Píseň na rozloučenou
ZPĚVNÍČEK
1. Zda možno je se rozejít navždy si sbohem dát nedoufat, že sejdeme se spolu jedinkrát R.To je jenom nashledanou, věřím, že přijde čas, kdy sejdeme se spolu zas, bratři mí nashledanou. 2. Snad Bůh, jež nad námi bdí a žehná rukou svojí, snad Bůh, jež nad námi bdí, zas cesty naše spojí. R.To je jenom nashledanou… 3. Nuž podejme teď naposled si ruce druhu druh a stiskněme je spojené v bratrský pevný kruh. R.To je jenom nashledanou…
Bedna od whisky
Kanada
1. Dneska už mi fóry ňák nejdou přes pysky stojím s dlouhou kravatou na bedně od whisky. Stojím z dlouhým obojkem, jak stájovej pinč, tu kravatu co nosím, mi navlík soudce lynč
1. Na západě veliká jedna louka je a ta louka veliká zve se prérie. Častokrát se Velký Duch všude na to ptal kdo mu asi prérii tolik podupal.
R.Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká jsou dlouhý schody o nebe a cesta daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny ať na cestu se dám
R.Jo, ta Kanada, ta Kanada, ta je ta tam, ta je ta tam a Manitou je na to sám.
2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý postavil bych malej dům na louce ukrytý. Postavil bych malej dům a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben 3. Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát Moh' si někdy v suchu tu svojí whisky pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít 4. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává do krku mi zůstane jen dírka mrňavá Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok mám to smutnej konec a whisky ani lok. R.Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká jsou dlouhý schody o nebe a cesta daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny.
2. O té zemi slyšela jedna tvář bledá a řekla si, že tu zem taky vyhledá. Bledých tváří zdaleka přišlo jako much, bojovníkům prérie otrávilo vzduch. 3. Když se ještě objeví někde Indián, už mu nikdo neříká, že je stepi pán. Dneska už mu nepatří jeho prérie, i ten zákon pustiny dávno nežije 4. Na totemy pánbůh ví, co je napadlo, že tam na ně natáhli šňůry na prádlo. Kolem toho strašného kdysi kůlu muk koloběžku prohání pohlavárův kluk. 5. Na sekeru válečnou nikdo nevěří, v hospodě ji zasekli na dluh do dveří. Po skalpu už nikdo víc nevztáhne ruku, kdekdo je tu plešatý, nosí paruku.
Junácká hymna
Když náš táta hrál
1. Junáci, vzhůru, volá den! Luh květem kývá orosen, sluníčko blankytem pílí, před námi pouť vede k cíli. Junáci, vzhůru, volá den! Junáci, vzhůru, volá den!
1. Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, scházeli se farmáři tam u nás v přízemí, mezi nima můj táta u piva sedával a tu svoji nejmilejší hrál.
2. Junáci, vzhůru, volá den! Buď připraven, buď připraven! V obraně dobra a krásy, dožiješ vlasti své spásy. Junáci, vzhůru, volá den! Buď připraven, buď připraven! Při zpěvu junácké hymny vzdáváme úctu - v kroji zdravíme, v civilních šatech stojíme v pozoru. Zpíváme zásadně jednohlasně, bez doprovodu.
6.Nikoho už neláká kýta medvědí, takovéhle věci tam dnes už nejedí. Proč se za ní plahočit někde ve křoví, dneska je tam v oblibě ovar vepřový. 7.Jeden sešlý kouzelník zanechal triků a řek, že je nejlepší kouzlo valčíku. Teď u svého tam-tamu sedí celý den zkouší, jak by zahrát moh Poem na buben. 8.Že Velký Duch kanadský žertík miloval, paterčata rodině jedné věnoval. Šťastný otec žertíku nechtěl rozumět, všechny čápy v Kanadě nechal postřílet. 9.Indián, když do války někde rukoval, válečnými barvami tváře maloval. Dnes o mnohé panence směle můžem říct, že si barvou válečnou maže ret i líc. 10.Kdyby někdo potkal z vás Velkého Ducha tak mu klidně řekněte šeptem do ucha, že už není Kanada u něj v Kanadě, že máme tu „kanadu“ u nás v osadě.
2. Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět, už jsem prošel celý Státy a teď táhnu zpět, kdybych si ale v světě moh' ještě něco přát, tak zase slyšet svýho tátu hrát. 3. Ta písnička mě vedla mým celým životem, když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem, a když mi bylo nejhůř, tak přece jsem se smál, když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál. 4. To už je všechno dávno, táta je pod zemí, když je noc a měsíc, potom zdá se mi, jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát, zase jeho píseň slyšel hrát.
