Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International Číslo 6. Ročník II. Vyšlo dne 19. 3. 2012 SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
Zpěv je klíč čaromocný, otevírá dveře k zakletým pokladům,
jimž na svět pomáháme v podobě začarovaných písniček
(Fotografie: B. Křempek)
CHVÍLE V PÍSNÍCH ČAROMOCNÝCH Slušný publicista ví dobře, že ne vždy je nutné (a vhodné) být za každou cenu osobní. Takový projev používáme většinou u příležitostí velice mimořádných. Jakou byla například ta následující. 14. března 2012 nebylo sice ještě jaro, ale v samotném centru Opavy v prostorách okolo Obecního domu se potkávaly desítky lidí. Jedni spěchali z práce domů, jiní na nákupy či na procházku, další venčili pejsky; ono to jaro jakoby jiţ bylo. A někteří vstoupili do krásně obnoveného, zmíněného jiţ Obecního domu a ještě před šestnáctou hodinou zcela zaplnili sálek zvaný Sál purkmistrů. Konalo se zde oblastní kolo „ Začarované písničky“, zajímavé akce, kterou organizují RC Opava International a RC Ostrava International. Jiţ čtvrtým rokem. Shodou okolností mi den předtím volal dávný známý a přítel Luboš. Ačkoli bydlí v Ostravě, nesetkáváme se tak často, protoţe se kaţdý jiţ řadu let zabýváme něčím jiným. Ale naše dávné přátelství, vzniklé kdysi při práci v podzemí jedné šachty, to se nezměnilo. Takţe se scházíme občas, zejména kdyţ jeden z nás se potřebuje svěřit s něčím, co třeba hodně bolí a nedá se to vykřičet do světa. A tak jsem Lubošovi slíbil, ţe se u něj doma stavím, aţ pojedu večer z Opavy. Měl jsem to stejně při cestě. Naše opavské setkání s mladými handicapovanými lidmi (soutěţili v kategorii 5 - 15 let a 16 let a více) bylo podobně jako v minulých letech úţasné. Polovina z nich postoupila díky verdiktu poroty do finále, které bude 21. května také v Opavě. Ale kdyby bylo na těch, kteří je v přeplněném sále odměňovali potleskem, postoupili by všichni. Jenţe tohle je opravdu soutěţ a její účastníci vědí, ţe postup do finále není dán mírou jejich postiţení, ale skutečně kvalitou jejich výkonu. Svět handicapovaných mladých lidí nechce být litován. Jejich svět potřebuje rovnoprávné uznání. A také dostatek příleţitostí k tomu, aby si takové uznání mohli vydobýt. A v tom je skryto to krásné, poctivé a nezištné, coţ je jakoby opsáno z dávných tradic rotariánských, protoţe tam skutečně patří. Jiţ 107 let. K Lubošovi jsem dorazil okolo osmé večer. Neţ jsme dopili obligátní kávu, stručně mi vyloţil zcela nečekaný, ale velice obtíţný problém, který vyplynul především z jeho osobních rodinných a majetkových vztahů. Něco jsem znal z minula a něco bylo pro mě dost šokující. Oba jsme pochopitelně věděli, ţe není na světě nikdo, kdo by mávnutím kouzelného proutku Lubošův problém vyřešil, ale oba příliš dobře známe ono rčení o starostech, které se sdělením přece jen trochu zmenší. A Luboš také od mé návštěvy nic jiného neočekával. V některých situacích je nejobtíţnější, jak začít. A
