Vazba v trestním řízení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Vazba v trestním řízení Bakalářská práce

Autor:

Klára Karbulová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou, práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech, 25. 4. 2012

Klára Karbulová

Poděkování: Chtěla bych tímto poděkovat vedoucímu bakalářské práce JUDr. Petrovi Dobiášovi, Ph.D. za ochotu, odbornou pomoc a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá komplexním rozborem problematiky vazby v trestním řízení. V práci, která je rozdělena do 10 kapitol, se zmíním o historii a vývoji tohoto institutu, vymezení vazby, formálním a materiálním vazebním právu, formách zajištění osob, podmínkách vzetí do vazby, zahájení trestního stíhání, rozhodnutí o vazbě, trvání vazby, náhradě vazby a vazbě v řízení proti mladistvým. Vazba slouţí k zajištění obviněného pro účel trestního řízení. Práce je zaměřena na právní úpravu vazby v České republice.

Klíčové pojmy: Mladistvý, obţalovaný, soud, státní zástupce, trestný čin, vazba, zadrţení.

Annotation This bachelor thesis analyses complex issues of detention in criminal proceedings. In the 10 chapters of this work I will describe the historical development of this institute, the definition of a term detention, material and formal custodial law, methods for detention of individuals, the conditions under which the accused can be detained, the initiation of criminal prosecution, order for custody, the possible duration of the detention and finally the possibility to substitute custody and criminal justice in matters of juveniles. The institute of detention is used in order to secure an accused individual for the purpose of criminal procedure. This work mainly focuses on legal regulations of detention in the Czech Republic.

Key words Juvenile, the accussed, court, public prosecutor, criminal offence, detention, arrest.

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 8 1. VYMEZENÍ PRÁVNÍHO INSTITUTU VAZBY ....................................... 9 1.1. Obecně k vazbě jako zajišťovacímu prostředku proti osobě .............................. 9 2. EXKURZ DO HISTORICKÉHO VÝVOJE VAZBY ............................... 13 2.1. Výkon vazby podle úpravy v trestním řádu č. 119/1873 .................................. 13 2.2. Výkon vazby podle trestních řádů z roku 1950 a 1956 .................................... 14 2.3. Výkon vazby podle trestního řádu z roku 1961 a vývoj v 70. a 80. letech ...... 16 2.4. Vývoj institutu vazby po roce 1989 .................................................................. 18 2.4.1. Zákon č. 178/1990 Sb. ................................................................................... 18 2.4.2. Zákon č. 558/1991 Sb. ................................................................................... 19 2.4.3. Zákon č. 292/1993 Sb. ................................................................................... 20 2.4.4. Zákon č. 152/1995 Sb. .................................................................................. 20 2.4.5. Zákon č. 166/1998 Sb. ................................................................................... 21 2.4.6. Zákon č. 265/2001 Sb. ................................................................................... 21 3. FORMÁLNÍ A MATERIÁLNÍ VAZEBNÍ PRÁVO ................................ 23 4. FORMY ZAJIŠTĚNÍ OSOB ...................................................................... 25 4.1. Obecný výklad k zajištění osob prostředky trestního práva procesního .......... 25 4.2. Předvolání ......................................................................................................... 26 4.3. Předvedení ........................................................................................................ 28 4.4. Zadrţení ............................................................................................................ 30 4.4.1. Zadrţení osoby, která je podezřelá ze spáchání trestného činu policejním orgánem 31 4.4.2. Zadrţení obviněného ...................................................................................... 33 4.4.3. Výkon zadrţení .............................................................................................. 35 5. PODMÍNKY VZETÍ DO VAZBY............................................................. 36 5.1. Vazba útěková................................................................................................... 36 5.2. Vazba koluzní ................................................................................................... 38 5.3. Vazba předstiţná ............................................................................................... 42 5.4. Zpřísněné důvody vazby ................................................................................... 44 6. ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ......................................................... 46 7. ROZHODNUTÍ O VAZBĚ ........................................................................ 50 7.1. Rozhodnutí o vzetí do vazby ............................................................................ 51 7.2. Rozhodnutí o vzetí do vazby v přípravném řízení ............................................ 53 7.3. Rozhodnutí o vzetí do vazby ve stadiu projednávání věci před soudem .......... 57 8. TRVÁNÍ VAZBY ...................................................................................... 59 9. NÁHRADA VAZBY ................................................................................. 63 9.1. Nahrazení vazby zárukou, dohledem probačního úředníka nebo slibem ......... 65 9.1.1. Nahrazení vazby zárukou za další chování obviněného ................................ 66 9.1.2. Nahrazení vazby slibem obviněného ............................................................. 67 9.1.3. Nahrazení vazby dohledem probačního úředníka .......................................... 68 9.2. Nahrazení vazby peněţitou zárukou ................................................................. 69 9.2.1. Podmínky přijetí peněţité záruky, způsob rozhodování o jejím přijetí či nepřijetí...................................................................................................................... 69 9.2.2. Připadnutí peněţité záruky státu .................................................................... 72

9.2.3. Zrušení či změna výše peněţité záruky ......................................................... 74 10. VAZBA V ŘÍZENÍ PROTI MLADISTVÝM ............................................ 76 ZÁVĚR ................................................................................................................. 80 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .................................................................. 81 POUŢITÉ ZKRATKY.......................................................................................... 82

ÚVOD Ke zpracování své bakalářské práce jsem si vybrala téma „Vazba v trestním řízení“. Toto téma jsem zvolila, jelikoţ je součástí trestního práva, které patřilo jiţ od střední školy k mým oblíbeným předmětům. Dále jsem si ho vybrala, protoţe mě toto téma velice zaujalo a chtěla bych ho v následujících odstavcích hlouběji rozebrat. Vazba v trestním řízení je velice aktuální, je zajímavým tématem, které je i často medializováno vzhledem k různým kauzám. O tom, ţe je tato oblast aktuálním tématem, svědčí také neustálé změny trestního řádu, který byl (je i bude) několikrát novelizován, aby se zdokonaloval. O některých zákonech dřívějšího trestního řádu a jejich novelách se zmíním v historickém vývoji vazby. Několikrát byl kritizován kvůli velkému počtu vazeb a délce jejího trvání. Změna měla přijít s velkou novelou trestního řádu, jejímţ cílem mělo být docílení zrychlení postupu všech orgánů činných v trestním řízení ve věcech týkajících se vazby. Vazba je jedním z institutů, který slouţí k zajištění obviněné osoby pro účely trestního řízení a výkon trestu. Vazba představuje velmi znatelný zásah do osobní svobody člověka. Pokud v ní je člověk více neţ několik hodin či dnů, je to pro něj velmi stresující. Díky vazbě můţe člověk ztratit zaměstnání, mohou ho zavrhnout přátelé, rodina, známí atd. Vazba je zásahem do osobní svobody člověka, u kterého ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o jeho vině. O vazbě rozhoduje soud. Téma „Vazba v trestním řízení“, které jsem si vybrala je velice rozsáhlé a chtěla bych zde podrobněji rozebrat některé její části. Cílem mé bakalářské práce je v následujících deseti kapitolách blíţe specifikovat historii, kterou jsem jiţ zmínila, dále bych se chtěla zaměřit na formy zajištění osob a bliţší vysvětlení těchto forem, kterými jsou např. předvolání, předvedení, zadrţení a vazba. Také chci ve své práci zmínit i další kapitolu, která nese název – Podmínky vzetí do vazby. V této kapitole chci podrobněji rozebrat důvody vazby a zmíním i zpřísněné důvody vazby, kterými se však příliš zabývat nebudu, protoţe předpokládám, ţe tato práce bude jiţ velmi rozsáhlá a budu se chtít věnovat ještě dalším kapitolám. Dále pár stránek věnuji psaní o zahájení trestního řízení a rozhodnutí o vazbě. Potom se zde zmíním i o náhradě vazby a neopomenu ani zvláštní úpravu v řízení proti mladistvým. Celá bakalářská práce bude zaměřena na právní úpravu v České republice.

8

1. VYMEZENÍ PRÁVNÍHO INSTITUTU VAZBY 1.1. Obecně k vazbě jako zajišťovacímu prostředku proti osobě Vazba představuje zvláštní institut trestního řízení, kterým se obţalovaný, na základě rozhodnutí soudu a navazující zákonnou úpravou v trestním řádu zajišťuje pro trestní řízení a výkon trestu. Máme spoustu definic vazby zdůrazňující vţdy určité její stanovisko. Asi nejvýstiţnější je definice V. Mandáka, podle které je vazba institut trestního řízení, s jehoţ pouţitím je obţalovaný podle rozhodnutí oprávněného orgánu dočasně zbaven osobní svobody, aby mu bylo zabráněno vyhýbat se trestnímu stíhání či trestu tím, ţe by uprchl nebo se skrýval, mařil či ztěţoval objasnění věci nepřípustným působením na prameny důkazů nebo konečně pokračoval v trestné činnosti.1 Kdyţ je obţalovaný vzat do vazby, neznamená to hned, ţe mu soud uzná vinu za spáchání trestného činu, pro jaký je stíhán. To by nebylo v souladu se zásadou presumpcí neviny. Vedlejším stránkou vazby je omezení osobní svobody občana, a to smí být provedeno pouze v nezbytné míře a na nezbytně dlouhou dobu.2 Vazba je pojatá jako výjimečné opatření, je to opatření procesně nezbytné a má za cíl zabránit spáchání dalšího trestného činu. Vazba, která se oprávněně jeví jako trest, je označována také jako opatření, které musí orgány činné v trestním řízení, má-li trestní právo plnit svou ochranou funkci, vyuţívat, i kdyţ jde nesporně o „nutné zlo trestního řízení“.3 Má vţdy jen zajišťovací, nikoli sankční či výchovnou funkci. Rysy, které jsou podstatné vlastní vazbě: a) Pojetí vazby v souladu se zásadou zdrženlivosti a přiměřenosti. U vazby tento princip platí v nejvýraznější míře. Vazba by měla být pouţita jako opatření, které za existujícího skutkového stavu nejlépe povede k dosaţení účelu trestního řízení a bude vzato v uváţení, ţe se nemá nepřiměřeně zasahovat do základních práv a svobod obţalovaného, a bude šetřeno jeho osobnosti v mezích daných povahou vazby.4 Princip zdrţenlivosti a přiměřenosti je promítnutý např. do výrazného omezení doby trvání 1

Růţička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha : C. H. Beck 2004, s. 369. ISBN 80-7179-817-7. 2 Vantuch, P. Důvody vazby, Právní rádce, 2003, č. 2, str. 56. ISSN 1210-4817 3 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 67 4 Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 306 – 307. ISBN 80-7179-678-6.

9

koluzní vazby (nemůţe trvat déle neţ 3 měsíce – pokud se obţalovaný nedopustil jednání, kterým mařil objasňování skutečností závaţných pro trestní stíhání), způsobu rozhodování o dalším trvání vazby, způsobu rozhodování o ţádostech o propuštění z vazby na svobodu, nejvyšší přípustné doby vazby s rozdělením na přípravné řízení a řízení před soudem apod. Podstatně byla zkrácena maximální délka trvání vazby, která se nyní důsledně odvozuje odstupňovaně od závaţnosti trestného činu, pro který je obţalovaný stíhán. V přípravném řízení lze vyuţít nejvýše jednu třetinu vazební lhůty a v řízení před soudem dvě třetiny. b) Vazba „ultima ratio“. Vazba má být vţdy jen ultima ratio – tj. nejzazším prostředkem a má ji být pouţito jen pokud obavě, pro kterou můţe být nařízena, nelze čelit jinak, zejména pouţitím mírnějších opatření.5 c) Vazba jako zajišťovací institut, a nikoli forma nepřímého trestu. Vazba nemá povahu trestu ani ţádného výchovného poslání. Je odlišována od trestu, i kdyţ nepochybně pro obţalovaného představuje velmi znatelnou újmu. Vazba je povaţována za opatření státního donucení. Rozhoduje o ní soud. Vazba představuje újmu pro obţalovaného, nezřídka újmu takové povahy, ţe se jedná o těţší zlo, neţ sám trest. U vazby chybí aspekt negativního morálního hodnocení trestného činu a jeho pachatele. Vazba plní ochrannou funkci, ale jinak neţ je tomu u trestu. Trest má zabránit pachateli v páchání další trestné činnosti. Vazba má podobnou funkci, předstiţná vazba, není sankcí dle hmotného práva, ale je to procesní prostředek, který směřuje k tomu, aby byl odvrácen trestný čin či se zamezilo obţalovanému v opakování trestné činnosti. Jinak je ale vazba procesním zajišťovacím prostředkem, který kromě hlavní funkce (zajištění přítomnosti obviněného na úkonech trestního řízení) plní úlohu, spočívající v zabránění obviněnému v tom, aby se vyhýbal trestnímu stíhání útěkem nebo tím, ţe se skrývá, popř. v jeho koluzním jednání.6 d) Vazba jako forma procesní odpovědnosti. V souladu s principem zajišťovacích opatření jako druhu procesní odpovědnosti je moţné vykládat i jako zvláštní formu uplatnění specifického institutu procesní odpovědnosti. Z hlediska ustanovení § 67 a § 68 odst. 3 TrŘ ve vztahu k obţalovanému (§ 32, § 160 TrŘ) je moţné usuzovat, ţe jsou

5

Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006, s. 248. ISBN 80-7201-594-X. 6 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 71

10

tu zakotveny určité primární povinnosti, jejichţ porušení či nesplnění můţe vést k uplatnění odpovědnosti v podobě vazby.7 Po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb Sb. tu došlo ke dvěma zásadním změnám: První tkví v tom, ţe závěr o existenci některého z vazebních důvodů nemusí být opřen pouze o jednání obviněného, můţe vyplývat také z dalších konkrétních skutečností odůvodňujících důvodnou obavu z některého jednání uvedeného v § 67 TrŘ.8 Druhá změna záleţí v zavedení tzv. zpřísněných důvodů vazby. V případě porušení primární povinnosti se nechovat tak, aby vyvstala některá z důvodných obav uvedených v § 67 TrŘ nebo dokonce některá z okolností uvedených v § 68 odst. 3 písm. a) aţ e) TrŘ, obţalovanému vzniká nová povinnost, kterou je podrobit se procesní sankci, kterou můţe být i vzetí do vazby, ponechání ve vazbě i poté, co se rozhodovalo o dalším trvání vazby i v případě koluzní vazby. Forma procesní odpovědnosti můţe být vydedukována jen proti obţalovanému a ne proti osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, vůči které nebylo ještě posuzováno podle § 160 odst. 1 TrŘ. Je omezena moţnost pouţít vazbu u obţalovaného stíhaného za méně závaţné trestné činy (pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje 2 roky a pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje tři léta). e) Subsidiarita vazby. Vazba je uplatněna, jen pokud není na místě jiné opatření, při jehoţ aplikaci by se dosáhlo stejného účelu. Z tohoto hlediska se jedná o zaručenou realizaci zásady „ultima ratio“.9 f) Fakultativnost vazby. Vazba ve stadiu trestního stíhání je vţdy fakultativní. Trestní řád nezná ţádný případ obligatorního vzetí do vazby obţalovaného např. při stíhání pro trestný čin s určitou výší trestní sazby.10 g) Vázanost vazby jen na trestní stíhání s výjimkami. Vzetí do vazby by mělo hlavně přicházet v úvahu pouze v přípravném řízení a v rámci projednání trestní věci v řízení před soudem. Kdyţ skončí trestní stíhání, můţe být vzata osoba do vazby v řízení o dovolání (platí to i u vyhošťovací vazby). Vzetí do vazby nepřichází vůbec v úvahu 7

Růţička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha : C. H. Beck 2004, s. 372. ISBN 80-7179-817-7. 8 Jelínek, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 2. Vydání. Praha : Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-99-8. 9 Růţička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha : Nakladatelství C. H. Beck 2004, str. 377. ISBN 80-7179-817-7. 10 Císařová, D., Fenyk, J., Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006, s. 249. ISBN 80-7201-594-X.

11

v řízení o stíţnosti pro porušení zákona. Jestliţe bylo jiţ zastaveno stíhání obţalovaného, nelze být vzat do vazby i pokud by byl dán některý z důvodů vazby (výjimka je tvořena ve zvláštních případech uvedených v trestním řádu). h) Vazba musí být založena pouze na důkazech použitelných v trestním řízení. Pro to, ţe o vazbě musí být obvykle rozhodnuto ve velmi krátkých lhůtách pro zadrţení obţalovaného, nelze poţadovat, aby byly všechny skutečnosti, z kterých se vychází při rozhodování o vazbě, zachyceny jako důkazy v procesní formě pouţitelné v řízení před soudem. i) Před vzetím do vazby musí být vždy zkoumána důvodnost obvinění. Před vzetím do vazby musí dosud zjištěné skutečnosti nasvědčovat tomu, ţe skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zjevné důvody k podezření, ţe tento trestný čin spáchal obţalovaný. j) Onemocnění obviněného není překážkou vazby. Onemocnění obţalovaného není skutečností, která by bránila vzetí do vazby. V trestním řádu není obsaţené ţádné ustanovení o tom, ţe by ze zdravotních důvodů mohl, či musel být obţalovaný propuštěn z vazby. Je tu uvedeno, kdy má obţalovaný právo na zdravotní péči za podmínek stanovených zvláštním předpisem a s přihlédnutím k omezení vyplývajícím z účelu vazby. Pokud zdravotní stav obţalovaného vyţaduje zdravotní péči, kterou není moţno zajistit ve věznici, poskytne se mu ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. V takovém případě zajišťuje ostrahu obţalovaného nejbliţší věznice.

12

2. EXKURZ DO HISTORICKÉHO VÝVOJE VAZBY Institut vazby existoval jiţ kolem roku 1100 před naším letopočtem. Podle údajů došlo k prvnímu uţití tohoto institutu jako prostředku zajištění zločinců pro potřeby vyšetřování v egyptském Nesétu. I kdyţ je tento institut starší neţ 3 tisíce let, jeho účel je stejný. Za jeho historického vývoje nastalo mnoho změn v jeho pojetí a zlepšily se kriminalistické metody a techniky vyšetřování. Pro období středověku byla hlavní charakteristika vyšetřovací vazba. Soudce prováděl důkazy ve prospěch i neprospěch obţalovaného i další funkce a rozhodoval o jeho vině či nevině. V tomto procesu byla nedostatečně zajištěna obhajoba obviněného. Dokazování prováděl soudce na základě písemných důkazů a tortury. Tortura, coţ bylo pouţívání fyzického násilí na vymáhání přiznání obţalovaného, se stala klasickým symbolem vyšetřovacího procesu. Doznání na mučidlech bylo povaţováno za rozhodující důkaz, tzv. korunu důkazů a nahrazovalo jiné důkazy, zejména svědectví. Veškerá tíha dokazování byla přenesena na obţalovaného, neboť se vycházelo z presumpce viny.11 Obviněný nepouţíval v podstatě ţádná práva a jeho postavení bylo v podstatě totoţné s postavením vězně.12 Tyto fakty v procesu historického vývoje vedly hlavně k obavě o nestrannosti soudu. Obrovský dopad na chápání institutu vazby měla filozofie přirozenoprávní školy, která na člověka vzhlíţí jako na subjekt právních vztahů. To mělo za důsledek, ţe se vazba ve většině evropských zemí změnila z obligatorní na fakultativní institut.

2.1.

Výkon vazby podle úpravy v trestním řádu č. 119/1873

Rakouský trestní řád z roku 1873 upravoval výkon vazby v ustanoveních § 183 - § 189. Hlavní zásadu pro výkon vazby ustanovoval § 183 tohoto zákona, pokud vycházel z toho, ţe vyšetřovací vazba, jakoţ i prozatímní zajištění měly být vykonány za všemoţného šetření osoby a cti obviněného.13 Vězeň měl snášet jen ta omezení, která byla potřebná k zajištění, jeho osoby a aby se zabránilo úmluvám škodlivým pro 11

Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C.H.Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-059. Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Nakladatelství Orbis, 1975, s. 66-67. ISBN 80-7179-817-7. 13 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 671. ISBN 80-7179-817-7. 12

13

vyšetřování (tedy koluznímu jednání). Ţalářný či dozorce měli na starosti to, aby ţádná osoba, která neopatrovala či nestřeţila vězně, s vězni nepřišla do kontaktu, aby nemohla obţalovaným předávat ţádné utajené informace. Řádným způsobem vazby měla být, bylo-li to moţné, samovazba. Vězeň si mohl na vlastní náklady pořizovat předměty pro pohodlí a zaměstnání odpovídající jeho stavu a majetkovým poměrům, pokud neohroţovaly bezpečnost a nerušily pořádek. Majetní mohli nosit ve věznici vlastní oděv i prádlo, nemajetným obţalovaným se strava i potřebný oděv opatřoval na státní útraty. Pokud vězeň ţádal návštěvu lékaře, duchovního, příbuzných apod., návštěvy se konaly v přítomnosti soudní osoby a vyšetřujícího soudce je mohl i úplně zakázat. V českých zemích zákon č. 119/1873 ř. z., jímţ se uvádí trestní řád, rozlišoval určité prostředky (obeslání, prozatímní zajištění a vzetí do vazby) k postavení obţalovaného před soud, třeba i proti jeho vůli, i k zamezení jeho útěku či takové jeho činnosti, která by byla na úkor zjištění pravdy. Obeslání bylo písemné, obsahovalo konkrétní náleţitosti, a pokud se obţalovaný k výslechu nedostavil bez řádné omluvy, mohl na něj být vydán písemný zatýkací rozkaz. Vyšetřující soudce měl oprávnění i bez předchozího obeslání nařídit předvedení a prozatímní zajištění toho, kdo byl podezřelý ze zločinu či přečinu z důvodů, které jsou upraveny v § 175 zákona č. 119/1873 ř. z. Jestliţe se jednalo o zločin, za který se mohl uloţit trest smrti nebo nejméně 10 let odnětí svobody, vyšetřující soudce proti osobě podezřelé z takového zločinu byl povinen ihned vydat zatýkací rozkaz. Vazba jako zajišťovací institut byla upravena v §180 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. Nebyla stanovena nejvyšší přípustná doba trvání vazby. Vazbu bylo moţno nahradit slibem nebo kaucí.

2.2. Výkon vazby podle trestních řádů z roku 1950 a 1956 Úprava zadrţení a vazby v trestním řádu č. 87/1950 Sb. byla poznamenána tím, ţe zmíněná úprava hrubě deformovala celou strukturu trestního procesu, v němţ fakticky získalo největší váhu přípravné řízení ovládané všemocnou policií. Práva obviněného byla okleštěna, postavení obhájce zeslabeno. Mnoho formálně deklarovaných práv či procesních záruk majících navodit zdání pokroku a demokracie zůstalo pouze na papíře.14 Zjišťování a vyšetřování trestných činů konaly orgány národní bezpečnosti,

14

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 29. 80-7179-678-6.

