Ředitelství (ústředí) České inspekce životního prostředí není vůči oblastnímu inspektorátu České inspekce životního prostředí nadřízeným správním orgánem ve smyslu § 175 odst. 7 správního řádu. Orgánem příslušným k prošetření způsobu vyřízení stížnosti ředitelstvím i oblastním inspektorátem České inspekce životního prostředí je Ministerstvo životního prostředí. V Brně dne 23. června 2014 Sp. zn.: 5148/2013/VOP/JBE
Zpráva o šetření ve věci použití recyklátu na stavbě příjezdové komunikace k vrtu Borkovany 1 v k.ú. Borkovany
Svým podnětem se na veřejného ochránce práv dne 13. 8. 2013 obrátilo občanské sdružení Z. a jeho okolí, se sídlem xxxxx (dále také „stěžovatel“), a žádalo o pomoc v záležitosti použití recyklátu na stavbě příjezdové komunikace k vrtu Borkovany 1 v k.ú. Borkovany a v záležitosti rekonstrukce náměstí a stavby terminálu IDS na náměstí Míru v Kloboukách u Brna, kde měl být použit materiál obsahující azbest.
A - Předmět šetření Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., ujal já, neboť veřejná ochránkyně práv využila své možnosti dané jí ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv1 přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast stavebního práva a práva životního prostředí, do níž spadá podnět stěžovatele. Z podnětu stěžovatele jsem zjistil především tyto podstatné skutečnosti. Ve dnech 13. a 14. 8. 2012 navezla společnost R., s. r. o., na stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci (polní cestu) celkem 555 tun recyklátu za účelem výstavby (zpevnění) této komunikace, která je přístupovou komunikací k vrtu Borkovany 101. Navážka recyklátu byla provedena na položenou geotextilii ve vrstvě 1–10 cm.2 Dne 15. 8. 2012 provedla Česká inspekce životního prostředí (dále také „inspekce“) místní šetření spojené s odběrem vzorků, v nichž následně byla zjištěna přítomnost azbestu (azbestová vlákna ve formě amositu, chrysotilu a krocidolitu). 1 2
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Ve znaleckém posudku ze dne 5. 9. 2012 se hovoří o vrstvě 10–15 cm.
Následně došlo k ručnímu vysbírání asi 10 kg azbestocementových úlomků po celé délce komunikace; v reprezentativních vzorcích odebraných znalcem po tomto sběru azbest již detekován nebyl. Ze znaleckého posudku ze dne 5. 9. 2012 vyplynulo, že využití recyklátu z pohledu přítomnosti azbestu: „nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví.“ Inspekce proto své šetření uzavřela s tím, že recyklát lze ponechat na místě. Společnosti byla uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč za porušení zákona o chemických látkách.3 Stížnost stěžovatele na postup inspekce v dané záležitosti shledala inspekce jako nedůvodnou a konstatovala, že nenalezla žádné okolnosti, které by zpochybňovaly závěry znaleckého posudku.4 Proti způsobu vyřízení dané stížnosti uvedl stěžovatel svoje námitky v dopisu ze dne 16. 6. 2013. Inspekce v dopisu ze dne 12. 8. 20135 vyhodnotila toto podání jako opakovanou stížnost proti postupu České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno, a konstatovala, že i tato stížnost je nedůvodná. Inspekce prošetřila případ v rozsahu, který předpokládá správní řád,6 námitky stěžovatele vůči znaleckému posudku jí jsou známy, a již se jimi zabývala. Současně inspekce upozornila, že stěžovatel může podat žádost o přešetření způsobu vyřízení své stížnosti dle ustanovení § 175 odst. 7 správního řádu. Stěžovatel nesouhlasil se způsobem odběru vzorků po odseparování azbestocementových úlomků, se způsobem tohoto odseparování ani se závěry znaleckého posudku. Především namítal to, že: (1)
celý objem odpadů (použitého recyklátu) prošel drtičkou, kontaminován tak byl celý recyklát; před sběrem po komunikaci jezdila těžká mechanizace, která drtila recyklát s obsahem azbestu na prach; ten se následně šířil ovzduším do okolí; byly sesbírány pouze viditelné úlomky na povrchu;
(2)
komunikace je v záplavovém území, hrozí vyplavování azbestu přívalovou vodou a kontaminace potoka (reakce na závěr posudku, že zbylá azbestová vlákna „jsou pevně fixována a zapouzdřena v cementové či betonové matrici a nedochází k jejich uvolňování“);
(3)
znalec ve znaleckém posudku bere v úvahu pouze chrysotil; amosit a krocidolit jako nebezpečnější amfibolová vlákna neuvádí;
(4)
znalec odebral pouze 2 kusy směsných vzorků;
(5)
geotextilie položená pod navezený recyklát byla na mnoha místech poškozená mechanizací a je zcela nefunkční; navíc není opatřena certifikátem;
(6)
recyklát je nebezpečným odpadem, avšak jako s takovým s ním nebylo zacházeno.