tak jsem Lubošovi nejdříve vyprávěl o tom, čeho jsem byl v předchozích hodinách svědkem. Musel jsem začít trochu ze široka, aby bylo jasno, proč to všechno děláme. Dostal jsem se tedy k sálu plnému dětí. Dětí a mladých lidí, kteří byli vyzváni, aby veřejně zazpívali svoji oblíbenou písničku. Přijeli nejen z Opavy, ale také ze Svobodných Heřmanic, ze Štramberku, z Prostějova, z Ostravy, z Vršovic, z Dolních Ţivotic a z Havířova. V sále byli také jejich učitelé, učitelky, asistenti, kamarádi, asistentky a spoluţáci. Byli zde pochopitelně také dospělí z obou Rotary klubů a zejména pak odborníci, které naše kluby k tomu přizvaly. Josef Melecký konferoval, perlil, povzbuzoval, chválil, doprovázel, vysvětloval a děkoval. Konec konců dělal to pod bdělým dohledem své ţeny Mirky, která je hlavní organizátorkou celé akce. Ale pomáháme jí všichni, takţe jde opravdu o dílo naprosto kolektivní. Ale kouzlo onoho pozdního odpoledne nebylo pouze v tom, ţe se zpívalo a odměňovalo potleskem, v závěru pak i hodnotnými cenami. Ten sál plný mladých lidí se na první pohled ničím nelišil od desítek jiných podobných akcí. Snad jen tím, ţe někteří účastníci přijeli na svých vozíčcích, ale to dnes jiţ dávno nevzbuzuje ţádný údiv, jako kdysi před lety. Na první pohled tedy nikdo nic nepoznal. Aţ teprve kdyţ bylo třeba vyvoláno jméno další soutěţící, kterou musela na podium přivést její učitelka a otočit ji čelem do hlediště, uvědomil si člověk, ţe nevidí. Jenţe já si stejně myslím, ţe nejen ona, ale všichni ostatní soutěţící viděli. A viděli jedno. Sál plný lidí, kteří se sešli proto, aby si poslechli zrovna tu písničku, kterou oni zpívají nejradši. A nemyslete si, zněly tu zcela moderní písně Karla Kryla, Waldemara Matušky, Uhlířovy a Svěrákovy, Nohavicovy, Štaidlovy či Svobodovy, ale v neztenčené míře také písně lidové. V takových chvílích se člověk občas podívá do svého svědomí, do svého nitra a uvědomí si, jak nás často zahanbují svým optimismem naši spoluobčané, s nimiţ bychom zřejmě neměnili. Jak málo toho víme o jejich ţivotě. Uţ jsem málem napsal, ţe oni ten ţivot nemohou ţít díky svým postiţením plnohodnotně. Ale to by byl dost velký lapsus. Oni plnohodnotně ţijí. Jenţe pouţívají jiná měřítka a míra jejich pokory se velice liší od té pokory naší, jejíţ potřebu si někdy ne zcela uvědomujeme. A tak si vzájemně pomáháme. My tím, ţe je přizveme k takovým akcím, jako je jiţ tradičně naše „Začarovaná písnička“, ale také mnoho jiných podobných akcí, které organizují rotariáni na celém světě. A oni nám pomáhají tím, ţe nás nezištně a upřímně pozvou do jejich světa. A naše oba světy se prolínají, bezprostředně, nenásilně a obohacují naše vzájemná vědomí. A tak jsem vyprávěl, Luboš naslouchal a dokonce zapomněl rozsvítit, protoţe se mezitím setmělo. Ale ta tma byla dána jen pouhým otáčením zeměkoule. Kdyţ jsme se loučili, cítili jsme tak nějak, ţe víru v lepší příští, v řešení problémů, které se jen zdánlivě zdají neřešitelné, nebo bůhví jak obrovské, je třeba čerpat ze světa kolem nás, který ne vţdy vnímáme ve všech jeho souvislostech. To je poselství, které k nám dorazí někdy dávno jiţ poté, co zazněl poslední „začarované písničky„ tón. Je třeba, abychom ho vnímali a s citlivostí, která je dána všem lidem, onomu poselství naslouchali. Ne vţdy se to člověku podaří. Neboť umění naslouchat je skutečným uměním. I vyprávět o tom všem je velice těţké. Snad se mi to jen trochu podařilo v těchto řádcích, v nichţ nelze jinak, neţ být opravdu hodně osobní. Petr Andrle
Dvacátý prvý den májový bude dnem finálovým
A PURKMISTŘI JENOM ZÍRALI....
Po soutěžních vystoupeních zasedala porota a nastálé přestávky využili všichni k občerstvení, které připravili organizátoři. To vše v části sálu, který je zároveň galerií opavských purkmistrů. A ti jistě s pochopením zírali na to, co vše dobrého se v jejich Opavě děje. K průběhu oblastních kol se určitě v příštím čísle vrátíme.
