Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Ztráty u selat a možnosti jejich minimalizace Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
prof. Ing. Marie Čechová, CSc.
Renáta Svobodová
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Ztráty u selat a možnosti jejich minimalizace vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne .............................................. podpis .........................................
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji prof. Ing. Marii Čechové, CSc. za odborné rady a čas věnovaný při odborných konzultacích a cenné připomínky k danému tématu při vypracování bakalářské práce.
ABSTRAKT
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku ztrát u selat a možnosti jejich minimalizace. Je zde popsána březost prasnic ve vztahu k embryonální mortalitě, dále pak porod prasnic a faktory, které ovlivňují další vývoj selat, jako je např. porodní hmotnost selat a význam ošetřovatelské péče. V práci je také popsaná mortalita selat do odstavu a správná technika odstavu, která optimalizuje vyrovnanost selat v dalších kategoriích. Jsou zde shrnuty faktory, jak endogenní tak exogenní, které ovlivňují prosperitu selat. Pozornost je věnována také zdravotnímu stavu a jeho udržení, které lze považovat za důležitý prvek v produkci selat. Na závěr této práce jsou popsány ekonomické aspekty produkce selat.
Klíčová slova: sele, ztráty, prasnice
ABSTRACT
This bachelor thesis focuses on the problem of piglet losses and posibilities of its minimization. The work describes sows pregnancy in the relation to the embryonic mortality, sows parturition and factors influencing further development of piglets such as birth weight and the role of keeper’s care. Also the mortality of piglets before weaning and the good weaning techniques optimizing the homogenity of piglets in other categories are described here. The thesis sumarizes factors, endogenous and exogenous, which affect the prosperity of piglets. The attention is also paid to the state of health and its maintenance, which can be considered an important factor in the piglet production. Economic aspects of piglet production are mentioned at the end of this work.
Key words : piglet, losses, sow
OBSAH 1 ÚVOD........................................................................................................................ 8 2 CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 11 3.1 Plodnost prasnic.................................................................................................... 11 3.1.1 Pohlavní vývoj ............................................................................................... 13 3.2 Zapouštění prasnic ................................................................................................ 13 3.3 Březost prasnic...................................................................................................... 14 3.3.1 Embryonální mortalita ................................................................................... 16 3.4 Porod prasnic ........................................................................................................ 18 3.4.1 Délka porodu a interval mezi selaty .............................................................. 18 3.4.2 Význam ošetřovatele při porodu.................................................................... 19 3.4.3 Porodní mortalita ........................................................................................... 21 3.4.3.1 Porodní hmotnost selat ........................................................................... 22 3.5 Mortalita selat do odstavu..................................................................................... 23 3.5.1 Vliv technologie na ztráty selat ..................................................................... 24 3.6 Technika odstavu selat.......................................................................................... 25 3.7 Faktory ovlivňující prosperitu selat ...................................................................... 26 3.7.1 Vnější faktory ................................................................................................ 26 3.7.2 Vnitřní faktory ............................................................................................... 29 3.8 Zdraví selat ........................................................................................................... 31 3.9 Ekonomické aspekty produkce selat..................................................................... 33 3.9.1 Faktory ovlivňující ekonomiku chovu prasat ................................................ 34 4 ZÁVĚR .................................................................................................................... 37
5 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................... 38 6 SEZNAM TABULEK ............................................................................................. 43
1 ÚVOD Situace v chovu prasat není v současné době jednoduchá. Neustále se v ČR snižují stavy prasat a to především prasnic. Neustále dochází ke zvyšování dovozu jak selat, tak i masa. Pozitivní trend v chovu prasat je, že se neustále zvyšuje počet živě narozených i odchovaných selat na prasnici a rok. Pro chovatele prasat je podstatné v rámci konkurenceschopnosti: - udržet dotační politiku pro další období - intenzivně informovat spotřebitele a vytvořit koncepci v rámci potravin - zaměřit se na marketing vepřového masa - řešit všechny detaily, které se podílí na ekonomice chovu prasat (Stibal, 2012).
V rámci optimalizace chovu je důležité se zaměřovat na počet narozených a odchovaných selat na prasnici. Tyto počty byly vždy pokládány za důležitý ukazatel úspěšnosti chovu. Neustále se poukazuje na to, že právě počet odchovaných selat na prasnici je příčinou problémů našeho chovu prasat a také, že je zásadní rozdíl mezi našimi a úspěšnými zahraničními chovy. Reprodukce prasat a snížení ztrát selat je bezesporu nejdůležitějším a nejobtížnějším úsekem chovu prasat (Rozkot, 2012). Úspěšnou produkci selat ovlivňuje: - genetika, což představuje kontrolu dědivosti plodnosti využitím poznatků molekulární
genetiky,
tvorbu
superplodných
stád
a
využití
nových
biotechnologií - organizace chovu, což znamená využití heteroze při křížení, aplikaci časného odstavu selat, realizace správného obratu stáda, inseminaci, a turnusový provoz - výživa ve vztahu k růstové a reprodukční fázi - plemenářská prací ve vztahu k věku a kondici - technologické a mikroklimatické podmínky, které jsou ovlivněny ustájením, napájení a krmením (Stupka et al., 2009).
Pro rozvoj chovu prasat je nezbytné udržení plodnosti a sní související chov selat. Dále, aby po vepřovém mase byla poptávka, která vychází především z jeho bezpečné konzumace a je spojována s naplněním požadavků kvality a cenové dostupnosti. Ve stále vyšší míře však musí produkce masa splňovat další kritéria. Jedná se např. o
9
metody chovu a zacházení se zvířaty během dopravy na jatka a při porážkách podle požadavků welfare. Evropa klade patřičný důraz, aby produkční prostředí bylo přátelské nejen ke zvířatům a ošetřovatelům, ale také k životnímu prostředí, s důrazem na jeho ochranu a trvalou udržitelnost (Pulkrábek et al., 2005).
9
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zaměření se na faktory ovlivňující ztráty selat, které podmiňují optimální a rentabilní produkci selat. Je zde vysvětlen význam reprodukce v chovu prasat, která má významný vliv na celou ekonomiku chovu. Cílem bylo shrnout informace od zapouštění prasnic přes březost až do odstavu selat v kontextu ztrát a zkvalitnění chovu selat. Práce informuje o faktorech vnějších a vnitřních, které mají vztah k prosperitě selat a podílí se na jejich ztrátách.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Plodnost prasnic Plodnost je základní biologickou a užitkovou vlastností zvířat, která umožňuje jejich rozmnožování, zachování druhu a zároveň zlepšování jejich užitkových vlastností. V rozvoji chovu každého druhu hospodářských zvířat zaujímá plodnost klíčové postavení a ve velké míře rozhoduje o jeho rentabilitě. Do jisté míry je i projevem zdravotního stavu zvířat, neboť jen zdravá zvířata jsou schopna pravidelného rozmnožování. Trvání a intenzita plodnosti jsou druhově specifické, závisí na plemenné příslušnosti zvířat, genotypu, ale také na prostředí, ve kterém se realizuje. Zabezpečení dobré produkce a udržení pravidelné plodnosti znamená velkou rezervu pro zvyšování ekonomiky celé živočišné výroby, tedy i chovu prasat. V chovu prasat je plodnost chápána jako schopnost kanců vykonávat koitus a produkovat sperma do vysokého věku. U prasnic představuje schopnost pravidelného zabřezávání a produkce životaschopného potomstva. Přednosti prasete z hlediska rozmnožování jsou především multiparita, rané pohlavní dospívání, krátká doba březosti, krátké trvání involuce pohlavních orgánů po porodu, rychlý nástup plnohodnotné říje a schopnost turnusové produkce. Potenciál v roční produkci selat u prasnice se odhaduje na 40 dochovaných selat. V současných výrobních podmínkách je využíván cca z 50 % (Říha et al., 2001). Plodnost je podmíněna řadou biologických faktorů, jako jsou pohlavní dospělost, ochota k páření, produkce zárodečných buněk, březost, embryonální vývoj zárodků, počet selat ve vrhu, jejich hmotnost při narození, jejich vitalita, ztráty selat během porodu apod. Tyto faktory jsou kódovány geneticky, ale do velké míry jsou ovlivnitelné podmínkami vnějšího prostředí, případně biotechnickými zásahy. Nejčastěji vycházíme z definice plodnosti jako schopnosti pravidelně se opakující produkce přiměřeně četného a konstitučně zdravého potomstva. U prasnic je plodnost dána schopností produkovat určitý počet selat ve vrhu (Hovorka, Sidor, Smíšek, 1987). Vlastnosti reprodukce mají velmi nízkou dědivost. To znamená, že selekce na tyto znaky je obtížná, zdlouhavá, s nízkým selekčním efektem (Kozumplík, Kudláč, 1980). Podle Čeřovského et Vintery (1990) se heterozní efekt u reprodukčních vlastností projevuje díky nízké dědivosti nejvýrazněji a celkový podíl heritability na výsledné
11
plodnosti prasnic je udáván s významnou rozdílností u jednotlivých plemen nejvýše do 20 %. Reprodukční užitkovost lze chápat jako komplex znaků s aditivním působením genů, jejíž heritabilita je v rozmezí 0,07 – 0,40. Znamená to, že podíl genotypu v celkovém fenotypovém projevu znaku hraje důležitou, přesto málo významnou složku. Je tedy zřejmé, že naprosto nezastupitelný význam má prostředí a jeho optimální balance. Z hlediska spolupůsobení dědičného založení a vnějších podmínek je možné rozlišit plodnost potenciální a plodnost skutečnou (Hovorka, 1977). Potenciální plodnost je schopnost prasnice uvolňovat během říje vajíčka schopná oplození, bez ohledu na jejich další vývoj. Plodnost je dědičně podmíněna, je výrazem genotypu samice a je určována počtem vajíček vytvořených ve vaječnících, dochází k ovulaci a jejich oplození. Během říje se uvolňuje asi 20 až 25 vajíček, v průměru je to 12 – 14. Prasničky ovulují nižší počet vajíček než prasnice. U prasniček bylo prokázáno v průměru 12,7 ovulovaného vajíčka a dospělé prasnice ovulují v průměru 16,8 vajíček. Mezi počtem ovulovaných vajíček a počtem plodů existuje pozitivní vztah (Kopecký et al., 1977). Některé experimenty dokládají, že počet ovulovaných folikulů během první říje je menší než v následujících říjích (Dybała et al., 2008). Skutečná plodnost je charakterizována počtem mrtvě i živě narozených selat a je nižší než potenciální plodnost. Počet uvolněných a oplozených vajíček se během období gravidity v průběhu vývoje embryí různými vlivy snižuje. Mezi hlavní vlivy patří špatná životaschopnost vajíček a jejich odumírání, případně odumírání zárodků ve vývoji, odumření některých vyvinutých plodů bezprostředně před porodem a během porodu. Tyto vlivy mají negativní vliv na počty narozených selat. Skutečná plodnost je většinou o 30 – 40 % nižší než potenciální. Důležité je, aby plodnost nebyla příliš nízká ani příliš vysoká. Oba tyto jevy mají nepříznivý důsledek, který se projevuje ztrátami během odchovu selat. Dalším důležitým faktorem je optimální doba ve vztahu k oplození. Oplozovací schopnost vajíček se pohybuje v rozmezí 4 – 6 hodin a spermie jsou schopné oplození 24 hodin. Proto je nezbytné stanovit správně reflex nehybnosti a směřovat zapuštění či inseminaci za 20 – 30 hodin po zjištění tohoto reflexu (Pulkrábek et al., 2005).
