ZPRÁVY SKOLSKA TELEVIZE, JE Jl POJETÍ A VYUŽITI Za posledních 15 let se televize stala vedle tisku, rozhlasu a filmu jedním 2 důležitých prvků kulturního života společnosti. Její schopnost okamžitě reago vat na nové a pronikat bezprostředně k televiznímu divákovi dala předpoklad Jejího dalšího rozvoje v mnoha oborech lidské činnosti. Jedním z těchto oborů stala se i pedagogika, které televize může značně přispět při výchově a vzdě lávání mladých občanů. A tak jsme v celosvětovém měřítku svědky stálého rozšiřování televizních pořadů pro děti a mládež, které lze rozčlenit do dvou základních forem: a) pořady a cykly zaměřené k dítěti různou zájmovou tematikou, b) pořady sledující přímou pomoc školnímu vyučování. Tuto druhou formu označujeme jako školskou televizi. Školská televize Je stejně Jako školský rozhlas moderní učební prostředek, pomůcka, která Je svými sdělovacími možnostmi schopna podstatně doplnit výchovně vzdělávací učitelovu práci. Oba tyto prostředky narážejí však na ně kolik zásadních problémů, s kterými se musí počítat při jejich praktickém využití: na technické možnosti začlenění do vyučování (přijím ač ve třídě, jed notná vysílací doba) a na učitelovu neznalost sledovaných pořadů a z toho vyplývající jisté improvizace při výuce na pořad navazující. Další problemati kou je otázka učitelovy osobnosti — zda učitel vůbec má zájem této pomůcky Využít a jak správně ji metodicky zařadí do výuky. Rozhlasová vysílání může učitel konzervovat jako magnetofonový záznam a ve vhodné době je ve třídě přehrát; u televize tento přepis není jednoduchými prostředky dosud možný. Učitel může snadno při malém počtu přijímačů na Škole rozhlasový přístroj přenést nebo relaci odposlouchat ze školního roz hlasu, televize však vyžaduje stabilně vestavěný aparát. Jediný malý rozhlasový přijímač stačí k rozhlasovému poslechu celé třídě, dobře viditelný televizní obraz však vyžaduje pro třídu větší obrazovku, popřípadě vhodné rozsazení žáků. Naproti tomu však televize skýtá Jako názorná pomůcka mnohem větší uplat nění než rozhlas. Vždyť k zvukovému zážitku dítěte přibývá Ještě zrakový vjem, l^terý je pro mnohé žáky (vizuální typ) mnohem významnější než sluchový analyzátor. Televizní obrazovkou je možno nechat děti bezprostředně vniknout do vysílaného prostředí a umožnit jim stát se spoluúčastníky děje. Všechny tyto kladné prvky způsobily, že pedagogové na celém světě pochopili velký ''ýznam televize ve výchově a vyučování a vypracovali řadu projektů, které se tak či onak uplatňují ve školské praxi.
Televizi je možno začlenit do výchovně vzdělávacího procesu žáků několika způsoby; a) jako spojovací prostředek, nahrazující zcela učitele, t>) jako učební doplněk vyučovací hodiny,
*^1 jako zájmový prostředek, vysílaný v mimoškolní době a doplňující učivo, d) jako učební pomůcku sloužící k názornějšímu výkladu učitele. '^Šech těchto m odifikací se v současné době využívá podle pojetí, systému a potřeb škol v rozličných zemích světa.
471
Školská televize v kapitalistických státech USA. Ve Spojených státech je jistý počet televizních vysílačů, které rezervo valy své vlnové frekvence pro výchovné využití. V roce 1959 bylo jich 258.') Tyto vysílače podléhají vládě, úřadům nebo výchovným ústavům a jsou vydržo vány z veřejných prostředků nebo příspěvků různých nadací. Plní různou funk ci. Obracejí se k dětem předškolního věku vyprávěním pohádek a příběhů, pořádají rozličné kursy pro školní a mimoškolní příjem a vysílají také výchovně vzdělávací programy pro dospělé. Jako příklad můžeme uvést vysílání národní ho okruhu NBC »Continental Classroom« (kontinentální třída), který je vysílán v ranních hodinách a má kolem 500 tisíc posluchačů ze všech vrstev obyvatelstva.2) Některé pořady bývají nahrány na ampexové mangetofonové pásky a jsou vysílači příležitostně využívány. Vedle školských pořadů typu anglického a francouzského vysílání (viz dále) se v poslední době ve Spojených státech velmi vážně zabývají televizním vysí láním, které má zcela nebo částečně nahradit výuku odborným učitelem, jichž je v USA velký nedostatek. K tomuto účelu slouží interní televizní školské sítě, nazývané Closed-Circuit Tele vision (uzavřený televizní okruh). Ve škole je vybudováno televizní studio s kamerami a monitory, odkud je přenos roz váděn koaxiálními kabely do několika tříd ve škole, popřípadě do telefikovaných škol ve městě. Ve třídách jsou umístěny mikrofony, dokonce i televizní kamery, kterými je možno navázat styk přímo s vyučujícím ve studiu.^) Roku 1960 bylo na školách, v kolejích a na universitách v provozu již asi 300 těchto televizních zařízení pro menší okruh diváků. Některé z nich vysílají pořady také do éteru na vlastní vlně, v okruhu několika desítek kilometrů. Zvláště se touto novou vyučovací metodou zabývají velmi intenzívně v městě Hagerstownu ve státě Maryland. Zde bylo r. 1958'') televizí vyučováno na šest tisíc chlapců a dívek z dvanácti tříd na osmi školách. Vynikající učitel předná šel látku z televizního studia a žáci je] sledovali v různých částech města. V uvedeném roce se tak v elem entárních třídách vyučovalo čtení a psaní, ve vyšších ročnících zeměpisu, dějepisu, geometrii a hudební výchově. Ostatním předmětům se vyučovalo obvyklými metodami. O rok později sledovalo vysílané učivo již 16 tisíc studentů na 36 školách (viz pozn. 2). Pokusy v Hagerstownu byly sledovány pedagogy s technický průmysl je podporoval penězi a přístroji. byly v uvedeném Zoffově příspěvku zhodnoceny jen žáci pokusné skupiny naučili látce stejně dobře jako procesu.
velkou zvědavostí. Elektro Dosavadní výsledky, které provizorně, ukázaly, že se za normálního vyučovacího
Diskuse a experimenty v tomto oboru v Americe stále trvají. Tyto experimen ty zahrnují všechny obory výchovy a vzdělání dospělých, na vysokých a ob chodních školách i v kolejích až k vyučování dětí na základních a středních školách. Výsledky tohoto úsilí nejsou ještě zcela přesvědčivé, ale přesto se prý 1) Bernstejn M., Televiděnije v učebných celjach, Narodnoje obrazovanije 1959/6, str.
102 .
'
2) Výchovné vysílače a školská televize ve Spojených státech, Neue Züricher Zeitung» Morgensausgabe 23. I. 60. (Arch, tel.) 3) R. M. Thomas—S. G. Swartout, Integrated Teaching Materials, NY — 1960, str. <) Zoff 0 ., Neue Unterrichtsmethoden in Amerika, Neue deutsche Schule 1958/19. 314.
S tr.
