JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra operní režie a hudebního manažerství Hudební manažerství
ZUŠ na Jihomoravském kraji
Bakalářská práce
Autor práce: Jiří Petrů Vedoucí práce: PhDr. Lea Hanáková Oponent práce: odb.as. Ing. MgA. Lucie Šilerová 1
Brno 2011 Bibliografický záznam PETRŮ, Jiří. ZUŠ na Jihomoravském kraji : tvorba školního vzdělávacího programu [Art school in South Moravia region : Creation of school education system ]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra operní režie a hudebního manažerství, 2011. xx s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Lea Hanáková.
Anotace Diplomová práce „ZUŠ na Jihomoravském kraji : tvorba školního vzdělávacího programu“ pojednává o základních uměleckých školách, jejich smyslu a přínosu. V reálném příkladu je poté rozebrán problém s aplikací nových osnov v základních uměleckých školách.a cesta, jak toho dosáhnout. V diplomové práci je také rozebrána funkce ředitele této instituce z manažerského pohledu
Annotation Diploma thesis „Art school in South Moravia region : Creation of school education program” deals with art schools, their meaning and contribution. In real example is described problem of application of these new curriculums in art schools and way how to reach that. In this work is also analyzed function of director in this institution in manager view.
Klíčová slova ZUŠ, školní vzdělávací program, osnovy, management, role ředitele
Keywords Art school, school education system, curriculum, management, role of director
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jsem uvedené informační zdroje.
3
V Brně, dne 6. Května 2011
Jiří Petrů
Poděkování Na tomto místě bych rád/a poděkoval PhDr. Lei Hanákové a odb.as. Ing. MgA Lucii Šilerové 4
Předmluva Základní umělecké školy jsou neodmyslitelnou součástí uměleckého vzdělávání u nás. Nyní prochází celý školní systém obrovskou změnou – možnosti vytvořit si své vlastní osnovy, svůj vzdělávací program. Již několik let působím jako kantor na ZUŠ Kyjov. Od začátku nového školního roku i naše škola tento program zavádí a já nyní zastávám funkci koordinátora pro školní vzdělávací program (ŠVP). V práci bych se chtěl zaměřit na problematiku aplikace tohoto programu v pedagogických sborech a navrhnout správný směr řešení.
5
Obsah Úvod ............................................................................................................................. 8 1.
Ředitel školy jako manažer .................................................................................. 9 1.1
1.1.1
Rozdělení managementu organizace .................................................... 10
2.1.1
Funkce manažera .................................................................................. 11
3.1.1
Osobnost manažera .............................................................................. 11
2.1
2.
3.
Stručné kompendium managementu ............................................................. 9
Management školy a pozice ředitele ........................................................... 12
4.1.1
Personální vedení ................................................................................. 12
5.1.1
Shrnutí .................................................................................................. 13
Smysl ZUŠ ......................................................................................................... 14 3.1
ZUŠ a jejich působení ................................................................................. 14
4.1
Historie ZUŠ................................................................................................ 14
5.1
ZUŠ a její humanitní poslání ....................................................................... 14
Školní vzdělávací program (ŠVP)...................................................................... 16 6.1
Přínos ŠVP .................................................................................................. 16
6.1.1
Dále ŠVP poskytuje: ............................................................................ 16
7.1.1
Výhody této reformy: ........................................................................... 16
7.1
Výběr koordinátora ŠVP ............................................................................. 17
8.1
Role koordinátora ŠVP ................................................................................ 17
8.1.1 4.
Pozor, změna ........................................................................................ 17
ZUŠ Kyjov ......................................................................................................... 19 9.1
Historie ........................................................................................................ 19
10.1
Pedagogický sbor ..................................................................................... 19
11.1
Práce s kantory ......................................................................................... 20
9.1.1 10.1.1
Dotazník číslo 2.................................................................................... 20 Výstupy z dotazníků ......................................................................... 21 6
11.1.1 5.
6.
Závěr ................................................................................................. 26
Koncepce ZUŠ Kyjov ........................................................................................ 27 12.1
Úvod......................................................................................................... 27
13.1
Prostředky k dosažení cílů ....................................................................... 27
14.1
Hypotéza vize ZUŠ Kyjov ....................................................................... 28
15.1
Přípravná hudební výchova a hudební nauka .......................................... 29
16.1
Taneční výchova ...................................................................................... 29
17.1
Výtvarný obor .......................................................................................... 30
18.1
Nástrojová výuka ..................................................................................... 30
19.1
Profil pedagoga ........................................................................................ 31
20.1
Pedagogický sbor ..................................................................................... 31
21.1
Přístup k vedení školy .............................................................................. 32
22.1
Ekonomika školy ..................................................................................... 32
23.1
Závěr ........................................................................................................ 33
Závěr .................................................................................................................. 34
7
Úvod Prvním krokem v mé bakalářské práci bylo zaměření se na ředitele jako manažera. Podle kvalit tohoto důležitého člověka se může odvíjet úspěch či neúspěch celé školy. Popsat jeho práci, jeho osobu. Aktuálním tématem je tvorba školních vzdělávacích programu (dále jen ŠVP) na základních uměleckých školách (dále jen ZUŠ). Tomuto tématu jsem věnoval další část práce. Jedná se o složitý systém, který se aplikuje na školách. Při mé funkci koordinátora se snažím tento postup zjednodušit a usnadnit učitelům jejich práci s ním. Při tom se také zaměřím na celkový smysl uměleckého vzdělávání.
8
1. Ředitel školy jako manažer „Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí, kdo to neumí učit, ten to řídí, kdo to neumí řídit, ten zpracovává metodické pokyny.“ (Variace na tradovanou gradaci pracovního zaměření v duchu Parkinsonových zákonů s aplikací na školství.)
1.1
Stručné kompendium managementu
Manažerská činnost je považována za jeden z nejkomplexnějších oborů lidské činnosti zaměřených na efektivním plnění cílů a úkolů organizace. Řízení ve své podstatě představuje soubor profesních aktivit různého zaměření propojených do funkčního systému. Tento systém je tvořen několika částmi, komponentami či složkami (technická, ekonomická, organizační a profesionální). Jak je známo, tak systém je natolik efektní, nakolik jsou efektní jeho jednotlivé elementy. Z hlediska úrovně a kvality řízení pak platí, že ji určuje ten nejslabší článek celého systému. Obrazně řečeno, jestliže se technokraticky zaměřený manažer soustředí zejména na technické, ekonomické a organizační složky řízení a podcení personální řízení, pak tato složka znehodnocuje úroveň všech ostatních složek v rámci celého systému, byť by byly vykonávány sebelépe. Podstatou práce manažera je koordinace, která probíhá na několika úrovních. Sladění cílů jednotlivce a cílů organizace, koordinace v rámci týmové práce, koordinace v provázanosti činností různých profesí, koordinace různých specializovaných oddělení nebo sekcí. V souvislosti s manažerskou činností se také hovoří o dilematu dělení versus řízení. Manažerská činnost přesahuje výkon původní profese, respektive často odvádí pracovníka od jejího přímého výkonu, a směřuje jej k ovlivňování profesních činností pracovníků v řízené pracovní skupině. Z toho vyplývá jedna významná skutečnost, že manažer odpovídá za průběh, kvalitu práce a dosažené výsledky, aniž by ji sám vykonával. To umožňují nástroje řízení, které má k dispozici (příkazy, delegování, organizování, kontrola) Situace, kdy je člověk v pozici, že ovlivňuje práci ostatních a je za to zodpovědný, je pro některé jedince natolik nepříjemná, že odmítají nabídky postupu na manažerskou pozici.
9
Zkušení praktičtí manažeři poukazují na význam tzv. zlatého pravidla řízení, jehož naplnění je nezbytným předpokladem kvalifikovaného a efektivního řízení. Toto pravidlo zahrnuje tři předpoklady a praví, že manažer má: •
umět řídit
•
chtít řídit
•
mít možnost řídit
Předpokladem umění řídit je individuální vybavení potřebnými vědomostmi, dovednosti či zkušenostmi, které vytvářejí potřebné kompetence, jejichž úroveň je indikátorem připravenosti člověka na zastávání manažerské pozice. Potřeba řídit zpravidla vyjadřuje motivaci jedince vykonávat manažerskou činnost, v níž nachází uspokojení z toho, že může ovlivňovat, určovat, rozhodovat, organizovat, mít více informací nebo odpovědnosti apod. Možnost řídit je dána jednak prostorovým vybavením a technickým zabezpečením manažera, stejně jako příslušnými pravomocemi (a odpovědnostmi) umožňujícími vstupovat do procesů probíhajících v organizaci a usměrňovat je. V zahraniční i v domácí odborné literatuře se často terminologicky diferencuje rozlišení řízení procesů probíhajících v organizaci (managing) od vedení lidí (leading). Do skupiny řídících procesů náleží takové činnosti, jako jsou plánování, organizování, rozhodování a kontrola. Vedení lidí zahrnuje takové aktivity, jako jsou motivování, hodnocení, péče o rozvoj zaměstnanců, podněcování k tvořivosti, vedení k potřebným změnám.
1.1.1
Rozdělení managementu organizace
Management organizace se rozděluje do tří úrovní. Vrcholný, střední, liniový. •
Vrcholný (top) management – usměrňuje chod celého systému organizace,
ovlivňuje
směr
dalšího
vývoje,
organizační kultury, reprezentuje organizaci
nastavuje
pravidla
ve vztahu k jiným
organizacím, úřadům státní správy apod. •
Střední (middle) management – skupina manažerů, kteří vedou specializované části organizace (např. marketing, finance, personalistika apod.) a rozpracovávají či adaptují záměry vrcholného vedení na podmínky svých útvarů.
10
•
Liniový (low) management – jedná se o vedoucí základních pracovních útvarů, jako jsou mistři nebo vedoucí oddělení. Jsou v bezprostředním kontaktu se zaměstnanci a kontrolují plnění konkrétních pracovních úkolů, respektování pracovních norem a pravidel.