Jednou budem dál 1.Jednou budem dál, jednou budem dál, jednou budem dál, já vím, jen víru mít, doufat a jít, jednou budem dál, já vím. 2.Cíl je blízko nás, cíl je blízko nás, cíl je blízko nás, já vím, jen víru mít, doufat a jít, cíl je blízko nás, já vím. 3.Jednou přijde mír, jednou přijde mír, jednou přijde mír, já vím, jen víru mít, doufat a jít, jednou přijde mír, já vím. 4.Jednou budem dál, jednou budem dál, jednou budem dál, já vím, jen víru mít, doufat a jít, jednou budem dál, já vím.
Růže z Texasu
Nikdo nemá zdání
1.Jedu takhle večer stezkou dát stádu k řece pít, v tom potkám holku hezkou, že jsem až z koně slít. Má kytku žlutejch květů, snad růží co já vím. Znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim.
1.[:Nikdo nemá zdání, nikdo nemá zdání, co je to skautování.:] Na táboře je to prima, i když je ti v noci zima. Nikdo nemá zdání, nikdo nemá zdání, co je to skautování.
R.Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou anebo s tou, dej říct, že kromě Texasu, tyhle růže nerostou. Ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád, svoji žlutou růži z Texasu budeš pořád mít už rád.
2.[:Když se slunko k spánku, když se slunko k spánku ukládá do červánků.:] Řeka hučí svojí píseň, ze mne padá všechna tíseň. Nikdo nemá zdání, nikdo nemá zdání, co je to skautování.
2.Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým. Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád a že se dám i zabít, když si to bude přát. 3.Hned si se mnou dala rande a přišla přesně v půl a dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul. Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát, ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát. 4.Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít. Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou, tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou.
3.[:A když vatra vzplane a když vatra vzplane, každý skaut povstane:] Ruku svojí k slibu zvedá, národu že zemřít nedá. Nikdo nemá zdání, nikdo nemá zdání, co je to skautování. 4.[:Potom v kruh se chytnem, potom v kruh se chytnem jedním hlasem vykřiknem: :] „V jednotě je naše síla, důvěřuj nám vlasti milá.“ Nikdo nemá zdání, nikdo nemá zdání, co je to skautování.
Amazonka
My pluli dál a dál
1.Byly krásný naše plány, byla jsi můj celej svět, čas je vzal a nechal rány, starší jsme jen o pár let.
1.My pluli dál a dál v zelené lesy, kde vlnka s vlnkou slaví své plesy, my pluli dál a dál v zelený háj, my pluli dál a dál v zelený háj.
2.Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na „táto“ slyší jinej, i když si tak neříká.
2.Loďka je malá, vesla jsou krátký, poplujem bratři, poplujem zpátky, či máme plouti dál v zelený háj, či máme plouti dál v zelený háj.
R.Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví, stejnou barvu jako měly tvoje oči džínový.
3.My pluli dál a dál v rákosí tmavé, kde rybka s rybkou spolu si hraje, my pluli dál a dál v zelený háj, my pluli dál a dál v zelený háj.
3.Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, „Amazonka“ říkávali, a já hrdě přisvědčil. 4.Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo „Amazonka“ neříká. 5.Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. R.Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla [:pořád stejná, přísahám.:]
Quantanamo
Chodím po Broadwayi
1.Palmy se kývají, z krčmy zní opilé hlasy, vítr si pohrává s vlajkou pruhů a hvězd, blyští se bodáky, hlavně a tankové pásy, víří bílý písek vyprahlých slaných cest.
1.[:Chodím po Broadwayi hladov sem a tam, :] chodím po Broadwayi, po Broadwayi, po Broadwayi hladov sem a tam.
R.Quantanamo, hejá, Quantanamo, Quantanamo, hejá, Quantanamo, Quantanamo, hejá, Quantanamo, Quantanamo, hejá, Quantanamo! 2.Dál k moři táhnou se šedivé pruhy drátů, vítr si pohrává s vlajkou pruhů a hvězd, bodáky, tanky a vojáci Spojených států víří bílý písek vyprahlých slaných cest. 3.Rum na rtech chladí a whisky zas ohnivě pálí, na polích zraje třtina a schne sláma, moře se valí a příboj se tříští o skály, harmonika zpívá písničku Quantanama.
R.Singi jau jau jupi jupi jau, singi jau jau jupi jupi jau, singi jau jau jupi, jau jau jupi, singi jau jau jupi jupi jau. 2.[:Práci nedostanu, černou kůži mám, :] práci nedostanu, nedostanu, protože já černou kůži mám. 3.[:Moje černé děti mají stále hlad, :] moje černé děti, černé děti, černé děti mají stále hlad. 4.[:A já pevně věřím, že zas přijde den, :] a já pevně věřím, pevně věřím, že zas bude černoch svoboden.