O stavbě (zpevnění) příjezdové komunikace bylo v době zahájení mého šetření vedeno řízení o dodatečném povolení stavby.7 V rámci řízení vedených před 3
Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4 Dopis ze dne 19. 4. 2013, zn. ČIŽP/47/OOH/1302925.003/13/BMJ. 5 Dopis ze dne 12. 8. 2013, čj. CIZP/10/KON/0901145.0233/13/RMS. 6 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 7 Oznámení o zahájení řízení o dodatečném povolení ze dne 28. 6. 2013, čj. MUH/26536/13/393.
2
speciálním stavebním úřadem (Městský úřad Hustopeče, odbor dopravy) byla tato stavba označena v řízení o odstranění stavby jako „přístupová cesta k průzkumnému vrtu ,Borkovany 101‘ Borkovany“ a v řízení o dodatečném povolení stavby jako „komunikace k vrtu BOR. 101 Borkovany“.8 Jako jedna z konstrukčních vrstev dodatečně povolované komunikace je uváděn cihelno-betonový recyklát tl. 300 mm. Vzhledem k tomu, že od stěžovatele ani zainteresovaných úřadů nemám informace o tom, že by v řízení o dodatečném povolení stavby již bylo vydáno rozhodnutí ve věci, vycházím z toho, že stavba dosud dodatečně povolena nebyla. Druhá část podnětu stěžovatele směřovala vůči postupu úřadů ve věci rekonstrukce (stavební úpravy) náměstí a stavba terminálu IDS na náměstí Míru v Kloboukách u Brna. Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona o veřejném ochránci práv ve věci zahájit šetření, v jehož rámci jsem o stanovisko požádal inspekci. Šetření jsem zaměřil pouze na postup České inspekce životního prostředí ve věci použití recyklátu na stavbě příjezdové komunikace k vrtu Borkovany 1 v k.ú. Borkovany a cílilo především ke zjištění a zhodnocení toho, zda se inspekce řádně vypořádala se všemi zásadními námitkami stěžovatele. Do řízení o dodatečném povolení stavby „komunikace k vrtu BOR. 101 Borkovany“ jsem s ohledem na svoji působnost nezasahoval. O mém názoru na záležitost rekonstrukce (stavební úpravy) náměstí a stavby terminálu IDS na náměstí Míru v Kloboukách u Brna byl stěžovatel informován dopisem ze dne 17. 12. 2013.