472
zúčastnění pedagogové, zvláště v Plttsburghu a St. Louis, vyslovili nadšeně o kladném výsledku experimentu.^) Abychom pochopili snahu amerických pedagogů zavádět televizi do škol, připomeňme znovu velký nedostatek učitelů i učeben. Proto jsou žáci spojováni ve velké kolektivy, tzv. televizní třídy, kde jim jsou pomocí obrazovky podá vány návody k jednotlivým činnostem. Podle těchto lekcí rozvíjí děti podle svých schopností individuální učební plán. K hledání nových vyučovacích forem vede i snaha vybřednout z neutěšeného stavu amerického školského systému. Profesor dr. H. White z kalifornské uni versity se podjal úkolu vyučovat fyzice pomocí televize a hovořil k žákům 31 středních škol v Plttsburgliu. »Učinil svými nezapomenutelnými přednáškami, svými jasnými důkazy a praktickými demonstracemi takový dojem, že se ve státě Pennsylvania během jednoho roku zvýšil zájem o studium fyziky skoro o 20 %« (viz pozn. 4). Velmi zajímavé jsou i další výsledky šetření o využitelnosti televize na vy sokých školách. Např. v letech 1956—1959 sledovalo na státní universitě v Pennsylvanii kolem 24 700 studentů 84 přednášek z chemie, pedagogiky, práv, psychologie, hudební výchovy z televizních obrazovek. Kromě toho byly vysí lány kursy němčiny a francouzštiny. Setření, která zakončila tento experi ment, ukázala, že v učebních výsledcích není rozdílu mezi studenty používající mi ke studiu televize a jejich kolegy v posluchárnách (viž pozn. 5). Tato skutečnost byla zjištěna pokusy i na jiných kolejích a universitách, např. na Washingtonově universitě v St. Louis, kde v 1. semestru m atematické ho kursu obdrželo 46 % »televizních« studentů stupně AB proti 30 % ostatních studentů. Průzkum provedený Fordovou nadací na více než stu škol v celé zemi, ukázal, že při 110 různých srovnávacích kritériích byli v 68 případech lepší televizní studenti (viz pozn. 2). Uvedená fakta, která vesměs hovoří pro televizní obrazovku ve funkci učitele, nelze přehlížet, i když jsme odkázáni na prameny, jejichž věrohodnost nemů žeme přešetřit. Dejme si však otázku: »Může televize nahradit učitele?« a pokusme se ji řešit. Na jedné konferenci »Association for HÍgher Education« objasnil profesor E. Kelly z Waynžské university, že »televize je skutečně stále rostoucí nebez pečí učitele a učících se«. Vysvětlil, jak je vyučující »obklíčen rozmanitými nevyzpytatelnými aparáty, vystaven pozorování představených, rodičů, časopi sů. kostelníin seancím a zahálčivým mudrlantům. Zde není žádný pohyb, který registruje, žádný souběžný rozmarný vtip, žádná osobní poznámka, žádná rýma, žádný kašel; a tento úzkostlivý automat je řízen producentem, ředitelem, řečníkem, inženýrem, osvětlovačem a zvukovým regulátorem . . . Nikdy nevidí profesor reakci na to, co právě vysvětluje« (viz pozn. 4). Tato dobře míněná slova amerického pedagoga jsou závažná. Co si vlastně slibují příznivci televizního vysílání? Říkají a dokládají argumenty, že tato ^ová metoda znamená převratný přínos do výchovně vzdělávacího procesu ‘ ^ků. Je nesporné, že televize oplývá bohatými výrazovými možnostmi a že *nůže sloužit cílům lidového vzdělání. S touto pomocí je nutno počítat a také jí *^0 možná v nejvyšší míře využívat. Přiznejme jí, že má možnost poskytnout ''®lkému množství žáků výklad vynikajících, nejlepších učitelů, a tak podstatně ^'^ýšit úroveň vyučování na mnoha školách. V kapitalistických státech by mohla ^ jistě míry pomoci řešit rasovou diskriminaci ve vyučování, která určuje Zorbaugh H.,
Das Fernsehen und der Vnterrlcht, U niversitas 1959/10, str. 1091.
473
pro »bílé« žáky lepší vybavení a personální obsazení škol, a konečně i celou úroveň vzdělání. Že může učiteli pomoci při výkladu Jako znamenitá názorná pomůcka, umožňující předvedení vzácného jevu nebo nákladného přístroje, je také zřejmé. Nemůže však nikdy navodit poměr mezi učitelem a žákem — poměr vychovatele a dítěte, poměr, který harmonicky rozvíjí celou osobnost žáka. Vždyť učitel poznává duševní obzory svých žáků, vniká do nich a pomáhá je dále rozvíjet. Musí vycházet ze zkušeností svých žáků a stavět na nich další svoji výchovně vzdělávací práci. Velmi zajímavá je myšlenka v článku Neue Züricher Zeitung, která se snaží vysvětlit úspěchy dosažené televizním vysíláním v St. Louis. »Tento náskok má několik příčin. Především žáci dávají přednost televiznímu vyučování, protože se koncentrují na události na obrazovce a tím jsou méně rozptylováni. Cha rakteristické je vyjádření jednoho studenta: „Ve třídě mluví učitel k nám, v te levizi mluví ke mně.“ Srovnejme tento názor s našimi cíli komunistické výchovy, které se nemohou obejít bez uplatnění základní zásady pokrokové pedagogiky: »Výchova kolektivu, kolektivem pro kolektiv«, kdy pevný vyučovací řád, třída, osobní příklad učitele a kázeň v hodině pomáhají vytvářet žáka v uvědomělého občana. V těchto i dalších otázkách Je ovšem pojetí našeho školství pravým opakem amerického systému, kde neexistují jednotné učební plány a péče o individualitu dítěte je do extrému přehnaná. V zásadě je možno shrnout, že i když má televize velké možnosti přiblížit učivo dítěti, nemůže jí být nikdy u nás užito jako náhražky učitele, protože nositelem výchovy a vzdělání může být jen a jen pedagog, který působí na své svěřence bezprostředním stykem. Povolání pedagoga netkví jenom v předávání myšlenek, pravidel a dovedností. Učitel musí mladého člověka připravit na řešení různých životních otázek a pomoci mu vytvořit světový názor. A to televize sama bez neustálého kontaktu učitele a žáka nedokáže. I t á l i e . Na podzim r. 1958 se v Itálii započalo s novou formou dálkového vyučování všech zájemců, kteří sl ch tějí doplnit vzdělání a nem ají možnost, prostředky a čas pokračovat v návštěvě školy. Za finanční a technické podpory RAI {italsk é rádio a televize). Jakož 1 za velkého zájmu škol, institucí, místních úřadů 1 soukromníků byla zřízena tzv. televizní škola (Telescuola), která po půldruhém roce svého působení měla 100 tisíc kontrolovaných žáků účastnících se kursů »avviamento professionale« (vyšší škola navazující na základní ná rodní školu.®) Cílem školy je připravovat své posluchače, kteří m ají možnost vykonat po třech letech závěrečné zkoušky jako na normální škole, a oriento vat je v různých zaměstnáních. Dalším úkolem školy je pomoci likvidovat analfabetismus, který je v Itálii dosud problémem. Pro negramotné jsou určeny zvláštní kursy, nazvané »Nikdy není příliš pozdě«. V Itálii si tento nový druh školy vynutila velice špatná školní docházka, zvláště na nižším středním stupni. Ze statistiky italského ministerstva školství vyplývá, že ze 100 žáků elem entární školy pouze Ž5 se zapíše na nižší stupeň a pouze 20 se dostane do 3. ročníku tohoto stupně střední školy. Celkově Italští pedagpgové usuzují, že ^rávě tento stupeň, určený k tomu, aby žáky vedl do budoucího zaměstnání, je ve školském systému n ejslaběji obsazen, ať se závady týkají počtu, rozmístění škol, učitelského sboru atd.^ 9) H eynold B l.— v. G raefe, šk o la bez nátlaku, Der Bund B ern , 27. 3. 60. (A rch. te l.) r j ’ T ele šk o la, ha télévision sccialre — C o n féren ce In te rn a tio n a le de Londres 1958. (A rch. te l.)
