2010 hlas ZPRAVODAJ KŘESŤANSKÉ A DEMOKRATICKÉ UNIE ČESKOSLOVENSKÉ STRANY LIDOVÉ Angela Merkelová podporuje KDU-ČSL

nový

3–4/2010

hlas

www.kdu.cz

4

6

24

Z P R AV O D A J K Ř E S Ť A N S K É A D E M O K R A T I C K É U N I E – Č E S K O S L O V E N S K É S T R A N Y L I D O V É

Angela Merkelová podporuje KDU-ČSL

slovo předsedy

Milé sestry a milí bratři, minulý měsíc se naší straně dostalo velké podpory. V pondělí 8. února přijala naši delegaci v Berlíně v centrále CDU německá spolková kancléřka a předsedkyně německých křesťanských demokratů Angela Merkelová. Jedná se o političku, která pro naši zemi znamená velmi mnoho. Pro lidi žijící v České republice je vý-

bornou zprávou, že v čele Německa, největší evropské ekonomiky a našeho největšího hospodářského partnera, stojí křesťanská demokratka. Hospodářská situace v České republice se totiž odvíjí od hospodářských výsledků Německa. Pokud bude Německo úspěšně řešit hospodářskou krizi, bude se dařit lépe i v naší zemi. My víme, že sociálně-tržní hospodářství, o které se

opírají křesťanští demokraté v celé Evropě, je cestou z krize, metodou, která zajistí pracovní místa. Angela Merkelová se pravidelně zajímá o dění v naší zemi. Na českých lidech jí skutečně záleží. Nepřekvapilo mne proto, že věděla o korupčních kauzách na pražském magistrátu i o boji KDU-ČSL proti zavedeným zlořádům, jako je hazard či korupce. Skvělou zprávou pro naši stranu a pro všechny naše voliče je pak podpora, které se KDU-ČSL od Angely Merkelové dostalo. Německá kancléřka vyjádřila přesvědčení, že naše strana dosáhne v nadcházejících volbách co nejlepšího výsledku. Podívejme se na německou ekonomiku, podívejme se na německý životní standard. K takovému výsledku vede sociálně-tržní hospodářství německých křesťanských demokratů. KDU-ČSL usiluje o totéž. Kampaň začíná. Říkejme ve svém okolí s hrdostí: Chcete se mít jako v Německu? Volte naši stranu! Angela Merkelová podporuje KDU-ČSL!

Jiří Koliba zvolen místopředsedou KDU-ČSL

J. Koliba, D. Macek Po odstoupení Davida Macka byl v pátek 19. 2. 2010 delegáty Celostátní konference KDU-ČSL zvolen Jiří Koliba novým místopředsedou strany. Ing Koliba pracuje jako náměstek ministra pro místní rozvoj a je dvojkou na jihomoravské kandidátce ve volbách do PS. Jiří Koliba se narodil v roce 1958 v Hodoníně, kde i odmaturoval na gymnáziu a poté absolvoval stavební fakultu VUT

Brno. Po škole nastoupil do Jihomoravských lignitových dolů, kde pracoval jako projektant, asistent ředitele, referent investiční výstavby a stavbyvedoucí. V roce 1994 byl ještě jako nestraník za KDU-ČSL zvolen členem městské rady. O čtyři roky později byl zvolen starostou Hodonína. V roce 2001 vstoupil do KDUČSL a v komunálních volbách v roce 2002 funkci hodonínského starosty obhájil. Ve volbách v listopadu 2006 byl

zvolen hodonínským místostarostou. V roce 2007 nastoupil na Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR jako náměstek ministra. K 1. 2. 2009 přešel na Ministerstvo pro místní rozvoj k tehdejšímu ministru Cyrilu Svobodovi jako náměstek pro strukturální fondy Evropské unie, legislativu a cestovní ruch. V roce 1984 se oženil se svojí dosavadní manželkou Renátou – absolventkou stejné fakulty. S rodinou žije v družstevním bytě a momentálně staví v Hodoníně rodinný domek. Má tři děti: Tomáše, Martina a Kamilu. Od roku 1983 je soudním znalcem v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, v roce 1998 mu bylo znalecké oprávnění rozšířeno i na oceňování podniků. Jeho koníčky jsou lyžování, vysokohorská turistika a cykloturistika. Rád jezdí na plachetnici a pracuje na vlastní vinici, což podle vlastních slov považuje za nejlepší relaxaci proti úřednickému stresu. Na vsetínském sjezdu byl zvolen členem Celostátního výboru KDU-ČSL, kde vede hospodářskou komisi. (red)

Titulní foto: Roman Línek (lídr kandidátky Pardubického kraje) s rodinou . N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

2

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

obsah

editorial Stranou starostů je naše strana – KDU-ČSL

DRAHOTA Sládci klejí – zatroleně Chmel už zase stoupl v ceně Chceme-li jen skromně žít Pivo musí podražit

4

Mouka dražší vizte ceny Křičí pekař ustrašený Chceme-li jen trochu žít Housky nutno podražit Ale nám se nejhůř daří Naříkají uzenáři Chceme-li jen skromně žít Buřty nutno podražit

Rodinné krby v žáru ekonomické krize

Pan domácí hned se straší Maso, pivo, chléb je dražší Chceme-li jen skromně žít Činži nutno přirazit

7 Výchova dětí je investicí státu do budoucnosti

Konsumentu nelze více Nežli jít a oběsit se Učiň to však neprodleně Dokud špagát nestoup v ceně

12 Úhel pohledu analytika ČSOB

18–19 Bude Evropa regulovat internetový hazard?

21

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Kdopak by se toho nelek Stát tím trpí jako celek Aby mohl vyjíti Nutno daně zvýšiti

Tuto básničku napsal Eduard Bass v roce 1913. Podobnost čistě náhodná? Těžko, spíš jen další důkaz, že ekonomické krize jsou si podobné, jakož i chování lidí v letech tučných i hubených. I proto bývá užitečné zabrousit do historie. Člověk sice ztratí iluze o své unikátnosti, zato však nemusí opakovat chyby chybujících a objevovat objevené. I při letmém pohledu nám dějiny ukazují, že se většinou nejlépe dařilo lidem tam, kde vítězila poctivost nad hrabivostí, kde dané slovo platilo a kde rodina byla – hned po Bohu – na prvním místě. Složité není ale ani nalézt příklady civilizací, jejichž pád se rodil v krví potřísněném blahobytu, v hrubiánství nevzdělaných hord a v záměně zvrácenosti (ne jen sexuální) za přijatelnou normu. Že v této zemi ještě existují lidé, kteří mají historickou zkušenost na paměti, snad dokazuje i časopis, který držíte v ruce. Dokud budou ve veřejném životě oni a jim podobní, nemusí být odpověď na otázku Quo vadis tak fatální... Martin Horálek, šéfredaktor

N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

3

v o l b y 2 01 0

Stranou starostů je naše strana – KDU-ČSL Jedna česká politická strana má ve svém logu napsáno, že ji podporují starostové. O tom, koho starostové skutečně podporují, se mohl každý přesvědčit v pátek 19. února 2010 v Praze. Uspořádali jsme setkání našeho poslaneckého klubu se starostkami a starosty zvolenými za naši stranu. Zájem byl tak velký, že se setkání nemohlo uskutečnit v poslanecké sněmovně. Není tam tak veliká prostora. Narychlo jsme vše přeložili do Městské knihovny, kde se nachází jeden z největších sálů v našem hlavním městě. Pozvání přijalo tři sta padesát starostek a starostů. Reprezentovali pět tisíc našich komunálních zastupitelů zvolených v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svojí účastí vyjádřili, že je silná vazba mezi naší komunální politikou a politikou celostátní. Setkání zdůraznilo, že my poslanci se s komunálními politiky navzá-

jem potřebujeme, že si rozumíme, že se navzájem chováme v úctě. Všichni účastníci jasně cítili, že výsledek květnových parlamentních voleb je velmi důležitý pro výsledek podzimních voleb komunálních. Jako předseda KDU-ČSL jsem starosty seznámil s prioritami naší strany. Zdůraznil jsem, že vyšší zdanění hazardu, které navrhujeme, by do obecních pokladen přineslo navíc 2,4 miliardy korun ročně. Pak promluvili pozvaní

hosté. Zástupce ministerstva financí hovořil o rozpočtovém určení daní a o plánech ministerstva na další rozpočtové období. Ředitel agentury Factum Invenio Jan Herzmann okomentoval výsledky nejnovějších tématických a preferenčních analýz. Postřehy k aktuálním problémům venkova pak shrnul předseda Spolku na obnovu venkova a spolupořadatel soutěže Vesnice roku Eduard Kavala. Mnoho starostů se pak zúčastnilo diskuze, ze které bych rád vyzdvihl příspěvek Libuše Kuncové z Životic u Nového Jičína. Nastínila nám situaci ve své obci, kterou drasticky postihla povodeň. Všem nám tak připomněla, jak náročné a záslužné je věnovat se práci v obci. Setkání se starosty podtrhlo fakt, že se všichni nacházíme na jedné křesťanskodemokratické lodi. Řešíme různá úskalí, ale plujeme stejným směrem. A naše práce má smysl. Zlepšujeme totiž život lidí kolem nás. Cyril Svoboda

Žlutou střední cestou! Rozhovor s volebním managerem KDU-ČSL Mgr. Tomášem Podivínským Jaká bude volební kampaň KDU-ČSL? Dobrý den bude, když bude naše kampaň srozumitelná. Jasná a zřetelná poselství, někdy možná i polarizující, ale i to patří k politice a k životu. Nemohu se zlobit na právo každého s námi nesouhlasit, ale mohl bych se zlobit jenom na sebe, kdyby lidé kampani nerozuměli. Kampaň bude tedy spartánštější. Nevytratí se tím některá důležitá témata, která by zasloužila podrobnější prezentaci? Jasné symboly osloví určitě víc než akademické texty nebo sáhodlouhé debaty. Hlavní a zásadní věci jsou v podstatě docela jednoduché, složitější si je dělají lidé většinou sami. Na bla bla bla není nikdo zvědavý, to je ztráta času. Když je sdělení příliš dlouhé, ztrácí se obsah a lidé se otráví nebo i naštvou. Náš pan farář říkal, že když je mše svatá kratší než půl hodiny, není to důstojné, a když je delší, tak kněz zdržuje lidi. Vyjádřit se krátN O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

4

ce, jasně a srozumitelně je jedno z největších umění komunikace. Byl jsem vzteky bez sebe, když jsem jako mladičký novinář udělal čtyřstránkovou poutavou reportáž, nad kterou jsem strávil tři dny, a šéfredaktor mi řekl, že nemá místo a ať to zpracuji do rubriky „jednou větou“. Zkrátil jsem jen půl stránky, víc to nešlo. On pak vzal černou tlustou fixu a škrtal, až zbyla ta jedna věta. A všechno důležité v ní bylo! Takže na nic zásadního se nezapomene... Kampaň připravuje v ústředí kvalitní tým, zkušení politici ze všech krajů, univerzitní profesoři i zběhlí praktici, mladí i ti s více zkušenostmi. Příprava voleb je týmová práce, při které se tříbí názory a někdy to i zajiskří, ale nakonec vypadne opravdu to „lepší z nás“. A o to jde. Důležité je, že dohodnuté pak všichni bez výjimky drží. Volební štáb má silnou podporu předsedy, šéfuje mu

místopředseda Pavel Svoboda, peníze má pevně v ruce nový „generál“ Pavel Hořava. Zohledňujeme lokální potřeby jednotlivých krajů i jejich možnosti. Co konkurence? Bude voličům patrný rozdíl třeba mezi KDU-ČSL a TOP09? Rozdíl je jasný – je daný už v názvu: jedni jsou odpovědni za Tradici, Odpovědnost a Prosperitu a druzí za křesťanské hodnoty. To si neodporuje... Formálně ne, ale rozdíl je v úhlu pohledu a tím i způsobu konání – liberál hájí svou tradici, je odpovědný za sebe a snaží se o svou prosperitu. Konzervativec Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

vnáší křesťanské hodnoty do celé společnosti. Jsou to hodnoty, na nichž stojí Evropa. Sem patří solidarita, společenský konsensus, empatie – a navíc také jasné vymezení se vůči lumpárnám. Netvrdím, že jen jedno je dobré a to druhé jen zlé – ale obě strany jsou prostě odlišné. Jako křesťanská strana se přeci nemůže profilovat někdo, kdo si tyto hodnoty a utrpení za jejich obhajobu bere do úst, byť metaforou o „černoprdelnících“. Proto si nemyslím, že si TOP09 a KDU-ČSL budou výrazněji přetahovat voliče. Jsem přesvědčený, že existuje dost ostrá hranice mezi voliči obou stran. Liberální, postmoderní budou volit TOP09. Tradiční, konzervativní voliči, kteří akcentují křesťanské hodnoty, budou preferovat KDU-ČSL.

ré živobytí pro sebe, děti i vnoučata. A to bez konzervativních hodnot a kontinuity nejde. O tom je zkušenost první republiky – „nebát se a nekrást“. To je přesný opak komunismu, kdy se všichni báli a při tom každý kradl, jak mohl.

Je nějaké téma, které z kampaně striktně vylučujete? Negativní témata – říct o někom jenom to, že je lump, je snadné a strašně laciné. Stejné je ale říkat, že na všechno mám řešení, ale neříct jaké. Pojmenovat věci jasnými jmény, ukázat, že si umím v konkrétní situaci poradit, že jsou za mnou konkrétní výsledky a že jen neplácám líbivé předvolební sliby bez obsahu, to už chce hodně práce a přemýšlení. A také odvahy, protože aktivní člověk často naráží na překážky – i na ty schválně pod nohy házené...

Demokracii si přisvojuje každý, dokonce i komunisté. Je to hodně ohebné slovo… To jistě, hlavně když se uchopí nedemokraticky. Myslím, že nejchytřejší věc o demokracii řekl Karel Čapek: „Všimněte si, že odpor proti demokracii se spojuje obyčejně s chronickým nadávačstvím, s pasivním pesimismem; názor, že demokracie se přežila, prýští zpravidla z ponurého přesvědčení, že všechno je samá lumpárna. Je-li tomu tak, co chcete zlepšit? Hromada neřádu zůstane neřádem, i když se převrátí.“ A protože byl optimista a znal „své lidi“, tak k tomu dodával: „Jsem pevného přesvědčení, že správně jednají ti, kteří nečekají na lepší zítřky, ale ti, kteří hledí, co smysluplného by se dalo udělat ještě dnes.“

Nepohodlný život politika? Poctivá politika moc pohodlná není, stejně jako jakékoli jiné řemeslo. Řeči o tom, že politika je vznešené poslání s éterickými cíly, je blbost. Ale není to ani žádná totální špína. Stejně jako každé jiné řemeslo i poctivá politika se dlouhodobě vyplatí. Voliči nejsou hloupí, i když mediální mágové vymýšlejí pořád nejrůznější další triky a finty. Volič nakonec pozná, že se mu vyplatí volit jistotu a kontinuitu, než vsadit na neznámo nebo líbivé sociální heslo, na jehož splnění nejsou peníze. Konzervativní hodnoty a kontinuita může znít někomu staromódně. Naopak, jsou velmi moderní! Je v nich totiž základ dlouhodobého úspěchu – nejen „rychlé prachy a pryč“, ale dob-

Jednoduchá odpověď na otázku proč volit KDU-ČSL? Máme pět témat, se kterými jdeme do kampaně: rodina, řádné zdanění hazardu, tvrdé tresty za korupci, podpora domácího zemědělství a konkrétní opatření ke snížení zátěže finanční krize pro normální lidi. V nich se volič musí najít, najít v nich svou rodinu, děti. Když se nám to nepovede, půjde a dá hlas našim konkurentům. O tom je demokracie.

S čím ve volební kampani nejvíc bojujete? S utkvělou představou o nutnosti prezentace jakési „solidnosti“. To je v Česku silně zakořeněné a hrozně to škodí. Z billboardů skoro všech politických stran se na vás kření naškrobení panáci ve tmavém obleku. Aby vynikli, jsou vyfocení na nevýrazném pozadí, takže vypadají, jako když právě spadli z Marsu. Člověk v běžné reklamce by takového figuranta na minutu vyhodil. Jsem si jistý, že většina lidí takové „solidní“ pány na plakátech ve volební kampani ignoruje a podprahově vnímá jako negativní sdělení.

