UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství
Šárka Ročková
Zvládání psychické zátěže v kontextu práce onkologických sester Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.
Olomouc 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje.
Olomouc 15. 5. 2014
-----------------------Šárka Ročková
Děkuji Mgr. Šárce Ježorské, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytnutí cenných rad, návrhů a připomínek při jejím zpracování.
Anotace diplomové práce
Název práce v ČJ: Zvládání psychické zátěže v kontextu práce onkologických sester Název práce v AJ: Coping with psychological stress in the context of oncological nursing Datum zadání: 2012-12-02 Datum odevzdání: 2014-05-15 Vysoká škola, fakulta, ústav:
Univerzita Palackého v Olomouci FZV UP v Olomouci Ústav ošetřovatelství
Autor práce: Bc. Šárka Ročková Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D. Oponent práce: Abstrakt v ČJ: Cíl: Výzkumné šetření se zaměřuje na určení míry zvládání psychické zátěže onkologických sester. Cílem výzkumu bylo posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester a ovlivnění syndromu vyhoření faktory pracovního prostředí. Dalším cílem bylo vyhodnocení užívaných strategií sester ke zvládání psychické zátěže. Metody: Byla použita metoda dotazníkového šetření. Užité dotazníky - dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory), dotazník OSI-R (dotazník zaměstnaneckého stresu), dotazník vytvořený na principech Herzbergovy teorie motivačních faktorů pracovního prostředí a dotazník vlastní konstrukce. Závěr: Výzkum prokázal výskyt syndromu vyhoření u onkologických sester. Potvrdil vztah mezi saturací faktorů pracovního prostředí a syndromem vyhoření. Saturací faktorů se snižuje riziko vzniku syndromu vyhoření. Nejčastější copingovou strategii onkologických sester je sociální opora. Bylo prokázáno, že úroveň kvalifikační přípravy sester v oblasti psychohygieny, není dostatečná
Abstrakt v AJ: Aim: The focus of this research is to determine to what degree oncology nurses cope with psychical burden. The aim of this research was the burn out syndrome occurrence among oncology nurses together with the investigation related to the working environment factors’ influence on this issue. The other aim was the evaluation of nurses’ copying strategies to
manage the psychical burden. Methods: The questionnaire method was used. Used questionnaires were MBI (Maslach Burnout Inventory), OSI-R questionnaire (the questionnaire applying to employee’s stress), the questionnaire based on principles of Herzberg’s theory of motivation factors of working environment and the questionnaire constructed by the author of this diploma thesis herself. Conclusion: The research confirmed the burn out syndrome occurrence among oncology nurses. The relationship between working environment factors saturation and burn out syndrome was proved. By means of factors’ saturation, the risk of burn syndrome lowers. The most frequent copying strategy of oncology nurses is social support. Low level of qualification training of oncology nurses in terms of mental hygiene was proved as well.
Klíčová slova v ČJ: onkologická sestra, psychická zátěž, stres, psychohygiena, prevence stresu, stres zdravotníků, syndrom vyhoření, stresogenní faktory, copingové strategie Klíčová slova v AJ: oncology nurse, mental stress, stress, mental hygiene, stress prevention, stress of caregivers, burnout, stress factors, coping strategies Rozsah: s. 94 s., 3 příl.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 1
PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ, STRES ........................................................................................ 11 1.1
Působení stresu na lidskou bytost .............................................................................. 13
1.2
Redukce psychické pracovní zátěže .......................................................................... 15
1.3
Schopnost zvládání psychické zátěže ........................................................................ 16
1.4
Strategie zvládání psychické zátěže na pracovišti ..................................................... 21
1.5
Syndrom vyhoření ..................................................................................................... 24
1.5.1
Hlavní příznaky syndromu vyhoření .................................................................. 25
1.5.2
Vývoj a průběh syndromu vyhoření ................................................................... 27
1.5.3
Prevence syndromu vyhoření ............................................................................. 28
2
CHARAKTERISTIKA PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE SESTER V ONKOLOGII ................... 32
3
VZDĚLÁVÁNÍ SESTER V OBLASTI DUŠEVNÍ HYGIENY ...................................... 36
4
VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ONKOLOGICKÝCH SESTER ............................................... 40 4.1
Cíle výzkumu a hypotézy .......................................................................................... 40
4.2
Metodika výzkumu .................................................................................................... 41
4.3
Profil respondentů...................................................................................................... 44
4.4
Realizace výzkumu .................................................................................................... 45
4.5
Metody statistického zpracování ............................................................................... 45
4.6
Interpretace výsledků výzkumného šetření ............................................................... 46
DISKUZE ................................................................................................................................. 60 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 67 REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................................................ 69 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................................. 81 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 82 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 83 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 84
6
ÚVOD Charakteristika práce onkologické sestry s sebou přináší velké množství pracovního stresu. Onkologické sestry čelí ve své profesi zátěžovým situacím, které byly identifikovány na základě výsledků řady studií. Mezi nejčastější patří konfrontace s bolestí, utrpením, smrtí, kontakt s rodinou umírajícího (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115, Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 18-19, Rodrigues, Chaves, 2008, s. 2-8). Sestra pod vlivem těchto stresorů pociťuje negativní emoce, které nemůže při péči o pacienta ventilovat, ale musí svým profesionálním přístupem nacházet porozumění a soucit s pacientem. Vzniká tak emocionální nesoulad, který představuje pro sestru významný faktor stresu a má negativní dopad na fyzický i psychický stav sestry (Kovács, M. , Kovács, E., Hegedüs, K., 2010, s. 855-862). Studie, které se věnují problematice zvládání stresu onkologických sester, se snaží hledat způsoby, jak předcházet syndromu vyhoření, který vede ke zvýšené nemocnosti sester, snižování kvality péče o nemocného a zvýšené fluktuaci (Cohen-Katz et al., 2004, s. 78-86, Garman, Corrigan, Morris, 2002, s. 235-241). K vyhoření dochází vlivem chronického stresu, takže jeho vznik je ovlivněn dlouhodobým nepoměrem mezi psychickou zátěží a fázi klidu organismu. Způsob, jakým jedinec zvládne psychickou zátěž, je dán faktory zevního prostředí, ale je také ovlivněn jeho vnitřním prostředím. Kebza nazývá schopnost zvládat psychickou zátěž jako schopnost získat zpět sílu, zotavit se a vrátit se zpět do původní podoby (Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-6). Faktory vnitřního prostředí jedince jsou charakterové vlastnosti a promítají se do způsobu zvládání stresu, ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr strategií, kterými na ně jedinec reaguje (Bartošíková, 2006, s.8-9). Mezi zevní podmínky, které mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření, patří pracovní stresory, ovlivněné sociálním prostředím a organizačními aspekty (Stock, 2010, s. 31-39). Proto by snahou manažerů nemocničních zařízení a vedoucích pracovníků onkologických pracovišť mělo být zjišťovat silné motivační faktory pracovního prostředí sester ve vztahu k syndromu vyhoření (Kolman et al., 2004, s. 2-4; Hart, 2001, s. 62-66; Vévoda et al., 2010, s. 20-21). Jak popisuje Vévoda, fluktuace, jako následek syndromu vyhoření u sester, není zapříčiněna nedostatkem oddanosti k zdravotní profesi, ale nedostatečnými podmínkami k poskytování péče o pacienta (Vévoda et al., 2010, s. 20). V rámci zajištění spokojenosti onkologických sester je důležité najít způsoby, jak sestrám pomoci, poskytnout doporučení, jak by se měly se stresem vypořádat samy a zamýšlet se nad ovlivněním zevních faktorů, které mohou působit na jejich spokojenost, předcházet syndromu vyhoření, snížit fluktuaci 7
a zabránit možnému snížení kvality poskytované péče. Znamená to zajistit sestrám psychickou bezpečnost práce, která je charakterizovaná zajištěním takových pracovních podmínek, které budou působit preventivně proti jejich psychickému zranění (Kebza, Šolcová, 2013, s. 329-331). Problém zvládání psychické zátěže je alarmující, obzvláště při zjištění, které potvrzuje, že až 70 % pracovních neschopností v ČR je způsobeno nemocemi souvisejícími se stresem (Bartošíková, 2006, s. 42-46, Herman, Doubek, 2008, s. 12-16). Z řad odborníků se známost tématu „syndrom vyhoření“ rozšířila i mezi veřejnost. Přes povšechnou informovanost o tom, co syndrom vyhoření je, podle zkušeností z praxe trpí syndromem vyhoření velké množství lidí. Je tedy potřebné více se na syndrom vyhoření zaměřit ve fázi prevence i intervencí (Stock, 2010, s. 31-39). Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá poznatky o psychické zátěži, o možnostech zvládání psychické zátěže. Popisuje vliv psychické zátěže na lidský organismus, uvádí poznatky o syndromu vyhoření. Blíže specifikuje psychickou zátěž onkologických sester, způsoby prevence ze strany sester i zaměstnavatele a charakterizuje vzdělávání sester v oblasti duševní hygieny. Úkolem praktické části bylo ověření stanovených cílů a hypotéz na základě statisticky zpracovaných závěrů výzkumného šetření onkologických sester. Cílem výzkumu bylo posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester a zjištění, zda vznik syndromu vyhoření je ovlivněn faktory pracovního prostředí. Dále byly sledovány osobní priority faktorů pracovního prostředí onkologických sester a stupeň jejich saturace zaměstnavatelem. Zjišťovány byly také strategie ke zvládání psychické zátěže a byla posuzována připravenost sester do praxe v oblasti duševní hygieny. V závěru praktické části jsou diskutovány výsledky šetření s publikovanými studiemi na daná témata a předkládány návrhy doporučení pro praxi, ovlivňující zvládání psychické zátěže onkologických sester. Práce může posloužit jak sestrám, tak zaměstnavatelům a vedoucím pracovníkům jako inspirace, kterým směrem se lze ubírat ve zvýšení pracovní spokojenosti onkologických sester a zlepšení klimatu na pracovišti.
8
Pro vstupní literaturu byly použity tyto materiály: BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 807013-439-9. BEDRNOVÁ, Eva et al. 2009. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7261198-0. DANZER, Gerhard. 2001. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 244 s. Spektrum. ISBN 80-7178-456-7. HERMAN, Erik a DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, ©2008. 94 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345157-8. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2003. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 80-7178-774-4. ZACHAROVÁ, Eva. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky. Interní medicína pro praxi. 2008, 10(1), 41-42. ISSN: 1212-7299. ZÁLEŠÁKOVÁ, J., BUŽGOVÁ, Radka. 2011. Psychická zátěž sester pečujících o onkologicky nemocné. Pracovní lékařství. 2011, 63(3-4), 113-118. ISSN: 0032-6291.
V průběhu vyhledávání vhodné literatury byly použity tyto katalogy: katalog Vědecké knihovny v Olomouci, Národní lékařské knihovny v Praze, Národní knihovny ČR v Praze, databáze PubMed a EBSCO, stránky solen.cz a služba Google Scholar. Rešeršní strategie Vyhledávání bylo zahájeno během roku 2013, kdy bylo započato s vyhledáváním kniha článků na termíny: onkologická sestra, psychická zátěž, stres, psychohygiena, prevence stresu, stres zdravotníků, syndrom vyhoření, stresogenní faktory, copingové strategie. Dokumenty byly vyhledávány v českém, slovenském a anglickém jazyce a časovém rozpětí 2013-2006. Největší část vyhledaných dokumentů byla z katalogu Národní lékařské knihovny v Praze – Medvik. Celkem bylo vyhledáno na různé kombinace klíčových slov 150 záznamů, ze 9
kterých byly vybrány nejvíce odpovídající tématu práce. Stejně bylo postupováno i v katalogu Národní knihovny ČR v Praze a na stránkách Solen. V katalozích knihoven byly dohledány hlavně knihy a sborníky, na stránkách Solen přímo články v plném textu. Při výběru literatury bylo přihlíženo na relevanci článků a jejich aktuálnost. Součástí nalezených dokumentů byly soupisy literatury a ty také sloužily jako zdroj pro dohledání dalších zdrojů. Při práci s databázemi PubMed a EBSCO bylo pro vyhledávání využito termínů: oncology nurse, mental stress, stress, mental hygiene, stress prevention, stress of caregivers, burnout, stress factors, coping strategies. Jednotlivá klíčová slova byla konfrontována s databází Medvik, kde je možné zjistit anglické ekvivalenty k českým termínům. Na různé kombinace jednotlivých termínů bylo získáno 320 záznamů v anglickém jazyce, z toho 25 relevantních článků. Zároveň s vlastním vyhledáváním byla podána žádost o rešerši ve Vědecké knihovně v Olomouci. Vzhledem k již nahledaným materiálům byla rešerše zaměřena na články a stati. V rámci rešerše bylo získáno 65 záznamů v českém, slovenském a anglickém jazyce. Záznamy byly porovnány s již získanými a byly vyloučeny duplicity. Stati, články a monografie, byly po nastudování použity formou parafrází při tvorbě teoretické části diplomové práce. Další fází bylo vyhledávání pomocí vyhledávače Google, zde bylo získáno poměrně široké spektrum informací, opět byly vybrány pouze ty, které odpovídaly tématu a byly ze stránek oficiálních institucí typu ministerstev, nemocnic nebo asociací. Nalezeny byly i některé články v plném textu. Vyhledávání pomocí služby Google Scholar přineslo velké množství odkazů. Postupně byly vyeliminovány nerelevantní. Pomocí vyhledávače Google a služby Google Scholar bylo získáno 28 vhodných zdrojů. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR byly dohledány některé legislativní podklady a vzdělávací programy. V průběhu práce byla zařazena i literatura starší než byla v původním zadání. Jednalo se o tituly, které se svým obsahem korespondovaly s tématem práce. V rámci vlastního vyhledávání společně s rešerší, kterou vypracovala knihovna, bylo získáno a v práci použito 53 monografií v českém jazyce, 2 v anglickém, 21 článků a statí v českém jazyce a 41 v anglickém jazyce, 2 legislativní dokumenty, 3 internetové zdroje v českém jazyce a 3 v anglickém jazyce.
10
1 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ, STRES Pojem psychická zátěž a pojem stres spolu úzce souvisí. Oba pojmy vznikly v závislosti na sobě. Byly převzaty z technických oborů, kdy se o termínu „stres“ hovořilo tam, kde byl pracovní materiál vystaven zátěži. Lidský organismus je každý den vystaven nějakému druhu zátěže a pojem stres ve vztahu k lidské civilizaci vznikl v souvislosti se studiem toho, jak se člověk chová v těžkých životních situacích (Křivohlavý, 2001, s. 169-170). Zátěž může na člověka působit v průběhu celého dne doma, v zaměstnání, při hře, kdy na organismus jsou kladeny neobvyklé požadavky a stres v tuto chvíli představuje stav aktivace, jímž organismus na tyto požadavky reaguje (Kirstová, 1996, s. 19). Toto konstatování obecně vyjadřuje Mohapl, který označuje stres jako zátěž, která na člověka dolehla. Každý jedinec má jinou schopnost danou zátěž zvládnout (Mohapl, 1992, s. 49). Jako jeden z prvních odborníků moderní doby, kteří se tématu stresu začali věnovat, bývá uváděn Walter Cannon. V roce 1920 definoval stres jako stav, vyvolávající útěkovou nebo útočnou reakci. Cannon konstatoval, že lidé i zvířata reagují na stresor na základě odhadu a ohodnocení své síly buď bojem, nebo útěkem. Také přišel s poznatkem, kdy podle jeho názoru je reakce organismu za situace zátěže ovlivněna sympatickým nervovým systémem. Prokázal, že z dřeně nadledvin se uvolňují hormony a jejich smyslem je mobilizace organizmu (Cannon in Renaud, 1993). Za zakladatele tradice systematického výzkumu stresu bývá považován kanadský fyziolog, endokrinolog a psycholog maďarsko-rakouského původu H. B. Selye . Dle Selyeho pojem stres neznamená zátěž, ale spíše způsob, jakým člověk na zátěž reaguje. Jako rozhodující pro reakci člověka na stresovou událost uváděl Selye kognitivní zpracování stresoru a zátěžové situace (H. B.Selye, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 12-15). Novější koncepce stresu se v mnoha případech opírají o nedostatky výše zmíněných přístupů nebo popisované teorie dále rozvíjejí. Příkladem jedné z takových koncepcí je teorie Steinberga a Ritzmana. Tito autoři vycházejí z koncepce Selyeho a navrhli vlastní model stresu, kde stres definují jako přetížení nebo podtížení vstupu nebo výstupu do živého systému. Tímto vzniká narušení vnitřní rovnováhy a musí dojít k zapojení adaptačních pochodů, jimiž se organismus snaží obnovit homeostázu (Steinberg, Ritzman, in Hladký, 1993, s. 32-34). Míra stresu vzniká v závislosti na míře zátěže. Zátěž může být pro jedince také prospěšná, nutí organismus k neustálé adaptaci na nové podmínky a tím dochází k zlepšování jeho výkonu. Obecně lze konstatovat, že zátěž je nezbytná pro další rozvoj každého člověka, ale je 11
nutné ji rozlišovat od zátěže, na jejíž zvládání naše kapacity nestačí. Obecně se zátěž dělí na biologickou, fyzickou a psychickou, která je dále dělena na senzorickou, mentální a emocionální (Kebza et al., 2012, s. 14-18). Ve výzkumných šetřeních se autoři zaměřují na popis jedné její složky, dle určitého typu profese. Psychická zátěž, která nás v této práci zajímá, je rozdělena podle míry subjektivního prožívání na pět základních kategorií: -
Běžná psychická zátěž, která je přiměřená a vyžaduje nároky na psychiku, jež je schopen jedinec zvládnout svými schopnostmi, znalostmi motivací a jasnými postoji.
-
Optimální psychická zátěž, která stimuluje psychický rozvoj osobnosti a není provázena negativními důsledky v psychice.
-
Pesimální psychická zátěž, která znamená výrazně nízké nebo výrazně vysoké nároky na psychiku jedince. Nízké nároky nepodněcují psychicky rozvoj jedince a výrazně vysoké nároky není schopen jedinec zvládat a vedou k psychické desintegraci.
-
Hraniční psychická zátěž, která je spojena s narůstajícími nároky na její zvládání, jedinec se s ní vyrovnává s vypětím svých psychických sil. Dochází k funkčním poruchám jedince, rozvíjení únikových, obranných a kompenzačních mechanismů.
-
Extrémní psychická zátěž, při které jedinec není schopen uplatnit jakékoliv kompenzační mechanismy a dochází k psychickému selhávání různého stupně, projevujícího se dezintegrovaným chováním jedince (Mikšík, 2001, s. 62).
Míra zátěže, která na jedince působí, ovlivňuje míru stresu, který jedinec prožívá. Záleží také na odolnosti organismu tuto zátěž snášet. Schopnost odolávat zátěži se nazývá „frustrační tolerance“. Frustrační tolerance je schopnost odolávat frustraci bez vážnějších výkyvů psychofyziologické rovnováhy a bez vážnějších následků na duševním zdraví jedince. Práh frustrační únosnosti, bez vážnějších výkyvů psychofyziologické rovnováhy a bez vážnějších následků na duševním zdraví, závisí na řadě dispozičních faktorů (Křivohlavý, 2003, s. 42). Obecně lze říci, čím větší zátěž, tím větší stres, a čím větší frustrační tolerance, tím je stres menší. Lidé běžně popisují stres jako tlak úkolů, nejisté pracovní podmínky, nedostatek času. To vše není stres, ale stresory, což je působící zátěž, pod jejímž vlivem teprve stres vzniká (Plamínek, 2013). Expozice psychické zátěže a stresu je jedním z charakteristických znaků profese zdravotníků a je nutno jim efektivně čelit.
12
Mezi nejčastějšími příčinami a zdroji stresu je uváděno pracovní přetížení, nadměrná administrativní zátěž, nedostatek času, problematické vztahy na pracovišti, nenaplnění očekávání spojených s profesí (Kebza et al., 2012, s. 18-21).
1.1 Působení stresu na lidskou bytost Vliv stresu na zdraví člověka popisoval ve své knize lékař Heinroth v roce 1818. Analyzoval psychosomatické nemoci, které podle jeho přesvědčení souvisely s celistvostí člověka jako bio-psycho-sociální jednotky a zavrhl rozdělení člověka na tělo a duši (Heinroth, in Danzer, 2001, s. 13-14). Celostní pohled na člověka byl přijímán již v antice. Podle učení filozofa Platóna bylo nutno spojit léčbu těla s léčbou duše. V podstatě již tehdy bylo poukazováno na vnímání psychosomatiky (Faleide, A., Lian, Faleide, E., 2010, s. 17). Psychosomatika se zabývá vztahy mezi duševnem a tělesnem. Toto slovní spojení je starořeckého původu a označuje spojení „psyché“ neboli duše a „soma“, což znamená tělo. Duši a tělo chápe jako dvě spojené nádoby, které se vzájemně ovlivňují. Konstatuje, že psychické funkce mají vliv na pochody v organismu (Poněšický, 2002, s. 12). K mobilizaci psychických funkcí dochází vlivem stresu. Určitá zátěž, která na člověka dolehne, je označena jako negativní emocionální zážitek (stres) a je doprovázena souborem biochemických, fyziologických, kognitivních a behaviorálních změn. Intenzita těchto změn je závislá na míře stresogenní situace a schopností jedince danou situaci zvládnout (Křivohlavý, 2003, s. 170).
Odezva organismu na stres: -
příznaky fyzické, vycházející z poplachové reakce organismu: zvýšený krevní tlak, zrychlená srdeční akce, nevolnost, slabost, problémy s trávením, bolesti břicha, zvracení, dechové obtíže, bolest na hrudi, bolest hlavy;
-
vertebrogenní obtíže, svalové napětí, poruchy akomodace, poruchy menstruace, sexuální problémy, vyšší riziko úrazů a dopravních nehod;
-
poruchy kognitivních funkcí: snížení pozornosti, zhoršení koncentrace, neschopnost se rozhodnout, zvýšené či naopak snížené uvědomování si okolního dění;
-
emocionální změny: úzkost, nejistota, obavy, deprese, strach, vznětlivost, hněv, pocity viny, ztráta emoční kontroly, neadekvátní emoční odpověď;
-
behaviorální změny: změny v aktivitě, neschopnost odpočinku, stáhnutí do sebe.
