ZPRAVODAJ SESTERSKÉ SKUPINKY SBORU APOŠTOLSKÉ CÍRKVE VE FRÝDKU-MÍSTKU

SESTRY V AKCI ZPRAVODAJ SESTERSKÉ SKUPINKY SBORU APOŠTOLSKÉ CÍRKVE VE FRÝDKU-MÍSTKU „V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité, ať víte, jak ke komu promluvit.“ Koloským 4,2.5-6

Citáty: Bůh hned plátno nedává, jen len, co se spřadává. Když strach klepe na dveře, pošli otevřít víru. Kdo ztratil víru, nemá už co ztratit.

Z MINULÉ SKUPINKY: Na dubnovou schůzku se nás sešlo 12 sester. Tentokrát přišly i sestry – maminky nejmladších dětí ve sboru. Úvodem modlitebního bloku jsme se obeznámily s aktuálními výsledky dosavadních modliteb a proseb. Ne vždy dostáváme okamžitou odpověď. Můžeme také očekávat, že odpovědi se mnohdy budou lišit od našich představ a přání. Je však třeba v modlitbách vytrvat. Chceme se stále přimlouvat nejen za sebe navzájem, ale i za naše příbuzné a známe, kteří potřebují pomoc a povzbuzení, a také za lidi v našem širokém okolí… Na této schůzce dostala prostor Petra O., která se s námi sdílela o svém dosavadním životě, o své cestě ke Kristu. Po obrácení a přijetí Krista našla zázemí u nás ve Frýdku. Posléze z důvodů studia na VŠ a pracovních povinností bydlela postupně ve třech různých městech v Čechách, až se vrátila opět do Frýdku (již s manželem a dvěma dětmi). Na předchozích působištích se věnovala hlavně službě dětem. I v našem sboru se ochotně ujala této služby. Otče, děkujeme Ti za Petru i její rodinu a vyprošujeme pro ně Tvůj pokoj a Tvé odpočinutí. kol-ja

CO NAJDETE V TOMTO ČÍSLE: Z minulé skupinky Zamyšlení nad Božím slovem Svědectví K zamyšlení Duchovní vedení dětí Moje křesťanství tam, kde… Knihy, které stojí za to číst Výchova dětí Modlitební okénko Akce Recept Pro zasmání Výzva redakce

BLAHOPŘEJEME 31. 5. 13. 6. 28. 6.

Jarka Koloničná Hanka Pokorná Irena T.

ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

ZAMYŠLENÍ NAD BOŽÍM SLOVEM

SVĚDECTVÍ

Neboť „všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky“… 1. list Petrův 1,24

Skutky víry a poslušnosti - III.

Výše uvedené Slovo mě moc povzbudilo. Tento verš mě hodně posiluje, když klesám z nějakého důvodu na mysli, když mi něco nejde. My lidé se soustředíme na tento život – co děláme, jak vypadáme, co umíme, jak dobře vykonáváme práci… Ale tento život je pomíjivý, jako ta - byť krásně kvetoucí - tráva. Dobrá zpráva je, že Boží slovo není pomíjivé. Vše, co je v něm psané trvá a zůstane na věky. Boží slovo je pro nás! Je neměnné, je zdarma ☺, je posilující, napomínající, vychovávající, sytí duši. A my lidé? Jsme chudí nebo bohatí, krásní nebo méně krásní, chytří nebo hloupější, práci máme nebo nemáme, děti máme nebo nemáme, jsme malí nebo velcí, zdraví nebo nemocní, ale před Pánem jsme všichni rovni. Čteme stejné Boží slovo, pro všechny bez rozdílu je spasení. Rozdíly mezi námi jsou jen na těch pár pozemských let. Až uplynou, záleží jen na nás, kde strávíme věčnost, ve které už nebudou chudí nebo bohatí, krásní nebo méně krásní, chytří nebo… Budeme všichni Jeho děti, protože Boží slovo nám to slibuje. Boží slovo není pohádka, nelže, slovo Hospodinovo zůstává navěky… Kéž i pro vás je toto Slovo povzbuzením. i-gru

Blahopřejeme Zuzce a Honzovi Slepákovým k narození syna Honzíka ☺.