474
Zpočátku se o pojetí televizní školy vedly veliké boje. Nebylo jí předpovídá no dlouhé trvání a poukazovalo se na to, že škola bez přímého vztahu učitele a žáka a bez zkoušek nemůže plnit úlohu normální školy. Řešení této otázky si vynutilo velmi zajímavý způsob práce s televizním školským vysíláním. Sídlo televizní školy je v Římě, kde jsou též dvě vysílací studia a štáb pracov níků. Z těchto studií se vysílají tři celoroční kursy po šest dní v týdnu se dvěma půlhodinovými pořady pro ročník. Předměty jsou; Italština, dějepis a zeměpis, občanská výchova, matematika, vědecká pozorování, francouzština, praktické práce a technické kreslení, hudba a sborový zpěv, obchodní ekonomie, nábo ženství, psaní, fyzické vyučování.') Vysílání se realizuje ve studiu uspořádaném jako moderní třída se všemi novodobými vyučovacími pomůckami. Aby učitel měl přímý styk se žáky a mohl sledovat jejich reakci na výklad, vyučuje asi pět dětí stejným způsobem jako v normální vyučovací hodině. Žáci nejsou na vysílání připravováni. Jsou vybí ráni z nejlepších televizních posluchačů a bezplatně pozváni do Říma ke tří dennímu pobytu odměnou za vzorné studium. Posluchači sledují vysílání ve studijních skupinkách, tzv. »Posto dl Televisivo« (PAT) nebo jednotlivě. Skupinky vedou koordinátoři, kteří nou látku opakují a popřípadě opraví předběžně dané domácí úlohy a Je do centrálních míst. Zde je opravují státní učitelé — většinou mladí korektoři.
Ascolto probra posílají — jako
Samostatní žáci jsou odkázáni hlavně na korespondenci s ústředím. Správné řešení úkolů je vysíláno televizí, odevzdané úlohy jsou písemně opravovány a zasílány zpět, aby se u žáků dosáhlo vyžadované píle. Každý posluchač sleduje vysílání podle zvláštních televizních učebnic, vydaných pro každý předmět a ročník. V roce 1961—1962 započala televizní škola druhou fázi experimentálního vy sílání pro 1. ročník škol II. stupně. Tato vysílání jsou realizována v době vyučo vání od 8.30 do 12 hodin a zahrnují veškerou učební látku prvních ročníků. Každá lekce trvá půl hodiny, druhá část hodiny je vyhrazena řešení úloh a roz hovoru koordinátora se žáky. Vysílání Jsou zaměřena hlavně do těch malých obcí, které nem ají školu vyššího stupně. I když toto hledisko využití televize ve výuce je pro naše školství vzdálené, le nutno ocenit snahu italských pedagogů o zvýšení kulturní úrovně svého lidu a sledovat formy práce s tímto dálkovým typem studia. A n g l i e a F r a n c i e . Televize ve francouzském a anglickém školství sl dala za cíl proniknout do vyučovací hodiny a přispět svými názornými prvky hodnotnějšímu výkladu učitele. Na rozdíl od předem popsaných systémů ne chce nahradit učitele a vychovatele a očekává, že se v dětech vzbudí vážnými problémy zájem o učivo, který přetrvá školní docházku. Ve F r a n c i i se začalo vysílat pro školy Již v roce 1951. Dvě velké Instituce Francouzská televize a Národní pedagogický ústav — se spojily, aby spolu prací zajistily pro školy pedagogicky i technicky hodnotné pořady. Tyto navazují na osnovy francouzské školy. Podle celkového pojetí školské televize ®*®jí demokratizovat výuku v celé zemi tím, že dají k dispozici všem školám ®t®jné učební pomůcky, m ají urychleně modernizovat obsah a formy výuky, Zvyšovat odborný, technický a občansky uvědomělý průměr národa, vytvořit *) i f l
Radiotélévlslon Scolalre en Itálie, RAl M ilan, 1961.
475
d u c h a s p o lu p r á c e m e z i v y u č u jíc ím i a p ř ip r a v it b u d o u c íh o a k tiv n íh o te le v iz n íh o d iv á k a .9 ) Je d e n z tv ů rc ů š k o ls k é te le v iz e , G e o rg e S a le s e , p e d a g o g ic k ý p o r a d c e N á r o d n íh o p e d a g o g ic k é h o ú s ta v u , v y já d ř il ú lo h u š k o l s k é te le v iz e již v r. 1 9 5 4 t a k t o ; » T e le v iz e m á v n é s t d o tř íd p o u z e d o k u m e n ty , s v ě d e c tv í o to m , c o u č i t e l n e m ů ž e v y s v ě t lit ji n a k n e ž p r o s tř e d n ic t v ím p ř i jím a č e . V š e , c o je m o ž n o p o z o r o v a t p ř í m o , n e h y b n é o b ra z y , p o k u s y p r o v e d ite ln é u č ite le m , n e m á b ý t z a h r n o v á n o d o t e le v iz n íc h p ro g ra m ů . V y s ílá n í n e m á b ý t r e k r e a c í a n i v y u č o v á n ím , n ý b rž v ý c h o d is k e m k v ý c h o v n ý m c v ič e n ím , k p r a c ím p ro v á d ě n ý m za ř íz e n í a p o d k o n tr o lo u u č i t e l e , k te r ý m u sí p e č o v a t o to , ab y p o s lu c h a č i s o u s tř e d ili p o z o r n o s t n a h la v n í b o d y v y s ílá n í, k t e r é t e le v iz n í o b ra z z n á z o r ň u je .« R o k p o té n a p s a l: » T e le v iz e n e m á z a ú k o l š í ř i t s y s t e m a t ic k é v y u č o v á n í. . . , ú k o le m p r o d u c e n ta š k o l n íh o v y s ílá n í je p r o s tř e d n ic tv ím v y s íla č e a t e le v iz n í te c h n ik y p ř in é s t d o š k o l n í tříd y d o p ln ě k in f o r m a c í, o ž iv e n ý d o k u m e n t, je h o ž ú č e le m je p o v z b u d it d ě t s k o u a k tiv itu n e je n k je jím u v y já d ř e n í, a l e s n a ž it s e i p o m o c i d ítě t i p o c h o p it ž iv o t, k te r ý je o bklo p u je.«^ ^ ) P ř iz n e jm e , že ty to m y š le n k y u k a z u jí s m ě r s p r á v n é h o p o c h o p e n í v y u ž ití š k o l s k é te le v iz e . T a k é s a m a s p o lu p r á c e p e d a g o g ic k é h o ú s ta v u s t e le v iz í d o k a z u je , ž e fr a n c o u z s k á te le v iz e n a s t o u p ila d o b ro u c e s tu . Z je j í c h z k u š e n o s t í lz e p ro n á s č e r p a t m n o h o p o z n a tk ů . F ran cou zsk á
te le v iz e
v y s ílá
p ro š k o ly
č t y ř i k r á t tý d n ě p o řa d y
seřazen é
do
m o n o t e m a t ic k ý c h t r i m e s t r á l n íc h c y k lů v d o b ě 1 3 .4 5 , 1 4 .0 0 a 1 8 .3 0 . C y k ly js o u u r č e n y p ř e v á ž n ě ž á k ů m r o č n ík ů s t ř e d n íc h š k o l, v m e n š í m íř e p a k ž á k ů m v y š š íc h r o č n ík ů z á k la d n í š k o ly . N e lz e n á m zd e jm e n o v a t v š e c h n a v y s íla n á té m a t a — a le p ř ip o m e ň m e je n n ě k t e r á , a b y c h o m p o c h o p ili j e ji c h n á r o č n ý o b s a h : Přírodní vědy — lito rál, re sp irace a c irk u la ce u n ěk terý ch bezobratlých. Úvod do fyziky — R ozličné form y rad ioaktiv ity.