Proklatej vůz
Zatracenej život
1.Čtyři bytelný kola má náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej o Santa Cruz.
1.To bylo v Dakotě po vejplatě, whisky jsem tam pašoval, a že jsem byl sám jako kůl v plotě, s holkou jsem tam špásoval.
R.Polykej whisky a zvířenej prach, nesmí nás porazit strach, až přejedem támhleten pískovej plát, pak nemusíš se už rudochů bát.
2.Šel jsem s ní nocí, jak vede stezka, okolo červených skal, než jsem jí stačil řict, že je hezká, zpěněnej bejk se k nám hnal.
2.Jen tři bytelný kola …
R.Povídám jupí, čerte, jdi radši dál, pak jsem ho za rohy vzal (a zahodil!), udělal přemet a jako tur řval, do dáli upaloval. 3.To bylo v Dawsonu tam v salonu a já jsem zase přebral, všechny svý prachy jsem měl v talonu, na život jsem nadával.
Rec: „Tatínku, tatínku, už mám plnej nočníček!“ „Probůh, to není nočníček, to je soudek s prachem!“
4.Zatracenej život, čert by to spral, do nebe jsem se rouhal, než jsem se u baru vzpamatoval, Belzebub vedle mě stál.
3.Jen dvě bytelný kola …
R.Povídám jupí čerte ... 5.Jó, rychle oplácí tenhleten svět, než bys napočítal pět, Ďáblovým kaňonem musel jsem jet, když jsem se navracel zpět.
Rec: „Georgi, už jsem celá roztřesená, zastav!“ „Zalez zpátky do vozu, ženo!“
Rec: „Synu, vždyť jedeme jak s hnojem!“ „Jó, koho jsem si naložil, toho vezu!“ 4.Už jen jediný kolo … Rec: „Georgi, zastav, já se strašně bojím Indiánů!“ „Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč!“ 5.Už ani jediný kolo nemá náš proklatej vůz … „Indiáni!“
6.Jak se tak kolíbám, uzdu v pěsti, schylovalo se k dešti, Belzebub s partou stál vprostřed cesty, zavětřil jsem neštěstí. R.Povídá jupí, čerte, jdi radši dál, potom mě za nohy vzal (a zahodil!), udělal jsem přemet a jako tur řval, do dáli upaloval.
Jennifer Lady
Pyžamo
1. Drobně mží a do noci zvon z majáku lodím zavolal vstříc, útesy skal ostrých jak nůž už proplouvá. Jennifer Lady, tak malá jak stín, má na boku ránu a v plachtoví klín, to z pitomý války muži se vrací domů k nám.
1.[:Koupím já si modrý pyžamo s proužkama,:] koupím já si modrý, koupím já si modrý, koupím já si modrý pyžamo s proužkama.
2.Kolik jich šlo a vrací se půl to bude pláče a po dlaních sůl, a bez tátů synů a bez věna dcer, Bože, co bude dál? Přestane svítat, až do hrobu dáš všechen ten smutek, má Irská zem? Co platný jsou květy a všechna ta sláva? Bože co bude dál? 3.V srdci úzkost, na duši vzdor, myšlenky letí jak potoky z hor, dokud nám budou poroučet blázni, kde bude svět? Svobodo drahá, kolik to stojíš? Kolik nás zemře ve válkách jen? Až jednou ráno snad vyjdeš, jak slunce v jedinej den? 4. Drobně mží a do noci zvon z majáku lodím zavolal vstříc, útesy skal ostrých jak nůž už proplouvá. Jennifer Lady, tak malá jak stín, má na boku ránu a v plachtoví klín, to z pitomý války muži se vrací domů k nám.
2.[:Když ho nedostanu, tak ho ukradnu, s proužkama,:] když ho nedostanu, nedostanu, nedostanu tak ho ukradnu, s proužkama. 3.[:Vyfasuju za to sedm let, s proužkama,:] vyfasuju za to, vyfasuju za to, vyfasuju za to sedm let s proužkama. 4.[:Tam dostanu modrý pyžamo s proužkama:] tam dostanu modrý, tam dostanu modrý, tam dostanu modrý pyžamo s proužkama. 5.[:Až mě pustí, půjdu nakoupit, s proužkama:] až mě pustí, půjdu, až mě pustí půjdu, až mě pustí půjdu nakoupit s proužkama. 6.[:Koupím já si modrý pyžamo s proužkama,:] koupím já si modrý, koupím já si modrý, koupím já si modrý pyžamo s proužkama.
