ZPRAVODAJ SESTERSKÉ SKUPINKY SBORU APOŠTOLSKÉ CÍRKVE VE FRÝDKU-MÍSTKU

SESTRY V AKCI ZPRAVODAJ SESTERSKÉ SKUPINKY SBORU APOŠTOLSKÉ CÍRKVE VE FRÝDKU-MÍSTKU Milé čtenářky, po tomto čísle se náš zpravodaj na dva prázdninové měsíce odmlčí. Chci vám popřát krásný letní čas, a pokud se chystáte na dovolenou kdekoliv ve světě, tak ať vás i vaše blízké provází Bůh a Jeho požehnání. V září, dá-li Pán, nashledanou… Jana Marková

Citáty: Víra, která žije pouze z citů, s city také umírá. (Kyrilla Spieckerová) Někdy se člověk vymlouvá na Boží vůli, aby zakryl nedostatek té vlastní. Když Bůh něco zasadí, může to rozkvést i v lednu!

Z MINULÉ SKUPINKY: V květnu se nás sešlo 10, což představuje v porovnání s minulými skupinkami průměrnou účast. Vzájemně jsme se informovaly, co se událo od poslední skupinky, zejména o tom, jakou naše modlitby vyvolaly pozornost našeho Otce nebeského, a jak On jednal. Plánuje se poslední schůzka před prázdninami. Ústředním bodem programu bude sdílení se o misijním výjezdu některých našich sourozenců v Kristu do Anglie. Jako závdavek nám dala sestra Eva nahlédnout do přátelské atmosféry rodiny, u které byla ubytována. Sestra, která se s námi tentokrát sdílela o svém životě, byla Monika, u níž se skupinka také konala. Monika je pro nás velkým důkazem Boží lásky, milosti, péče a starostlivosti, ale i zázraků. Její život není jednoduchý. Od dětství má zdravotní omezení, ale nestěžuje si. Spolu s manželem vychovávají dceru, dnes již desetiletou, v těchto dnech končí studium na VŠ, zastává významné postavení ve sdružení Podané ruce, které se věnuje pomoci postiženým a zahrnuje téměř celou Moravu. Monika nám připravila nejen bohatě prostřený stůl, ale i jednu inovaci. Využila techniku a fotografie jsme si tentokráte nepředávaly mezi sebou, ale mohly jsme je sledovat na "filmovém plátně". Z jejího vyprávění mě zaujalo svědectví o tom, jak má Bůh naše životy ve svých rukou, všechno má předem naplánované a na všechno má svůj čas (Kazatel, 3. kap.). kol-ja

CO NAJDETE V TOMTO ČÍSLE: Z minulé skupinky Zamyšlení nad Božím slovem Novinky v knihovně Svědectví K zamyšlení Cesta do Anglie Knihy, které stojí za to číst Střípky z kázání v Karviné Pro zasmání Modlitební okénko Akce Recepty Výzva redakce

BLAHOPŘEJEME 28. 6. 30. 6. 26. 7. 2. 8. 23. 8. 13. 9. 15. 9.

Irena T. Daniela Sysalová Petra Dubčáková Irena Zahradníková Miluška Duží Maruška Lofítková Jana Pokorná

ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

ZAMYŠLENÍ NAD BOŽÍM SLOVEM

SVĚDECTVÍ

„Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušení v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.“ Žalm 34,19-20

Skutky víry a poslušnosti - IV. Modlitba jako pomoc

Když jsem si výše uvedené slovo četla dříve, říkala jsem si: „To je super, to je tak povzbuzující, Hospodin je mi blízko a ze všeho mě vysvobodí…“ Ale když ho čtu dnes, vidím ho z jiného úhlu. Já můžu být zkrušená v srdci a může se stát, že můj duch bude občas zdeptán! Já nemusím jen neustále skákat dva metry do výšky radostí a popírat, že mi zrovna pod tíhou okolností do skoku není. Lhala bych Bohu, druhým lidem i sama sobě, že je mi super, a přitom by tak tomu vůbec nebylo. To by bylo velmi svazující. Už dávno rozumím tomu, co je radost v srdci, která se nemusí projevovat navenek. Radost, že i přes nepříznivé okolnosti a mé pocity z nich je Bůh se mnou a já s Ním. To je velmi osvobozující. Zkrušená a zdeptaná můžu být z okolního světa, z lidí, kteří mi ublížili, kteří mě nepochopili, kteří mě podrazili, z fyzické bolesti. Tyto pocity se mi odrazí na mé tváři, v očích. Ale přesto vím, že v srdci mám stálou radost, takovou tu hlubokou. Radost z Boží přítomnosti, z toho, že Hospodin je se mnou, i když mě něco bolí, i když mě někdo podrazil, někdo mi ublížil. Radost mám z vědomí, že Hospodin je mi blízko, i když jsem zkrušená v srdci, a že mě ze všeho vysvobodí ☺. i-gru

