ZPRAVODAJ MěN MěN v LTM
ROČNÍK 2, ČÍSLO 2
ČTVRTLETNÍK PRO INTERNÍ POTŘEBY ZAMĚSTNANCŮ
ČERVEN 2009
SLOVO ŘEDITELE Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme za sebou první polovinu roku 2009 a ekonomické výsledky, i přes hlubokou celosvětovou hospodářskou krizi, jsou příznivé. D o v o l t e m i , abych poděkoval Vám všem, kteří přispěli svou prací k dosažení vyrovnaného hospodaření nemocnice. Věřím, že se nám tento trend podaří udržet i ve druhém pololetí. Protože začal čas dovolených, přeji Vám klidný odpočinek a krásné slunné počasí, při kterém zapomenete na každodenní starosti a naberete síly pro další období. MUDr. Leoš Vysoudil ředitel
ROZPOČET NA TENTO ROK SE ZATÍM DAŘÍ DRŽET VYROVNANÝ V prvním pololetí letošního roku hospodařila Městská nemocnice v Litoměřicích vyrovnaně, s mírným přebytkem. Podle informací ředitele nemocnice MUDr. Leoše Vysoudila však bude udržení vyrovnaného rozpočtu čím dál těžší a v příštím roce je dokonce ohroženo. Od června dostali totiž ze zákona přidáno 3,5 % všichni zaměstnanci a od července dostanou o 3,5 % znovu přidáno zdravotníci. „Nemocnici budou tato platová navýšení stát 10 až
12 miliónů korun v osobních nákladech,“ doplnil ředitel a dodal, že dozorčí rada formulovala své jasné stanovisko o tom, že rozpočet musí nemocnice udržet vyrovnaný za každou cenu. Také od města Litoměřice nelze počítat s vyšší finanční podporou, než je jeden milión korun na nákup sanitky. S finančními problémy se začínají potýkat i zdravotní pojišťovny. Platby od VZP se začaly v červnu zpožďovat o týden a lze očekávat, že se tato doba
CERTIFIKAČNÍ AUDIT BYL ÚSPĚŠNÝ Ve dnech 22. 6. a 29. 6.—1. 7. 2009 probíhal v naší nemocnici na nezdravotnické části (úsek ředitele, ekonomický odbor a provozní odbor) certifikační audit. Tento zde prováděli auditoři společnosti DET NORSKE VERITAS a dle jejich zjištění bude nemocnici udělen pro uvedená pracoviště certifikát shody s požadavky normy ISO 9001:2008. Pokračování na straně 4
do konce roku ještě prodlouží. Tato situace si žádá změny v investičních plánech, úspory nákladů na všech pracovištích a stop stav pro přijímání nových zaměstnanců. (nk)
Uvnitř tohoto vydání: Filmaři v MěN v LTM
2
Rozhovor s Miroslavem Etzlerem
2-3
Informace z nemoc- 4 nice Kdo je kdo
5
Odborné téma
6
Dobrovolníci v MěN 7 v LTM Zábava
8
PŘEDSTAVUJE SE VÁM DALŠÍ ČLEN REDAKČNÍ RADY ZPRAVODAJE MĚN V LTM Jmenuji se Zoran Nerandžič, je mi 59 let, jsem ženatý a mám čtyři dospělé děti. Maminka byla Srbka a otec byl Makedonec, proto se považuji za Jugoslávce, i když jsem rodilý Pražák. Medicínu jsem začal studovat z popudu svých rodičů, kteří si přáli, abych měl solidní zaměstnání. Po ukončení fakulty, spíše souhrou náhod, jsem nastoupil na gynekologickoporodnickém oddělení v České Lípě, kterou vedl vynikající primář Brož. Další souhrou náhod jsem přešel na III. chirurgickou kliniku a pracoval pod dohledem chirurgických veličin, jako byl přednosta kliniky prof. Řehák, doc. Šmat, Doc. Bureš, as . Vrbka nebo současný přednosta III. chirurgické kliniky prof. Pafko. Denně jsem trávil na operačním sále 10 -
12 hodin. Víkendová služba plynule navazovala na páteční pracovní den, končila v pondělí ráno a následoval opět běžný pracovní den, bez odpočinku a s očekáváním maximálního výkonu na sále. Nárok na volno po službě existoval pouze teoreticky, nikdo ho nevyužíval, bylo by to považováno za nezájem o obor a lékař by musel odejít z kliniky. V důsledku prodělaných dvou sérových hepatitid (v té době neexistovalo očkování), chronického stresu a vyčerpání se mi na rukou objevil chronický impetiginisovaný atopický ekzém, který znamená pro chirurga konec kariéry. To byl také můj případ. Proto jsem si zvolil rehabilitaci a přijal místo na Klinice rehabilitačního lékařství první lékařské fakulty v Praze, kde jsem pracoval několik let jako odborný asistent. Z počátku jsem si myslel, že rehabilitace jsou masáže, elektroléčba a manuální medicína. Když jsem
se ale seznámil s problematikou těžce zdravotně postižených a s využitím zvířat v léčebném procesu, přehodnotil jsem rychle svůj podceňovačný pohled na rehabilitaci; ten se zásadně nelišil od obecného vnímání tohoto oboru. Dnes vím, že jde o komplexní obor, jehož očekávaným výstupem je dosažení co nejvyšší možné kvality života pacienta. Tím se liší od většiny ostatních medicínských oborů, které na špičkové odborné úrovni řeší konkrétní zdravotní problém člověka, nikoliv však dopad zákroku či nemoci na jeho každodenní život. Na fakultě jsem se zúčastnil obnovení studijního oboru ergoterapie v České republice a měl jsem jedinečnou příležitost být u formulování první koncepce ucelené rehabilitace a základní teze zákona o rehabilitaci. Ale to už je jiná kapitola. (zn)
Strana 2
červen 2009
ZPRAVODAJ MĚN LTM