Průmyslová informace — A utom atizace obráb ěcích strojů . Zeměpis — Prim itivové jižn í A friky. Zemědělská technika — Zavodňování aj. P o d le
rů z n ý c h
pram enů ^ ^ ),
i 3j
js o u
v y s ílá n í
s le d o v á n a
na
3000— 5000
š k o l á c h a n a c h á z e jí š ir o k o u o d ez v u m e z i ž á k y , p e d a g o g y i v e ř e jn o s t í . U č it e lé n e js o u v y ř a z o v á n i z v ý u k y a m o h o u č e r p a t z p o řa d ů n e s č e t n é m o tiv y . H la v n í z ř e t e l s e o v še m m u sí z a m ě ř o v a t n a p říp ra v u p o s le c h u , n a a k t iv n í ú č a s t ž á k ů i n a z o p a k o v á n í p r o b r a n é lá t k y . J a k o z n a m e n itý p o m o c n ík k p ř íp r a v ě u č it e lů s lo u ž í t r i m e s t r á l n í p ř e h le d y v y s íla n í v y d a n é v b r o ž u r c e , d á l e
v ý v ě s k y a n a k o n e c tý d e n n í d e t a i l n í p ro g r a m
v č a s o p is u » D o c u m e n ts p o u r la classe«,^ ^ ) d o p r o v á z e n ý p e d a g o g ic k ý m i p o z n á m k a m i a d o p lň u jíc ím i d o k u m e n ty . A n g l i c k á
t e le v i z e
z a č a la v y s íla t p ro š k o ly p r a v id e ln é p o řa d y ro k u
9) Dieuzeide H., školská televize ve Francii, La télév isio n sco la ire — C on féren ce In tern atio n al de Londre 1958. (A rch. te l.] 10) P ig li M., La »Scuola Televisiva«, Il M essagero 9. 11. 1958. (A rch. te l.) 11) Dieuzeide H., Ten years of Schooltelevision, E. B. U. Review 69 B 1961/Septem ber, str. 10. 12) ffb, Von den Erfahrungen im französischen Schulfernsehen, T ag esan zeig er Zürich 1. 9. 59 (A rch. te l.). 13) Les problèmes de la Télévision scolaire, L’édu cation n atio n al 1961/3, str. 21. 14) Télévision scolaire, In stitu t pédagogique n atio n al 1959— 60. 15) Documents pour la classe, M oyens audiovisuals 1961/101, str. 35.
476
1957. Už od r. 1952 byly konány zkoušky omezené na okruh Londýna.*®) Vysí lají dvě hlavní anglické vysílací stanice — BBC a ARC (Assotiated Rediffusion Company). Vysílání jsou určena hlavně pro žáky středního stupně (secondary modem schools), tj. pro děti 11—151eté. Tento úsek školství pokládají angličtí peda gogové za nejvhodnější pro školskou televizi, která podle jejich mínění může podnítit k intenzivnějšímu studiu i méně nadané žáky. Mladším žákům je vě nováno podstatně méně vysílacího času. Je nutno podotknout, že ve Velké Británie nejsou jednotné učební osnovy, kterými se řídí všechny školy. Každá škola má svoje vlastní osnovy, které ovšem navazují na určité základní schéma. Proto se britská školská televize soustředila na pořady, které rozšiřují výklad učitele a zvyšují zájem dětí. Po dobně jako francouzská televize nechce britská televize nahradit učitele; nýbrž předpokládá, že vysílání bude využito na škole podle uvážení učitelem vzhle dem k probírané učební látce. Pořady vysílají obě televizní studia v různou denní dobu v 9.00—10.30 hod., 11.30—12.00 hod. a 2.00—3.00 hod. v délce 20—25 minut každý den od pon^ dělka do pátku. Velkou předností struktury britského vysílání je, že pořady jsou sestaveny do delších cyklů, většinou celoročních, které mají vyhrazenu určitou vysílací dobu. Podle tištěných programů*^) obou stanic lze soudit, že každý týden běží jeden pořad určitého cyklu, který BBC a ARC opakuje během týdne ampexovou nahrávkou (magnetickým záznamem obrazu a zvuku). Tato opakování mají pro posluchače velký význam, jestliže nemohli vysílání sle dovat, a poskytují větší možnost zařazení do školního rozvrhu. Vysílání není zásadně určeno pro jednotlivé ročníky, nýbrž je vždy sestaveno pro určitý věk. Aby učitelé byli informováni o vysílání, zasílají obě společnosti zájemcům celoroční a trim estrální přehledy programů s konkrétním obsahem vysílání. Mimoto dostávají učitelé od společností tzv. Poznámky pro učitele, sešity, kde je podrobně vypsán každý pořad spolu s metodickými poznámkami, nákresy pokusů, fotografiemi apod. Žáci si mohou předplatit obrázkový televizní časopis zvoleného cyklu. Přes tyto služby divákům se televize ve Velké Británii na školách nevyužívá tak, jak by se očekávalo. Podle statistiky BBC^®) sledovalo průkazně podle vyplněných dotazníků r. 1959 vysílání obou společností 1291 škol v Anglii, 'A^alesu a Severním Irsku, ve Skotsku 102 školy. Podle zprávy z Mezinárodního kongresu o školské televizi v Římě v prosinci 1961 stoupla poslechovost televize v posledním roce téměř na 3000 škol, což znamená 7,5 % globálního počtu škol Ve Spojeném království.
Školská televize v socialistických zemích P o l s k o . Polská televize zavedla až překvapivě rychle vysílání přímo v učebdobě. Majíce velké zkušenosti se školským rozhlasem, začali polští televizní pracovníci s experimentálním tříměsíčním vysíláním v březnu 1961. Tato vysí. Love E., š k o lsk á televize BBC, La télév isio n sco la ire — C on féren ce In te rn a tio n a l '*6 Londre 1958 (A rcli. te l.). ') BBC Sch o ol T élévision B ro ad castin g 1960—61, Independent Télév ision Program ío r S ch o o ls 1 9 6 0 - 6 1 . “) BBC Télévision Broadcasting, A Report by the S clio ol B ro ad castin g Council fo r ® United Klngdom, Ju n e 1959, str. 55.