12
3.1.1 Pohlavní vývoj Schopnost prasničky k reprodukci začíná pubertou. Tím rozumíme 1. říji s ovulací. Charakteristické rysy říje u prasniček jsou v podstatě stejné jako u prasnic. V říji zaznamenáváme otok a zarudnutí (překrvení) vulvy, u přímouchých prasniček můžeme pozorovat, že dávají špičky uší k sobě, dále neklid, vylézání na hrazení, obtěžování ostatních spojené i s pokusem vzeskoku, často odmítání krmiva a konečně velký zájem o kance spojený s vrcholem říje, tj. s tzv. reflexem nehybnosti, kdy se prasnička i prasnice při tlaku na záď nebo za přítomnosti kance zklidní, zastaví, strnule stojí a očekává krytí (Říha et al., 2001). Specifickými znaky říje prasničky, kterými se liší od prasnic, jsou delší období neklidu před reflexem nehybnosti a kratší doba reflexu nehybnosti. Zevní příznaky říje, jako je otok a zarudnutí vulvy, nemusí být indikátorem říje s ovulací. Musíme také počítat s tím, že bez přítomnosti kance reaguje v pubertě tlakem na záď jen asi polovina prasniček. Prasničky, které mají zevní příznaky říje s neklidným chováním, ale při tlaku na záď nestojí, nemusí být v říji s ovulací. Tyto znaky říje bez ovulace se často objevují dvakrát až třikrát před pravou říjí s ovulací přibližně v intervalech 21 dní. Pravou pubertální říje s ovulací potvrdí reflex nehybnosti za přítomnosti kance. Říje s ovulací se po dosažení 1. plodné říje (puberty) opakuje v intervalech 18 – 24 dnů až do zapuštění a zabřeznutí. Zjištění a zaznamenání první plodné říje je pro chovatele velmi důležité, neboť optimálně zapouštíme nebo inseminujeme prasničky ve 2. nebo 3. říji z hlediska úrovně zabřezávání a optimálního počtu selat ve vrhu (Pulkrábek et al., 2005).
3.2 Zapouštění prasnic Pro zapouštění prasnic je důležitý poznatek, že početnost selat v prvním vrhu je více ovlivněna pořadím říje než hmotností a věkem prasničky při zabřeznutí. Prasničky, které byly zapuštěné ve vyšším věku (pozdě), mají nevýhodu vysokého věku a vysoké hmotnosti a vrh mají rovněž zbytečně ve vysokém věku. Jsou větší během produkčního života, což je doprovázeno vyšší záchovnou dávkou krmiva. Větší náklady na krmivo tak nepokrývají vyšší produkci selat ve vrhu (Říha et al., 2001).
13
Dalším poznatkem je také to, že počet uvolněných vajíček je v 1. plodné říji nižší a s další říjí roste asi o jedno vajíčko proti druhé říji. Ovšem s přibývajícím věkem a hmotností roste raná odúmrť zárodků, tzn., že počet selat je nižší asi o 50 % než nárůst počtu vajíček ve 2. a 3. říji. Zabřezávání prasniček zapuštěných (inseminovaných) v 1. říji je nižší než ve 2. říji. (Pulkrábek et al., 2005) Dle Hájka et al. (1992) by se při zapouštění prasniček mělo čekat na 2. – 4. plnohodnotnou říji, kdy je prasnička ve věku 7 až 8,5 měsíců a má hmotnost nad 110 kg. Stupka et al. (2009) doporučuje prasničky zapouštět ve 3. plnohodnotné říji, kdy je prasnička ve věku 210 -230 dní (7,5 – 8,5 měsíců) a její hmotnost by měla dosahovat minimálně 130 – 140 kg. Pulkrábek et al. (2005) však v poslední době chovatelům nedoporučuje čekat až na 3. říji u opožděných prasniček v pubertě, protože u nich narůstají neproduktivní dny. Doporučuje proto aplikaci tzv. flushingu před 2. říjí jako kompenzace zvýšeného počtu vajíček ve 3. říji. Flushing spočívá v krátkodobém překrmování (hyperalimentace) před říjí, ve které chceme prasničku zapustit tj. před druhou nebo před třetí říjí. Bylo zjištěno, že když zvýšíme krmnou dávku proti normované asi deset dnů před plánovaným zapuštěním o 50 až 100 %, zvyšuje se počet vajíček až o dvě, což znamená šanci zvýšení počtu selat o jedno ve vrhu (50 % = embryonální mortalita). Flushing působí u prasniček výborně po krátkodobé předchozí restrikci krmné dávky, a to v chovech, kde se vyskytuje vyšší počet nízkopočetných vrhů a také tam, kde je zvýšení počtu selat v 1. vrhu vítáno. Také se pozitivně uplatňuje při skupinovém ustájení prasniček, kdy v důsledku soutěživosti ve prospěch dominantních jedinců, kteří při normované krmné dávce bez technologického zajištění individuálního příjmu krmiva mají vyšší spotřebu, ostatní prasničky nemají možnost přijmout normované množství. U těchto prasniček dochází k nižšímu počtu uvolněných vajíček v říji v důsledku podvýživy. Flushing tento nedostatek eliminuje (Pulkrábek et al., 2005).
3.3 Březost prasnic Březost je fyziologický stav u samic savců, při němž se v děloze vyvíjí jeden nebo více plodů. Začíná splynutím pohlavních buněk, které nastává v horních částech vejcovodu, a končí vypuzením zralého plodu při porodu. Během rýhování zygota
14
sestupuje do děložního rohu a asi 20. den po oplození se začíná tvořit pevné spojení mezi dělohou a zárodkem, tvoří se placenta (pevné fetomaternální spojení). Toto spojení, implantace, je dokončeno 25. – 27. den gravidity. Až do této doby je embryo vystaveno zvýšenému nebezpečí zániku. (Miškovský et al., 1995). Zapuštěné plemenice je dobré kontrolovat hlavně kolem 20. dne po zapuštění na případné přeboukání (nezabřeznutí), které by se mělo projevit nástupem další říje v tomto období. Pokud dojde k totální ztrátě všech zárodků (ztráta březosti) dochází k prodlouženému intervalu nástupu následné říje a to zpravidla mezi 24. až 33. dnem po předchozím zapuštění (Rozman et al., 1995). U prasnic dochází snadno ke zmetání (abortus), které v rané březosti uniká naší pozornosti. Jestliže dojde ke zvýšenému pozorovanému zmetání mezi 35. – 109. dnem březosti, pak se jedná pravděpodobně o nedostatečnou produkci březostního hormonu progesteronu, infekční onemocnění, o špatnou výživu, stresy (tepelné, traumatické) atd. Období březosti bývá relativně obdobím reprodukčního klidu. Plemenice jsou klidné. Dbáme na to, aby nebyly překrmovány koncentrovanými krmivy, z toho důvodu, že cca 60-70% živin z krmné dávky připadá na záchovu a jen 3% na nitroděložní přírůstek. Stačí krmit dvakrát denně a zajistit potřebu vody kolem 10 l na kus a den. Vysoká krmná dávka v době březosti je příčinou nízkého příjmu krmiva v laktaci, dále příčinou žírné kondice, která vytváří dispozici pro těžké dlouhotrvající porody a pro poruchy v produkci mléka po porodu (Hájek et al., 1992). V druhé polovině březosti se zvětšuje objem břicha – skleslé břicho u prasnice. Pozorujeme změny na mléčné žláze, zejména před porodem („vemnání“ jako příprava na laktaci). Březí zvířata jsou klidnější, opatrnější, neboť březost má vliv i na nervovou soustavu matek. V pokročilé době březosti je dýchání ztížené a srdeční činnost zvýšená. Pro zdárné období odchovu mláděte má zásadní význam nitroděložní růst a vývoj plodu. Jeho nestejnoměrný hmotnostní přírůstek ukazuje následující tabulka. Z té lze usoudit, že rozhodující přírůstek připadá na poslední třetinu nitroděložního vývoje plodu (Rozman et al., 1995).
15
Tab. 1: Vývoj hmotnosti zárodku a plodu (Rozman et al., 1995). Věk dnů
Hmotnost v g
28
1,5
42
14,8
56
96,3
70
271,6
84
500,0
98
795,0
105
980,0
114
1200,0
Vysokobřezí prasnice se převádí do porodního kotce nebo se separuje od ostatních prasnic do zvláštního kotce několik dnů před porodem, optimálně 14 dní, minimálně týden. Kotec by měl mít doupě pro selata nebo vyhrazenou část s ohřevem pro selata, neboť selata první dny po narození vyžadují teplotu 32°C. Před porodem se dodržuje redukce krmné dávky a v den porodu se prasnice nekrmí. Krátce před porodem se u prasnic objevují známky blížícího se porodu. Prasnice často močí, kálí, vstává a lehá, má opadlé svěšené břicho, silné zduření a překrvení vulvy, mléčná žláza je rovněž zduřelá a růžově zbarvená a ze struků již lze vytlačit mlezivo. Před porodem vrcholí u prasnice neklid, po kterém záhy začíná vlastní porod (Hájek et al., 1980).
