádají v
tom
kraji,
v
nmž
„Z úst tvých ne-
knz
kuchmistr, že
sem kázal: v mstech, pod hrady, i v lese pod
i na polích, i na hradlech, i u hradu, jenž slov Kozí. A oznámiv jim pravdu boží, sem do jiného kraje se pibral, proto, abych tu pravdu
ve všech,
lipú již
také ohlásil.
A
potom, dá-li pán buoh,
opt puojdu
do jiného když sú drželi zástupové, jakož píše Lukáš v IV kapitole, aby od nich neodchodil, ekl jest jim: že také jiným mstuom musím kázati kraje, jakož jest inil spasitel milostivý, jehož
*)
M.
Z exempláe tištného J.
Hnsi sebrané spisy.
111.
léta
1509 per
Paulm
in
Monte ic
Oliveti.
Knížky
242 božím.
O království
A
když
by
se
tiem
mne
vyhnali
z mésta neb neb spasitel die: „Když vás budu puditi v jednom mst, utecte do jiného." A ponvadž pána Ježíše pudili sú, a byli ho vyvedli z msta Nazaretu, v nmž se byl poal a vzchoval, a uvedše ho na huoru, na niež jest stálo msto, chtiece ho sstriti, aby hlavu zlomil, proto že jim pravdu kázal, a konen vyvedli sú ho
kterého,
z kraje
s lotry z
vali
nemám
mútiti;
Jeruzaléma a ukižovanému rúhali sú se a posíhiei knžie, i rytiei, i mšané i kte-
biskupové, zákonníci,
rý by pak div byl, že by z kraje,
O
lem?
ponvadž
:
mne hiešného
vyhnali z
sú to svému stvoiteli uinili
i
msta neb
jeho apošto-
nichž píše svatý Lukáš v páté kapitole skutkuov apo-
ka „Jdiechu apoštolé, radujíce se, od sboru, že sú hodni byli pro jméno Ježíšovo trpti pohannie." Aj i Krištolských,
:
puzenie
stovo
má
apoštolské
i
mne
božieho, aby mile trpli hannie,
tšiti,
puzenie;
i
každého sluhu
bitie
i
umuenie;
neb die spasitel v desáté kapitole svatého Matúše: „Nenie sluha vší než pán jeho, ani uedlník véší jest než mistr
ponvadž hospodáe nazývali sú Belzebubem, uedlníky jeho, to vz: budu nazývati; jakož horším než kterého dábla, a tak knz kuchmistr nazval Toho Belzebuba. ábla máš v sob; ale pesáhl než horším že „Hus ka, jest horší než který ábel." Avšak jest výše, viem, že se mne knz kuchmistr nebojí, bych jeho duši vzal jeho."
Neb
ovšem viece
do pekla, ale
i
m
ábla
horší než který
tebie, aby
toho
ábel.
opust
nechal,
se bojí I
:
a tak ukazuje bázní, že nejsem
vrn
knzi kuchmistrovi povedl práv knžstvie, bludu
jest
kuchmistrstvie,
hiechuov se
a
kál,
m
jako blížnieho svého
miloval, a tak umra, s bohem pebýval: jehož svatá milos ra jemu to dáti. Amen. Pán buoh všemohúcí, spasitel všech tch, kteíž zákon jeho konen pinie, ra tob dáti rozum pravý a žádos upiemú,
vky
ním pebýval. Milý brate! Vzkázas mi, že jsem horší než který ábel, proto že jsem v kletb papežov a viece než sto biskupóv, a odvolav se ku papeži, nestál sem ped ním. Milý brate Vziž najprvé, že držíš-li to neústupn, že jsem horší než který ábel, tehdy kaciestvie držíš a jsi kacie; pakli si ekl z nemúdrosti, aby zákon jeho nápln, na
s
!
proti
z bláznového
prchlivosti a nejsi
mu
knzi
kttchmisrovi.
písmu mluvieš,
i
proto, že proti svaté-
že svého blížnieho
proto,
i
a nedržíš toho, tehdy
popuzenie,
kacie, ale shešiljsi smrtedln:
243
božímu
proti
pikázaní všeten velmi zlým pokládáš. Éekl sem prvé, že držíš-li to neústupn, že já jsem horší než který neb nižádný dábel, tehdy kaciestvie držíš a jsi kacie. Duovod toho jest tento, aby rozuml: Kacie jest ten, ktož drží blud, svatému písmu protivný, neústupn, to jest, že ho nechce ustúpiti. A že proti písmu svatému jest, abych neb který koli
já,
lovk
byl horší,
jiný,
než který
kolvk
neústupn, že já jsem horší než který kolivk dábel, tehdy jsi kacie: že proti písmu svatému jest, abych já byl, neb že jsem horší než který kolvk dábel. Toho takto dovodím: Pán buoh v tetí kapitole prvních knih Mojžiešových ekl jest k dáblu hadovi: „Proto že's to uinil," protož
dábel,
to
vz,
že's
to
držíš-li
Evu
mého pikázanie, „zloeený
svedl z
nade všecky živé vci!"
I
kterakž já
horší než ten dábel, jenž jest nie,
i
že jest
uajzloeenjší?
Evu
i
aneb jiný
ty jsi
lovk
jest
svedl z božího pikáza-
— Opt ve XL kapitole die
svatý
Job o dáblu, že není na zemi moci, která by pirovnala se jemu; neb uinn jest, aby nižádného se nebál: to jest, tak se mocn má v zlosti, že nižádná zlá moc jiná nemuož se
jemu pirovnati a tak on jest najvší v zlosti. Protož ihned potom die svatý Job, že on jest král nade všemi syny pýchy. Aj, ted máš, že dábel Behemot jest najmocnjší v zlosti, i král nade všemi syny pýchy: to jest, nad tmi, jenž božieho pi;
kázanie nedržie, a tak jsú synové pýchy.
najmocnjší v
A ponvadž
on jest
nade všemi syny pýchy, kterak tehdy já neb jiný lovk jsem horší než on a než který kolivk dábel z pekla? Tetí duovod: A psáno stojí v druhé a
zlosti
král
—
kapitole knih múdrosti takto: „Závistí dáblovú
v svt, a následují
ho
ti,
kteíž
písmo, že závistí dáblovú, ale ne vešla jest v
Evu
i
svt:
Adama na
jest zmordoval.
svatého
Jana
to
vz
duši
i
tak,
smr
Aj, die
Janov eeného Hus, smr
že on svá závistí
na tle,
vešla jest
jeho strany jsú."
s
i
jich
umoil
jest
všecky syny ua tle
Protož die spasitel milostivý v osmé kapitole k biskupem, k knéžím a k zákonníkóm: „Vy
z otce dábla jste, a žádosti otce svého chcete uiniti.
16*
On
byl
Knížky
244 jest
vrah od poátka a v
milosrdný
knžím tm,
dábla, to
vz
od
nho
to
a
tak
Aj, die spasitel
sú z otce
než ábel, jenž jest
zlí
lovka,
prvnieho
sledního, kterýž bude; jehož
vražedlník, až do po-
knžie sú spasitch knží otec v zlosti,
volí a žádostí
A ponvadž
tele zamordovali.
mén
sú
byli
vz od
jest nestál."
tak že sú zlos k smrti Kristov
z zlosti pošli,
vzeli:
od poátka,
pravd
jenž sú ho zabili, že oni
on jest
jenž sú ho pro své
lakomstvie z veliké závisti a zlosti, pána ukrutnú smrtí a ohavnú umrtvili, a nejsú horší
Ježíše, bez viny
než ábel, jich hlava, král a otec v horší než který
zlosti
i
:
kterakž já jsem
kolvk ábel? a já ješt, ufám bohu, nepetch knží: neb já miením radji ukrutnú smrtí
sáhl sem zlostí umieti než umueného Krista pikázanie pestúpiti. tvrté: Píše svatý Matúš v tvrté kapitole, že ábel pokúšel jest Krista, syna božího, a velel jest mu, aby se jemu klanl a modlil, a to jest peveliký hiech, veleti se bohu klanti zlému duchu; a já sem toho nikdy neuinil: kterakž tehdy Páté: V ptmezcietmé kapitole jsem horší než ten ábelV svatého Matúše ekl jest spasitel, že v súdný den die zlým lidem: „Jdte ode nme zloeení do vného ohn, jenž pipraven jest áblu a sluhám jeho!" Aj, áblu prvé, die, pi-
—
,
—
praven
ohe vný,
tom, jako
mén
najhoršiemu, a jeho sluhám po-
jakožto
—
zlým.
Šesté:
V
dvanácté kapitole svatého
svta vyvrženo bude svta nazývá spasitel ábla, jenž jest knížetem v zlosti nad svtem, to jest nad zlými lidmi, jež asto písmo nazývá svtem. A ponvadž ábel jest v zlosti kniežetem nade všemi, jenž zatraceni budu, kterakž já neb jiný loSedmé: vk jest horší než každý ábel, jakož ty pravíš? Jana die
spasitel:
„Již
knieže
tohoto
ven." Aj, tu knieže
—
Svatý Pavel v šesté kapitole k se
Eezským
odním božím, abyste mohli nám bojovati proti tlu
neb není
žatóm a proti mocem, Aj,
die
svatý
ctnostmi:
proti
vru, nadjí,
lásku,
ctnostmi, a ne smilstvím, jako
mohli
státi proti
zati svatý
proti Istem
se
odním
pokoru,
potom
.
velí
božím,"
trplivostí svatý
Istem neb osidlóm áblovým."
Pavel, že
najtžší
áblovým;
a proti krvi, ale proti knie-
vladaem svta temností tchto."
„Oblecte
Pavel:
státi
takto píše: „Oblecte
boj jest proti
jest
to
a jinými
Pavel:
„aby
A cht
uká-
áblóm, jenž
jsú
proti hnézi knehmistrovi.
kniežata a vladai zlých
tlu
lidí
245
nám
v zlostech, die: „Neb nenie
zlým lidem, ^ale proti kniežatóm a proti mocem a proti vladaróm svta," to jest, proti <Jáblóm, jenž jsú kniežata a vladai zlých vládnúce jimi v zlosti a táhnúce je i vedóce u lidi, bojovánie proti
a
proti krvi toliko,"
to jest proti
vné
A potom
temnosti. zlosti
v nebesiech,
Aj, milý
brate
všie jest
svatý
tudiež to
jest,
sú zlos
že
roztíkaj to svaté
!
Pavel nazývá dábly duchy
písmo
uinili v nebesiech.
Pavla a zvieš, že
sv.
zlos dábelská než má, a tak že já nejsem horší než každý dábel. Osmé: Die spasitel milostivý v dvanácté kapitole svatého Matúše, že ^ktož die slovo proti duchu svatému,
nebude jest,
mu
—
svt,
odpuštieno ani na tomto
jakož die svatý Augustin: „Ktož nejsa
ani na onom."
vden
To
nesmierné
dobroty ducha svatého, nechce se káti hiechóv, tomu nebude odpuštieno
ani
na tomto
smrti: na tomto nic,
svt
ponvadž
(ani
na onom),"
to
vz
po
onom nic, ponvadž dábel
se nechce káti, a na
již nemóž káti. Protož, milý brate nemuož mieti odpuštnie hiechuov, proto že se již nemuož káti a buoh ho již odsdil, a já, jakož nezapíš, mohu se ješt káti, jsem, jakož ty dieš, velmi zlý: kterakž já
neb se
!
již
a
—
jsem horší než každý dábel? Deváté takto: ábel zavalil jest vešken svt v zlos, jakož die písmo, a já nezavalil sem všeho svta v zlos; neb ped svým narozením nižádného sem nepohoršil: kterak jsem horší než každý dábel? Desáté takto: ábel jest od boha kletý a zatracený, a klnú ho všickni biskupové i knžie, proto že pána boha neposlucha: a mne jest pán buoh ješt nezatratil, a nevieš, již-li mne jest ods-
—
dil, ani vieš, klne-U mne buoh. Kterak smieš ieci, že já jsem horší než každý dábel? Jedenácté takto: Každý dábel z nebe vypadlý již v híše zatvrzen jest šest tisíc, šest set let a pt let, a vždy zlosti zvyká: a já ješt neheším padesát let po ktu; neb mi ješt nenie padesáti let. Kterakž tehdy bez písma i bez zjevení i bez duovodu pravého smieš éci ku potupení a jiným ku pohoršení, že já jsem horší než každý dábel? Dvanácté takto: ábel rád by proti vuoli božie,
—
mn
—
aby každý
vk
podlé
lovk
zatracen byl
vuole božie
byl
v tom a každého dábla. -^
:
a já bych rád, aby každý lo-
Tinácté
mó zlos Každý dábel rád by^
Protož rozsud
spasen. :
!:
246
Knízkij
lovk hešil, což lovk híchu se
aby každý aby každý
trnácté: Já bych a
ábel by
ty
chval každého dábla nad
tob žie,
tu odplatu.
dobe
jsúce
—
varoval,
aby ty
rád,
aby
rád,
by mohl najviece: a já bych rád,
nž
muož
vky
byl
na
m,
a ty nepokaješ-li
Patnácté
:
najviece.
zatracen. se
—
Protož po-
slovo božie kázali
dá kn-
práv,
Já bych rád, aby všickni
dábel rád by, aby vede je v smilstvie, svatokupie a svého duchovnieho úadu nevedu, ale živi,
všickni zle živi byli a nekázali;
pro
což
byl, jest-li vuole boží, spasen:
opúštiece kázanie, chovnie,
pletu
modlenie,
v
se
úady
:
a
protož
mší slúženie a jiné práce du-
svtských, tak že již skoro osáhnu všecky úady, v nichž penieze ijí. Aj, purkrabie knz, knz u desk zemských, knz sudí, knz vlada v zboží, knz kuchynný, písa knz, a kdyby biictví mlo plat veliký a nebylo ohavné a s velikú prací, knz by byl i biicem. Ano
pohiechu
lidí
papež od prázdných ženek, jichž jest mnoho set bére na msiec po zlatém. Aj, muoj brate
!
mst,
v jeho
já
a
jich sem nezavedl v ty hiechy, ale dábel jediné by ekl, že já sem zavedl, aby ty byl kuchmistrem, a tak aby v tvém úmysle ležalo toto píslovie „Nenie lepšie silnice, než :
t
:
z
kuchyn do
než budeš-li
pivnice,
"
nebeské
aby prvé pomyslil, co bude pán jiesti, královstvie mieti. Spasitel die v šesté
kapitole svatého Matúše: „Najprvé hledajte
a co
z
a pán smrtedlný die:
nemúdré
a
prchlivosti
z bláznového
toho, tehdy nejsi kacie,
ale shešil si
vod
již položil
si
královstvie nebe-
„Knze! hledaj mého dobrého; hiechuov v tom bží, ty porúiem tvému svdomí." Druhé, ekl-li si, že Hus jest horší než každý dábel,
ského!"
jest tento
:
že,
jakož
mluvil a ze zlosti;
zanie.
—
Druhé
protož v tom
proto,
že súdíš
i
popuzenie, a nedržíš
Prvý duotomu ty pestúpil božie piká-
smrtedln.
sem písmo, si
odsuzuješ
proti
m,
svého blíž-
sedmé kapitole svatého Matúše: „Nerodte súditi a nebudete súzeni; neb kterým súzením budete súditi, budete súzeni." A potom die spasitel „I co vidíš mrvu v uoku bratra svého, a bevna v svém oce
nieho, proti božiemu pikázaní, jenž die v
A kterak dieš bratru svému: Brate! nech vy vrhu oka tvého: a aj, bevno jest v oce tvém? Pokryte! vyvrž prvé bevno z oka svého, tehdy prozíš, aby vyvrhl nevidíš?
mrvu
z
proti
knzi
247
kuchmistrovi.
mrvu z oka bratra svého!" Aj, tak mluví spasitel, pikazuje, abychom nesúdili. chceme-li od nho býti nesúzeni. Druhé. chce-U kto z nás koho súditi z malé vci neb z malého hiechu, musí, chce-li práv súditi, nemleti v svém svdomí súdíš i všieho hiechu. Protož, milý brate! ponvadž
m
za horšieho než za kterého dábla, proto že papeže odsúdil neposluchám a že slúžím v jeho kletb, viz, aby ty sám nesi
všie kletb
byl u
cháš, jenž die:
knzem,
že jsa
i
apoštolé na
Aj,
slušie.
chtli sú
se
ekli
jakož
sú,
proto že tak sud, boha neposlú-
božie,
-Nerodte súditi a nebudete súzeni!" a také. pleteš se v úad svtský, jenž na knze ne-
poátce
píše
viery. pijímajíce
k stolu
slúžením
zaneprázdniti
svatý Lukáš
že
abychom opustiece
lovka,
„Jsižádný, jenž
se
k královst\i
svta
a slova
v deváté
chopí pluha a
božiemu?"
Aj,
a
slovo
býti spravedlivé,
slúžíš
i
jenž by mohl ten
nepomníš, že die spasitel
ben
tob muož
opustiv slova božieho kázanie,
ty,
nenie nižádného
lidí,
v skutciech apoštolských
v šesté kapitole: „Xenie spravedlivé, božie, slúžili stoluom." I kterakž
vrné, ne-
svatých
kuchyni?
úad
i
zdali
vésti ? I
pro
kapitole svatého Lukáše:
ozí
se zase, nenie zpuoso-
pluh
tvuoj
jest
opuštnie
božieho kázanie, nábožné modlenie, mší slúže-
písma svatého uenie a v ctnostech obcovánie: a ty, obráod toho pluhu, chopil si se pluhu svtského. Kterakž tehdy jsi zpuosoben k království božímu? Však pán Ježíš
nie,
tiv se zase
knžím: „Jdte, buáte podkomoí, purkrabie, sudí, kuchynní, písai;" ale ekl jest: „Jdte, kažte tenie každému stvoení." A: „Jdte, ute lidi všem vcem, neekl
jest
kuchmisti,
kteréž sem pikázal
svatého ducha."
vám, ktiece je ve jméno otce
A ponvadž
brate
i
syna
i
pikázanie opustiv, si pestúpil božie pikázanie, a tak jsi v božie kletb; a sám se klneš, když iekáš na pím: „Zloeení ti, kteíž se odchylují od tvých pikázaní!" A tak sud mé za kletého, sám se odsuzuješ; neb die sv. Pavel v druhé kapitole k ímenínóm: „O love! ty chopil
si
se
každý, jenž ješ." Aj,
úadu, jenž na
súdíš,
jist
milý brate
!
m
v
ty
té neslušie,
em
to
tehdy
sám se odsuzupapeže neposluchám, a sám
jiného súdíš,
súdíš, že
sebe nesúdíš, že boha neposlúcháš: i proto, že mne tupíš i odsuzuješ za horšieho než za kterého dábla, a že opustiv úad
Knížky
248
knžský,
upletl
jakožto
najsprostnjší
i
úad
se v
si
svtský, jenž na knze nesluší, písma neumjíce, svdie, jimž
lidé,
buoh dal jest poznánie. Také vz, milý brate! že hannie,
utrhánie,
súzenie
sob netiežím tvého neb ani se tím
k
nic
odsuzovánie:
i
mén jiem, spím neb piem, ale brž jsem tiem veneb die milostivý spasitel: „Blahoslaveni budete, když vás buíjú zloeiti lidé, a kú všelikú zlos, lžíce proti vám, V ten den a vyobcují vás a jméno vaše, jakožto zlé, pro radujte se a veselte se, neb aj odplata vaše mnohá jest v nebesích." A svatý Pavel k Korintským die takto: „Mn za najmenšie jest, abych od vás byl súzen." A potom die: „Ktož Protož nerodte ped asem súditi, až i sudí, pán jest. pijde pán, jenž osvítí skryté vci temnosti." O!, bychom toto pikázanie boží plnili, jist nesúdili bychom tajemných vcí, ekajíce pána, jenž v súdný den každého lovka hiechy všemútím, ani sel;
m
!
!
m
mu
dáblóm
lidu,
angelóm oznámí.
i
tomu
I co
dieš, milý bra-
te když pán buoh vydá svdectvie všemu svtu, !
horší než Luciper,
knieže
král, pán,
buoh všech svých milovníkóv?
v súdný den pohannie.
me:
i
vné
zatracenie
bych
sitel
dieti,
i
Ješt
slyš,
co
ty
pán
aby ;
i
i
neb
uškodil?"
chci z
ke
pokánie.
i
mn,
trpti budeš
milostivý
i
spasitel
Toho žádám tob
jist,
jako jest milosrdný spa-
pro tvé dobré
hiechu
die spasitel
„Co plátno
túše:
i
budeš trpti veliké pijmu požehná-
mile,
t ra
zlé odplatil,
hlava,
Jist, ne-
pikázal.
uinil
lesného duši
dobrým za
se
hnv
jehož
;
ostieci, dada prvé poznánie
a
strpím-li
Já,
maje v duši nynie
a ty,
hanbu
mluvenie,
toho bláznivého
se
pokaješ-li
i
že já nejsem
poátek všech hiechuov,
jenž jest
jest
Protož
vyšli,
i
tvého pána
nevážiece
sob
povt-
zisku
v šestnácté kapitole svatého Mazískal, a své
lovku, by vešken svt co plátno bude pánu,
že mní, by ty
jemu mnoho zbožie pispoil a zachoval ? a co tob bude plátno že u nho peniežky neb kostelík vyslúžíš, když sob oba na dyši uškodíta ? On t zle v služb té drží, a ty jemu zle slúžíš. Že on zle t drží v kuchmistrství, duovod toho jest tento že pán tvuoj jest vlada boží nad zbožím, jakož uka:
zuje spasitel
v šestnácté kapitole svatého Lukáše.
A pon-
proti
vadž vlada
krále
knzi kuchmistrovi.
kdyby na peníze královy
ml
dielo najlepší svého krále, a
pak
svtského,
úednílív a dlníky na
vésti
249
o
a najúžitenjšieho,
diela
toho najpilnéjšieho obrátil by k svému požitku a k škod království a k zmaení pokladu svého krále, ty dhiíky, byl by jist zrádce, protivník a nevrný sluha svého krále: ovšem vší zrádce, protivník a nevrný sluha velikého krále Krista jest knieže neb pán svtský ten, kterýž odejme knze od pée a od služby božie,
pée
a od
duší, jenž jsú královstvie jeho,
pro
nž
se jest syn
tento: umel. Druhý duovod najsluha že každý pánek tohoto svta chce, aby každý jeho jeho sluze všie k nmu zenie ml, a tak aby k nižádnému viece se nechýlil, nežli k nmu: též a ovšem viece chce pán nebeský, aby každý jeho sluha k nmu se najviece chýlil. A jako pánek svtil hnval by se na toho sluhu, kterýž by táhl jiného jeho sluhu k své služb od služby jeho: též pán nebeský hnvá se na ty pánky, jenž táhnu knžie od božie služby k své služb a v své úady. Duovod jest tento Pánek svtský hnvá se, když kto ruší jemu jeho vypovdénie neb ustavenie, ano druhdy jest zlé; i kterak pak pán buoh
boží vtlil a ohaMiú smrtí
jest
:
nehnvá
na
se
ty pánky,
Neb on
ustavenie?
jest
knžie nepanovali: a páni súditi
a
lidi
jenž
mu
pikázal,
rušie jeho ustavil
to rušie, velejíce
hrdlovati, dávajíc jim svú
a
vypovdnie
knžím
panovati,
moc u vladaství.
knžím: „Kniežata svtská
a
vypovdl, aby
A
kteíž moc mají, úedníci slovu; ale vy ne tak." Aj, tak pikazuje spasitel ve dvamezcítmé kapitole svatého Lukáše. A páni pak zpt knžie na panstvie a na úady sázejí; protož knžie necbtie sluti almužníci a sluhy božie, ale chtie, aby sluli páni. Duovod jest tento: že pán buoh dal jest pánkuom svtským zbožie a moc, aby pipudili jiné k jeho služb, kteíž by nechtli k veei vné jíti; neb oni jsú ten sluha, jemuž král Kristus ekl jest ve trnácté kapitole svatého Lukáše „Pipud, a jdú k veei!" a oni pak zpt táhnu a pudie knžie, aby die
spasitel
panují,
a
ti,
:
nechajíce kázanie a služby boží, ohledávali jich i
kuchyn;
se jim
jim
i
i
vede
vyde
kterakž tehdy jsú :
oni
vrné
vsi, voly,
božie sluhy?
kon
A takž
mnjí, by tudy zbohatli, a pán buoh jinudy mnohé asy. Mnjí
pojednú, co oni nachovají zle po
Kniíky
250
by knžie nekradli, a nechtie pomnti, že Jidáš, biskup od Krista povolaný, kradl jest, jsa zlodjem, to což slušalo
páni,
na pána Ježíše a na jeho chudé též knžie úedníci, co slušie na chudú eládku a na panoše pána, jemuž slúžie, toho ukrádají; a káže-li pán dáti chudým, tehdy dada groš, napíše, že :
dal
A
ti neb tyi.
tak
cht
pánu s jedné strany, pán jemu nedá za službu,
se líbiti
a
utrhne eledi ztravy neb mzdy,
mu dal kostel neb oltá; protož nemaje kde vzieti, chudých a druhdy pána neznamenit. A tak s obú stranu ukazují pánu bohu nevru. Pak duovod, že ty, milý brate! nemáš úadu svtského
jeliž
by
utrhne
knz,
držeti, ani který jiný
v deváté kapitole svatého
jest
najprvé ten, že Kristus die „Nižádný, jenž se chopie
lAikáše:
ozí se zase, nenie zpuosoben k království božiemu." Jakož prvé sem položil. Druhé, že svatý Pavel (die): „Nižádný, jenž bohu rytuje, neplete se v práce svtské, aby se mohl líbiti tomu, jemuž se zavázal," A na této ei svatého Pavla založena jsú ustavenie knžská, v nichž takto stojí pluha, a
psáno:
„Apoštolská
ustavenie
jenž
jsú,
kú
Nižádný, jenž
:
bohu rytuje, neplete se v práce svtské, aby se mohl líbiti tomu atd. Protož knžie neb budte bez poruenstvie domuov, neb poruníci bez úadu knžského." To jest: Knžie neb budte poruníci domuov a necht úadu knžského, aneb budte knžie bez poruenstvie domuov, t. bez vladastvie. Potom dále die ustavenie: „Knžie jediné k oltái a k obtem slúžiti mají, a
prosbami a modlitbami mají se zaneprázniti." Opt Eugenius v tetích knihách ustavení knžských,
die papež
pikazuje jim takto „Knžím svým a žákóm, jahnóm, povz zjevn, a laikóm nejsú sluhy, ani v jich vcech úedníci neb vladai. Pakli by smli potom to uiniti, že by pro penieze aby od kostela pomoc mli, od slúžili, tehdy nehodné jest, nichž v kesanství vyšlo jest pohoršeme." Aj, tchto usta:
vení, ty brate, neposlúcháš; jakož jest vydal
skrze
rytuje, neplete jest
svatého
Pavla:
se v práce a
v ustavení, a jest
e
Klimentu, jenž takto die: nebyl hoden trestánie.
A
i
že
Kristova ustavenie, jenž
nižádný
ten, jenž
bohu
A opt
psáno
obchody dtské.
svatého Petra v epištole k svatému
„Jist
ty
musíš
býti živ tak, aby
velmi pilen máš býti,
aby všecka
proti knézi kuchmistrovi.
zanepráziinie tohoto svta zavrhl." nebývaj, ani
emiíem
251
A potom
sváruov svtských chce
die:
t
„Rukojmí
Kristus ui-
aby lidskými péemi jsa zanepráznn, nemohl by k slovu božiemu býti unepráznn." A potom die: „Hiech nevry jest tob, o Klimente zmeškati pilnos slova božieho a svtské pijieti pée." Aj, tak máš psáno od svatého Petra. A že dlúho by mi bylo psáti jiná ustavenie a písma, protož musím Pak jakož dieš, že jsem horší než který dábel již pestati. neb ert, že jsem v kletb již sem psal, že nejsem horší než který dábel, proto že jsem v kletb papežov, znám, že klnú z pikázanie Petra kardinála, pro nestánie. A když dieš, že jsem v kletb viece než sto biskupuov: jist zdá mi niti:
!
:
a
m
že by toho nedovedl
se,
u
m
slehka,
Ale bud
biskupóv?
sto
to,
dokud
že
jsi
živ.
I kdež's byl
biskupuov, né brž by
tisíc
všichni biskupi nynjší kleli proto, že nechci pestati ká-
zanie a ustúpiti pravdy božie:
tak málo mi jich kletba uškokdyž mile budu trpti, jako by jeden klel. A radji jich kletbu v té pi pijmu, než bych pijal jich požehnáme, a uposlúchal jich, abych slova božieho nekázal a jich zlosti netupil; neb die písmo od lovka, svatého Davida, jenž die k bohu „Kleti budu oni, ale ty budeš žehnati." A sám buoh die takým: „Kleti budu vaše žehnánie a vaše kletby budu že-
m
dí,
:
hnati." to
já
To jest, jakož budu žehnati."
dobrý, duovod, budete, zlé,
když
že
die svatý
A
die
svým vrným
budu
vás
Ihúce pro jméno
mé
eho:
kleti ;
„Což vy budete
že ten výklad svatého
lidé
kleti,
ehoe
jest
spasitel: „Blahoslaveni
a praviti na vás
všeliké
radujte se a veselte se, neb odplata
vaše veliká jest v nebesích."
Pak když dieš, že sem se odvolal ku papeži: to znám, k Alexandrovi odvolal sem se. jenž za penieze
že najprvé
byl jest vydal bulu,
pikazuje v nie, aby slovo božie k lidu nebylo kázáno nikdiež, jediné u far a v klášteích, a v nižádných kaplách, by byly od arcibiskupóv i od papežuov zvlá-
a
št
stvrzeny.
A
to pikázanie jest kacieské, pánu bohu „Jdte po všem svt, a kažte tenie každému stvoení." a sám spasitel, ue nás skutkem, kázal jest v domiech, po uliciech, po všech, po mstech, po hradiech, na púšti i na vod, jakož tenie svdí, a pikázal sluhám
protivné, jenž die
že :
Knížky
252 svým, aby
šli
vné
k
volat
protož
já,
odvolal
sem
k nmu, a
se
zpravil a bludu
k
odvolánie
nmu
pišlo,
jest
pamti knze Zbyka, pišla
pe ped
misti,
moji poruníci,
ohnm
nepostavil.
na
sud
niti
i
duši
pi
a
A
tento
pohanu,
papež
jest
židu,
A
vždy kardinálóm.
i
a již
pustil;
ped papeže, ped nímž
jest
a tak,
nkto
nedal
„Daj
kaciei,
a
položil:
mne
se se
nhož
sú
jakož
by ábel k
i
sú i
nižádný
na
slyšenie, slyšenie,
že
stáli
,
sú vedli; a chtli sú
se
jemu kúc: i
mezi
i
papeže,
Potom pohnal sem byl dobré
arcibiskupa,
aby
žádal slyšenie."
mezi rozcestie poslúchati než
nynjšieho papeže
zavázati,
volali,
i
poslal sem jemu písmo, aby lépe se písmu svatému neustavoval; a než mé
proti
dobe-li byl pikázal.
shledal,
pod
veei
cht radji boha
ploty:
máš ui-
tob
pišel a
on vždy jest hlavu odvrátil, a porúel jest
A
oni^ sberúce
kon
krásné, koflíky stie-
brné a prsteny drahé od' mých protivníkuov,
i
zbavovali sú se
A
papež opt jiným poruil, a opt se též stalo ale již sú ti zemeli, a druzí jsú u vzení Napulského krále. Potom opt papež k sob pivolal tu pi, ka, že chce sám sudce býti, a ka: „Již každý té pe jest požil, a já nic." Potom opt voláno na, aby dal slyšenie, a on nechtl jest: neb jest hledal žlutých rytieóv. a hus jich nemla, aniž by súduov.
