ZPRAVODAJ KŘESŤANSKÉ A DEMOKRATICKÉ UNIE ČESKOSLOVENSKÉ STRANY LIDOVÉ. Kniha rozhovorů Zuzany Roithové právě v prodeji

Z P R AV O D A J K Ř E S Ť A N S K É A D E M O K R A T I C K É U N I E – Č E S K O S L O V E N S K É S T R A N Y L I D O V É

Kniha rozhovorů Zuzany Roithové právě v prodeji www.kdu.cz

PROSINEC 2012

SJEZD 2012

Z projevu předsedy Pavla Bělobrádka na Sjezdu KDU-ČSL v Jihlavě

Příchod sjezdového předsednictva do sálu

Milé sestry, vážení bratři, vážení hosté, dámy a pánové, chci poděkovat tisícům členů a příznivců, se kterými jsem měl možnost se setkat a hovořit. Musím říci, že jsem hrdý a mám opravdovou radost, že jsem předseda takovéto strany, která je plná poctivých, pracovitých a skromných lidí, kteří vyznávají tvrdou práci, rodinu a sociální cítění. Je mi ctí, že jste mě vzali do svých řad a dokonce jste si mě zvolili za svého předsedu. Děkuji, velice si toho vážím! Předsednictvo, které jste si před dvěma lety zvolili, mělo být jakousi novou krví do žil strany. Měli jsme před sebou úkol hodný krizového manažera. Museli jsme se vyrovnat s dluhovou zátěží po předchůdcích, s minimálním personálním zázemím a často i nedostatkem zkušeností a kontaktů. Věřím, že vy snad ještě více než my samotní dokážete vidět posun, který se v našich řadách odehrál.

Strana je finančně stabilizovaná. V červnu jsme doplatili předvolební dluhy z roku 2010. I díky tomu, že strana byla nucena propustit 60 % zaměstnanců. Chtěl bych jim všem poděkovat, zvláště těm, kteří si nenechali vyplatit odstupné. Děkuji. Aniž bychom prodali Palác Charitas, aniž bychom splácení rozložili do více let, rozhodli jsme omezit výdaje a jít cestou rychlého oddlužení. Jsem rád, že vedení krajských organizací, CV i CK schválily naši strategii, takže jsme na nejlepší cestě být v roce 2014 zcela bez dluhů. Sestry a bratři, dámy a pánové. Hrál jsem a trénoval fotbal. I když si hráči myslí, že trenér nepostavil správně sestavu a nezvolil optimální taktiku, přesto musejí hrát naplno, aby měli šanci vyhrát. Tři hráči si prostě nemůžou dovolit hrát jinak a na jiných postech. Kdo není týmový hráč, nemůže hrát kolektivní sport. Pokud se prohraje, je to zodpovědnost trenéra, toho je pak možné vyměnit. To je legitimní. V politice to platí také. Kopejme proto za jeden tým. ••• V současné době je v Senátu poměrně dynamická situace. Poprvé v historii se stalo, že došlo ke kádrování kandidáta do vedení Senátu. Zda je nezvolení J. Čunka místopředsedou senátu předzvěstí prověrkových komisí a dalších vymožeností socialismu v levicovém senátu, se necháme překvapit. Každopádně to musíme vzít jako fakt, náš kandidát byl soudem očištěn, prokáza-

Z usnesení sjezdu • Sjezd KDU-ČSL považuje za nepřijatelné a znepokojující vyjádření senátora Tomia Okamury (z Klubu pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí) týkající se komunistické ideologie, praxe a politiky KSČM. Jeho slova hrubě znevažují oběti represí a perzekucí komunistického totalitního režimu, které v 50. letech osobně postihly mnoho členů a členek lidové strany. • Sjezd KDU-ČSL pokládá povinné S-karty za stigmatizující a vyzývá premiéra Petra Nečase, aby svá slova o dobrovolném přebírání S-karet prosadil do oficiálního stanoviska vlády ČR. • Sjezd KDU-ČSL vyzývá své členy, aby se zasazovali o zákaz hazardních hracích přístrojů na území své obce či města. • KDU-ČSL odmítá redukci státní správy v obcích 1. a 2. typu a převedení státní správy na obce s rozšířenou působností, odmítá další vzdalování státní správy od občanů. • Sjezd KDU-ČSL vyjadřuje znepokojení nad obsazováním vedoucích funkcí ve vedení krajů zastupiteli zvolenými za KSČM. V tomto duchu podporujeme iniciativy studentů a pedagogů, kteří protestují proti této praxi. • Sjezd KDU-ČSL ukládá Předsednictvu KDU-ČSL připravit petiční akci proti privatizaci zdravotních pojišťoven, nemocnic a zdravotního pojištění.

N O V Ý H LA S • Z P R A V O D A J K D U - Č S L • P R O S I N E C / 2 0 1 2

2

lo se dokonce, že došlo k manipulaci s posudky a k trestnému činu v jeho neprospěch. Naše kritika poměrů na MPSV, neprůhledných transferů miliard korun, sKarty i působení náměstka Šišky se ukázala jako správná, přestože média o nás mlčí a konkurence z opozičních lavic ochotně a ráda přejímá naše podklady a stanoviska. Přesto jsme nerezignovali a naše podněty k mnoha dalším kauzám, jako je otázka Lesů ČR, otázky zdravotnictví, ekonomiky apod., nadále nevzdáváme. Nekritizujeme vládu ODS a TOP 09 a STAN proto, že je pravicová, ale že dělá kroky, které jsou v neprospěch ČR. Dokonce si myslíme, že ODS a TOP09 dělají svými kroky pravici ostudu. Zeštíhlení státní správy? Nula. Zavedení pořádku? Naopak, stát přestává plnit svoje funkce. V EU máme pověst podvodníků, a to se k tomu přidalo i zjištění, že při čerpání fondů z EU se v ČR podvádí a krade ve velkém. Brusel není ani zlý, ani hodný. Je takový, jakým mu dovolíme být. Musíme být v EU aktivní a být spolehlivým partnerem. Pak něčeho dosáhneme. Nejsme eurohujeři ani eurofobové. Jsme eurorealisté. EU je projekt, který chceme a podporujeme, jehož nedokonalosti nepopíráme a chceme je odstranit. Zároveň však víme, že je třeba si pořádek nejdříve udělat sami doma a pak poučovat jinde. My si pořádek ve straně udělali. Kdyby ODS a TOP 09 hospodařili ve státě jako my, pak by byl stát dávno stabilnější, štíhlejší a efektivnější a dluhy by se splácely. Dokud v ČR nezavládne pořádek, pak se nikam nedostaneme. V potravinářství, kde jsem roky pracoval, platí jedno. Kde je nepořádek a špína, tam se drží krysy a potkani. Ve státě je to stejné. A že ty naše „krysy“ jsou řádně vypasené... Věřím v úspěch a budoucnost KDU-ČSL, protože naše strana věří v tvrdou práci, rodinu a skromnost. Přidáme-li kreativitu, tah na branku a kompetentnost, pak věřím, že naše úsilí o společné dobro má šanci. Věříme v hodnoty, které jsou moderní už tisíce let, křesťanskožidovskou etiku a morálku, řeckou vzdělanost a římské právo. Protože co je dobré pro ČR, je dobré i pro KDU-ČSL. A co je dobré pro KDUČSL, je dobré i pro ČR. Zdař Bůh!

www.kdu.cz

PF 2013

Milé sestry, vážení bratři, dámy a pánové, nové vedení má za sebou již dva roky ve funkci. Z nich jsme složili na prosincovém celostátním sjezdu KDU-ČSL v Jihlavě účty. Daří se nám splácet dluhy, prošli jsme i velmi dobrým výsledkem v krajských a senátních volbách. Nyní nás čekají volby prezidenta republiky, ve kterých podporujeme naši poslankyni Evropského parlamentu MUDr. Zuzanu Roithovou, MBA. To vše asi pozorně sledujete. Chci Vám osobně za ty dva roky skutečně upřímně poděkovat. Je mi ctí být předsedou KDU-ČSL a velmi si toho vážím. Jistě dělám chyby, ale nikdy ne se zlým úmyslem. Jsem velmi rád, že jsem se s mnoha, dnes už tisíci z Vás, mohl setkat osobně. Je to pro mě vždy zajímavá zkušenost a často i velké povzbuzení. Nyní, v adventní době, Vás nechci zatěžovat dlouhým oslovením. Konečně mnohé si můžete přečíst nebo poslechnout na internetu v mých vystoupeních na sjezdu. Vánoce jsou pro nás svátky velké naděje a radosti. Věřím, že nejenom v onom duchovním rozměru, ale i v politickém smyslu slova. Naše strana naději má, a to velkou. Proto bych si pro nás všechny přál, abychom dokázali následující dny roku 2013 prožít s vědomím, že naše cíle dojdou naplnění. Vážení přátelé, chci Vám všem popřát krásné prožití Vánoc, hodně štěstí, zdraví, Božího požehnání a kvalitních a pevných mezilidských vztahů, lásku, víru a naději v roce 2013. Vše budeme určitě hodně potřebovat. S pozdravem „Zdař Bůh!“ Pavel Bělobrádek

Pevné zakořenění ve víře v dobro, v naději ve smysl, v lásce druhých a k druhým, dále spravedlnost, moudrost, mírnost, statečnost, také štěstí, zdraví a vše dobré Vám v roce 2013 přeje Předsednictvo KDU-ČSL


www.kdu.cz

3

SJEZD 2012

SJEZD KDU-ČSL 2012 V JIHLAVĚ

V sobotu 1. 12. 2012 proběhl v Jihlavě Sjezd KDU-ČSL. Pozdravili jej významní zahraniční hosté. Prostřednictvím filmového plátna promluvil k delegátům předseda Evropské lidové strany Wilfried Martens. Ve svém poselství k delegátům vyjádřil radost z toho, že se KDU-ČSL nade vší pochybnost vrací na českou politickou scénu, zatímco na evropské politické scéně zůstala její úloha nepřerušena. V písemné zdravici vyjádřil velké uznání reformované KDU-ČSL předseda rakouské lidové strany ÖVP Michael Spindelegger. Jako host navštívil sjezd i ředitel zastoupení Nadace Konrada Adenauera pan Werner Böhler. Osobně k přítomným promluvil předseda slovenské KDH Ján Figeľ. Se zásadním projevem poté vystoupil předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek (jeho nejdůležitější myšlenky najdete na str. 2).