14

mohly předvolat a vyslechnout kaţdého, od kterého mohly objasnit skutečnosti závaţné pro zjištění trestného činu. Podle potřeby prováděly vyhledávání s dalšími veřejnými orgány. Vyšetřování zpravidla prováděl prokurátor osobně. Pokud byl obviněný podle úpravy, která je obsaţena v § 96 odst. 1 TrŘ č. 87/1950 Sb. podezřelý z trestného činu, na který zákon stanovil trest smrti, trest odnětí svobody na doţivotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehoţ dolní hranice činila nejméně deset let, musel být vzat do vazby (obligatorní vazba). Vazba mladistvého byla dovolená, jen pokud nebylo moţné účelu vazy dosáhnout jinak, to se týkalo i vazby, která by byla jinak obligatorní. Výkon vazby byl upraven v § 296 aţ § 298. Tento trestní řád neobsahoval ţádné ustanovení, týkající se délky trvání vazby a o způsobu, jak by se mělo rozhodovat o jejím prodluţování. Bylo zde jen ustanovení, ţe pokud pomine důvod vazby, prokurátor obţalovaného ihned propustí na svobodu. Zajišťovací opatření upravoval i trestní řád správní (zákon č. 89/1950 Sb.).15 Problematiky výkonu vazby se v tomto trestním řádu č. 87/1950 Sb. týkalo jediné ustanovení (§296 tehdejšího TrŘ), podle kterého se vykonávala vazba v soudních věznicích a vazba nařízena představeným (§ 101 tehdejšího TrŘ)se mohla vykonávat i v útvaru. Obţalovaný byl ve vazbě podřízen jen k těm omezením, která byla potřebná k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení.16 Podrobnosti pro výkon vazby byly upraveny i v § 75 výnosu generálního prokurátora, kterým se v dohodě s ministrem národní obrany vydával jednací řád pro prokuraturu doručením stejnopisu usnesení o vzetí do vazby nebo o ponechání ve vazbě, současně upozornil na bezpečnostní opatření, jichţ bylo třeba. Sbor uniformované a vězeňské stráţe vykonává správní a stráţní sluţbu při výkonu soudní a vyšetřovací vazby a zajišťuje bezpečnost a pořádek v justičních budovách. Novelou trestního řádu z roku 1950 provedenou zákonem č. 67/1952 Sb. byl výkon trestu odnětí svobody a vazby převeden do ústavů ministerstva národní bezpečnosti. Kdyţ se ministerstvo vnitra a ministerstvo národní bezpečnosti sloučilo, trest odnětí svobody a vazby se vykonávaly v ústavech ministerstva vnitra. Zákon č. 64/1956 Sb. znamenal pro trestní řád velmi významný pokrok, do jisté míry předjímal trestný řád dnes ještě stále platný, ale osahoval i úpravu, která do trestního řádu z roku 1961 nebyla převzata (např. ţe i v přípravném řízení mohl příkaz k zatčení vydat jen soud, byť na návrh prokurátora, omezení trvání koluzní vazby atd.). Tento 15

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Prah a: C. H. Beck, 2004, s.144-150. ISBN 80-7179-817-7. 16 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Prah a: C. H. Beck, 2004, s.680-681. ISBN 80-7179-817-7.

15

zákon znal pouze jednu formu přípravného řízení a tou bylo vyšetřování, které konali vyšetřovatelé ministerstva vnitra a prokuratury. Vazba se vykonávala v ústavech ministerstva vnitra. Prokurátor prováděl dozor nad zachováváním zákonnosti v místech, kde se vykonávala vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova a pravidelně prováděli prověrky míst, kde byla mj. vykonávaná vazba.

2.3.

Výkon vazby podle trestního řádu z roku 1961 a vývoj v 70. a 80. letech

V roce 1960 vznikla nová ústava, která měla kodifikovat „socialistické zřízení“. Vznikl i nový trestní řád č. 141/1961 Sb. v původním svém znění téměř úplně převzal úpravu obsaţenou v trestném řádu z roku 1956. Vznikl pod velkým časovým tlakem, takţe jiţ krátce po jeho přijetí byl vystaven kritice volající po změnách.17 Kritika se týkala především toho, ţe citovaný Řád pro výkon vazby šel svými ustanoveními nad rámec úpravy v § 67 TrŘ, z které bylo vyvozováno, ţe i na obţalovaného, který byl vzat do vazby, se má hledět jako na nevinného a účel vazby je, aby byl podezřelý izolován od společnosti kvůli úspěšnému dokončení trestního stíhání, popř. vyloučení moţnosti pokračování či dokončení trestné činnosti, kterou měl obţalovaný připravovat, nebo kterou hrozil. Např. M. Studihrach18 poukazoval na to, ţe obsah Řádu pro výkon vazby a na něj navazující praxe zavedená ve věznicích, v nichţ se vazba vykonávala, vedly tehdy k jednoznačnému závěru, ţe reţim výkonu vazby spočívá v podstatě na stejných principech jako reţim výkonu trestu odnětí svobody. Omezení zakotvená v Řádu pro výkon vazby z roku 1963 vyvolávala oprávněné domnění, ţe výkonem vazby se sledoval nejen účel zmíněný v ustanovení § 67 TrŘ, ale ještě účel další, který trestní řád neupravoval, a to pouţití vazby jako donucovacího prostředku směřujícího k docílení doznání obviněných nebo k tomu, aby obvinění uplatňovali obhajobu v plném rozsahu; takový stav byl podle názoru M. Studihracha v rozporu s některými základními zásadami trestního řízení, zejména pak zásadou objektivní pravdy v tehdejším pojetí (jak byla formulována v ustanovení § 2 odst. 5 TrŘ), z tohoto konstatování potom

17

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. Přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 30. ISBN 80-7179-678-6. 18 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Prah a: C. H. Beck, 2004, s.684. ISBN 80-7179-817-7.

16

vzešly konkrétní návrhy na legislativní úpravu výkonu vazby.19 D. Císařová v článku konstatovala, ţe trestní řád výslovně chápe vazbu jako dočasné omezení osobní svobody obviněného k dosaţení účelu vazby, to ţe vazbou nesmí být sledován ţádný jiný účel neţ účel izolace podezřelého z důvodů úspěšného dokončení trestního stíhání, popř. vyloučení moţnosti pokračování nebo dokončení trestné činnosti, kterou měl obviněný připravovat nebo kterou hrozil, bylo v době uveřejnění zmíněného příspěvku povaţováno za jiţ zcela nesporné (tendence dosáhnout v konkrétním případě vazbou jiný účel není obecným trendem praxe, ale jedná se o rezidua nesprávných názorů jednotlivců, zejména méně zkušených pracovníků, kteří takovýmto způsobem chtějí nahradit svou malou teoretickou i praktickou erudici).20 Zákon č. 173/1968 měnil a doplňoval zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, byly nápravněvýchovné ústavy, v kterých se vykonával trest odnětí svobody, věznice, kde se vykonávala vazba i Sbor nápravné výchovy převedeny z působnosti ministerstva vnitra do působnosti ministerstva spravedlnosti. Změna právní úpravy přispěla k vyhovění poţadavků právní teorie i aplikační praxe, aby byl výkon vazby upraven tak, aby odpovídal základním zásadám trestního řízení a zásadě presumpce neviny. Tento zákon představoval znatelný pokrok v celkové úpravě reţimu výkonu vazby způsobem, který je odlišný od reţimu úpravy platného pro výkon trestu odnětí svobody. Byly zde ovšem také některé nedostatky (např. odkazy na další předpisy, aniţ by bylo jasné, o jaké konkrétní předpisy se jedná apod.). Řád výkonu vazby byl následně novelizován rozkazy ministra spravedlnosti ČSR č. 28/1970 a č. 13/1972. Tyto novelizace znamenaly určité oslabení principů ochrany práv obviněných ve vazbě, jak je zakotvoval nový řád z roku 1969.21 Podle V. Mandáka byl výkon vazby zaloţen na tom, ţe se jednalo o vztah dvou procesních subjektů, z nichţ na jedné straně obviněný byl zbaven osobní svobody a musel se podrobit řadě omezení; naproti tomu stát měl uloţenou povinnost svými orgány poskytnout potřebné zaopatření a nepřekročit nutná omezení vyplývající z účelu a právní povahy vazby jako zajišťovacího procesního opatření, jímţ nejsou sledovány sankční cíle. 22 Obsah těchto práv a povinností měl být úpravou vytyčen tak, aby výkon byl reálný, kontrolovatelný a vynutitelný. V. Mandák 19

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.684. ISBN 80-7179-817-7. 20 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.685. ISBN 80-7179-817-7. 21 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.686. ISBN 80-7179-817-7. 22 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975, s. 225.

17

vycházel dále z toho, ţe právní předpisy upravující výkon vazby mají zásadně jen stanovit podrobněji realizaci trestně-procesních norem, součást procesního práva však netvoří.23 Vazba plní funkci zajišťovací, není trestem ani ho nenahrazuje. Na konci 80. let je vazbě opět věnována pozornost, začalo se uvaţovat o tom, ţe by měl být výkon vazby upraven zvláštním zákonem. V zákoně o výkonu vazby měly být zahrnuty jen otázky samotného výkonu vazby (místo výkonu vazby, účel vazby a rozsahu omezení občanských práv a osoby vzaté do vazby, jejich práva a povinnosti, dále by zde měly být obsaţené ustanovení o pořádkových opatřeních apod.), procesní ustanovení měla zůstat součástí trestního řádu.

2.4.

Vývoj institutu vazby po roce 1989

V říjnu 1989 rozeslalo Ministerstvo spravedlnosti ČSR návrh zákona o výkonu vazby k připomínkám. Řád výkonu vazby měl několik zásadních změn, které vyvolaly změny společenského prostředí po listopadu 1989 i nepokoje ve věznicích, ke kterým mezi roky 1990- 1992 docházelo. Od 1. 1. 1993 byl účinný nový zákon č. 555/1992 Sb., o vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky. Byla zřízena Vězeňská sluţba ČR, která zajišťovala výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody i ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu a správě soudnictví. Vězeňská sluţba spravovala a střeţila ústavy, kde se vykonávala vazba a trest odnětí svobody, předváděla osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody apod. Členila se na vězeňskou stráţ, justiční stráţ a správní sluţbu. Zákon o výkonu vazby, který schválila Poslanecká sněmovna, byl vyhlášen pod č. 293/1993 Sb. V roce 1994 nabyl účinností Řád výkonu vazby č. 109/1994 Sb., byl pak několikrát aktualizován zákony č. 208/2000 Sb., 258/2000 Sb., 3/2002 Sb., 218/2003 Sb.24 Po roce 1989 bylo schváleno mnoho novel trestního řádu. Největší význam měly zákony č.: 178/1990 Sb., 330/1990 Sb., 558/1991 Sb., 292/1993 Sb., 125/1995 Sb., 166/1998 Sb., 265/2001 Sb. a 539/2004 Sb. 2.4.1. Zákon č. 178/1990 Sb. 23

Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975, s. 226. Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.182-209. ISBN 80-7179-817-7. 24

18

Zákon č. 178/1990 Sb., kam byla zde vloţena úprava, která umoţnila předání obhájce či prokurátora ke kárnému postihu, jinak zde nebyly ţádné zásadní změny. Byla tu úprava o tom, ţe si zadrţená osoba má právo zvolit obhájce a v průběhu zadrţení se s ním můţe radit. Také má právo na to, aby byl obhájce přítomen při jejím výslechu. Přesněji zde byly vymezeny důvody, pro které bylo moţno vydat příkaz k zatčení. Tato novela zrušila objasňování přečinů i oprávnění samosoudce vrátit věc k došetření. Také zde byla rozšířena moţnost nahrazení vazby. Důvěryhodná osoba, která byla schopná příznivě ovlivnit chování obţalovaného, mohla dát záruku. Soud či prokurátor (v přípravném řízení) měli povinnost seznámit toho, kdo nabízí převzetí záruky zájmového sdruţení se skutečnosti, ve kterých byl shledáván důvod vazby. Obviněného mohl soud či prokurátor (v přípravném řízení) nechat na svobodě či ho propustit na svobodu jestli obviněný či jiná osoba s jeho souhlasem nabídli majetkovou záruku (ve formě peněz či volně směnitelných cenných papírů). Tato záruka byla uloţena od částky 10 000 do 1 000 000 Kčs. Pokud záruku sloţila jiná osoba či obviněný, mohla od ní odstoupit. Proti rozhodnutí o majetkové záruce byla přípustná stíţnost.25 2.4.2. Zákon č. 558/1991 Sb. Novela č. 558/1991 Sb. provedla v úpravě příkazu zatčení závaţné změny, např. byla svěřena pravomoc soudci vydávat příkaz k zatčení v přípravném řízení, zatčení měly provádět policejní orgány, policejní orgán, který obţalovaného zatkl na základě příkazu, měl povinnost ho neodkladně, nejpozději do 24 hodin dodat soudu, jehoţ soudce příkaz vydal atd. Dále tato novela přenesla rozhodování o vzetí do vazby (či propuštění z vazby na svobodu, nahrazení vazby, prodlouţení trvání vazby i změna důvodů vazby) z prokurátora na soudce. Tato novela dále uvedla, ţe vazba v přípravném řízení mohla trvat jen nezbytně nutnou dobu. Pokud by vazba přesáhla 2 měsíce a hrozilo nebezpečí, ţe by propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno či ztíţeno dosaţení účelu trestního řízení, mohl soudce na návrh prokurátora prodlouţit tuto dobu nejvýše na 6 měsíců (nad tuto dobu mohl vazbu prodlouţit jen senát). Vazba neměla trvat déle neţ rok, pokud by trvala rok, a nebyla by podána obţaloba, prokurátor propustil obviněného na svobodu. Byl také upraven způsob, kterým se počítaly vazební lhůty od doby, kdy došlo k zatčení či zadrţení obţalovaného, nebo od doby, kdy došlo k omezení osobní svobody obţalovaného. Všechny orgány činné v trestním řízení měly povinnost v kaţdé etapě 25

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.206. ISBN 80-7179-817-7.

19

trestního stíhání, jestli důvody vazby ještě trvaly. Pokud pominul důvod vazby, obviněný musel být ihned propuštěn na svobodu. Pokud se věc vrací k došetření, běţí lhůta trvání vazby v přípravném řízení ode dne, kdy byl spis doručen prokurátorovi. Pravomoc rozhodovat o přijetí peněţité záruky zde byla přenesena v přípravném řízení z prokurátora na soudce. Peněţitá záruka nemohla být přijata, jestliţe byl obţalovaný stíhán např. pro trestný čin teroru, obecného ohroţení, nedovolené výroby a drţení omamných a psychotropních látek a jedů, ublíţení na zdraví, loupeţe, znásilnění a pohlavního zneuţívání. Výše peněţité záruky se nezměnila. Taxativně zde byly vymezeny důvody, kdy peněţitá záruka připadne státu. 2.4.3. Zákon č. 292/1993 Sb. V úpravě zde bylo zrušeno vyhledávání. Zadrţení podezřelé osoby i obţalovaného mohl nyní vykonávat pouze vyšetřovatel. Dále se zde vycházelo např. z toho, ţe orgány činné v trestním řízení mají povinnost vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. Vazba v přípravném řízení mohla trvat jen nezbytně nutnou dobu. Vazba v řízení před soudem zároveň s vazbou v přípravném řízení nesměla trvat déle neţ 2 roky. Lhůta mohla být prodlouţena na 3 roky u zvlášť závaţných trestných činů. Návrh na prodlouţení podával buď státní zástupce (v přípravném řízení, od 6 měsíců do dvou let) nebo předseda senátu (ve lhůtě vazby nad 2 roky). Návrh na prodlouţení lhůty se musel nejpozději 15 dní před vypršením konkrétní lhůty doručit soudu, pokud by se tak nestalo, byl by obţalovaný propuštěn na svobodu. Zákon upravuje i další případy. Byl zde upřesněný postup přijetí nabídky peněţité záruky a dále zrušen horní limit peněţité záruky. 2.4.4. Zákon č. 152/1995 Sb. Vycházel z toho, ţe muselo jít o obavu, ţe bude obţalovaný působit na dosud nevyslechnuté svědky a pak, ţe bude obţalovaný pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán. V této novele bylo přeneseno rozhodování o prodlouţení vazby nad 2 roky z Nejvyššího soudu na vrchní soudy, návrh podával státní zástupce, pokud byl návrh zamítnut, rozhodoval o stíţnosti Nejvyšší soud. Tato úprava proto byla velmi komplikovaná. Věc se zde mohla vrátit prokurátorovi k došetření.

20

2.4.5. Zákon č. 166/1998 Sb. Tento zákon v návaznosti na č. 162/1998 Sb. zvýšil časový limit pro předání zadrţeného podezřelého i obţalovaného soudci z 24 na 48 hodin. Dále zde byl formulován koluzní důvod vazby tak, ţe se nadále vyţadovala odůvodněná obava, ţe bude obţalovaný působit na dosud nevyslechnuté svědky či spoluobviněné. Dále zde byl obsaţen odstavec, ţe mohl soud rozhodnout o vzetí obviněného do vazby, pokud byl dán některý z důvodů vazby a dosud zjištěné skutečnosti svědčily tomu, ţe skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán, měl všechny znaky trestného činu a byly zřejmé důvody k podezření, ţe tento trestný čin spáchal obţalovaný. 2.4.6. Zákon č. 265/2001 Sb. Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. nabyla účinnosti 1. 1. 2002. Patří k nejrozsáhlejším novelám (obsahovala 281 bodů). Nejprve byla

zamítnuta,

Ministerstvo ji dopracovalo, znovu předloţilo a Poslanecká sněmovna ji následně přijala. Byly zde např. tyto změny: dokazování bylo přesunuto z přípravného řízení do projednávání věci před soudem. Státní zástupce rozhodoval o rozsahu důkazů, které budou opatřovány v přípravném řízení, měl oprávnění rozhodovat o skončení přípravného řízení a přerušení trestního stíhání, posílena byla i jeho odpovědnost za výsledek a průběh přípravného řízení apod. Novela zrušila dualismus orgánů činných v trestním řízení v Policii České republiky a zavedla nové pojetí – policejní orgán. Policista, provádějící úkony v trestním řízení, byl vázán pokyny státního zástupce, v ostatních věcech týkajících se výkonu sluţby, je policista vázán pokyny nadřízených. Procesní strany měly širší moţnost vyhledávat a provádět důkazy. Byla přímo vymezena pravidla pro vyslýchání svědků před i po zahájení trestního stíhání, aby bylo zabráněno zbytečnému opakování úkonů, bez omezení mohou být vyţadována odborná vyjádření znalce a podávání znaleckých posudků před zahájením trestního stíhání, byly upraveny některé nové důkazní prostředky apod. Revizní princip, který dosud platil, byl nahrazen principem vázanosti soudu podaným odvoláním. Bylo upraveno zkrácené přípravné řízení. Zadrţená osoba, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nemá právo ţádat, aby jí byl ustanoven obhájce (musí si ho sama zvolit, jestli si ho nezvolí, je jí ustanoven po zahájení trestního stíhání). Uplatňovala se zásada zdrţenlivosti a přiměřenosti, která spočívala v tom, ţe orgány činné v trestním řízení budou co nejméně zasahovat do základních práv a svobod člověka. Zároveň je zásada přiměřenosti a zdrţenlivosti, podle které mohou být 21

ukládány povinnosti na základě zákona a v mezích zákona při zachování základních práv a svobod. Vazební důvody musí být potvrzeny konkrétními zjištěnými skutečnostmi. Vzetí obţalovaného do vazby je podmíněno tím, ţe jejího účelu v době rozhodování nelze dosáhnout jinak. Vzít obţalovaného do vazby nelze ve zkráceném přípravném řízení. Způsob, který dosud platil o rozhodování o prodlouţení vazby, byl nahrazen pravidelným rozhodováním o dalším trvání vazby, v přípravném řízení o tom rozhodoval státní zástupce. Rozhodování o vazbě, která trvala déle, neţ 2 roky bylo změněno z vrchních soudů a z nejvyššího soudu na soud (státního zástupce vedoucího řízení). Rozhodování se provádělo v zákonem daných lhůtách, pokud nebyly respektovány, obviněný se musel ihned propustit na svobodu. Výrazně byla omezena nejvyšší přípustná celková doba trvání vazby. O propuštění obţalovaného z vazby můţe rozhodovat v přípravném řízení i státní zástupce, ten však nemůţe rozhodovat o ponechání obţalovaného na svobodě, tak ţe přijme některé z opatření nahrazujících vazbu, to můţe učinit jen soud.

22

3. FORMÁLNÍ A MATERIÁLNÍ VAZEBNÍ PRÁVO Pod označením materiální vazební právo se rozumí souhrn materiálních (čili hmotněprávních) předpokladů vazby a pod označením formální vazební právo pak souhrn otázek týkajících se procesního postupu příslušných orgánů i procesních úkonů obviněného, popř. jiných oprávněných osob. Prostřednictvím tohoto postupu se uskutečňuje vazební právo „materiální“, které tvoří především zákonem vymezené důvody vazby, přitom ale toto „materiální“ vazební právo není součástí hmotněprávních předpisů, ale náleţí do oblasti práva procesního.26 Do formálního vazebního práva řadíme například rozhodnutí o vazbě, stíţnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby, přezkoumávání důvodnosti vazby, rozhodnutí o dalším trvání vazby a podobně. Je zde upraven procesní postup příslušných orgánů činných v trestním řízení, které rozhodují o vazbě a dalších osob (obţalovaného, státního zástupce, soudu). Pod pojmem materiálního vazebního práva chápeme souhrn materiálních (neboli hmotněprávních) předpokladů vazby a je uskutečňováno prostřednictvím procesního, neboli formálního vazebního práva. Materiální vazební právo obsaţené v § 67 a § 68 TrŘ, kde jsou upraveny předpoklady vzetí do vazby. Materiální právo je upraveno v trestním řádu a ne v hmotněprávním předpisu. Materiální vazební právo sleduje v trestním řádu hlavně účel tohoto institutu, coţ je zajištění obţalovaného pro účely trestního řízení. Do materiálního vazebního práva řadíme zejména vymezení vazby, její charakteristiku, podmínky pro vzetí do vazby, důvody vazby apod. Pojetí vazby jako specifického druhu procesní odpovědnosti je s rozlišováním vazebního práva na materiální a formální plně v souladu. Můţe se vycházet ze skutečnosti, ţe na rozdíl např. od vzájemného poměru občanského práva procesního a hmotného vztah mezi trestním právem procesním a trestním právem hmotným není tak přesně vymezen a není vyloučena ani oboustranná prostupnost norem procesních a hmotněprávních v rámci kodexu hmotného či procesního práva. Není vyloučena moţnost, aby v rámci trestního řádu byly konkrétně ve vztahu k vazbě obsaţeny

26

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.382. ISBN 80-7179-817-7.

23

hmotněprávní normy i normy procesní. Nejedná se pouze o stránku systematiky výkladu, ale jedná se o koncepční otázku.

24

4. FORMY ZAJIŠTĚNÍ OSOB 4.1.

Obecný výklad k zajištění osob prostředky trestního práva procesního

Pokud je spáchán trestný čin, vznikne trestněprávní vztah mezi státem a pachatelem. Právo státu je uloţit trest či ochranné opatření a stát se při ukládání těchto povinností musí řídit zákonem. „Předpokladem vzniku trestně-procesního vztahu je určitá zákonem definovaná právní skutečnost. Při odhalování, vyšetřování a soudním projednávání trestních věcí se orgány činné v trestním řízení neobejdou bez zásahů do základních práv a svobod.“27 Trestní řízení slouţí k tomu, aby se zjistilo, kdo je pachatelem trestného činu. V trestním řízení má být zjištěna vina či nevina obviněného na základě skutkového stavu zjištěného bez důvodných pochybností. V případě prokázání viny se ukládá postupem stanoveným trestním řádem obţalovanému trest, ochranné opatření, popř. i povinnost nahradit škodu, která byla způsobena trestným činem. Aby bylo dosaţeno účelu trestního řízení, musí být dosaţeno zajištění přítomnosti určitých osob, jinak nemůţe být konáno trestní řízení. Těmito osobami se rozumí hlavně obviněný (obţalovaný nebo také odsouzený), osoba podezřelá ze spáchání trestného činu a další osoby (svědek, zúčastněná osoba, tlumočník, znalec apod.) V trestním řádu jsou upravena tato zajišťovací opatření, pouţívaná vůči obţalovanému či vůči osobě podezřelé ze spáchání trestného činu: a) Předvolání a předvedení osoby b) Zadrţení obţalovaného c) Zadrţení osoby, která je podezřelá ze spáchání trestného činu vč. Zadrţení podezřelého ve zkráceném přípravném řízení d) Vzetí obviněného do vazby e) Uloţení obviněnému různých přiměřených omezení ve výkonu trestu odnětí svobody f) Vydání příkazu k zatčení obţalovaného g) Vydání zatýkacího rozkazu

27

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. Přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 4-5. ISBN 80-7179-678-6.