B - Skutková zjištění Dne 17. 1. 2014 mi bylo doručeno vyjádření ředitele České inspekce životního prostředí Ing. Jana Slance. K jednotlivým námitkám uvedl mimo jiné následující: (1)
Kontaminace celého recyklátu; uvolňování prachu z recyklátu s obsahem azbestu do ovzduší; sesbírání pouze viditelných úlomků na povrchu
Inspekce mi sdělila, že při své kontrole dne 15. 8. 2012 byly z předmětné komunikace sesbírány v délce asi 520 m viditelné úlomky azbestocementových prvků. Ve vzorcích byl následně laboratoří detekován azbest. V rámci dalšího šetření inspekce zjistila, že použitý recyklát vznikl podrcením demoličních odpadů vzniklých z bourání objektů v areálu starého závodu N. v k.ú. Hodonín. Bourací práce prováděla společnost R., s. r. o., na základě rozhodnutí o odstranění stavby. V rozhodnutí má být uvedeno, že „dle PD při prohlídce nebyla zjištěna přítomnost azbestových stavebních prvků“. Recyklace demoličních odpadů byla provedena přímo na místě závodu N. v celkovém množství 9 702 tun. Při šetření inspekce na místě byla zjištěna hromada
8
Oproti řízení o odstranění stavby je dodatečně povolovaná stavba situována navíc na pozemcích p.č. 1287 (vodní plocha), 1388 a 1550 v k.ú. Borkovany.
3
zbývajícího recyklátu. „Vizuální prohlídkou nebyla v recyklátu zjištěna přítomnost azbestových prvků.“ Inspekce dále uvedla, že samostatný limit pro azbestová vlákna ve vnějším prostředí není stávající legislativou stanoven. (2)
Situování komunikace v záplavovém území
Inspekce odkázala na řízení o (dodatečném) povolení výstavby komunikace s tím, že tato otázka je v kompetenci příslušného stavebního úřadu a inspekce není účastníkem řízení. (3)
Znalec ve znaleckém posudku bere v úvahu pouze chrysotil; amosit a krocidolit neuvádí
Inspekce uvedla, že nemá žádné kompetence ke zpochybňování výsledků práce soudního znalce v daném oboru. Dodala, že: „ve vzorcích odebraných soudním znalcem nebyl azbest detekován (v protokolu o odběru vzorku ze dne 17. 8. 2012 je soudním znalcem uvedeno, že každý ze 2 reprezentativních směsných vzorků recyklátu vznikl smícháním 10 dílčích vzorků). Soudní znalec nechal provést také kontrolní rozbor vzorků odebraných inspekcí dne 20. 9. 2012 – byl detekován pouze chrysotil; amosit ani krokydolit detekován nebyl.“ (4)
Znalec odebral pouze 2 kusy směsných vzorků
Inspekce uvedla, že: „počet a způsob odebraných vzorků je plně v kompetenci soudního znalce, který tak rozhodl na základě místního šetření.“ (5)
Poškozená geotextilie bez certifikátu
Inspekce podotkla, že toto tvrzení jí stěžovatel nesdělil. Uvedla, že při kontrole na místě dne 15. 8. 2012 stěžovatel k poškození či nefunkčnosti geotextilie nic neuváděl. Otázku použití a certifikace geotextilie při stavbě má posoudit příslušný stavební úřad v rámci (dodatečného) povolování stavby. (6)
Recyklát je nebezpečným odpadem, avšak jako s takovým s ním nebylo zacházeno
K této námitce uvedla inspekce následující: „Recyklát je výrobkem z odpadů ve smyslu § 3 odst. 6 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Podle vyhlášky č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, je odpad (jako celek) nebezpečným odpadem (s nebezpečnou vlastností karcinogenita) tehdy, pokud obsahuje látku klasifikovanou jako karcinogen v koncentraci vyšší než 0,1 % z celkového množství odpadu. V této souvislosti podotýkáme, že v celkově navezeném množství 555 tun recyklátu bylo zjištěno 10 kg azbestocementových úlomků (nikoliv samotného azbestu!!).“ Inspekce na závěr shrnula, že při hodnocení případu vycházela zejména z následujících skutečností (cituji): „- recyklát byl připraven z demoličních odpadů závodu N. k.ú. Hodonín – v příslušném rozhodnutí o odstranění stavby je uvedeno, že při prohlídce nebyla zjištěna přítomnost azbestových stavebních prvků; - při šetření inspekce na místě demolice závodu N. dne 20. 9. 2012 byly zjištěny hromady recyklátu, ve kterém vizuálně nebyly zjištěny úlomky stavebních prvků s obsahem azbestu;