Další perlička, jak nazývám drobné příběhy víry, se mi stala ve Frýdku. Potkala jsem hocha asi tak ve věku 8-10 let, který měl zakrvavený prst a plakal. Na můj dotaz mi odpověděl, že ho kousl pes, který pobíhal vedle za plotem. Jak mu pomoci? Jak ho utěšit? Vzpomněla jsem si na apoštola Petra ze Skutků 3. kapitoly: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám". Měla jsem víru v Ježlíše Krista a jeho pomoc, proto jsem se za hocha s jeho souhlasem pomodlila. Hoch se uklidnil a šel domů. Kéž bych byla i dnes tak pohotová k modlitbám. kol-ja

PRO ZASMÁNÍ:

NOVINKY V KNIHOVNĚ KNIHY: • R. Bubik – Duchovní boj • Harveyovi E. a L., Heyová E. M. – Znali svého Boha • Harveyovi E. a L., Heyová E. M. – Znali svého Boha II. • Anna Mieszkowská – Děti Ireny Sendlerové • Jaký je doopravdy Chuck Norris (Fámy a fakta) DVD: • Ben Hur (hraný film) • Útočiště (příběh podle knihy Corrie ten Boom) • Luther (hraný film) • Řetízek příběhů (krátké poučné příběhy pro děti) • Matoušovo evangelium (filmové zpracování)

Malý klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku. „Chceš přečíst, co nového tady oznamuji?“ ptá se kněz. „Ne, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.“

ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

K ZAMYŠLENÍ: Boží záměr pro jeho lid. Věřím, že Bůh má pouze jeden velký záměr pro svůj lid od té chvíle, kdy visel na kříži, a ten se nezmění, dokud se Kristus nevrátí ve slávě. Boží záměr souvisí s pochopením tajemství evangelia, které bylo poprvé zjeveno apoštolu Pavlovi. Již to není tajemstvím. Pavel řekl: „Mně skrze zjevení oznámil tajemství…které za jiných dob nebylo lidským synům oznámeno tak, jak je nyní skrze Ducha zjeveno…abych všem vysvětlil, jaká je účast na tom tajemství…“ (Efezským 3,3-9). Zjevené tajemství je prostě toto: Kristovo tělo je dosud zde na zemi! Hlava je v nebesích, ale zbytek jeho těla je zde na zemi. My, kdo ho milujeme a sloužíme mu, jsme jeho tělem, viditelnou částí, kterou lidstvo z Krista vidí. „Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a kostí“ (Efezským 5,30). „On je hlavou těla církve…“ (Koloským 1,18). Celý Boží záměr pro tyto poslední dny se dá shrnout do tohoto jediného souvětí: Protože jsme Kristovým tělem na zemi, Božím záměrem je, aby se každý úd stal opravdovým vyjádřením Kristovy podstaty! Bůh zamýšlí, abychom vyjádřili natolik celkovou plnost Krista, aby jakýkoli hříšník v nás mohl vidět Pána Ježíše Krista tak jasně, jako kdyby znovu kráčel tady po zemi v těle. Máme si přivlastnit tolik z jeho plnosti, z jeho slávy, aby svět v nás viděl naději a odpovědi na své potřeby. Nestačí jen znát Krista. Musíme být plní toho, kým je on! Musíme sledovat všechno, co říkáme a děláme a ptát se: „Reprezentuje to Krista? Je tohle tím, co chci, aby skrze mě poznal tento hříšník o sobě?“ Šel by Kristus ve svém fyzickém těle do obscénního divadla? Navštěvoval by pornografický koutek? Zneužíval by nějak své tělo? Zapletl by se do cizoložství, smilstva, pití? Podváděl by,

pomlouval, říkal ošklivé příběhy či lhal? Žil by ve lži, a potom kázal pravdu? Pokoušel by se šířit světlo, kdyby měl ve svém srdci trochu temnoty? Říkal by druhým, aby necizoložili, a pak by to sám potají dělal? Musíme mít před očima neustále tento jeden Boží záměr – že my, jeho tělo, odrážíme věrně a čistě, kým je on! Nastav své srdce, aby pravdivě vyjadřovalo, kým je Ježíš Kristus. Autor: David Wilkerson Zdroj: worldchallenge.org

