ZPRÁVA Z VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ŽIVOTNÍCH A PRACOVNÍCH PODMÍNEK ZAMĚSTNANCŮ A ZAMĚSTNANKYŇ CZECHGLOBE: VĚDEČTÍ PRACOVNÍCI A PRACOVNICE PROJEKT EGERA Mgr. Blanka Nyklová, Ph.D. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Praha 2014
Hlavní zjištění ČASOVÁ NÁROČNOST PRÁCE VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ A PRACOVNIC CZECHGLOBE Doba, kterou výzkumní pracovníci/e podle svých výpovědí v průměru týdně odpracují, odpovídá standardní čtyřicetihodinové pracovní době - v průměru odpracují 40,8 hodin týdně. Data segregovaná podle pohlaví ale ukazují, že zatímco ženy odpracují průměrně 33,9 hodin, muži odpracují v průměru 46,7 hodin týdně, což již standardní pracovní dobu značně převyšuje. Je ovšem třeba brát v potaz, že plný úvazek měla méně než polovina dotázaných. Zde je třeba podotknout, že muži ve výzkumném vzorku výrazně častěji uváděli úvazek v CzechGlobe jako svou vedlejší pracovní činnost: zatímco u žen tomu tak bylo v 5,7 % případů, u mužů představuje práce v CzechGlobe vedlejší pracovní činnost u 31,7 % z těch, kdo pracují na částečný úvazek. Částečné úvazky jsou přitom u mužů v CzechGlobe v průměru nižší než u žen (medián u žen je 0,6 úvazku, u mužů 0,5), nicméně dotázaní se vyjadřovali k počtu hodin odpracovaných v průměru týdně v rámci i mimo CzechGlobe. Pokud se soustředíme na počet odpracovaných hodin podle úvazku, zjistíme, že na částečný úvazek výzkumníci/e v průměru odpracují celých 39 hodiny týdně, což téměř odpovídá plnému úvazku. Muži zaměstnaní na částečný úvazek odpracují v průměru dokonce 46 hodin týdně, ženy 31 hodin. Z porovnání mezi oficiální výší úvazku a skutečně odpracovanými hodinami navíc vyplývá, že je v průměru odpracován více než dvojnásobek hodin. U plných úvazků odpracované hodiny lépe korespondují se standardní pracovní dobou: v průměru je odpracováno 43,7 hodin (46 hodin odpracují muži a 42 hodin týdně ženy). Počet přesčasových hodin v rámci zaměstnání CzechGlobe ukazuje na vysoké pracovní vytížení: v průměru se jedná o 8,1 hodiny týdně, přičemž ženy na přesčasech odpracují 5,1 hodiny týdně a muži dokonce 10,8 hodiny týdně. Muži si rovněž výrazně častěji berou práci domů po pracovní době
(téměř 3 x během týdne). Muži i ženy přitom ve 34 % případů uvedli, že jim jejich přesčasy nejsou žádným způsobem kompenzovány. Pokud ke kompenzaci dochází, ženy výrazně častěji dostávají náhradní volno (20 % žen oproti 9,8 % mužů). RODINNÉ A PARTNERSKÉ CHARAKTERISTIKY Celkem 40,8 % respondentů (22,9 % žen a 56,1 % mužů) má děti, přičemž muži mají více dětí než ženy (medián je dvě děti na muže a pouze jedno dítě na ženu). Velký rozdíl je do jisté míry dán asymetrickou věkovou strukturou CzechGlobe: zatímco v nižších věkových kategoriích je zastoupení obou pohlaví vyrovnané a roli zde pravděpodobně hraje odsouvání rodičovství na později, ve vyšších věkových kategoriích, tedy v době kdy má více lidí děti, je žen v CzechGlobe disproporčně méně. Tento předpoklad je do určité míry potvrzen i rozdílným průměrným věkem nejmladšího dítěte: u žen je to 7 let a u mužů 12 let. U 18,4 % z pracovníků CzechGlobe lze přitom očekávat výrazně zvýšené nároky v souvislosti s potřebou kombinace pracovního a rodinného života, protože pečují o děti předškolního věku. Vyšší nároky lze očekávat také v případě rodičů dětí školního věku, tedy dalších 10 % respondentů. Jak se přitom