Mezi somatickými příznaky převažují obtíže kardiovaskulárního systému (projevy 13
ICHS, hypertenze, arytmie, palpitace), obtíže zažívacího systému (gastroduodenální vředová choroba, kolitida, porucha motility GIT), obtíže dýchacího systému (astma bronchiale, hyperventilační tetanie), objevují se poruchy imunitního systému (snížená odolnost vůči infekci, alergie, autoimunitní choroby, nádorová onemocnění), obtíže pohybové soustavy (vertebrogenní algické syndromy), tenzní bolesti hlavy (Everely, Mitchell, 2002, s 96-102; Honzák, Kurzová, 2003, s.42-45; Štikar et al., 2003, s. 270-275). Dopad psychické zátěže na zdraví zkoumala výzkumná studie prováděná v Austrálii v roce 2004. Do studie bylo zařazeno 760 sester. Na základě vyhodnocení dotazníků na pracovní nároky, kvalitu spánku, únavu a zotavení se mezi směnami, došlo ke zjištění, že psychické pracovní napětí má negativní dopad na kvalitu spánku a vede k chronické únavě (Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686). Také ze studie týkající se 110 sester, kde byl hodnocen vliv stresu na jejich zdravotní stav a životní styl, vyplynulo, že u sester převládají pocity únavy, bolesti zad, bolesti hlavy a poruchy spánku z důvodu velkého psychického vypětí (Bohutínská, 2005, s. 16-18). Americká studie, která zkoumala přítomnost příznaků stresu u 500 onkologických sester v roce 2009 uvedla, že mezi nejčastější příznaky patří nespavost, dotěrné myšlenky o pacientech a podrážděnost. Neméně časté byly příznaky vyhýbání se lidem, místům a věcem a znepokojující sny o pacientech (Quinal, Harford, Rutledge, 2009, s. 1-7). Působením stresu a jeho zvládáním se zabývá řada studií. Americký autor Raines v roce 2000 definoval pomocí dotazníků druhy stresorů u 229 onkologických sester a zaznamenal 32 různých etických dilemat, která u sester vyvolávají etický stres, spojený s pocitem bezmocnosti a závazkem k druhému člověku (Raines, 2000, s. 29–41). Vysokou míru stresu spojenou s pocity bezmocnosti, nemožnosti jednat tak, jak by bylo pro pacienta nejlepší, pocity nejistoty a snížením sebevědomí zaznamenal ve své studii také Wilkes, na základě
prováděného
interview
s onkologickými
sestrami
(Wilkes
et
al.,
2008,
s. 160-168). Také studie prováděná v roce 2010 Kovácsem et al., zkoumala míru stresu u 200 sester na základě dotazníků a dospěla téměř ke stejným závěrům. Sestry při své práci pociťovaly negativní emoce (frustraci, zklamání, smutek), převládaly pocity bezmoci. Vysoká míra stresu měla dopad na jejich fyzický a psychický stav (Kovács M., Kovács E., Hegedüs, 2010, s. 855 -862).
14
1.2 Redukce psychické pracovní zátěže Dnešní hektická doba klade na jedince stále vyšší nároky jak po stránce fyzické, tak psychické. Nároky práce a prostředí musí být v rovnováze s pracovními schopnostmi a ostatními individuálními vlastnostmi zaměstnance. Je povinností zaměstnavatelů uvědomit si tuto skutečnost a v rámci managementu kvality provádět kroky ke sledování míry pracovní zátěže a sledování reakcí, vyvolaných psychickou pracovní zátěží, které se mohou projevovat nárůstem pracovních úrazů a stigmatizací (Štikar et al., 2003, s. 270-273). Tímto tématem se vážně zabývá Výzkumný ústav bezpečnosti práce, který definuje míru pracovního zatížení zaměstnanců jako hlavní faktor, který má podíl na úspěchu zaměstnavatele. Specifikuje pojem pracovního přetížení, které vážně ohrožuje činnost podniků a zároveň vytváří negativní obraz v mínění odborné i laické veřejnosti. Vede ke zvýšené absenci a fluktuaci pracovníků, k pracovním úrazům (Uzel, 2008, s. 4-5). Štikar spolu s dalšími autory definují, kdy je míru zátěže možno považovat za neúměrnou. Pokud vznikne vztah mezi psychickou zátěží a zdravotním stavem, je nutné tuto zátěž redukovat. Doporučením, jak snížit pracovní zátěž zaměstnanců, je vhodně se zaměřit zejména na oblast: -
pracovního designu – úprava pracovních podmínek tak, aby byla ovlivněna motivace pracovníků;
-
duševního zdraví – sledování faktorů, které vedou ke stresu v práci, doporučení prevence a postupů ke snižování psychické zátěže, prostřednictvím terapeutických a korektivních programů (Štikar et al., 2003, s. 128-131).
Pokud budou zaměstnavatelé pečovat o zdraví zaměstnanců, odrazí se to ve vyšší pracovní schopnosti, produktivitě práce a nižší absenci. U zaměstnance, pokud bude cítit ze strany zaměstnavatele zájem o svou osobu, se bude vytvářet vyšší míra oddanosti, spokojenosti a loajálnosti (Uzel, 2008, s. 5-7). Cílené kroky k podpoře psychosociálního zdraví zaměstnanců byly uskutečněny v roce 2012 v Nizozemsku. V 15 výrobních podnicích zahájili terapeutický a korektivní program podporující zdraví. Sekundárním cílem bylo zlepšení psychosociálního zdraví, zdravotního stavu a vitality. Program spočíval ve zhodnocení zdravotního stavu zaměstnanců, jejich fyzické zdatnosti a celkové kondice. Podle určené výše zdravotního rizika program nabídl firemní fitness, zdravou stravu, sezení ohledně životního stylu, konzultace psychoterapeuta, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, dietologa a rehabilitační program. Z výsledků vyplývá, že došlo k redukci pracovních neschopností a snížení fluktuace zaměstnanců (Holland et al., 2012, s. 1471-1476). 15
Zaměstnanec, který cítí zájem o svou osobu, je spokojený a bude odvádět maximální výkon. Jaký benefit může přinést péče o zdraví zaměstnanců, by si měl uvědomit také management zdravotnických zařízení. Několik studií zkoumalo vztah mezi spokojeností zaměstnanců a spokojeností pacientů. Výsledky potvrdily, že pracovní nespokojenost zaměstnanců vede k jejich absenci a nemocnosti, což významně negativně koreluje se spokojeností pacientů s poskytovanou péčí (Aiken et al., 2001, s. 43-53; Aiken et al., 2002, s. 1987-1993; Moret, 2012, s. 83-85). Pozitivní vliv spokojenosti zaměstnance s pracovním prostředím na kvalitu poskytované péče prokázala také studie prováděná Spencem Laschingerem a Leiterem (Spence Laschinger, Leiter, 2006, s. 265). Studie prováděné Aikenovou et al. dále potvrzují, že mezi faktory, které ovlivňují pracovní spokojenost, patří stres, nedostatek autonomie, špatná soudržnost týmu a tyto faktory jsou spojeny s nedostatečnou organizační a manažerskou podporou (Aiken et al., 2001, s. 43-53; Aiken et al., 2002, s. 1987-1993). Dopady nespokojeného zaměstnance také uvádí ve své publikaci autoři Výrost a Slaměník. Nespokojený zaměstnanec postrádá schopnost sympatie a porozumění, ochotu, podporu, schopnost vyhledávat problémy a potřeby. Obecně lze říci, že postrádá schopnost prosociálního chování, které je u zdravotníka základním rysem kvalitně odváděné péče. Tento stav způsobuje jeho negativní nálada, která je způsobena neuspokojením z práce a v důsledku toho neuspokojením vlastního já. Zde je důležité, aby zaměstnanec dospěl k odhalení svého vlastního emocionálního stavu, ale aby také zaměstnavatel cíleně tyto stavy u svých zaměstnanců vyhledával a odhaloval. Sociální psychologie se zaměřila na zkoumání toho, jestli emocionální stavy jedince ovlivňují zvládání psychické zátěže (Výrost, Slaměník, 1997, s. 342-355).
1.3 Schopnost zvládání psychické zátěže Způsob, jakým jedinec zvládne psychickou zátěž, je dán faktory zevního prostředí, ale je také ovlivněn jeho vnitřním prostředím. Kebza nazývá schopnost zvládat psychickou zátěž jako psychickou odolnost, která vyjadřuje pružnou, elastickou a houževnatou nezdolnost, posilující životní síly. Může být také chápána jako schopnost získat zpět sílu, zotavit se a vrátit se zpět do původní podoby (Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-6). Jedinec musí disponovat určitými vlastnostmi, které mu umožňují adekvátní reakce a fungování při působení psychické zátěže. Jde tedy o vztah mezi požadavky kladenými na organismus jeho prostředím a vlastnostmi, jimiž je vybaven k jejich zvládání. Kapacita těchto vlastností rozhoduje o tom, proč někdo 16
v daném prostředí obstojí a jiný ve stejném prostředí neobstojí (Uzel, 2008, s. 4-5). Při studiu jedinců, kteří úspěšně zvládají životní těžkosti, byla popsána schopnost zvládání těchto těžkostí jako „nezdolnost“. Nezdolnost typu hardiness se týká osobnosti, která je charakteristická jakousi pevností, tvrdostí tváří v tvář těžkostem. Taková osobnost je tělesně i psychicky zdravější, lépe se o sebe stará, používá účinnější strategie při řešení problémů a při vyhýbání se problémům (Křivohlavý, 2001, s. 74-75). M. Friedman a H. Rosenman v roce 1959 analyzovali vztah mezi zvládáním psychické zátěže a typem chování. Rozdělili jedince na: Typ A - který se projevuje netrpělivostí, chronickým pocitem časové tísně, přehnanou soutěživostí, agresivním úsilím a velmi často nepřátelskostí. Typ B – který se projevuje trpělivostí, malým pocitem časové tísně, nesoutěživostí a nedostatkem agresivního úsilí. Typ X – který vykazuje v nerozvinuté formě rysy obou typů. (Friedman, Rosenman, in Štikar et al., 2003, s. 76-78). Sikorová pro zvládání psychické zátěže zdůrazňuje důležitost vnitřní stability jedince, osobnostní zralost a vyšší frustrační toleranci. Také podtrhuje sebepojetí jedince, to jaký má vztah k sobě samému, stupeň jeho sebepoznání, sebepřijetí a sebeřízení (Sikorová, 2011, s. 29-32). Sebepoznání definuje Knoblauch jako pochopení sama sebe. Pokud nepochopíme sami sebe, nemůžeme definovat to, jakými chceme být, čeho chceme dosáhnout, co chceme zvládnout. Každý jedinec má v sobě dvě stránky, které ho ovlivňují v myšlení a jednání - emocionální a racionální. Vždy je jedna v popředí a vzájemně se ovlivňují. Obě tyto stránky jsou u každého jedince jinak silné a jedinec musí s nimi pracovat, brát v úvahu svoje emoce a rozum. Pokud jedinec dosáhne sebepoznání, může přejít k sebeřízení (Knoblauch, 2013, s. 62-88). Sikorová ve své knize uvádí velmi důležitý prvek, který vede k sebepoznání a tím je rozhodnutí pracovat na sobě a vytrvat v realizaci tohoto rozhodnutí. Převzít odpovědnost za svůj vnitřní svět, za to jak životní situace zpracováváme a jaký obraz vnějšího světa si vytváříme (Sikorová, 2011, s. 29-32). Pokud dojde k sebepoznání, je možné přejít k sebeřízení. Pojem sebeřízení pochází z anglického spojení slov self = sám a management = řízení. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že v přeneseném významu to znamená řízení sebe sama. Sebeřízení vychází z určení si životních a pracovních cílů. Představuje především vlastní vůli chtít něco změnit, něčemu novému se naučit, poučit se ze svých chyb a z chyb okolí. Podporuje v lidech ctižádost, ale zároveň i serióznost a spolehlivost. Jedná se v podstatě 17
o metodu, díky níž se člověk může naučit jak vykonávat cokoli, ale hlavně cílevědomě (Bedrnová et al., 2009, s. 159-170). Návodem k sebeřízení může být uvědomění si faktorů, které ho brzdí a které ho posunou vpřed. Faktory, které brzdí - špatný přístup – chaos v práci kterou děláme, zabýváme se maličkostmi, netrpělivost, přepínání, nesoustředěnost, stres, prokrastinace (Pacovský, 2006, s. 24). Faktory, které posunou vpřed – začínat s myšlenkou na konec (najít si svou cestu a svůj cíl), proaktivita (nést plnou zodpovědnost za svoje jednání), návyky (nevytvářet si zlozvyky a pokud je mám, cíleně s nimi bojovat, vnitřní pohoda (dostatek spánku, pohyb, zdravá strava, naučit se relaxovat, vyhýbat se stimulujícím prostředkům, hledat pohodové situace, zachovat si čisté svědomí, aktualizace našich dovedností, čím více se učíme, čím více víme, tím se cítíme sebejistěji a jsme motivovanější (Balbay et al., 2011, s. 33; Tracy, 2007, s. 69; Plamínek, 2004, s. 154). Co nás dále může posunout vpřed je dobrá nálada. Závěry studií dokazují, že dobře naladění a šťastní lidé mají lepší schopnost zvládat psychickou zátěž. Dobrou náladu lze navodit sdělením o úspěchu při řešení pracovního úkolu, oceněním kreativity, přemýšlením o hezkých věcech, posloucháním hudby, sdělováním dobrých zpráv (Rosenhan, Salovey, Hargis, Weyant, in Výrost, Slaměník, 1997, s. 353-354). Dobrá nálada a pozitivní přístup k životu také závisí na míře sebehodnocení. Zdravější, spokojenější, asertivnější, úspěšnější a lépe schopni zvládat jakoukoliv životní zátěž jsou lidé s vysokou mírou sebehodnocení. Sebehodnocení je chápáno jako schopnost podívat se sami na sebe s určitým odstupem a mít schopnost výsledky tohoto pohledu vnímat (Křivohlavý, 2001, s. 77-78). Kladným přístupem k životu jako faktoru, který se podílí na zvládání stresových situací, se zabývali Scheier a Carver v roce 1985, kdy na základě studií definovali tzv. „dispoziční optimismus“ jako osobnostní rys, který ovlivňuje kladný pohled jedince na svět a předurčuje lepší schopnost zvládání životních situací (Scheier, Carver, in Křivohlavý, 2001, s. 76-77). Dalším faktorem, který ovlivňuje schopnost zvládání psychické zátěže, je motivace. Motivace člověka představuje soubor vnitřních vlivů, které usměrňují jeho jednání a prožívání. Posiluje fyzickou a psychickou aktivitu člověka a směřuje ho ke splnění daného cíle (Štikar et al., 2003, s. 298-299; Bedrnová et al., 2009, s. 221-225). Jako zdroje motivace jsou označovány potřeby, návyky, zájmy, hodnoty a ideály, které mohou být výsledkem jak výchovy, tak sebeutvářecích aktivit každého člověka a vytváří se tzv. motivační profil člověka. Každá osobnost člověka má svoji vyhraněnost a intenzitu svých hnacích sil. U někoho dominuje orientace na úspěch, u jiného snaha vyhnout se neúspěchu. Určení motivačního profilu člověka může být dobrým nástrojem k odhalení druhu jeho motivace (Bedrnová et al., 2009, 18
s. 239-241). Přehnaně vysoká motivovanost ovšem vede k vysokému vnitřnímu psychickému napětí, které narušuje „normální“ fungování lidské psychiky a oslabuje tak aktuální vnitřní subjektivní předpoklady výkonu (Bedrnová et al., 2009, s. 264-268). Podle Nakonečného se v psychologii rozlišují dva typy pracovní motivace: 1. motivy, které souvisí s vlastní prací (motivace intrinsická) 2. motivy mimo vlastní práci (motivace extrinsická) Intrinsické motivy – potřeba činnosti, potřeba kontaktu s druhými lidmi, potřeba výkonu, touha po moci, potřeba smyslu života a seberealizace. Extrinsické motivy – potřeba peněz, potřeba jistoty, potřeba vlastní důležitosti, potřeba sociálních kontaktů, potřeba sounáležitosti, partnerského vztahu. Růžička rozděluje pracovní motivy na: 1. aktivní – přímo podporují pracovní výkon 2. podporující – vytvářejí podmínky pro pracovní výkon 3. potlačující – odvádějí od pracovní činnosti (Růžička, in Nakonečný, 1992, s. 92-102). Podle Růžičky je třeba vzhledem k motivaci pracovního jednání neustále přihlížet k celé osobnosti člověka. Neexistuje motivace k práci sama o sobě, ale člověk, v jehož psychice probíhají určité motivační děje. Motivace k pracovní činnosti způsobuje, že člověk určitou práci vykonává, setrvává v ní a vynakládá na ni určitou míru energie a úsilí. Motivace k práci je vnitřní psychologická pohnutka, která je velmi proměnlivá. Pro management každého podniku z toho plyne závěr, že pracovní motivaci je nezbytné věnovat neustálou pozornost (Růžička, in Provazník, Komárková, 1996, s. 121-126). Gifford, Zammuto a Goodman v roce 2002 zkoumali vliv organizační kultury na fluktuaci sester. Zjistili, že kvalita organizační kultury ovlivňuje uspokojení z práce, pracovní aktivitu a loajalitu k zaměstnavateli. Nespokojenost s organizační kulturou vede k syndromu vyhoření a fluktuaci sester. Vytváření „zdravého“ pracovního prostředí hraje klíčovou roli v boji proti syndromu vyhoření a fluktuaci sester (Gifford, Zammuto, Goodman, 2002, s. 13-25). Motivace v pracovním procesu ovlivňuje pracovní prostředí, které je tvořeno určitou organizační kulturou. Představuje sdílené hodnoty, zájmy, přesvědčení, rituály a tradice. Představuje atmosféru pro fungování jedince. Kulturní zázemí usnadňuje zaměstnancům pochopit a ocenit, jak si jich organizace cení, jaká zde vládne etika a morálka, o co organizace usiluje. Má pozitivní, nebo negativní vliv na motivaci, na chování a loajalitu lidí k organizaci (Vodáček, Vodáčková, 2006, s. 241-242). Zájmem každé zdravotnické organizace, která usiluje o zajištění kvalitní péče o pacienty, musí být udržení týmu motivovaných, nadšených 19
a kvalifikovaných odborníků. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je vyhledávání stresorů v práci zdravotníků a nabídka možností, jak se se stresem vyrovnat (Maslach, Leiter, 1999). Pro zvýšení pracovní motivace zaměstnanců je důležité provádět hodnocení jejich pracovní spokojenosti. Na pracovní spokojenost působí řada faktorů, které je nezbytné sledovat. Existují dotazníky hodnocení spokojenosti zaměstnanců, které mohou jednotlivé faktory vyhodnotit a určit jejich pořadí důležitosti. Výsledkem potom může být návod ke zvýšení pracovní motivace (Štikar et al., 2003, s. 300-301). Přímé měřící techniky výše motivace u člověka nelze použít. Používají se nepřímé metody, mezi které patří pozorování chování při práci, rozhovor, nebo analýza účinnosti stimulačních prostředků. Výzkumné studie, které se zabývají motivací zaměstnanců, zkoumají motivační faktory z hlediska jejich důležitosti pro zaměstnance. Určením pořadí důležitosti motivačních faktorů pro sestry se zabýval ve výzkumném šetření v roce 2010 Vévoda et al. Využili Herzbergem vytvořené motivační faktory a sestavili dotazník, který zjišťoval rozdíl mezi očekáváním a mírou saturace těchto faktorů zaměstnavatelem. Závěrem hodnocení 3081 sester bylo zjištění, že nejsilnějším motivačním faktorem pro sestry je mzda, na druhé místo se řadí péče o pacienta a na třetím místě je faktor jistota pracovního místa (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Existující souvislost mezi uspokojením motivačních faktorů a mírou fluktuace popisuje ve své publikaci Kolman et al. (2004, s. 2-4). Hart v roce 2001 publikoval studii, která měla za cíl identifikovat faktory, které by zabránily fluktuaci. Výsledek se shodoval se zjištěním Vévody et al., kdy na první místo byla řazena mzda. Na druhé místo se zařadil dostatek personálu a na třetí místo lepší rozpis služeb (Hart, 2001, s. 62-66, Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Ve výzkumném šetření Zacharové, která také zkoumala motivační faktory sester, sestry uvedly mzdu jako demotivující faktor pro jejich práci, protože jeho aktuální saturace postupem času vyhasíná. Šetření proběhlo v roce 2009 a výzkumný vzorek tvořilo 300 sester. Sestry dále uvedly jako demotivující prvek psychickou zátěž, organizační kulturu a negativní mezilidské vztahy. Nejvíce motivujícím prvkem pro sestru byla péče o pacienta (Zacharová, 2010, s. 32-38). Úkolem studie Parmeleeové bylo zjištění souvislosti mezi stavem psychické pohody a uspokojením motivačních faktorů. Vzorek tvořily všechny registrované účastnice konference Národní asociace geriatrického ošetřovatelství v roce 2006. Studie probíhala formou dotazníku, který sledoval 5 demotivujících faktorů pro výkon práce sestry: nedostatečnou týmovou práci, pracovní stres, pracovní zátěž, nedostatečnou organizační komunikaci a nedostatečnou účast na rozhodování. Sestry hodnotily jako nejvíce demotivující faktor nedostatečnou týmovou spolupráci a vysoké pracovní zatížení. Výsledkem studie je zjištění, že převaha demotivačních faktorů vede ke snížení uspokojení z práce, snížení 20
pracovního výkonu, absenci, nemocnosti a fluktuaci. Výsledek svědčí o organizačních problémech a neefektivní manažerské činnosti zdravotnických zařízení (Parmelee, 2009, s. 559-567). Výsledky studie zahrnující 800 sester a 600 pacientů potvrdily, že na pracovištích, kde se sestry cítily vyčerpané a pociťovaly potřebu opustit práci, byli pacienti méně spokojeni s péčí (Vahey et al., 2004, s. 57–66). K podobným výsledkům dospěly i další studie, zabývající se důvodem fluktuace sester (Leiter, Harvie, Frizzell, 1998, s.1611–1617; Halbesleben et al., 2008, s. 560–577). Vévoda et al. ve své publikaci, která analyzuje výsledky studií, zkoumajících motivační faktory sester naznačuje, že fluktuace sester není zapříčiněna nedostatkem oddanosti k zdravotní profesi, ale nedostatečnými podmínkami k poskytování péče o pacienta (Vévoda et al., 2010, s. 20). Dá se také hovořit o nedostatečných podmínkách pro psychickou bezpečnost práce sester, která je charakterizovaná zajištěním takových pracovních podmínek zaměstnanců, které budou působit preventivně proti jejich psychickému zranění (Kebza, Šolcová, 2013, s. 329-331).