2.1.1 Mezi
Funkce manažera základní
manažerské
funkce
patří
plánování,
organizování,
personalistika, vedení a kontrolování (Weihrich, Koontz, 1993, Veber a kol., 2009). Plánování zahrnuje stanovené cíle, z nichž vyplývají úkoly a prostředky potřebné k jejich splnění. Jinak řečeno, jedná se o vyhodnocení stávajícího stavu, formulování vize stavu budoucího a určení cesty a prostředků, kterými lze žádoucí stav dosáhnout. Podstatou a smyslem organizování je rozdělení práce mezi členy organizace a koordinace jejich aktivit tak, aby byly zaměřeny k dosahování stanovených cílů v určeném časovém horizontu. Důležitou roli při tom hraje ujasněnost cílů, vymezení kompetencí a organizačních pravidel, průchodnost potřebných informací a efektivní zpětná vazba (kontrola). Personalistika představuje cílevědomé řízení lidských zdrojů spočívající v kvalitním výběru pracovníků, jejich efektním začlenění do organizace, průběžným vzdělávání spojeným s kariérovým rozvojem, systematickým povzbuzováním a vhodným kompenzováním zvýšených nároků pracovní činnosti. Vedení lidí souvisí s bezprostřední interakcí manažerů se zaměstnanci a zahrnuje motivování pracovníků, podněcování jejich tvořivosti, ovlivňování jejich postojů k práci a k organizaci, podporování ochoty učit se a přijímat změny. Kontrolování je významným nástrojem řízení v rukou manažerů. Podstatou kontrolování je objektivní srovnávání reálného stavu s výkonovými standarty a se stanoveným plánem. Funkce kontroly spočívá jednak v prevenci nežádoucího vývoje pracovní činnosti, jednak v korekci pracovních procesů tak, aby probíhaly v intencích určených postupů a stanovených cílů. Důležitým předpokladem účinné kontroly jsou vhodně zvolená kritéria posuzování (standardy) a forma prováděné kontroly. 3.1.1
Osobnost manažera
Osobnost manažera představuje významný řídící subjekt (oproti řízenému objektu), jehož osobnostní kvality, hodnoty orientace, postojové zaměření a motivační ladění jsou rozhodující složkou procesu řízení. Od časů diferenciální 11
psychologie, která exaktně zjišťovala rozdíly vlastností, rysů a mentálního potenciálu mezi lidmi, byla pozornost zaměřena na specifika profilu osobností lidí v řídících pozicích. Přístup z pozice teorie rysů manažerů byl sice překonán, dodnes je však středem zájmu diagnostikování některých, pro řízení a vedení lidí významných osobnostních specifik a zaměření. Aktuální pozornost při výběru a rozvoji manažerů je však věnována manažerským kompetencím, jejichž úroveň a vyváženost je předpokladem kvalitní úrovně manažerské práce. Podle úrovně řízení a podle specifik manažerské činnosti se rozlišuje následující kompetence: pracovní (profesní), řídící, osobní, sociální, kulturní a jazyková. S osobnostním zaměřením manažera souvisí také preferovaný styl řízení, který spolu s dalšími osobnostními komponentami promítá do autority manažera.
2.1
Management školy a pozice ředitele
Uvedené obecné poznatky managementu lze aplikovat na prostředí školy, ovšem s přihlédnutím ke specifikům řízení zaměřeného především na pedagogické procesy. Vedle toho je však i vnitřní prostředí školství značně diferencované, přinejmenším podle typu školy a její velikosti, což se promítá do postavení ředitele školy (z hlediska formálních a neformálních vazeb), převažujících manažerských činností a jejich specifického obsahu. V našem převažujícím pohledu jsou referenčními školy základní, střední a odborná učiliště. 4.1.1
Personální vedení
Management školy ve smyslu personifikovaného vedení tvoří ředitel, zástupce ředitele a u větších škol ještě pracovník vyčleněný na oblast hospodaření školy. Školní management řídí organizaci s nízkým stupněm úrovní organizační hierarchie, v podmínkách relativní autonomie (ekonomické, správní a pedagogické) podle určených pravidel. Vedení školy je v pozici vrcholného managementu s řadou atributů příslušejícím této úrovni řízení. Ve své činnosti zohledňuje velikost školy, její odborné zaměření, cíle příslušné pro danou kategorii školy, utváří či ovlivňuje organizační kulturu školy, v niž se projevuje kvalita vnitřních vztahů i vztahů k okolnímu prostředí (Průcha, 2009). Ředitel školy je v pozici vrcholného manažera, který zodpovídá za její provoz a organizaci, za kvalitu vzdělávacího a výchovného procesu, za úroveň spolupráce školy s rodiči a veřejností, za ekonomické a personální otázky. Jeho důležitými úkoly 12
jsou hodnocení výsledků práce školy i jednotlivých učitelů, naplňování požadavků na profesionální rozvoj pracovníků, ovlivňování a motivování pracovníků školy a kontrolování jejich činnosti. 5.1.1
Shrnutí
Činnost ředitele školy je náročná manažerská činnost, která vyžaduje osobnostní předpoklady, formální a neformální autoritu, potřebnou sociální kompetenci, zvládání manažerských rolí ve vztahu k osazenstvu školy i k partnerům školy (rodiče, školní orgány a organizace, nadřízené instituce apod.). V případě výrazné osobnosti a proslulosti ředitele se stává, že jeho osobní image se přenáší na image celé školy. Vzhledem k jejímu socializačnímu poslání a jejímu vlivu na výchovu dětí jsou oprávněně očekávány i vysoké mravní kvality ředitele.
13
2. Smysl ZUŠ Posláním základní uměleckých škol je dát dětem a mládeži základy vzdělání ve čtyřech oborech: hudebním, literárně-dramatickém, tanečním a výtvarném. Za padesát let své existence si tyto školy zajistily v naší vzdělávací soustavě nezastupitelné postavení v oblasti estetické výchovy. I když docházka do těchto škol je nepovinná (neposkytují tzv. stupeň vzdělání), málokdo si bez nich dovede představit udržování a rozvíjení kulturnosti našich občanů v současnosti i letech příštích.
3.1
ZUŠ a jejich působení
Působení ZUŠ je mnohostranné: Pečují o mimořádně talentované žáky a připravují je k dalšímu studiu na uměleckých i pedagogických školách. Všechny žáky bez rozdílu však vychovávají k tomu, aby se umění pro ně stalo neodmyslitelnou a trvalou potřebou. Aby se z nich stali poučení návštěvníci koncertů, výstav, divadelních představení. Aby pěstovali umění ve svých domovech a vedli k němu své děti. Mnozí z nich se po absolvování ZUŠ stanou aktivními členy amatérských souborů a sdružení všeho druhu. Tam uplatní všechno to, k čemu byli na ZUŠ vedeni.
4.1
Historie ZUŠ
Ze základních uměleckých škol se v průběhu let staly významné kulturní instituce, které se významným způsobem podílejí na kulturním a společenském životě v místech své působnosti a jeho okolí. Mnohde navazují na odkaz předchozích generací a udržují tradice v nejrůznějších odvětvích. Stačí zmínit folklor, dechovou hudbu, sborový zpěv, ale i divadlo, výtvarnou tvorbu lidových umělců a mnoho dalších. Nejlepší sólisté a soubory dosahují významných úspěchů v soutěžích, přehlídkách a jsou pýchou nejen svých škol, ale i měst a vesnic, ve kterých působí.
5.1
ZUŠ a její humanitní poslání
Umění obohacuje citovou stránku osobnosti, zároveň kultivuje jednání a chování člověka, vede jej k respektu a úctě k ostatním členům lidského společenství. Jestliže hledáme cesty ke zlepšení stavu naší současné společnosti,
14
která stále více inklinuje ke konzumnímu způsobu života, individualismu, sobectví, odmítání principů vzájemného soužití, pak jednou z nich je zcela určitě výchova uměním, a to již od raného dětského věku. Úloha základních škol umění je v tomto smyslu zcela jednoznačná.
15
3. Školní vzdělávací program (ŠVP) „Školním vzdělávacím programem škola popisuje svoji závaznou vzdělávací nabídku: dlouhodobé vize, společné metody a formy práce využívané při výuce, obsahem vzdělávání v jednotlivých uměleckých oborech, zabezpečení vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i žáků mimořádně nadaných, zásady a způsob hodnocení žáků. Školní vzdělávací program je součástí povinné dokumentace školy.“ (Stárek, Jiří a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010)
6.1
Přínos ŠVP
V celé historii vzdělávání na základních uměleckých školách je to poprvé, kdy si můžou sami školy vytvořit svůj vzdělávací program, a to na základě svých vlastních zkušeností a představ. Vytvořit si program pro své žáky, pro své podmínky, pro svoji školu. Tímto krokem končí etapa ve školství, kdy pouze stát určoval co se má v konkrétní škole učit. Tato zodpovědnost nyní přechází na školy, jejichž učitelé nejlépe posoudí, co je pro jejich žáky nejlepší. ŠVP tímto poskytuje učitelům svobodně si zvolit nejvhodnější obsah a formu vzdělávání. Posílit komunikaci a spolupráci uvnitř pedagogického sboru a nalézt vazby mezi jednotlivými předměty a uměleckými obory. Dobře vypracovaný a strukturovaný školní vzdělávací program nabízí informace o tom, na co škola klade ve vzdělávání důraz. Jaký styl práce preferuje a v jakých podmínkách probíhá výuka. To pomůže při rozhodování rodičů žáku při otázce do jaké školy své dítě přihlásit.
6.1.1
Dále ŠVP poskytuje:
•
zřizovateli informace o tom, jak korespondují záměry školy s jeho záměry
•
širší veřejnosti informace o vzdělávací nabídce v daném regionu
•
kontrolním institucím potřebné informace o vzdělávání v dané škole
7.1.1 •
Výhody této reformy:
přestanou platit dosavadní učební plány a osnovy 16
•
bude umožněna maximální liberalizace vzdělávacího procesu (posílení role učitele)
•
školy se budou nejrůzněji specializovat a profilovat
•
žákům bude umožněno věnovat se novým směrům (např. multimediální tvorba a počítačové grafice)
•
základem vzdělávání v ZUŠ se stane směřování žáků ke klíčovým kompetencím
7.1
Výběr koordinátora ŠVP
Protože se jedná o novou věc, která je svým rozsahem obrovská a vyžaduje celkové řízení, byli na jednotlivých školách vybráni lidé, kteří na tvorbu ŠVP dohlížejí a koordinují celkovou práci. Tito lidé absolvují dvě jednotýdenní školení a 165 hodin elektronického studia formou e-learningu. Celé školení je uzavřeno závěrečnou zkouškou a napsáním diplomové práce. Po zdárném ukončení záleží už jen na jejich šikovnosti a schopnostech, jak budou nabyté znalosti aplikovat v reálných situacích na svých školách.
8.1
Role koordinátora ŠVP
Koordinátor ŠVP je specialista. Není řídícím pracovníkem, i když i on při své práci řídí a vede lidi. Má odpovědnost za to, že lidi ve školních týmech v něm budou mít oporu a můžou se na něj obrátit s jejich dotazy. Jeho rolí je co nejlépe předat informaci o tom, proč a jakým způsobem mají být v ŠVP zapracovány klíčové kompetence, nabídnout motivaci, porozumění pojmům a souvislostem, pomoci společnému hledání smyslu a významu. Odpovídá, že školní vzdělávací program vznikne, bude kvalitní a bude sloužit svému účelu co nejlépe.
