ZPĚTNÁ VAZBA A JEJÍ VYUŽITÍ V ODDÍLU PETRA HLAVOVÁ TKANIČKA VLK STŘÍBRNÁ ŘEKA 2008 PODPŮRNÝ PRŮŘEZOVÝ MATERIÁL (ZAHRNUJE OBORY: PSYCHOLOGIE, PEDAGOGIKA, ORGANIZACE, VEDENÍ ODDÍLU)
Obsah: 1. CO JE ZPĚTNÁ VAZBA 2. ÚČEL A SMYSL ZPĚTNÉ VAZBY 3. ZPĚTNÁ VAZBA JAKO NÁSTROJ PŘI ŘÍZENÍ LIDÍ 4. ZPĚTNÁ VAZBA V PROGRAMU REFLEXE A REVIEW V ČEM POMÁHÁ REFLEXE DĚTEM DÉLKA A PRŮBĚH REFLEXE CO A JAK SI PŘIPRAVIT ČEHO SE VYVAROVAT PŘI REFLEXI CO NEZAPOMENOUT PŘI REFLEXI CO BY SE MOHLO HODIT DO PRAXE TECHNIKY ZPĚTNÉ VAZBY A ZAJÍMAVÉ PŘÍKLADY
2 2 2 3 3 3 4 4 5 5 5 6
1
1. Co je zpětná vazba Zpětná vazba je informace o tom, jak člověk působí na ostatní svým chováním. Obecně nám zpětná vazba od druhých lidí může signalizovat dvě věci. Jednak to, že jsme něco udělali dobře (splněný úkol, rozhodnutí, mé jednání vůči ostatním, způsob vedení oddílu,…). Na druhé straně mohou druzí svou zpětnou vazbou upozornit na nějakou naší nežádoucí vlastnost, chování, které je potřeba změnit. 2. Účel a smysl zpětné vazby V oddílové praxi můžeme použít záměrnou zpětnou vazbu ve dvou případech. Zpětnou vazbou můžeme zakončit nějaký program, aktivitu, či určité časové období (tábor, kurz, apod.) – pak používáme většinou slovo „reflexe“. V druhém případě, stále málo využívaném, je zpětná vazba jedním z nástrojů, které vůdci pomáhají vést dobře oddíl a pomáhat v rozvoji jeho členům. Vůdce oddílu poskytuje rádcům družin či svým zástupcům zpětnou vazbu k jejich činnosti v oddíle. Nebo naopak, od rádců, zástupců ale i dalších členů oddílu může vůdce oddílu vyžadovat zpětnou vazbu směrem k vlastní osobě a vedení oddílu nebo směrem k ostatním tak, že si poskytujeme zpětnou vazbu všichni navzájem. 3. Zpětná vazba jako nástroj při řízení lidí Proto, aby náš oddíl fungoval, je nutná především dobrá komunikace a dobrý plán. Většinou se o přípravu programu a chod oddílu nestará jen jeden člověk, ale je to práce několika lidí. Každý má nějaké konkrétní úkoly, funkci, za kterou je odpovědný a ostatní se na něj v dané oblasti spoléhají. Například rádce družiny, od kterého se očekává příprava kvalitního programu schůzek, hospodář starající se o vyúčtování výprav, nebo webmaster oddílu, který pravidelně pečuje o prezentaci oddílu na internetu. Naší přirozenou vlastností je, že když něco děláme, chceme vědět, zda to děláme dobře. A abychom se mohli zlepšovat, musíme znát své slabiny a pohled ostatních na svou práci. Používání zpětné vazby by se mělo v oddílech stát samozřejmostí a něčím, co umím přijmout i poskytnout. Berme jí jako příležitost, jak se o sobě dozvědět více, poučit se a příště být lepší. Základní pravidla, jak zpětnou vazbu poskytovat, ale i přijímat, je možné najít ve vzdělávacím materiálu „(Spolu)Práce se staršími“ od Jakuba Procházky – Citrona.
