P r á v n í
p ř í l o h a
ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM ÚKONŮM Miroslav Mitlöhner Anotace: Každý (lovék je po celý svůj život nositelem právní subjektivity, jejímž obsahem je způsobilost být nositelem práv a povinností. Vedle ní je člověk nositelem způsobilosti k právním úkonům, která umožňuje vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnosti. Nabývá se zletilostí, tj. dosažením věku osmnácti let, popřípadě uzavřením manželství osobou starší šestnácti let a mladší osmnácti let. Způsobilosti k právním úkonům může být člověk zbaven, nebo mu může být omezena, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Klíčová slova: práva a povinnosti, způsobilost k právním úkonům, právní úkon, zbaveni způsobilosti k právním úkonům, omezení způsobilosti k právním úkonům, nepříčetnost, zmenšená příčetnost.
I. Každý člověk o d svého n a r o z e n í až d o smrti je nositelem práv a povinností čili právní subjektivity. Právní subjektivitu má rovněž dítě počaté, dosud nenarozené, pakliže se n a r o d í živé, tzv. n a s c i t u r u s . Tato p r á v n í s u b j e k t i v i t a t r v á p o celý život, bez ohledu na jeho délku, kvalitu a stav duševního zdraví. Nikdo nemůže být způsobilosti k právům a povinnostem do konce svého života zbaven. Prohlášení za mrtvého je právní institut, který u m o ž ň u j e prokázat s o u d n í m rozhodnutím smrt určité osoby, nelze-li tak učinit ú m r t n í m listem vydaným na základě lékařské prohlídky mrtvého, popř. výpisem z matričních záznamů, a uspořádat právní p o m ě r y p o h ř e š o v a n é h o či nezvěstného občana. Návrh na zahájení řízení o prohlášení za mrtvého může po1
dat každý, kdo má na věci právní zájem (např. manžel nebo dědic nezvěstného). Rozsudek, jímž je řízení zakončeno, zakládá vyvratitelnou právní d o m n ě n k u , že osoba prohlášená za mrtvou nepřežila den, který je v něm uveden jako den její smrti. Zjistí-li se proto dodatečně jiný den smrti takové osoby, soud své rozhodnutí opraví. Své rozhodnutí však zruší, zjistí-li, že ten, kdo byl prohlášen za mrtvého, žije. Vedle právní subjektivity je člověk 1 nositelem způsobilosti k právním ú k o n ů m , která u m o ž ň u j e vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnosti. „Každý z nás denně koná desítky, ne-li stovky právních úkonů, aniž bychom si to uvědomovali. Právní ú k o n y se staly přirozeným během života, činíme je p o d vědomě, a v řadě případů nad důsledkem
Občanský zákoník osoby rozlišuje na fyzické osoby (lidé) a právnické osoby (uměle vytvořené subjekty práva). S o h l e d e m na o k r u h čtenářů se článek zabývá pouze fyzickými osobami.
takového úkonu nepřemýšlíme, nepovažujeme za důležité, že s podpisem jakéhosi .papíru' vyvoláváme pro sebe i své okolí m n o h d y zásadní změny. Teprve časem poznáme, že ten či onen právní úkon má třeba i velmi závažné důsledky.
ke konkrétnímu právnímu úkonu, a pak činí právní úkon samo, nebo tuto způsobilost nemá, a pak činí právnímu úkonu j ménem nezletilého jeho zákonní zástupci, tj. rodiče, pokud jsou nositeli rodičovské zodpovědnosti 4 .
Problematika způsobilosti je stále aktuální téma a je třeba v této oblasti, která je pro m n o h é již rutinní, věnovat zvýšenou pozornost a při řešení důsledků posuzovat věci jak v celkové souvislosti, tak v jednotlivých krocích a jejich posloupnosti 2 ."
Fyzickou osobu může soud ze závažných důvodů, jakým je nejčastěji duševní porucha, zbavit způsobilosti k právním úkon ů m , nebo tuto způsobilost ve v h o d n é m rozsahu omezit. K tomuto zásahu do práv jedince se přistupuje zejména z hlediska ochrany zájmů jak ostatních subjektů, tak samotné fýzické osoby, které chybí určitý stupeň intelektuálního a volního vývoje pro dostatečnou ochranu všech zájmů.