A co peníze? To je stejné, jako když se zeptáte ženy, jestli má dost peněz na šaty! Nikdy jich nebude dost! Už z principu, ale úspěch ženy na plese nedělají drahé šaty – a stejně tak je to s volební kampaní. Nějaké peníze potřebujete, to je jasné. Žena nepůjde na ples nahá, ale jde hlavně o to, jakou uděláte figuru, jak působíte, jak to dokážete „vynést“. Na čem tedy závisí úspěch kampaně? Na aktivním, osobním přístupu – v tomto případě členů strany a také těch, kteří s námi sympatizují, kteří sdílí naše hodnoty, komu nejsou lhostejné. To není fráze, to je fakt, který se ale strašně podceňuje. „Oni to zařídí ti nahoře, Cyril a ti tam…“ – to je ta nejhorší věta, kterou můžu slyšet. To je jako jed. Hodnoty, na kterých stojí evropská civilizace už dva tisíce let, to není odpovědnost několika politiků na špici. To je společná odpovědnost všech, kteří takové hodnoty sdílejí. Bez osobní iniciativy každého z nás se ale budou tyto hodnoty postupně vytrácet. Nahradí je hodnoty jiné – a jiných. Jaké by bylo přání volebního manažera KDU-ČSL do voleb? „Kdo hledá, nalézá,“ říká 2000 let stará Kniha knih. Mým přáním je, aby bylo co nejvíc lidí, kteří chtějí najít, a proto hledají. A až najdou, aby nedali přednost chalupě nebo zahrádce, ale fakt šli volit. Je to jen jednou za 4 roky, plevel neuteče a barva na plot pro jednou nevyschne. Když nepůjdou, nechají za sebe rozhodovat jiné. Věřím, že našich pět volebních témat osloví slušné a fajn lidi, kterých je v Česku pořád většina. Že naše dosavadní výsledky i program dávají záruku kontinuity, podporují aktivní lidi a jsou solidární k těm, kteří momentálně bojují s nepřízní osudu, ať už zdravotně, v zaměstnání nebo v rodině. I ve volbách opravdu věřím v „to lepší v nás“... Předseda nedávno prohlásil, že podle toho, kolik procent dosáhneme ve volbách, tak takové pivo se bude v KDUČSL pít. Mám sen – připít si po volbách hezky orosenou dvanáctkou. Ale jako člověk přirozeně skromný se spokojím i s desítkou. (hor)

ZAHÁJENÍ VOLEBNÍ KAMPANĚ

• KDU-ČSL zahájí svou volební kampaň ve čtvrtek 8. dubna 2010 na Karlově náměstí v Praze 2. Od 16.30 hodin zde bude pro všechny návštěvníky připraven program plný zábavy, hudby a smíchu. V programu si přijdou na své jak děti, tak i dospělí. Všichni příznivci KDU-ČSL jsou srdečně zváni!

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

5

vnitrostranické téma

Kolik stojí mateřství? O Vánocích jsem u jesliček potkal známou rodinu se čtyřmi malými dětmi. Nejmladšímu byl tak rok a něco a už seděl v kočárku a rozhlížel se na všechny strany. Povídali jsme si také o tom, jak je teď situace mladých rodin těžká a kolik stojí živobytí. Myslím, že složitá byla vždycky, ale teď, v době krize, ještě víc. Před pár dny se na mě tito známí obrátili s dotazem, jak mají splácet hypotéku, když jsme jim na přídavcích pro děti snížili měsíční příjmy o více než 2 tisíce korun. Na tomto příkladu jsem si uvědomil, jak je například snížení mateřské až o čtvrtinu nespravedlivé. Právě proto jsme navrhli a prosadíme navrácení peněžité pomoci v mateřství na původní výši.

Nebe méně vzdálené Bylo krásné slunečné odpoledne. Mořský průliv byl po třídenní sněhové vichřici plný ker všech velikostí a tisícimetrové štíty Antarktického poloostrova na protějším břehu zářily ještě bělostněji než jindy. Náhle vzduch naplnil neznámý hluk, který se rychle blížil. Zakrátko se nad obzorem vynořily dva argentinské vrtulníky. V tu chvíli jsem sice netušil, že od domova mě dělí kromě 17 000 kilometrů celý týden cesty, věděl jsem ale, že končí můj pobyt na české antarktické základně J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. Bylo to nezapomenutelných 33 dní a nocí prožitých v posledních člověkem nepodmaněných končinách za neustále se měnícího počasí, ve skalách a na pláních oživených jen spoře mechy a lišejníky, na ledovcích stékajících po úbočích hor, na pobřeží ve společnosti tuleňů a tučňáků, v gumovém člunu brázdícím odvážně vodní hladinu k okolním ostrovům i antarktické pevnině. A samozřejmě mezi skvělou partou českých vědců, zkoumajících místa člověkem dosud nenavštívená. Česká antarktická stanice zahájila svůj provoz před 4 roky a od té doby je v poN O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

6

Proč jsou na tom v Česku nejhůře rodiny s dětmi? Jsou to jednoduché počty. Podpora prorodinné politiky, to je přídavky na děti a mateřská pro ty, kdo vychovávají děti a poctivě pracují, se letos podstatně zmenšila. Na rodiny s dětmi prostě dáváme málo. Je proto pohodlné děti nemít nebo mít jenom jedno. Platí, že máš-li více dětí a žiješ z normálního platu, nemůžeš si ledacos dovolit. Křesťanští demokraté mají podporu rodin dlouhodobě v programu a je to pro nás zásadní věc. Ale nic se nezmění, když se mladí lidé, kteří mají děti, nebudou angažovat. Pevně věřím, že se nám to podaří změnit a že najdeme způsob, jak oslovit i mladé voliče. V blížících se volbách to může být rozhodující! Jiří Carbol, místopředseda

lárním létě útočištěm především klimatologů, geologů a biologů z univerzit a výzkumných ústavů. Odborníci z České geologické služby dokončují geologickou mapu celé odledněné severní části ostrova, rostlinným fyziologům z MU Brno se letos podařilo získat světově unikátní data o celoročním životě mechů a lišejníků. Další projekty se věnují měření teplot a srážek, sledování vývoje ledovců, mapování hnízdících ptáků, to vše samozřejmě v kontextu měnícího se klimatu. Ještě před 15 lety zasahoval pevninský ledovec až k ostrovu, nyní je již desítky kilometrů vzdálen. K mým vrcholným zážitkům patřilo několikadenní stanování na pobřeží odlehlé části ostrova, kde geologové dokončovali mapování. Své kouzlo měly i výpravy na člunu na okolní 10–20 kilometrů vzdálené ostrovy, při kterých jsme se většinou proplétali mezi stovkami ker a menších ledovců a doufali, že se nezvedne vítr, aby nám vlny neodřízly cestu zpět do bezpečí. Nejsilnější bylo ovšem vylodění přímo na kontinentu, na rozervaných skalách a sutích pod dohledem vrcholků hor pokrytých věčným ledem. Antarktida je opravdu jedinečné místo. Uvědomíte si tady, jak vypadá naše země nezasažená lidskou činností. Připadá mi jako kraj blíže okamžiku počátku, i nebe se zdá mnohem méně vzdálené. Právě proto ji musíme chránit. Aby zůstala trvalým zrcadlem, v němž uvidíme, jak se chováme k planetě nám svěřené. Libor Ambrozek

Rozhodnutí

Milí přátelé, sestry a bratři, před pár lety jsem zde napsal, že význam politiky dobře vystihuje evangelista Lukáš. Na začátku vyjmenovává různé potentáty – a ti všichni tvoří pouhé kulisy pro věci podstatnější: jeden muž zaslechl a následoval Boží hlas, rodičům se má narodit dítě. V únoru jsem se rozhodl věnovat víc času své rodině a církevnímu hnutí Comunione e liberazione. I po měsíci vím, že jsem udělal dobře (mimochodem, brzy po mé rezignaci podepsala přihlášku do KDU-ČSL moje žena). Tento sloupek je před volbami poslední. S ohledem na pár spekulací ode mě přijměte krátký komentář. Díky své rodině a přátelům jsem v minulých letech mohl věnovat mnoho času a energie boji o charakter jediné křesťanské strany u nás – poté, co se ji Miroslav Kalousek pokusil v létě 2006 přivést do vlády za podpory komunistů. Tento potřebný zápas úspěšně vyvrcholil loni na vsetínském sjezdu. KDU-ČSL v čele s Cyrilem Svobodou vede odvážný boj proti mnoha goliášům. Bojuje za spravedlivé postavení manželů, rodin s dětmi a seniorů, bojuje za čistý vzduch nejen v restauracích, za úctu k právu, za dobré jméno České republiky mezi našimi partnery v EU i v zahraničí. Našimi protivníky jsou silné lobbistické skupiny z oblasti hazardu, tabáku či energetiky, které mají pozoruhodný vliv na rozhodování ODS, ČSSD a TOP 09. Po letech vnitřních zápasů je dnes KDU-ČSL znovu klidnou silou s tradičním směřováním. Opustil jsem náročnou funkci místopředsedy strany, abych se v následujícím období více věnoval svým nejbližším v rodině a v církvi. V barvách KDU-ČSL zůstávám krajským zastupitelem a kandidátem do poslanecké sněmovny za Jihomoravský kraj. Váš David Macek

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Rodinné krby v žáru ekonomické krize Rodina je pro nás základem společnosti KDU-ČSL považuje rodinu za základní buňku společnosti. Není nám jedno, v jakých podmínkách rodiny s dětmi žijí, a neponecháváme je napospas „všemocné ruce trhu“. Tím se lišíme od liberálů. Zároveň chceme, aby rodiny byly co nejvíce nezávislé na státní sociální podpoře, a tím se naopak lišíme od socialistů. Rodinu chápeme jako samostatnou socioekonomickou jednotku. Její stabilita, stejně jako prosperita, je bezprostředně ovlivňována vnějšími podmínkami ve společnosti. Z hlediska celostního pohledu na rodinnou politiku nás proto musí zajímat stagnace platů, zvyšování cen nájemného nebo rapidní nárůst nezaměstnanosti stejně jako vnitřní dluh, který česká společnost vůči rodinám má (viz příspěvky F. Bartoše a L. Mlčocha).

Nezaměstnanost V únoru 2010 byla míra nezaměstnanosti v ČR 9,94 %. Mezi nejvíce postižené oblasti patří Jeseník – 19,2 %, Znojmo – 17,2 %, Most – 17,0 % , Bruntál – 16,7 % a Děčín – 16 %. Naopak nejnižší nezaměstnanost mají v okresech Praha-východ a Praha – 3,8 %, Mladá Boleslav – 5 %. Je pro nás jen malou útěchou, že v EU se nacházíme mezi zeměmi s nejnižší nezaměstnaností. Lépe než ČR je na tom Nizozemí – 4,2 %, Rakousko – 5,7 %, Slovinsko – 6,9 %, Německo – 7,2 % a Finsko – 7,9 % (údaje z ledna 2010). Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR a Zlínském kraji – únor 2010

Dopady hospodářské krize na domácnosti V porovnání s předchozím rokem rostly v roce 2009 příjmy domácností pomaleji, což ve spojení s vysokou nezaměstnaností přispělo k pocitu sociální nejistoty. Průměrná mzda dosáhla 22 896 Kč, současně ale podíl zaměstnanců s nižší průměrnou mzdou dosáhl téměř 68 %. Kupní síla dávek důchodového pojištění se zvýšila. Díky dopadům valorizace došlo k meziročnímu nárůstu průměrného měsíčního starobního důchodu o 6,3 %. Vzhledem ke 40% nárůstu nezaměstnanosti byl vyplacen dvojnásobek objemu finančních prostředků na dávky v nezaměstnanosti, jen za poslední čtvrtletí roku 2009 to bylo 11,4 mil. Kč. Naopak poklesly výplaty dávek nemocenského pojištění, což vyplývá ze změny zákona. Jaké byly výdaje domácností za poslední čtvrtletí roku 2009? Nárůst spotřebitelských cen se zpomalil, a tím se také zmírnily dopady krize na rozpočty domácností. Na nárůstu o 1,2 % se nejvíce podílí růst cen za bydlení, vodu, energie a paliva. Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Snížila se spotřeba domácností, protože začaly více šetřit například na rekreacích, telekomunikacích a bytovém vybavení.

Domácnosti si méně půjčovaly, ale také méně spořily Za pozornost stojí i to, že nárůst bankovních úvěrů byl za uvedené období o třetinu menší. Domácnosti také reagovaly na nejistotu v zaměstnání a nízkoúročené vklady poklesem zájmu o spoření. Celkový objem úspor v roce 2009 zaznamenal nárůst o 78,6 mld. Kč, což je o čtvrtinu méně než v roce 2008.

Co nás čeká? Pro naše rozhodování je nezbytné znát ekonomické předpovědi. V roce 2010 se předpokládá nárůst HDP o 0,5–1,5 %, očekává se zvýšení nájemného v bytech s regulovaným nájmem a mírný vzestup cen energií a některých komunálních služeb. Rychleji by mohly růst tržní ceny, a to zejména u potravin, nárůst spotřebitelských cen se tak očekává v rozmezí 1,5–2,5 %. Stejně tak se v roce 2010 očekává nárůst nominální mzdy o 2,1–3,1 %. Nezaměstnanost se podle předpovědí bude pohybovat v rozmezí 9–10 %, teprve v roce 2011 by měl nastat její pokles. Z těchto údajů vycházíme při formulaci konkrétních úkolů a opatření: Úkol č. 1: snižovat nezaměstnanost a zvyšovat příjmy rodin Vše, co napomůže k udržení a vytváření pracovních míst, je dobré také pro rodiny. Proto: • nechceme zvyšovat odvody za zaměstnance, • jsme podpořili zachování výhodnějšího zdanění benefitů, o které stáli zaměstnavatelé, • chceme podpořit zvýhodnění zkrácených úvazků pro rodiče malých dětí sníženým odvodem ze sociálního pojištění. Úkol č. 2: sledovat úroveň příspěvků a sociálních dávek, které rodinám s dětmi pomáhají překonat období snížených a nejistých příjmů a naopak rostoucích výdajů Proto: • jsme se zasadili o to, aby neklesl rodičovský příspěvek, • prosazujeme zachování výše peněžité pomoci v mateřství, • nenavrhujeme další zvyšování výdajů pro rodiny s dětmi, jako je například zvýšená spoluúčast na zdravotní péči nebo na vzdělání. Úkol č. 3: sledovat vývoj příjmů a výdajů rodin Pokud by se nůžky mezi příjmy a výdaji začaly výrazněji rozvírat, musela by nastoupit silnější sociální podpora. Vyjmenované úkoly ale pouze doplňují hlavní poslání KDU-ČSL, které si pro nastávající období vytyčila. Naším hlavním cílem je zrovnoprávnění rodin s dětmi v rámci daňového a penzijního systému ČR. To je úkol z nejdůležitějších, úkol, který je pro nadcházející období i jedním z podstatných smyslů existence KDU-ČSL jako parlamentní strany! Michaela Šojdrová N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