2
4. Zpětná vazba v programu Druhým případem zpětné vazby je reflexe, kterou zařazujeme po některých hrách či aktivitách. Je potřeba si uvědomit, že právě rozbor hry je tím, co odlišuje zábavný či relaxační program od rozvojového. Tím, že si s oddílem zahrajeme hru, která má podpořit stmelení členů, nebo jejich vzájemné poznávání, jsme jen na půli cesty. Když po hře věnujeme ale chvíli ještě společné reflexi a uděláme tak prostor pro sdělení si dojmů, porovnání zkušeností ze hry a vyzdvihneme důležité momenty či informace, teprve tehdy dotahujeme výchovu až do konce. Cílem reflexe je přetavení osobního prožitku dětí do využitelné zkušenosti a také prohloubení vztahů a důvěry ve skupině. Reflexe a review REFLEXE – jde o zpětnou vazbu k zážitku jednotlivce či skupiny, která je většinou řízená zkušenější osobou, která určuje cíl a průběh. Během reflexe hodnotíme aktivitu, její zlomové momenty a hledáme přesahy do našeho reálného života. REVIEW [rivju] – jak naznačuje význam slova (něco si opět prohlédnout), jde o typ zpětné vazby, při které se vracíme k tomu, co jsme prožili a společně si to krok za krokem projdeme. Review používáme většinou po náročnějších aktivitách, v kterých šlo o společnou cestu, řešení složitého problému, rozhodování ve skupině,…Cílem review je společně popsat zážitek, srovnat si nejasnosti, porovnat zkušenosti, udělat si přehled. V čem pomáhá reflexe dětem Je dobré chápat reflexi jako jedinečný prostředek k vylepšování vztahů mezi dětmi. Společná reflexe, která navíc probíhá v bezpečném prostředí oddílu, může v dětském životě představovat momenty, které běžně nezažívá. Jak často dnešní děti mají možnost vyjádřit své pocity a názory beze strachu, že je někdo zesměšní nebo se na ně bude zlobit? A jak často, jestli vůbec, si najdou rodiče, či učitelé čas a naslouchají dětem? Kdo učí děti naslouchat si navzájem a brát vážně to, co říká jejich kamarád? Dobře vedená reflexe toto umožňuje. Reflexe je dobré dělat také proto, aby člověk nebyl na zpracování prožitku sám, učí být otevřený k druhým, podělit se o pocity. Navíc různé zkušenosti a pocity ze stejné hry dávají možnost pochopit osobní odlišnosti. Během reflexe nevynechejme jedinou příležitost, jak někoho pochválit za dobré jednání či rozhodnutí při hře, za to že se mu něco povedlo. Úspěšným je potřeba dopřát pocitu vítězství, zvláště těm, co jsou pro samy sebe nečekanými vítězi. Naopak ti zklamaní a méně úspěšní se s nepříjemnými pocity lepe vyrovnají, když je mohou sdělit druhým a pojmenovat je. Můžeme na ně reagovat a podpořit je.
3
Délka a průběh reflexe Nemá smysl věnovat se reflexi po každé aktivitě, kterou s dětmi děláte. Upadal by zájem a motivace. Pokud se v aktivitě neděje nic zajímavého, děti neřeší nějakou situaci či problém není zpětné vazby potřeba. Zpětná vazba by neměla přesáhnout délku samotné aktivity. Ale berme také v úvahu, jaké zkušenosti máte sami s dětmi z vašeho oddílu, s tím jak dlouho udrží pozornost. U světlušek a vlčat by reflexe, u které se povídá, neměla přesáhnout 20 minut. Pro odlehčení pozornosti je dobré zařadit jinou neverbální techniku zpětné vazby (viz níže). Průběh reflexe (podle: Reitmayerová, Broumová, 2007): 1. Posadíme se do kruhu, abychom na sebe viděli. 