VOSY Jednou v létě jsem šla s manželem do lesa. On šel asi 15 metrů nade mnou. Udělal něco, o čem asi neuvažoval. Strčil do torza dutého kmene, ve kterém bylo vosí hnízdo. Kmen (pařez) se kutálel přímo na mne. Zdivočelé vosy mě napadly a začaly štípat. Já jsem jen křičela a oháněla se rukama. Vosy útočily. Nevím ani, jak se mi podařilo uniknout. Jelikož jsem byla alergická na včelí štípnutí, začala panika. Já jsem nahlas vyznávala Marka 16,16-17: Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: … vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane… Mezitím jsem utekla a zbavila se vos i žihadel (těch bylo nejméně 15). Cestou domů jsem zpívala a chválila Pána, abych nepropadla strachu a zmatku. Čekala mě ještě jedna zkouška. Asi po hodině k nám přišla známá, povoláním zdravotní sestra. Nastal vnitřní boj, zda se s ní jít poradit, co dělat se vzniklou situací. Nakonec zvítězila víra, že mi potíže pomůže překonat Ježíš. Tak se také stalo. Od té doby se už bodavého hmyzu nebojím, ale také ho nevyhledávám. kol-ja

ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

K ZAMYŠLENÍ: Osoba Ježíše Všichni známe o Ježíši Kristu mnoho věcí - kdy a kde se narodil, za jakých okolností, co všechno ve svém životě udělal, že za nás zemřel na kříži…. Mě zaujaly tyto věci, které Ježíše také charakterizují: Ježíš byl jediný člověk, který byl schopen prohlásit se za bezhříšného. „Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?“ Jan 8,46 Jako Boha si Ho umíme bez problémů představit jako svatého, bez hříchu. Ale jako „člověk bez hříchu“, ve své době, vzbuzoval nenávist. Vždy poslouchal svého Otce. Dělal a říkal vše, co chtěl Otec. V Bibli je o tom mnoho veršů. • „Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec." Jan 12,49-50 Ježíš tím řekl: Slova, která jsem k vám mluvil, nejsou moje, ale mého Otce. • „Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Jan 5,19-30 • „Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal.“ Jan 14,31 Jednal, žil a chodil v Duchu Božím. Nikdy nespěchal, nepobíhal od jednoho úkolu k druhému. Vždy zachovával klid, přestože to byl člověk. Protože skutky, které konal, byly od Otce. On dovolil Otci, aby převzal absolutní kontrolu nad Jeho životem. Když byl pokoušen na poušti, Satan se Ho pokusil vyprovokovat, aby jednal nezávisle na Otci. To je cíl pokušení – aby člověk jednal nezávisle na Bohu. V tu chvíli vyvstává otázka: Zůstanu sám v sobě, nebo zůstanu v Bohu? Ježíš zvítězil. Ježíš byl stoprocentním Bohem a stoprocentním člověkem. To je Božím tajemstvím. „Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec,

ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit." Lukáš 10,22 Co to vše znamená pro nás? Znamená to snažit se být jako On, následovat Ho. Snažit se poznávat Otce a Jeho vůli. Kéž nám v tom Bůh pomůže. Zdroj: Kristova škola -pedub-

RODIČE A JEJICH ROLE V DUCHOVNÍM VEDENÍ DĚTÍ

... POKRAČOVÁNÍ Z DUBNOVÉHO ČÍSLA 2. Bůh k nám mluví Bůh k nám mluví v první řadě ve svém slovu, v Bibli. Je to naše směrnice, základ naší víry, pozemského života.

našeho

Jak můžeme předat biblické slovo dětem? 2.1 Boží slovo dětem do 3 let Bůh tě má rád stvořil Tě V tomto věku se děti učí především tím, co cítí a pro-žívají. Slova jsou zde druhořadá. Pro tuto věkovou skupinu je alfou a omegou propojit svět dětských zážitků s Bohem. 2.2 Boží slovo předškolákům Děti v tomto věku milují příběhy. Nevadí jim, že je slyšely už mockrát - rády se znovu setkávají s tím, co je jim známé. Fakta nehrají žádnou velkou roli. ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