3.3.1 Embryonální mortalita Embryonální mortalita je nejvyšší krátce po zapuštění prasnice, tzn. v nejranějším období vývoje oplozeného vajíčka, kdy je spojení s prasnicí nedokonalé a vliv mnoha činitelů na životnost a přežití embryí je velký. Pohybuje se mezi 20 – 80% z celkového počtu uvolněných vajíček. Genotyp prasnice jako činitel vnitřního prostředí embrya má na nitroděložní růst selat velký vliv. U narozených selat je 43 – 47% tělesné hmotnosti při porodu pod vlivem matky a jen 1 – 7% pod vlivem kance. Genotyp prasnice působí na velikost selete, jeho tělesnou hmotnost, zdravotní stav, vlivy mateřského organismu
16
se promítají v délce březosti, četnosti vrhu, poloze plodů a velikosti placenty (Hovorka, 1983). Nerušený průběh rané březosti (vývoj zárodků a implantace) zajistíme individuálním ustájením prasnice. Prasnici takto ustájíme nejlépe na celý měsíc, aby nedocházelo k napadání zapuštěné plemenice ostatními po návratu od kance nebo po umělé inseminaci. Tímto způsobem se podstatně snižuje možnost rané odúmrti zárodků (embryonální mortalita), která je až do tohoto období značná. Nešetrným zacházením, vydatným krmením nebo zkrmováním závadných krmiv, které mají vysoký obsah mykotoxinů, případně vakcinací v tomto raném období březosti se může odúmrť zárodků značně zvýšit, příp. dojít ke ztrátě březosti. Fyziologická embryonální mortalita je za normálních podmínek chovu 20-30 % ztrát ze zárodků. Po tomto kritickém období můžeme prasnici ustájit ve společném kotci (Čeřovský, 1992). V souvislosti s příčinami embryonální mortality je považována za kritické období pro vývoj embryí doba do vytvoření placenty a doporučuje se, aby prasnice po inseminaci nebyly vystaveny nejméně tři týdny stresujícím vlivům. Při porušení tohoto pravidla se snižuje počet uhnízděných embryí, narůstá embryonální mortalita a snižuje se počet živě narozených selat. Ve výjimečných případech může dojít k uhnízdění oplozeného vajíčka a vývoji embrya mimo dělohu (Sova et al., 1978). Kritické období vývoje zárodku končí vytvořením placenty, ke kterému dochází mezi 24 – 27 dnem březosti. Proto se v moderních podmínkách chovu po tomto období ustájí prasnice do skupinových kotců. Fyziologická embryonální mortalita představuje za normálních podmínek chovu 20 – 30 % ztrát ze zárodků (Pulkrábek et al., 2005). Podle Čeřovského (2005) je vhodné po zapuštění prasnice zvýšit dodání vitamínů (A, D, E, biotin, kyselina listová). Dále např. karoten, který se podává v rané březosti, zvyšuje kvalitu zárodků, na snížení embryonálních ztrát se podílí kyselina listová, biotin příznivě působí pro uhnízdění embryí. Optimální dávka biotinu zvyšuje délku děložních rohů a až o 20% kapacitu dělohy, dochází k zvětšení rozměrů placenty, což má význam především v pozdní fázi gravidity. Mezi další vlivy, které zvyšují embryonální mortalitu, patří tepelný stres během prvních 14 dnů březosti. Jako nejkritičtější doba se považuje druhý týden březosti (Stupka et al, 2005). Čeřovský (1990) uvádí, že prasničky v první říji mají méně ovulací a vykazují vyšší embryonální ztráty než v dalších říjích. Z tohoto důvodu je pro chovatele vhodné
17
sledovat pořadí říje u prasniček a nezapouštět je na první říji. Embryonální ztráty způsobují také chyby technologií zapouštění prasnic.
3.4 Porod prasnic Porod bývá kritickým obdobím pro prasnici i selata. Nastává v průměru za 113 až 116 dnů březosti. Delší dobu březosti zaznamenáme zpravidla u málopočetných vrhů a naopak. Některé prasnice jsou při porodu klidné, zejména však prvničky bývají při porodu neklidné. Neklid při porodu je potenciálním nebezpečím zalehnutí nebo poranění selat v případě, že už narozená selata se k prasnici choulí, resp. se snaží o kontakt s ní. Jestliže prasnice během porodu vstává nebo si sedá, nebezpečí zalehnutí je při následném uléhání velké. Samozřejmě, že každý pohyb prasnice po porodu je potenciálním nebezpečím pro zaléhání či poranění narozených selat. U některých prvniček se můžeme setkat s pokousáním selat, kdežto u starších prasnic se tato vlastnost vyskytuje jen výjimečně. Chová-li se prasnice k prvním narozeným selatům agresivně, bráníme se tomu podáním zklidňující injekce (např. Stresnilu) (Čeřovský, 2005).
3.4.1 Délka porodu a interval mezi selaty Pro selata i pro chovatele je dlouhá doba porodu nevýhodou. V poslední době je předmětem sledování a selekce v oblasti šlechtění. Je to vlastnost vysoce individuální s velkou variabilitou. Délka porodu se obvykle pohybuje v rozpětí jedné až šesti a půl hodiny. Porody u prasniček bývají kratší, u prasnic delší. Intervaly mezi porody jednotlivých selat jsou v průměru kratší u prvniček (asi 10 – 15 minut) a delší u prasnic (běžně kolem 20 minut). Je to dáno zřejmě tím, že prasničky mají lepší svalový tonus než starší prasnice, a proto abdominální kontrakce mohou mít větší intenzitu, takže vypuzování mláďat je mnohem rychlejší. Pohybová aktivita v době březosti má vliv na průběh porodu (Říha et al., 2001). Čím je delší interval mezi narozeným seletem po předchozím, tím je doba pro oddělení pupeční šňůry od placenty delší a tím delší je interval pro příjem mleziva. Na 18
přežitelnost selat má negativní vliv dlouhá přestávka mezi rodícími se selaty. Prodloužený interval má takové následky, že živě se rodící sele těsně před nebo při porodu uhyne zadušením. Takový úhyn označujeme jako intrapartální nebo prepartální, tj. úhyn, který nastal při a před vypuzením – narozením selete. Selata živě narozená po dlouhé přestávce se rodí malátná, někdy zdánlivě mrtvá (přidušená). Živá pak vykazují sníženou životnost s důsledkem fyzického handicapu při hledání a soutěži o struk a schopnosti sání. Přidušená selata oživujeme umělým dýcháním nebo šokem střídáním teplé a studené vody. V těchto situacích se opět uplatňuje zásah (asistence) ošetřovatele v průběhu porodu a bezprostředně po něm, která směřuje k záchraně normálně vyvinutých živě narozených selat postižených anoxií (nedostatkem kyslíku) (Pulkrábek et al., 2005).
3.4.2 Význam ošetřovatele při porodu Asi 2 % právě narozených selat se rodí v plodových obalech a je třeba je těchto obalů zbavit. Selata osušíme a ošetříme zkrácením pupeční šňůry na 30 až 40 mm a zdesinfikujeme. Umělým dýcháním nebo střídavým namáčením ve studené a teplé vodě se vždy snažíme přivést k životu tzv. mrtvě narozená selata. Tímto způsobem se nám zdaří přivést do života selata přidušená, kterými jsou zpravidla selata na konci porodu. V některých chovech se současně provádí štípání zoubků. Takto ošetřená selata po porodu umístíme do tepla, protože nachlazená selata špatně hledají struk a příjem mleziva je u nich až o jednu čtvrtinu nižší (Hájek et al., 1992). Vitalita a přežitelnou narozených selat je dána genetickou výbavou, ale také je ovlivňována porodem, resp. problémy během porodu a dozorem člověka při a po porodu. Protože ztráty selat vlastně probíhají už od okamžiku zahájení porodu (2. fáze) a pokračují už v prvních hodinách života selat. Dohled (asistence) člověka během porodu a několik hodin po něm je velmi významný a užitečný vzhledem k přežitelnosti selat. Tam, kde porody probíhají turnusově (skupinově), je efekt dozoru vysoce efektivní. Synchronizace porodů je velkou výhodou, protože chovatel může uplatnit všechny své znalosti a zásahy ve prospěch přežitelnosti selat velmi efektivně s plným využitím pracovního času (Říha et al., 2001).
19
Ošetřovatel může při porodu v rámci asistence zajistit následující činnosti: • po narození třetího až čtvrtého selete ošetření prasnic látkou zvyšující kontrakce děložní svaloviny za účelem snížení intraparální úmrtnosti selat a prevence narození
zadušených
selat
koncem
porodu,
a
to
u
protahovaných
(prodloužených) porodů a u starých prasnic, • odstranění membrán u selat narozených v obalu, ošetření (zkrácení) pupeční šňůry (asi na 30 mm), podvázání pahýlu pupeční šňůry v případě krvácení a dezinfekce pahýlu, • osušení selat, nelépe hydrofilním práškem, který sele osuší a navíc má baktericidní účinky a chrání sele proti nadměrným ztrátám tepla (energie), • ošetření slabých selat o nízké hmotnosti roztokem glukózy, podáním kolostra, • umístění slabých selat k tepelnému zdroji, pomoci jim nalézt struk a zajistit příjem mleziva a později mléka, • ochrana selat před agresivitou prasnice, jestliže hrozí od prasnice nebezpečí napadení selat, • sledování prasnice po porodu (příjem krmiva, spouštění mléka, kojení selat), pohody selat jako kritéria dostupnosti mléka pro selata a naopak příznaků agalakcie (předání k léčbě), • zhodnocení chovné kapacity každé prasnice při prvním kojení, tj. zjistit, zda počet funkčních, dostupných a vystavených struků odpovídá počtu kojených selat a nadpočetná selata přemístí k jiné prasnice s volnou chovnou kapacitou vzhledem k méně početnému vrhu (zejména v užitkovém chovu), • provést vyrovnání (homogenizaci) selat co do hmotnosti po narození ve vrhu, tj. slabá selata z vrhů přemístit k jedné nebo více prasnicím a silná ponechat a doplnit vrh silnými selaty (zejména v užitkovém chovu), • provést homogenizaci vrhu co do početnosti selat ve vrhu (rovnoměrně zatížené chovné kapacity prasnic), rovněž běžně uplatňovanou v užitkových chovech (Pulkrábek a kol., 2005).
