ZVONEK 2011
Školní časopis
OU Kunice
Redakční rada:
KV1, KV2, KV3
Slovo úvodem Letos jsme si dovolili v našem časopisu upřednostnit lehký nádech jara a tím alespoň na okamžik zapomenout na chladné období a mráz za našimi okny. Doufáme, že i tentokrát budete potěšeni a dozvíte se od nás i něco nového. Sluníčko nakouklo do našich dveří. Každý se raduje, každý již věří, že jaro pachole přilétlo zpátky, úsměvem celuje shrbené chatky. Ty jak by oživly, shodily stáří, okna jak očka jim ve slunku září. V zahrádce rozkvetl petrklíč žlutý, v azuru klene se obláček vzdutý. Všude je veselo, písnička jásá, že Jaro vonný květ na luka střásá. Před chatkou děti se v tanečku točí, všem radost šťastných let vyhlíží z očí. Ba i ten dědeček s babičkou starou, cítí zas v žilách svých k žití chuť jarou.
Obsah Pro tentokrát jsme si pro Vás připravili: 1. ZVONEK ZELENÝ 2. PLESOVÁ SEZÓNA 3.
SVATÝ VALENTIN VS. SVÁTEK VALENTÝN 4. POZVÁNKA NA PLES 5. (NE) KOUŘENÍ
8. PŘÍSPĚVKY ŽÁKŮ Vánoce s Matyldou Adaptační kurz 9. POVÍDKA POKORNÉ KRÁLOVSTVÍ 9. ZÁBAVA A VTÍPKY VTIPY SUDOKU INZERÁTY OSMISMĚRKA KVÍZ ZÁPALKY
6. MUZEUM ŘÍČANY VÝSTAVA KOŘENÍ
10 ROZLUŠTĚNÍ
7. MASOPUST
11. ZÁVĚR
Zvonek zelený (Carduelis chloris) Zvonky často můžeme vidět i na krmítkách. Milují olejnatá semena, zvláště semena slunečnic. Pokud jim zasýpáme pravidelně, létají na krmítko skutečně celou zimu. A zde skrze okno můžeme zvonky detailně pozorovat. Jednak si srovnáme zbarvení obou pohlaví, samička je šedavější, sameček je živě zelený, a nadto je jeho zbarvení ještě oživeno žlutým páskem v křídle a na ocase. Zároveň si všimneme i některých rysů v jejich chování. Zvonci jsou nebojácní ptáci, bez nějakého uzardění zaženou hašteřivé vrabce nebo mnohem většího kosa. Pokud je příznivé počasí, už v lednu nebo počátkem února začínají samečkové zvonků zpívat. Není to zpěv úplný, většinou to jsou jen takové počátky zpěvu, ale během března se rozezpívají všichni a zpívají naplno. A chystají se už v té době k hnízdění, čili začínají si vybírat vhodné jehličnany, kde by umístili svoje hnízdo.
Jednou ze záhad je množství zvonků na podzim a v zimě. Některý rok jich vidíme tisíce, a na stejném místě druhou zimu nepotkáme ani jednoho.
Jedná se o jednoho z našich nejhojnějších druhů s výskytem po celé Evropě (vyznačeno zeleně). Můžeme ho potkat jak v rozlehlé krajině, tak i ve městech, kde jsou z jara nápadní svým letem a zpěvem. (Michal Tůma KV3)
OPĚT NÁM ZAČALA PLESOVÁ SEZÓNA ...Plesy začínají a my se připravujeme... Každý rok se konají plesové sezóny. I my letos máme svůj Absolventský ples. Teď momentálně vyrábíme škrabošky a masky na výzdobu tanečního sálu. Nejen, že připravujeme výzdobu sálu, ale také musíme připravit nástup a zařídit vše okolo plesu, jako jsou šerpy a podobně. Slečny hledají šaty, aby byly nejkrásnější. A chlapci obleky, ale ti nemají takové problémy, jako my děvčata. Náš ples budeme mít 25. 2. 2011 (pátek) od 20:00 hod. V Mnichovické krčmě a vstup je 100,...Všechny srdečně zveme... Budeme rádi, když Vás tam všechny uvidíme. (Klára Rybářová KV3)
Svatý Valentin vs. Svátek Valentýn Svatý Valentin jedné noci vyveden a sťat. Jeho bývalí žáci, rokulus, Efebus a Apolonius, přinesli jeho tělo do Terni a pochovali je tu v kostele.Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti: 269, 270 a 273.