Z p ů s o b i l o s t i k p r á v n í m ú k o n ů m se n a b ý v á zletilostí, tj. d o s a ž e n í m věku osmnácti let, popřípadě uzavřením m a n želství osoby starší šestnácti let a mladší osmnácti let. U nezletilých osob je tedy třeba mít neustále na zřeteli, aby uvažovaný právní úkon svým obsahem odpovídal rozumové a volní vyspělosti tohoto jedince. V případě, že by šlo o právní úkon, který by se vymykal t o m u t o rámci, šlo by o právní úkon osoby k takovému úkonu nezpůsobilé, a právní úkon by byl neplatný. Způsobilost nezletilých k právním ú k o n ů m je u p r a v e n a v § 9 obč. zák. 3 tak, že nezletilé dítě má způsobilost jen k takovým právním ú k o n ů m , které jsou svou p o v a h o u p ř i m ě ř e n é rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku. Nezletilé dítě b u ď tedy má způsobilost 2
3 4
Ke zbavení nebo omezení způsobilosti k právním ú k o n ů m lze přistoupit až poté, co fyzická osoba dosáhla zletilosti. Do té doby je tato osoba zastupována zpravidla svými zákonnými zástupci, protože není ze z á k o n a plně z p ů s o b i l o u k p r á v n í m úkonům. Východiskem pro tento postup je ustanovení § 10 obč. zák., které stanoví, že soud zbaví fyzickou osobu způsobilosti k právním ú k o n ů m , jestliže není schopna pro duševní poruchu, která není jen přechodná, činit právní úkony. Soud může způsobilost k právním ú k o n ů m omezit, jestliže je fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo
O N D R U Š K A , M., (Ne)Způsobilost k p r á v n í m ú k o n ů m . Zdravotnictví a právo. 2011, 15, č. 7-8, s. 35. ISSN 1211-6432. Zákon čís. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. H E N D R Y C H , D., a kol. Právnický slovník. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 1136. ISBN 80-7179360-4.
pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo o m a m n ý c h prostředků či jedů schopna činit jen některé právní úkony. Za osoby zbavené způsobilosti k právním ú k o n ů m nebo ty, jejichž způsobilost k právním ú k o n ů m byla omezena, jedná soudem ustanovený opatrovník. V souvislosti s výkladem právní problematiky spojené se zbavením nebo omezením způsobilosti k právním ú k o n ů m je třeba uvést alespoň k r á t k o u exkursi do trestního práva hmotného. Pojmy zbavení způsobilosti k právním úkonům nebo omezení způsobilosti k právním ú k o n ů m nejsou totožné s pojmy nepříčetnost nebo zmenšená příčetnost, a bohužel je mezi osobami úplně n e b o částečné z b a v e n ý m i způsobilosti k právním ú k o n ů m rozšířená mylná představa, že „ m á m papíry na hlavu a tudíž se mi nemůže nic stát", tedy myšleno: nenesu trestní odpovědnost. Mělo by se stát profesionální i morální samozřejmostí těch, kdož s takovými osobami pracují, aby je na mylnost tohoto názoru upozornili, či čas od času opětovně upozorňovali. Podle § 26 tr. zák. 5 není trestně o d povědný ten, k d o pro duševní p o r u c h u v době spáchání činu nemohl rozpoznat j e h o p r o t i p r á v n o s t n e b o o v l á d a t své jednání. Duševní porucha označovaná jako biologické kritérium nepríčetnosti
5 6
je nejen duševní choroba, ale i krátkodobá porucha, kupř. mikrospánek nebo jednání v afektu. Podle platné judikatury může být duševní p o r u c h o u také kupř. stav patologického hráčství (gemblerství). Nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo ovládací je označován jako psychologické kritérium nepríčetnosti. S a m o t n á existence d u š e v n í p o r u c h y nestačí, aby byl pachatel považován za nepříčetného. Tato porucha musí zbavovat postiženou osobu alespoň jedné z obou schopností, tj. schopnosti rozpoznávací nebo ovládací. Nedostatek této schopnosti musí být vyvolán existencí duševní poruchy v době spáchání činu. Nedostatek schopnosti jak rozpoznávací, tak určovací je n u t n o posuzovat se zřetelem k povaze konkrétního spáchan é h o činu. Tak např. pachatel určitých duševních kvalit je plně schopen chápat p r o t i p r á v n o s t u vraždy, ne však třeba u neposkytnutí pomoci. Hovoříme pak o tzv. parciální nepríčetnosti 6 . Vládní návrh nového občanského zákoníku, který v době psaní tohoto článku byl předložen Parlamentu České republiky počítá s poněkud odlišnou právní úpravou této problematiky, včetně terminologie. Protože je ale legislativní proces zdlouhavý a konečné budoucí znění zákoníku nelze předvídat, článek se návrhem nezabývá.