7

rodinná politika

Hlas pro rodinu Lubomíra Mlčocha Bedřich Vašek, profesor CMTF v Olomouci, ve své „Rodině 20. století“ dal do vínku obnovené československé státnosti úžasné dílo o úhelném kameni každé společnosti. O našem prvorepublikovém spojenci – Francii – psal jako o zemi s vyžilou, úpadkovou kulturou, v níž se nerodí děti. Před rokem ČR pořádala v rámci našeho Předsednictví EU konferenci o rodině. Na ní účastníci z Francie prezentovali s pýchou výsledky svých dlouholetých politik na podporu rodiny: jako jediná země EU dosáhli „prosté reprodukce“ (2 děti na jednu ženu). Jiný, slavnější rodák z Moravy, Joseph Schumpeter, už v USA 40. let varoval ve své knize „Kapitalismus, socialismus a demokracie“ před úpadkem buržoazní společnosti. Prorocky, ještě před propuknutím demografické a sexuální „revoluce“, viděl tu nejhlubší příčinu krize naší civilizace v tom, že dítě se stane „neschopným konkurence“ proti stále pestřejší a agresivnější nabídce zboží a služeb. Po dalších 60 letech (2006) měla konference Papežské akademie sociálních věd název „Mizející mládí?“. Zamyšlený pan Hans Tietmeyer, emeritní president Bundesbanky, se mi u kávy svěřil, že on ještě pochází z rodiny s 11 dětmi – když se dověděl, že já měl 7 sourozenců. Prof. Manfred Spieker v Krizi sociálního státu označil rodinu za Achillovu patu německého sociálně-tržního hospodářství, jež podle Ludwiga Erhardta mělo přinést a také přineslo „blahobyt pro všechny“. S jedinou výjimkou těch, jimž nebylo dopřáno se narodit. „Amortizace lidského kapitálu“ v Německu prý zkresluje skutečná hospodářská čísla o nějakých 20 %. Veřejný dluh na dětech. Žijeme ve světě opředeném financemi, jimž tvrdě vládne princip ekvivalence: má dáti – dal. Rodina je součástí tohoto světa, ale ekvivalence se jí dostává jen zčásti: na trhu zboží a služeb a na trhu práce, kam dodává hotovou pracovní sílu. Kde tu hotovou pracovní sílu vezme, je „její problém“. Rodiče – matka či otec pracující v domácnosti, věnující se výchově a vzdělávání svých dětí – konají neplacenou práci. Do svých dětí investují za těch 18 až 25 let přípravy na zaměstnání nemalé částky. To ale svět financí „nezajímá“. N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

8

Pod tlakem okolností se o „produkci kterou přišel Pius XI. v encyklice Quaddětí“ začal zajímat stát. (Omlouvám se, ragesimo anno. Ve světové krizi (1931) ale ten termín je od Gary Beckera – a ten byl formulován ideál, k jehož naplnění dostal Nobelovu cenu i za ekonomii ro- povede ještě dlouhá cesta. Už společné diny.) Už dávno před Beckerem tak zdanění manželů bylo vykročením vznikly nejrůznější programy na podpo- správným směrem. Bylo opuštěno přesru rodiny a populačního chování. „Ma- to, že se osvědčilo. Je třeba usilovat teřská dovolená“, „přídavky na dítě“ – o společné zdanění rodiny jako celku. Ta svým pojmenováním zkreslují podstatu je víc než jen součet jejích členů. Deficivěci – jaká dovolená a jaké přídavky – ty veřejných rozpočtů nelze řešit na k čemu? Tyto nástroje úkor dalších deficitů státních politik jen nev populační rovnováze. „Investice do dětí dostatečně kompenzují Bylo by to vytloukání je cestou k „investice do dětí“, jež klínu klínem. Je to totiž pravému rozvoji.“ nesou rodiny. Blíže podprávě naopak – bez dostatě problému už jsou sažení populační rovnoodpočitatelné položky od daňových zá- váhy není v dlouhodobém horizontu kladů, vázané tak či onak na děti. možné udržet vyrovnané veřejné rozpoRodina je pro KDU-ČSL dlouhodobě pri- čty při zachování stejné úrovně služeb. oritou. Nedávno se v okruhu spřízně- Způsob narovnání nerovného přístupu ných odborníků objevila zásadní inova- vůči „lidskému kapitálu“ je také realizace. František Bartoš a Otakar Hampl na cí principu priority práce před kapitálem, programové konferenci a poté v časopi- s nímž přišel Jan Pavel II. 50 let po Piu XI. se Demografie (2/2009) a Ing. Špáta na v Laborem exercens. Nově bychom mohloňské konferenci České demografické li hovořit o principu priority lidského společnosti přišli s návrhem na narov- kapitálu před kapitálem fyzickým nání nerovného zacházení s „lidským a finančním. Jde o řešení jednoduché, kapitálem“, který je diskriminován vůči principiální, takové, které jde na kořen kapitálu „fyzickému“. Každý podnikatel věci. Mohlo by získat podporu napříč pomá možnost odpočítat si od daňového litickým spektrem: je příjmově neutrální, základu nákup automobilu, ač jde o in- je výhodné pro rodinu s dětmi, ať má 20 vestici krátkodobější a méně „rizikovou“ nebo 200 tisíc měsíčně. Je to princip ekonež je rozhodnutí „pro dítě“. Má-li se ro- nomicky spravedlivý, díky němu bude dině dostat spravedlnosti – ekvivalen- rodina prioritou, bude sociálně soudržná ce – měla by mít právo na rovné zachá- a ekonomicky konkurenceschopná. zení finančního a daňového systému. V rámci zemí EU zatím dáváme z národBylo mi dopřáno tuto myšlenku ideově ního důchodu na podporu rodiny málo spřízněných duší propagovat už doma a také patříme k těm s nejnižší porodi venku. Loni na zmíněné konferenci EU ností. Francie, která princip zdanění rov Paláci kultury i na stránkách časopi- diny jako celku úspěšně zavedla, také su vydávaného ČSÚ. Redakční rada předvádí, že úpadek nemusí být definiDemografie otevřela novou rubriku dis- tivní – ani v zemi sekularizované. Dnešní kuze o problematice rodiny. Na Papež- finanční svět je bezradný, kam investovat, ské akademii sociálních věd se loni aby se dostal z krize. Investice do dětí je debatovalo o lidských právech, a ta za- cestou k pravému rozvoji. Za rodinami hrnují i „práva rodiny“. Myšlenka získá- a jejich dětmi nestojí kompaktní zájmové vá další příznivce. Téma rodiny má skupiny lobbistů, jejichž náplní práce je v sobě potenciál spojovat – ne rozdělo- dobývání renty z výdajů veřejných rozvat. Celoevropskou konferenci o rodině, počtů. KDU-ČSL slouží ke cti, že je ochotkterá byla zahraničními účastníky hod- na pozvednout hlas pro rodinu, i když je nocena jako jednoznačný úspěch, po- to úkol daleko přesahující jedno volební máhali prosadit politici Nečas (ODS), období i zájmy omezených skupin. EkoHošek (KDU-ČSL) a Špidla (ČSSD). Na nomika i politika mají sloužit společnéFSV koncept zdanění rodiny upoutal zá- mu dobru, v němž je zdravá a silná rodijem kolegů v Centru sociálně-ekono- na jednou z nejdůležitějších priorit. mických strategií, ač jde vlastně o katoLubomír Mlčoch, ekonom, lickou myšlenku tzv. rodinné mzdy, se profesor Fakulty sociálních věd UK Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Český program Apollo Současná hospodářská krize a hlavně její důsledky zaměstnávají politiky zvláště teď před volbami. Ekonomičtí experti se snaží nabízet opatření, která by rychle obnovila hospodářský růst. Profesor Paul Kirchhof, ředitel Ústavu finančního a daňového práva Univerzity Heidelberg v Německu, tvrdí, že společnost, která usiluje o ekonomický růst, který však závisí na tom, zda budou dorůstat děti, budoucí tvůrci hodnot, musí mít i dobrou rodinnou politiku. Dobrá rodinná politika je tedy v podstatě politikou hospodářskou! Před námi stojí velký úkol, který nás může výrazně posunout vpřed. A tím úkolem jsou dobře zvolené strategické investice do budoucnosti, které přinesou patřičné efekty za deset a dost možná že až za dvacet, pětadvacet let. Mezi takové investice patří i investice do rodin s dětmi. Jen takové investice mohou nastartovat zdravý a dlouhodobě udržitelný růst. Když jsem hledal v minulosti analogický příklad, na kterém bych pochopitelným způsobem vysvětlil, co mám na mysli, o jaké investice jde, tak jsem se zastavil u odvážného projektu Apollo, který vyhlásil překvapeným Američanům president USA John F. Kennedy ve svém projevu 25. května 1961, ve kterém uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně ho vrátit zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se mělo stát právě přistání na Měsíci. Tento odvážný projekt měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro příští vesmírné mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969. Někdy počátkem 80. let si kdosi dal tu práci a spočítal, že každý dolar investovaný do programu Apollo se vrátil 8x. To znamená, že „vedlejší“ efekty – nové materiály a pracovní postupy – mnohonásobně převýšily vložené náklady. A tady se vracím zpět do české reality. Tím českým odvážným projektem, kteZ P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

rý by, podle mého soudu, přinesl rovněž v budoucnu své několikanásobné pozitivní finanční i nefinanční efekty, by měl být projekt Dosažení populační rovnováhy. Výzkumy ukázaly, že žádná kultura, civilizace nebo národ nemá budoucnost, jestliže dopustí pokles porodnosti pod 2,11 dítěte na rodinu. Porodnost s 1,3 dítěte znamená jisté vymírání. Pokud dva páry rodičů mají po jednom dítěti a ti mají opět pouze jedno dítě a to má opět pouze jedno dítě, tak nám z toho jasně vyplyne, že zůstane pouze jedna čtvrtina vnoučat oproti prarodičům. V České republice se mělo na vyvážený demografický stav narodit za sedmnáct let od roku 1991 do roku 2008 cca 3 350 000 dětí. Skutečně se jich však narodilo pouze 2 336 000. To je o více než 1 000 000 dětí méně. Tento jeden milion dětí představuje dluh z neobnoveného lidského kapitálu. Výše tohoto dluhu dosahuje cca 3,5 bilionu korun. Tyto peníze jsme, jak říká odloučený bratr Kalousek, prachsprostě prožrali. Těch 3,5 bilionu korun by musely dodatečně vynaložit rodiny, aby se doplnil „lidský kapitál“ na úroveň demografického normálu. Nestane-li se nic a nebudeme-li usilovat o nápravu, tak tento současný stav přinese pokles budoucích příjmů státního rozpočtu v důsledku demografického zadlužení cca 29,3 miliardy Kč na dani z příjmu fyzických osob a 55,8 miliardy Kč na odvodech do systému důcho-

dového zabezpečení ročně (vyjádřeno v cenách roku 2005). Nepočítaje další ztráty na spotřebních daních a zdravotním pojištění. Tato neúprosná matematika odhaluje opravdové příčiny našich dnešních i budoucích problémů. KDU-ČSL nepřichází s návrhem platit rodinám za to, že mají děti. Nebudeme však nadále tolerovat současnou nespravedlnost, kdy stát zdaňuje daní z příjmů i tu část rodinných příjmů, kterou rodiče investují do dětí. Děti nejsou žádné luxusní zboží, ale naopak jsou velice žádanou investicí do budoucnosti a jako takovou ji musí stát daňově odbřemenit stejně jako ostatní investice. Naším cílem je prosadit praxi zdaňování pouze té části rodinných příjmů, které připadají na dospělé členy domácnosti. Například: Vydělá-li rodina 500 000 Kč hrubého ročně a má-li tři děti, nebude zdaňovat 500 000 Kč, ale pouze 200 000 Kč, přesně tu část, která připadá na rodiče. Podle dřívějších propočtů by zavedení této nové daňové praxe představovalo minus 30 mld. Kč na příjmové části státního rozpočtu, ale v budoucnu by tento odvážný projekt přinesl mnohonásobně více daňových výnosů a vedlejších efektů obdobně jako Američanům přinesl projekt Apollo. František Bartoš, předseda Komise KDU-ČSL pro rodinnou a sociální politiku

N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

9

rozhovor měsíce

Náhradní rodinná péče – současné problémy „Vysoká rozvodovost a narůstající počet dětí, které vyrůstají v neúplné rodině nebo v nezdravě založených vztazích, mají za důsledek, že počet dětí v zařízeních různého typu neklesá, ale spíš roste. Přispívá k tomu i neschopnost některých rodin řešit své dluhy nebo zabezpečit bydlení,“ začal poněkud neradostně náš rozhovor na téma náhradní rodinné péče náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek. Umisťování dětí a mladistvých

Graf znázorňuje, kolik a kam se umístilo dětí a mladistvých v r. 2008

Proč nejsme schopni zajistit dostatek náhradní rodinné péče, aby děti nemusely zůstávat v ústavní péči? Kdybych na tuto otázku měl odpovědět z pohledu mého okolí, zdálo by se, že náhradních rodičů je dostatek. Jen v naší farnosti je několik rodin, které mají děti v pěstounské péči, stejně tak jako mnoho našich dalších přátel... Celkové statistiky však ukazují opak. V ústavech je téměř dvacet tisíc dětí a jejich počet neklesá. Je to jedno z nejvyšších čísel v EU! Systém ověřování pěstounských rodin je komplikovaný a těžkopádný, děti v ústavech často nejsou právně volné z důvodu občasného zájmu rodičů. Kořeny tohoto neradostného stavu sahají hluboko do minula. Komunistický režim se podobně jako u zdravotně postižených dětí orientoval na institucionální podobu péče – od kojeneckých ústavů přes diagnostické ústavy až po dětské domovy. Tahle „tradice“ se jen těžko prolamuje a má dodnes mnoho zastánců. Naše zákony sice umožňují různé podoby náhradní rodinné péče, ale soudy často stereotypně, i na doporučení sociálních pracovníků, navrN O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

10

hují ústavní péči. Zkušenosti ze zahraničí naštěstí ukazují, že i tento mýtus je možné postupně bořit. Nesmíme ale zamlčet ani to, že ve více než polovině případů jde o zdravotně postižené děti ve specializovaných ústavech v rámci zařízení sociálních služeb. Tady rodina dítě navštěvuje a náhradní rodinná péče samozřejmě nepřichází v úvahu. Potřebuje tedy náš systém reformu? Určitě ano a některé konkrétní kroky se již činí. Na podnět ministerstva práce a sociálních věcí schválila vláda „Národní akční plán péče o ohrožené děti“. Ten stanovuje změny v několika resortech najednou tak, aby se problém konkrétní rodiny řešil komplexně – zapojením soudu, školy, obce, lékaře a psychologa. Chceme se více soustředit na prevenci v samotné rodině a hledat řešení krize rodiny bez odebrání dítěte. S tím ale úzce souvisí i nabídka sociálního bydlení, intenzivní práce s rodinou nebo větší zapojení nestátních neziskových organizací. Když už je odebrání dítěte nutné, budeme se snažit hledat péči v rodině „profesionálního pěstouna“ nebo přímo v náhradní rodině. Ústavní péče by měla být skutečně až poslední možností. Velkou pozornost musíme upřít na získávání kvalitních pěstounských rodin, protože na nich celý koncept stojí. Podstatně se musí zlepšit jejich podpora nejenom při přípravě na přijetí dítěte, ale zároveň je potřeba poskytnout jim dlouhodobou pomoc, zajišťovat odlehčující Počet podaných žádostí o NRP za rok 2008

Graf ukazuje, že většina žadatelů usiluje o osvojení a méně již o pěstounskou péči

Pěstounská péče Vztah k dítěti – 2008 za sledovaný rok přibylo1361 ubylo 749

Graf ukazuje celkový počet pěstounů v roce 2008 a jejich strukturu. Vyplývá z toho, že se většinou jedná o příbuzenský vztah

služby a jiné druhy pomoci. Na náhradní rodiče jsou kladeny vysoké nároky, a proto je potřeba jejich práci ocenit nejenom finančně, ale i společensky. Struktura pěstounů také ukazuje, že většina se rekrutuje z bližší nebo širší rodiny dítěte. Statistiky zároveň jednoznačně ukazují, že zájem je spíše o adopci než o pěstounství. Jak může ke zlepšení situace přispět KDU-ČSL? Naši poslanci opakovaně iniciovali zlepšení finančního ohodnocení a sociálního zabezpečení pěstounských rodin a zařízení pro ohrožené děti. Na našem ministerstvu jsme z iniciativy Tomáše Kvapila otevřeli projekt „Obec přátelská rodině“, který napomáhá vytvářet prorodinné nastavení obcí tak, aby předcházely rozpadu rodin a posilovaly jejich soudržnost. Zapomenout nesmím ani na radního Pardubického kraje Miloslava Macelu, který se významně zapojil do pilotního projektu transformace péče o ohrožené děti, který na MPSV osobně zaštiťuji. Co tento pilotní projekt přinese? Především ověření změn, které jsem už zmínil. Pod řízením našeho radního se vytvoří pracovní skupina se zastoupením všech dotčených oblastí se spoluúčastí zahraničního partnera Children´s High Level Group. Ta provede analýzu současného stavu a navrhne pilotní projekt. Cílem je posílit jak preventivní činnost v ohrožených rodinách, Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

tak i zajistit spolupráci soudů s ostatními aktéry, abychom se pokud možno vyhnuli umístění dítěte do ústavu. Ověří se i možnosti profesionální pěstounské péče a krátkodobé péče o dítě na překlenutí období krize rodiny. Do projektu se postupně zapojí i další kraje. MPSV tak po vyhodnocení bude mít k dispozici ověřené postupy, které můžeme uplatnit v celé republice. Navíc se na projekt dají využít prostředky z evropských fondů.