Svátek zamilovaných = Valentýn Každoročně 14. února se slaví svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tématikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. Tento svátek jsme převzali z USA a mezi mladší generací je velice oblíbený... Legenda říká, že tento den začal být známý až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Sv. Valentin měl být původem urozený Říman. Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili Podle jedné z legendárních verzí byl roku 203 nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn pozval Kraton do Říma. Valentin následně vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl uzdravil zázračně jeho syna. Proto se Kraton zatčen a později popraven 14.února. Svátek spolu se svou domácností, svými 3mi žáky, Luprecalia splynul s oslavami mučednictví urozenými to Athéňany a synem městského Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, prefekta nechal od Valentina pokřtít. Senátoři který je nyní 14. února slaven. začali za to Valentina nenávidět a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Z něho pak byl
Vánoce s Matyldou Tento rok jsem se těšila obzvlášť na Vánoce. Tušila jsem, že dostanu nějaký živý dáreček,.. ale „Ježíšek“ samozřejmě zatloukal,.. Už je tu štědrý večer juuuuuuuchuuuu honem se nabašťit a honem k dárečkům,.. Ty ,.. joooo nějaký vééélikánský dáreček na mně přímo, jako kdyby koukal. Vrhla jsem se ho rychle rozbalit, tam jakási vééliká klec.. a v té kleci strom. Nechápala jsem a rozbalovala dál. Ale zvířátko nikde. Stále dokola nějaké oblečení na sebe. A pak mamka odešla a přinesla takovou přenosnou klícku a v ní byla senzační ČINČILA! Celkem jsem valila oči, vůbec jsem takové zvířátko neznala, ale potom jsem začala shánět různé informace. Konečně už vím mnohem víc o těchto senzačních zvířátkách. Činčila je úžásný tvor! Jsou čistotná, mají hladký kožíšek, očička jak dva korálky a jsou prostě kouzelní! Ale také pěkně vybíraví! Jejich potravou jsou sušené věci například křížaly, sušené babány, sušené jahody, rozinky, aj. Jsem moc ráda, že MATYLDA patří do rodiny! (Miroslava Kálalova KV2 )
Adaptační kurz Poslední den v srpnu jsme přijeli na internát do Všešim, kde jsme se ubytovali a přespali jednu noc. Ve středu ráno jsme se po snídani sešli v promítačce, kde měla proslov paní ředitelka. Pak si každý vytáhl jednu tyčku z mikáda a rozdělili jsme se do skupin podle barev. Každá skupina dostala kolíček a kartičku. Kolíček jsme si vybarvili v barvě týmu, na kartičky jsme napsali své jméno a nakreslili značku oboru. Každá skupina dostala mapu. Poté jsme se vydali do Podubí. Po cestě jsme hledali různé přírodniny a hráli hry. Do cíle jsme dorazili akorát na oběd. Odpoledne jsme se šli ubytovat. Potom jsme každý dostali tričko, které jsme si pomalovali dle svých schopností a fantazie. Ve čtvrtek po snídani jsme byli rozděleni do skupin. Každá skupina si vymyslela příběh, vytvořila erb a vymyslela si jména. Pak začali všichni ve skupinách plnit zadané úkoly. Když jsme je splnili, dostali jsme nápovědy, kde najít mapu k pokladu. Ten, kdo našel mapu mohl začít hledat poklad. V pátek po obědě jsme se rozdělili podle tříd a vzájemně jsme se představili. Pak jsme vyrazili zpět do Všešim. Po cestě jsme hráli hry a vymýšleli je. Večer jsme si venku rozdělali oheň a opékali na něm vuřty. V sobotu jsme se po snídani shromáždili před budovou školy. Na závěr třídní učitelé odvedli studenty do svých tříd, kde všichni dostali pracovní oblečení a obuv, učebnice a informace o chodu školy. A co bylo dál……………………………….. „HURÁ DOMŮ“ (Šárka Procházková KV1)