NEMOCNICI OBSADILI V KVĚTNU A ČERVNU FILMAŘI, NATÁČELI ZDE KRIMI „Na vlky železa“, to je pracovní název snímku, který v průběhu května a června natáčela Česká televize Ostrava nejen v naší nemocnici, ale také na různých místech Litoměřic a okolí. „My jsme si primárně nevybrali nemocnici v Litoměřicích. My jsme si nejprve vybrali město a pak jsme zjistili, že je tady nemocnice, kterou můžeme využít. Ta se nám líbila a navíc tady byl moc vřelý přístup. Tak jsme neváhali a rozhodli se, že záběry z nemocnice natočíme právě tady,“ vysvětlila Jana Tomášková z produkce a dodala, že filmaři
natáčeli na oddělení gynekologie, na chodbách, na patologii, na JIP, v některých kancelářích, v zasedačce nebo v pracovně ředitele. V nemocnici strávili celých 7 natáčecích dní. Nejkomplikovanějším okamžikem natáčení byl podle Tomáškové porod. „Čekali jsme na něj dlouho a do poslední chvíle jsme se rozhodovali, zda to bude klasický porod nebo císařský řez. Nakonec jsme se dočkali, domluvili se s paní a byl to pro nás pro všechny obrovský zážitek. Přímo u zákroku byl jen úzký štáb, asi 5 nejnutnějších lidí, zbytek byl venku,“ uvedla. Filmový štáb má přibližně
40 lidí bez herců. Filmaři hodnotili přístup nemocnice k natáčení jako perfektní, chválili především ochotu a vstřícnost. Nejvíce se báli porodu a poté také natáčení na patologii. „Byl to velice vtipný natáčecí den. Nejprve jsme natočili ten porod a hned poté jsme šli natáčet na patologii,“ vzpomíná produkční. Film se natáčel ještě v blízkosti nemocnice ve vile, na ubytovně a také v různých bytech, na náměstí, na radnici, na tržnici nebo v prostorách bývalých mrazíren v Litoměřicích. Film bude uveden do České televize zhruba za tři čtvrtě roku, bude vysílán v nedělním
bloku českých filmů. „Chtěli bychom poděkovat všem zaměstnancům této nemocnice. S takovou spoluprácí jsme se opravdu ještě nesetkali. Celkově v Litoměřicích nám, kdekoli jsme potřebovali, vyšli všichni vstříc,“ zhodnotila produkční. Ve zmíněném filmu jde o dvě skupiny, které spolu bojují o zprivatizování nemocnice. Jednu skupinu, to jsou ti dobří, vede doktor Mádr alias Miroslav Etzler a druhá skupina jsou spíše „mafiáni“ okolo starosty. „Jak to dopadne, to neprozradím, počkejte si na uvedení do televize,“ zakončila rozhovor Jana Tomášková. (nk)
JEDNO NEDĚLNÍ ODPOLEDNE ANEB JAK VZNIKAL ROZHOVOR S MIROSLAVEM ETZLEREM Je neděle 17. 5. 2009 po poledni. Odjíždím z chalupy. S produkcí filmu s pracovním názvem „Na vlky železa“ mám domluveno, že se mohu přijít podívat na natáčení, abych o něm mohla napsat do Zpravodaje MěN LTM. Musím přiznat, že se mi už ani moc nechce, ale touha napsat něco zajímavého a především vědomí toho, že jsem si to předsevzala a že z „boje“ se prostě neutíká, mě směřují do třetího patra na chodbu ředitelství. Vcházím do chodby a nechávám si zavolat Janu Tomáškovou z produkce. Je to tu k nepoznání, všude spousta kabelů, kufříků a různých jiných přístrojů. Mezi tím vším je stůl s obrazovkou, u kterého sedí režisér s kameramanem a všude pobíhá spousta lidí. Natáčí se v zasedačce. Nahlížím dovnitř. Je tam stůl do tvaru T a u něho pět herců: Miroslav Etzler, Alena Štréblová, Petr Štěpán, Petr Pelzer a Petr Meissel, opakují si texty. „Jděte klidně dovnitř a foťte si, co chcete,“ pobízí mě produkční. Je mi to dost hloupé, ale přesto udělám pár fotek.. Poté radši vyjdu na chodbu a odchytávám Janu Tomáškovou.
Mám pro ni připravených několik otázek o filmu, velmi ochotně mi odpovídá. Poté se vracím a chvíli sleduji natáčení. A pak přichází moje chvíle. Miroslav Etzler vychází ze zasedačky a chodbou někam odchází, neustále si opakuje text. Když se vrací (stále si opakujíc text) překonávám zábrany a jdu k němu. Představuji se, vysvětluji, proč jsem ho zastavila a žádám o kratičký rozhovor pro Zpravodaj. K mému naprostému údivu mě pozorně vyslechne a říká: „Jestliže je to pro zaměstnance této nemocnice, tak beze všeho. Jen budete asi muset chvilku počkat, jdeme zrovna natáčet.“ Říkám, že nevadí a usedám na židli za režiséra, ze které je krásně vidět na obrazovku monitorující dění v zasedačce. „Máte štěstí, že jednáte s Mirkem. Ten je skvělej. Na dnešek spal dvě hodiny, ale přesto je v pohodě. Kdekdo by vás odkázal do patřičných míst, ale on ne,“ říkají mi lidé ze štábu. Čekání na Miroslava Etzlera si krátím pozorováním dění okolo sebe. Jako pro sociologa je pro mě toto prostředí úžasným studijním materiálem. V zasedačce se zrovna natáčí
a já mám šanci zjistit, že pan Etzler je nejen moc milý člověk, ale také úžasný profesionál. Po každém záběru vychází ven a ptá se, zda to tak bylo dobré. Několikrát s omluvou žádá, zda by se mohl záběr opakovat, protože se mu výkon nepovedl podle představ. A to i v případech, kdy je s výsledkem spokojen i režisér. V kratičké přestávce mezi natáčením vychází na chodbu a omlouvá se mi, že musím čekat. Překvapuje mě, že v této situaci je on ten aktivnější, i když bych to asi měla být spíš já. Ještě chvíli se zdrží a baví přítomné historkami o svých dětech. Pak jde opět natáčet…. Po dalším vydařeném záběru ke mně Miroslav Etzler přichází a říká: „Pojďte se mnou, jdu si zakouřit, budeme mít chvilku klidu.“ Vycházíme ze zasedačky přímo na střechu, překračujeme spoustu kabelů a hledáme nejklidnější místo. M. Etzler se mi omlouvá, že budeme muset stát.. Zapaluje si cigaretu a pozorně mě poslouchá. Zapínám diktafon … (nk)