25

h) Pozorování duševního stavu obviněného ve zdravotnickém ústavu, nebo zda je ve vazbě, tak ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Přítomnost osob a splnění příkazu nebo výzvy daných podle trestního řádu lze zajistit také prostřednictvím uloţení pořádkové pokuty, kterou lze uloţit obviněnému, svědkovi, tlumočníkovi, znalci a jakékoli jiné osobě, ve vztahu k níţ jsou splněny podmínky uvedené v trestním řádu. Úprava zajištění osob v trestním řízení je upravena na jednotlivých principech. Tyto principy jsou obecnými zásadami, míra jejich uplatnění u jednotlivých zajišťovacích opatření můţe být velice rozdílná. Od principů zajišťovacích opatření se odlišují principy úpravy samotné vazby. (Patří sem např. princip zdrţenlivosti a přiměřenosti, princip zákonnosti, princip výjimečnosti „ultima ratio“, princip subsidiarity, princip proporcionality – úměrnosti). V další části své práce se zaměřím pouze na body a) aţ d) a principy trestního řízení s tím související.

4.2.

Předvolání

Předvolání je výzva příslušného orgánu činného v trestním řízení, která má za následek obviněnému uloţit povinnost dostavit se osobně k výslechu ve stanovené době na stanovené místo. Předpokladem je, ţe obviněný se k orgánu činnému v trestním řízení dostaví dobrovolně. Pokud by se nedostavil bez náleţité omluvy, můţe mu být uloţena pořádková pokuta (aţ do výše 50 000 Kč) nebo přichází v úvahu předvedení. V trestním řádu je upraveno předvolání u podezřelé osoby (obviněného) i u svědka. Předseda senátu stanoví den hlavního líčení. Obţalovaný by měl mít alespoň pětidenní lhůtu pro přípravu. Touto lhůtou se rozumí pracovní dny a nepočítá se den, kdy bylo předvolání doručeno, dále dny pracovního volna a pracovního klidu. Tato lhůta můţe být zkrácena, pouze za určitých podmínek. V předvolání musí být označena trestná věc, místo výslechu, čas výslechu, procesní postavení osoby, která je vyslýchána, dále jsou zde zapsané věci, které si má předvolaný přinést s sebou (písemnosti, důkazy apod.) a upozornění na moţnost uloţení pořádkové kontroly či předvedení, popřípadě dalšího postihu. V písemném předvolání je uvedeno, zda se předvolaný má dostavit jako svědek, znalec, účastník, tlumočník apod. Musí z něj být jasné, ţe právě konkrétní předvolaná osoba se má dostavit. Písemnosti, které

26

jsou zasílány manţelům, nemohou být v jedné obálce. Za řádné se dá povaţovat, jestliţe má stanovený obsah a bylo doručeno předepsaným způsobem. Pokud je předvolání písemné, musí být obviněnému doručené do vlastních rukou na adresu, kterou obviněný uvedl. Pokud jsou sepisovány ještě další dokumenty, adresa se ověřuje. U svědka je tomu trošku jinak, zde nemusí být písemné předvolání doporučeno do vlastních rukou, pokud to ve zvláštních případech a z důleţitých důvodů není nařízeno orgánem činným v trestním řízení. Způsob doručování dalším osobám je uveden v zákoně. Předvolání ovšem můţe být i ústní (ať uţ se jedná o osobní, či telefonické), telegrafické, faxové, elektronické apod. Právní účinky, které jsou zákonem spojeni s doručením písemností, mohou nastat, jestliţe bylo předvolání doručeno nějakým způsobem, který je uveden v trestním řádu, nikoli je-li písemnost doručena adresátovi jinak. Jestliţe předvolaná osoba není zastiţena, doručuje písemnost buď soudní doručovatel, nebo doručovatel státního zastupitelství, orgány justiční stráţe, výjimečně můţe být doručeno i policejním orgánem či orgánem obce. Můţe se stát, ţe předvolaná osoba předvolání bezdůvodně odmítne přijmout, poté se i přes to povaţuje předvolání za řádně doručené a můţe se poţadovat předvedení, ale ne uloţení pořádkové pokuty. Vnitrostátní předpisy také upravují postup při předvolání osob. Příslušník ozbrojených sil a ozbrojených sborů v činné sluţbě je předvoláván pomocí jeho nadřízeného (kterým se rozumí velitel, náčelník, vedoucí, ředitel apod.) či posádkové správy (pokud se neví, v jakém útvaru voják koná sluţbu), nebo pak prostřednictvím příslušné územní (okresní) vojenské správy. Osoba, která je ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody je předvolávána pomocí vazební věznice či věznice s ţádostí o její předvedení. Pokud je předvolaný ve vazbě v jiné trestní věci, k ţádosti se připojí písemný souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení s předvedením. Podle řádu výkonu vazby jsou obvinění předváděni k orgánům i osobám, které jsou prováděním kontroly a dozoru nad výkonem vazby pověřeni. Osoby, které jsou ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody jsou předváděny Vězeňskou stráţí. Osoba, která je v ústavní zdravotnické péči se předvolává prostřednictvím zdravotnického zařízení, které zajišťuje předvedení této osoby. Je-li vyţadována bezpečnost pracovníků zdravotnického ústavu, tento ústav sám učiní takové opatření, aby byla pracovníkům při předvedení osoby v ústavní péči zajištěna bezpečnost. „Je-li předvolán občan cizího státu, který má trvalý pobyt v cizině, jeho předvolání lze zajistit – má-li jít o řádné předvolání – prostřednictvím mezinárodní

27

právní pomoci.“28 Do ciziny soudy doručují pomocí Ministerstva spravedlnosti či Ministerstva zahraničních věcí.29 Pokud se doručuje do ciziny, státní zástupci mohou pouţít právní cestu, přímé doručení poštou či doručení pomocí konzulárních zastoupení ČR v cizině. Doručování různých písemností orgánům přípravného řízení oprávněným osobám v zahraničí a doţádání o provedení procesních úkonů v zahraničí upravují policejní orgány v zahraničí podle Závazného pokynu prezidenta zahraničí, zpravidla uskutečňují cestou právní pomoci prostřednictvím státního zástupce, který vykonává dozor v trestní věci.

4.3.

Předvedení

Předvedením lze také být zajištěna přítomnost obviněného či svědka. Děje se tak tehdy, jestliţe se nedostaví na řádné předvolání bez dostatečné omluvy. Mladiství jsou předvedeni pracovníkem soudu, prokuratury nebo orgánem pověřeného péčí o mládeţ, popř. příslušným policejním orgánem. Předvedení znamená úkon, kterým orgán činný v trestním řízení zajišťuje, aby předvolaná osoba byla přítomna na úkonu trestního řízení v případech, kdy tato osoba byla řádně předvolána, ale nedostavila se k vůbec výslechu (i pokud se dostavila v jiném čase, či na jiné místo) bez dostatečné omluvy, a tato osoba byla upozorněna na moţnost předvedení či uloţení pořádkové pokuty. Týká se to i v případech (jen u obviněného), kdy jsou pro to naléhavé důvody procesní povahy. Předvedení je zásah do osobní svobody. Dříve, v období 70 aţ 80 let 20. století, občas existovala praxe, která uplatňovala tzv. dobrovolné podrobení se předvedení, coţ znamenalo, ţe se dotčená osoba výzvě orgánu činém v trestním řízení podřídila bez odporu, zůstala na místě, které bylo určené a následně tento orgán sepsat úřední záznam nebo tato osoba učinila příslušné prohlášení. „V této souvislosti je možno se polně ztotožnit s názorem V. Mandáka30, že kdyby dobrovolné podrobení se předvedení nemělo být považováno za zásah do osobní svobody, pak by stejně muselo být kvalifikováno i dobrovolné setrvání v zadržení či vazbě. Podstatné zde je to, že 28

Šámal, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní, 2. podstatně přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 1365. ISBN 80-7179-741-3. 29 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007. Existuje mnoho smluv o právní pomoci v trestních věcech, např. čl. 7 aţ 12 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních publ. Jako sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 550/1992 Sb. změněné č. 31/1997 Sb. a č. 38/2006 Sb.m.s., nebo čl. 8 a 9 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních publ. jako sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 508/1990 Sb. 30 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 28.

28

předváděné osobě není dáno na vůli, zda se k příslušnému orgánu dostaví, či nikoli, ale že se musí případně podrobit i přiměřenému násilí.“ 31 Příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodne, zda je omluva dostatečná. Kdyţ rozhoduje, zda osoba, která je předvolaná, bude předvedená, přihlíţí hlavně k uvedeným důvodům od této osoby, k jejím osobním poměrům, délce lhůty, která byla určena od doručení předvolání do doby k dostavení se k výslechu, k tomu, jak naléhavý výslech je a k následkům, které jsou spojeny se zmařením úkonu pro to, kdyţ se svědek či obviněný nedostaví. Občas, ale jen výjimečně se můţe pokládat i dodatečná omluva za dostatečnou, ale jen tehdy, nedošlo-li ještě k předvedení. Předvedení nikdy není obligatorní a je uplatňováno pouze, pokud nejde přítomnost předvolané osoby zajistit jinak. Nepředvádí se osoba s trvalým pobytem mimo ČR, pokud se do ČR dobrovolně nedostavila na předvolání. Pokud se obviněný opakovaně nedostaví, ačkoli byl řádně předvolán (předvolání mu bylo včas a řádně doručeno), můţe zde být zaloţen důvod vazby či zpřísněný důvod vazby. Pokud by nepřítomnost obţalovaného neumoţňovala pokračovat v trestním stíhání, postupovalo by se podle § 90 odst. 2 TrŘ. Předvedení je potřebné k úspěšnému provedení trestního řízení, hlavně kdyţ se skrývá nebo nemá stálé bydliště, je posuzováno podle nebezpečí zmaření účelu trestního řízení. Předvedení je uplatněno, kdyţ předvolání obviněnému (netýká se podezřelého) nelze doručit ani způsobem uvedeným v zákoně a jsou tu naléhavé důvody. Pořádková pokuta nemusí být uloţena po předvedení. Předvedení je podobné i u svědka. K předvedení je poţádán policejní orgán, ten nemusí zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro tento postup a je vázán pokynem k předvedení. Jedná se o to tehdy, kdyţ je policejní orgán vykonavatelem příkazů jiných orgánů činných v trestním řízení. Předvedení, spolu s vypátráním místa pobytu obţalovaného, se řídí podle zvláštních předpisů v resortu Ministerstva vnitra. Způsoby předvedení jsou uvedeny v zákoně. Pokud má být předveden příslušník ozbrojených sil či ozbrojeného sboru v činné sluţbě, musí se poţádat jeho velitel či náčelník. Je to tzv. obligatorní postup. Jde-li o předvedení osob ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, i u osob v ústavní zdravotní péči, musí se poţádat vazební věznice, věznice či zdravotnické zařízení. Pokud je osoba ve výkonu vazby a odnětí svobody, je předváděna Vězeňskou stráţí.

31

Růţička, M, Zezulová, J. Zadrţení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 259. ISBN 80-7179-817-7.

29

Předvedení svědka je stejné jako u obţalovaného. Obţalovaný můţe být přinucen k provedení určitých úkonů, např.: k prohlídce těla, odběru krve apod. pokud to není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, dále provedení úkonů, které jsou potřebné ke zjištění jeho totoţnosti nebo také k totoţnosti osoby, zdrţující se na místě činu, popis nějaké osoby či věci v rámci rekognice, také účast na konfrontaci i na jiných úkonech trestního řízení, ovšem zde není nucen vypovídat, pouze je moţné ho sem předvést. Tato opatření jsou fakultativní, ne obligatorní. Pro to, aby byly splněny tyto podmínky, můţe být donucen i uloţením pořádkové pokuty. Proti svědkovi se nemůţe kromě předvedení a pořádkové pokuty uplatnit další jiné opatření (vězení apod.). Znalce či tlumočníka v úkonu nelze předvést, pouze jim lze uloţit pořádkovou pokutu. Pořádková pokuta je prostředkem k zajištění obţalovaného, svědka, znalce, tlumočníka a další osoby při úkonu trestného řízení. Pořádková pokuta je sankcí za pořádkový delikt. Maximální výše pořádkové pokuty je 50 000 Kč, můţe být ukládána i opakovaně, je to příjem státu, a jestliţe nebude dobrovolně uhrazena, bude vymáhána exekučně.

4.4.

Zadrţení

Zadrţení lze chápat jako zbavení osobní svobody obţalovaného na krátkou dobu, důvodem je to, aby se přezkoumaly vazební důvody, o kterých je tu zmínka v dalších kapitolách. „Podle V. Mandáka smyslem zadržení je zmocnit se fyzicky obviněného (podezřelého) převážně proto, aby mohlo být rozhodnuto o tom, zda má být vzat do vazby, a v kladném případě aby vazba mohla být ihned realizována bez nebezpečí, jež by mohlo nastat do doby, než bude o vazbě rozhodnuto.“32 „Zadržení slouží pouze jako prozatímní a časově co možná nejvíce omezený prostředek, s jehož použitím se zajišťuje osoba obviněného (podezřelého) do té doby, než s konečnou platností rozhodne soudce (soud), pokud ovšem nebude zadržený propuštěn na svobodu tím, kdo zadržení provedl (většinou policejní orgán, výjimečně i státní zástupce), nebo dozorovým státním zástupcem.“33 Institut zadrţení má hmotněprávní důsledky, jestliţe zadrţenému vznikne škoda při zadrţení. Tehdy lze pouţít ustanovení o nutné obraně, jsou tu ovšem některá omezení, 32

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.406. ISBN 80-7179-817-7. 33 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 34.

30

např.: nelze zadrţet osobu, která jedná v nutné obraně nebo krajní nouzi, ale jde zadrţet osoba nezletilá či nepříčetná, osoba můţe být zadrţena od vývojových stadií trestného činu aţ do jeho promlčení. Osobu lze zadrţet pouze, je-li zadrţená osoba stíhaná jako obţalovaný (této osobě jiţ bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, pokud toto není splněno, je to pořád osoba podezřelá), či je to osoba podezřelá ze spáchání trestného činu. Právo zadrţet je vztaţeno na trestný čin, pokud nejde o trestný čin, nebo zda trestnost činu zanikne, tak nelze uplatnit. Platí tu, ţe pokud můţeme aplikovat jiné opatření, např. předvedení apod., které méně zasahuje do práva na osobní svobodu, pouţije se toto jiné opatření. Tento postup nazýváme princip subsidiarity. Dále existuje princip proporcionality, zde se přihlíţí k osobě, která se má zadrţet. Pokud je pachatel zadrţen při činu, zajišťují se důkazní prostředky. Rozlišujeme zadrţení osoby při činu a bezprostředně po něm, provedené policejním orgánem. 4.4.1. Zadrţení osoby, která je podezřelá ze spáchání trestného činu policejním orgánem Policejní orgán můţe osobu, která je podezřelá z toho, ţe spáchala trestný čin, pokud je dán některý z důvodů vazby zadrţet, i pokud na ní do této doby nebylo zahájeno trestní řízení. Zadrţení, jak jsem jiţ psala, spočívá v krátkodobém omezení osobní svobody osoby, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, proto aby bylo zkoumáno, jestli jsou nebo nejsou dány důvody vazby. Podezřelá osoba je zadrţena na základě splnění následujících podmínek: a)

pokud osoba, která má být zadržena, je podezřelá ze spáchání trestného činu pojem „osoba podezřelá z trestného činu“ není zákonem vysvětlen, jen je pouţíván v několika souvislostech), dále pokud je dán některý z důvodů vazby (stačí, jestliţe je dán alespoň jeden z důvodů vazby uvedených v § 67 a) b) či c), můţe se jednat i o zpřísněný důvod vazby uvedený v § 68 odst. 3 písm. a) aţ e)),

b)

pokud jde o naléhavý případ - o naléhavý případ jde, jestliţe hrozí zmaření nebo ztíţení dosaţení účelu trestního řízení bez provedení zadrţení. Naléhavost se vztahuje k vazebnímu důvodu i k tomu, kdyţ se nemohlo zahájit trestní stíhání i kdyţ jsou splněny všechny podmínky pro tento postup. Naléhavost můţe být splněna, i pokud je osoba, která je podezřelá ze spáchání trestného činu neznámého pobytu a není vyloučeno, jestli můţe v budoucnu dojít k jejímu zadrţení. Pokud není některá z podmínek splněna, nesmí být vydán souhlas státním zástupcem, pouze pokud je 31

dostatečně odůvodněná ţádost policejního orgánu, kde jasné, ţe zadrţená osoba, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nemohla být obviněna z důvodu, ţe její pobyt není znám a je nebo má být po ní vyhlášené celostátní pátrání) c)

Musí zde být předchozí souhlas státního zástupce, pokud se ovšem nejedná o případ, kde se tento souhlas není požadován - Souhlas není potřebný, pokud osobu podezřelou ze spáchání trestného činu zadrţel státní zástupce. Dále, pokud nejde věc odloţit a souhlas nejde dostat dříve, hlavně pokud jde o osobu přistiţenou při trestném činu, či zastiţenou na útěku, nebo pokud je potřebné s touto osobou dělat úkony trestného řízení, kterých se odmítá účastnit. K zadrţení provedenému policejním orgánem je nutný předchozí souhlas státního zástupce. Podrobnosti týkající se postupu státního zástupce při vydávání předchozího souhlasu jsou upraveny v zákoně. Státní zástupce vydá předchozí souhlas k zadrţení osoby, která je podezřelá z trestného činu na základě písemné ţádosti policejního orgánu po přezkoumání spisu. Státní zástupce při udělení souhlasu určí lhůtu policejnímu orgánu, v které bude předán protokol o výslechu zadrţené osoby, usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál. Lhůtu určí tak, aby mohl během 48 hodin věc dostatečně posoudit a případně podat návrh na vzetí do vazby. Jestliţe policejní orgán zadrţí osobu podezřelou z trestného činu bez jeho souhlasu státního zástupce, státní zástupce dodatečně přezkoumá, proč věc nesnesla odkladu a jestli nebylo moţné dosáhnout souhlasu. Policejní orgán poučí zadrţeného o právu zvolit si obhájce, radit se s ním v průběhu zadrţení a ţádat, aby byl přítomen u výslechu. Policejní orgán, který provedl zadrţení, zadrţenou osobu vyslechne, a sepíše protokol, kde je označeno místo, čas a bliţší okolnosti a osobní údaje zadrţeného a důvody zadrţení. Policejní orgán vyslechne zadrţeného, pokud zadrţený výslovně odmítne zvolit obhájce, volba pro zvolení uplyne či se obhájce ve stanovené lhůtě k výslechu nedostaví. Po doručení spisových materiálů ve lhůtě, kterou stanovil policejnímu orgánu, státní zástupce přezkoumává, např. jestli policejní orgán, který provedl zadrţení podezřelého, sepsal protokol o zadrţení, který musí obsahovat správné náleţitosti. Dále jestli osobu vyslechl a následně proti ní zahájil trestní stíhání, jestli přezkoumal odůvodněnost podezření z trestné činnosti a zda jsou určité skutečnosti, které odůvodňují vazbu. Pokud zjistí překáţku trestního stíhání, kterou nelze odstranit nebo omezení osobní svobody, které je nedůvodné, neprodleně propustí zadrţeného (nebo k tomu dá pokyn policejnímu orgánu). „Státní zástupce, který obdrží návrh policejního orgánu na vzetí zadržené osoby do 32

vazby, nemusí tuto osobu vždy vyslýchat, rozhoduje zpravidla na základě protokolu o výslechu zadržené osoby a na základě jiných písemných dokladů“34 Státní zástupce můţe provést opětovný výslech v případech, kdy má pochybnosti o důvodnosti vazby nebo zahájení trestního stíhání. Pokud státní zástupce nenařídil propuštění zadrţeného na základě došlých materiálů či po opětovném výslechu, má povinnost ho do 48 hodin od zadrţení soudu s návrhem na vzetí do vazby. Po doručení tohoto návrhu musí soudce vyslechnout zadrţeného a do 24 hodin od doručení návrhu rozhodnout usnesením o propuštění zadrţeného na svobodu, nebo o jejím vzetí do vazby.

4.4.2. Zadrţení obviněného Zadrţení obviněného je zaloţeno na základě krátkodobého omezení osobní svobody obviněného za tím účelem, aby bylo přezkoumáno, zda jsou či nejsou dány důvody vazby. Zadrţení obţalovaného můţe provést pouze policejní orgán, popřípadě i státní zástupce. Zadrţení můţe být provedeno v případě splnění následujících podmínek: a)proti osobě, která mý být zadržena již bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1, § 32 TrŘ) – o obţalovaného se jedná, aţ kdyţ bylo oznámeno usnesení o zahájení trestního stíhání osobě, která má být obviněna. b) je tu některý z důvodů vazby podle § 67 TrŘ. c) pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit – o neodkladnost jde tehdy, vyjdou-li najevo důvody vazby aţ v průběhu výslechu obţalovaného u policejního orgánu. „Nelze také vyloučit, že obviněný bude zastižen na útěku nebo anebo se nebude opakovaně dostavovat k výslechu a jeho předvedení nebude možné anebo ani v případě předvedení nebude dostatečně odůvodněn předpoklad, že se obviněný bude řádně dostavovat k úkonům přípravného řízení.“35 Pokud u obviněného, který byl předvolán k výslechu, byl předveden nebo se sám bez předvolání dostavil, jsou dány důvody vazby poté, co skončí jeho výslech či jiný úkon, a pokud nelze pro neodkladnost rozhodnutí o vazbě předem opatřit, můţe policejní orgán sám zadrţet obţalovaného. Bezodkladně je o tomto jednání vyrozuměn státní zástupce a je mu 34

Růţíčka, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.316. ISBN 80-7179-817-7. 35 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.316. ISBN 80-7179-817-7.