Kouření je činnost, při které je skrze spalování nějaké látky, nejčastěji tabáku, uvolňován a následně vdechován či ochutnáván její kouř. Tento tabák může být kouřen v cigaretách, existují ale i jiné způsoby, mezi které patří např. kouření dýmky, doutníku, či vodní dýmky. Kouření má jistý společenský význam; zatímco v 19. století a na počátku století dvacátého bylo považováno za symbol určité společenské úrovně, na začátku století dvacátého prvního byla prokázána jeho škodlivost spojená se vznikem karcinomu plic a dalších onemocnění a je proto proti němu vedena rozsáhlá kampaň. K nejčastějším rizikům spojených s inhalací tabákového kouře patří poškození plicních dýchacích cest. Při spalování tabáku vzniká karcinogenní benzopyren a uvolňuje se nikotin, na kterém vzniká závislost. Při kouření jedné nebo několika osob vzniká riziko pasivního kuřáctví, kterému jsou vystaveny další osoby, které vdechují kouř kuřáků. S tímto souvisí i zákaz kouření, který je v jednotlivých zemích různě stanoven. Ve většině zemí je prodej tabákových výrobků (a potažmo tedy i kouření) omezen zákonem, v mnoha zemích včetně České republiky jsou postihovány či omezovány i některé formy kouření jako takového (zejména na některých veřejných místech, v ČR např. ve školách, společných prostorách domů či v restauacích neoznačených příslušnou značkou). Přísné protikuřácké zákony má například Dánsko. (Zdroj: wikipedia.org)
Nejběžnější forma kuřiva jsou v současné době cigarety Ale, jak to vlastně všechno doopravdy bylo? Indiáni a celkově domorodé kmeny využívali ohně a kouře k rituálním obřadům. Šamani, léčitelé či indiáni, využívali omamného „kuřiva“ látky k vizi. Dělávali to tak proto, aby mohli předpovídat budoucnost, zjistili, jak mají léčit nemocné a k dorozumívání s bohy. Každý ale neměl právo si dopřát to pravé „pokouřeníčko“ . Toto právo měli jen vysoce postavení. (M. Tůma)
Výstava Koření s vůní dálek i domova Nejdražší kořené světa (Cena je uvedena za 1kg)
Od 1. prosince 2010 do 30. ledna 2011 jste mohli v hlavní budově muzea v Říčanech navštívit výstavu „Koření s vůní dálek i domova“. My jí navšítivili s naší školou v předposledním týdnu lednového měsíce. Nejenom že jsme měli možnost poznat a dozvědět se mnohé zajímavosti celkově o koření z dalekých ostrovů celého světa, ale mohli jsme si připomenout i takové koření a byliny ze zahrádky našich prababiček. Ti odvážní dokonce měli možnost některé z nich ochutnat, nebo jen zkusit poznávačku podle zraku a čichu. Podle mně to byla vydařená exkurze, kde jsme se dozvěděli dost zajímavých věcí a pokud budete mít někdy možnost, mohu návštěvu takové výstavy doporučit. (Michal Tůma KV3) Věděli jste že existuje také stupnice pálivosti? Stupnice je pojmenována po americkém chemikovi Wilburu L. Scovillem (1865–1942), který v roce 1912 publikoval metodu kvantitativního srovnávání pálivosti papriček – Scovilleho organoleptický test. Základem je roztok z paprik, cukru a vody, který je následně ředěn vodou a zkoušen ochutnávači (většinou nejméně pěti) do té doby, než zmizí pálivost. Stupeň naředění měříme na Scovilleho stupnici. Sladká paprika neobsahuje žádný kapsaicin a na Scovilleho stupnici má hodnotu 0 (paprika je celá, neředěná a nepálí). Naproti tomu jedna z nejpálivějíší papriček habanero má pálivost 225 000 a více SHU. Největší slabinou Scovilleho organoleptického testu je jeho nepřesnost zapříčiněná lidským prvkem. Pomocí chromatografických metod dnes lze měřit SHU podstatně přesněji, než při Scovilleho organoleptickém testu za účasti ochutnávačů. .Může paprika i zabít? Ano, ale člověk by však musel sníst zhruba osm kilogramů pálivých paprik.