20
3.4.3 Porodní mortalita Porodní mortalita se hodnotí podle počtu mrtvě narozených selat ve vrhu. Podíl na ní má velikost vrhu, pořadí vrhu, věk prasnice délka mezidobí, výživa prasnice a roční období. U málo početných vrhů nebo naopak u příliš početných vrhů je porodní mortalita zpravidla vyšší, než u vrhů s optimálním počtem selat. U velmi početných vrhů (nad 16 kusů) se porodní mortalita zvyšuje pravděpodobně relativně výživou plodů na základě vyššího počtu zárodků během nitroděložního vývoje. Se zvyšujícím se pořadím vrhu se zvyšuje i počet selat a to má negativní dopad na mortalitu. Průměrná hmotnost mrtvě narozených selat je asi o 250 – 300 g nižší než průměrná hmotnost všech narozených selat. U mladých prasnic jsou tyto hmotnosti asi o 150 g nižší než u starších prasnic (Wolfová, 1997). Na porodní mortalitu může mít značný vliv i roční období. Nejvyšší zastoupení počtu mrtvě narozených selat bylo zaznamenáno v letních měsících (květen – srpen). Prasnice by neměla být po inseminaci nebo přirozeném zapuštění vystavena stresům, jejichž dopadem je zvyšující se počet mrtvě narozených selat ve vrhu. Z hlediska rentability je možné považovat za optimální vrhy s 11 – 13 živě narozenými selaty (Říha, Jakubec, Kalmanová, 2000). Intrapartální počet mrtvě narozených selat roste s pořadím narození ve vrhu. Bývají to většinou poslední narozená selata ve vrhu, která zahynula anoxií (zadušením) a mohou být znečištěna zelenohnědě, což je vlastně mekonium nebo přímo fetální výkaly. Toto znečištění doprovází zadušení v uteru. Asi 70 % mrtvě narozených selat bývají poslední selata z vrhu. Odhaduje se, že intrapartální ztráty činí v průměru téměř polovinu selete v 1. vrzích, v dalších už asi jedno sele na vrh a ztráty rostou s pořadím vrhu, tj. s věkem prasnic. Příčiny jsou různé. Může to bý např. přerušení pupeční šňůry, uskřinutí pupeční šňůry nápinkami a tlakem plodových vod (snížení nebo přerušení přívodu O2), oddělení placenty od dělohy předčasně, tj. ještě před narozením. Zde opět přichází v úvahu asistence při porodu, resp. biotechnické ošetření ke zkrácení porodu. Včas, resp. dříve narozená selata ve vrhu mají větší šanci přežít, jsou po narození vitální na rozdíl od později narozených, resp. ve vrhu posledních. Dříve se doporučovalo selat po narození přikládat k vemeni rodící prasnice s cílem zrychlit porod drážděním mléčné žlázy masáží vemínek a sáním, čímž dochází ke stimulaci uvolnění hormonu oxytocinu, který nejenom uvolňuje mléko, ale také stimuluje kontrakce děložní svaloviny, tj.
21
zvyšuje intenzitu vypuzováním selat, resp. zkracuje délku porodu (Pulkrábek et al., 2005).
3.4.3.1 Porodní hmotnost selat Aktuálním problémem je v současnosti porodní hmotnost selat. Významný vliv na ztráty selat po odstavu má v podmínkách velkochovů nevyrovnanost v hmotnosti selat. Z hlediska odchovu a dalšího vývoje se za bezproblémová považují selata o porodní hmotnosti nad 1,3 kg. Selata s vyšší porodní hmotností přijímají denně vyšší množství mateřského mléka než selata s nižší hmotností. Za optimální se považuje porodní hmotnost mezi 1,3 – 1,6 kg. Kvalitní selata jsou ta, která váží při narození minimálně 1,4 kg. Pokud dojde k navýšení hmotnosti o 1,4 kg, dojde ke zkrácení doby výkrmu o 10 – 14 dnů. Nejvhodnější hmotnost při odstavu je 7 kg. Jen taková selata mají schopnost při dodržení dalších podmínek, jako jsou udržení dobrého zdravotního stavu, optimální výživy a odpovídajícího technologického vybavení přinést chovateli zisk (Herčík, 2003). Hmotnost selat při narození má vliv na jejich termoregulaci. Selata se rodí na nízkém termoregulačním stupni, protože postnatální podmínky jsou odlišné od teploty při vývoji v děloze. Selata s nižší porodní hmotností pod 1,2 kg mají málo tuku, jsou málo osrstěná, a tak se hůře vyrovnávají s rozdíly zevní teploty. S vyšší porodní hmotností selat se zkracuje doba využití jejich termoregulačních mechanizmů. Pouze 28 % selat s porodní hmotností pod 1,1 kg se dožívá sedmi dnů. Nízká porodní hmotnost způsobuje až dvě třetiny ztrát selat úhynem, horší výsledky v odchovu a ve výkrmu, které snižují rentabilitu podniku (Sova, et al., 1978).
Čím vyšší je hmotnost selete při narození, tím je: - vyšší vitalita a odolnost selat - menší ztráty během odchovu - vyšší hmotnost selat při odstavu - vyšší přírůstky ve výkrmu - kratší doba výkrmu prasat - menší spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku živé hmotnosti
22
- nižší náklady na odchov každého selete - vyšší zisk při odchovu selat a chovaných prasat (Čechová, Mikule, Tvrdoň, 2003).
Selata s vyšší porodní hmotností rostou lépe a realizují vyšší procento masa než selat s nižší hmotností (Kuhn et al., 2002). Podle Čechové (2006), mají na porodní hmotnost selat vliv plodnost, plemeno a hybridní kombinace, počet selat ve vrhu, pohlaví selat, pořadí vrhu, délka mezidobí, věk prasničky při prvním zapuštění, výživa prasniček a prasnic.
3.5 Mortalita selat do odstavu Porod a poporodní období jsou pro selata obtížnými obdobími pro jejich další vývoj. V období prasení rozlišujeme dvě stádia, přípravné stádium a stádium vlastního porodu. Stádium porodu se rozlišuje na fázi otevírací, vypuzování plodu a fázi odchodu lůžka. Přípravné období se pohybuje v rozmezí 12. – 14. dnů před porodem. Je pro něj charakteristické zvýšení hladiny estrogenů a tvorba relaxinu. Oba tyto hormony vaječníků způsobují ochabnutí pojiva pánve a tím rozšiřují porodní cesty zejména před vlastním porodem. Vlastní období porodu spočívá ve vypuzování plodu a toto období trvá 2 až 5 hodin. Probíhá-li porod optimálně, bez problémů, pak se selata rodí v intervalu 10 až 20 minut. Vypuzování lůžka probíhá po částech někdy už v průběhu porodu nebo až po ukončení porodu asi do 2 hodin po vypuzení posledního selete. Celý průběh porodu trvá v průměru 6 až 8 hodin (Říha et al., 2001). Jestliže je počet funkčních struků prasnice nižší než počet narozených selat, nadpočetná selata se přemístí k jiné prasnici s méně početným vrhem, pokud je to možné. Do dvou dnů po porodu zaznamenáváme nejvyšší ztráty selat. Zadušení může nastat po porodu. Z celkových ztrát selat do odstavu představuje 50 – 80 % zalehnutí a podvýživa. Ztráty selat z důvodu hladovění se vyskytují hlavně tam, kde jsou vysokopočetné vrhy, porodní hmotnost selat je nízká, nevyrovnanost vrhu vysoká, počet funkčních a dostupných struků u prasnic redukován, mikroklima nepříznivé a kde není používáno turnusového prasení. Zalehání a podvýživa jsou často spojeny, protože sele postižené podvýživou má malou šanci dosáhnout pravidelného a plnohodnotného
23
příjmu mléka a to je příčinou pokračování fyzické slabosti a takové sele bývá často zašlápnuto či zalehnuto. K zalehnutí dochází také proto, že sele nemá vytápěný prostor v kotci. V chladném prostředí hledají selata útočiště u prasnice, shromažďují se u ní a snaží se o tělesný kontakt s matkou s cílem zvýšit svoji tělesnou teplotu. Velkým rizikem pro poranění selat je uléhání nebo vstávání prasnice. Toto riziko může zvyšovat nevhodně zařízený porodní kotec. Např. příliš místa v kotci neumožňuje prasnici dostatečnou kontrolu při chůzi a ulehání. Možnost zalehnutí dále zvyšuje kluzká podlaha, která způsobuje obtížný pohyb prasnice. Nevhodně řešené fixační zařízení pro kojící prasnici v porodním kotci může být také příčinou ztrát selat (Pulkrábek et al., 2005).
3.5.1 Vliv technologie na ztráty selat Podle Pulkrábka (2005) platí pro selata do odstavu podle zákona proti týrání následující podmínky. Jedná se o zákon č. 246/1992 Sb., tento zákon je novelizován a jeho úplné znění je uvedeno ve Sbírce zákonů č. 149/2004. Pro chovatele je důležitý prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat: -
porodní kotce musí zajistit prostor pro přirozený pohyb,
-
pro ležení musí být zajištěna suchá plocha; v případě potřeby zajištěn zdroj tepla.