http://sjezd2012.kdu.cz Letos poprvé udělil Pavel Bělobrádek Cenu předsedy za mimořádnou občanskou statečnost dvěma laureátům. Stali se jimi Leo Steiner a Ondřej Závodský. Leo Steiner je krajským předsedou KDUČSL v Ústí nad Labem. Jako úředník tzv. ROPu Severozápad neváhal podat trestní oznámení na vedení organizace, které se pod politickým zadáním neštítilo dělit dotace z Evropské unie na základě nezákonných praktik. Ondřej Závodský je právníkem Ministerstva vnitra, který je zároveň jedním z oceněných „whistelblowerů“ Nadačního fondu proti korupci. Upozornil včas na nekalé praktiky při veřejných zakázkách a nákupech na ministerstvu. Přesně v poledne přednesla svůj projev k delegátům sjezdu kandidátka na prezidentku ČR Zuzana Roithová. Ujistila delegáty, že prezidentské kampani nyní věnuje takřka každou minutu svého života. „Důvěra více než osmdesáti tisíc lidí, kteří mi věnovali svůj podpis, nesmírně zavazuje a já tyto voliče nezklamu,“ uvedla ve svém vystoupení. Odpolední program byl věnován úpravě jednotlivých paragrafů našich stanov a v závěrečné diskusi se delegáti vyslovovali k aktuálním postojům strany k politickým krokům vlády. (red)

Změna stanov Sjezd KDU-ČSL ve Žďáře nad Sázavou v roce 2010 uložil novému předsednictvu připravit návrh modernizovaných stanov, který byl na prosincovém sjezdu v Jihlavě úspěšně schválen. Nové znění stanov bude zveřejněno po 1. lednu 2013 na našich webových stránkách www.kdu.cz. Dovolte mi, abych popsal hlavní změny, které byly přijaty, a uvedl, s jakou filosofií jsme k celé novelizaci stanov přistupovali. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 ukázaly, že se již nelze spoléhat na voličskou sílu vlastní členské základny, a proto je třeba proměnit stranu ze strany členské na stranu voličskou. To ovšem neznamená rezignovat na budování kvalitní členské základny, bez které se dlouhodobě žádná politická strana neobejde. Naším cílem musí být

budovat voličskou stranu, která není závislá pouze na hlasech svých členů a jejich rodin, ale zároveň stranu, která bude stabilně stát na aktivních členech a akceschopné stranické struktuře. Jaké jsou tedy hlavní cíle modernizace a která konkrétní hlavní opatření byla na jihlavském sjezdu schválena? Stanovili jsme si tři základní cíle. KDUČSL více otevřít a zvýšit akceschopnost, důsledněji definovat naše programové a hodnotové ukotvení a posunout stranu z členské na volební. Pro zvýšení akceschopnosti a otevření strany jsme navrhli tato základní opatření: • Umožnili jsme snadnější a akceschopnější fungování místních organizací strany. Nově bude pro vznik MO potřeba pouze tří členů KDU-ČSL, při


4

čemž pouze jeden z nich musí mít trvalé bydliště v místě, kde chtějí novou MO založit. Rovněž jsme do stanov přidali zcela nový bod týkající se způsobu zániku MO, což dosud nebylo nijak ve stanovách ošetřeno. Rovněž jsme posílili výroční členské schůze, které budou moci navrhovat CV KDU-ČSL vyloučení svého člena nebo rozhodovat o zrušení MO. • Nově jsme umožnili každému členovi strany bez udání důvodu přerušit své členství. Rovněž jsme zavedli akceschopnější model udělení stranických trestů (např. snadnější pozastavení členství v případech podezření člena z korupčního jednání). To orgánům strany umožní rychle reagovat např. na případné korupční aféry a podezření. • Došlo k posílení postavení generálního sekretáře (GS) ve vztahu ke všem zaměstnancům. Nově např. GS uza-

www.kdu.cz

SJEZD 2012

vírá a rozvazuje pracovní poměr se všemi zaměstnanci působícími v krajské a okresních kancelářích daného kraje pouze s písemným souhlasem předsedy kraje, nikoliv KV. • Došlo také ke změnám v oblasti fungování odborných komisí. Personální složení odborných komisí podléhá nově pouze předsednictvu, ve kterém každý člen předsednictva má konkrétní odpovědnost za svěřenou oblast, kterou mu určil na jeho návrh CV KDU-ČSL. • Pro výjimečné případy byl do stanov zaveden institut hlasování per rollam, který umožňuje hlasování elektronickou nebo písemnou cestou. • Pro hlasování v Předsednictvu KDUČSL bylo zavedeno pravidlo, že ve všech případech rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. V oblasti programového a hodnotového ukotvení jsme rozšířili dosavadní programový paragraf 2. Nově jsme se přihlásili k ochraně důstojnosti lidské osoby od početí po přirozenou smrt. K principům společného dobra, spravedlnosti, solidarity a subsidiarity. Rovněž jsme do stanov zakotvili náš pohled na rodinu jako společenství muže, ženy a dětí. Dále jsme se zavázali prosazovat právní stát, parlamentní demokracii a sociálně tržní hospodářství. Konečně ve třetí klíčové oblasti proměny KDU-ČSL ze strany členské na stranu volebního typu jsme prosadili tato zásadní opatření: • Jako první politická strana v republice zavádíme pro stanovení klíče počtu

P. Bělobrádek uděluje cenu O. Závodskému

delegátů sjezdu, CK a krajské konference nejen velikost členské základny, ale také volební výsledky a počet voličů. I když se v Evropě tento princip zatím moc neuplatňuje, jako příklad mohou sloužit pravidla uplatňovaná v německé Křesťanskodemokratické unii (CDU). Ta si vybírá 80 % delegátů podle počtu členů a zbylých 20 % podle volebního výsledku. O konkrétním poměru a pravidlech při výpočtu delegátů rozhodne Volební řád, který bude schvalovat CK KDU-ČSL. • Pro posílení voličského rozhodnutí jsme rovněž zavedli princip, že každý člen místního zastupitelstva, který je členem strany, je automaticky členem místního nebo městského výboru. Na místní úrovni se tedy bude postupovat analogicky, jako je tomu např. na krajské úrovni, kdy se zastupitel kraje, P. Mareš, M. Jurečka, V. Doležálek, P. Pachta


který je členem strany, automaticky stává členem krajského výboru. Toto jsou tedy hlavní změny ve stanovách, které byly schváleny na jihlavském sjezdu strany. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se tohoto náročného procesu účastnili, a přispěli tak ke zdárnému schválení modernizace stanov KDU-ČSL. Zároveň chci ovšem upozornit, že žádné stanovy nám samy od sebe nezajistí aktivní členy, volební úspěch nebo lepší obraz a pověst ve společnosti. Když je například nově schválen minimální počet zasedání nějakého orgánu, neznamená to, že se nemůže scházet častěji. To, že ze stanov přikážeme, že budeme svolávat jednání orgánů strany každý měsíc, nám ještě nezajistí aktivitu členstva. Možná tomu bude právě naopak. Aktivita členů není stanovami nijak omezena, ale nelze ji ani nijak předepisovat. Záleží pouze na každém z nás. Co se týká názvu strany, tak po zkušenostech z jihlavského sjezdu je zřejmé, že název již nikdy měnit nebudeme. Nejen, že máme zavedenou značku, která vystihuje naši historii a programové zaměření, ale především to nestojí za to, abychom se kvůli názvu rozdělovali a vyčerpávali spory. Tímto mi dovolte s autoritou předsedy Komise pro změnu stanov a 1. místopředsedy KDU-ČSL definitivně ukončit veškerou debatu na toto téma a jednou provždy tento problém smést ze stolu :-). Byli jsme a budeme Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou. Zdař Bůh Marian Jurečka 1. místopředseda KDU-ČSL

www.kdu.cz

5

KRAJSKÉ VOLBY

VÝSLEDKY KRAJSKÝCH VOLEB 2012


6

www.kdu.cz

KRAJSKÉ VOLBY

Naši nově zvolení senátoři Jiří Čunek

Mgr. Zdeněk Brož

kandidát KDU-ČSL Volební obvod č. 77 – Vsetín

společný kandidát KDU-ČSL a Nezávislé volby Volební obvod č. 65 – Šumperk


Mgr. Libor Michálek, MPA kandidát koalice „Michálek do Senátu“ (SZ, Pirátská strana, KDU-ČSL) Volební obvod č. 26 – Praha

www.kdu.cz

7

NOVÝ SENÁTNÍ KLUB

vislých, a to na post místopředsedy horní komory, ovšem 21. listopadu neprošel. Senátoři tak museli řešit nepříjemnou situaci a stáli před rozhodnutím buď dále trvat na nominaci Jiřího Čunka, nebo ze svých řad vybrat jiného kandidáta. Volba nakonec opět v tajném hlasování klubu padla na senátorku Miluši Horskou. Ta se 5. prosince místopředsedkyní horní komory Parlamentu České republiky po jednoznačné volbě opravdu stala.

Předseda senátního klubu P. Šilar podpořil kandidaturu Z. Roithové

Klub pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí Nový senátorský klub je výsledkem voleb a následného vyjednávání s nově zvolenými senátory, které vedl předseda bývalého lidoveckého klubu Václav Koukal a senátor Petr Šilar. Jejich úsilí bylo korunováno ve čtvrtek 25. října na ustavující schůzi, kde si nové uskupení na návrh senátorky Wagnerové zvolilo název Klub pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí. Členství v něm přijalo 10 senátorů: • • • • • • • • • •

Petr ŠILAR Jiří ČUNEK Stanislav JURÁNEK Miluše HORSKÁ Miroslav KREJČA Zdeněk BROŽ Eliška WAGNEROVÁ Jan VELEBA Libor MICHÁLEK Tomio OKAMURA

na romskou problematiku. Předseda Šilar v reakci zdůraznil, že ho mrzí, že se o podobně závažném rozhodnutí senátorky Wagnerové dozvěděl až z médií. „Pokud by mě paní senátorka o svých výhradách informovala, hledali bychom řešení. Její rozhodnutí nicméně akceptuji a nadále se těším na spolupráci při konkrétních úkolech v horní komoře parlamentu,“ uvedl ve své stručné reakci, která nicméně věrně ilustruje vzniklou situaci. Klub se rozhodl, že i přes odchod bývalé ústavní soudkyně bude nadále podporovat její nominaci na předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, a to z důvodu její mimořádné odborné erudice. Na základě tohoto stanoviska byla Eliška Wagnerová do čela této významné senátní komise schválena i plénem Senátu. Jiný návrh KOD – KDU-ČSL a nezá-

Předsedou Klubu byl zvolen Petr Šilar, 1. místopředsedkyní Miluše Horská a dalším místopředsedou Libor Michálek. KOD – KDU-ČSL a nezávislí měli právo nominovat ze svých řad kandidáta na post místopředsedy Senátu PČR. Do tajného hlasování klubu byli nominováni Jiří Čunek a Eliška Wagnerová, přičemž hlasování skončilo v poměru 6:4 ve prospěch senátora Čunka.