477
láni byla sledována na 1024 školách, převážně základních, a to většinou na vsích nebo v menších městečkách. Pořady byly voleny z polštiny, dějepisu, zeměpisu, fyziky, chemie, botaniky a zoologie v počtu 36 vysílání. Po velkém ohlasu u učitelů přikročila polská televize ve školním roce 1961—1962 k pravi delnému třicetiminutovému vysílání třikrát za týden, ve středu, ve čtvrtek a v sobotu, v 10.00 nebo 11.00 hod. Pořady jsou nadále experimentálními. Zahrnují témata pro různé stupně škol a navazují přímo na učivo probírané v hodině. V letošním roce se vysílá podle programu polské televize od 4. října 1961 do 9. června 1962 93 pořadů. Pro zajímavost je uveďme vcelku: Fyzika pro lycea 6 pořadů, fyzika pro 7. ročník 7, fyzika pro 6. ročník 3, chemie pro 7. ročník 8, botanika pro 5. ročník 5, zoologie pro 6. ročník 5, nauka o člověku pro 7. ročník 5, polský jazyk pro 5., 6., 7. ročník 12, polský jazyk pro lycea 8, země pis pro 5. ročník 6, zeměpis pro 6. ročník 6, zeměpis pro 7. ročník 3, dějepis pro 5. ročník 5, dějepis pro 7. ročník 6. Zbývající počet pořadů je rezervován jako okénko pro případné relace z hudební výchovy, z kreslení atd.*®) Polská televize nezamýšlí nahrazovat učitele, nýbrž pomáhá mu ilustrovat výklad látky, předvádí reportáže z továren, vědeckých laboratoří, ukazuje zá běry z Polska a Ciziny a názorně doplňuje slovní výklad pedagoga. Každá při hlášená škola dostává brožuru, v které je podrobně rozepsáno téma vysílání.“ ) Tento čin polských soudruhů je nutno uvítat jako první velkorysý systema tický pokus o použití televize ve vyučovací době v zemích tábora míru, protože na jeho výsledcích bude možno rozvíjet případné používání televize v našich školách. SSSR a CSSR. Pojetí televizního vysílání v obou zemích vychází podstatně ze stejných cílů — pomoci vychovat všestranně rozvinutého aktivního budo vatele nové socialistické a komunistické společnosti. Nesnaží se v televizi na lézt náhradu učitele nebo doplněk méně kvalifikovaných učitelských kádrů, neřeší otázky demokratlsace školství, neodstraňuje analfabetlsmus, nýbrž vy užívá televize jako prostředku, který je schopen v široké míře přesvědčivě a názorně přispět ke vzdělání a výchově našich dětí. V Sovětském svazu se věnuje dětskému televiznímu vysílání velká péče. Vše chny pořady jsou přiměřené dětem předškolního nebo mladšího, středního a staršího školního věku. Pro děti předškolního a mladšího věku (1.—4. ročníku) s konkrétním myšlením Jsou určeny pořady, které m ají za cíl seznámit Je s obklopujícím světem ne slovním přesvědčováním, nýbrž emocionální a umě leckou formou na příkladech lidí, na zvířatech a loutkách. Např. pořady »Co tě obklopuje«, »Co, odkud, proč«, vysílání o stole, knize atd. V cyklu »Buratino a jeho přátelé«, »Příhody Šustrika a Mjamlika« a dalších se řeší na příkladu loutek chování dětí. Jiné cykly. Jako »Kalendář přírody«, »Doktor Doreml« (pro hudební výchovu), »Dovedné ruce« (výroba hraček, modelování z plastellny apod.), »Kocour — prodavač knih« a jiné, přispívají k polytechnlcké a estetické výchově dětí. Žákům středního školního věku, u nichž Je již vyvinuta samostatnost a které m ají bystřejší reakce, větší zájem o řešení jevů, jež je obklopují, Jsou věnovány cykly rozvíjející Jejich zájmy a pom áhající vychovat děti ke kolektivnímu ži votu. Jim je určen cyklus »Mladý pionýr«, jakási televizní pionýrská škola, kde se děti seznamují se životem na školách, v pionýrských domech, s růz19) Przed rozpoczecíem telewlzyfnego roku szkolnego, Radlo 1 te le w lz ja 1961/37r str. 1 . “ ) k], Telewizyjne lekcje w nowym roku szkolnym, Z ycie W arszaw y 16. 8. 1961.
478
nýml sportovními akcemi, pionýrskými sjezdy atd. Další populárně vědecké pořady je seznamují se životem a dílem spisovatelů, skladatelů, s problema tikou vědy a techniky, s různými odvětvími průmyslu i zemědělství a pěstují v nich socialistické uvědomění a národní hrdost. K tomuto účelu jsou vysílány např. cykly »Význačná data«, kde se děti dovědí o všech kulturních a politic kých událostech v m ěsíci, »Klub zajímavých setkání«, kde diváci poznávají cestovatele, umělce apod. S televizí navštěvují muzea, planetária a v dalších cyklech se dovídají o knižních novinkách atd. Se žáky 9.—11. ročníku se počítá již jako s diváky, kteří jsou schopni sle dovat bez obtíží pořady pro dospělé. Televizní cykly mají spíše mládežnickou formu jako různá komsomolská vysílání.**) Jak je patrno, vysílá sovětská televize mnoho pořadů věkově rozdílným sku pinám dětí. Speciální vysílání pro žáky jsou v televizních programech výslovně označena jako »Vysílání pro žáky nižších nebo vyšších tříd«, nemají však stálý časový rozvrh a bývají většinou realizována v 18.30 hod. Tato vysílání jsou velmi sledována a sovětští učitelé jich bohatě využívají ve svých hodinách22)23). Je však nutno zdůraznit, že v SSSR pracuje dost televizních studií, z nichž každé vysílá pro děti pořady různého typu a experimentálně s nimi pracuje. Tak např. Oděské televizní studio začalo v roce 1955 pracovat přímo se školskými pořady navazujícími na osnovy a počítalo s jejich využitím pro 8. a 9. ročník. Prověřuje různé typy pořadů a hledá je jich nejvhodnější formy; k přenášení a upevňování nových znalostí, k přípravě domácích cvičení, k opa kování probrané látky, k urovnání získaných vědomostí i ke zvýšení všeobecně kulturní úrovně žáků.^^J V naší zemi je nutno chápat pořady, kt#ré Jsou určeny žákům základních škol a vysílány v mimoškolní době, jen Jako malou část celkového dětského vysílání. Celý tematický plán vysílání programů pro děti a mládež^^j zahrnuje řadu cyklů a pořadů určených veškeré naší mládeži: vysílání pro m ateřské školy, pro nejm enší a jiskry, loutkové a činoherní inscenace, zábavné soutě žení a filmové pořady, populárně vědecké pořady, koncipované reportáže — »Vlaštovka«, pro starší mládež »Zvědavá kamera«, sportovní, naukové, umě lecké a zábavné pořady. Z nich vyjímáme jen ty, kterých se má hlavně využít k poslechu ve školních družinách a klubech, na školách s celodenní péčí a na školách internátních. Předpokládá se, že tato vysílání sleduje učitel nebo vychovatel, který témat 'využívá k rozšíření a upevňování žákovských znalostí, k motivaci a k aktivizaci •létl. Čerpá a navazuje na výchovně vzdělávací prvky pořadů. Do okruhu te levizních diváků přistupují i nesčetní zájem ci sledující pořady doma, a to jak ‘18ti, tak i dospělí. Československá televize začala po roční experimentální přípravě pravidelně 'vysílat své pořady v tzv. »Vysílání pro žákovské kluby« ve školním roce 1960-61. Program vysílání byl v té době rozvržen do jednotlivých měsíčních cyklů se čtyřmi na sebe navazujícími monotematickými pořady. Cykly se stříK sen oíon tov V., Dl]a dětěj, S o v etsk o je radlo i telew lděnlje 1961/3, str. 29. Vygon G. E., Voprosy Skolnogo tělevlděntla, S o v e tsk a ja p ed agogika 1960/9, str. P olto rak D. ]., Opyt učebných gogika 1961/12, str. 82. *♦) R u žejnlkov V. T., Tělevtděntle P e ^ g o g ik a 1960/5, str. 50.
télevlzionnych peredač po tstortt, S o v e tsk a ja ped a l Jego priměněníje v učebných celfach, S o v etsk aja
Ideový a tematický plán PDM, Cs. telev ize 1961.