Jsou nějaká nová rizika při osvojování nebo pěstounské péči u nás? Musím zmínit novou vlnu aktivity zastánců zákona o registrovaném partnerství. V rámci jednání na Radě vlády pro lidská práva se snaží prosadit, aby vláda navrhla zrušení paragrafu v zákoně o registrovaném partnerství, který znemožňuje homosexuálním párům osvojovat děti. Odvolávají se na domnělou diskriminaci těchto párů vůči ostatním osvojitelům. Vycházejí ze zce-

la scestné premisy, že člověk má právo na dítě a v případě, že ho nemůže získat, je diskriminován. Samozřejmě, že spolu s ostatními odpůrci tohoto návrhu jsme se postavili proti prolamování přirozených principů vycházejících ze zákona o rodině, ale nasazení navrhovatelů a laxnost většiny přítomných členů výboru mne ujistila o tom, že můžeme očekávat další pokusy, kterým budeme muset v budoucnu důrazně čelit. (hor)

Skepse oslabuje schopnost překonávat nedorozumění ve vztahu Rozhovor s Josefem Zemanem, psychologem Národního centra pro rodinu Ve vaší přednášce ve Strašnicích 10. 2. 2010 mě zaujala naznačená teze, že vysoká očekávání, která mladí lidé do rodiny vkládají, jsou dnes obtížně naplnitelná a vlastně úspěšnost rodin ohrožují. Je to možné takto zjednodušit? Rozhodně nejde o zjednodušení neoprávněné. Je třeba mu však správně rozumět. Díky vysokému informačnímu tlaku je každý mladý člověk zaplavován informacemi, které formují jeho představy o párovém soužití a rodině. Tyto informace jsou jednak převážně negativní, dovídáme se častěji o rozvodech, skandálech a haváriích vztahů, jednak přibližují často dramatickou formou obtíže a nároky, které rodinný život přináší. Současná mediální kultura v podstatě neumí popsat a zprostředkovat pozitiva, která párový a rodinný život nabízí a která jinak nedostupným způsobem obohacují náš život. Z tohoto důvodu jsou pozitivní představy o rodině nuceně čerpány více z vlastní rodiny nebo z rodin blízkých, což je dosti omezený a pro mladé lidi často problematicky využitelný zdroj. Dříve se mohl mladý člověk domnívat, že „u nás to sice za moc nestojí, ale jinde to je určitě lepší“. Dnes je přesvědčován, že jinde je to ještě horší. Přesto sociologické výzkumy stále potvrzují prakticky neklesající míru vysokých očekávání mladých od párového života a rodiny. Tyto výzkumy však nezachycují psychologickou stránku věci. Vysoká očekávání jsou dnes doprovázena též vysokou dávkou skepse a opatrnosti, která oslabuje schopnost Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

překonávat nedorozumění způsobená odlišností druhého, a tím pádem omezují schopnost zažívat uspokojení ze vztahového života. Jak na to mladí lidé podle vašich zkušeností psychologa reagují? Nejčastější reakcí je hledání úspěšného řešení v podobě pokusů o párové soužití, které se dokáže problémům vyhýbat. Např. tím, že není myšleno jako závazné. Vyhýbat se problémům je však v budoucnosti neuskutečnitelné a mladý člověk, který si zvykl vyhýbat se řešení problémů třeba pomocí změny partnera nebo pomocí odkládání rozhodnutí se pro budoucnost vlastně handicapuje. Určitá naivita a neskrývaná nejistota dnešních třicátníků v problematice rodiny je zarážející a silně kontrastuje s někdejší tendencí naivně se domnívat, že všechno zvládnu. To naivní nadšení bylo však podstatně přínosnější než dnešní svazující skepse. Zvláště problematická je převážně mužská tendence k defenzivnímu řešení: raději se nebudeme brát, abychom se vyhnuli případnému dramatu rozvodu. Má společnost nějakou možnost účinně čelit těmto problémům? Jak by se podle vás měla rodinná politika zaměřovat, aby přispěla ke zmírnění těchto problémů, které určitě souvisí s mnoha navazujícími negativními sociálními jevy? Rodinná politika má podle mého názoru velkou možnost přispívat k pozitivnímu řešení, tedy ovlivňovat myšlení

mladých lidí a posilovat jejich odvahu volit náročnější, ale spolehlivější cesty. Je to však názor, který značná část politického spektra z různých důvodů nesdílí, a tudíž není snadno v dostatečné míře politicky prosaditelný. Rodinná politika působí jednak přímo tím, že vyvolává celospolečenskou diskuzi, ve které je snadnější představovat myšlenky a koncepce, které nejsou uplatnitelné běžným mediálním způsobem. Důležité je i nepřímé, tzv. průřezové působení rodinné politiky, které prostřednictvím resortních aktivit uplatňuje snahu o posílení hodnoty rodiny a rodinného života pokud možno ve všech segmentech správy společnosti – např. ve školství, bytové politice, financích, sociální oblasti atd. Zásadní důležitost má i rodinná politika na úrovni komunální. V tomto okamžiku si však lze uvědomit, že rodinná politika je tím účinnější, čím je lépe domyšlená do spektra konkrétních opatření a detailů, a tím méně účinná, čím více je postavená na obecných frázích. Bohužel obecné fráze v našich dokumentech stále převládají. Je to proto, že KDU-ČSL nemá k dispozici expertní kapacitu, která by zásobovala politiky podloženými, zajímavými a politicky prosaditelnými konkrétními návrhy. Kdysi padl návrh na zřízení odborně obsazené kanceláře, který by tuto důležitou funkci plnil. Zaujal, nikoli však na patřičných místech. Zdá se, že tento krok stále citelněji chybí. (hor) N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

11

zeptali jsme se...

Výchova dětí je investicí státu do budoucnosti Rozhovor s Ing. Františkem Růžičkou, předsedou občanského sdružení Centrum pro rodinu, který je zároveň lídrem KDU-ČSL Ústeckého kraje pro volby do PSP ČR 2010. Jak jste se dostal k práci s rodinami? V roce 1998 jsme se se ženou a třemi dětmi vydali na Manželská setkání. Když příští rok hrozilo, že tato akce v severních a východních Čechách zanikne, nabídli jsme se s manželkou, že bychom přiložili ruku k dílu a letos již pořádáme tento kurz po jedenácté. V rámci Centra pro rodinu pořádáme kromě letních kurzů Manželských setkání také Obnovy manželských setkání, přednášíme, připravujeme snoubence na manželství a pořádáme mnoho dalších akcí pro rodiny. Já organizuji také „Víkendy pro otce s dospívajícím synem aneb Mnoho mužů má děti, ale málo dětí má otce!“ pro syny ve věku 16–18 let, dále „Víkendy pro chlapy ze severu“ a obdobné akce zaměřené na posílení rodinných vazeb a partnerských vztahů. Jak je vnímáno postavení rodiny v České republice? Postavení rodiny nějak vnímají média, politici, veřejnost a nějak ho vnímám i já, který s rodinami pracuji. Ale asi nejdůležitější je, jak se vnímají rodiny samy. Národní centrum pro rodinu vloni uskutečnilo ve spolupráci s našimi Centry pro rodinu sdruženými v ACER dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zmapovat potřeby a přání rodin. Oslovenou skupinou respondentů byli klienti jednotlivých center v celé České republice, zejména rodiče s dětmi. Z tohoto šetření uvedu pár konkrétních příkladů. Téměř polovina respondentů má za to, že političtí představitelé neznají nebo nemají zájem poznat skutečné starosti rodin, které vychovávají děti. Jinak by přijímané zákony měly více prorodinný charakter. Velmi často měli respondenti za to, že rodina vychovávající dítě má ve společnosti nízkou prestiž, že rodičovství je vnímáno pouze jako soukromá záležitost a není mu přidána žádná společenská hodnota. Většina rodin by uvítala větší finanční a fiskální podporu: společné zdanění manželů, slevy na dani, zvýšení přídavků na děti a finanční podporu studujících dětí. Rodinám ale nejde o jakési sociální dávky, ale přály by si být spravedlivě hodnoceny z hlediska jejich celospolečenského prospěchu. N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

12

Jaká forma podpory ze strany státu a politiků zvýší kvalitu života rodiny? Rodiny by především uvítaly větší podporu svého postavení ve společnosti, více jistot plynoucích ze společenského přínosu, který bezesporu výchova dětí představuje. Rodiny přece zajišťují budoucnost národa a vlastně jejich děti budou živit v důchodu armádu bezdětných a zajišťovat celou funkci společnosti. Přesto mají rodiče jen vysokou pracovní a finanční zátěž a nevýhody. Výchovu dětí bohužel většinou politici nechápou jako investici státu do budoucnosti. To dokládá i součastná diskuze na půdě parlamentu. Pomoc rodinám s dětmi není odměnou za jejich práci, kterou dělají pro společnost, ale většina politiků ji zřejmě chápe jen jako charitu či politický boj. Z tohoto pohledu nejde jen o diskriminaci rodin s dětmi, ale i o diskriminaci dětí samotných. Ve sněmovně často slyšíme, že jedinec či nějaká skupina má na dítě právo. Ale to, že dítě má též právo na oba rodiče, slyšet není. Mnoho našich čtenářů je činných v komunální sféře. Co si myslíte, že od nich rodiny očekávají? Zajisté zlepšení infrastruktury obcí tak, aby lépe vyhovovala životu rodin s dětmi. V mnoha obcích je nedostatečné vybavení: dětská hřiště, bezpečné zóny, cyklostezky, volnočasové možnosti pro děti i celé rodiny. Rodiče, ale jistě nejen oni, stojí také o bezbariérové chodníky a místa pro klidný odpočinek. Velký zájem je ale také o služby pro seniory: pečovatelskou službu a domy pro seniory v místě bydliště. Fungující rodiny je nechtějí umisťovat do vzdálených

míst, kam potom mají problém zajet na návštěvu, ale raději využijí ambulantních nebo denních služeb, aby měli se svým dědečkem nebo babičkou dobrý kontakt. V Evropském parlamentu se hodně diskutuje o jeslích a školkách. Jaký na to máte názor? V našem dotazníku jsme také mapovali situaci rodin, které pečují o předškolní děti. Z odpovědí překvapivě vyplynulo, že hlavní starostí rodin není ani tak počet míst v mateřských školách a socialisty požadovaných jeslích, jako spíše mechanismus, kterým jsou děti do školek přijímány a vůbec podmínky slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Rodiče by uvítali i lepší kontakt s dosavadní profesí během rodičovské dovolené a možnost, aby se mohli na RD střídat. Rozhodnout se záhy po narození dítěte, kolik let s ním zůstanou doma, je vzhledem k vyvíjejícímu se trhu práce nepružné. Rodiče konstatovali zejména chybějící možnosti občasného hlídání dětí a také nutnost přihlašovat děti do školek o rok dříve, než nastoupí. Rodiny řeší situaci obvykle využíváním vlastních zdrojů (babičky, další příbuzní), nebo se rozhodnou pro prodloužení rodičovské dovolené pečujícího rodiče, což ale znamená další ekonomickou zátěž pro rodinu žijící z jednoho příjmu. Z mého pohledu je pro každé dítě v raném dětství velice důležité být s oběma rodiči a toto jesle rozhodně nesplňují. Každé dítě by mělo zažít, že se mají jeho rodiče rádi a že je do této lásky zahrnuto i ono. Celosvětové studie dokázaly, že toto je také nejúčinnější způsob dobré výchovy. (hor) Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Naším posláním je pomáhat Jiří Lodr – 17 let řídí Diecézní charitu Plzeň, má dvacetiletou praxi v komunální politice, dlouhodobě pracuje v mnoha pracovních komisích v sociální oblasti na místní, krajské a celostátní úrovni, ve Svazu měst a obcí ČR a v Komisi pro rodinu a sociální politiku KDU-ČSL. Je lídrem kandidátky pro volby do PS PČR za Plzeňský kraj. Žije 21 let ve šťastném manželství, se ženou Lenkou mají tři děti. Jak vlastně začínala Diecézní charita Plzeň? S prací Charity u nás nebyla tehdy žádná zkušenost. Po zřízení plzeňské diecéze v květnu 1993 založil k 1. listopadu 1993 biskup František Radkovský Diecézní charitu Plzeň a mě jmenoval ředitelem. Začali jsme Charitu budovat od úplných základů v polních podmínkách. Pomocí pro nás bylo několik již existujících dobrovolných Charit, které byly založeny ještě před vznikem samostatné plzeňské diecéze. Hodně jsme zjišťovali potřeby, možnosti, hodně jsme se učili u partnerských Charit v Německu a hodně jsme se modlili za poznání, co vlastně od nás Bůh chce. Která charitní služba vznikla jako první? Pilotní projekt domácí péče o seniory, která měla ale po dvou měsících skončit. Povedlo se nám v rámci Městské charity Plzeň a za pomoci její ředitelky Aničky Srbové zajistit pokračování této služby, která existuje v proměněné a rozšířené podobě dodnes. Jako zázrakem se nám podařilo vyjednat finanční podporu od města Plzně, smlouvy se zdravotními pojišťovnami, dotace pro první osobní auto na rozvoz obědů, dotvořil se pracovní tým. Určitě jde o velice důležitou službu pro ucelenou rodinu. V totalitní době se vybudovalo množství bytů pro jednu generaci a začalo se mluvit o právu na soukromí. Na toto rozdělení rodiny je třeba hledat lék. Domácí péče je právě jedním z těchto léků? Ano. Tato služba pomáhá, aby senioři mohli být co nejdéle doma ve svém prostředí. A také povzbuzuje aktivity rodiny. Je důležité učit děti tomu, že rodiče na jedné straně dávají s láskou vše, co mohou v době své síly, na druhé straně potřebují cítit sílu a lásku svých dětí v době, kdy síla vlastní ochabuje a ochabuje i síla ekonomická. Jsem přesvědčen, že za pomoci zmíněných služeb a pomoci dětí se dá zajistit velmi dobré stáří, pokud to zdravotní stav rodičů umožňuje. Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Pamatují charitní služby také na oběti domácího násilí? Intervenční centrum DCHP poskytuje obětem domácího násilí jednak poradenství, jednak pro ně aktivně hledá pomoc i u dalších organizací a odborníků. Terénní krizová služba DCHP je k dispozici lidem v těžkých životních situacích, ať už je to násilí, živelná pohroma, ztráta blízkého člověka a další. Poskytuje pomoc psychosociální, duchovní i praktickou. Má skupinu velmi dobře připravených dobrovolníků, kteří v případě potřeby odborný tým doplňují. To je cesta, pokud je člověk relativně soběstačný. Ale co když není? Řešením může být tzv. sdílená péče. Dnes je možno opravdu dochovat každého rodiče doma, nabízí se totiž rozšířená péče pečovatelské služby a ošetřovatelské služby v domácím prostředí dokonce až na úrovni hospicové domácí péče. Zákon o sociálních službách umožňuje požádat o příspěvek na péči, který činí až 12 000 Kč měsíčně. Tento příspěvek umožní nákup služby sociální péče nebo péči rodinného příslušníka v rodině u lůžka blízkého. Stát pak za osobu v rodině takto pečující platí sociální a zdravotní pojištění, pokud plně pečuje o své blízké. Je zde tedy odborné zázemí rozšířené pomoci, jelikož ošetřovatelská pomoc je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Diecézní charita Plzeň ale doprovází rodinu i v jiných službách, že? Velkou službou hned od začátku našeho konání jsou azylové domy pro lidi bez domova a pro matky s dětmi v nouzi. Maminky se učí hospodařit v domácnosti, pečovat o děti, naše pracovnice pomáhají s rozvojem dovedností a intelektem dětí, podporujeme děti v doučování a učíme maminky, jak dobře doprovázet svoje děti. Pokud jsou mezi pracovníky domova i muži, je dobré, že děti poznají i mužský vzor jednání. Pomáháme připravovat další cestu těchto maminek spolu s rodinou a obcí.