„Je to vůbec poprvé, kdy byla za místopředsedkyni Senátu zvolena nestranická kandidátka. Svědčí to nejen o mimořádných kvalitách kolegyně Horské, ale také o otevřenosti našeho klubu, který upřednostňuje odbornost před stranictvím,“ uvedl v komentáři k proběhlé volbě předseda klubu Petr Šilar. Senátorka Horská po svém zvolení připomněla, že do povědomí mnoha kolegů se výrazněji zapsala především v souvislosti s instalací sochy sv. Anežky České v předsálí Jednacího sálu. I ona chce podle svých slov po vzoru české princezny a světice využít významné politické postavení především ke službě ostatním. „I z pozice místopředsedkyně Senátu se chci zasazovat o rozšíření nabídky zaměstnání pro hendikepované. Stejně tak nehodlám opustit školské a sociální projekty, na kterých jsem se v minulosti aktivně podílela – namátkou mohu jmenovat třeba pokračující proces inklusivního vzdělávání,“ říká senátorka, která je současně ředitelkou speciální školy pro postižené děti Svítání. Více informací o nově zvolené místopředsedkyni Senátu PČR naleznete na: http://www.milusehorska.cz/ Martin Horálek poradce senátorského klubu S. Juránek, Z. Škromach, M. Horská

7. listopadu se vedení klubu z médií dozvědělo, že ho opouští senátorka Eliška Wagnerová. Podle novinářů jako důvod uvedla především ostrý nesouhlas s názory Jiřího Čunka a Tomia Okamury


8

www.kdu.cz

DOPIS ZUZANY ROITHOVÉ

Milí čtenáři Nového HLASu, naší republice bude za měsíc 20 let. Jsme národ světových osobností, země s tisíciletou tradicí, která přečkala dvě totality, stát, který se stal z vůle občanů opět rovnocenným členem evropské rodiny. Ale po 23 letech od znovunabyté svobody lidé opět nevěří v politický systém a instituce, převládá pasivita, necháme se strašit – bojíme se o všechno – od suverenity po špekáčky. Ztráta ideálů a demoralizace mě trápí. Troufám si říct, že opět stojíme na křižovatce. Když jsem na základě mnoha dopisů a osobních výzev zvažovala, zda mám vstoupit do klání o prezidentský úřad, mnoho z Vás mi psalo, že se z naší politiky vytrácí její smysl – starost o lidi, zájem o člověka. Proto se mottem mé prezidentské kampaně stal ČLOVĚK. Jako prezidentka bych apelovala na státní instituce, aby vytvářely podmínky pro důstojný život svých občanů a jednaly s nimi s úctou. Požadovala bych nezávislé audity dopadů všech rozhodnutí státu na kvalitu života a stabilitu právního prostředí. Bohužel, naše demokracie je nemocná. Mezi hlavní příčiny patří vysoká tolerance ke korupci – přežívající v nás z doby normalizace a gradující s opoziční smlouvou. Nemoc naší demokracie se projevuje symptomy, jako jsou selhávání státní správy, nedůvěra v právní systém, tvorba zákonů na objednávku, nestabilní právní prostředí, ohrožení rodiny. Jak ale naši demokracii léčit, když její imunitní systém (tedy kontrolní mechanismy státu) byl paralyzován a takto oslabený organismus je napaden „nedotknutelnými“ kmotry a mafiemi? Jsem přesvědčena, že přímo volený prezident může v této léčbě pomoci, nesmí být ale sám infekční. Pak se bude moci opřít o své pravomoci a především o mimořádně silný mandát a s tím spojenou autoritu. Může spolupracovat s BIS i s nevládními organizacemi na odhalování korupce na nejvyšších místech. Může pomoci při sjednocení všech zúčastněných stran na dlouhodobých strategiích a reformách. Měl by se také starat o to, aby u kulatého stolu vzni-

J. Figel' podpořil na sjezdu v Jihlavě kandidaturu Z. Roithové

kala jednotná a čitelná zahraniční politika sloužící našemu hospodářství, nikoli osobním zálibám, ve které bude opět silně rezonovat obhajoba lidských práv. Prezident by měl ale také chránit demokracii a svobodu v duchu naší ústavy. Proto se chci zasadit vší silou prezidentské autority, aby se u nás změnilo společenské klima. Chci předejít situaci, aby tu znovu vládla strana s ideologií, která nás na čtyřicet let zbavila demokracie a svobody a zemi hospodářsky i morálně zdevastovala. Vždyť KSČM je spolu s tou v Bělorusku jedinou komunistickou stranou, která se v celé Evropě dosud nereformovala! Jako křesťanka chci nejen hájit důstojnost lidského života, ale také rehabilitovat pojem solidarity a lásky k bližnímu. To jsou hodnoty, které jsou protiváhou převládajícího sobectví konzumního stylu života. Mohu to doložit konkrétním příkladem – už roky stojíme s nataženou rukou před pokladnou EU, kam přispívají především bohatší země. Beze studu ale oznámíme, že odmítáme byť i jen symbolickou pomoc druhým, kteří to nutně potřebují, protože to pro nás není ekonomicky výhodné. Jak chceme v takovém klimatu vychovávat naše děti a jakým hodnotám je to chceme učit? Jako člověk i jako politička jsem čitelná a co slíbím, to také splním. Řídím se zdravým rozumem, mám zkušenosti z vrcholné české i evropské politiky a vím, že naše země nemusí být přehlížena. Starala jsem se o člověka jako lékařka, ředitelka nemocnice i jako ministryně zdravotnictví a odpracovala jsem v EP mnoho užitečného pro naše občany. Co splnit nemohu – neslibuji, ale věřím na stát, jehož základem je rodina a úcta k člověku. Věřím na stát, který si váží občana, protože jen tak si může občan vážit státu. Sloužím a chci sloužit své zemi, která se jmenuje ČR – a proto Vás chci v nadcházející prezidentské volbě požádat o Vaše hlasy!

Ráda bych poděkovala Vám všem, kdo jste podpořili petici za moji kandidaturu na úřad prezidenta ČR, kdo jste pomáhali se sběrem podpisů, věnovali mi svůj volný čas a úsilí, podpořili moji kampaň finančně či osobní pomocí. Vaší pomoci a podpory si velmi vážím a je pro mě závazkem do budoucna.


www.kdu.cz

9

ZVOLTE PRVNÍ P

MUDr. ZUZAN

REZIDENTKU ČR Kód zdravotní pojišťovny

RECEPT

poř. č.

Pacient:

Česká politika Diagnóza:

Korupce, Arogance, Neschopnost Léčba:

NEKRÁST! NELHAT! PRACOVAT! Datum:

11.– 12. 1. 2013

MUDr. ZUZANA ROITHOVÁ

NA ROITHOVÁ

VIDĚT SRDCEM

Dáma, která se umí prát za druhé

VIDĚT SRDCEM V polovině listopadu vydalo nakladatelství Portál obsáhlý rozhovor se Zuzanou Roithovou, který mapuje její životní příběh: dětství bez rodičů, studia, lásku k horolezectví a přírodě, její nepřehlédnutelný vliv na vývoj českého zdravotnictví v 90. letech, nestranické angažmá ve vládě a senátu, rozhodnutí pro vstup do KDU-ČSL, kritické postoje k současnému politickému vývoji u nás a vztahu k EU. Na pozadí vyprávění o minulosti vyvstávají silné kontury její osobnosti: nezdolná vůle a pracovitost, rozhodnost a důslednost při jednání s lidmi, ale zároveň moudrost a laskavost.

Upřímně řečeno, dá se od interview s prezidentským kandidátem šest týdnů před volbami čekat upřímnost, srdečnost a nelíčenost? Rozhovor Zdeňka Jančaříka se Zuzanou Roithovou Vidět srdcem (Portál, 2012) jsem bral do ruky sice se zvědavostí, ale stále jen jako povinnou lidoveckou četbu. Proč si nezpestřit chvíle před Vánoci… Knihu jsem odkládal překvapen, otřesen, udiven, ohromen i naplněn obdivem a úctou. To je osud! Život Zuzany Roithové nebyl od počátku žádný med. Podobá se spíše osudu Olivera Twista. Pohnutý úděl její maminky (znásilněna sovětskými vojáky), v pubertě domov nalezený u babičky (kterou později dovede až „na druhý břeh“), odloučení od maminky i nevlastní sestry po roce 1968 (dnes si už málokdo vzpomene na strádání rozdělených rodin, jimž komunisté bránili desítky let v návštěvě). Ale to není celé. Když se člověk dostane na úplné dno, nemá chuť žít. Zuzaně Roithové se proud temné řeky, na niž hledí, mění v proud světla, v jistotu a život opřený o naději. Naději nic nepohltí. Šikana spolužáků skončí ve chvíli, kdy se jim Zuzana vzepře. Ještě nemá občanku, a už si vydělává na živobytí v dětských filmových rolích nebo uklízením. Jako desetitisíce dalších nesmí studovat vysokou školu, kterou by si přála. Lékařkou se stává z nouze, přesto ve své práci nachází smysl. Připravena hájit svobodu a spravedlivý řád vstoupí po listopadu 89 do veřejného života. Postupně vybuduje vzorně fungující nemocnici a podílí se na tvorbě nových pravidel pro zdravotnictví. Umí sladit lidský přístup s kvalitní prací mana-