V této nemocnici jsem prožil jeden z nejsilnějších zážitků svého života, říká Miroslav Etzler NK: Hrajete primáře gynekologie doktora Mádra. Hrál jste již někdy předtím podobnou roli? ME: Já přemýšlím. Ale mám pocit, že jsem vlastně lékaře asi nehrál… Hrál jsem vlastně nějakého stomatologa, ale to je dávno. Ale lékaře takto dobře postaveného, tedy primáře takto atraktivního oboru jsem nehrál. T: A když to srovnáte s rolemi, ve kterých jste nejznámější, třeba ředitel pojišťovny nebo záchranář, co je Vám bližší? ME: Já to takhle vůbec neberu. Ono vždycky záleží na tom, jak vypadá celý ten scénář. A co se týče tohoto scénáře, který má pracovní název Na vlky železa, tak to je příběh natolik silný, že člověk nepřemýšlí nad tím, jak se mu to bude hrát, ale snaží se to pořád číst a číst a pak se ubere nějakou cestou a to, jestli to dopadne nebo nedopadne dobře,
to se ukáže až ve střižně, až to bude hotové. NK: A zarazilo Vás to nějak, když jste dostal nabídku na roli gynekologa? ME: Ne, vůbec. Já totiž s Petrem Slavíkem, který je režisérem tohoto projektu, tak já jsem s ním pracoval už mnohokrát. Natočili jsme spolu takovou hodně kontroverzní věc v Soukromých pastech na TV Nova, jmenovalo se to Tatínkova holčička. To bylo o tátovi, který sexuálně zneužívá svou vyženěnou nezletilou dceru. Já jsem byl velmi rád, protože Petr se pohybuje na takové hranici velmi netradičních a řekněme konfliktních příběhů. Takže já když jsem dostal tento scénář, tak jsem zajásal, protože je skvěle napsaný a práce s Petrem je vždycky zážitek. Takže to je prostě sen, to se nestává tak často. Pokračování na straně 3
Strana 3
červen 2009
ROČNÍK 2, ČÍSLO 2
V této nemocnici jsem prožil jeden z nejsilnějších zážitků svého života, říká Miroslav Etzler Pokračování ze strany 2 NK: Tady v nemocnici jste natáčeli na různých místech, byla to gynekologie, patologie, čeká Vás JIP. Co pro Vás byl zatím nejhorší zážitek z během natáčení tady v nemocnici? ME: Vidíte, to je zvláštní. Na to Vám asi ani neodpovím, protože pro mne byly ty zážitky, pomineme-li návštěvu toho smutného místa, které má asi každá nemocnice, veskrze pozitivní. Já se pohybuji poměrně dost ve společnosti různých známých a kamarádů, kteří jsou lékaři, tak vím, že i ta patologie nese poměrně jasnou jiskru nějakého optimismu, protože tento obor může pomoci k objevení celé řady dalších významných postupů v medicíně. Takže ta přítomnost v prostorách, kde se objevují mrtvá těla, je samozřejmě pochmurná, ale vyloženě negativní zážitek tedy nemám vůbec žádný. NK: A co porod, u kterého jste byl přítomen? ME: Víte, to Vám řeknu asi tak. Já jsem byl strašně překvapený a mám nesmírný respekt ze všech lékařů. Já si myslím, že je to nesmírně těžká a zodpovědná práce a teď se na mě snad lékaři nebudou zlobit, že do toho zahrnuji i zdravotní sestry, ale ty mají také nesmírně těžkou a zodpovědnou práci. A to, jak se k těmto profesím staví tento stát, kdy je to jejich hodnocení někdy dost legrační. Já jsem k tomu přistupoval s takovým respektem, k tomu, na jaké lékaře tady narazím, jak se oni budou stavět k tomu, že nějací šašci vezmou kameru a mikrofon, nalíčí se, vezmou si lékařský mundúr a oni by je snad měli tolerovat…. Ale na to přijetí tady v litoměřické nemocnici, na to se prostě nedá zapomenout, protože my jsme se tady setkali jenom s nesmírně s milým a vřelým přístupem. A já jsem vděčný všem těm lékařům, počínaje paní primářkou Hejtmánkovou, přes pana doktora Pardubického a doktora Kozáka. Oni byli nesmírně vřelí a myslím, že nejen mně osobně, ale celému štábu moc pomohli. A ten samotný zákrok, ten nebyl upečen tak, aby ta maminka byla postavena před hotovou věc. Já jsem díky paní primářce měl možnost mluvit s ní předtím, takže ona o všem věděla a souhlasila. Mezi námi vzniklo jako mezi mužem a paní, která na tom porodním sále ležela, mnohem hlubší pouto, než mezi dvěma kolegy, kdy je jeden v narkóze a jeden „živý“. A já jsem jenom všem, včetně paní primářky, maminky, paní primářky anesteziologie a primáři dětského oddělení nesmírně vděčný, že mi nejen dovolili, ale také umožnili takhle vzácnou věc, tedy být u toho, kdy děťátko přijde z bříška císařským řezem na svět. Byl to veliký a řekl bych jeden z nejsilnějších zážitků mého života. NK: Nejen tohoto natáčení? ME: Ne, ne, ne. To bylo opravdu silné. Já jsem z toho měl upřímně řečeno velký strach. Pro-
tože víte, u chlapů je to běžný, že se třeba bojí krve…To je tedy i můj případ. Já třeba občas daruji krev, ale dost často u toho omdlévám. Takže jsem z toho měl strach. Ale když jsem viděl tu rychlost, tu přesnost a tu nekompromisnost toho zákroku, tak pro mě to byl opravdu obrovský zážitek. A když se otevřela děloha a vykoukl ten tvoreček, to bylo úžasný.