8.1.1
Pozor, změna
Motto: Pokračovat je schopno jen to, co je schopno změny Faktem je, že slovo změna je pro některé lidi v některých situacích nepříjemné. Většinou má negativní konotaci. Je to logické. Změna znamená, že má být něco jinak. Moje role koordinátora je přinášet změny. Prvním krokem bylo přimět kantory, aby ŠVP nechápaly jako něco špatného. Učitelé si neuvědomovali skutečnost, že v případě nesepsání budou muset
17
bezpodmínečně přejmout to, co vytvoří někdo jiný a následně to dodržovat. V mnoha případech reagovali: „(…) nechápu, proč musím dělat nějakou administrativní práci. Já jsem učitel – učím (…)“ Tyto reakce se ale objevovaly jen v úplném počátku. Snažil jsem se zdůraznit skutečnost, že při dobře napsaném ŠVP bude možné vyučovat tak, jak to dosud dělali, a současně bude možné zavést (případně legalizovat) nové postupy, metody práce, zohlednit nové trendy apod. Časem si každý uvědomil výhody, které mu tvorba svých vlastních osnov přinese. Já jsem svoji práci, jako koordinátor, začal v ZUŠ Kyjov.
18
4. ZUŠ Kyjov 9.1
Historie
Do roku 1945 bylo hudební školství v soukromých rukou: hře na klavír vyučoval v Kyjově ředitel kůru, absolvent konzervatoře, Antonín Cenek. Housle a klavír učil Milan Luzar, aprobovaný učitel klavíru, žák Leoše Janáčka. Za dobu svého dvacetiletého působení vychoval tento umělec řadu vynikajících hudebníků a mnoho profesionálů. V roce 1945 převedl Milan Luzar svých 60 žáků do Městské hudební školy. Bohužel tato škola existovala jen do roku 1947, kdy byla zrušena pro neshody v pedagogickém sboru školy. Hudební školství opět upadlo do soukromých rukou. Během roku 1953 připravil krajský inspektor Evžen Valový půdu pro založení státní hudební školy. Ředitelem se stal Milan Luzar. V prvním roce školu navštěvovalo 158 žáků. Mezníkem ve vývoji kyjovského uměleckého školství byl rok 1961/1962, kdy se usnesením vlády změnil název školy na LŠU (lidovou školu umění). Tento typ školy zahrnoval nejen hudební, ale i výtvarný, pohybový a dramatický obor. V roce 1962 se škola stěhuje do nových prostor, kde se nachází dodnes. V témže roce nastupuje do funkce ředitele František Kudela. Pod jeho vedením se otvírá výtvarný a literárně-dramatický obor. V roce 1989 odešel ředitel František Kudela z vedoucího místa a ředitelování se ujal absolvent brněnské konzervatoře Petr Petrů. O dva roky později došlo k další velké změně v životě školy – LŠU jsou vyhláškou ministerstva přejmenovány na základní umělecké školy a dnes v podstatě tvoří základní stupeň uměleckého vzdělávání, na nějž navazují střední a vysoké školy s uměleckým zaměřením. Dnes školu navštěvuje přes 700 žáků. Jsou zde vyučovány čtyři základní obory: hudební, výtvarný, taneční a literárnědramatický.
10.1
Pedagogický sbor
Pedagogický sbor čítá 30 aprobovaných kantorů (14 žen a 16 mužů), někteří pouze na částečný úvazek. Ve vedení školy stojí ředitel a jeho zástupce. Obory mají své vedoucí. Jednotlivá oddělení mají své předmětové komise.
19
11.1
Práce s kantory
Práce s učiteli nebyla až tak optimální a bezproblémová, jak jsem předpokládal.
Z počátku
jsem
se setkával
spíše s jejich
neochotou
řešit
administrativní záležitosti. S postupem času jim ale nezbylo nic jiného, než se o danou věc a problematiku začít zajímat. Záviselo na tom jejich setrvání v zaměstnání. Duše umělce, kterým každý z kantorů bezesporu je, je velmi křehká, zvláštní a osobitá. Musel jsem si ke každému z nich najít cestu, jak je přimět vyjít mně vstříc a ke spolupráci. Někdy i přes velké věkové rozdíly mezi námi se to podařilo. První počin, který jsem na své pozici koordinátora udělal, byl krátký jednoduchý dotazník (viz. Příloha 1). Jednalo se o jakési znovu-ujasnění učebních osnov pro každého z nich. Důležité pro mě byly závazné výstupy, v nichž všichni učitelé vypsali požadované dovednosti a vědomosti žáků po absolvování jednotlivých ročnících. S těmito daty jsem mohl vytvořit dotazník následující.
9.1.1
Dotazník číslo 2
„Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností a postojů důležitých pro rozvoj žáka po stránce umělecké a pro jeho budoucí uplatnění v praktickém i profesním životě. Podstatou základního uměleckého vzdělání je vybavit žáky souborem klíčových kompetencí na takové úrovni, která je pro ně vzhledem k jejich osobnímu maximu v dané etapě dosažitelná. Smyslem není definovat dosažení klíčových kompetencí, ale neustálé směřování k nim.“ Stárek, Jiří Tvorba ŠVP. (přednáška) Dolní Bojanovice. ZUŠ Dolní Bojanovice, 4.2. 2011 Podle odpovědí jsem vytvořil kompetence žáků ve třech oblastech. •
kompetence k umělecké komunikaci
•
kompetence osobně sociální
•
kompetence kulturní
Byly to vzorové příklady typů žáků napříč spektrem všech ročníků. Na kantorovi pak bylo odpovědět na dvě související otázky k vzorovému příkladu. (viz. Příloha 2) •
Co umí udělat žák, když…?
•
Co já, jako učitel udělám, aby žák…?
20
10.1.1
Výstupy z dotazníků
Výsledky, až na výjimky, nebyly příliš plnohodnotné. Většina dotázaných odpovídala krátce nebo jednou větou. Slohová průprava a zkušenosti s psaným projevem kantorům chybí. I tak se ale dalo z dotazníku vyvodit mnohé. Pro snazší přehlednost jsem odpovědi zpracoval a vytvořil z nich plnohodnotný text, se kterým dále pedagogové pracovali. Kompetence k umělecké komunikaci: Samostatné umělecké vyjádření je podmíněné vědomostmi a dovednostmi. Při každém uměleckém vyjádření interpret realizuje svou vlastní zvukovou představu. Její vytváření je individuální a odehrává se především ve fantazijní, emoční sféře jeho osobnosti. Tento proces je pochopitelně vyvolán průnikem do hloubky interpretované skladby, seznámením se s okolnostmi jejího vzniku, inspiračními zdroji skladatele, jeho světem, slohovou podmíněností. Vytvoření zvukové představy bude ovlivněno i řadou dalších činitelů vnějších – poslechem skladby v interpretaci umělců, příp. v provedení učitele, spolužáků apod. V žádném případě však nepůjde o bezduché napodobování, ale o kritický výběr a inspirací zněním, se kterým žák vnitřně souhlasí. (Způsob vytváření zvukové představy je individuální záležitostí. Zpravidla se tak děje při přehrávání pasáží, resp. celé skladby. Nejschopnější interpreti mohou dokonce získat představu při předběžném čtení partu či partitury). Další fází, nejdůležitější, je realizace zvukové představy. Rozhodujícím
momentem
zde
bude
nejen
kvantita
a
kvalita
získaných
interpretačních dovedností, ale především jejich kritický výběr a uplatnění v konečném, optimálním znění. Žáka při vyučovacím procesu dovedu ke zvládnutí technických a výrazových prostředků nástrojové hry v takové míře, aby je mohl uplatnit při samostatném uměleckém vyjadřování. Přednesovou skladbu volím na úrovni dosažených žákových dovedností, ještě lépe však s nižší technickou náročností, aby bylo dostatek prostoru pro vypracování hudebního výrazu. Při vlastním nácviku zaujmu pozici rádce a konzultanta, nikoliv autoritativního kritika a konečného posuzovatele. Měl by to být vlastně dialog (diskuse) mezi mnou a žákem, který z možností, které mu nabídnu, zvolí tu, která bude nejvíc vyhovovat jeho hudebnímu naturelu. Pak může dojít v konečném vyznění studované skladby k samostatnému uměleckému 21
vyjádření. Ještě jedna věc je důležitá: Při výběru skladby vedu v patrnosti žákovu intelektuální a psychickou vyspělost, které mu umožní proniknout k podstatě díla. Průnik do struktury uměleckého díla je vázán na předběžné znalosti (nebo přinejmenším základní informace) o součástech, které tvoří hudební skladbu – melodii, rytmu, harmonii, tempu, dynamice, agogice, formě, instrumentaci, atd. Analýzou je třeba dojít k poznání, které složky v té, které, části dominují, tzn., které jsou nositelkami hudebního významu a na druhé straně, které mají význam druhořadý, doprovodný. Opačným postupem – syntézou – se dostaneme k hudebnímu obsahu celé skladby, eventuálně jejích součástí. V této souvislosti je třeba dodat, že hudební o b s a h je vázán výhradně na hudební materiál, který má hudba k dispozici. Nelze jej zaměňovat za mimohudební obsah, který se zpravidla vztahuje k prostředkům slovesného, příp. výtvarného umění. Tyto prostředky je však rovněž třeba brát v úvahu. Známe však řadu hudebních skladeb inspirovaných prostředky jiných druhů umění (např. Musorgskij: Kartinky), kde mimohudební obsah je přímo vyjádřen hudebními prostředky. Kvalitu hudební skladby pocítí a ocení interpret v okamžiku, kdy si hudební obsah najde adekvátní odezvu v emocionální sféře jeho osobnosti. Nejedná se o posouzení kvality skladby v obecné rovině, to je úkol hudební kritiky. Studium hudební skladby uvedu informací o autorovi (jeho životě a díle), příslušnosti do slohového období (i s jeho charakteristikou), o skladbě samotné, okolnostech jejího vzniku, jejím obsahu apod. Hudebním rozborem (s využitím předběžných žákových znalostí) připravím vlastní studium tak, aby žák od samého počátku měl jasnou představu o všech podstatných strukturálních jevech, které se v průběhu skladby vyskytnou. To vše se bude odehrávat za aktivní žákovy spoluúčasti, bez zbytečného teoretizování, s praktickým využitím živého hudebního materiálu. Při tomto postupu budu dbát pedagogických zásad přiměřenosti, názornosti a postupnosti. Otázka určení kvality uměleckého díla musí korespondovat s vnitřním chápáním a přesvědčením žáka. Mohu se sice opírat o vžité a dějinami ověřené pravdy o uměleckých dílech, konečným posuzovatelem však bude žák sám. (Pomůckou k tříbení smyslu pro kvalitu uměleckého (artificiálního) díla se může stát jeho srovnávání s některými skladbami neartificiální (zábavné, populární produkce). Kompetence kulturní
22
Žák se v průběhu svého studia seznamuje s uměleckými díly. Nejde jen o povrchní zvládnutí technické stránky skladby, ale o průnik do její podstaty prostřednictvím smyslového vnímání. Dochází k prožitku, který ovlivňuje a rozvíjí citovou, ale i etickou a fantazijní sféru žákova vědomí. Vzniká estetické cítění, které spolu s rozvojem racionálních schopností vytváří předpoklad harmonického vývoje žákovy osobnosti. Jedná se o postupný a komplexní proces. V jeho závěru, při ukončení studia, by měl být žák vybaven schopností vnímat, hodnotit a prožívat umění, které se pak stane trvalou součástí jeho života. Potřeba vnímat umělecké a kulturní hodnoty vystupuje do popředí zvláště v současné době, kdy velká část společnosti dává přednost materiálnímu, konzumnímu způsobu života. Tato vrstva se většinou nezabývá uměním a věnuje se průměrné a někdy i podprůměrné produkcí šířené např. masmédiemi. Je zřejmé, že se v tomto případě nejedná o zkulturnění osobnosti a obohacení duchovního rozměru člověka. Své působení na žáka v tomto směru budu chápat jako jednu z částí komplexního, dlouhotrvajícího procesu. Proto také budu koordinovat výuku v hlavním předmětu s docházkou do předmětů přiřazených (komorní, souborové, orchestrální hry, atd.) Neméně důležitá bude výuka teoretických předmětů (např. hudební nauka) spojená s informacemi o uměleckých dílech a jejich poslechem. Předpokládá se účast na interních i veřejných akcích školy s prezentací ostatních oborů. Podle možností budu doporučovat i účast na mimoškolních akcích (koncertech, výstavách, divadelních představeních aj.). Velmi prospěje, když budu žáka předběžně informovat o charakteru i obsahu těchto akcí, příp. debatovat o jeho dojmech a zážitcích z jejich návštěvy. Nebude na škodu spolupracovat s rodiči žáka a požádat je o podporu. Vytváření uměleckých hodnot je tvůrčí proces završený uměleckým vyjádřením. Žák studuje skladbu, kterou pak v závěrečné fázi prezentuje formou koncertního provedení. (V tomto případě se jedná o umění reprodukční, může se také jednat o umění produkční, tzn. kompoziční – skladatelskou činnost). Tímto způsobem jsou vytvářeny umělecké hodnoty, které mohou být uchovávány, příp. předávány dalším generacím. Uchovávání uměleckých hudebních děl se vztahuje hlavně na činnost produkční – skladatelskou. V moderní době je možné uchovat i reprodukční umění formou záznamů na zvukových nosičích. Ty se ovšem nemohou dosáhnout účinku živých, koncertních provedení. Hlavně ta naplňují požadavek 23