1.4 Strategie zvládání psychické zátěže na pracovišti Míra psychické zátěže na pracovišti je ovlivněna pracovními podmínkami zaměstnavatele, kterými zajišťuje míru psychické bezpečnosti práce. Je povinností zaměstnavatele vyhodnocovat pracovní podmínky z hlediska neuropsychické zátěže na základě korelace mezi pracovními podmínkami a psychickou či fyzickou odezvou organizmu. Tuto povinnosti ukládá zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (Česko, 2013). Zákon vymezuje pracoviště podle míry psychické zátěže a rozděluje je do čtyř kategorií. Zdravotnická pracoviště byla zařazena do kategorie práce s psychickou zátěží, přičemž onkologická pracoviště byla zařazena do kategorie 3, což znamená riziková vzhledem k možnosti negativního vlivu psychické zátěže na zdravotní stav zaměstnanců (Jouza, 2000, s. 62-65). Metodiku hodnocení psychické zátěže lze rozdělit do dvou fází: I.
fáze cíleného šetření
II.
fáze určení strategie prevence
Ve fázi cíleného šetření zaměstnavatel hodnotí dlouhodobé účinky zátěže, kam patří percepce pracovních podmínek, spokojenost, vyhasnutí, ovlivnění somatického a duševního zdraví. 21
Nejčastější metodou k vyhodnocování odezvy zaměstnanců na psychickou zátěž je dotazníkové šetření: Meisterův dotazník - byl zkonstruován v roce 1975. Autorem je W. Meister. V současné době je používána jeho modifikovaná verze (z roku 1987). Jeho předností je stručnost, srozumitelnost a dobrá reliabilita. Dotazník slouží ke zkoumání oblastí, jak lidé vnímají svou pracovní zátěž. Dotazník tvoří 10 položek posuzovaných na pětibodové hodnotící škále od „Vůbec nesouhlasím“ (1) po „Plně souhlasím“ (5). Dotazník zjišťuje faktory a stupeň pracovní zátěže, které se klasifikují ve třech stupních (Meister in Hladký, Žídková, 1999). Ve fázi určení strategie prevence psychické zátěže je možné se zaměřit na jednotlivce, na pracovní skupinu nebo na pracovní podmínky. Preventivním opatřením u jednotlivce může být poradenský psychoterapeutický zásah, autogenní trénink, relaxace. Aktuální metodou k redukci psychické zátěže ze strany zaměstnavatele jsou programy na podporu zvládání psychické zátěže sester. Tyto programy se nestaly jen záležitostí zaměstnavatelů, ale i celých zdravotnických organizací v řadě vyspělých zemí (Štikar et al., 2003, s. 276-277). Na mnoha klinikách ve Spojených státech, zabývajících se managementem stresu, byl již v roce 1990 zaveden program, který učí personál, jak zvládat stres, jak reagovat na každodenní stresory a jak si utvářet pozitivní pracovní prostředí (Cohen-Katz et al., 2004, s. 78-86). V Anglii vznikl program ke zvládání psychické zátěže v roce 1996. Byly vytvořeny telefonní linky důvěry pro lékaře, jejich rodinné příslušníky a studenty medicíny. Tyto linky vznikly na základě výsledku studií, které zjistily velký vliv pracovního stresu na zdraví lékařů. Principem fungování bylo vyžádání odborné telefonické konzultace lékařem ve stresu. Již po roce fungování programu došlo ke snížení množství psychosomatických poruch vzniklých u lékařů vlivem stresu (Gregor, 1998, s. 39-42). Jen malý počet nemocnic v České republice se zabývá problematikou psychického vyčerpání onkologických sester a uskutečňuje kroky k redukci stresu. Krajská nemocnice Liberec již v roce 1997 zahájila program „Komunikační dovednosti“. Cílem bylo mapování těch oblastí komunikace, které představují pro zaměstnance psychickou zátěž a trénování postupů, jak komunikační dovednosti posílit. Kurz také učil sestry vnímat negativní pocity stresu, vhodně je vyjádřit a reagovat na ně pomocí technik zvládání stresu (Hrstková, Riegerová, 2004, s. 22-23). Programy pro zvládání psychické zátěže přijaly v roce 2004 také školící a výcviková střediska zdravotnických záchranných služeb. Program seznamuje záchranáře s problematikou psychické zátěže a důsledků profesního stresu, s riziky, vyplývajícími z emoční zátěže 22
a zejména je kladen důraz na osvojení správných copingových strategií (Šeblová, 2007, s. 12-14). Program na podporu zvládání psychické zátěže sester přijal Mezinárodní onkologický institut v Bostnu na základě výsledků četných studií sledujících výskyt syndromu vyhoření u onkologických sester. Zajímavou metodou v programu je vysílání skupin pozorovatelů na onkologická pracoviště, kde je mapován výskyt a druh stresoru a reakce na něj. Na základě analýz stresorů jsou zpracovány a doporučeny postupy, které vedou ke zvýšení odolnosti vůči stresu. Tyto postupy jsou dále hodnoceny a doplněny sestrami zkoumaného pracoviště a implementovány do provozu (Grover et al., 2007, s. 530). Kanadská zdravotnická organizace, jako jediná země světa, vypracovala „Standardy o psychickém zdraví a bezpečnosti“ na podporu psychického zdraví a bezpečnosti ve zdravotnickém systému. Povzbuzuje všechna zdravotnická zařízení, aby tyto standardy převzala a usilovala o psychické zdraví svých zaměstnanců. Standardy slouží jako rámec, jaké kroky udělat, aby si uměli zaměstnanci uspořádat životní styl a použít copingové strategie k odstranění stresu. Navrhují strategie pro návrat do zaměstnání těm, kteří vlivem stresu onemocněli. Jedná tak na základě četných studií, které dospěly ke zjištění, že problémy mentálního zdraví vzniklé vlivem stresu přispívají ke snížení výkonu, absenci a ztrátě produktivity. Kanadská zdravotnická organizace považuje za nepřijatelné, pracovat v „nezdravém pracovním prostředí,“ poskytovat v něm péči, řídit ho a financovat (Menthal Health Commission of Canada, 2013). Technikou ke zvládání stresu jsou také supervize na pracovištích. Termín supervize pochází původně z angličtiny z ekonomického prostředí a obecně ho lze přeložit jako dohled, vedení. Za pomoci supervizora či supervizní skupiny umožňuje rozvíjet vnímání zaměstnanců v tom, aby si uvědomili, co dělají a jak umí spolupracovat s ostatními. Definice dle Koláčkové uvádí, že „ve vzájemné spolupráci mezi supervizorem a supervidovaným jde o společné hledání řešení v atmosféře důvěry, o rozvíjení sebereflexe, vedoucí k pochopení dosud neuvědomovaných souvislostí, vztahů, pocitů a jejich odrazu v pracovní činnosti“ (Koláčková, in Matoušek et al., 2008, s. 350). Supervize probíhá buď jako součást personálního řízení organizace, nebo ve smyslu externí podpory profesionality a celoživotního vzdělávání zaměstnanců. Výhodou externě prováděné supervize je skutečnost, že zaměstnanec cítí k externímu supervizorovi určitou intimitu a neobává se sdělit své pracovní a osobní problémy. Kvalitně a odborně prováděná supervize je důležitým článkem prevence syndromu vyhoření a umožňuje další osobní rozvoj. Jejím cílem není jen prevence vyhoření a stresu, ale také získání určitého náhledu, profesních postojů, kontrola znalostí 23
a dovedností a popřípadě jejich doplnění (Jeklová, Reitmayerová, 2007, s. 7-9). Velmi často se v praxi využívá i intervize – setkání týmu bez supervizora. Autovize či také autosupervize by měla být nedílnou každodenní činností pracovníka. Cílem této formy supervize je sebehodnocení vlastní práce. Popisuje a vyhodnocuje své pocity a reakce v průběhu práce (Matoušek et al., 2008, s. 354-357).
1.5 Syndrom vyhoření Pojem syndrom vyhoření neboli burnout syndrom pochází z anglického slovesa „to burn“, což znamená hořet a ve spojení „burn out“ pak dohořet, vyhořet, vyhasnout“. Přenesený význam slova hořet v psychologii znamená mít silnou motivaci, energii, elán, zájem, pracovní nasazení, motivaci. U člověka zasaženého syndromem vyhoření tento elán přechází k vyhaslosti, nezájmu, skepsi (Kebza, Šolcová, 2003, s. 3-4). K vyhoření dochází vlivem chronického stresu, takže jeho vznik je ovlivněn dlouhodobým nepoměrem mezi psychickou zátěží a fázi klidu organismu. Jedná se o stav vyčerpání, který ovlivňuje kognitivní procesy, motivaci i emoce a zasahuje do chování i výkonnosti jedince. Vznik syndromu vyhoření je ovlivněn charakterovými vlastnostmi jedince a vnějšími podmínkami. Charakterové vlastnosti se promítají do způsobu zvládání stresu, ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr strategií, kterými na ně reagujeme (Bartošíková, 2006, s. 8-9). Mezi zevní podmínky, které mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření, patří pracovní stresory, ovlivněné sociálním prostředím a organizačními aspekty, a mimopracovní stresory, kam jsou zařazeny denní nepříjemnosti a životní události (např. ztráta zaměstnání, nemoc, hypotéka, problémy s dětmi apod. (Stock, 2010, s. 31-39). Obě oblasti – pracovní i mimopracovní – představují zdravotní rizika. Nadměrné požadavky a stresogenní podmínky v jedné oblasti zasahují do prožívání v oblasti druhé. Naopak, pozitivní zisky z jedné oblasti mohou příznivě ovlivňovat oblast druhou. Pracovní stres může být klasifikován do několika kategorií: –
problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí)
–
nároky související s obsahem práce (pracovní přetížení)
–
organizace práce (potíže s komunikací, nejasné kompetence)
–
profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace) (Kebza, Šolcová, 2003, s. 5-6).
Jako první publikoval stať o syndromu vyhoření roku 1974 psycholog Herbert Freudenbergerv časopisu Journal of Social Issues. Uvedl, že syndromu vyhoření podlehnou 24
lidé, kteří se věnují péči o druhé, kdy bývají vystaveni nadměrné emoční zátěži (Freudenberger, in Honzák, 2013, s. 6-8). Se svým kolegou G. Northem formuloval definici, která zní: „Vyhoření je konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení a svou motivaci“ (Freudenberger, Northem, in Křivohlavý, 2003, s. 116). Největší zájem o výzkum syndromu vyhoření nastal na přelomu 70. a 80. let 20. století a to u profesí, kde péče o druhé a úzký kontakt s lidmi je hlavní náplní práce. Výzkumy se tedy zaměřily na lékaře, zdravotní sestry, učitele a policisty. Později se ukázalo, že syndrom vyhoření se často vyskytuje i u manažerů, zaměstnanců ve službách, např. u poštovních nebo bankovních úředníků či sociálních pracovníků. Seznam rizikových profesí se s dalšími výzkumy postupně dále rozšiřoval o dispečery, pracovníky věznic, politiky, příslušníky ozbrojených sil, duchovní, umělce a herce, sportovce, prodejce i reklamní agenty na volné noze a v neposlední řadě o psychology samotné (Kebza, Šolcová, 2003, 10-12). Ohroženi jsou také lidé, kteří po škole nastupují do prvního zaměstnání. Důvodem je ztráta nadšení, s kterým do zaměstnání přicházejí a které se postupně pod vlivem různých pracovních faktorů vytrácí (Křivohlavý, 1998, s. 10). Přesto, že četnost syndromu vyhoření vzrůstá, není dle Mezinárodní klasifikace nemocí, klasifikován jako nemoc. Je zařazen do doplňkové kategorie diagnóz. Na druhou stranu se pojem syndrom vyhoření často nadužívá. Fenomén vyčerpání se objevoval vždy a jak kritici tvrdí, pojem syndrom vyhoření je jen starý obsah v novém obalu (Stock, 2010, s. 31-39). V pomáhajících profesích se v podstatě stal obdobou toho, co britská armáda nazývala poválečná deprese, Američané únavou z boje, generace našich rodičů říká jednoduše nervy a naše generace užívá pojem deprese. Všechny tyto slovní obraty jsou pojmenováním pro nezvládání (Vašina, 2011, s. 10, Kebza, Šolcová, 2013, s. 329-331).
1.5.1 Hlavní příznaky syndromu vyhoření Syndrom vyhoření se projevuje řadou příznaků, z nichž nejtypičtější jsou tři základní symptomy: vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti. Vyčerpání se při burnout syndromu projevuje v emoční i fyzické sféře. Prvními příznaky jsou pocity nezvládání práce, zpochybňování významu své práce. Objevuje se nervozita, podrážděnost, nespokojenost. Prvním tělesným příznakem jsou bolesti hlavy, poruchy spánku, zažívací potíže, poruchy krevního tlaku (Stock, 2010, s. 30). 25
Příznaky můžeme rozdělit do tří kategorií: 1. Tělesné vyčerpání, které má projevy chronické únavy, objevují se bolesti svalů, rychlá unavitelnost, zvýšená potřeba spánku, ráno se člověk cítí unavený, nevyspaný. Únava je spojena s pocity viny a selhávání. 2. Psychické vyčerpání, které se projevuje v negativních postojích k životu a sobě samému, mění se životní postoje. Vyčerpaný člověk vidí život „černě“, je negativistický, citově oploštělý, pesimistický, nechce žádné změny, nevěří sám sobě. Objevuje se zapomnětlivost, poruchy soustředění. Jeho život ztrácí smysl, mohou se objevit suicidální myšlenky. 3. Emocionální vyčerpání, které se projevuje pocity prázdnoty, vyčerpání, bezmoci. Člověk se vyhýbá lidem, nejprve v práci, později i svým blízkým. Rodinu a přátele již nevnímá jako zdroj radosti a získání energie. (Bartošíková, 2006, s. 26-32; Venglářová, 2011, s. 24-25; Nešpor, 2007, s. 371-372). Člověk, trpící syndromem vyhoření začíná mít ke své práci a okolí lhostejný postoj. Tím lze vysvětlit různé negativní jevy na pracovišti, jako je pasivita pracovníků a nepříjemné pracovní klima. Pracovní neschopnosti zaměstnanců jsou potom časté, starší kolegové odpočítávají dny do důchodu, na pracovišti vládne nervozita. Vysoké osobní nároky, které si na sebe často sami klademe, mohou být v rozporu s tím, na co skutečně stačíme (Stock, 2010, s. 58). Příznaky syndromu vyhoření můžeme též dělit na subjektivní a objektivní. Mezi subjektivně pociťované obtíže patří únava, člověk má pocit, že není pro svou práci dostatečně kompetentní, tudíž se dostavuje snížené sebehodnocení i sebeúcta. Také má potíže se soustředěním, snadno se nechá podráždit, je ve stresu a věci vidí černě. Objektivně můžeme pozorovat řadu měsíců trvající sníženou výkonnost, které si často povšimnou jak kolegové a klienti, tak i příbuzní doma. Na základě studie, prováděné u 104 zdravých mužů, byl potvrzen vztah mezi celkovým skóre syndromu vyhoření a úrovní somatických stesků, hladiny cholesterolu, glukózy, triglyceridů a kyseliny močové (Kushnir, Melamed, 1992, s. 987-990). Ve studii Borritze a kolektivu, zkoumající vliv syndromu vyhoření na pracovní neschopnost v období tří let, bylo potvrzeno zvýšení pracovní neschopnosti o 21 %, při zvýšení skóre syndromu vyhoření o jednu směrodatnou odchylku (Borritz et al., 2006, s. 98-106). Jako rizikový faktor pro vznik pracovní neschopnosti označila skóre syndromu vyhoření také Toppinen–Tanner a kolektiv ve studii, zkoumající 3895 zaměstnanců průmyslové kooperace v průběhu tří let. Nejvíce se objevovaly mentální a behaviorální poruchy, nemoci oběhového systému, muskuloskeletární a respirační nemoci (Toppinen– Tanner et al., 2005, s. 18-27). Další studie přikládají význam syndromu vyhoření ve vztahu ke 26
vzniku kardiovaskulárních onemocnění (Belcastro, 1982, s. 1045-1046; Hellman et al., 2003, s. 433-445; Kitaoka-Higashiguchi et al., 2009, s. 123-131; Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-14).
1.5.2 Vývoj a průběh syndromu vyhoření Syndrom vyhoření je neustále se vyvíjející proces. Začíná u motivovaného, nadšeného pracovníka, který postupně ztrácí své představy a ideály. Literatura většinou cituje čtyři stadia syndromu vyhoření dle Christiny Maslach z roku 1978: 1. stadium – nadšení, ideály, zaujetí, kdy dochází k přetěžování se. 2. stadium – psychické a fyzické vyčerpání. 3. stadium – odcizení, nehumánní vnímání sociálního okolí. 4. stadium – vyčerpání, lhostejnost, apatie (Maslachová, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 13-14). Schéma Alfrieda Laengleho z roku 1997 je také rozděleno do čtyř stadií: 1. stadium - nadšení, člověk má v životě jasný cíl, jeho život má smysl. 2. stadium - utilitární zájem, činnost, která dříve byla prostředkem a směřovala k vyššímu cíli, se najednou stává sama cílem. Místo cíle původního se jedinec zaměřuje na jakýsi vedlejší produkt. Dochází k procesu alienace – dotyčný se odcizuje své práci, jeho nadšení se vytrácí. Dochází k tomu, že člověk již nenachází základní motivaci. 4. stadium - život v popeli, člověk již definitivně vyhořel, vyhasl. Ztrácí úctu k druhým lidem - klienti, pacienti, rodina). Ztrácí úctu sám k sobě, svým snahám, svému smyslu života. Přicházejí naprostá apatie, cynismus, ironie, sarkasmus. 5. stadium - vyhoření - vyhořelý člověk je především apatický. (Laengle, in Křivohlavý, 1998, s. 64–66). Diagnostika syndromu vyhoření je založena na analýze symptomů ohrožených osob. Lze ji provést speciálními dotazníky, jejichž součástí jsou posuzovací škály. V současné době je nejčastěji používán dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI) a Burnout Measure (BM). Dotazník MBI byl vytvořen autorkami C. Maslach a S. Jacksonv roce 1981. Dotazník sleduje tři faktory. Dva jsou negativně laděné - emocionální vyčerpání a depersonalizace. Jeden je laděn pozitivně - osobní uspokojení z práce. Pocity se v originále hodnotí jednak na stupnici častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkový skór pro jednotlivé faktory. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů (Maslach, Leiter, 1999). Dotazník BM 27
byl vytvořen v roce 1980 autory Aylou Pines a Elliotem Aronson. Jde o druhou nejčastěji užívanou techniku pro diagnostiku vyhoření. Dotazník sestává z 21 položek. Ty jsou posuzovány na sedmibodové hodnotící škále typu „Jak často“ s rozpětím hodnot od „Nikdy“ (1) po „Vždy“ (7). Dotazník BM zjišťuje tři hlavní prožitkové složky syndromu vyhoření: 1. pocity duševního vyčerpání, 2. pocity tělesného vyčerpání, 3. pocity emočního vyčerpání (Pines, Aronson, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 62-68). V komplexním pojetí syndromu vyhoření má důležité místo prevence. K tomu, aby jedinec mohl zavést metody prevence syndromu vyhoření do svého běžného života, je důležitá jejich znalost a způsoby provedení.