Selata by měla mít určitý prostor, ve kterém je zajištěn lokální vyhřev. Používají se v převážné míře dva způsoby a to vyhřívání podlahy lože (elektrické vyhřívače, teplovodní potrubí zakomponované do podlahy) nebo ohřev vzduchu pomocí infrazářiče či infralampy. Vyhřívání podlahy je sice investičně náročnější, ale provozně a fyziologicky příznivější, jelikož lépe chrání citlivé orgány břišní dutiny (Burda et al., 1986). Problematikou vlivu technologie na ztráty selat se zabýval Nevrkla (2011), který prokázal, že moderní technologie příznivě působí na snižování ztrát selat. Z jeho výsledků vyplývá, že počet odchovaných selat se v moderní technologii zvyšuje, přičemž zastaralá technologie vykazuje nižší počty odchovaných selat na prasnici a vrh.
24
Dále prokázal, že u nových technologií jsou nižší ztráty selat vlivem zalehnutí, než je tomu u starších typů poroden. Dle Čeřovského et al. (1998) je možno použít porodní kotec s trvalou fixací prasnice, kde je prasnice fixována v období porodu zábranou, která je odklopná či otevírací, což usnadňuje čištění kotce po odstavu selat. U porodního kotce stelivového je nevýhodou volný pohyb prasnice, který zvyšuje možnost ztrát selat zalehnutím. Porodní kotec kombinovaný umožňuje fixaci prasnice při porodu a v prvém týdnu kojení, což snižuje ztráty selat zalehnutím. Konstrukce porodních kotců musí odpovídat minimálním standardům pro ochranu zvířat. Je si však třeba uvědomit, že příliš volného prostoru prasnici neumožňuje kontrolu při chůzi a uléhání a opět se zvyšuje riziko ztrát selat zalehnutím. Zábrany, které prasnici v kotci zpomalují při ulehání, mohou snížit ztráty selat až o 0,8 kusu/vrh. Bazala (2001) uvádí, že ztráty selat do odstavu kolem 10 % jsou považovány za fyziologické.
3.6 Technika odstavu selat Odstav selat představu zootechnické opatření, které spočívá v převedení selat z výživy převážně mateřským mlékem a příkrmu na krmení, které se podobá krmení dospělých zvířat. Odstav selat je velkým zásahem do biologie selete. Je třeba na něj selata připravit. Čím dříve odstav po narození provádíme, tím větší je třeba věnovat pozornost selatům po odstavu. U selat se postupně přechází na krmnou směs pro selata ČOS 1. Poznatky ukazují, že čím časnější je odstav, tím náročnější je na kvalitu výživy, mikroklimatické podmínky a hygienu. Doporučuje se odstav provádět jednorázově, přičemž selata nemají zůstat v jedné stáji s prasnicí. Postupný odstav není vhodný, neboť prodlužuje stresový stav zvířat. Postupný odstav nevyhovuje velkovýrobním požadavkům turnusového chovu, kdy je nutno uvolnit celý stájový prostor, aby ho bylo možno vyčistit a vydezinfikovat před novým naskladněním zvířat. V den odstavu se selata přemístí do odchoven a prasnice do stáje pro jalové a březí prasnice (Hovorka, Sidor a Smíšek, 1987).
25
V současné době zemědělské podniky provádějí odstav selat ve věku 21 – 35 dní. Optimální je odstav ve věku 28 dní. Odstav selat od 21 – 35 dní je v zootechnické praxi označován jako časný odstav selat (Čechová, Mikule, Tvrdoň, 2003). Podle Čeřovského (2007) je časný odstav selat organizačním opatřením, které zásadním způsobem nenarušuje fyziologická stádia reprodukce prasnic a zdá se, že se dá tímto zkrácením laktace dosáhnout optimálního počtu selat od prasnice za časovou jednotku v současných výrobních podmínkách. Další zkracování doby laktace zasahuje již do limitů fyziologických událostí u prasnice, zejména do období regenerace a involuce pohlavního aparátu po porodu s negativním vlivem na interval porod – další gravidita. Časný odstav selat vyžaduje pro ně dražší směsi s problémem obsahu živočišné bílkoviny, nebo jejich náhrady. Dále se požaduje, aby odstavené sele dosahovalo hmotnosti 7 až 9 kg. Odhaduje se, že produkce mléka dnešní moderní prasnice stačí krýt růstovou schopnost „moderních” selat cca ze 70 %. To znamená zdůvodnění nezbytnosti příkrmu selat v době kojení (prestartéry), ale také mnohem větší péči kontrole příjmu krmiva prasnicí v laktaci a její kondice. Větší úbytek hmotnosti laktací zpomaluje regeneraci pohlavního aparátu a nepříznivě působí na produkci selat v dalším období.
3.7 Faktory ovlivňující prosperitu selat 3.7.1 Vnější faktory Výživa je významným činitel ovlivňující plodnost prasnic, cílem výživy je podílet se na dosažení optimálních podmínek v reprodukci prasnic, tj. odchování dostatečného počtu vyrovnaných selat pro produkci jatečných prasat s minimálními náklady na krmiva a zajištění dlouhověkosti prasnic (Adam, Krátký, 1992). Podle Pulkrábka et al. (2005) jsou v postnatálním stádiu nároky selat na výživu značné. Mimořádné jsou především požadavky na energetickou hodnotu diety. Přirozené zdroje živin a energie, tj. mlezivo a posléze mateřské mléko jsou toho důkazem. Sele se rodí s malým množstvím protilátek, které získá právě z kolostra matky. Mlezivo obsahuje kromě imunoglobulinů také lehce stravitelné živiny a růstový faktor podporující zdravý růst a vývoj důležitých orgánů selete. Mlezivo pokrývá potřeby
26
novorozeného selete na termoregulaci, tvorbu imunity a vývoj trávicího traktu. Je nezbytné, aby chovatel zajistil příjem mleziva co nejdříve po porodu. Po šesti hodinách života selete dochází ke snížení prostupnosti jeho střevní stěny pro imunoglobuliny, po 24 hodinách je již jejich příjem pro sele bezvýznamný. Minimální doporučené množství mleziva pro sele je 150–280 g/kg hmotnosti, a to ideálně do dvou hodin po narození. Selata s velmi malou porodní hmotností jsou méně vitální, přijmou méně mleziva a již v tomto období tak dochází k ovlivnění jejich další růstové a produkční schopnosti. Selata s vyšší porodní hmotností jsou více temperamentní, obsazují výhodnější struky, vytlačují méně vitální selata a přijímají více mleziva. Přední struky jsou pro selata atraktivnější, protože jsou bezpečnější, lépe dostupné a produktivnější, proto je preferují a obsazují dříve než zadní. Stogramový rozdíl porodní hmotnosti selete znamená přibližně 30 g rozdíl v množství přijatého mleziva za první den života ve prospěch těžších selat. Produkce mleziva i mléka je velmi individuální schopnost a je ovlivněna nejen fyziologickým stavem matky, ale i managementem chovu. Podmínkou pro dostatečnou produkci mleziva je omezení stresových podnětů před porodem, v jeho průběhu a po něm, zabezpečení výživy během březosti odpovídající potřebám jednotlivých prasnic a zajištění neomezeného přístupu k čerstvé a čisté pitné vodě. Také přílišný hluk ve stáji, který narušuje „komunikaci“ prasnice se selaty během sání a vyrušuje prasnici od příjmu krmiva, způsobuje pokles produkce mleziva i mléka (Tvrdoň, 2002). Mateřské mléko zajistí selatům požadavek živin, energie a vody do 7. až 10. dne života. Potom nestačí mateřské mléko zajistit potřebu selat a již v této době je aktuální selata přikrmovat a napájet. Význam příkrmu spočívá nejen v dosažení návyku na směs, která se později stává jediným zdrojem živin, ale také v postupné změně mikrobiálního osídlení trávicího traktu. Selata dávají přednost krmivům připomínající chuťově a pachově mléko matky, proto prestartérové krmivo obsahuje mimo další komponenty sušené odtučněné mléko (Pulkrábek et al., 2005)
27
Tab. 2: Příjem směsi u kojených selat (g) (Zeman, 2006). Příjem směsi v gramech Věk selete (den kojení) na kus a den nápočtem od začátku 8. 6 6 12. 9 37 16. 17 93 20. 26 187 24. 38 320 28. 71 556 29. 93 649 Vliv klimatických a makroklimatických podmínek má na prosperitu selat mimo výživy a dalších faktorů významný vliv. Podle Hovorky et al. (1983) klimatické faktory, jako je intenzita, délka a interval osvětlení, teplota, vlhkost vzduchu a roční období, jestliže jejich hodnoty překračují nebo nedosahují optimální hodnoty, které předepisuje norma pro kategorii selat, mohou působit jako stresory, a tím negativně ovlivňovat prosperitu selat. Pulkrábek et al. (2005) uvádí, že v technologických systémech chovu prasat v našem klimatickém pásmu jsou selata chována trvale v uzavřených stájových objektech. Zdravotní stav může být výrazně negativně ovlivněn mikroklimatem v ustájovacím prostoru, které je ovlivněno množstvím, kategorií a hmotností zvířat, ale samozřejmě i technologickým systémem ustájení, krmení, napájením, odklizem exkrementů atd. Optimální mikroklima je důležité nejen z hlediska potřeb zvířat, ale i lidí pracujících ve stáji a také z hlediska životnosti a funkčnosti staveb. Z hlediska požadavků na mikroklima patří selata mezi nejnáročnější zvířata. Byla prokázána vysoká korelace mezi vysokým procentem mrtvě narozených selat, ztrátami úhynem v období kojení a do odstavu vlivem nevhodného mikroklimatu.