Vraťme se ještě k lidem bez domova. První dům pro lidi bez domova vznikl v naší diecézi již v roce 1994. Nyní máme tři velká centra této pomoci. Mnoho našich klientů jsou lidé z rozvrácených rodin, z dětských domovů, ale i ti, kteří se dostali do složité situace z jiných důvodů. Pak je důležité člověka podporovat, aby viděl před sebou novou budoucnost. O zásluhách Diecézní charity Plzeň by se dalo mluvit ještě hodně dlouho. Jak ale můžete podpořit soudržnost rodin vy jako komunální politik KDU-ČSL? I v politice se snažím podporovat rozvoj služeb pro rodinu. V Plzni je poměrně hustá síť mateřských center provozovaných občanskými sdruženími. Centrum pro rodinu je projektem Městské charity Plzeň, důležité jsou aktivity salesiánských středisek v Lobzích a ve Skvrňanech. Tam všude je prostor pro volnočasové aktivity dětí a mládeže, pro podporu maminek pečujících o děti v rámci mateřské dovolené a je výborné, že se do těchto aktivit zapojují i tatínkové. V Plzni budujeme i dostatečnou síť mateřských škol, které se zejména v posledním volebním období povedlo velmi významně předělat a zvýšila se kapacita a vybavení těchto zařízení. To je jen příklad toho, co může komunální politik jako patriot a fanda rodinného života ve svém regionu podporovat. (hor) N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

13

zeptali jsme se...

V. Chvála, L. Trapková

Sociální děloha aneb pohledem z praxe MUDr. Vladislav Chvála je gynekolog a porodník, sexuolog a rodinný terapeut. PhDr. Ludmila Trapková je klinická psycholožka. Oba působí ve Středisku komplexní terapie psychosomatických poruch a problémy rodin pomáhají řešit doslova každý den. Stále častěji jsme konfrontováni s tendencemi orientovat se na jedince a jeho maximální prospěch. Někteří lidé dokonce dochází k názoru, že rodina jako instituce je přežitek... ■ LT: Co míníte termínem „rodina jako instituce“? Slovo rodina je odvozeno od slova rodit. Vrozené vztahy vznikají mimo všechny instituce, vznikají tak, že se někdo někomu narodí, jsou trvalé a nezrušitelné, nelze je rozvést. Rozvod se vždy týká jen partnerství, nikoli rodičovství. Když se řekne rodina, míníme tím tyto vrozené vazby, jejichž existenci nelze vyjednávat. Nejsou pouze biologické, ale mají biologické kořeny. Jestliže společnost tyto přirozené vazby institucionalizuje, dává jim místo ve své struktuře. Pokud by to přestávala dělat, nezničí je, ale odpovědnost za udržení soudržnosti rodiny spontánně zbývá na rodinách samotných, které tím ztrácejí vnější podporu. V liberálním prostředí musí hledat vlastní originální varianty soužití, mladí lidé ztrácí schopnost odlišovat, co je pro jejich rodinu dobré, a co ne. ■ VCh: Vaše otázka obsahuje logický nesmysl: pokud jde společnosti o maximální prospěch jedince, sotva lze považovat rodinu, bez které jedinec vůbec nemůže vzniknout, za přežitek. Ze všech možných N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

14

oblastí se lze dovědět, jak velký hendikep představuje pro jedince ztráta i jen jednoho rodiče, rozvod nebo nedostatek lásky a důvěry v dětství. V tomto světě, kde je možno slyšet hlas každého, kdo chce něco říci, najdete ke všemu všechny možné odpovědi. Naše zkušenost pochází z třicetileté praxe lékaře a klinické psycholožky, rodinných terapeutů, při které jsme se setkali s tisícovkami rodin, které řešily nejrůznější zdravotní a výchovné problémy. Tyto rodiny nám ukazují, jaké podmínky jsou pro zdraví dětí, pro jejich stabilitu a zrání nejvýhodnější. A ty jsou možná překvapivě konzervativní, totiž stabilní, přes otřesy, které postupně vystavují dítě stále větší zátěži. Klinické zkušenosti nás vedou k přesvědčení, že společnost buď vytváří stabilizující podmínky pro rodiny a vyvíjí se, nebo je nevytváří a postupně zaniká. ■ LT: V klinické praxi podle toho, jak lidé stonají, se nám ukazuje, že všechny varianty nejsou rovnocenné. Ohrožené jsou hlavně hranice rodin, které se rozvolňují a někdy zpochybňují tak, že se ani jednotliví členové jedné rodinné sítě nemohou domluvit na tom, kdo patří dovnitř a kdo ven. Z hlediska dětí je to ohrožující a zatěžující. Dítě potřebuje uzavřený psychosociální prostor, ve kterém by jeho zrání nebylo rušeno. Složité rodinné sítě

s nejasnými a propletenými hranicemi plné vlastních a nevlastních rodičů a dětí mají otevřené vstupní brány pro vnější „infekce“, které mohou být nad síly organizmu rodiny. Jsou nestabilní a narušují základní pocit bezpečí pro své členy. ■ VCh: Ve prospěch rozvolněných a spletitých hranic rodiny nelze argumentovat zkušenostmi převzatými z jiných kultur. Jsme přesvědčeni, že stupeň diferenciace společnosti je závislý na kvalitě populace, která vzniká právě v relativně uzavřeném prostoru rodiny. Jinak řečeno, převažující styl výchovy dětí určuje tvořivost a bohatství dané společnosti. Ve svých publikacích mluvíte o rodině jako o sociální děloze. Je rodina opravdu tak nezbytná pro zdravý vývoj člověka? ■ VCh: Společnost nemůže produkovat jedince bez žen a mužů, kteří vytvářejí intimní prostředí pro vznik a vývoj dítěte. Počít a porodit samozřejmě lze i jen po jediném nahodilém styku nebo jinou inseminací zcela bez intimity, ale to zdaleka nestačí pro vývoj dospělého člověka. Stejně jako není možné vypěstovat plod ve zkumavce, přestože se lékaři tak rádi vychloubají „dětmi ze zkumavky“. Nic takového není možné, protože skutečné Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

přirozené podmínky mateřské dělohy neumíme ani napodobit tak, aby se dítě vyvinulo od oplozeného vajíčka k porodní váze beze škod. Jestliže jsme přirovnali rodinu k sociální děloze, nejde jen o básnickou licenci. Našli jsme řadu analogií mezi vývojem plodu v děloze a vývojem dítěte v rodině. Rodina má podobnou funkci pro dítě jako děloha pro plod: chránit před předčasnými nároky okolí. Plod se vyvíjí postupně, tedy po jednotlivých stupních, teprve když splní jeden, je připraven rozvíjet další, potřebuje stabilitu k plnění úkolů, které nelze předbíhat. ■ LT: Podobně dítě po narození se nemůže naučit nejprve chodit do školy a pak se teprve učit mluvit. Složitému bio-psycho-sociálnímu procesu se daří v přirozeném prostředí, které představuje nejdřív děloha matky a postupně i emočně výživné a stabilní rodinné vztahy. Komplikované interakce přirozeného sociálního prostředí nelze plnohodnotně napodobit v umělém prostředí kojeneckého ústavu nebo dětského domova. Je známo, že děti vyrůstající bez rodiny nebo v dysfunkčních rodinách mají mnohem větší potíže zařadit se do společnosti, jsou častěji nemocné, častěji naplňují psychiatrické léčebny a věznice. V našem kulturním a myšlenkovém prostoru se rodinou chápalo soužití manželů a jejich dětí. Dnes už to neplatí. O rodině se mluví i v případech výrazně odlišných. Ostatně nedávno se objevila snaha homosexuálních párů dosáhnout možnosti adopce. Jaký je váš názor a zkušenost z klinické praxe s alternativními formami rodiny? ■ VCh: Současný svět poskytující dostatek prostředků k životu a dostatečně bezpečný veřejný prostor umožňuje existenci celé řady malých sociálních útvarů, které dříve neměly šanci na přežití. Žena s deseti dětmi, která přišla v devatenáctém století o manžela, živitele rodiny, sotva měla naději, že se její potomci dožijí ve zdraví dospělosti. Úplná a často i širší rodina byla, a dodnes leckde na světě je, nezbytnou podmínkou pro udržení života jedince. Už si neumíme ani představit, kolik nemanželských dětí zemřelo v sirotčincích a různých ústavech, kam je zoufalé nesezdané matky odkládaly. Dnes je nesezdaných párů mnoho a není to považováno za žádný hendikep. Pokud si ale takové páry myslí, že se tím vyhnou komplikacím s rozvodem v případě, že jim to spoZ P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

lu přestane jít, jsou na velkém omylu. Problém rozvodu není jen v administrativních překážkách, které musí páry absolvovat, hlavní problém spočívá v tom, že jejich rodičovství rozvést vůbec nejde. Žena, která porodí dítě, je jediným člověkem, který mu bude navždy matkou, a stejně tak je to i s otcem. Všechny ostatní varianty, byť byly sebelepší, jsou jen náhradním řešením. Rodinou je samozřejmě i rodina neúplná, kde chybí otec nebo matka. Je to někdy lepší řešení, než když dítě vyrůstá v prostředí, kde se rodiče marně pokoušejí udržet své partnerství, které je nenávratně ztraceno. Hádky a rvačky dítěti pocit bezpečí neposkytují. Bezpečí může poskytnout dítěti i rodina náhradní a nevlastní rodiče. Stále ale platí, že je to jen náhradní řešení, asi jako můžeme vlastní nemocná játra nahradit transplantovanými, vždy to už bude pro člověka hendikep a záleží na dalších okolnostech, jak úspěšně jej bude kompenzovat. ■ LT: Existuje rozdíl mezi vrozenými a získanými vztahy a ten nejde překročit. Homosexuálním párům přejeme lásku a dobré partnerství stejně jako všem ostatním, ale při jejich pokusech o rodičovství narazíme minimálně na jeden nepřekonatelný problém. Z přirozených důvodů bude vždy nejvýš jeden z nich vlastním rodičem dítěte a jeden rodičem adoptivním, se vším, co to přináší. Může být dobrým získaným rodičem, ale někde v pozadí bude pro dítě stále podstatný také rodič vlastní. A to se nezmiňujeme o rozdílu mužského a ženského potenciálu v rodině, který je pro zdravý vývoj dítěte velmi podstatný. Genderové stereotypy je třeba pojmenovávat a ty diskvalifikující jedno či druhé pohlaví odstraňovat. Ale některé rozdíly jsou životodárné, je třeba je udržovat a pečovat o ně. Ve společnosti, která vsadila na tvořivost a svobodu člověka, je jednou z velkých výzev, jak hledat novou rovnováhu v dynamice vztahů mužů a žen tak, abychom víc spolupracovali a nevyčerpávali sebe a děti destruktivním soupeřením. To se nám nepodaří, když budeme rozdíly maskulinity a femininity a jejich přirozené zastoupení u obou pohlaví popírat. Mají pro-rodinná opatření vliv na celkový stav populace? ■ VCh: Prosazování pro-rodinné politiky, která by více přála rodině, považujeme za zcela zásadní podmínku udržitelného prostředí pro život jako takový.

Mnohem významnější, než jsou všechny ostatní aktivity na ochranu životního prostředí dohromady. K čemu by člověku bylo tzv. zdravé životní prostředí, kdyby neexistoval jako sociální bytost? Úspěšnost pro-rodinné politiky se dobře pozná podle porodnosti a demografických parametrů, které s tím bezprostředně souvisí. Je to jednoduché – jakmile se rodí méně než průměrně 2 děti na rodinu, populace ubývá. Dnes máme porodnost v některých evropských státech i jen 1,2. Původní populace je sice rychle nahrazována imigrací, ale tím dochází ke značné proměně celé kultury. Nové rodiny si přinášejí své vlastní tradice a proti většinové společnosti, která vymírá, protože se neumí postarat o svou dostatečnou porodnost, si nutně vytvářejí bariéry. Pro život na Zemi je to alternativa. Tímto přirozeným způsobem se i bez politiků prosadí taková kultura, která bude sama o sobě pro-rodinná – protože jako úspěšnější bude mít více potomků. Úkolem politiků pak bude zajistit takové prostředí, ve kterém by neeskalovalo mezikulturní násilí a tendence k paranoidnímu zpracování přirozené invaze zdravějších prorodinně orientovaných populací extrémními hnutími ve většinové populaci. Určitý úbytek produktivity a bohatství společnosti může kromě nespokojenosti přinést rodině znovu smysl. Bez velké sociální podpory se bude rodina muset znovu naučit starat více sama o sebe. ■ LT: Chceme říci, že zdaleka ne všechna sociální opatření státu, dávky v mateřství, v nezaměstnanosti atd. jsou nutně jen výhodná pro-rodinná opatření. Těmi jsou spíše takové podmínky v zaměstnání, které umožňují oběma rodičům trávit dostatek času se svými dětmi. Vytváření takového prostředí a společenského étosu, ve kterém by rodina měla zase vysoký status a rodičovství by bylo pokládáno za významný úspěch. To nelze zařídit jedním nebo dvěma zákony ani v krátkém čase. Rodině by prospělo, kdyby se odborný výzkum věnoval také rodině jako zdroji zdraví a kdyby i do medicíny pronikalo více poznání rodinných terapeutů. Rodinná terapie je mladá disciplína, která přišla po druhé světové válce s novým paradigmatem: Rozšířila zorné pole z jednotlivce na celý organizmus rodiny a nabízí významné léčebné možnosti změnami tzv. systémových vlastností. K tomu je třeba rozumět nejen biologickým aspektům stonání, ale i psychosociálním souvislostem nemocí. (hor) N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

15

stranické vzdělávání

Etická výchova V pátek 8. ledna proběhl v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky seminář „Etická výchova ve vzdělávacím systému”. Měli jsme tu čest přivítat vzácné hosty: profesora Jana Sokola, poslankyni Michaelu Šojdrovou a magistra Pavla Motyčku, spoluautora obsahu předmětu etická výchova. Titulní téma bylo diskutováno a objasněno z roviny filosoficko-etické, legislativní i pragmatické (obsahové). Stručný výtah z přednášek všech tří řečníků vám přinášíme.

Nesnáze a úskalí etické výchovy ve školách I pouhá zmínka o možné výuce etické výchovy vzbuzuje vzrušenou diskuzi. Člověk, který začne v dnešní době v naší společnosti o mravních otázkách vůbec mluvit, vždy vzbuzuje podezření z (planého) moralismu. V jiném případě je pokládán za „naivku”, který si myslí, že morální zásady jsou něčím, co lze předat a naučit stejně snadno jako násobilku nebo rovnice.

Proč je etická výchova přesto nezbytná

Kdo dnes prosazuje etickou výchovu jako samostatný předmět a kdo s tím začal?

Předně je dnes škola až příliš jednostranně zaměřená na tzv. fakta, „vědění” bez kontextu, ale hlavně beze vztahu k těm, kdo se je učí. Pokud ve škole dochází pouze k transferu faktů, tak je výuka vlastně zbytečná, protože vědomosti druhým uchem vyjdou ven a po zkoušce se rychle z hlavy vyčistí, aby se tam vešly nějaké zajímavější věci. Dalším důvodem je, že v naší zemi žijí mladí lidé (včetně studentů vysokých škol), kteří nikdy v životě neslyšeli, co to je spravedlnost, co je to čest, co je to poctivost nebo statečnost. Pokud budou mravní témata dále vytěsňována, dříve nebo později vznikne dojem, že vůbec nic takového není.

Volání po zavedení etické výchovy do škol není voláním filozofů, ale je požadavkem všech dobrých učitelů, kteří chtějí dobře, kvalitně učit a vychovávat děti. A nejen to, poptávka zaznívá i z hospodářských a finančních kruhů – je to volání po lidech, kteří umějí komunikovat, dodržují smlouvy, nemyslí jen na sebe, jsou zkrátka dobrými lidmi. Přesto však lze identifikovat ty, kteří ke změně situace svým dlouhodobým úsilím přispěli: učitelé, Etické fórum, Nadace Josefa Luxe a Královéhradecký kraj, Senát Parlamentu ČR a KDU-ČSL, pro níž se zavedení etické výchovy stalo programovým bodem volebních programů v oblasti školské politiky.