1.5.3 Prevence syndromu vyhoření Prevence syndromu vyhoření na úrovni osobní představuje zdravý systém sebepodpory. Znamená to, postarat se o svůj vlastní, příjemný a aktivní život. Je potřeba najít rovnováhu mezi tím, co nás zatěžuje a tím, co nám dává sílu. To, co nás zatěžuje, mnohdy nelze ovlivnit, ale to, co nám dává radost a sílu si musíme zajistit sami a aktivně to vyhledávat (Bartošíková, 2006, s. 42-46). Specifikace preventivních opatření je uváděna v literatuře týkající se syndromu vyhoření v různých podobách, ale má jedno společné jádro a tím je hledání vnitřní spokojenosti (vnitřní pohody) člověka. Odlišují se pouze způsoby, jak této spokojenosti docílit. Jednotlivé způsoby, které vedou k minimalizaci dopadu psychické zátěže na člověka, jsou označovány jako copingové strategie. Zacharová doporučuje pozitivní emoce při jakýchkoliv konfliktních situacích. Umět reagovat přiměřenou formou, která nás ochrání před impulsivním jednáním. Dalším doporučením je vést smysluplný život, který dokáže přijmout to, že člověk je bytost chybující a nedokonalá. Velmi důležitým je umění odpočívat, kdy doplňujeme energii, z které můžeme následně čerpat (Zacharová, 2008, s. 41-42). Jako zásadní předpoklad pro prevenci syndromu vyhoření je uváděn pozitivní postoj k sobě samému, vážit si sebe samého, umět sám sebe pochválit, udělat si radost. Zakladatel transakční medicíny Eric Berne tvrdil, že člověk potřebuje několik pohlazení denně, která jsou chápána nejen jako pohlazení fyzická, ale i duševní ve formě pochval, ocenění druhých, ale hlavně ve formě ocenění sebe sama (Berne, in Honzák, Kurzová, 2003, s. 42-45). Bartošíková doporučuje udělat si čas na svůj život a na své koníčky. Člověk, který nastupuje svou pracovní kariéru silně motivována plný energie, na svůj osobní život velmi rychle zapomíná. Ztrácí své koníčky, ztrácí kontakt se svými přáteli a blízkými lidmi. Je nutné 28
pěstovat své osobní zájmy, koníčky, udržovat kontakt s lidmi, kteří vnášejí do našeho života energii a lásku. Z těchto zdrojů můžeme čerpat právě ve chvílích, kdy nám život přinesl do cesty mnoho stresorů a konfliktních situací (Bartošíková, 2006, s. 42-46). Vztah mezi úrovní vnitřní motivace, schopnosti najít si čas na sebe a vznikem syndromu vyhoření potvrzuje také španělská studie prováděná u 404 zdravotníků (Chivato et al., 2011, s. 13-21). Výzkumné šetření Škodové a Bánovčinové potvrdilo existenci vztahu mezi vznikem syndromu vyhoření, sebeúctou a smyslem pro integritu. Integrita zde byla charakterizována chápáním světa jako něčeho logicky pochopitelného, dávajícího smysl, relativně bezpečného a předvídatelného. Šetření se týkalo 109 univerzitních studentů pomáhajících profesí a bylo potvrzeno, že člověk, který má vyšší míru sebeúcty, problémy bere jako zvládnutelné výzvy, svět chápe jako něco pozitivního, je chráněn před rozvojem syndromu vyhoření (Škodová, Bánovčinová, 2011, s. 288-293). Velmi důležité je také umění odpočívat, ne v době, kdy na to máme čas, ale v době, kdy odpočinek potřebujeme. Zdravá životospráva, sport či jakékoliv pohybové aktivity dodávají našemu tělu energii a posilují duševní zdraví. Pohyb napomáhá odplavovat stres a toxické látky, které při něm vznikají. Pohybem dochází k vyplavování endorfinů, které navozují pocit pohody a blaženosti (Gulášová, 2012, s. 18). Studie, zabývající se vlivem pohybové aktivity, jako copingové strategie na zvládání stresu uvádí, že pravidelný pohyb vede k redukci stresu s dalšími pozitivními důsledky, jako je zvýšení sebedůvěry a sebeúcty (Hrubá, Harvanová, Štěrbová, 2008, s. 58-60). Vliv pohybové aktivity na redukci stresu potvrzuje také průřezová studie, zabývající se stresem a obnovou sil mužů v pracovní dny v Anglii (Teisala et al., 2014, s. 16-18). Efektivní metodou pro udržení duševního zdraví je přijímat stravu, bohatou na čerstvé ovoce, zeleninu a vlákninu. Nepožívat stravu s velkým množstvím živočišných tuků, mléčných výrobků a cukrů, která náš organismus velmi zatíží a může přispět ke zvýšení hladiny stresu. Důležitý je také přístup ke stravě, najít si klid, jídlo vychutnat, jíst pomalu, vnímat co jíme. Autoři, zabývající se prevencí syndromu vyhoření, hovoří o takzvané „bez stresové stravě“, která vede k posílení obranyschopnosti organismu a jejímž cílem je získat dostatek energie jak duševní, tak fyzické (Kirstová, 1996, s. 94-96). K tomu, aby jedinec mohl udržovat zdravý životní styl, je zapotřebí najít si čas pro sebe. Nedostatek času pro sebe tvoří charakteristický rys řady profesí. Americká studie, zabývající se ochranou zdraví sester při práci, prokázala souvislost mezi vznikem syndromu vyhoření a směnným provozem, často tvořeným více než třináctihodinovými směnami, nedostatečnými přestávkami v práci a velkou pracovní vytížeností. Důsledkem bylo zvýšení nespokojenosti pacientů s poskytovanou péčí (Witkoski, 29
Dickson, 2010, s. 489-497). Velké pracovní přetížení, nedostatek času na sebe a šikanu na pracovišti v souvislosti se vznikem syndromu vyhoření potvrdila také portugalská studie, zkoumající vliv pracovního prostředí na zdraví sester (Sá, Fleming, 2008, s. 411-426). Mezi významný protektivní faktor prevence syndromu vyhoření patří sociální opora, která je definována jako sociální fond, ze kterého je možné v případě potřeby čerpat. Je tvořen systémem sociálních vztahů, existencí citového zázemí, pozitivními mezilidskými vztahy a fungujícím partnerským vztahem. Vyšší míra chronického stresu a nízká úroveň sociální opory vede ke vzniku stresových nemocí (Křivohlavý, 2003, s. 94-95; Ježorská, Tomanová, 2011, s. 143-151). Existující významnou negativní korelaci mezi mírou vyhoření a mírou sociální opory potvrdilo také výzkumné šetření prováděné Ježorskou, Kozykovou a Chrastinou, kteří uskutečnili dotazníkové šetření u 100 onkologických sester. Zjištěné výsledky potvrzují, že v kolektivech, kde převažují dobré vztahy mezi lidmi je významně nižší riziko syndromu vyhoření (Ježorská, Kozyková, Chrastina, 2012, s. 56-62). Toto zjištění koresponduje s výsledky výzkumu Le Blanca et al. (2007, s. 213-227). Skutečnost, že sociální opora působí u sester jako protektivní faktor syndromu vyhoření potvrzují také Hrubá, Harvanová, Štěrbová, které uvádí, že v situaci zátěže vyhledávají více sociální oporu ženy než muži. Ze svých sociálních vztahů umějí ženy mnohem více vytěžit než muži, ve smyslu zisku pro své zdraví a psychickou pohodu, ale pokud ženy cítí nedostatek sociální opory, mají tendenci používat kontraproduktivní copingové strategie (Hrubá, Harvanová, Štěrbová, 2008, s. 58-60). Studie, která vyhodnocovala míru syndromu vyhoření (dotazník MBI) a užívané copingové strategie (dotazník) u 444 onkologických sester, byla prováděná v Turecku v letech 2008-2010. Potvrdila u zaměstnanců střední míru syndromu vyhoření, za nejčastěji aplikovanou copingovou metodu byla označena sociální opora. U zaměstnanců, kteří se cítili emocionálně vyčerpáni, byly jako nejčastější stresové faktory uvedeny nízký plat a velká pracovní zátěž. Studie také potvrdila souvislost mezi vzděláním a motivací. Čím více jsou sestry vzdělány, tím jsou motivovanější a tím snadněji podlehnou syndromu vyhoření při neuspokojení svých potřeb. Výsledky poukazují na nutnost preventivních opatření proti výskytu syndromu vyhoření, kterými jsou programy pro zvládání stresu, úprava pracovních podmínek, cílené sledování spokojenosti zaměstnanců, pravidelné team meetingy na pracovišti, možnost rekreačních a sociálních aktivit (Balbay et al., 2011, s. 730-740). V prevenci syndromu vyhoření na úrovni organizace hraje důležitou roli eliminace na psychiku člověka negativně působící zátěže. Na základě zjištění, které potvrzuje, že až 70 % pracovních neschopností v ČR je způsobeno nemocemi souvisejícími se stresem, by měli 30
zaměstnavatelé usilovat o vytvoření dobrého týmu, který sdílí společný cíl, je v něm podporována spolehlivost a smysl pro závazky, panuje v něm respekt a vzájemná důvěra, jsou jasně definovány pravomoci a zodpovědnost (Bartošíková, 2006, s. 42-46; Herman, Doubek, 2008, s. 12-16). Ze strany zaměstnavatele by mělo také dojít k zabezpečení možnosti regenerace, péče o bezpečnost a psychické zdraví pracovníků, podporování růstu pracovníků, mapování psychické zátěže, zvýšení participace pracovníků na rozhodování (Bartošíková, 2006). Maslach a Leiter na základě statistických analýz příčin vzniku syndromu vyhoření tvrdí, že sociální prostředí a organizační struktura pracoviště jsou mnohem více relevantní k syndromu vyhoření než charakter zaměstnance. Uvádí, že syndrom vyhoření není problém lidí, ale místa, kde pracují (Maslach, Leiter, 1999).
31
2 CHARAKTERISTIKA V ONKOLOGII
PSYCHICKÉ
ZÁTĚŽE
SESTER
Profese všeobecné sestry patří mezi nejvíce rizikovou ve vztahu k syndromu vyhoření. Jsou požadovány vysoké nároky na kvalitu, odpovědnost a nasazení při nízké autonomii na pracovní činnost. Autonomie pracovní činnosti představuje možnost pracovníka ovlivňovat tempo práce, její podmínky a povahu. Práce, která je charakterizovaná nízkou autonomií pracovní činnosti při současně vysokých nárocích na kvalitu práce, je vysoce náročná a potenciálně stresogenní (Kebza et al., 2012, s. 23-24). Sestra ve své profesi také zastává určité role, které mají své rolové znaky. Mezi rolové znaky, které mohou nejvíce ovlivnit míru psychické zátěže lze uvést sociocentrismus, což znamená, že sestra při své práci nevychází ze svých zájmů a potřeb, ale zásadně z potřeb nemocného. Druhým znakem je univerzalizmus, který předpokládá, že sestra je schopna zaujmout svou roli vůči všem pacientům bez ohledu na vlastní osobní postoj k nim. Třetím znakem, který může sestru psychicky vyčerpávat, je emocionální neutralita, která vyjadřuje očekávání, že sestra je schopna svoji emocionalitu vždy podřídit rozumové kontrole a vyžaduje takové chování sestry, které neznemožní vykonávání její funkce sestry (Bártlová, 2002; Jobánková, 1990, in Sikorová, 2011, s. 11). Onkologické pracoviště přináší nejen pracovní stres spojený s pracovními podmínkami, organizačními aspekty a sociálním prostředím, ale také chronický stres, který přináší velké množství stresových situací spojených s péčí o chronicky nemocné, nevyléčitelně nemocné, každodenní kontakt s utrpením a smrtí (Kebza et al., 2012, s. 77). Onkologická sestra je často adresátem zpovědí pacientů, svědkem nejhorších chvil, zklamání, úzkostí a depresí. Odborná práce sestry na onkologii je vyčerpávající a představuje smutnou a nekončící snahu zachránit život (Kalvodová, et al., 2010, s. 570-577). Fórum onkologických sester v Americe v roce 1992 charakterizovalo podstatu onkologického ošetřovatelství jako pohyb na hranici mezi životem a smrtí, jež představuje pro sestru zvládání častých nečekaných krizí, fyziologických i
psychologických.
Práce
s onkologickým
pacientem
znamená
být
s ním
v jeho
nejintimnějších momentech utrpení a reagovat na důsledky jeho utrpení (Cohen, Sarter, 1992, s.1481–1486). Od sestry se očekává uspokojování bio-psycho-sociálních a spirituálních potřeb pacienta, ale nejvíce psychicky zatěžující je psychická podpora onkologického pacienta a jeho rodiny při zvládání náročného průběhu léčby. Při působení chronického stresu dokáže předejít následkům jeho působení na zdraví, pouze sociálně zralá osobnost, která je charakterizovaná jako člověk, který je orientován na potřebu druhých, respektující činnosti 32
a myšlení druhých lidí, je tolerantní, přizpůsobivý, s přiměřeným sebehodnocením a schopností nést odpovědnost za druhé (Sikorová, 2011, s. 13). Vzhledem k charakteristice pracovního stresu na onkologických pracovištích se řada studií věnuje problematice zvládání stresu onkologických sester. Cílem je většinou hledání východiska, jak sestrám pomoci ze strany zaměstnavatele nebo poskytnout doporučení, jak by se sestry měly se stresem vypořádat
samy.
Důvodem
tohoto
hledání
je
předcházení
syndromu
vyhoření
u onkologických sester, který vede ke zvýšené nemocnosti sester, snižování kvality péče o nemocného a zvýšené fluktuaci. To přispívá ke snižování prestiže zařízení a usnadňuje konkurenceschopnost jiných zařízení (Cohen-Katz et al., 2004, s. 302–308; Garman, Corrigan, Morris, 2002, s. 235–241). Psychickou zátěž 168 onkologických sester zkoumala v roce 2011 Zálešáková, Bužgová. Výsledky výzkumu potvrdily alarmující hodnotu syndromu vyhoření u 36,9 % sester a stav vyhoření u 11,9 % sester. Také byl potvrzen významný vztah mezi vnímáním psychické zátěže a skóre vyhoření. Sestry pociťovaly zvýšenou ochablost, únavu a zatěžující odpovědnost. Nejčastějším zdrojem psychické zátěže byla uváděna administrativa, konfrontace s bolestí, utrpením a smrtí (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115). Ve výzkumu prováděném Jobánkovou a Kvapilovou mezi nejčastější zátěžové situace patřila také konfrontace se smrtí a s rodinou umírajícího (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 18-19). Toto zjištění potvrzuje také studie prováděná v Brazílii Rodriguesem na vzorku 77 sester (Rodrigues, Chaves, 2008, s. 2-8). Konfrontace se smrtí u mnoha sester vyvolává obranné protistresové jednání. Kanadská studie v roce 2008 zjistila, že sestry, které pracují s umírajícími, buďto prožívají s pacienty silnou blízkost nebo, pokud se chtějí vnitřně chránit proti silnému stresu, nesmí prožívat intenzivní zážitek. Pocit silné blízkosti s pacientem vede k projevům stresových nemocí (Perry, 2008, s. 87–99). Maďarská studie v roce 2008 prováděná Kovácsem et al., porovnávala zvládání a práci s emocemi u sester onkologických a neonkologických, celkový výzkumný vzorek tvořilo 200 sester. Závěry dokazují, že onkologické sestry pociťovaly u svých pacientů negativní emoce (smutek, samotu, vinu, šok a bezmocnost). Cítily, že tyto negativní emoce nemohou při péči o pacienta ventilovat, ale musí ukazovat porozumění a soucit s pacientem. Vzniká tak emocionální nesoulad, který představuje pro sestru významný faktor stresu a má negativní dopad na fyzický i psychický stav sestry (Kovács, M., Kovács, E., Hegedüs, 2010, s. 855-862).
33
Systém podpory onkologických sester
Význam onkologické péče a stres, který sestry zažívají, naznačují, že sestry potřebují k výkonu této práce podporu. Emocionální dimenze práce onkologické sestry je to, co vyžaduje podporu. Post-White poznamenal, že optimální péče o druhé začíná tam, kde jsou zajištěny potřeby pečovatele (Post-White, 1998, s. 1011–1017). Studie, které se tímto problémem zabývaly, přišly na různé podpůrné role, potřeby a instrumentální taktiky. Macpherson (2008) zjistil, že dohlížené vyprávění historek mezi sestrami bylo hodnotným nástrojem při boji se zármutkem. Klinická podpora snížila stres spojený s výkonem práce, zvláště pak u sester pod 40 let (Macpherson, 2008, s. 148–163). Fitch, Matyas a Robinette (2006) ocenili workshop, který pomohl sestrám vyvážit jejich práci s osobním životem a rovněž poskytl pomoc se strategiemi zvládání stresu. Témata tohoto workshopu byla: péče sama o sebe, verbální vyjádření utrpení a ztráty, relaxační techniky. Závěrečná intervence se zabývala analýzou snů. Zjistilo se, že sestry se více zajímaly o své vlastní pocity a o ty kolem sebe poté, co se zúčastnily skupinového sezení zabývajícího se rozborem snů (Fitch, Matyas, Robinette, 2006, s. 110–115.) Několik workshopů uspořádal také Masarykův onkologický ústav v Brně v roce 2008, kdy sestry ocenily výsledný efekt workshopů, který jim poskytl návod, jak si udržet hranici mezi pracovním a osobním životem, jak pochopit vlastní potřeby a motivaci k práci, kde vzít sílu, být k dispozici pacientům a jak zůstat sám sebou (Světlák, Suchý, Vyzula, 2010, s. 193). Wengström, Ekedahl uvedli faktory, které vytvářejí podpůrnou funkci v práci sester. Patří mezi ně organizační podpora ze strany vedení, možnosti vzdělávání a kolegiální přístup mezi jednotlivými pracovišti. Sestry pracující v Anglii, Skotsku a Walesu zaznamenaly, že personální a kolegiální přístupy hrají důležitou roli ve vývoji identit sester a naplňují podpůrnou funkci tím, že posilují vzájemný respekt mezi sestrami (Wengström, Ekedahl, 2006, s. 20–26) Organizační podporou se zabývá management stresu, který zahrnuje poradenství a trénink strategií proti stresu. Znamená pořádání kurzů relaxací, výcviku asertivního chování a komunikačních dovedností na pracovišti, trénink užití efektivních protistresových metod, coaching péče sama o sebe (Kalvodová et al., 2010, s. 570-577). Návod k tomu, jak o sebe pečovat, jak pracovat se svou vnitřní energií v boji proti nástrahám stresu by měly sestry získat již v rámci přípravy na své povolání. Vzdělání v oblasti duševní hygieny je ovšem u sester absolventek nedostačující. Tuto skutečnost dokládá článek Světláka a Suchého, kteří se zabývali psychologickou přípravou sester v onkologii. Shromáždili závěry 34
několika studií a dospěli k závěru, že pregraduální vzdělávání sester v oblasti psychologie, komunikace a osobnostního rozvoje je nedostatečné a většina postgraduálních vzdělávacích programů, které se zabývají tímto tématem, se zaměřuje na pocity a potřeby pacienta a prožívání a potřebám sester nevěnuje dostatečnou pozornost. Výuka je zaměřena na teorii a nedostatečně probíhá trénink reakcí na stresové situace (Světlák, Suchý, 2011, s. 302-307).
35
3 VZDĚLÁVÁNÍ SESTER V OBLASTI DUŠEVNÍ HYGIENY
Duševní hygiena se zaměřuje na možnosti autoregulace jedince, působení na sebe sama a na aktivní přetváření vlastního prostředí. Je zaměřena na psychoprofylaxi a prevenci a zabývá se upevňováním duševního zdraví. Dodržováním zásad duševní hygieny se zdraví jedinců upevňuje a posiluje, zkvalitňuje se jejich životní adaptace. Duševní hygiena vede k duševní rovnováze, která souvisí s kvalitou pracovního výkonu. Vyrovnaný člověk se dovede koncentrovat při práci a uvolnit při odpočinku, zatímco nevyrovnaný pracuje neefektivně, prožívá značná citová napětí a nedokáže investovat svou vnitřní energii (Míček, 1984, s. 12-20). Křivohlavý přirovnává duševní hygienu k boji proti duševním nemocem. Zdůrazňuje, že člověk, aby mohl ovlivňovat dopady stresu na organismus, musí se stále duševně zdokonalovat a duševně „růst“ (Křivohlavý, 2003, s. 143-144). Má-li zdravotní sestra pečovat o pacienty, být jim oporou, emocionálně je podporovat, je zapotřebí, aby sama byla v dobré duševní rovnováze. Tomu lze napomoci dodržováním zásad duševní hygieny, kterými jsou péče o sebe sama, péče o duši, péče o tělo, péče o vlastní myšlenkový arsenál, nalezení smyslu života, směřování života (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9-15). V péči o vlastní psychické zdraví je zapotřebí si najít optimální formu relaxace podle svého osobnostního založení, neboť každý jedinec potřebuje k odreagování úplně jiné metody. Někdo dosáhne ideální psychické očisty sportem, jiný poslechem hudby nebo trávením času s rodinou. Sestra, která během pracovního dne zažívá množství stresových situací a je časově vytížená, by si měla osvojit taktiky, kterými lze navodit rychlé zklidnění, a to nejen při pocitu aktuálního stresu, ale i preventivně. Hennig a Keller doporučují do svého režimu dne zavést každodenní „tichou hodinku“, kdy je možno vyzkoušet meditaci, relaxaci, jógu, aktivní pohyb, věnování se koníčkům a načerpat tak novou pozitivní energii. Také zavedení dechových cvičení během dne, která spočívají v klidném hlubokém dýchání v délce deseti sekund, napomáhá odbourávání stresu (Hennig, Keller, 1996, s. 32-36). Frýba navrhuje metodu „všech pět pohromadě“, která zabere tři minuty a spočívá v posazení se na židli, uvolnění se, zavření očí a zapojení našich všech pěti smyslů do činnosti. Vede k navození chvíle, kdy si uvědomujeme sami sebe (Frýba, 2003, s. 12-14). Hawkins a Shohet se zaměřují na velmi přínosnou metodu pro lidi pracující v pomáhajících profesích, kterou je „sdílení problému“, nazvanou také jako supervize. Jedná se o diskuzní skupiny, kde mohou jedinci sdílet pozitivní i negativní zkušenosti (Hawkins, Shohet, 2004, s. 7-10).
36
Copingové strategie sester při zvládání psychické zátěže hodnotily Jobánková a Kvapilová velmi negativně. Po dobu tří let hledaly nejčastější zdroje psychické zátěže sester a způsoby, kterými se sestry s nimi vypořádávají. Nejvíce sestry psychicky zatěžuje kontakt s blížící se smrtí pacienta, jeho stesky a bolesti, verbální útoky na jejich osobu, sexuální narážky, předávání věcí pozůstalým. Jako nejčastější formu zpracování zátěžových situací sestry uvedly prožitek zlosti a lítosti, zpracovaný pouze vnitřně a dále neventilovaný ani neřešený. Další formou obrany před zátěží, kterou sestry neumí zpracovat, jsou neefektivní únikové strategie sester, které se projevují přerušením komunikace a zkracováním ošetřovatelských úkonů u pacienta na nezbytné minimum. Jako příčinu neefektivního zvládání zátěže sester označily Jobánková a Kvapilová nedostačující přípravu sester na jejich povolání v oblasti využívání strategií k odbourávání stresu a zvládání kritických incidentů. Upozornily na nutnost výuky nejen teoretických zásad, ale hlavně na nutnost cíleného nácviku řešení situací (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9). Také výsledky výzkumu Komačekové, která se zabývala prevencí, ochranou a řešením psychické zátěže u 257 sester, potvrdily negativní korelaci mezi mírou syndromu vyhoření a používáním neefektivní strategie mentálního úniku. Toto zjištění poukazuje na absenci cíleného tréninku a používání efektivní strategie zvládání psychické zátěže. Opět je poukazováno na nedostatek jak teoretických znalostí, tak hlavně praktických dovedností při řešení zátěžových situací (Komačeková, 2009, s. 26). Také výsledky australské studie, která probíhala v roce 2004 a zkoumala 760 onkologických sester, vedly ke zjištění, že sestry využívají při zvládání stresu neefektivní copingové strategie, což má negativní vliv na jejich zdraví a řešením by byla změna ve způsobu vzdělávání sester, zařazení copingových strategií, které by sestry uplatnily při zvládání stresorů. Je to i jedna z možností, jak sestry vést k většímu uspokojení z práce a k zabránění jejich fluktuace (Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686). K navození psychické rovnováhy může také nemálo přispět zvyšování kvalifikace. Účast na školeních, kurzech a seminářích napomůže nejen k získání nových poznatků a vědomostí, ale také k možnosti setkání s kolegy, kdy je možno diskutovat společná témata a stejné typy problémů a může nám sloužit jako supervize (Bártová, 2011, s. 20-22). K tomu, aby sestra byla schopna odolávat možnému negativnímu dopadu stresu na svůj organismus je nezbytné, aby si zásady duševní hygieny osvojila. Základem je vzdělávání v této oblasti již při přípravě na povolání sestry a dále pak vzdělávání v průběhu praxe formou seminářů, workshopů, kurzů, odborných výcviků.
37
Systém vzdělávání všeobecných sester v ČR
Od roku 1948 získaly sestry své profesní vzdělání studiem na středních zdravotnických školách. Studium začínalo ve 14 až 15 letech a trvalo 4 roky. Tento vzdělávací model skončil posledním přijetím studentů oboru všeobecná sestra ve školním roce 2003/04 – dle znění zákona 96/2004. Od doby platnosti zákona 96/2004 je získávána odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry absolvováním nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester a nejméně tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách (Česko, 2004). Akreditované bakalářské studijní programy ošetřovatelství (všeobecná sestra) jsou realizovány pouze na univerzitách a vysokých školách. V rámci celoživotního vzdělávání, kterým si zdravotničtí pracovníci zvyšují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilost v příslušném oboru je možné v oboru ošetřovatelství získat vyšší stupně akademického vzdělání (magisterské a doktorské). Všechny zdravotnické studijní programy včetně programu ošetřovatelství procházejí pravidelným akreditačním řízením, zpravidla ve čtyřletých cyklech (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004). Kritéria pro kvalifikační přípravu všeobecné sestry se řídí návrhy Evropské unie, která vydala pro specializační vzdělávání sester základní směrnice 89/48 EEC, 92/51 EEC, jimž by specializační studium mělo odpovídat. Kritéria stanovují pravidla pro přijetí studentů, délku studia, počet hodin teoretické a praktické výuky, obsah vzdělávání, úroveň výstupních znalostí a dovedností. Učební plány a osnovy jsou zaměřeny na samostatnou práci sestry v péči o zdravého i nemocného jedince, prostředí, zdraví i nemoc, nejčastější choroby ovlivňující denní život jedince. V předmětech klinického i komunitního ošetřovatelství je kladen důraz na koncepci individualizované péče, komunikaci i praktické instrumentální dovednosti, historii ošetřovatelství a jeho vývoj, na ošetřovatelskou etiku. Výstupní hodnotou je, že úspěšné zakončení kvalifikačního vzdělání dává oprávnění k výkonu profese všeobecné sestry (Česko, 2004). Ošetřovatelské vzdělávání je orientováno na podporu a udržování zdraví jednotlivců, rodin, komunity, skupin a na individualizovanou a holistickou péči o zdravé i nemocné. Péče bere v úvahu potřeby populace, je citlivá k sociální, kulturní, politické a ekonomické orientaci jedince a společnosti dané země. Ošetřovatelství se musí řídit odsouhlasenými standardy
38
kvality péče. Obsah ošetřovatelského vzdělávání je multiprofesní a interdisciplinární, aby zajišťoval pozdější účelnou týmovou práci (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004). Univerzity, vysoké a (vyšší) školy pro sestry, studijní programy a místa, v nichž probíhá studijní praxe, musejí být pro tuto činnost oficiálně akreditovány a pravidelně hodnoceny (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2008).