;
jemu chtla.
jich
poslati
jest
mé poruníky
A
cht
on
a sázel je v žalá.
mieti ty rytiee, jímal
A
když jim buoh od
nho
pomohl, byvše tam jeden puoldruhého léta a druhý též, A když opt po smrti vrátili se zase dorauov; též i tetí.
knze Zbykov, vyjednali sú na
z nástroje
m
mých nepátel, nepátelé
druzí
kletbu od kardinála Petra, já pak vida, že
pravda božie nemá místa u papeže, odvolal sem svú pi pánu bohu neb odvolati se, jest od véšieho sudce pomoci žádati. A ponvadž pán buoh jest najvsí sudce a najspravedlivjší, jenž :
nemuož
poblúditi,
protož jemu
sem neku svú, ale papežem proto, že pravdy
poruil
tak nestál sem ped poruníky žalauje, že mistra Stanislava a mistra Štpána oblúpil je, vzem jim dv st zlatých a sedm, a kon. Také nestál sem proto, že pi boží vedu proti papeži, a viem, že papež sám sebe neodsúdí; a zvlášt, že sem proti jeho
A
jeho pi.
neslyší, že
ludaóm
se posadil,
jenž
sú byli
s
bulami pišli, aby
lid lú-
i*"^
proti knézi kttehmistrovi.
253
A
pili.
lidu v
tak maje boží pi naped, a necht života zmaiti a božím slov zmeškati, penz darmo nakládati lidských,
a
a žádaje,
bude božie vuole, ješt déle pravdu dábla i antimaje svaté písmo i práva du-
krista straáiti, klátiti a hubiti,
lovku jíti ped súdci, když když nepátelé jsú i sudce i svdkové i eníci; nebt djí práva papežská, že blázen by byl ten, a proti rozumu i proti pirození by uinil, ktož by v taký súd se poddal. A ponvadž spasitel náš, asto smrti chovnie
jest
papežská, jenž bránie
i
na cest nejistotu
života,
ustupovav, nestál jest na sudu u Kajfáše, najvyššieho v tu dobu židovského biskupa, až jej ped nho pivedli, a též i jeho apoštolé kterým písmem neb píkladem já mám se postaviti za dv sté mil ped papežem, svým nepítelem? dosti mi bud, až jeho poslové jmiice, ped nho povedu. A :
bude-li
m
skupovi,
m
tiízati,
ka: „Co
odpoviem jemu, jako Kristus odpovdl bitiežeš? tž tch, kteí sú mé kázanie
m
Já sem zjevn
mluvil, a pokutn nekiízal sem nic" mi políek pro takovú e, diem jako i Kristus: „Promluvil-li sem zle, výdaj svdectvie o zlosti; pakli sem dobe promlu\il, pro tepeš?" A dá-li pán Ježíš smr trpti, buí jeho svatá chvála co lepšieho zde, než pro jeho zákon dobrotiv smr trpti ' Pak ml bych psáti o kletb, jíž ty mé tupíš, ale bylo by dlúho; o niež sem v Betlém stny popsal. Avšak krátce diem, že kletba neškodí nižádnému lovku, když ho knžie klnú, an hiechu smrt dlného nemá a mile ji trpí neb die slyšeli.
A
dadie-li
m
!
i
;
svatý Petr v své epištole
:
„Kto
jest,
jenž
by vám uškodil,
eho
když dobré vci budete milovati?- A svatý die k té ei, a to ty iekáš na hodinách: že nižádná nebude škoditi protivnos, když nižádná nepanuje zlost A sám spasitel die: „Blahoslaveni budete, když
vás
budii kleti
lidé!"
A
tak již
porozumievají z božieho dai-u, že kletba vydaná bez hiechu smrtedlného jest ku požehnání a k životu vnému, a že tú kletbu prvé knžie ustrašili sú a pikvaili, kohož sú chtli, lidé
pikvaují ptáky, jenž mniece, by devný ostieš byl pták živý, nesmli sú se vzdvihnúti. Ale že hus, pták pitomý, poznal jest toho ostíše neživého, protož nedal
jako lovci ostíšem
!
Kniiky proti knzi kuchmistrovi.
254 se
jemu pikvaiti,
žím ptákóm, by též
Pak kletba
ale
vzdvih
se,
dal jest
píklad jiným bo-
inili.
pravá, svatá, od boha vydaná, jest odod svatých obcovánie pro hiech smrtedlný, lúenie od boha a božieho (nedrženie) pikázanie, ka v pátých knihách jenž jest živá,
Mojžiešových v osmmezcietmé kapitole i
doma,
:
„Zloeený
na cest, nedržíš-li mého pikázanie."
i
ty
A svatý
píše takto a klne: „Ktož nemiluje pána Jezu Krista,
A knžie
kletý!"
všickni,
iekajíce
hodiny
na
na
poli,
Pavel
bud pro-
pím,
klnú
všecky, jenž nedržie božieho pikázanie, kúce: „Zloeeni jsú všickni, kteíž se odchylují od tvých pikázaní." A v té božie
kletb
všech svatých jsú všickni smrtedlní hiešníci, a zvlá-
i
št knžie,
jenž se sami klnú,
iekajíce hodiny, a knžstvie
lakomstvím neb jiným híchem przniece. A ktož se z té kletby nevypraví od pána boha snažným pokáním, ten upadne v najvší kletbu, kterúž vydá najvyšší a spravedlivý biskup, pán Ježíš, ka: „Jdte zloeení do vného ohn!" A tak odlúí je od sebe, i ode všech svatých, i ode všeho
smilstvím,
Té kletby ra nás ostieci spasitel všemohúcí Pak divím se, pro knží, biskupové i farái nejsú u všie kletb než já, proto že neposluchám papeže ? Aj, tento papež v své bule s peetí olovenu pikazuje všem kardinálem, arcibiskupem, patriarchám, biskupuom, faráóm i všem kužiem, aby kleli Ladislava, krále Napulského, zvoniece i utšenie.
sviece
hasiece tak dlúho, dokavadž by jim jiné nebylo piká-
záno.
A
to
aby uinili pod kletbu, pod obroka
zbavením a pod pokutu.
A
i
knžstvie
*)
tak konec sepsánie toHoto, kteréž mistr Jan Hus uinil proti léta MCCCCVI **), kterýž ho nekestansky hanl.
knzi kuchmistrovi
*)
Tento spisek patrn není dokonen, bez pochyby proto, že v rukopise, z
•*)
Má
býti
nhož
tištno, vytrženy byly poslední
MCCCCXIV.
listy.
Jádi'0 iicenie
kesanského.
*)
nad néž nemuož býti pomyšleno lepšie. V boha vnti jest, boha najviece milovati. Buoh jest duch vécný, to vz, bez poátka i bez konce. Buoh jest YŠemohúcí, proto že co by
Buoh
Boha
jest dobré,
milovati jest. prikázanie božie plniti.
ráil uiniti, to by ihned mohl uiniti. Buoh jest vševédúcí, proto že vie a zná všecky vci, i ty keréž sú nám minuly, i
nám
ty keréž jsú
Buoh
budúcie.
každé vci dobré mi-
jest
on jest stvoííL to miluje. Buoh jest tak dobr}', že nemuož býti zlý a nemuož hešiti, ani lháti; neb jest nesmiemé dobrý, a nesmiemé dobré miluje. Buoh buoh jest v nebi jest všudy bytem. mocí. dobrotu i múdrostí s svatými radostí, s dobrými na zemi milostí, a v pekle se lovník, tak že vše, což
;
Buoh Bohu nemuož ižádný zlými pomstu.
musí každý složiti, jakž se bohu líbie.
Buoh
jest jediný v bytu uškoditi.
in.
aneb
a truoj v uosobách.
Bohu nenie co
se
Bohu
nic potebie.
bohu
líbie.
aneb trp,
Bohu nemuož ižádný dosti rovné odplatiti. Buoh božstvím netrpí bolesti.
sudí jedné vedle skutkuov.
Trojice svatá jest otec, syn, duch svatý,
A
buoh.
ti osoby,
jsú
otec, syn,
duch
tii
svatý,
osoby jeden
avšak jest je-
diný buoh, jediný stvoitel jediný pán, jediný vykupitel. Kristus otci
•)
i
Jezus jest pravý
duchu svatému božstvím,
Z ve
rnkopisu fol.
cis.
ve.
(XVn, B
bibliotéky
6. fol.
61
buoh a p^a^T lovk, rovný v
mocL
v Praie
p. t.)
v
dobrot
z Foka
i
v
mú-
1469 na pap.
Jádro uéenie kesanského.
256
menší lovenstvím.
ale
drosti,
božstvím, ale
Kristus
nevný lovenstvím.
Jezus
vný
jest
Kristus Jezus jest stvo-
stvoenie: stvoitel vedle božstvie, jenž jest nepoalo a stvoenie vedle lovenstvie, jenž se jest poalo mocí ducha svatého v život panny Marie. Kristus Jezus má v sob itel
i
býti,
ti vci, avšak
božstvie, duši a tlo, ty
a pravý
jest jediný
pravý buoh
lovk.
Cierkev svatá obecná jest sbor všech vyvolených k spaa
sení,
se na
ta
vky
od boha neodlúí.
tré se dlí, tak že jedna strana
a ta jest
svatých
sbor
všech
Cierkev svatá na
slov cierkev svatá s
svítzilá,
Kristem v nebeské
nad svtem
nad cáblem,
radosti,
nad tlem. Druhá strana slov cierkev svatá odpoívajících aneb spících,
jenž
sú již
svítzili
i
a jest sbor všech blahoslavených v oistci, jenž slovu proto odpoívající aneb
spící,
že
sob skuten
již
blahoslavenstvie
nezasluhují, ale ekají, aby pomocí svatých, jenž jsú živi, byli
vysvobozeni.
Tetic strana
neb
a jest
bojujície,
a bojují proti dáblu,
slov cierkev svatá rytujície
sbor
vyvolených, jenž jsú živi v
svt
proti
svtu a
proti
hiechu; a proto každý krále velikého, pána Jezu
z té
nebyla
bude
jest, aniž jest, ale
svtí vstanu
z mrtvých,
vky
i
Cierkev svatá obecná ješt
když v súdný den všickni i na duši i na tle,
plná,
oslaveni
bez poskvrny, bez hiecha smrtedlného
dobu
tlu, a tak
cierkve bojovník slov rytie
Krista.
jsúce
proti
i
bez všednieho
;
a v tu
bude všecka svítzilá cho Kristova, s nímž bude na veeeti, to jest, radosti vné požívati, po níž nebude již
jiná rados.
Cierkve svaté hlava jest Kristus, proto že jest
najduostojnjší,
a
že
ji
zpravuje a
živí,
dávaje jie každému
údu duchovnie hnutie k dobrému, jakož hlava tlesná dává
údóm tla, kterak mají initi a dává jim živnos, tak nemohu bez hlavy živi býti vedle obecnieho bhu: neb
zprávu že
;
mohlo by se státi boží mocí, že by nkterý úd byl živ, jsa oddlen od hlavy. V cierkvi svaté ten jest najduostojnjší, ktož viece má ne zlata, ani stiebra, ale ctností; a tak ktož jest najpokornjší a najviece boha miluJQ, toho pán buoh najviece povyšuje; neb die milý spasitel: Ktož se níží, to jest pokorná iní, ten bude povýšen. A panna Maria, boží rodie, die:
Ssadil
jest
mocné
s stolice,
a povýšil jest pokorných,
Jifiro
tt/m kesfanstého.
257
jest jeden pokrm, totiž tlo božie, a jeden krev Kristova; jedno rúcho obecnie, to jest láska; jedna kúpl, to jest kest aneb pokánie jeden pán, otec i buoh, a tak všichni svtí jsú synové boží a cierkve svaté, a jsú v duchovenství vlastní bratie a sestry, a všeho
V
svaté
cierkvi
jest
to
nápoj,
;
a
rozlin, požívají. V cierkvi duchovnieho spolu, manželský, vdovsky, panenský, a tvrtý stavové jsú tie svaté zmtencuov a zmtenic, ale již kajících. Pt jest ichuov tlesných, to jest zrak, sluch, vidnie,
sbožie
:
:
ich, a dotknutie
;
a tak celý v
ichu
lovk muož
hešiti.zra-
kem, sluchem, vidním, chutí a dotknutím.
Sedm síla,
jest
daruov ducha svatého
:
múdros, rozum,
rada,
uménie, dobrotivos a báze.
Sedm pislušejí
jest milosrdenství duchovních, jenž
k
duši zvlášt
nauiti hlúpého, zpraviti pochybujícieho, tresktati
:
hešícieho. tšiti zamúceného,
odpustiti vinnému, trpti mile
protivnos. a modliti se za prátely
Osm
jest blahoslavenství
:
i
tichos, tetie Ikánie, tvrté lanost srdenstvie, šesté istota srdce,
za nepátely.
prvé chudoba v duchu, druhé spravedlnosti, páté milo-
sedmé pokoj v
duši,
osmé trpe-
nie protivnos pro spravedlivost.
Sedm
jest milosrdenství, jenž
k tlu pislušejí: nakrmiti
laného, napojiti žieznivého, pijieti pocestného, odieti nahého, navštieviti nemocného, jíti k vzni, a pochovati mrtvého. Sedm jest smrtedlných hiechuov, jenž slovu hlavní, proto že všecky jiné hiechy v sob zavierají, a jsú tito: pýcha, lakomstvie, smilstvo, závis, lakota,
Sedm movánie,
jest
hnv, lenos.
posvátných vcí:
prvá jest kest, druhá bitvrtá knžstvie, pátá pokánie, sedmá poslednie svaté olejovánie.
tetie manželstvie,
šestá svátost
tla božieho,
Šest hiechuov jest z pivolenie k ciziemu hiechu: prvý
bránnie cizieho hiechu, druhý pomoc cizieho hiecha, tetí rada k hiechu, tvrtý potvrzovánie cizieho hiecha, pátý ne-
pomáháme hiecha.
A
staviti
ktož
cizieho
tmi
šesti
hiecha, šestý netresktánie cizieho obyeji pivoluje každému smrtedl-
nému hiechu, ten smrtedln heší; u píklad: ktož komu k smilství pomáhá vdom, neb brání ho v smilství, neb radí jemu k M.
J.
smilství,
neb potvrzuje
Husí sebrané spisy.
III.
ho
v tom, neb
moha ^
^
staviti
Jádro uení kesanského.
258 smilstvie
i
nestaví,
aneb moha a maje tresktati
Neb
ten jest vinen smilstvím.
die svatý Pavel
netreskce,
i
kÉímenínuom,
ti, keíž inie hiechy také smrtedlné, ale i ti, keíž pivolují tm, jenž inie hiechy, hodni jsú smrti. Ti jsú ástky svatého pokánie, totiž: skrúšenie, to jest hiechu srdené želeiiie; druhá zpov, hiechuov vyznánie ped bohem z pokory a ped knzem, když muož knz jmien býti tetie dostiuinnie za hiechy, kteréžto záleží na modlitb, na postu, na almužn, a na jiných dobrých skutciech;
že netoliko
;
modlitba jest zvlášt proti pýše, puost proti smilství, almužna proti lakomství, a spolu
Kající pravý jest, ktož
ti
skutkové jsú proti všem hiechóm.
srden
želé minulých
pevný úmysl, aby viece nehešil,
hiechy
va
odpustil, a již pinie všecka božie
jest
protož
pokánie ten,
ten
nenie
hiechuov, a
má
že jemu
jest
a ufá bohu,
pikázanie
;
ktož se v hiech smrtedlný
pravý
pokání píležeti hiechuov
kající.
A
a
že lidem najprvé
veliké želenie,
a
druhé
posm-
navracuje,
má ku
nechtieti
srdené želenie té cizoekl jest jí: Jdi a nerod
hešiti: protož spasitel milostivý, znaje ložnice, kterúž
chtli ukamenovati,
viece hešiti!
Dajž ten milostivý spasitel tomu, ktož bude toto písmo krátké ísti, aby je sparaatoval, i skutkem, což jest dobrého naplnil; neb tak uin, do smrti pebýval by zde v boží milosti,
a po smrti u
vné
radosti.
Amen.
I
259
Mi^aviié
Cest, ctnos, stud a Jiesti, hráti, píti
prpovdi.*) báze
móž, kto
Žráti, hráti, kláti, frejovati
ktož má, nenie blázen. i
do pekla
a mnoho
jíti.
zváti
zbrauje Kri-
pikazuje svt, tlo, dábel. Duši mamon kupie', Šimon žáky, Asmodeus* všecky. aby chlipPro tyi píiny bývá muži' poznánie ženy ní],* varoval,^ plodil,' dluh zákona plnil.' Xajprvý' smrtedlný,'" druhý jest toliko všední; ale dva poslednie jsta bez smrti" a
stus,
:"*
viny všední. Chceš-li
a miesto vede
s
vystieci smilstva,
lidi
i
asu
s
varuj; neb
as
v všeliké smilstvo.
*) manžela. *) a též ') v duli mai lakomstvie. ') smiLjtvie. žena mievá k muži. *) jako hovado. *) sé hriechu vélieho. *} dti. ' '") hriech. *) jako veH svatý Pavel. ') skutek z tch ty. ') hriechu
s
amrtedlného.
*)
Z
rukopisu cis. dvorské bibliotéky ve Vídni (. 455?) dle vydání prof. Sembery ve spisku: Mistra Jana Husi Ortografie eská, ve Vídni 1857, str. 40.
17*
260
Pedmluva
z bible Šafhausské.
Opatrnost, ktož budeš ísti v této
bibli,
*)
takovúto zacho-
Když kde nalezneš, ano umenšeno nco, ješto jiné nkteré bible mají, aneb pidáno, ješto nkteré nemají aneb nkteré slovo nalezneš promnné, než jest v nkterých biváš
:
,
le
blech položeno: nechvátaj opravovati,
Neb
starú pravú biblí.
eská
tato
se
dobe
ujistíš
prvé
bible psána jest z dobré
ti sta let a nkolik a dvaprvé byla opravována podlé korektora,
staré bible latinské, ješto jie bylo
a k tomu
dceti;
jest
slov oprávce bible. Protož zdálo-li by se co neprav, ne ihned opravuj, až se prvé uteeš k korektorovi a k prvním biblém starým; a tu shledáš, kterak sú na mnohých miestech
ješto
bible obecné nové pokaženy:
výkladu pimiešeno v tekst,
nkde slova zmiována, nkde nkde pidáno, ješto nemá býti,
A dá-li komu bóh které slovo z latinské móž dobe uiniti ale vždy také opatruje to vykladae staré prvé slov, v kterém miest a kterak slovo které vykládají. Také vz, ktož teš v této bibli, kdež nalenkde
ei
umenšováno.
vyložiti
zneš nad
i
krátké nabodeníko,
býti, jako takto:
slovo
s
,
,
že má spšn
to
slovo
eno
miesto, latin civitas; a kde dlúhé, že to
má
prodlužením
eno
býti,
jako
takto:
miesto,
latin locus &c.
*)
Psané asi 1. 1450 v Šafhausích. v Šemberové spisu
— 70
ské
:
jež se nyní chová v knihovn mést» Podlé pepisu p. F. Palackého vytištno M. J. Husi Ortografie eská, str. 44.
261
Abeceda.*) a
b
•c
A
bude*
celé
e
f
h
fará,*
ej
lákán'
lidí,*
m
n
mnoho,
nás
rá*
'
ili
n nkdy
ádem*'
t
tlestný
X
'^
v
^)
životem
dábla
i
poátek**
i
'
sdný den
[Ježíš
v
velikos'*
sob,
ž
z
knz
w
v
ukázav'"
za ny
konec'
o on
'•^
šlechetný,'*
slúžiP*
u
tak
král
8
r
P pokoj,
k
i
hospodin'
jenž^ i
1
ddictvie;'
dáno
eledi-
*)TŠein svatým
jenz
-cht,'
požehnaný ')t.
jiebeaké královstvie
ovšem
jest
vky.
na
*)
Kristus
^ všech
*) i od od knží [od dábla a od knéží] "*) i vždy ") proto že nám dává budem na vky bydleti] ") [dobrovoln] ^') t. ctnostn pokoj [t. v
knéz]
*) [jest]
*) t.
pán
^) t.
[také]
nm
[lovk]
*)
t.
když jest
všecky vci
Z
")
*^)
božstvie
[všeho dobrého] od
'*)
t.
ctnostný [vši ctností]
^®)
jsa
lovctyie [božstvie i lovéenumel [když duši pustil] -") t. ny spasiti -*) prož
") svými skutky
'*)
stvie]
js
každému lovku
")
[bez hriechu]
i
nhož
jsú všecky vci.
dvorské bibliotéky ve Vídni (. 4935 v 8) z první a z rkp. archivu Teboského Manuále fratris Crucis de Telcz (6. 63 v 8), obé dle vydání Šemberova ve spisku: rukopisu
polovice
cis.
XV
vku,
:
Ortografie eská, str. 13 a 39. Glossy ili poznámky k výkladu Abecedy psány jsou v obou rukopisích mezi ádky, ale v rukopisu Vídenském nad slovy, k nimž pHslusejí, v rukopisu pak Teboském, tuto závorkami [ ] vyznaené, pod týmiž slovy. Slvko iU (i) jest staroslovanské HJH, znamenajíc neho slvko pak xU ili ksil (x) pochází od ^ksífi, t. hlas podobný zvuku ks vzdechna
M. Jana Husi
;
neb mníraje od sebe vydati.
Písn
nábožné.
*)
1.
se jako:
Zpívá
O
spasiteli Ježíši.
Jezu Kriste, štdrý knze, s otcem, s duchem jeden bože! tvá štdrost jest naše zbožie z tvé milosti.
Ty
v
jsi
svt
bydlil s námi,
tvé tlo trplo rány za nás, za híšné kesany, z tvé milosti.
O
dobroto tvá k
nám
božská,
o milosti k nám pílišná! dáváš nám bohatství mnohá z své milosti.
Dal's krev z dal
si
cht
tla vytoiti,
v užitku
ji
píti,
tudy nás obživiti
z své milosti.
•)
Z
kancionálu
v
4, str.
Bratí eských, vytištného v Kralicích
153, 472 a 474.
1.
1676
Pitni náhoné.
Vrn
se
263^
nám ve všem dáváš, nám plápoláš,
svú milostí k tíik
nás sobe za vzácné máš
z své milosti.
Eáil's se
s námi sjednati a svuoj život za nás dáti,
smrti naší odolati z své milosti.
Jist draze's nás vykúpil, pro nás mra svá duši pustil. a
vrn
nám
tak's
poslúžil
z své milosti.
O milosti tvá k nám silná! ach bda, kdož tebe nedbá, než jinam o milos bhá z své slepoty!
O kesané! dobré
z
bluduov vstaiane, poznajme,
nám dané
k svnu božímu chvátajme,
k
té milosti.
O
Ježíši
pro nás
bu
umueny, ohaMi zeplvaný!
nám vždy
vdný
a milý
z své milosti.
Chvalmež Ježíše milého, pro nás zde potupeného; život
vný
máme
z
nho
z též milostí.
Jímž zlého budem zbaveni, ve všech ctnostech rozplozeni; v život uvedeni
vný
z též milostí.
Pisné nábožné.
264
Budiž chvála bohu
otci,
synu jeho též moci, duchu rady a pomoci,
i
z též milosti.
Jakož byla od vnosti, budiž na vky v radosti mezi námi bez žalosti z té milosti.
2.
Pedivný's, ote, v milosti.
Ježíš Kristus, božská
múdros,
vydal církvi tuto svátos, chléb a víno pirozené,
k služb svých milých potebné.
Neb
jsa chléb živý, nebeský,
rozkošný pokrm andlský, chtl se dáti v požívání všem vrným v svém pirození.
Ten dar
vší sladkosti plný,
božských milostí pehojný, chleba i
k tomu
vína, jež
jest posvtil,
dobroeil.
By
zevnit krmil svátostí, podával tím úastnosti
tla svého zrazeného a krve vylité z nho.
ímž
se život ducha
sílí
;
svátos ta pomíjí, aniž co více prospje mimo službu, kterúž dje. ale
•
Pisné nábožné.
Není Kristem
26&
ani bohem,
ale chléb jest jeho
tlem, obzvláš víno drahú krví; neb tak o tom sám pán mluví.
Kemní
se
posvcem'm
v tlo a v krev pirozením;
než jest svátos obojího, jsúc
V
posvátn pravdu
kteréž se
když
vrní
toho.
kochají,
v služb pijímají
ji
duchem
víry v srdci živém,
jímž jsú sjednoceni s Kristem.
Neb duchu samého teba toho duchovního chleba, Ježíše, syna božího,
nepožívá on jiného. Aj
to
chléb živý, nebeský,
uinný pokrm v
lidský
lovenství na smr daném,
k užívání pipraveném.
O tajemství veleslavné, vícím všem vehni zjevné skrze slovo tení tvého,
nevícím
zakrytého.
Ty's to slovo otci rovné,
božské
cti,
ješto jiná
poklony hodné:
vc
stvoená
není tak, ni svátos hodná.
Ty's chléb, kterýž život dáváš,
duchem vrných uctn býváš, kteréž jako mannú krmíš, posvátn jim k tomu slúžíš.
Pisné nábožné.
266
Ty lékaství spasitedlné vci posvátné,
dáváš v té skrze
nž
mdlých posiluješ
a pokleslých pozdvihuješ.
O
velikú's
vc
uinil,
ty jeDŽ's za nás duši pustil,
pane Ježíši velebný! pipraviv nám stuol služebný. Chléb, víno, smysluom itedln,
tlo, krev, duchu pochopn,
tu
se
budiž
vdom požívá: vná chvála!
tob
Amen.
3.
Vivus panis angelorum.
Živý chlebe; kterýž's z sebe život zpuosobil
zvoleným
tlem na kíži mueným.
Lanos z
pišla, po všech pešla
Adamova pestúpení,
spravedlnosti potracení.
Nic nemohlo, ni kde bylo
k záplat vše
té nalezeno,
híchem
bylo zprznno.
Až milý buoh, vida neduh k zhojení lidem nemožný, shlédl jest s nebe, jsa sám mocný. Toho žádal, poteboval pád lidského pokolení: nebeského spomožem'.
Pimi
nábožné.
267
Jakož pád byl, smrti dobyl, tak hned naše lovenství
potebovalo jest božství.
By
buoh
a v
nm
silného
sstúpil,
s
ním se
spojil
pokutu podstúpil,
ábla
Protož v
nm
oblúpil.
vzal zpuosob sluhy
pro naše tžké neduhy, jsa
sám svatý
Od
mladosti hned úzkosti
podstúpil,
a nevinný.
mnohé
bídnosti
v té své svaté nevinnosti.
Lanl,
žíznl, bytu
neml,
pracoval tžce, ustával,
ovce ztracené dobýval,
Biskup svatý, než byl jatý, bohu ve všem povolný a k obtování hodný.
jsa
Útrpnosti zkusil
strasti,
maje dluh naší bídnosti platiti zde v smrtedlnosti.
By
tak zrno umrtveno
bylo, užitek pineslo,
k umuení Protož v
se blížilo.
dnom
všed, hotov našed,
se dvanácti se posadil,
svátos tla, krve zídiL
Tu chléb tlem, kalich krví vysvdil jest svými slovy, ustavil
svým vrným hody.
Písné nábošné.
268
Milý Ote, dobrý tvorce!
pro syna na svt vydání dajž z úžitkuov nasycení.
V
tomto chlebu, kterýž tebú
ku pokrmu nám zpuosoben, dajž požití véné. Amen.
*)
Modlitba.
Eráli slavný, Kriste dobrý, boha otce rozený synu Marie!
pomoc nuzným, jež miluješ, alíy mohli živi býti bez poskvrny. Svtlo nebeské dáváš cierkvi svaté, kterúž's vykúpil tvú svat krví, aby byla pestkvúcí ruchem slavnosti a vnosti. daj
*)
Z
kancionálu psaného na pergamene
v Praze.
s
notami, v archivu
mstském
Listové. 1.
Pannám Milos dáti i
cho
svil
jistého kláštera.
ra vám
a potvrzenie v milosti a v panenství
pán Ježíš, jehož ste
jist velme
*)
múd
:
neb on
sob nade
všeckny jiné
jest král najmúdréjší,
najbohatjší, najsilnjší, najkrašší, a tak najutšenéjší
svých chotí neruší, neprzní, neteskní, jim
s
zah'bily,
najmocnjší, ;
neb on
nesstará, jim
s
proneviti jim. On nikdy neproneví, aniž móž s budu mieti jakož samy budu ony a s nimi na vky bude plna bez újmy bude k své voli; tak každá a chtieti, jeho v každý i každá bude k jejie královstvie nebeského, nmž sstarati
i
,
,
neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. O važte to milé choti krále Krista tak oslavného! neopúštjte jeho pro jiného hiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utšenie, bud jakž bud neb bude-li krásný tož bolesí, aby voli:
,
:
jiné nechopil;
s
,
bude-li škaredý,
tož tesknost;
bude-li
opilý,
neb jinak biedný, tož dábla dosti; pone-li od nho diet, tož boles v nošení i v rození i v chování; nebude-li plodu mieti, tož hanba, tesknost a daremné spolu léhánie; A urodí-li 'diet, sti'ach mrtvého neb jinak nezdailého. náhlý,
s
*')
Z pepisu Bokova v
Brn
pod
.
s poznámkou 12263.
Cod.
67, v archivu
zemském
Listové.
270 kto by mohl ty psotné
píhody
ctvo v Kristovi a panenstvie
vypsati, od nichž drahé pani-
v jeho matce jest vysvobozeno,
O nmž písmo
a nad vdovstvo a manželstvo velme povýšeno!
svdí, v nmž angele s kochají, k nmuž pán- Ježíš volá, ka: Kto móž pijieti, pijmi! A sv. Pavel radí mnohými duovody.
Protož militké panny, choti Kristovy
i
dcerky! zacho-
jemu isté panenstvie, jenž jest zachováme vole od tlesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepivolil, jako Kristus, ani pivolila, jako panna Maria, k tlesné libosti. O blaze bude tomu panici a pann, když tak stojiece a jiná božie pikázanie plniece vezmu zvláší korunu to jest vajte
,
odplatu, u
vné
radosti!
až do smrti držte. stvie vážiti budete,
Jiež
Vrn,
,
s,
milé choti Kristovy! siln
lehce zdržíte, když
marnos svta
vné
králov-
spatíte, obcovánie mrzkého
s
budete, pokoru v skutciech mieti budete, rúcha pyšného milovati nebudete, a tla Kristova asto požívati. Za to prosím, aby piln tyto vci pamatovaly, a když mi buoh dá prázdnost a posla, napíši vám viece. A posielám vám piese, kteráž zpievána (móž býti) na nešpoe panen svatých, varovati
abyste slova vážiece radost v srdci
mly
a ústy zpievaly: ale
aby mužie neslyšeh, neb by hnutie zlé mli, a vy by v hiech pýchy neb pohoršeme upadly. Mistr Jan Hus, knz nesta-
tený.