ukázalo, péčí o děti a o domácnost jsou vytíženy především ženy. Zatímco podle svých odhadů tráví ženy péčí o děti, případně jiné nemohoucí členy rodiny v průměru 11 hodin týdně (včetně víkendů) a prací v domácnosti dalších téměř 12 hodin týdně, mužům zabírá péče o děti 8 hodin týdně a 8 hodin týdně se věnují domácím pracím. Žádný z respondentů-otců také nebyl se svým dítětem na rodičovské dovolené. Největší vytížení přitom bylo patrné u žen věkové skupiny 35-44 let a mezi matkami malých dětí předškolního věku. V tomto bodě je zajímavé srovnání se zahraničními výzkumníky/icemi: zatímco ženy ze zahraničí věnují domácím pracím 9,7 hodiny týdně, muži jí věnují 8,2 hodin. Péčí o děti dokonce zahraniční pracovníci tráví 15 hodin týdně, zatímco zahraniční pracovnice 13,7 hodin. Zahraniční výzkumníci a výzkumnice tráví přibližně 8,5 hodiny vlastními zájmy, koníčky a odpočinkem bez zásadního rozdílu podle pohlaví, zatímco čeští pracovníci takto tráví v průměru 20,5 hodin týdně oproti 16 hodinám u pracovnic. Co se týče partnerských situací, většina respondentů byla ženatá (53,7 %), zatímco drtivá většina respondentek byla svobodná (74,3 %), což lze do určité míry vysvětlit věkovou skladbou pracoviště a souvisejícími životními drahami. Tomu odpovídá i to, že 40 % respondentek žije s partnerem ve společné domácnosti oproti 65,9 % respondentům, přičemž dalších 25,7% respondentek má stálého partnera, ale nesdílí s ním domácnost, což se týká pouze 9,8 % respondentů. Stálého partnera/ku nemá 34,3 % respondentek a 24,4 % respondentů. Většina akademiků/ček má přitom partnera či partnerku s vysokoškolským vzděláním a velká část z nich jsou buď také akademici (13,6 % celkem, ale celých 20 % v případě partnerů respondentek), nebo patří mezi jiné profesionály (např. vedoucí a řídící pracovníky, specialisty, odborné pracovníky – 39,5 %). Je tedy zřejmé, že řada výzkumných pracovníků a pracovnic musí řešit kombinaci dvou kariér v páru, přičemž častěji než muži musí tuto otázku řešit ženy – jejich partneři jsou častěji ekonomicky aktivní (60 % partnerů respondentek oproti 53,7 % partnerek respondentů) a častěji patří mezi profesionály, u nichž lze předpokládat, že si budují svou vlastní kariéru. SPOKOJENOST SE ZAMĚSTNÁNÍM V CZECHGLOBE Mezi pozitivní aspekty pracovního prostředí a zaměstnání v CzechGlobe patří podle výzkumnic a výzkumníků zejména autonomie a svoboda v zaměstnání, stejně jako mezilidské vztahy na pracovišti (respondenti/ky se domnívají, že pracovní prostředí v CzechGlobe je kolegiální a že si lidé vzájemně pomáhají a spolupracují, a pociťují podporu ze strany svých nadřízených). Velké části zaměstnanců pak práce v CzechGlobe přináší dobré možnosti profesního růstu. Dotázaní zaměstnanci/kyně většinou souhlasili s tvrzením, že jim jejich zaměstnání přináší dobré podmínky pro kombinaci pracovního a soukromého života i s tím, že jejich nadřízení chápou, že mohou mít i