Ještě je možné se přihlásit do dalšího oblastního kola, které se koná za týden dne 26. března 2012 v Kopřivnici
NÁVŠTĚVOU U ROTARIÁNŮ V NORSKU Ondřej Tůma, člen RC Opava International
Na počátku všeho byla informace v rotariánském časopise Good News. Zde byl mimo jiné i článek týkající se předvánočního koncertu Rotary Clubu Hamar. A jelikoţ se toto město nachází asi 60km severovýchodně od města, kam jezdím pracovně uţ 7 let, tak jsem se rozhodl, ţe tento RC navštívím. Pochopitelně, ţe jsme o tom předtím debatovali v mém mateřském klubu RC Opava International. V městě Hamar jsou organizovány dva kluby „Hamar“ a „Hamar Vest“, My jsme navštívili klub „Hamar“, který byl zaloţen 9. 4. 1951 a má 61 členů. Odkaz http://hamar.rotary.no/index.php?pageid=137 (první setkání na fotografii výše, autor textu zcela vpravo)
Norsko se nachází v distriktu 2305. Napsali jsme tedy na tento klub dopis, zda bychom se mohli zúčastnit jejich pravidelné schůzky pořádané ve čtvrtky v 18:00.
Ihned druhý den ráno mi přišel email od Pas Presidenta pana Reidar Nordby, Jr. (ten je na snímku výše vpravo – při naší návštěvě se nás velice mile ujal. On sám několik let fungoval ve vedení celosvětového Rotary). Následně na to přišel email od sekretáře pana Arve Solhaug. Natrefili jsme na poslední čtvrtek v měsíci (23. února 2012), coţ je jejich speciální schůzka s některými náleţitostmi, jako je losování třech zúčastněných rotariánů, kteří musí 1. zazpívat, 2. přednést báseň, 3. říci vtip (báseň a píseň musí být vlastní tvorby). V průběhu večera byla podávána sezónní specialita a to severská treska. Ta připlouvá v období února vytírat se ke břehům Norska a zde je lovena jako vynikající pochoutka. V tomto období je po celém Norsku k dostání úplně ale úplně čerstvá. Jinak se ještě v průběhu celého večera mimo jiné i zpívá dle předem připraveného zpěvníku. K tresce je dobré popíjet červené víno, kterého jsme měli aţ moc. Vše zde za poplatek 450 NOK (cca 1440 Kč) coţ mi za tak honosný večer připadá slušné i na poměry v Česku, natoţ v zemi, kde je takřka vše 3x draţší. Zaujalo nás také, jakým stylem je celý večer organizován. Program večera, kterého jsme se zúčastnili, byl následující: 18:00 Zahájení přednášky (tentokrát CEO Banky v Hamru – „Postavení banky v Norsku“) 19:00 přemístění do horních prostor banky (místo všech pravidelných schůzek) 19:00 – 19:30 Neformální debata všech zúčastněných – Welcome Dring 19:30 pozvání ve stolu; 19:30 – 21:30 večeře s tím vším, jak bylo řečeno 22:00 Pokračování neformální části (většinou tak do 23:00 – 1:00 ráno). My jsme skončili okolo 22:00 a odjeli jsme zpět na hotel. Setkání bylo velice příjemné a milé. Rozšířili jsme tedy i naše mezinárodní kontakty. Svědectvím jsou i další snímky.