předávání uměleckých hodnot dalším generacím. Jejich způsoby jsou různé v závislosti na věku a vyspělosti interpreta, formě produkce, ale i jejímu místu a účelu. Budou se lišit dětská vystoupení od vystoupení velmi vyspělých žáků, z nichž mnozí budou pokračovat ve studiu na uměleckých školách a koncertní činnost se stane součástí jejich povolání. Mnozí z nich se budou věnovat pedagogické činnosti, mj. na základních uměleckých školách, čímž beze zbytku budou předávat hodnoty dalším generacím. Stejnou váhu však budou mít vystoupení absolventů ZUŠ hudebních amatérů, kteří se uplatní v různých hudebních žánrech (od vážné hudby, folkloru, dechovky, folku k hudbě jazzové, taneční, atd.). Nelze podcenit ani domácí muzicírování, kdy rodiče předávají své znalosti a dovednosti potomkům a starají se o kontinuitu a pokračování hudební tradice. Žáky je nutno vybavím takovými vědomostmi a dovednostmi, které zaručí uměleckou úroveň prováděného díla. Současně se zaměřím na přípravu veřejného vystoupení žáka. Vedle důrazu na hudební kvalitu neopomenu žáka připravit psychicky. To je záležitost zcela individuální a od učitele vyžaduje znalost žákových dispozic a mentality. U některých žáků bude tato přípravná fáze složitým a někdy i dlouhodobým procesem. Na druhé straně je chybou zlehčovat význam veřejného vystupování. Ke každému vystoupení, sólovému i kolektivnímu, musí žák přistoupit se snahou odvést maximální výkon. Jako učitel musím mít na paměti, že způsob mého uměleckého a pedagogického vedení chápe žák jako vzorový a pro jeho pozdější činnost mnohdy jako inspirativní. Kompetence osobnostně sociální Soustavná a trvalá domácí příprava (dala by se nazvat pracovním návykem) na vyučovací lekce je zcela nezbytnou součástí výchovně vzdělávacího procesu a předpokladem smysluplné a úspěšné činnosti. Podmínkou však je, že tato činnost, aby přinesla žádoucí efekt, nemůže být mechanickou a dokonce fyzicky namáhavou prací. Naopak, musí spočívat v promyšleném a cílevědomém řešení problému, jehož zvládnutí otevírá cestu k úspěchu a přináší pocit uspokojení a dalšího estetického prožitku. Na druhé straně nelze pochybovat o tom, že by domácí příprava byla vždy zábavou. Mnohdy je spojena s odříkáním nebo sebezapřením. Žák ji však musí začlenit do svého denního rozvrhu tak, aby se v průběhu času stala návykem. O tom, že se zároveň jedná o formování morálně volních vlastností, nelze pochybovat.
24
Mým největším problémem bude přesvědčit žáka o nezbytnosti domácí přípravy. V žádném případě se však nebude jednat o slovní vynucování, nebo dokonce drastičtější formy nátlaku. Ani mírné přesvědčování nemusí přinést očekávaný efekt. Vše se musí odehrávat v rovině praktické výuky. Vše začne důkladným vysvětlením problému s praktickou vzorovou ukázkou učitele a kontrolou porozumění (a předvedením) ze strany žáka. Zadaný úkol nesmí být na hranici žákových možností. Vždy je žádoucí stanovení dílčího cíle a povzbuzení k jeho dosažení. Je zcela jasné, že budou rozdíly mezi jednotlivými žáky. Ti nadaní budou postupovat rychleji, bez viditelné námahy, u těch ostatních to bude pomalejší a složitější. Nezbytným předpokladem mé kvalitní a úspěšné pedagogické činnosti bude přizpůsobit požadavky možnostem všech žáků bez rozdílu. Cílem pak bude naučit všechny žáky lásce k hudbě. Žák při účinkování v uměleckém kolektivu (souborové, komorní, orchestrální hry) je odpovědný za svůj vlastní výkon, zároveň však přebírá díl odpovědnosti za výkon celého kolektivu. Znamená to plně se podřídit vedoucímu nebo dirigentovi, přijmout jeho koncepci prováděné skladby, respektovat pokyny tempové, dynamické, agogické apod. Jeho nasazení musí být vždy maximální, bez ohledu na charakter vystoupení a složení publika. Vzniká druh kolektivní odpovědnosti, kdy jen společné úsilí a nasazení může přinést dobrý, či dokonce vynikající výsledek. Žáka musím vést k neustálému chápání společné aktivity jako druhu svébytného uměleckého projevu, zcela rovnocenného sólistickému výkonu. Účinkování v uměleckém kolektivu přinese žákovi nové estetické prožitky a zároveň rozšíří jeho hudební obzor. Podle charakteru a velikosti školy může žák dokonce (i na základě mého doporučení) volit hudební žánr odpovídající jeho hudebnímu naturelu. Práce ve školním kolektivu je vlastně průpravou pro účinkování v uměleckých souborech na vyšších hudebních školách nebo v zájmových amatérských souborech V případě, že sám povedu školní soubor, jsem odpovědný za program (dramaturgii), stanovení cílů, koncepce, výběr žáků, zabezpečení podmínek, a především za vedení nácviku. I když nejsem vedoucím souboru, přebírám však díl odpovědnosti za svého žáka, podílím se na jeho studiu souborových partů apod.
25
11.1.1
Závěr
Odpovědí na předchozí dotazníky se kantoři připravili a nasměrovali na závěrečnou část, a to na vytvoření svých vlastních ŠVP. Ke každému jednotlivému ročníku vypíší, co chtějí žáka naučit a jakým způsobem tak učiní. Záleží už jen na nich, jakou cestu si k tomu zvolí. Pro usnadnění jejich práce jsem již, jako houslista, vytvořil ŠVP pro hru na housle (viz. Příloha č. 3). Podle něj můžou postupovat. Také jsem vytvořil návod na aplikaci nových poznatků (viz Příloha č. 4). V důsledku toho, že proces vytváření stále probíhá, nemůžu vyvést konečný závěr. Nicméně, při průběžném kompletování od učitelů, kteří již ŠVP odevzdali a kvality zpracování, můžu vyvodit, že jsme na velmi dobré cestě k úspěšnému zvládnutí celé věci.
26
5. Koncepce ZUŠ Kyjov „Základní umělecké školy umožňují podchytit a vzdělávat většinu mimořádně nadaných jedinců a odborně ji připravit na neprofesionální uměleckou činnost, popřípadě na studium ve středních a vysokých školách uměleckého, nebo pedagogického zaměření a na studium na konzervatořích.“ (Stárek, Jiří a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010)
12.1
Úvod
Při celkovém bližším proniknutí do fungování školy a jejich kladných a záporných stránek se mi nabízela možnost vytvořit koncepci rozvoje, které jsem využil.
13.1
Prostředky k dosažení cílů
Základní prostředek k dosažení cílů je plnění dosud platných učebních plánů pro základní umělecké školy schválených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky dne 26. června 1995 pod č.j. 18.418/95-25 s účinností od 1. září 1995, pro výtvarný obor dne 3. 5. 2002 pod č.j. 18 455/2002-22 s platností od 1.9. 2002, pro taneční obor dne 7.5. 2003 pod č.j. 17 620/2003-22 a č.j. 17 621/2003 s platností od 1.9. 2003, pro literárně-dramatický obor pod č.j. 22 225/2004-22 s platností od 1.9. 2004 a pod č.j. 22 035/2005 s platností od 1.9. 2005. Na základě koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR zakotveném v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), je zaváděn nový systém kurikulárních dokumentů. Pro ZUŠ je to rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělání, na jehož základě si každá škola vytváří svůj školní vzdělávací program. V současné době kolektiv pedagogů pod mým vedením společně pracuje na tvorbě našeho vlastního vzdělávacího programu. Vzdělávací program bude reflektovat jak hudební potřeby a specifika našeho regionu, tak velmi široké odborné zaměření našich učitelů. Výuka dle nového školního vzdělávacího programu na základní umělecké škole v Kyjově začne v termínu 9/2012. 27
14.1
Hypotéza vize ZUŠ Kyjov
V Kyjově je velmi silný fenomén ve smyslu folklórních tradic. Tradice zde naštěstí nezanikla pod náporem modernity, ale stále se transformuje do nových a zajímavých podob. Do budoucna by město mělo dosáhnout toho, aby se stalo kulturním střediskem regionu. Město Kyjov je specifické kulturní město nejen vzhledem k historii, ale především díky aktivnímu provozování živé kultury a organizováním hodnotného kulturního života obyvateli města a to v mnoha rozmanitých podobách s výrazně folklórními a ostatními uměleckými tradicemi regionu, se kterými je město neodmyslitelně identifikováno. Základní umělecká škola by měla vytvářet základnu dalších generací, která se bude rozvíjet s vnějšími pozitivními vlivy a to v plné šíři kulturních žánrů a tím vytvořit z Kyjova jedinečné kulturní místo. Mluvíme tady o škole umělecké, která už svým názvem napovídá charakter a své postavení ve společnosti. Tak jako u jiných klasických základních škol jsou klienti děti – žáci, je tomu nejinak i školy umělecké. Jen bych zde přidal malý přívlastek; děti – žáci = malí hudebníci – tanečníci – dramatici a výtvarníci. Ze zákona není povinné navštěvovat ZUŠ a tak škola každoročně svádí nerovný souboj s kulturními vlivy dnešní společnosti, kde klasické základní umělecké vzdělání ztrácí na důstojnosti a především popularitě. Je pak úkolem ředitele – manažera – prezentovat školu v takové podobě, aby měla co nabídnout ze svého programu. Na řediteli je také profilovat školu na míru podle potřeb i zájmu žáků a požadavků jejich rodičů, podle konkrétních podmínek i tradic školy, podle záměru regionu a jiných. V neposlední řadě pružně reagovat na konkrétní situaci ve škole, zvýšit přitažlivost její vzdělávací nabídky a více ji prosadit v povědomí veřejnosti. Umělecká škola k tomu má potřebné dispozice a příležitosti (pořádání koncertů, výročních koncertů různých oddělení, výchovné koncerty pro školy, učitelské koncerty, výstavy, divadelní představení atd.) Pro ředitele – manažera – by tedy nemělo být toto veřejné prezentování jen ukázkou výsledků práce mladých talentů, ale především by měl pečlivě hodnotit reakce „posluchačů“ na akce školy. Z manažerského pohledu je velmi důležité prezentovat vždy co nejlépe a pohlížet na to také jako na neplacenou reklamu a ukázku stylu výuky. I když to na první pohled nevypadá moc důležitě, je to jedna z předních věcí, kterou by měl ředitel ZUŠ zvládat.