Miroslav Etzler s manželkou herečkou Vilmou Cibulkovou navštívil maminku holčičky, u jejíhož porodu „asistoval“. Foto: sestřičky z gynekologicko-porodnického oddělení MěN v LTM NK: Takže jste to viděl detailně? ME: Ano, všechno. Narodila se Natálka, která vážila 2,9 kg a já jsem měl co dělat, abych se u toho nerozbulel, protože to byl opravdu silný zážitek. NK: A Vy jste to miminko poté vzal i do ruky…. ME: Ano, to taky věděla i maminka. Paní primářka nechtěla nic ponechat náhodě, tak jsem se den předtím, také se souhlasem maminky, která zapůjčila jedno čerstvě narozené miminko, učil ho v těch rukavicích nosit a držet. Ta miminka, což já jsem netušil, jsou od plodové vody a od toho mazu nesmírně kluzká. Ale jak jsem říkal, pečlivě jsme se na to připravili. Myslím, že to dopadlo výborně. NK: A bál jste se toho? ME: No, jasně (smích). To víte, že jsem se bál. Ale měl jsem, a to je přesnější, obrovský pocit zodpovědnosti. Protože přeci jen, kdyby to bylo mé dítě, tak se budu chovat trošku jinak. NK: A Vy jste takto zblízka porod ještě neviděl? Byl jste u porodu svých dcer? ME: Ne, já jsem, když se narodily obě mé dcery, tak to bylo zrovna v době, kdy jsem hrál v Národním divadle a byl jsem na jevišti. U toho druhého porodu to vypadalo tak, že bych tam snad mohl i být, ale nakonec to bylo tak, že jsem byl na jevišti a hrál jsem v Národním Falkensteina. No, a já mám ještě syna a ten se narodil císařským řezem, a to, jak je známo, se tatínkové na sál nepouštějí. A já jsem teď po-
chopil proč (smích). NK: A změnil se nějak po natáčení v této nemocnici Váš vztah ke zdravotníkům? ME: Ne, nezměnil, protože já jsem měl vždycky jasno. Ono to je nesmírně složité, protože v té hierarchii podstatnosti a důležitosti zaměstnání vůbec, pro mě lékaři vždycky stáli úplně nejvýš. Možná, že za nimi někde ve vleku byli dobří pedagogové. Ale lékaři, ti tam byli vždycky nejvýš, mnohem výš, než všechny ty pseudocelebrity. Jsou to lidé, o kterých jejich pacienti ani třeba moc neví, kteří jsou často velmi nenápadní, skromní a odvádějí neskutečné výkony. Vždyť zachraňují lidem život nebo ho minimálně velmi zkvalitňují nebo prodlouží. A to je věc, kterou já opravdu velmi obdivuji. NK: A nechtěl jste někdy být lékařem? ME: Ne, vždyť já se bojím krve. A pak se také strašně bojím bolesti. A ta představa, že bych někomu působil bolest nebo dělal něco proto, aby mu tekla krev, je taková….. No, nedovedu si to vůbec představit. NK: A teď k něčemu jinému. Už jste si prohlédl Litoměřice? ME: Upřímně řečeno, nebylo na to moc času. Já jsem ten první večer, co jsem tady spal, tak jsem si zašel nahoru na Dómské náměstí. Protože byla zrovna velká oblačnost a bouřka, tak to mělo až mystickou atmosféru. Pak jsem šel k domu, kde zemřel Karel Hynek Mácha a pak po Máchových schodech až na náměstí. Ale to bylo ve tmě. Při denním světle jsem viděl pouze to velké náměstí a byl jsem se podívat u Labe. Je to krásné město, já jsem tady několikrát hrál s divadlem, ale vlastně jsem nikdy neměl čas si to pořádně prolézt. Ale vzhledem, k tomu, že tu budeme točit ještě někdy do konce června, tak těch příležitostí bude ještě dost. NK: A teď úplně poslední otázka. Je něco, co byste chtěl vzkázat zaměstnancům této nemocnice? ME: Určitě. Já jsem těm, se kterými jsem měl možnost se setkat, těm jsem to řekl z očí do očí. Ale celé litoměřické nemocnici přeji, aby na všechny své pacienty zanechávala úplně stejný hluboký dojem, jako zanechala ne mě. Já jsem dokonce dostal tak daleko, že když jsme přijeli před třemi dny s mojí ženou Vilmou Cibulkovou a dcerou Markétou navštívit paní Č. (maminka, u jejíhož porodu M. Etzler byl přítomen, pozn. redakce), chtěl jsem jim představit paní primářku Hejtmánkovou a doktora Kozáka…. Já dnes po tom, co jsem tady zažil, jsem se dostal až k tomu, že kolikrát člověk čeká na nějaké známé lékaře někde v Praze, ale já bych se vůbec neostýchal přijet sem a na některých odděleních bych mohl být pacientem. Takže všem děkuji za tu obrovskou práci, kterou dělají, ať to jsou sestřičky, „lapiduši“, lékaři, primáři, ředitel nemocnice….. Držím jim palce. Dělají obrovskou práci a já si jich nesmírně vážím! (nk)
Rozhovor končí. Vypínám diktafon a všímám si, že pan Etlzer vlastně vůbec nekouřil. Cigareta mu sama vyhořela a on mezi prsty drží jen samotný filtr. Vracíme se do zasedačky. Ještě jednou mu děkuji za rozhovor a omlouvám se za to čtvrthodinové zdržení. „Nemáte se zač omlouvat, bylo to fajn a vůbec jste mě nezdržela,“ říká a usedá k jednacímu stolu mezi ostatní herce. Loučím se s nimi a na dálku ještě jednou Miroslavu Etzlerovi děkuji. Opět vstává, podává mi ruku, usmívá se a říká: „Nashledanou. Ale my se určitě ještě uvidíme.“ Odcházím s dobrým pocitem. Jen tou jeho poslední větou si bohužel nejsem moc jistá. (nk)
Strana 4
červen 2009
ZPRAVODAJ MĚN LTM
NEMOCNICE BUDE V SRPNU OPĚT ŽÁDAT O PENÍZE Z EVROPSKÝCH FONDŮ Další žádost na Regionální operační program NUTS II Severozápad bude podávat Městská nemocnice v Litoměřicích. Projekt má název „Modernizace RTG a ženského oddělení MěN v Litoměřicích“ a konečný termín odevzdání je 12. srpna 2009. Celková částka, o kterou bude nemocnice žádat, je 30 miliónů korun. Z toho investice ve výši 20 miliónů korun by měla jít na výměnu CT přístroje a související stavební úpravy. „Tento přístroj by umožnil i vyšetření kardiologických pacientů,“ doplnil informaci Ing. Janošík, vedoucí oddělení rozvoje, které má podání žádosti na ROP na starosti.