Plzeským Dobrým
setrvánie
1.
v ctnosti
1413. ") a
hiešným
svaté
poznánie
pána našeho Jezu Krista! Páni milí a bratie v milosti boží! Velme teskliv slyším, že máte mezi sebú roztrženie a nesvornost v pravd boží, že dobe poenše, zle konáte, boha hnváte, duše své tupíte, zlý píklad jiným dáváte, a svú maíte, pro malý zisk svta tohoto málo vážíte život vný. O pro nepomníte, že die spasitel: „Co plátno jest lovku,
es
) Z
rukopisu
(XI, D. 9,
cis. fol.
ve. 67.)
bibliotéky
v Praze
z polovice
XV
veku
Listové.
a
271
vešken svt zíšt a své duši uškodí? a kterú dá lovk za duši svú?" O pro nepomníte, že ste byli píklad
otmnu dobrý
vší
eské
zemi v sjednání dobrém,
O
žieho, vstavení zlosti?
v slyšení slova bo-
kterak ste pozapomenuli, že jednota
vaše v dobrém svatá, ta vás od nepátel bránila,
ped bohem
vzácný z
vás
milos a
boží
duchu, z
nhož
frivortj,
Znamenal
a jemu
voli vypudili,
byl jest vyhnán, navrátili,
duchóv horších zase se Jiz
lidmi inila!
hry,
již
bohatila, to
navrátil,
aby
hóe
bylo
nežli
prvé.
výraziv
z vás
Kde máte pastýe
slovo božie, v vás navrátil!
duší
svých?
kterak vás vede? rána nenie ukázána, neuie, kto by se val,
aby
ranné od
Máte snad
vaši.
oleje,
vám
slito-
uvázal ránu
vína a oleje nalije,
lotróv,
jenž
ty,
aby
biednému aby on pojma sedm dóm,
nešlechetnosti,
jiné
již
a
nepietel
zbudil Antikristovy a své údy,
želeje toho
dábel,
boží,
ped
i
lehením písma, a
nalévají jedu
ne lásky pravé, alepochlebenstvie; neviete toho, že po-
chlebník jest sladký nepietel, ale ktož koho treskce, ten toho
a
neduživý
miluje,
rány
ehoi,
veliký papeži! ty dieš:
léí,
se
hnvá
a skerí.
O
svatý
Ten jedné sám pietel bude, kterýž neistoty s mé duše sete. Milý svatý! pros za Plzany, a té v tom následují, a tehdy budu jako prvé božie slovo velebiti, kázanie protiv hiechóm milovati, vodce pravé k sob vinuti a vlky hltavé ot sebe puditi.
Znamenati budu, že kto k bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot boha luí; kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájé. Vzpomenúf, ie£ brzo zemru, a blaze tomu, kterýž
je treskce,
ten
dobe ume, do
bda,
hiechem se naprzn, upadne kestné! viete, že povés dobrá než masf drahá; kam chcte dieti svú dobru pojest takto vznla: Plznné jsú najsvornjší, ádné zpravují slovo bože milují pudie ven ale
vného ohn. O
lepšie jest
vs,
jenž
msto
své
,
knžské ženy a dobrý píklad
kto
milí
rufiány.,
dali. -
,
kostky sú
Vrné buoh
stavili,
a jiným
mstám
byl zavítal mezi vás, pšenice
aby pšenici udusil. É pro milého pána boha, pro ohavné a najukrutnéjšé božie umuenie, pro své spasenie, pro svú es, pro jiných polepšenie, pro své zestie: ktož ste chybili, uhodte v pravdu; ktož jste svatí, budte svétjší! Neb die pán buoh: as blízko jest; kto
nasál, a dábel kúkol vtrúsil,
Listové.
272 Škodí
ješt
škod ješt
,
,
a
kto
v
a kto spravedliv jest
,
osv
se
otplatiti
pídu
každému vedle jeho
Pijraete-li
vný
Aj
viece.
v
brzo
a
mrzek bud! bud ješt a svatý
a
nesmierné;
,
,
otplata
má
Tak
skutkóv jeho. mile
slovo
radosti
mrzkostech jest spravedliv
,
mnú
se
pán
die
jest: Ježíš.
dá otplatú život nepijmete a nezacho-
zachováte, pakli
vné
dá zatracenie v ohni vném, v temnostech mezi kdež nižádného nebude odpoinutie ani utšenie. Ale ufám jeho svaté milosti a mám nadji, a proto vám píši, že váte,
dábly,
dobí
všem dobrém, a tak nebude temaosti ani zamúcenie, a v nmž budete otce boha vidti, a všechny vci znáti, a jeden druhého pln jako sám se milovati, a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho msta z Plzn, nynie rozbrojené, ra vám všem dopomoci otec i syn i duch svatý smrtí pána Krista a s pomocí panny Marie i všech svatých. Amen. Sequitur. Po napsání lista pišel mi list, v nmž psáno jest, že bránie knžie ísti tenie pirozeným jazykem esky neb nmecky. Druhé, že kázal nkterý knz, že nižádný, jenž smrtedln heší, nenie sluha ani syn dáblóv. Ttie, že na nové dokudž jest neslúžil, byl jest syn mši kázal, ka knz tento boží; ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest otec boží a stvoitel tla božieho. tvrté, že ten knz kázal, že najhorší a druzí
setrváte,
budete synové boží,
se polepšíte ve
mštníne msta,
v
nmž
:
knz
jest
lepší než
proti
tm
bludóm nepostaví, znamenie
a nižádný se
Jest-li tak,
laik naj lepší.
nad vámi,
veliké jest
že ste velme pravdy otpadli, a zvlášt kteí jste uení a rozum máte. Neb jakož die svatý Jan Zlatoústý na ono slovo Krista spasitele našeho: „Nerodte se báti tch, jenž zabíjejí tlo," že
tmito
pravdy, kterýž ní pravdy,
nesmle
praví pravdu, ale
kteréž slušie
svobodn
Neb jakož knz dlužen jest slyšel, smle kázal: dlužen jest,
nesenu
že netoliko ten zrádce jest
slovy ukázal jest Kristus,
aby
z písma,
pravdu. Kristova:
Aj
pravdy,
jest,
též
aby laik,
bránil doufajn;
zrádce
pravdu, to
kterúž jest
ted máte velikého
kto nesvobodné brá-
i
brániti,
jest
boha
ot
knze
vy-
neuiní, zrazuje
svatého dóvod
„Nerodte se báti tch, jenž tlo
pravdy. ot
lovk neknz,
slyšal
pakli toho
jest
kteráž
z
toho
zabíjejí,"
slova
že každý,
Listové.
i
knz
niti,
i
273
neknz, ktož zná pravdu, má
z vás znáte
i
ísti
smrti
brá-
A
mnozí že každý raóž zákon boží
pravdu a jste naueni,
mluviti, vyznávati, a umie-li,
do
jie
jinak byl by zrádce pravdy a tak
i
Kristóv.
bud latin, jako svaty Marek
tenie psal, bud ecky, jako svatý Jan své tenie a kanoniky neb epištoly psal, bud židovsky, jako svatý Matúš své tenie popsal, bud syriansky, jako svatý Lukáš své tenie popsal, bud persky, jako svatý Šimon tenie kázal a popsal, bud judsky, jako svatý Bartolomj, a tak o jiných jazyciech: kterakž dáte knžím brániti, aby lidé zákona božieho netli esky neb nmecky? Také k druhému kusu zda neviete, že nelze jest i bohu v ctnosti i dáblu v hiešé složiti ? Viem, že ste slýchali, že Kristus die: Nemóž nižádný dvma pánoma slúžiti, a potom nemóžete slúžiti bohu a mamonovi. A také viete, že svatý Petr die: Ktož ot koho pemožen jest, ten toho sluha jest; a Kristus die: Kto hiech iní, sluha jest hiecha; a svatý Pavel k ímenínóm die: Sluhy ste byli hiecha. Kterak toto písmo trpíte, že knz káže, že nižádný, ktož jest smrtedlném, nenie sluha áblóv? Také viem, že ste
vdúce
svaté
v
hieš
slýchali,
že pán Ježíš die,
že kúkol jsú synové zlostní, jichž
svt; a že také
jest dábel nasál v
die zlým:
svého chcte uiniti;
jste a žádosti otce
Vy
a dává
ábla píinu ka,
z otce
ei
že nemóžete slyšeti mé, protož z otce dábla jste. A svatý Jan apoštol duchem svatým die: Synákové! nižádný vás nesvod; ktož pravdu iní, spravedlivý jest, jakož Kristus spraa ktož hiech iní, z dábla jest. A potom die: tom známi jsú synové boží a synové dáblovi: každý, ktož nenie spravedlivý, nenie z boha. Aj ted máte, že každý smrtedlný hiešník jest z dábla a syn dáblóv: kterak tehdy pe-
vedlivý jest,
V
kázati kacéstvie proti tomuto písmu? Vzte, že ten tak káže, jest sloha
pustíte
horší než
najmenší laik dobrý;
knz: neb by bóh
byl
a
tak
i
svatému Kristovu syn dáblóv, a jest
nenie
syn toho knze, a ten
otec
boží
ten
knz
jest
syn
tehdy by bóh byl syn také dáblóv! Také ten knz tak ten blud káže a drže, nenie stvoitel tla božého, ale j^t rozmnožitel kaciestvie velikého, Nech vezme všechny tova-
dáblóv,
iše své na pomoc a stvoí vyznám, M.
J.
že
jsú
stvoitelé!
Hnsi sebrané spiíy.
III.
s
a tehdy jim dlúhos písmem
nimi jednu hnidu
Nelze
jest
pro
,
Jg
274
Listové.
O
tuto dovésti.
kesané! zda
srdnatí
ste již všichni
zemeli,
prozete a nedajte dáblu nad sebú vévoditi. Toho vám pán bóh, jenž sám móž býti a jest stvoitelem, pomáhaj. Amen. že dáte bludy vésti a božie
slovo sážiti?
3.
Pražanm, po vypovdní Buoh
s
vážili
pi
prvé
vámi,
páni mih'
boží,
i
s
jemuž
z
Prahy
misti!
kivda
Prosím veliká
1413.
1.
vás,
")
aby
dje; neb
naj-
chtie
jeho svaté slovo utisknuti, kaplu úžitenú k slovu božiemu zboiti, a tak lidu v jich spasení
zem,
své
pekaziti.
Druhé važte potupenie
a národu svého neb pokolenie svého
važte hanbu a kivdu, která važte a vesele šklebí, ale
pijmte,
jako pes na
že
s s
etze
,
a tepruv tetie
;
vám bez viny dje. tvrté na vás ábel trhá a Antikrist vám neuškodí když budete
ms
,
pravdy božie milovníci. Aj, na již trhal nkoliko let, a ješt mi jest, ufám bohu, za vlas neuškodil, né brž vždy mi radosti a veselé pispáie. Také vzte, že odpisieci s,
s s
s
vené vci odpovdieti; a tak ktož odpisáhá, ten neb viery pravé odpoviedá, již jest držel, aneb kaciestvie neb bludu, jejž jest držel. U píklad: bj^l-li kto kesanem, a pro strach, aneb dáblem jsa sveden, jde mezi židy neb mezi pohany, a pisiehne, že nechce viece té viery držeti. Pak
jest
druhé, drží-li kto kaciestvie, jako že ví-li, že Kristus nenie
pravý buoh, jakož
s
i
toho bludu, tehdy
židé
s
i
pohané véie,
a
pak
odpisiehne
odpisáhl. Protož vzte, že odpisáhl-li
s
s
kto z vás, jakož oni v listu píší, tehdy by odpisáhl by aneb pravé viery a pravdy, aneb kaciestvie a bludu a tak neb by pod pisežením držal kaciestvie neb blud, neb prvé, jeodpisáhá. A tak z toho rozumjte, že v listu pokláhož kaciestvie, dají vás za kaciee, a žádají, aby odpisáhli kteréž, jako oni domnievají, že by drželi. Z toho máte, (že) ;
s
s
s
*)
Z
rkp. pergamenového v bibliotéce Gersdorfské v Budišín, N, 51,
fol.
147.
Listové.
každé vaše diet
s
i
275
pietel mohl by potkán že jest
z vás odpisáhl,
ml
otce
býti, když by kto neb pietele kadee.
s
každému, jenž by odpisáhl, mohl odpisáhl kaciestvie, kteréž si di'žel, a nejsi mne hoden! Tetie z toho máte, že odpisáhl-li by kto, a v srdci by nezachoval, bud to pravdu, jiež by odpisáhl, jakož pudie na to, tehdy by byl kivý písežník. Ty vci vážiece, položiece pravdu boží a chválu naped, jsúce živi dobe, z lásky stojme proti lži Antikristov až do konce, majíce spasitele všemohúcieho s sebú na pomoc, jehož nižádný nemóž pemoci, a jenž nikoli neopustí nás, my ho neopustíme, a dá nám odplatu, jenž jest nasycenie vole, rozumu, pamti i všech smyslóv tlestných bez nedostatka. Toto sem vám napsal, neb nemohu k vám podobn pijíti, aby knžie službu nepkazili vašemu úmyslu. Amen.
Druhé
z toho máte, že
by práv jiný éci:
Ty's
s
s
s
a
vnu
List
veejný ped odchodem do Kostnice, dne 26 Srpna 1411.
=)
Husince všemu království eskému ohladvoe knze arcibiskupov o ty všéckny nároky, jimiž jsem naen kiv i naíkán, a to v naj-
Já mistr Jan
z
že jsem hotov státi na
šuji,
bližším žákovstva svolání. Protož
ponvadž v mnohých kútech
kacie mi obrážejí proti spravedlnosti a právu, knzem arcibiskupem \7stupte ti, avedte na
m
na jevo ped bez "strachu,
ste ote mne slýchali kaciestvie; a budu-li shledán v kterém bludu anebo v kterém kacieství. neodmlúvíim, jako bludný, jako kácie utrpti: pakh sktomu žádný zejména,
které
jenž by toho chtl na
m
stancii li
tu
)
tehdyž opt všema k své pravd ohledání v Kon-
vésti, nezastaví,
království oznamuji, že chci
s
na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, budeped papežem a ped toho sboru žákovstvem.
papež,
Z M.
rukopisd v esk. J.
Museum:
Hus," na pap. v 4
„ Peti
(4, F.
de Mladieno-wicz Processos 35) str. 17.
18*
"
A
m
kto na
vie-li
s
co bludného anebo co kacieského, chystaj
.
a já za ''malému, ni to velikému
***''
(i\tSit^^
m
tam, aby to vedl tam na
ií^^^ý^ sborem;
XPec .L
Listové.
276
tež
dobí
to,
lidé!
svú
ped
z jména svého pravdu nechci
ádem
s
A
odpoviedati.
prohlá-
liknovati,
ni
protož rozvaž-
žádám -li co
ktož spravedlnost milujete,
božiemu aneb lidskému písmem tímto nepravého? Pakli bych nebyl pipuštn k slyšení, tehdy bud svdomo
proti právu
všemu eskému
že
království,
to
mú
vinu neschází.
(Datum
dominico proximo post festm sancti Bartholomei.)
List
veejný, pilepený na dveích dvoru královského.
Králov lova,
Milosti
i
Králové,
"3
rad
jich
i
zprávci dvoru krá-
všemu dvoru královskému. Já mistr Jan Hus oznamuji i také i
ohlašuji, že když sem od jistých lidí dobe zpraven, že listy sú pišly Králov Milosti od papeže, kým kolivk vypravené, já nevd, (že) v nich píše, aby Králova Milos stála o to, aby z své zem eské ufám bohu, vyplel kacie rozmnožené a ponvadž na provinnie poskk jest s ponukem: mého i aby pro bez neml Králova Milos utrhánie a eská zem pohannie, rozena dvór arcislal sem mnoho listóv i rozlépal, poddávaje biskupóv, že chci tu státi k své pravd najprv ohledání; a jest-li kto v celé této eské zemi, jenž by vdl které kaciena dvoe arcibiskupov ohlásil, a tu z jména stvie, aby
s
m
;
,
m
s
s mn
svého proti a
knz
s
zastavil.
arcibiskup
mne
a
A ponvadž
žádúcí
mých poruníkuov
s
jest nezjevil,
státi
nedopustil,
prosím Královy Milosti pro spravedlivost, i Králové, aby mi ráili jich rady, i správce **) všeho králova dvoru
protož i
,
dáti toho spravedlivé *) **)
Z
téhož rukopisu,
Zde kou
i :
svdomie, že sem str.
s
k tomu poddával.
18.
nahoe nad slovem „zprawczie" napsáno v „ hofifmistr.
rkp. touž ru-
.
Listové.
O to
zevn
277
mn
a že žádný v této zemi o to proti to ješt všechno ohlašuji celé eské zemi, i jiným zemiem ped asem dosti velikým, že chci státi v Konstancí na prohlášeném sbora, bude-li tu papež, ped papežem, a ped tíem obecním sborem; a vie-li kto na
s
listy lepal,
m
které kaciestvo,
ped papežem
m,
které je
m
ps
A pes
nezastavil.
s
chystaj
tam na ten
sbor,
aby tam
pede vším sborem z jména svého vedl na kdy slýchal ote mne kaciestvie; a bude-li na i
které kaciestvie dovedeno,
neodmlúvám jako kacie
utr-
pti: jehož ufám úpln milému bohu, že lidem utrhavým, pravdy protivm'kóm, neppustí nad pravdu svítziti.
6.
Na cest do
Kostnice, po dni 28
Mistr Jan Hus, v nadji
všem vrným
a
knz
milým bratím
m
sú božie slovo skrze
i
Záí
1414. *)
a sluha pána Ježíše Krista,
sestrám v pánu Ježíšovi, jenž
slýchali a pijeli, milost a pokoj od od ducha svatého, aby bez poskvrny v pravd jeho pebývali. ViTií a milí pietelé! viete, že sem s vámi po dlúhý as pracoval, káže vám slovo božie bez kaciestvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádos byla jest i bude až do
boha otce našeho,
i
vrn
mé
smrti, vaše spasenie. A byl sem umínil vám kázati ped svú jézdú, než bych odjel k svolání do Konstancie, a z jména
vám
kivé svdectvie svdky po psaní s jich svdevám budu ohlášeni proto, kdyby **) potupili neb na smr odsúdili, aby vy to vdúce nelekali s, bych pro ohlásiti
i
m
ctvími; a ti
které kaciestvie, jež bych držel, byl odsúzen; a také proto, abyste stiíli v té pravd bez strachu a bez viklánie, kterúž
m
vám pán bóh skrze vrné kazatele, skrze nestateného ttie proto, abyste s umli lstivých a pokrytých kazatelv varovati. A již vypravil sem s na cestu bez klejtu mezi velmi veliké a mezi mnohé nepátely, mezi nimiž najdal
poznati; a
)
Z
téhož rukopisu Musejního,
**)R;kp. aby.
str.
21
\ '
Listové.
278
horší jsú domácí nepietelé, jakož na svdectví poznáte a po
skonání svolánie zviete, jichž mnoho bude, *) biskupóv i mistróv, i kniežat svtských, i zákonníkóv. Ale ufám svému milostivému,
múdrému
slíbenie, a skrze vaši
a
mocnému
vrnu
spasiteli,
modlitbu dá mi
že skrze své za-
múdros
a state-
nos ducha svatého, abych setrval, a oni aby nemohli mne na kivú stranu uchýliti a mi dá pokušenie, hannie, vzenie, :
neb smrt trpti, jakož jest sám trpl, a své najmilejší sluhy v též poddal, a nám dal píklad, abychom pro nho a pro své spasenie trpli: on bóh, a my jeho stvoenie; on pán, a my sluhy-; on všeho svta král, a my lidikové nestatení; on nepotebný, a my potební; on také trpl, i pro bychom my netrpli? však naše utrpenie v milosti, jest naše vyištnie ot hiechóv a od vných muk zbavenie, a smr jest naše vyištnie. Jist vrnému jeho sluze nelze jest ztratiti, když Protož milá bratie, milé sestry! mós jeho pomocí setrvá! mi ráí dáti setrvánie, a aby snažn, díte ráil ostieci od poškvrnnie; a jest-li k jelio chvále a k našemu prospchu má smr, ji mi ráí dáti bez strachu zlého podstúpiti; pakli jest k našemu lepšiemu, aby vám ráil navrátiti, i tam i zase jeda bez poskvrny, abychom ješt spolu pouili, a Antikristových sietí nco porušili, a v jeho zákon budúcím bratím po sob dobrý píklad ostavili. Již snad vieceu Praze mne ped smrtí neuzíte! Pakli mocný bóh vám ráí vráveseleji uzíme, a ovšem když v radosti nebeské spolu titi, tiem shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj jistý zde i po smrti, jenž jest vyvedl pastýe velikého krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie vné svdectvie, ra vás ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho voli v svornosti bez roztrženie, aby majíce pokoj v ctnostech, došli vného pokoje, skrze pána a lovk pravý, z našeho Jezu Krista, jenž jest bóh panny Marie porozený, jemuž jest chvála a bude na vky se všemi vyvolenými, s nimiž, v pravd setrvajíc v radosti budeme pebývati. Amen. Datum anno domini MCCCCX(I)V post festm sancti Venceslai in recessu ad Constanciam.
s
m
a
a
m
s
m
s
s
vný
,
*)
V rkp. petrženo: srdnému vykupiteli.
(viece) než Jest bylo proti
našemu milo-
279
Listové.
7.
Z
Kostnice, dne 16 Listopadu 1414.
*)
Pokoj váin od pána boha a od Ježíše Krista, aby hievarovali, v jeho milosti pebývali, v ctnostech prospíchóv Najmilejší! prosím, vali, a po smrti v rados vénú vstúpili. pilni byli svého spasenie, aby jsúce živi vedle božieho zákona, zklamati poslóm slyšíce slovo božie v opatrnosti, aby nedali
s
s
Antikristovým, jenž hiechy lidu lehie,
svým starším
pochlebují, hiech(3v
lidu
z hiechii
netreskcí,
neoznamují,
moc svú
sami
s
veliie, ale pána
skutkóv honosie, boha Ježíše v pokoe, v chudob, v trplivosti a v práci návelebie, z svých
O
sledovati nechtie.
ka
:
Ystanú
falešní
nichž prorokoval jest milostivý spasitel,
prorokové a
vrné, die Varujte s k vám v rúš oviem, a vnit své
A
sved mnohé.
vystiehaje
od falešných prorokóv, jenž pichodie
:
po ovoci jich aby poznáte je. Jist potbie piln ostiehali; neb die spasitel, že i vyvolení byli by Protož najmilejší bdte, aby les svedeni, by to mohlo býti. dábelská vás nepodtrhla, a tiem budte pilnjší, ím viece Anblíží, smr mnohé trútí, a sy- uoVll n< tikrist protiví súdný den pro nž své tlo královstvie blíží nóm božím nebeské milujte, a pamtí, rozumem krote, smrti nebojte, spolu i volí v bohu vždycky stojte. Den súdný bud vám ped oima hrozný, aby nehešili, a rados vná, aby po nie tužili, umuený spasitel, aby s ním pro nho mile trpli: neb když jeho umuenie ku pamti pivedete, tehdy mile protivenstvie podjsú vlcie
jest veliké
hltaví:
vrným kesanem,
s
!
s
s
;
s
;
s
s
stúpíte, lánie,
hannie,
bitie,
vzenie, a bude-li vole jeho,
i
i
smrt tlestnú pro jeho svat pravdu. Yiete, najmilejší že hanním na nás Antikrist osopil, a ješt mnohým na vlase je velmi oboil na m. Protož neuškodil, jakožto i mn, prosím vás, abyste snažn pána boha prosili, aby mi ráil dáti !
s
as
statenost k setrvám v své Konstancie beze všie piekazy, hlasit oznaa na všie cest, jeda zjevné jako knz, a sám
múdros, pravd.
*)
Z
trplivost,
Již
m
pokoru
i
jest dovedl do
rkp. Musejního, str.
s
28.
Listové.
280
#
ve všech miestech nenalezl sem zjevného nepietele, aniž bych jich mnoho v Konstancí, kdyby eské žákovstvo,
muje
lidu,
ml
jenž lanžuje po obrocích a po lakomství,
na cestách nemodlitb, že stanu v pravd boží až do smrti. Vzte, že sú pro nikdiež služby nestavili, ani v Konstancí, v niež jest sám papež za mne slúžil. Budtež pánu bohu porueni, milosrdnému Ježíšovi, bohu pravému, synu isté panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk vných, od moci dáblovy a od hiecha. Psán list v Konstancí na den svatého Otmara *), dobrého sluhy pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na vky. Amen. Mistr Jan Hus, knz a sluha boží v nadji.
A
svodilo.
ufáni milosrdnému spasiteli
i
lidí
vašie
m
8.
Ze žaláe, dne 19 Ledna Buoh svtu
a
s
tlu
vámi
ra
aby proti
býti,
stojiece setrvali.
jest
navštievil
=^)
zlosti, proti
áblu, proti
Najmilejší! prosím vás já v ža-
lái sedící, jímž .s nestydím, jenž
1415.
pro
mne milostiv
pána boha v nadji trp, i nemocí velikú a opt
nepátely velmi tuhé, ty, jimž sem já mnoho dobrého inil a srden je miloval Prosím vás, prostež pána boha za m, se mnú ráí býti, v nmž samém nadji mám a v vašie modlitb, že mi dá setrvati v své milosti až do uzdravil, pepustil
!
a
smrti.
Ráí-li
ráí
pakli
m
jest veliké pomoci,
žádného utrpenie, lepšie,
nynie k
navrátiti, také
sob
pojieti,
bud jeho svatá
bud jeho svatá vole; mi vole. Jist
tba
m
nion neppustí na ani pokušenie, jedno pro mé i pro vaše
avšak viem, že
abychom jsúc zkušeni a
setrvajíce velikú odplatu vzeli.
A
vzte, že ten list, kterýž sem vám po sob ostavil, velmi sú jej nepietele v latinu peložili lživ, a artikulóv proti
mn
*)
Nad ádkem pipsáno Martini.
**)
Z
rkp.
Mus.
str.
3 7.
tbuž rukou:
Feria
sexta
post
281
Listové.
a tolik kusóv vydávají, že
mám
dosti psáti,
asto odpoviedaje
lovka, jenž by poradil, krom milosrdného jest ekl svým vrným: Dám vám ústa a
z žaláe, a nenie
pána Ježíše, jenž
múdros,
jíž
milejší
pomnte, že žádostiv pracoval sem
!
nebudu moci
žádám vašeho
spaseuie,
odolati všichni protivníci vaši.
i
nynie, jsa v žalái a u velikém po-
Psán v sobotu ten den
kušení.
O naj-
vámi, a vždy
s
ped
svatým Fabiánem.
*)
Panu Jindichu Škopkovi dne 9
ervna
z Ústí, 1415. =*)
Domino Henrico Škopek literám pergamem dirigatis, memoriam semper eam in carcere servavi, et com-
quia in sui
illiun cantum, quando fui ociosus. Pane Jindišé, vrný v bohu pieteli pomni, co's dobrého s Ote mne nauil, a pl, aby v radost vnu skoro pišel. Pomni, že sem ekl Ufám bohu, že mi dá všie pokušenie trpti Psán list v nedli ped svatým Vítem, v akání smrti.
posui
!
:
!
10.
Dne
10
ervna
1415.
*=^')
Mistr Jan Hus, v nadji sluha boží, všem vrným echóm, jenž pána boha milují a budu milovati, žádos svú vzkazuje, aby pán buoh dal jim v své milosti pebývati i skonati, a v radosti nebeské na
vky
a v bohu milí páni, panie, bohatí
i
pebývati. chudí!
pomínám, aby pána boha poslúchali, jeho slovo
*)
Amen.
Vrní
prosím vás a navelebili a rádi
Dole poznamenáno písmem erveným ale touž rukou:
Han
dominus Hawliko, adhuc existens in Bethlcem, per se populo in sermone legit et manifestavit in carta distracta dicendo in haec verba: Ha ha! Husi již sé papíru nedostává! *)
*)
Z Z
rkp. Mus.
8tr.
100.
rkp. cis. dvorské bibliotéky ve Vídni
a z rkp. Mus.
str.
7 2.
. 455 7,
fol.
145
p. v.
Listové.
282 slyšeli
i
plnili./Prosíin vás, aby
žieho zákona psal, a z
pravdu
boží, kterúž
sem
z bo-
eí svatých kázal a psal, aby s té drželi.
a
by kto ode
pravd
božie, aneb
mne
na kázaní neb súkromé kde psal, jenž, ufám bohu, kto vidl jest toho nenie, aby toho nedržal. Prosím také, jich nemé lehké obyeje v mluvení aneb v skutciech, aby držel, ale aby za boha prosil, aby mi ráil odpustiti. Prosím, abyste knží dobrých obyejóv milovali a velebili, a je ctili, a varovali lstizvlášt, jenž pracují v slovu božiem. Prosím, aby vých lidí, a zvláše knží nehodných, o nichž die spasitel, že jsú v ruše oviem, a vnit vlci hltaví. Prosím pánóv, aby své chudin milostiv inili a práv je zpravovali. Prosím mštnóv, aby své obchody práv vedli. Prosím emeslníkv, aby vrn své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem vrslúžili. Prosím mistrv, aby jsúce dobe živi, své žáky vrn chválu uili, a pro uili najprvé aby boha milovali, pro jeho prospch obce a pro své spasenie ale ne pro lakomstvie, ani pro svtské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby piln mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali, a aby Prosím uili. spasenie i jiných lidí své pro boží chválu a pro
Prosím také, co proti
slyšal
a bych
a
s
m
s
n
s
:
:
s
všech
spolu,
aby
pánóm: panu Václavovi
z
Dube odjinud
z Leštiny, panu Janovi z Chlumu, panu Jindichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajiecovi, panu Myškoví, a jiným pánóm z ech i z Moravy, i vrným pánóm Polského králevstvie d-
kovali
i
jich
pilnosti
vdní
byli,
že
oni jako
s
boží
statení
všemu sboru astokrát, i dovodiece, i odpoviedajíce k vysvobození mému, a zvláše pan Václav z Dube a pan Jan z Chlumu, jimž vte, což budu praviti: neb sú byli v sboru, když sem já odpoviedal, po nkoliko dní; oni vdie, kteí echové a kterak vedli, kterak vešken sbor proti mnohé a nehodné vci sú na kial, kterak sem já odpoviedal, co sú na mn^ žádab. obránce a pomocníci pravdy postavili sú
proti
m
mn
Prosím vás také, aby za Královu Milosf, ímského a eského krále, pána boha prosili, a za Královu svú, i za pány, aby milý pán bóh s nimi i s vámi pebýval milostí nynie a potom Amen. radosti. u Psal sem list tento vám v žalái v okovách, akaje na zajtie na smr odsúzenie, maj€ plnu nadji v bohu, abych
vné
Listovi
283
m
kn\1 pravdy božie neustupoval, a bludóv, kteréž sú na mnú pán Kterak se neodpisáhl. abych svdili, svdkové pov dÍMiých pokušeniech, mnú jest iní se milostiv a bóh
s
s
až
znáte,
boha v radosti s jeho pomocí shledáme. O mém milém tovaiši, nic neslyším, než že vzení, akaje smrti jako i já, a to pro svú
u
mistru Jeronýmovi, jest v
tžkém
vieru,
již
jest
staten echóm
ukazoval.