Mnohem důležitější je, co zúčastněné osoby prožívaly, ochutnaly, ucítily atd., tedy smyslové obrázky. 2.3 Boží slovo dětem 6-9 let V tomto věku se dítě začíná snažit přijít všemu na kloub, zjistit, co je pravda a co pohádka. A jak je to s Bohem? Velmi často slyšíme otázku: “A to se fakt stalo?” Mají rády vyprávění, ale fakta a informace o pozadí získávají větší význam. Např. Jak to tehdy v Izraeli vypadalo? Jaké tam měli domy? Jak žila tehdejší rodina? Obzvlášť vhodné jsou příběhy ze všedního života dětí, které nějakým způsobem ilustrují biblickou pravdu. 2.4 Boží slovo dětem 9-11 let Biblické příběhy, které už jsou dětem známé,můžeme doplnit informacemi o tehdejších zvyklostech, zeměpisných okolnostech (využívání mapy, biblického slovníku…). V tomto věku jsou děti přeborníky v učení nazpaměť a kromě toho rády soutěží. Můžeme tyto okolnosti využít a hrát s dětmi deskové hry: Misijní cesta, karetní hra Hrdinové víry. 2.5.Naši náctiletí Zde křesťanská výchova dětí vlastně už pomalu končí - co se v minulých letech promeškalo, dá se teď stěží dohonit. Naše dorůstající děti se začínají vůči rodičům osamostatňovat, hledají si svou vlastní cestu, své životní vzory a odpovědi na důležité otázky, což je docela přirozené a pro další vývoj zdravé. Spíše než od rodičů jsou ochotné přijímat podněty od jiných osob, např. od vedoucího sborové mládeže. 3. Rodinné chvilky s Pánem Během rodinné chvilky má panovat uvolněná , neformální atmosféra. Rodinná chvilka není vhodnou dobou na kárání dětí. (Neměli bychom děti okřikovat, jinak jim rodinnou chvilku zprotivíme). Rodinná chvilka má být krátká - dbejme na stručnost. Rodinná chvilka s Pánem by

měla být pestrá a rozmanitá, aby u dětí nevznikl pocit: “Pořád jen omílání téhož dokola.” 4. Tradiční rodinné zvyky Opakované události a činnosti, na které se těší zejména děti, jsou chvílemi vzájemného sblížení, kamarádství mezi těmi, kteří je mají rádi. Přinášejí do rodiny pocit identity a sounáležitosti (jsme žijící, dýchající rodinou, která si uvědomuje svou jedinečnost, svůj charakter a svoje tradice). Našim dětem tradiční zvyky také pomáhají chápat historii a jejich místo v ní. Jak na to? Zapřemýšlejme nad svými zvyky v rodině a vytvořme z nich rodinnou tradici. 5. Otevřít domov kamarádům Je důležité poznat přátele svých dětí, zkusme proto udělat ze svého domu ”centrálu” party našich dětí (starší děti k nám však cestu už nenajdou, je třeba začít dřív - pokud se u nás budou cítit dobře, bude pro ně přirozené i v pozdějším věku přicházet k nám domů). Chce to obětovat trochu toho domácího pořádku, pozvat občas na večeři apod., ale stojí to za to – kamarádi jsou přece opravdu důležití. Umožníme jim tak spolu s ostatními kamarády svoji víru vyjádřit prakticky. (převzato z materiálů ze semináře Duchovní vedení dětí) ja-ma

ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

MOJE KŘESŤANSTVÍ TAM, KDE MNE NIKDO NEVIDÍ

MODLITEBNÍ OKÉNKO:

Farizeové, které známe z Písma, byli specialisté na okázalost a vnější formu zbožného života. Propracované pohyby a slova, kvalitně přednášené modlitby, možná s velkou naléhavostí a dramatickým podáním. Přesto je Pán mnoho nechválil. Proč? Protože toto jejich vnější, veřejné křesťanství neodpovídalo tomu, jak to bylo u nich doma, v osobním životě.