28
15.1
Přípravná hudební výchova a hudební nauka
Role přípravné hudební výuky je velká. Zapomíná se však často na to, že děti, přicházející do školy, mají ohromný potenciál a z 90% schopnost aktivně rozvíjet své vědomosti. Avšak přístup k těmto dětem musí být plný trpělivosti a pedagogické tvořivosti, jejímž cílem je dítě získat a zaujmout, ne vystrašit či dokonce odradit. Protože se většinou děti hlásí jen do jedné z přípravek nabízených oborů (hudební, taneční, výtvarný) a z časových důvodů se již nemohou uplatnit v jiné přípravce, je více než důležité vytvořit blok přípravných kroužků na jedno odpoledne, které by mohlo každé dítě postupně navštívit. Jen tak škola nabídne mnohem širší výběr a podchytí daleko větší množství dětí, u kterých se jejich orientace uplatnění ve volném čase teprve hledá. Také je důležité začít s přípravkou již v mateřské škole, děti mohou být přijaty do ZUŠ od 5 let. V tomto raném věku se budují nejlepší základy pro získání dítěte i rodiče na mnohaletou spolupráci. Hudební nauky jsou v mnoha školách spíše ukázkou vzájemného zápolení mezi učitelem a žáky a u nás na škole tomu není naneštěstí jinak. Jako každá teorie může být i tato podána nudně a doprovázena spíše regresí ve formě zkoušení a prověrek. U dětí pak podobný přístup zákonitě vyvolává snahu se takové výuce vyhnout. Není pro učitele hudební nauky horší vizitka než dítě, které odchází z výuky s pláčem a špatnou známkou. Výzkum a praxe ve školách s rozšířenou hudební výukou jednoznačně potvrzuje, že hudební nauka může být velmi zajímavá a plná praktického muzicírování, na které si děti znalosti ihned ověřují. V hudební nauce samozřejmě nesmí chybět zpěv. Pro rozvíjení znalostí příjemným a přijatelným způsobem existuje vynikající literatura pedagogů, kteří této formě výuky věnují léta výzkumu a praktických kurzů pro pedagogy (Ladislav Daniel, Petr Jistel, Pavel Jurkovič, Daniel Foró aj.)
16.1
Taneční výchova
Touha po pohybu, hra a taneční pohyb v rytmu jsou přirozenou součástí dětského života. Jejich rozvíjením se nejen upravuje správné držení těla, vnímavost pro prostor a představivost, ale i cit pro rytmus, propojení pohybu s hudbou a smysl pro koordinaci. Děti mladšího věku mají radost z každého pohybu a je-li doplněn rytmickými hrami s pestrými obměnami, je pro děti přitažlivý. Zájem o pohybovou výchovu u starších dětí je však velmi těžké podchytit, ačkoli je to více žádoucí. Starší děti často inklinují k činnostem, které nevyžadují tělesnou zátěž, což se mnohdy 29
negativně projevuje na jejich zdraví. I proto je důležité udržet v tomto oddělení ve výuce děti do nejvyššího věku. K tomu může napomoci především rozšířené nabídky o populární pohybové kurzy, jako jsou aerobik, společenské či speciální tance.
17.1
Výtvarný obor
Vývoj výuky výtvarného oboru se významně mění a jde cestou objevování různých výtvarných disciplín. V kraji, jenž je etnograficky vyhraněný, je třeba objevit a uvést do praxe tradiční techniky a přispět k jejich zachování v co nejpraktičtější podobě. Tedy nejen malba a kreslení, ale i keramika, řezbářství, suchá jehla a techniky lidové tvorby. To vše podporuje schopnost rozvíjet fantazii a zručnost a podněcuje děti k přemýšlení a hledání vlastní realizace v netradičních formách. V dnešní době útoku reklamy a elektroniky je nanejvýš důležité zařadit do výuky i možnost vyzkoušet si počítačovou grafiku, animaci, fotografii, video apod. Rozmanitost nabídky dává šanci k nalezení záliby ve výtvarné činnosti daleko většímu množství dětí, které by se jinak o tento druk výchovy vůbec nezajímali. Pro výtvarný obor je velmi důležitá prezentace, kterou je třeba zajistit nejen v budově školy, ale i na zcela jiných místech, jako např. dětské oddělení nemocnice, kino, městská galerie, vestibul radnice apod. Každá nová prezentace výtvarného oddělení se pak může proměnit v mini-vernisáž, na jejíž „slávě a lesku“ se může podílet i hudební oddělení.
18.1
Nástrojová výuka
Někteří učitelé dosahují zajímavých a pěkných výsledků. Žáci mají možnost hrát v komorním orchestru, dechovém orchestru, jazzové přípravce a cimbálové muzice. Možnosti těchto těles jsou však kapacitně omezené. Ostatní studenti by měli tedy mít příležitost uplatnit své dovednosti nejen v souhře s jinými spolužáky, ale i ve smíšeném sboru. Je nutné tedy vyjít z dobrých základů a vhodně začít kombinovat a pěstovat mezioborovou spolupráci tak, aby vznikly soubory, které budou hrát jak hudbu klasickou (např. starou barokní hudbu), tak i zařídit možnost hrát hudbu populární, jazz, modernu a podobně. Cílem těchto výuk by mělo být zaujmout a získat žáky pro práci ve škole na mnoho let. Je jistě krásným přáním mít takové pedagogy, kteří dokážou objevit výjimečný talent, rozvíjet jejich mimořádné nadání a připravit je na profesionální studium. Péče o talenty je však stejně důležitá jako péče o děti, jimž je hudební 30
vzdělání obohacením života a přispívá k rozšíření ostatních znalostí a všestrannému rozvoji jejich osobnosti. Výuka hudebních dovedností musí být založena na pěstování kladných emocí, estetického vnímání a schopnosti využít znalosti v praktickém životě ke zvýšení jeho kvality. Cílem vedení hudebních oborů by mělo být snížení fluktuace (odchod žáků ze školy po 2-3 letech), rozšíření nabídky, aktivit a prezentace výsledků.
19.1 •
Profil pedagoga
Zkvalitnit a stabilizovat výuku některých oborů angažováním řádného interního vyučujícího. (Palčivým problémem jsou oddělení s větším počtem pedagogů pracující na částečný úvazek a není tudíž možno zajistit stabilní a fungující chod, což způsobuje mimo jiné nedostatečné plnění povinné osnovy dané zákonem).
•
Je třeba podporovat a vyžadovat další vzdělávání pedagogických pracovníků a využívat získané znalosti pro zlepšení práce školy. Jak v oblasti pedagogické, tak organizačních schopnostech a bezpečnosti při činnostech s žáky.
•
Podporovat semináře ve třídách jednotlivých oborů.
•
Organizovat matiné, kde by vystupovaly známé osobnosti nejen formou koncertní, ale i diskusní.
•
Poskytnout maximální podporu vyučujícím, kteří budou členy porot a připravují žáky do oblastních, okresních, krajských kol soutěží a na mezinárodní soutěže.
•
Zabránit odchodu kvalitních souborů a nabídnout jim širší spolupráci. Tím se podílet na dobré reklamě školy a propagaci města Kyjova.
20.1
Pedagogický sbor
Škola je schopna nabídnout poměrně široké spektrum činností. Sebelepším finančním a hmotným zabezpečením nelze nahradit kvalitní pedagogický sbor. V ZUŠ Kyjov dobří pedagogové jsou. Jejich dobrou práci je nutno podpořit, ocenit a dát učitelům příležitost k větší prezentaci na veřejnosti. Nic nezvýší popularitu více, než když rodiče vidí, jak sám učitel účinkuje sólově, nebo v souboru na učitelském koncertě, či jiných školních akcích při souhře se žáky. Kvalitu výuky je 31
potřeba zajistit aktivním a tvořivým přístupem k žákům. Nejlepší příklad pro dítě je pak učitel sám. Proto je důležité, aby učitelé neustrnuli v osvědčených praktikách, ale neustále využívali každou příležitost ke vzdělávání. Podporu ve svých snahách by měli kantoři čerpat také ve zvýšené spolupráci s rodiči. Třídní besídky pro rodiče jsou silným motivem pro návštěvu školy, při které se pak rodiče mohou seznámit i s ostatním děním ve škole. Podpora aktivit a dobré jméno školy, vzájemná spolupráce rodičů s pedagogy a vědomí, že se jejich dítěti dostane kvalitní výuka. To vše přispívá k propagaci na veřejnosti a nezřídka přináší i nové příležitosti a podněty (sponzorství). K poslání učitele patří i zprostředkování setkání s kulturním životem ve městě, regionu i nad jeho rámec. K poznání a srovnávání patří výměnné koncerty mezi ZUŠ, zprostředkování koncertů posluchačů konzervatoře či JAMU a společná návštěva koncertů konaných v sídle školy.
21.1
Přístup k vedení školy
Nutnou povinností vedení školy je podněcovat učitele k větší aktivitě, k realizaci souborové hry, zpestření a zvyšování kvality výuky. Vedení školy musí umožnit a případně zprostředkovat učitelům další vzdělávání, větší prezentaci na veřejnosti, navodit vstřícnou atmosféru jak ve škole, tak s ostatními společenskými a kulturními organizacemi v Kyjově a celém Jihomoravském kraji. Důležitá je také spolupráce s mateřskými školami, základními školami a v neposlední řadě i se středními školami. Jako koordinátor tvorby ŠVP pro základní umělecké vzdělávání chci zajistit jeho zpracování přímo pro potřeby ZUŠ Kyjov a zavedení ŠVP do praktické výuky. Podstatné je také hledat a zavádět nové nestandardní formy výuky, které by svou atraktivností přilákaly více žáků od nejmenších až po dospělé a to ve všech oborech. Vzhledem k těmto změnám, které se dotknou ZUŠ, je žádoucí vytvořit takové vedení, které by spojovalo pedagogické myšlení s ekonomickým.