4
- soudní znalec postup provedený v konkrétním případě k.ú. Borkovany vyhodnotil jako dostatečný - ve znaleckém posudku ze dne 5. 9. 2012 na základě negativních výsledků rozborů, studia legislativních a ostatních zdrojů, literárních vědeckých pramenů, zjištění z praxe a praktických zkušeností konstatoval, že využití recyklátu nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví.“ (7)
Opakovaná stížnost
K mému dotazu ohledně vyhodnocení podání stěžovatele mi inspekce sdělila, že písemné podání stěžovatele ze dne 16. 6. 2013 vyhodnotila jako opakovanou stížnost ve smyslu ustanovení § 175 správního řádu. Vycházela přitom ze skutečnosti, že první podání stěžovatele bylo vyřízeno z úrovně České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno. Druhé podání bylo adresované oddělení vnitřní kontroly ředitelství inspekce. „Právní kvalifikace a následné řešení stížnosti ze dne 16. 6. 2013 oddělením vnitřní kontroly ředitelství ČIŽP byly založeny na zjištění, že předchozí písemné podání stěžovatele ze dne 25. 2. 2013 bylo posouzeno mimo jiné jako stížnost proti postupu správního orgánu (proti postupu ČIŽP, oddělení odpadového hospodářství oblastního inspektorátu Brno) a v souladu s ustanovením § 175 odst. 4 správního řádu bylo prošetřeno z úrovně ředitele ČIŽP, oblastního inspektorátu Brno, což dle názoru ČIŽP neodporuje následně přijatému postupu, tj. zabývat se opětovně případným dalším podáním (stížností) učiněným týmž stěžovatelem v téže věci v režimu ustanovení § 175 odst. 4 správního řádu, avšak z úrovně ředitelství ČIŽP. Pokud je stížnost ředitelstvím ČIŽP shledána jako nedůvodná, součástí písemného vyrozumění ČIŽP, adresovaného stěžovateli, je informace o oprávnění stěžovatele využít řádného opravného prostředku ve smyslu ustanovení § 175 odst. 7 správního řádu (…). ČIŽP je toho názoru, že zmíněný procesní postup řešení předmětných písemných stížností ze dnů 25. 2. 2013 a 16. 6. 2013 nijak nekrátí stěžovatele na jeho právech domáhat se legitimními způsoby nalezení objektivní pravdy, naopak ČIŽP prokazatelně učinila veškeré kroky k zachování zákonem garantovaných práv stěžovatele, přičemž i přes výslovné upozornění stěžovatele na možné využití postupu daného ustanovením § 175 odst. 7 správního řádu tento řádný opravný prostředek stěžovatelem evidentně využit nebyl.“
C - Hodnocení věci zástupcem ochránkyně Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Před hodnocením postupu inspekce v dané věci bych rád uvedl několik obecných poznámek týkajících se azbestu. Azbest je vláknitý minerál ze skupiny křemičitanů, které se vyskytují přirozeně i v přírodě.9 V minulosti byl azbest kvůli svým vlastnostem využíván ke zpracování do různých druhů stavebních a izolačních materiálů – jako příklady stavebních materiálů s obsahem azbestu vyráběné 9
Azbest [online]. Wikipedie. Poslední editace 12. 5. 2014 13:52 [citováno 28. 5. 2014]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Azbest.