479
daly; jeden měsíc byly určeny pro 1.—5. ročník ZDS, druhý měsíc pro 6 . - 9 . ročník. Jejich tematický výběr byl proveden tak, aby dosáhl různé učební před měty na ZDŠ, jako kreslení, dějepis, hudební výchovu, chemii, pracovní vy učování, literaturu (dram a), přírodopis (zvířata a rostliny), astronomii a ze měpis. V roce 1961-62 jsou uváděny týdně již 2 pořady, ve středu pro 6 . - 9 . roč ník a v pátek pro 1.—5. ročník. Na Slovensku mají pro žáky 1. stupně ZDŠ svoje vlastní pořady, které jsou druhý týden reprizovány. Přiměřenost pořadů je volena vždy ke střednímu věkovému průměru žáků obou stupňů ZD§, tj. žáků 4. třídy a 7. a 8. třídy. Z více než ročního systematického pozorování vysílání pro školní družiny a kluby můžeme vytvořit závěr, že Cs. televize připravuje pro žáky ZDŠ pořady, které jsou většinou dobře technicky provedené i obsahově vhodné. Jejich žán rová bohatost dovoluje nenásilnou a poutavou formou přiblížit divákům ná ročnou naukovou látku a výchovně na ně působit. Připomeňme cyklus »Kašpá rek vypravuje«, vysíláný v listopadu 1961, kde dramatickou formou, nejbližší dětem, byly řešeny výchovné otázky chování v kolektivu, mezinárodní soli darity dětí a otázky odstranění nepořádku a lži. Snaha podchytit zájem a aktivizovat děti všestranně pro různé obory jejich činnosti se projevuje ve všech pořadech školského vysílání. Na pomoc zájmo vým kroužkům byl vysílán cyklus »Hrajeme divadlo«, kde ve formě besedy, instruktáže a nakonec uměleckého předvedení bylo řešeno nastudování hry. Zábavnou až kabaretní formou, spojenou s vážným zaměřením, byl na pomoc ateistické výchově realizován cyklus »Chci vědět«. Jindy se shledáváme na obrazoví^ách s dějepisnými a zaměpisnýml pořady, dále s cykly o zvířatech, rostlinách i s dalšími cykly rozšiřujícími vědomosti posluchačů. Velkým nedostatkem, který brání důslednému využití televize ve školních družinách a klubech, je však špatná informovanost učitelů a vychovatelů o obsahu a cílech vysílání. Aby pořadů mohlo být v družinách a klubech lépe využito, aby pedagog mohl žáky připravit a mít k dispozici různý didaktický materiál (pomůcky, knížky, přírodniny atd.), potřebuje mnohem obsažnější vývěsku, z které by vyčetl bližší údaje o daném vysílání. Nelze se spokojit s televizní vývěskou, kde je např. pouze název cyklu »U nás« a pořad »Dnes a zítra«, cyklus »Zajímavosti z přírody«, »Tvrdý jako kámen« apod. Z těchto názvů pedagog nemůže pochopit obsah vysílání. Proto bude nutné objasňovat záměry vysílání větším počtem vysvětlivek pod titulem pořadu, a to zvláště z přírodovědných předmětů. Vyřešení vývěsky bude jeden z nejbližších úkolů Cs. televize, která je dosud odkázána na vydávání vývěsek Sběrnými surovi nami »z dobré vůle«. Vhodná by také byla rozšířená úprava časopisu Cs. roz hlas a televize, popřípadě také speciální časopis po dětské televizní vysílání. Další problematikou, kterou je nutno řešit, je vytváření dokonalých příprav ných materiálů k vysílání, tzn. výběr témat a tvorba scénářů. Původní pojetí Cs. televize — vycházet z osnov — bylo po poradě s mnohými pedagogy a po zkušenosti s vysíláním předchozích cyklů nahrazeno pojetím, které počítá spíše se zájmovým charakterem pořadů než s vlastní učební látkou. Tím se stal výběr námětů bohatší, ovšem také složitější, a je nutno řešit je j s velkým kolektivem pedagogů. Ti by se také měli zúčastnit ve větším počtu recenzí scénářů a svými připomínkami pomoci uplatňovat výchovné a pedagogické prvky vysílání.
480
K tomu se druží i otázky výzkumu efektivnosti naší televize po stránce vý chovné a vzdělávací. Na tomto úkolu se musí podílet celý aktiv učitelů a vy chovatelů, kteří vysílání soustavně sledují a svými připomínkami pomohou zlepšit další pořady. Dalším úkolem bude vytvoření obecně platných závěrů pro tento druh vysílání, kterých bude možno využít v pojetí celkové struktury školské televize. K těmto úkolům přísluší především otázky: a) Zda pořady m ají být shrnuty do monotematických měsíčních cyklů, nebo zda je vhodnější tyto pořady střídat týdně podle jednotlivých předmětů, b) zda vyhovuje časové zařazení vysílání pořadů v době od 15.00 hod. režimu žáků ve školních družinách a klubech a zároveň dětským posluchačům doma, c) zda pojetí délky televizního pořadu — pro mladší žáky 30—35 minut, pro starší 40—45 minut — je pro tento věk správné, dj . z da pořady mají být doplňovány filmy, které sice děti velmi zajím ají, otupují však efekt hlavního tématu a nedovolují učiteli navázat bezprostředně na vysílání. ^ A konečně nejdůležitější otázkou pojetí školské televize je, do jaké míry má pořad navazovat na osnovy, případně zda by se mělo přikročit k podob nému experimentu jako na polských školách. Pracovníci ODVU, VÚP, pedagogických Institutů I celá učitelská veřejnost by se měli účastnit řešení těchto otázek. Současně je však nutno se zamyslit nad dalším uplatněním televize v našem školství. Průmyslová televize, která se každým dnem více uplatňuje ve vědě i v průmyslu, přinese jistě velký užitek i vysokým školám, jak lékařským a přírodovědným, tak i technickým. Pomocí velkých obrazovek bude možno při blížit většímu počtu posluchačů chirurgický zákrok, demonstraci některého jevu, nebo zvětšit mikroskopický preparát. Pomocí rozestavěných televizních kamer a mikrofónů přímo v učebně nebo laboratoři bude umožněno výzkumným pracovníkům sledovat pedagogický proces, aniž by ho svojí přítomností narušovali. Tento způsob televizního pře nosu nalezne také značné uplatnění na pedagogických školách. Umožní oproti tradičnímu způsobu náslechu sledovat většímu počtu studentů činnost učitele a žáka a dovolí upozorňovat na klady a zápory sledovaného vyučování. Do b u d o u c n a bu d o u v h o d n ě
je
n u tn o
ta k é
p o č ít a t s
d o p lň o v a t u č e b n í lá tk u
c e n trá ln ě
d á lk o v ě
v y s íla n ý m i
nebo
v ečer
p o řa d y ,
s t u d u jíc ím
k te ré a
po
m o h o u jim p o c h o p it s l o ž i t ě jš í p ro b lé m y s tu d ia .
A nakonec bude nejvýše nutné podpořit postgraduální studium učitelů a ve zvláštních televizních lekcích je seznamovat s novými pokrokovými metodami I formami vyučování.
Jan Lauda
*IV. KOMPLEXNÍ OKOL STÁTNÍHO PLANU VÝZKUMU V ROCE 1961
plnil v ro ce 1961. Ř ešení úkolů, k teré jsou rozv6dGny
v Článku p řcd s6d y
kolGgia
v
našem č a so p ise *), je plánováno na období Počátkem b řezna
1962 hodnotilo
kole-
1961— 1965.
8>um kom plexního úkolu XIV. »Skoia a vý-
’
ova v etap ě d ovršení socialism u a přeChodu ke kom unismu«, ja k se tento úkol
^
Úkoly pedagogické vědy pětiletcě, Pedagogika XI, 1961, č. 1 ,
,o s e f v á ň a ,
str. 1—9.