Dear Rotarian, Of course you are always welcome to our club meetings in Hamar Rotary Club on Thursday evenings at 1800PM, and also with your colleague. This Thursday 23rd February, our meeting will take place in the new administration building of the bank, Sparebanken Hedmark, entrance from across the street of Victoria Hotel. This evening’s speaker will be the relatively new CEO of the bank, informing about the situation of the bank, seen in the light of the financial unrest in Europe. After the meeting, we will have our monthly social event with dinner and after dinner drinks. For this dinner, members and guests are asked to sign up at least one day in advance because of the ordering of the food and wine. On Thursday the menu will be a seasonal delicacy, Arctic Cod (with red wine) I assume that the price will be approx NOK 400 per person. For reservations, please mail to
[email protected] Our Club Secretary, Thor I. Egeberg is also informed about our correspondence. Hoping to see you on Thursday, I remain, Yours, Reidar Nordby, Jr. (Past President) (Na vysvětlenou: Ing. Ondřej Tůma, člen RC Opava International, je jinak ředitelem společnosti FERRAM STROJÍRNA, s.r.o. v Opavě a v Norsku má tato firma dlouholeté obchodní vztahy)
(20) KAPITOLKY Z HISTORIE ROTARIÁNSKÉHO HNUTÍ V OPAVĚ
Píše Petr Zahnaš V šestnáctém pokračování našeho seriálu jsme opustili medailonky významných opavských rotariánských osobností a věnovali jsme se aktuálně objeveným archivním dokumentům, které nám v mnohém osvětlily dosud neznámé okolnosti existence opavského Rotary clubu v obdobích před a těsně po druhé světové válce. Nyní se v dalších pokračováních opět k významným opavským rotariánům vrátíme. Velmi výraznou opavskou osobností v období těsně po druhé světové válce, byl učitel, první poválečný starosta statutárního města Opavy, předseda Pěveckého sdruţení slezských učitelů, organizátor Čs. Junáka na Opavsku, opavský patriot a v mnoha dalších oblastech veřejně činný člověk – Vladimír Mařádek. Seznam členů opavského klubu, měli-li bychom ho z poválečné doby k dispozici, by o něm mohl stručně uvádět: Jméno a povolání: Mařádek, Vladimír, starosta statutárního města Opavy; klasifikace: školství; adresa bytu: ul. Englišova 2; adresa podniku: Horní náměstí č. 69. Vladimír Mařádek byl jednou z výrazných osobností, ovlivňujících poválečné dění v osvobozené Opavě. Narodil se 19. 4. 1920 ve Zlatníkách. Jeho rodiči byli Theodor Mařádek, dělník druţstva Zádruha v nedalekých Milostovicích, a Antonie, dcera mlynáře Františka Solnického ze Zlatníků. Vladimír po skončení opavské měšťanské školy, kde patřil k nadaným a všestranným ţákům, dále studoval v Opavě na učitelském ústavu. Tento ústav v Opavě z důvodu nacistického záboru nedostudoval a studia byl nucen ukončit 22. 6. 1939 ve Slezské Ostravě. V Moravské Ostravě pak v roce 1942 sloţil komisionální zkoušky z němčiny pro výuku na měšťanských školách a i při zaměstnání potom pokračoval v pedagogickém studiu. Později, v roce 1944, sloţil zkoušku pedagogické způsobilosti pro obecné školy v Kroměříţi. Dobu okupace proţil ve Slezské Ostravě, kde od nejprve, od počátku roku 1939, pracoval v Centrálním hospodářském skladišti a od února 1942 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v koksovně Karolina v Ostravě. Současně se však nevzdal učitelského povolání a také vyučoval na chlapecké měšťanské škole v Ostravě Hladnově a později v Ostravě Heřmanicích. Po skončení války se vrátil do Opavy a hned se zapojil do veřejného ţivota. Byl zvolen členem expozitury Zemského národního výboru v Ostravě, kde od listopadu 1945 zastával funkci referenta pro obnovu válkou zpustošeného Slezska. Vedle učitelského povolání byl po ustavení Ústředního národního výboru zemského hlavního města Opavy, ke dni 30. 6. 1946, zvolen za tehdy vítěznou Čs. stranu národně sociální, jeho předsedou. V této funkci opavského primátora zůstal aţ do únorového převratu v roce 1948 a řídil obnovu válkou totálně zničeného města. Komunisty byl hned po převratu, dne 4. 3. 1948, odvolán z funkce předsedy národního výboru a čtyři dny na to také zproštěn sluţby učitele na měšťanské škole v Opavě Kylešovicích. Byl to akt msty, následující bezprostředně po tom, co odmítl podílet se na přímé spolupráci s novým, komunistickým reţimem a vytvořit v Opavě akční výbor Národní fronty. Nevzdal se i přesto, ţe byl vyšetřován.