5
v minulosti na našem území lze jmenovat střešní šablony Eternit, vlnité střešní krytiny, kanalizační roury, asfaltové pásy a další.10 Azbest patří mezi karcinogenní látky. Vdechování azbestových vláken může způsobit azbestózu, rakovinu plic a mesotheliom, případně i rakovinu trávicího ústrojí. „Většina současné expozice naší populace azbestem pochází z využití a zneškodnění odpadů obsahujících azbest. Vlákna se též uvolňují během výstavby, údržby a demolice budov; zdrojem azbestu jsou stavební materiály, které obsahují azbest.“11 Nakládání s odpadem a výrobky obsahujícími azbest reguluje řada právních předpisů, a to i v rovině unijního práva. Lze jmenovat především směrnici Rady 87/217/EHS, o předcházení a snižování znečištění životního prostředí azbestem. Ta (odkazujíc i na další unijní předpisy) upozorňuje na potřebu ochrany zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci, apeluje na zavádění přísnějších opatření k ochraně zdraví člověka a životního prostředí a přijetí opatření, aby demolice budov, konstrukcí a zařízení obsahujících azbest a odstraňování azbestu nebo materiálů obsahujících azbest z budov, konstrukcí a zařízení, při nichž se uvolňují azbestová vlákna nebo prach, nezpůsobily významné znečištění životního prostředí azbestem. Nezbytné je zmínit též nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006,12 které zakazuje vyrábět, uvádět na trh a používat azbestová vlákna a předměty a směsi, které je obsahují, pokud do nich byla tato vlákna přidána záměrně. Z českých právních předpisů je potom možné jmenovat především stavební zákon, zákon o odpadech,14 zákon o ochraně veřejného zdraví15 či zákon o chemických látkách a prováděcí předpisy k těmto zákonům. 13
K šetřené záležitosti mohu uvést, že v současné době, kdy je demolice stavby v závodu N. dávno skončena, již není účelné pátrat po tom, jak se azbest do recyklátu dostal – resp. hodnotit, zda příslušný stavební úřad při povolování odstraňování stavby postupoval dostatečně důsledně (zda např. nemohlo být i oproti tvrzení projektové dokumentace zřejmé, že stavba obsahuje materiál s azbestem). Z mojí činnosti jako zástupce veřejné ochránkyně práv je mi známo, že k případům, kdy přítomnost azbestu v odstraňované stavbě je zjištěna až po provedení demolice takové stavby, v praxi bohužel opravdu dochází. Odpovědnost za takové jednání by měl nést v první řadě investor (žadatel o odstranění stavby), který přítomnost azbestu ve stavbě v dokumentaci bouracích prací neuvede. V nyní šetřené záležitosti 10
Z metodického pokynu odboru odpadů Ministerstva životního prostředí k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb. 11 Národní referenční laboratoř a oddělení pro hygienu půdy a odpadů. Nakládání s opady obsahujícími azbest [online]. Státní zdravotní ústav [citováno 27. 5. 2014]. Dostupné z http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/puda/legislativa_odpady/odpady_azbest.pdf. 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, ze dne 18. prosince 2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES. 13 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 14 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 15 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6
společnost R., s. r. o., pokutu od inspekce obdržela. Polemika nad vhodností výše této pokuty není předmětem tohoto šetření, proto se jí více nebudu zabývat. Pro moje hodnocení postupu inspekce v dané věci je stěžejní to, že se azbest v recyklátu uloženém na stavbě příjezdové komunikace k vrtu Borkovany 1 v k.ú. Borkovany vyskytl a i po několika ručních sběrech se (zbylé) fragmenty azbestocementu v recyklátu s největší pravděpodobností stále nachází. (1)
Postup inspekce při vyřizování „stížností“ stěžovatele