33

předán opis protokolu sepsaný při zadrţení a další potřebné materiály. Státní zástupce se musí starat při vykonávání dozoru v přípravném řízení o to, aby mu policejní orgán zadrţení obviněného bezodkladně ohlásil telefonicky či jiným obdobným způsobem. Při ohlášení určí policejnímu orgánu lhůtu k předání protokolu o zadrţení a dalšího materiálu nezbytnému k případnému podání návrhu na vzetí obviněného do vazby. Stanoví lhůtu tak, aby mohl v této stanovené lhůtě nařídit propuštění zadrţeného na svobodu či ji odevzdat v zákonné lhůtě soudu s návrhem na vzetí do vazby. Po doručení protokolu o zadrţení obviněného státní zástupce prověří, zda zadrţení následovalo aţ po zahájení trestního stíhání, zda věc nesla odkladu, dále přezkoumá, zda policejní orgán, který zadrţení provedl, sepsal protokol o zadrţení, přezkoumá odůvodněnost podezření z trestné činnosti a zda jsou dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu, zjistí-li nedůvodné omezení osobní svobody nebo překáţku trestního stíhání, kterou nelze odstranit, propustí obviněného neprodleně na svobodu anebo k tomuto opatření vydá pokyn policejnímu orgánu.36 O svých zjištěních je státním zástupcem učiněn záznam, který je zaloţen do dozorového listu. Jestliţe vyšetřuje státní zástupce, rozhodne-li o zadrţení obviněného, sepíše o tom protokol. Pokud státní zástupce zjistí kdykoli v době výkonu zadrţení zadrţeného obţalovaného nedůvodné omezení jeho osobní svobody či překáţku trestního stíhání, kterou nelze odstranit, tak neprodleně propustí zadrţeného na svobodu. Příkaz k propuštění zadrţeného je písemný a je opatřen úředním razítkem, bezodkladně je doručen i operačnímu důstojníkovi příslušného útvaru, v kterém je vykonáváno zadrţení podezřelého. Opis příkazu k propuštění je zaloţen do vyšetřovacího i dozorového spisu a předloţen i dozorovému státnímu zástupci. Zadrţení obţalovaného můţe trvat jen nezbytně nutnou dobu. V této době (která je stanovena na maximálně 48 hodin) je rozhodnuto o vazbě, nebo můţe být obviněný propuštěn neprodleně z vazby. Pokud po zadrţení obţalovaného u něj vyvstane v důsledku s poţitím omamné či psychotropní látky či z jiných váţných důvodů naléhavá potřeba jeho okamţitého lékařského ošetření, policejní orgán či státní zástupce mu musí zajistit poskytnutí nezbytné první pomoci. Jestliţe má náhlé onemocnění obţalovaného povahu překáţky, která brání dalšímu výkonu zadrţení, a to i z hlediska dodrţení lhůty 48 hodin pro předání jako obviněného soudci, policejní orgán nebo státní zástupce propustí osobu ze zadrţení. Jestliţe bude po uplynutí této překáţky obţalovaný opětovně zadrţen za nezměněných skutkových okolností, k nové době zadrţení se připočte doba, po kterou 36

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.336-337. ISBN 80-7179-817-7.

34

trvalo předchozí zadrţení. Postup soudce po předání obţalovaného s návrhem státního zástupce na vzetí do vazby je stejný jako u zadrţené osoby podezřelé. 4.4.3. Výkon zadrţení Zadrţení se vykonává v policejních celách, které jsou zřizovány hlavně u sluţby pořádkové policie. Zadrţená osoba je povinna strpět osobní prohlídku. Před tím, neţ je osoba umístěna do cely, jsou jí policistou odebrány věci, kterými by mohla ohrozit zdraví nebo ţivot svůj či jiné osoby. Policista sepíše seznam odebraných věcí a podepíše to společně s osobou, která se umisťuje do vazby, při propuštění jí jsou věci vráceny. Do cely se vţdy umisťují odděleně osoby různého pohlaví, mladší 18 let a dospělé, zadrţené či zatčené, u kterých lze předkládat, ţe proti nim bude vedeno společné trestní řízení, které se chovají agresivně apod. Pokud není tato zásada dodrţována, policista má povinnost osobu umístit do cely jiného policejního útvaru. Osoba, která je pod vlivem alkoholických nápojů, léků či jiných omamných látek, můţe být umístěna do cely pouze po lékařském vyšetření, po kterém nejsou shledány důvody pro její umístění na protialkoholní záchytné stanici či ve zdravotnickém zařízení či pokud po provedeném ošetření jiţ nebude důvod pro její přijetí do protialkoholní záchytné stanice či zdravotnického zařízení. Policista má povinnost ověřit ještě před tím, neţ je zadrţená osoba umístěna do cely, zda není zraněna či netrpí závaţnou chorobou, v tomto případě pak musí zajistit lékařskou prohlídku a vyjádření lékaře, zda tato osoba můţe být umístěna do cely či nemůţe. Pokud osoba umístěna v cele onemocní, zraní se, či se pokusí o sebevraţdu, policista vykonávající ostrahu cely, učiní potřebná opatření, která směřují k ochraně jejího ţivota a zdraví (poskytne první pomoc a přivolá lékaře, který dá stanovisko, jestli zůstane v cele či se přesune do zdravotnického zařízení). V případě úmrtí má policista povinnost tuto skutečnost oznámit osobám blízkým zemřelému. Policejní orgán, který vykonává dohled a kontrolu, nerozhoduje o propuštění obviněného či podezřelého ze zadrţení.

35

5. PODMÍNKY VZETÍ DO VAZBY Podmínkami pro vzetí do vazby se rozumí jednotlivé vazební důvody.

5.1. Vazba útěková Tato vazba je upravena v § 67 písm. a) TrŘ. Jedná se zde o důvod, který nejvýrazněji směřuje k účelu zabezpečit přítomnost obţalovaného na úkonech trestního řízení. Podezření z útěku bylo rozlišováno na všeobecné a pozitivní. U všeobecných, u kterých byl obţalovaný ohroţen nejpřísnějšími tresty, bylo velmi naléhavé nebezpečí útěku, takţe nebyla potřeba dokazovat jeho existenci. Zákon počítal s tím, ţe je tu moţnost útěku, byla to tzv. domněnka útěku obviněného. Pokud ovšem zákon nepřicházel v úvahu s vyvrácením této domněnky, jednalo se o nevyvratitelnou domněnku, kde hrozil útěk obţalovaného, a šlo o základní formu obligatorní vazby. „Úpravy platné v různých státech volily ohledně formulace důvody útěkové vazby značné rozdílné přístupy – od vymezení určitých vodítek podobě hrozby vysokého trestu nebo neexistence stálého bydliště až k pojetí, kdy každá okolnost, která odůvodňuje obavu z útěku, musela být přezkoumávána z hlediska, zda vazba jako nezbytné opatření je skutečně odůvodněna.“37 V české trestní procesní úpravě vazebního práva, postačí ke vzetí do vazby existence jednání či konkrétních skutečností, které zapříčiňují skutečnou obavu, ţe obţalovaný uprchne do ciziny či se bude skrývat v tuzemsku, aby unikl trestnímu stíhání nebo trestu. Bez bliţšího zkoumání okolností určitého případu by se neměla paušálně pouţívat úprava, která obsahuje demonstrativní výčet typových okolností, které jsou vztahovány k obavě z útěku. K útěkové vazbě jsou dány předpoklady, pokud je moţno s rozumnou mírou pravděpodobnosti předpokládat, ţe obţalovaný se pokusí vyhnout trestním následkům svého jednání postupem, který by ho udělal trvale či dočasně fyzicky nepostiţitelným. Vţdy jde o hodnocení znaků obţalovaného k pravděpodobným budoucím jednáním, k tomu co obţalovaný můţe podle předpokladů udělat. Nelze pokládat tak obtíţný nárok, aby rozhodující orgán, jestliţe si obţalovaného hodlá vzít do vazby, byl přímo jist, ţe pokud vazba nebude nařízena, obţalovaný unikne či se bude 37

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.406. ISBN 80-7179-817-7.

36

skrývat. Potřeba jistoty, která nevzbuzuje pochybnost je skutečný a potřebný při rozhodování obţalovaného o vině či nevině, není ale v podstatné většině případů myslitelný při tom, kdyţ se rozhoduje o vazbě. Pokud by se muselo pokaţdé čekat na situaci, kdy je zřejmé, ţe obţalovaný uprchne či se bude skrývat, byly by její zásahy často neúčinné a jednalo by se o nepřiměřený nárok, který přesahuje meze ochrany osobní svobody jednotlivce. Je těţké ověřit, jaká je vyhlídka obţalovaného, ţe uprchne či se bude skrývat. Jeho záměr je moţný jasně dovozovat, pokud si obţalovaný pořídil falešné doklady pro cestování do zahraničí, byl zadrţen poblíţ státní hranice se zavazadlem, které obsahovalo i důleţité cenné části jeho majetku, byl nalezen schovaný v osobním automobilu, které přejíţdělo hranice státu, opustil místo, kde bydlel a byly zjištěny poznatky o jeho pobytu na vzdálené poloze, opustil domov a nechal tam rodině dopis, kde bylo uvedeno, ţe odchází dlouhodobě na odlehlé neznámé místo. Nepatří sem kaţdá cesta do zahraničí s platnými cestovními doklady, či prozatímní oddálení z působiště prostoru bydliště nebo přechod do jiné profese, i pokud tyto přechody nenahlásil orgánům činným v trestním řízení. I pokud na trvalou změnu pobytu upozorní orgány činné v trestním řízení a dá jim stávající adresu, nemůţe to být povaţováno za skutečně argumentující strach ze skrývání. Jestliţe nastane situace, ţe by se obţalovaný nedostavil k výslechu, i kdyţ byl řádně předvolán, neargumentuje pochybnost, ţe je ukrytý, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Obvykle stačí, aby byl obţalovaný předveden. Pokud tato obţalovaná osoba brání předvedení tak, ţe se před policejním orgánem, který ji má předvést ukrývá, nechává se zapírat, stává se nepolapitelným s pouţití lsti apod., jedná se o příčinu útěkové vazby. Pokud se obviněný nedostaví k hlavnímu líčení, i kdyţ byl řádně předvolán, nelze hned vyvozovat, ţe se trestnímu stíhání vyhýbá. Kdyţ se soudí důvod vazby, posuzují se objektivní povahy (moţnosti útěku, faktory případu) i faktory, které se týkají obţalované osoby (osobní, rodinné a majetkové poměry, pozice v zaměstnání apod.). Vazba není moţná, jestliţe je obţalovaný v takovém stavu, ţe je připoutaný na lůţko a nemůţe ani komunikovat, nebo kdyţ má hodně vysoký věk, tak se také má za to, ţe nehrozí jeho útěk. V § 67 písm. a) TrŘ je uvedeno, ţe obţalovaný můţe být vzat do vazby, jestliţe hrozí, ţe uprchne či se bude skrývat:

37

a) kvůli důvodu vyhnutí se trestu (Snaţí se vyhnout trestu, který je obţalovanému uloţen za trestnou činnost, na základě které se rozhoduje o jeho vzetí do vazby. Nebo kdyţ se obţalovaný vyhýbá uloţení trestu, který mu byl uloţen), b) jestliţe jeho identitu není možné okamžitě zjistit (Pokud u sebe zadrţený nemá ţádné doklady totoţnosti a ani mu nemůţe potvrdit jeho totoţnost důvěryhodný člověk. Dnes, kdyţ existuje rozsáhlá evidence osobních údajů, není takový problém údaje o totoţnosti zjistit. Obţalovaný se mnohdy odmítá podílet na spolupráci při prošetřování jeho totoţnosti a někdy o sobě někdy tvrdí lţivé údaje, nebo se vydávají za jinou osobu (většinou se s tím setkáváme u cizinců) c) obžalovaný nemá stálé bydliště (Nemá buď vůbec kde bydlet, nebo má kde bydlet, ale vůbec se tam nezdrţuje, anebo často mění místo pobytu a nenahlašuje změny orgánům činných v trestním řízení. Tímto důvodem nemůţe být střídavý pobyt na různých místech kvůli zaměstnání, pobyt na léčení apod.) d) pro závěr, ţe obžalovanému hrozí vysoký trest (Trest za trestný čin, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání, nelze stanovit jen dle trestní sazby, která je stanovena zákonem, ale hodnotí se konkrétní okolnosti, které jsou rozhodné pro stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost i poměry obţalovaného. Měla by se zváţit předpokládaná výše trestu i to, zda taková výše trestu odůvodňuje obavu, ţe se bude obţalovaný skrývat či uprchne), e) další okolnosti odůvodňující vazbu spočívají např. v zahájení trestního stíhání, dlouhodobé konfliktní situace atd.

5.2. Vazba koluzní Druhým důvodem vazby podle § 67 písm. b) TrŘ je vazba koluzní. Koluzní vazba je tehdy, kdyţ v případě, který se soudí, jsou určité skutečnosti, odůvodňující obavu, ţe obţalovaný bude kazit prošetřování skutkových okolností, které jsou důleţité pro to, aby se objasnila věc. Jakým způsobem se o to můţe obţalovaný snaţit je uvedeno příkladmo. V České procesní úpravě se neudávají podoby koluzního jednání taxativním výčtem. Je to i pro osoby, které mají být ovlivněny (dosud nevyslechnutí svědci či spoluobvinění, ne nikdo jiný, ani znalci. V tomto druhu vazby šlo o důvod, kde byly vznášeny námitky, na rozdíl od jiných druhů vazeb. V. Mandák uskutečnil pečlivou analýzu dílčích

38

stanovisek na koluzní vazbu aţ do první světové války, kdy útoky proti koluzní vazbě na docela dlouhou dobu odpadly. Proti koluzní vazbě vystoupilo několik osob, např. W. Hetzel,38 který měl takový názor, ţe pokud je koluzní vazba zaloţena na úvaze, ţe obţalovaný má povinnost zdrţet se všeho, co můţe zhatit a ztíţit uskutečnění trestního práva, koluzní vazba není dovolená. Tyto výhrady však nejsou dány, proto ji nepřipouští. Další autor, J. Fojnickij39 prezentuje názor, podle kterého je koluzní vazba výsledkem stanovisek, které byly jiţ překonány, a věcí státu je, jestli hrozí nebezpečí koluze. Stát by měl udělat určité kroky, ne však omezovat obţalovaného na svobodě. Obţalovaného sleduje policie i společnost. Podle A. Zuckera40 stát odpovídá za to, aby se obţalovaný zdrţel všeho, čím by mařil a ztěţoval úkony trestního řízení. Podle něj je koluzní vazba zbytečná a svádí ke zneuţívání. Pokud by byla vyuţívána důsledně, musela by se pouţívat proti všem osobám, které by se chovaly nedůsledně a ne jen proti obţalovanému. Stát zamezuje koluzi pohrůţkou trestního stíhání, pokud někdo křivě svědčí (tj. nepravdivě vypovídá) či podá nesprávný znalecký posudek. Pokud hrozí koluze, stát musí rychle uskutečnit opatřovací jednání vůči obţalovanému. Zákonný důvod vazby nemůţe být dán, jestliţe příslušným orgánům není zcela známá eventualita účinku na třetí osoby či zahlazování stop činu. A. Zucker poukazuje i na fakt, ţe v koluzi se má obţalovaný bránit, jestliţe je izolován ihned po činu či na začátku vyšetřování. Proto není koluzní vazba účinným opatřením a smysl nemá ani časová hranice v praxi jsou totiţ nepřiměřené hodnoty koluzní vazby. Kdyţ je obţalovaný propuštěn na svobodu, můţe mít vliv na zjišťování skutečnosti. Naopak F. Stroch měl za to, ţe vazba je potřeba jako zajišťovací prostředek. A obţalovací zásada nepředepisuje úplnou rovnost procesních stran. Všechny vazby podstatně zasahují do práva na obhajobu a koluzní vazba nemůţe být vyčleňována. V současnosti se zaměřovalo na to, zda je koluzní vazba v souladu s mezinárodními úmluvami. Koluzní vazba byla několika nálezy Ústavního soudu určena v souladu s ústavním pořádkem. Trestní řízení je zaloţené na objektivních důkazech (znalecké posudky, odborné vyjádření, kriminalistické expertizy, listiny a věcné důkazy apod.) o vyzvídání svědků 38

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.412. ISBN 80-7179-817-7. 39 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.412. ISBN 80-7179-817-7. 40 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.413. ISBN 80-7179-817-7.

39

se koluzní vazba zabraňuje neţádoucímu působení obţalovaného na svědky. Nestačí proto jen hrozba trestních sankcí, která má formu hlavně skutkové podstaty trestného činu, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, ta totiţ nebude nikdy sama o sobě dostatečná. Orgány činné v trestním řízení nedokáţou vţdy včas a kvalitně provést zajištění všech zdrojů a důkazů a zároveň vyslechnout všechny svědky. Určit některé z nich se povede aţ v určitém časovém intervalu. Odmítnutí koluzní vazby není typické pro trestní proces. Pokud se vyjasňují fakty, které jsou relevantní pro trestní stíhání, probíhá dokazování dle trestního řádu. Toto koluzní jednání obţalovaného se musí řádně odůvodnit tak, ţe se to podloţí odpovídajícími zjištěními k obţalované osobě a k dané věci. Důvodem vazby podle ustanovení § 67 písm. b) TrŘ nemůţe být jednání, které se zaměřuje na maření skutečností, které jsou závaţné pro trestní stíhání, kdyţ jednání obţalovaného není způsobilé ohrozit účel trestního řízení. Koluzními důvody jsou důkazy, musí tu být ovšem určitá skutečnost, která nasvědčuje pochybnosti, ţe obţalovaný má koluzní úmysly (např. plánuje zničit kompromitující doklady, či vyhroţovat svědkovi, aby křivě vypovídal, dále uplácení znalce apod.). Tyto skutečnosti musí být zajištěny metodami uvedenými v trestním řádu. Většinou dokazováním či vzetím do vazby při zadrţení a zahájením trestního stíhání. Toto obvinění není spatřováno, kdyţ obţalovaný učiní trestní oznámení na spoluobviněného či svědka nehledě na to, zda je či není trestní oznámení pravdivé. Z oznámení nelze zjistit, zda obţalovaný můţe působit na spoluobviněného či svědka a kazit tak objasňování skutečností, které jsou závazné pro trestní stíhání. Působením na svědky či spoluobviněné se rozumí nedovolené ovlivňování svědků, které má hatit objasňování skutečností závaţných pro trestní stíhání (např. přesvědčování svědků nebo spoluobviněných, aby nevypovídaly pravdu, vzájemná dohoda mezi svědky a spoluobviněnými, jejich podplácení apod.). Svědkem se rozumí osoba, která jiţ vypovídala i osoba, která má teprve vypovídat. Spoluobviněným je osoba, vůči které bylo zahájeno trestní řízení ve stejné věci spolu s další osobou. Zákonem č. 265/2001Sb., byl zaveden časový limit trvání vazby. Pokud obţalovaný v této době nespáchá jednání, které se řadí do zpřísněného důvodu vazby, nebo pokud obţalovaný je pro tento důvod vzat do vazby, musí být propuštěn na svobodu v nezávislosti na to, zda je obava o koluzní jednání či nikoli.

40

Jiným mařením objasňování faktů závaţných pro trestní stíhání je nedovolené, aby zde působil znalec, padělalo se, měnily, ničily či se skrývaly důkazy. Do tohoto důvodu koluzní vazby se řadí i působení na osobu dosud nepředvolanou, která svými smysly (viděla, slyšela apod.) vnímala skutkové okolnosti, které byly důleţité z hlediska posouzení konkrétního trestního případu, u níţ je z tohoto důvodu odůvodněný předpoklad, ţe bude vyslýchán orgánem činným v trestním řízení jako budoucí svědek či spoluobviněný. S koluzním důvodem je moţné se setkat, i jestliţe hrozí obava, ţe obţalovaný bude mít vliv na tuto osobu, která není ještě ztotoţněná a je po ní vyhlášeno pátrání, a proto nemohla být předvolaná jako svědek, anebo proti ní nemohlo být zahájeno trestní stíhání. U úkonu obţalovaného není prvořadé, zda byla určitá osoba předvolaná orgánem činným v trestním řízení k výslechu. Novelou trestního řádu v zákoně č. 265/2001 Sb. v přípravném řízení bylo omezeno vyslýchání svědků. Hrozba koluze vstupuje v uváţení z hlediska všech důkazů. Naopak za maření objasňování skutečností, které jsou závaţné pro trestní stíhání, není moţné uplatňovat zákonná práva obviněného na obhajobu (např. odmítnutí vypovídat, popřít vinu apod.). U obţalovaného není obava, ţe by působil na určité osoby či věci, coţ je předpokladem koluzní vazby. Za maření objasňování u obţalovaného se nepovaţuje, kdyţ není splněna povinnost věc vydat, podrobit se prohlídce těla či další nutný úkon podle zákona, který můţe být vymáhán jen pořádkovou pokutou. Koluzní vazba nemůţe být odůvodněna pouze jistými důkazními nebo procesními situacemi, ale musí se vyskytovat další zjištěné faktory ve věci, kde hrozí obava z úmyslu obţalovaného mařit vyšetřování. Koluzní vazba se nevztahuje ke všem skupinám trestních činů. V novele § 89 odst. 2 TrŘ je upraveno postavení stran u dokazování. Strany mohou z vlastní iniciativy předkládat důkazy a navrhovat jejich provedení. Něco jiného je, kdyţ obviněný pátrá po důkazech, aby je zničil, schoval apod. a to mělo za cíl zmařit trestní řízení a vyjasňování skutečností, které jsou závaţné pro trestní stíhání. Podle V. Mandáka by nebyl dán koluzní důvod vazby, jestliţe obţalovaný pátral po konkrétních listinách kvůli zničení, ale listiny jiţ byly zajištěny, či se svědek snaţí sehnat falešné alibi, ovšem jeho přítomnost na místě činu jiţ byla zjištěna. Podle obecné charakteristiky důvodná obava z koluzního jednání obţalovaného se můţe týkat působení na osoby i věci. Můţe přicházet v úvahu i výslech svědka, netýká se to spoluobviněných. Koluzní důvod vazby musí být podloţen konkrétními skutečnostmi, můţe se jednat jen o obecnou moţnost, není zde vyţadováno, aby se obţalovaný jednání skutečně dopustil. 41

5.3. Vazba předstiţná Předstiţná vazba má oproti ostatním důvodům vazby zvláštní postavení. Hrozí zde u obţalovaného obava, ţe bude opakovat, dokonávat nebo vykoná trestný čin v jistém případě, pak je to tedy vazba mimoprocesní a nazývá se také vazba preventivní. Podle V. Mandáka je postihování pachatelů a udělování trestních sankcí otázkou soudních orgánů, předcházení a zabraňování trestné činnost mají na starost policejní orgány. Mohou zasahovat do občanských práv (předvedení, osobní prohlídka apod.). Pokud by toto jednání směřovalo na osoby, proti kterým neprobíhá trestní řízení, jedná se o mimoprocesní opatření. Podobné je to, i kdyţ je proti nějaké osobě vedeno trestní řízení, a hrozí obava, ţe spáchá další trestnou činnost. Pokud je riziko tak váţné, ţe se musí obţalovaný izolovat, jedná se o preventivně bezpečnostní opatření, které nepatří do zajištění probíhajícího řízení. „Předstižná vazba má svůj původ v právu anglickém (institutu tzv. záruky dodržení pokoje – to keep the peace – a dobrého chování – recognizance for good behaviour); v právu rakouském se tímto vazebním důvodem oživila někdejší cautio non offendendo, kterou mohl (v období středověku) žádat prostřednictvím soudce ten, kdo se cítil důvodně ohrožen. Předstižnou vazbu upravoval rakouský trestní řád z roku 1912), jakož i trestní řád z roku 1950 a 1956; upravoval ji i trestní řád z roku 1961, a to až do novely provedeného zákonem č.152/1995 Sb. prakticky beze změn.“41 Předstiţná vazba má i některé odpůrce. Nejedná se o podceňování zásahů do osobní svobody obţalovaného a obavě, ţe spáchá další delikt. Jsou námitky na to, ţe toto donucovací opatření nenáleţí do trestního procesu, kde je cizorodý prvek. Ukazuje se, ţe předstiţná vazba nemůţe dostatečně plnit účel, který by měla, protoţe její trvání je omezené pouze na trvání trestního stíhání. Její působení je projeveno po dobu výkonu trestu, nicméně riziko jiné trestné činnosti můţe hrozit i později. Předstiţná vazba je preventivně bezpečnostní opatření. Důvody jsou v ustanovení § 67 písm. c) TrŘ stanoveny alternativně i taxativně. Podle novely trestního řádu č.265/2001 Sb. se změnil pojem opakování místo pokračování. Je nutné dobře rozlišit tento důvod vazby a zpřísněný důvod vazby, podle ustanovení trestního řádu.