mimopracovní závazky (např. rodinu). Méně pozitivně bylo hodnoceno finanční ohodnocení, které za odpovídající jejich kvalifikaci a nárokům na dostatečný pracovní příjem považovalo přibližně 60 % respondentek a respondentů. Z hlediska typu pracovní smlouvy pracuje pouze malá část zaměstnanců a zaměstnankyň na smlouvu na dobu neurčitou (10,5 %). Jedná se přitom častěji o muže – smlouvu na dobu neurčitou má 14,6 % respondentů oproti pouhým 5,7 % respondentek. S tím souvisí i vnímání jistoty zaměstnání – ženy se především výrazně častěji klonily k názoru, že jejich pracovní pozice je nejistá: 51,4 % žen a 34,1 % mužů hodnotilo svou pracovní pozici jako nejistou. Pokud jde o vliv pohlaví na názory na různé aspekty zaměstnání v CzechGlobe, ženy výrazně méně často vnímaly svou práci jako vyčerpávající (29 % žen oproti 46,3 % mužů) či jako zdroj stresu (31,5 % žen oproti téměř 44 % mužů). Ženy jsou relativně častěji kritické vůči výši svého příjmu a jeho navázání na svou kvalifikaci a pracovní výkon (36,6 % mužů a plných 40 % žen nepovažuje svůj příjem v CzechGlobe za dostatečný, 31,7 % a 37,2 % žen nepovažuje svůj plat za odpovídající jejich nasazení a kvalifikaci) a byly také o něco více skeptické vůči otázkám týkajícím se rovného zacházení s muži a ženami a genderové kultury v CzechGlobe. V otázce rivality a soutěživosti na pracovišti muži častěji a rozhodněji než ženy tyto jevy na svém pracovišti vnímali. Podporu ze strany nadřízených spíše nevnímaly ženy než muži. Výpovědi do určité míry odpovídají větší časové vytíženosti mužů, která je ale ve vzorku ovlivněna jejich absolutní převahou na manažerských pozicích. Nadto je třeba připomenout, že muži výrazně častěji než ženy pracují i mimo CzechGlobe, což může pocity vyčerpání a stresu spíše zvýšit. Dotázaní se obvykle nedomnívali, že by byly porušovány principy rovného zacházení s muži a ženami. Ženy ale vyjadřovaly častěji než muži nesouhlas s tvrzením, že nadřízení zacházejí rovným způsobem s muži i se ženami, že mají muži i ženy rovné šance prosadit se do vedoucích a rozhodovacích pozic v CzechGlobe i s tvrzením, že je v CzechGlobe atmosféra, která je přátelská k ženám, neuráží je a není sexistická (zatímco rozhodně souhlasilo 70,7 % mužů, stejnou odpověď zvolilo jen 54,3 % žen). Na rozdíl od mužů však ženy hodnotily pozitivněji mezilidské vztahy na pracovišti – častěji se klonily k názoru, že jejich pracovní prostředí je rozhodně kolegiální a lidé vzájemně spolupracují a pomáhají si. Z hlediska kombinace osobního a pracovního života pak spíše ženy vnímaly CzechGlobe jako otevřený těmto potřebám – zatímco podmínky kombinace osobního a pracovního života rozhodně pozitivně hodnotilo 45,7 % žen, stejnou odpověď zvolilo jen 17 % mužů. Ačkoli vcelku (spíše ano + rozhodně ano) se souhlas víceméně shoduje, rozdíl se dále potvrdil u otázky po tom, zda nadřízení chápou to, že zaměstnanec/kyně může mít i jiné než pracovní závazky. Tato zjištění odpovídají rozdílnému počtu hodin odpracovaných týdně a naznačují možné rozdílné kladení nároků na základě pohlaví. Hlavní zdroj financování ovlivňuje názory na otázky týkající se stresu z práce a pocitů vyčerpání a především nejistoty práce. Pracovníci a pracovnice, kteří jsou placeni převážně z grantů, vykazovali vyšší míru stresu, a především nižší míru jistoty práce. Toto zjištění je podstatné vzhledem k převážnému financování úvazků v rámci CzechGlobe. Naopak pozitivní roli hraje zdroj financování v případě vnímání možností pracovního růstu – lidé hrazení převážně z grantových prostředků vnímají možnosti růstu rozhodně a spíše pozitivně, což také platí u míry pocitu autonomie a svobody a ohodnocení práce. Z hlediska věku si svou pracovní pozicí spíše nebyli jistí mladší pracovníci/e (v kategorii 24 – 44 let svou pozici jako nejistou vnímá 48,5 % dotázaných), přičemž u starších pracovníků/ic se nejistota neprojevila vůbec.