Tab. 3: Požadavky na stájové prostředí pro selata (Burda et al., 1986). Relativní vlhkost
Proudění vzduchu
(%)
(m/s)
32
20 – 60
0,05 – 0,15
5 – 10
29
50 -55
0,05 – 0,15
11 -14
26
50 – 70
0,05 – 0,15
15 – 21
23
50 -70
0,05 – 0,15
22 - 56
20
50 - 75
0,05 – 0,15
Věk ve dnech
Opt. teplota (°C)
Do 4
28
Podle Sovy et al. (1978) teplota zevního prostředí působí jako negenetický činitel. Vysoká teplota během březosti, která způsobuje tepelný stres, působí negativně na tělesnou hmotnost plodu. Pro zajištění optimálního teplotního režimu je nutné zajistit teplotu v porodně prasnic 14 – 22 ºC, ale pro selata musí být teplota vyšší. V prvních dnech života pro udržení jejich dobrého zdravotního stavu je třeba teplota 34 ºC (Buchta, Čechová, Hořínek, 1996). Toto tvrzení potvrzuje i Tvrdoň (2002), který také uvádí, že podmínky prostředí jsou významným faktorem rozhodujícím o výši ztrát selat od narození do odstavu. Zatímco optimální teplota pro laktaci prasnice je 15–18 °C, novorozené sele bez termoregulace potřebuje teplotu prostředí 32–35 °C. Tyto podmínky lze zajistit vyhřívanými doupaty nebo podložkami pro selata v prostoru, kam nemá přístup prasnice. Selata se rodí s nízkou rezervou energie (glykogenu), kterou mají okamžitě k dispozici k produkci tepla, jestliže je okolní teplota příliš nízká, ale bohužel vystačí jen na krátkou dobu a pak přichází podchlazení, které se podílí na vysoké mortalitě. Zajištění teploty okolí na 32 až 35 °C po narození selat jim vytváří příznivé prostředí. Tuto teplotu pro selata zajišťujeme kvůli nákladům na energii v omezeném prostoru. Mírný průvan má na selata negativní vliv, stejně tak jako snížení okolní teploty asi o 4 °C (Pulkrábek et al., 2005).
3.7.2 Vnitřní faktory Genetické založení selat má podle Roheho et Kalma (1997) vliv především na hmotnost a růst selat. Vliv prasnice na růst selete je třikrát větší než přímý genetický vliv selete. Vlivem genotypu prasnice se řídí četnost vrhu a s tím související i porodní hmotnost selat, která je důležitá pro jejich další růst. V prenatálním vývoji je značný i vliv plemene či hybridní kombinace na růst zárodku. Z genetických defektů, které zvyšují ztráty selat, přichází v úvahu absence řitního otvoru, vrozené „roznožky“, třesavka a vrozené vady srdce, rozštěpy patra apod. Absence řitního otvoru je sice letální defekt, ale dá se poměrně jednoduchým chirurgickým otevřením řešit. „Roznožky“ vyžadují nezbytně pomoc člověka, který zajistí přikládání selat ke strukům, příjem mleziva a později mléka, a to až do stadia, kdy se selata už postarají sama o sebe. Vrozené srdeční vady se v praxi neléčí, zrovna
29
tak jako rozštěpy patra, různé zrůdy apod. Vrozené defekty letální a subletální se u prasat značí velkým písmenem C. Tak např. atresia ani se značí mezinárodně jako defekt C 3 (Pulkrábek et al., 2005). Počet selat ve vrhu má vliv na prosperitu selat. Čím početnější je vrh, tím nižší hmotnost mají narozená selata a snižuje se jejich životaschopnost. Porodní hmotnost ovlivňuje jejich další růst. Selata s nízkou porodní hmotností mají menší zásobu energie, což se projevuje ve vyšší citlivosti vůči chladu. Selata se později dostávají ke strukům prasnice, čímž se prodlužuje první sání (Quiniou et al., 2002). Pořadí vrhu s vlivem na selata se uplatňuje v závislosti na vývoji rozmnožovacích funkcí prasnice. V reprodukční výkonnosti je vhodné se řídit pravidlem, že 1. vrh by neměl být dříve než ve věku 1 roku prasničky. Zapouštění příliš mladých nebo naopak starých prasniček snižuje počet selat na 1. vrhu. Plodnost prasnic není celý život stejná, od 1. vrhu postupně stoupá do 3. – 5. vrhu. Poté zůstává početnost vrhu na přibližně stejné úrovni, ale počet živě narozených selat a odchovaných selat klesá. Staré prasnice na 6. a vyšším vrhu dobře zabřezávají, ale ve většině případů rodí více mrtvě narozených selat. Jsou rámcově větší, méně opatrnější a dochází tak ke zvýšení ztrát zalehnutím v porovnání s mladými prasnicemi (Čeřovský, 1992). Podle Hovorky et al. (1983) si lze nižší plodnost prasnice na nižším pořadí vrhu vysvětlit nižším počtem vajíček uvolněných nedokonalou hormonální činností mladých prasniček a nižší velikostí dělohy. Délka mezidobí určuje počet vrhů na prasnici a rok. Období mezi jednotlivými vrhy prasnice označované jako mezidobí je jedním ze základních kritérií reprodukční výkonnosti prasnice. Za optimální délku mezidobí lze považovat 150 dnů, což představuje dosažení 2,4 vrhů na prasnici a rok. V praxi této optimální délky zpravidla nedosahujeme vlivem různých činitelů (Čechová, Mikule, Tvrdoň, 2003). Velmi příznivě působí na zkrácení délky mezidobí zapuštění prasnic do 10. dne po odstavu selat (Čeřovský, 2001). Pohlavní dospělosti dosahují prasničky kolem 160. až 180. dnů, a optimální 2. až 3. říje dosahují kolem 180. až 200. dne věku prasniček. Prasničky nezapouštíme v 1. říji. Důvodem je stoupající počet vajíček při ovulaci a pořadí říje až do 3. říje, a tím lepší předpoklad pro vyšší počet narozených selat ve vrhu (Čeřovský, 2002). Délka porodu se dostává do popředí zájmu chovatelů prasat. Čím je porod kratší, tím se snižuje riziko mrtvě narozených selat. Obecně platí pravidlo, čím je vrh větší, tím
30
trvá porod delší dobu. Nebezpečí mrtvě narozených selat stoupá již po jeden a půl hodině porodu. Prodloužení porodu prasnice může zapříčinit zvýšení ztráty selat. Toto riziko je vyšší u příliš tučných nebo hubených prasnic (Reece, 1998).
3.8 Zdraví selat Pro chovatele prasat má význam počet živě narozených selat, která jsou schopna odchovu. Tzn. nejenom počet, ale také zdravotní stav narozených selat. Neustále platí zásada, že čím je vyšší hmotnost narozeného selete, tím vyšší je pravděpodobnost na přežití až do porážky. Čím ranější je poškození zdravotního stavu selete, tím výraznější je negativní vliv na jeho další vývoj. Největší význam na ztrátách selat se přičítá infekčním chorobám. Některé patogeny mají vztah k březí děloze a představují specifické příčiny onemocnění (Hovorka et al., 1983). Onemocnění syndromem MMA vede k agalakcii, tj. ke ztrátě mléka. Ztráta apetitu, zvýšená teplota a neochota ke kojení selat pozorovaná u prasnice a ztráta aktivity selat a jejich chřadnutí jsou zřetelnými výsledky ztráty produkce mléka. Jedná se o onemocnění prasnic, které předáváme k léčení veterinárnímu lékaři. Selata bez pomoci uhynou, nebo je převedeme na umělou výživu či rozdělíme prasnicím s volnou kapacitou struků, nepodaří-li se agalakcii zabránit (Pulkrábek et al., 2005).
Před porodem mohou zvyšovat ztráty selat původci infekce. Dalším problémovým faktorem mohou být mykotoxiny v krmivu. Ale také další faktory jako je způsob chovu během březosti, hygiena v porodních kotcích, a odstraňování exkrementů mají významný vliv na snižování ztrát selat. U prasnic po porodu v chovech se špatnými hygienickými návyky nebo jako doprovodný příznak jiných onemocnění u těžkých porodů může dojít u kojících prasnic k onemocnění. Po porodu mohou být ztráty selat způsobeny nízkou životaschopností selat, zalehnutím prasnicí, případně onemocnění selat průjmy či respirační onemocnění. Jako preventivní opatření je možno provádět vakcinaci prasnic proti průjmům selat před každým porodem (Bartl, Šustala, 2003). Průjmové onemocnění selat patří mezi časté a nepříjemné aspekty chovu prasat. Výzkumy probíhající v oblasti produkční veterinární medicíny a dietologie prasat stále zřetelně dokazují, že jakékoliv prodělané průjmové onemocnění prasat má značný vliv
31
na produkční parametry a ekonomiku. Tento negativní efekt je enormně zvýrazněn u průjmů, které probíhají u selat do odstavu. Celosvětově prováděné screeningy průjmových onemocnění sajících selat v intenzivních chovech prasat v průběhu posledních 15 let ukazují, že isosporóza
selat je jednoznačně nejčastější příčinou
průjmu selat do odstavu: -
36% průjmů sajících selat je způsobeno pouze Isospora suis
-
10% průjmů sajících selat je způsobeno kombinací I. suis a E. coli
-
6% průjmů sajících selat je způsobeno kombinací I. suis a rotavirus
-
1% průjmů sajících selat je způsobeno kombinací I.suis , E. coli a rotavirus (Macek, 2006).
V současné době stojí v popředí zájmu chovatelů prasat ozdravení chovů od různých onemocnění. Průjmové onemocnění selat bývá vyvoláno smíšenými infekcemi. Často se jedná o virus PRRS v kombinaci rotavirů. V současnosti je PRRS v mnoha zemích světa velkým problémem. Diagnostika PRRS je stále obtížnější, protože mnoho zvířat nevykazuje žádné klinické příznaky a onemocnění je diagnostikováno v mnoha případech serologickým vyšetřením. Patogenní mechanismy PRRS zůstávají špatně definovány a je třeba odhalit podstatu interakce mezi virem a dalšími faktory, jelikož hlavním rysem onemocnění je velká variabilita. U selat se projevuje nechutenstvím, horečkou změnami ve zbarvení kůže, kašlem a dýchací problémy a vede až ke smrti. U prasnic, které jsou postiženy tímto virem, dochází k potratům a narození mrtvých či mumifikovaných selat (Done et al., 1996). Z důvodu zabránění přenosu nebezpečných chorob do chovu, je nezbytně nutné zachovat vysokou úroveň hygieny, tzn. dodržovat pravidla biosekurity. Tato pravidla spočívají v tom, že před vstupem do chovu se ošetřovatel osprchuje a převleče do pracovního oděvu a to včetně spodního prádla. Zbrání se tak pasivnímu přenosu bakterií a virů do chovu prostřednictvím kontaminovaných oděvů, bot a pracovníků. Při opuštění stáje jsou jednorázové pomůcky vyřazeny do odpadních kontejnerů a pracovník se osprchuje a desinfikuje si ruce. Ošetřovatelé a zaměstnanci v chovech prasat nesmí po dobu následující 12. – 72. hodin přijít do styku s prasaty v jiných chovech. Transportní prostředky by neměly vjíždět do prostoru farmy, aby tak zůstala oddělena čistá a nečistá část. Nezbytnou nutností je dodržování zákazu vstupu cizích
32
osob do chovu. V případě nevyhnutelného vstupu do stáje musí návštěvník projít hygienickou smyčkou. Z technologického hlediska je nutné zachovat turnusová pravidla chovu. Před naskladněním každého turnusu je nutné stáje důkladně desinfikovat. Při nákupu zvířat je třeba dodržet karanténní opatření a nakupovat selata ze zdravotně nezávadného chovu. Mezi nejúčinnější opatření ozdravení chovu patří celková depopulace infikovaných chovů s následnou repopulací selat prostých specifických patogenů. Jedná se o metodu účinnou, ale i finančně náročnou (Pulkrábek et al., 2005).