• za Terezu: za její zdravotní stav, za jeho zlepšení a také za její dcery, aby uvěřily a přijaly Pána do svého života. • za maminky těch nejmenších dětí ve sboru – za Petru B., Janu K. a Katku J.. Aby měly dostatek fyzických i psychických sil, aby je Bůh hodně posiloval a dával jim i jejich mužům moudrost a jednotu do výchovy dětí • za Janu K. – má veliké problémy se sluchem a hučením v uších • za naše starší a jejich rodiny (sice to nejsou sestry ☺, ale naše modlitby zcela jistě potřebují a ocení je)

V Písmu jsou zaznamenána dvě místa, která hovoří na toto téma: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“ Matouš 6,5 „Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“ Matouš 6,17 Když toto Pán Ježíš říkal, reagoval na okázalost farizeů. Jejich život s Bohem se odehrával hlavně veřejně, ale doma už to tak slavné zdaleka nebylo. Proto je na jiném místě nazývá obílenými hroby a upozorňuje tak na nesoulad (u někoho možná na propastný rozdíl) mezi tím, co viděli ostatní, a tím, co viděl Pán v jejich osobním životě. A tak Pán říká svým učedníkům: ... když ty se modlíš ... zavři se doma a modli se ve skrytu .... V našem osobním, soukromém křesťanství, je to jen mezi námi a Pánem. Jen On ví, jak je to u mne doma, jak vypadá moje víra tam, kde mne nikdo nevidí (minimálně z bratří a sester). Ale neví to jen Bůh ... vím to i já. A to mi dává prostor tyto věci dát do souladu s tím, jak to má být. Trávím osobně dostatek času studiem písma? Trávím osobní čas s Pánem na modlitbě? Pokud ne, je nejvyšší čas začít. Je to mezi tebou a Bohem. Nikdo jiný tě nevidí, neví, jestli ses modlil nebo ne, jestli ses modlil 2 minuty nebo půl hodiny. Jestli ses modlil jen za své potřeby nebo se přimlouval i za ostatní. Nikdo neví, jestli si čteš Písmo nebo ne. Je to mezi tebou a Bohem. Ale věz že "Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění."

AKCE SETKÁNÍ ŽEN A DÍVEK 21.5.2011 od 14:00 hodin Modlitebna AC v Havířově Jsem ženou, ale rozumím si?

EVOLUCE NEBO STVOŘENÍ? 23.5.2011 v 17:00 hodin Městská knihovna Místek Beseda s Pavlem Kábrtem Darwinovy tragické omyly

Podrobnosti o akcích na našem sborovém webu www.acfm.cz

Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména. Žalm 86,11 -dmROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

KNIHY, KTERÉ STOJÍ ZA TO ČÍST… České studny aneb hloubání o české identitě David Loula Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. Abímelek řekl Izákovi: „Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.“ Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: „Ta voda patří nám!“ Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili. Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení). Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: „Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit.“ Odtud vystoupil do Beer-šeby. Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“ Genesis 26:15-24

Co znamenaly studny pro Izáka a jeho lid? Na vodě závisel jejich život a plodnost země. Jakmile se Izákovi podařilo vykopat tyto studny, Hospodin k němu promluvil, že mu požehná a rozmnoží jeho potomstvo. Co znamenají studny pro nás? Máme nějaké studny u nás v Čechách, které bychom měli obnovit a čerpat z nich? David Loula, autor této knihy se domnívá, že to jsou konkrétní hodnoty naší české reformace, je to naše duchovní dědictví bratrů jako byl Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský, Petr Chelčický, Milíč z Kroměříže, bratři z Jednoty bratrské, z Ochranova a spousty dalších. David Loula uvádí v jednotlivých kapitolách knihy postupně dvanáct hodnot - studní, ve kterých Češi skutečně vynikali. Láska k pravdě, svatost, Boží řád, pracovitost, misie, milosrdenství, proroctví, svoboda, vzdělanost, modlitba, uctívání a horlivost. U každé hodnoty popisuje

historické události a nabízí řešení, jak tuto studnu vykopat, a co tomu brání. Kniha určitě stojí za přečtení. Je dobré si připomenout, že v naší historii žili lidé, kterým šlo o to, následovat Pána v lásce a v pravdě a zjevovat Boží slávu. Izák toužil pít ze stejného zdroje, jako jeho otec Abraham. Záměrem autora je, aby se v nás probudila touha pít ze studní našich předchůdců ve víře. Kéž se mu to u všech čtenářů podaří. -pedub-