Příprava sestry na zvládání stresových situací
v praxi a prevenci následků působení stresu na organismus probíhá v předmětech souvisejících s duševní hygienou jedince. Souvisejícími předměty jsou sociologie, obecná psychologie, psychologie nemocných a vývojová psychologii, základy pedagogiky a edukace. Vzdělávací program nabízí rámec pro jednotlivé vzdělávací oblasti, popisuje výstupní znalosti a dovednosti studentů a je v kompetenci vzdělávací organizace zvolit odbornou úroveň a náročnost jednotlivých předmětů (Jarošová, 2006). Kritériem pro přijetí ke studiu v oboru všeobecná sestra je absolvování čtyřletého studia ukončeného maturitní zkouškou. Nejčastějšími zájemci o studium všeobecné sestry jsou absolventi středních zdravotnických škol. Vzdělávání v oblasti psychohygieny v oboru zdravotnický asistent, který je absolventem střední zdravotnické školy, probíhá dle Rámcového vzdělávacího programu pro obor zdravotnický asistent, což je v současném systému vzdělávání absolvent střední zdravotnické školy. Dle Rámcového vzdělávacího programu vypracovává škola rámec programu pro jednotlivé vyučovací předměty. Programem jsou daná kritéria pro obsah předmětu a výstupní znalosti studenta. Výsledky vzdělávání vyjadřují žádoucí postoje žáků, dovednosti žáků, kterými je škola povinna žáky vybavit, ale nezajišťuje jejich uplatnění v praxi. Oblast vzdělávání zdravotnického asistenta, která se týká psychohygieny jedince, je zahrnuta do oblasti nazvané péče o zdraví. Klade si za cíl vybavit žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými k preventivní a aktivní péči o zdraví, podpoře jejich chování a postojů ke zdravému způsobu života, ke znalostem potřeb svého těla a bio-psycho-sociální jednotě. Zaměřuje se na důležitost pohybové aktivity, pozitivní emoce, překonávání negativních emocí, důležitost mezilidských vztahů. Psychohygiena je také zahrnuta do oblasti vzdělávání nazvané sociální vztahy a dovednosti. Výstupními znalostmi jsou dovednosti potřebné k seberegulaci a sebehodnocení, ovládání technik pro rozvoj a posilování psychických procesů a stavů, znalost příznaků syndromu vyhoření a znalost účinných způsobů prevence vzniku syndromu vyhoření (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2008).
39
4 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ONKOLOGICKÝCH SESTER
4.1 Cíle výzkumu a hypotézy Výzkumným cílem této práce bylo zmapování míry zvládání psychické zátěže onkologických sester v České republice. Na základě specifikace výzkumného cíle práce došlo k formulaci výzkumných otázek, na které bude možno v závěru výzkumného šetření přinést odpověď. Identifikací výzkumných otázek bylo možno specifikovat výzkumný záměr a předejít možnosti opomenutí některých podstatných prvků zkoumaného problému (Reichel, 2009, s. 102-110). Výzkumné otázky: 1) Využívají sestry techniky ke zvládání psychické zátěže? 2) Připravuje všeobecné sestry škola na zvládání psychické zátěže v praxi? 3) Vyskytuje se u onkologických sester v ČR syndrom vyhoření? 4) Jaká je četnost výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester? 5) Znají onkologické sestry prevenci syndromu vyhoření? 6) Ovlivňuje spokojenost sester jejich pracovní prostředí? 7) Může úroveň pracovního prostředí ovlivnit výskyt syndromu vyhoření? Na základě specifikace výzkumných otázek, došlo k formulování dílčích cílů výzkumného šetření. Cíle : Cíl 1: Zjistit míru syndromu vyhoření u onkologických sester. Cíl 2: Zjistit, do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti psychohygieny. Cíl 3:. Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže a jaké strategie využívají nejčastěji. Cíl 4: Zjistit rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů pracovního prostředí sester zaměstnavatelem. Pro ověření přijatelnosti vztahu mezi dvěma proměnnými, které jsme stanovili na základě uvedených okruhů problémů, jsme formulovali čtyři nulové a čtyři alternativní hypotézy.
40
Hypotézy: – H1 0 – neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální opory. – H1 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální opory. – H2 0 - neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní osobu. – H2 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní osobu. – H3 0 - neexistuje statisticky významný vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním. – H3 A – existuje signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním. – H4 0 – neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření. – H4 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření.
4.2 Metodika výzkumu Výzkumné šetření, které bylo uskutečněno pro účely této diplomové práce, bylo koncipováno jako kvantitativní výzkum. Použitou metodou bylo dotazníkového šetření, tvořené dotazníkovou baterií. Baterii tvořily čtyři typy dotazníků, z nichž dva dotazníky byly standardizované, jeden nestandardizovaný převzatý a jeden dotazník vlastní konstrukce. Užité standardizované dotazníky: -
dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory), hodnotící míru syndromu vyhoření
-
dotazník OSI-R (Inventorium zaměstnaneckého stresu), hodnotící emocionální a kognitivní zvládání stresu
Užitý nestandardizovaný dotazník: -
dotazník motivačních faktorů, vypracovaný Vévodou na základě Herzbergem stanovených faktorů pracovního prostředí, hodnotící míru očekávání, míru saturace a rozdíl mezi očekáváním a saturací faktorů pracovního prostředí. Také se zaměřuje na zjištění pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů. 41
Užitý dotazník vlastní konstrukce: -
dotazník hodnotící míru přípravy sester do praxe v oblasti psychohygieny.
Úvod baterie dotazníků obsahoval informovaný souhlas, jehož součástí bylo oslovení respondentů, vysvětlení účelu, cíle šetření a vysvětlení postupu při vyplňování jednotlivých dotazníků. Závěrečnou část dotazníku tvořilo poděkování respondentovi za účast v dotazníkovém šetření. Charakteristika dotazníků Užité dotazníky byly vybrány se záměrem zjistit požadované informace k jednotlivým cílům a hypotézám. Výhodou dotazníkového šetření je jednoznačnost formulovaných otázek bez emocí dotazovaného a možnost počítačového zpracování. Jedná se o metodický nástroj výzkumu, kterým zjišťujeme informace o osobních znalostech, postojích, preferencích a skutečnostech (Maňák, Švec, V., Švec, J., 2005, s. 80). Pro zjištění míry syndromu vyhoření u všeobecných sester byl použit ve výzkumech nejvíce užívaný standardizovaný dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory). Dotazník MBI, vypracovaný C. Maslach a S. Jackson, slouží ke sledování syndromu vyhoření u exponovaných profesí. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů. Skládá se z 22 položek. Ke každé položce je přiřazena Likertova hodnotící škála v rozmezí 0-7. Respondenti doplňují do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, dle uvedeného klíče. Síla pocitů: Vůbec 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 Velmi silně MBI dotazník hodnotí 3 faktory, přičemž první dva jsou negativně laděné a poslední je pozitivně laděný: -
EE – emotional exhaustion – emocionální vyčerpání
-
DP – depersonalisation – ztráta úcty k druhým lidem jako k lidským bytostem, pocity odosobnění v práci
-
PA – personal accomplishment – osobní uspokojení z práce (Maslach, Jackson, 1981).
Dotazník OSI-R- Inventorium zaměstnaneckého stresu, který je vypracován Samuelem H. Osipowem, slouží k měření tří dimenzí, souvisejících se zaměstnáním: 1. Zaměstnanecký stres – měří se pomocí skupiny šesti škál, které pokrývá dotazník zaměstnaneckých rolí. 2. Psychologické napětí – měří se skupinou čtyř škál, které pokrývá dotazník osobního napětí. Dotazník odráží emocionální odpovědi ve čtyřech hlavních kategoriích: 42
odborné (profesionální) napětí, psychologické napětí, interpersonální napětí a fyzické napětí. 3. Zdroje zvládání – měří se čtyřmi škálami, které pokrývá dotazník osobních zdrojů (odpočinek, zotavení), péče o sebe, sociální podpora a rekreace. Ke splnění cíle našeho výzkumného šetření byla použita pouze jedna dimenze dotazníku OSI-R, a tou byla dimenze „Zdroje zvládání“. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů. Dimenze „Zdroje zvládání“ se skládá ze 30 položek. Ke každé položce je přiřazena Likertova hodnotící škála v rozmezí 0-5. Respondenti doplňují do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, dle uvedeného klíče. Síla pocitů: Zřídka nebo nikdy 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 Většinou Užitá část dotazníku hodnotí tři oblasti, které je možné využít ke zvládání stresu: 1. Rekreace, měří míru, do jaké jednotlivec využívá a získává potěšení a odpočinek z pravidelných rekreačních činností. 2. Péče o sebe, měří míru, do jaké se jednotlivec pravidelně zapojuje do osobních aktivit, které redukují a zmírňují chronický stres. 3. Sociální opora, měří míru, do jaké jednotlivec pociťuje podporu a pomoc svého okolí (Psychodiagnostika a.s., 2010, s. 7-12). Dotazník motivačních faktorů, vypracovaný Vévodou na základě Herzbergem stanovených faktorů pracovního prostředí, hodnotící míru očekávání, míru saturace a rozdíl mezi očekáváním a saturací faktorů pracovního prostředí. Je také zaměřen na zjištění subjektivně vnímaného pořadí jednotlivých faktorů (pracovní spokojenosti) a zjištění subjektivně vnímaného pořadí saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti). Jedná se o nestandardizovaný měřící nástroj, který byl vytvořen s využitím odborných metodických diskuzí s manažery nemocnic a ověřen na souboru 3081 všeobecných sester (Vévoda et al., 2010, s. 207-219). Obsahem dotazníku je 16 faktorů pracovního prostředí, u kterých respondent hodnotí pomocí škály 1-5 míru důležitosti faktorů pro jeho osobu pomocí klíče: Síla pocitů: Nejdůležitější 1 - 2 – 3 - 4 – 5 Nejméně důležitý Dále hodnotí subjektivní pocit, do jaké míry je každý faktor naplněn zaměstnavatelem, pomocí klíče: Síla pocitů: Jsem velmi spokojen 1 - 2 - 3 - 4 - 5 Jsem velmi nespokojen
43
Dotazník vlastní konstrukce, který byl vytvořen s cílem zhodnotit míru přípravy sester pro praxi v oblasti psychohygieny. Při tvorbě struktury dotazníku bylo využito odborné literatury, která se zabývala výzkumem a tvorbou nestandardizovaných dotazníků. Otázky v dotazníku byly nejprve sestaveny jako polouzavřené a škálovací. Polouzavřené otázky byly respondentům nabídnuty z důvodu možnosti doplnění jejich odpovědí, na základě kterých došlo ke konečné úpravě struktury otázek tak, aby byla zajištěna srozumitelnost a jednoznačnost otázek a aby otázky zjišťovaly to, co zjišťovat mají (Skutil et al., 2011, s. 80-86, Reichel, 2009, s. 102-110). Dotazník obsahoval 13 otázek, respondenti byli seznámeni s účelem dotazníku, jeho cílem a návodem, jak otázky v dotazníku vyplňovat. Výzkumné otázky, meritorní, byly v dotazníku celkem čtyři. Jejich prostřednictvím jsme získali potřebné informace a údaje ke splnění daného cíle diplomové práce (Reichel, 2009, s. 100-112). Předvýzkum Pilotní šetření bylo provedeno v dubnu 2013, kdy bylo ověřeno, zda dotazník vlastní konstrukce není příliš náročný, zda jeho vyplnění nezabírá příliš mnoho času, zda jeho otázky jsou srozumitelné, jednoznačné a mají pro hodnotitele vypovídající hodnotu. Pilotáž probíhala v termínu od 3. 4 – 20. 4. 2013 na Onkologické klinice FN Olomouc. Výzkumný soubor tvořilo 30 sester, kterým bylo distribuováno celkem 30 dotazníků. Účast sester v pilotním šetření byla dobrovolná, došlo nejprve k vysvětlení záměru a cíle předvýzkumu a závěrem k poděkování za účast. Návratnost dotazníků byla 83,33 %. Po provedené analýze výsledků šetření došlo k úpravě otázek a odpovědí. Závěrem byl vytvořen dotazník, který se skládal ze 13 otázek uzavřených a škálovacích.
4.3 Profil respondentů Zkoumaný soubor respondentů byl tvořen všeobecnými sestrami, které pracovaly na pěti onkologických odděleních čtyřech klinických onkologických center v České republice a délka jejich praxe byla více jak jeden rok. Celkem bylo rozesláno 150 dotazníků na onkologické pracoviště FN Olomouc, FN Hradec Králové, Všeobecné Fakultní nemocnice Praha a Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Jednalo se o prostý záměrný výběr respondentů. Zkoumaný soubor zahrnoval celkem 140 respondentů. Věkové rozpětí všeobecných sester bylo od 23 do 62 let a délka praxe v rozpětí od 2 do 43 let. Proměnná týkající se věku a délky praxe nebyla 44
do výzkumu zařazena. Účast na výzkumném šetření byla dobrovolná a každý z účastníků výzkumu byl informován o účelu šetření a anonymním zpracování výsledků šetření. Věkové rozpětí respondentů a délku praxe znázorňuje tabulka č. 1. Tab. č. 1 Věk a délka praxe respondentů Věk praxe
průměr 42 21
medián 41,5 20
modus 40 20
stř. hodnota rozptyl 42 106,3 21 125,4
min 23 2
max 62 43
4.4 Realizace výzkumu Pomocí e-mailové korespondence byla rozeslána náměstkům nelékařské péče jednotlivých nemocničních zařízení „Žádost o povolení výzkumného šetření“ v jejich zařízení. Po obdržení souhlasného stanoviska k provádění výzkumu, došlo opět pomocí e-mailové korespondence k oslovení vrchních sester onkologických klinik jednotlivých zařízení s žádostí o povolení výzkumného šetření na jejich klinice a s žádostí o spolupráci při distribuci (a redistribuci) dotazníků všeobecným sestrám. Celkem bylo distribuováno 150 dotazníků. Na základě výborné spolupráce s vrchními sestrami onkologických klinik byla návratnost dotazníků 97,33 %. Výzkumné šetření probíhalo v termínu od 25. 11. 2013 – 20. 2. 2014. Dotazníky byly nejprve zkontrolovány z hlediska úplnosti odpovědí. V rámci této prováděné kontroly bylo 6 dotazníků vyřazeno, z důvodu neúplného vyplnění. Konečný zkoumaný soubor tedy zahrnoval 140 respondentů.
4.5 Metody statistického zpracování Získané hodnoty byly zpracovány za použití statistického programu SPSS a počítačového programu Microsoft Excel. Na základě získaných dat byly vytvořeny četnostní tabulky a určena absolutní a relativní četnost získaných odpovědí. Získaná data byla dále, dle požadavku k potvrzení určených cílů, zpracována pomocí programu Microsoft Excel i graficky do podoby výsečových grafů. Výpočty aritmetických průměrů znázorňují součet daných hodnot, dělených jejich celkovým počtem. Pro výpočet, v jakém vztahu jsou proměnné, byl využit Pearsonův korelační koeficient s kritickými hodnotami „r“ u vybraných hladin významnosti (Skutil a kol. 2011, s. 173-195). 45
4.6 Interpretace výsledků výzkumného šetření Interpretace výsledků k cíli 1 Cíl 1: Zjistit míru syndromu vyhoření u onkologických sester. Ke splnění cíle byl využit dotazník MBI, který posuzuje tři oblasti. Hodnotí míru emocionálního vyčerpání (Emotional Exhaustion), míru depersonalizace (Depersonalisation) a míru osobního uspokojení (Personal Accomplishment). Tab. č. 2 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion) Interval 0-16 17-26 27-x
EE – emocionální vyčerpání Stupeň Četnost Procent nízký 57 41 % střední 47 33 % vysoký 36 26 %
Graf č.1 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion)
Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru emocionálního vyčerpání (Emotional Exhaustion), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového počtu 140 respondentů se u 57 (41 %) vyskytuje nízký stupeň emocionálního vyčerpání, u 47 (33 %) respondentů se vyskytuje střední stupeň a 36 (26 %) respondentů uvádí vysoký stupeň emocionálního vyčerpání, což znamená stav vyhoření. Absolutní a relativní četnosti možných odpovědí jsou uvedeny v tabulce č. 2 a znázorněny v grafu č. 1. 46
Tab. č. 3 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation) DP – depersonalizace Interval 0-6 7-12 13-x
Stupeň nízký střední vysoký
Četnost 60 56 24
Procent 43 % 40 % 17 %
Graf č. 2 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)
Výsledky
standardizovaného
dotazníku
MBI,
zjišťující
míru
depersonalizace
(Depersonalisation), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového počtu 140 respondentů se u 60 (43 %) vyskytuje nízký stupeň depersonalizace, 56 (40 %) respondentů uvádí střední stupeň a 24 (17 %) respondentů uvádí vysoký stupeň depersonalizace, což znamená stav vyhoření. Tabulka č. 3 uvádí absolutní a relativní četnosti možných odpovědí a relativní četnosti odpovědí jsou znázorněny v grafu č. 2. Tab. č. 4 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal Accomplishment) PA - osobní spokojenost Interval 0-31 32-38 39-x
Stupeň Vyhoření Střední Vysoký
Četnost 53 48 39
Procent 38 % 34 % 28 %
47
Graf č. 3 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal Accomplishment)
Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru osobního uspokojení (Personal Accomplishment), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového počtu 140 respondentů pociťuje 39 (28 %) vysoký stupeň osobního uspokojení, 48 (34 %) respondentů uvádí střední stupeň osobního uspokojení a 53 (38 %) respondentů uvádí nízký stupeň osobního uspokojení, což znamená stav vyhoření. V tabulce č. 4 jsou uvedeny absolutní a relativní četnosti možných odpovědí a relativní četnosti odpovědí jsou znázorněny v grafu č. 3. Četnost výskytu stavu vyhoření onkologických sester, posuzovaná na základě hodnocení dotazníku MBI je souhrnně znázorněna v tabulce č. 5. V oblasti emocionálního vyčerpání je vyhořelých 36 (26 %) onkologických sester, v oblasti depersonalizace 24 (17 %) a v oblasti osobního uspokojení je vyhořelých 53 (28 %) onkologických sester. Tab. č. 5 Absolutní a relativní četnost stavu vyhoření
STAV VYHOŘENÍ Počet respondentů 140
Emocionální vyčerpání 36 (26 %)
Depersonalizace 24 (17 %)
Cíl 1 byl splněn.
48
Osobní uspokojení 53 (28 %)
Ověření hypotézy H1 H1 A: Existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální opory. Pro zjištění vztahu mezi proměnnými byl použit Pearsonův korelační koeficient. Bylo zjištěno, že existuje signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu vyhoření a mírou sociální opory a to v těchto hladinách signifikace: -
signifikantní vztah mezi emočním vyčerpáním (Emotional Exhaustion) a mírou sociální opory s výsledkem r = - 0,296, na hladině signifikace 0,01
-
signifikantní vztah mezi depersonalizací (Depersonalisation) a mírou sociální opory s výsledkem r = - 0,237, na hladině signifikace 0,01
-
signifikantní vztah mezi osobním uspokojením (Personal Accomplishment) a mírou sociální opory s výsledkem r = 0,291, na hladině signifikace 0,01.
Z uvedených korelací vyplývá vztah: -
čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra sociální opory
-
čím vyšší je míra sociální opory, tím vyšší je míra osobního uspokojení a nižší míra emočního vyčerpání a depersonalizace
Hypotéza H1 byla ověřena a byla přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci vztahu. Ověření hypotézy H2 H2 A: Existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní osobu. Při korelacích pomocí Pearsonova korelačního koeficientu bylo zjištěno, že existuje signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní osobu a to v těchto hladinách signifikace: -
signifikantní vztah mezi emočním vyčerpáním (Emotional Exhaustion) a mírou péče o vlastní osobu s výsledkem r = - 0,160, na hladině signifikace 0,05
-
signifikantní vztah mezi depersonalizací (Depersonalisation) a mírou péče o vlastní osobu s výsledkem r = - 0,225, na hladině signifikace 0,01
49
-
signifikantní vztah mezi osobním uspokojením (Personal Accomplishment) a mírou péče o vlastní osobu r = 0,154, na hladině signifikace 0,05
Z uvedených korelací vyplývá vztah: -
čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra péče o vlastní osobu
-
čím vyšší je míra péče o vlastní osobu, tím vyšší je míra osobního uspokojení Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže
znázorňuje tabulka č. 6. Tab. č. 6 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže Průměrné
Min.