1. Zapíjet až po jídle, ne během jídla. 2 Nikdy nezapíjet vodou či pivem! Kapsaicin je totiž olejová látka a vodou či pivem se jen rozšíří. 3. Pocit pálivosti pomáhá zahnat mléko či sladký sirup. Anebo zajedení chlebem. (http://www.ricany.cz/org/muzeum/index.php)
Masopust Masopust bylo v minulosti období od Tří králů do Popeleční středy. V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Masopust byl pro lidi svátkem hodování, během kterého se připravovali na následný půst. Maškarní zábava, která probíhala zpravidla na masopustní úterý, tedy v úterý před Popeleční středou, byla vyvrcholením masopustu. Na Popeleční středu se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory. Popeleční středa je prvním dnem postní doby. Její termín připadá na 40. den před Velikonocemi (do těchto 40 dnů se nepočítají neděle). Jelikož jsou Velikonoce pohyblivý svátek, i popeleční středa připadá každý rok na jiné datum. Název Popeleční středa pochází ze zvyklostí pálit palmy či kočičky z Květné neděle minulého roku. Takto získaného popela se užívá při bohoslužbě Popeleční středy, kdy jsou věřící znamenáni popelem, tzv. popelcem, na čele. Tento symbol upomíná na blízkovýchodní tradici sypání si popela na hlavu na znamení pokání před Bohem. (Jiřina Šafrová KV3)
Pokorné království – jaro Pokorné království se probouzelo k novému životu. Tam, kde končila chudičká políčká, poskytující horským lidem skromnou obživu, zvedala se vysoko vzhůru hustě zalesněná stráň, prostoupená obrovskými balvany a kamenitými ostrohy. Úzké cesty, které tady vyšlapali lidé, byly křižovány sotva znatelnými stezkami, jichž užívala zvěř. A na samém vrcholku stráně, kterou jen z přemíry skromnosti nenazýváme horou, tyčila se stará, pokřivená borovice, jejíž zlatorudá kůra hovořila o štěstí zašlých slunečních dnů i o nepohodách na této výspě prožitých. Sama, samojediná rostla na temeni stráně. Napravo i nalevo se táhl skalnatý hřeben, níže pod ní se rozkládala nižší návrší a skalky a kam bylo možno dohlédnouti, všude byly hluboké lesy. To bylo Pokorné království. Větve osamělé borovice tiše zasténaly, jako by se probouzely z dlouhého spánku. Dosud nesmělé paprsky slunce políbily její zlatistou kůru a pokřivený kmen se zachvěl a protáhl, jako když spáč procítá z těžkého spánku. Koruna se zachvěla v nárazu dosud chladného vánku, který zašelestil v jejím povadlém jehličí. Ach, jak byl příjemný tento vánek! Jistě přicházel z dalekých, neznámých končin, neboť přinášel podivnou vůni, do níž se mísila jakási slaná pachuť. Takovou vůni, přinášeli na svých křídlech tažní ptáci a vlaštovky, když se na jaře vraceli z dalekých jižních krajin a usedli na větvích staré borovice, aby načerpali nových sil. V podobných chvílích stará borovice litovala, že její kořeny tkví tak pevně v rodné půdě, že se nemůže rozletět s těmi šťastnými, lehkomyslnými ptáčky, aby viděla daleké cizí kraje, aby viděla moře, aloe a pinie, jejichž krásu vytušila z radostného štěbetání neposedných poutníků. Nový náraz vánku jí zašelestil v koruně, borovice se zachvěla, v jejích kořenech zapraskalo a konečně úplně procitla. Cítila, jak jí z kořenů proudí k údům nová síla. Míza, krev jejího těla, stoupala sice jen zvolna, ale jistě to již nebude trvat dlouho