SVĚDECTVÍ Chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek s Bohem. Minulý týden jsem byla u bráchy v Karviné, a šla jsem na shromáždění. Kázání měl zrovna jeden bratr z Třince. Hodně se mě to dotýkalo. Já byla zrovna dost vyčerpaná, a tak jsem prosila Boha, ať mi dá sílu a občerství mě. Tak se i stalo! Při jedné chvále mi vytryskly slzy a viděla jsem Pána, jak mě drží v náručí. Bylo mi tak lehko a krásně, že bych ten pocit chtěla znovu a znovu. Šťastná a občerstvená jsem se vracela domů. Je to už několik dní a ten pocit ve mně stále zůstává. Proto jsem si řekla, že se s vámi podělím o toto svědectví a zároveň zkušenost v tom, že náš Pán je s námi, i když máme těžkosti. Milada Mrázová ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

CESTA DO ANGLIE Na začátku chci poděkovat všem, kteří jste se za nás modlili a zvlášť za mně, která měla strach z létání. Vyznávám, že mnoho zmůže modlitba spravedlivých. Při nástupu do letadla jsem si myslela, že budu mít úzkost a strach, a ono nic. Měla jsem skutečný pokoj. Všichni jsme si ten let užívali. Obdivovali jsme mraky, nad kterými jsme letěli, prostě nádhera. Když jsme sestoupili níže, viděli jsme moře, později krajinu, přibližovali jsme se k zemi a chystali se na přistání, bylo bezproblémové. Na letišti nás už čekali sourozenci z Anglie. Vřele nás všechny přivítali a byla na nich vidět radost z našeho příjezdu. Na parkovišti jsme se rozloučili a rozdělili do rodin, kde jsme byli ubytovaní. Já, Jarek a Vláďa jsme byli u mladých manželů, kteří měli 2 menší děti. Byli velice milí a pohostinní. Přijeli jsme dost pozdě, takže jsme povečeřeli, trochu si popovídali a kolem půlnoci jsme se značně unavení odebrali ke spánku. Každého z nás na posteli čekal dárek a uvítací dopis. V sobotu ráno jsme měli v nedaleké škole setkání s dalšími sourozenci v Kristu. Byli jsme rozděleni – bratři a sestry zvlášť. To víte, že jsem měla trému, a když jsem ještě slyšela, že jsou to samí studovaní lidé – a já uklízečka bez maturity jim mám předat slovo!!! Ale ony byly velice milé a skromné. Myslela jsem si, že to některá z nich povede, ale ony mi hned předaly slovo. V duchu jsem prosila Pána o pomoc. Díky mu za to, že tam byl s námi. Díky také Ireně, která mně perfektně překládala, a Evě. Obě mně podporovaly, a určitě se i modlily. Na sestrách jsem mluvila o tom, jak je to u nás v církvi, co všechno děláme, jaké akce probíhají. Zmínila jsem se i o sesterské skupince. Popisovala jsem, jak to na ní vypadá. Hovořila jsem také o tom, že každý z nás má od Boha nějaké obdarování - potřebujeme zjistit, co nám Bůh dal a jak tímto darem můžu Bohu a lidem sloužit. V církvi je někdy nedostatek služebníků a my se musíme postavit do mezer a sloužit tam, kde je to zapotřebí, i když zrovna to povolání nemáme. Vycházela jsem z Římanům 12,1-18. Tímto slovem jsem povídání ukončila a vybídla je