41

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.423. ISBN 80-7179-817-7.

42

Pro to, aby mohl být vzat obţalovaný do vazby kvůli předstiţné vazbě, musí nastat obava, ţe obţalovaný bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, či ţe dokoná trestný čin, který připravoval (nebo kterým hrozil). V novele trestního řádu zákona č. 152/1995 Sb. byla upřesněna úprava důvodu vazby, která spočívá v obavě, ţe obţalovaný bude dále pokračovat v trestné činnosti (dnes se nejedná o pokračování, ale jiţ o opakování), kdyţ důvodem nemělo být pouze obecné nebezpečí z pokračování v blíţe neurčené trestné činnosti, kde by se např. projevoval fakt, ţe obţalovaný je osoba, která dlouho a opakovaně vykonává trestnou činnost, pro kterou je stíhána. Tato úprava novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. nebyla změněna. Podle názoru V. Mandáka v hmotněprávním posouzení podle novely č. 152/1995 Sb. je moţná jen spekulace opakování stejného trestného činu. Podle novely, která mluví o pokračování v trestné činnosti, pro kterou je obţalovaný postihován, se z tohoto případu má vyřadit obava z trestné činnosti, která podléhá rozdílné právní kvalifikaci, i kdyby šlo o trestný čin téhoţ druhu. Proto se nezidentifikoval se stanoviskem, které bylo obsaţeno v komentáři k trestnímu řádu, ţe stačí opakování trestného činu, který má stejnou povahu.

Podle něj další tři případy z obavy z další trestné činnosti stejné

povahy, popřípadě podobného druhu. Podle tohoto názoru autoři komentáře42 kladli důraz, ţe v § 67 písm. c) TrŘ se mluví o opakování trestné činnosti a ne o opakování trestného činu. Opakováním trestné činnosti je podle praxe opakování stejného trestného činu a také spáchání trestného činu stejné povahy. Opakování trestné činnosti se vztahuje jen na trestnou činnost, pro kterou je obţalovaný stíhán. Opakování i spáchání stejného trestného činu téţe povahy je zahrnuto v pojmu trestná činnost určitého druhu. Důvodem vazby tedy nemůţe být ani všeobecně pojaté nebezpečí z opakování více neurčené trestné činnosti, která by se dovozovala z faktu, ţe obţalovaný je osoba dlouhodobě a opakovaně se dopouštějící trestné činnosti.43 Při řešení této otázky se můţeme přiklonit k tomu, co je uvedeno v komentáři k trestnímu řádu v zákoně č. 141/1961 Sb. je zde uvedeno, ţe přebírá dosavadní vazební důvody. S původními platnými úpravami je zde změna, ţe došlo k rozšíření dosahu vazebního důvodu. Trestní řád z roku 1961 vyjadřoval předstiţnou vazbu jako bezpečnostní opatření, v 70. a 80. letech se tato úprava přibliţovala obecnému nebezpečí z opakování trestné činnosti, tato vazba připadala jako obligatorní vazba. Podle novely trestního řádu 42

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.427. ISBN 80-7179-817-7. 43 Růţičk a, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.426. ISBN 80-7179-817-7.

43

zákona č. 152/1995 Sb. můţe jít o obavu pokračování trestného činu stejné právní kvalifikace, ale i stejného druhu. Tyto důvody vazby připadají v úvahu jen u úmyslných trestných činů. „Pokud je tento důvod vazby dovozován z obavy z dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, musí jít o pokus totožného trestného činu. Stejně tomu

je u vykonání (dokonání)

trestného činu, který obviněný připravoval.“44 Vyhrožování jinému určitou újmou přichází v úvahu třeba u trestných činů podle zákona, kde je předpoklad, ţe obţalovaný je stíhán pro nějaký z uvedených činů a hrozí důvodná obava, ţe obţalovaný splní svoji výhruţku. Nebezpečí další trestné činnosti musí být aktuální (obţalovaný musí být způsobilý spáchat trestnou činnost, není tomu tak jestliţe je to vylučuje jeho zdravotní stav, věk, těhotenství apod.) a akutní (nebezpečí hrozí bezprostředně). Předstiţná vazba nelze být pouţita z obavy z trestné činnosti, ke které mělo dojít např. aţ po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, které bylo uloţeno za trestný čin, za který je obţalovaný stíhán. Toto by bylo v rozporu s principy vazby. Uţ z dřívějška nesmí být uplatňována předstiţná vazba, pokud by připadalo, ţe by obţalovanému v dalším řízení mohl být uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody.

5.4. Zpřísněné důvody vazby Zákon č. 265/2001 Sb. omezil moţnost vzetí do vazby. Podle ní nelze vzít do vazby obţalovaného stíhaného pro trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje 2 roky, či pro trestný čin, který spáchá z nedbalosti, na který je zákonem stanoven trest odnětí svobody nepřevyšující 3 roky. Nepřihlíţí se ke sníţení trestních sazeb u mladistvých, ke zvýšení trestních sazeb u obzvlášť nebezpečného recidivisty a u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení. Pokud je obţalovaný v době, kdy se o vzetí do vazby rozhoduje, popř. kdykoli později, kdy se rozhoduje o vazbě, stíhán pro méně závaţný trestný čin, je plně v souladu s principem zdrţenlivosti a přiměřenosti, principem proporcionality a principem subsidiarity, aby se v těchto případech vazba jako zajišťovací opatření neuplatnila vůbec či jen v omezených případech. Zpřísněný důvod vazby můţe být dán uţ v době rozhodování o

44

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.427. ISBN 80-7179-817-7.

44

vzetí obţalovaného do vazby, nebo můţe být dán aţ v době následující po jeho vzetí do vazby aţ do pravomocného skončení trestního stíhání. Zpřísněné důvody vazby se uplatňují např. u trestných činů uvedených v § 68 odst. 2 TrŘ, kdykoli v průběhu trestního stíhání, kdy je obţalovaný upozorněn na změnu právní kvalifikace na takový trestný čin. Dále u koluzního důvodu vazby, který je zákonem omezen na 3 měsíce apod. Mezi jednotlivé důvody vazby patří zpřísněné důvody podle § 68 odst. 3 písm. a) aţ e). Např. se jedná o případy, kdy a) obţalovaný uprchl či se skrývá (nestačí jen obava z takového jednání, ale musí jít o případ, kdy k tomu skutečně došlo), b) opakovaně se nedostavil na předvolání, ani se ho nepodařilo předvést či jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení, c) je neznámé totožnosti a nepodařilo se ji zjistit dostupnými prostředky (obţalovaný nemá doklady totoţnosti, tato osoba můţe být vyzvána k provedení sluţebních úkonů, jako je snímání daktyloskopických otisků, pořizovacích obrazových záznamů, měření těla a zjišťování tělesných znamení. Tento důvod je i tehdy, pokud obţalovaný uváděl na začátku řízení nepravdivou totoţnost a popř. pouţíval padělané doklady), d) již působil na svědky či spoluobviněné, nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestné stíhání (jiţ k tomu došlo, vyţadují se dostatečně prokázané jednání, např. ničení, zatajování či ukrývání důkazů. O tom, ţe takto obţalovaný jednal, musí rozhodnout soud.) e) již opakoval trestnou činnost, pro kterou je stíhán, nebo v takové trestné činnosti pokračoval či byl za ni za poslední 3 roky potrestán.

45

6. ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ Zahájení trestního stíhání je upraveno v Trestním řádu § 160. Je zde odděleno předprocesní stadium od procesního. Je to počátečním předpokladem trestního stíhání a jednou z fází přípravného řízení.45 Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. byl změněn způsob zahájení trestního stíhání tak, ţe neformální úkon sdělení obvinění, proti kterému nebylo moţné podat stíţnost, nahradila usnesení o zahájení trestního stíhání, proti kterému lze podat stíţnost. Zahájením trestního stíhání vstupuje přípravné řízení do druhé fáze, jíţ je vyšetřování, které je upraveno v hlavě desáté trestního řádu. Důvody zahájení trestního stíhání a další postup v něm je upraven v ustanovení § 160, na něj v dalších ustanoveních navazují standartní vyšetřování a rozšířené přípravné řízení. Pokud nasvědčuje prověřování podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, ţe byl spáchán trestný čin a je-li přijatelně odůvodněn závěr, ţe byl spáchán konkrétní osobou, policejní orgán neprodleně rozhodne o zahájení trestního stíhání této osoby jako obţalovaného, jestliţe není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 nebo 159b odst. 1 TrŘ.46 O zahájení trestního stíhání rozhoduje policejní orgán usnesením. Ten, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze být povaţován za obviněného a zároveň se proti němu budou moci pouţít prostředky uvedené v zákoně, aţ poté, co proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je spatřován v tomto skutku. Obţalovaný musí být v tomto usnesení označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obţalované v rozsudku (§ 120 odst. 2). V tomto usnesení musí být přesně vyznačeny okolnosti, odůvodňující závěr o důvodnosti trestního stíhání. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je nezbytné obţalovanému doručit nejpozději na začátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci i obhájci. U obhájce počíná lhůta k doručení běţet od jeho zvolení či ustanovení. V účelnosti § 12 odst. 10 TrŘ je zahájeno trestní stíhání vydáním usnesením o něm, ne jeho právní mocí, vyšetřování jako druhá fáze přípravného řízení počíná jiţ vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Proto všechny úkony, které jsou činěny po vydání usnesení o zahájení trestního 45

Šámal, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní, 2. podstatně přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-741-3. 46 Vantuch, P. Obhajoba obviněného. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 149. ISBN 978-80-7400-321-9.

46

stíhání, jsou konány ve druhé fázi přípravného řízení, kterou je vyšetřování. Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání vůči osobě podezřelé nastávají aţ po doručení usnesení obţalovanému. Vyplývá to ze způsobu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání do vlastních rukou obţalovaného bez moţnosti uloţení doručované zásilky i z ustanovení § 32 a § 160 odst. 1. Usnesení o zahájení trestního stíhání je účinné jiţ od jeho vydání. Od tohoto okamţiku následuje jako druhá fáze vyšetřování. V době od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání do jeho doručení obţalovanému, se nesmí provádět úkony, kterých se má, nebo by mohl zúčastnit obviněný nebo jeho obhájce, ledaţe nelze provedení úkonu odloţit a vyrozumění o něm zajistit. Usnesení o zahájení trestního stíhání je účinné vůči podezřelému aţ doručením usnesení obviněnému do vlastních rukou bez moţnosti uloţení doručované zásilky. V tomto okamţiku je obviněný upozorněn, ţe jiţ proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. U pokračujících deliktů je ukončen skutek, a pokračuje-li obviněný v takovém jednání, jde o nový skutek.47 Odepře-li obţalovaný písemnost přijmout, poznamená se to na doručence s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí. Pokud policejní orgán, který písemnost odeslal, uzná, ţe přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, je povaţována písemnost za doručenou ode dne, kdy bylo přijetí odepřeno (adresát na to musí být doručovatelem upozorněn). Usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje osobní údaje, které charakterizují obviněného, popis skutku ze kterého je osoba obviněna, aby nemohla být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu i skutečnosti, odůvodňující závěr o důvodnosti trestního stíhání (§ 160 odst. 1 TrŘ). Toto usnesení obsahuje 3 části: a) výrokovou část, b) odůvodnění rozhodnutí, c) místo a den zahájení trestního stíhání a označení orgánu, který obvinění sdělil. Ve výrokové části je stručně popsán skutek, vykazující znaky skutkové podstaty trestného činu s uvedením času a místa jeho spáchání, či dalších okolností, za nichţ došlo k jeho spáchání, aby nemohl být změněn s jiným skutkem, jaký trestný čin je ve skutku spatřován, jeho pojmenování a příslušné ustanovení trestního zákona. V odůvodnění rozhodnutí jsou uvedeny skutečnosti, z kterých vyvozuje policejní orgán podezření, ţe trestný čin spáchal obviněný a jeţ byly podkladem pro zahájení trestního stíhání, dále poučení o nutné obhajobě a lhůtu pro zvolení obhájce. Poměrně sloţité je určení toho, kdy je závěr ohledně podezření dostatečně odůvodněn. Je třeba určit hranici, která se v literatuře nazývá práh podezření dostatečný k zahájení trestního stíhání. Není vyţadováno, aby bylo v této fázi dosaţeno 47

Vantuch, P. Obhajoba obviněného. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 151. ISBN 978-80-7400-321-9.

47

jistoty, stačí jistý vyšší stupeň pravděpodobnosti, ţe je podezřelá osoba pachatelem trestného činu, který je vyvozený dle logických pravidel lidského usuzování z faktických podkladů. Důleţitá je kvalita i kvantita informací. Pro určení prahu podezření nelze stanovit ţádnou přesnou kvantitativní metodu, protoţe neexistují ţádné exaktní metody jejího stanovení.48 Protoţe neexistují přesné metody pro určení prahu podezření, jsou v praxi časté spory o to, zda je dostatečně odůvodněn závěr, ţe trestný čin spáchal právě obţalovaný (§ 160 odst. 1 TrŘ). Mezi orgány činnými v přípravném řízení o tom mají také odlišné názory. Spory o dostatečném odůvodnění závěru, ţe trestný čin byl spáchán právě obţalovaným, bývají i mezi policejním orgánem konajícím vyšetřování a obţalovaným resp. jeho obhájcem. Problémy s odůvodňováním podezření v usnesení o zahájení trestního stíhání vedou některé policejní orgány k úvahám o potřebnosti obnovení trestního stíhání „ve věci“, při němţ bylo moţno shromaţďovat důkazy proti podezřelému bez jeho vědomí, avšak při moţnosti uţít je proti němu.49 To je z pohledu práva na obhajobu obţalovaného nepřijatelné. Poslanci nelze sdělit obvinění, pokud s tím Poslanecká sněmovna nesouhlasí. Senátorovi obvinění nelze sdělit bez souhlasu Senátu. K trestnímu stíhání soudce Ústavního soudu je potřeba souhlas Senátu. K trestnímu stíhání soudce pro činy, které spáchal při výkonu své funkce či v souvislosti s jejím výkonem je třeba vyţádat souhlas prezidenta republiky. U přísedícího stačí o zahájení trestního stíhání proti němu vyrozumět předsedu senátu příslušného soudu a zastupitelstvo, které přísedící zvolilo. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání je, jak jsem jiţ uváděla, přípustná stíţnost. V ní můţe obţalovaný uplatnit konkrétní výtky, které míří proti tomuto zásadnímu úkonu trestního řízení, který pro něj má závaţné dopady. Stíţnost můţe podat obviněný či oprávněná osoba a přezkoumává ji státní zástupce. O stíţnosti je nutné rozhodovat urychleně. Stíţnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nemá odkladný účinek. Zahájením trestního stíhání je realizována zásada řádného zákonného procesu, která spočívá v tom, ţe nikdo nemůţe být stíhán jinak neţ ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Trestní stíhání můţe být zahájeno policejním orgán také tak, ţe provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto 48

Vantuch, P. Obhajoba obviněného. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 154. ISBN 978-80-7400-321-9. 49 Vantuch, P. Obhajoba obviněného. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 155. ISBN 978-80-7400-321-9.

48

orgánu, který pak pokračuje v řízení. Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení či ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, neţ bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude moţno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu je potřebné pokaţdé uvést, na základě čeho byl úkon za neodkladný či neopakovatelný povaţován. (§ 160 odst. 3 a 5 TrŘ). Neodkladné úkony jsou např. zadrţení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, vydání a odnětí věci, zajištění peněţních prostředků na účtu u banky, domovní prohlídka a prohlídka jiných prostorů a pozemků, osobní prohlídka, odposlech a záznam telekomunikačního provozu, prohlídka těla a odběr krve nebo jiný obdobný úkon, ohledání místa činu apod. Neopakovatelné úkony jsou ty, které nebude moţné provést před soudem např. výslech osoby mladší 15 let, výslech toho, komu bylo trestným činem ublíţeno na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda, pokud osoba umírá či je její ţivot váţně ohroţen apod. Trestní stíhání nemůţe být zahájeno, a pokud jiţ zahájeno bylo, nesmí se v něm pokračovat a musí být zastaveno podle § 11 TrŘ. Jedná se např. o případy, kdy to nařídí prezident republiky a uţije své právo na udělení amnestie či milosti, pokud je trestní stíhání promlčeno, jedná-li se o osobu, která není pro nedostatečný věk trestně odpovědná, proti tomu, kdo zemřel či byl prohlášen za mrtvého, stanoví-li tak vyhlášená Mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána atd. Další omezení zahájení či moţnosti pokračování uţ v zahájeném trestním stíhání uvádí § 163 TrŘ. Např. Trestní stíhání pro trestné činy ublíţení na zdraví, vydírání, porušování osobní svobody, krádeţe, neoprávněného uţívání cizí věci, zatajení věci, vyhroţování, nebezpečí pronásledování atd., pro ty tyto věci je moţné zahájit trestní stíhání jen se souhlasem poškozeného. Hned v dalším paragrafu nalezneme případy, kdy není potřeba souhlasu poškozeného z trestných činů podle § 163 odst. 1 TrŘ. Jedná se např. o to, pokud takovým jednáním byla způsobena smrt, poškozený byl mladší 15 let, poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu či poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

49

7. ROZHODNUTÍ O VAZBĚ Rozhodnutí o vazbě je po novele trestního řádu č. 265/2001 Sb. pojato rozšířeněji neţ pouze jako rozhodnutí o vzetí do vazby. Po této novele nastalo zvýšení dříve spíše mimořádných případů, kdy o vazbě v přípravném řízení rozhoduje i státní zástupce a ne soud. Ve všech případech jde o rozhodnutí, které má menší význam. V dopadu toho, ţe i kdyţ vycházel vládní návrh novely z toho, ţe státní zástupce rozhoduje o dalším trvání vazby i o propuštění z vazby na svobodu. Zákon, který schválila Poslanecká sněmovna, měl změny v rozdělení procesního reţimu ţádostí o propuštění z vazby na svobodu a rozhodování, které se týká dalšího trvání vazby. Je zde uplatňován dvojí procesní reţim ve věci rozhodování o dalším trvání vazby. Za rozhodování o vazbě je povaţováno např. rozhodnutí soudu (soudce), kterým se obţalovaný bere do vazby, rozhodnutí soudu (soudce), ţe obţalovaný se nechává na svobodě, protoţe přijal nabídnutou záruku, slib, nahrazení vazby dohledem probačního úředníka anebo přijal peněţitou záruku, rozhodnutí soudu (soudce) o působení obţalovaného na svědky či spoluobviněné nebo jiného maření objasňování skutečností, které jsou závaţné pro trestní stíhání, rozhodnutí státního zástupce o tom, ţe se obţalovaný nechá dál ve vazbě či o propuštění obţalovaného z vazby, o změně důvodů vazby (pouze kdyţ některý z důvodů vazby odpadl a nový nevznikl), rozhodnutí soudu o změně důvodů vazby (pokud vznikl další důvod vazby či některý z důvodů vazby odpadl a jiný nově vznikl), rozhodnutí soudu o tom, ţe se návrh státního zástupce, na to aby byl obţalovaný propuštěn z vazby v řízení před soudem zamítá, rozhodnutí soudu o propuštění obţalovaného z vazby, rozhodnutí soudu, kterým se ţádost o propuštění na svobodu zamítá jako nedůvodná, rozhodnutí státního zástupce či soudu, kterým se nabídnutá záruka, slib, nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nebo přijetí peněţité záruky obţalovaný propouští z vazby na svobodu, rozhodnutí soudu, kterým se ţádost obţalovaného o propuštění z vazby na svobodu zamítla a nebyla přijata nabídka slibu, záruky, vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníka anebo nebyla přijata nabídka peněţité záruky, rozhodnutí soudu o tom, ţe peněţitá záruka připadá státu, nebo ţe se mění její výše, rozhodnutí soudu (samosoudce), ţe se obţalovaný dále nechává ve vazbě atd. Podle stanoviska č.19/2002 je rozhodnutí o vazbě i rozhodnutím státního zástupce, který se nepřijímá nabídka peněţité záruky, kterou předloţí jiná osoba, neţ obţalovaný.

50

Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 519/2002 však uvádí, ţe jestli státní zástupce nevyhoví nabídce na nahrazení vazby peněţitou zárukou, slibem obviněného, popř. dohledem či peněţitou zárukou, musí předloţit věc k soudu, aby rozhodl. Státní zástupce nemá pravomoc vydávat negativní rozhodnutí o ţádosti jakékoli z oprávněných osob k propuštění z obţalovaného z vazby na svobodu v přípravném řízení. V tomto rozhoduje soud. Státní zástupce má pravomoc vydávat rozhodnutí v těchto věcech (pozitivní), kterým ţádosti vyhoví. „Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Stn 4/97 ze dne 11. 6. 1998 (R 39/1998) vychází ze závěrů, podle něhož usnesení o propuštění zadržené osoby na svobodu podle § 77 odst. 2 TrŘ není rozhodnutím o vazbě, takže proti němu není přípustná stížnost (§ 141 odst. 2, § 74 odst. 1 TrŘ a contario). Naproti tomu usnesení o nahrazení vazby zárukou, slibem nebo dohledem probačního úředníka podle § 73 TrŘ, resp. Peněžitou zárukou podle § 73a TrŘ, jsou rozhodnutími o vazbě, proti kterým je podle § 74 odst. 1 přípustná stížnost.“50

7.1. Rozhodnutí o vzetí do vazby Podle § 68 odst. 1 třetí věty TrŘ o vzetí do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Jak jsem se jiţ zmínila, v dnešní době jiţ není moţné, aby o vzetí do vazby v přípravném řízení rozhodoval státní zástupce. Před tím, neţ byla účinná novela trestního řádu o vzetí do vazby, rozhodoval prokurátor. Soud rozhodoval o stíţnosti proti usnesení prokurátora o vzetí obviněného do vazby (i o zamítnutí ţádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu). Před 1. 1. 1992 rozhodovala o zbavení osobní svobody policie, popřípadě i se souhlasem prokurátora. O rozhodování o vazbě se staral v přípravném řízení prokurátor a v řízení po podání ţaloby soud. V. Mandák51 řešil záleţitost, který orgán by měl být oprávněn rozhodovat o vzetí do vazby. Svou práci vydal v roce 1975. V této době se tento pojem moc nezpochybňoval, vycházelo to z platné úpravy, i tak je zde zmíněn fakt, ţe ve velké spoustě procesních systémů rozhodují o vazbě výhradně soudní orgány (i v přípravném řízení). O tom, ţe o vazbě rozhoduje soud, byla viděna záruka objektivního rozhodování, na začátku reformovaného procesu se jednalo o určitou reakci, která byla 50

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 441. ISBN 80-7179-817-7. 51 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 154

51

odůvodněna negativními zkušenostmi inkvizičního procesu. „Měly být vytvořeny co největší záruky proti nadužívání vazby ze strany původně vrchnosti a později policie i veřejné žaloby.52 V. Mandák uvádí, ţe jiţ ve starší rakouské nauce vyšla najevo stanoviska, která ţádala, aby v přípravném řízení o vazbě rozhodoval veřejný ţalobce. Úprava, kdy se rozhodovalo o vazbě, byla svěřena v přípravném řízení orgánům veřejné ţaloby. V dřívějším Československu měly velký význam stanoviska, které ţádaly vyloučení prokurátora z rozhodování o vazbě i za soudní kontrolu v 60. letech. Aţ s citovanou novelou č. 558/1991 Sb. byla vnitrostátní úprava v souladu s články Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Oprávnění rozhodovat o vzetí do vazby bylo svěřeno v přípravném řízení soudci a v řízení po podání ţaloby soudu (samosoudci).53 Rozhodnutí o vzetí do vazby se týká jen obţalovaného, coţ je osoba, které se oznámilo usnesení o zahájení trestního stíhání. Je zde pouţita úprava, kde jde o obecné ustanovení, dopadající na všechny situace vzetí do vazby, pokud se nejedná o zvláštní případy vazby (ty převládají v praxi). Např. rozhodování soudce o zadrţené osobě (pouze v přípravném řízení). Dále třeba rozhodování samosoudce o vazbě zadrţeného podezřelého, který byl soudu předán společně s návrhem na potrestání (pouze u zjednodušeného řízení před samosoudcem. Nebo dále rozhodování o vazbě zatčeného obviněného, který byl dodán buď soudci, který příkaz k zatčení vydal či jinému věcně příslušnému soudci. Úprava v § 68 odst. 1 TrŘ můţe platit i na případy, kdy obţalovaný zadrţen nebyl a k soudu ho předvedl policejní orgán podle pokynu státního zástupce (v přípravném řízení) či podle pokynu předsedy senátu (v řízení před soudem, či pokud je např. v psychiatrické léčebně). Rozhodnutí o vazbě musí být pokaţdé odůvodněno konkrétními skutečnostmi. Pokud je rozhodnuto o vazbě obţalovaného, stíhaného pro trestný čin, uvedený v § 68 odst. 2 TrŘ, musí se v obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí i zdůvodnění příslušného zpřísněného důvodu vazby. Stejné je to, i jestliţe soudce (soud) po přezkoumání věci zjistí, ţe trestní stíhání probíhá pro jiný neţ trestný čin uvedený v § 68 odst. 2 TrŘ.54 Pokud je obviněn poslanec či senátor, musí se poté, co je zadrţen, jestliţe byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, dát souhlas předsedy komory a na první následující schůzi pak rozhodnutí o přípustnosti trestního stíhání příslušné komory Parlamentu. Pokud je vydán souhlas v souladu s Ústavou a dodatečně u poslance či 52

Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 154. Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975, s. 155. 54 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.446. ISBN 80-7179-817-7. 53

52

senátora nastanou důvody vazby, můţe být vzat do vazby. Jestliţe se jedná o soudce Ústavního soudu, nejprve musí být dán souhlas předsedy senátu, pokud byl dopaden při spáchání trestného činu či bezprostředně po něm, na první následující schůzi Senátu. Prezident republiky nemůţe být zadrţen, stíhán ani vzat do vazby. Pokud soudce spáchá při výkonu (nebo v souvislosti s výkonem) trestný čin, můţe být vzat do vazby, jen jestli dá souhlas prezident republiky (i pokud ho do funkce zvolil jiný orgán). Toto neplatí pro přísedícího.