Max.
r EE
r DP
r PA
42
12
50
-0,296**
-0,237**
0,291**
27
15
48
-0,16*
-0,225**
0,154*
celkové skóre
Sociální opora Péče o sebe
** Korelace na hladině signifikace 0,01 * Korelace na hladině signifikace 0,05
Hypotéza H2 byla ověřena a přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci vztahu. Interpretace výsledků k cíli 2 Cíl 2: Zjistit, do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti psychohygieny. Ke splnění cíle byl použit dotazník vlastní konstrukce, který zjišťuje míru přípravy sester v oblasti psychohygieny na školách v otázce č. 5, 7, 8. Odpovědi na otázky respondent zaznamenává pomocí Likertovy škály s hodnotami 1 – 5, přičemž 1 je nejnižší míra, 5 je nejvyšší míra přípravy v oblasti psychohygieny. Pro zjištění výsledné míry přípravy sester v oblasti psychohygieny na školách byl použit aritmetický průměr, který byl získán součtem všech hodnot v jednotlivých otázkách a vydělen součtem těchto hodnot. Výsledkem u otázky č. 5, která zjišťuje, zda respondenti získali dostatek znalosti v oblasti duševní hygieny ve škole, je aritmetický průměr 3, u otázky č. 7, která zjišťuje odbornou úroveň vyučovacích hodin, které se věnovaly duševní hygieně, je aritmetický průměr 2. U otázky č. 8, která 50
zjišťuje, zda poznatky ohledně duševní hygieny získané ve škole připravily respondenty na zvládání stresových situací v praxi, je aritmetický průměr 2. Výsledný aritmetický průměr pro zjištění míry přípravy sester na školách v oblasti psychohygieny je vzhledem k Likertově škále 2,3 periodických. Popisnou statistiku míry přípravy sester v oblasti psychohygieny znázorňuje tabulka č. 7. Tab. č. 7 Popisná statistika míry přípravy sester v oblasti psychohygieny Vlastní dotazník
Počet respondentů
Likertova škála
Průměr
Medián
Modus
Stř. hodnota
Rozptyl
Min
Max
Otázka č. 5 Otázka č. 7 Otázka č. 8
140 140 140
1-5 1-5 1-5
3 2 2
3 2 2
3 3 2
2,55 2,29 2,22
1,19 1,23 1,14
1 1 1
5 5 5
Vypovídající hodnotu ohledně míry přípravy sestry do praxe v oblasti psychohygieny měla také otázka č. 13 vlastního dotazníku, kde respondenti měli uvést, zda největší přínos pro zvládání stresových situací pro ně měla škola, praxe nebo kurzy duševní hygieny v zaměstnání. Z celkového počtu 140 respondentů, 133 (95 %) uvádí, že největší přínos pro zvládání stresových situací pro ně měla praxe a pouze 1 (1 %) uvádí, že škola. Absolutní a relativní četnosti odpovědí na otázku „Největší přínos pro zvládání stresových situací měla pro vás praxe, škola nebo kurzy duševní hygieny v zaměstnání“ jsou znázorněny v tabulce č. 8 a grafu č. 4. Tab. č. 8 Absolutní a relativní četnosti odpovědí otázky č. 13 vlastního dotazníku – přínos pro zvládání stresových situací. Počet Možnost respondentů Četnosti Procenta 140 Škola 1 1% 140 Praxe 133 95 % 140 Kurzy 6 4%
51
Graf č. 4 Přínos pro zvládání stresových situací
Cíl 2 byl splněn. Interpretace výsledků k cíli 3 Cíl 3: Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže a jaké strategie využívají nejčastěji. Ke splnění cíle č. 3 byl použit dotazník OSI-R – Inventorium zaměstnaneckého stresu, kdy byla využita strategie dotazníku nazvaná „ Péče o sebe“, strategie nazvaná „Rekreace“ a strategie nazvaná „Sociální opora“. Každá strategie obsahovala 10 dílčích položek. Respondenti určovali míru využívaných strategií osobních zdrojů zvládání stresu na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší míra a 5 byla nejvyšší míra využívaných strategií. Pracuje se s celkovým skóre. To nám určuje, do jaké míry jsou dané strategie využívány. Nejvyššího průměrného skóre, které činí 41,54, bylo dosaženo u strategie „Sociální opora“, kde nejčastěji užívanou dílčí položkou strategie „Sociální opora“ je mít vedle sebe osobu, která je blízká, druhou nejčastěji využívanou dílčí položkou strategie je mít alespoň jednoho přítele a třetí nejdůležitější dílčí položkou je, že v případě potřeby pomoci v práci vím, na koho se můžu obrátit. Nejméně užívanou dílčí položkou ve strategii „Sociální opora“ je provádění prací kolem domu. Strategie „Rekreace“ je druhou nejčastěji užívanou strategií ke zvládání psychické zátěže, s průměrným celkovým skóre 31,68. U této strategie je nejčastěji používanou dílčí položkou relaxace, kdy sestry nemyslí na práci. Druhou nejčastěji používanou dílčí položkou je, že přes víkend dělají věci, které je baví a třetí nejvíce používanou dílčí položkou je, že ve volném 52
čase si dělají, co chtějí. Nejméně využívanou dílčí položkou strategie „Rekreace“ je trávení volného času sportovními aktivitami. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využitou strategií při zvládání psychické zátěže, s průměrným celkovým skóre 26,58. Zde jsou zařazeny mezi možné užívané dílčí položky pravidelné absolvování preventivních prohlídek, vyhýbání se nadměrnému užívání alkoholu, dostatek spánku, zdravá strava, meditace a cvičení. Opět, ve shodě se strategií „Rekreace“ je i u strategie „Péče o sebe“ nejméně užívanou metodou sester ke zvládání psychické zátěže pravidelné cvičení. Průměrné celkové skóre používaných strategií ke zvládání psychické zátěže sester je znázorněno v tabulce č. 9 a grafu č. 5.
Tab. č. 9 Míra používaných strategií ke zvládání psychické zátěže Strategie Sociální opora Rekreace Péče o sebe
Celkové skóre Průměrné celkové skóre 5815 41,54 4435 31,68 3721 26,58
Graf č. 5 Průměrné celkové skóre užívaných strategií
Cíl 3 byl splněn.
53
Interpretace výsledků k cíli 4 Cíl 4: Zjistit rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů pracovního prostředí sester zaměstnavatelem.
Ke splnění cíle byl použit dotazník navržený Vévodou, na základě Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí. Dotazník je rozdělen na dvě části. V první části respondenti uváděli míru důležitosti motivačních faktorů pro sebe, na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší důležitost a 5 nejvyšší důležitost faktoru. Z deskripce a komparace zkoumaných faktorů vyplývá, že respondenti určili jako nejdůležitější subjektivně vnímaný motivační faktor „Péče o pacienty“, na druhé místo zařadili faktor „Stabilita – jistota pracovního místa“ a na třetí místo zařadili faktor „Vzájemná pracovní spolupráce na vašem pracovišti“. Jako subjektivně nejméně důležitý byl označen motivační faktor „Možnost kariérového postupu“. Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí znázorňuje graf č. 6.
Graf č. 6 Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí
Ve druhé části dotazníku navrženého Vévodou, respondenti uváděli míru naplnění motivačních faktorů zaměstnavatelem. Respondenti opět určovali subjektivně vnímané hodnoty jednotlivých faktorů na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší důležitost a 5 nejvyšší důležitost faktoru. Z deskripce a komparace zkoumaných faktorů vyplývá, že respondenti určili jako nejvíce naplněný motivační faktor zaměstnavatelem faktor „Péče
54
o pacienty“. Jako druhý, nejvíce naplněný motivační faktor označili „Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“ a jako třetí nejvíce naplněný motivační faktor označili „Možnost používání moderního technického – přístrojového a technologického vybavení“. Poslední místo obsadil nejméně naplněný motivační faktor „Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny, stravenky apod.)“. Grafické znázornění pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem představuje graf č. 7. Zaměstnanecké sociální výhody (osobní… Mzda/plat Nepeněžní uznání Pracovní podmínky (BOZP,prostorové… Pracovní klima Prestiž Vašeho povolání Možnost karierového postupu Image zdravotnického zařízení Spolupráce s jinými profesemi Vzájemná pracovní spolupráce Pracovní vztahy k přímo nadřízeným Stabilita-jistota pracovního místa Možnost dalšího odborného vzdělávání Možnost používání moderního technického… Poskytování informací Péče o pacienty
424 434 447 481 482 484 485 503 504 512 518 527 532 540 541 552 0
100
200
300
400
500
Řady1
600
Graf č. 7 Pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem
Při vyhodnocení rozdílu mezi důležitostí motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem, byl zjištěn jako nejméně saturovaný faktor „Mzda/plat“. Druhé místo z nejméně saturovaných motivačních faktorů obsadil faktor „Vzájemná pracovní spolupráce na pracovišti“ a třetí místo obsadil faktor „Nepeněžní uznání“. Nejmenší rozdíl mezi důležitostí motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem představuje faktor „Možnosti dalšího odborného vzdělávání“. U faktoru pracovního prostředí „Možnost kariérového postupu“ zaměstnavatel saturuje tento faktor, jako jediný, nad očekávání respondentů. Žebříček rozdílu mezi mírou důležitosti motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem znázorňuje graf č. 8.
55
Graf č. 8 Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací faktorů pracovního prostředí
Cíl 4 byl splněn. Ověření hypotézy H3 H3 A – existuje signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním
Existující signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním byl potvrzen pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Potvrzený signifikantní vztah r = 0,255, na hladině signifikace 0,01 vypovídá, že čím větší je rozdíl mezi očekáváním a saturací motivačních faktorů pracovního prostředí, tím větší je míra emočního vyčerpání. Hypotéza H3 byla ověřena a přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci vztahu.
56
Ověření hypotézy H4 H4 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření Pro zjištění vztahu mezi mírou uspokojení faktoru pracovního prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření byl použit Pearsonův korelační koeficient. Jednotlivé faktory byly korelovány s jednotlivými kategoriemi dotazníku MBI, kterými jsou emocionální vyčerpání (EE), depersonalizace (DP) a osobní uspokojení (PA). V tabulce č. 10 jsou uvedeny zjištěné signifikantní korelace. Tab. č. 10 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního prostředí Spolupráce s jinými profesemi (lékaři, ostatními nelékařskými specialisty, duchovními EE DP
Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky
Možnost kariérového postupu
Možnost používání moderního technického a přístrojového vybavení
Prestiž vašeho povolání
Vzájemná pracovní spolupráce na vašem pracovišti
Mzda/plat
-,359**
-,198*
-,224**
-,304**
-,263**
-,372**
-,239**
-,181*
-,197*
PA Možnosti dalšího odborného vzdělávání (kurzy, školení, atestace)
Nepeněžní uznání vašich osobních výsledků (pochvala apod.)
Stabilita, jistota
-,299**
-,275**
pracovního
místa
Image (vážnost, pověst vašeho zdravotnic kého zařízení na veřejnosti)
Péče o pacienty
Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)
Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)
Zaměstna necké/soci ální výhody poskytova né zaměstnav atelem (osobní účty, vitamíny, stravenky apod.)
Pracovní klima
-,267**
-,299**
-,411**
-,352**
-0,325**
-,423**
-,172*
-,239**
-,234**
-,187*
,252**
,188*
,197*
,182*
-,213* ,171*
,203*
,181*
** Korelace na hladině signifikace 0,01 * Korelace na hladině signifikace 0,05
Významný signifikantní vztah byl potvrzen mezi mírou saturace faktorů pracovního prostředí a emocionálním vyčerpáním. Výsledná korelace vykazuje hodnotu r = - 0,430, na hladině signifikace 0,01. Tímto zjištěním je potvrzen vztah, čím nižší je míra saturace faktorů 57
pracovního prostředí, tím vyšší emocionální vyčerpání nebo také lze říci, se vzrůstající saturací faktorů zaměstnavatelem, klesá míra emocionálního vyčerpání sester. Z šestnácti uvedených faktorů je nejvyšší významná korelace mezi faktorem „Pracovní klima“ a emocionálním vyčerpáním r = -0,423, na hladině signifikace 0,01, na druhém místě je korelace mezi emocionálním vyčerpáním a faktorem „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ r = -0,411. Faktor „Mzda/plat“, s výsledkem korelace r = -0,372, na hladině signifikace 0,01, je třetí nejsilnější faktor, který ovlivňuje míru emocionálního vyčerpání. Neexistuje signifikantní vztah s faktorem „Možnosti dalšího odborného vzdělávání“. Z uvedeného zjištění vyplývá vztah: -
pokud je zaměstnancům dostatečně saturován faktor „Pracovní klima“, „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a faktor „Mzda/plat“, je minimalizován možný vznik emocionálního vyčerpání jako projevu syndromu vyhoření
-
k emocionálnímu vyčerpání nevede neuspokojení faktoru „Možnosti dalšího odborného vzdělávání“
Existující
signifikantní
vztah
mezi
mírou
saturace
faktorů
pracovního
prostředí
a depersonalizací potvrzuje výsledná korelace -0,215, na hladině signifikace 0,05. Tímto zjištěním je potvrzen vztah, čím nižší je míra saturace faktorů pracovního prostředí, tím vyšší je míra depersonalizace. Z šestnácti uvedených faktorů je nejvyšší významná korelace u faktoru „Prestiž vašeho povolání“ r = -0,239, na hladině signifikace 0,01 a depersonalizací. Druhá nejvyšší korelace je u faktoru „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“. Třetí nejsilnější faktor, který má vliv na míru depersonalizace je „Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“ r = -0,234, na hladině signifikace 0,01. Nebyl potvrzen signifikantní vztah mezi mírou depersonalizace a faktorem „Mzda/plat“ ani mezi faktorem „Možnost dalšího vzdělávání“. Z uvedeného zjištění vyplývá vztah: –
vznik depersonalizace, jako projevu syndromu vyhoření, bude minimalizován, pokud bude mít zaměstnanec dostatečně saturován faktor pracovního prostředí „Prestiž vašeho povolání“, „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a faktor „Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“
–
k depersonalizaci nevede neuspokojení faktoru „Mzda/plat“ ani faktoru „Možnost dalšího vzdělávání“
58
Pozitivní korelace byla potvrzena mezi emocionálním vyčerpáním a osobním uspokojením r = 0,190, na hladině signifikace 0,05, ve vztahu k faktorům pracovního prostředí. Faktor, který nejvíce koreluje s osobním uspokojením je faktor „Péče o pacienty“, „Image (vážnost, pověst vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti)“, „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a „Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny, stravenky apod.)“. Na základě uvedeného zjištění je možné definovat vztah: –
pokud má zaměstnanec saturovány faktory „Péče o pacienty“, „Image (vážnost, pověst vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti)“, „Pracovní podmínky (BOZP,
prostorové
řešení
pracoviště,
organizace
práce)“
a „Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny, stravenky apod.)“, přináší mu práce osobní uspokojení a zároveň je minimalizována možnost vzniku syndromu vyhoření
Hypotéza H4 byla ověřena a byla přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci vztahu.
59
DISKUZE Výzkumná část diplomové práce byla zaměřena na zkoumání míry zvládání psychické zátěže onkologických sester, posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester a zjištění, zda faktory pracovního prostředí mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření. Záměrem bylo také poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí onkologických sester a stupeň jejich saturace zaměstnavatelem. Z důvodu doporučení strategie pro manažery zdravotnických zařízení a vedoucí pracovníky onkologických pracovišť byl záměrně sledován faktor, jehož uspokojení může výrazně ovlivnit vznik syndromu vyhoření. Se záměrem na prevenci byly také vyhodnoceny strategie, které jsou sestrami ke zvládání psychické zátěže využívány a byla posuzována připravenost sester do praxe v oblasti duševní hygieny, jejichž dostatečné znalosti jak teoretické, tak hlavně praktické by mohly ovlivnit rozvoj syndromu vyhoření onkologických sester. K realizaci výzkumného šetření byla použita metoda dotazníkového šetření, jehož součástí byla dotazníková baterie, kterou tvořily čtyři typy dotazníků. Dva dotazníky byly standardizované - dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory) a dotazník OSI-R (dotazník zaměstnaneckého stresu). Jeden nestandardizovaný – dotazník vytvořený na principech Herzbergovy teorie motivačních faktorů pracovního prostředí. Dotazník vlastní konstrukce dotazník hodnotící míru přípravy sester do praxe v oblasti psychohygieny. Výsledky výzkumného šetření, které zahrnovalo 140 respondentů tvořených onkologickými sestrami pěti onkologických pracovišť ČR, byly statisticky zpracovány pomocí statistického programu SPSS a počítačového programu Microsoft Excel. Ke splnění stanovených cílů a potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz byly využity výsledky provedených funkcí statistického programu SPSS, které jsou znázorněny v četnostních tabulkách, výsečových grafech, aritmetickém průměru a korelacích dat. Do jaké míry se u onkologických sester vyskytuje syndrom vyhoření, bylo zjištěno na základě ověření cíle č. 1. Posuzovány byly tři oblasti syndromu vyhoření, tak jak jsou navrženy dle dotazníku MBI (Maslach Burnout Inventory). Alarmujícím zjištěním je, že z celkového počtu 140 sester se v oblasti emočního vyčerpání (EE) nachází 47 (33 %) sester. Tyto sestry jsou ohroženy vznikem syndromu vyhoření. U 36 (26 %) sester byl potvrzen stav vyhoření, který znamená přítomnost emocionálního vyčerpání. V další posuzované oblasti, kterou je depersonalizace (DP) se alarmující hodnoty objevily u 56 (40 %) sester a u 24 (17 %) sester byl prokázán stav vyhoření. Poslední posuzovanou oblastí je osobní uspokojení z práce (PA). 60
Alarmující hodnoty osobního uspokojení, kdy hrozí vznik syndromu vyhoření, byly potvrzeny u 48 (34 %) sester a stav vyhoření byl prokázán u 39 (28 %) sester. Při analýze všech tří oblastí syndromu vyhoření je průměrně 35,66 % z celkového počtu 140 sester ohroženo vznikem syndromu vyhoření. V této fázi lze uskutečnit kroky, zaměřené na prevenci a to jak ze strany sester, tak ze strany zaměstnavatelů a vedoucích pracovníků. Tam, kde byl prokázán syndrom vyhoření, je nutné provedení psychologické intervence. Průměrně se ve stavu vyhoření nachází 23,66 % sester z celkového počtu 140. Výsledky lze srovnat s výsledky studie prováděné Zálešákovou, Bužgovou, která proběhla v roce 2011 u 168 onkologických sester. Byly zjištěny alarmující hodnoty syndromu vyhoření u 36,9 % sester a stav vyhoření u 11,9 % sester. Studie také potvrdila souvislost mezi stavem vyhoření a vnímáním psychické zátěže (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115). Syndrom vyhoření se u onkologických sester vyskytuje a jeho riziko stále hrozí. Prokazatelně u onkologických sester dochází k nepoměru mezi dlouhodobou psychickou zátěží a fází klidu organismu, což může ovlivnit kognitivní procesy, motivaci, emoce, chování a výkonnost sester (Bartošíková, 2006, s. 8-9). Úbytek výkonnosti a pocit únavy potvrdily také sestry ve studii Zálešákové a Bužgové. Studie, zabývající se projevy působení dlouhodobé psychické zátěže u sester, potvrdily, že u sester dochází k poruchám spánku, pocitům únavy, bolestem zad, bolestem hlavy, podrážděnosti. (Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686; Bohutínská, 2005, s. 16-18; Quinal, Harford, Rutledge, 2009, s. 1-7). Výskyt a hrozící riziko vzniku syndromu vyhoření potvrdila také studie Ježorské et al. Z výzkumu prováděného v roce 2011 u 100 onkologických sester byly stanoveny závěry, které prokazují u 25 % sester riziko vzniku vyhoření a u 11 % sester stav vyhoření. Výsledky také potvrdily signifikantní vztah mezi mírou vyhoření a mírou sociální opory (Ježorská, Kozyková, Chrastina, 2012, s. 56-62). Výzkumné šetření také mělo potvrdit nebo vyvrátit vztah mezi mírou syndromu vyhoření a sociální oporou, na základě stanovené hypotézy H1. Odborná literatura uvádí, že sociální opora patří k protektivním faktorům vyhoření, tedy k faktorům, které snižují riziko vzniku vyhoření (Kebza, Šolcová, 2003, s. 36; Křivohlavý, 1998, s. 140; Ježorská, 2011, s. 143-151). Výzkumné šetření potvrdilo signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu vyhoření a mírou sociální opory na základě korelací pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Z uvedených korelací vyplývá, že čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra sociální opory a čím vyšší je míra sociální opory, tím vyšší je míra osobního uspokojení a nižší míra emočního vyčerpání. Sociální opora je tvořena systémem sociálních vztahů, existencí citového zázemí, pozitivními mezilidskými vztahy a fungujícím partnerským vztahem (Křivohlavý, 2003, s. 94-95). 61
K potvrzení skutečnosti, že sociální opora funguje u sester jako copingová strategie ke zvládání psychické zátěže, může přispívat zjištění, že ženy umí pro své zdraví a psychickou pohodu ze svých sociálních vztahů vytěžit daleko více než muži a pokud cítí nedostatek sociální opory, mají tendenci používat kontraproduktivní copingové strategie (Hrubá, Harvanová, Štěrbová, 2008, s. 58-60). Sociální oporu jako nejčastější copingovou strategii potvrdila také turecká studie prováděná u 444 onkologických sester (Balbay et al., 2011, s. 730-740). Vliv sociální opory na syndrom vyhoření potvrdila také studie Le Blanka et al. Při hodnocení sester z devíti onkologických pracovišť dospěli k závěru, že změny hodnot vyhoření významně souvisí se změnami hodnot sociální opory (Le Blanc et al., 2007, s. 213-227). Již při stanovení výzkumného cíle „Vliv sociální opory na syndrom vyhoření“ bylo zajímavé určení pořadí jednotlivých užívaných strategií, obsažených v dotazníku OSI-R, zkoumající druhy osobních zdrojů ke zvládání psychické zátěže. Na základě této úvahy došlo ke stanovení cíle č. 3: Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže a jaké strategie využívají nejčastěji. Ze závěru vyplývá, že míra sociální opory ovlivňuje míru syndromu vyhoření a výsledky k cíli č. 3 potvrdily sociální oporu jako nejčastěji užívanou strategii osobních zdrojů ke zvládání psychické zátěže, přičemž z této strategie je pro sestry na prvním místě užívaná položka, mít vedle sebe osobu, která je blízká, druhou nejčastěji využívanou položkou je mít alespoň jednoho přítele a třetí nejdůležitější položkou strategie „Sociální opora“ je nutnost vědět, že v případě potřeby pomoci v práci ví, na koho se mohou obrátit. Pokud má sestra nedostatečnou míru sociální opory, velice těžce zvládá množství stresových situací, které jí její profese přináší. V této chvíli jsou pro ni důležité znalosti v oblasti využívání strategií k odbourávání stresu a to jak teoretické, tak hlavně praktické. Jak potvrdila ve svém výzkumu Jobánková s Kvapilovou v průběhu 3 let sledování zvládání psychické zátěže sester, jestliže sestra neumí adekvátně zpracovat zátěžové situace, používá neefektivní strategie mentálního úniku, které se projevují přerušením komunikace a zkracováním ošetřovatelských úkonů u pacienta na nezbytné minimum. Tato skutečnost jednoznačně přispívá ke snižování kvality péče o pacienta a ke zvyšování nespokojenosti pacienta s péčí (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9). Ke stejnému závěru dospěly závěry studie prováděné Komačekovou u 257 sester (Komačeková, 2009, s. 26). Zjištění obou studií potvrzují nedostatečné znalosti v oblasti zásad využívání efektivních strategií ke zvládání psychické zátěže. Navrhují změnu ve způsobu vzdělávání sester v oblasti psychohygieny, využívání copingových strategií a nácvik řešení zátěžových situací (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9, Komačeková, 2009, s. 26).