Zákon čís. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Novotný, F., a kol. Trestní zákoník 2010. Praha : Eurounion, 2010, s. 95. ISNB 80-7317-0844978.
II. Řízení o způsobilosti k právním úkon ů m upravuje § 186 a násl. občanského soudního řádu 7 . Podle tohoto ustanovení může být řízení o zbavení, omezení nebo vrácení způsobilosti k právním ú k o n ů m zahájeno na návrh, ale i bez návrhu. Zákon neupravuje, kdo je oprávněn návrh na zahájení řízení podat, takže návrh může podat každý, kdo má na věci právní zájem a má způsobilost být účastníkem řízení. Tento návrh může podat i zdravotnické řízení. Soud může zahájit řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že v obvodě jeho působnosti je osoba, u které je důvodné podezření z duševní poruchy nebo z n a d m ě r n é h o p o ž í v á n í a l k o h o l i c k ý c h či o m a m n ý c h látek a jedů. Účastníkem řízení je navrhovatel (tím m ů ž e být i osoba, která žádá zbavení, omezení nebo navrácení své způsobilosti k právním ú k o n ů m ) a osoba, o jejíž způsobilosti se rozhoduje. Osoba o jejíž způsobilosti k právním ú k o n ů m bude soud jednat (vyšetřovaný) je oprávněna dát se jako účastník řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. O tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být p o u č e n a . Nezvolí-li si vyšetřovaný zástupce, soud ustanoví opatrovníkem pro řízení rodiče či jinou osobu blízkou vyšetřovanému, o jehož způsobilost se jedná,
nebrání-li tomu zvláštní důvody, zejména p r o t i c h ů d n é zájmy mezi vyšetřovaným a r o d i č e m n e b o jinou o s o b o u blízkou, a n e b o mezi těmito o s o b a m i navzájem. Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven rodič či jiná osoba blízká, ustanoví předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů 8 . Pro toto řízení platí zásada, že soud je povinen vždy vyšetřovaného o s o b n ě vyslechnout. O d výslechu vyšetřovaného m ů ž e soud upustit, nelze-li takový výslech provést vůbec, nebo bez újmy pro z d r a v o t n í stav v y š e t ř o v a n é h o . Soud je povinen vyslechnout o zdravotním stavu v y š e t ř o v a n é h o v ž d y znalce. Na n á v r h znalce může soud nařídit, aby vyšetřovaný byl po dobu nejvýše šesti týdnů vyšetřován ve zdravotnickém zařízení, jestliže je to nezbytné k vyšetření zdravotního stavu 9 . Tento posudek však nemůže nahradit další potřebná zjištění a soud by tak měl přistoupit k objasnění osobních a rodinných p o m ě r ů vyšetřovaného, a to včetně jeho chování v k a ž d o d e n n í m životě. Rozsudek o způsobilosti k právním ú k o n ů m se doručuje všem účastníkům řízení do vlastních rukou. Zákon však u m o ž ň u j e výjimku, kdy soud může upustit od d o r u č e n í (na základě doporučení znalce), jestliže by d o r u č e n í m o h l o nepříznivě působit na adresáta p r o jeho duševní p o r u c h u . V r o z h o d n u t í o o m e z e n í způsobilosti
7
Zákon čís. 99/1963, občanský soudní řád, v platném znění.
8
§ 187odst. 1 o . s . ř . § 187odst. 3 o. s. ř.