7.2. Rozhodnutí o vzetí do vazby v přípravném řízení Soudce v přípravném řízení nemá oprávnění k tomu, aby vzal obţalovaného do vazby bez návrhu státního zástupce. Státní zástupce můţe podat návrh na osobu, která je zadrţena jako obţalovaný či podezřelý, nebo pokud policejní orgán převezme po omezení osobní svobody kohokoli dle § 76 odst. 2. Pokud státní zástupce nenařídil, aby zadrţená osoba byla propuštěná na základě podkladů, které mu došly, či po dalším jejím výslechu, musí ji odevzdat do 48 hodin od zadrţení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K tomuto návrhu přidá získané důkazy. Návrh na to, aby osoba byla vzata do vazby, podává státní zástupce většinou na návrh policejního orgánu. Pokud klade za nutné obţalovaného před tím, neţ je podán návrh na vyslechnutí, poţádá oprávněný orgán, aby byl obţalovaný předveden podle § 90 odst. 2 TrŘ. V záleţitostech, kde činí vyšetřování státní zástupce (za podmínek uvedených v zákoně) podává návrh na vzetí obţalovaného do vazby státní zástupce vykonávající dozor. Před tím, neţ státní zástupce podá návrh na vzetí obţalovaného do vazby, zkoumá, jestli jsou důvody vazby podloţeny konkrétními skutečnostmi. Pokud je zjištěno, ţe jiţ obţalovaný působil na svědky, spoluobviněné, nebo jinak mařil vyjasňování skutečností, které jsou závaţné pro trestní stíhání, jsou tyto skutečnosti výslovně v návrhu na vzetí do vazby. Kdyţ státní zástupce zkoumá podmínky pro podání návrhu, posuzuje i omezení, které jsou uvedena v § 68 odst. 2 TrŘ a okolnosti, vylučující jejich pouţití a jestli nelze se zřetelem na obţalovanou osobu, povahu a závaţnost trestného činu, pro který je stíhán, v době, kdy je rozhodováno o účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Pokud před návrhem na vzetí do vazby předcházelo zadrţení dle § 75 či § 76 TrŘ, stará se státní zástupce o to, aby byl návrh na vzetí do vazby doručen nejpozději do 48 hodin od zadrţení či omezení osobní svobody dle ustanovení zákona č. 283/1991 Sb., o Policii

53

České republiky, jinak se doba, po kterou byl obţalovaný zajištěn či předveden do lhůty 48 hodin nezapočítává, jestliţe nedošlo k omezení osobní svobody v souvislosti s trestním stíháním.55 Návrh doručuje státní zástupce buď pomocí kanceláře státního zastupitelství, doručovatele státního zastupitelství, justiční stráţe či můţe vzácně poţádat i policejní orgán, aby návrh doručil. Návrh na vzetí obţalovaného do vazby musí obsahovat především: a) Osobní údaje obţalovaného - pokud osoba nemá ţádné doklady, coţ se týká hlavně cizinců či osob bez státní příslušnosti, identita obţalovaného se prokáţe postupem uvedeným v § 13 odst. 6 PolČR. b) Podrobný popis skutkových zjištění i předloţené fakty, z kterých vyplývají příčiny, na základě kterých došlo k zadrţení. c) Trestný čin, pro který je obţalovaný stíhán včetně jeho zákonného pojmenování i číselným označením. d) Zdůvodnění, jaké určité skutečnosti ve smyslu § 68 odst. 3 TrŘ dávají moţnost vzít obţalovaného do vazby i při trestním stíhání pro trestné činy uvedené v § 68 odst. 2 TrŘ, co se týká i případů, ve kterých je jiţ nyní jasné, ţe kvůli obţalovanému a situacím případu trestního stíhání nepovede k uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody. e) Důvody vazby, které uvádí jejich zákonné pojmenování i číselné označení náleţitého ustanovení trestního řádu, jestliţe se jedná o důvod vazby podle § 67 písm. b) TrŘ, i okolnosti uvedené v § 71 odst. 2 části věty za středníkem TrŘ, pokud byly zjištěny. f) Stručné posouzení vykonaných důkazů, z kterého vyplývá, ţe doteď posouzené fakty svědčí o tom, ţe čin, pro jaký bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou jasné důvody k podezření, ţe tento trestný čin spáchal obţalovaný, a jaké konkrétní takto zjištěné skutečnosti odůvodňují důvody vazby uvedené v návrhu. g) Odůvodnění, proč s ohledem na osobu obţalovaného, charakter a závaţnost trestného činu, pro jaký je stíhán, není moţné v době, kdy se rozhoduje o účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

55

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.450. ISBN 80-7179-817-7.

54

h) Čas zadrţení a uvedení dne a hodiny zadrţení a ustanovení trestního řádu, podle něhoţ k zadrţení došlo; dobu omezení osobní svobody podle ustanovení PolČR, nebo jiných zákonů, pokud k němu došlo v souvislosti s trestním řízením, i) Jestliţe obţalovaný má o obhájce, tak jeho jméno a sídlo. j) Osobní údaje (+ údaje k stíhané trestné činnosti) spoluobviněných, kteří jiţ jsou ve vazbě (§ 70a odst. 1 písm. g) TrŘ), k) Jiné významné fakty, které se týkají obţalovaného, ke kterým se bude muset přihlédnout v průběhu výkonu zadrţení a případné vazby, hlavně okolnosti, které jsou důleţité pro zabezpečení řádné ostrahy obţalovaného. Pokud návrh platí pro více obţalovaných, jsou zde uvedeny všechny údaje podle písm. a) aţ i) a k) ohledně kaţdého z nich. Pokud je dán důvod nutné obhajoby, musí být daný jiný důvod, neţ jaký je uveden v § 36 odst. 1 písm. a) TrŘ v postoji k tomu, ţe je ve vazbě a obţalovaný nemá obhájce a pokud prohlásil, ţe si nezvolí obhájce, státní zástupce upozorní v návrhu na tuto skutečnost. Jestliţe obţalovaný, který musí mít obhájce, nestanoví sám ve stanovené době sám a ani mu není zvolen jinou osobou, která je uvedena v § 37 odst. 1 TrŘ, stání zástupce má právo učinit i návrh na ustanovení obhájce soudcem podle § 39 odst. 1 TrŘ, pokud to jiţ neudělal policejní orgán. Pokud je potřebné, aby se obţalovaný účastnil u vyšetřování potom, co je podán návrh na vzetí do vazby, tak státní zástupce uvede do návrhu i tuto skutečnost a místo i čas očekávaného úkonu. Současně navrhne státní zástupce soudu, aby v příkazu k přijetí do vazby označil důleţité fakty pro umístění obţalovaného do vazby (jména spolupachatelů, kteří jsou ve vazbě, upozornění, ţe můţe spáchat sebevraţdu, utéct apod.). Soudce má povinnost osobu, která je zadrţena vyslechnout do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu či o jejím vzetí do vazby. O čase a místě výslechu dá vědět vyhovujícím prostředkem zvoleného nebo ustanoveného obhájce a státního zástupce (ti se mohou účastnit výslechu i klást zadrţenému otázky, poté co k tomu soudce udělí slovo). Pokud je překročeno 24 hodin od doručení návrhu o vzetí do vazby, je to důvod pro rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu. Podobné je to i tehdy, jestliţe je před soudce předvedena osoba, která není zadrţena jako obţalovaný či podezřelý. Mohou se vyskytnout například případy, kdy obviněný nebyl vůbec zadrţen i kdyţ rozhodnutí o vazby bylo moţné opatřit ihned. Nebo se můţe stát, ţe obţalovaný je k soudci předveden i kdyţ nebyl zadrţen ani zatčen nebo osobní

55

svoboda obţalovaného byla omezena podle ustanovení jiných právních předpisů a zároveň k omezení osobní svobody nedošlo v přímé souvislosti s trestním řízením. Soud je povinen rozhodnout o jakémkoli návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby. Státní zástupce poţádá policejní orgán, aby předvedl obţalovaného, a zúčastní se výslechu obţalovaného před soudem. Ale tato účast není pro státního zástupce vţdy povinná. Pokud se jedná o trestný čin, ve kterém můţe rozhodovat krajský soud v prvním stupni, nebo se jedná o věci skutkově či právně nenáročné, tak státní zástupce zváţí svou účast na takovémto výslechu. Jestli potřebuje soudu předloţit potřebné materiály, které získal dodatečně nebo které jsou podle jeho domnění nutné pro správné posouzení jednání, za které je obţalovaný stíhán, v takovém případě je jeho účast nutná. Soudce, který rozhoduje na základě návrhu o vazbě zadrţené osoby, musí tak jednat do 24 hodin a nemá povinnost vázat se na to, zda se účastní obhájce výslechu zadrţeného. Má pouze povinnost (pokud zadrţená osoba poţádala o obhájce) obhájce kontaktovat, pokud je dostupný. Pokud je u soudu účastněn státní zástupce, výslech by měl být zaměřený na okolnosti, které se týkají spáchání trestného činu a zadrţení a důvodu vazby. Po výslechu soudce rozhodne o vzetí obţalovaného do vazby či propuštění zadrţené osoby na svobodu (jestliţe je překročena doba 48 hodin od doby, co byl obţalovaný zadrţen, do doby neţ byl předán soudu, pokud uţ nebyl propuštěn policejním orgánem či státním zástupcem. Nebo nebylo-li soudcem rozhodnuto do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce soudu. Pokud se vazba nahradila zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo peněţitou zárukou a obţalovaný byl nechán na svobodě). Zadrţený je propuštěn soudcem, jestliţe se v procesu vyslýchání zadrţeného zjistí, ţe jde o trestný čin uvedený v § 68 odst. 3 TrŘ a soudce musí svůj úsudek do detailů odůvodnit. Proti rozhodnutí soudce o propuštění zadrţeného na svobodu není moţné podat stíţnost státního zástupce (ta můţe být podána, pokud se rozhodlo o nahrazení vazby některým z opatření, uvedených v § 73 nebo § 73a TrŘ. Stíţnost se můţe podat proti rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, o které rozhoduje nadřízený soud. Stíţnost nemá odkladný účinek. Rozhodnutí o vzetí do vazby nebo o propuštění zadrţené osoby na svobodu má vţdy formu usnesení. Usnesení, kterým se bere obţalovaný do vazby, musí obsahovat především označení soudu, který o vzetí do vazby k návrhu státního zástupce rozhodl, přesné označení obţalovaného, aby nemohl být zaměněn s někým jiným, výrok o vzetí do vazby, údaj o tok, odkdy je vazba započítávána, poučení o opravném prostředku. V odůvodnění nalezneme pro jaký trestný čin je obţalovaný stíhán, jaké další procesní úkony předcházely rozhodnutí o 56

vzetí do vazby a jakými konkrétními skutkovými okolnostmi je vazba odůvodněna a odkazy na podklady, z kterých soud vycházel při rozhodování. Dále v odůvodnění soud uvede, z jakých důvodů nepřijal záruku, slib, nabídku dohledu či peněţitou záruku.

7.3. Rozhodnutí o vzetí do vazby ve stadiu projednávání věci před soudem Senát rozhoduje v řízení před soudem o vazbě. Není zde vyţadován návrh státního zástupce, i kdyţ přichází v úvahu. Samosoudce rozhoduje o vazbě pouze v trestních věcech, ve kterých koná řízení i v případech zjednodušeného řízení. Významová příslušnost rozhodnutí o vzetí obţalovaného do vazby je podobná jako v přípravném řízení. Rozšířeným upřesněním ve srovnání se všeobecným postupem v řízení před soudem se vyznačuje rozhodování o vzetí do vazby zadrţeného podezřelého, který byl samosoudci společně s návrhem na potrestání předán. Výhradním základem pro provádění zjednodušeného řízení je návrh na potrestání, který podá státní zástupce. Toto řízení je zpracováváno jednoduše a neformálně, aby bylo rychlejší. Zjednodušené řízení se provádí ve věcech, ve kterých bylo předtím konané zkrácené přípravné řízení, ale neplatí to ve všech případech. Podmínkou je, kdyţ jsou zjištěny během zkráceného řízení skutečnosti, které odůvodňují zahájení trestního stíhání a postavení podezřelého před soud. Nesmí nastat ţádná překáţka pro konání zkráceného přípravného řízení, kterými je dáno hlavně to, ţe je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrţeného podezřelého spolu s návrhem na potrestání. Nebo jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou či více trestných činech a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování. Nebo skutek, pro jaký má, byl nebo do této chvíle bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného ustanovení trestního zákona, neţ podle kterého ho dosud posuzoval policejní orgán. Zjednodušené řízení před samosoudcem se vyznačuje dále tím, ţe trestní stíhání se zahajuje tím, ţe na návrh na potrestání byl doručen soudu (nastane bez ohledu na to, zda podezřelému je návrh na potrestání doručen při výslechu nebo společně s vydaným trestním příkazem). Řízení se vyznačuje velkým rozsahem moţností, které můţe soudce uplatňovat. Samosoudce můţe podle výsledků přezkoumání odmítnout návrh na potrestání, nebo se můţe v určité míře odklonit v trestním řízení.

57

Samosoudce můţe postupovat dle faktorů případu odlišnými prostředky, pokaţdé ale musí podezřelou osobu vyslechnout do 24 hodin jako obţalovaného. Samosoudce vydá rozhodnutí ve věci, které můţe být vydáno mimo hlavní líčení nebo obţalovanému doručí předvolání k hlavnímu líčení, které se můţe konat hned po jeho výslechu, jestli s tím obţalovaný souhlasí. Zároveň rozhodne o vazbě, pokud obţalovaného vezme do vazby a on si dosud nezvolil obhájce a ani mu nebyl přidělen, umoţní mu, aby si ve stanovené době obhájce zvolil a pokud tak neučiní, je mu ustanoven.

58

8. TRVÁNÍ VAZBY V otázce trvání vazby a její přípustné délky platí zásada výjimečnosti a zdrţenlivosti. Proto orgány činné v trestním řízení mají povinnost vyřizovat vazební věci přednostně a co nejrychleji, vazba můţe trvat ve všech fázích řízení pouze nezbytně nutnou dobu. Koluzní vazba nesmí trvat déle neţ 3 měsíce, ale neplatí to v případě, pokud bylo zajištěno, ţe obţalovaný působil na svědky či spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností, které jsou závaţné pro trestní stíhání. Předpokladem je, ţe obţalovaný jednal koluzně před vzetím do vazby či v průběhu vazebního řízení. Nestačí jen čirá obava z koluzního jednání, která můţe být dovozena při vzetí do vazby v následujících 3 měsících. Pokud nejsou odhaleny tyto faktory, obţalovaný má být propuštěn nejdéle v den, který následuje po 3 měsíční lhůtě. Jestliţe je obţalovaný ve vazbě z jiných důvodů neţ koluzních, neplatí lhůta 3 měsíce a obţalovaný po této době nemusí být propuštěn. Poté není uplatněna koluzní vazba, která má za následek přísnější vazbu a v tomto případě můţe také nastat náhrada vazby z mírnějších zajišťovacích opatření (§ 73, § 73a TrŘ). Podle Trestního řádu musí být povinně přezkoumány důvody vazby, coţ má za důsledek efektivnější kontrolu trvání důvodů vazby. Pokud v přípravném řízení uplyne lhůta 3 měsíců, státní zástupce má povinnost do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, jestli se obţalovaný propouští na svobodu či se nechává dále ve vazbě. Pokud rozhodne státní zástupce o tom, ţe se ponechá obţalovaný ve vazbě, má povinnost do dalších tří měsíců o nabytí právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout, jestli obviněný ve vazbě bude dále ponechán, nebo bude propuštěn na svobodu. Pokud bude ve vazbě opět ponechán, jsou jiţ stanovené přísnější podmínky. Musí být dány hromadně tyto fakty: nebylo moţné kvůli obtíţnosti věci nebo z jiných závaţných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obţalovaného na svobodu hrozí, ţe bude zmařeno či významně ztíţeno dosaţení účelu trestního stíhání. Pokud nejsou tyto dvě podmínky, není moţné je nahradit úvahou o povaze trestného činu, pro jaký je obţalovaný stíhán. Jestliţe je věc vrácena státnímu zástupce, aby ji došetřil, pokračuje tříměsíční lhůta ode dne doručení spisu státnímu zástupci. S výjimkou, kdy soud rozhoduje o stíţnosti, zkoumá pouze státní zástupce, jestli důvody vazby v přípravném řízení trvají. On rozhoduje i o návrhu obţalovaného na zrušení peněţité záruky, protoţe pominuly

59

vazební důvody. Po podání ţaloby je pravomocný rozhodovat o dalším trvání vazby soud do tří dnů ode dne, kdy se u něj podala obţaloba, nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obţalovaného, který je ve vazbě, je povinen rozhodnout, jestli se ve vazbě obţalovaný ponechá, či bude propuštěn na svobodu. Pokaţdé má povinnost rozhodnout o dalším trvání vazby při předběţném projednání obţaloby. Pokud soud nechá obţalovaného ve vazbě jiţ v přípravném řízení, či rozhodne o jeho vzetí do vazby aţ po obţaloby, má povinnost opět rozhodnout o trvání vazby nejdéle do tří měsíců. Pokud například soudce onemocní, je to odůvodnění, kdy lze ponechat obviněného ve vazbě,56 pokud je dlouhodobě nemocný, měl by to za něj vyřizovat zastupující soudce. Zvláštní ustanovení platí, jestliţe třicetidenní či tříměsíční lhůta trvání vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem. Pak můţe rozhodovat o ponechání ve vazbě či propuštění na svobodu tento nadřízený soud. Obţalovaný musí být propuštěn okamţitě, jakmile pomine důvod vazby či je evidentní, ţe kvůli obţalovanému a okolnostem případu trestného stíhání není vedeno k uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody a obţalovaný se nedopustil jednání, které je uvedeno v § 68 odst. 3. „Celková přípustná doba trvání vazby v trestním řízení se odvíjí od typové závažnosti činu, pro který je obviněný stíhán, nesmí přesáhnout: l) 1 rok, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, o kterém je příslušný konat řízení samosoudce (viz § 314 a), m) 2 roky, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, o kterém je příslušný v prvním stupni konat řízení senát okresního soudu nebo krajského soudu, nejde-li o trestný čin uvedený v písmenech c), d), n) 3 roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, nejdeli o trestný čin uvedený v písm. d), o) 4 roky, je-li vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který lze podle zvláštní části zákona uložit výjimečný trest. V řízení proti mladistvému je přípustné podstatně kratší trvání vazby.“57 Lhůta trvání vazby je počítána ode dne, kdy došlo k zatčení nebo zadrţení obţalovaného nebo pokud zatčení či zadrţení nepředcházelo zadrţení, tak ode dne, kdy 56

Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006, s. 259. ISBN 80-7201-594-X. 57 Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006, s. 260. ISBN 80-7201-594-X.

60

došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obţalovaného. Do lhůty trvání vazby se započítává doba zadrţení, po které byl vzat obţalovaný do vazby i doba omezení jeho osobní svobody v důsledku zadrţení ve stejné trestné věci, po které byl propuštěný na svobodu. Totéţ platí i v řízení ve vazbě u mladistvých. Obţalovaný nemůţe být vzat do vazby, byl-li dán některý z vazebních důvodů, pokud uţ ve stejné věci byl ve vazbě a celková délka původní vazby přesáhla maximální moţnou délku stanovenou v zákoně. Trestní řád vymezuje trvání vazby zvlášť v přípravném řízení a zvlášť v řízení před soudem (jedna třetina připadá na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem). Pokud tato doba uplyne, obţalovaný musí být propuštěn. Trestní řád nedovoluje kterékoli přesuny mezi těmito lhůtami. Tyto lhůty jsou propadné, stejně jako celková přípustná doba trvání vazby. „Např. při trestní sazbě odnětí svobody od jednoho do pěti let maximální délka vazby v přípravném řízení může být čtyři měsíce a v řízení před soudem osm měsíců, celkem pak jeden rok. Při sazbě odnětí svobody tři roky až osm let, kdy celková maximální délka vazby je tříletá, připadá na přípravné řízení maximálně jeden rok a na řízení před soudem dva roky atd.“58 Pokud by se stalo, ţe by v průběhu řízení vyšlo najevo, ţe skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, a délka vykonané vazby jiţ přesáhla určenou dobu, obţalovaný musí být propuštěn z vazby nejdéle do 15 dnů od změny právní kvalifikace skutku i pokud nějaký z vazebních důvodů trvá. Samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení je posuzována délka vazby, o které bylo rozhodnuto v řízení o dovolání, o stíţnosti o porušení zákona, v řízení po povolení obnovy a po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního soudu. Délka vazby ve všech těchto příkladech je posuzována samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Maximální délka trvání vazby je uvedena v zákoně, která je v trestním řádu jako zák. č. 283/2004 Sb. Lhůty pro trvání vazby podle zákona neplatí aţ do nařízení výkonu uloţeného trestu odnětí svobody, pokud soud vyhlásil rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zvlášť závaţný úmyslný trestný čin. O rozhodování o trvání i prodluţování vazby se zajímala publikovaná judikatura. Podle judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva platí, ţe organizační 58

Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006, s. 261. ISBN 80-7201-594-X.