481
v prvním ro ce byly řešeny první tři stěžejn í úkoly. Podle zprávy předložené
různými formami osvětové práce) mohl být po
četn ých
jed n án ích
konstituován
až
(Teoretické základy výchovy člověka pro komunistic kou společnost) rozpracována celk ov á kon
versity. P ojetí úkolu bylo podrobně prodis
cep ce a u jasněn a stru k tu ra hlav ních p ro
kutováno na vědeckém sou středění v Lib-
kolegiu byla v prvním z nich
tehdy, když se vedoucím pracovištěm stal Institu t osvěty a novinářství Karlovy uni
blém ů. Dále byl proveden rozbor základ
lic íc h
n ích otázek m etod ologických a v jed n o t livých hlavních problém ech a d ílčích úko
nyní člen í na dva hlavní p ro b lém y : 1. Zá sady a cíle výchovy a vzdělávání p ra c u jícíc h
le ch bylo
v
vcelku
dosaženo plánovaných
etap. Přitom se ukázalo, že bude nutno sou středit mnohem víc pozornosti na zá klad ní te o re tick é otázky a d ůsled něji u p lat
v pro sin ci 1961. S těžejn í úkol
kom unistické sp olečnosti
se
různým i fo r
mami osvětové práce. 2. Metody a p ro střed ky výchovy a vzdělávání p ra c u jícíc h v ko m u nistické sp o lečn osti různými form am i
ňovat kolektiv ní a kom plexní řešen í úkolů.
osvětové p ráce. V rám ci prvého hlavního
To p latí ovšem pro veškerou p ráci v rám ci
problém u budou řešeny tyto d ílčí p ro b lé
státn íh o plánu výzkumu.
m y : 1. K ritik a buržoazních
teo rií o vý
¡Výzkum chově dospělých. 2. Vývoj lidového vzdě lání v CSSR. 3. T eo retick é základy výchovy vlivu spojení tělesné a duševní práce ve a vzdělávání p racu jících . V druhém hlavním výchově na všestranný rozvoj osobnosti problém u jsou zahrnuty tyto d ílčí p ro b lé v k;omunistické společnosti) byly pro rok V
druhém
stěžejn ím
úkolu
1961 plánovány většinou příp ravné etapy
my : 1 . Soustava kom unistické výchovy a
a je n ojed in ěle bylo" možno realizo v at už
vzdělávání
i
vzdělávání p ra c u jícíc h
k o n krétn í výzkumy. N ejdů ležitějším
c í
p racu jících .
2. v
Výchova
a
zem ědělství.
3.
lem bylo jed nak zkon kretizovat hlavní p ro
Výchova a vzdělávání p ra cu jících v prů
blém y
m yslu, krom ě toho pak sp eciáln í problém Metody a prostřed ky kom unistické výcho
v ucelený systém d ílčích úkolů a
tém at, jed nak vypracovat hlubší te o re tic kou
kon cep ci
jak o
je d n o tící
ideové
vý
chodisko výzkumu. To se z větší čá sti po
vy
dařilo splnit. Kromě toho m ají výsledky n ěk terý ch
p o k ro čilý ch
dobrou
teo retick o u
važné
te o re tic k é
výzkumů
velmi
úroveň, p řin á še jí zá poznatky se
značným
praktickým dosahem .
p ra cu jících
ve
V ýchodoslovenském
k ra ji. Na zased ání k o le g ia , podal zprávu
za
jeh o před sed nictvo vědecký tajem n ík k o
B. Kujal, za vědecké rady s tě
legia dr.
ž e jn íc h úkolů je jic h předsedové. V diskusi ke zprávám se zdůrazňovala především po
[Soustava vše třeba publikovat výsledky p ráce. N ám ěstek m inistra ško lstv í a kultury V. Hendrych obecného, polytechnického a odborného uvedl, že by m ěl vycházet sborník, který vzdělání a komunistická výchova mládeže) V
třetím stěžejn ím úkolu
se během roku rozpracovávaly te o re tic k é
by
a m etod ologické základy výzkumu, zp řes
korespondent
shrnoval
ňovala se p roblem atika jed n o tliv ých úkolů.
poroval
Jako východisko k sy n te tick é studii byly
výsledků p ráce ve státn ím plánu k o n feren
a
dosavadní
výsledky.
Clea
V. Chmelař tento návrh pod
navrhl
svolávat
k
posouzení
K. Angelis navrhl publiko-
vypracovány teze »0 soustavě v šeo b ecn é
ce. D ocent dr.
ho, polytech n ick éh o a odborného vzdělání
vat výsledky dvoudenní k o n feren ce Peda
v období přechodu ke kom unismu«. Dále
go g ickéh o ústavu J. A. K om enského v pro'
byly připraveny četn é d ílčí studie a v n ě
sin ci
k te rý ch d ílčích problém ech se přistou pilo
Dr.
k výzkumu na školách . S te jn ě jak o v dru
n ejzáv ažn ější výsledky výzkumu.
hém stěžejn ím úkolu brzdil p ráci na n ě
1961
o m etod ologických
Diskuse se dále tý k a la exp erim en táln ícli
k te rý ch úk o lech ned ostatek pracovníků.
šk ol. N ám ěstek
(Výchova a vzdělává ní pracujících v komunistické společnosti
nutné zrevidovat
Čtvrtý s těž e jn í úkol
482
otázkách-
B. Kujal zdůraznil nu tnost publikovat
V. Hendrych považuje na základ ě
zk ušen ostí
p o jetí těch to šk ol a po sílit je jic h cen tráln í
vedení. který
Totéž žádal
Chlup,
akadem ik O.
CELOSTÁTNÍ
ZASEDANÍ
DEFEKTOLOGt)
též zdůraznil potřebu lépe vybavit K ujal
Ve d nech 28. a 29. května 1962 se k o n a
ukázal, že ]e třeba pojetí exp erim en táln ích
exp erim en táln í školy. T aké
dr.
B.
lo v Praze na filo so fick é fak u ltě X. c e l o
škol a je jic h řízení znovu posoudit a po
státní
silovat využití m oderní techniky.
d e f e k t o 1 o g i c-
zasedání
lako vážný ned ostatek v p ráci se kon
k ý c h p r a c o v n í k ů . Toto ju b ile jn í za sedání bylo významné tím, že p řed stavo
statovalo, že p racov níci, zvláště vedoucí,
valo zároveň I. celo státn í zasedání d efek-
se m oiili dosud jen
to lo g ický ch
m álo věnovat vlastní
vědeckovýzkum né práci, čímž trpí i p ráce o statn ích
pracovníků,
že
nebylo
zi^ízeno
pracoviště pro výzkum rozvoje schopností,
sešli p racovníci s m ládeží olig ofrenní, slu chově a řečově vadnou, zrakově vadnou, tělesn ě vadnou a obtížně vychovatelnou.
plánované m inisterstvem ško lstv í a kultury, a že je k dispozici málo pom ocných sil a n ed o staču jící sor
dr. /.
te ch n ick é
vybavení.
Doležal upozornil na nutnost
spolupracovat při řešen í úkolů
P ro fe
s u čiteli,
což p latí sam ozřejm ě
pro ostatn í úkoly. že spolu práce
psychologických i
Lze za jisté o čekávat,
bude intenzivn ější a kon
k ré tn ě jší
zvláště
ovšem i
na jin ých školách.
na
exp erim en táln ích
a
V elká pozornost byla v diskusi na pod nět předsedy ko legia člen a korespondenta /• Váni věnována základním otázkám te o retickým a m etodologickým . Profesor dr. /• Doležal žádal rozvinout diskusi v rad ách
pracovníků všech oborů sp e
ciá ln í pedagogiky. To znam ená, že se zde
In iciativ a ke svolávání c elo stá tn ích po rad
(první byla r. 1954 v T ren čín ě) vyšla
od logopedů, zvláště z Ostavu pro defektologii v Praze, vedeného prof.