žerky. V roce 1997 se stane ministryní zdravotnictví Tošovského vlády. Na scénu ale přichází opoziční smlouva: socanské a ódeesácké „býčí hlavy“. Snaha o její profesní i politickou likvidaci protivníkům nevyjde. Doktorka Roithová je připravena na nejhorší – a proto je schopna nejhorší odvrátit. V roce 1998 porazí v senátních volbách v Praze 10 na hlavu pražského primátora Kondra. Obhajoba zdravých základů demokracie v Senátu ústí v rychlý vzestup uvnitř KDU-ČSL. V roce 2004 získá pro lidovce první mandát poslance Evropského parlamentu, o pět let později ho obhájí. Prof. Tomáš Halík, který byl jedním z prvních čtenářů rukopisu, ke knize napsal: „Cením si této knihy jako čtivého, poutavého a především poctivého svědectví o životě lékařky a političky, ale také o vývoji a zlomových událostech našich nejnovějších dějin. Je to cenný příspěvek k úsilí zachovat zkušenost naší generace pro ty, kteří přicházejí a ještě přijdou po nás.“ Ani popisné politické kapitoly v závěru knihy nejsou nudné. Jaké techniky volí při krádežích veřejného majetku chráněnci opoziční smlouvy, kdo krade víc a jak šlo krádežím předejít? Kolik textilek u nás by nepřežilo, kdyby za ně na evropské půdě nebojovala jako lvice? Jak se střetávají lobbisté a práva spotřebitelů od Švédska po Sicílii? Co jsme ke své škodě propásli při obchodních jednáních s Čínou? A kde si libují v psím mase? Z knihy mi utkvěly dvě situace. Šikaně své i svých spolužáků čelila tím, že její původce prostě přeprala. Při jedné návštěvě Afriky si zase nenechá ukrást tašku jakýmsi chasníkem a dá mu co proto. Zuzana Roithová je dáma i člověk, který se umí prát. Zvládnout svou sílu a využít ji ve prospěch druhých je umění. Pamatujme na to při prezidentských volbách a upozorňujme na to i lidi ve svém okolí. Pavel Mareš

NABÍDKA

Demonstrace za propuštění kubánských politických vězňů


12

Knihu „Vidět srdcem“ můžete za zvýhodněnou cenu 235 Kč zakoupit na recepci Paláce Charitas, Praha 2, Karlovo nám. 5, nebo v krajských kancelářích KDU-ČSL.

www.kdu.cz

VIDĚT SRDCEM

Ukázky z knihy...

Dětskou herečkou Byla jste také dětskou herečkou – k tomu vás přivedla babička? Ne, ne. Vodila mě sice v pěti letech do baletní školy, myslím, že si to přála máma, ale když jí baletní mistr říkal, že na to se mnou nemá nervy, brzy mě z toho postávání na špičkách vysvobodila. Na konci první třídy přišli do školy filmaři a pár nás copatých blonďatých holčiček pozvali na casting do paláce Adria na Jungmannovo náměstí. Nemyslela jsem na to, ale když jsem pak zrovna byla na hřišti s kamarádkou Milenkou Niederlovou, přišla pro ni její maminka. Převlíkla ji do hezkých šatiček a připomněla i mně, že nás tam čekají filmaři. Vzala mě s sebou, jak jsem byla – v hnědých teplákách. V Adrii bylo víc dětí než v celé naší obecné. S rodiči proudily dovnitř a dost rychle zase ven. Já jsem byla uvnitř sama. Řekli mi, abych řekla básničku. Zrovna jsme se učili tu o Leninovi. Tak jsem hlasitě v těch verších vysvětlovala, jak „on žil a jen pro nás pracoval a pro všechny lidi na světě“, a jak „teď leží na Rudém náměstí“, a že „se mu tam přijdeme všichni poklonit“. Pak jsem procítěně zazpívala Ach synku, synku, a když bylo kolečko spravené, zeptali se mě, proč mám na sobě tu teplákovou soupravu, jestli ráda cvičím. Kývla jsem a předvedla jim tam hvězdu. Zatleskali mi a dali mi do ruky lístek se vzkazem pro rodiče. Celé prázdniny a ještě další dva měsíce v druhé třídě jsem každé ráno nastupovala do stříbrného autobusu, který nás dětské herce vozil na Barrandov, do ateliérů, kde se natáčel Případ Lupínek režiséra Václava Vorlíčka. Byl to prý první dětský barevný film, dětská detektivka, kde děti pátrají po ztracených loutkách. Babička mi později řekla, že v novinách film kritizovali, že je málo budovatelský, a tak ho z Prahy stáhli a promítali ho v menších městech. Sice na konci mají všechny děti pionýrské šátky a zpíváme, že jednou nebudeme malí a poletíme do vesmíru a sáhneme si do nebes, ale samotný příběh byl pro režim málo ideový. Hrála jsem tam hlavní dívčí roli. Dali mi jméno Helenka, oblékali mě do hezkých šatů a přidělili mi i blonďatého staršího bratra Karla. Teprve když byl

Z filmu Případ Lupínek – 1960

film hotov a já ho viděla na premiéře, pochopila jsem, oč v tom příběhu jde. Musela jsem pak dohnat učení v druhé třídě a pamatuji si, jak babičku dohřálo, když se na třídní schůzce dozvěděla, že si nějací rodiče stěžovali, že nechali hrát ve filmu parchanta a ne někoho ze slušné rodiny. Proto jsem později chtěla mít v občanském průkazu a v rodném listě napsaného svého otce. Často se podobné úzkoprsé myšlení přisuzuje lidem z malého města. Ale přesvědčila jsem se i později, že lidská hloupost a zejména krutost má často více místa v anonymnějším velkoměstském prostředí, než tam, kde si lidé vidí do talíře.

val do učeben v naší devítiletce v Masné ulici, hned jsem tam začala chodit také zpívat. Brzy mě zařadili do divadelního oddělení, a tak jsem se jako dětská sboristka ocitla na jevišti Národního a Smetanova divadla. Ve mně se tak babičce splnil její sen. Párkrát přišla na představení a hledala mě mezi ostatními dětmi kukátkem, stejným, kterým se střídavě s mým dědečkem dívala na jeviště před válkou. Za představení v Národním jsme dostávali osm korun.

To byla učiněná filmová kariéra… …která trvala několik měsíců. Pak už jsem hrála jen menší role a především v televizních inscenacích nebo zábavních pořadech. Tehdy to bývaly jen přímé přenosy. Museli jsme to mnohokrát předtím nacvičovat a pak nic nezkazit. Bavilo mě to, a navíc jsem tím vylepšovala náš domácí rozpočet. Nosila jsem domů stovky, někdy i tisíce korun, které mi za tu „dětskou práci“ vypláceli. Byly to často opery jako Káťa Kabanová, Únos ze Serailu, Cosi fan tutte... Hrála jsem i černošská pážata. Líbilo se mi to. Ale hlavně – tak jako babička jsem milovala všechny ty árie. Někdy během zkoušek jsem se přidávala ke zpěvačce. Mou favoritkou byla paní Helena Tatrmuschová. Stát se herečkou jsem netoužila, ale zpívat, to ano, s tím byly spojené silné prožitky, zpěv – ten otevíral dveře do nevídaného chrámu v dětské duši. Když se později Kühnův dětský sbor nastěho-

V té době byly děti emigrantů na indexu. Jak jste se dostala na vysokou školu, a dokonce na medicínu? Proč jste se pro tenhle obor vlastně rozhodla? Bylo to rozhodnutí z rozumu. Táhlo mě to samozřejmě na filozofickou fakultu a přemýšlela jsem o oborech, jako jsou dějiny umění, filozofie, psychologie. Zkrátka humanitní vzdělání. Rok předtím jsem se o tom náhodou bavila s jedním známým. A ten mi řekl, že není reálné, abych se jako dítě „nepřátel režimu“ dostala na filozofickou fakultu, ledaže bych se snad stala kandidátkou KSČ. A ať zkusím třeba techniku. Sám byl architekt. Řekla jsem mu, že to si nedovedu vůbec představit. „Tak přemýšlej dál, vezmi si telefonní seznam. Tam najdeš všechny vysoké školy. Vyškrtej všechny obory, které tě nezaujmou. Snad ti tam něco reálnějšího zbude a řekni mi to.“ Tohle mi poradil a domluvili jsme si schůzku za týden. Fakt jsem si vzala


Lékařkou

www.kdu.cz

13

VIDĚT SRDCEM

barevné tužky a škrtala a škrtala, až mi tam zbyla fakulta všeobecného lékařství, kterou jsem považovala za specifický humanitní obor. Kamarád mi na to řekl: „To je dobrá volba, protože tam berou kolem čtyř stovek studentů a možná se mezi nimi s tím škraloupem ztratíš.“ Připravit se na přijímačky bylo svízelné. Ve čtvrtém ročníku jsme už vůbec neměli chemii a fyziku, zato se přiostřila latina, z níž jsme museli povinně maturovat. Zjistila jsem, že se vlastně hlásím na přírodovědecký obor, ale tu představu, že budu pomáhat lidem, jsem vzdát nechtěla. Měla jsem co dohánět a pokud jde o chemii, tak to platilo ještě na medicíně. Ptali se vás také, zdali souhlasíte, nebo nesouhlasíte se vstupem vojsk do Československa? Nikdy se mě na to nikdo neptal a myslím, že to nebylo tehdy explicitně ani součástí těch otázek k přijímacím pohovorům. Byli to hlavně učitelé, kdo tehdy stáli před dilematem, jak odpovídat. U přijímaček ale pro mě nakonec byla stresem jen chemie, z níž jsem prošla jen těsně. Dál jsem měla štěstí. Z fyziky mě zkoušel fousatý docent, který se za šest let potom stal mým švagrem, což jsem samozřejmě netušila. Dostala jsem nakloněnou rovinu. Vzoreček jsem si pamatovala, ale už nic víc. Ze zoufalství jsem nakláněla papír a nahlas uvažovala, že úhel se mění, jak se naklání rovina, a podle toho se těleso pohybuje rychle nebo pomalu, ale stejně nakonec skončí dole. Jako když se člověk dostane na šikmou dráhu, taky už se veze. Tyhle a další moje hlášky ho očividně pobavily. Dal mi plný počet bodů a popřál mi hodně štěstí. Tělovědu jsem uměla a z občanské nauky jsem si místo záludných otázek vytáhla tu první a pro mě nejlepší: starověké filozofy. Komise pedagogů se na mě usmívala a na seznamu uchazečů jsem našla své jméno v pořadí, které mi zaručovalo přijetí. Dostala jsem to ještě písemně, ale zaručeno nebylo nic. Přišel druhý dopis s razítkem Karlovy univerzity a tam jsem se dočetla, že mě nepřijali, protože v mém případě chybí základní předpoklad pro úspěšnou vysokoškolskou výchovu v souladu se socialistickou morálkou. Zase jsem měla štěstí, protože maminka jednoho chlapce ze základky, profesorka Mühlbachová, učila na medicíně a když se o tom náhodně dozvěděla, vypravila se za děkanem prof. Balážem. Přesvědčila ho, že není