61

problémy na straně státní moci nemohou být k tíţi obţalovaného. Stát má respektovat, aby jeho soudnictví odpovídalo poţadavkům Úmluvy. Důvod, aby se nerespektovalo kritérium přiměřené lhůty, nemůţe být např. nedostačující počet personálu. Ovšem jestliţe se stav přetíţení justice nezlepšuje, částečná opatření nejsou povaţována za dostatečná.59

59

Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006, s. 261. ISBN 80-7201-594-X.

62

9. NÁHRADA VAZBY Jiţ v období první republiky vycházela úprava z toho, ţe vazba se povaţuje za oprávněnou, pokud se zdá být opatření z pohledu trestního řádu nutné. Vazba postupem času přicházela o své výsadní postavení a přicházejí různé prostředky, kterými lze vazbu nahradit. Příkladem takových prostředků bylo třeba majetkové ručení. „Za nejpodstatnější při hodnocení povahy jistoty je pak třeba považovat účel jistoty, jímž je – jak uvádí F. Storch – aby procesní vazba jako nejkrajnější a obviněného se závažným způsobem dotýkající prostředek k zajištění jeho osobní přítomnosti na úkonech trestního řízení byla nahrazena prostředkem mírnějším, jímž lze spolehlivě účelu vazby dosáhnout.“60 Jestli má jistota splňovat účel, je zákonodárcovou povinností připustit aţ po meze, pro jaké můţe slouţit jako náhrada za procesní vazbu. Další výhradou je, ţe obţalovaný, za kterého se sloţila jistina, můţe uprchnout, F. Storch uvádí, ţe uprchnutí se můţeme bát nejen u toho, kdo můţe, ale i u toho kdo se takového činu chce dopustit. Proto jsou tyto prostředky rozdělené na fyzické - vazba a psychické – těmi lze působit na obţalovaného. Jistota má zapříčinit to, aby se obţalovaný neodhodlal k útěku, ani kdyby mu v tom nebránily ţádné překáţky. Psychologické donucení je zde velmi účinné. Tím, ţe dá obţalovaný (jehoţ poměry jsou orgánu, který rozhoduje o přijetí peněţité záruky, jsou známy) jistotu ho má přinutit k určitému jednání, které je ţádoucí. Můţe posoudit a stanovit takovou výši jistoty, ţe to bude pro obţalovaného velká obava z majetkové újmy a důsledky jeho propadnutí státu dostatečnou pohnutkou, aby se vzdal pokusu o uprchnutí. Především to platí tam, kde zabezpečuje majetkové ručení osoba, která je rozdílná od obţalovaného. Obţalovaný je předem informován o tom, jak velká majetková újma mu hrozí, pokud nedodrţí stanovené podmínky. Můţe se vyskytnout i případ, kdy by i přes hrozbu sankce došlo k jednání, kterému má institut jistota (vyručení) předcházet, nemělo by to být důvodem pro odmítnutí uplatnění tohoto institutu. Platí to více, jestli případy, kdy nastane toto porušení, jsou ojedinělé. F. Stroch dále odmítá náhradní pojetí peněţité záruky, jestli by se stalo, ţe by obţalovaný uprchl, byla by to náhrada testu. Toto by mohlo platit pouze v případě. Ţe by se jistota dávala pokaţdé pouze z majetku obţalovaného, coţ se tak podle procesních řádů různých zemí neděje. Je rozdíl mezi jistotou (vyručením) jako procesním zajišťovacím prostředkem a tresty, které postihují majetek z oblasti hmotného práva, není moţné aby, jeden 60

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.520. ISBN 80-7179-817-7.

63

prostředek byl zaměňován s jiným. To samé by bylo v případě subsidiární náhrady škody. Opatření, která nahrazují vazbu, budou zařazena do systému úpravy vazby, i obecně zajišťovacích opatření proti osobě. Jde o tzv. negativní předpoklady uplatnění vazby a poté, co proti obviněnému (podezřelému) jiţ byly uplatněny jiné prostředky (např. zadrţení ze spáchání trestného činu, předvedení nebo vydání příkazu k zatčení obviněného. Opatření, které nahrazuje vazbu, tvoří hmotněprávní skutkové podstaty obecných důvodů vazby. Jiţ před vzetím obţalovaného do vazby se musí zváţit skutečnosti, které se vztahují k tomu, zda jde o obţalovaného, jestli je obvinění dostatečně podloţeno, zda jsou dány obecné, nebo i zpřísněné důvody vazby apod. „Je pak zřejmé, že jednotlivé druhy opatření nahrazujících vazbu upravené v trestním řádu tvoří složku hmotněprávní skutkové podstaty procesní odpovědnosti obviněného v podobě jeho vzetí do vazby, a to složku takové povahy, že budou-li splněny podmínky pro aplikaci toho či kterého opatření, obviněného nelze do vazby vzít, resp. nachází-li se již ve vazbě, je třeba ho z vazby propustit na svobodu.“61 Náhrada vazby se pouţívá ve dvou časových rovinách, jedná se o vydaném rozhodnutí o vzetí do vazby před či po vydání tohoto rozhodnutí. Všechny instituty, obsaţené v § 73 odst. 1 a) aţ c) a §73 a odst. 1 a 2, umoţňují v přípravném řízení i ve stadiu, kdy se projednává věc před soudem nahradit vazbu zárukou, dohledem probačního úředníka nebo slibem obviněného i peněţitou zárukou. Nahrazení vazby peněţitou zárukou je moţné i v ostatních institutech nahrazujících vazbu. Pouţít opatření nahrazující vazbu se nesmí v případech, kdy nejsou dány důvody vazby, není dostatečně odůvodněno podezření z trestné činnosti proti obţalovanému, je zřejmé, ţe obţalovanému za trestný čin, pro který je stíhán, vzhledem k okolnostem případu nelze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody, a nejsou dány zpřísněné důvody vazby apod. Poté, co nabyla novela TrŘ č. 265/2001 Sb., je oprávněn nahradit vazbu výše zmíněnými opatřeními v přípravném řízení i státní zástupce, týká se to ovšem výhradně postupu v případech, kdy byl jiţ obţalovaný do vazby vzat. Pokud soudce při rozhodování o zadrţeném přijme nabídku některého opatření nahrazující vazbu, proti jeho usnesení můţe podat stíţnost obţalovaný, ale i jeho státní zástupce.

61

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.523. ISBN 80-7179-817-7.

64

9.1. Nahrazení vazby zárukou, dohledem probačního úředníka nebo slibem Nahrazení vazby zárukou, dohledem probačního úředníka nebo slibem obţalovaného není moţný, pokud existuje důvod koluzní vazby podle § 67 písm. b) TrŘ. a týká se to také i zpřísněného důvodu podle § 68 odst. 3 písm. d) TrŘ, i kdyţ znění trestního řádu není zcela jasné, ale jestli platí, ţe nepřípustnost nahrazení vazby je dána, kdyţ je obecný koluzní důvod zpřísněný důvod vazby, bude tomu tak hlavně pokud je dán zpřísněný důvod vazby. Pokud je vazba odůvodněna podle zákona (jen § 67 písm. a) TrŘ nebo jen § 67 písm. c) TrŘ či oběma, tak se můţe záruka, písemný slib přijmout nebo vazbu nahradit dohledem probačního úředníka. Podle tohoto odstavce lze obţalovaného propustit z vazby, i jestliţe byl obţalovaný vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) TrŘ v kombinaci s dalšími důvody vazby a později důvod podle § 67 písm. b) TrŘ odpadl.

62

Kromě podmínek, které jsou uvedeny v § 73 odst. 1 TrŘ musí

být uskutečněný předpoklad, ţe náleţitý orgán činný v trestním řízení, který rozhoduje o vazbě, kvůli obţalovanému a projednávanému případu je povaţováno příslušné opatření nahrazující vazbu za dostatečné (v případě probačního dohledu zákon pouţívá slova – „lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka…“). Rozhodnutí o tom, jestli je přijata nabídka převzetí záruky či slibu nebo se nahradí vazba dohledem probačního úředníka, nebo ne, má povahu rozhodnutí o vazbě a je proti němu přípustná stíţnost. Jestliţe soudce nechá z uvedených důvodů na svobodě obţalovaného, můţe proti tomuto rozhodnutí podat státní zástupce stíţnost, ta není však odkladná. Domáhat se stíţností lze jen tzv. akademického výroku, protoţe obţalovaný jiţ byl propuštěn ze zadrţení (a soud nemohl o stíţnosti rozhodnout v tak krátké době, aby mohla být zachována doba 24 hodin pro rozhodnutí o vazbě). I přes toto má podání stíţnosti, pokud pro ni jsou důvody, smysl i v těchto případech. Takto můţeme sjednotit aplikační praxi, jestliţe jdou soudit podmínky, za kterých má být v přípravném řízení uţíváno opatření, které nahrazuje vazbu. Kdyţ v přípravném řízení rozhodne státní zástupce, tak rozhoduje o stíţnosti soud. Státní zástupce totiţ v tomto rozhodování zjišťuje důvod vazby. Formou rozhodnutí je usnesení. V kladném případě se v něm uvede, ţe se přijímá záruka či slib, nebo je vazba nahrazena dohledem probačního úředníka a kvůli přijetí 62

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s.525. ISBN 80-7179-817-7.

65

záruky, slibu či uplatnění dohledu probačního úředníka se obvinění propouští z vazby na svobodu. Jestliţe nebude přijata záruka či slib, či se vazba nenahradí dohledem probačního úředníka, v přípravném řízení státní zástupce o ţádosti obţalovaného o propuštění vazby na svobodu, s kterou je okamţitě spojen návrh na některého z těchto opatření, které nahrazují vazbu, nerozhoduje a předloţí ji v takovém případě soudu a negativní rozhodnutí nevydává. Z obsahového hlediska jsou všechna podání obţalovaného, kterým nabízí nahrazení vazby jiným opatřením ţádostí o propuštění z vazby na svobodu. Není-li přijata nabídka záruky, slibu nebo není-li nahrazena vazba dohledem probačního úředníka soudem, výslovně je to třeba pokaţdé uvést ve výroku rozhodnutí. Proti usnesení státního zástupce o přijetí některého z těchto opatření je přípustná stíţnost, která nemá odkladný účinek a o této stíţnosti rozhoduje soud. Proti usnesení soudu je dovolená stíţnost, která nemá také odkladný účinek. O stíţnosti instančně rozhoduje nadřízený soud. Pokud nejsou obţalovaným plněny povinnosti, které mu byly uloţeny v souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v § 73 odst. 1 TrŘ a jestli trvají důvody vazby v přípravném řízení, na návrh státního zástupce soudce rozhodne o vazbě. Kdyţ je řízení před soudem, tak by soud rozhodl i bez návrhu státního zástupce. Novelou trestního řádu provedenou v zákoně č. 265/2001 Sb. je výslovně upravený postup, který byl uţ předtím uplatňován v aplikační praxi. „Na to navazuje např. úprava v pokynu obecné povahy upravujícím výkon dozoru státního zástupce v přípravném řízení, podle které jestliže obviněný, který byl propuštěn na svobodu po přijetí záruky, slibu nebo uplatnění dohledu probačního úředníka, neplní povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením vazby některým z těchto opatření, může státní zástupce po přezkoumání věci podat soudu návrh na opětovné vzetí obviněného do vazby, popřípadě návrh na vydání příkazu k zatčení (§ 73 odst. 4 TrŘ)“63 9.1.1.

Nahrazení vazby zárukou za další chování obviněného

Nahrazení zárukou vazby za další chování obviněného je upraveno v § 73 odst. 1 písm. a) TrŘ. Záruku nabízí většinou zájmové sdruţení (v zákoně jsou taxativně uvedeny organizace, církve, společnosti, právnické osoby apod. a výslovně jsou vyloučeny politické strany, politická hnutí atd.). Důvěryhodná osoba je např. vychovatel v internátu, vedoucí zaměstnanec nadřízený obviněnému, rodiče mladistvého apod. 63

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.527. ISBN 80-7179-817-7.

66

Záruka za další chování obţalovaného musí obsahovat nabídku převzetí dohledu nad dalším chováním obţalovaného, který má mít vliv proti obavě z pokračování v trestné činnosti, z dokonání trestného činu, z pokusu nebo vykonání trestného činu, který připravoval, nebo jakým hrozil, a nabídku provedení opatření, ţe se obţalovaný dostaví na vyzvání k soudu, státnímu zástupce či vyšetřovateli a ţe vţdy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, čímţ se má zabraňovat obavě z útěku či skrývání se. Nabízená záruka musí obsahovat výčet faktických opatření, která zájmová sdruţení občanů či důvěryhodná osoba chystá uplatňovat proti obţalovanému. Obsah záruky musí být dodrţen, jestliţe má být zárukou nahrazen důvod vazby podle § 67 písm. a), § 67 písm. c) TrŘ či oba současně (i u výjimečných případů, kdy se jedná o některý z korespondujících zpřísněných důvodů vazby).64 Tato povinnost se uplatí, jestliţe přijetí záruky přichází v úvahu. Účelem je tu, aby se zajistilo splnění účelu a nahradila se vazba zárukou. Předpoklady náhrady vazby zárukou za další chování obţalovaného nejsou obvykle uskutečněny u nabídky rodičů mladistvého, kteří měli velké problémy s jeho výchovou, a to mělo za následek spáchání trestného činu. Přijetí peněţité záruky je nepovinné. Soud či státní zástupce, rozhodující o přijetí záruky, vezmou v zamyšlení povahu stíhané trestné činnosti, obţalovaného i určitý obsah nabízené záruky. 9.1.2.

Nahrazení vazby slibem obviněného

Nahrazení vazby slibem obviněného upravuje § 73 odst. 1 písm. b) TrŘ. Obţalovaný musí dát písemný slib, ţe povede řádný ţivot. Můţe ho sepsat vlastnoručně, na psacím stroji, počítači apod., ale obviněný ho musí ve všech případech podepsat vlastní rukou, nesmí ho za něj podepsat nikdo jiný, ani obhájce či státní zástupce (ti mu ovšem mohou pomoci se sepsáním). „Slib může mít podobu samotného podání anebo může být součástí žádosti o propuštění z vazby nebo písemného vyhotovení stížnosti proti usnesení, jímž byl obviněný vzat do vazby nebo kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu.“65 V písemném slibu musí být uvedeno vyjádření obţalovaného, ţe povede řádný ţivot, nedopustí se trestné činnosti, dostaví se k soudu, státnímu zástupci i policejnímu orgánu, pokud bude vyzván, pokaţdé předem oznámí, jestli se vzdálí z místa pobytu a ţe dodrţí omezení, která mu jsou uloţena. Podle novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. 64

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.528. ISBN 80-7179-817-7. 65 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s.528-529. ISBN 80-7179-817-7.

67

musí slib obsahovat i vyjádření obţalovaného, ţe oznámí všechny změny svého pobytu. Kdyţ soud rozhoduje o nahrazení vazby slibem obţalovaného, můţe uloţit obţalovanému omezení a povinnosti. Tato omezení mají být přiměřená a míří k tomu, aby byl naplněn účel, který jinak plní vazba. Omezení je zde v podobě zákazu jistého konání. Omezení se ukládá buď jako zákaz nadměrného poţívání alkoholických nápojů, zákazu pouţívání omamných a psychotropních látek, navštěvování nočních podniků, rušení nočního klidu, pálení lihu, vykonávaní jiné činnosti, která byla příčinou, podmínkou nebo podnětem obţalovaného ke spáchání trestné činnosti, pro jakou je stíhán. Povinnosti jsou příkazy k určitému jednání, např. povinnost předem oznámit změnu bydliště či pobytu, dostavit se k policejnímu orgánu, navštěvovat sociální nebo terapeutické programy, podrobit se vhodným programům psychologického poradenství apod.

66

Výhradně speciální situace je v řízení proti mladistvým podle zákona č.

218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, kde se mohou uplatňovat i zvláštní výchovná opatření ukládaná podle tohoto zákona.67 I přijetí slibu je nepovinné. 9.1.3. Nahrazení vazby dohledem probačního úředníka Tento institut, který nahrazuje vazbu, byl do trestního řádu vloţen novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.68 Dohled probačního úředníka nad obviněným upravuje § 27b odst. 1 písm. a) TrŘ, zák. č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě, hlavně v § 2 odst. 1, § 4 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 8 a § 5 odst. 5, pak § 16 SMlaD. Dohlíţejí úředníci a asistenti Probační a mediační sluţby. Kdyţ soud nebo státní zástupce rozhoduje o tom, jestli můţe být vazba nahrazena dohledem probačního úředníka nad obţalovaným, bere v úvahu obţalovaného a projednávaný případ. Vyjádření dohledu probačního úředníka nad obţalovaným, se musí uvést přímo ve výroku usnesení, kterým se vazba nahrazuje tímto opatřením. Jestliţe je vysloven dohled, obţalovaný musí plnit povinnosti, kterými jsou: dostavit se v uvedených lhůtách k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu jen s jeho souhlasem, podrobit se dalším omezením, směřujícím k tomu, aby se nedopustil trestné 66

Růţička, M, Zezulová, J. Zadrţení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 529. ISBN 80-7179-817-7. 67 Růţička, M, Zezulová, J. Zadrţení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 529. ISBN 80-7179-817-7. 68 Šámal, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní, 2. podstatně přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-741-3.

68

činnosti a nemařil průběh trestního řízení. Omezení mohou trvat maximálně po dobu trvání důvodů vazby, coţ je třeba v odůvodnění rozhodnutí, kterým jsou ukládána výslovně vyjádřit.

9.2. Nahrazení vazby peněţitou zárukou Nahrazení vazby peněţitou zárukou nalezneme v § 73a TrŘ. Cílem peněţité záruky je výhradně nahrazení vazby, nemá jiţ jiné postavení. V souladu s tím, co uvádí F. Storch, 69

peněţitou zárukou se působí na vůli obţalovaného, aby se vyhnul jednání, které je

uvedeno v § 67 písm. c) TrŘ, počínaje i případy, kdy je dán některý ze shodných důvodů zpřísněné vazby. Vazbou je na obţalovaného působeno bezprostředně a fakticky a tím je mu znemoţňováno, aby se dopustil některého jednání. Účinek na vůli obţalovaného peněţitou zárukou je s ohledem na její charakter daleko více silnější neţ v jiných případech, které nahrazují vazbu. I institut peněţité záruky představuje negativní hmotněprávní podmínku vazby. 9.2.1. Podmínky přijetí peněţité záruky, způsob rozhodování o jejím přijetí či nepřijetí Pokud je dán podle § 73a odst. 1 TrŘ, důvod vazby, který je uvedený v § 67 písm. a) nebo c) TrŘ, můţe orgán, který rozhoduje o vazbě nechat obţalovaného na svobodě či ho propustit na svobodu, jestliţe pijme sloţenou peněţitou záruku ve výši, kterou stanovil. Jestliţe je obţalovaný stíhán pro trestný čin teroru, obecného ohroţení, nedovolené výroby a drţení omamných a psychotropních látek a jedů, vraţdy, ublíţení na zdraví, loupeţe, znásilnění a pohlavního zneuţívání a pokud je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) TrŘ, nelze být peněţitá záruka přijata. Peněţitou záruku můţe sloţit i jiná osoba, jestliţe s tím souhlasí obţalovaný. Tato osoba musí být před tím, neţ ji přijme seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v kterých je shledáván důvod vazby. Orgán, který je uvedený v § 73a odst. 1 TrŘ rozhodne podle § 73a odst. 2 TrŘ na návrh obţalovaného či osoby nabízející sloţení peněţité záruky, ţe: a) přijetí peněţité záruky je přípustné a současně s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obţalovaného (či toho, kdo za něj sloţí peněţitou záruku),

69

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 529. ISBN 80-7179-817-7.

69

k povaze a závaţnosti trestného činu, pro který je obţalovaný stíhán a důleţitost důvodů vazby stanoví výši peněţité záruky v odpovídající hodnotě od 10 tisíc Kč do výše a způsob jejího sloţení. b) Kvůli okolnostem případu či závaţnosti skutečností, které odůvodňují vazbu, nepřijímá nabídku peněţité záruky. Nahrazení vazby peněţitou zárukou můţe nastat i vedle dalších institutů nahrazujících vazbu. Soudce rozhoduje v přípravném řízení o tom, zda se přijme peněţitá záruka a nechá se obţalovaný na svobodě či o jeho propuštění z vazby na svobodu. Pokud jde jen o propuštění z vazby na svobodu, rozhoduje státní zástupce. Peněţitou záruku je moţné uplatnit skoro ve stejném rozsahu jako záruku, slib či dohled probačního úředníka, ale u důvodu v § 67 písm. c) TrŘ je peněţitá záruka vyloučena u uvedených trestných činů. Nahrazení za koluzní vazbu není moţné ani v podobě peněţité záruky. Podmínkou pro přijetí nabídky peněţité záruky, která je nabízena jinou osobou, neţ obţalovaným je souhlas obţalovaného. Ten můţe být písemný či ústní do protokolu. Souhlas obviněného nemůţe nahradit souhlas obhájce, ani u mladistvého či osoby, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům či u osoby, která má omezenou způsobilost k právním úkonům. Jiná osoba musí být soudem a v přípravném řízení státním zástupcem, seznámena před přijetím peněţité záruky s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v kterých je shledáván důvod vazby, aby mohla náleţitě zváţit, jestli za obţalovaného sloţí peněţitou záruku. Dříve určoval výši peněţité záruky a způsob jejího sloţení vykonával soudce obvykle na základě nabídky obţalovaného, jeho obhájce nebo jiné osobě, neformálně opatřením, kdyţ nerozhodoval usnesením, ale stačilo jen neformální stanovení výše peněţité záruky, o kterém soudce po projednání nabídky peněţité záruky učinil jen záznam do spisu, či poznámku do protokolu o výslechu obviněného, novelou č. 265/2001 byl poté změněn způsob určování výše peněţité záruky. Novela zavedla nový kauční systém, který spočíval v tom, ţe při rozhodování o zadrţené osobě, můţe obţalovaný podat návrh na propuštění obviněného z vazby na svobodu po přijetí peněţité záruky. Se souhlasem tak můţe podobně učinit i jiná osoba. Výše peněţité záruky by měla být jiţ stanovena (přihlíţí se k osobě a majetkovým poměrům obţalovaného či toho, kdo nabízí peněţitou záruku a jak je závaţný trestný čin, pro jaký je obţalovaný stíhán a jak jsou závaţné důvody vazby).70 Součást procesu, v kterém se rozhoduje o vzetí obţalovaného do vazby, by 70

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004,. ISBN 80-7179-817-7.