k otázkám, na které jsme odpovídaly. Na závěr jsme se ještě modlily. Sestry nám pak děkovaly, a já byla dojatá, že si mně mohl Bůh použít a oslovit sestry v Anglii. Některé z nich pak říkaly, že je to oslovilo a potřebují ve svém životě něco změnit. Taky se jim líbilo, jak u nás probíhá sesterská skupinka a nápad se sesterským časopisem. Byla jsem ze setkání velmi povzbuzená. Odpoledne jsme měli společné grilování, kde přišlo spousta dalších lidí, které jsme ještě neznali. Trávili jsme čas ve vzájemných rozhovorech a degustaci jejich grilovaných specialit (byly výborné). Počasí nám přálo a příroda okolo byla nádherná. Večer pak měl Michal přednášku o Moravských bratrech, mimochodem velmi dobře připravenou. Po přenášce bylo další občerstvení – jídlo, pití, zákusky. V neděli ráno jsme se všichni sešli na shromáždění, byli jsme opět srdečně přivítáni. Eva pro ně složila píseň v angličtině. Ještě doma jsme ji nacvičili a na shromáždění jsme ji pak společně zazpívali, velmi se jim líbila. Po chválách měl Jarek slovo, na které mu vyhradili pouze 30 minut. Bylo pro něj náročné se do tohoto času vejít. K mému překvapení mluvil o podobných věcech, jako já na sesterském setkání, i když jsme se nijak nedomlouvali. Potěšilo mě, že jsme byli v jednotě… Po kázání měl ještě Ivan prezentaci o Příboru. Po shromáždění nám znovu děkovali ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

a každého z nás obdarovali dárečkem. My jsme jim předali českou vlajku, na kterou jsme se všichni podepsali. Na místě bylo opět připraveno výborné pohoštění. Odpoledne někteří z nás trávili čas nakupováním, jiní se šli podívat po okolí, které bylo opravdu nádherné, a někteří šli odpočívat. My jsme po nákupech trávili čas se svými hostiteli, jejich dětmi a pejskem (jmenoval se Dvojtakt ☺), kterého jsem si mohla i vyvenčit ☺. Večer pro nás uspořádali rozlučkovou večeři. Mohli jsme také společně chválit Pána a žehnat si navzájem. Uvědomili jsme si, že pro ně jsou věci, které my považujeme za samozřejmé a už si jich ani nevážíme, nové a žádoucí. Touží po Duchu Svatém, po tom, aby měli vlastního pastora, po živých chválách… Je třeba si vážit toho, co máme a děkovat za to Bohu. Modlit se za naše pastory a starší, za vedoucí skupinek, chváliče, vedoucí nedělky. Vyprošovat pro ně moudrost a vedení, vytrvalost a sílu. Oni potřebují naše modlitby a povzbuzení. Naše modlitby potřebují také bratři a sestry v Anglii. Myslím, že tato návštěva nebyla poslední, ale že naše spolupráce bude pokračovat. Věřím, že si máme navzájem co dát. Vím, že nikdo z nás tam nebyl nadarmo – dávali jsme i dostávali. Obohatilo nás to a vedlo k přemýšlení. Díky Bohu za to. Pondělní dopoledne jsme strávili u Kobuse, protože naši hostitelé museli do práce. Odpoledne nastal čas odletu. Bylo nám smutno, protože to velmi rychle uteklo. Zpáteční let opět proběhl v pořádku a už nás čekala jen cesta z Brna domů. Měli jsme aspoň čas si navzájem sdělit své zážitky z jednotlivých rodin. Byla to pro mne nádherná, nová zkušenost a jsem ráda, že jsem tam s Jarkem a ostatními letěla. Přála bych to i vám všem, protože lépe se to prožije, než popíše. Vzdejte Hospodinu, synové Boží, vzdejte Hospodinu slávu a moc. Vzdejte Hospodinu slávu, jež mu náleží… (Žalm 29,1) mar-lo

MODLITEBNÍ OKÉNKO: • za Terezu: za její zdravotní stav, za jeho zlepšení a také za její dcery, aby uvěřily a přijaly Pána do svého života. • za maminky těch nejmenších dětí ve sboru – za Petru B., Janu K. a Katku J.. Aby měly dostatek fyzických i psychických sil, aby je Bůh hodně posiloval a dával jim i jejich mužům moudrost a jednotu do výchovy dětí • za Janu K. – má veliké problémy se sluchem a hučením v uších • za naše starší a jejich rodiny (sice to nejsou sestry ☺, ale naše modlitby zcela jistě potřebují a ocení je)

AKCE DUCHOVNÍ SOUSTŘEDĚNÍ SBORŮ APOŠTOLSKÉ CÍRKVE 16. - 23.7.2011 Kouty nad Desnou Téma: Vy jste rod vyvolený

KONFERENCE NLI PRO SESTRY 11.-12.11.2011 Hotel KAM Malenovice Téma: Vnitřní život vedoucího