možné se mstít na dětech za rodiče, což v mém případě bylo dvojnásob absurdní. V září, když byli noví spolužáci již na zahajovacím studijním soustředění v Dobronicích, jsem dostala třetí dopis, kde zase stálo, že mě přijali. Ten rok brali ne čtyři sta, ale sedm set studentů, protože bylo potřeba doplnit stavy lékařů za ty, kteří emigrovali. Lékaři utíkali z Československa za svobodou a vyššími výdělky až do sametové revoluce. Byla jsem šťastná, že jsem se dostala na Karlovu univerzitu a během prvního ročníku jsem měla pořád ještě představu, že budu také studovat na filozofické fakultě. Moc jsem tam chtěla studovat a měla jsem radost, že mi nikdo nebrání chodit na přednášky a semináře z psychologie, která se mi zdála být nejblíže medicíně. Dvakrát týdně jsem přebíhala mezi Albertovem a Celetnou ulicí. Bylo to dost náročné a ubíralo mi to čas pro stěžejní rigorózní zkoušky z anatomie a histologie ke konci roku. Studium medicíny vám šlo hladce? V prvním ročníku jsem měla ještě jeden osobní problém hned na začátku, protože jsem těžko snášela pitvy. Byly to pro mě drsné zážitky. Řada studentů pocházela z lékařských rodin a na rozdíl ode mě věděli, co je čeká. Měsíce jsem nebyla schopná dotýkat se mrtvého člověka, který je doslova porcován na stole. Abych se naučila anatomii v té vrstevnaté perspektivě, začala jsem texty z učebnice kreslit jako řezy, které byly podrobnější než anatomický atlas. Vystřihovala jsem ty vrstvy a lepila je na sebe a připisovala tam latinské názvy otvorů v kostech a svalech, kterými procházely cévy, šlachy a nervy.


14

…levou rukou… Oběma. Kreslila jsem raději levou a pravou rychle psala. Když byla ta pravá unavená, nastoupila „do šichty“ o hodně pomalejší levá. Ráda jsem chodila na přednášky a taky tam všechno zapisovala a malovala si schémata. Bavilo mě to. Mám vizuální paměť a pamatuju si, co vidím. Naopak to, co slyším, rychle zapomenu. O ta moje „leporela“ projevil zájem náš asistent, dnes profesor anatomie Grim. Chtěl je uložit do archivu anatomického ústavu. Ale tušila jsem, že je budu potřebovat v dalších ročnících, a tak mi zůstaly. Snad se budou hodit třeba vnukovi za patnáct let. Vlastně nemohou zestárnout.

Devětaosmdesátý V listopadu 1989 jste organizovala stávku ve Vinohradské nemocnici. Jak to vlastně bylo? Po brutálním potlačení páteční demonstrace 17. listopadu studenti vstoupili do protestní stávky. A je známo, že je o víkendu podpořili někteří herci a následně i výtvarníci v Mánesu. Odtud, ale i z jiných zdrojů a od známých, které jsme potkávali o víkendu na Václavském náměstí, jsem získala přehled o plánech studentů a šla jsem v pondělí ráno do práce s myšlenkou, že o tom všem musím informovat kolegy a co nejdříve získat pro naše studenty–mediky podporu učitelů z naší fakultní nemocnice, než dostanou pokyny shora. Chtěla jsem tím ovšem v první řadě oslovit šéfa naší kliniky, prof. Aloise Sehra, který byl v té době také prorektorem Karlovy univerzity. Mohl by mít nemalý vliv na formování postoje Narození syna Matyáše

www.kdu.cz

VIDĚT SRDCEM

univerzity. Věděla jsem, že na kliniku ráno přijede rovnou z chalupy, kde rád štípává dříví, a že jistě nebude mít žádné informace o odporu studentů. Bála jsem se, aby se děkanát a rektorát nepostavily proti nim. Na konci naší ranní vizity jsem požádala profesora o strpení a popsala víkendovou situaci. Nahlas jsem řekla to, co asi vnímala většina národa, že už toho bylo opravdu dost a že je čas konečně zvednout hlavy a postavit se jako zaměstnanci nemocnice za studenty, jak to už udělali herci a také výtvarníci v Mánesu. Snažila jsem se vysvětlit, že by rektorát a děkanát měly uhájit nepsaný étos akademické půdy, který odedávna nedovoluje v budovách škol zásah ozbrojených složek proti revoltujícím studentům. Jak na to ostatní lékaři reagovali? Někteří okamžitě začali odcházet, ale pár jich zůstalo a probírali jsme, co asi nastane. Hlavně zda se za mediky učitelé postaví, nebo ohnou zase záda. Ale brzy jsme museli jít vyšetřovat své pacienty, každý jinam podle denního rozpisu. Rozhodli jste se k nějaké politické akci? Já jsem to pondělí šla vyšetřovat na CT. Po nějaké době za mnou přišel prof. Sehr a řekl: „Když už ses do toho dala, tak tedy něco za naši kliniku sepiš.“ A odešel. Nikdy jsem žádné prohlášení nepsala, a navíc jsem byla plně vytížená aktuálním vyšetřováním pacientů. Přiváželi je jednoho za druhým z poloviny republiky. Nebyla jsem schopna mezi psaním nálezů cokoli zplodit. Teprve po hodině mě kolega vystřídal a spolu s laborantem Markem Jantačem, který měl „stejnou krevní skupinu“, jsme psali, škrtali a přepisovali na psacím stroji návrh prohlášení. Později jsem se dozvěděla, že spolupracoval s podzemní církví, byl z okruhu kardinála Tomáška. Současně jsem zatelefonovala do bytu předsedkyni ROH, která byla po směně, aby svolala na poledne mimořádnou schůzi do naší posluchárny. Když jsem tam přišla, byla narvaná k prasknutí a i chodba až ven byla plná dalších zaměstnanců. Netušila jsem, že zatímco jsem vymýšlela text, nemocnicí už letěla zpráva, že se v poledne u nás něco chystá. Nejenže se tam všichni nemohli dostat, ale ani těch pět papírů psaných přes kopírák nemohlo stačit. Pamatuji si, jak chirurgové na chodbě nadávali: „Co to má znamenat, oni si to na tom rent-

1989 – Občanské fórum

genu snad udělali jenom pro sebe!“ Zvenku přicházeli další a další z jiných pavilonů a všichni chtěli podepisovat. Celé odpoledne jsem tehdy množila papíry pro ty, co přicházeli z dalších oddělení a na další směny. A větu „My zaměstnanci radiodiagnostické kliniky…“ jsem změnila na „My zaměstnanci Fakultní nemocnice…“ Byla jsem naměkko z toho, že se lidé už nebojí a podepisují se. Měla jsem tu pondělní noc 20. listopadu noční službu a u mě v lékařském pokoji drnčel permanentně telefon. Všichni chtěli text petice, ale někteří mi také svěřovali své pocity. Většinou šlo o zdravotní sestry ve službě, které jsem ani osobně neznala. Byla to taková oboustranná noční psychoterapie po těch letech rezignace. Spontánně tak vznikala síť „spojek“ z celé nemocnice a z fakulty. Ráno jsem měla na stole osm set padesát podpisů a další lidé přicházeli a telefonovali. Jenže jsem musela také pracovat a přemýšlela jsem, co s tím vlastně budu dělat. A co jste s těmi archy udělala? Místo oběda jsem počítala podpisy a zamkla archy do stolu. Zdálo se mi zbytečné předávat „nepřátelům“ konkrétní jména všech, a tak jsem zase přes kopírák opsala text prohlášení a pod něj připsala, že ho předávám za 850 zaměstnanců nemocnice a podepsala jen sebe s douškou, že ručím za správnost počtu a že originály mám u sebe. S lidmi, kteří ke mně chodili nejčastěji, jsme vymysleli, že o tom budeme informovat noviny a hlavně soudruhy na ÚV KSČ, aby věděli, že nejen umělci, ale i lidé z nemocnice stojí za studenty proti nim, a dohodli jsme se, kdo z nás a kam to zanese. Po noční službě jsem vystoupila z metra u Muzea, kde na mě odpoledne čekal


manžel s Matýskem. Už do telefonu jsem mu líčila, že se ve Vinohradské fakultní nemocnici našly stovky svobodně uvažujících lidí, ačkoli to byl špitál, kde se léčili komunističtí prominenti včetně předsedů vlád Ladislava Adamce nebo Lubomíra Štrougala. Vůbec jsem nevěděla, co se mezitím v Praze dělo. Václavské náměstí bylo ucpané stotisícovým davem demonstrantů. Nikdo je nerozháněl a z amatérských hudebních beden promlouval Václav Havel a další hrdinové disentu. Prodírali jsme se dolů. Místy to vypadalo, že se my nebo někdo jiný z lidí v tlačenici udusí. Pak jsme odjeli splnit misi na Ústřední výbor KSČ na nábřeží Ludvíka Svobody. Už byla tma. Ozbrojený vrátný ukázal na konec ponuré chodby, kde byla obrovská bedna s nápisem „Podatelna“, a do té bezedné jámy jsme to tam soudruhům hodili i s mým podpisem, adresou a číslem občanky. Ale pád režimu byl tehdy ve vzduchu a těm podepsaným lidem už toho moc nehrozilo. Po celý týden se sice čekalo, jak na spontánní revoluci zareaguje moc, ale ta se nakonec zhroutila bez boje a lidé se zhruba v půli týdne přestali bát. Pro začátek toho týdne to určitě neplatilo a myslím, že ani lidé v Praze neměli několik dní dost informací o vývoji situace. Šířily se různé zprávy, třeba o tancích na kraji Prahy a podobně. Další den začala práce nanovo. Začali jsme sbírat podpisy pod prohlášení Občanského fóra, kde už byly konkrétní požadavky na odstoupení vlády a ÚV KSČ, propuštění politických vězňů a podobně. Tohle pak podepsalo osmnáct set lidí! Odnesli jsme o tom hned zprávu do redakce Svobodného slova, Mladé fronty a do Koordinačního centra OF. ■ www.kdu.cz