2. Objasníme smysl a cíl reflexe 3. Stanovíme pravidla (hovoří vždy jeden, ostatní naslouchají; neútočíme na ostatní, mluvím sám za sebe; slovo uděluje vedoucí; nevytahují se staré situace, nezobecňuje se –„On to zkazí vždycky“, „Minule to udělal taky“, apod.) 4. Otázky - na co se ptát: o Na průběh aktivity - Např.: Popište, jak to probíhalo, Co bylo nejzajímavější? Čeho jste se báli? o Na pocity – Např.: Jaké pocity jste zažívali?, Bylo to pro vás spíše příjemné nebo nepříjemné? o Na poznatky - Např.: Co jsi zjistil o skupině? Co tě překvapilo na někom jiném? Podařilo se vám splnit úkol? Udělali byste rádi něco jinak? o Na příležitosti - Např.: Co si odnášíte z tohoto zážitku? Využijete někde to, co jste dnes prožili? Co a jak si připravit cíl zpětné vazby – pečlivě si ho připravit, vědět k čemu budou směřovat moje otázky na děti? Cíl zpětné vazby by měl souviset s cílem dané aktivity. věk dětí – je dobré si uvědomit, s kterou kategorií pracuji a zvolit podle toho podobu reflexe (způsob řeči, navození atmosféry, použití techniky, náročnost cíle, formulace otázek, délku reflexe). U skautů i skautek můžeme již pracovat s hlubší zpětnou vazbou, jednak udrží déle pozornost, ale také dokáží již více abstraktně myslet a přemýšlet systematičtěji. U mladších dětí musíme otázky formulovat jednoznačně, ptát se konkrétně. Klademe důraz na povzbuzování a chválení, pokud se během programu někdo zachoval špatně, nesmíme to přehlédnout, ale „viníka“ nepranýřujeme, spíše vymyslíme společně lepší řešení. U roverů a rangers si můžeme dovolit delší rozbory složitějších situací, zvláště pokud jsou zaměřené na vztahy a role ve skupině. příprava otázek – nemusí jít o konkrétní formulaci, ale mít osnovu po ruce čas reflexe – zda hned po aktivitě (výhodou čerstvost zážitku, větší sdílnost) nebo s odstupem (u psychicky a fyzicky náročnějších situací) prostředí – kde si budeme povídat, zajistit vhodné podmínky, sezení, teplo, klid stav dětí – nejsou hladové, zmrzlé, v šoku, vyčerpané? Zajištění základních potřeb dětí a zvážit aktuální situaci, zda by něco spíše reflexi nerušilo, zda jí neodložit na později
4
kdo se všechno účastní reflexe – v prvé řadě by měl reflexi vést ten, kdo děti při aktivitě pozoroval. Pokud je přítomen ještě někdo cizí, koho děti málo znají, nemusely by být ochotné tolik mluvit. Někdy je ale vhodná přítomnost dalšího vedoucího, který nám pomáhá děti během reflexe pozorovat a také může potom poskytnout zpětnou vazbu nám.
Čeho se vyvarovat při reflexi - nesnažte se dotyčnému vnutit, co si má myslet - neironizujte odpovědi či průběh aktivity (nemusí to být pochopeno) - neříkejte slovy něco jiného než mimikou či gesty, mate to - příliš nekritizujte - nevyhýbejte se načatým problémům - vyvarujte se konfliktu, netlačte necitlivě na odpověď - nepouštět se do psychologických rozborů, když na to nemám znalosti a zkušenosti Co nezapomenout při reflexi - snažíme se o to, aby děti odcházely z reflexe ve stejné nebo lepší náladě - udržovat se všemi oční kontakt, nedívat se stále do země nebo do papírů - pokládat jednoznačné otázky, jasně formulované - vyzdvihovat silné stránky skupiny, jednotlivců - snažme se o zapojení všech, když někdo nemluví, vyzveme jej - střídat otevřené a uzavřené otázky Otevřené otázky rozvíjejí zpětnou vazbu jdou více do hloubky když je více času Př.: Jak se vám podařilo zvládnout překážku? V kterém momentě jste cítili strach?