70

mohlo přijít v zamyšlení přijetí peněţité záruky a její výše. Mohlo by být vydáno i rozhodnutí, které obsahuje údaje, uvedené v § 73a odst. 2 písm. a) TrŘ jiţ v době, který následuje ihned poté, co se rozhodlo o vzetí obţalovaného do vazby. Poté co by se sloţila peněţitá záruka za obţalovaného způsobem, který byl stanovený, by bylo postupováno podle § 73a odst. 1 TrŘ do doby právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby ze strany soudu, pak by v přípravném řízení mohl rozhodovat státní zástupce do té doby, neţ by byla podána obţaloba. Úpravou by mělo být zamezeno, aby obţalovaný, i kdyţ sloţil původně stanovenou peněţitou záruku, bylo rozhodnuto, ţe se nepřijímá nabídka peněţité záruky, i kdyţ by nedošlo k významné obměně faktorů rozhodných pro metodu podle § 73a odst. 1 TrŘ. Státní zástupce (soudce) určí výši peněţité záruky částkou od 10 000 Kč výše. Horní hranice částky peněţité záruky (činila 1 000 000 Kč) byla zrušena novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. Peněţitá záruka můţe být uloţena pouze v české měně. Orgán, který rozhoduje o vazbě (v přípravném řízení soud, soudce, státní zástupce; v řízení před soudem soud) rozhoduje o přijatelnosti peněţité záruky a způsobu sloţení usnesením, které má povahu rozhodnutí o vazbě. Jestli je peněţitá záruka za obţalovaného sloţena způsobem stanoveným v usnesení, je obţalovaný propuštěn státním zástupcem v přípravném řízení na svobodu. Stejným způsobem tak rozhoduje soudce v přípravném řízení při rozhodování o zadrţené osobě nebo v dalších případech, kdy rozhoduje o vzetí obţalovaného do vazby, pouze s odlišností, ţe by pak obţalovaného propustil ze zadrţení. To samé je i v případě rozhodování o propuštění z vazby na svobodu v řízení před soudem. Orgán rozhodující o propuštění z vazby přihlíţí na změněné okolnosti věci, obţalovaného, jeho majetkové poměry či jiné osoby, závaţnost důvodů vazby, okolnosti ovlivňující výši peněţité záruky, hlavně zda došlo mezi rozhodnutím o přijetí peněţité záruky a rozhodnutím o propuštění z vazby k důleţité změně okolností případu, hlavně ve vztahu k peněţité záruce a vazbě. Soud či státní zástupce můţe změnit rozhodnutí o přípustnosti přijetí peněţité záruky, její výši a způsobu sloţení pouze tehdy, došlo-li k významné změně okolností případu rozhodných pro takové rozhodnutí. Můţe se jednat o změnu majetkových poměrů obţalovaného, o odhalení další trestné činnosti obţalovaného, i jestliţe soud rozhodl u obţalovaného o koluzním důvodu vazby či zpřísněném důvodu vazby. Jde o dvoufázové rozhodování o přijetí peněţité záruky, kterým se postup státního zástupce či soudce v přípravném řízení nebo řízením před soudem liší od ostatních institutů, které nahrazují vazbu. 71

Proti pozitivnímu i negativnímu rozhodnutí o přijetí nabídky peněţité záruky i proti usnesení o propuštění z vazby na svobodu je přípustná stíţnost. Soud rozhoduje o stíţnosti proti usnesení státního zástupce. Pokud státní zástupce nevyhoví v přípravném řízení návrhu obţalovaného, aby bylo vysloveno, ţe přijetí peněţité záruky je přípustné, v pořádkové lhůtě pěti pracovních dnů jej předloţí k rozhodnutí soudu. Stejně se postupuje i tehdy, jestliţe takový návrh učiní obţalovaný ve stejnou dobu s jinou osobou, či jestli obviněný zaţádá o propuštění z vazby na svobodu a další osoba navrhne, aby se přijala peněţitá záruka. Všechny návrhy obţalovaného na přijetí peněţité záruky mohou být posuzované jako ţádost obţalovaného o propuštění z vazby na svobodu. Jestli návrh na přijatelnost přijetí peněţité záruky podá někdo jiný neţ obţalovaný, a tento návrh není součástí ţádosti obţalovaného o propuštění z vazby na svobodu nebo byl-li tento návrh učiněn bezprostředně v souvislosti s takovým návrhem obţalovaného, státní zástupce v takovém případě rozhodne usnesením i pokud vysloví, ţe přijetí peněţité záruky s ohledem na fakta uvedená v § 73a odst. 2 písm. b) TrŘ jsou dovolená. Státní zástupce nemá pravomoc vydávat negativní rozhodnutí o ţádosti oprávněných osob o propuštění z vazby obţalovaného na svobodu. Takové rozhodnutí náleţí soudu. Státní zástupce má pravomoc vydávat v těchto věcech pozitivní rozhodnutí.71 9.2.2.

Připadnutí peněţité záruky státu

V ustanovení § 73a odst. 4 TrŘ je stanoveno, kdy připadne peněţitá záruka státu. I zde se jedná o rozhodnutí o vazbě. V přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce a v přípravném řízení poté, co je podána obţaloba, rozhodne soud, ţe peněţitá záruka připadá státu, pokud se obţalovaný dopustí alespoň některého z jednání (stačí jedno), které je uvedeno pod písm. a) aţ d). Soud v přípravném řízení, nebo státní zástupce má povinnost výslovně předem upozornit obţalovaného i osobu, která zamýšlí sloţit peněţitou záruku. Toto upozornění je částí poučení uvnitř usnesení o přijetí peněţité záruky a ponechání obţalovaného na svobodě nebo jeho propuštění z vazby na svobodu.72 Pokud se jedná o jinou osobu, je jí také zasláno usnesení. V trestním řádu je uvedeno, jak jsem jiţ zmínila, kdy peněţitá záruka připadne státu, je to v případech jestliţe obviněný: 71

Šámal, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní, 2. Podstatně přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 949 ISBN 80-7179-741-3. 72 Růţička, M, Zezulová, J. Zadrţení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 536. ISBN 80-7179-817-7.

72

a) „uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo písemnosti soudu, státního zástupce, nebo policejního orgánu“73 Pod pojmem uprchnutí se rozumí únik do ciziny a skrývá se, znamená, ţe se obviněný ukrývá v tuzemsku. b) „zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,“74 je v praxi posuzováno především za úmyslné. Zavinění z nedbalosti, není úplně vyloučené, bude ale spíše výjimečné. Bez přítomnosti obţalovaného je vyloučený výslech obviněného, konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka na místě, pokud je k jejich provedení nezbytná účast obţalovaného. 75 Dále se můţe jednat o prohlídku těla a další podobné úkony, vyšetření duševního stavu, hlavní líčení, které nelze provést v nepřítomnosti obţalovaného. Předvolání k úkonu musí být obţalovanému řádně doručeno. c) „opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal, nebo který připravoval nebo kterým hrozil,“76 pro toto platí to stejné jako u předstiţného důvodu vazby. Je třeba odlišovat od sebe pojmy: opakoval a pokračoval. d) „vyhýbá se výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest,“77 je vyţadováno úmyslné vyhýbání a nestačí pouze skutečnost, ţe se obţalovaný nedostavil k nástupu výkonu trestu odnětí svobody či nezaplatil peněţitý trest. Musí se jednat o úmyslné maření výkonu těchto trestů.78

73

Business center [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. ISSN http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast1h4.aspx 74 Business center [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. ISSN http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast1h4.aspx 75 Růţička, M, Zezulová, J. Zadrţení a vazba v českém trestním procesu. 2004, s. 537. ISBN 80-7179-817-7. 76 Business center [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. ISSN http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast1h4.aspx 77 Business center [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. ISSN http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast1h4.aspx 78

1213-7235.

Dostupné

z:

1213-7235.

Dostupné

z:

1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1213-7235.

Dostupné

z:

1213-7235.

Dostupné

z:

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 537. ISBN 80-7179-817-7.

73

9.2.3.

Zrušení či změna výše peněţité záruky

Peněţitá záruka můţe být zrušena, změněna její výše na návrh obviněného či další osoby, která ji sloţila, nebo i bez návrhu soudem či státním zástupce, který vede řízení v době, kdy takové rozhodnutí přichází v úvahu. Státní zástupce rozhoduje v přípravném řízení o návrhu obviněného na zrušení peněţité záruky z důvodu pominutí vazebních důvodů. Předpokladem takového rozhodnutí je, ţe: a) pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, např. se nově objevil důvod vazby, proti obţalovanému bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle § 73a odst. 1 TrŘ, nebo mohlo být trestní stíhání proti obţalovanému zastaveno, věc byla předloţena jinému orgánu, došlo k hlavní obměně právní způsobilosti tak, ţe jiţ není peněţitá záruka namístě. b) změnily se okolnosti rozhodné pro určení její výše - proti obţalovanému bylo zahájeno trestní stíhání pro další trestné činy, byl upozorněn na změnu právní způsobilosti, pro některé trestné činy bylo zastaveno trestní stíhání, nebo se vypustila některá právní kvalifikace, coţ mělo za dopad změnu okolností věci a závaţnosti důvodu vazby či s přihlédnutím k obţalovanému a jeho majetkovým poměrům (nebo osoby, která za něj sloţila peněţitou záruku) je na místě zvýšení či sníţení peněţité záruky.79 Pokud sloţitel peněţité záruky byl seznámen s podstatou obvinění, se skutečnostmi, v kterých je shledán důvod vazby, upozorněn na moţnost propadnutí záruky státu a její potencionální aplikaci na zaplacení peněţitého trestu a nákladů trestního řízení, není moţné peněţitou záruku na jeho návrh zrušit či změnit jeho výši jen proto, ţe sloţitel změnil názor na náhradu vazby obţalovaného (např. ţe potřebuje pouţít peníze ke své podnikatelské činnosti).80 Rozhodnutí o zrušení peněţité záruky či o změně její výše je rozhodnutím o vazbě, vydává se ve formě usnesení, je proti němu dovolená stíţnost, která nemá odkladný účinek. Poté, co je zrušena záruka, vrátí se sloţená částka obţalovanému či osobě, která ji sloţila. Pokud se vrací peněţní záruka, která byla uloţena na bankovní účet, vrátí se i s úroky (pokud je vynesla). Jestliţe se rozhodlo o zrušení peněţité záruky či o jejím připadnutí státu, orgán, který rozhodoval o zrušení peněţité záruky nebo soud, který 79

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 538. ISBN 80-7179-817-7. 80 Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 538. ISBN 80-7179-817-7.

74

rozhodl o připadnutí peněţité záruky státu, přezkoumá, jestli nejsou dány důvody vazby a provede potřebné úkony. Peněţitá záruka trvá (jestliţe nerozhodne soud) u obţalovaného, pravomocně odsouzeného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněţitému trestu, do dne, kdy obţalovaný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněţitý trest či náklady trestního řízení. Pokud obţalovaný nezaplatí ve stanovené době peněţitý trest nebo náklady trestního řízení, na jejich zaplacení se pouţijí prostředky z peněţité záruky. „Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být použita na zaplacení peněžitého trestu nebo nákladů trestního řízení nebo k uhrazení pohledávky poškozeného, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.“ Toto upozornění musí být obţalovanému i jiné osobě (pouze pokud sloţí peněţitou záruku) dáno vţdy. Upozornění musí být dané předem a musí se týkat jen důvodů, pro jaké můţe peněţitá záruka připadnout státu a důvodů, pro jaké můţe být peněţitá záruka pouţita na zaplacení peněţitého trestu či nákladů trestního řízení. Toto upozornění je součástí usnesení.

75

10. VAZBA V ŘÍZENÍ PROTI MLADISTVÝM Od 1. ledna 2004 je účinný zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), který nově souhrnně upravuje trestní odpovědnost i řízení trestních věcí u mladistvých a sankce jím ukládané upravuje zvláštní zákon. Podle ustanovení § 293 (které bylo účinné do 31. 12. 2003) mohl být mladistvý vzat do vazby pouze, pokud by účelu vazby nešlo dosáhnout jinak i kdyţ tu byly vazební důvody podle § 67 TrŘ. Uţ tehdy byla u mladistvého vazba mimořádným zajišťovacím prostředkem, pokud vazby nebylo moţné dosáhnout ţádným jiným opatřením. Vazba neměla ani jeden základní výchovný vliv, proto musel být její účinek na mladistvého omezen pouze na nezbytně nutné případy. Vazba se měla u mladistvého uplatnit, jen pokud ji i přes veškeré úsilí nebylo moţné nahradit jinak, či se v určitém případě ukázalo jiné opatření, nahrazující vazbu jako nepostačující. Do konce roku 2003 bylo moţné účelu vazby dosáhnout tak, ţe vazbu nahrazovali jiné prostředky, např. záruka zájmového sdruţení občanů, slib mladistvého, ţe povede řádný ţivot, nedopustí se trestné činnosti, splní povinnosti, dohledem probačního pracovníka nad mladistvým obviněným apod. Mladistvému se po odhalení trestného činu a zahájení trestného stíhání poskytovala odborná pomoc, aby překonal krizi, ve které se mohl ocitnout. Zároveň zde byla snaha dosáhnout pozitivní změny v jeho postojích a chování. Včasná pomoc měla umoţnit hlavně včasný styk probačního úředníka s mladistvým, který mohl znamenat pro následný ţivot mladistvého rozhodující roli.81 Mladistvý mohl být ponechán u rodičů či v péči výchovného zařízení. Podmínka však byla, aby výchovná prostředí v rodině či výchovném zařízení poskytovala bezpečnou záruku, ţe mladistvý nepodnikne nic, co by bylo v rozporu s účelem vazby.82 Vazba mohla být také nahrazena umístěním ve výchovném ústavu, pokud tak rozhod soud v občanském soudním řízení (toto opatření mohlo trvat nejdéle 3 měsíce). To, ţe je mladistvý ve vazbě, i kdyţ bylo moţné vazbu nahradit jiným opatřením, bylo podle názorů odborných literatur porušením zákona. Skutečnosti, které byly nezbytné pro zjištění, zda účelu vazby nebylo moţné dosáhnout jinak, musely být obsaţené v kaţdém odůvodnění všech rozhodnutí o vazbě mladistvého. Tyto skutečnosti musely být zkoumány u 81

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. Přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, s. 728. ISBN 80-7179-678-6. 82 Šoukal, J., Drápal, D., Lukovský, Z. Řízení a rozhodování v trestních věcech mladistvých. Praha: IFEC, 2000, s.36. ISBN 80-86412-05-9.

76

mladistvého ve všech stádiích trestního řízení a závěr o ponechání mladistvého ve vazbě, musel být pokaţdé přesvědčivě odůvodněn. Novela SMlaD v § 46 také uvádí, ţe mladistvý můţe být vzat do vazby, pouze nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak. Pouţití institutu vazby v trestních věcech mladistvých je výjimečné. Vazba mladistvého můţe být nahrazena zárukou, dohledem, slibem, umístěním v péči důvěryhodné osoby či peněţitou zárukou. Tato opatření by měla být vyuţívána přednostně. Jestliţe mladistvý či jiná osoba učiní návrh na přijetí některého opatření, které nahrazuje vazbu, aţ poté, co státní zástupce podá návrh na vzetí do vazby, můţe být dodatečně učiněn příslušný návrh. Pokud soudce okresního soudu pro mládeţ vezme mladistvého do vazby, pak státní zástupce i další orgány činné v trestním řízení zkoumají, zda důvody vazby trvají nebo se nezměnily. Kdyţ pomine důvod vazby, musí být mladistvý propuštěn neprodleně z vazby na svobodu. Zkoumá se i to, jestli nelze další výkon vazby nahradit u mladistvého jiným opatřením a aţ bude takové opatření zajištěno, musí být bez zbytečného odkladu propuštěn mladistvý z vazby. Orgány činné podle tohoto zákona postupují ve spolupráci s Probační a mediační sluţbou a s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Mladistvý můţe být i podle § 50 ZSM jako náhrada vazby umístěn v péči důvěryhodné osoby, pokud je tato osoba ochotná a schopná ujmout se péče o něho a dohledu nad ním, písemně se zaváţe, ţe bude pečovat o mladistvého a převezme odpovědnost za to, ţe se mladistvý dostaví na předvolání k orgánu činnému podle tohoto zákona a splní i další podmínky určené soudem a mladistvý souhlasí s tím, ţe bude svěřen do její péče, a písemně se zaváţe, ţe se bude chovat dle dohodnutých podmínek a splní i další podmínky, které stanoví soud pro mládeţ. Pokud důvěryhodná osoba či mladistvý neplní svoje závazky, rozhodne orgán rozhodující o vazbě na návrh mladistvého, důvěryhodné osoby, v jejíţ péči se mladistvý nalézá nebo i bez návrhu, ţe tuto osobu i mladistvého zprostí závazků, které přijali podle § 50 odst. 1 zákona 218/2003 a zároveň určí jinou důvěryhodnou osobu či přijme jiné opatření, které nahrazuje vazbu, anebo pokud to není moţné, tak rozhodne o vazbě či vydá příkaz k zatčení mladistvého. Vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle neţ 2 měsíce, a pokud jde o zvlášť závaţné provinění, nesmí trvat déle neţ 6 měsíců. Poté, co uplyne tato doba, můţe být vazba výjimečně prodlouţena aţ o další 2 měsíce a v řízení o zvlášť závaţném provinění, aţ o dalších 6 měsíců, pokud nebylo moţné pro obtíţnost věci či z dalších závaţných důvodů trestního stíhání skončit v této lhůtě a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, ţe bude zmařeno či podstatně ztíţeno dosaţení trestního stíhání. K takovému prodlouţení můţe dojít jen jednou 77

v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládeţ. V přípravném řízení rozhoduje o prodlouţení lhůty vazby soudce okresního soudu pro mládeţ na návrh státního zástupce. Návrh na prodlouţení lhůty vazby je povinen doručit státní zástupce tomuto soudu nejpozději15 dnů předtím, neţ skončí lhůta. Stejně musí postupovat, i pokud v době kratší neţ 15 dnů před skončením vazební lhůty podá ţalobu. O prodlouţení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládeţ nadřízeného soudu pro mládeţ, který je příslušný věc projednat či, který věc uţ projednává. Návrh na prodlouţení lhůty vazby je povinen doručit předseda senátu nadřízenému soudu pro mládeţ nejpozději 15 dnů před skončením lhůty. Určitým problémem můţe být, jestli vůbec má (pokud byl mladistvý vzat do vazby jiţ v přípravném řízení) předseda senátu soudu pro mládeţ, u kterého byla podána státním zástupcem obţaloba, reálnou moţnost dodrţen lhůtu 15 dnů, která je stanovená pro podání návrhu u nadřízeného soudu pro mládeţ, jak se z toho vychází v § 47 SMlaD, jestliţe by předtím vyčerpal veškerou dobu vazby připadající na zákonem stanovené maximum 2 měsíce (v řízení o zvlášť závaţném provinění 6 měsíců), v přípravném řízení, a jestli znění § 47 odst. 5 SMlaD jasně vymezuje způsob počítání lhůt.83 Úplně jiný případ by nastal jen, bylo-li by rozhodnuto o vzetí mladistvého do vazby aţ ve stadiu řízení před soudem. Vyřešit tuto otázku je značně obtíţné. Pokud návrh není doručen způsoben, který byl zde uveden, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit mladistvého na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na niţ bylo trvání vazby omezeno. Nevyţaduje se, aby soud oznámil své rozhodnutí mladistvému, jeho obhájci, popř. dalším procesním subjektům, do té doby, neţ skončí lhůta vazby, na kterou bylo předtím trvání vazby omezeno. Je nutné, aby soud vydal rozhodnutí nejpozději v den, kdy končí příslušná lhůta. Tyto lhůty vazby se počítají od doby, kdy došlo k zatčení mladistvého. Jestliţe nepředcházelo zatčení či zadrţení, tak se lhůta počítá od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody mladistvého. Jestli je vrácena věc státnímu zástupci k došetření, běţí lhůta uvedená v § 47 odst. 2 SMlaD ode dne doručení spisu státnímu zástupci. Poté, co je mladistvý propuštěn z vazby, můţe být nařízen dohled probačního úředníka nad mladistvým. Tento dohled můţe trvat aţ do skončení trestního stíhání. Pro

83

Růţička, M, Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 557. ISBN 80-7179-817-7.

78

výkon dohledu platí podobně § 16 SMlaD.84 Tato úprava má mladistvému ulehčit přechod od normálního ţivota po propuštění z vazby na svobodu, na druhé straně bude mladistvým vykonáván nadále jistý druh sociální kontroly.

84

Jelínek, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 2. vydání. Praha : Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-99-8.

79

ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce měl být komplexní rozbor problematiky vazby v trestním řízení. Toto téma je ovšem velice rozsáhlé, tak jsem alespoň částečně snaţila přiblíţit v předchozích deseti kapitolách tuto problematiku. V první kapitole jsem se zaměřila na pojetí vazby, jako zajišťovacího prostředku proti osobě. V další kapitole jsem se snaţila stručně shrnout historii vazby a některé její novely trestního řádu. O historii v této oblasti je mnoho rozsáhlé literatury a dočteme se o velkém počtu novelizací, které slouţili právě ke zdokonalení této problematiky. Dříve, v 90. letech byli do vazby bráni pro zajištění osoby obviněné i méně závaţných trestných činů, coţ mělo za následek přeplnění vazebních věznic a značné zatíţení státní pokladny. Změnilo se to aţ po přijetí novely č. 365/2001 Sb. Poté musel soudce zkoumat, jestli nelze vazbu nahradit mírnějším opatřením, které by tak moc nezasahovalo do osobní svobody obţalovaného. Těmito prostředky, které nahrazují vazbu, jsou např. záruka, peněţitá záruka, slib, dohled probačního úředníka. V práci je popsáno také, jak se zajišťují osoby, které spáchají trestný čin. Trestní řád upravuje zajišťovací opatření, které se pouţívá proti obviněnému či podezřelému ze spáchání trestného činu, kterými je: předvolání a předvedení osoby, zadrţení obviněného, nebo podezřelého ze spáchání trestného činu, vzetí obţalovaného do vazby, uloţení obţalovanému různá opatření ve výkonu trestu odnětí svobody, vydání příkazu k zatčení obviněného, vydání zatýkacího rozkazu, pozorování duševního stavu obviněného ve zdravotnickém ústavu apod. V této práci jsem blíţe přiblíţila některá z těchto opatření. K závěru své práce jsem nezapomněla zmínit jak je to s vazbou u mladistvých. Nastínila jsem, jaká byla dřívější úprava a jaká je po té, co byla přijata novela č. 218/2003 SMlaD. Uvedla jsem např., i jak můţe být vazba u mladistvého nahrazena, kdy musí být propuštěn, jak dlouho můţe být ve vazbě apod. Svojí prací jsem chtěla docílit objasnění základních principů institutu vazby v české právní úpravě.

80

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Kniţní publikace: Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha : Linde, a. s., 2006. ISBN 80-7201-594-X. Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C.H.Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-059. Jelínek, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 2. vydání. Praha : Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-99-8. Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha : Orbis, 1975 Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-678-6. Růţička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha : C. H. Beck 2004. ISBN 80-7179-817-7. Šámal, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní, 2. podstatně přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2003. ISBN 807179-741-3. Šoukal, J., Drápal, D., Lukovský, Z. Řízení a rozhodování v trestních věcech mladistvých. Praha: IFEC, 2000. ISBN 80-86412-05-9. Vantuch, P. Obhajoba obviněného. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-321-9.

Internetové zdroje: Business center [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. ISSN 1213-7235. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast1h4.aspx

Články z časopisů: Vantuch, P. Důvody vazby, Právní rádce, 2003, č. 2, str. 56. ISSN 1210-4817

81

POUŢITÉ ZKRATKY TrŘ – Trestní řád SMlaD – zákon o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe

82

ZDE BUDE VLOŢENO ZADÁNÍ BC./DP PRÁCE