15

NA AKTUÁLNÍ TÉMA

Stát v sociální politice zcela rezignoval na svoje funkce Informace o činnosti Sociální komise KDU-ČSL v roce 2012 Sociální komise KDU-ČSL pracovala v roce 2012 v podstatě po dvou liniích. První z nich je běžná sociální agenda spojená s prioritami, které by měl podle našeho názoru český stát sledovat. Druhou linií práce bylo mapování otřesných poměrů na MPSV a sledování sociálních reforem a změn IT systémů, které uvedlo do života ministerstvo pod vedením Jaromíra Drábka. Za první vlaštovky programových novinek v těchto tématech považujeme příspěvky představitelů komise a různých expertů na našich dvou programových konferencích v tomto roce. Naše programové postoje v sociální sféře lze shrnout takto: • Sociální politiku státu nebudeme realizovat na úkor zadlužování země. • Prosazujeme jasné oddělení těch, kdo nemohou pracovat, a těch, kteří nechtějí. • Chceme řešit palčivý problém pro matky, které se po dlouhé pauze vrací z mateřské dovolené – zaměstnavatelé jim nevěří, že si dokázaly udržet odbornost, a to je chyba. Stát musí umět pomoci ženám zpět do práce skrze poloviční úvazky. • Chceme podporovat tam, kde to lze, péči v rodině a v širším zázemí rodiny, aby se lidé doma mohli o své blízké a nemocné starat lépe a finančně výhodněji než v ústavech. • Pro nás je neziskový sektor významným partnerem, se kterým se počítá. Pracuje mnohde kvalitněji než stát. • Chceme prosadit nástroje, které podporují rodiny, aby měly děti. Zde už nejde o nějaké „folklórní“ lidovecké téma, ale o finanční přežití národa. Naše vymírání je zdrojem úbytků v rozpočtu a důchodovém fondu. • Budeme prosazovat zmapování potřebnosti sociálních služeb a jejich navázání na víceleté financování – tak jako se to povedlo v Jihomoravském kraji, když tam byl hejtmanem Stanislav Juránek. • V oblasti závislosti na návykových látkách chceme dát na předpis všechny léky, ze kterých lze vyrábět pervitin, chceme vyslat výrazný signál o tom, že asociální chování související s návykovými látkami včetně alkoholu podlamuje celou společnost a vylučuje lidi na okraj společnosti. V oblasti hazardu a hazardních automatů chceme výrazné posílení role samospráv v povolovacím procesu. Dnes je nám například vzorem město Vídeň. Zde radní v průběhu uplynulého roku připravili a realizovali plán na úplný zákaz hracích automatů ve městě. Ve druhé linii jsme pracovali na monitorování chyb, kterých se dopustilo pod vedením Jaromíra Drábka Ministerstvo práce a sociálních věcí. Po konzultacích s právníky a experty z naší komise pro IT a ve spolupráci s Nadačním fondem proti korupci jsme realizovali různá podání příslušným úřadům – od trestního oznámení až po podání podnětů k Antimonopolnímu úřadu, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a Úřadu pro ochranu osobních údajů. V květnu 2012 jsme dokonce ve spolupráci s mladými lidmi z KDU-ČSL a společně s Marianem

Jurečkou a Pavlem Svobodou uspořádali protestní happening s názvem STOP odklánění, jehož vtipný videozáznam můžete dodnes najít na Youtube kanálu KDU-ČSL. Před MPSV jsme dovezli deset plných koleček natištěných imitací českých bankovek v nominální hodnotě 3,5 miliardy korun, aby si lidé lépe představili, jak velké sumy se zde vyhazují oknem za nefunkční software. Společně s Národní radou zdravotně postižených jsme sestavili zamítavé právní a politické stanovisko k tzv. sKartám v době, kdy proti nim ještě ani vláda, ani opozice neprotestovaly. Tím, kdo má zaplatit celou tuto formálně nedotaženou akci, jsou lidé, kteří odvádí daně a přispívají do sociálního systému. A ztrátou obslužnosti a komfortu na to doplatí lidé se zdravotním postižením – fyzicky i finančně (budou platit značné částky ze svých malých dávek soukromému subjektu za donášku). Ten, kdo reformu připravoval, byl naprosto oddělen od reality venkovského prostředí, případně pohraničí. Jsem místostarostou jihočeských Dačic, jde o obec s tzv. rozšířenou působností. Pro některé naše občany to znamená cestovat si pro peníze i půl hodiny a následně čekat čtyři hodiny na další spoj, který je odveze domů. Tato sociální reforma byla napsaná u dvou drinků někde na baru ve Žlutých lázních. Z dobré myšlenky na začátku se vyklubal zmetek. KDU-ČSL rozhodně podporuje úspornou politiku státu, ale jako dobří hospodáři bychom při správě resortu sociálních věcí učinili hlavně takové kroky, které zamezí, aby stát krvácel po miliardách. Systematicky vzato zde došlo k pokusu o narušení efektivního výkonu státní správy prostřednictvím amatérského zásahu do nejcitlivějších IT systémů. Chtěl bych zdůraznit, že povaha IT systémů na sociální účely snese klidně srovnání se softwary pro řízení leteckého provozu či nemocnic – jejich selhání mívá fatální důsledky. To se právě děje. Náprava musí následovat v několika krocích. Být vládou, udělal bych toto: • Po dohodě odebrat výkon správy resortu MPSV straně TOP 09 a vyměnit je za nějaké méně náročné ministerstvo. Je to stejné, jako když uvalujete nucenou správu na kolabující firmu. • Do čela postavit nestranického odborníka na výkon státní správy v oblasti sociálních věcí. • S okamžitou platností zanalyzovat všechny rozjeté IT experimenty na změnu systémů a minimalizovat škody. Zapojit analytiky z oblasti IT Quality Managementu a definovat rozsah rizik a jejich závažnost. Do doby, než bude vyřešeno, co a v jaké míře lze z nových systémů užít bez rizika, přejít k systémům, podle kterých bylo dosud vypláceno a které fungují. • Vyčíslit rozsah škod, které neodborné plánování změn v systému způsobilo. • Vyvodit trestní odpovědnost. Dobré hospodaření začíná tam, kde stát omezí plýtvání a rozkrádání veřejných financí. Náš sociální systém není bezedný – a pokud ho chceme mít plný peněz, nezačneme odírat sociálně slabé – ale zarazíme plýtvání ve státních zakázkách. Jan Bartošek místopředseda KDU-ČSL pro sociální politiku


16

www.kdu.cz

NA AKTUÁLNÍ TÉMA

Majetkové narovnání státu a církví konečně přijato 8. listopad má pro dějiny křesťanství v naší zemi další význam. Vedle bitvy na Bílé Hoře (1620) došlo onoho dne v letošním roce 2012 a po dlouhých 23 letech od sametové revoluce k nápravě masové nespravedlnosti – zadržování církevního majetku, který zabavil komunistický režim a který naše obnovená demokracie dosud nenašla sílu vydat. K dotažení této věci do (věřme šťastného) konce je třeba současné vládní koalici pogratulovat, a to z řady důvodů: Především jde o odstranění nespravedlnosti, která je neslučitelná s tím, že prohlašujeme Českou republiku za právní stát. Vždyť i ústavní soud musel již v r. 2005 konstatovat, že „stát ovšem musí svůj závazek vydat restituční zákon … ohledně církevního majetku splnit, neboť musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírá o zákonné ustanovení.“ (nález II. ÚS 528/02 ze dne 2. 2. 2005). Diskuse okolo narovnání bohužel ukázala, že jde-li o církve, jdou u většiny našich spoluobčanů ohledy na nějakou spravedlnost stranou. Proto také středočeská ČSSD udělala z církevních restitucí téma své kampaně do krajských voleb

a – i přes aféru Rath – vyhrála. Mimochodem, velmi by mě zajímalo, co se okolo církevních restitucí děje v hlavách voličů ČSSD chodících do kostela (dějeli se tam v této věci vůbec něco). Dalším důvodem ke spokojenosti je rozvoj obcí, který byl v mnoha případech příslušným blokačním paragrafem paralyzován. Po narovnání bude možno dohodou mezi církevním vlastníkem a obcí ke všeobecnému užitku konečně stavět, opravovat apod. S majetkovým narovnáním je odstartována i odluka církví od státu. Výsledkem má být za cca 17 let stav, kdy stát již nebude platit mzdy duchovních a církve ponesou plnou odpovědnost za svoje hospodaření. Realita byla v průběhu uplynulých dvaceti let ale asi trochu jiná, než že stát doplácel na církve: podle ekonomických

analýz stát z držení církevního majetku měl čistý zisk cca 3 mld. Kč ročně. Pozitivem narovnání je konečně i odbřemenění politiky od otázky církevního majetku. Je smutnou ironií osudu, že právě KDU-ČSL, která dvacet let toto narovnání prosazovala a sbírala za to negativní politické body u většiny voličů, nemá nakonec na této historické události podíl. Můžeme se ale radovat alespoň z toho, že až příště „budeme u toho“, otázka církevního majetku nás snad už zatěžovat nebude. Případné zpochybnění tohoto narovnání ústavní stížností či žalobou u mezinárodních soudů může být nakonec prospěšné, protože potvrzení legality tohoto rozhodnutí s dlouhodobými následky může na naši společnost, v této věci rozpolcenou, mít jen hojivý účinek. Gratulace politikům, kteří církevního narovnání dosáhli, je tedy zcela namístě. Dosáhli odstranění přežívajícího reliktu z dob komunistické totality. Škoda jen, že to trvalo tak dlouho. Pavel Svoboda místopředseda KDU-ČSL