Pracoviště (sekce) hrálo roli zejména v případě otázek týkajících se mezilidských vztahů – pracovníci/e Sekce klimatických analýz a modelování nejčastěji ze všech (23 %) volili odpověď, že vztahy spíše nejsou dobré, naopak v Sekcích inovačních a adaptačních technik a v Sekci humánních dimenzí dopadů globální změny nebyla zaznamenána ani jedna záporná odpověď. Relativně nejspokojeněji se z hlediska dostatečnosti příjmu jeví zaměstnanci Sekce impaktových studií a fyziologických analýz. Velikost úvazku, tedy skutečnost, zda se jedná o plný nebo částečný úvazek, ovlivňovala odpovědi respondentů/ek na otázky týkající se vyčerpání a stresu (s tím, že je jejich práce vyčerpávající statisticky významně rozhodně souhlasili pouze zaměstnanci na plný úvazek), mezilidských vztahů na pracovišti (nejméně spokojení s atmosférou na pracovišti byli lidé pracující na méně než 0,5 úvazku) i podmínek pro kombinaci práce a rodičovství. Lidé pracující na částečný úvazek častěji volí odpověď „rozhodně ano“ na otázku po možnosti kombinovat pracovní a soukromé povinnosti, zatímco lidé pracující na plný úvazek tuto možnost volí pouze ve 20 % případů, zároveň ve 20 % případů volí zápornou odpověď „spíše ne“. Pokud jde o vliv pozice, nejvyšší nejistotu práce pociťovali lidé na pracovní pozici junior researcher – vědecký/ pracovník/ice. Možnosti profesního růstu nejlépe hodnotí doktorandi/ky a lidé na pozici junior researcher – vědecký/a pracovník/ice. Lidé na této pozici a na pozici senior researcher – vedoucí vědecký pracovník také nejlépe hodnotí míru autonomie a svobody, kterou jim zaměstnání v CzechGlobe skýtá. Z hlediska mezilidských vztahů vnímali rivalitu na pracovišti především doktorandi, nicméně v absolutních počtech hodnotili situaci na pracovišti nejpozitivněji. Nejkritičtěji se k podpoře nadřízených vyjadřují postdoktorandi/ky a do jisté míry i junior researcher – vědečtí/cké pracovníci/e. Pokud jde o zkušenosti se znevýhodněním, ukázalo se, že s nějakou formou znevýhodnění se setkal pouze zlomek dotázaných – 6,6 % (8,6 % žen a 4,9 % mužů). Všichni s touto zkušeností byli ve věkové kategorii 24-44 let. Velice nízký počet odpovědí je možné chápat jednak jako odraz atmosféry v CzechGlobe, v potaz je ale nutné brát i možnost, že ti k prostředí kritičtější a více se obávající o svou pracovní pozici dotazník nevyplnili z obav z jeho zneužití, což je obava, která se objevuje dokonce i v dokončených dotaznících. Částečně tento postoj vychází z rozdílných společenskovědních a přírodovědných paradigmat, částečně jej ale nelze ignorovat jako informaci o vnímání prostředí a vedení. ATMOSFÉRA TÝKAJÍCÍ SE KOMBINACE PRÁCE A RODINNÉHO ŽIVOTA V CZECHGLOBE Přes relativně velkou časovou náročnost práce v CzechGlobe většina výzkumnic a výzkumníků vnímá své pracoviště jako vstřícné vůči požadavkům na kombinaci pracovního a soukromého života a jako takové, které není nepřátelské vůči rodičům nebo těm, kteří rodičovství plánují. Většina výzkumnic a výzkumníků může využít flexibilní pracovní dobu či práci z domova. Jen velmi nízký podíl respondentů/respondentek se setkal s požadavky ze strany nadřízených, které by jim např. znemožňovaly pečovat o nemocné děti, které by je otevřeně znevýhodňovaly v případě těhotenství nebo které by omezovaly jejich možnost zvolit si, jak dlouho budou s dětmi na rodičovské. FLEXIBILNÍ FORMY ZAMĚSTNÁNÍ (ČÁSTEČNÉ ÚVAZKY, FLEXIBILNÍ PRACOVNÍ DOBA A PRÁCE Z DOMOVA) V CzechGlobe je vysoký výskyt částečných úvazků. Na částečný úvazek pracovalo v rámci výzkumného souboru celkem 60,5 % respondentů/ek (62,9 % žen a 58,5 % mužů). Z hlediska rozsahu pak byly nejčastější plné úvazky (39,5 %), následovaly nadpoloviční úvazky (27,6 %), menší než poloviční úvazky (17,1 %) a poloviční úvazky (15,8 %), rozdíly mezi muži a ženami nebyly