A
Cechové, naj-
ukrutnjší naši nepietelé, dali sú nás jiným nepátelóm v moc boha prosili. Také prosím a u vzenie! Prosím, aby za vás, zvlášt Pražané, aby na Bethlém byli laskaví, dokud pán
n
nm
bóh popeje, aby v božie slovo kázali pro to miesto cfározhnval a proti nmu faráóv a kanovníkóv popudil, spativ, že jeho královstvie v tom miest rušilo. Ufám pánu bohu, že to miesto zachová do své vole a uiní v nestateného prospch vší skrze jiné, než jest skrze uinil. Také prosím, aby milovali, dobrých násilím tlaiti nedali, a pravdy každému páli, Dán list v noci u pondlí ped svatým Vítem, po dobrém Nmci. :
s
bel
s
nm
m
s
11.
Panu Jindichovi Škopkovi, dne
13
ervna
1415. *)
Pán buoh bud s tebú, milý pane Lístek tvój pišel ke mn stedu ped hodem svatého Víta, jejž sem radostn vidl, a sem akal na smrt otsúzenie, sed v žalái v oko!
v
Prosím, pane milý
vách. velí,
a zachovával
což
to,
!
aby si
tak byl živ, jakož zákon boží
ote
mne
Ale ufám svému
hodného, aby nechal.
slyšal,
a
svú
ale
myslí
krátc
to pravi
ml. chudin
:
že sem
psáti
aby vždy pikázanie božie
ped
milostiv byl, pýchy nechal,
A toto pomni: Quid sis, quid fueris, quid Quid loqueris, ubi, de quo,
skrovn
živ byl.
*)
Z
rkp.
Vídeského
fol.
nic
Mnoho
tebe neuil, což by bylo proti jeho svaté milosti.
nemohu,
co ne-
jest-li
spasiteli,
153 a
eris,
cur,
semper mediteris, quomodo, qnando.
z rkp.
Mus.
str.
87.
;
284
Listové.
Milý pane
m
pomni na a pozdrav panie své, eledi znázdá mi s, mne za živa neuzíš, neb cákám již na smr otsúzenie. Dán list feria V ante diem S. Viti. Buoh s vámi, milí echové i se mnú hiešným, pro jehož svatý zákon trpím. Milému panu Jindichovi Škopkovi.
mých
;
!
neb
i
již,
!
12.
Dne 24 ervna
1415. *)
Mistr Jan Hus, v nadji sluha boží, všem vrným, jenž boha a jeho zákon milují a budu milovati, žádos svú, aby
pravd pebývali, a v milosti boží prospievali, a do smrti staten stáli. Najmilejší napomínám vás, aby s nelekali, ani ustrašiti s dali, proto že sú mé knihy k upálení odsúdili. Pomnte, že s svatého Jeremiáše proroctvie, jež jest buoh
v
!
kázal psáti,
spálili,
avšak sú toho, což jest prorokoval, neušli
,
neb po spálení kázal jemu pán buoh túž a ješt viece pidav, napsati. Jakož stalo on pravil, sed u vzení, a Baruch svatý psal, jenž byl jeho písa. To psáno stojí v XXXVI Také v knihách Machabeorum psáno jest, že sú kapitole. Potom spálili zákon boží, a ty, kteíž sú jej mh, muili. v novém zákon svaté pálili sú s knihami božieho zákona. Také
s
kardinálové tupili sú a
:
pálili
knihy svatého íiehoe, a chtli
sú všecky spáliti, ale pán buoh skrze jediného jeho žáka Petra obránil
jest.
Také
sv.
Jana Zlatoústého sbor knžský dvoj
za kaciee jest potupil: avšak pán buoh milostivý jich lež po
ped oima, nesem psal, netli, aneb aby jim knihy své dali ku pálení. Pomnte, co jest nám spasitel milosrdný na výstrahu povdl Mat. 24: ie ped súdným dnem bude také náramné trápenie, že od poátka svta nebylo, aniž potom bude, tak veliké, že, by to. mohlo býti, i vyvolení byli by uvedeni v blud; ale budu dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujíce, najmilejší! stojte pevné; neb ufám bohu, že s vás Antikristova škola lekne a necha vás u pokoji, a sbor smrti sv. Jana jest ukázal.
dajte sebe uhroziti,
*)
Z
rkp. Vid.
fol.
aby
Tyto vci majíce
což
142, a z rkp. Mus.
str.
7 5.
:
Listové.
285
do Cech nepíde! neb mám za to. že mnozí prvé z toho sboru zemru, než na vás knih dobudu a z toho po svt jako ápi. a když zima píd, posboru rozletie znajít co sú lét uinili. Znamenajte, že sú svú hlavu za z Kostnice
;
s
kaciere
papež
potupili
Nu odpovzte,
!
buoh zemský, že nemóž
jest
kupiti. jakož pravie již
svaté,
již živí
moc tee on jest útoišt bez utiekati.
jest
již
studnice,
slunce
jest
nedostatka. *)
Aj,
jenž
kážete, že
nemóž
ta
niež všecka
z
cierkve
svaté;
zatmieno
,
vytrženo
srdce
.
každý kesan hlava sata, buoh zemský
vci od
i
obrok}^ prodával
nho
kupovali,
a
:
ti
sú ho odsúdili, z nichž mnozí sú
jenž jest
ho
skupstvie
tržil,
bevna
svého oka nevwrhliV
ale
jiní
sú
pschla,
Konstancie
neutiekal! sbor
Tu
druzí mezi jinými kupili!
Jan, biskup Litomyšlský,
z
nmu s
z
otpustky a biskupstvie a jiné
jest
a
útoišt
a
uteklo, a již zavrženo, aby nižádný k
ho potupil za kaciee, že
že
nmuž
k
svázán, již jest v hiešiech ohlášen, již jest studnice
slunce
svato-
on jest srdce cierkve
že
že on jest
že on
a dobrota;
s
zpravuje;
duchovn;
!
hešiti, že
že papež jest lilava všie cierkve
juristi.
dobe
velme
svaté,
musí
kazatelé
jest byl
dvakrát o Pražské arcibi-
pedkúpili.
Však
jich
O pro právo die
sú prvé jest-li
:
by kterého duostojenstvie penzmi dobyl, aby ho byl zbaven. Aj, prodava, i kupec, i litkupník neb pímluvce zevn
kto, že
pohanni budte
!
Svatý Petr
pohanl
že jest chtl dar ducha svatého kupiti
hanli a
prokleli, a
prodávají!
V
Kto
tito
sami kupci a litkupníci sú
Šimona a proklel,
prodavae sú poa také doma
ostali,
Kostnici jest biskup, jenž jest kupil, a druhý, jenž
jest prodal, a
chách, jakož
jest :
papež od svolenie penieze
vám jest svdomo. O by pán
vzal.
Též
Ježíš byl
jest
i
v
e-
ekl ke sboru
bez hiecha svatokupeckého, ten potup Jana pazdá mi s, že by jeden po druhém byl vybhl. I pro sú
z vás jest
peže!
ped ním
klekali, nohy jeho líbali a najsvtjším otcem ho nazývdúce. že jest kacie, mordé a nmý hiešník, jakož sú na ty hiechy vynesli? Pro sú ho kardinálové ku papežství zvolili, vdúce. že jest tak zlý mordé, že zabil jest najsvtjšieho otce? Pro sú pepustili jemu svatokupiti, když jest byl pavali,
)
Rkp. Vid.: bezdného statka.
!
Listové.
286
pežem, jsúce rádce proto ustavení, aby dobe radili V I zdali ti nejsú vinní, jenž sú i sami s ním svatoknpili ? Pro, dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný nesml jemu nic éci, než
najsvtjší ote?
Neb sú
svtská popadla
z
božieho
s
umluvivše s, aby nikoli nebyl pušen.
inhed
spikli,
již sé zlos a ohavnost i na jiných v sboru ;
menati z
ei
i
ješe
sé
když ho ruka aneb vuole, tehdy sú
báli; ale
ppuštnie
hanba Antikristova oznámila
již
vrné
Jist na papeži
i
mohu znaka: Když uzíte
sluhy božie nynie
svého spasitele, co jest mienil,
ohavnost na miest zpustilém, jenž Kto te, rozumj. Ohavnost veliká svatokupecstvie na miest zpustilém,
jest
prorokoval Daniel.
jest
pýcha,
lakomstvie,
to jest, v duostojenství,
jenž jest pusto od pokory, lásky a jiných ctností: jakož
vidíme na tch, jenž držie lze popsati zlosti,
aby
úad
vrné
zejm
O by
a duostojenstvie.
bylo
s jich ostiehali mn statenjšie, než
sluhy božie
ufám bohu, že dá jiné po lépe oznámie zlos Antikristovu, a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu pána Ježíše Krista, jenž dá vám i radost. Amen. Psán list na svatého Jana Ktitele, v žalái vuokovách, v pamti té, že Jan také v žaItíi vuokovách pro boží pravdu jest sat.
rád bych
;
jsú nynie,
ale
jenž
mn vnú
13.
Dne 26 ervna
1415. *)
Mistr Jan Hus, v nadji sluha boží, všem vrným echem, jenž boha milují a bndú milovati, žádost svú i modlitbu
nestatenú vzkazuje, aby v milosti božie pbývah, v nie doa s bohem na vky pebývali. Vrní a milí pietelé a v bohu milí Ješt mi jest to v mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a všie ohavnosti plný potupil jest by je slyknihy mé eské, jichž jest ani slyšal, ani vidl; Neb v sboru byli sú Francúzi, šal, tehdy by jim nerozuml. konali
!
a
Vlaši, Engliši, Hišpani,
Nmci,
a jiní jiných jazykóv
by jim co rozuml biskup Jan Litomyšlský, jenž *)
Z
rkp. Vid.
fol.
140
p.
v.,
a z rkp. Mus.
str.
:
jedné
jest tu
74,
a
byl,
Listové.
a jiní
echové nabadai,
nichž pošlo jest
mám
s
287
kapitol Pražsku
pohannie pravdy božie
i
i
Vyšehradskú, od
našie
zem
eské,
nadji za zemi najlepšie viery, znamenaje žádost k slovu božiemu a k obyejóm. O byste vidli ten sbor, jenž s nazývá sborem najsvtjším, a že nemóž poblúditi! jist spatili by "ohaMios pvelikú, o niež sem slyšal obecn od Švábuov, že Konstancie neb Kostnice, jich msto, za tidceti let nezbude hiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich mst; a kuviece: že sú všichni pohoršili ti em sborem, a plvali sú druzí, vidúce ohavné vci A já vám pravi, že když sem stál ped tiem sborem prvý den. spativ, ano nižádného ádu nenie, sem hlasité, když sú všichni mleh, takto: Mnl sem, by všie poctivosf. dobrota a lepší
již já
v
s
!
kl
ád
Tehdy
byl v tomto sboru, než jest.
najvyšší kardinál
ekl
Kterak mluvíš V na hrad si pokornji mluvil! A já sem otpovdl, ka: Neb na hrad nižádný proti nekiel; ale tuto všichni kiie. A ponvadž takým neádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti uinil než dobroty, vrní a v bohu milí kesané nedajte uhroziti jich vynesením, jenž, ufám bohu. jim neprospje onit rozletle jako motýli, a jich usta-
jest:
mn
s
!
:
venie stane jako pauina sú božie pomoci ve
chtli
jíti,
jakož
mn
!
Ms
sú chtli ustrašiti, ale nemohli
pemoci.
Písmem sú
sú slyšeli páni milostiví,
ten
proti
jenž sú
mn
ne-
stáli sta-
s
podlé pravdy božie, váživše všie hanby: echové, Moravané i Poláci, avšak zvlášt pan Václav z Dube a pan Jan z Chlumu neb ti sú stáli, jež jest král Zigmunt sám pustil v sbor, a slyšeli sú, že když sem kl: Žádám nauenie! psal-li sem co zle, chci nauen býti Tehdy kardinál najvyšší ekl jest Poavadž chceš býti nauen, to nauenie máš odvolati, jakož padesát mistróv svatého písma nalezlo jest. Aj. kraššie nauenie Tak by svatá Kateina, dievka mladá, mla by byla ustúpiti pravdy a viery pána Jezu Krista, proto že ;
!
:
:
!
padesát
mistróv
proti
nie
jest
Ale
drahá dievka až do smrti, a mistry jest ku pánu bohu pivedla, jichž já hiiešný nemohu pivésti To vám píši, aby vdli, ze sú. nižádným písmem, ani kterými diiovody mne nepmohli, než lstí sú mne hledali a hrozami, aby mne navedli bylo.
stála jest
,
/
!
k odvolání
a
k odpisáhání.
Ale
milostivý pán buoh, jehož
'
! ;
288
Listové.
sem zákon skonánie,
velebil,
byl jest
m
a zachová
se
mnú
i
a ufam bude do
jest,
v své milosti až do smrti.
Psán
list
stedu po svatém Janu Ktiteli v žalái v okovách,v ekání smrti; avšak pro tajemstvie božie nesmiem ieci, by toto byl mój list poslední, neb ješt buoh všemohúcí móž zprostiti. v
m
14.
Dne Buoh
s
27
Mv
vámi!
ervna
1415. *)
domnnie
veliké
z
mnohých píin, opt znamenav
psal sem,
jako bych
ml
prodlenie
smrti,
vám, milostiví a vrní pietelé v bohu
píši
zajtra
skonati;
již
ješe abych svú vdnost
ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utšenie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že pán buoh vie, pro prodlévá mú smrtí i mého milého
bratra, mistra Jeronýma, o
nmž mám
nadji, že svat
ume
s
statenjie má i trpí, než já nestatený hiešník. Dal nám pán buoh dlúhý as, abychom své hiechy bez
že
a
viny,
lépe spamatovali a jich
staten
želeli
;
nám as
dal
dlúhý, aby
salo hiechy veliké, a pineslo utšenie dal nám as, abychom pamatovali svého krále, pána boha, Ježíše milosrdného hrozné pohannie a smr ukrutnú, jeho vážili, a proto milejé trpli abychom také pomnli, že nenie s hodóv tohoto svta jíti na hody onoho svta abychom pamatovali, že skrze mnohá utrpenie svtí sú vešli v nebeské veliké
pokušenie
;
;
královstvie
peeni,
jiní
:
nkteí
po kusu ezáni,
jiní vrtáni, jiní
vaeni,
jiní
za živa dieni, za živa pohrabáni, kamenováni, kižo-
mezi žrnovy, vláeni, topeni, páleni, všeni, po kusu pohanni, žalaováni, biti, okováni. A kto móž všecky muky vypsati, kteréž sú i v novém i v starém zákon svtí pro pravdu boží trpli, a zvláše ti, jenž sú knžskú zlos tresktali a proti nie kázali a divná vc bude, ktož nynie neutrpí, bude-li státi staten proti zlosti, a zvláše proti váni, mleni
trháni, a prvé
!
knžské, jenž sebe nedá dotknuti! *)
Z
rkp. Vid.
fol.
144
p. v.,
A
již
jsem tomu rád, že
a z rkp. Mus.
str.
81.
;
LÍ4stové,
sil
mé
knížky
v uichž jest zlos jich oteviena
miisili ísti,
petli než
a viera, že sú je pilnjie naleznuti.
Dán
tvrtek
ve
list
289
svaté tenie. chtiece bludy
ped
Petra
svatého
vigiljí
Amen.
u veer.
15.
Dne
29
ervna
1415.*)
•Valde gaudeo, quod dominus Wenceslaus
rem
et
mundi varietatem
jam multiim fatigavit.
aufiigere.
viilt
ducere uxo-
Et revera tempus
est,
quia
corpus
per regna, multiim hastilusit,
eqiiitavit
pecunias exposuit et animam oíTendit; imo jam restat
haec abjicere et in quiete domi cum conjuge servire deo et servos habere proprios. Lépe bude doma bohu slúžiti, bez hriechóv a bez práce dobré bydlo mieti, ano
tžce druhdy
pracovati
nému vždy v ruce
z nelibosti,
než
jiní slúžie,
životem jistu nebýti, a
vrnému mému
hledti. Toto jemu,
ji-
dobro-
dnci, peteno ukázáno biicf. Ješt pán buoh vždy svú mocí Hus pi život drží a bude držeti, dokud ráí, proti pyšnému, lakomému a rozlin hiešnému sboru, v nmž pán buoh zná, i
kto jsú jeho!
In die sanctorum apostolorum
Peti
et Pauli
datum ad coenam.
16.
„Pátelóm dekuje
z
dobrodnie dolepsanýni,
a jim píše."**)
Buoh s vámi! a ra vám dáti odplatu vnu, že ste mi mnoho dobrého inili. Ješt pro m, a snad mrtvého na tle, panu Janovi, vruéimi a statenému rytiei, a mému dobrému dobrodjci, nedajte škodnu býti, prosím pro pána boha, milý pane Pete mincmejst, a paní Anno Také prosím, aby dobe !
živi byli,
*)
*)
M
Z Z J
boha poslúchali, jakož
rkp. Vid.
fol.
Vid.
fol.
nusi sebrané
«pi.«y
rkp.
152, a z rkp. Miis. 152, a z rkp. Mns. III.
Králové,
ste slvchali.
str.
86.
str.
87.
19
mé
mi-
!
Listové.
290
dkujte ote mne ze všeho dobrého, jež jest mi eledi své pozdravte i jiných vrných pátelóv, Jichž
lostivé panie,
inila.
m
Prosím také všech, aby za pána boha skoro shledámy s jeho svat pomocí. Amen. Psán list v kání otsúzenie na smr v žalái v okovách, jež ufám trpím pro boží zákon. Pro pána boha nedajte hubiti dobrých knží! Mistr Hus, v nadji sluha boží. Petre, amice carissime! pellicium serva tibi in mei memoriam. Pane Henrichu Lefl bud dobe živ s svú manželku a dkuji z dobrodnstvie bud buoh tvá otplata! Vrný pieteli, pane Lidhéi s paní Margretú, s panem otSkuokem, s Mikeškú, i s jinými daj vám pán bóh platu za práci i za jiné dobrodnstvie, které ste mli se mnú. Vrný a milý miste Kišane! bud pán bóh s tebú.
nelze jest popsati. prosili
i
s
jeho svaté milosti:
!
;
:
uil.
vnu
Miste Martinku, uedlníe! pomni, co sem t vrn Miste Mikuláši, knze Pete králové, i jiní misti i knžic
budte slova božieho
pilni.
Knze
Havlíku! kaž slovo božie.
všech prosím, aby byli ustaviní v božie pravd.
A
o
v
i
e
e.
(úlomek.)
konen;
Ale ta viera toliko sama nižádného nespasí
neb tak
víme lovku,
ale
v
Víme
ale
ne tak úpln, jakžto bohu, ale k
lovku,
pihlédajíc.
A
lovka
nic.
tak
I
tak prikáže-li neb povie
s
die
nám
Bda:
svatý
co papež,
vie nebo
písmem svatým, v tom jim mámy viti pakli s kde nesjednávají s písmem svatým a s zákonem božím, v tom jim nemámy viti, ani jich mámy biskup, a sjedná
s
volí boží a s
;
ei
svatého Augustina Ale v boha viti 'j, podlé na tenie svatého Jana, jest viti, že bóh jest svrchované dobré. Viti o bohu dále jest viti, že jest stvoitel, vykupitel a zachovatel všeho svta. A tak o jiných dokonalých vcech, ješto bohu pislnšjí. A tomu všemu vie židé i pohané a zatracenci, však proto spaseni nebudu. A tak my víme, že cierkev svatá jest, že matka božie jest, že papež jest; (ale) v nevíme: neb jich nemámy milovati nade všechny
poslúchati.
n
vci; neb jinak bychom je milovati mli nad boha, jehožto samého nade všecky vci mámy milovati. A tepruv tvrté, viti v boha jest: jeho nade všecky vci milovati, viece v nho jíti skrze následovánie skutené '
jeho života svatého; lásku a
*) ')
Z
vru živu, rkp. Mus. z
Rkp.
AUe w
dále,
viece
jeho
s
pidržeti srdcem,
a v jeho tla skrytého údy
r.
1412 (23, B.
2 3, fol.
s vtliti,
jichžto
l).
krista wyerzyty boha. 19=*
O
292
on Kristus
hlava,
jest
jest náš bližní,
jakžto praví
viere.
abychom každý úd
tak
s sami, a tak s milují,
milovali (jako)
údové tlesní
Kristóv, ješto
to pro buoh.
s
že což
Neb
jednomu
dobrého dje, druhý') sob to uinno pote; jako takto: dá-li kdo tvým nohám tvíce, an je nohám dal, ne ústóm, ani hlav; též práv uiní-li kto co zlého noze, a ji udeí ruka, hlava die: Pro tepeš? an nohu udeil, a hlavy neudeil; ale hlava želé nohy proto, neb jest úd téhož tla jako i noha: takéž práv jsmy údové Kristovy hlavy; každý má milovati každého, což jemu dobrého dje, z toho raduje, a což blížniemu dje zlého, toho velmi žele. Mámy-li to do sebe, tehdy smy živí údové Kristovi; pak-li toho do sebe nemámy, bojím s, že jsmy snad mrtví údové, ješto neijem bolesti jiných údóv toho tla skrytého Kristova. A to dvojie milovánie hlava svých vrných údóv, Kristus, ukáže v den súdný, jakož die svatý Matúš-) v svém tení v páté mezicietmé kaByl sem laen, a nakrmili ste m. pitule, kdy k dobrým die Odpovdie jemu a kúce: Kdy sme t vidli laného, a nakrmili smy t V aneb žieznivého. a dali smy tob píti V Odpovie jim král: Yru pravi vám: což ste jednomu mému najste uinili. Viz že sob hlava pokládá menšiemu uinili, uinno, což údóm vrným jest uinno dobrého; nebo za to dá odplatu králevstvie nebeského, když ^) jim die: Podte požehnaní ote mého, pijmte pipravené vám královstvie od
m
s
s
s
:
mn
A také ohn vného.
-poátka svta. odplatu
To
práv
jest
s
ješto bychom,
naped
a
konen
ei
svatého
v boha viti, jakož's slyšal
Augustina; tu
nade všechny vci
dá zlým pro nemilosrdenstvie
shledámy, mnoho-lijest dobrých
ve s milostí vtlili; a kesanv dobrých.
takých vezmi,
že té
vieru mají:
hicchu smrtedlného
bez
milovali, jeho následovali, jeho
viery
živé
ponvadž
kesanó (v), jsúce,
s
boha
pidrželi
shledámy, že nás jest velmi málo Z toho dóvodu vicry a poznánie
zlí
nemají,
a což koli mají,
mrtvú
jsúce odezaní údové od tla Kristova
hiechy, nepožívají živností duchovnie s jinými údy tla Kristova; jsúc také vyobcovaní z uobcé svatých, a smrtedlnými
')
druhdy.
^)
matyey.
^)
kíljnii.
o iee.
konen
V kletv jsú božie, kteréž
293
potvrdí v den súdny Kristus,
vného ohn Bda bude bude Kristus; neb sé v obec svatých zase nevrátí, aniž bude, kto by jeho rozhešiti mohl. O té zlé vie mrtvé die svatý Jakub: že viera bez dobrých skutkóv jest mrtva. Nebo jakož práv mrtvý, maje zevnitní zpósob lovka, ani jie, ani pie, ani které živosti požívá jako prvé, dokudž jest byl živ a požíval: takéž práv, ktož jest vhiechu smrtedlném, mávieru mrtvii; což koli iní, to jest všechno mrzké ped tváí boží, a tak ani jie dóstojn neb duchovn tlo Kristovo, ani posvátn pie krev jeho svat, požívá obecenstvie svatých: neb jesti úd umrlý, od ani v tla od Kristova odezaný smrtedlnými hiechy. A taký nemá úastenstvie obce svaté, ani vzácnjšie viery k bohu než dábel. O nmž die svatý Jakub že i cfáblové i tas ale že lásky nemají, konen spaseni nebudu: jakož i zlí zatracenci, živé viery nemajíce. Neb mlo-li by toliko je to spasiti, že Kristus umel a že peklo pobojoval, a tak že z mrtvých vstal, a jiné lánky viece bez ctnostných skutkóv, tehdy by dábel byl také spasen: neb on ví, že jest Kristus umel, an jest stál pi smrti na úhlu svatého kíže, jakož svdí svatý Zachariáš prorok; ale že proto nebude spasen, ovšem zlí mrtvé viery nebudu spaseni. když jim die
:
tomu,
zajisté
Jdétež
zloeení do
kohož
tak
!
vn
kleti
em
ví
:
s
;
Z toho dále vz, podlé ei svatého Bdy, že nemiímy svat cierkev; ale vímy, že jest svatá cierkev obec ')
vriti v
s
spolkem. A ta dlí na ti stránky: jedna obec svatých, ješto zde bojují proti dáblu. proti tlu, a proti svtu; a ta*) slov cierkev neb obec rytijících. Druhá stránka jest té obce, všichni, ješto sú v pdpeklí v mukách,
všech svatých jesti
sú zde neuinili za své hiechy
ješto
a
koli sú
Neb jako práv
spících').
co
sob
slúžiti
svatým pokáním, ta slov obec nevládne sebú, ani
dosti
zemeli bez smrtedlného hiechu; a
zaslží: takéž
nemohu
svatých zde na
i
ti,
ten,
sami, jediné v
svt,
a od
ktož
spí,
ktož sú v pdpeklí, nic
emž
onch
ze.
')
lak.
')
spsissygyczych.
za-
v nebesiech ; nebo sú spolu
bratrie všichni, jedno ddictvie spolu mieti budu,
')
sob
požívají zaslúženie jiných
královstvie
^
294 akoli tyto
jeho;
avšak jich
u
konen
viefe.
pidpeklí pro neposlušensátvie treskce,
ddicstvie neodlúí.
Z toho vezmi, že blúdie knžie, kteíž iekají „Za siré Neb kterak ty mohu siré býti, kteréž mají otce bolia a krále nebeského, a matku cierkev svat? A ti jsú všichni u pdpeklí, ješto mají k vysvobození áku. Pakli mienie „siré dušiky" ty, ješto jsú v pekle, tu pravdu pravie; neb jsú ty ovšem biedné a siré, a tch se všemi modlitvami i mšemi :
duše."
vky
na
z
pekla nevysvobodie.
Tetie stránka cierkve svaté jsú všichni svtí, ktož jsú zde svítzivše'} nad nepátely, nad svtem, naddáblem a nad v blahoslavenství královstvie nebeského. tlem, i radují Ty strany ti víme obecn, (když dieme): „svat cierkev;" ale v ni nevíme: neb jie nemámy viece milovati než boha,
s
jakož
si
Z
slyšal tolio
dieve.
výkladu viery vziž,
nemámy viti
ei
podlé
nemámy
svatého
Bdy,
nade duchovniem všechny vci; ale vímy, najvyšší. Také vímy papeži, což pikáže hodného s zákopísma božieho, že jeho mámy poslušní býti; pakli by co nem pikázal proti pikázaní zákona a tenie Kristova, nemámy koli ani krále, ani kterého biskupa poslušní býti: neb vtom, jeho A tak jich tudy neposlúchajíce, boha poslušní budem. jim proti ekli apoštolé biskupem Jerusalémským, když zákonu božiemu pikázali, aby nekázali ve jméno Ježíše ukižovaného; a oni sú odpovdli, že viece mají boha než lidí že
v papeže: neb
jeho milovati
ádu
že papež jest v
s
s
poslušní býti.
Z toho
mámy viti,
dále vezmi, že
nemámy viti
v
matku
boží; ale
ona jest matka božie najdóstojnjšie, panna jest jedna panna, istá, dóstojnjšie nad každého svatého: ješto jest cho Kristova, dóstojnjšie nežli panna Maria; a ta jest cierkev svatá, obec všech svatých, kteráž konen s Kristem kralovati bude na vky. Neb panna Maria jest úd té že
a
cierkve svaté, nebyla by toho dóstojenstvie;
sv
cho, Kristus
jest
umel
die svatý Pavel, a netoliko za
')
neswytyezywsse.
a dal
pannu
s
za. ni
Mariji.
a za tu cierkev,
na smr, jakož Tak my vímy
,:
O O
pann
ale v ni
Maiiji,
viee.
295
neb nemámy viti v
nevímy:
ni-
žádného, ani v jinú vc, jedno v otce, v syna, v svatého ducha, A tu vieru my na každý den vyvše v jednoho hospodina.
znávámy. v
když
nhožto viec
otce
A
všemohúcieho.
naše:
tetie
ku prvnie osob otce boha takto vyznávámy vieru svú:
I
osob syna
druhé
všemohúcieho
Vím
v boha
božieho die viera
v Jezu Krista, sjna jeho jediného, pána našeho.
osob ducha
svatého.) ješto
jest
Vím
svatého (die viera naše:
jeden bóh
s
otcem
i
s
A
v ducha
synem, akoli ti
jsú osoby, však jedno božstvie.
A
dále die viera naše:
íme, že
j- _ r:i
,
Vím
svat
cierkev:
tociž
v-
svtí vnebesiech.i zde na svt, kteíž sú bez hiechu smrtedlného Tch všech v spolek vímy obcovánie, tak že i u pdpfiklí. všeho dobrého, což bohu- dje ke cti a k chvále, všichni v obec požívají tak. což každý toho tfajviec potebuje. A toho takýto píklad: V nkteré vsi jsú drahý a pastvy, anebo potokové obecní, ješto k té vsi pislušjí; a tch každý v té vsi požívá k své poteb, jakž najviec móž, a všichni spolkem, neb jest to obec. Takéž tuto rozomj o obcovaní svatých: jest-li že nkterá babika'), aneb strýek, jsce bez hiechu smrtedlného. a tak v milosti božie, spjí pateík nábožn, aneb jiný milosrdný skutek uiní, dá almužnu pro buoh. jsa v milosti božie, toho všichni svtí v obec požívají i ti. kteíž jsú v nebesiech — neb zvlášcní z toho rados mají; i ti také, kteí jsú u pdpeklí, ješto zemeli bez smrtedlného hiecíui. neuinivše zde dosti úplné za své hiechy. také v tom obcují nebo spieše z vzenie z pdpekelnieho, tiemto dobrým pomoc majíce, zprošeni budu: i ti také, ktožzdejsúce v svt, rytují proti nepátelóm, proti cTáblu, proti svtu, proti tlu svému, v tom pátei, ve mši slúžení obcují, a v almužny dání nebo s pomocí tm (?) toho dobrého dopomohú, (že) stajest svatá
cierkev obecná,
všichni
a ta jest
s
:
—
—
tcnjie
(proti)
tm
nepátelóm
bojujíce,
pemohú
je
a nad
nimi vítzstvie obdržie.
ei
vdom
Z té vezmi, že ižádný hieše, nepožívá obecenstvie svatých. '}
babyczka shnyla.
jsa
Dóvod
v
smrtedlném neb podlé
toho:
O
29(3
ei prvnie jest (o(i)zán
vier.
hiechem smrtedlným od tla skrytého
kterýž jest tlesn mrtvý a od tla odezaný, nepožívá živosti s jinými údy toho tla, od nhož jest odezán: též práv dokudž jest lovk byl bez hiecha smrtedlného, byl jest úd tla skrytého Kristova; neb jest byl cierkve
svaté;
jeden z
potu
a že úd,
svatých, a požíval jest
všie
diichovnie,
živosti
s
odezal jest umoil a umrtvil od toho tla hiechem smrtedlným, již na duši, kterúž jest prvé živila milos božie. Již také nepo-
jenž od hlavy Krista pocházie,
s
nimi
a když
;
jest
s
ml
žívá nižádného dobrého, aby
snažn
v
em
s
jinými svatými obe-
svt, ponvadž jest úd mrtvý; a nebude-li toho pln zde, aby zase milostí boží k živosti
zde na
censtvie
s
káti
byl pisazen a svým zaslúžením, v den súdný od tohoto blahoslavenélio tla k hluku všech svatých odezán najostjší, když jemu bude Kristovým slovem, ješto jest Jdte zloeení do vného ohn! se všemi zatracenci die: By to svatých obcovánie znamenali lidé. varovali by hicchóv velmi smrtedlných, ani by sob zvláše modlitev a mší u nás knží kupovali: neb by pevnú vieru a nadji mli, že jsúc v nadji a v milosti božie, a do sebe nižádného smrtedlného hiechu nevdúce, všech požívají v obec modlitev i mší, což jich jest po všem svt. Ale že lidé netbají, ani jsú pilni, jich káli, úpln svých hiechóv zpoviedali a pevn aby ale v nich vždy hlúbe tápají den ote dne; protož blázni mnjí, a modlitvy spasily, a zvláše svtší, by je toliko naše kupují je u nás hojn. druzí peniežky vezmem, a oni, i
tla Kristova
me
s
s
s
mš
My
s
naped snažn hiechóv vystiehati, a jich úpln nepokajíce: na vky nedojdemy blahoslaveného svatých obcovánie! Protož, vy vrní! snažn s hienebudú-li
s konen
sami
a
s
chóv varujte, a minulých kajte, srden želejíce, abyste zde v nadji s svatými v cnostných skutciech obcovánie majíce, po tom obcování mohli dojíti života vného blahoslavenstvie. O tom blahoslavenství neb životu, kteraký jest a na
vném
em
záleží,
pokládá svatý Jan v svém tení v sedmuásté ka-
pitule, a die takto:
vný,
samého boha," si
„To
jest,"
tociž
na.
nmž
záleží
„život
aby poznali" bez omýlenie okem vnitním rozomu
poslal.