Mladí lidovci: Štěstí přeje připraveným V listopadu bylo možné zaznamenat v křesťansko-demokratické politice nový pojem: Mladý lidovec. Ambiciózní velké „M“ je v tomto případě Manifestem velké Myšlenky a silné Motivace Mladých, kteří se nebojí Makat na budoucnosti ČR. Dne 27. října bylo totiž založeno občanské sdružení Mladí lidovci, které si klade za cíl sdružovat příznivce lidovecké politiky od 15 do 35 let věku, kteří si uvědomují potřebu vstoupit do veřejného života a chtějí ve správě věcí občanů ČR prosazovat a uplatňovat křesťansko-demokratické ideály. Jednu organizaci, která takové cíle deklaruje, již KDU-ČSL má. Směřování Mladých křesťanských demokratů však v očích některých jejích členů i mladých příznivců KDU-ČSL nereaguje na poptávku mladých lidí po politickém vzdělávání a praktické přípravě na veřejný život. Mladí lidovci jsou jak lidé, kteří se k MKD zdráhali vstoupit, tak členové MKD, které

spojuje chápání partajní mládežnické organizace jako samostatného tělesa, organicky propojeného se svou stranou a kladoucího důraz na vytváření občanské společnosti namísto protestů proti společnosti „neobčanské“. Stěžejní prací sdružení Mladí lidovci, o.s., je vzdělávání mladých lidí v různých oblastech tak, aby získávali kompetence vhodné pro dobrý výkon veřejné služby. Za měsíc své existence jsme přijali přes 60 členů, mezi nimi 1. místopředsedu KDUČSL Mariana Jurečku. Založili jsme několik místních organizací na Moravě a v Čechách a máme členy z většiny krajů. V Brně jsme uspořádali debatu na téma povolebního vyjednávání; v Českých Budějovicích jsme operativně navázali spolupráci se studentským protikomu-


nistickým hnutím, na které hodláme navázat na místních úrovních pásmy debatních a přednáškových akcí. Celorepublikově budeme pořádat vzdělávací, kulturní a společenské události na místních úrovních. Chceme budovat občanskou společnost mezi mladými lidmi a pokládat tak základy poctivé politiky. Máte-li chuť zapojit se, pojďte s námi. Mgr. Petr Hladík, předseda Antonín Homola, 1. místopředseda Jan Novotný, místopředseda Bc. Jan Zasadil, místopř. zpravodaj [email protected] www.mladilidovci.cz www.facebook.com/MladiLidovci www.signaly.cz/mladilidovci

www.kdu.cz

17

Z KRAJŮ

Proč jihočeský hejtman Zimola lže? V letošních krajských volbách jsme skutečně zabojovali! V konkurenci 18 politických stran a hnutí je obhajoba 4 mandátů úspěchem. Naši kandidáti vypracovali opravdu kvalitní program, pod který by se velká většina obyvatel Jihočeského kraje mohla s čistým svědomím podepsat. Dle předvolební dohody jsme začali jednat s jediným možným partnerem, s Jihočechy 2012. Vedla nás k tomu nejen programová shoda, potřeba boje proti korupci, ale zvláště osobnosti, se kterými jsme v minulosti spolupracovali, jako je předseda tohoto uskupení Pavel Hroch, starosta Kovářova, který dříve jako nezávislý kandidoval za KDU-ČSL, a PhDr. Jan Samohýl, vysokoškolský učitel, se kterým jsme v minulosti spolupracovali na programu KDU-ČSL. První schůzka se uskutečnila v podvečer 13. 10. hned po vyhlášení výsledků voleb. Jihočeši 2012 na tuto schůzku přivedli i zástupce TOP 09/ STAN. Výsledkem schůzky byla Trojdohoda, ve které všechny tři strany vyjádřily rozhodnutí postupovat při vyjednávání společně. Menšinová vláda ČSSD a KDU-ČSL za tiché podpory KSČM nepřipadala v úvahu. To by bylo nejen v přímém rozporu s přesvědčením našich kandidátů, drtivé většiny členské základny, ale hlavně popřením všeho, proti čemu jsme před 23 lety bojovali. Nabídli jsme ČSSD nekomunistickou protikorupční vládu. Pan hejtman Zimola označil Trojdohodu za silové uskupení. Nejprve nám oznámil, že bude jednat pouze s jednotlivými stranami, a zástupce Trojdohody nepřijal. Poté hejtman upřesnil, že koalice s Jihočechy a KDUČSL je možná, ale bez TOP 09. Když pak

TOP 09 odstoupila, sešli se 5. listopadu zástupci Jihočechů 2012 a KDU-ČSL na společném jednání s hejtmanem. Na tomto jednání byla konstatována silná programová shoda všech tří stran a hejtman Zimola sám vedl debatu k poměru obsazení v radě kraje. Hovořilo se dokonce o mechanismech koordinace jednotného hlasování zastupitelů případné koalice. Velkým rozčarováním proto byla v podvečerních hodinách zpráva, že krajský výkonný výbor ČSSD rozhodl, že bude vládnout spolu s KSČM. Svalování viny za spojení ČSSD s KSČM na lidovce nám ve světle všech těchto skutečností přijde velice nečestné. Předseda KV KDU-ČSL Ing. Talíř k tomuto vydal prohlášení, kterému novináři nevěnovali nejmenší pozornost, přestože bylo zasláno do všech redakcí: „V nedělních Událostech, komentářích se pan hejtman Zimola vyjadřoval

ke koalici, kterou na jihu Čech uzavřela ČSSD s KSČM. Ve svém vystoupení doslova uvedl: ‘Ano, mohli jsme uzavřít koalici se stranami napravo od středu, tyto strany koalici odmítaly, proto jsme museli uzavřít koalici s KSČM’. KDU-ČSL byla účastna jednání v pondělí 5. 11. 2012, kdy spolu s Jihočechy 2012 jednala s ČSSD o vytvoření nekomunistické a protikorupční koalice ve formátu 7 členů rady ČSSD, 3 členové Jihočeši 2012 a 1 člen KDU-ČSL. Tato dojednávaná koalice by měla v zastupitelstvu kraje stejný počet mandátů jako koalice ČSSD a KSČM. Za KDU-ČSL jednoznačně prohlašuji, že jsme nikdy neodmítali jednání o vytvoření koalice, proto výše citovaná věta, kterou pan hejtman v České televizi uvedl, není pravdivá.“ Srovnáním lze snadno odhalit, že výroky pana hejtmana jsou od počátku lživé až schizofrenní: „Voliči dali v přepočtu na mandáty více než polovinu hlasů levici, to nemůže sociální demokracie hodit za hlavu. Nemůžeme říct, že s komunisty spolupracovat nebudeme.“ idnes.cz, 14. října 2012 „A aniž bych pro ni nějak zvlášť planul, právě představitelé trojdohody mě ženou do spolupráce s komunisty.” idnes.cz, 22. října 2012 Ing. Jan Zasadil

Demonstrující studenty osobně pozdravila Zuzana Roithová a vyjádřila jim svou podporu 23 let po Sametové revoluci jsme svědky toho, jak se zástupci KSČM vrací do vrcholných funkcí. Demokratickou cestou. Byli zvoleni. Můžeme diskutovat o tom, jak velký podíl viny na tom nese asociální „pravicová“ vláda, která už ztratila jakoukoliv sebereflexi. Řádně zvolení komunisté dostávají svůj prostor v médiích. „Lidé je zvolili, tak co chcete? Nechte je ukázat, co umí.“ Nepotřebujeme nic ukazovat, my si to ještě pamatujeme! Petici proti tomu, aby resort školství v Jihočeském kraji byl veden stranou, která se doposud řádně nedistancovala od režimu, který zde panoval v letech 1948–1989 a který je spojován s nesvobodou, politickými procesy a per-

zekucemi, podepsalo již více než 10 000 lidí. Ve čtvrtek 29. 11. se uskutečnila již 3. demonstrace studentů. Dominik Hořejší, iniciátor demonstrací, student gymnázia v Třeboni, řekl „ Neprotestujeme proti výsledkům voleb a neupíráme komunistům právo na jejich 13 zastupitelských křesel. Považujeme však za povinnost každé strany, aby po volbách raději spolupracovala s demokratickými stranami a nedávala totalitním stranám možnost návratu k moci.“ Předseda KSČM Vojtěch Filip označil jihočeské studenty, kteří protestují proti tomu, aby jejich školství řídila komunistická radní, za fašisty. Doufám, že se nedočkám toho, že se budou


18

Demonstrace 17. listopadu 2012. V popředí hovoří Šimon Heller, předseda jihočeských Mladých lidovců. Účast 1 500 demonstrujících byla médii prezentována jako 500 lidí…

děti mých dětí učit o Sametové revoluci jako o fašistickém puči! Jana Zasadilová, krajská tajemnice

www.kdu.cz

INFORMAČNÍ SERVIS

připravujeme Jihomoravská organizace a Předsednictvo KDU-ČSL zvou na CELOSTÁTNÍ PLES KDU-ČSL v pátek 8. 2. 2013 v 19.00 hod. v Interhotelu Voroněž v Brně. Slosovatelná vstupenka za 600 Kč zahrnuje teplé i studené celorautové občerstvení včetně vína. Rezervace vstupenek v městské kanceláři v Brně u M. Novotné (603 712 447, [email protected]). Při hromadné objednávce je možné domluvit slevu. ■ Zveme na ples KDU-ČSL, který se uskuteční v Hradci Králové v sobotu 23. 1. od 20.00 hod. v Kulturním centru Medium. Čeká vás také bohatá tombola. ■ Krajská organizace KDU-ČSL Zlín zve na Krajský reprezentační ples, který se koná v sobotu 26. 1. od 20.00 hodin v prostorách interhotelu Moskva ve Zlíně. Hraje: Taneční orchestr COPPELIA Zlín, Cimbálová muzika Ženičky Zlín, Hudební skupina TRIP Kroměříž; ohňová show, taneční vystoupení, bohatá tombola. ■ Krajská organizace KDU-ČSL Pardubice ve spolupráci s městkou organizací v České Třebové zve 26. 1. od 19.15 hod. do Národního domu v Kozlovské ulici, Česká Třebová, na 45. Lidový ples. Vystoupí: Taneční orchestr ZUŠ Č. Třebová, The Beatles Revival (Kladno), RK Band Hranice na Moravě, cimbálová muzika Zádruha z Dolních Bojanovic, předtančení: Klub sportovního tance QUICK Olomouc, bohatá tombola. Nad plesem převzali záštitu Z. Roithová, R. Línek a P. Šilar. Vstupenky na www.ctrebova.cz/kducsl/objednavka.php nebo na mob. 737 190 445 (hlavní sál 220 Kč, ostatní 170 Kč). ■ Zveme na ples jihočeské organizace KDU-ČSL, který se uskuteční v sobotu 26. 1. od 19 hodin na zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Hrát bude kapela Lipenka, nebude chybět bohatá tombola a raut. Cena vstupenek je 120 Kč a 80 Kč pro studenty. Objednávejte na: [email protected] nebo na 603 515 809. ■ V pátek 22. 3. a v sobotu 23. 3. 2013 proběhne v Jeseníkách na Branné v Relax-centru Kolštejn již tradiční seminář pro komunální politiky a aktivní členy a příznivce KDU-ČSL, kteří se o politiku zajímají a chtějí do ní aktivně vstoupit. I toto setkání bude mít odborná témata, na která se zaměříme, a opět se budeme věnovat i zvýšení manažerských dovedností a práci s médii. Seminář je v případě volné kapacity otevřen i zájemcům z jiných krajů. V rámci společenského pátečního večera bude také čas pohovořit a odreagovat se. Seminář bude začínat v pátek ve 14 hod. a ukončení je plánováno na sobotní odpoledne. Bližší informace a přihlášky: krajský tajemník Ing. Jan Dostál (602 705 758, [email protected]).

blahopřání Dne 5. 11. 2012 oslavil své 75. narozeniny bratr Václav Čada. Mnoho let pracoval jako okresní tajemník ČSL a později i předseda Okresní organizace KDU-ČSL v Ústí nad Orlicí. Ve svých rodných Verměřovicích je více než 40 let předsedou místní organizace a dosud se mimo jiné velkou měrou podílí na pořádání již tradičního Lidového plesu. Po celá léta dělá vše s plným nasazením, poctivě a rád. Za jeho dlouhodobou obětavou práci mu děkují a do dalších let mnoho zdraví, síly, radosti a Božího požehnání upřímně přejí všichni členové Okresní organizace KDU-ČSL v Ústí nad Orlicí.