statisticky významné, ale rozdíly patrné jsou: plné úvazky mají ve vzorku muži spíše než ženy. Analýza motivů pro práci na částečný úvazek pak ukázala, že částečné úvazky jsou primárně používány ke kombinaci studia a práce (25,7 % žen a 17,1 % mužů), hlavně ženy je používají jako nástroj pro kombinaci práce a péče o děti (17,1 % žen uvedla péči o děti jako jeden z důvodů pro práci na částečný úvazek, u mužů tento důvod nebyl nikdy jmenován, a to přesto, že muži ve vzorku mají děti častěji a mají jich více), ale zároveň jsou často výsledkem toho, že plný úvazek nebyl dotyčné/mu vůbec nabídnut a nejedná se tedy o skutečnou volbu. Podobně vysoký byl podíl částečných úvazků i u zahraničních pracovníků/ic: celkem 46,7 % z nich pracovalo na částečný úvazek (66,7 % žen a 33,3 % mužů), nejčastěji v rozsahu těsně pod 0,5. Drtivá většina z nich pracovala na smlouvu na dobu určitou. Částečné úvazky jsou přitom respondenty/kami obecně chápány jako dostupná forma zaměstnání. 77 % dotázaných souhlasilo s tvrzením, že v případě potřeby mají možnost získat snížený pracovní úvazek (rozhodně souhlasilo výrazně více žen, spíše souhlasilo více mužů). Většina dotázaných si navíc nemyslí, že by byl problém vrátit se z částečného úvazku na vyšší, ovšem skeptičtější k této možnosti jsou lidé již na částečný úvazek pracující. Také další flexibilní formy zaměstnání, jako je práce z domova a volná pracovní doba, se ukázaly jako velice dobře dostupné formy zaměstnání. Možnost pracovat z domova má podle svých slov 88 % respondentů, volnou pracovní dobu pak může využívat dokonce 90 % respondentů/ek, i když zde je patrný rozdíl mezi muži a ženami – ženy věří, že mohou volnou pracovní dobu využívat více než muži. NÁZORY NA HODNOCENÍ VĚDECKÉ PRÁCE S hodnocením vědecké práce v CzechGlobe souhlasí 51,3 % dotázaných, ovšem celých 31,6 % nedovedlo hodnocení vůbec posoudit. Muži vnímají hodnocení kladněji než ženy – souhlasí s ním 56,1 % mužů, ale jen 45,7 % žen. Hodnocení vědecké práce podle 35,5 % dotázaných ovlivnilo publikační strategie na pracovišti, přičemž k tomuto názoru se výrazně častěji přikláněli muži (z osob, které si změny všimly si to myslí 43,9 % mužů oproti 25,7 % žen). Nejčastější změnou byla snaha publikovat v zahraničních impaktovaných časopisech, za problematické je pak možné označit vnímanou snahu publikovat v časopisech, jež česká metodika uznává a především „drobení“ výsledků do většího počtu publikací a snaha omezit spoluautorství publikací s vědci a vědkyněmi působícími v jiných českých institucí z důvodu dělení bodů mezi autory a institucemi. ZKUŠENOSTI S AKADEMICKOU MOBILITOU Zkušenost se zahraničním pobytem měla většina dotázaných (celkem 59,2 %). Podle očekávání vykazovali muži výrazně vyšší úroveň mobility než ženy (zahraniční pobyt absolvovalo 73,1 % dotázaných mužů, ale pouze 42,9 % dotázaných žen), což je dáno i věkovou strukturou vzorku a CzechGlobe jako celku - se vzrůstajícím věkem roste podíl respondentů/ek, kteří uvedli, že v minulosti absolvovali zahraniční stáž či vědecký pobyt a protože je v CzechGlobe velmi málo žen ve věkových skupinách nad 40 let, jejich mobilita je nutně výrazně nižší. Nejvyšší míra mobility je pak patrná mezi pozicemi junior researcher (vědecký pracovník) a senior researcher (vedoucí vědecký pracovník). Mezi odbornými asistenty/kami mělo zkušenost se zahraniční mobilitou kolem 40 % dotázaných, doktorandi vycestovali ve 46,4 % případů, postdoktorandi v polovině případů. Z hlediska zařazení v sekcích je nejpatrnější rozdíl mezi ženami, kdy stáž nejčastěji absolvovaly ženy zaměstnané v Sekci humánních dimenzí dopadů globální změny (5 ze 6 respondentek) a Sekci inovačních a adaptačních technik (3 ze 4 respondentek). Ženy v ostatních sekcích naopak vyjíždějí relativně méně často. U ostatních zaměstnanců nejsou rozdíly podle zařazení v Sekci významné, procentuálně nejvíc