Částka 10 miliónů korun by šla na modernizaci sociálního zařízení a povrchových úprav na lůžkové části ženského oddělení. Cílem je především zvýšení komfortu hospitalizovaných pacientek a uspokojení hygienických nároků, které jsou zde kladeny. V případě, že žádost bude úspěšná a dotace bude udělena, bude se nemocnice na této investici spolupodílet částkou 5 miliónů korun. Tato žádost není první, o kterou se litoměřická nemocnice v letošním roce pokoušela. Na stejný dotační program byly v lednu podány další dvě žádosti, a to projekt s názvem „Modernizace
Setkání s odbory a s vedením provázel nízký zájem zaměstnanců
Certifikační audit byl úspěšný Pokračování ze strany 1 Předmětem certifikace bylo zajištění technickoprovozních a finančních služeb nemocnice. Základní podmínkou pro provedení certifikace bylo zavedení a zdokumentování systému managementu. Proto byla oslovena poradenská společnost IDEAL a.s. Pro nemocnici byla vytvořena Příručka kvality, která popisuje systém managementu kvality, procesy tohoto systému a navazující dokumenty pro vybrané útvary. Příručka kvality vč. politiky kvality nemocnice je k dispozici na internetových stránkách nemocnice a na nově vznik-
lém nemocničním intranetu. (SharePointu) Po úspěšném získání certifikátu bude docházet 1x ročně k externímu periodickému (dozorovému) auditu, kdy se budou prověřovat udržování, funkčnost a uplatňování zavedeného systému kvality. Před ukončením platnosti získaného certifikátu se provede recertifikační audit, který vyhodnotí trvalé plnění všech požadavků příslušné normy, potvrdí trvalou shodu a účinnost systému managementu jako celku a jeho trvalou platnost a vhodnost pro daný rozsah certifikace. (nk ve spolupráci s Mgr. D. Filípkovou)
Poměrně nízký počet účastníků charakterizoval poslední setkání odborové organizace, zaměstnanců a vedení nemocnice, které se konalo 6. května 2009 odpoledne v jídelně nemocnice. Zájemců z řad zaměstnanců se zde sešlo pouze o něco málo více než 50, což je vzhledem k celkovému počtu zaměstnanců nemocnice velmi málo. Z vedení nemocnice se setkání zúčastnili ředitel MUDr. Vysoudil, náměstek pro ekonomiku a provoz Ing. Kestřánek a Mgr. Lenka Kalábová, náměstek pro ošetřovatelskou péči a kvalitu. Za dozorčí radu přišli předseda Ing. Lončák a místostarosta Jiří Landa. Za ústřední radu odborů
CHIRURGIE V DUBNU USKUTEČNILA JIŽ DEVÁTÉ SETKÁNÍ STOMIKŮ Pod záštitou chirurgického oddělení Městské nemocnice v Litoměřicích se uskutečnilo již 9. setkání pacientů se stomiemi. Akce se uskutečnila v hotelu Salva Guarda 21.4. 2009 od 14hod. Všechna setkání se konají díky skvělé práci a iniciativě staniční sestry Hany Dobrovolné, která se těmto pacientům věnuje již 17let. Zajišťuje pomoc nejenom psychickou, ale i pomoc materiální, týkající se pomůcek. Opakovaně jezdí na školení stomických sester, která se konají v ČR, ale i v zahraničí. Je profesionálem na svém místě. V programu byly zajímavé přednášky. MUDr. Pinka hovořil o problematice stomií, sestra Alena Rožcová přítomné infor-
stravovacího provozu Městské nemocnice v Litoměřicích“ a „Modernizace zdravotnického vybavení Městské nemocnice v Litoměřicích“. Podle informací ředitele MUDr. Leoše Vysoudila nebyla nemocnice v těchto dvou žádostech úspěšná. „Projekty byly zpracovány dobře a kvalitně, získali jsme 98,5 % ze 100 možných. Nešlo tedy o odborné pochybení, ale konečné rozhodnutí bylo spíše politické,“ popsal situaci a dodal, že tato skutečnost se podepíše na změně investičního plánu. Tento původně počítal pro tento rok s investicemi ve výši 20 miliónů korun (nk)
movala o činnosti Domácí péče. Nechyběli ani zástupci firem distribuujících pomůcky usnadňující nelehký život se stomií. Tohoto setkání se zúčastnilo 31 lidí, kteří tyto aktivity kladně hodnotí. Překvapila nás jejich otevřená diskuse a výměna zkušeností s různými pomůckami a současným životním stylem. Lidé, kteří mají stomii již delší dobu, tak uklidňovali a radili těm, kteří tam byli poprvé teprve se učí se svou stomií žít. Bylo to úžasné setkání, které je pro nás zdravotníky hnacím motorem vpřed. Utvrdili jsme se, že jdeme správným směrem. (iko)
přijal pozvání JUDr. Tomek. Dále byli přítomni zástupci odborů MěN v Litoměřicích. Po zahájení konference paní Radimskou a úvodní informaci o současné situaci v odborové organizaci se ujali slova JUDr. Tomek, místostarosta Landa a Ing. Lončák, který informoval zaměstnance, že dozorčí rada navštěvuje 1x měsíčně jednotlivá pracoviště v nemocnici, což je pro zaměstnance příležitost pohovořit o problémech, se kterými se při práci setkávají. Druhý blok byl zaměřen na dotazy zaměstnanců, které směřovaly především k řediteli nemocnice. Po vyčerpání všech dotazů bylo setkání ukončeno. (iko)
Loni poprvé převládl počet děkovných dopisů nad podanými stížnostmi Stále více děkovných dopisů chodí na adresu Městské nemocnice v Litoměřicích. Zatímco v roce 2005 bylo těchto dopisů 16 a v roce 2006 19, tak v roce 2007 to bylo již 29 těchto dopisů. Zatím rekordní počet písemných poděkování byl zaznamenán v roce 2008, kdy přišlo 44 děkovných dopisů. Za rok 2008 převýšil počet děkovných dopisů počet přijatých stížností, kterých bylo celkem 19. Např. v roce 2007 byl poměr děkovných dopisů a stížností 29:31, o rok dříve dokonce 19:34. (nk)
Strana 5
červen 2009
ROČNÍK 2, ČÍSLO 2
PŘE D S TAVU J EME VÁM ** K D O J E KD O ** PŘED S TAVU J EM E VÁM V dalším díle našeho pravidelného seriálu, který má za úkol více přiblížit čtenářům Zpravodaje jednotlivé osobnosti v nemocnici, oslovil MUDr. Zoran Nerandžič MUDr. Jindřicha Frantu, MUDr. Lukáše Fuhrmanna, MUDr. Pavla Svobodu a Mgr. Dagmar Filípkovou.
MUDr. Jindřich Franta primář ORL oddělení do 30. 6. 2009, kdy odešel do důchodu
MUDr. Lukáš Fuhrmann primář ORL oddělení počínaje dnem 1. 7. 2009
Co ho přivedlo ke studiu medicíny... Pro medicínu se rozhodl sám z vlastního přesvědčení. Proč se rozhodl dělat ORL... Především chtěl dělat chirurgický obor, proto během studia na fakultě docházel do kroužku kardiochirurgie. Jako obor ho kardiochirurgie pro svůj stereotyp příliš nezaujala. Nakonec si vybral otorhinolaryngologii (ORL), kde je hlavní chirurgie se silnou ambulantní složkou. Atestoval ještě podle starého a pak i podle nového systému vzdělávání lékařů ve Fakultní nemocnici Motol (II. Lékařská fakulta v Praze). Co by chtěl zlepšit na svém oddělení... Je to hlavně dispenzarizace pacientů „rhino, oto, onko“ (nosní, ušní a nádorové). Časem by se chtěl věnovat endonasálním a mikrochirurgickým výkonům ucha. Operační zázemí u složitých pacientů má ve Fakultní nemocnici v Královských vinohradech na Praze 10 (III. Lékařská fakulta v Praze), kde pracuje v úvazku 0,1. Co Vás přivedlo k Vaší práci? Nyní má k dispozici tři lékaře a chtěl by získat akreditaci v oboru ORL s možností vzdělávat mladé abCo byste chtěl/a zlepšit na solventy z lékařských fakult. svém pracovišti? Jaké má zájmy... Turistika, volejbal.