■ MO KDU-ČSL v Brně-Kohoutovicích uspořádala poprvé v historii Kohoutovic košt Svatomartinského vína. Program byl zahájen 11. 11. dopoledne po mši svaté. Farníci se shromáždili před kaplí Svaté rodiny, kde byly připraveny lahve Svatomartinského vína z Templářských vinných sklepů z Čejkovic. Během slavnostního obřadu farář P. Pavel Haluza víno požehnal, člen výboru MO KDU-ČSL Jakub Hruška přečetl úryvek o víně ze Starého zákona a všichni společně zazpívali moravskou lidovou píseň „Pijte vínečko, dobré je“. Všechny přítomné pozdravil senátor a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek, který akci pomohl zajistit. Odpoledne zvali mladí členové MO KDU-ČSL oblečení jako templářští rytíři na ochutnávku vína všechny občany. Více viz www.kohoutovice.kdu.cz. ■ V pondělí 3. prosince proběhlo v olomouckém Arcidiecézním muzeu již tradiční adventní setkání olomouckých lidovců. Tentokrát bylo spojeno s komentovanou prohlídkou výstavy „Od Tiziana po Varhola“. Návštěvníci mohli zhlédnout nejcennější výtvarná díla soustředěná ze sbírek Olomouckého arcibiskupství. Při posezení u cimbálu nechyběl ani bývalý poslanec Tomáš Kvapil s manželkou Olgou, který před léty stál u zrodu I. Slavotínek, T. Kvapil, M. Jurečka této akce.

Č T E N Í P RO VÁ N O Č N Í P RÁZ D N I N Y

Vánoce pro Kočku autorky Terezie Radoměřské 23 adventních pohádek a jeden opravdový příběh Tři děti staví s tatínkem po celý prosinec betlém, každý večer kousek – oblohu, figurku, hvězdu. A každý večer jim pak betlémská Kočka vypráví jeden příběh. O volkovi, o oslíkovi, o andělíčcích a cukroví… Cena 206 Kč. Vydalo nakladatelství Barrister. K dostání u všech knihkupců i na internetových obchodech. TEREZIE RADOMĚŘSKÁ (1969) • Studovala český jazyk a historii a teologii. Pracovala jako učitelka, překladatelka, kastelánka, redaktorka a průvodkyně. V současné době je hlavou malé rodinné firmy a věnuje se aktivitám spojeným s charitativní činností na podporu nemocných RS.

www.kdu.cz

19

Malé zamyšlení pro pochmurný podzimní podvečer Podzim pomalu končí a s ním je pryč také pochmurný listopad. Také jste si všimli, že české názvy pro měsíce roku se jaksi vymykají většině světových jazyků, kde LISTOPAD je vesměs odvozen od latinského NOVEMBER a půlka světa tomu rozumí, zatímco náš název je solitér a originál? Nechci se teď zabývat úvahami, jestli vzhledem ke globalizaci světa je pro nás dobré být originální nebo jestli i za 300 let ještě bude nějaký „LISTOPAD“ nebo už jen „NOVEMBER“. Baví mě, jak naše originály vypovídají o dějích pojících se s určitým obdobím, tak jak je vnímali naši předkové. Říjen asi bude souviset s říjí, prosinec (tedy prasinec) – se zabíjačkami konanými na počátku chladného období. A ten náš listopad? Že by souvisel kromě ztráty listí a obnažení větví stromů i se ztrátou iluzí o našem lidském soužití a obnažením dosud kulantně zaobalené podstaty našeho lidství? A proč zrovna listopad spojuji se ztrátou iluzí o nás samých? 17. listopad je symbolem nových pořádků v naší společnosti – i když slovo „nových“ už přestává být přiléhavé, pokud si uvědomíme, že od „Sametu“ nás dělí 23 časových dun tvořících stále se prohlubující závěj času. Dnešní svět je ale jiný než ten před více než dvaceti lety a ztráta iluzí je velkým tématem poslední doby, což naplno vyšlo najevo v nedávných krajských volbách, kdy mnozí projevili svou nespokojenost tím, že hlasovali pro návrat těch časů, které na Letné zaháněli cinkáním klíčů. Proč máme potřebu měnit to, co jsme před dvaceti lety považovali za takřka ideální „nové zítřky“? Možných odpovědí je několik. Buď proto, že nám růžový opar při pohledu zpět znemožňuje realistické srovnání, nebo proto, že jeden myslel, až vymyslel trakař… neboli to „nové“, co jsme před dvaceti lety uvedli v život, není zas tak ideální, jak jsme doufali, anebo kombinace obou variant, a k tomu se přikláním já. 23 let je období jedné generace. Generace, která se narodila až v devadesátých letech, je dnes dospělá a leží mezi současností a tím, co bylo před listopadem ´89, jako mlhavý opar na rybníce nad ránem. Na rozdíl od rybničního oparu bývá časový opar poloprůhledný s růžovým nádechem, takže člověku hledícímu skrze něj do minulosti tone vše v příjemné teplé pospolitosti, hrany se zdají být oblejšími, zima méně studenou, těžkosti a strasti jsou pozapomenuty a všechno je nahlíženo optikou mladšího věku souvisejícího s větším životním optimismem. Možná proto přicházejí větší společenské změny, které zná a definuje i západní sociologie, zhruba ve dvacetiletých cyklech. Když se zamyslíme nad druhou možností, a to že naše stávající společenské zřízení není ani teď ideální, položme si otázku. Může existovat řád, který by nám

umožnil žít skutečně ve spravedlnosti, právu, solidaritě, pospolitosti, svobodě a rovnosti? Řád, který by udělal přítrž krádežím ze společného a lumpárnám „ve velkém“? Nechci být poslem špatných zpráv, ale obávám se, že nic takového na světě není. Za posledních sto let jsme měli monarchii, dvě válečná období, diktatury v nacistickém i socialistickém podání i tzv. demokracii, ve které žijeme dosud. Dějiny ukazují, že z každé éry jsme se po kratším nebo delším čase (jak to právě režim umožňoval) vymanili a opojeni „vítězstvím“ jsme se vrhli do nového zřízení s upřímným vnitřním přesvědčením, že teď to bude lepší a konečně si vybudujeme ráj na zemi. Po deseti letech ale začínáme být nespokojení a po dvaceti nám připadá stávající systém neúnosný a zralý na změnu. Proč to někde funguje a u nás ne? Každá společnost je tak pracovitá, čestná a spolehlivá, jako jsou její jednotliví členové. Trvá docela dlouho, než se projeví změna k lepšímu nebo i horšímu. Jestli jsme dnes nespokojeni, nesklízíme plody posledních pěti let. Výchova potomstva se přirovnává k zakládání olivového sadu. Neponese užitek pro vás, ale až pro vaše vnoučata. A co myslíte, vychová dnešní mládež (pro budoucí světlé zítřky) lepší novou generaci?? A pokud jste si neodpověděli „ano“, je potřeba se ptát dál: Proč? Musíme si připustit, že se má v poslední době náš národ v průměru lépe než kdykoliv před tím. Moje domněnka je, že vůle a pozitivní vlastnosti vyrůstají z nepohodlí, tvrdé práce, odříkání a dalších nepříjemností, o kterých neradi slyšíme. Není to ale tak, že za nás nejen v ČR, ale i v celé Evropě někdo v posledních stoletích vyšlapal kopec a my žijeme ve šťastné době, kdy se vezeme dolů a ještě se rozčilujeme nad tím, že se pozvolna samovolný pohyb zastavuje (když doteď to jelo!)? Chceme bohatou společnost, ale nechceme dřít jako v Číně nebo Japonsku. Chceme sociální jistoty, ale nemáme chuť pracovat na někoho jiného. Chceme rozhodovat o své budoucnosti, ale většina z nás neuplatňuje své volební právo, za které se v mnoha částech světa bojovalo a umíralo. Domáháme se lidských hodnot, které ale nemůžeme mít všechny současně. Je na každém z nás, jak se rozmyslí a které upřednostní. Svoboda a demokracie s sebou nesou víc osobní zodpovědnosti a rizika být obelstěn vychytralými. Ten, kdo upřednostňuje naopak pořádek a jistoty, si zase musí uvědomit, že zaplatí svobodou a prosperitou společnosti (a to, že nebudeme obelstěni „rovnějšími“ také nelze vyloučit), protože tady na Zemi není nic zadarmo. ;-) Klára Liptáková místopředsedkyně KDU-ČSL

Nový HLAS • Zpravodaj KDU-ČSL • Vydává Nový HLAS, s.r.o. (jednatel Mgr. Pavel Hořava), připravuje Redakce Nového HLASu Ústřední kanceláře KDU-ČSL. Šéfredaktor: Martin Horálek • Redakce: MUDr. Markéta Knobová • Adresa redakce: Karlovo nám. 5, Praha 2, 128 01, http://hlas.kdu.cz, e-mail: [email protected]. Telefon: 226 205 342. Vydavatel: Nový HLAS, s.r.o., Karlovo nám. 5, Praha 2, 128 01. Tisk: PAMAT, s.r.o., tiskárna Pressart, Sámova 12, Praha 10, 101 00. Registrační číslo: MK ČR E 6611. ISSN: 12 13 –7049

ZPRAVODAJ KŘESŤANSKÉ A DEMOKRATICKÉ UNIE ČESKOSLOVENSKÉ STRANY LIDOVÉ. Kniha rozhovorů Zuzany Roithové právě v prodeji

Recommend Documents