22.1
Ekonomika školy
Lepší financování školy a jejich aktivit vidím v možnostech maximálně využít grantových titulů a dotací, o které se škola musí pravidelně ucházet. Zejména z rozpočtu Jihomoravského kraje, firemních nadací jako je Nadace ČEZ (každoročně
32
vypisuje granty na podporu volnočasových aktivit mládeže), využít dotačních titulů Evropské unie atd. Jisté je, že škola se nikdy neobejde bez pochopení a podpory Městského úřadu Kyjov a Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Komunikace a dorozumění s těmito úřady musí být nedílnou součástí strategie školy. Škola vystupuje do obecného podvědomí nejen dobrou kvalitou práce a spolehlivosti, ale zejména co největší veřejnou prezentací. O škole by se také mělo více psát v regionálním tisku, využívat možnost Kyjovské televize, popřípadě v rámci zpestření školy vytvořit vlastní informační bulletin, který by pomáhal informovat o činnosti školy. Důležitá je také inovace internetových stránek školy, které by měly přinášet novinky o dění ve škole, fotografie apod.
23.1
Závěr
Kyjovská základní umělecká škola má za sebou spoustu dobré práce vybudované dlouholetou tradicí a každoročně se umísťuje na předních pozicích v soutěžích a přehlídkách uměleckých škol z celé České republiky. I zde jsou však možnosti zlepšit práci a přidat lesku školy. Jsou to však úkoly často dlouhodobé a vyžadují úspěšné navázání spolupráce s dalšími organizacemi. Ovšem na začátku budou všichni potřebovat čas na vzájemné seznámení a odstranění obav z přicházejících změn. Ty je možné úspěšně provádět jen tehdy, nastane-li ve škole stav vzájemné důvěry a harmonie mezi učiteli a vedením školy. Škola si zaslouží nejen kvalitní vedení, ale také podporu všech regionálních institucí. Potom by už nic nemělo bránit tomu, aby se ZUŠ Kyjov stala jednou z předních škol základního uměleckého školství Jihomoravského kraje.
33
6. Závěr Říká se, že umění jsou duší národa. Vidím obrovskou smysluplnost udržovat a podporovat předávání skutečných hodnot. Sám jsem navštěvoval Kyjovskou ZUŠ, kde se mi dostalo základního hudebně-teoretického vzdělání. Pokračoval jsem studiem na konzervatoři a nyní studuji hudební management na hudební fakultě JAMU. Jako učitel hudby, sólový hráč, hráč v orchestru a budoucí manažer, se denně setkávám s kulturou (hudbou) jak ve formě předávání zkušeností, tak i v profesionálním uplatnění a zúročení dovedností a talentu. Stále více vidím smysl v tom, podílet se na uměleckém vzdělávání dětí a mládeže, kde se klade mimo jiné důraz na estetické cítění a rozpoznávání opravdových kulturních hodnot.
34
Použité informační zdroje BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. a kol. (2007). Psychologie a sociologie řízení. Praha : Management Press. PRŮCHA, J. (2009). Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál VEBER, J. a kol. (2009). Management. Praha : Management Press WEIHRICH, H., KOONTZ, H. (1993). Management. Praha : East Publishing. CLEGG, S., KORNBERGER, M., PITSIS, T., (2008). Managing and organization London : Sage Publications STÁREK, J. a kol. (2010) Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze,
35
Přílohy Příloha č. 1
I. Stupeň základního studia (7. let) – hra na ………… (zvolený předmět doplňte) Závazné výstupy požadované dovednosti a vědomosti (pro definování výstupu můžete použít formulace typu: „Žák se orientuje, žák ovládá, žák je schopen, žák umí, žák využívá, žák dovede……) Za první rok studia (1. ročník) •
Učivo didaktické materiály, noty, pomůcky (prostředky k dosažení zvolených výstupů)
•
Požadavky na znalosti z HN (přehled znalostí, které požadujete, aby byly s ohledem na výstupy v daném ročníku zařazeny do výuky v předmětu HN)
•
Za druhý rok studia (2. učivo ročník) • •
HN
Za třetí rok studia (3. učivo ročník) • •
HN
Za čtvrtý rok studia (4. učivo ročník) • •
HN
Za pátý rok studia (5. učivo ročník)
HN
36
•
•
•
•
•
•
Za šestý rok studia (6. učivo ročník) • •
HN
Za sedmý rok studia (7. učivo ročník) • •
HN
37
•
•
Příloha č.2 Kompetence k umělecké komunikaci Otázka č. 1 Žák disponuje vědomostmi a dovednosti, které mu umožní samostatně volit a užívat prostředky pro umělecké vyjádření Co umí žák, když disponuje vědomostmi a dovednosti, které mu umožní samostatně volit a užívat prostředky pro umělecké vyjádření? Co já, jako učitel udělám proto, aby žák disponoval vědomostmi a dovednosti, které mu umožní samostatně volit a užívat prostředky pro umělecké vyjádření? Otázka č. 2 Žák proniká do struktury a obsahu uměleckého díla a je schopen rozeznat jeho kvalitu. Co umí žák, když proniká do struktury a obsahu uměleckého díla a je schopen rozeznat jeho kvalitu? Co já, jako učitel udělám pro to, aby žák pronikal do struktury a obsahu uměleckého díla a je schopen rozeznat jeho kvalitu? Kompetence kulturní Otázka č. 1 Žák je vnímavý k uměleckým a kulturním hodnotám a chápe je jako důležitou součást lidské existence. Co umí žák, když je vnímavý k uměleckým a kulturním hodnotám a chápe je jako důležitou součást lidské existence? Co já, jako učitel udělám pro to, aby byl žák vnímavý k uměleckým a kulturním hodnotám a chápe je jako důležitou součást lidské existence? Otázka č. 2 Žák aktivně přispívá k vytváření i uchovávání uměleckých hodnot a k jejich předávání dalším generacím.
38
Co umí žák, když aktivně přispívá k vytváření i uchovávání uměleckých hodnot a k jejich předávání dalším generacím? Co já, jako učitel udělám pro to, aby žák aktivně přispíval k vytváření i uchovávání uměleckých hodnot a k jejich předávání dalším generacím? Kompetence osobně sociální Otázka č. 1 Žák disponuje pracovními návyky, které jsou utvářeny soustavnou uměleckou činností a které formují jeho morálně volní vlastnosti a hodnotovou orientaci. Co umí žák, když disponuje pracovními návyky, které jsou utvářeny soustavnou uměleckou činností a které formují jeho morálně volní vlastnosti a hodnotovou orientaci? Co já, jako učitel udělám pro to, aby žák disponoval pracovními návyky, které jsou utvářeny soustavnou uměleckou činností a které formují jeho morálně volní vlastnosti a hodnotovou orientaci? Otázka č. 2 Žák se účelně zapojuje do společných uměleckých aktivit a uvědomuje si svoji odpovědnost za společné dílo. Co umí žák, když se účelně zapojuje do společných uměleckých aktivit a uvědomuje si svoji odpovědnost za společné dílo? Co já, jako učitel udělám pro to, aby se žák
účelně zapojoval do společných
uměleckých aktivit a uvědomoval si svoji odpovědnost za společné dílo.
39
Příloha č.3 Houslová hra „Co je cílem výuky houslové hry?“ Odpověď se zdá být jednoznačná: „Přece naučit žáka hrát na tento nástroj!“ Takto odpověděla většina účastníků semináře konaného v Bechyni někdy kolem roku 1975 na otázku dr. Josefa Micky, který tento seminář vedl. „Omyl. Hlavním cílem je naučit žáka lásce k hudbě“. Tato slova známého pedagoga stojí za hlubší zamyšlení. Je možné, aby se žák naučil hrát bez vnitřního, citového zaujetí, bez radosti a uspokojení z dosaženého výsledku? Teoreticky snad. Na druhé straně však všichni cítíme absurdnost tohoto tvrzení. V této souvislosti vystupuje do popředí důležitá, přímo klíčová úloha houslového pedagoga v tomto výchovně vzdělávacím procesu. Jaké by měl mít vlastnosti? Na prvé místo bych dal jeho vztah k dětem a také bezvýhradně kladný poměr k povolání. Z morálně volních vlastností preferuji trpělivost, vyrovnanost, schopnost v klidu a v optimistickém duchu řešit i složité situace. Důležitá je komunikativnost nejen ve vztahu k žákovi, ale i k jeho rodičům a celému okolí. Nezbytným předpokladem je vysoký stupeň odbornosti. Za prioritní považuji kromě solidní houslistické vyspělosti i uvědomělé uplatňování metodickodidaktických postupů. Způsob jak vést výuku bych dal minimálně na úroveň instrumentálních dovedností. Ve své praxi jsem se setkal se znamenitými houslisty, kterým dělala výuka problémy a naopak s učiteli bez aprobace, kteří vykazovali výborné výsledky. Je třeba podotknout, že jak učitelovo cvičení na housle, tak i schopnost udržet na trvale vysoké úrovni vyučovací proces je „během na dlouhou trať“, je téměř celoživotní náplní našeho povolání. Která vyučovací metoda je optimální? Přece ta, kterou učitel nejlépe ovládá. Cesta k ní vede získáváním vědomostí a jejich uplatňováním a ověřováním v praxi. Tento proces nelze pokládat za definitivně uzavřený. Stále je třeba studovat metody našich i světových pedagogů, navštěvovat jejich přednášky, semináře, příp. vzorové ukázky výuky apod. Nebránit se inovacím a využít je ke zdokonalení stávajících metod. K vlastnímu vyučovacímu procesu se nelze dopodrobna vyjadřovat. Snad jen schematicky. Měl by obsahovat tři fáze, které se navzájem prolínají a doplňují: a) Motivační 40