3.9 Ekonomické aspekty produkce selat Chov prasat patří v celosvětovém měřítku, v EU i v ČR mezi nejvýznamnější odvětví živočišné výroby. Potvrzují to údaje o počtech hospodářských zvířat a o produkci a spotřebě masa na obyvatele (Kvapilík, 2012). Chov prasat lze z hlediska managementu a organizace práce rozdělit na dvě relativně samostatná odvětví, kterými jsou chov prasnic, resp. produkce selat, a výkrm prasat. Při uzavřeném obratu stáda se v rámci podniku chovají obě základní kategorie prasat, při otevřeném obratu podniky specializované na výkrm prasat selata nakupují. Hlavním tržními produkty při chovu prasnic jsou odchovaná selat, při uzavřeném obratu stáda a specializaci na výkrm pak jatečná prasata. V praxi se běžně kombinuje uzavřený a otevřený obrat stáda spočívající v prodeji nebo nákupu části selat při chovu obou hlavních kategorií prasat. Cílem podnikání je ve všech případech, a to i v chovu prasat, dosahování zisku (Pulkrábek et al., 2005). Rentabilita produkce selat je velice variabilní fenomén a spíše je závislá na vztahu poptávka – nabídka, tj. z velké míry na realizačních cenách jatečných prasat. Zdá se, že v této oblasti nemůžeme očekávat v dohledné době zásadní změny, a tak orientaci na oblast zvyšování plodnosti prasnic, zejména pak na počet odchovaných selat na prasnici za rok, chápeme jako nezbytnou cestu k efektivní produkci selat nejenom u nás, ale i v rámci EU. V tomto směru dochází i k „rekonstrukci“ šlechtitelských programů, k posílení vlivu plodnosti v hodnocení celkové plemenné hodnoty u mateřských plemen, k výzkumu genetických efektů selete a matky, jejich vzájemné interakce, vedle dalších významných změn ve výživě, v ochraně zdraví, technologii v souvislosti s poskytnutím
33
pohody zvířat a v řízení vlivu prostředí, vše cíleno k dokonalejšímu a efektivnějšímu využití biologického potenciálu plodnosti prasete (Čeřovský, 2005). Dle Pulkrábka (2005) je zisk z chovu prasnic rozdíl mezi tržbami za tržní produkty (selata, z chovu vyřazená zvířata) a náklady na jejich výroby vynaloženými (odchov prasniček, chov prasnic a odchov selat od odstavu do prodeje). Protože jsou hlavním tržním produktem chovu prasnic prodaná selata, patří plodnost prasnic a úspěšnost odchovu selat mezi rozhodující ekonomické ukazatele tohoto základního způsobu chovu prasat. Cílem chovu prasnic by mělo být dosažení ročního odchovu nad 20 (23 až 25) selat na prasnici, 2,2 až 2,4 vrhu na prasnici a rok a uspokojivé dlouhověkosti prasnic (šest porodů).
3.9.1 Faktory ovlivňující ekonomiku chovu prasat Tab. 4: Odhad ekonomické efektivnosti chovu prasnic (prodeje selat) (Pulkrábek et. al., 2005). Prodej selat na prasnici a rok Ukazatel 16 18 20 22 24 Odstavené sele (Kč)
971
Náklady na Prodané sele1) (Kč)
863
777
706
647
1471 1363 1277 1206 1147
Selata2) celkem (tis. Kč.)
23,5
24,5
25,5
26,5
27,5
Tržby za prodaná selata (tis. Kč)3)
24
27
30
33
36
Rozdíl tržeb a nákladů (tis. Kč)4)
0,5
2,5
4,5
6,5
8,5
Míra rentability (%)
2,1
10,2
17,6
24,5
30,9
Cena pro rentabilitu 10 % (Kč/sele)
1618 1499 1405 1327 1262
1)
náklady od odstavu do prodeje 520 Kč na sele (asi 12,70 Kč na krmný den)
2)
náklady na prodaná selata
3)
hmotnost 25 kg, 60 Kč za 1 kg hmotnosti selete, resp. 1500 Kč za sele
4)
zisk, resp. ztráta, na prasnici na rok
Náklady na odstavené (ve 28 dnech) a prodané sele (asi v 69 dnech věku) jsou přímo ovlivněny produkcí (počtem) selat na prasnici a rok. Náklady na odchov selat do cca 8 kg hmotnosti (stádo 200 až 400 prasnic) na jedno odstavené sele jsou 972 Kč. Z modelového výpočtu vyplývá, že při dodržení uvažovaných parametrů by 34
desetiprocentní rentability chovu prasnic bylo dosaženo při prodeji 25 selat od prasnice za rok (Kvapilík, 2012).
Tab. 5: Odhad přínosů vybraných opatření v chovu prasnic (Pulkrábek et. al., 2005). Opatření Jednotka (na) Přínos Kč1) Zvýšení počtu odstavených selat
jedno sele
1200
Snížení ztrát selat
1%
170 – 290
Vyšší váha prodaných selat o kg
prasnici/rok
275 – 3953)
Snížení počtu „zakrslíků“ o 1 %
prasnici/rok
115 – 1653)
Snížení počtu přebíhání o 10 %2)
prasnici/rok
210 – 3303)
Snížení počtu přeboukávání
výskyt
965 – 13803)
Zkrácení nevyhovující SP
den
45 – 653)
Snížení ceny krmných směsí o 0,30
Prasnice
prasnici/rok
330
Kč/kg
Selata
prasnici/rok
120 – 1703)
1)
orientační úroveň pro rok 2004
2)
zkrácení mezidobí o dva dny a zvýšení počtu vrhů na prasnici a rok 0,03
3)
při 16 až 20 prodaných selat na prasnici a rok
V tabulce 5. je potvrzen význam plodnosti prasnic pro efektivnost produkce selat. Z uvedených údajů vyplývá, že nejvyšších přínosů lze dosáhnou zvýšením počtu odstavených selat (prodaných) selat na prasnici a rok (asi 1200 Kč na sele) a zabřeznutím prasnic v optimálním termínu po porodu. Pokud se prasnice přeboukává představuje jedno přeboukání ztrátu asi 1000 až 1400 Kč. Mezi hlavní možnosti zlepšování ekonomických výsledků výkrmu prasat patří zvyšování přírůstků, snižování ztrát (úhynů a nutných porážek) prasat, snižování nákladů na krmiva a všech dalších nákladových položek. Za efektivní lze považovat opatření zaměřená na zvyšování přírůstku hmotnosti (přínos zvýšení přírůstku o 100 g asi 1,00 Kč na kg přírůstku, 88 Kč na kus a 238 Kč na stájové místo a rok) a snížení ceny krmné směsi k výkrmu prasat (0,90 Kč, 79 Kč 198 Kč). Snížení často příliš vysokých ztrát prasat ve výkrmu o 1 % by se mělo projevit ekonomickým přínosem ve výši zhruba 35 Kč na kus a 88 Kč na stájové místo (Pulkrábek et. al., 2005).
35
Tab. 6: Odhad přínosu vybraných opatření při výkrmu prasat (Pulkrábek et. al., 2005). Opatření Jednotka (na) Přínos Kč Zvýšení přírůstku
kg přírůstku
1
hmotnosti o 100g na kus a
kus
88
den
stájové místo
238
kus
35
stájové místo
88
kg přírůstku
0,90
kus
79
stájové místo
198
Snížení ztrát prasat o 1 %
Snížení ceny krmné směsi o 0,30 Kč za kg
Mimo výše zmiňované trendy se stále více uplatňuje požadavek trhu na kvalitu vepřového masa a vliv nadnárodních potravinových obchodních řetězců a omezujících limitů souvisejících se znečišťováním životního prostředí. To vše sečteno klade mnohem vyšší požadavky na existenci chovu prasat a nepochybně se promítá do nákladů na jednotku produktu. A tak nezbývá nic jiného, než pokračovat v „nastavených“ trendech, cílených k ekonomické efektivnosti produkce selat jako výchozího materiálu pro výrobu jatečných prasat. A nejde jen o zvyšování počtu odchovaných selat, ale počtu zdravých vitálních selat (Pulkrábek et. al., 2005). K produkci vitálních selat ze zootechnického hlediska máme k dispozici genetický, fyziologický a biologický potenciál prasete. Úkolem managementu je pak vytvořit podmínky pro relativně optimální využití tohoto potenciálu v rámci ekonomických možností, aby produkce vitálních selat byla rentabilní v daných výrobních podmínkách. Nelze proto zařazovat do procesu reprodukce využívání prvků a poznatků, které jsou ekonomicky neúnosné. Takže v případě produkce kvalitních selat musíme proces reprodukce v daném chovu organizovat nikoliv na absolutní, ale relativně optimální integraci všech rozhodujících faktorů (Kvapilík, 2012).
36
4 ZÁVĚR Vzhledem k neustále klesajícím počtům prasat v českých chovech je a bude do budoucna reprodukce a sní spojená produkce selat nejdůležitějším sektorem v chovu prasat. Produkce selat patří bezesporu k nejnáročnějším odvětvím chovu zvířat obecně. Chovu prasnic a selat je nutné věnovat velkou pozornost, protože každý nedostatek se nepříznivě odrazí v prosperitě chovu.