a její jehličí se radostně zazelená. Zdálo se, jako by stará borovice radostně vzdychala, neboť dobře cítila, že se již vrátilo jaro. V nejbližším okolí staré borovice sice dosud ležely poslední zbytky sněhu, avšak sluneční paprsky neúnavně hlodaly v její ztvrdlé kůře. Nepatrné praménky, v něž teplo měnilo sníh, se spojovaly v malé potůčky, které zurčely dolů do údolí. Tam již nebylo po sněhu ani památky. Louky se oděly kobercem svěží zeleně, který byl zkropen záplavou sněženek a krokusů. Dole na louce, zakusující se podkovovitě do lesa, bylo vidět hejno sluk, jež se tady zdržely na své pouti k severu. Spokojeně se dělily o tiché zákoutí se stádem srnek, radujících se z dlouho očekávaného nadbytku šťavnaté potravy, která byla dvojnásob vítána po dlouhé a tuhé zimě. Dokonce i čmelák, zabloudivší až sem, vysoko na stráň, zvěstoval staré borovici příchod jara. Poněkud předčasně ho vytáhly sluneční paprsky na toulky, takže se potácel jako opilý na svých nejistých křídlech, odvyklých dlouhým odpočinkem namáhavému pohybu. Bachraté tělíčko zvolna plulo vzduchem a bzukot jeho křídel zněl staré borovici jako nejkrásnější hudba. Na scéně se objevil také nejvěrnější host staré borovice. Rezatá veverka se usadila na nejhořejší větvi, aby se radovala ze slunečních paprsků. Ale ani v této radostné chvíli nezůstala nečinná. Pozorně, s nevýslovnou péčí si čistila svůj rezavý kožíšek a pyšně natřásala svůj huňatý chvost, neboť zděděný pud jí říkal, že na jeho hebkosti, načechranosti a nejúzkostlivější čistotě závisí mnohdy její život. Lehounké bílé obláčky pluly po azurově modrém nebi, jehž barva slibovala více tepla, než mohlo poskytnouti dosud nedomrlé, první jarní slunce. Na to však nikdo z obyvatel Pokorného království nemyslil. Bylo jaro, bylo překrásně a brzy bude ještě mnohem krásněji. Ze svého pelechu, vyhrabaného ve stráni, několik metrů níže pod borovicí, vybatolil se starý bručoun, kmotr jezevec. Ospale mžoural ve slunčním světle, neboť paprsky mu působily bodavou bolest. Za dlouhého zimního spánku v tmavém pelechu docela zapomněl na to, že ještě existuje něco takového, jako je světlo. Když natřásal svůj štětinatý kožich, zdálo se, že všechny kosti v jeho těle zachrastily.
,,Jak zhubl!“ potřásla prostořeká veveřice zašpičatělými oušky. ,,Než se uložil k zimnímu spánku, byl to takový bachráč, že se sotva valil! Ale teď? Vždyť je neuvěřitelné, že jeho kožich udrží všechny kosti v jeho těle pohromadě!“ Na lesním průseku se mihlo rezavé tělo statného lišáka. S čenichem nízko u země sledoval jakousi stopu a oči se mu leskly touhou po kořisti. Pojednou stanul jako vytesán a pohlédl vzhůru k temenu stráně. Tam, na skalisku nedaleko staré borovice, stanul uznávaný král Pokorného království. Jelen. Jeho mohutná, vskutku královská hlava se jasně rýsovala na modrém pozadí nebes. Jak tam tak stál, připomínal nádhernou sochu, vytesanou velikým umělcem z jediného kusu kamene. Již šestnáckrát viděl přicházet jaro a vždy to, které právě přicházelo, se mu zdálo býti krásnější než minulé. Všichni obyvatelé lesa však pojednou ztrnuli, zvedli čenichy výše a znepokojeně ssáli vzduch. Potom lišák jako blesk vyrazil a zmizel v křoví, kmotr jezevec nevrle zabručel a vklouzl do pelechu, obrovský jelen