Uznání etické výchovy jako samostatného předmětu otevírá nové možnosti Dlouholetá snaha Etického fóra a mnoha zapálených učitelů byla úspěšně dovršena 8. prosince 2009, kdy ministryně školství Miroslava Kopicová vyN O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

16

dala opatření, kterým se od začátku školního roku 2010/2011 stává etická výchova doplňujícím vzdělávacím oborem (předmětem) pro ZŠ (ŠŠ již od roku 2007). Uznáním etické výchovy jako samostatného předmětu se otevírají nové možnosti pro školy a jejich zřizovatele zavádět tento předmět do výuky již od září 2010. Znamená to ale také motivaci pro vysoké školy, aby začaly nabízet etickou výchovu jako jednu z aprobací učitelských oborů.

Kdo učí etickou výchovu? Měli by ji učit aprobovaní, tedy kvalitně odborně připravení učitelé, stejně jako všechny ostatní předměty. Tuto specializaci nabízejí vysoké školy v Hradci Králové a v Olomouci, začíná se i v Praze. Byly také zpracovány pro-

jekty opírající se o podporu z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Další nezbytnou rovinou je, že etická výchova potřebuje učitele – osobnosti, které mají co předávat a vědí, jak to mají dětem předávat. Můžeme ale sledovat ještě jeden cíl či efekt. Výukou etické výchovy získává učitel sám pro sebe posilu, on sám se začne lépe orientovat ve vztazích a zvládat různé situace, krize. Učitel, který projde kurzem etické výchovy, je pak lepším učitelem v jakémkoli předmětu. Zavedení etické výchovy by proto mělo mít dopad na kvalitu vzdělávání v širším slova smyslu.

Kde se dnes etická výchova vyučuje? Cílem je, aby se etická výchova učila na všech školách. A tady jste na tahu vy všichni: Vy jako rodiče se ptejte zřizovatelů svých škol, svých zastupitelů, apelujte na radu školy, požadujte zavedení etické výchovy ve vaší škole! V současnosti se etická výchova vyučuje na 70 základních školách a téměř 30 školách středních. Ukazuje se, že efekty ve školách, kde se etická výchova začne vyučovat, jsou téměř okamžité, bezprostředně ovlivní třídní či školní kolektiv. Avšak nemylme se – ovlivnit děti natolik, aby si dobré jednání odnesli ze škol domů a osvojili si je, prokvasit celou společnost, je úkol na generace.

Cíle etické výchovy Cílem etické výchovy je prosociálnost, tedy sociální rozměr našeho jednání, poznání, že moje chování nemá význam jenom pro mě samého, ale má dopad na Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

mé okolí, užší či širší. Podíváte-li se na nynější rámcové vzdělávací programy, jsou dosti orientovány na individuum. Proto je potřeba vnést do škol sociální rozměr. Etická výchova je také součástí tzv. funkční gramotnosti – tedy znalostí a dovedností využitelných pro každodenní život, které rámují vědomosti nabyté v teoretických oborech. Důraz je v tomto předmětu věnován také rozvoji pozitivních citů a práci s emocemi obecně. Důležité je objevování pozitivních vzorů, podpora iniciativnosti a zkoumání duchovní složky lidského života.

5. Komunikace citů. 6. Interpersonální a sociální empatie. 7. Asertivita. Zvládnutí agresivity a soutěživosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů. 8. Reálné a zobrazené vzory. 9. Prosociální chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství. 10. Prosociální chování ve veřejném životě. Solidarita a sociální problémy.

Obsah doplňujícího vzdělávacího oboru tvoří následující témata: 1. Mezilidské vztahy a komunikace. 2. Důstojnost lidské osoby. Pozitivní hodnocení sebe. 3. Pozitivní hodnocení druhých. 4. Kreativita a iniciativa. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného rozhodnutí.

• Etické hodnoty • Sexuální zdraví • Rodinný život • Duchovní rozměr člověka • Ekonomické hodnoty • Ochrana přírody a životního prostředí • Hledání pravdy a dobra jako součást přirozenosti člověka

Na deset základních témat navazuje šest aplikačních témat, mezi která patří:

Způsob výuky Při vyučování etické výchovy je kladen důraz na zkušenost. Už Jan Amos Komenský (a před ním i po něm mnoho a mnoho významných pedagogů) zdůrazňoval důležitost zkušenosti, prožitku v procesu výuky. Po něm následuje hodnotová reflexe, kdy učitel vhodnými otázkami směruje danou aktivitu (zkušenost) k určitému cíli. Poslední fází je transfer do reálného života – aby diskutovaná témata nezůstala pouze ve třídě. Aktivní naslouchání lze například procvičit na návštěvě u dědečka či babičky a podobných příkladů by se našlo mnoho. Tento text obsahuje pouze klíčové výňatky z přednášek všech tří řečníků. Plné texty přednášek jsou k dispozici on-line na internetových stránkách Christian College www.jinaskola.cz v sekci „ke stažení”. Veronika Šumová

Šetřit, ale rozumně Při svém vstupu do veřejného života jsem si jako osobní program zvolila podporu rodiny. Ráda bych přispěla k tomu, aby získala významné postavení v naší společnosti. Pro její další úspěšný vývoj je to nezbytné. Rodinu vidím v širším kontextu jako harmonické soužití rodičů, dětí a prarodičů. Z vlastní zkušenosti vím, že dobrá rodina je místem získávání nejdůležitějších základních dovedností, správných sociálních návyků i vztahu k mravním hodnotám. Ačkoli je rodina právem nazývána základním kamenem státu, je v současnosti ekonomicky znevýhodněna a ocitá se na okraji skutečného zájmu politiků. Ze zprávy statistického úřadu z roku 2008 vyplývá, že počet narozených dětí roste nepřetržitě od roku 2002. Na jednu ženu však připadá stále pouze 1,50 živě narozených dětí. I když stále platí, že většina dětí se rodí do manželství, přibývá v posledních letech dětí narozených mimo manželství (v roce 2008 to bylo 36,3 %). Nežijeme tedy pouze v době ekonomické krize, musíme vážně hovořit také o krizi rodiny a nabízet smysluplná řešení. Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Z pohledu podpory rodiny je nutné provést analýzu současného stavu (úspěšnost dětí ve vztahu k funkčnosti rodiny, důsledky rozvodovosti, vývoj dětí narozených mimo manželství ve vztahu k samostatnosti v dospělosti, jejich schopnosti úspěšně vytvořit funkční rodinu, dopady na rizikové chování a kriminalitu atd.) Na základě jejích výsledků je potřebné provést revizi stávajícího zákonodárství (zákony rodině příznivé a nepříznivé – např. týkající se finančního zvýhodnění nesezdaných osob, registrovaného partnerství, snížení mateřské atd.). Jako další důležitý prvek je třeba zavést daňová zvýhodnění zrovnoprávňující rodiny (znovuzavedení společného zdanění manželů). Je nutné se odpovědně zabývat důchodovou reformou. Měla by dostatečně zohlednit a ocenit přínos rodin s dětmi pro přítomnost i budoucnost společnosti. Jestliže dnes krátkodobě můžeme souhlasit s restrikcemi rozpočtu takřka ve všech oblastech, nemůžeme je připustit tam, kde by ohrozily rodinu. Není pravda, že finanční možnosti jsou vyčerpány. Stačí omezit vojenské výdaje a stát se např. lídry odzbrojovacích a mírových iniciativ. Rovněž tak transparentnost na-

kládání s veřejnými prostředky a jejich ochrana před nehorázným rozkrádáním je další cestou k uvolnění zdrojů nutných pro skutečný rozvoj společnosti. Pro zlepšení celkového klimatu ve prospěch rodiny je třeba rozvinout efektivní osvětovou činnost. Nabídnout programy přípravy mladých lidí pro život v manželství formou výukových seminářů na základních a středních školách i přednášek v rámci volnočasových aktivit a zapojit do této činnosti neziskové organizace a jejich prorodinné projekty. Věra Luxová N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

17

hospodářská krize

KDU-ČSL ví, jak na krizi Hospodářská krize a nezaměstnanost se stala dominujícím tématem nejen sdělovacích prostředků, ale opanovala také průzkumy veřejného mínění. Právem. Vždyť kdo by neměl obavu ze ztráty zaměstnání, koho by nechával chladným propad ekonomiky a z toho plynoucí schodky veřejných rozpočtů. A reakce politických stran? Nic moc. Představují Vize, vytahují Esa, ne/straší Řeckem. Ale když se zeptáte, jak zastavit nárůst nezaměstnanosti nebo jak pomoci růstu národního hospodářství, pak srozumitelnou odpověď marně hledáte. Začněme u vlády, resp. ministerstva financí. Víte o opatřeních vlády vedoucích ke skutečnému oživení ekonomiky? Znalci připomenou zrychlené odpisy a některé další drobné úpravy spíše kosmetického charakteru. Ministr financí provedl řadu restriktivních opatření „účetní“ povahy. Seškrtal výdaje, zvýšil daně. Všechny snad krátkodobě vylepší státní rozpočet, ale současně zcela určitě přidusí hospodářství (a čísla za první měsíce to jasně ukázala, naše ekonomika jako jedna z mála v Evropě se opět propadla). Jediné konkrétní opat-

ření, které v naší zemi mohlo být zavedeno a má objektivně protikrizový charakter, tzv. šrotovné, nebylo uplatněno. (V naší malé ekonomice a automobilovém průmyslu, který je drtivě závislý na evropském trhu, stačily důsledky jeho zavedení v sousedních zemích a nezavedením šrotovného u nás jsme jen a jen ušetřili.) Vše ostatní jsou úsporná opatření vedoucí ke snížení schodku v důsledku nízkého výběru daní. A reakce médií: nejoblíbenější, nejpopulárnější, nejzodpovědnější vláda, premiér, ministr financí. Podívejme se vedle k sousedům. Křesťansko-demokratická kancléřka Merkelová se vůbec nebála socialistických nálepek a dala přednost státním intervencím v zájmu oživení ekonomiky a udržení zaměstnanosti (šrotovné, kurzarbeit, daňové úlevy obyvatelstvu,…). Neboť jen „kladná“ ekonomika vytváří prostor pro placení daní, a tedy tolik potřebné prostředky pro uspokojení potřeb nás všech a zejména těch, kteří jsou závislí na státní pokladně: školství, sociální služby, policie, důchody, maminky,… Ale není vůbec jednoduché říkat tato řešení nahlas. Okamžitě dostanete při nejmenším nálepku levicovosti.

V tomto vydání NH najdete celou řadu odpovědí strany lidové na problémy dneška. Připomeňme jedno z navrhovaných opatření našeho Protikrizového plánu (plné znění na našem webu): do dneška jsme například nevyužili nabídky Evropské komise k přehodnocení evropských dotací a jejich zrychleného čerpání. K 7. 1. 2010 (jsme za polovinou období 2007–2013) máme schváleny projekty za necelou třetinu a proplacenu ani ne desetinu. Pro názornost: polovina celkových dotací ze strukturálních fondů činí přibližně 400 miliard korun. Nevyužili jsme tedy přes 300 miliard korun. Myslím, že není v této zemi nikdo, kdo by nevěděl, že se jedná o slušnou porci financí, které by byly zcela jistě výrazným impulzem do krizí zmítané české ekonomiky. Nebojme se veřejnosti sebevědomě sdělit, že KDU-ČSL ví, jak na krizi! Ano, krize je globální, ale intervence a opatření ke zmírnění dopadů jsou lokální! Pavel Horák, místopředseda KDU-ČSL, volební lídr v Olomouckém kraji

Úhel pohledu analytika ČSOB Analytik sledující vývoj ekonomické situace u nás i ve světě si v prvních měsících roku 2010 mohl připadat jako turista bez mapy, kompasu i navigace, který po průchodu hlubokou roklí vystoupal na plošinu porostlou hustým lesem a přemítá, kudy asi povede jeho další cesta. Na základě dosavadních turistických zkušeností se domnívá, že není příliš pravděpodobné, aby se cesta podruhé během krátké doby stočila strmě dolů. Za stejně nepravděpodobnou považuje i opačnou variantu strmého obratu cesty vzhůru. V krajině je však poprvé, nezná ji, a tak mu nezbývá než si přiznat, že jeho názory jsou pouze více či méně kvalifikovanými domněnkami, tušením, jež se definitivně potvrdí nebo vyvrátí až po vyjití z lesa. Podíváme-li se na ekonomickou mapu světa, vidíme, že relativně nejlépe si N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

18

v současnosti stojí (co se růstového výkonu týče) ekonomiky východní a jihovýchodní Asie, kdy například Čína bez ohledu na ekonomické turbulence let 2008–9 stále pracuje s růstovými tempy blížícími se 10 procentům. Za Asií následují Spojené státy, odkud se finanční krize a následná ekonomická recese rozšířily do světa. Ani ve Spojených státech ještě nemůžeme hovořit o tom, že by problémy finančního sektoru či reálné ekonomiky definitivně odezněly, nezaměstnanost i tam zůstává relativně vysoká a riziko dalšího hospodářského útlumu vyvolaného oslabením poptávky amerických domácností nezanedbatelné. Nicméně agresivní protikrizová opatření, celkově vysoká flexibilita a adaptabilita amerického hospodářského systému a svým způsobem možná i nadprůměrná úroveň životního sebevědomí a optimismu (do té míry, v níž pozitivní sentiment může podpořit ekonomické uzdravení) hovoří ve prospěch USA.

S evropskou ekonomikou to dnes vypadá o chlup hůře než s americkou, nicméně ani v tomto případě není (a nebylo) na místě hovořit o ekonomické krizi. Evropské ekonomiky vykázaly v roce 2009 meziroční pokles HDP v rozsahu zhruba 4–5 % hrubého domácího produktu (HDP). Zjednodušeně řečeno, důsledkem tohoto propadu je posun hodnoty vytvořeného reálného HDP v roce 2009 zhruba na úroveň roku 2006. Můžeme 5% pokles HDP považovat za katastrofu takového rozsahu, aby nás oprávnila používat termín ekonomické krize? Nejsem o tom přesvědčen. Je jistě pravda, že v Evropě najdeme i ekonomiky, kde se propad HDP v loňském roce blížil či přesahoval 10 %: Island, Estonsko, Litva a zejména Lotyšsko (s 18 %). Zde je již označení vývoje za krizový více na místě, i když… Všechny čtyři uvedené ekonomiky patřily v letech předcházejících období 2008–9 k nadprůměrně rostoucím, díky čemuž Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

i pro ně platí výše uvedené zjištění, že totiž propad roku 2009 znamená de facto návrat „pouze“ o dva roky zpět (sledováno optikou let 2003–7). Jestliže pro Spojené státy se odhaduje v letošním roce návrat k hospodářskému růstu v rozsahu minimálně 2,5 %, v EU se čeká růst přibližně poloviční. Na vině je celkově vyšší rigidita evropských výrobních struktur včetně pracovních trhů, zpoždění v průběhu hospodářského cyklu, ale také třeba menší schopnost evropských společností podílet se na pokračujícím rychlém ekonomickém rozvoji Asie. Pro českou ekonomiku předpokládáme v roce 2010 růst srovnatelný s růstem v celé EU. V první řadě proto, že naše exportní výkonnost je z velké části závislá právě na poptávce přicházející z regionu EU, za druhé proto, že poptávka domácností je u nás stejně jako v EU ochromena rostoucí nezaměstnaností a obtížnější dostupností úvěrů, za třetí proto, že české veřejné rozpočty, stejně jako valná většina ostatních v EU, nejsou ve stavu dovolujícím ekonomiku výrazněji stimulovat. Jakkoliv jsem nikdy nebyl zastáncem apokalyptických vizí spojovaných zejména na počátku s (doufejme) odeznívající světovou ekonomickou recesí, jedná se v jejím případě nepochybně o tak závažný fenomén, že má smysl klást si v souvislosti s ním řadu otázek. Proč finanční krize a ekonomická recese tohoto rozsahu vznikly? Proč nás tak zaskočily? Jak se můžeme účinně bránit proti eskalaci současných problémů a proti opakování podobných nemilých překvapení v budoucnu? Pokud bychom se zde pokoušeli na každou z položených otázek najít vyčerpávající odpověď, obšírnost textu by daleko překročila únosné meze. Proto se tu pokusím pouze o náznak odpovědí, navíc o náznak nevyhnutelně subjektivní. Podle jednoho populárního tvrzení byla hlavní příčinou vzniku finanční krize a v návaznosti na to pak i světové hospodářské recese chamtivost úzké profesní skupiny bankéřů (zejména těch investičních), kteří tak dlouho vědomě a zlovolně zneužívali neznalosti a naivity svých bližních, až pohár nepoctivosti přetekl, letadlo ztratilo směr a zhroutivší se finanční pyramida pohřbila následně pod svými troskami nejen původce zla, ale spolu s nimi i miliony nevinných obětí. Podle další verze vysvětlení máme za vznikem současných ekonomických problémů vidět opět neskromnost