Jezu Krista."
„t
ducha svatého, „a jehož aby poznali oima tlesnýma, jeho
tocižto otce,
i
syna
i
o iee. milovali:
neb
jest
v jednot
297
božstvím lovenstvie v
s
nm
sjednáno.
Tuto piln znamenaj. že Kristus tuto pravdu tenie svl'1:o zjevn ukazuje, kterak život vny, a tak blahoslavenstvie
naped v bytu
Trojice svaté, a dále na poznání, a najutna kochání a na koneném a šeujším odpoívání v Trojici svaté, každé duše blahoslavené. Neb v podobenství zde na svt tvá rados najvšie v tom záleží: bucfto penzi, neb koní, aneb freje aneb jedenie aneb pitie; a tak což ty najviec miluješ, v tom najvoší radost máš. A že toho všeho v království nebeském nepotebují svtí: aniž jiedla, ani pitie; nebo ani tam jiesti, ani píti budem, a naše,
na
záleží
«
vném
milováiií,
a v
nic jiného:
tom rozkoš budem
mieti,
a také
pamtí
tú
ustrnem, že všie biedy a psoty, kterii sme zde pro Krista a pro své hiiechy trpli, zpomenem, na dobrodnie veliká a horlimilovánie Kristova vzpomínajíce, kteráž nám v tu dobu uiní milostiv, a tak v milování svaté Trojice, v kochání bez zamúcenie na vky odpoívajíce. A tak(éj vz, že vedle vole, rozumu a pamti jsme obraz a podobenstvie svaté Trojice nestvoené, tociž: otce, syna a svatého ducha: neb jakož práv otec, syn, duch svatý jsú ti osoby a jeden buoh: též rozum, vuole a jedna duše, abychom rozumem byli podobenstvie otce boha. pamtí k synu božiemu, a volí k duchu svatému. Protož který lovk dobrý vešken svój rozum na to dá, aby svrchovaného dobrého boha poznaje, jeho dobrodnie pamatuje, a voli svú ke všemu dobrému zdvihuje, tak ukojí, že duše podlé tch tí mocí nkterak pohížena bude a ustrne v kochání Trojice svaté, že rozumem úpln pozná Trojici svat, jakož jest (poznal) voli svú, že ji. volí nade všecky (vci), a pamtí rozpomínající s, že již S velikým utšením a rozkoší odpoívá v tom: tehda
vá
pam
s
ta(k) již
úpln má
Z toho
blahoslavenstvie.
dále znamenajme, že blahoslavenstvie záleží naj-
prvé v božském bytu; druhé záleží navolení božském, že lovk již volí to; tetie záleží v poznání božském, že lovk již
rozumem pozná odpoívání, podlé
ei
božstvie,
kteréž
pozná jakož
pocházie
z
jest; tvrté, v
volenie
svatého Augustina v knihách
božstvie.
utšeném
A
tinadstvch o
protož
mstu
O
298
božiem
viere.
„Blahoslavený jest ten, kterýž má, což chce, a nic zlého nechce," tohoto dokonalého blahoslavenstvie jsú zde na :
svt
kteíž) jsú
bez
smrtedlného hiechu, nebo mají mnoho protivenstvie. Každý vyvolený boží trpti musí pro jméno božie neb ty, kteréž ') tento svrchovaný emeslník, blahoslaveni
(ti,
'
;
pán bóh, v svú pokladnici utšenie vného zachovati zde ráí, na svt ohnm pokušenie a zamúcenie vyišuje: ponvadž do msta svrchovaného nice nemóž vníti poskvrnného, jakož Aniž toho blaženie dokonalého svtí v nebeském die písmo. království sú dosáhli, ponvadž ješejich tla zde nynie hnijí, a jich kosti hnijíce
tlejí
:
avšak proto nedostatku nemají v ra-
dosti vedle duše, ani žádné tesknosti;
tla slavná
jich
byla, však nechtjí,
neb akoliv chtjí, aby
aby
s
sú úpln svú voli s bohem svolili. aby nynie svá tla pijali, ale aby je pijali
vadž
nynie
stalo,
pon-
A že bóh nechce, asem svým v den
súdný: toho podlé vuole božie akají dne súdného, když kovezmúce zase, i vedle tla i duše oslavená tla na
s
nen
dokonalé (oslavenstvie) jmieti budu, dokonalá rados v nich
vidnie z požívánie svaté Trojice, a z plného poznározomem, a z seznánie lovenstvie Kristova oima tlesnýma; z kterého obého pvelikú rozkoš a v tom kocháni(e mieti) bnd, a zvláše z poznánie božského: neb tam každý svatý bude vdti všecky vci, kteréž vie Kristus. Neb Kristus, jelikožto buoh nesmierný od vnosti, všecky') vci vie ale svtí vdti budu, jakož jim milý bóh zjeviti ráí asn a v smieru. A ten rozdiel (jest) mezi vdním a poznáním božským, a jiných svatých: neb bóh od vnosti všecky vci zná, ale každý svatý asn bude znáti boha a jiného každého svatého a v tom poznání každý svatý milovati bude každého svatého jako sám s: a tu tepruv úpln božie pikázanie naplnie v milování božiem a bližnieho a protož že každý svatý (z) každého bude jmieti takú rados jako z sebe samého. A toho svtí dávají píklad tento: By byla jedna mát a mla deset synóv, z nichž by každého jako sama
ostane, a
božstvie
nie
;
;
;
s
milovala, a
s
by ')
když by každý
z
nich králem hyl až do desieti, že
radovala z každého, jako by sama královu byla.
kterzyz.
")
Ale wssyeczky.
A
že
;
o
299
viee.
V královst\i nebeském každý svatý, bucTto najmeuší, bude mipozná lovati každého svatého jako sám s, a každý každého úpln, (protož každý), budto najmenší, bude mieti rados (z)
naíj)véšieho takú, jakožto sám z sebe, a nic mén. Protož, jakož djí svtí, bylo-ii by Izé, aby pán buoh dal nkomu zde na £vté poznánie radostí nebeských (n)a malý ásek taký, aby ten v nich velnul a ustrnul: zde, dokudž by na svt byl, nic
by jiného nemyslil, jediné aby té radosti dosáhl, kriílovstvie nebeského. Jehož nám ra dopomáhati otec i syn i duch svaty,
vš
jeden hospodin.
Amen.
Dodatek k listm,
asi z
1.
1413.*)
Milos a pokoj od pána našeho Ježíše Krista bud s vámi. Amen. Tyto vci praví pán bóh v rozdiele sv. Jeremiáše: Stojte na cestách a slyšte, a tžte se po cestách svatých, která by byla cesta dobrá, a chodte na
n
a naleznete obvla-
dušem vašim. Stojte na cestách božích, kteréž jsú pokora veliká pána Jezu Krista, milosrdenstvie, trplivost, život ženie
pracovitý, žalostivý a bolestný, a to až do smrti jeho ohavné Ute se ode mne, že já tichý neb on sám milý spasitel dle jsem a pokorný srdcem. A v jiném míst die: Píklad sem A pán Ježíš podal vám, aby jakož já inil sem, i vy inili. slušen jest byl svého otce milého až do smrti, a ovšem my híšní viece máme to initi. Stojte na cestách, ptajíce se piln, které vedu od vné smrti k životu vnému a ode všie biedy radosti. k A ta cesta jest ctnie pána všemohúcieho, :
vné
a epištoly
apoštolské,
starý
zákon, a také životové
svatých,
zákon božiem, jenž svítie svými životy msiec a jiné hvzdy. Protož najmilejší
jenž sú položeni v jakožto
bratie,
slunce i
a
sestry v
syna božieho,
pánu bohu milé
!
prosím vás pro lunuenie
abyste rádi chodili na kázanie,
chodiece piln
srozomjíce zachovali, zachovajíce aby se poznali, poznajíce se práv, aby poznaU
poslúchali, poslúchajíce srozomli,
*)
V
asop. Cesk. Mus. 1848, I, z r. 1472, XXII, A.
v Praze
str.
4.
406, z rkp. kriiovnického
Dodatek k listm.
300
svého najmilejšieho spasitele,
poznajíce
abyste jeho
milovali
ze všeho svého srdce, ze všie své vole, a svého blížnieho jako
jeho s ním se radovali bez konce. Amen. pikázaní záleží vešken zákon, starý i nový. Stojte na cest a slyšte, abyste pokánie hodné inili neb tudy vám se piblíží královstvie nebeské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož sv. B^inard svdí,
sami
se, a milujíce
Neb v
tú dvú
;
ka: O
pokánie! zdravie duše, navrácenie ctnosti, rozptýlenie
hiechóv, zkažeuie pekla, uasycenie blahoslavených!
brána nebes,
cesta spravedlivých,
O pešastný lovk,
kterýžto po-
Stojte na bratí milí, ustavin rostúce v život svatém, a nepestávajte dobe initi, nebo asem svým budete žíti
kánie svaté miluje, a až do konce života ostiehá!
cest
boží,
v nebesích nepestávajíce.
Amen.
O Antikristu a šelm, která bojuje proti
svatým. (Z latiny peložil
knz
Viktorín Anxigín Skuteský.
*)
Kázáni prvni.
O z
knzi
Kristu a Antikristu, co by byl Antihristus povstane.
a
Jcfei^ak
Item odpor mezi Kristem a Antih^stem.
Píští jeho vedle díla Satanova ve všeliké moci a zuameních a zázracích lživých, ve všelikém svedení nepravosti v tch, kteí hynu, proto že lásky pravdy nepijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim buoh dncha blndu, aby vili lži, aby sázeni byli všickni, kteí nevili pravd, ale povolovali nepravosti. II, Tes. 2. vyuiv sv. Pavel Tesaloiiické, žeby den súdný neml le by patrné odstúpení od pravé víry pedešlo, a Antikristiis, když by již víra mnohých zhynula z udušení lásky a pijíti,
rozhojnní nepravosti, pisuje:
zjevil se, v
tchto
slovích trojí
vc
vy-
Nejprve, která by hlava Antikristova byla V že dábel,
„jehožto," praví,
„píští vedle díla Satanova," totiž
s
prací a
pomocí áblovu, kterýž jím docela vládnuti bude, „ve všeliké moci a znameních a zázracích lživých." Druhé, kteí by údové Antikristovi byli V že ti, kteí skrze nho svedeni sú, *)
z exempláre vylišténého v Magdcburce
1.
1554 v
8.
Kazani
302
dvoje
„V tch," praví, „kteí hynu," totiž na kteié
tch
aby hynuli, že v
Tetí, dotýká píiny, deni byli? praví
pro
býti v
aby spaseni
nepijali,
pepuštno jest, moc míti bude.
Antikristovo zklamání svú
by buoh na
byli;
n
pepúštl, aby svepíinu, že „lásky pravdy a protož pošle jim buoh ducha
tom
jich
vili lži." I že pak Antikristus vyvýšeností Satanovu velmi krásn vodín jest, netoliko chce, aby ho nevrní, bludu, aby
ale
vyvolení za nej svt jšího mli,
i
v jedné propasti zavel;
nuom
potebí
spolen vrným kesa-
tak všecky
aljy
jest
tehdy
myslí bedlivú slova božího poslúchati, a tak Antikristovo
falešné
uení
oslepených
s
z
koene
vyvraceti, ;aby sprostných lidí
seb bezpen
s
odsúzením do
vného
bludem
zahynutí
netáhl.
Tomu pak aby
se
porozumti mohlo
:
nejprve sluší znáti,
že každý, kdož jest proti Kristu a proti jeho evangelium, slov Antikristus, jakž sv. Jan v I kan. 2 praví.
A
jakož
šeli,
že Antikristus pišel, nyní Antikristové mnozí
A
pán Kristus, v evang.
ty
roky.
A
tak
Antikristus.
sv.
ste sly-
uinni
sú.
Mat. 24, nazývá falešnými pro-
dábel anebo jeho úd slov opravdov protož. ti velmi blúdí, kteí bez duovodu smýšlejí, žeby Antikristus z pokolení Dan
všeliký
A
písma svatého s ohuivú pecí a s jiným bohatstvím ml pijíti. Uitelé pak, kteí tak smýšlejí, nic vedle písma prorockého k výkladu toho jména nemluví, a nébrž zdají se, jako by nco hádali, vedle spuosobu knze neumlého. Jistá jest tehdy vc, že osoba z pedzvdných k zatracení oddlená jest jeden Antikristus, jako každý úd jeho; a ten bude jeden hlavní v zlosti velice ,
zapálený. *.?/ Druhé, potebí znáti, že Antikristus z knží svuoj puovod míti bude. Nebo ponvadž ne všickni knží od boha sú potvrzeni a posláni, musí to býti, že nkteí pro vyvýšenost hluboce padají. Tak velikým Antikristem byl Jidáš s svými A tak z pokonásledovníky. Též Lucifer s svými tovaryši. lení nešlechetného, kteréž pošlo z Kaina, až do nejposlednjšího nešlechetníka. Též z Baláma až do tch, kteí ho následují, jakož praví apoštol Judas „Bda tm, kteí na cestu Kainovu odešli a v bludu Baláma mzdu padli!" Protož sv. Jan V II kan. píše: „Mnozí pišli svuodcové na svt; nebo kdož :
;
o AtUikristu a selme.
303
nevyznává Ježíše Krista, že v tle pišel, ten jest svuodce A jinde v II kan. 4: -Xajmilejší! ne každému a Antikristus." duchu vte, ale zkušujte duchuov, jsii-li z boha: nebo mnozí
poroci pišli na svt." A níže: „Duch. který dlí Ježíše, z boha není, a ten jest Antikristus, o kterém ste slyA vykládá to, že Antikristus oddán bude šeli, že pišel." svtu, a že z knžstva povstane. V ten také rozum pán, Mat. XXIV, mluvil: „Mnozí," praví, „pijdu ve jménu mém, A ty naposledy jmeže: Já jsem Kristus! a mnohé svedu." odkavadž znáti dává, že z knžstva nuje falešné kesany; se povstanu. Nebo snadný toho rozum: když Antikristus híchem velmi tžkým a lstivým bude Kristu odporný, kterýžto hích bude t r a d i t o r i a h y p o c r i s is, totiž zrádné pokrytství nebo dábel ví, že ono mnoho muože, a sprostní lidé pro zástru, kterú pikryto jest, nevelmi dobe ho spatiti a poznati falešní
jakž
povdl
sv. Pavel 11 Tim. 3: „Majíce zajisté moci pak její zapírajíce." A .sv. Petr v n kan. 2: „Byli pak falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budu misti lživí, uvozujíce sekty zahynutí." A skuoro všecka kanonika sv. Judy o té pobožnosti pokryté zmínku
mohli,
spuosob
pobožnosti,
iní: že bez pochyby takový nástroj dábluov jest píhodný,
aby sprostný íci.
má
lid svodil.
Z toho pak ze všeho, což jest povdíno, muože se v pravd že papež jmenovit jest jeden veliký Antikristus, který povahy, jakž "níže jsú vypsány, z vnuknutí otce
lži,
jsúce
odporný vždycky Kristu: Xejprvé, jakož Kristus byl všecek pravdomluvný a pišel
skrze pravdu, aby ta
pravda
skrze
lež,
svdectví vydal o pravd, anobrž on sám
tak ten Antikristus jest všecek lhá, a pišel a všudy zpoléhá na lež: v slovích. v písmích, v ži-
jest:
vot, prav, že nejblíže jde za Kristem, jako jeho vrný vic ar i US, totiž, námstek, ješto od nho v obyejích pevelmi daleko jest. A to se poznati muože, že jest pravd vždycky odporný, akoliv toho na sob znáti nedá: neb praví, že pišel ve jménu ukižovaného. Druhé, kdež Kristus vedle pravé regule byl nejchudším: ten falešník ven z regule na bohatství bezpen zpolehl; a kdež pán Kristus podání fáblovo, všecka království svta, za-
Kázaní dvoje
o04
on blázniv mluví, že panuje nade
vrhl:
jeho nic
moc že králové
vší
zemí, a skrze
kralují!
Tetí, kdež Kristus pod tžkú klatbu zapovdl, aby se zákonu božímu nepidávalo: ten pak Anti-
neslušného
kristus ustanovuje
nov
víru a zákony, kteréžto
vci
v
písm
svatém nikdež se nenacházejí, ale jeho víra a zákonové evangelium Kristovu zjevn jsú odporní. tvrté, kdež Kristus vyvolil uedlníky sprostné a chudé, a povolal více chatrných: tento falešník jího srdce, chytré a
pevrácené
volí
sob
slavné, dvo-
filozofy.
Kázaní druhé.
O pravém povolání kazateluov, o boji helmy proti svatým a vítzství jejím, o vítzství také svatých.
A
když dokonají svíídcctví své, šelma, která vystiípila z propasti, bojovati bude proti nim a zbije je, a tla jich lehnú po nlicech mésta velilíého, které
slov duchovné Sodoma a Egypt, kdež i pán náš ukižován jest. A vidti budu i z pokolení, i z lidu, i z jazykuov, i z národuov tla jich za ti dni a za puol, a nedopustit, aby tla jich pochována byla v hrobích. A kteí bydlcjí na zemi, radovati a tšiti se nad nimi budu, a dary vespolek sob posílati; nebo ti dva proroci trápili je, kteí pebývali na zemi. A po tech dnech a po puol duch života od boha vsel v n, i stáli na nohách svých. A báze veliká pišla
kteí je vidli. A slyšeli hlas veliký s nebe, jim: Vstupte sem. I vstúpili do nebe v oblace, *' a vidli je nepátelé jich. Apokalip. XI. na
ty,
kúcí
V tchto
slovích
zmínka se iní
o
hoduvch
svdcích
pravdy, kterých dva húfy se scházejí, totiž otcuov starého a nového zákona, nebo prorokuov a apoštoluov Ježíše Krista, u prosted nichžto ta pravda, která se vtlila, až do Jeru-
salema nejvyššího pinesena jest po všecky vky života tohoto. Jakož psá!:o v žalmu XCllI: „Svdectví tvá, pane, jsú pravá náramn," totiž co se ztahuje k zevné a neomylné pravd, i Jí
pravým svdkuom
té
pravdy; jakož figurováno v III Mojž.
o Antikristi* a ielmé.
zem
špehée
skrze
13,
305
zaslíbené, z které hrozen hojný
pi-
a v zjevení XI, skrze dva svdky slavné, kteí mají nebe zavíti i odevíti, kteížto s šelmu bojují bez pe-
nesli;
moc
Ti jsú svdkové od pravdy ze všech lidí \7v0leni, od stání. vnosti pedzvdní, v as povolaní a zvelebení, pokavadž mli býti svdkové pravdy ke všem lidem vícím: aby skrze to nemolil se žádný lovk vymluviti, který pravd neví,
anebo v nespravedlnosti pravdu zadržuje. Protož psáno v 11 sv. Petra 1. že ne lidskú volí pineseno jest nkdy proroctví, ale duchem svatým vdechnuti jsce mluvili svatí lidé boží. Jichžto hodnos k zjevení pravdy z toho, což povdíno jest, poznati se muože Nejprve, že ne z pípadnosti, ale z pedzvdní za svdky vyvoleni sú, jakož psáno kEfezským I: že nás v nm, totiž v Kristu Ježíši, vyvolil ped ustanovením svta, abychom svati a neposkvrnni byli. Druhé, že ne sami od sebe šli, ale povoláni jsúce, jakož psal sv. Pavel k židuom :
V: „Žádný nepipisuj sob poctivosti, le by kdo povolán byl, Týž k liím. VIII: „Které pedzvdl, tch i poTetí, že ne tch volal, a kterých povolal, ty i ospravedlnil." povolal, kteí vyznávají ústy, že boha znají, skutkem pak ho
jako Aron."
zapírají;
ale
kteí slovem a skutkem vyznávají.
ne bojácných a ženkýiuov povolal, kteí v
as
tvrté, že
pokoje natáhnúce
a vypustíce stelu svú, v den boje k stele nepravé obracují totiž: kteí na as ví, v as pak pokušení odstupují: mnžuov stálých, velikých a zkušené síly, kteí by mohli pemoci nemúdré; jakož psáno v skutcích IV: „Mocí velikú se,
ale
A
vydávali apoštolé svdectví vzkíšení Ježíše Krista." stu píše
'^v.
I;ukáš XXIII: že byl
Vypjav
sv.
kázaní, život a
rány na
lid
budil
Jan svdkuov, kteí
veliký v skutku
svdí
moc od boha jim danú, aby
vc
vypisuje:
od šelmy.
Nejprv, že
„A když,"
praví,
i
o Kri-
v
ei.
proti Antikristu,
uvozovali všecky
nevící, a své aby do asu uloženého
ted o nich trojí váni
muž
pemoženi
snižovali,
a zmordo-
„dokonají svdectví
své, šelma, která vystúpila z propasti, proti
nim bojovati bude. Kdež znáti sluší, že všecky vci svým bhem jdú, a ne vždycky buoh dává svým sílu a moc, aby pemohli a snížili ty, kteí se jim protiví: ale tu moc i
pemuože
M.
J.
je a zmorduje."
Hoši nebra-é spisy. UI.
20
:;
Kázaní
306
nkdy
jim
smrti.
A
dvoje
nepáteluom je poddává, ano nkdy i iní snad pro tu píinu: aby z pedešlých dobrodiní v pýchu nepozdvihli se; a nebo to opt jde z tejného sudu božského, aby svú kehkos a nestatenos poznali, totiž odjímá, a
to
i nic také nco dobrého pomoci boží uiniti. Nebo v nich jest jakási míra moci, aby skrze moc boží mnoho mohli a zase jakúsi mrú aby mdlejší byli skrze nestatenos svú,
že sami od sebe nic dobrého nemají,
mohu bez
obzvláštní
milosti
a
Vmocech ukazují, co sú od boha mdlobách pak toho, což vzali, aby piln ostíhali. A to se ukazuje na tch dvú svdcích, kterým jednoho asu dána byla moc veliká od boha, aby bili zemi ranami velikými, kolikkrát by chtli; a jiného asu bylo jim to odjato, když od šelmy, která proti nim boj vedla, pemoženi a zmordováni Též nkdy Eliilš, když vyprosil na bohu, aby déš nebyli. pršel, pemoh falešné proroky, a domnívaje se, že on toliko sám po stran boží zuostává, smlos od nho byla odjata, že boje se samých pohruožek Jezabelky, utíkal a s velikým strachem šel, kam ho oi nesly (sic), nébrž ani služebníku svému se nesvil, ješto se prvé krále nebál. Tak rovn Daniel jednoho asu zkazil Bele, potom dán byl v ruce nepáteluov. Též teme o sv. Pavlu, že na cestách, na vodách, mezi lotry, v mstech, na púšti, na moi i mezi falešnými bratími nebezpeenství a tžkosti snášel, tlo své pracemi, bdním, hladem, žízní, posty mnohými, nesa písnos.zimy i nahoty, trápil, církve velikii prací vzdlával, vtržen byl do tetího nebe kterážto jest strážce moci. vzali;
v
vci slyšel, kterých nesluší lovku mluviti avšak andlu Satanu dán, aby pokušen byl, a byv z Damašku pes a tam tejné
zed spuštn, utekl; na nebi spativ Ježíše, na zemi
vkem
:
ped
lo-
utíkal!
Ty pak všecky vci voleným pro nic jiného se nedaly, nám ukázaly v divích moc božskú, a zase v bázni a v utíkání napomenuli nás, abychom se na kehkos a mdlobu V ty pak vci ne jednoho a téhož asu naši rozpomenuli. picházíme, ale nkterého asu dává se síla, jiného pichází než aby
nestatenos; a ne vždycky dáno služebníkuom božím, aby trpli, ale tehdáž, když jim od boha uloženo jest: jako tm
šelm
o Antikristu a
svdkuom
veliká
307
moc od boha puojena
byla, však trpli,
a-
když dokonali svdectví své. Nebo každá vc má sviioj cíl, jakž praví žalm CIII: „Ustanovil si meze. kteréž se pominuti nemohu." Tak i as utrpení pána Krista uložen byl, ped kterým trpti nemohl; a protož asto mluvil: „Ješt nepišla hodina má." Odkavadž vrní mli by koli
ne
tehdcáž, ale
potšení, vdúc, že bez vuole boží nepátelé jich nic nemohli jun uškoditi, jakž se ukazuje na Jobovi a na apoštolu sv. Pavlu; lidé pak potracují moc nkdy z tejného sudu bož-
bráti
ského, jakž jest doteno, son,
kteii
nkdy
z bázné,
nkdy
jako
ti
z své neopatniosti, jako
Sam-
špehéi pedpovdní.
Skrze pak tu šelmu rozumjí se lidé uknitní a zhovadilí, hnutím tlesným vedeni jsúce, obyejem zhovadilým,
vosti jmíni byli a jich všickni poslúchali; a
Šelma jsú
lidé,
kteí
nic
než sebe, uení pravého
neumjí
sob
aby v poctine stvoitele svého.
žádostiví jsú,
stvoitele svého neznajíce, panují,
ani žádného milovati
ctíti,
nic neváží, a toliko násilím pa-
Šelma jsú lidé tlesní, ducha božího nemajíce, rozkoše boha milují, spuosob pobožnosti mají, moci však její zapírají. Kteížto dobe šelmy slovu, že žádné žádosti slova božího nemají, i ni rozumnosti ducha svatého, i ni milováuí duší, než tl sob podobuých, tupíce a hanjíce všecko, což koli tú nebo slyší bez užitku; jakž apoštol Jiidas povdl: že žádost svú toliko v télesných vcech vzkládají, což hovada iní. Plni jsú žádostí, totiž: hnvu, závisti, chlipnosti, lakomství, modláství atd., trhajíce ovce Kristovy, jako oni falešní apoštolé, kteí do církve Efezských po odjití sv. Pavla nují.
více
nežli
vrazili se; o nichž sv.
Pavel v skutcích
„Já vím, že po odchodu púštéjíce
mém
XX pedpovdl, ka:
pijdu na vás
stádu; a z vás povstanu muži,
vci, aby po
sob uedlníky
že sem za ti léta v noci
i
vedli.
vlci hltaví,
neod-
mluvíce pevrácené
Protož bdte, pamatujíce,
ve dne nepestával
s
pláem
na-
pomínaje jednoho každého z vás." Protož ta šelma vede boj proti svdkuom božím zhovadilým ukriitenstvím; nebo ím kdo jest zhovadilejším. tím více
proti
duchovním
vcem
A to jest skonání pravd boží nestydat
povstává.
Antikristovy nešlechetnosti, totiž
:
proti
20*
Kázaní dvoje
308 bojovati,
cht aby jeho zákon
byl ustaviný, a zákon boží aby Jakž Daniel VII pedpovdl: „ei," praví, „proti nejvyššímu mluviti bude, a svaté nejvyššího pote, a domní-
pominul.
se bude, že
vati
asy
a práva bude moci mniti." Kterýžto vidl tu šelmu, ana z propasti vystupuje, na znamení, že Antikristus na nejvyšší stolici duostojenství vsedna, protivenství proti voleným initi bude z temností hlubokých, kdež se kryjí bludové a chytí vtipové lidští. A aby tak snadn poznáni nebyli, a to všecko, emu by uili, aneb
boj proto obtíží, že
nco
ustanovili,
zdálo
se
svaté,
divn táhnu smysl svdky pak pána Ježíše
protož
i
písma svatého k svým rozumuom,
v pohanní a v podezení uvozují, jako by oni písmu zákona božího odporní byli a tak bludní. Item, pátelé úduov Antikristových domnívati se budu, že svdkové boží, když je tak
n
za svuodce vyhlásí, pemoženi sú, a budú na všecko zlé praviti, tak že nkteí z vrných i na tle zmordo-
pokrytci
tém
váni budil, jiní pak zahanbeni a potupeni, a za nic poteni, jako povrhel žalaováni budu, a v oích slepých budu
potupeni jako mrzká mrcha,
vyobcování jim pitli,
as
svatí
;
a nedopustit, aby
anebo jako ven vyvrženi skrze
pohbeni
pro ty viny, které
byli
obnovujíce všecko a zle vykládajíce.
pemoženi budu, jakž
praví text, a
Neb na
pemuože
ten
je tím
kterým pemožen jest Kristus a apoštolé: ne že by v nich víra kesanská zhynula a zmizela, kteráž toliko sama v nich stane; ale pemuože ped tmi, kteí jsú svtu
spuosobem,
Nebo v boji tlesném mnozí ranni bývají, však n'c hned padají. Akoli nepobožným zdáti se budu, jako by meli, oddáni.
jakž psáno v knihách múdrosti III:
jako by jmíni
meli.
„A
ležeti
biidú
budu za vyobcované, a
hrozná,
a
nebude
jich smíti
A zdáli tla
smr
mnohý
se
oím
nemúdrých,
po ulicech," totiž: jich bude všem divná a jich
nazývati svatými; jako
i
ml uedlníky Dobrý jest! „Msta pak velikého lidé, kteréž duchovn slov Sodoma a Egypt," jiné jméno zevnit míti budu, totiž poctivé, pod kterým zlos krýti budu: Nebo pi
utrpení Ježíše Krista, akoli
své tejné,
však
žádný nesml íci:
spolenost svatých, aby skrze víru byli bratí a spolumšané svatých a Jeruzaléma nebeského: tak jest spolenost zlých, aby skrze nevru byli bratí Sodomy a Egyptu.
jakož jest
a šelm.
o Antikrifh*
Skrze pak velikého
to.
kdež praví:
a leheji
chovní
O
mst
„Ležeti biidú téla jich po iilicech
msta, kdež pán náš ukižován
jsúce zarmúceni
vrní,
309
jest,"
chce. aby
pro jméno Krista Ježíše, posilnili se
neúx tžkosti, pamatujíce, že i pán Ježíš v a v Egyptn ukižován jest.
té du-
Sodom
jak nyní
mnohá tla svatých jakožto
zbitá v slavném
aby v hrobích pochována byla, a den ode dne, že jsú hodui smrti skrze kaceování a pohaniií odsuzují je: proto že smyšlenému jich uení strany odpustkuov. oistce, vzývání svatých, sedmi svátostí v jich smyslu
Pražském
krom
leží,
evangelium, ukládání postuov a syátkuov povo-
Ale
lovati nechtí. *)
jim
ví,
a nedopustíf.