hněvivě zahrabal kopýtky ve sněhu a zmizel za návrším a rezavá veveřice se přitiskla k větvi. Jen čmelák bzučel klidně dále svou píseň k oslavě jara. A potom se na polozarostlé lesní cestě objevil nejnebezpečnější ze všech dravců, tvor, kterého se všichni lesní obyvatelé obávají mnohem více než samého Boha. Člověk. Kalhoty z hrubého plátna měl zastrčeny do vysokých bot, jeho trup byl zakryt ošumělým kabátcem a obličej mu stínil zplihlý okraj jakési pokrývky, kterou při dobré vůli bylo možno považovati za cosi, co bylo příbuzné klobouku. Zkoumavě se rozhlížel kolem sebe, s netajenou rozkoší ssál svěží vzduch a jeho oči se leskly utajovaným vzrušením. I on se opájel kouzlem, kterým byly prosyceny horské lesy. Žádný živý tvor tomu nemohl odolat. Neboť nastalo jaro. (1. příběh s knižky „Pokorné Království“ Pavel Soldán)
VTÍPKY ZE ŠKOLNÍCH LAVIC Ptá se učitel: „O zahradu pečují zahradníci...“ A o sady? Sadisté ozve se. Dva žáci si povídají: Ti učitelé jsou v podstatě slušně hloupí lidé“ „Jak to myslíš?“ Pořád se na něco vyptávají a někteří furt dokola. „Jééé paní učitelko vám to dneska sluší!“ Po dvou sekundách:“APRÍL“ „Honzíku, ukaž nám jaké máš vysvědčení!“ „Až později tati,já ho půjčil Mirkovi, on chtěl postrašit své rodiče.“ Ptá se učitelka hloupého Honzíka: "Jaký jediný savec nemá zuby?" A Honzík odpoví: "Můj děda." Studentka přijde pozdě na hodinu. A profesor se ptá: "Tak s kýmpak jste zaspala dneska?" Při hodině společenské výchovy paní učitelka vysvětluje: "Po schodech jde nahoru vždycky muž. Kdo by mi dokázal říct proč?" Přihlásí se Pepíček: "Žena přece nemůže vědět, ve kterém patře ten pán bydlí." Je třída v obřím akváriu a paní učitelka se ptá z jakého oceánu jsou tyto ryby? Je vyvolána Maruška, ale stále mlčí. A paní učitelka: správně, je to Tichý oceán!
Zápalky Dobrý sluha, ale zlý pán... Ano řeč je o zápalkách, které již dokázaly udělat tolik škody, ale i užitku. Dokonce dokázaly zamotat hlavu i mnoha lidem. Dokážete i vy vyřešit tyto 3 záludné úkoly? Kvíz- všeobecný přehled 1. Bavlna je původu? 2. Hedvábí je původu? 3. Len je původu? 4. Vlna je původu? 5. Silon je původu? 6. Autorem slavného výroku „A přece se točí“ je? 7. Vynálezce dynamitu byl? 8. Radium objevil: 9. Kdo napsal text k české hymně „Kde domov můj“, a v jaké divadelní hře byla použita? 10. Z kterého města pochází Spejbl a Hurvínek 11. Kdo vymyslel slovo ROBOT a kde bylo použito 12. Kdo byl první Český král? (1197- 1230) 14. Kdo vynalezl vodní šroub 15. Kdo vynalezl ruchadlo? (zemědělský stroj na orání a kypření půdy)
Rozluštění Kvíz - všeobecný přehled 1. Rostlinného 2. Živočišného 3. Rostlinného 4. Živočišného 5. Syntetického 6. G. Galilei 7. A. Nobell 8. M. Sklodowska – Curi 9. Josef Kajetán Tyl , Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka 10. Z Plzně 11. Karel Čapek R.U.R. 12. Přemysl Otakar I. 13. Prokop Diviš 14.Josef Ressl 15. Bratranci Veverkové
5 rozdílů 1.Kšilt 2.Bota 3.Pruh na rukávu 4.Nos 5.Noha u houby
Zápalky
Šárka Procházková Krisýna Brabcová
Petra Adamovská
Miroslava Kálalová Michal Tůma
Robert Pečený
Daniela Kuboušková
Tereza Nedvědová Honza Medřický
Marcela Denemarková
Kateřina Veselá
Klára Rybářová
Tereza Burdová
Jana Kuchařová Karolína Holcmannová
Jiřina Šafrová