'
k p r á v n í m ú k o n ů m je vymezen rozsah t o h o t o omezení.Vydaný rozsudek soud zruší, jestliže se později ukáže, že pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním ú k o n ů m nebyly p o d m í n k y . Ke zrušení rozsudku může dojít jak na návrh, tak bez návrhu. Po procesně právní stránce lze řízení o úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m zahájit na návrh, k n ě m u ž je aktivně legitimován kdokoliv, kdo má procesní způsobilost, tedy způsobilost být účastníkem řízení. Zákon neupravuje, kdo je oprávněn návrh na zahájení řízení podat. Z povahy věci vyplývá, že návrh může podat každý, k d o má za to, že ochrana z á j m ů určité osoby takové opatření vyžaduje. Zákon však dává s o u d ů m možnost vyžádat p o podání návrhu od navrhovatele zprávu lékaře, a není-li taková zpráva soudu předložena, lze bez dalšího řízení zastavit. Smyslem tohoto právního ustanovení je zabránit situacím, kdy by bylo v e d e n o řízení na základě šikanózního nebo jinak nekorektního návrhu. Řízení je zahájeno d n e m , kdy návrh na úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m byl doručen soudu. Z návrhu by mělo být patrno, kterému soudu je návrh adresován, kdo jej podává, které věci se týká, jaký účel sleduje. Měl by být podepsán. Měl by obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává. Řízení o úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m je určitým způsobem specifické a v zájmu zvýšené ochrany posuzované osoby by mělo být co nejméně formální. Je
tedy nutno dbát, aby vyžadováním určitých formálních požadavků nebyla poškozena práva této osoby, aby nedošlo k průtahům v řízení tam, kde by naopak bylo v zájmu věci jeho urychlení, a kde nedostatky zjištěné v návrhu by bylo v h o d n é odstranit jiným způsobem než aplikací § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. Odstranění nedostatků v podaném návrhu a celkovou formálnost řízení je tedy třeba posuzovat velmi citlivě. Dalším, v praxi častějším p o s t u p e m je podávání p o d n ě t u k zahájení řízení. V t a k o v é m p ř í p a d ě je s o u d p o v i n e n přezkoumat, zda p o d n ě t obsahuje skutečnosti, pro něž je vedení řízení o úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m nezbytné, a pokud dospěje k názoru, že podnět není důvodný, řízení nezahájí a další opatření vůbec nečiní. Jestliže však shledá, že skutečnosti v podnětu uvedené jsou závažné a další řízení odůvodňují, vydá usnesení o zahájení řízení dle § 81 odst. 1 a 3 o. s. ř. Toto usnesení doručí do vlastních rukou všem účastníkům řízení spolu s dalšími listinami, kupř. spolu s usnesením o ustanovení opatrovníka, o němž bude jednáno níže. Je v souladu s právem, je-li usnesení o zahájení řízení a usnesení o ustanovení opatrovníka na téže listině. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma způsoby zahájení řízení spočívá zejména v t o m , že zatímco osoba, která podala návrh na zahájení řízení, je jeho účastníkem se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, osoba, která podala podnět, účastníkem řízení nem. Nemá tedy na rozdíl od navrhovatele právo účasti na řízení,
nejsou jí zasílány listiny a písemnosti soudu, není informována o výsledku řízení, nemůže podat odvolání atp. Může být však soudem vyslechnuta jako svědek. Pro úplnost je n u t n o dodat, že do řízení o ú p r a v u způsobilosti k p r á v n í m ú k o n ů m je oprávněno vstoupit též státní zastupitelství. O k r u h účastníků je vymezen ustanovením § 94 o. s. ř. V daném případě je účastníkem vždy ta osoba, o jejíž způsobilost k právním ú k o n ů m se jedná, zastoupená procesním opatrovníkem, dále navrhovatel, bylo-li řízení z a h á j e n o na návrh, a další osoby, stanoví-li to zákon. Jedná se o