Uzavřené otázky odpověď na ně zní buď ANO či NE fungují při menší komunikativnosti dětí když chci rychlou odpověď proti rozmazávání něčí chyby, krizového okamžiku
Co by se mohlo hodit do praxe - pokud váš oddíl nemá ještě zkušenost se zpětnou vazbou, je dobré zvolit spíše kratší ZV, jasný cíl a ptát se spíše pomocí uzavřených otázek - pokud je to možné, snažme se pozorně sledovat aktivitu, na kterou pak chceme dělat zpětnou vazbu a dělat si poznámky (chování v klíčových momentech, důležitá rozhodnutí, výroky, osoby, které byly důležité pro vývoj situace) - neptat se na způsob možného /správného řešení, když nemáme sami odpověď - při kreativních úkolech a strategických hrách je důležitá taktika a každého, kdo hrál, zajímá optimální způsob řešení. Děti budou chtít diskutovat o technice vlastního postupu, porovnávat, budou se ptát na ideální řešení. Přestože jste měli v plánu začít jiným bodem či otázkou, rozjetou diskusi o technice nepřeskakujte, protože děti se k ní budou jinak vracet, když budeme chtít řešit něco jiného, neudržíme jejich pozornost
5
Techniky zpětné vazby a zajímavé příklady (Reitmayerová, Broumová, 2007) Zpětnou vazbu ve skupině můžeme dělat několika způsoby. Nejpoužívanější formou je skupinová diskuse, kdy sedíme v kruhu a mluvíme. Tuto techniku můžeme zpestřit zajímavým předmětem, který je posílán do kola a mluvit může jen ten, kdo ho právě drží. Když chceme aktivitu jen zrekapitulovat a máme málo času, je možné požádat skupinu, aby každý řekl pouze jedno slovo nebo slovní spojení, které by vyjadřovalo, jeho uplynulý zážitek. Protože to vyžaduje více soustředění a hlubší úsudek, je lepší této varianty využít u starších dětí, skautů a skautek. Oblíbené jsou techniky rychlého shrnutí zážitku, kdy není potřeba chodit do hloubky. Hodí se pro menší děti, u kterých nemají smysl delší diskuse, ale jsou výborným zpestřením i pro starší. Ruku na toho, kdo… Každý se svou jednou rukou dotkne toho ze skupiny, na koho sedí tvrzení Př. „Ruku na toho, kdo má dobré nápady, kdo je šikovný, kdo je trpělivý, komu jsi pomohl, kdo se často směje,…. Barevná škála – barvy na kartičkách symbolizují určitý pocit, děti ukazují, nebo odevzdávají po programu. Dále: Teploměr, Ruce mluví (výška ruky nad zemí, od těla), výraz obličeje, prapodivné zvuky, smajlíci Tvořivá zpětná vazba – tento způsob vyhovuje lidem introvertnějším, nemusí své pocity sdělovat lidem přímo ale skrze materiál. Můžeme s dětmi malovat, modelovat, vyrábět koláže, psát verše, tvořit komiks, používat symboly. Pokud tyto techniky volíme pro světlušky a vlčata, neočekávejme od nich příliš hluboké výtvory, navíc ještě nejsou schopni takového abstraktního myšlení a představivosti, které je k takové činnosti třeba. Pro starší skauty a skautky může být zajímavé například tvoření společného loga, které by mělo vyjadřovat společné dojmy a průběh aktivity, v této technice nejde tolik o výsledek, ale hlavně společné rozhodování a vytváření loga. Dramatická zpětná vazba – poukázání na nejdůležitější momenty jejich přehráním. Oblíbená a odlehčená forma zpětné vazby, může být ale někomu hodně nepříjemná (stud, nechuť k hraní), dobré je na to připravit předem popřípadě nabídnout jinou možnost. Náročná na čas. Pantomima krizového nebo veselého momentu (ve dvojicích), vytvoření momentky z vlastních těl – sled 3 snímků těch nejpodstatnějších situací Zpětná vazba s pomůckami – s lanem, kartami, reportáž s fotoaparátem či diktafonem. Průběžná zpětná vazba – používaná na táborech, kurzech. Má charakter pravidelného rituálu a poskytuje indicie vedení tábora o náladě dětí, atmosféře v táboře, spokojenosti s programem. Patří sem různé typy hitací (čísla, smajlíci, meteorologie), zdi nářků, … Závěrečná zpětná vazba - poskytuje shrnutí a ohlédnutí za delším programovým blokem či celou akcí. Pokud se povede vytvořit slavností atmosféra, bývá velkým zážitkem sama o sobě. Vhodná tečka za táborem, v některých oddílech jde o zaběhnutý rituál.
6
Použité literární zdroje: Reitmayerová, E., Broumová, V.: Cílená zpětná vazba, Portál, Praha 2007. Kubeš, M., Šebestová, L.: 360stupňová zpětná vazba jako nástroj rozvoje lidí, Grada, Praha 2008.
Text vznikl jako skripta Vůdcovského lesního kurzu Stříbrná řeka. Je možné jej využívat v nezměněné podobě jako vzdělávací text na kurzech Junáka – svazu skautů a skautek ČR. Text neprošel jazykovou úpravou a je neprodejný. Text může obsahovat drobné „nepřesnosti“ z důvodu zjednodušení problematiky pro čtenáře. Informace v textu jsou aktuální pouze v roce vydání textu. Vydal: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Pardubický kraj. Pardubice, 2008. © Petra Hlavová, 2008.
7
Poznámky:
8