Co ho přivedlo ke studiu medicíny…. Medicínu chtěl studovat již od mládí. Ukončil lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jak se dostal na ORL... Na otorhinolaryngologii (ORL) se dostal souhrou okolností. Na prvním působišti, kam nastoupil po promoci, bylo volné místo jen na ORL. Během své kariéry se zúčastnil celé řady misí v zahraničí. Vzpomíná si na pobyt v Kambodži, kde působil ve vojenské polní nemocnici v osmdesátých letech, a pak v Lybii. Jaké má zájmy….. Jazyky a turistiku. Hovoří a čte francouzsky, rusky, anglicky a německy. Vzhledem k tomu, že MUDr. Franta pobýval v době uzávěrky tohoto čísla v zahraničí, nepodařilo se nám získat jeho souhlas s uveřejněním fotografie na stránkách Zpravodaje MěN v LTM.
1. 2.
3. Jaké máte zájmy?
MUDr. Pavel Svoboda Mgr. Dagmar Filípková vedoucí lékař gastroenterologického oddělení vrchní sestra ambulancí a primář odborných ambulancí (polikliniky) Co ji přivedlo k této práci... Co ho přivedlo ke studiu medicíny... V pěti letech chtěla být učitelkou, ale Od dětství si přál pracovat jako lékař. Lékařskou nakonec po maturitě zvítězil zájem o fakultu studoval v Praze. lidi a začala studovat na 1. Lékařské Jak se dostal ke gastroenterologii... fakultě v Praze – obor zdravotní sestObor gastroenterologie ho zaujal již jako studen- ra. Studia ukončila po třech letech. ta. Od druhého ročníku studia medicíny pracoval u Doc. Dr. Ne- Vlastní praxi zahájila na chirurgickém odd. v Litoměřicích dbala, významného českého gastroenterologa. Atestoval z interny a a pak přešla do Ústí nad Labem na traumatologické odděpak z gastroenterologie. lení, pak na ARO a JIP, protože měla ráda „akci“. Během Co by chtěl zlepšit na svém pracovišti…. praxe dokončila magisterské studium oboru management Velkým zlepšením jeho práce je samotný fakt, že od června letošní- ve zdravotnictví na Univerzitě Palackého v Olomouci. ho roku nastoupil nový endoskopista, takže už není na pracovišti Co by chtěla zlepšit ve své práci... sám. Všechna další zlepšení se týkají především modernizace pří- Chtěla by zlepšit služby na ambulanci a současně podmínstrojového vybavení, na které je gastroenterologie velmi náročná. ky pro práci sester. Vše ale závisí na penězích. Jaké má zájmy… Jaké má zájmy... Aktivně sportovala- hrála volejbal, lyžuje a ráda řídí auto. Hlavním koníčkem je práce, pak motoristický sport. Vlastní silnou Yamahu 600, má rád cyklistiku, fitness, rád cestuje.
NÁŠ KOMENTÁŘ Touto cestou bych chtěl poděkovat, jménem svým a jménem redakce, odcházejícímu primáři MUDr. Jindřichu Frantovi za jeho práci na ORL oddělení MěN v Litoměřicích a zároveň přivítat a představit nového přednostu ORL oddělení MUDr. Lukáše Fuhrmanna. Primáře MUDr. Pavla Svobodu obdivuji pro jeho obětavou práci v oboru gastroenterologie a jeho vysokou erudici, kterou se může pochlubit jen málokdo. U vrchní sestry Mgr. Dagmar Filípkové obdivuji její manažerské schopnosti, dlouhodobě se vzdělává a přitom úspěšně zvládá roli matky a ženy. (zn)
Strana 6
červen 2009
ZPRAVODAJ MĚN LTM
OBOR N É T ÉMA * * OD BOR NÉ T ÉMA ** OD BOR NÉ T ÉMA Burn - Out syndrom — Inventář projevů syndromu vyhoření Tamara a Jiří Tošnerovi, Hestia-Národní drovolnícké centrum, Praha 2002 V tomto vydání Zpravodaje MěN v LTM se vracíme k minulému tématu, a to syndromu vyhoření. Jak jsme avizovali, najdete zde dotazník, podle kterého si sami můžete zjistit, do jaké míry jste syndromem vyhoření ohroženi. (nk) Pokyny pro vyplnění: zaškrtněte u každé položky, do jaké míry se vás jednotlivé výpovědi týkají Výrok ↓ Počet bodů →
vžd y
čas to
někdy
zří dka
nikdy
4
3
2
1
0
1. Obtížně se soustřeďuji
4
3
2
1
0
2. Nedokáži se radovat ze své práce 3. Připadám si fyzicky „vyždímaný/á“ 4. Nemám chuť pomáhat problémovým klientům 5. Pochybuji o svých profesionálních schopnostech 6. Jsem sklíčený/á
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
7. Jsem náchylný/á k nemocím
4
3
2
1
0
8. Pokud je to možné, vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy 9. Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o klientech 10. V konfliktních situacích na pracovišti se cítím bezmocný/á 11. Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. 12. Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé vztahy 13. Můj odborný růst a zájem o obor zaostává 14. Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní 15. Jsem napjatý/á
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
16. Svou práci omezuji na její mechanické provádění 17. Přemýšlím o odchodu z oboru 18. Trpím nedostatkem uznání a ocenění 19. Trápí mě poruchy spánku 20. Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání 21. Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru 22. Cítím se ustrašený/á
4
3
2
1
0
4
3
2
1
0
23. Trpím bolestmi hlavy
4
3
2
1
0
24. Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty
4
3
2
1
0
Vyhodnocení inventáře projevů syndromu vyhoření Do níže uvedených řádků zapište vždy vedle čísla položky počet bodů, který jste u této položky zaškrtli. Potom v každé řádce sečtěte výsledky pro každou rovinu dotazníku zvlášť. Z dosažených hodnot v každé řádce můžete vyčíst svůj individuální stresový profil. Maximální hodnota bodů v jedné rovině je 24, minimální je 0 bodů. _____________________________