zkušeností se zahraniční stáží měli zaměstnanci/zaměstnankyně Sekce humánních dimenzí dopadů globální změny. Výše úvazku nehraje roli statisticky ani deskriptivně. Mezi hlavní důvody, proč lidé stáž dosud neabsolvovali, patřili u žen jejich partneři (20 %), následoval nedostatek příležitostí (17,1 %) a obavy z života v cizině (14,3 %). V případě mužů byly nejdůležitějším důvodem pracovní závazky (9,8 %). Partnerský život tak výrazně častěji brání vyjet ženám. Struktura vzorku i demografická skladba pracoviště pak neumožňují dostatečně otestovat význam péče o rodinné příslušníky a jeho genderovanost, nicméně ze skutečnosti, že pouze ženy uváděly péči o děti jako důvod pro práci na částečný úvazek a rovněž trávily výrazně více hodin týdně péčí o děti a domácnost, lze usuzovat, že péče je pro ženy v rámci CzechGlobe jednou z překážek výjezdu. Pokud jde o charakteristiky zahraniční stáže, kterou respondenti/ky považovali za nejvýznamnější, její průměrná délka byla 6,9 měsíců, ženy přitom jako nejvýznamnější hodnotily stáž, která v průměru trvala 7,7 měsíců, muži 6,6 měsíců. 85% stáží považovaných za nejvýznamnější přitom trvalo do jednoho roku, nejčastější délka stáže byla jeden měsíc. Muži častěji než ženy uváděli, že jejich nejvýznamnější stáž trvala do půl roku (68,8 % z těch, kteří za nejvýznamnější stáž označili tu, která trvala do půl roku, byli muži), ženy naopak o něco častěji uváděly, že jejich nejvýznamnější stáž trvala déle než rok. Pokud jde o typ stáže, nejčastěji vyjížděli akademičtí pracovníci/e do zahraničí během svého doktorského studia (53,3 % všech výjezdů) a na postdoktorskou stáž (20 %), 8,9 % absolvovalo v zahraničí doktorské studium. Ostatní formy mobility se vyskytovaly jen u malého podílu akademiků/ček. V případě žen se přitom jejich mobilita koncentrovala zejména do období jejich doktorského studia (60 % žen, z těch, které vycestovaly, tak učinilo právě během doktorského studia), což sice platí i u mužů (50 %), ale muži výrazně častěji vykazovali zahraniční mobilitu i po ukončení doktorátu (postdoktorské stáže – 23 %, hostování v zahraničí, standardní zaměstnání v zahraničí – celkem 10 %). Muži tedy mezi svými zkušenostmi zmiňovali i takové formy mobility, které jsou v současnosti uznávány a hodnoceny. Všechny stáže a pobyty se odehrály v Evropě a Severní Americe, přičemž muži i ženy výrazně častěji zůstávali v Evropě (83,3 % pobytů mužů a 86,7 % pobytů žen, které absolvovaly stáž). Stáže jako takové byly hodnoceny kladně (63 % mužů a 53 % žen, jež vycestovaly), přičemž nejvíce pozitivně hodnocenými aspekty spojenými s mobilitou bylo získání jazykových a praktických či teoretických znalostí a dále získání kontaktů a zapojení do stávajících sítí (v tomto případě hodnotili kladněji muži s 86,7 % než ženy se 73 %). Další často pozitivně hodnocenou oblastí byly také publikační příležitosti, kdy je opět muži vnímali pozitivněji než ženy. Naopak, oblast partnerského a rodinného života se ukázala nejčastěji jako negativně hodnocená. Častěji než muži ji přitom negativně hodnotily zejména ženy.