Jelikoţ mu však nebyla prokázána ţádná trestná činnost, zhruba po roce se mohl vrátit k profesi učitele; nejdříve vyučoval na základní škole v Opavě-Jaktaři a později na Masarykově škole v Riegrově ulici v Opavě. V té době také dále studoval a v r. 1949 vykonal v Brně zkoušky učitelské způsobilosti pro střední školy v oborech čeština, tělesná výchova a kreslení. Z politických důvodů však směl vyučovat pouze na národních školách. V 60. letech si studiem na pedagogické fakultě v Ostravě dále rozšířil původní aprobaci o pracovní vyučování. Od roku 1968 začal pracovat jako metodik pracovního vyučování na Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci, pracovišti Ostrava. V nejtěţších chvílích komunistické persekuce měl největší oporu ve své manţelce Jindřišce, rozené Gerichové, se kterou se oţenil v Olomouci 22. 6. 1946 a s níţ měl dceru Natašu (1948) a syna Vladimíra (1950). Po celé poválečné období se intenzivně věnoval také spolkové činnosti. Vedle členství v Rotary clubu od r. 1949 zpíval jako druhý tenor v Pěveckém sdruţení slezských učitelů a pro výborné organizační schopnosti zastával v období let 1954–1966 také funkci jeho předsedy. Současně byl také kronikářem sdruţení. Od 1930 byl členem Československého skauta (Junák) aţ do jeho zrušení v roce 1951. V letech 1951-1967 byl vedoucím pionýrského tábora dolu Vítězný únor v Hradci nad Moravicí a v letech 1967-1970 jezdil jako zástupce vedoucího na tábory svého přítele, učitele Otakara Vavrečky, na Hadinku na Vítkovsku a do Mokřinek u Janských Koupelí. Po obnovení činnosti Čs. Junáka v r. 1968 organizoval jeho činnost na Opavsku. Na obnovení této organizace se významným způsobem i po roce 1968 podílel a napsal také několik knih tematicky zaměřených na výchovu a táboření. V letech 1949 - 1962 rovněţ vedl jeden z loutkohereckých souborů Loutkového divadla v Opavě. Od první sezony zde působil jako reţisér, herec, technolog, ale hlavně jako výtvarník, spolupracující se všemi loutkářskými soubory. V první divadelní sezoně 1951-1952 navrhl výpravy ke všem realizovaným inscenacím. V době působení Vladimíra Mařádka, jako vedoucího loutkového souboru, pracovaly v Loutkovém divadle Pionýr v Opavě celkem tři soubory. Jeden vedl Vladimír Mařádek, druhý František Podgrabinský a třetí Karel Novák. Soubory tvořili zejména ţáci a později studenti opavských škol. Kromě běţně známých loutkoher měly největší ohlas i úspěch na celorepublikových přehlídkách v Loutkařské Chrudimi ty adaptace loutkových her, které si V. Mařádek upravil pro podmínky opavského divadla: Perníková chaloupka, O pejskovi a kočičce, O koze Lízince, Kaimovo dobrodruţství, Petr a pan Proto. Napsal také vlastní hru Tři bratři a to včetně hudby, návrhu scény i loutek. Vladimír Mařádek v divadle působil také jako vodič i jako mluvič loutek. Hlavičky loutek vyráběl nanášením směsi pilin a klihu na papírovou kulatou formu, ošacení na loutky šila jeho manţelka, sám maloval kulisy. Od roku 1970 byl Vladimír Mařádek těţce nemocen a 5. března 1972 zemřel. V roce 1990 byla v Opavě jeho jménem nazvána jedna z Opavských ulic (dřívější ulice Marxova) a v květnu 2006 byl na opavské radnici umístěn jeho obraz do galerie purkmistrů města Opavy.
MINULÝ PÁTEK NÁS JENDA RAIDA A BŘETISLAV TŮMA POZVALI NA ZABÍJAČKU DO LITULTOVIC
Členové RC Opava International prokázali, ţe jim ony krásné jarní venkovské tradice nejsou cizí. Zásluhu na úspěšnosti této akce má především náš člen Jan Raida (na snímku), který je v civilu starostou v Litultovicích. On byl hlavní duší všeho dění, dokonalý organizátor a pod jeho taktovkou vše spělo k vyvrcholení. Tím vyvrcholením byly úţasné jitrnice a soutěţ v metání koulí do kuţelek, neboť vše se odehrávalo v obecní kuţelně. Pochopitelně nemůţeme pominout zásluhy odborníků z cechu řeznického, pomocníky při úpravě pašíka, včetně těch, kteří loupali cibuli, česnek a krájeli vše, co bylo nutné. Vše začalo úderem deváté hodin ranní a do večera jsme se sešli téměř všichni. Byla to pěkná akce a děkujeme všem, kdoţ se na ní podíleli. A především těm, kdoţ ji vymysleli. Tak ještě pár snímků Ondřeje Tůmy.