Rozumová rovina: položky č. 1...... + č. 5...... + č. 9...... + č. 13...... + č. 17....... + č. 21...... = .......... bodů Emocionální rovina: položky č. 2...... + č. 6...... + č. 10...... + č. 14...... + č. 18...... + č. 22...... = .......... bodů Tělesná rovina položky č. 3...... + č. 7...... + č. 11...... + č. 15...... + č. 19...... + č.23...... = ........... bodů Sociální rovina položky č. 4...... + č. 8...... + č. 12...... + č. 16...... + č. 20...... + č. 24...... = ........... bodů ___________________________ Rovina rozumová + emocionální + tělesná + sociální...... Celkem = ........… bodů Součtem všech čtyř rovin získáte celkovou míru vaší náchylnosti ke stresu a syndromu vyhoření. Maximální hodnota celkového součtu je 96, minimální 0 Pamatujte, že se nejedná o hodnotící test ale pouze o orientační zjištění, ve kterých složkách osobnosti není u vás vše v pořádku. Vysoké hodnoty celkového součtu bodů ještě nemusí svědčit o vašem syndromu vyhoření. Spíše mohou být podnětem k dalšímu pátrání po vašem životním stylu, resp. po vašich stylech chování a vypořádávání se s problémy. Praktické využití výsledků testu: vysoké hodnoty součtu bodů v některé z uvedených rovin vám napovídají, které složce své osobnosti se více věnovat. V příštím vydání Zpravodaje MěN v LTM si budete moci přečíst, jak syndromu vyhoření předcházet.. Tento text byl čerpán z příručky, jejíž celý text najdete na:: http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_1529.html
Strana 7
červen 2009
ROČNÍK 2, ČÍSLO 2
D O BROVO LN ÍC I V NE MO C NIC I ** D O B ROVO L NÍC I V NE MO C NIC I
V litoměřické nemocnici byl koncem května zahájen dobrovolnický program Divadelním představením s názvem „Co děje v trávě“ byl 27. května 2009 v Městské nemocnici v Litoměřicích zahájen program s názvem „Dobrovolníci v nemocnicích“. Tento program v rámci naší nemocnice organizuje občanské sdružení Pápěří a bude probíhat na oddělení LDN. Jedná se o pomoc formou vysílání dobrovolníků k pacientům dlouhodobě upoutaným na lůžko. Protože u pacientů dlouhodobě hospitalizovaných, s těžkou nemocí nebo nějakou jinou formou omezení, vzniká psychická zátěž, která může negativně ovlivňovat i celkový zdravotní stav. Negativně působí i sociální izolace, ztráta běžných lidských kontaktů a nepřítomnost návštěv v nemocnici u osamělých seniorů hospitalizovaných v léčebnách dlouhodobě nemocných. Tuto mezeru v péči mohou pomoci zaplnit právě dobrovolníci. Vznik občanského sdružení Pápěří a jeho zaměření na práci v Městské nemocnici c Litoměřicích byl nejprve projednáván s ředitelem nemocnice MUDr. Vysoudilem. Poté, co byl kladně přijat, bylo toto sdružení v listopadu 2008 založeno. Následně bylo potřeba připravit vše pro akreditaci sdružení, která je nutná proto, aby se mohl program „Dobrovolníci v nemocnicích“ vůbec uskutečnit. Akreditace byla Pápěří udělena v prosinci 2008. „Během příprav na akreditaci pro nás
byla veliká podpora ze strany nemocnice, kde jsme vše řešili s Mgr. Lenkou Kalábovou, náměstkyní pro ošetřovatelskou péči a kvalitu“, popsala začátky Pápěří Ing. Lucie Kudibálová, předsedkyně rady sdružení Pápěří a koordinátorka dobrovolnické-
Divadlo ve vestibulu. Foto: N. Křečková ho programu v naší nemocnici a dodala, že dobrovolníkem se může stát kdokoli starší 18ti let, kdo může 2-3 hodiny týdně ze svého času věnovat pacientům na oddělení LDN. Předpokladem je tolerance, schopnost sebereflexe a respekt mezí dobrovolnické služby. Vítáni jsou mimo jiné i studenti nebo osoby starší, které jsou třeba již ve starobním důchodu. První školení dobrovolníků pro práci v Městské nemocnici v Litoměřicích proběhne 19. září. 2009 na oddělení LDN. Školite-
lem bude MUDr. Kořínková, externí garant dobrovolnického programu v litoměřické nemocnici. Školení bude celodenní a bude probíhat formou simulace různých situací. Navíc bude mít i praktickou část, kdy se budou dobrovolníci např. učit zacházet s vozíky apod. Kontaktní osobou pro dobrovolníky je Ing. Kudibálová. Ta bude dobrovolníky shánět a nechávat je proškolit. Navíc bude vyřizovat potřebné formality jako např. pojištění, smlouvy s dobrovolníky, kodex mlčenlivosti, výpisy z rejstříku trestů. Kontaktní osobou v nemocnici je zdravotní sestra Petra Záveská. Jejím úkolem je zmapovat potřebu dobrovolníků na odděleních, což znamená, že bude každý pátek nahlašovat, na kterých stanicích jsou pacienti vhodní pro péči dobrovolníka a kolik. Na léto je naplánováno několik jednorázových akcí, aby si personál i pacienti zvykli na přítomnost někoho dalšího na oddělení. Koncem června např. proběhla keramická dílna, na 19. července 2009 od 10 hodin je připraveno zpívání s harmonikářem. Víte-li o někom, kdo by měl o tento program zájem, kontaktujte, prosím, Ing. Lucii Kudibálovou (tel. 739463296 nebo e-mail
[email protected]) . (nk s přispěním www.paperi.cz)
V Z DĚ LÁ V Á N Í * * V Z DĚ LÁ V Á N Í * * V Z DĚ LÁ V Á N Í
DOBROVOLNICKÉ PROGRAMY ZLEPŠUJÍ ATMOSFÉRU V NEMOCNICÍCH Dne 30.3. se uskutečnila v sále restaurace Koliba v Litoměřicích další z pravidelných konferencí pro zdravotnické pracovníky—nelékaře. Tentokrát na téma: Dobrovolníci v nemocnicích. Garantem této konference bylo oddělení LDN. Mezi pozvanými přednášejícími byli MUDr. Ivana Kořínková ze společnosti IKORI, Mgr. Karin Pospíšilová z dobrovolnického centra Lékořice, Mgr. Debora Martásková, která má na starosti duchovní péči ve Fakultní Thomyerově nemocnici, Bohdana Furmanová z Krajské zdravotní, a.s. a koordinátorka dobrovolnického programu v MěN v LTM Ing. Lucie Kudibálová z občanského sdružení Pápěří. Na konferenci vystoupila také zdravotní sestra Petra Záveská z LDN litoměřické nemocnice, která má v této nemocnici na starosti výběr vhodných klientů pro péči dobrovolníků.