Opakuje se až do úplného zblbnutí.
Kamarád
Máma peče buchty
Když jsi kamarád tak pojď si s námi hrát /ňaf! ňaf! Když jsi kamarád tak pojď si s námi hrát /ňaf! ňaf! Když jsi kamarád tak budeš rád, že si s námi můžeš hrát, že nás můžeš napodobovat /ňaf! ňaf!
1.Máma peče buchty, chystá koláče, my se veselíme, jí je do pláče, že budeme venku spávat, v noci hlídat, časně vstávat, že nám bude zle, že nám bude zle.
Za „ňaf, ňaf“ se v dalších slokách postupně přidává: -ňuf, ňuf; -haťa, paťa; -bé; -cink; -kuku, kuku; -klap s těmito pohyby: -ňaf, ňaf: ruce před sebou, dlaně se svírají, jako když prosí pes; -ňuf, ňuf: pokrčit lokty, prsty opřít o ramena, lokty hýbat od těla a k tělu; -haťa, paťa: před sebou točit rukama mlýnek; -bé: naslinit pravý ukazováček a obloukem jej vzdálit od úst; -cink: ukazovákem ťuknout do nosu; -kuku, kuku: dlaně před uši a uši zakrývat; -klap: přidá se po posledním „kuku“, tedy za písničkou, při tom se klepe dlaní do temene.
2.Nestrachuj se máti, já se neztratím, po táboře zdráv se k tobě navrátím, v stanech budem tvrdě spávat, v noci hlídat, chutě vstávat, nebude nám zle, nebude nám zle. 3.Kdo ti milý synku, kdo ti uvaří, my jsme milá máti všichni kuchaři. Hojnost všeho navaříme, občas něco připálíme, to však nevadí, to však nevadí. 4.V horách milý synku není lékaře, skauti milá máti radš maj kuchaře. Slunce, seno, atletika, to je naše apatika, to nás vyléčí, to nás vyléčí.
Hercegovina
Jesse James
1.Hercegovina, cha-cha, ju-cha-cha, lautr rovina, cha-cha, ju-cha-cha, tu musela vybojovat infanteria, ba jo, tu musela vybojovat infanteria, ba jo.
1.Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil, vlaky přepadával rád. Boháčům uměl brát, chudákům dávat zas, přál bych vám, abyste ho mohli znát.
2.Infanteria, cha-cha, ju-cha-cha, čestná setnina, cha-cha, ju-cha-cha, ta musela bojovati za Císaře Pána, ba jo, ta musela bojovati za Císaře Pána, ba jo.
R.Jó, Jesse ženou svou, tady nechal ubohou, a tři děcka říkám vám, ale tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí, já vím, tenkrát v noci prásk ho sám.
3.Za Císaře Pána, cha-cha, ju-cha-cha, jeho rodinu, cha-cha, ju-cha-cha, ta musela vybojovat Hercegovinu, ba jo, ta musela vybojovat Hercegovinu, ba jo.
2.Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc, když tu vláček zůstal stát. Kdekdo ví, že ten vlak přepad James Kabrňák, Jesse sám, se svým bráchou akorát.
4.Tamhle po stráni cha-cha, ju-cha-cha, šnelcuk uhání cha-cha, ju-cha-cha a pod mostem jsou ukrytí Mohamedáni, bajo a pod mostem jsou ukrytí Mohamedáni, ba jo.
R.Jó, Jesse ženu svou ...
5.Mohamedáni, cha-cha, ju-cha-cha, strašní pohani, cha-cha, ju-cha-cha, maj kalhoty vyšívaný, smrkaj do dlaní, ba jo, maj kalhoty vyšívaný, smrkaj do dlaní, ba jo.