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

a chamtivost překročivší přípustné nu chřipky). Nechceme-li však umrtvit meze, za viníka je však tentokrát ozna- celý ekonomický systém, nemůžeme jej čen kapitalistický řád, případně ekono- regulacemi svázat do té míry, aby dokámicky vyspělý svět jako celek. zal bez problémů vzdorovat vzniku jaIntuitivní přitažlivost uvedených vy- kékoliv budoucí nákazy. A bude-li tu jedsvětlení spočívá v tom, že jasně identi- nou možnost nákazy, nákaza se dříve či fikují viníka, oddělují dobro od zla a budí později určitě vyskytne. dojem, že vezmeme-li si z negativního Po této lehce fatalistické úvaze je na mísvývoje správné, byť třeba nepopulární tě se zeptat: jestliže recesím podobného poučení, v budoucnu se podobným ko- kalibru jako je současná nelze předejít lapsům vyhneme. Tak jednoduché to bo- a nejde je ani přesně předvídat, jak se hužel není. Lidská chamtivost je antro- alespoň co nejúspěšněji bránit jejich nepologickou konstantou, nevěřím, že by gativním dopadům? Na to nabízím oddnes byla výrazně silnější než před sto či pověď možná jednodušší, než by se pěti sty lety. Že tržní hospodářství a de- čekalo. Každému šoku odolává lépe mokratické politické organismus, který je uspořádání mají v praxi zdravý a nevyčerpaný. S problémy se budou daleko k dokonalosti, Přeloženo do národolépe vyrovnávat není tajemstvím, stejně hospodářské terminoekonomiky, v nichž dobře jako fakt, že žádnou logie to znamená, že funguje finanční sektor, osvědčenou a minimáls problémy se budou ekonomiky, které nejsou ně stejně dobrou alterlépe vyrovnávat ekonopředlužené a ekonomiky nativu naplňující touhu miky, v nichž dobře funschopné pružně reagovat širokých vrstev po zlepguje finanční sektor, na měnící se podmínky šování pozemského osuekonomiky, které nejsou du nemáme k dispozici. předlužené a ekonona trzích. To, že mnozí manažeři miky schopné pružně velkých korporací dnes a denně podstu- reagovat na měnící se podmínky na trpují rizika na hraně únosnosti, není dáno zích (zboží, služeb i pracovních sil). ani tak jejich zálibou v přemíře adrena- V době nejsilnějšího nárazu hospodářské linu, jako spíše nemilosrdným tlakem recese je dobré, pokud se státu podaří udrmilionů anonymních akcionářů na ma- žovat různými programy nad vodou neximalizaci výnosů z investovaných pro- zaměstnané, kteří ztratili místo, existuje středků. Špatné úvěry domácnostem by však naděje, že jakmile pomine nejhorší, navzdory marketingovým masážím ze budou moci opět do práce nastoupit, ať strany poskytovatelů nebyly bývaly už ve svém oboru původním, nebo jiném. poskytnuty, kdyby byli spotřebitelé a sta- Úplně na závěr stranická otázka: kde je vebníci skromnější a střízlivěji vyhod- v současných obtížných podmínkách nocovali svoje možnosti splácet v bu- prostor pro křesťansko-demokratickou doucnu finanční závazky. Výčet výhrad politiku? Domnívám se, že by měl být vůči zmíněným dvěma „vysvětlením“ by všude tam, kde se vytrvale, citlivě a pojistě mohl být obšírnější, snažil jsem se zorně hledají cestičky umožňující ulevit tu připomenout zejména ty, které rela- všem těm (a jen těm), kdo jsou součastivizují implikace vysvětlení. Podle mého nou ekonomickou situací tvrdě a nenázoru je spektrum příčin a viníků sou- spravedlivě postiženi. Ale možná ještě časných ekonomický obtíží ve skuteč- více by měl být tam, kde se intenzivně nosti velmi široké a stupně (zejména a bez přemíry populismu pracuje na mravní) viny obtížně postižitelné. Dru- tom, aby rovněž dopady dosud neznáhá špatná zpráva spočívá v tom, že zřej- mých, teprve v budoucnu očekávaných mě neexistuje způsob, jak předejít opa- šoků na české hospodářství i občany kování podobně silných ekonomických byly co možná nejmírnější. otřesů v budoucnu. Jejich výskyt můžeMartin Kupka, me přirovnat k nástupu stoleté vody, bohlavní ekonom ČSOB hužel s tím rozdílem, že ekonomický proud neteče předem známým korytem, které by bylo možné na příchod stoleté vody alespoň z části připravit. Budemeli nyní dostatečně moudří, přijmeme opatření, která v budoucnu zabrání opakování stejného typu potíží (jako se očkováním bráníme proti známému kme-

N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

19

hospodářská krize

Krize – proč přišla a jak z ní ? Finanční, globální, hospodářská, celosvětová, … krize, to jsou snad nejčastěji používaná slovní spojení v posledním roce. Tato přirozená a zákonitá součást hospodářského cyklu přišla drtivě po letech neustálého, jak se zdálo trvale udržitelného hospodářského růstu. Převrátila naše každodenní „jistoty“, uvrhla nás do nejistot spojených se ztrátou zaměstnání, prosperity a iluze, že „stát všechno vyřeší“. Jsem přesvědčen, že především proto, že došlo k dosud největšímu narušení rovnováhy ekonomických faktorů způsobenému opuštěním základních životních a morálních zásad. Nelze žít neustále na dluh, utrácet více než vydělávat a spoléhat na to, že to někdo jiný zaplatí. Právě enormní zadlužení konzumní společnosti zaměřené pouze na dnešní spotřebu bez schopnosti a často i ochoty splácet svoje dluhy bylo prvopočátkem hypoteční krize, která odstartovala toto neradostné období. Základní zákony a pravidla hospodaření jsou stejné pro jednotlivce, rodinu, obec i stát. Jsou tak staré jako lidstvo samo a jejich platnost byla mnohokrát potvrzena. Svobodný člověk má nejen práva, ale i odpovědnost za následky svého chování. V dobách, kdy naše otevřená ekonomika těžila z globálního hospodářského růstu, stát – a to jsem my – nezodpovědně utrácel. Když se sousedé dostávali do hospodářských problémů, my jsme se chlácholili falešnou iluzí o ostrůvku stability a promarnili tak rok času k přijetí protikrizových opatření. Je velmi jednoduché, krátkozraké a nezodpovědné chtít po anonymním státu zvýšení sociálních dávek, podpor, důchodů a dalších požitků a nestarat se, kde na to stát vezme. Kdo z nás by si to dovolil vůči vlastní rodině, zejména když ví, že je již zadlužená a nemá zabezpečeny odpovídající příjmy? Pouze sobec, který nechce vidět, že každý dluh musí někdo zaplatit. Když ne my, tak naše děti. Nikdo cizí naše vlastní dluhy za nás platit nebude. Nemůžeme přece svou lačností po majetku a pohodlném životě ohrožovat své blízké, ale ani neznámé a zatím ještě solidární plátce daní. Jsou to totiž N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

20

pouze oni, kdo dosud drží společnost nad vodou. A jak z této prekérní situace ven? Nepomůže nám žádný jednoduchý a zázračný recept. Pokud jej někdo slibuje, buď neví, o čem mluví, nebo jednoduše lže. Bude třeba celá řada vzájemně propojených, dobře sladěných, někdy i nepopulárních a bolestivých kroků. Není čas na neověřené ekonomické experimenty. Je třeba stabilizovat to, co je životaschopné, podpořit ekonomický růst, sáhnout do všech dosud nevyužitých rezerv a vyvarovat se všech výdajů, které nejsou nezbytné. Pokud chceme, aby se odpovědně choval stát, musíme se tak chovat i my sami. Požadujeme-li, a právem, aby se stát choval hospodárně, aby státní zakázky nebyly předražené, aby skoncoval s korupcí, kupoval pouze to, co opravdu potřebuje, nemůžeme současně chtít po něm třináctý důchod, bez uskromnění si půjčovat na dovolenou či Vánoce a požadovat vyšší sociální dávky. To platí, samozřejmě, i naopak. Pokud stát nepřijme transparentní pravidla, která zamezí plýtvání veřejnými financemi, nemůže přenášet břemeno vypořádání deficitu státního rozpočtu na jednotlivé občany. Nastal čas rozlišovat mezi těmi, kteří pracovat chtějí a nemohou, a mezi těmi,

kteří se snaží prožít život bez práce pouze s nataženou rukou. Těm prvním pomůžeme, mohou se na nás spolehnout. U těch druhých k tomu nevidím důvod. Teprve po obnovení hospodářského růstu je možné zvyšovat zaměstnanost, stabilizovat veřejné finance a konečně začít splácet dluhy, které jsme nadělali, bohužel, v letech relativní hojnosti. Jsme malá země s ekonomikou orientovanou na export, pro kterou je životně důležité hospodářské oživení ve světě a zejména v eurozóně. Musíme skončit s nehospodárností a plýtváním a uspořené prostředky použít na podporu exportu, malého a středního podnikání, vzdělání, vědy a výzkumu. Významným stimulem naší ekonomiky jsou prostředky z fondů EU představující ještě v tomto programovém období více než 500 miliard korun. KDU-ČSL je připravena podpořit všechna racionální opatření ke zmírnění negativních dopadů hospodářské krize a aktivně pomoci k oživení ekonomiky naší republiky. Jsme zodpovědnou, spolehlivou a státotvornou politickou stranou a takoví jsou i naši členové, sympatizanti a voliči. Jiří Koliba, předseda Ekonomické komise KDU-ČSL

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Peripetie s regulací nájemného Snahy o regulaci nájemného dovedly stát před soud ve Štrasburku, kde nás vlastníci – zřejmě oprávněně – napadají za omezení vlastnických práv. Postupná deregulace v posledních čtyřech letech měla situaci napravit. Nicméně se cenově vymkla původním představám. Díky aktivitě poslanců KDU-ČSL se poslední krok deregulace rozloží v krajských městech na kroky tři. Růst bude pozvolnější (viz graf). Pokud však nedojde k vyřešení otázky, jak s regulací nájemného po skončení regulace, budou starostové obcí opět v nezáviděníhodné pozici. Jistou šancí bylo přijetí kompenzačního příspěvku. Zatím ani ten vláda nepřijala.

Na ministerstvu financí opět sílí tendence regulovat nějakou formou nájemné i nadále. Šlo by o nákladovou formu regulace s povolenou mírou přiměřeného zisku. Nejasnou otázkou je ústavnost takové regulace. Ovšem volební programy ČSSD a KSČM jdou ještě dále než MF. Podle nich nás čeká moratorium na cenové úrovni roku 2010 a následná regulace jen na úrovni nákladů. Tedy jakési nepřímé přenesení sociálního problému ze státu na vlastníky bytů, na pronajímatele. V podstatě jde o pozvolné nenápadné zbavování vlastnických práv. Nový plíživý „Vítězný Únor“. Naše pozice by tedy měla být jednoznačná. Hledat cesty k legislativní a da-

2

Vývoj nájemného za byt (68m ) v krajském městě

ňové podpoře výstavby nájemních cenově neregulovaných bytů. S minimálním dopadem na státní rozpočet. Pokud je v převisu na trhu nabídka, ceny nerostou. A zabývat se cílenými sociálními kompenzacemi a úzce zaměřenou podporou výstavby sociálních nájemních bytů. Dlouhodobá regulace by neměla být naším cílem. Pavel Rakouš, ředitel odboru bytové politiky MMR

evropská unie

Bude Evropa regulovat internetový hazard? Evropské státy si stěžují, že Unie omezuje přeshraniční on-line gambling. Prý to narušuje princip vnitřního trhu. Jenže já – a spolu se mnou i další europoslanci – se ptám, jak je nastavena ochrana zranitelných spotřebitelů těchto služeb? O vysvětlení jsme na posledním plenárním zasedání požádali Evropskou komisi. Jsem přesvědčena, že kvůli ochraně mladých musíme rozbujelý bezhraniční virtuální sázkařský svět omezit jednotnými pravidly, která by hazard po internetu zprůhlednila. V současnosti tvoří on-line hry přes internet, mobilní telefony či televize 5 procent trhu se sázkovými hrami. Evropská regulace se musí týkat i zákazu reklamy na on-line hazard, která se zaměřuje na mládež. Ponechat děti vlivu reklamy na virtuální sázení je stejné, jako vystavit je neomezené nabídce alkoholu, cigaret a dalších návykových látek. Česká republika za regulacemi v EU zaostává nejvíce – nejen že takovou reklamu neomezuje, ale ani kombinace heren a zastaváren v blízkosti škol není ničím vyloučeným. Rozvoj internetového hazardu umožňuje téměř nekontrolovatelně obcházet zákony členských států (není nic jednoduššího, než v šestnácti letech požádat kamaráda, aby se Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

místo vás zaregistroval na hazardním portálu) a prát špinavé peníze. Pro vnitřní trh představuje otazník nad monopolním postavením sázkařských kanceláří a také nad neprůhledným financováním profesionálního sportu právě kvůli jeho vazbě na hazard. Zvyšuje riziko vzniku závislostí u mladistvých. Evropský soudní dvůr odpověděl na řadu žalob a uznal s ohledem na veřejný zájem právo vlád zakazovat či omezovat hazard po internetu. On-line gambling nezná hranice, nicméně jeho regulace se v každé členské zemi liší – mírou zdanění, dostupnosti, kontroly i mírou právní odpovědnosti provozovatelů. Nestačí jen monitorovat kvalitu oficiálních sázkařských a loterijních společností, ale i pohyby peněz. Efektivní kontrola dnes už není možná bez dohody o společných pravidlech pro celou sedmadvacítku. Proto jsme už loni žádali Evropskou komisi, aby navrhla rámec pro regulaci on-line sázení a uspořádala k tématu veřejné slyšení. Studie Evropského parlamentu, kterou si tehdy náš Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele zadal, nepřinesla důkaz, že je on-line sázení nebezpečnější než klasický gambling. Riziko hlavně pro mladé je ale zjevné: internet je pro ně snáze dostupný a společensky přijatelný, kontro-

la věkové hranice se dá velmi snadno obejít. Přestože většina lidí je schopná sázet, aniž by riskovali psychickou závislost, nízký, ale i tak významný počet se gamblery stát může a právě děti a dospívající k nim patří nejčastěji. Nikoli poprvé v tomto kontextu připomínám senátní studii z předloňského května, podle níž si pod vlivem patologického gamblingu vezme jen v ČR život na šest set nešťastných hráčů; stejný počet se z evidovaných sta tisíc závislých léčí. Proto ve mně sílí potřeba chránit spotřebitele, především děti a mladistvé. Upozorňovala jsem, že zmiňované studii chybí fundovaná data od odborníků – informace o vlivu na mladistvé je třeba hledat u psychiatrických společností, lékařů. Doufám, že nedávná rozprava o online hazardu na půdě EP bude dostatečným impulsem pro Evropskou komisi, aby jednala o nezbytných standardech pro harmonizaci regulace on-line gamblingu v EU s ohledem na veřejný zájem. Pro fungování vnitřního trhu EU v oblasti elektronických médií je také neudržitelný status quo, kdy je on-line gambling v sedmi členských státech zakázán, v jiných neregulován a v České republice má několik sázkových společností uděleny výjimky. Pokud bych si měla vybrat, jsem pro celoevropsky regulovaný a monitorovaný internetový hazard – nelze dát zelenou volnému trhu v odvětví, které slouží i k praní špinavých peněz a dalším druhům organizovaného zločinu. Zuzana Roithová, poslankyně EP N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