Fotografické dokumentace z této úspěšné akce existuje velké množství. Takže si něco necháme i do jiných čísel.
ROTARY CLUBY DISTRIKTU 2240 UVAŽUJÍ O POLOŽENÍ DESEK NA CESTU ČESKO – NĚMECKÉHO POROZUMĚNÍ SPOLU SE SVÝMI PARTNERSKÝMI KLUBY Z NĚMECKA A Z RAKOUSKA
Známý mezinárodní projekt Cesta česko-německého porozumění, který vznikl v roce 1998, patří k těm úspěšným evropským projektům, v jehoţ začátku stáli také rotariáni. V roce 199, kdy se začaly klást první desky na onu CESTU, byli mezi prvními jejími účastníky především rotariány praţští a rakouští. V loňském roce, kdy se tato Cesta prodluţovala jiţ po sedmnácté, přibyly desky dalších RC (viz foto). Byl to slavnostní okamţik, protoţe se onoho 25. června 2011 světila také kaple, která vyrostla nedaleko Cesty porozumění. Nad výstavbou kaple převzal patronát RC Opava International a mnoho rotariánů přispělo osobními dary. Letos se Cesta česko-německého porozumění bude prodluţovat 23. 6. 2012. Některé naše RC se hodlají k myšlence porozumění přihlásit tím, ţe poloţí na Cestu desky své i desky partnerských klubů. Pokud nám je známo, tak RC Třebíč o tom jedná s partnerským klubem RC Rothenburg ob d. Tauber. RC Znojmo se již dohodl o společné účasti s RC Eichstatt (D 1950) a uvažují ještě o tom, že se k nim připojí další partnerský klub RC Geras (A 1910). Podobně uvaţují i další kluby. Svého času nám navrhoval PDG František Ryneš, abychom vyzvali kluby distriktu 2240, které mají partnerské kluby v zahraničí (nemusí to být pouze v Německu nebo v Rakousku, jelikoţ porozumění je třeba v celé Evropě i na celém světě), aby se s nimi zkusili spojit a navrhnout jim účast na 18. prodluţování Cesty. Některé kluby připravují návštěvu Cesty nejen se zástupci klubů ve větším počtu, ale i s manţelkami. Mohlo by jít i o velkou společenskou rotariánskou událost.
Jelikoţ je Cesta česko – německého porozumění v oblasti působení RC Opava International, vystoupí ve smyslu návrhu PDG Františka Ryneše na pátečním brněnském workshopu prezidentů a sekretářů pro období 2012/2013 (PETS 2012) i zástupce RC Opava International a RC Ostrava International Josef Melecký. Doufejme, ţe ho v jeho návrhu podpoří nejen František Ryneš, ale i další zástupci klubů, kteří spolupracují se zahraničními kluby. Jsme připraveni všem, kdoţ o to poţádají, promtně pomoci radou, zaslat přihlášku a vyřídit vše potřebné. 18. proslouţení Cesty česko – německého porozumění bude dne 23. června 2012 ve 13. 00 na úpatí Červené Hory v Guntramovicích (Budišov nad Budišovkou).
Na snímku záběr ze slavnostního svěcení kaple a 17. prodlužování Cesty česko německého porozumění. K dnešnímu dni má Cesta celkem 216 účastníků z Polska, Rakouska, Česka, Německa, Francie, Portugalska, Slovenska, USA a Nového Zélandu. A stále ještě trvá sbírka na výstavbu kaple, neboť některé náklady jsou splatné v roce 2012.
OPAVSKÝ ROTARIÁN – čtrnáctideník RC Opava International. II. ročník. Vychází kaţdé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Nákladní 16, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] Toto číslo 6/2012 vyšlo dne 19. března 2012.