úvech!
neznají a nesudí tolío
a jich lehce povolujíce odsiízení pidržejí
ti,
kteí
se.
Jan vypisuje nepobožných rados a potšení, Když nepátelé boží domnívati se budu, že svdky, kteí je prvé trápili, a jich bluduom a modláství silu a st
sv.
které míti budu z smi'ti svatých.
pili,
pemoženi
sú: aby se naplnilo, což Kri.^us
plakati a kvíliti budete,
svt
se
povdl: Vy
pak bude radovati.
Tetí vypisuje, že ta rados nepobožných, kterú míti budu nad tmi svdky, obrátí se v žalos^ a svdkové, kteí pemoženi sú, zase se veseliti budu. ,A po tech," praví, „dnech a po puol duch života od boha vsel v n, i stáli na nohách svých." Ta jich bláznovská a velmi brzo pomíjející rados obrátí se v žalos, a naproti tomu, ehož oekávali, pijde na zlé. Protož praví: „A po tech dnech a po puol," totiž, po utrpení t«ch súžených a zbitých od Antikrista a jeho holomkuov. ^duch života vešel v n," když dáni sú do svobody; „a stidi," praví, „na nohách svých," totiž, na vlastní a pravé uení, v kterém pracovali v trápení, zpolehli, kteí
n
*)
Toto místo zdá nežli Husovi.
sp,
že
více
náli^ží
evangelickému pekladateli
Káiani
310 prvé
nevelmi
vyueni, což
velmi mdlí proti Antikristu
mže,
že
ti,
vyobcování
dvoje
k tlesné pomoci
se byli.
A
ztahuje,
a
protož z toho poznati se
kteí sníženi sú od šelmy, povýšeni budu, aby po
vyvržení proti Antikristu siln stáli, aby se písmo naplnilo v knihách múdrosti IV: Potupuje pak spravedlivý mrtvý živé nepobožné, a mladost velmi rychle sešla (v)
a
dlúhý život nespravedlivého.
Neb
osvatí tak slcrze Antikrista
a skrze zloeení uinni, velmi piln se pipraví, aby po vysvobození svém vzali na sebe moc a posilnili se, a jako na póly obživeni a oberstveni jsúce proti nepáteluom povstali, strápeni,
a v žaláích jako
mrtví držáni,
jako mrchy potupení
a víru v sob jako skuoro mrtvú vzkísili. Rovn jako když Zuzana odsúzena byla, buoh zbudil ducha Danielova prvé skuoro mrtvého a apoštol Timotea napomíná, aby v sob du;
cha božího zbudil, a povinnost evangelickú vykonával
rovn
:
a
vrní
když povstanu a posilní se proti Antikristu, nepátelé jich hruozú tíšti se budu. A protož praví, že báze veliká pišla na ty, kteí je trápili, na znamení, že pokrytci více se nebojí, než když vidí, an ti, které trápili, do svobody dáni sú, a zase že v dobrém prospívají; jakž se te v knihách múdrosti V: Strašiti se budu bázní velikú, kúce: Tito jsú, které sme nkdy v posmchu mli a v pohanní. My nemúdí! domnívali sme se, že život jich bláznovství, a konec beze cti: a hle, kterak poteni jsú mezi syny božími! Nébrž takoví mnozí k zpravování povýšeni a povoláni budu vnit skrze napomenutí božské, aneb skrze vnuknutí jiných. A protož praví, že „slyšeli hlas veliký s nebe, kúcí: Vstupte sem! též,
I vstúpili v nebe," totiž
vování a
uení ducha
do církve, „v oblace," svatého,
a
totiž
v zpra-
potu prvních vších XII, povdl: Majíce tav
svdkuov, jakž sv. Pavel k židuom, kový oblak svdkuov. Z toho pak nepátelé volených strašiti se budu, patíce na svaté, že vstupují na stolici duostojenství skrze vyšší mysl patení. „A v tu," praví, „hodinu stalo se
zemtesení
veliké, a desátý díl
msta
padše, jiní pišli v bá-
ze," na znamení, že pi svdcích božích, kteí pemáhají Antikrista, státi budu všickni k životu vnému pedzvdní; a Antikristus zase proti nim stane s svým spotvoilým húfem. A protož veliká ruoznice bude v lidu, tak že zlí z míst hýbat
o Antikristu
se budu,
a vidlice dobré,
že na
a
selme.
místa
311 zpravování
dosedají,
Ty pak všecky vci božským sudem budu pekážku initi. spravedlivým pak k velikému dobrému: zlým budu k pokut, vyšli z prostedku pokolení svta oddleni byli, aby tak od a nešlechetného, aby potvrzeni byli v dobrém z pádu jiných, dkujíce bohu, že spolu s nimi nepadli: jako i na nebi. když andlé padli, jiní jich pádem sú potvrzeni, aby spolu nepadli. Amen.
Napomenutí knžstvu, aby zanechajíce uení a nálezkuov lidských, sebe a slovem božím zpravovali. (Z latiny peložil
knz
lid
Viktorín Anxigín Skuteský.)
Toto píše proti ustanoveliím lidským, která se velmi rozmohla, prelátuov korunovaných napomínám, aby nebývali úedníci Faraónovi a áblovi, který usiluje lid boží pro slovo uení pravého potlaiti, totiž aby od poslúchání pravdy odveda k básním obrátil. Já zajisté bera sob za svdka Ježíše ukižovaného spatuji, že dnes knží a lid mén slova boha hrozného umí a zachovává, nežli pikázaní a ustanovení lidských, a více se jich
lásky
bojí a jich
kesanské,
a
sob
váží,
nežli
pravdy života a
vcech zachovávání svú Akoli falešní proroci, ne-
že v takových
spravedlnost a spasení zakládají.
majíce lásky a známosti Ježíše ukižovaného, straší se jmenovati Krista
na tom
vci
ukižovaného anebo uplvaného, pravíce jednu v roce
dosti býti, a že jest stud a strach
praviti o
bohu svém
:
však
ti
kesanuom
zbarvené ceremonie a nálezky draze cení a
kdo by
jich
takové
takoví falešníci své líidlem slaví,
a na toho,
nevelebil a zúplna neplnil, klatbu dávají.
I po-
pokrytcuom a farizeuom, kteréž pán Kristus od takových vcí asto odvozoval. Ta pak pikázaní lidská, která Kristus bemeny nesnesitedlnými nazývá, pipodobují se k okršlku zubuov Ivuov; nebo tmi pikázáními lidskými, která se nad poet a nad mocnost lidskú rozmnožila, ti pyšní a koninovam' tak se ohradobni jsú
ti
Napomenutí knélatu
Že nutíce .sprostné, aby
dili,
jako
hrozní. a strašliví
zachovávali,
je
a ne jako beránek tichý,
lvi,
313
uinni
A
sú.
protož jich
pikázaní a uení k okršlku zulniov Ivuov, kteí žeru a trhají, a ne k ovcím, které žvýchají. pirovnávají se. A jsú rovn jako nevstka pyšná, která panuje nad tím. který jest jí poddán;
a nejsú
jsem."
A
bývají,
ale
píklad ovcím uinni, jako Kristus, který
za
povdl: „Ute
se ode mne, nebo já tichý a pokorného srdce
v níž
ím vší
více pyšnjší:
kteí panují nad tmi,
jsú,
vedle
tím menší ve vyšších vcech obyeje králuov pohanských,
jimiž vládnu.
A
protož není píi nich:
bratí milí!" ale: „Bez prodlévání pikazujeme a chceme míti! jest-li že kdo nebude tak initi, aneb jina se bude chovati, nežli my se chováme, ten vz, že upadne v hnv bohu i všem jeho svatým, a na toho aby klatba
„Prosíme
pro milosrdenství,
A mnoho tomu
dána byla!"
našeho toliko
spasitele
jsú,
podobného. jako
lvi
I
uení
protož proti
domácí
vyvracujíce
své.
Pak ponvadž spravedliví duchem Ježíše ukižovaného vedeni jsú. i tehdy pikázaní a ustanovení lidskýcli nepotebují: Nejprv proto, že je vyuuje a vede duch boží; jakož psáno jest: „Duch tvuoj, o bože! uvede mne na cestu prám" Item: „Spravedlivého uvedl pán na cestu upímú." Druhé, že dobrovoln a chtiv iní dobré .skutky, jako dobrý strom sám od sebe dobré ovoce vydává, jemuž buoh dává vzrost; jakž sv. Pavel k Galat. V psal „Ovoce pak ducha jest láska, :
pokoj, trplivos"' atd.
zákon.
Tetí,
že jsú
A
níže praví, že proti
v pochybnost a roztržitost, ti
tm vcem
nauení Satanova, která vedu a v mysl reptání atd.
není
lovka
tvrté, že
svobodní, v kterých duch Kristuov pebývá, skrze
usta-
ta.
novení lidská vedeni bývají od dobrých skutkuov: jako i Kristus od uzdravování nemocných v den sobotní od židuov, a židé zase od skutkuov milosrdenství, když reptali proti uredlníkuom, že vymínali
klasy a jedli v sobotu.
dl: „Jdúce ute
A
z holá
se,
A
protož jim pán
pov-
co jest to: Milosrdenství chci a ne obti!"
to lidské ustanovení
pekážku lovku
iní, aby
pi-
kázaní božích nezachovával.
Ty pak deny ty
býti,
zlé
nev
vci aby mly skrze lovka do církve uvetomu žádný: než skrze dílo Satanovo, který
neády uvozuje
rozšíil a upevnil, dokavadž tchto asuov,
Napomenuti
314 na nejvyšší
dobn
stolici vsed,
A
neuiní.
múdrých
zavírky neuinil,
protož
knzi zdá
knéistvu.
netoliko
to
ehož potom nápo-
nejvyšší
shromáždní
porušené v svých sudech skrze lež, ale také i jiná shromáždní v církvi velmi mnohá, mezi nimiž není muže, který by se zdí postavil pro pravdu proti a
tm, kteí
mluví
že dnes
se býti
lež.
mnohé vci vymyšlené
a nálezkové lidští, a jiná zklamání siln a široce v lidu svatém znamenitém a v kesanstvu rozmohly se protož tím vší ohavnos ped bohem nejvyšším I
;
vcí vzdlávati nepestávají. Nebo dnes shromáždní mnohých, kteí se praví býti mistry a
jest,
a den ode dne lidé takových
múdrými, v církvi práva ustanovilo, že obrazuom devným a stíbrným a jiným vcem kesané mají se klanti a je ctíti, proti nimž písmo praví: „Nebudeš se jim klanti, ani jich ctíti!"
A „Budú
protož praviti:
dnes se
Hle
te
to
což
plní,
povdíno Mat, XXIV:
Nevte." Hle
Kristus! hyn tamto!
jaké temnosti, které prvé na zemi nikdy nebyly!
A
hle jaké
zarmúcení nevsty, totiž církve, Ježíše Krista, kteréž nebylo nikdy prvé, ješto, by to možné bylo, i vyvolení v blud byli by uvedeni. Nebo ohavnos spuštní ve vší plnosti v chrám postavena
kdo by ta a
chválí
a to velmi patrn a mocn: však žádný není, rozuml, ale všickni vuobec tu ohavnos velebí,
jest,
slaví,
tak snáze mohli zklamati.
aby
ohavnos zpuštní,
sedíc
v chrám, aby
Dnes pak
ta
se nezjevila, vymýšlí
ohavnos, že nastane, aby skrze to spíše církev v blud uvedla; akoli lidé hrozn ohavnos slaví a ctí, však o jiné ješt rozprávjí. A to vlastn jsú apoštolé a služebníci Antikristovi: apoštoly Ježíše Krista tiché, múdré a proroky trápí jinú
a
rozlin
žebníci
jsúce
s
nimi zacházejí,
Kristovi
údové
silní
kacíi, a
smle
toho potvrzujíce, že
pokrytci a Antikristové jsú:
ženúce,
spolenosti
slu-
mnozí Antikristovi, údy Krista Ježíše
ukižovaného mdlé, v malém potu, z
ti
a sami
vyobcujíce,
trápíce, z
msta
do
msta
praví, že tím Kristu slúží!
moci pak a pravd Ježíše Krista násiln všelikú múdrostí jsúce odporní, chlubí se, že pravdu zastávají! I dobe tehdy o takových prorok Ozeáš v V povdl, že sú osidlo
na stráži uinni: „Slyšte," praví, „toto knží! s vámi súd jest: proto že ste uinni
a pozoruj Israheli! neb
Napomenuti kntzstu.
315
rozléené na táboe.'' Sprostn Kdež prorok dvojí zlú vc o knzích poki7tých vypsal: jedno, že pekážku tm, kteí pravdu káží. iní, jev nenávisti mají a jim se protiví; a druhé, že což koli sami káží nebo iní, ve všem, což jich jest, a ne co by Kristovo bylo, vyhledávají, a ve všech vcech srdce jich následuje lakomství. První pak vc zlú iní zjeMi; a protož praví sprostn že uinni sú osidlo na stráži.- Což se k první vci ztahuje, patrné jest, že vždycky byli a jsú až posavad knží tlesní, kteí uinni bývají osidlo kazateluom pravdy, zvlášt tm, kteí v trestání nešetí osob, a nehledí se vysoosidlem
na
že
praví,
stráži a teneto
osidlem
uinni
sú.
;
kým
vrn
mocným
a
zachovati a
pravdu zastávají;
nežli jiné tresí,
jichž
pehlídati nemuož.
I
líbiti,
neostýchají se žádného, ale
astjí ty tlesné knží híchuov žádný, který pravdu miluje, i
z tohož tím
protož
ti
nepraví
ukrutnji kazateluom, kteí pravdu špehujíce a hledajíce,
jíce,
kterak
knží nejpíze
káží,
a nej-
protiví se, obcháze-
by Ježíše v
ei
polapiti
mohli; nebo vždycky hotovi jsú, aby více utrhali, nežli slovem
božím napraveni byli. A protož hadové a pokolení ještrí od Krista i od Jana Ktitele nazváni sú, že všecko, což koli z slova božího slyší, v jed zlosti obracují, a proti tm, kteí je slovem pravdy znovu rodí, postavují se a jim utrhají. A tak uinni sú osidlo na stráži. A to jest hrozné spuštní ohavnosti v chrám božím, že ti, kteí mli pedn pravdu zastávati, jsú první proti nejsvtjší pravd Ježíše Krista; a ti kteí mli býti svdkové vrných kazateluov Kristových, proto že známosf a zpravování evangelium Kristova pijali, jsú
pední svdkové
lživí proti
vrným
Ježíše
ml sprostný posel aby nebyl v ei pola-
Krista uedlníkuom. tak že tch, z kterých se
evangelium Kristova tšiti, musí se báti. nebo knží chytí a slídní, jako liška na púšti, již uinni sú vazba a osidlo na stráži. Neb kdyby to inil pohan, budto
pen
:
zjevný híšník, a nebo zjevný nepítel pravdy, byla by jist zlos
a nepobožnos, a ne ohavnos: ale krista v
chrám božím vlastn
a
že
slíbili,
ta
jest
hrozná ohavnos Anti-
ti, kteí se veteli, budu pátelé církve Kristovy, nepátelé a svuodcové,
pekážku iníce evangelium
postavená, že
Kristovu,
uinni
sú.
o
eských M. Jana
Spiších
Hiisi a o jich
nynjších pramenech. Mezi staršími a pozdjšími spisy Husovými, hledíme-li k jich obsahu, shledává se podstatný rozdíl.
Starší spisy jeho
jsou ve smyslu katoUckém vbec nezávadné, od jiných spis náboženských asu svého patrné se nelišíce, ano nkteré jich jsou toliko peklady nebo vzdlání spis latinských proslulých
otcv z
svatých.
tchto spis
Pi emž starších
pozoru hodné
jest,
že v žádném
Hus sebe sám nejmenuje
za jeho
p-
svdectví nesnadno které jsou práce jeho z doby té. Ale když Hus s kanovníky a knžími Pražskými a hor-
vodce; a protož bez starých výsloMiých bylo by uriti,
potom sepel se liti poal na tehdejší zloády v stavu knžském, ani papeže samého neušetiv, až i z Prahy ustoupiti rausil, tehdy spor tento i do spis svých penesl, které ím dále tím více prozrazují jeho mysli rozilenos a rozhoenos. Toho asu sepsal nejdležitjší díla svá, v nichž obyejn také na konci oznamuje, kterého dne a roku je dokonal. Již za života Husova pepisovány byly mnohonásobn spisy jeho, starší i pozdjší, a nkteré i na pergamene s nákladem dosti znamehitým. Po smrti jeho za válek husitských nastala v tom na nkterý as pestávka ale tím horlivji pepisováno bylo potom, totiž od tvrtého desítiletí až do konce ;
vku
patnáctého, z kteréhožto
asu
také nejvíce
pepis
prací
Husových se zachovalo, mezi nimiž nkteré velmi skvostné. Nkteré z tch rukopis obsahují samy toliko práce Husovy, v jiných pak smíšeny jsou tyto s pracemi cizími, eskými i la-
...
318
V
tinskými.
první
vku XVI
polovici
nkdo
zaznamenal
v jednom rukopise eského Musea, že spisy následující pocházejí z péra Husova, s doložením „To, o vdomosf, a co
em
:
jest 1.
2.
ped
rukama,"
totiž:
Výklad na písniky Šalomúnovy. Výklad vší na pátee, t. na
„Císa a král"
.
.
,
pikázaní boží a
víru,
modlitbu pán. 3.
Výklad menší obzvláš též na pátee. svaté, kteráž jest sbor"
.
„Spasitel církvi
.
.
4.
O víe
5.
nvadž, jakož dí apoštol k židiiom" Zrcadlo svtských pánuov o nápadech, odúmrtí buoh ra tvú žádos"
a její láncích, a o stránkách církve svaté. .
.
7.
O O
8.
Proti šesti
6.
9.
O
.
„Po-
.
„Pán
atd.
.
„Ponvadž manželstvo
manželství.
.
jest"
.
.
.
„Anno panno, choti Jezu Kristova" bluduom. „Znamenav šest bluduov"
pa,nenství.
poznání cesty k spasení.
10.
Zrcadlo
11.
Zrcadlo
„Slyš dcerko a
.
.
.
vz"
.
.
.
.
.
.
lovka híšného menší. lovka híšného vší
rozmnožil.
„Že nižádnému nelze" sv. Augustina peložil a „Najmilejší! ponvadž v cest jsme" .
.
.
.
.
.
.
12.
O
13.
Provázek o tech prameních. „Spativ, že lidé" O devieti kusech zlatých. Výklad neb kázaní na tení nedlní pes rok. Kázaní zvláštní o lovku, který sstupoval od Jerusa-
14. 15. 16.
„Svatokupectví, jenž se rozmnožilo"
svatokupectví.
.
lema.
Nedle
.
.
13.
20.
Kákaní na boží tlo, nepotené mezi nedlními. O církvi takové, jakové latinské sám vydal. Listové psaní, když byl skrze klatbu z Prahy. Listové, když byl na cest do Konstancí i z Konstancí
21.
It.
17. 18. 19.
rozliné.
22.
„Mistr Jan Hus,
jiný veliký:
dji
p. J.
Ki-."
.
It. jiný: „M. Jan Hus, vyvoleným" ...
23.
It.
24.
It.
jiný:
z
„M. Jan Hus,
a
sluha
v
na-
.
.
.
nestatený sluha boží, všem
knz
Konstancí jednomu
spasení k životu"
knz
.
.
a sluha v nadji
knzi:
„Pokoj
p. J.
Kr."
.
.
od híchuov.
319
Nkteré
z
vcí
konce se pohešují,
Již
seznamu jmenovaných nyní do-
známém
rukopise ani tisku se
ped rukama spisky nkteré o nichž seznam nadeený neví. od poátku XVI vku vydávány byly nkteré menší
nenalézajíce,
Husovy,
v tomto
v žádném
a zase jsou
nyní
porznu v místech rozliných tiskem, až 1563 v Xorimberce vytištna byla vší sbírka jich pohromad pi Postille. V pedmluv ke sbírce této žaluje vydavatel na „ukrutnos"^ strany katolické, která již tehdáž práce tohoto „vrného echa i stálého muedlníka božího" spisky
potom
téhož mistra
léta
kde a jak
molila, nemilostiv hubila, tak že jen to, co jakž takž ukryto a zachováno býti mohlo, a Jako íkajíc po sborem' pozstalo," v jednom zavení a v jednch knihách obsa-
ženo
jest. Bohužel že do této sbírky, snad bez vle a vdomí vydavatelova, dostalo se pod jménem Husovým také mnoho vcí cizích, ziimysla podvržeuých, ano že i Postilla sama v místech nkterých spusobem nehodným porušena jest. aby sloužila za doklad úelm, o nichž Hus neml ani zdání. Po bitv Blohorské v XVII a v XVUI vku již nic ze spis Husových nebylo pepisováno ani tištno, alebrž tím
horlivji
maeno
i nieno vše, co i jen zdaleka bylo v podeducha Husova. Jezuité chodili jakožto missiomísta, dum od domu, slídíce po knihách eských napoád neb každá kniha eská, jakého koli obsahu,
zení jména nái místo od a pálíce je
i
;
pokládána jimi byla se
pes
to
prese
již
za husitskou a tak za kacískou. Co jako zázrakem potud zachovalo,
všecko
ukryto bylo, dílem i za hranicemi, v nepístupných bibliotékách, aneb u nekatolík v tajných schránkách. *)
)
Jakých prostrodk
tajní ctitelov Husovi ožívati musili, aby knihy jeho sobe zachovali, vidti ze zápisky, kteráž se nalézá v Postille musejní z r. 1563 ped listem titulním, obsahu tohoto: rTuto knihu vzácnou nalezl František Hnik, bývalý fa-
rá
Jarome (jsa napotom generálním vikáem v biskupBudjovickém) u jednoho tajného odpadlce ve špalku, na nmž Stí díví štípe, kamž, by vypátrána býti nemohla, schována ped katolickými knžími byla. Pau Hník ji dal panu Jozefoyi Pingasovi, napotom kanovníkovi a kapitolmmu dkanu Budjovickému: a ten zase, by do nejistých rukou nepril.v, mn, ství
blíže
320 nyní známý rukojjis, jenž v sob zavírá chová se v eském Museu, pod známkou
Nejstarší
I.
Husovy,
práce
Psán jest na pergamene ve formáte jako 16, maje 23, B. 23. nyní 161 listv, a na každé stránce po 13 a ku konci po 14
ádcích písma pkného, pis
náležejí
v
poátek
sova ješt neužívali. a
ml na
vku,
v dobu,
Rukopis byl ozdoben mnohými obrázky,
poátku každého lánku, jakož
ozdobn barvami
Jazyk i pravokde pravopisu Hu-
jež nazývají gotické.
XV
jsou toho stopy, velmi
a zlatem provedené litery
vše jest nyní vyezáno,
neku
poátení;
ale to
ze zlomyslnosti, ale spíše z
dt-
ského nerozumu, tak že žádný lánek nezstal celý a bez porušení. lánky v obsažené jsou pepisy nkterých tehdáž
nm
vbec ten
oblíbených spisk náboženských
spisek pocházel, nikdež
;
od koho však by který Co se pak pepisu
se nepraví.
samého dotýe,
jest velmi vadný a nesprávný: mnohá slova ano i celá místa pominuta; nkdy pidáno, ježto nenáleží, neb i jedno dvakráte po sob psáno nkterá slova nesmysln pevržena, neb za jiná nepravá smnna atd., tak že i kdyby nad;
eených vyezaných
list nebylo,
pedce
nelze bylo by, bez
pomoci jiného správnjšího pepisu, text upraviti slušn k vydání. Jsou pak v tom rukopise tyto lánky: 1. Traktát o víe, ale bez poátku; neb tyry první Nezdá se, žeby to byl týž traktát, jenž dle nadlisty chybí. eeného seznamu se poínal slovy: „Ponvadž, jakož dí apoštol k židuom:" jedno proto, že „o stránkách církve svaté"
v^nm
nemnoho
se mluví,
ale za
to tím více
„o radosti ne-
ml, „neumím mnoho mluviti o životu vném" (I, 41 a 42, a IH, 166). Také nesrovnává se ten lánek s nižádnou ástkou lánku o víe ve „Výklad" (I, 1—51), kdežto jiné spisky Husovy téhož rukopisu beze vší zmny z „Výkladu" vzaty jsou. Konen hledíme-li k definicím Husovým „o církvi beské,"
v kteréžto však stránce
Hus
velmi zdrželiv se
vyznávaje, že
Vojtchovi Juhnovi, echákovi Pelhimovskému,
prof. Theolog. zákona v Budjovicích, dne 23 Dubna 1807. tomu ješt dodáno budiž, že po tomto ctihodném- knzi a upímném vlastenci dostala se ta kniha jeho bratrovci, P. Vojtchovi Juhnovi, kterýž ji léta 1844, tehdáž jsa kaplanem v Rudolfov blíž Budjovic, eskému Museu daroval. Star.
K
i
nov.
321 a „o nebeském blahoslavenství," které vždy a všude týmiž slovy se opakují, ale zde jinak znjí, jakož i k tomu, že tento traktát jmenuje oistec „pedpeklím," ehož ve Spi-
svaté"
Husových nikdež
ších
není,
za práci Huso\ii vydávati.
ratue
i
jiní
protož nemžeme jeho s jistotou Ale ponvadž Jungmann v Lite-
jemu ten lánek
budiž kdokoli jeho
pvodcem,
jenž
pipisují,
není bez
i
pvabu,
krom
toho,
položili
sme
na konci (El, 291) jakožto pochybný. híšného vší, 2. Druhý lánek: Zrcadlo o nmž uadeený seznam dí. že jej Hus dle sv. Augustina peložil a rozmnožil, má na list 24 písmem erveným úvod „Poczynagy sye knyzky genz slowu zrczadlo czlowyeka tento: hrzyessneho ktoz wtyechto knyzkach czasto czte ten svreho zywota polepssy daly buoh sbozy pomoczy nebt gest to welmy pomoczno každému czlowyeku ktozt sye wtom zrczale wtom oohledaty nezmesska Tot gyest wsse nabozye mylosty Pany Katryna sskoc^.sye" (t. pispš si). Ostatek stránky doplnn písmem erným: „Gyezu kryste synu buoha zyweho smyluy sye nadnamy Oroduy zany matko buozyc." Dle toho podobá
jej
lovka
„knížky"
že ty
se,
psal
nkterý
knz
anebo žák,
dar uiniti njaké své pítelkyni, paní Katrín.
vyíznut
list,
tak že
lánek se poíná
cht
jimi
Po tom úvodu
slovy: „dává
nám radu
skrze svatého Mojžieš" atd. (HI, 131, . (5); a jde až po slova: „A to by nestalo, když by smysleli a rozumli a nanajpo-
s
sled.."
Na
(str.
141,
.
6),
naež opt dva lánek
listy
jsou vytrženy.
jednom rukove. bibliotéky Pražské, z roku 1469, tak že odtud poátek i konec doplnn, a i v textu mnohá místa porušená napravena býti mohla. Vytištn byl v Mladé Boleslavi u Václava Austského 1. 1547, v 8, 16 listv. .,- ;;rj; lánek v Postille Norimberské z r. 1563, fol. 282, pod týmž nápisem a s týmiž opt a opt se navracujícími slovy: „O by smyslili a rozumli" atd. jest práce jiná, pozdjší, Husovi neprav pipsaná. 3. Dále následuje na list 54: Kázaní na den památky tla bozi e ho, v seznamu svrchupsaném íslo 17. Poátek opt chybí až po slova: „z lehkosti a bez píiny ne-
pise
štstí zachoval se tento
celý v
cis.
•
mluvil" atd. (UI, 170, M.
3. [lusi
sebrané spisr.
. lil.
15),
i
nahrazen jest u vydání tomto po01
322 dle Postilly
z
r.
1563,
fol.
a
197,
co bylo v textu potebí,
i
Tiskem je také vydal Pavel Bydžovský, knz a fará pod obojí u sv. Havla, v Praze 1545, esky i nmecky, pipsav je Duchkovi Chmelíi ze Semechova, mštpodlé ní opraveno.
nínu Starého
msta
Pražského, jakožto milovníku a shromaždi-
spisv Husových.
teli
v Norimberce
ped
není
Zdali
1583,
1.
o
veei pán, nelze
vytištné
uriti,
neb ho
rukama.
Hledíce k tomu,
„Výkladu," v kap. 92
že tímto kázáním slíbil,
jindy obšírnji bude psáti
ervna
ke dni 22
jest
uení
týž spisek jest,
(I,
Hus napluje,
co ve
že totiž o pijímání tla Kristova 331,
.
24),
máme
za
to,
že psáno
1413.
Potom na list 76 pod nápisem: „Poíná s o božiem tlu velmi dobrá," vykládá se kratice, „co zlého a škodlivého dlúhé nepistúpánie k tlu božiemu pivodí." Za tím
opt
chybí 4.
mím,
má nyní íslo 77, poínají s: hádáni e rozoma s svdo„Dotýká rozum svdomie tuto eí: njako by
list,
a na list, jenž
Knížky, ješto
takto:
slovu
mluvily, neb úst nemají; ale jako by lovk na mysli mluvil, tak rozum treskce svdomie bázlivé, ješto
rozum a svdomie
s
tla božieho pijímati" atd. Po mnohých a rozvlápraví konen svdomí: „Když mise velíš asto pipravovati, nau m, kterak s mám k tomu pipraviti." Naež rozum odpovídá: „Nenie všech lidí jedna pi-íprava; neb ktož poíná dobrý býti, takto s má pipravovati: Najprvé aby ostal hiechóv smrtedlných, a všech dopustilých že-
bojie
ných eech
lel,
zpoviedal
s jich
a dosti za
n
uinil, a
krom toho
žádný
Také má s v tom opatiti, dávno-li jest hiechu ostal, jest-li že zpomíná s chutí na dievnie hiechy; jakožto die sv. Bernart: Bda, ktož zmazán prachem libosti tlesné jde ped obliej boží. Také má opatiti, neml-li jest tu noc žádné neistoty na tle ze sna, aneb jest-li roztržen, aneb nechuten pro nkterú boles, aneb jest-li lén ze spanie
nemá
pijímati.
aneb teskliv. Jakž by to do sebe poil, tak by ml nechati, le by pilná byla toho poteba, jakožto u veliké nemoci. Ale ktož jest prospievající, ješto asto chce pijímati tlo božie, nenie dosti, aby tak byl hotov, ale lépe pipravovati; neb ktož asto chce tlo božie pijímati, má všechen svój
má s
:
323 život takto pipravovati:
s
Najprvé, aby v sobe umrtvil všecky
i všech lehkostí, i všech píin vždycky piln stieci srdce svého a protaké mieti hlubokú pokoru, milos spievati v ctnostech. také pamatovati asto rány krvavé horlivú a žádos velikú. pána Jesu Krista, hiechóv svých má želeti, a sám neufati sobe.
hiechy, k hiechu.
varuje
A
marnosti,
má
Má Má
svému
ani vie,
Protož jakožto každý
zaslúžení. ale milosti božie.
umuenie,
že ta svátos jest ustavena na památku božieho
ímž lovk
a protož
umrtví v
najlépe
sob žádos svtskú
s
Proti tomu jesti najlépe pipravil. mnozí inie, ješto mnoho sé modle a postie: ale žádosti na .sbožie a utéšenie tlesného a zlosti ostati nechtie. A tak v tom blúdie, ano lépe jest umoiti v sob žádos svtskú a
a rozkoš tlesnu, tiem
s
varovati
velikú
marnosti a utéšenie tlesného, nežli pti
tlesn
táóv. a
živu býti.