Z podkladů, které stěžovatel ke svému podnětu a v jeho následném doplnění přiložil, je zřejmé, že inspekce se stěžovatelem komunikovala a odpovídala mu na jeho podání. V tomto smyslu tedy nebyla nečinná. K vyhodnocení stěžovatelova druhého podání jako stížnosti dle ustanovení § 175 odst. 4 správního řádu uvádím následující. Správní řád zakotvuje v předmětném ustanovení právo podat stížnost proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany. Stížnost se podává u toho správního orgánu, který „vede řízení“. Má-li stěžovatel za to, že jeho stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. Nadřízeným správním orgánem je v případě České inspekce životního prostředí Ministerstvo životního prostředí.16 Česká inspekce životního prostředí je specifickým orgánem státní správy v tom smyslu, že má dvoustupňovou organizační strukturu – ústředí (ředitelství) a oblastní inspektoráty. Určitou kontrolu nad činností oblastních inspektorátů tak může vykonávat i ústředí přesto, že není odvolacím orgánem vůči rozhodnutím vydaným oblastními inspektoráty. Jinými slovy, ústředí není vůči oblastním inspektorátům v pozici instančně nadřízeného orgánu. Členění České inspekce životního prostředí na ústředí a oblastní inspektoráty je dáno organizačními důvody. Vyřizování stížností dle ustanovení § 175 správního řádu je zásadně dvojinstanční, správní řád s žádnou „mezifází“ nepočítá. V daném případě tedy primárně záleželo na obsahu v pořadí druhé stížnosti stěžovatele – zda se jednalo o zcela novou (obsahově jinou) stížnost, či o nesouhlas se způsobem vyřízení (první) stížnosti, resp. žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti.17 Posouzení předmětného podání dle jeho obsahu je přitom zásadně věcí úvahy správního orgánu, kterému dané podání došlo. Podání stěžovatele ze dne 16. 6. 2013 (tedy v pořadí jeho druhá „stížnost“) obsahovalo především námitky vůči znaleckému posudku, do kterého stěžovatel nahlédl až po podání své první stížnosti. V tomto ohledu tedy mohu akceptovat postup inspekce, kdy podání ze dne 16. 6. 2013 vyhodnotila jako stížnost dle ustanovení § 175 odst. 4 správního řádu, a nikoli jako žádost o přešetření způsobu vyřízení (první) stížnosti. Na druhou stranu inspekce v odpovědi na podání stěžovatele ze dne 16. 6. 2013 uvedla, že námitky stěžovatele vůči znaleckému 16
Srov. ustanovení § 1 odst. 1 a ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 178 správního řádu. 17 Viz rovněž i závěr č. 120 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 5. 10. 2012. Dostupný z http://www.mvcr.cz/clanek/zavery-poradniho-sboru-ministra-vnitra-ke-spravnimu-radu.aspx.
7
posudku jsou informacemi, které jí již jsou známy a kterými se již zabývala při šetření stěžovatelovy předchozí (první) stížnosti ze dne 25. 2. 2013. Blíže na námitky stěžovatele reagováno nebylo. Takovéto zjištění by, dle mého názoru, spíše vedlo k posouzení podání jako nesouhlasu s vyřízením první stížnosti a k nutnosti postoupit podání Ministerstvu životního prostředí. V zásadě však souhlasím s názorem inspekce, že stěžovatelova práva nebudou v případě, že věc ještě jednou prošetří inspekce (tentokráte z pozice ředitelství) dotčena. Stěžovateli však zároveň zůstává zachováno právo obrátit se s žádostí o přešetření způsobu vyřízení své stížnosti na Ministerstvo životního prostředí, ať již tuto stížnost vyřizoval oblastní inspektorát, či ředitelství inspekce. Shrnuji tedy, že postup inspekce ve věci vyřizování podání stěžovatele za daného stavu akceptuji. Doplňuji však, že se mi jeví jako vhodné, aby inspekce ve svých vnitřních předpisech jasně stanovila, kdo (ústředí/oblastní inspektorát) je příslušný k vyřízení konkrétní stížnosti, aby bylo pro příště zřejmé, který útvar inspekce bude tu kterou stížnost řešit. (2)