následující případy: a) Podle ustanovení § 34 zákona o rodině 10 je nositelem rodičovské z o d p o vědnosti jen ten rodič, který je plně způsobilý k p r á v n í m ú k o n ů m . Je-li tedy j e d n á n o o ú p r a v ě způsobilosti k právním ú k o n ů m takové osoby, která je rodičem nezletilého dítěte (nezletilých dětí), dotýká se toto řízení také práv těchto dětí, a také ony, zastoupeny opatrovníkem, musí být považovány za účastníky řízení. Opatrovníka dítěte ustanovuje soud místně příslušný podle § 88 písm. c) o. s. ř., tedy soud, který nemusí být shodný se s o u d e m projednávajícím úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m . V praxi se proto č a s t o vyskytují případy, k d y určitá osoba, o jejíž způsobilosti k právním
10
ú k o n ů m se jedná, má více dětí z různých svazků s různými partnery. Soud je poté nucen požádat ty okresní soudy, v jejichž obvodech děti žijí, o ustanovení opatrovníků právě proto, že pro toto řízení je dána místní příslušnost podle § 88 písm. c) o. s. ř., tedy dle bydliště těchto dětí. Tím však dochází k určitému prodlužování délky řízení, na které soud, projednávající úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m , nemá žádný vliv. b) V z h l e d e m k t o m u , že p o z b y t í m rodičovské zodpovědnosti jednoho z r o d i č ů p ř e c h á z í celá r o d i č o v s k á zodpovědnost na d r u h é h o rodiče, musí být také on účastníkem řízení, které se tak u v e d e n ý m z p ů s o b e m d o t ý k á i jeho vlastního p r á v n í h o postavení. Všechny děti zastoupené opatrovníkem a všichni jejich druzí rodiče jsou účastníky řízení o úpravu způsobilosti k právním ú k o n ů m bývalého partnera a rodiče. Veškeré r o d i n n é svazky lze zjistit z Centrální evidence obyvatel, kterou vede Ministerstvo vnitra ČR. c) D o již zahájeného řízení má právo podle § 35 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vstoupit státní zastupitelství. To m á v m n o h a směrech postavení účastníka řízení, s výjimkou dispozičního práva k návrhu. Z oprávnění vstoupit d o řízení vyplývá i právo z řízení vystoupit, a to písemně nebo ústně do protokolu.
Zákon čís. 94/1963 Sb„ o rodině, v platném znění.
P o k u d se j e d n á o n a v r h o v a t e l e , je nezbytné, aby sám měl způsobilost být účastníkem řízení. Je-li jím zdravotnické zařízení, v n ě m ž je p o s u z o v a n á osoba umístěna, je nutné, aby mělo samostatnou právní subjektivitu. Stejná pravidla platí pro ústavy sociální péče, pro nestátní instituce, zaměstnavatele a pod. Osoba, o jejíž způsobilosti k právním ú k o n ů m se jedná, může sama navrhnout úpravu své vlastní způsobilosti, a to jednak co se týče jejího omezení nebo jejího zbavení, nebo (a to jsou častější situace) její přeměny nebo vrácení, a to i přesto, že se jedná o osobu, jež je způsobilosti k právním ú k o n ů m zbavená. Aby se však z a m e z i l o n e d ů v o d n ý m a stále se opakujícím n á v r h ů m takových osob, stanoví zákon, že p o k u d soud návrh na vrácení způsobilosti k p r á v n í m úkonům podaný posuzovanou osobou z a m í t n e , a nelze-li o č e k á v a t z l e p š e n í jejího zdravotního stavu, m ů ž e být rozh o d n u t o , že p r á v o p o d a t další n á v r h y téhož obsahu této osobě p o p ř i m ě ř e n o u dobu nepřísluší. Za p ř i m ě ř e n o u se považuje doba j e d n o h o roku; sleduje ochranu lidských práv, s p ř i h l é d n u t í m r o v n ě ž k p o k r o k ů m lékařské vědy a farmacie, které také m o h o u přinést možnosti zlepšení zdravotního stavu, jež se projevuje v takovéto lhůtě. Bez ohledu na to, kdo je v řízení navrhovatelem, popř. je-li řízení zahájeno bez n á v r h u na z á k l a d ě p o d n ě t u n e b o vlastního poznatku soudu, musí být osoba, o jejíž způsobilosti k právním ú k o n ů m je