RECEPTY

Rychlý a dobrý oběd - Kuřecí nudličky s nivou Je to velmi jednoduchý recept, rychlá příprava a stejně rychle je pak snězeno ☺. Kuřecí prsíčka nakrájej na nudličky a opeč na oleji. Máš-li, tak přidej trochu bazalky a soli, co by se za nehet vešlo (protože niva je slaná). Když je maso hotové, zalij šlehačkou a vmíchej rozdrobenou nivu. Až se niva rozpustí, minutku povař a je hotovo. Jako příloha jsou nejlepší těstovinové mašličky. i-gru

ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

VÝCHOVA DĚTÍ Dnes pokračujeme v tématu dětského vzdoru a neposlušnosti. Slíbila jsem, že si řekneme, jak na dítě zlobící doma - když nemá kolem sebe tzv. publikum, a přesto nechce poslechnout a je vzdorovité. Vzdor a neposlušnost má svou příčinu. Postupně si rozebereme konkrétní situace, jako např. odmítání uklidit v pokojíku, odmítání jídla, odmítání jít ráno do školky nebo do školy… Dnes se podíváme na dítě odmítající si uklidit. Dítě má v pokojíku nepořádek, má rozházené hračky. Rodič vejde do pokojíku a spustí: „Ty tady máš zase nepořádek, okamžitě si ty hračky ukliď! Rozumíš?! Teď hned!!!“. Dítě ale zareaguje tak, že odmlouvá a vezme nejbližší hračku a mrští s ní o zem. To rodiče rozzlobí ještě víc: „Tak ty takhle? Ty budeš ještě trucovat?!“. Svému potomkovi z pozice rodičovské autority a toho „silnějšího“ naplácá na zadek a zavelí, že než se opět vrátí do pokojíku, bude v něm pořádně uklizeno. Jenže pozor! Dítě si v takovém případě uklidí jen proto, že mu to rodič přikázal, aby se vyhnulo dalšímu křiku a výprasku. Nenaučí se uklízet kvůli sobě, proto, aby mělo kolem sebe čisto, aby se mu v pokojíku líbilo. Úklid se mu nestane návykem. Jak předejít výše popsaným reakcím? Už odmalička vedeme dítě k pořádku a jdeme vlastním příkladem. Máma, která má značný nepořádek v kuchyni a v jednom kuse komentuje, jak je otrávená z toho věčného uklízení a otec, kterému se povalují po bytě špinavé ponožky a trička, těžko můžou vést svého potomka k tomu, aby si uklízel své hračky a oblečení... Když je dítě maličké a hrajeme si s ním, povídáme si při tom a komentujeme, co a proč děláme. Řekneme třeba: „Pojď, teď spolu hračky uklidíme. Ty půjdeš spinkat do své postýlky a hračky mají taky svoje místo, kde je jim dobře. Nelíbí se jim, když jsou rozházené…“ Můžeme uklízet formou hry, můžeme využít pohádku. Dítě získá návyky a

když bude větší, nebude mu činit problém uklidit si ve svém pokoji. Také není vhodné vytrhnout dítě ze hry jen proto, že právě teď je večeře. Není problém dítěte, že takovou situaci emočně nezvládne. Je to problém rodiče. Jestliže vím, že večeře bude v ½ 7, mohu s předstihem dítě upozornit, ať získá čas dokončit svou hru a uklidit. Ani nám by se přece nelíbilo, kdyby nás z naší činnosti někdo příkazem vytrhl. A to jsme dospělí a umíme se více ovládat než dítě. Výchova dítěte je o trpělivosti a čase, který dítěti věnujeme. Jestliže rodič sám je chaotický, i dítě má chaos ve svých věcech. Jestliže rodič pořád jen křičí, nemůže se divit křiku svého potomka. Dítě se učí od nás tzv. nápodobou – přejímá naše vzorce chování a jednání. Dítě také není věc na klíček. Věc, která bude jednat plně podle našich představ. Dítě je člověk, má svá přání, představy a potřebuje vnímat, že je milováno a že ho rodič chápe. Zároveň musí ale mít v rodiči pevný bod, vnímat jasná pravidla, vědět, co bude následovat, když je poruší. Potřebuje mít jasně stanovené hranice toho, co ještě přípustné je a co není… Pokud si dítě odmítá uklidit, neuvažujte hned nad tím, jak hrozné dítě máte. Uvažujte nad tím, kde jste někde v minulosti třeba udělali chybu. Ptejte se Pána, jak ji můžete napravit a jak se přiblížit svému dítěti, abyste ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011