3.Jednou večer Jesse James sedí doma za stolem, a svým dětem vypráví. Robert Ford v nočních tmách připlíží se jako vrah a on vám Jesse Jamese odpraví. R.Jó, Jesse ženu svou …
Plavovláska
No to se ví
1.[:Já na vojnu se dal pro krásnou plavovlásku.:] [:A ne pro prsten snad, ten má mi ještě dát, že nechtěla se dát ode mě zulíbat.:] 2.[:Já na vojnu se dal, my hned do boje táhli.:] [:A tam, kde kavalír byl mi voják poradil, abych si volno vzal svolení nežádal.:] 3.[:Já vyjdu z tábora a potkám kapitána.:] [:Kapitán povídá, kam kráčíš jako pán? Jdu támhle nahoru ke svému praporu.:] 4.[:Vojáčku, ty máš žal, pro krásnou plavovlásku.:] [:A věř, že nejsi sám, hleď prsten od ní mám. To důkaz je ti dán, že jsem její galán.:] 5.[:Tam v louce zelené, potůček jasně zpívá.:] [:Já kabát odhodil a šavli vytasil. a statečně se bil, jak pravý kavalír.:] 6.[:Tam v louce zelené, já zabil kapitána.:] [:Kapitán mrtev kles, já žiju ještě dnes, však nejdýl do tří dnů v tvář smrti pohlédnu.:] 7.[:A kdo mě odpraví to budou kamarádi.:] [:Dřív zavážou mi však, šátečkem modrý zrak a bez váhání pošlou mne na onen svět.:] 8.[:Vojáci z naší vsi, nic neříkejte mámě.:] [:Snad řekněte jí jen, že v Holandsku jsem zajatcem a můžete ji říct, že se nevrátím víc.:] 9.[:Mé srdce vložte pak do běloučkého šátku.:] [:Domů vezměte, mé milé doma řekněte to srdce pro tě dal, hoch jež tě miloval.:]
1.To, co na nás doma čeká, není zrovna fajnový, od pondělka na koni letos jako předloni, je to zatracenej úděl, do prašivejch estakád, jipijou, jipijou, ňáký cizí krávy hnát. R.No to se ví, zase se sejdem, za sedm let či příští tejden, budeme hrát, budeme zpívat, přijďte se dívat, bude nám hej. 2.Celý léto nezaprší, a když jo, tak leje furt, všude bláta čím dál víc, nebo zase strašnej hic, ti, co neznaj' čistý víno, ať se z louže napijou, jipijou, jipijou, možná, že to přežijou. R.No to se ví … 3.Všechno špatný jednou skončí, pámbu to tak nenechá, pochopí, že tenhle svět se mu zrovna nepoved', vod tý doby bude z hlíny lepit samý anděly, jipijou, jipijou, a taky zruší pondělí. R. No to se ví … (2x)
Blízko Little Big Hornu
Řekni, kde ty kytky jsou
1.Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem, tam přijíždí generál Custer se svým praporem, modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin, a z indiánskejch signálů po nebi letí dým.
1.Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být? Dívky je tu během dne otrhaly do jedné, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
R.Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchá ta slova varovná?
2.Řekni, kde ty dívky jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být? Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
2.Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí: zpátky povel dej, jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.
3.Řekni, kde ti muži jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být? Muži v plné polní jdou, do války je zase zvou, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
R.Říkal to Jim Bridger …
4.A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde mohou být? Řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
3.Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. R.Říkal to Jim Bridger …
5.Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být? Dívky je tu během dne otrhaly do jedné, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?
4.Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblaku prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál. R.Říkal to Jim Bridger …
Stály báby
Montgomery
1.Stály báby u silnice, divily se převelice. [:Hej hola hola holala, že maj nahá kolena chachacha:]
1.Déšť ti holky smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh. Kde jsou zbytky tvojí krásy to ví dneska jenom bůh.
2.Punčochy jen nad střevíce, gatě nemaj nohavice. Hej hola ... k tomu nahá kolena.
R.Z celé jižní eskadrony (eskadrony) nezbyl ani jeden muž (ale už), v Montgomery bijou zvony (za nás, za Jižany), déšť ti smejvá ze rtů růž.
3.Klobouk jako Amerikán, ranec jako starej cikán. Hej hola ... k tomu nahá kolena. 4.S prstem vzhůru káže vědma, počkej, však ty chytíš revma. Hej hola ... nastydnou ti kolena. 5.Kdo se sluncem nemá styku v stáří hledá apatyku. Hej hola ... francovkou tře kolena.
2.Na kopečku v prachu cesty leží i tvůj generál. V ruce šátek od nevěsty, ale ruka běží dál. R.Z celé jižní eskadrony … 3.Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkých chvil. Proužek krve stéká prachem Déšť mu slepil vlas jak jíl. R.Z celé jižní eskadrony … 4.Déšť ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví. Lásku měl rád, víc než život, to ti nikdy nepoví. R.Z celé jižní eskadrony …
Byla jedna loďka malá
Černý muž
1.[:Byla jedna loďka malá:] [:Na moři jak- jak- jakživ nebyla:]
1.[:Černý muž pod bičem otrokáře žil,:] černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel. R.Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, kapitán John Brown to zřel.