Podrobnosti o akcích na našem sborovém webu www.acfm.cz

ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

KNIHY, KTERÉ STOJÍ ZA TO ČÍST… Děti Ireny Sendlerové Anna Mieszkowska „Slzy se vlévaly do očí matek, které nám svěřovaly své ratolesti,“ vypráví paní Irena. „Jak těžké pro každou z nich bylo pustit drobnou ručku svého dítka!... Kdo mohl čekat, jestli se kdy opět shledají.“ (str. 151)

Kniha Děti Ireny Sendlerové je biografií ženy, která svým životem ovlivnila tisíce lidí. Uvádí se, že z varšavského gheta zachránila cca 2500 dětí (kromě toho i mnoho dospělých lidí) a je označována „Matkou dětí holocaustu“. Nebyla samozřejmě sama, měla mnoho spolupracovníků a ochotných lidí, kteří za války pomáhali Židům, přestože jim při odhalení hrozila smrt. Už od dětství byla vychová-vána v přesvědčení, že potřebným je nutné pomáhat i za cenu osobních obětí. Rodiče, a později i ona sama, byli levicově orientovaní. Se svým přístupem k lidem měla problémy už před válkou jako studentka. Měla mnoho židovských přátel a nehodlala se řídit tím, že jsou zrovna v nemilosti ostatních. Po vypuknutí 2.sv.války se zapojila do podzemní činnosti, a jako sociální pracovnice či zdravotnice (sestra Jolanta) si získala přístup i do postupně vznikajícího a uzavírajícího se varšavského židovského gheta. Jak se zostřoval život v ghetu a nenávist k židům rostla, bylo čím dál jasnější, že mnoho lidí v ghetu nepřežije. Řádily zde nemoci, hlad a také němečtí vojáci, kteří neměli žádné zábrany z jakýchkoli příčin kohokoli zabít. Pak začaly transporty… Lidé z organizace Žegota zachraňovali děti i dospělé, ale u dětí to bylo přece jen jednodušší – na první pohled... V druhé části knihy se autorka rozepisuje o tom, že i zachráněné děti měly velmi těžký život. Zůstaly samy, v cizím prostředí, musely se často stěhovat, ztratily většinou celou rodinu. Přežily, ale jejich život byl tím vším rozbitý a neutěšený. Irena S. udržovala vzorný přehled o dětech, schovávala jejich skutečné doklady, zaznamenávala, kde byly umístěny, aby se po válce dalo dohledat, kdo je kdo. Za svou činnost byla zatčena, mučena a odsouzena k popravě. Na poslední chvíli se ji jejím přátelům podařilo „vykoupit“. Mnoho dětí ji později považovalo za svou „matku“, udržovaly s ní kontakt. Bohužel po válce se nedočkala žádného ocenění, spíše naopak, byla za svůj přístup opět

trestána a kritizována. Až poté, co její příběh v 90-tých letech „objevily“ americké školačky a napsaly podle něj divadelní hru, se svět dozvěděl o tom, co udělala. Získala mnoho ocenění, v r. 1965 také „Spravedlivý mezi národy“. Zemřela v r. 2008 v 98 letech. Mimo vzpomínek Ireny S. autorka použila mnoho úryvků vzpomínek jiných pamětníků, spisovatelů i zachráněných dětí. Kniha se proto čte trochu „hůř“, není to román ani povídka. Je to očité svědectví mnoha různých lidí poskládané do jediné knihy s mnoha odkazy a poznámkami. Je to spíše literatura faktu, ale stojí za to se začíst a věnovat pozornost jednotlivým svědectvím. Kniha je napsána jako hold této ženě, ale není jen o ní. Autorka se snaží realisticky zobrazit nejen dobu kolem války, ale popisuje i osudy lidí, atmosféru uvnitř gheta apod. Sama Irena S. stále znovu připomíná všechny své spolupracovníky, bez kterých by její práce nebyla vůbec možná. Člověk si uvědomí zrůdnost té doby a názorů, které se prosadily. Ale také to, že i „zachráněný“ člověk (dítě) je jen jednou stranou mince. Autorka také neskrývá stinné stránky života, který si Irena S. zvolila – byla velmi angažovaná i po válce – její 2 děti ji téměř neznaly a rozpadly se ji dvě manželství… Celá kniha vzbuzuje otázky, které je určitě dobré si položit a zapřemýšlet nad vlastním přístupem k životu… ja-ma ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

STŘÍPKY Z KÁZÁNÍ ALEXANDRA BARKOCIHO KARVINÁ 12.6.2011

RECEPTY

BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." Matouš 4,17 Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů." Matouš 13,47-50 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společní-kům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. Lukáš 5,1-11