b) Technický (mechanický) výcvik c) Emocionální, výrazový (přednesový) výcvik Ad a) Motivovat (zaujmout) žáka je nutné od první vyučovací lekce. Zásadně se bude jednat o motivaci pozitivní. Každý, i sebemenší úspěch je třeba ocenit, naopak, při nezdaru je nezbytné žáka povzbudit a společně s ním hledat cestu k odstranění chyb a problémů. Důležité je stanovení cílů jak dílčích, tak dlouhodobých. Je potřebné motivovat nejen slovně, ale i vlastním příkladem. Hrajeme-li se žákem (pokud možno improvizujeme doprovod, vyhýbáme se unisonu), nejenže žáka podpoříme, ale naše hra bude modelem k odpozorování a vytvoření správných motorických funkcí. Dle možností a vlastních schopností využijeme i klavíru. Je to v určitém smyslu výhodné (odlišná nástrojová barva, možnost akordického, rytmického doprovodu apod.). U pokročilejších žáků je obrovským motivačním prostředkem komorní, příp. orchestrální hra (vč. hry v cimbálové muzice). Ad b) Technický výcvik je „páteří“ učebního procesu. K jeho realizaci vede řada rozličných cest a cestiček s jediným cílem: Vytvořit takové dispozice, které by umožnily plnit interpretační nároky studovaných skladeb. Fyziologicky se jedná (zjednodušeně řečeno) o koordinaci nervosvalového systému žáka, který umožní plnění všech funkcí, které houslová hra vyžaduje. Je zbytečné dále odborně popisovat a zdůvodňovat to, co všichni dobře známe. Že totiž vše začíná postojem houslisty a vede k postavení a funkci rukou při vlastní hře. Že zcela nezbytná je ohebnost ramenou, paží a prstů. Někdy voláme po „uvolněnosti“. Správnější termín je „pružnost“, ve kterém jsou obsaženy obě fáze, tzn. napětí a uvolnění. Samotná „uvolněnost“ se může rovnat nežádoucí „ochablosti“. Tento výčet by mohl dále pokračovat (např. problematikou hry z not při zachování funkčnosti pohybového systému, atp.). Znát metodiku technického výcviku je jedna věc. Mnohem náročnější je však aplikovat tyto zásady na individuality žáků s jejich rozdílným stupněm nadání, manuálních vloh, anatomických dispozic, rozdílné psychické odolnosti, morálně-volní vybavenosti, atd. Zde se nejvíce projeví kvalita učebního procesu i pedagoga samotného. Ad c) Zatímco předchozí odstavec pojednával o vnější – zvukové stránce houslové hry, tento věnujeme vnitřní – myšlenkové (umělecko-emocionální), která se skládá z idejí, pocitů, nálad, vzniklých v tvůrčím procesu – objektu zvukového uměleckého
41
vyjádření. Všichni cítíme, že se jedná o vrcholnou fázi procesu, která povyšuje houslovou hru na skutečné umění. Jak již bylo předesláno, rozčlenění výuky houslové hry do tří fází nevyjadřuje jejich časovou návaznost. Naopak, všechny se navzájem prolínají a doplňují, i když zcela samozřejmě na rozdílné úrovni, v závislosti na délce a zvyšování náročnosti procesu. V každém případě se tak děje ve vzájemné spolupráci učitele a žáka. Je-li optimální, do velké míry ovlivní aktivitu žáka a nakonec i výsledek výuky. Jestliže je v motivační fázi rozhodujícím činitelem pedagog, v těch dalších, zejména v té emocionálně-výrazové roste podíl žáka. Je na pedagogovi, aby dal žákovi potřebný prostor pro vyjádření vlastního názoru a hudebního pojetí studované skladby, i když se zcela neslučuje s jeho vlastním. Vzájemnou přátelskou konfrontací lze dosáhnout kompromisu spolu s posílením respektu k osobnosti žáka. Tak se naplňuje jedno z poslání výuky houslové hry na ZUŠ. Učební osnovy hry na housle pro 1. stupeň studia na ZUŠ Charakteristika a pojetí předmětu Housle jsou nástroj s velmi širokou možností uplatnění v sólové a komorní hře, v komorních, symfonických orchestrech i orchestrech jiných žánrů, folklorních souborech. Žáci ZUŠ se již v průběhu studia uplatňují na školních i veřejných vystoupeních. Hra na housle rozvíjí hudební, fyziologické a intelektuální dispozice žáka. Obohacuje jeho citové vnímání a rozvíjí estetické cítění a morálně volní vlastnosti. Učební osnovy jsou sestaveny tak, aby žák získal základy odborného vzdělání, které by mu umožnily uplatnit se v amatérských souborech, profesích, ve kterých je hra znalost houslové hry vhodným předpokladem i v dalším případném odborném studiu na středních a vysokých uměleckých školách.
Metody a formy práce Učební osnovy jsou směrnicí pro práci učitele v jednotlivých ročnících. Pro učitele jsou vodítkem, nemají však omezovat tvořivou pedagogickou práci, která je podmíněna individuálními schopnostmi žáka. Výběr technických cvičení, etud, přednesových skladeb a dalších materiálů volí učitel tak, aby žák dosáhl stanovených 42
cílů, aby technický i muzikální výcvik byl v rovnováze. Doporučená technická a přednesová literatura slouží k základní orientaci učitele, který ji může podle svých zkušeností a individuálních potřeb žáků kombinovat, doplňovat a nahrazovat jiným materiálem. Doporučená literatura pro učitele J. Micka: Hra na housle J. Mařák, V. Nopp: Housle J. Brabec: Metodika počátků houslové hry J. Beran, J. Čermák: Metodika elementární hry na housle J. Foltýn: Metodika houslové hry a její současné vývojové směry J. Pazdera: Vybrané kapitoly z metodiky houslové hry Yehudi Menuhin: Six lessons Kató Havas: Nový přístup k houslové hře Trendafil Milanov: Počáteční výuka houslové hry Emil Kamilarov: O technice levé ruky houslisty
Přípravné studium (PHV) Výchovně vzdělávací cíl -
vzbudit zájem žáka o houslovou hru
-
ověřit si jeho schopnosti pro studium tohoto nástroje
-
vytvářet správné elementární návyky pro hru na nástroj
-
rozvíjet intonační představivost, rytmické, hudební cítění
-
seznámit žáka s notovým zápisem prázdných strun a probíraného prstokladu
Prostředky k dosažení stanovených cílů -
seznámení s nástrojem, části houslí a smyčce
-
postoj při hře
-
oddělený nácvik držení houslí a smyčce
-
hra různými částmi smyčce na prázdných strunách (pravý loket!)
-
postavení prstů levé ruky-prstoklady moll, dur-(levý loket!) 43
-
uvolňování všech částí levé i pravé paže
Hudební materiál J. Beran, J. Čermák: Houslová přípravka J. Micka: Škola hry na housle pro děti předškolního věku Výběr lidových písní a říkadel
1.ročník
Výchovně vzdělávací cíl -
vytvářet správné návyky pro přirozený postoj, uvolněnou funkci obou paží a upevňovat je při hře jednoduchých cvičení, písní, skladbiček apod.
-
spojovat notový zápis s fixací mollového a durového prstokladu
-
od začátku věnovat pozornost hře zpaměti, ale i pohotovému čtení not
-
častým předehráváním vytvářet u žáka smysl pro kvalitu houslového tónu, rozvíjet jeho vlastní sluchovou kontrolu a intonační představivost
-
doprovázet žáka při hře – pěstovat souhru
Prostředky k dosažení stanovených cílů -
uvolněné držení těla
-
funkce levé paže, správné stavění prstů na struny – fixace prstokladů dur a moll, pohyblivost prstů
-
funkce pravé paže, lehké držení smyčce a jeho rovné vedení při hře: krátkých smyků středem, u žabky, u špičky; detašé dolní a horní polovinou smyčce; hra celým smyčcem; kombinace hry polovinou a celým smyčcem; hra legato. Správné nasazení smyčce, tvoření znějícího tónu
-
stupnice v rozsahu oktávy C,G,D,A
Hudební materiál Školy O. Ševčík: op.6, seš. 1 a 2 (č. 1-17); op.2, seš. 1, (č.3, první a druhý řádek), výběr ze sm.1-39
44
Op.7, seš. 1 (č.1 a 2 ve volném tempu Beran, Čermák: Houslová škola I (do č.18) Brabec: Houslová škola seš. 1 a 2
Etudy
Krůček: Škola houslových etud, seš. 1 (č. 1-15 výběr) Metodická část skupina 1 a 2 (nejméně 10 etud za rok Beran: První etudy pro nejmenší houslisty op.16 A I (nejméně 4 etudy za rok)
Přednesové skladby
Postupová zkouška
Dvě durové stupnice v rozsahu jedné oktávy zpaměti. Akordy ke stupnicím. Etudy – jedna etuda nebo cvičení z probírané školy. Přednes: Píseň nebo jedna skladbička zpaměti.
2. ročník
Výchovně vzdělávací cíl
-
vedle stálé kontroly správného držení nástroje, vedení smyčce věnovat pozornost zvyšování pohyblivosti prstů levé ruky a uvolňování pravé paže
-
rozvíjet smysl žáka pro kvalitu tónu a jeho dynamické odstíny
-
rozvíjet u žáka cit pro metrum, rytmus a tempo 45
-
pokračovat ve hře písní na základě sluchové představy, rozvíjet paměť i na drobných skladbičkách
-
postupně zařazovat do výuky hru z listu, věnovat pozornost souhře
Prostředky k dosažení stanovených cílů -
upevňovat prstoklady dur, moll, procvičovat chromatické posuny prstů mezi probíranými prstoklady
-
détaché různými částmi smyčce, legato na jedné struně, přechod přes struny (v détaché i legatu), nácvik martelé středem a horní částí smyčce
-
stupnice v rozsahu jedné a dvou oktáv
-
výraznější odstínění dynamiky p, f, mf
-
transponování intervalů a písní na základě strunové analogie
Hudební materiál Školy Ševčík: op.6, seš. 2 a 3 (č. 18-34) op.7, seš. 1, (č.1-2-5-6: výběr podle probraných prstokladů, volné tempo) op.2, seš. 1 (č.3-přechody přes struny-dokončení smyků:výběr) Čermák, Beran: Houslová škola II (č. 19-36) Brabec: Houslová škola seš. 3 a 4
Etudy
Krůček: Škola houslových etud seš. 1 (č. 16-49 výběr a metodická část skupina 4,4,5 - nejméně 12 etud za rok) Micka: Elementární etudy seš. 1 (č. 1-12-výběr, nejméně 5 etud za rok)
Přednesové skladby
46
Postupová zkouška
Dvě stupnice v rozsahu jedné oktávy, akordy k hraným stupnicím Etudy: 1 etuda Přednes: 1 skladbička nebo 1 věta z koncertina zpaměti
3.ročník
Výchovně vzdělávací cíl
-
rozvíjet smysl žáků pro houslový tón, sluchovou představivost, upevňovat intonaci při soustavné sluchové sebekontrole
-
zaměřit se na výrazovou stránku přednesových skladeb rozšiřováním dynamických odstínů hry
-
pohotovost a smysl pro souhru rozvíjet hrou z listu, připravovat žáka pro souborovou hru
-
vést žáka k tomu, aby získané dovednosti uplatnil při veřejných vystoupeních
Prostředky k dosažení stanovených cílů
-
zdokonalovat intonaci, zvyšovat náročnost na pohyblivost prstů levé ruky. Zaměřit se na hru dvojhlasů s použitím prázdné struny, připravovat hru dvojhmatů
-
zdokonalování všech funkcí pravé paže – kombinovat smyky détaché, legato, martelé, nacvičovat staccato. Zdokonalovat hru přes struny v détaché, legatu, příp. martelé
-
rozšiřování dynamiky – crescendo, decrescendo 47
-
stupnice dur ve dvou oktávách, moll v jedné oktávě, akordy k jednotlivým stupnicím
-
začít s nácvikem vibráta a s přípravou hry v polohách (v závislosti na schopnosti žáků)
Hudební materiál
Školy
Ševčík: op.6, seš. 3 a 4 (do č. 48) op.7, seš. 1-5-6: výběr stupnic a akordů podle probraných prstokladů op.2, seš. 1, (č. 4 – výběr a dokončení) Čermák, Beran: Houslová škola III. díl (s možností doplnit výběrem etud V. Krůčka podle probíraných prstokladů) Brabec: Houslová škola, seš. 3 a 4 V. Kořínek: Stupnice 1. Sešit
Etudy
Krůček: Škola houslových etud seš. 1 (etudy 50-66) Micka: Elementární etudy seš. 1 Wolfhart: op. 45 (výběr podle probraných prstokladů) Probrat nejméně 8 etud za školní rok.