R.Ohe, ohe, ohe. [:Ohe, ohe, matelots, matelots naviguez sur les flots!:] 2.[:Když šest neděl na moři byla:] [:Tu náhle do- do- došly zásoby:]
2.[:Sebral z Virginie černých přátel šik,:] sebral z Virginie černých přátel šik, prapor svobody tam zdvih'. R.Glory, glory, … prapor svobody tam zdvih'.
R.Ohe, ohe, … 3.[:Los tahali o slámku krátkou:] [:By určili kdo, kdo, kdo sněden býti má:]
3.[:V čele věrných město Herper's Fevry jal,:] v čele věrných město Herper's Fevry jal, právo, vítězství a čest. R.Glory, glory, … právo vítězí a čest.
R.Ohe, ohe, … 4.[:Los pad na toho nejmladšího:] [:Snědli ho s bí- bí- bílou omáčkou:]
4.[:Hrstka statečných však udolána jest,:] hrstka statečných však udolána jest, kapitán John Brown je jat. R.Glory, glory, … kapitán John Brown je jat.
R.Ohe, ohe, … 5.[:Jestli jsme vás otrávili:] [:My můžem za- za- začít nanovo:]
5.[:Zvony Charlestonu z dáli temně zní,:] zvony Charlestonu z dáli temně zní, Johnův den to poslední. R: Glory, glory, … Johnův den to poslední.
R.Ohe, ohe … 6.[:John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí,:] John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál. R.Glory, glory, … jeho duch však kráčí dál.
Okoř
Heľpa
1.Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, vroubená je stromama, stromama. Když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama, nohama. Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad, jako hrad. Tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat, notovat.
1.To ta Heľpa, to ta Heľpa, to je pekné mesto. A v tej Heľpe a v tej Heľpe švarných chlapcov je sto. Koho je sto, toho je sto, nie po mojej voli. Len za jednym len za jednym, srdiečko ma boli.
R.Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát. Ta měla ve zvyku podle svého budíku o půlnoci chodit strašívat, strašívat. Od těch dob, co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč, z hradu pryč. A tak dole v podhradí se šerifem dovádí, on jí sebral od komnaty klíč.
2.Za Janíčkom, za Palíčkom, krok by něspravila. Za Ďuríčkom, za Mišíčkom Dunaj preskočila. Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj, to širé pole. Ľen za jedním, ľen za jedním, počešenie moje.
2.Jednoho dne zrána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden, vykraden. Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden, dopaden. Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, v kostnici, místo aby hlídal, zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici, zimnici. R.na hradě Okoři …
Běží voda, běží
Tři kříže
1.Běží voda, běží, po kameni šustí, řekla mně má milá, že už mě opustí. Teče voda, teče, po kameni skáče, když mě milá nechá, ať si jiný pláče.
1.Dávám sbohem všem břehům proklatejm, který v drápech má ďábel sám, bílou přídí šalupa "My Grave" míří k útesům, který znám. R.Jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce znavený, lodní deník, co sám do něj psal.
2.U našeho dvora teče voda dvojí, jen ty jsi nemysli, že už budeš mojí. Za horou vysokou zapadá slunéčko, a já tebe nechci, falešná dcerečko. R.[:A já tě nechci, a já tě nemiluju, a já tě nemám rád :] [:protože už ráno, protože už ráno má si tě jiný brát.:] 3.Když ty si věděla, co já vím dneska, mohla sis ušetřit svoje slova hezká. Hezká slova, hezká, málo lásky ke mně, jak jsem teď, bože, rád, že tě nemám v domě. 4.Taková falešná, jak ty bys tam žila, pro moje trápení a taková jsi byla. Budeš-li taková, nikomu nezbývá, že když tě dostane, ať tě taky hlídá. R.A já tě nechci, .....
2.První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen, chřestot nožů, při kterým přejde smích, srdce – kámen a jméno: Sten. R.Jen tři kříže … 3.Já Bob Green mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál, druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. R.Jen tři kříže … 4.Třetí kříž snad vyvolá jen vztek, Katty Rogers těm dvoum život vzal. Svědomí měl, vedle nich si klek: Snad se chtěl modlit: „Vím, trestat je lidský ale odpouštět božský, snad mi tedy Bůh odpustí“ R.Jen tři kříže z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce znavený lodní deník a v něm, co jsem psal.
Frankie Dlouhán
Marnivá sestřenice
1.Kolik je smutného, když mraky černé jdou lidem nad hlavou, smutnou dálavou. Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl za čas odletěl, každý zapomněl.
1.Měla vlasy samou loknu, jé, je-je, ráno přistoupila k oknu, jé, je-je. Vlasy samou loknu měla a na nic víc nemyslela a na nic víc nemyslela, jé, jé, je.