k sobě našli cestu porozumění. Máte pocit, že máte málo času? Modlete se, ať vám Pán dá moudrost, jak s časem, který nám dal, nakládat. Máte málo trpělivosti? Modlete se, ať vás Pán v této oblasti promění. Protože děti zkrátka naši trpělivost potřebu-jí. Stanu-li se rodičem, musím si na dítě čas najít, stejně jako trpělivost. Ty k rodičovství patří. Pokud máte se svým dítětem dobrý vztah, můžete s ním lépe komunikovat, vysvětlit mu, proč máte takový a takový požadavek, proč není dobré toto dělat. Proč ne pro vás, ale pro jeho život je důležité, aby se naučilo poslouchat, aby se naučilo uklízet. Můžete mu vysvětlit, jak se na to dívá Pán Ježíš, můžete se společně modlit. A jsme zase u toho, že to vyžaduje ze strany rodiče čas a trpělivost. Ty jsou pro výchovu dítěte stěžejní. Je to každodenní práce.

PRO ZASMÁNÍ:

Výborný vztah bývá mezi rodiči a dětmi tam, kde si rodiče najdou čas na své děti a udělají si buď denně nebo jednou týdně „hodnotící sezení“. Na něm může každý člen rodiny říct, co v daném dni nebo týdnu prožil, co se mu líbí či nelíbí. Dítě může říct, co se mu nelíbilo u rodičů, rodiče mohou říct, co se jim nelíbilo u dítěte. Ale vše musí proběhnout v klidu, bez vypjatých emocí, s pochopením a nasloucháním druhým. Předem si dejte pravidla sezení. Pravidlem č. 1 je, že se „druhá strana“ nerozčílí a nechá domluvit toho, kdo zrovna povídá. Pravidlem č. 2 je, že mu bude naslouchat, že bude brát vážně, co říká. Pravidlo č. 3 je, že nebudou následovat sankce za to, co řeklo v důvěře, že bude bráno vážně a že se ho rodiče budou snažit pochopit. Pravidlo č. 4 je, že udělají společně závěr, zaujmou k situaci stanovisko a řeknou si, jak příště takové situaci předejít.

 Stále trvá naše výzva, abyste se nebály zapojit a posílaly své nápady, náměty, vše, o čem se chcete podělit s ostatními sestrami. Vaše příspěvky jsou vítány.  Budeme rády i za vaše reakce na již uveřejněné články. Třeba s něčím nesouhlasíte, něco se vám nelíbí nebo naopak se vám něco líbilo, něco vás oslovilo... Budeme rády za zpětnou vazbu. Posílejte vše Janě.

Příště si řekneme, jak na dítě odmítající jíst, co mu připravíte. Jak na dítě, které odmítá skoro všechno kromě sladkostí nebo na dítě, které odmítá jíst některý druh potravin. i-gru

Na konci bohoslužby kněz ohlásil: "Příští neděli bude kázání o lži. Abyste se dobře připravili, přečtěte si předtím 17. kapitolu evangelia podle Marka." Po týdnu na začátku kázání: "Tak co, kdo si přečetl 17. kapitolu evangelia podle Marka?" Všechny ruce v kostele se ochotně hlásí. "Tak právě s vámi bych si rád pohovořil o lži. V evangeliu svatého Marka totiž není žádná 17. kapitola!!!“

VÝZVA REDAKCE

____________________________________________

Redakce: Jana Marková (ja-ma) Ivana Grussmannová (i-gru) kontakt: [email protected]

ROČNÍK II., ČÍSLO 5, KVĚTEN 2011