21

informační servis

Šumavské zelňáky

připravujeme ■ Sdružení křesťanských seniorů zve na jarní setkání, které se uskuteční v sobotu 27. 3. od 10.00 hod. v malém sále Paláce Charitas v Praze 2, Karlovo nám. č. 5. ■ „Krize pohledem žen a jak z ní ven“ – ekonomické fórum pořádané SŽ KDU-ČSL proběhne 17. 4. od 10.00 hod. v Českých Budějovicích, Basilika, IGY Centrum. Na konferenci věnované principům sociálně-tržního hospodářství a eko-sociální politice vystoupí M. Šojdrová, K. P. Lauterbachová, prof. H. Büchele, starostové a starostky z příhraničních oblastí Rakouska, Německa a ČR. Program na http://zeny.kdu.cz. ■ Městská organizace KDU-ČSL Česká Třebová zve všechny příznivce na tradiční akci Maminkám k svátku, která se uskuteční v neděli 9. 5. od 14.30 hod. v městském parku Javorka v České Třebové. K poslechu hraje dechová hudba Řetůvanka pod vedením Jiřího Zemana. Občerstvení zajištěno – mimo jiné připravíme pro vás párky z udírny! ■ „Ženy ve středoevropském prostoru – zkušenosti křesťansko-demokratických stran“ – mezinárodní konference pořádaná SŽ KDU-ČSL a IPES za podpory Konrad Adenauer Stiftung se uskuteční 10. 5. v Senátu PČR v Praze. Vystoupí jak odborníci na danou problematiku, tak političky z Rakouska, Slovenska a Německa. Přihlášky: [email protected], 775 338 092, program na http://zeny.kdu.cz.

z krajů ■ Místní organizace Orel a KDU-ČSL v Kuřimi společně zorganizovaly 29. 1. již VII. Reprezentační ples. Oceněno bylo taneční vystoupení dětí z Městského domu dětí a mládeže, netypickým bylo i vystoupení Kamila Prokeše – mistra ČR v sekání sektu. Mezi významnými hosty byl Stanislav Juránek, předseda jihomoravské krajské organizace KDU-ČSL, a Miluše Macková, starostka orelské Sedlákovy župy a místopředsedkyně OV KDU-ČSL Brno-venkov. Tato akce se stala již úspěšnou tradicí a veřejnost pozitivně vnímá, že to je díky lidovcům orlům. ■ V polovině ledna pořádala lounská organizace KDU-ČSL již druhý okresní lidovecký ples, kterého se účastnil i krajský tajemník Leo Steiner. KDU-ČSL se také organizačně i finančně podílela na Masopustním průvodu, který na letošní masopustní úterý proběhl poprvé po řadě let a účastnilo se ho kolem 100 dětí spolu s dospělými. Cenu nejlepší masce darovala EUbabička Vilma Svobodová, která za pomoci MO Louny založila před sedmi lety apolitický Senior klub. Ta byla také pozvána do Speciální mateřské školy na Masopustní dopoledne.

Jaroslava Talíře

• 1 kg kyselého zelí • 70 dkg hladké mouky • 20 dkg sádla nebo mletých škvarků • 2 lžičky soli • kmín Ze zelí vymačkáme vodu, pokrájíme najemno a přidáme další suroviny. Vše dobře prohněteme do těsta. Rozdělíme na tři díly, vyválíme placku a přeneseme na pech, který není nutné mazat tukem. Rádlem rozkrájíme na čtverce, nebo je možné zelňáky vykrajovat z placky tvořítkem. V rozehřáté troubě pečeme do zrůžovění. Výborně se hodí k pivu.

poděkování Srdečné poděkování patří naší milé krajské tajemnici KDU-ČSL v Moravskoslezském kraji Ing. Heleně Gelnarové u příležitosti jejího odchodu do důchodu. Milá Helenko, děkujeme Ti za všechno, co jsi pro KDU-ČSL, a tím pádem i pro nás, zaměstnance, Tvé podřízené, udělala. Za Tvou obětavost, milý úsměv, laskavost a pomoc. Přejeme Ti, abys opět našla čas na záliby a koníčky, prozradíN O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

22

me, že jsou to květiny a zahrada. Přejeme Ti hodně zdraví a veselou mysl, spokojenost, pohodu a štěstí. Ing. Helenu Gelnarovou vystřídal ve funkci Jiří Navrátil. Také tobě Jirko přejeme, aby se Ti práce pro KDU-ČSL dařila, a my se budeme snažit k tomu přispívat. To Ti slibujeme i prostřednictvím Nového HLASu. Vše nejlepší Heleně a Jiřímu přejí okresní tajemníci KDU-ČSL MSK. Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

sdružení žen

Nejen „mamka“ z Přelouče Ing. Zdenka Kumstýřová – od roku 2006 zastupitelka města Přelouč, předsedkyně MO SŽ KDU-ČSL, od roku 2000 ředitelka a sociální pracovnice Charity Přelouč, koordinátorka dobrovolnického centra „Jedna hodina týdně pro druhé“, koordinátorka společných projektů Charit Pardubického kraje a také spokojená manželka a máma dvou synů. Kromě jiného vedete také mateřské centrum. V nedávné době byly na stole zákonodárců návrhy na zavedení vzájemné rodičovské výpomoci, která může práci v mateřských centrech vzdáleně připomínat. Jak se díváte na tuto zákonnou úpravu z hlediska praxe? Mateřské centrum jsem vedla jenom prvního půl roku, pak jsem to přenechala aktivním maminkám a já zajišťuji jenom provozní záležitosti včetně PR. Jednou měsíčně máme poradu, kde plánujeme další akce a řešíme aktuální záležitosti. Je hodně zajímavé poslouchat, jaké problémy trápí rodiny s malými dětmi, a pak

Den pro rodinu – Přelouč 10. 5. 2009

to zkusit řešit s kompetentními institucemi nebo přes zastupitelstvo – několik věcí se nám už podařilo prosadit. O otázce vzájemné rodičovské výpomoci jsme si také povídaly. Maminky říkaly, že vzájemná sousedská výpomoc mezi nimi funguje již nyní, a to bez úplaty, protože se domluví mezi sebou, kdy bude hlídat zase druhá. Možnost, kterou návrh zákona nabízí, by zmiňované maminky tedy nevyužily, ale některé jejich kamarádky asi ano. Důležité je dle nich ještě pojištění této činnosti, protože riziko úrazu malých dětí v cizí domácnosti je vysoké. KDU-ČSL se hlásí k podpoře rodiny, co by měla KDU-ČSL ve vztahu k rodinám ve svém programu nejvíc akcentovat? Ve své práci se v poslední době setkávám stále častěji se smutnými příběhy zadlužených rodin. Když se KDU-ČSL povede zamezit lichvě, zachrání hodně rodin před tragédií. Velice podobná situace je i s hazardem. Držím palce vedení KDU-ČSL, aby tento těžký boj s různými lobbistickými skupinami vyhrálo. Marie Jílková

MK D

David Surý, místopředseda MKD David Surý pochází z Uherského Brodu, kde je místopředsedou MO KDU-ČSL a předsedou osadního výboru. Členem MKD se stal na konci léta roku 2006 a v roce 2008 se stal krajským předsedou, kterým je až do současnosti. Doposud MKD ve Zlíně zrealizovala několik vzdělávacích a teambuldingových akcí. David vystudoval sociologii a andragogiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde pokračuje druhým rokem jako interní doktorand a pracuje jako sociální analytik. S KDU-ČSL David spojil i své dosavadní a budoucí sociologické práce, kdy nejprve zkoumal hodnotové orientace a postoje široké veřejnosti k politice. V současnosti se však jeho další práce orientují na měření politické gramotnosti a politického kapitálu politiků KDU-ČSL. Není proto překvapením, že jeho dosavadní činnost v MKD i v KDU-ČSL je spojena s volebními a sociálními výzkumy, přípravou volebních kampaní a tvorbou komunikačního systému. Jeho cílem je zviditelnit křesťanskou myšlenku mezi mladými lidmi a odstranit stereotypy vůči křesťanské politice mezi mladými lidmi. V rámci předsednictva MKD má na starosti plánování vzdělávacích akcí. Proto v roce 2009 zlínská organizace za podpory Konrád Adenauer Stiftung zrealizovala vzdělávací semináře o politice a politických ideologiích na středních školách. Ty chtějí nyní realizovat i v dalších krajích České republiky, aby tím přispěli alespoň malou kapkou ke zlepšení politické gramotnosti u českých studentů. Tomáš Bajer

Z P R AV O D A J K D U - Č S L • w w w . k d u . c z

Karlovarští lidovci bojují za zápis Západočeského trojúhelníku na seznam UNESCO Hospodářská krize se v Karlovarském kraji projevuje mj. poklesem tržeb v oblasti lázeňství i cestovního ruchu. Významnou možností, jak právě tyto obory podpořit, je dlouho připravovaný zápis tzv. Západočeského lázeňského trojúhelníku na seznam UNESCO. Jedná se o trojici měst Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Tento záměr se vyvíjel nadějně, než narazil na obavy radních města Karlovy Vary, že ochrana UNESCO omezí stavební rozvoj v lázeňském centru v Karlových Varech. Karlovarští radní stanovili dodatečné podmínky, které pro zápis na seznam UNESCO vymezují nikoliv celé lázeňské jádro, ale jen několik staveb. Tyto podmínky jsou dle vyjádření odborníků pro celý záměr likvidační. Jsme přesvědčeni, že prospěch ze zápisu Západočeského lázeňského trojúhelníku na seznam UNESCO má podstatně vyšší hodnotu než individuální investiční zájmy, a proto jsme zorganizovali petici na podporu tohoto záměru. Do čela petičního výboru se postavil lídr karlovarské kandidátky KDU-ČSL doc. JUDr. Pavel Svoboda. Po jeho boku stojí známé osobnosti z dotčených měst, zastupitelka Karlovarského kraje za KDUČSL Jana Křížová a také historik architektury Mgr. Lubomír Zeman, který spolupracoval na přípravě podkladů pro zmiňovaný zápis. Do dnešního dne jsme získali více než 2500 podpisů prostřednictvím internetu i fyzických podpisů na podpisových arších. Petici podpořili lidé z celé republiky a v posledních dnech se připojují občané SRN. Mezi podepsanými je řada osobností z oblasti kultury i politiky. Petici podepsali předseda KDUČSL Cyril Svoboda, senátor Petr Pithart, poslanec Jan Kasal a mnozí další. Za dosud vyjádřenou podporu všem děkujeme a vás ostatní žádáme, abyste se připojili i vy na webové adrese www.koalice.com/petice. Ing. Marek Poledníček, předseda KV KDU-ČSL Karlovy Vary

N O VÝ H LA S 3 – 4 / 2 0 1 0

23

stáž isté

Stáž na Charitasu Nedávno jsem si uvědomil, že mě čekají jarní prázdniny, a přemýšlel jsem, jak je smysluplně využít. Napadlo mě, že KDU-ČSL nabízí mladým lidem možnost stáží v hlavní kanceláři v Praze. A tak jsem využil levných a luxusních služeb žlutých autobusů a vydal se na Charitas. Nejprve jsem se seznámil s tamními pracovníky a zjistil, že práce v centru politické strany není žádná sranda. Pomáhal jsem s administrativními pracemi a především jsem měl možnost navštívit poslaneckou sněmovnu. Když jsme se dostali přes spoustu bezpečnostních opatření, měl jsem možnost navštívit náš poslanecký klub. Musím říct, že vidět všechny nejdůležitější politiky své země na vlastní oči byl pro mě zážitek. A jaké jsou další výhody? Ubytování v centru Prahy v šestém patře na Karlově náměstí nebo stravenka na oběd jsou rovněž dobrou motivací. Mirek Návrat, předseda MKD MSK

VÝHODNÁ NABÍ DKA!! Ústřední kancelář KDU-ČSL nabízí možnost pronájmu nebytových prostor v Paláci Charitas (Karlovo nám. 5, Praha 2). Výhodná poloha v centru města, frekventované náměstí. Vstup do objektu přes recepci, možnost zřízení kanceláří, ordinací, provozoven atp. Zvýhodněné podmínky pro členy KDU-ČSL. V případě zájmu kontaktujte Ing. Jiřího Stodůlku: mail: [email protected], tel. +420 226 205 348

sudoku Doplňte číslice tak, aby v každém řádku, sloupci i malém čtverci byly zastoupeny všechny číslice 1–9.

Řešení z minulého čísla 367 214 958 149 856 732 825 397 146 534 621 897 691 738 425 782 549 613 218 973 564 473 165 289 956 482 371

Hry vlídných tváří... Sedmnáct dnů určovaly rytmus domácností televizní obrazovky, drnčící budíky, probdělé noci a především emoce všeho druhu. Zimní olympijské hry ve Vancouveru udělaly i z českých diváků odborníky na curling, skeleton a akrobatické lyžování. Měl jsem štěstí, že alespoň na pár dnů jsem se stal v Kanadě součástí tohoto velkého sportovního svátku. Také mne zklamaly výkony našich hokejistů. I já tleskal skvělým medailistům Martině Sáblíkové, Lukáši Bauerovi, Šárce Záhrobské a české běžecké štafetě na 4 x 10 kilometrů. Mimochodem – s výjimkou Martiny jsou tohle všechno příslušníci doznívající sportovní generace, která vyrůstala v systému výchovy talentů nastaveném před více než dvaceti lety. Raduji se z jejich úspěchu, ale současně se musím ptát, co bude zítra, až tahle parta skončí. Abyste mi rozuměli: nejsem rozhodně zastáncem „starých časů“, ale způsob vyhledávání mladých nadějí a práce s nimi byl kvalitní i efektivní a je obrovská škoda, že se od těchto pozitivních zkušeností ustoupilo. Většina zemí Evropské unie už dávno pochopila, že je nutné do výchovy mladé generace vnést lad a řád a samozřejmě i dostatek prostředků a špičkových trenérů. Teď je řada na nás – ale hlavně co nejdříve, jinak ztratíme krok. Olympiáda ve Vancouveru byla milá, přátelská a vlídná. Hodně mi připomínala otevřené a až lidové hry v Lillehammeru v roce 1994. Ve Vancouveru ani ve středisku Whistler, kde se odehrávaly všechny lyžařské soutěže, jsem neviděl jediného zachmuřeného, natož naštvaného člověka. Organizátoři i stovky dobrovolníků vše řešili ochotně, s úsměvem a byli i nesmírně společenští. Stačilo dosednout na sedadlo autobusu a už se vyptávali, odkud pocházíte a jak se vám v Kanadě líbí. Právě tito lidé, s nimiž se většinou jako první potká krátce po příjezdu každý návštěvník, spoluvytvářejí celkový dojem, jaký si z olympijských her odveze. Při zpáteční cestě jsem si uvědomil, že také Česká republika se brzy dočká své malé zimní olympiády. V Libereckém kraji se totiž v roce 2011 uskuteční 10. Zimní evropský olympijský festival mládeže. Zúčastní se ho 1 500 sportovců do osmnácti let ze 49 zemí kontinentu. Zdá se vám to v porovnání s Vancouverem málo atraktivní? Tak vězte, že na minulých ročnících tohoto festivalu se představili i mnozí současní olympijští hrdinové – třeba Marit Björgenová, Jevgenij Pljuščenko, Anja Paersonová, Jason Lamy Chapuis, Emil Svendsen, Tora Bergerová, Šárka Záhrobská či Martin Koukal. Myslím, že bude velkým zážitkem vidět u nás v akci budoucí hvězdy světového sportu! Roman Kumpošt, lídr kandidátky v Libereckém kraji

Nový HLAS • Zpravodaj KDU-ČSL • Vydává Nový HLAS, s.r.o. (jednatel Ing. Jiří Stodůlka), připravuje Redakce Nového HLASu Ústřední kanceláře KDU-ČSL Šéfredaktor: Martin Horálek • Redakce: MUDr. Markéta Knobová • Sazba: Josef Karhan • Redakční rada: Ing. Michaela Šojdrová, Ing. Michael Trojka, Mgr. David Macek, Ing. Jiří Pomikálek, Mgr. Lenka Ptáčková Melicharová • Adresa redakce: Karlovo nám. 5, Praha 2, 128 01, http://hlas.kdu.cz, e-mail: [email protected]. Telefon: 226 205 303. Vydavatel: Nový HLAS, s.r.o., Karlovo nám. 5, Praha 2, 128 01. Tisk: Pamat, s.r.o., tiskárna Pressart, Sámova 12, Praha 10, 101 00. Registrační číslo: MK ČR E 6611. ISSN: 12 13 –7049