62
Jaké jsou znalosti sester v oblasti duševní hygieny, kterou Křivohlavý přirovnává ke způsobu boje proti duševním nemocem, byly zjišťovány ve výzkumném šetření prostřednictvím stanoveného cíle č. 2: Do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti psychohygieny. Posuzovány byly otázky dotazníku vlastní konstrukce, kde sestry svou odpověď zaznamenávaly na Likertově škále 1-5. Při vyhodnocování byl z jednotlivých odpovědí vypočítán aritmetický průměr. Při hodnocení, zda sestry získaly ve škole dostatek znalostí v oblasti duševní hygieny byl aritmetický průměr 3 na škále 1-5. Odborná úroveň vyučovacích hodin, které se věnovaly duševní hygieně, byla vyhodnocena aritmetickým průměrem 2 na škále 1-5. Zjištění, zda poznatky ohledně duševní hygieny získané ve škole, připravily sestry na zvládání stresových situací v praxi, odpovídá aritmetickému průměru 2. Výsledný aritmetický průměr pro zjištění míry přípravy sester na školách v oblasti psychohygieny je vzhledem k Likertově škále 2,3 periodických. Stanovená míra přípravy sester na školách také odpovídá výsledkům zjištění na otázku „Největší přínos při zvládání stresových situací pro vás měla: škola, praxe, kurzy duševní hygieny v zaměstnání“. Sestry v 95 % uvedly, že největší přínos pro ně měla praxe. Výsledky šetření jsou ve shodě s návrhy a doporučením na změnu způsobu vzdělávání v oblasti psychohygieny dle Jobánové, Kvapilové a Komačekové (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9; Komačeková, 2009, s. 26). Také Světlák a Suchý, kteří shromáždili závěry několika studií zabývajících se psychologickou přípravou sester, zhodnotili pregraduální i postgraduální přípravu sester jako nedostatečnou. Považují výuku za nedostatečnou, zaměřenou na teorii a je postrádán trénink reakcí na stresové situace (Světlák, Suchý, 2011, s. 302-307). Pokud sestra bude pociťovat nízkou míru sociální opory, potřebuje dostatek znalostí v oblasti využívání copingových strategií, aby předešla syndromu vyhoření. Míra využívání možné strategie osobních zdrojů zvládání stresu „Péče o sebe“ byla stanovena na základě stanoveného cíle č. 3, ve kterém jsme zjišťovali četnost používaných strategií ke zvládání psychické zátěže. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využívanou strategií při zvládání psychické zátěže. V této strategii byly dle dotazníků OSI-R (osobní zdroje zvládání stresu), řazeny strategie dle četnosti užívání sestrami: pravidelné absolvování preventivních prohlídek, vyhýbání se nadměrnému užívání alkoholu, dostatek spánku, zdravá strava, meditace a cvičení. Nejméně užívanou metodou sester ke zvládání psychické zátěže je pravidelné cvičení. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využívanou strategii osobních zdrojů ke zvládání stresu i přes potvrzenou korelaci, která byla provedena na základě stanovené hypotézy H2. Měla potvrdit nebo vyvrátit vztah, mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní osobu. Potvrzen byl signifikantní vztah mezi všemi třemi kategoriemi syndromu 63
vyhoření dle dotazníku MBI a péčí o vlastní osobu dle dotazníků OSI-R. Z provedené korelace vyplývá vztah: čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra péče o vlastní osobu a čím vyšší je míra péče o vlastní osobu, tím vyšší je míra osobního uspokojení. Položky v strategii „Péče o sebe“ odpovídají doporučením správné životosprávy (vyhýbání se alkoholu, zdravá strava, pohyb, dostatek spánku, relaxace, meditace, pravidelné lékařské prohlídky). Sestrami jsou nejméně užívanou strategii, i přes doporučení řady odborníků na zdravý životní styl a péči o duševní zdraví. Jak tvrdí Křivohlavý, Pečenková, sestra musí dodržovat zásady duševní hygieny, kterými je péče o sebe sama, péče o duši, o tělo, péče o vlastní myšlenkový arsenál. Tvrzení Míčka se shodují s tvrzením Křivohlavého, Pečenkové. Podotýká, že duševní hygiena udržuje tělo v rovnováze, učí, jak investovat vnitřní energii. Sestra, pokud má pečovat o pacienty, být jim emocionální oporou, musí být v dobré duševní rovnováze (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9-15; Míček, 1984, s. 12-20). Není nikým stanoveno, jaký druh copingové strategie ke zvládání psychické zátěže si musí jedinec vybrat. Každý relaxuje a získává novou energii jiným způsobem, podle svého osobnostního založení, ale je velmi důležité, aby si každá sestra osvojila taktiky, kterými lze navodit rychlé zklidnění, a to nejen při aktuálním stresu, ale hlavně preventivně. K tomu je samozřejmě zapotřebí znalost možných taktik ke zvládání psychické zátěže (Hennig, Keller, 1996, s. 32-36). Zájmem každé zdravotnické organizace, která usiluje o zajištění kvalitní péče o pacienta, musí být udržení týmu motivovaných, nadšených a kvalifikovaných odborníků. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je vyhledávání stresorů v práci a snaha o jejich redukci (Maslach, Leiter, 1999). Důležitost uspokojování motivačních faktorů pracovního prostředí nás zajímala v souvislosti s možným ovlivněním výskytu syndromu vyhoření. Stanovenou hypotézu H4, zda existuje vztah mezi syndromem vyhoření a mírou uspokojení faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem, jsme ověřili korelací pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Byl potvrzen signifikantní vztah mezi všemi třemi kategoriemi syndromu vyhoření a faktory pracovního prostředí stanovenými v dotazníku na základě Herzbergovy teorie motivačních faktorů. Významný signifikantní vztah byl potvrzen mezi mírou saturace faktorů pracovního prostředí a emocionálním vyčerpáním. Silná výsledná korelace potvrzuje vztah, čím nižší je míra saturace faktorů pracovního prostředí, tím vyšší je emocionální vyčerpání nebo také lze říci, se vzrůstající saturací faktorů zaměstnavatelem klesá míra emocionálního vyčerpání sester. Z šestnácti stanovených faktorů nejvíce ovlivňuje emocionální vyčerpání faktor „Pracovní klima“, na druhém místě je faktor „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“. Faktor „Mzda/plat“ je třetí nejsilnější faktor, který ovlivňuje míru 64
emocionálního vyčerpání. Z uvedeného zjištění vyplývá, pokud jsou tyto faktory dostatečně saturovány zaměstnavatelem, je minimalizován možný vznik emocionálního vyčerpání jako projevu syndromu vyhoření. Zjištění, zda existuje vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a emočním vyčerpáním, bylo zkoumáno potvrzením nebo vyvrácením hypotézy H3. Výsledek potvrzuje vztah, čím větší je rozdíl mezi očekáváním a saturací motivačních faktorů pracovního prostředí, tím větší je míra emočního vyčerpání. Výsledky šetření byly porovnány s výsledky studie prováděné Ježorskou, která také zjišťovala stupeň saturace Herzbergem stanovených motivačních faktorů a míru jejich důležitosti u 707 sester. Ježorská nepotvrdila korelaci mezi emočním vyčerpáním a faktorem „Mzda/plat“. V našem výzkumu je faktor „Mzda/plat“ třetí nejvyšší, který ovlivňuje míru emocionálního vyčerpání. Shodně prokázal náš výzkum a výzkum prováděný Ježorskou silnou negativní korelaci mezi emočním vyčerpáním (EE) a faktorem „Péče o pacienty,“ „Pracovní klima“, „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“, „Nepeněžní uznání osobních výsledků“ a „Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky“. Jako nejsilnější faktory prevence syndromu vyhoření byly potvrzeny „Péče o pacienty“, „Pracovní podmínky“, „Poskytování informací“ a „Zaměstnanecké výhody“. Pozitivně korelují s kategorii osobní uspokojení (PA) a negativně s kategorií emocionálního vyčerpání (EE) a depersonalizace (DP). Ve shodě s výsledky Ježorské u faktoru „Péče o pacienty“ a „Pracovní podmínky“ (Ježorská et al., 2014, s. 1-8). Shodné výsledky uvádí Zacharová. Nejvíce motivující prvek pro práci sestry je péče o pacienta a nejvíce demotivující prvek špatné pracovní podmínky (Zacharová, 2010, s. 32-38). Cílem č. 4 bylo zjistit, zda existuje rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a zároveň bylo zkoumáno, u kterého faktoru je největší a nejmenší diskrepance mezi očekáváním a naplněním. Za nejdůležitější faktor sestry označily „Péči o pacienta“, tento faktor je také nejvíce saturován zaměstnavatelem. Na druhém místě je faktor „Jistota pracovního místa“, který je saturován na šestém místě z šestnácti faktorů. Třetím nejméně saturovaným faktorem je „Nepeněžní uznání“ a „Vzájemná spolupráce“. Výsledky je možné posoudit jako shodné s výsledky Vévody, kromě faktoru „Mzda/plat“, který u výzkumu Vévody obsadil první místo v žebříčku důležitosti (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Ke stejným výsledkům dospěla studie Ježorské (2014). Ve výzkumech Ježorské, Vévody a Harta (Hart, 2004, s. 2-4) je řazen faktor „Mzda/plat“ na první místo. V našem výzkumu je zmíněný faktor řazen až na deváté místo. Rozdílnost výsledků šetření, s výsledky Ježorské, Vévody, Harta u faktoru „Mzda“, je možné 65
podložit výsledky výzkumu Zacharové, kdy sestry uvedly mzdu jako demotivující faktor pro jejich práci, protože jeho aktuální saturace postupem času vyhasíná. Faktor „Mzda/plat“ je sice v provedeném výzkumu určení žebříčku důležitosti pro spokojenost sester řazen až na deváté místo, ovšem, jak nám potvrzují výsledky hypotézy H4, je faktor „Mzda/plat“ označen za třetí nejsilnější ve vztahu k emocionálnímu vyčerpání. Předmětem výzkumu bylo vymezení rozdílu mezi očekáváním a saturací faktoru zaměstnavatelem, z důvodu prevence emocionálního vyčerpání. Ze zjištění vyplývá, že u faktoru „Mzda/plat“, je rozdíl mezi očekáváním a saturací největší ze všech posuzovaných faktorů. V pořadí druhý a třetí největší rozdíl mezi očekáváním a saturací je u faktoru „Vzájemná spolupráce“ a „Nepeněžní uznání“. Ve shodě s výsledky Vévody (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Nejméně preferovaným faktorem sester je „Kariérový postup“, “Možnost dalšího vzdělávání“ a přitom patří mezi nejvíce saturované faktory zaměstnavatelem. Ve shodě s výsledky Ježorské i Vévody (Ježorská et al., 2014, Vévoda et al., 2010, s. 207-217).
66
ZÁVĚR Výsledky studie naznačují, že management zdravotnických zařízení by měl vyhledávat překážky v práci, které snižují spokojenost zaměstnanců a způsobují snižování pracovního výkonu, nemocnost, absenci, fluktuaci. Výsledkem bude zvyšování kvality poskytované péče. Syndrom vyhoření se u onkologických sester často vyskytuje a jeho riziko stále hrozí. Snahou výzkumného šetření bylo zjistit efektivní faktory prevence syndromu vyhoření. Výzkum potvrdil silný vliv faktoru sociální opora na prevenci syndromu vyhoření u onkologických sester a je nejčastěji užívanou copingovou strategií ke zvládání psychické zátěže. Pokud sestry nemají dostatečnou míru sociální opory, musí znát další strategie k odbourávání stresu. Znalost těchto strategií by sestry měly získat v rámci kvalifikační přípravy. Výsledky potvrzují nízkou úroveň znalostí v oblasti psychohygieny získanou kvalifikační přípravou, což vede k myšlence o změně obsahu výukového programu sester v oblasti práce se stresem. Nejméně využívanou strategií k odbourávání stresu je péče o sebe. Tato strategie obsahuje především doporučení správného životního stylu, směřující k navození duševního zdraví. Výsledek vede k zamyšlení, proč sestry nedodržují správnou životosprávu. Významně byl potvrzen nedostatek pohybové aktivity v rámci volného času. Důvodem může být dostatek pohybu v rámci pracovního zatížení. Za nejsilnější faktory, které ovlivňují vznik syndromu vyhoření, byly zjištěny faktory péče o pacienty, pracovní podmínky, poskytování informací a zaměstnanecké výhody. V žebříčku důležitosti faktorů pro sestru jsou faktory v pořadí péče o pacienta, jistota pracovního místa a vzájemná spolupráce. Co se týká saturace těchto faktorů zaměstnavatelem, patří faktor péče o pacienta mezi nejlépe saturovaný faktor. Faktor jistota pracovního místa a vzájemná spolupráce jsou saturovány na pátém a sedmém místě z šestnácti faktorů. Největší rozdíl mezi důležitostí motivačního faktoru pro sestru a jeho naplněním zaměstnavatelem je u faktoru mzda. I když je tento faktor řazen na devátém místě důležitosti, je označen jako nejsilnější faktor ovlivňující emocionální vyčerpání. Nejméně preferovanými faktory sester jsou kariérový postup a možnosti dalšího vzdělávání, přesto patří mezi nejvíce saturované faktory zaměstnavatelem. Zde je na místě úvaha, že sestra musí být v dobré duševní pohodě, motivovaná a spokojená, aby měla zájem o další vzdělávání a byla schopna zvládnout další zodpovědnost, vzniklou kariérovým postupem.
67
Ke zvýšení motivace, spokojenosti a efektivity práce onkologických sester, by přispělo zaměřit se na faktory pracovního prostředí, které představují pro sestry motivátory a poskytují prevenci před vznikem syndromu vyhoření. Dalším doporučením je nabídnout sestrám programy zvyšující schopnost sester zvládat stres a ovlivňovat duševní zdraví.
68
REFERENČNÍ SEZNAM AIKEN, L. H. et al. 2013. Nurses' reports of working conditions and hospital quality of care in 12 countries in europe. International journal of nursing studies. 2013, 50(2), 143-153. ISSN 0020-7489. doi: 10.1016/j.ijnurstu.2012.11.009 AIKEN, L. H, et al. 2002. Hospital nurse staffing and patient mortality, nurse burnout, and job dissatisfaction. JAMA. 2002, 288(16), 1987–1993. ISSN 0098-7484. AIKEN, L. H, et al. 2001. Nurses' reports on hospital care in five countries. Health affairs (Project Hope) [online]. 2001, 20(6), 43-53. [cit. 2013-05-13]. ISSN 0278-2715. Dostupné z. http://content.healthaffairs.org/content/20/3/43.long BALBAY, O. A. et al. 2011. Burnout Status of Health Care Personnel Working in Oncology and their Coping Methods. HealthMed [online]. 2011, 5(4), 730-740. [cit.2013-11-25]. Dostupné z: http://planetreegrove.com/wp-content/uploads/2012/07/Burnout-status-of-healthcare-personnel-working-in-oncology-and-their-coping-methods.pdf BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 807013-439-9. BÁRTOVÁ, Zdenka. 2011. Jak zvládnout stres za katedrou. 2011. Vyd. 1. [Kralice na Hané]: Computer Media, 2011. 96 s. ISBN 978-80-7402-110-7. BELCASTRO, P. A. 1982. Burnout and its relationship to teachers static complaints and illnesses. Psychological Reports [online]. 1982, 50, 1045-1046. [cit. 2014-02-10]. ISSN 00332941. doi: 10.2466/pr0.1982.50.3c.1045 BOHUTÍNSKÁ, Marie. 2005. Profesionální stres u sester. Sestra. 2005, 15(10), 16-18. ISSN: 1210-0404. BEDRNOVÁ, Eva et al. 2009. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7261-198-0. BORRITZ, M. et al. 2006. Burnout as a predator of self- reported sickness absence among human service workers: prospective findings from 3 year follow-up of the PUMA study. Occupational and Environmental Medicine. 2006, 63(2), 98-106. ISSN 1470-7926. doi:10.1136/oem.2004.019364
69
COHEN, M. Z., SARTER, B. 1992. Love and work: Oncology nurses’view of the meaning of their work. Oncology Nursing Forum. 1992, 19(10), 1481–1486. ISSN:0190-535X. COHEN-KATZ, J. et al. 2004. The effects of mindfulness-based stress reduction on nurse stress and burnout: A quantitative and qualitative study. Holistic Nursing Practice. 2005, 19(2), 78-86. ISSN:0887-931. ČESKO. 2013. Zákoník práce: komentář. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. xxvii, 772 s. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7478-033-2. ČESKO. 2004. Zákon č. 96/2004 Sb., O podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ze dne 4. února 2004. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 30. ISSN 1211-1244. DANZER, Gerhard. 2001. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 244 s. Spektrum. ISBN 80-7178-456-7. EVERLEY, G.S., MITCHELL, J. T. 2002.Critcal Incident Stress Management:Advanced Group, CrisisIntervention A Workbook. 2nd ed. Maryland, (USA):Internationl Critcal Incident StressFoundation, 2002. ISBN 978-0972089746. FALEIDE, A. O., LIAN, L. B., FALEIDE, E. K. 2010. Vliv psychiky na zdraví: soudobá psychosomatika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 240 s. Psyché. ISBN 978-80-247-2864-3. FITCH, M. I., MATYAS, Y., ROBINETTE, M. 2006. Caring for the caregivers: Innovative program for oncology nurses. Canadian Oncology Nursing Journal. 2006, 16(2), 110–115. ISSN 1181-912X. FRÝBA, Mirko. 2003. Umění žít šťastně: Buddhova Abhidhamma v praxi meditace a zvládání života. Vyd. 1. Praha: Argo, 2003. 278 s. ISBN 80-7203-484-7. GARMAN, A. N., CORRIGAN, P. W., MORRIS, S. 2002. Staff burnout and patient satisfaction: Evidence of relationships at the care unit level. Journal of Occupational Health Psychology. 2002,7(3), 235-241. ISSN 1076-8998. doi: 10.1037/1076-8998.7.3.235 GIFFORD, B. D., ZAMMUTO, R. F., GOODMAN, E. A. 2002. The relationship between hospital unit culture and nurses’ quality of work life. Journal of Healthcare Management. 2002, 47(1), 13–25. ISSN 1096-9012.
70
GREGOR, Ota. 1998. Speciální linky důvěry pro lékaře ve stresu v Anglii. In: Stres zdravotníků 1998: [sborník sympozia], Karlovy Vary, 6.-7. února 1998. 1. vyd. Praha: Galén, 1998. s. 39-42. ISBN 80-85824-74-4. GROVER, Michelle, et al. 2007. Professional bereavement and resiliency: what does this mean to oncology nurses? Oncology Nursing Forum [online]. 2007, 34(2), 530-530. [cit. 2013-12-19]. ISSN0190-535X. Dostupné také z: www. pshsa.ca/2013/11/27/psychologicalhealth-and-safety-in-healthcare GRUBER, David. 2009. Time management: efektivní hospodaření s časem - klíčová součást beneopedie. 3., rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7261211-6. GULÁŠOVÁ, Ivica. 2012. Prevence krizových situací. Sestra. 2012, 22(1), 24-26. ISSN 1210-0404. HALBESLEBEN, J. R. et al. 2008. Nurse burnout and patient safety perception versus reporting behavior. Western Journal of Nursing Research. 2008, 30(5), 560–577. ISSN 01939459. doi: 10.1177/0193945907311322 HART, P. D. 2001. The nurse shortage: perspectives from current direkt care nurses and formmer direkt care nurses [online]. [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: www.aft.org/helthcare/download/hart/report HAWKINS, Peter a SHOHET, Robin. 2004. Supervize v pomáhajících profesích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 208 s. ISBN 80-7178-715-9. HEATH, Chip a HEATH, Dan. 2011. Proměna: jak věci změnit, když je změna zdánlivě nemožná. Vyd. 1. V Brně: Jan Melvil, 2011. 288 s. Žádná velká věda. ISBN 978-80-8727009-7. HELLMAN, T. et al. 2003. Stress, burnout and coping: differences between women with coronary heart dinase and healthy matched women. Journal of Health Psychology [online]. 2003, 8(4), 433-445. [cit. 2014-01-25]. ISSN 1359-1053. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19127710 HENNIG, Claudius a KELLER, Gustav. 1996. Antistresový program pro učitele: projevy, příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 99 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-093-6.
71
HERMAN, Erik a DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, ©2008. 94 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-157-8. HLADKÝ, Aleš. 1993. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 173 s. ISBN 80-7066-784-2. HLADKÝ, Aleš, ŽIDKOVÁ, Zdeňka. 1999. Metody hodnocení psychosociální pracovní zátěže: metodická příručka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 78 s. ISBN 80-7184-890-5. HOLLAND, B. J, et al. 2012. Sustained employability of workers in a production environment: design of a stepped wedge trial to evaluate effectiveness and cost-benefit of the POSE program. BMC Public Health [online]. 2012, 36(12), 1471-1476. [cit. 2013-12-21]. ISSN 1471-2458. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/1471-2458/12/1003 HONZÁK, Radkin. 2013. Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2013. 229 s. ISBN 978-80-7429-331-3. HONZÁK, Radkin, KURZOVÁ, Hana. 2003. Burnout syndrom. Sanquis. 2003, (30), 42-45. ISSN: 1212-6535. HRSTKOVÁ, Dana, RIEGEROVÁ, Alena. 2004. Psychoterapeutická podpora personálu na onkologickém oddělení v Krajské nemocnici v Liberci Onkologická péče. 2004, 8(3), 22-23. ISSN: 1214-5602. HRUBÁ, Radka, HARVANOVÁ, Jana, ŠTĚRBOVÁ, Dana. 2008. Ženy, strategie zvládání stresu a adherence k pravidelné pohybové aktivitě. Tělesná kultura. 2008, 31(2), 58-60. ISSN 1211-6521. CHIVATO, P. et al. 2011. Professional burnout and work satisfaction in Spanish allergists: analysis of working conditions in the specialty. Journal of investigational allergology & clinical imunology [online]. 2011, 21(1), 13-21. [cit. 2014-02-05]. ISSN:1018-9068. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21370718 JAROŠOVÁ, Darja. 2006. Organizace studia ošetřovatelství [online]. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. [cit. 2013-12-11]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/mentor/Iorganizace%20studia%20osetrovatelstvi.pdf JEKLOVÁ, Marta, REITMAYEROVÁ, Eva. 2007. Interní supervize. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 24s. ISBN 978-80-86991-061.