R.Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, po státech toulal se jen sám a že byl veselej, tak každej měl ho rád. Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál a každej, kdo s ním chvilku byl, tak dlouho se pak smál. 2.Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát. A když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.
2.Nutno ještě podotknouti, jé, je-je, že si vlasy kulmou kroutí, jé, je-je. Nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem, nýbrž jen tak nad plamenem, jé, jé, je. 3.Jednou vlasy sežehla si, jé, je-je, tím pádem je konec krásy, jé, je-je. Když přistoupí ráno k oknu, nemá vlasy samou loknu, nemá vlasy samou loknu, jé, jé, je.
R.Měl kapsu prázdnou ..... 3.Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše klidně spí. Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. R.Měl kapsu prázdnou .....
4.O vlasy už nestará se, jé, je-je, a diví se světa kráse, jé, je-je. Vidí plno jinejch věcí a to za to stojí přeci, a to za to stojí přeci, jé, jé, jé.
Sotva se narodíš
Severní vítr
1.[:Sotva se narodíš, už ti koně kovou,:] [:šavli ti chystají ocelovou,:] ocelovou, bez parády, [:co kmáni dostávaj u armády.:]
1.Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen. Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen.
2.[:Sotva se narodíš, už si verbíř píše,:] [:že nejsi ze zámku, ale z chýše,:] ale z chýše pod horama, [:těžko se vyplácet šesťákama.:]
Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát. Sám v dřevěný boudě sen o zlatý hroudě já nechám si tisíckrát zdát.
3.[:Sotva se narodíš, už ti kulku lijou,:] [:kdo střelí dřív, toho nezabijou,:] nezabijou, a pak možná, [:jakej maj mrzáci život, pozná.:]
R.Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím, k nohám Ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím.
4.[:Sotva se narodíš, už ti šijou kabát,:] [:kterej si voblíkneš jednou-dvakrát,:] jednou-dvakrát, naposledy, [:zelený sukno je zkrvavený.:]
2.Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž. Už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž. Zde leží ten blázen, chtěl dům a bazén a opustil tvou krásnou tvář. Mám plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek a nad hrobem polární zář.
5.[:Kdejakej generál, kdejakej kaprál:] [:s flintama lidi by do pole hnal,:] do pole hnal proti sobě, [:komu jsou metály platný v hrobě?:]
R.Severní vítr …
Buráky
Pochod amerických námořníků
1.Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války na polích místo bavlny teď rostou bodláky. Ve stínu u silnice vidíš z Jihu vojáky, jak válejí se v trávě a louskaj buráky.
1.My sloužíme svému národu, my sloužíme na moři. A pro lidská práva, svobodu, naše srdce zahoří. A že každý na svém místě stál, bojový když zazněl ryk, s čistým štítem vždycky bojoval americký námořník.
R.Hej hou, hej hou, nač chodit do války, je lepší doma sedět a louskat buráky. Hej hou, hej hou, nač chodit do války, je lepší doma sedět a louskat buráky. 2.Plukovník sedí v sedle, volá: „Yankeyové jdou!“, a mužstvo v trávě leží, prej už dál nemohou. Plukovník se otočí a koukne do dálky, jeho slavná armáda teď louská buráky. R.Hej hou … 3.Až tahle válka skončí a my zas budem žít, své milenky a ženy zas půjdem políbit. Až zeptaj se tě: „Hrdino, cos dělal za války?“ „Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky.“ R.Hej hou …
2.Vesele se vlajka třepotá, pohrává s ní větru van. Naše lodi plují do světa, brázdí každý oceán. Ať je bouře nebo žhavý den, na stráži stát vždycky zvyk, tak je k boji stále připraven americký námořník. 3.Když na moře lodi vplouvají, v přístavu je lidí dav. A pak bílé šátky mávají námořníkům na pozdrav. A když jejich slavná píseň zní, je to jako vřelý dík, že svobodu vždycky uhájí americký námořník.
Kozel
Tři citrónky
1. Byl jeden pán, ten kozla měl, velice si s ním rozuměl, měl ho moc rád, opravdu moc, hladil mu vous na dobrou noc.
1. V jedné mořské dálině, ztroskotal koráb v hlubině, jen tři malé citrónky zůstali na hladině.
2. Jednoho dne se koze splet, rudé tričko pánovi sněd, jak to pán zřel, zařval „jéjé“ svázal kozla na koleje. 3. Zahoukal vlak, kozel se lek´: „To je má smrt“, mečel „mek,mek“ jak tak mečel, vykašlal pak, rudé tričko, čímž stopnul vlak.