K námitkám stěžovatele
Z podkladů, které mám k dispozici, se jeví, že inspekce nebyla nečinná ani při samotném šetření dané záležitosti. Provedla kontrolu na místě; poté, co zjistila, že odebrané vzorky obsahují azbest, iniciovala (další) odseparování azbestocementových úlomků; ve vzorcích odebraných znalcem po odseparování nebyl azbest zjištěn. Inspekce si nechala předložit znalecký posudek, ze kterého plynulo, že provedené odseparování bylo dostatečné a využití recyklátu z pohledu přítomnosti azbestu nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví. Inspekce vyhodnotila, že recyklát je možno ponechat na místě. Provedla i šetření na místě bouracích prací a drcení demoličního odpadu na recyklát; uložila společnosti, která na příjezdovou komunikaci recyklát s obsahem azbestocementových úlomků navezla, pokutu dle zákona o chemických látkách, resp. dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006. Považuji rovněž za vhodné na tomto místě vyzdvihnout důležitou roli občanského sdružení, resp. spolku Z.a jeho okolí, v dané věci, bez jehož upozornění na existenci azbestocementových úlomků v recyklátu navezeném na příjezdovou komunikaci by možná k žádné nápravě ani nedošlo. K jednotlivým vypořádáním inspekce s námitkami stěžovatele v odpovědi inspekce na mou výzvu uvádím, že s nimi lze v zásadě souhlasit. Z dokumentů, které mám k dispozici od stěžovatele, jsem na dané námitky (i případně v obecnější rovině) odpověď inspekce nenalezl. Pokud se tedy s danými námitkami inspekce výslovně nevypořádala v odpovědích stěžovateli, z mého pohledu zásadně postačuje to, že na ně reagovala v dopisu pro mě, a stěžovatel tak závěry inspekce sezná z této zprávy o šetření. I když vypořádání inspekce s námitkami stěžovatele vnímám v tuto chvíli jako dostačující, mám k němu i určité výhrady. Především nesouhlasím s názorem inspekce, že stěžovatel upozornil na necertifikovanou a poškozenou geotextilii až v podnětu ochránci. Mám k dispozici podání stěžovatele ze dne 16. 6. 2013, kde je na třetí straně uprostřed stránky na nefunkčnost geotextilie výslovně poukazováno.
8
Přesto, že není v mojí kompetenci posuzovat postup a závěry znalce v dané věci, ztotožňuji se s názorem stěžovatele, že se ze znaleckého posudku jeví, že znalec spíše zlehčuje problematiku azbestu. S odkazem na obecné poznámky v úvodu této části mojí zprávy o šetření lze například polemizovat nad závěrem znalce, že „azbest není nikterak nebezpečný pro životní prostředí“. Byť i jen v kontextu daného případu, už samotný fakt, že recyklát s fragmenty azbestocementu byl zčásti rozježděn těžkými automobily a v prachových částečkách se dostal do ovzduší, znamená v obecné rovině znečištění ovzduší – i bez ohledu na to, že samostatný limit pro azbestová vlákna ve vnějším prostředí není legislativou stanoven. Souhlasím rovněž s námitkou stěžovatele, že se znalec v posudku měl vypořádat rovněž s tím, že ve vzorcích azbestocementových úlomků odebraných inspekcí dne 15. 8. 2012 byl prokázán obsah azbestocementových vláken nejen ve formě chrysotilu, ale rovněž ve formě amositu a krocidolitu.18 Není však v mojí kompetenci zpochybnit závěry znalce, že zbylé fragmenty azbestocementu jsou pravděpodobně vázány na podpovrchovou vrstvu tělesa komunikace, že jde o azbest pevně vázaný v cementové nosné matrici, a ani to, že projektovaný překryv kamenivem v konečném důsledku zabrání případnému procesu uvolňování azbestových vláken do okolního prostředí.19 Dle znalce využití recyklátu z pohledu přítomnosti azbestu nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví. Stěžovatel naproti tomu požaduje odstranění celého recyklátu z příjezdové komunikace. Ani znalecký posudek nedává