Boží království (dále jen BK) není klub, nefunguje podle lidských pravidel BK uchvacují ti, kdo na něj činí násilí (tak po něm touží) v BK jsou poslední první, vůdcové jsou ti, kdo se nechají vést Duchem svatým, jsou pokorní a slabí v BK jsou největší ti, kdo slouží v BK slouží ten, kdo dokáže plakat s plačícími a radovat se s radujícími v BK se vládne „zespoda“, Pán Ježíš umýval nohy i svému zrádci jiná náboženství posilují lidské ego, ale v křesťanství máme své ego „křižovat“ už od narození se člověk projevuje jako sobec (dosl. pijavice), snažíme se děti vychovat, aby nebyly sobecké – vychováme z nich inteligentní „pijavičky“ ☺

Osvěžující ovocný špíz Na špejle napíchávejte postupně různé ovoce. Třeba kuličku hroznového vína, jahodu, kousek banánu, půlku meruňky, kiwi, pomeranč, meloun… Střídejte podle barev, ať je vše lahodné oku. Hotové dílko můžete pokapat rozpuštěnou čokoládou, nebo předem můžete některé kousky namočit v čokoládě a nechat zaschnout (banán, meruňku, jahodu). i-gru

JABLKOVÉ ŘEZY 350g polohrubé mouky 350g cukru 700g strouhaných jablek (6-7 ks) 2 vejce 1 sklenice = 2 dcl oleje 1-2 lžičky sody 1 lžíce kakaa Vše zamícháme a dáme na vymazaný a vysypaný plech. Pečeme 35 - 45 minut na 175 oC. Po upečení můžeme dát citrónovou polevu. Pokud pečeme bez kakaa, dáme polevu čokoládovou. Můžeme posypat mandlemi. (buchta ze skupinky u Moniky K.)

… pokračování na poslední straně

ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011

z člověka se dá vychovat otrocky poslušný křesťan, ale pokud není znovuzrozený, nevejde do BK pokání je základní podmínkou pro vejití do BK, pokání = změna myšlení, skutečná změna myšlení je těžší než cokoli jiného na světě má v nás přebývat mysl Kristova (měl čas, pokoru, milosrdenství, sloužil i těm nejnepatrnějším) mít mysl Kristovu je neustálý zápas, sobectví nám bylo vlastní celý předchozí život, byli jsme tak vychovaní nestačí uvěřit, musíme zemřít (pšeničné zrno) a narodit se znovu zemědělec nezkoumá každé zrníčko, jestli je v něm život, věří, že tam je, zasadí je a ono roste i my vírou přijímáme život od Boha, pak ale musíme „zemřít“, aby se ten Boží život projevil zrno v půdě začne odhnívat (starý život), aby klíček mohl růst, potřebuje vláhu (křest) a dere se za světlem všechno, co si držím z minulosti brání životu z Boha když rostlina začne růst, je vidět, i na nás má být vidět nový život naopak některé části má rostlina skryté (kořeny) a pokud nejsou skryté, sluníčko je spálí. I my máme mít některé části svého života skryté – modlitební život v skrytu je velmi důležitý, tady se buduje náš vztah s Bohem, důvěra, známost ne nedělní kázání a konference, ale čas s Pánem nás vyživují a budují nám pevné kořeny, které nás udrží v těžkých časech základy máme mít vykopané až na skálu, aby byl náš život „pevný“, musí být opravdu hluboké i tvrdé srdce a neodpuštění mohou způsobit, že budeme mít mělké kořeny je nutné opravovat a čistit sítě (tak jako Šimon Petr a jeho společníci v Lk 5,2), sítě jsou naše vztahy s lidmi a Bohem Celé kázání by časem mělo být k dispozici ke stažení na webu www.ackarvina.cz ja-ma

VÝZVA REDAKCE  Stále trvá naše výzva, abyste se nebály zapojit a posílaly své nápady, náměty, vše, o čem se chcete podělit s ostatními sestrami. Vaše příspěvky jsou vítány.  Budeme rády i za vaše reakce na již uveřejněné články. Třeba s něčím nesouhlasíte, něco se vám nelíbí nebo naopak se vám něco líbilo, něco vás oslovilo... Budeme rády za zpětnou vazbu. Posílejte vše Janě. ____________________________________________

Redakce: Jana Marková (ja-ma) Ivana Grussmannová (i-gru) kontakt: [email protected] ROČNÍK II., ČÍSLO 6, ČERVEN 2011