Červená se line záře
R. Ryba roba ryba roba ryba robá (čuču) ryba roba ryba roba ryba robá (čuču) ryba roba ryba roba ryba robá (čuču) zůstali na hladině. 2. Jeden praví - přátelé, netvařte se tak kysele, cožpak to není veselé, patří nám moře celé. R. Ryba roba… 3. A tak pluli dál a dál, jeden na kytaru hrál, a tak pluli zpívali, až na ostrov korálový.
Červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň, hřeje ruce, barví tváře.
R. Ryba roba…
Večerka
4. Potkala je tam rybizna, byla to mořská babizna, sežrala citrónky i s kůrou, zakončila baladu mou.
1.Zapad den, slunka svit, vymizel z údolí, z temen hor, odpočiň každý kdos boží tvor. 2.V lesa klín padl stín, hasne již vatry zář, svatý mír kráčí z hor, usíná boží tvor. 3.Brumendo
Grónská písnička
Lachtani
1. Daleko na severu je Grónská zem, žije tam Eskymačka s Eskymákem, [: my bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a eskima. :]
R. [: Lach, lach, jé jé lach, lach jé jé. :]
2. Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc, [: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. :] 3. Když sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky, [: medvědi těžko jsou k poražení, neboť medvědy ve sněhu vidět není. :] 4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě zaklepe na na íglů hlavní medvěd: [: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu? Nesu vám trochu ryb na svačinu." :] 5. V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději, [: smíchem se otřásá celé íglů, neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů :] 6. Tak žijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů, [: my bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma. :]
1. Jedna lachtaní rodina rozhodla se, že si vyjde do kina, jeli lodí, metrem, vlakem a pak tramvají a teď u kina Vesmír lachtají, lachtaní úspory dali dohromady, koupili si lístky do první řady, táta lachtan řekl:"Nebudem třít bídu" a pro každého koupil pytlík arašidů, ó. R. Lach, lach, jé jé… 2. Na jižním pólu je nehezky a tak lachtani si vyjeli na grotesky, těšili se, jak bude veselo, když zazněl gong a v sále se setmělo, co to ale vidí jejich lachtaní zraky: sníh a mráz a sněhové mraky, pro veliký úspěch změna programu, dnes dáváme film ze života lachtanů, ó. R. Lach, lach, jé jé… 3. Táta lachtan vyskočil ze sedadla, nevídaná zlost ho popadla: "Proto jsem se netrmácel přes celý svět, abych tady v kině mrznul jako turecký med, tady zima, doma zima, všude jen chlad, kde má chudák lachtan relaxovat?"
Anděl
Batalion
1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla, díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.
0. Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří, víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíři.
R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, Emi G D7 G aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, Emi D7 G Emi D7 G co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.
1. Dříve, než se rozední, kapitán k osedlání rozkaz dává, ostruhami do slabin koně pohání, tam na straně polední čekají ženy, zlaťáky a sláva, do výstřelů z karabin zvon už vyzvání.
2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. R: 3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice, a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. R:
R: Víno na kuráž a pomilovat markytánku, zítra do Burgund batalion zamíří, víno na kuráž a k ránu dvě hodiny spánku, díky, díky vám, královští verbíři. 2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát, neplač, sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. R. Víno na kuráž…
Nedivte se té lachtaní rodině, že pak rozšlapala arašidy po kině, jé. R. Lach, lach, jé jé… 4. Tahle lachtaní rodina od té doby nechodí už do kina, lach lach
Oranžový expres C C7 1. Už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj, hej, F C už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj, G C rychlík v barvě pomeranče už mě veze, tak good-bye. 2. Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší svit brzdařský lucerny, komáři jisker v ovzduší, a pak, když oranžovej expres mi houká do uší. Rec: "Helou, kam jedeš, tuláku?" "Nevím." "Na New York?" "Nevím." "Nebo na Nashville?" "Nevím, mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncaj' dúdá-dúdá-dúdá-dúdá ..." 3. Sedím si na uhláku a vyhlížím přes okraje, ve svým tuláckým vaku šmátrám po lahvi Tokaje, píseň oranžovýho vlaku si zpívám do kraje. 4. Už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj, hej, už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj, rychlík v barvě pomeranče sviští na New York, goodbye.
Divoké koně Emi Ami Emi G Ami Emi 1. [: Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, :] Ami Emi Ami Emi Adim C vzduch těžký byl a divně voněl tabákem, Ami Emi Ami Emi H7 Emi vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. 2. [: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :] [: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :] 3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :] [: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :] 4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :] [: milování je divoká píseň večera. :] 5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :] [: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :] 6. [: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :] [: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :] Já viděl divoké koně ...