odpověď na otázku, zda by odstraňování veškerého uloženého recyklátu nebylo pro životní prostředí a zdraví člověka škodlivější než ponechání recyklátu na místě s případnou další úpravou předmětné komunikace na základě dodatečného povolení stavby (bude-li vydáno). Domnívám se, že v současnosti je především na příslušném stavebním úřadu, aby posoudil, zda recyklát může zůstat na místě, a stanovil podmínky pro úpravu komunikace. Stěžovatel je v předmětném řízení účastníkem řízení, má tedy právo podávat proti záměru dodatečného povolení předmětné stavby námitky. Dodávám, že pro kvalifikované rozporování závěrů soudního znalce by bylo vhodné opatřit si vlastní znalecký posudek či alespoň vyjádření odborně způsobilé osoby. Podotýkám, že závěry inspekce, resp. znaleckého posudku, automaticky neznamenají, že „přístupová cesta k průzkumnému vrtu ,Borkovany 101‘ Borkovany“ může být dodatečně povolena stavebním úřadem. Inspekce se totiž zabývala v tomto smyslu pouze dílčí otázkou – použitím recyklátu, v němž byl detekován azbest, pro zpevnění komunikace. Příslušný stavební úřad bude předmětnou komunikaci posuzovat i z mnoha dalších hledisek (především dle stavebněprávních předpisů včetně splnění požadavků nařízení vlády č. 163/2002 Sb. stanovícího technické požadavky na vybrané stavební výrobky20). V řízení se budou vyjadřovat dotčené orgány státní správy, které posoudí možné dodatečné povolení předmětné stavby s ohledem na jednotlivé složky životního prostředí, veřejné zdraví apod. Souhlasím 18
Viz Protokol inspekce o kontrolním zjištění ze dne 24. 9. 2012. Znalec nijak nereaguje na stěžovatelem tvrzenou skutečnost, že se komunikace nachází v záplavovém území. Tuto otázku musí posoudit stavební úřad, resp. vodoprávní úřad, který bude v řízení o dodatečném povolení stavby dotčeným orgánem. 20 Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů. 19
9
s inspekcí, že otázku dostatečnosti geotextilie jako součásti stavby i otázku použití recyklátu s obsahem azbestových vláken v záplavovém území musí posoudit stavební úřad v rámci dodatečného povolování stavby. Shrnuji, že v současné době je, dle mého názoru, na příslušném stavebním úřadu, aby posoudil možnost dodatečného povolení přístupové cesty k průzkumnému vrtu, a další zásah z mojí strany je v tuto chvíli již bezpředmětný. Přesto bych rád požádal inspekci o to, aby i nadále v rámci svých možností monitorovala záležitost využití recyklátu na předmětné komunikaci, a aby dosledovala, zda bude s recyklátem, který zůstal na místě demolice v závodu N., naloženo v souladu s právními předpisy.
D - Závěry Ředitelství České inspekce životního prostředí není vůči oblastnímu inspektorátu České inspekce životního prostředí nadřízeným správním orgánem ve smyslu § 175 odst. 7 správního řádu. Orgánem příslušným k prošetření způsobu vyřízení stížnosti ředitelstvím i oblastním inspektorátem České inspekce životního prostředí je Ministerstvo životního prostředí. Tato zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky a právní závěry, k nimž jsem v průběhu šetření došel. Své šetření končím dle ustanovení § 18 zákona o veřejném ochránci práv s tím závěrem, že k postupu České inspekce životního prostředí mám určité menší výhrady, avšak v zásadě její postup v dané věci akceptuji. Dalších opatření z mojí strany již není třeba, neboť je nyní především na příslušném stavebním úřadu, aby posoudil, zda stavbu „přístupová cesta k průzkumnému vrtu ,Borkovany 101‘ Borkovany“ lze dodatečně povolit (a s jakými podmínkami), či nikoliv. Tuto zprávu zasílám řediteli České inspekce životního prostředí a rovněž stěžovateli.
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejné ochránkyně práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
10