72
JEŽORSKÁ, Šárka et al. 2014. Výzkumy subjektivní kvality života SQUALA standardizovaným dotazníkem Results of subjective quality of life research using SQUALAstandardized questionnairre. Profese on-line [on-line]. 2014, 7(1), 1-8. [cit. 201403-12]. ISSN 1803-4330. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/1-2014/ JEŽORSKÁ, Šárka, KOZYKOVÁ, Jana, CHRASTINA, Jan. 2012. Syndrom vyhoření u všeobecných sester pracujících s onkologickými nemocnými. Ošetrovatelstvo [online]. 2012, 2(2), 56-62. [cit. 201310-12]. ISSN 1338-6263. Dostupné z: http://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2012-rocnik-2/cislo-2 JEŽORSKÁ, Šárka, TOMANOVÁ, Dana. 2011. Protektivní faktory ve vztahu k syndromu vyhoření. In: Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Vyd. 1. Martin: Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta, 2011. s. 143-151. ISBN: 978-8089544-00-4. JOBÁNKOVÁ, Marta, KVAPILOVÁ, Jarmila. 2007. Zdroje psychosociální zátěže v sesterské profesi. Sestra. 2007, 17(7-8), 18-19. ISSN: 1210-0404. JOUZA, Ladislav. 2000. Pracovní podmínky a prostředí. Právní rádce. 2000, 5(5), 62-65. ISSN 1210-4817. KALVODOVÁ, Libuše et al. 2010. Psychologický náhled na problémy onkologických pacientů a ošetřujícího týmu. Vnitřní lékařství. 2010, 56(6), 570-581. ISSN: 0042-773X. KEBZA, Vladimír et al. 2012. Psychická zátěž, stres a psychohygiena v lékařských profesích. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 95 s. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-2474569-5. KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2013. Současné sociální změny, jejich důsledky a syndrom vyhoření. Československá psychologie. 2013, 57(4), 329-341. ISSN: 0009-062X. KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2010. Syndrom vyhoření, vybrané psychologické proměnné a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Československá psychologie. 2010, 54(1), 1-16. ISSN: 0009-062X. KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2003. Syndrom vyhoření. 2.vyd. Praha: Geoprint, 2003, ISBN 80-7071-231-7. KIRSTOVÁ, Alix. 1996. Kniha o překonávání stresu: jak se uvolnit a žít pozitivně. 2. vyd., V Knižním klubu 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1996. 192 s. ISBN 80-7176-655-0.
73
KITAOKA-HIGASHIGUCHI, K. et al. 2009. Burnout and risk factors for arteriosclerotic dinase: Follow-up study. Journal of Occupational Health. 2009, 51(2), 123-131. ISSN 13419145. KNOBLAUCH, Jörg. 2013. Cíle v pracovním i osobním životě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 190 s. ISBN 978-80-262-0346-9. KOLMAN, Luděk, et al. 2004. Postoje k práci a škála postojů k práci. Psychodiagnostika [online]. Psychologické dny 2004. [cit. 2014-01-10] Dostupné z: http://cmps.ecn.cz/pd/2004/texty/pdf/kolman.pdf KOMAČEKOVÁ, Dagmar. 2009. Fyzická a psychická zátěž při poskytování ošetřovatelské péče – prevence, ochrana a podpora zdraví sestry. Sestra. 2009, 19(7-8), 26-28. ISSN: 12100404. KÖNIG, C. J., KLEINMANN. M. 2007. Time Management Problems and Discounted Utility. The Journal of Psychology [online]. 2007, 141(3), 321-324. [cit. 2013-04-19]. ISSN 00223980. Dostupné z:http://search.proquest.com.ezproxy.muni.cz/docview/213830591?accountid=16531 KOVÁCS, M., KOVÁCS, E., HEGEDŰS, K. 2010. Is emotional dissonance more prevalent in oncology care? Emotion work, burnout and coping. Psycho-Oncology. 2010, 19(8), 855–862. ISSN: 1099-161. doi: 10.1002/pon.1631 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 1998. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 131 s. Psychologie pro každého. ISBN 80-7169-551-3. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2001. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2003. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 80-7178-774-4. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, PEČENKOVÁ, Jaroslava. 2004. Duševní hygiena zdravotní sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. 78 s. Sestra. ISBN 80-247-0784-5. KUSHNIR, T., MELAMED, S. 1992. The gulf war and its impal on burnout and well-being of working civilians. Psychological medicine. 1992, 22(4), 987-995. ISSN:0033-2917. LE BLANC, P. M. 2007. Také care! The evaluation of a team-based burnout intervention program for oncology care providers. The Journal of applied psychology. 2007, 92(1), 213-227. ISSN 0021-9010 . 74
LEITER, M. P., HARVIE, P., FRIZZELL, C. 1998. The correspondence of patient satisfaction and nurse burnout. Social Science and Medicine.1998, 47(10), 1611–1617. ISSN 0277-9536. doi: 10.1016/S0277-9536(98)00207-X MACPHERSON, C. F. 2008. Peer-supported storytelling for grieving pediatric oncology nurses. Journal of Pediatric Oncology Nursing. 2008, 25(3), 148–163. ISSN 1043-4542. doi: 10.1177/1043454208317236). MAŇÁK, Josef, ed., ŠVEC, Štefan, ed. a ŠVEC, Vlastimil, ed. 2005. Slovník pedagogické metodologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 134 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi; sv. 3. ISBN 80-7315-102-2. MASLACH, C, JACKSON, S. E. 1981. The Maslach Burnout Inventory. Research Edition, Consulting Psychoogists, Inc., Palo Alto, California. 1981. MASLACH, C., LEITER, M. 1999. Take this job and love it! Psychology Today [ online]. September 1999. © Copyright 2002-2014 Sussex Directories, IncLast reviewed 19.1. 2012. [cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/articles/199908/take-joband-love-it MATOUŠEK, Oldřich et al. 2008. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008. 380 s. ISBN 978-80-7367-502-8. MENTAL HEALTH COMMISSSION OF CANADA. 2013. National Standard of Canada for psychological health and safety in the workplace released. Mental Health Commission of Canada [online]. © 2014 Mental Health Commission of Canada. [cit. 2014-0110]. Dostupné z: www. bnq.qc.ca/dokuments/communique presse 9700-803_2013-01-16 en.pdf MÍČEK, Libor. 1984. Duševní hygiena. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 207 s. Učebnice pro vysoké školy. MIKŠÍK, Oldřich. 2001. Psychologická charakteristika osobností. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 257 s. ISBN 80-246-0240-7. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR. 2008. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 53-41-M/01. Zdravotnický asistent [online]. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. 78 s. [cit. 2014-01-10] Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/rvp/RVP/ML/RVP%205341M01%20Zdravotnicky%20asistent.pdf
75
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2008. Metodický pokyn k vyhlášce č. 39/2005 Sb. pro studijní obor všeobecná sestra. In: Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky [online]. 2008, (6), 12-32. [cit. 2013-11-11]. Dostupné z:http://www.mzcr.cz/odbornik/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecnasestra_2197_947_3.html MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2004. Koncepce ošetřovatelství. In: Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky [online]. 2004, září. (9), 2-10. Poslední úprava 27.10. 2009. [cit 2012-012-12]. ISSN 1211-0868. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3648_1778_11.html MOHAPL, Přemysl. 1992. Úvod do psychologie nemoci a zdraví. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. 89 s. Acta Univ. Palackianae Olomucensis. Fac. philos. Suppl. ISBN 80-7067-127-0. MORET, Leila et al. 2012. Relationship between inpatient satisfaction and nurse absenteeism: an exploratory study using WHO-PATH performance indicators in France. BMC Reserch Notes [online]. 2012, 22(5), 83- 85. [cit. 2013-12-21]. ISSN 1756-0500. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/1756-0500/5/83 NAKONEČNÝ, Milan. 1992. Motivace. 1. vyd. Praha: Management Press, 1992. 258 s. ISBN 80-85603-01-2. NEŠPOR, Karel, 2007. Prevence profesionálního stresu a syndromu vyhoření. Medicína pro praxi. 2007, 4(9), 371-372. ISSN 1214-8687. PACOVSKÝ, Petr. 2006. Člověk a čas: time management IV. generace. 1. vyd. Praha: Grada, ©2006. 259 s. Cesty k osobní prosperitě. ISBN 80-247-1701-8. PARMELEE, Patricia, et al. 2009. Perceived barriers to effective job performance among nursing assistants in long-term care. Journal of the American Medicala Directors Association [online]. 2009, 10(8), 559-567. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: www. ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2774771 PASSIG, Kathrin, LOBO, Sascha. 2010. Odložím to na zítra: jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 187 s. ISBN 978-80-7367-666-7. PERRY, B. 2008. Why exemplary oncology nurses seem to avoid compassion fatigue. Canadian Oncology Nursing Journal. 2008, 18(2), 87–99). ISSN1181-912X.
76
PLAMÍNEK, Jiří. 2013. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. 3., dopl. vyd. Praha: Grada, 2013. 192 s. Management. ISBN 978-80-247-4751-4. PLAMÍNEK, Jiří. 2004. Sebeřízení: praktický atlas managementu cílů, času a stresu. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 182 s. ISBN 80-247-0671-7. PONĚŠICKÝ, Jan. 2002. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002. 120 s. Psychologická setkávání; sv. 1. ISBN 80-7254-216-8. POST-WHITE, J. 1998. Wind behind the sails: Empowering our patients and ourselves. Oncology Nursing Forum. 1998, 25(6), 1011–1017. ISSN0190-535X. PROVAZNÍK, Vladimír, KOMÁRKOVÁ, Růžena. 1996. Motivace pracovního jednání. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996. 210 s. ISBN 80-7079-283-3. PSYCHODIAGNOSTIKA a.s. 2010. Inventorium zaměstnaneckého stresu: příručka. Bratislava, 2010, s. 7-12. ISBN neuvedeno. RAINES, M. L. 2000. Ethical decision making in nurses. Relationships among moral reasoning, coping style, and ethics stress. JONA’s Healthcare Law, Ethics and Regulation . 2000, 2(1), 29–41, ISSN 1520-9229. REICHEL, Jiří. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 184 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-3006-6. RENAUD, Jacqueline. 1993. Stres: [co je stres a jak se mu vyhnout: testy a antistresové programy]. 1. vyd. Praha: Práce, 1993. 137 s. ISBN 80-208-0297-5. RODRIGUES, B. A., CHAVES, C. E. 2008. Stressing factors and coping strategies used by oncology nurses. Revista Latino Americana de Enfermagem, 2008, 16(1), 2-8. ISSN 0104-1169. QUINAL, L., HARFORD, S. RUTLEDGE, D. N. 2009. Secondary traumatic stress in oncology staff. Cancer nursing. 2009, Jul-Aug, 32(4), E1-7. ISSN 0162-220X. doi: 10.1097/NCC.0b013e31819ca65a SÁ, L., FLEMING M. 2008. Bullying, burnout, and mental health amongst Portuguese nurses. Issues in mental health nursing. 2008, 29(4),411-26. ISSN: 0161-2840. doi: 10.1080/01612840801904480 SIKOROVÁ, Lucie. 2011. Psychologie zdravotnické profese. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7464-084-1.
77
SKUTIL, Martin et al. 2011. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 254 s. ISBN 978-80-7367-778-7. SPENCE LASCHINGER, H. K., LEITER, M. P. 2006. The impal nursing work enviroments on patient safety outcomes. The Journal of Nursing Administration [online]. 2006, 36(5), 259-267. [cit. 2014-04-10]. ISSN 1539-0721. Dostupné z: http:/ovidsp.tx.ovid.com/sp3.11.0a/ovidweb.cgi?WebLinkFramesed=1S=DFLKFPBDPPDDAAPNCNKCCJCDNBAAA OO-2006050000 STOCK, Christian. 2010. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. SVĚTLÁK, Miroslav, SUCHÝ, Adam. 2011. Psychologická péče o zdravotníky v onkologii: současná teorie a praxe v podmínkách českého zdravotnictví. Klinická onkologie. 2011, 24(4), 302-307. ISSN: 0862-495X. SVĚTLÁK, Miroslav, SUCHÝ, Adam, VYZULA, Rostislav. 2010. První zkušenosti s profylaktickým a terapeuticko poradenským programem pro lékaře a sestry na MOÚ: využití Gestalt přístupu ve zdravotnictví. In: Edukační sborník XXXIV. Brněnské onkologické dny s XXIV. Konferencí pro sestry a laboranty. 1. vyd. Brno: Masarykův onkologický ústav, 2010. s. 193-193. ISBN 978-80-86793-15-3. SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. 2002. Strategické dokumenty: pro všeobecné sestry a porodní asistentky. (2). Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2002. 271 s. ISBN 80-85047-21-7. ŠEBLOVÁ, Jana. 2007. Zátěž a stres pracovníků zdravotnických záchranných služeb. 112. 2007, 6(3), 12-14. ISSN: 1213-7057. ŠKODOVÁ, Z. BÁNOVČINOVÁ, L. 2011. Osobnostné predátory syndrómu vyhorenia u študentov pomáhajúcích profesí. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2011, 2(4), 288-293, ISSN 1804-2740. ŠTIKAR, Jiří et al. 2003. Psychologie ve světě práce. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0448-5.
78
TEISALA, T et al. 2014. Associations of physical activity, fitness, and body composition with heart rate variability–based indicators of stress and recovery on workdays: a cross-sectional study. Journal of Occupational Medicine and Toxicology [online]. 2014, 9(16). [cit. 2014-0220]. ISSN: 1745-6673. doi: 10.1186/1745-6673-9-16. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3997193/ TOPPINER-TANNER, S. et al., 2005. Burnout as a predátor of medically certified sick-leave absences and thein diagnosed causes. Behavioral Medicine. 2005, 31(1), 18-27. ISSN 0896-4289. TRACY, Brian. 2007. Snězte tu žábu!: 21 rad, jak v co nejkratším čase udělat co nejvíce. Olomouc: ANAG, 2007. 128 s. ISBN 978-80-7263-403-3. UZEL, Jaroslav. 2008. Prevence a zvládání stresu. Vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2008. 42 s. Bezpečný podnik. ISBN 978-80-86973-99-9. VAHEY, D. C, AIKEN, L. H., VARGAS, D. 2004. Nurse burnout and patient satisfaction. Medical Care [online]. 2004, 42(2 Suppl), II-57–II-66. [cit. 2013-11-21]. ISSN:0025-7079. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2904602/ VAŠINA, Lubomír. 2011. Vademecum psychologie clinicae. Brno: Institut mezioborových studií, 2011. 256 s. ISBN 978-80-87182-18-5. VENGLÁŘOVÁ, Martina et al. 2011. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 184 s. Sestra. ISBN 978-80-247-3174-2. VÉVODA, Jiří et al. 2010. Pracovní spokojenost všeobecných sester. Profese on-line [online]. 2010, 3(3), 207-219. ISSN: 1803-4330. [cit. 2014-01-26]. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/3-2010/ VÉVODA, Jiří. 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. 159 s. Sestra. ISBN 978-80-247-4732-3. VODÁČEK, Leo, VODÁČKOVÁ, Oľga. 2006. Moderní management v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2006. 295 s. ISBN 80-7261-143-7. VÝROST, Jozef a SLAMĚNÍK, Ivan. 1997. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. Vyd. 1. Praha: ISV, 1997. 453 s. Psychologie. ISBN 80-85866-20-X.
79
WENGSTRÖM. Y., EKEDAHL, M., 2006. The art of professional development and caring in cancer nursing. Nursing and Health Sciences. 2006, 8(1), 20–26. ISSN 1441-0745. doi: 10.1111/j.1442-2018. 2006.00263.x. WILKES L., et al. 2008. Clients with chronic and complex conditions: their experiences of community nursing services. Journal of clinical nursing. 2008, 17(7B), 160-168. ISSN 09621067. WINWOOD, P. C., LUSHINGTON, K. 2006. Disentangling the effects of psychological and physical work demands on sleep, recovery and maladaptive chronic stress outcomes within a large sample of Australian nurses. Journal of Advanced Nursing. 2006, 56(6), 679-689. ISSN 03092402. DOI: 10.1111/j.1365-2648.2006.04055.x WITKOSKI, A., DICKSON, V. V. 2010. Hospital staff Nurses Work Hours, Meal Periods and Rest Breas: A Review From an Occupacional Health Nurse Perspective. AAOHN journal. 2010, 58(11), 489-497. ISSN 0891-0162. doi: 10.3928/08910162-20101027-02. ZACHAROVÁ, Eva. 2010. Motivační faktory v sesterském povolání. Sestra. 2010, 20(6), 30-31. ISSN: 1210-0404. ZACHAROVÁ, Eva. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky. Interní medicína pro praxi. 2008, 10(1), 41-42. ISSN: 1212-7299. ZÁLEŠÁKOVÁ, J., BUŽGOVÁ, Radka. 2011. Psychická zátěž sester pečujících o onkologicky nemocné. Pracovní lékařství. 2011, 63(3-4), 113-118. ISSN: 0032-6291.
80
SEZNAM ZKRATEK BMI - Maslach Burnout Inventory BM - Burnout Measure Tab. - tabulka č.
- číslo
apod. - a podobně tzv.
- takzvaný
81
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Věk a délka praxe respondentů Tabulka č. 2 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion) Tabulka č. 3 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation) Tabulka č. 4 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal Accomplishment) Tabulka č. 5 Absolutní a relativní četnost stavu vyhoření Tabulka č. 6 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže Tabulka č. 7 Popisná statistika míry přípravy sester v oblasti psychohygieny Tabulka č. 8 Absolutní a relativní četnosti odpovědí otázky č. 13 vlastního dotazníku – přínos pro zvládání stresových situací Tabulka č. 9 Míra používaných strategií ke zvládání psychické zátěže Tabulka č. 10 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního prostředí
82
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion) Graf č. 2 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation) Graf č. 3 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal Accomplishment) Graf č. 4 Přínos pro zvládání stresových situací Graf č. 5 Průměrné celkové skóre užívaných strategií Graf č. 6 Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí Graf č. 7 Pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem Graf č. 8 Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací faktorů pracovního prostředí
83
SEZNAM PŘÍLOH P1: Dotazník dle Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí P2: Dotazník vlastní konstrukce P3: Souhlas s výzkumným šetřením
84
Příloha P1: Dotazník dle Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí Ve sloupci 1 označte křížkem každého faktoru, jak je daný faktor pro Vás osobně důležitý (1.vůbec není důležitý,2.téměř není důležitý, 3.středně důležitý, 4.důležitý,5.velmi důležitý) Ve sloupci 2 označte křížkem u každého faktoru, jak zaměstnavatel, dle Vašeho názoru, jednotlivý faktor naplňuje. (1.jsem velmi nespokojen/a, 2.jsem nespokojen/a, 3.nejsem ani spokojený/a, ani spokojen/a, 4. jsem spokojený/a, 5.jsem velmi spokojený/a)
Faktory:
1
Míra důležitosti pro Vás
Míra naplnění Vaší potřeby zaměstnavatelem
Sloupec 1
Sloupec 2
2
3
1. Spolupráce s jinými profesemi (zdravotními sestrami, nelékařskými specialisty,duchovními) 2. Pracovní vztahy k přímo nadřízeným pracovníkům 3. Možnost kariérového postupu
4. Možnost používání moderního technického-přístrojového a technologického vybavení 5. Prestiž Vašeho povolání
6. Vzájemná pracovní spolupráce na Vašem pracovišti 7. Mzda/plat.
8. Možnosti dalšího odborného vzdělávání (kurzy,školení,atestace,další postgraduální vzdělávání) 9. Nepeněžní uznání Vašich osobních výsledků (pochvala atp.)
85
4
5
1
2
3
4
5
10. Stabilita-jistota pracovního místa
11. „Image“ (vážnost,pověst) Vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti 12. Péče o pacienty
13. Pracovní podmínky (BOZP prostorové řešení pracoviště, organizace práce) 14. Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování) 15.Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny,stravenky,atd 16. Pracovní klima
86
Příloha P2: Dotazník vlastní konstrukce – Vzdělání sester v oblasti duševní hygieny Tento dotazník slouží ke zjištění spokojenosti s úrovní vzdělání v oblasti duševní hygieny zdravotnického personálu. Při vyplňování dotazníku prosím zatrhněte vždy jen jednu z možností.
1. Jste absolventem: a) b) c) d) e)
střední zdravotnické školy vyšší odborné školy zdravotnické gymnázia a vyšší odborné školy zdravotnické bakalářského studia magisterského studia
2. Před kolika lety jste dokončil(a) Vaše nynější vzdělání: a) b) c) d)
1-5 5-10 10-20 Více
3. S pojmem duševní hygiena zdravotnického personálu jste se setkal(a): Uveďte všechny možné odpovědi: a) b) c) d) e) f) g) h)
na základní škole na střední zdravotnické škole na gymnáziu na gymnáziu, na střední zdravotnické škole i na vyšší odborné škole zdravotnické na bakalářském studiu na magisterském studiu v zaměstnání nikdy jsem se s tímto pojmem nesetkal(a)
4. Co pro Vás představuje pojem duševní hygiena:
a) b) c) d) e)
návod, jak chránit a upevňovat své duševní zdraví návod, jak se chovat k pacientovi návod, jak provádět hygienu pacienta postoj k životu, kterým se stanu oblíbeným nic pro mě neznamená
87
5. Při přípravě na své povolání jste získal(a) dostatek znalostí v oblasti duševní hygieny zdravotnického personálu – vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):
1
2
3
4
5
6. V jakém předmětu jste se duševní hygieně věnovali:
a) b) c) d) e) f) g)
v psychologii v komunikaci v etice filozofii v edukaci v jiném – uveďte v jakém v žádném
7.Odborná úroveň vyučovacích hodin na škole, které se věnovaly oblasti duševní hygieny byla – vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):
1
2
3
4
5
8. Poznatky o udržování duševní hygieny, získané ve škole, Vás připravily na zvládání stresových situací v praxi:
1
2
3
4
5
88
9. Navýšil(a) by jste počet vyučovacích hodin v oblasti duševní hygieny zdravotnického personálu – vyznačte na škále od 1-5 (1nejnižší):
1
2
3
4
5
10. Zavedl(a) by jste více praktický způsob výuky duševní hygieny zdravotnického personálu - vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):
1
2
3
4
5
11. Jak často se při svém povolání setkáváte se stresovými situacemi, které musíte řešit a negativně na Vás působí: a) b) c) d)
1x za týden 3x za týden 1x denně více jak 1x denně
12. Při řešení stresových situací vycházíte se znalostí získaných v průběhu studia: a) ano b) částečně c) ne
13. Největší přínos při zvládání stresových situací měla pro Vás: a) škola b) praxe c) kurzy duševní hygieny v zaměstnání
89
Příloha P3: Vážená paní Zlatuše Mihalová náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Krajská nemocnice Tomáše Bati Havlíčkovo nábřeží 600 Zlín 762 75
V Olomouci 6.11. 2013
Žádost o provedení výzkumného šetření Vážená paní náměstkyně, dovolte, abych se na Vás obrátila s žádostí o umožnění výzkumného šetření v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. Výzkumné šetření souvisí s tvorbou mé diplomové práce. Studuji 2. ročník navazujícího magisterského studia na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci, obor Ošetřovatelská péče v interních oborech. Tématem mé diplomové práce je „Zvládání psychické zátěže v kontextu práce onkologických sester“. Jedná se o kvantitativní výzkum u onkologických sester, prováděný prostřednictvím dotazníků, které zjišťují míru syndromu vyhoření, emocionální a kognitivní zvládání stresu, úroveň vzdělání v oblasti duševní hygieny a úroveň péče zaměstnavatele o duševní hygienu onkologických sester. Použité dotazníky přikládám. Vedoucím mé diplomové práce je paní Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.
Šetření bude probíhat v klinických onkologických centrech – Olomouc, Hradec Králové, Praha a Zlín.
Děkuji za kladné vyřízení mé žádosti.
Bc. Šárka Ročková
[email protected] onkologická klinika Fakultní nemocnice Olomouc I.P.Pavlova 6 775 20 Olomouc
Vyjádření k žádosti:
90
91
92
93
94