MUDr. Kořínková přednesla příspěvek na téma „Možnosti a hranice dobrovolnické programu v nemocnicích“, ve kterém shrnula své desetileté zkušenosti s působením dobrovolníků v nemocnicích. MUDr. Kořínková mj. uvedla, že dobrovolnické programy zlepšují atmosféru v nemocnicích a zlepšují vztah mezi personálem nemocnice a veřejností. „Dobrovolník je v budoucnu lépe spolupracujícím pacientem i příbuzným pacienta,“ zaznělo v jejím příspěvku. Dobrovolnické činnosti mají 3 principy. Jsou to: 1/ orientace na zdraví, ne na nemoc, 2/ orientace na přítomnost, ne na minulost a 3/ orientace na činnost, ne na výsledek. Pro práci dobrovolníků je důležitá zpětná vazba od personálu nemocnice. Důležité je také vědět, že práce dobrovolníků nenahrazuje odbornou pomoc, nenarušuje léčebný proces a provoz nemocnice a že
hranice jejich práce vždy určuje personál nemocnice. Působení dobrovolníků v nemocnicích má také svá rizika. Někdy jsou dobrovolníci vnímáni jako levná pracovní síla a někdy je jejich působení vnímáno jako vylepšení image nemocnice nebo k získání výhod bez vědomí důležitosti jejich práce. Odměna dobrovolníkům za jejich práci je především v rovině morální. Březnová konference byla svým tematickým zaměřením velmi zajímavá. Přiblížila účastníkům možnosti a omezení dobrovolnických programů a pomohla udělat si jasnější představu o základních principech působení dobrovolníků v nemocnicích. To, jak se dobrovolnický program osvědčí v litoměřické nemocnici, ukáže především čas. (nk)
Strana 8
červen 2009
ZPRAVODAJ MĚN LTM
P O S LED N Í ST RAN A ** P OS LE D NÍ STR A N A ** P OS LED N Í STR A N A
Porodnici ocenila Kapka naděje Prezidentka nadace Kapka naděje Vendula Svobodová a ředitelka nadace Elen Švarcová (obě na snímku) přijely v úterý 30. června 2009 předat naší nemocnici částku 100.000 korun jako ocenění za loňské prvenství zdejší porodnice v počtu a kvalitě odběrů pupečníkové krve vzhledem k počtu porodů. Nejlepší porodnici roku v odběrech pupečníkové krve každoročně vyhlašuje Banka pupečníkové krve a již zmíněný finanční dar poskytuje nadace Kapka naděje. Podmínkou je, že tyto peníze musí jít na vybavení porodnice. Záleží však na vítězi, co si za Návštěva z Kapky naděje. Foto: S. Filipová dané finance pořídí. V případě litoměřické porodnice to byl nové elektronicky manipulovatelné vyšetřovací lůžko, které přináší maminkám větší komfort při vyšetření před porodem. Městská nemocnice v Litoměřicích je v tomto projektu zapojena již 6 let, v Ústeckém kraji byla jako jedna z prvních. Za loňský rok tu bylo učiněno 89 odběrů pupečníkové krve, což je více než 10 % ze všech porodů. Většina nemocnic zapojených do projektu se pohybuje v průměru na 6 % odběrů vzhledem k počtu porodů. Loňské prvenství zdejší porodnice není prvním úspěchem tohoto druhu. Před třemi lety byla naše nemocnice v tomto hodnocení na 3. místě. (nk)
7 8 5 4
6
Omlouváme se čtenářům Zpravodaje MěN v LTM za zpoždění při vydání tohoto (červnového) čísla. Další vydání již bude v obvyklém termínu, tedy koncem září. Za redakční radu N. Křečková
PROSÍM NEPŘEHLÉDNĚTE Vážení čtenáři, v květnu byly v prostorách nemocnice umístěny dvě schránky s označením Zpravodaj MěN v LTM. Jedna je vedle podatelny ve vestibulu, druhá vedle nástěnky odborů na chodbě ředitelství ve 3. patře. Tyto schránky jsou určeny na vaše dotazy, připomínky, příspěvky a náměty týkající se (nejen) Zpravodaje MěN v LTM. Vhazovat sem můžete i dotazy na ředitele, které budou na stránkách Zpravodaje i s odpovědí uveřejňovány. Věříme, že se prostřednictvím těchto schránek aktivně zapojíte do přípravy Zpravodaje tak, aby co nejvíce vyhovoval vašim potřebám. (nk)
VTIPY
SUDOKU 4
VZKAZY
1
2 3 8
6 2 5
2 9
8 9 3
6 1 5 4
6 9 8 3
5 1
5 7 4 6
3
MOUDRÁ VĚTA NA KONEC: Ať dostaneš jakýkoliv kopanec, zkus to znova. buddhistický chvalozpěv
Stěžoval si neurolog gynekologovi: "U nás je to na nervy, a jak je to u vás?“ U doktora:"Pane Novák, ty bolesti ve vaší noze jsou prostě věkem." "Divné. Moje druhá noha je úplně stejně stará a nebolí." "Jakou mám naději, pane doktore?" "Nó, víte, dělám tuhle operaci už po osmadvacáté." "Tak to jsem už klidný." " "Jistě - jednou se to povést musí!" Sedlák se dověděl od lékaře, že je nevyléčitelně nemocný a že brzy umře. "Pane doktore, mám jedno přání: napište mi pak, že jsem umřel na AIDS." "Pročpak, vždyť máte přece rakovinu?" "Ze tří důvodů. Za prvé: takovou nemoc u nás ve vsi ještě nikdo neměl. Za druhé: ten, co mi chodil za ženou, teď bude mít pěkně nahnáno. A za třetí: nikdo se jí nadosmrti ani nedotkne."
www.nemocnice-lt.cz
Zpravodaj MěN LTM, čtvrtletník. Vydává Městská nemocnice v Litoměřicích pro interní potřeby zaměstnanců. Výtisk zdarma. Adresa: Městská nemocnice v Litoměřicích, Žitenická 18, 412 01 Litoměřice. Odpovědná redaktorka: Mgr. Naděžda Křečková Tůmová, Ph.D. (tel. 739672326, 416 723 254, e-mail:
[email protected]), redakční rada: MUDr. Zoran Nerandžič, Bc. Miroslava Ikoniaková. Uzávěrka příspěvků vždy k 30.11, 28.2., 31.5. a 31.8. Bez vědomí Městské nemocnice v Litoměřicích nelze zde otištěné články dále publikovat!