M. Sovákem.
Tuto dobrou trad ici logopedů se tedy leto s podařilo ro zšířit i na ostatn í pracovníky s m ládeží vyžadující zvláštní péče. Logopedická zasedání m inulých let se vždy
soustřeď ovala
jed en
z problém ů oboru. Tuto užitečnou
trad ici
monotenjiaticky
na
X. zasedání d efek to logický ch p ra
covníků dále zachovalo.
Celé
dva dny
byly věnovány tém atu Profil učitele a vy chovatele defektnt mládeže. Při zvyšování
^ v kolegiu o te o re tic k é kon cep ci je d n o tli
nároků na učitele, na jeh o připravenost,
vých d ílčích i stě ž e jn ích úkolů. Dr. B. ^ujal d oporučil sem in ář o te o re tick é a
schop nosti, výchovné působení i
M etodologické ko n cep ci výzkumu ve stát-
tém a jistě důležité.
plánu,
d ocént
dr.
Angelis
o rg an i
zační dovednosti, bylo zam ěření na toto
navrhl
Zasedání byli přítomni, kromě pracovníků
Uspořádat sem in ář při kolegiu a zvláště
v defektologii i lékaři, psychologové, pe
konfrontovat p o jetí prvního a třetíh o stě^ jn íh o úkolu.
ních úřadů.
závěr zased ání ko legia byla ro čn í ^Práva o plnění plánu v ro ce 1961 schvá-
jed n án í v plénu, druhý den jed nání v s e k
®na a bylo usneseno publikovat předběžVýsledky
výzkumů
form ou
sborníků,
l^ r a c o v a t návrh na takové p o jetí exp eri^ táln ích škol, k te ré by um ožnilo roz k o u t na n ich výzkum v rám ci státn ího j. výzkumu, a p ro jed n at celkovou teo^®^lckou ko n cep ci kom plexního úkolu XIV.
dagogové a pracovníci některých re s o rt První den, tj. 28. května, byl věnován c ích podle jed notliv ých
oborů. V plénu
byly řešeny otázky kon cep ce d efek tolo gie jak o vědního oboru a je jíh o m ísta v sou stavě
věd
(Sovák, Edelsberger), p o je tí IFišer] a stud ijn í p říp ra
osobnosti u čitele vy
u čitele
a
vychovatele
d efek tolo ga
Q ^oce 1902 u s jo řá d á kolegium kon feren ci
(Vergnerová, Kotásek, Zahálková, DoutUk, Mádlo). Dále bylo prom luveno o spolu prá
Základních te o re tic k ý ch a m etodologic-
ci d efek tolo ga s pracovníky jin ý ch oborů
p roblém ech p ráce ve státn ím plánu.
[Lesný, Žlab], o d efek to logickém m inimu pro u čitele všeobecn ě vzd ěláv acích a m a
Vilém Pech
teřsk ý ch Skol
[Kalibán] a o h istorii bojů
48:s
o
vysokoškolské
vzdělání
defektologů
(Svačina). V
tých kon cep cí tohoto oboru a ze so u čas ných názorů na d efek tologii jak o vědu,
hlavních re fe rá te c h a diskusi se u k á n e ju ce le n ě jší.
Vytvořením
této
kon cep ce
zalo, že je stále je ště velký nepom ěr mezi
bylo definitivně skoncováno s úzce prak-
požadavky na
ticistn ím
u čitele d efek tologa a p ří
nazíráním na
tuto
disciplínu,
pravou, k terá se mu k jeho zodpovědnému
k terá se je ště nedávno poklád ala pouze za
povolání poskytuje. U čební plány
oborům
obor p rak ticky ap lik u jící poznatky z jin ých vědeckých oborů.
u čitelsk éh o vzdělávání v n ěk terý ch před m ětech zkracovány v počtu hodin (např.
Rovněž p o jetí této kon cep ce bylo na za sedání vážně diskutováno. Prof. M. Sovák
v m arxism u-leninism u). N ěkteré pom ocné
a dr.
^disciplíny
(biologickéh o sm ěru) jsou buď
m eziobor mezi vědy sp o lečen sk é a přírodní
vůbec z učebního plánu d efek tolo gickéh o
(zvláště m ezi pedagogiku a psychologii na stran ě jed n é a b io logické obory na stran ě
d efek tolo gie
jsou
oproti
iiným
studia
studia vyloučeny nebo značně zkráceny. Jako vážný ned o statek v přípravě učitelů
L. Edelsberger řadí d efek to logii jak o
d ru h é). V y ch ázejí z předpokladu, že p řed
defektní dítě. /. Je
a vychovatelů m ládeže vyžad ující zvláštní
m ětem d efek tolo gie je
péče byla zvláště naléhavě diskutována form a vzdělávání. V sou časné době n e e x is
senský
sp eciáln í pedagogiku za sou část soustavy
tu je
ped agogických věd, tedy nikoliv za m ezi
totiž
in tern í studium
d efek tologie,
naopak
pokládá
d efek to logii, či
pouze dálkové a i to je nevhodně p řiřa
obor, při čem ž, v souhlase se sovětským i
zeno k pedagogickým institutům . V n ě k te
defektology, označu je
rý ch k ra jíc h n em ají pro tento obor d o sta
ciá ln í pedagogiky
tek
těte. Ve svém p ojetí Jesen ský upozorňuje,
kv alifikov aný ch
u čitelsk ý ch
kádrů,
jak o
předm ět sp e
výchovu d efek tního dí
p oslu chačů i cvičných škol apod., což je
že chápem e-li d efek to logii jak o p ed agogic
jis tě kv alitě přípravy d efek to lo gů na újmu.
kou
Kromě toho byly zrušeny pro tento obor
šk o lsk é působení vedeme jak o p ed agogic
stá tn í záv ěrečn é zkoušky, což po slu ch ači
ké, je m éně nebezpečí, že např. studium sp e ciáln í pedagogiky sklouzne do jak ý ch si
právem pociťu jí jak o snížení úrovně stu
d isciplínu
propedeutik
dia. Zasedání vypracovalo návrh, který bude
a
te o re tic k é i p rak tick é
biologický ch,
cín ských věd,
ja k
zvláště
m edi
tomu dosud převážně
předán kom petentním institucím , aby stu
bylo.
dium
p řirozeně v d efek to logii neobejd em e, avšak
■d efek to logie
bylo
p řiřazeno
k
Bez studia bio lo gický ch
oborů se
oborům u čitelsk éh o studia na university,
musíme je ch áp at jak o d isciplíny pom ocné,
případně zřízeny faku lty d efek tolo gie, ja k
při čem ž
je tomu ve většině cizích zem ích,
zařízen ích pro m ládež vyžad ující zvláštní
a byl
znovu revidován učební plán. K onference však n e ře šila jen otázky p ro
je třeb a ped agogickou p ráci v
péči vědecky podložit a zkv alitn it. Z asedání
v se k cíc h
p robralo
n ěk teré
filu u čitele a vychovatele dětí vyžadující
otázky z pléna je š tě pod robněji a zabývalo
zvláštní péče. Zabývala se též jednou ze
se dále sp eciáln ím i problém y svého oboru.
zásad n ích otázek d efek to logie, totiž je jím p ojetím
a zařazením do soustavy věd. V
ústavu d efek to log ie, nyní kabinetu d efe k
V šechny re fe rá ty budou přístupny
i d iskusní příspěvky
ped agogické
v eřejností
ve sborníku , který bude vydán tiskem .
tologie při K arlově universitě, byla vypra cov án a jed na z prvních m arxistick y p o ja
484
S. Solarová