Přednesové skladby, cvičení souhry
48
Postupová zkouška Stupnice: 1 stupnice dur ve dvou oktávách, 1 stupnice moll v jedné oktávě. Akordy. Etudy: 1 etuda Přednes: 1 skladba zpaměti
4. ročník
Výchovně vzdělávací cíl
-
dbát na kvalitu tónu a funkční uvolněnost při jednotlivých druzích smyků
-
rozvíjet výrazové složky hry s použitím vibrata a dynamického odstínění hry
-
zvyšovat požadavky na techniku, zběhlost a pružnost prstů
-
získané nástrojové dovednosti orientovat na souhru, komorní a souborovou hru
-
dále rozvíjet hru z listu
Prostředky k dosažení stanovených cílů
-
dokončit výcvik prstokladů v I. poloze, jejich upevnění a vzájemné spojování
-
hra v polohách s použitím jednoduchých výměn
-
výcvik dvojhmatů v I. poloze
-
vzájemné kombinace smyků – détaché, legato, martelé, staccato s postupným rozvíjením dynamiky
-
smyky v triolách s akcenty, tečkovaný rytmus, synkopické legato, nácvik řadového staccato
-
stupnice, rozložené akordy dur, moll v I. poloze ve smykových a rytmických obměnách (u vyspělejších žáků s přechodem do polohy)
49
Hudební materiál
Školy
Ševčík: op.6, seš. 4 (dokončit) op.6, seš. 6 ( polohové cvičení) op.7, seš. 1 (výběr) op.1, seš. 1 (výběr) op.2, seš. 1, č. 5 (výběr) Brabec: Škola poloh a výměny poloh B. Voldan: Nová škola poloh Kořínek: Stupnice, 1. seš.
Etudy
Krůček: Škola houslových etud, seš. 2 č. 15-32 (výběr), II. díl seš. 3 (výběr podle zvolených poloh), metodické části seš. 2, skupina 10-13, seš. 3 (výběr skupin podle zvolených poloh Wolfhart: op. 45 č. 20-34 (výběr) Kayser: op. 20, seš. 1 č. 1-12 (výběr) Micka: Etudy, II. díl (výběr) Probrat nejméně 8 etud za rok
Přednesové skladby, cvičení souhry
50
Postupová zkouška
Stupnice: jedna dur a moll a rozložené akordy v rozsahu 2 oktáv Etudy: 1 etuda Přednes: 1 skladba většího rozsahu nebo 1 věta z koncertina – zpaměti
5. ročník
Výchovně vzdělávací cíl
-
zaměřit se na hru v polohách, procvičovat jejich výměny
-
rozvíjet u žáka zpěvný houslový tón, hudební frázi zdokonalovat prohloubením dynamiky
-
poznávat houslovou literaturu různých slohových období pro sólovou i souborovou hru
Prostředky k dosažení stanovených cílů -
studium poloh a jejich výměn
-
stupnice dur a moll na jedné struně – od prázdné struny s přechodem do III. polohy, přehmatem a flažoletem. Stupnice a rozložené akordy dur a moll přes dvě oktávy s výměnou do polohy: détaché, legato, rytmické obměny
-
procvičování dvojhmatů a melodických ozdob
-
zdokonalování smyků détaché, legato, martelé, staccato – v rytmických obměnách. Nácvik spiccata
-
výraz hry: práce se smyčcem se zaměřením na výměnu smyku, vibrato a dynamiku
Hudební materiál Školy Ševčík: op.6, seš. 6 a 7 (výběr podle studia zvolených poloh) 51
op.7, seš. 1 a 2 (výběr podle potřeby) op.1, seš. 1 (výběr) op.2, seš. 1, č. 5 (výběr) Brabec: Škola poloh (pokračování) Studium stupnic a akordů Voldán: Nová škola poloh Kořínek: Stupnice, 2. seš.
Etudy
Krůček: Škola houslových etud seš. 2, č. 26-52 (výběr), seš. 3 nebo 4 (výběr podle studia poloh), metodická část seš. 3 nebo 4 (výběr skupin podle zvolených poloh) Wolfhart: op.45, seš. 2 (výběr) Kayser: op. 20, seš. 2 (výběr) Kořínek: Přednesové etudy (výběr) Za školní rok probrat 6-8 etud podle jejich rozsahu
Přednesové skladby, cvičení souhry
Postupová zkouška
Stupnice: 1 dur, 1 moll s rozloženými akordy – dvouoktávové, s přechodem do polohy Etudy: 1 etuda Přednes: 1 skladba, příp. věta z koncertina zpaměti. Ukázka hry z listu na krátké skladbě 52
6. ročník
Výchovně vzdělávací cíl
-
upevňovat intonační jistotu při hře v polohách při důkladné sluchové sebekontrole
-
věnovat pozornost kvalitě tónu, stupňovat nároky na přednesovou stránku hry
-
rozšiřovat hudební obzor žáka poznáváním dalších slohových období
-
cvičit hudební paměť žáka na rozsáhlejších skladbách
Prostředky k dosažení stanovených cílů -
nácvik trylků a dvojhmatů (pokračování)
-
procvičování probraných poloh, nácvik dalších spolu s jejich výměnami
-
stupnice a akordy přes 3 oktávy od G struny v chromatickém postupu
-
détaché, legato přes struny, řadové staccato, spiccato
-
prohloubení kvality tónu a přednesu s využitím vibrata
-
hra z listu ve snadných skladbách
Hudební materiál Školy Ševčík: op.6, seš. 6 a 7 (dokončení) op.7, seš. 2 (výběr) op.2, seš. 1, č. 5 (dokončení), č. 7 (výběr) op.1, seš. 1 (pokračovat výběrem) Brabec: Škola poloh (popkračování) Brabec: Studium stupnic a akordů Voldan: Nová škola poloh Kořínek: Stupnice, 2. seš. Stupnice
53
Dur, moll v rozsahu 1 oktávy po 1 struně od prvního a druhého prstu do III. a V. polohy. Nižší stupnice dur ve 3 oktávách a rozložené akordy
Etudy
Krůček: Škola houslových etud, seš. 2, č. 33-52 (dokončení výběrem), seš. 3 a 4 etudy podle Zvolených poloh (výběr), metodická část, seš. 3 a 4 (výběr podle zvolených poloh) Kayser: op.20, seš. 2 (výběr) Za školní rok probrat 6 – 8 etud podle jejich rozsahu Přednesové skladby, cvičení souhry
Postupová zkouška
Stupnice: 2 durové stupnice přes 3 oktávy a rozložené akordy Etudy: 1 etuda Přednes: 1 skladba zpaměti. Prokázat schopnost hrát z listu na krátké skladbě úrovně 3. roč.
7. ročník
Výchovně vzdělávací cíl -
rozvíjet techniku hry a tónovou kulturu
-
uplatňovat hlavní zásady interpretace skladeb různých žánrů a stylů (sólo, soubor) 54
-
rozšiřovat a upevňovat zájem žáka o hudební a kulturní život
Prostředky k dosažení stanovených cílů -
soustředění na tónovou a intonační sebekontrolu zejm. ve vyšších polohách
-
všestranný rozvoj techniky levé ruky
-
zkvalitnění výrazu houslové hry (zdokonalování výměny smyku, spiccata, sautille, dynamiky, agogiky, vibrata, frázování)
-
vést k samostatnému studiu skladeb
-
rozvíjení hudební paměti, probouzení vlastního hudebního projevu
Hudební materiál
Školy
Ševčík: op.1, seš. 1 (pokračování) op.8 (výměny poloh) op.2, seš. 1, č. 7 (dokončit), č. 11 (výběr) Brabec: Škola poloh Brabec: Studium stupnic a akordů (pokračování) Voldan: Nová škola poloh Kořínek: Stupnice, 2. sešit
Stupnice
Stupnice, akordy dur, moll přes tři oktávy v jednoduchých rytmech
55
Etudy
Krůček: Škole houslových etud, seš. 3 a 4 (výběr podle studia zvolených poloh), metodická část seš. 3 a 4 (výběr skupin podle studia zvolených poloh) Mazas: op. 36, seš. 1 (výběr)
Přednesové skladby, cvičení souhry
Závěrečná zkouška
Stupnice a akordy: 1 durová, 1 mollová přes 3 oktávy Etudy: 1 etuda Přednes: 1 přednesová skladba nebo 1 věta ze sonáty či koncertu. Ukázka hry z listu na úrovni 4. ročníku
56
Příloha č. 4 Jak začít při tvorbě ŠVP? 1. Nejdříve krátce charakterizujte vaše oddělení Např. Studijní zaměření Hra na klavír je realizováno v oblasti Hudební interpretace a tvorba individuální výukou v integrovaném hlavním předmětu Hra na klavír a kolektivní výukou Hra v souboru. Součástí integrovaného hlavního předmětu jsou další předměty Hra z listu, Čtyřruční hra, Elementární improvizace, Doprovod a Komorní hra, které vyučující za účelem naplnění očekávaných výstupů a směřování ke klíčovým kompetencím (proto ten dotazník ☺) na základě individuálních potřeb žáka do výuky ve vhodném období a v potřebném rozsahu zařazuje a na vysvědčení samostatně hodnotí. 2. Co od žáka vlastně očekáváme?…takže: Očekávané výstupy • • • • • • •
seznamuje se… prohlubuje… uplatňuje… osvojuje si… zdokonaluje… využívá… atd.
Ke každému ročníku napište min. 3 vlastnosti Např. v 1. Ročníku se seznamuje s…, prohlubuje…, uplatňuje…, v dalších rozvíjí…, zdokonaluje…, využívá…atd. Pak to shrňte seznamem prostředků k dosažení výstupu za jednotlivé ročníky Např. hra z listu, kontrola intonace, hra v orchestru, pěstování hry zpaměti atd. Totéž i v 2. cyklu!!! Ke každému ročníku napište i doporučenou literaturu nebo materiály, ze kterých učíte. Klasickou tabulku s dotací hodin, tak jak jí všichni známe, dodělám nakonec za všechny…ať je to v jednom rastru …a to je vše! 57