jednáno, zastoupena opatrovníkem pro řízení. Dosavadní praxe spočívala v tom, že soud ustanovil jako procesního opatrovníka buď osobu soudní - tajemníka, soudního čekatele nebo vyššího soudního úředníka, nebo orgán obce, který byl t í m t o úkolem pověřený. Kritici t o h o t o postupu jej hodnotili jako ryze formální a neúčelný, neboť opatrovníci vystupovali bez jakékoliv procesní aktivity, takže zájmy vyšetřovaného nehájili s náležitou intenzitou. Do značné míry je n u t n o dát těmto názorům za pravdu, tím spíše, že ani posuzovaná osoba, ani osoby jí blízké neměly příliš možností d o řízení o výběru opatrovníka zasahovat, kromě případného odvolání proti usnesení o jeho ustanovení. Zákon č. 205/2005 Sb., kterým byl občanský soudní řád novelizován, tento systém ustanovování procesních opatrovníků zásadně změnil a stanovil povinnost soudu poučit vyšetřovaného o možnosti zvolit si osobu zástupce dle vlastního uvážení a vlastních zkušeností, s tím, že pokud tak ve lhůtě neučiní, bude mu soudem ustanoven opatrovník z řad advokátů. Jmenovaný m u s í být p r o k a z a t e l n ě a s r o z u m i t e l n ě poučen o tomto a o všech svých dalších procesních právech. Pokud si vyšetřovaný sám zvolí osobu, která bude vykonávat funkci opatrovníka pro řízení, platí sám náklady tohoto zastoupení. Jestliže si však sám zástupce nezvolí, ustanoví předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů, což je nepochybně nejvýznamnější změna v této oblasti
právní úpravy. Je o d ů v o d n ě n a velikým v ý z n a m e m úpravy způsobilosti k právním ú k o n ú m jako zásahu d o práv osoby, o níž se jedná, a která vylučuje jakékoliv f o r m á l n í přístupy při zastupování. Jde o výrazné posílení procesních práv této osoby a o uvedení právní úpravy České republiky do souladu s právní úpravou v řadě zemí Evropské unie. Jestliže však opatrovníka z řad advokátů ustanoví soud, hradí náklady tohoto zastoupení stát. Usnesení o ustanovení opatrovníka je nezbytné doručit nejen vyšetřovanému a ustanovenému opatrovníkovi, ale i všem ostatním účastníkúm řízení. Proti rozhodnutí je přípustné odvolání. Literatura: ELIÁŠ, K., a kol. Občanský zákoník - Velký akademický komentář. Praha : Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-687-7. FIALA, J.; KINDL, M., a kol. Občanské
právo hmotné. Plzeň : Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-058-1. HENDRYCH, D., a kol. Právnický slovník. Praha : C. H. Beck, 2001. ISBN 807179-360-4. H L O U Š E K , J. Právo sociální sféry. In KOL. A U T O R Ů . Kurz sociálního poradce. Hradec Králové : Občanské poradenské středisko, o. p. s., 2006. ISBN 80-86701-03-4. HOLUB, M.; FIALA, J.; BIČOVSKÝ, J. Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-602-4. KNAPOVÁ, M., a kol. Občanské právo hmotné. Praha : ASPI, 2005. ISBN 807357-127-1. ŠVESTKA, J.; JEHLIČKA, O.; ŠKÁROVÁ, M.; SPÁŠIL, J., a kol. Občanský zákoník, komentář. 10. vyd. Praha : C. H. BECK, 2006. ISBN 80-7179-486-4. Zákonč. 99/1963Sb., občanský soudní řád v platném znění.
LANGMEIER, J.; BALCAR, K.; ŠPITZ, J. Dětská psychoterapie. Praha : Portál, 2010, 432 s. ISBN 978-80-7367-710-7.
Přeprac. a rozš. vyd.
Psychoterapeutická p o m o c dětem má řadu specifik, daných především nutností respektovat ještě více než u dospělých vývojovou situaci dítěte a kontext jeho rodiny. Učebnice podává přehled obecných otázek spojených s psychoterapeutickou pomocí dětem, představuje jednotlivé přístupy a formy terapie i možnosti jejich použití u vybraných skupin poruch (děti nemocné, týrané, užívající drogy aj.). Kniha tří renomovaných českých autorů vedle základů oboru odráží i vývoj v posledním desetiletí. Výklad je doplněn řadou příkladů a kazuistik.