V této bakalářské práci je provedena analýza ztrát selat. Zaměřila jsem se na faktory, které mohou mít dopad na produkci selat počínaje plodností, která je v úzkém vztahu s počtem odchovaných selat. Zmínila jsem zapouštění prasnic, které má vliv na správné zabřeznutí. V kapitole březosti jsem charakterizovala možné příčiny embryonální mortality. U porodu prasnic jsem popsala význam ošetřovatelské péče při porodu. Faktory, které se podílí na porodní mortalitě selat a význam porodní hmotnost. Další část v mé práci patří mortalitě selat do odstavu a správné technice odstavu. V kapitole faktory ovlivňující prosperitu selat jsem zmínila endogenní a exogenní vlivy, které zasahují do produkce selat. Součástí práce byla charakteristika zdraví selat a možnosti předcházení vzniku chorob v chovu prasat. Poslední kapitola patřila ekonomických aspektům produkce selat, kde bylo mým cílem pojednat o rentabilitě chovu.
37
5 POUŽITÁ LITERATURA ADAM L., KRÁTKÝ F., 1992: Výživa prasat. In Prasata v drobném chovu a na farmách, Apros Praha, s. 89 -92, 111 – 117, ISBN 80-901100-2-9
BARTL J., ŠUSTALA M., 2003: Zdravotní problematika chovu prasat. Veterinářství, roč. 53, č. 10, s. 439 – 441.
BAZALA E., 2001: Vysokou intenzitu výroby selat podmiňuje zlepšení inseminace prasat. Náš chov, č. 1, s. 20-30.
BUCHTA S., ČECHOVÁ M., HOŘÍNEK M., 1996: Chov prasat, skriptum MZLU Brno, s. 53, ISBN 80-7157-221-7
BURDA F., BŘEZINOVÁ L., HORVÁTH J., ROZMAN J., 1986: Technologie živočišné výroby 1, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 384 s.
ČECHOVÁ M., MIKULE V., TVRDOŇ Z., 2003: Chov prasat, vyd. první, Brno: MZLU, 126 s. ISBN 80-7157-720-0
ČECHOVÁ M., 2006: Vyhodnocení vlivu hybridní kombinace, pohlaví, pořadní vrhu a počtu všech narozených selat ve vrhu na porodní hmotnost selat. Brno: MZLU v Brně, 45 s. ISBN 80-7157-961-0
ČEŘOVSKÝ J., 1990: Příčiny a prevence embryonálních ztrát u prasnic. Náš chov, roč. 50, č. 11, s. 506 – 508.
ČEŘOVSKÝ J., 1992: Reprodukce prasat. In Prasata v drobném chovu a na farmách, Apros Praha, s. 89 -92, 111 – 117, ISBN 80-901100-2-9
ČEŘOVSKÝ J., 2001: Intenzifikace reprodukce k rentabilitě chovu prasat. Farmář, roč. 64, č. 9, s. 36 – 37.
38
ČEŘOVSKÝ J., 2002: Strategie obnovy základního stáda prasnic. In: Chov prasat na prahu 3. tisíciletí (sborník z konference 26. 2. 2002, kolektiv autorů), VÚŽV Praha Uhříněves, s. 31 – 38.
ČEŘOVSKÝ J., 2005: Zdravé a vitální sele záruka dobré ekonomiky v chovu. In Aktuální problémy chovu prasat, ČZU Praha, s. 9 – 14.
ČEŘOVSKÝ J., 2007: Reprodukce prasat. In nové poznatky v chovu prasat (sborník ze semináře 20. 2. 2007, kolektiv autorů), VÚŽV Praha Uhříněves, s. 6 – 7.
ČEŘOVSKÝ J., HÁJEK J., KRÁTKÝ F., 1998: Intenzifikace produkce selat, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 34 s.
ČEŘOVSKÝ J., VINTER P., 1990: Současné zootechnické problémy v zajištění reprodukce u prasnic a prasniček, Náš chov, roč. 50, č. 3, s. 125 – 127.
DONE S. H., PATON D. J., WHITE M. E. C., 1996: Porcine reproductive and respiratory syndrome (PRRS): a review, with emphasis on pathological, virological and diagnostical aspects. In British Veterinary Journal, 2, 152 – 174 s.
DYBAŁA J., ZMUDZIŃSKA A., WIŚNIEWSKA J., BIEGNIEWSKA M., JELIŃSKA A, 2008: Relationship between some morphometric traits of reproductive systém of primiparous sows and their fertility. In: Research in pig breeding, 2.
HÁJEK J., et al., 1992: Prasata v drobném chovu a na farmách, Apros, 256 s.
HÁJEK J., TOBIŠKOVÁ J., ZÁŘECKÝ M., 1980: Ustájení rodících a kojících prasnic. In Problematika výroby selat: Sborník referátů ze semináře. Kostelec nad Orlicí: SVSOdd.vet.osvěty Pardubice, s. 50 - 55.
HERČÍK Z., 2003: Hodnocení porodní hmotnosti selat. Náš chov, roč. 63, č. 10, s. 36.
39
HOVORKA F., 1977: Užitkové vlastnosti prasat. In Kopecký et al.: Speciální chov hospodářských zvířat, SZN Praha, s. 84 – 89, 267 – 273, ISBN 07-102-77-40/46
HOVORKA F., 1983: Biologické aspekty užitkovosti prasat, vyd. první, Praha: Vysoká škola zemědělská, 148 s.
HOVORKA F., SIDOR V. SMÍŠEK V., 1987: Chov prasat, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 360 s.
KOPECKÝ J. (ed.), 1977: Speciální chov hospodářských zvířat 1, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 656 s.
KOZUMPLÍK J., KUDLÁČ E., 1980: Reprodukce prasat ve velkochovech, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 296 s.
KUHN G., REHFELOT C., HARTUNG M., 2002: Heavy newborn piglets develop a high carcass quailty. Fleischwirtsschaft, vol. 82, no. 9, p. 128 – 129
KVAPILÍK J., 2012: Chov prasat – výroba a spotřeba vepřového masa. In: Aktuální problémy chovu prasat (sborník příspěvků 21. 2. 2012, kolektiv autorů), VÚŽV Praha Uhříněves, s. 45 – 53, ISBN 978-80-7403-092-5
MACEK R., 2006: Isosporóza selat. Náš chov, č. 1, s. P22-P24
MIŠKOVSKÝ Z. (ed.), 1995: Chov zvířat 2, Credit, Praha, 248 s.
NEVRKLA P., 2011: Vliv technologie ustájení na reprodukční užitkovost prasnic. Diplomová práce (in MS, dep. knihovna MENDELU v Brně), Mendelu v Brně, Brno 69 s.
PULKRÁBEK J. (ed.), 2005: Chov prasat. Praha: Profi Press, 160 s. ISBN 80-8672611-8
40
QUINIOU N., DAGORN J., GAUDRÉ D., 2002: Variation of piglets´ birth weight and consequences on subsequent performance. In Livestock Production Science, 78 (1) s. 63 – 70.
REECE O. W., 1998: Fyziologie domácích zvířat, s. 356 – 358, ISBN 80-7169-547-5
ROHE R., KALM E., 1997: Účinné šlechtění na plodnost prasnic by mělo zahrnovat také hmotnost selat při narození, Náš chov, roč. 57, č. 12, s. 18 – 19.
ROZKOT M., 2012: Chov prasat – perspektivy a další možnosti. In: Aktuální problémy chovu prasat (sborník příspěvků 21. 2. 2012, kolektiv autorů), VÚŽV Praha Uhříněves, s. 54 - 55, ISBN 978-80-7403-092-5
ROZMAN J. (ed.), 1995: Chov zvířat 1, Credit, Praha, 249 s.
ŘÍHA J., JAKUBEC V., KAMLEROVÁ Š., 2000: Analýza některých vlivů působících na reprodukční užitkovost prasnic. Czech Journal of Animal Science, roč. 45, č. 4, s. 145 - 146
ŘÍHA J., ČEŘOVSKÝ J., MATOUŠEK V., JAKUBE V., KVAPILÍK J., PRAŽÁK Č., 2001: Reprodukce v procesu šlechtění prasat, Rapotín, 151 s.
SOVA A. (ed.), 1978: Biologické základy živočišné výroby. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s 241 – 247, ISBN 07-057-78
STIBAL J., 2012: Aktuální situace v chovu prasat. In: Aktuální problémy chovu prasat (sborník příspěvků 21. 2. 2012, kolektiv autorů), VÚŽV Praha Uhříněves, s. 8 - 13, ISBN 978-80-7403-092-5
STUPKA R., ŠPRYSL M., ČÍTEK J., OKROUHLÁ M., 2005: Embryonální mortalita a plodnost prasat. In Aktuální problémy chovu prasat, ČZU Praha, s. 179 - 187
41
STUPKA R., ŠPRYSL M., ČÍTEK J., 2009: Základy chovu prasat, PowerPrint, Praha, 182 s.
TVRDOŇ Z., 2002: Tipy ke snížení ztrát selat do odstavu [online]. [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.genoservis.cz/cz/poradenstvi/clanky/chovatelstvi-prasat/243tipy-ke-snizeni-ztrat-selat-do-odstavu
WOLFOVÁ M., 1997: Jak předcházet poruchám pohybového aparátu u prasnic. Náš chov, roč. 57, č. 10, s. 42.
ZEMAN L. (ed.), 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat, ProfiPress, s. r. o., Praha 2006, 360 s., ISBN 80-86726-17-7
42
6 SEZNAM TABULEK Tab. 2: Vývoj hmotnosti zárodku a plodu Tab. 2: Příjem směsi u kojených selat (g) Tab. 3: Požadavky na stájové prostředí pro selata Tab. 4: Odhad ekonomické efektivnosti chovu prasnic (prodeje selat) Tab. 5: Odhad přínosů vybraných opatření v chovu prasnic Tab. 6: Odhad přínosu vybraných opatření při výkrmu prasat
43