žádos nemohu
býti
Tetí
tisíc žal-
a
lidé jsú dokonalí,
bez pána buoha,
než
žádají objímati, v sladkém Ubání zde skrze milos,
s
s
sob hiechóv) blahoslavenstvie knénám dáno zde pravé buožie tlo pána jenž kraluje s uotcem i s duchem sva-
jest
našeho Jezu Krista,
tým na
pro
a tam, když
dojdu skrze (umrtvenie v
mužto na pomoc
ti
tiem
vky vkóm. Amen.
:
Daj to buoh."
konené naueuí neznámého bohoslovce aby toucí mohl srovnati, kterak Hus o vci té soudí
Podali jsme toto zúplna, (I,
331
E.a
5.
Na
III.
121).
list 106, jehož hoejší polovice ustižena,
Menší výklad na Druhé v buoh,
se:
Vi
v
pisu Budišínskéni
obsaženo
jest,
krom
poíná
vieru, a na list 112, též porušeném obé slovo od slova tak, jakož v ruko-
kapitolách
XXVI
a
XXVII
(I,
44—47)
že na konci tohoto druhého po slov
pidáno pro vyplnní místa: „Buoh daj to." to na list vyíznutém poínala se: 6. ua zvéstovánie Matky božie, kteráž jde až na list 155, kdež písmem erveným dodáno: „Skonala s(é na) zvstovánie Matky buožie a píšé našeho milého Jezu Krista, ješto bývá hod její u post, jenžto jesti svatý Izaias -.Amen''
Na
e
é
prorokoval
ás
i
jiní
svtí otcové, jenž sú v temnici
byli."
Tato
rukopisu byla mnohými obrázky a malovanými iniciálkami
ozdobena,
a proto
také nejvíce
trpla.
e
tato nepochází
21*
:
324 z péra
Husova, a také dokonce se
liší
od „Kázaní na den zv-
stování panny Marie" vPostille Norimberské
Na druhé stran
listu
Výklad menší na páte,
7.
a ne(prá)zdné v prá(ci)
nás st)voil"
(jenž's
od
vného
atd.
zatracenie.
1.
1563,
fol.
146.
155 poíná se slovy:
bud
krátký
(tento
„(Pro spr)ostné
Ote,
vý)klad:
a jde až do konce po slova: „a tak
Amen,
v rukopisu Budišínském v kap.
to
vz, tak
XCVI
(I,
s
sta," tak jako
Na
.357—8).
list
pak následujícím, jenž nyní schází, poínal se výklad slova „Amen," též slovy rukopisu Budišínského v kap. XXV (I, 43—44), jakož pokraování na list 159 svdí: „(bo)žích nebo na chvále božie, a zvláše na pátei, jenž jest nám od Krista dána k našemu spasení" atd. až do konce; naež odstavec poslední takto zmnn: „Ale sprostnému tžko jest dlúhú spamatovati proto aby ty, ktož budeš jmieti tyto kniežky, jiného rozumti nauil, kratice pamatoval, jakž máš naped psáno po té ei, jenž rozum s svdomím hádá; potom stojí v buoh dvoje atd." •
;
nau s s
Vi
Na
list 160 stojí modlitba: „Zdráva královno" po ní na konci poznamenáno písmem erveným: „Dokonaly s( knížky vel)mi dobré a úž(itené kaž)dému lov(ku, 8.
atd. a
léta od) narozenie
syna b(ožieho)
p()d
tisíce
tyi
stého
sta
zpovdlníkem buožím. A ktož v nich asto ísti bude, nalezne v nich mnoho dobrého, jenž jest úžiteno jeho duši k spasení, a hiechóv s bude mnohých vystiehati." Ped polouslovcem „stého" vyv tu
sobotu
svatým
Jiljím,
pt písmen státi mohlo; z první však zstala árka, kteráž náležeti mže litee d (dvaná.^t) neb t (tinást) neb cz (trnást) neb o (osmnást), ale nikoli neukazuje k litee g (jedenást), jakož Jungmann píše. Soud dle té známky, domníval sem se naped, že ten rukopis potrženo jest místo, coby
litery
chází z
bou
r.
1412; ale nyní vida,
již celý
byl dokonán,
„Výklad" opravuji
že pepisovatel
ml ped
Husv, jenž teprv ku konci domnní své v ten smysl, že
léta
se-
1412
rukopis
nyní tuto popsaný náleží v léto 1413 anebo 1414; neb na pozdjší dobu z píin hodných již nepodobno mysliti.
Druhý vzácný rukopis, jenž nkdy náležel akadeII. mickému malíi Františkovi Horikovi, chová se též v eském
325
Museu pod známkou 2, D 18. Psán jest písmem drobným a pravopisem Husovým velmi správn in folio na papíe, na dolejších krajích již
ponkud
zetlelém,
maje nyní 233 listv, a
obsahuje tyto lánky:
Postili a, kterážto
1.
poíná
zde, jakož
kové kteí jsú;" neb první
list
položeno jest ukazadlo, byvši
v jiných rukopisích,
i
odádk}':
se ukazadlem, avšak teprv
doplnno
:,
Milosrdní skut-
Ve vydání nynjším
chybí.
rukopisu Budišín-
z
ského, na konec, aby se mohly pipojiti stránky. v Postille po
listé
11 schází
dání byl nahrazen z rkp.
kož na svém míst
(II,
cis.
ped svat Kateinu
tyrstého trnadctého
ve.
jeden,
léta
skrze
Ale
i
také
nynjším vy-
XVn, A 11, jaNa konci rukopisu
bibliotéky
„Tyto knihy sú skonány v sood narozenie božieho tisícieho
ruku
Zigmundovu
Dajž pán bóh. abychom túce skutkem psáno.
jenž v
20) poznamenáno.
doloženo písmem erveným: botu
list
plnili,
z
Domažlic.
což jest tuto
Amen."
Nadeený na papíe ve
4,
rukopis
cis.
ve. bibliotéky XYII, A
obsahuje toliko Postillu, a
má na
11,
psaný
konci místo
„Amen" pípisek písmem erveným: „Jan Hus mistr." Odtud berou nkteí píinu domnívati se, žeby to byl originál Postilly, jakož i Jungmann, soud ze závrky „jehož léta tisícieho tyrstého a tinadstého, v den postný" atd. (H, 427), rukopis tento pokládá v rok 1413. Avšak nehled ani k tomu, že zajisté Hus na isto sám nepepisoval, ani se byl erven podepsal, sluší pomnti, že dotená závrka náleží k textu samému a v každém úplném pepise se nalézá; a písmo, pravopis i chyby v textu zjevn svdí, že jest to pepis pozdjší, asi z polovice XV vku. Tak k. p. ve tení 3 místo: „mnohé vci inieše" (15, . 11) psáno: „iniece;" ve tení 11 místo: „a ty rozumy misti" (57, . 2) psáno: „rozumj"; ve tení 22 místo: „pijímáme v oplatce božieho tla" (142, . 2 zdola) psáno: „v odplat;" na konci téhož tení (str. „A tak by býti;" ve tení 23 143) pidal písa: (148, . 18) vynechal jednou: „sted u vosku jest;" ve tení 34 (249, . 23) pojal Husv výklad: „[to jest, aby chuslova
:
mlo
dým
milosrdní bylil" do textu tak, jako by
ehoe;
místo Husova: „obiet, olowiectwíe,
to byla
m ušily,
slova sv.
bude ho
326 milowati"
píše:
railowati" a m.
Krom
lowieenstwíe, mussieli, bude
„obietli,
toho nalézá se v
cis.
Postilly té, také asi z polovice
také
chová
jiej
j.
mstské
v
se
ve.
XV
bibl.
ješt jeden pepis
bibl.
vku, XVII, B
v Norimberce
13. Jeden na pap. ve 4,
psán dle Dobrovského mezi 1. 1443—1453. O rukopise Budiníže. šínském a o tištné Postille Norimberské bude 2. Na listech 196-200, potom 227-233 jest výklad na
e
umuení pán, poátku tohoto „Vyšel jest Ježíš s uedlníky pes potok Cedron, píše sv. Jan v devatenadcté :
A
nedóstojný posel, však božím zjedDietky milé! náním poslán jsem dnes k vám v poselství divném. Od koho? Od jedné mladé a pekrásné panie, o niež psáno stojí v kantikách v IV kapitole: Všechna jsi krásná a poskvrny nenie na tob. Kterak jie djí ? Maria, jako psáno ve tení sv. Lukáše v II kap.: Aj jméno panny Maria. Co nám ukazuje? Smrt hokú najmilejšího jedináka svého, ukrutn zabitého. Od koho? Od židuov, nepátel jeho. Pro?" atd. Již z tohoto planého, po efektu bažícího úvodu lze znamenati, že toto ^není práce Husova, a také nikdež se jemu nepipisuje. Zdali kázaní Husovo o umuení pán, jež Dobrovský nalezl v njakém rukopise Štokholmském (D. G. II, 226), jest spisek týž ili jiný, než tento výklad, a pro Dobrovský jej uznával za kapitole.
povdomo. Potom na list 201 poíná 3. O šesti bludích, o
práci Husovu, není
sepsal v
Betlém
(III,
mistrovi ješt jednou o
. Vídeském (III,
253
24).
4935,
Krom fol.
Husovým; potom v
se traktát:
nmž
Hus sám
240), a v knížkách
nm,
proti
praví,
že jej
knzi kuch-
jakožto o práci své, se
zmiuje
toho nalézá se týž traktát také v rkp. 53 73 bez nápisu, psán pravopisem
—
rkp. Budišínském,
jakož níže;
a v rkp.
kižovnickéra v Praze z r. 1472 (XXII, A 4) str. 137—214. Tištn byl 1. 1510 v 8 per Paulm in Monte Oliveti, a pi „Pro nyní lidé pravdy Postille 1. 1563, s cizím pídavkem: nesmjí zjevn vyznávati?" atd. Nkterá slova v rkp. Mus. porušená,
pi
a
jich
nemnoho, opravena sou vedle tohoto vydání
Postille. 4.
Konennalistech213— 227
následuje:
„O poznání
327
cesty pravé k spasení" pod týmž nápisem písma ervelisty 222— 225 jsou nov vloženy místo dvou list vytržených a text doplnn rukou Hankovou od slov: „z eho kolivk, neb kterak kolivk" v kap. sedmé (III, 123, . 18)
ného; avšak
až po slova:
vného
„a že sú
.
kap. (127,
z
15),
zatracenie a každé"
jiného rkp. Musejního
F
3,
22,
v deváté
kdež ten
pichází na listech 204—223 pod nápisem: „M(istr) J(an) H(us). Yiz a znamenaj. co tuto praví." Druhý tento rukopis psán jest asi okolo polovice XV spisek
vku
na pap. v
mimo nadeený lánek také poátek Beliála. životopis Adama
obsahuje
a
4.
kroniku Martiniani,
Solferiia.
a Evy, Basilská kompaktáta a kratiké letopisy eské.
Také
Mikulovské jest jeden rkp. z* XV vku, kdež i Dcerka Husova pichází (Jungm. Lit. str. 96, . 608 p.) Tiskem vydal ten spisek V. Hanka, v Praze 1825, v 12,
pi-ý
v
bibl.
pod titulem: „M.
J.
H. Dcerka," a však nkterá, tehdejší cen-
sue závadná místa pominuv. Z nkterých míst, jako kdež kého svdomí ÍIII, 108, . 26), a
mluví o knzích píliš široo papežích,
kteí svá ustavení váží nad zákon boží souditi, že spisek tento
III.
jenž
Jeden
jiných
z
prací
psán byl
109,
.
atd.,
9),
lze
1412.
1.
nejkrásnjších neobsáhly e
biskupích
(III,
i
nejdležitjších rukopis,
Husovy, chová se Psán jest okolo 1. 1440 velikou pilností, maje nyní 313 listv, než
toliko
v bibliotéce Gersdorfské v Budišín.
na pergamene
in folio s
i
obsahuje lánky tyto:
a
Výklad viery, desatera božieho pikázanie 1. modlitby pán (fol. 11— 137j, pak zpravidlo neb ukazadlo
k Výkladu tomuto
K
v
maje
modrém
ped
(f.
Na
1—10).
list 11 v
vyobrazen jest sebou otevenou knihu a poli
jako by vykládal slovo boží.
poátení
ob
Vypodoben
chumáky
sed,
ruce na ní položené, jest v
bez límce a knžského náprsníku pod krkem, krytou, a pokud možno pozorovati, plechatou,
obé stran nad uchem vlas
litee
Hus na katede
se
erném s
taláru,
lilavou nepo-
tak že jen po
spatují.
Vyobra-
naslinným vymazáno a zkaženo, zvlášt v oblieji. Ostatn litera piln a ist malována jest a místo po stran zlatem vyplnno; arabesky z ní jdou zení toto
bylo zúmysla prstem
328 po celé stran v lánku samém
dol
a po krajích hoejším i dolejším. I na poátku každého všího oddlení spatují se litery poátení barvami piln provedené a zlatem ozdobené, s podobnými, ale menšími z nich vycházejícími ara-
besky ze jména v kap. 77, 78 a 80. ,
,
29, 33,
36, 39, 41, 44, 51, 56, 59,
na pap. v 4 na 373 lichová se v Dietrichsteinské bibliotéce v Mi-
Jiný rukopis téhož „Výkladu," stech, z
kulov
XV vku (I,
59).
Tiskem vyšel kazatele slavného,
sanské obecné,
spis tento
pod titulem
:
„Mistra Jana Husí,
ddice eského, dvanácti lánkv
desíti božích
pikázaní a modlitby
víry
ke-
pán „Ote
každému, spasení žádajícímu kesanu nejpovládyce p. Janovi Leskovcovi z Leskovce a na Kamenici, Mikuláš Koná z Hodištkova, místosudí dvorský atd., pipisuje." V Praze u Bílého Lva na Ovocném trhu 1. 1520 dne 20 Února, fol. 108 list. Jesuita Václav Šturm v „Rozsouzení atd. kancionálu br. Valdenských, na str. 111 jmenuje knihu bratrskou: „Obecné všech kesan nauení starodávní víry, pikázaní a modlitby, Zdali to týž spis ili jiný, s vysvtlováním jich" z r. 1535.
náš** výkladové,
tebnjší
—
uroz.
nelze^uriti.
Jungmann v Literatue, str. 106, . 812 a) uvádí spisky nkteré, jako by byly zvláš o sob vyaty z Husova „Výkladu," ale mýlí se; neb „Výklad na desatero boží pikázaní" v rkp. cis. bibl. XVII, F 50 num. 3, jest práce jiná, cizí. Poíná se takto: „Poslúchaj, Israheli! tociš duše kesanská, pikázaní mých a napiš je v srdci svém" atd. První piká„Nebudeš se klanti cizím bohóm proto, nebo jsú bohové pohanští všichni áblové" atd. Druhý rkp. tam jmenovaný XI, C 8, num. 14, obsahuje lánek poátku tohoto: „Dietky! slyšte desatero pikázanie milého pána boha" atd., kterýžto lánek však také již uveden jest v Lit. na str. 40, . 134 b), jakožto práce spisovatele staršího, neznámého. Ale tetí spisek bez signatury z njakého rkp. tam uvedený pod nápisem: zaní
:
!
„Kratiký výklad na pikázanie božie desatero, pro sprostné a neprázdné v práci, vyložené skrze mistra
menáním, že jméno
jest vyškrabáno, a na kraji
"
s
pipsána
poznaslova:
:
329 pro bóh!"
za pravý; neb týmiž „Výklad menší na páte'' (I, 357). Ve svrchu položeném seznamu spis Husových jmenuje se také „Výklad menší obzvláš též na páte" poátku tohoto
„Nechaj
slovy
státi
poíná
„Spasitel cierkvi
lze pokládati
Husv
se také
svaté,
kteráž jest
zbo"
atd.
Spisek
nyní
neznámý, bez pochyby pozdjší než onen vší „Výklad" rukopisu Budišínského jenž ku konci 1. 1412 bvl dokonán ,
(I,
358).
Ostatn jak mnoho sobe Hus na tomto svém výkladu víry,
pikázaní božích a modlitby
pán
zakládal, znáti
mžeme
nm
mnohých zmínek, jež o v jiných pozdjších spisích jeho nalézáme. Tak na konci traktátu o Svatokupectví praví, že o jménech knih biblických psal na konci knih „o božím pikázaní" (I, 478), a v Postille ve tení 7, že o manželství ze
psal v knihách o „pikázaní" (JI. 39); pak ve tení 15, že o pokušení psal více v knihách „o pikázáních božích" (H, 89); a ve tení 44, že o míst k modlení zpsobném psal v knihách
„o modlitb" (H, 315); a ve spisku o poznání cesty pravé k spasení
dí,
že o pokušení vyvolených
k zasloužení
psal
„mnoho
jinde" (HI, 112).
Dále následuje: 2.
Traktát o šesti
bludích
(fol.
138 až 147) a
List M. J. Husi po vypovdní z Prahy 1. 1413, tohoto poátku: „Bóh s vámi, pani milí a misti!" (fol. 147), v nynjším vydání mezi listy . 3. 4. Posti 11 a (fol. 148-311), v kteréžto však na konci list jeden chybí; jsou poslední slova v ní tato: „úst božské dobroty chu (U, 425, . 14). Jako pi Výkladu, tak i v Postille byla na poátku toho spisu pamti hodná ozdoba. U prosted litery kterouž umlec velmi piln a vkusn 3.
.
.
.
.
M
,
barvou zelenou ve tverci provedl, rohy zlatem vyplniv, vyobrazen byl v erném poli Hus na hranici v plamenu; ale hranice i s postavou Husovou nyní nožem vyškrabána tak, že jen ohe na obou stranách zstal, a na místo vyškrabané hrubým pérem nakreslen dole znak jako ^-jartrnber^ý- (troje parohy jelení), a nad^^te^Wii ním zavený hehn s perutí, na které litera A. a dole pod znakem na vyškrabaném míst litera B napsána. Oboje vyobrazení,
totiž
Hus
jakožto
uitel a
Hus
jakožto
mueník,
:
330 zkaženo jest bez pochyby touž rukou vku sedmnáctého, která víry na místech nkterých po stran, kde smysl nebyl po mysli toucího pipsala v rozhorlenosti své slvko
pi Výklad
,
nota! v
Jungmann v Literatue své, as. Mus. 1840 str. 407, praví, pocházeje
Postilly,
z
roku
opíraje se o
že
1412.
toto
mylnou zprávu
jest nejstarší rkp.
Neteba
nám
ukazovati
k tomu, že Hus sám na konci Postilly oznamuje kdy ji dokonal, kteréžto zprávy ovšem v rkp. Budišínském není; ale jen toho doložíme, že k omylu tomu dala píinu v témž rukopise Husova poznámka na konci „Výkladu", že jej totiž skonil 1. 1412, emuž však rozumíno tak, jako by se ta poznámka ne vci samé, ale písma týkala. IV. Rukopis cis. dvorské bibliotéky Vídeské z r. 1444 v 12, . 4557, za jehož obšírnjší popsání díkami jsme povinni panu prof. A. V. Šemberovi. Obsahuje stídav lánky latinské a eské, z kterýchžto však druhých tuto pro ukrácení jen práce Husovy se jmenují. O správný jich pepis k nynjšímu vydání ml péi bedlivou pan c. kr. dvorský sekretá A. Rybika, jemuž tolikéž proto díky velé vyslovujeme. ,
1.
lánek
O brání odmrtí neb nápadóv odumrlých vcí. tento nalézá se na listech
íná
102—105,
ale
nemá zaátku,
pedešlý, snad u pevazování, njak vypadl. Pokaždý „to znamenaje radím, aby se slovy:
proto že
list
s
.
Na
poznamenáno písmem erveným: „Skládánie Mistra Husi svaté pamti odámrtí neb nápadóv odumrlých vcí." Co tuto chybí, doplnno v nynjším vydání z rkp. Teboského B. 3 in fol., z roku 1486, na listech 160—164, a nkteré vady, ježto v obou rukopisích se shledávají, opraveny dle pán"
téhož
atd.
(III,
192,
17).
lánku vytištného pi
konci
Postille
1563 na
listech 251 a 252.
Tiskem také vyšel tento lánek pi Veleslavínov spisu
„Hospodá" 1587 v 8. 2. O manželství. Spisek
seznam nadeený pichází beze všeho nápisu na listech 106—118, a nenalézá se nyní v žádném jiném rukopise ani tisku. Zpráva Jungmannova v Lit. str. 95 pod . 608, lit. e, žeby byl ješt jeden rkp. toho lánku v eském MuCpod
.
6) též
Husovi pipisuje,
tento, jejž
331 seuin,
má
v
njakém omylu svj pvod. Psán jest bud ku anebo s poátku 1414; neb jinak byl by
konci roku 1413, se
Hus
o
nm
v Postille
kde o tom psal jící fol.
otc
(II,
118— 122,
též o
ve
tení
7,
39), zajisté také
mluv
o manželství a
lánek
zmínil.
následu-
nkteré výpisky ze svatých manželství, poínaje se: „Die sv. Augustin na to jenž obsahuje
slovo: Aniž chválím, ani hyzdím" atd., a
kone
se slovy: „neb
nemá od nás zbránn býti, kterýž v ohni jsa položen, umie nehoeti. To sv. Éeho," není práce Husova, ale
ten
cizí,
„A
pozdjší, jakož
mimo
jiné
i
z následujícílio místa patrno:
tak manželstvie jest stav dobrý a svatý
tvrzenie zjevného písma
nejest
svatého,
nežli
,
a lepšie
má
po-
kteí muišie." -íseb
nikdež ve spisích Husových nenajde se, žeby byl tupil stav mnišský, nébrž naopak, pi každé píležitosti stav panický a
panenský velebil, a jen proti zloádm horlil, ježto se tehdáž ve stavu mnišském ili zákonniím shledávalyjsrov. kap. VI o Svatokupectví (I, 424;. a list pannám klášterským (III, 269). 3. Epištoly M. Jana Husi z Konstancie na listech 140—146, totiž sedm listv Husových, ježto v nynjším vydání vytištny jsou pod ísly 10-16. 4. Na list 225 poíná se spisek, jenž v tomto vydání položen pod nápisem: Jádro uení kesanského: „Bóh jest dobré, nad než nemóž býti pomyšleno lepšie" atd. Týž obsažen jest také však ponkud úplnji v jmém rkp. cis. dvorské bibl. Vídeské, . 4925 v 8, z první polovice XV vku na 11 stránkách, maje na konci datum „Léta božieho 1414 v Ústí, den svatých muedlníkóv Jana a Pavla" (26 ervna); potom v rkp. Gersdorfském v Budišín . 4, 22 s týmže datum; a v rkp. cis ve. bibliotéky v Praze z r. 1469, XVII, B 6, fol. 61 p. v. pod titulem: „Otázky a odpo,
,
vdi pravého kesana o božských mocech." Jesti to, jakož Šembera práv se domnívá, Husv katechismus, jejž sepsal do školy žákm, aby se mu z pamti uili, jakož sám prof.
na konci praví: „ktož bude toto písmo krátké ísti, aby je spamatoval" (III, 258); což i tím se stvrzuje, že v rkp. Ví-
deském . jest
4935,
i
v Budišínském
„Abeceda." O sob tištna
bikái Prostjovském
1.
1547.
hned ped ním položena Abeceda Husova v sla-
jest
.
? '^
332 5. Mravné prpovdi, jež v rkp. . 4557 následují hned po nadeeném katechismu. Psány jsou v hexametích, ovšem nedokonalých, a protož jsme jich ani nevyznaili. Po„Pro tyi píiny" atd. nalézá se sledních šest hexametr: také v rkp. Vid. . 4935, odkudž je Dobrovský i Jungmann pojali do své Historie literatury eské. V. Rukopis latinský v eském Museum 4, F. 35, na pap. v 4, asi z polovice XV vku: „Peti de Mladienowicz Ordo procedendi in causa M. Johannis Hus," aneb, jakož na vazb
1541 naped vytištno: „Spsob koncilia Konstantského." Obsahuje mimo mnoho latinských také 13 eských listv Husových, tuto pod . 4—16 vydaných, pi emž i rkp. Vídeského z r. 1444 užito. (Viz výše IV, 3.) Ostatní listy vzaty jsou, jakož pi každém oznámeno,
z r.
z
pramen
následujících, totiž:
pepisu Bokova v archivu zemském v Brn pod z njakého neznámého rukopisu s poznámkou: Cod. 67. Za pepis odtud díkami jsme povinni panu C. 1 z
.
12263, jejž uinil
archivái V. Brandlovi.
.
2
pochází z rkp.
vku XV,
ješt také
215—220 tyi
fol.
ve.
cis.
asi z polovice
bibl.
v Praze
66—69, v kterémžto
fol.
jiné
listy
Husovy,
XI,
D
rkp.
jsou
totiž
.
9,
10,
12, 13^ a 14.
.
3 vzato z rkp. Budišínského
jakož
nahoe povdíno
list
v druhém rkp. též
i
v 4, také
Vídni 1472,
z
(III
XV vku;
. 4935, XXH, A
fol.
73,
3).
pergamenového,
Krom
toho
nalézá
f.
147,
se tento
Gersdorfské v Budišín na pap. potom v rkp. cis. dvorské bibl. ve a v rkp. kižovnickém v Praze z r. bibl.
4.
Obsahuje tento posléze jmenovaný rukopis kižovnický
devt list Husových, z nhož v asopise Mus. 1848 I, str. 401—415 byly otištny, totiž ve vydání našem ísla: 3, 6, 7, Pokud z otisku 13, 14 a dodatek, na str. 299. 8, 10, 12, tohoto souditi možno (neb rukopisu samého nelze nám bylo starších užiti), jsou v rkp. tomto mnohé odchylky od jiných pramen. Tak k. p. list 7 má tento poátek: „Vrným v pánu bohu milým bratím a sestrám všem, jenž milují pravdu pána Pokoj vám" atd. a koní se takto: „Psán list Jezu Krista
333
ua duu sv. Otmara 16 Listopadu. ]\Iistr Jan Hus, v nadji boží knz a sluha pána Ježíše Krista." List 8 poíná se: „Pán buoh ra s vámi býti, áby" atd. a zavírá se: „Dán v Konstancí den svatého Šebestiána a Fabiána." List 10 má závrku: „Dán tento list v noci u pondlí ped sv. Vítem po dobrém angelu božím" (!). V listu 12 datum: „Psán
v Konstauci
koní se takto: veer v žalái „Dán mnohé zmny i jiné Všecky tyto smrti." ekání v okovách v v textu samém pocházejí patrn od nkterého pozdjšího pe-
list
na
pisovatele
atd.
dokonce chybí.
ped
ve tvrtek
vigiljí
sv.
List 14
Petra u
jenž podlé chuti své libovolné
,
Ostatn co
mnil. 299),
Jana"
sv.
list
nezdá
se,
tkne
se
pidával
,
ujímal
posléze jmenovaného
listu
že by náležel mezi
Kostnické
listy
jeho ani v nejmenším k tomu neukazuje
;
i
(III,
neb obsah
by byl zaSpíše jisté Petr z Mladénovic jeho ve sbírce své nepominul. mže to býti list, jejž ze svého vyhnauství napsal snad do ,
a
také
,
Prahy svým Betlémským osadníkm? Listy vytištné v Postille r. 1563
fol.
244—247
jsou
.
3,
10, 12, 13, 14 vydání našeho.
Jungmann v Lit. str. 69, . 135 e) poítá k listm Husovým také list jeden z rkp. cis. ve. bibl. HI, GIG, fol. 84, poátku tohoto: „Zdravic a což kolivk vymyšleno muož býti" jejž atd. Toto však jest pozdjší peklad listu latinského Rikard Víc, Anglian, z Londýna poslal Husovi do ech asi ,
1.
1413.
Ví.
Výklad na písniky Salomúnovy,
rkp. ve 12,
složený ze dvou ástí list papírových a jedné ásti pergame-
tak že po dvou listech pergamenových vždy nátyry i)apírové; krom devíti obrázk na pergamene to ješt do rukopisu vložených. Nápis: „Tuto sé povýklad" atd., i všecky texty z písn Salomúnovy psány erven a na konci na list 155 též písmem ervepozuamení písaovo: „Dokonává s výklad piesniek
nových, sledují
nad
íná jsou
ným
,
Šalomúnových léta od narozenie syna božieho tisícieho tyrstého tyidcátého osmého." Zdá se že výklad tento vzd,
lán jest více
Na
to
lásky,'" též
mén samostatné následuje
naped
s
podlé nkterého spisu latinského.
na listech
obrázkem.
157—170 „Hugona
chvála
Obrázky jsou barvami
sice
334
pknými,
ale
hrub
malovány.
Rukopis náleží nyní panu An-
tonínovi Musilovi.
Devt
VIL
kusuov zlatých,
XV vku
z polovice
rkp. na
papíe v 4
asi
Paíži pod íslem 29 Fonds Slav. Na první pergamenové stránce pilepen lístek, na nmž písmem asi z poátku pedešlého vku psáno: Codex 8173. 1842,
str.
Postilla
453.)
vybledlým
asi z
v
bibliotéce v
cis.
Croatica in Evangelia.
as. Mus-
(Srov.
Na list 245 po kraji poznamenáno písmem XVI vku: „Devt kusuov zlatých mistra Jana
Kteréhožto lánku dva správné pepisy k vydání tomuto uinili pánové Ivan Pavlovic Minjajev a Josef Fric, zaež Husí."
jim tuto slušné díky vyslovujem.
knihovn
Jiný rkp. chová se v kníž. Ditrichšteinské
v Mi-
kulov, jenž takto s'e poíná: „Poctivý v Kristu Ježíši a v nadji boží muedlník a svaty velebný mistr Jan Hus, z pokolení eského, tchto devt kusuov složil, kteréž jest i zlatými napro jich veliké zaslúženie a odplatu hojnu v království
zval,
K tomu pipojen jest i latinský peklad. Tiskem vyšel tento spisek pi Postille 1. 1563, fol. 230 232, ale s mnohými pídavky a zmnami, nkde i ve smyslu
božském."
—
opaném. VIII.
Rkp.
cis.
veejné bibliotéky
B 6, obsahuje: Zrcadlo hiešníka menší
v Praze z
r.
1469 na
pap. fol, XVII, 1.
(fol.
a
O potupení svta
59-61).
Otázky 2. ských moc ech
i
odpovdi pravého kesana
(fol.
61—2)
Jádro uení kesanského.
Zrcadlo
v
(Viz výše i. IV,
lovka
o
bož-
našem vydání pod titulem: 4.)
híšného vší
(fol. 73-77), „Tuto se poíná zrcadlo každého hiešníka, a nahledna se v n, opat své svdomie, práv-li stojíš; kdež Ale lánku tohoto text od nejstaršího rukopisu takto mluví."
3.
zde
s
nápisem:
nemálo se
liší,
pívsky
a vý-
nkterých nesmysl, pošlý
z vy-
maje místa nkterá zbytenými
klady rozšíená,
na
místech
nechání nebo zmtení slov
i
chybného 'tení, ano vyskytují Tak dle vydání tohoto, III. na str. z
úmyslné zmny textu. 135, . 34 slova: „Kto zpapežóv," a na str. 138, . „a v odpustky trhovské nedoufali" jsou vynechána;
se
i
1
slova:
dále na
;
335
stran . 6 místo: „papežovi listové" psáno: „pietelé;" potom níže . 25 místo: „co papežstvie, ciesastvie neb jiné dóstojenstvie" psáno: „co královské neb jiné duostojenstvie;" ano i celých 7 posledních ádk na též stran 138 pominuto na stran 140, . 9 místo „silen k pití" psáno: „silenk spaní." Kdo tu mnil a vynechával, i pro. snadno se dá uhodnouti. Týž rukopis obsahuje krom toho také: Orloj múdrosti, nauenie sv. Isidora hiešnému lovku, naueuie sv. Anselma o pijímání tla božieho, Kroniku Trojanskou, o královici jmétéž
nem
a kroniku o králi Alexandrovi
Jozafat, synu Avemírovu,
velikém.
IX. „Knížky proti knzi kuchmistrovi." Knížka malém 8 tisku pkného. Na konci: „Impressum per Paulm in Monte Oliveti (t. v Litomyšli, kdež byla tiskárna bratrská). Anno domini MCCCCCIX." Jediný nyní známý, velmi pkn zachovalý exemplá toho tisku náleží panu Fr. v
Palackému.
„Provázek t íp rameny z víry, lásky, nadje, má každý kesan držeti, kdo chce do vného
X. kteréhož
se
blahoslavenstvie pijíti.
Složený od poctivého svaté
pamti M.
Vytištn léta 1545," v 4. PedJana mluva: „Urozenému vládyce panu Jakubovi Fikarovi z Vratu, Husince
z
hofrichtái K.
mu
léta 1412.
.
a primasovi Starého
zvlášt milému, pozdravení
Pavel Bydžovský, fará kostela
Na
s
msta
Praž., píteli své-
knz
žádostí všeho dobrého
sv.
Havla v
St.
m. Pr,
vzka-
promluv dokazuje vydavatel, dobrot svátosti tak dlouho, jak dlouho trvají pípadnos chleba a vína. K ehož potvrzení pivodí tyry dvody: „tvrtý dvod z písma svaté pamti Mistra Jana Husi, kteréž z žaláe Konstanského, v nmž zuje"
že
atd.
konci v krátké
svátos tla a krve
trvá v své
boží
sedl, Robertovi napsal takto
Vdti
sluší, že po slovích potlo a krev pán. jak dlouho zuostívá zpuosob chleba a vína." Na poslední stránce pod arou: „Vytištno u Jana Hada." Exemplá tisku toho zná-
svcování
mo
jest
O (I,
42,
:
svátosti tak dlouho jest
nkolik. tomto spisku svém
.
14),
ka, že o
zmiuje
životu
se
vném
Hus ve Výkladu
víry
psal „v knížkách, jenž
slovu Provázek, na konci píše o blahoslavenství."
336
šelm,
ženo od
kázaní dvoje
„Mistra JanaHusi
XI. a
která bojnje proti svatým, nyní v
knze
Viktorína Anxigína Skuteského,
Na
evangelium Kristova na Horách Kutnách."
eno
v Magdeburce,
akcent.
1554,"
spasitele našeho,
nos
i
konci:
„Tla-
„Všem vícím v
Ježíše Krista a jeho zemi jsou, milos a pokoj Viktorín Anxigín Skuteský, služebník
knz
Jesti to vlastn
eské
e,
v které žaluje na tehdejší vlaž-
porušenost u víe svých krajan.
ku konci,
praví
pelo-
kazatele
v malé 8 literami švábskými bez
evangelium milujícím, kteí v Kr."
nkdy
Obsahuje tyto vci:
Pedmluvu:
1.
J.
Antikristu
o
e eskou
„že
pedkové
„Pamatujte na to,"
vaši jiným
národm uením a kam se již
spasitedlným a pravou poctou boží posluhovali:
dlo, že vy za,se od nich toho, aby se s vámi zdlovali, potebujete? Neb kde jest svaté pamti mistra Jana Husi uení ? kterého již ne vy, ale pohané v nov na víru obrácení užívají. Pattež tehdy na ty své pedky, kteí pro kšaft Kristv tla svá na ohe vydali, jichž tecT knihy mezi cizími národy tou se. O tom také víte, jak veliký poet kesanv od nevrných na Horách Kutnách do šachet vmetán; též u to
Litomic naši,
co
jich
kteí ne pro
v Labi
ztopeno.
lidské vci,
A to
jsou
ti
ješto jich nezastávaU,
pedkové ale pro
pravdu boží, kterou vyzuávali, trpli" atd. Dáno: „V Magdeburce v pondlí ped sv. Havlem, léta J554."
Na 2.
to následuje:
„O Kristu a Anti„O pravém povolání kazateluov,
„Mistra Jana Husi kázaní první:
kristu" atd. a „Kázaní druhé:
o boji šelmy proti svatým" atd.
V traktátu svém „o svatokupectví" slíbil Hus, že, dá-li pán bh, nco také napíše o Antikristovi (I, 393, . 12j, kterémužto slibu, jak se podobá, zadost uinil tímto dvojím kázáním, sepsav je v jazyku latinském. Žeby peklad eský byl zcela vrný, o tom již na str. 309 vyslovili sme pochybnost vdomé jest, že v asech pozdjších mnohé neprav pipisováno bylo Husovi, aby jeho jménem nabylo vbec váhy svou; neb
a platnosti.
„Mistra Jana Husi napomenutí, které iní k knžstvu, 3. aby zanechajíce uení a uálezkv lidských, sebe a lid slovem
:
337 božím zpravovali; nebo že
pvod
Antikristem."
božímu k veliké škod jsou, proto kdo je zastává a zachovává, že jest
lidu
z (Tabla mají, a
Snad jest to týž spisek, jejž Jungmann v Lit. „O zkáze pocházející z ust^inovení lidských," bez roku a místa (str. 110, . 873, c).
uvodí pod titulem:
tištn in
fol.
Jako kázaní nadeená, tak i tento spisek pochází patrn z asu, když Hus byl z Prahy vyobcován a v kletb, tudíž asi z druhé polovice roku ,1413 nebo z první polovice roku 1414. XII. „P o s t i 1 1 a svaté pamti M. Jana Husi, muedlníka božího, na evangelia, kteráž
pidané jsou mnohé
se
tou pes
K
celý rok.
nížto
M. Jana Husi, kteréž jsou jeí^t nikdy nebyly imprimované, a již nyní teprv na svtlo jsou vydané. MDLXHI.-' » jiné
knihy téhož
Jsou v ní obsaženy vci tyto: 1. Pedmluva na PostiDu mistra Jana Husi „^Milosrdný spasitel" atd. (Viz H, str. 2. 3.
Pedmluva impressorova. Jiná pedmluva M. Jana Husi:
deš" atd. (H, 4.
str.
Husince,
z
1.)
-Aby kdož ísti bu-
440.)
Vyobrazení M.
Jana Husi na hranici,
s
nápisem
nahoe Haec
fiiit
Dum A
effigies
quondam
sua pro Christo
venerabilis Hussi,
membra cremanda ddit
dole:
Jenž's všecky ptáky pevýšil blostí,
echuom
tvým, Husi, podnes
Tob vná vkem,
esf, tvé
jsi
v milosti.
pamtné jméno
žádnou nebude shlazeno. svým erným
lstí
A krkavec erný nosem blos
tvou lstivé odjíti chce
vrným:
echuom
však není
žádný vzácnjší pták, by se mohl živým hlasem vrovnati tak. Stádo ptactva zpvem svým tší uši: ty slovem,
5.
ctným skutkem, srdce
„Život M. Jana Husi,
muedlníka
i
duši.
božího,"
k
emuž
musejním rukou šestnáctého vku bai*vou ervenou pipsáno: „Sepsaný od mistra Petra z Mladnovic, kterýž byl oitý svdek všech tch vcí, kteréž se toho asu v exemplái
M.
J.
ITasi
sebrané spisy.
III.
99
338 v Konstancí daly. Byl písaem u pana Václava z Leštna." eské z jeho latinského spisu o pi a Jesti to výtah v Viz výše i. V. o skonání M. Jana Husi. Dva podvržené listy M. Jana Husi, týkajíce se pi6. jímání pod obojí: Jeden jich psán byl prý z Konstancí knzi
ei
Havlovi,
píjmím
Havlíkovi,
v eštinu peložen, v
nmž
nestavl na odpor „velebné
vrní
z kalichu
svátosti, totižto krvi
pijímají" od
vrnými"
Pražskému a
kazateli
latiny
z
jeho bratrsky za to žádá, aby se
pán, kterouž
mistra Jakobella,
„aby nebyla
„Dán v Konstancí v okovách, u vigilji desíti tisícuov rytíuov (21 ervna). Léta pán tisícého tystého trnádctého." Ale toho asu byl Hus ješt v echách, a dne 26 ervence téhož roku datoval nkteré
roztržitost mezi
atd.
spisky své z Ústí.
Druhý list bez datum svdil prý panu Václavovi z Dube panu Janovi z Chlumu. Píše v proti snmu Kostnickému, a %e „blud býti praví, když laikuom vrným píti se propjuje z kalichu pán." I kdybychom vzali za to, že rok 1414, slovy napsaný, omylem položen jest místo 1415, což nikoliv se ne-
nm
podobá, vždy
Od
21
pedce nedá
ervna
se hájiti, žeby tyto listy byly pravé.
až do smrti své dne 6
ervence
psal
Hus mnoho
pokud vdomo, aspo tyry eské, a v žádném jich ani slovíkem o vci té se nezmiuje, jakož i ped tím a kdyby takových listv Husonikdy nic podobného neuil vých z vzení bývalo, zajisté by byl pilný jich sbratel, nadeený Petr z Mladnovic, neopominul do spisu svého jich Osoby v tchto nepravých listech jmenované vzaty pojmouti. jsou z jiných známých list Husových, t. . 10 a 16. list latinských
a,
;
7.
Postilla
(fol.
1
— 145).
Mimo úmyslné zmny
v textu
srovnává se toto Norimberské vydání nejvíce s rukopisem muTak k. p. sejním, tak že i chyby písaské vytištny jsou. (dle
našeho vydání H, na
v tenie," tištná Postilla:
str.
387,
„mže
.
20) rkp. mus. má:
„móž
v Evangelium," a rkp.
práv: „móž i tenie^" Potom následuje „druhá strana"
cis.
bibliotéky
t.
.druhý
díl Postilly
146—162), obsahujíc kázaní a) na den zvstování panny Marie, b) na den navštívení p. M., a c) výklad na pašiji, rozdílný od výkladu v rkp. mus. (i. H, 2). Tetí pak díl (f. 163 (f.
339
Ondeje, b) sv. Mikusedmero kázaní, e) sv. Jana Evangelisty, f) památky tla božího, g) sv. MarŽeby všecky tyto vci tina, h) sv. Alžbty, a i) sv. Kateiny. od M. Jana Husi byly složeny a sepsány, jakož vydavatel Postilly praví, ižko jest uviti, hledíme-li k tomu, že v žádném rukopise Postilly Husovy nic toho se nenalézá, ano že vbec ani žádného rukopisu není, jenž by svdil, že jsou to práce Jediné kázaní na den památky staré, a nad to práce Husovy.
až 216) obsahuje kázaní a) na den sv. láše,
Tomáše,
sv.
c)
narození
d)
božího,
tla božího z toho vyjímáme, kteréžto již v nejstarším pramenu rukopisném eského Musea pichází (i. I, 2), 'a ta,ké v nadeeném starém seznamu spis Husových pod . 17 jmenováno
jest.
Norimberská pidává k tomuto kázaní na konci kratiký lánek, jenž se také nalézá v témž rkp. Musejním na list 76, ale pod zvláštním nápisem a zvláštní Postilla
200
(fol.
p.
v.)
kapitolou, totiž:
s
„Poíná
božiem tlu velmi dobrá. Ka-
o
pitola ... Že ty dobré vci dóstojné a asté pijímáme tla božieho iní, jakož si slyšal, protož to vz také, co zlého a škodlivého dlúhé nepistúpánie k tlu božiemu pivodí ^'ajDruhé, kázni a bázni božie prvé, že duch svatý duši opustí. Tetie, ubývá. že lovk tak piln hiechu v tom lovku že toho náboženstvie tvrté, nevystiehá. s zmauje. Páté, :
s
že
dobí
mnozí
hasí,
skutkové
hotovost
a dobré
s
Osmé,
picházie.
žádosti
smrtvie.
Šesté,
všé
Sedmé, hiechóm a tžká pokušenie
opúšejí. silná
s
roz-
Deváté, tiem viec a viec pibývá ábelského nabá-
množují.
dáme, a v srdci
s
božie
láska
z
boha daleko zapomíná. Desáté, že s rozum s zatmievá, že nerozezná mezi
lovk
toho
zatvrzuje a
dobrým a mezi zlým, a všecka zlos s v lovku rozmnožuje, aby jemu nevonlo nic dobrého." Zdali tento pídavek náleží Husovi aneb komu jinému, nelze rozhodnouti. Traktát o šesti bludích (fol. 217—229). 8. vydavatel
ml
njaký
lepší rukopis
ped
Zdá
se.
sebou, nežli jest
že
mu-
sme mohli vci nkteré dlé toho tom chybil velmi, že všecky výklady Husov}' k cizím textm, ježto v rkp. psány byly mezi ádky
sejní
(i. II. 3),
vydání opraviti
;
proto že
ale v
22*
340 a po stranách,
závorek do textu, jako
pojal bez
by to byla
slova dokladu samého.
Na
konci toho traktátu jest jakýsi
jenž v žádném
rkp.
se
nesmjí zjevn vyznávati? statení,
bojíce
a ovšem pro
obrokuov,
Pro
pro
svtské
chvály
se
pozdjší pídavek, nyní lidé pravdy jediné že jsme ne-
cizí,
„Pro
nenachází:
jiné,
ztratiti
a pízíli, a druzí
pravdu bojíce se pohanní od
lidí
a
utrpení tlesného" atd.
„Devt
artikuluov aneb kusuov zlatých" nahoe i. Til. „Zrcadlo slavné pamti mistra Jana 10. Hus i, v kterémžto každý lovk mže spatiti, co jeho budoucn -potkati má, a kterak mnoho dobrého ztratí" (fol. 232—238). Již nahoe pod i. I, 2 poznamenali sme, že to jest práce cizí, pozdjší, jménu Husovu podvržená. Rozdlena jest na pt b) „Pi smrti co se kapitol, totiž: a) „O radosti vné." e) O falešných d) „O pokání." trefí." c) O dni soudném, 9.
(fol.
230—232).
Viz
vší
Tato
prorocích.
poslední
kapitola
není
hrubý
než vášnivý,
hanopis na knžstvo, ovšem katolické. 11.
„Traktát
o
sedmi smrtedlných híších,
té-
hož mistra Jana Husi, muedlníka božího" (fol. 238—243). Neznáme žádného rukopisu, v nmž by se ten traktát byl zachoval; a protož musili sme jej pijmouti z vydání tohoto.
Krátký a velmi chatrný výtah
nho^ nalézá
z
monumenta Joannis Hus
se ve spise:
Hieronymi Pragensis, Norimb. 1715, pag. 45, pod titulem: Tractatus de septem pec-
Historia et
et
catis mortalibus.
„Pt epištol od M. Jana Husi v žalái složených" 244—247). Viz nahoe i. V. „List pánuov eských a moravských do Konstancí 13. odeslaný" 1. 1416, 2 Záí (fol. 247—248). 14. „Traktát o manželství" (fol. 249—250. V exemplái 12.
atd. (fol.
musejním tyto dva (fol.
listy se
pohešují).
Písmo pivodí M.Jan Hus" (sic). 251—252). Viz i. IV, 1. „Krátký a užitený výklad na dvanácte lánkuov víry 16. 15.
„Traktát od úmrtí
apoštolské, z písem svatých sebraný skrze jednoho sv.
zbhlého, nyní z latinské v eskou
e
peložený"
muže (fol.
v
písm
253
atd.)
341
mst
Norn„Vytištno v slavném íšském berce u Jana Montana a Oldicha Neybera." XIII. Ti písn nábožné vzaty jsou z Kancionálu Bratí eských, vytištného v Kralicích 1. 1576 v 4, pod ti„Písn duchovní evangelické, opt znovu pehlednuté tulem: Od jednoty bratrské." V nkterých exempláích, jakož atd. i v pozdjších vydáních, nad každou písní rukou souvkou pi-
Na
konci:
psáno, kdo liko
ji
„Jezu
totiž
na
štdrý knze"
Kriste,
konci tení 20
Konen
(II,
Modlitba:
krátká
mstském
se než to-
153, 472 a 474..
zmiiiuje
sám v
se
Kníli
slavný,
chval božských,"
pergamene nejvšího formátu chivu
str.
O
písni:
Postille
v Praze.
Na
s
Krista" atd.
psaném
1.
1573 na
se chová v ar-
notami, jenž
list 133 jest totiž „Próza o sv.
mistru Janovi z Husince svaté pamti,
na jeho vlastní píse
udlená od Jana T(áborského)," tohoto poátku: „Králi nad králi, Kriste! vedle lovenství tvého tého
léta
od narození tvého
Slavný rozený,
tisícího
pane! tvé chvály stále
eený
na
132).
se v „Graduálu
nalézá
jméno Husovo nenalézá
ale
složil;
pi tch tech,
sva-
tyrystého a patnáctého. vypravujíc, v eské zemi
mistr Jan Hus, pro pravdu tvú opovážil života
svého.
Kriste! tvj
kalich
útrpný
pijíc,
Petra a Pavla, svatých apoštoluov, k
ten
v ochtáb
odpoinutí
sta-
se bral.
Dobrý tob"
v sobotu
vnému
pane!
služebník
tvj, mistr Jan Hus, vrný
atd.
er„Navrát se zpátkem k pokaždého verše pední slovo ervené, a
Slova tuto v tisku proložená psána jsou v Graduálu
ven, a na konci poznamenáno:
átku
Prózy, vezmi z
píse až do konce." Probravše takto všecky prameny psané Husových, pokud jsou známé i pístupné, a k tak zpívaj jeho
se za
potebí vidlo, pihlédnuvše,
mžeme
i
tištné spisv
cen
jich,
jakož
úplným upokojením všecky lánk}-, které se zavírají ve sbírce této, až na ti, ježto níže (str. 343) vytknuty jsou, budto na základ starých hodnovrných svdectví, aneb již z obsahu i povahy jich samých prijmouti za pravé a nepodezelé práce tohoto s
:
342 v niravích
svých
A
bezúhoného, ale také bezohledého
inravo-
sme na svých místech, pokud možno, také hledli ukázati, kdy který lánek byl psán, podáváme v seznamu následujícím jakýs takýs pehled, jak jedno po druhém asi následuje, lánky takové, o kterých v píin té
kárce. *)
jakož
nic uriti nelze,
naped
položivše:
Výklad písniek Šalomúnových (III, 1). O sedmi smrtedlných híších (III, 178).
1.
2. 3.
Devt kusv
4.
Zrcadlo híšníka menší a o potupení
5. 6.
Písn nábožné a modlitba (III, Pedmluva k bibli Šafhausské,
7.
List
)
pannám
zlatých
(III,
147).
jistého kláštera
svta
142,
(III,
145).
262, 268). z
r.
1412?
(III,
260).
269).
(III,
Všecka souvká svdectví o Husovi v tom se jednomysln shodují, že život jeho byl vbec píkladný a bez úhony, tak že ani úhlavní nepátelé jeho nemli jemu ím vytýkati. A co se dotyce jeho uení, vyznati musí každý, kdo bez vášn a pedpojatosti spisy jeho te, že Hus nechtl býti než opravcem morální porušenosti a hojných nešvar vku svého, káraje v tom bez ušetení netoliko lid svtský, ale i stav duchovní, od papeže poínaje až po nejmenší mnichy a že toho asu v duchovenstvu bylo skuten mnoho co kárati, nikdo popíti nemže. 16. Tím Viz p. barona J. A. Helferta spis o Husovi, str. 9 ovšem spsobil sob Hus mnoho mocných i zuivých nepátel, kteí také neopominuli k odsouzení jeho, co na nich bylo, se piiniti, jakož sám v listech svých z Kostnice o tom vypravuje. Norimberský vydavatel nejprvnjší sbírky latinských spis Hu„Magister Joannes sových léta 1558 píše v té píin takto: Hus, quamdiu in scelera ordinum secularium hominum acriter praedicando invehebatur, omneš dicebant spiritum sanctum ex eo loqui; at cum in clerum convertit sermonem et stilum, tum ;
—
A v týž smysl mluví také Martin Kuthen v jednom spisku svém léta 15 64, ka: „Toho asu (l410) povstal jest mistr Jan Hus, i jal se kázati a lid tuze z híchv trestati. Tehdy duchovní lid velice jej chválili, kouce, že duch boží z nho mluví. A když se jal kázati na knžstvo, dotýkaje nejvyššího papeže, až do nejmenšího knze, na jich pýchu, i na lakomství, na svatokupectví, i na kubi náství, a aby knží svtským nepanovali a zboží nedrželi tehdy se jest knžstvo proti nmu zbouilo, kouce, že jest ve již ábel vstoupil, a že jest kací." ulcus tetegit et male audire coepit."
343
8.
9.
10.
Provázek típramený, z
O O
pede dnem
1412,
r.
pravé
k
svatokupectví, dokon.
r.
poznání
(III,
12.
cesty
1412 (IQ, 131).
11 Listop.
(I,
z
r.
spasení,
pán,
1).
1412
n.
List
Pražanm
List
Plzeským,
15.
List
osadníkm Betlémským
16.
Kázaní na den památk}- tla
(m,
po
r.
z Prahy,
1413 (UI. 270). ?
r.
1413
božího,
(III,
r.
299).
1413, 22
Záí
18.
Postilla,
19.
O O
šesti
r.
1413,
(n, 428).
dokon.
r.
manželství, z
(m,
^
ervna
170).
Kázaní o lovka, který sstupoval do Jerusalema, 10
1413
dne 2 Února (I, 389). r. 1413 (lU, 274).
1413,
vypovdní
14.
20.
152).
104).
13.
17.
(III.
asi z r.
Vyklad \1ry, desatera božího pikázaní a modlitby dokon.
11.
lovka
Zrcadlo
1412
r.
híšného vší,
r.
bludích,
1413, 28
1413
íjna na hrad Kozím 1414
n.
(III,
197).
(H,
1).
^
Betlém dne 6 ervna 1414
dokon. v
212).
knzi
kiichmistrovi,
1414
21.
Proti
22.
Abeceda a Jádro uení kesanského (Katechismus), v Ústí dne 26 ervna 1414 (III. 261, 255). Mravné prpovdi (III, 259). Tináct listv, od 26 Srpna 1414 až do poátku ervence 1415 (m, 275—290, . 4—16).
23.
24.
r.
(III,
241).
Za spisy pochybné. bucF zdali v celém svém obsahu a znní, jakož jsou ped rukama, pocházejí od Husa, anebo nejsou-li aspo v nkterých ástech svých kjúmyslm pozdjším pedlány, pokládáme tyto: 1.
O víe
2.
Kázaní dvoje o Antikristu a o šelm, z peloženo z latiny (III. 301).
3.
Napomenutí knžstvu, aby zanechali uení a nálezkv lidských, z r. 1413 n. 1414, peloženo z latiny (III, 312). Již nahoe zmínili sme se, že spisky nkteré, ježto dle
(in, 291).
Srov.
str.
320. r.
1413
n.
1414
zpráv nás došlých také pocházejí z péra Husova, nyní se pohešují, bud že již pišly zlovolí lidskou anebo všelikými ne-
hodami na zmar, aneb že se
vbec
o nich neví, kde se cho-
344 anebo také že na ten
vají,
as
pro všeliké
pekážky
nelze
jich míti.
Seznam nadeený
XVI vku
jmenuje
tyto vci, jichž
„Výklad menší obzvláš na pátee."
Poátek: „Spa-
z
nyní nemáme: 1.
sitel církvi svaté,
kteráž jest sbor" atd.
2. „O víe a její láncích, a o stránkách církve svaté." Po.: „Ponvadž, jakož dí apoštol kžidaom"atd. Jungmann
lánku jest v Mus.; ale již nasme na ten omyl. O lánku tištném
v Lit. sice praví, že rkp. toho
hoe pod b.
r.
1
I,
„Odpovd na
a m. pod titulem:
iti?" souditi víry
ukázali
nemžeme,
otázku,
kesanské, tištných pi
co jest to
Dvanácte pak
neznajíce ho. Postille
v-
lánk
1563, jest práce
cizí.
Viz i. JI, 2 a XI, 16.
„O panenství."
3.
lánku
stova" atd.
nenajdeš;
a spisek
panna" v
cis.
ve.
Po.: „Anno panno, choti Jezu Kritaké v žádném rkp. esk. Mus.
tohoto
„O
panenství,
bibl. rkp.
XVII,
kterak
s
E
str. 14,
10,
má
mieti každá
Husovi ne-
náleží. 4.
O
„O
církvi (kázaní) takové, jakové latinské
sám
vydal."
svých latinských „knížkách o cierkvi svaté " zmiuje se Hus
nkolikkrát v Postille, totiž: ve tení sedmém (str. 39, . 3), dvanáctém (str. 63, . 20) a dvacátém pátém (str. 175, . 17); ale o njaké eské ei téhož obsahu již nyní se neví.
tyry listy (pod . 21—24). Dva z nich, totiž: „M. 5. Jan Hus, nestatený sluha boží, všem vyvoleným," a list „Pokoj od híchuov, spasení z Konstancí jednomu knzi: k životu," dokonce nejsou známy; ostatní pak dva téhož poátku: „M. Jan Hus, knz a sluha v nadji p. J. Kr.," srovnávají
se
v
tomto
poátku skoro
s
listem
.
6
sbírky naší.
Zdali však jeden jich jest tento šestý, nelze uriti. 6.
V
bibl.
Mikulovské jsou prý v rkp.
z
XV
vku, -
159, mezi jinými spisy Husovými také ti listy „o pravém potupení tohoto svta a jeho veliké neve" atd. Viz Jungm. (Srov. „O potupení svta" III, 145.) Lit. str. 110, . 873, e. „Pro pijímáme pod dvojím spsobem tlo a krev p. List:
Krista," jenž prý také se
tam nalézá
(Lit. str. 96, 608, p),
nepo-
:
345
xn,
Viz co o
Husa.
od
chází
takových
listecli
eeno
výše pod
6.
Dále uvádí Junginann v Literatue: Nkteré tisky prací Husových bez roku a bez místa 7. ve fol, totiž:
.
608,
c)
O jednot
Traktát o poznání a milování boha
a)
O
b)
1):
pravé povinnosti
církve (str. 96,
.
lovka
608,
m)
tyto tisky vidl, nepraví: v Mus. a v
(str. 110,
aj. v.
cis.
(str.
.
96
873, b);
Kde Jungmann
bibl. jich není.
V jednom rkp. bibliotéky Olomúcké. . 5: „Výklad 8. na první epištolu sv. Petra, a „Výklad na druhé boží piká**'
zaní" (str. 106, 9. jici
(str.
.
108,
10.
812, a).
841,
víry, o
pánu bohu a o
odvolání,
„List
tišt.
Tro-
v Holomouci
z r.
1515,
appellatio, od papeže
lat.
k nejvyššímu sudímu. (Dobr. Lit. I, 135.) 11. Václav Šturm ve „Srovnání víry ších" atd.,
sv.
c).
Dobrovský nalezl v Staré Boleslavi rkp.
obsahuje
jenž
.
Kázaní o v}'svtlení
na
1582,
a str.
uení bratí
star-
377 jmenuje
list
pod peetí všeho sboru mistrovského, a ped dvma písai obecníma uinný, jichž jest M. Jan Hus na svdectví
veliký
žádal a zavolal, a
Dále
praví,
že
ped
jim
nimi
pede
ke dvoru papežovu,
poselacím
všemi víru svou vyznával.
podal svou rukou napsané
vyznávaje atd.
víry na listu
(Jgm.
str.
69.
i. 135, b.) 12. V Postille, ve tení 20 (H, 132) pivodí Hus poátky tí svých písní, ježto se zpívaly v Betlém. Jedna jich: „Jezu Kriste, štdrý knze," zachovala se potud: ostatní dv. tohoto poátku: „Vstal jest bnh z mrtvých svú mocí" atd.. pak:
„Návštv
Kriste
žádiicí" atd. nyní se pohešují. Také zmiuje se o dvou písních, které složil: jednu jich poslal njakým pannám klášterským, aby ji zpívaly na nešpoe panen svatých (III. 270, . 19). a druhou z vzení
nás,
v listech svých
panu Jindichovi Škopkovi (III, 281). Na konec budiž ješt také doloženo, co známý mnich Kl^íž z Tele rukou svou poznamenal' na malém lístku, jenž se nalézá v rkp. cis. ver. bibl. v Praze I, G 11 mezi listy 104—105, v slova tato
„Anno domini 1416
(sic)
currente, in die sanctae Agnetis,
22
346 (21 Jan.) dieto matutiuo quasi
raartyris
virginis gloriosae et
media nocte in carcere civitatis Constanciae, tempore concilii, quod per prociiratorem agebat causa(m) contra me super niultis articulis, finalitcr perlegi legendas librorum et non potui plene corrigere, quia cariii biblia." Haec Johannes Hus propria manu sua in viatico suo, quera ad peticionem palatinus conin
secutus est et donavit monasterio in Ingelheim. d. k.
b.
(Sitzungsber.
Gesellschaft d. Wissensch., Philos. Séct. 3 Juni 1867,
kdež o tom etl Dr. Hanuš.)
Slovem
„(liber)
viaticus"
mže
rozumti bu denník, do nhož Hus zapisoval, co se mu na cest do Kostnice i v Kostnici kdy pihodilo, anebo snad
se
nejspíše
knžská modlicí
jen slova svrchupsaná
kniha, tak nazvaný breviá, do
sob
po smrti jeho falckrab rýnský
heimskému list,
sob
vyžádav, klášteru Engel-
Ostatn srovnej s touto zápiskou daný dne 19 Ledna 1415 (IH, 280). Zdali
daroval.
všecky
pohešují, jsou
spisy
skuten
nhož
zaznamenal, kteroužto knihu potom
Husv
svrchu poznamenané, ježto se nyní
práce Husovy, bude se moci posouditi
teprv tehdáž, kdyžby se který jich snad ješt nalezl.
Oprava. Na
str.
329,
G iitnšteiuský.
ve 4té rádce zdola,
místo
Vartmberský má
býti
University of Toronto
Library
DO NOT REMOVE THE
CARD
FROM THIS
POCKET
