Existence povolení k trvalému pobytu není vázána na platnost průkazu o pobytu. Cizinec s povoleným trvalým pobytem je oprávněn vstupovat na území a pobývat na něm bez víza, přestože jazykový výklad ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců by mohl vést k opačnému závěru. V Brně dne 6. dubna 2012 Sp. zn.: 239/2011/VOP/JŠM
Zpráva o šetření ve věci podnětu paní J.O. A - Obsah podnětu Dne 12. 1. 2011 se na veřejného ochránce práv obrátila paní J.O., státní občanství Ruská federace (v České republice hlášena k pobytu; dále také „stěžovatelka“), s podnětem směřujícím proti postupu správních orgánů při vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu. Stěžovatelka nebyla spokojena ani s postupem Velvyslanectví České republiky v Moskvě (dále také „ZÚ Moskva“) při vyřízení žádostí o udělení víza k pobytu do 90 dnů, které podala jménem své nezletilé dcery E.A., státní občanství Ruská federace. Podnět podala na základě plné moci matka stěžovatelky, paní D.O. žijící v ČR. Stěžovatelka uvedla, že povolení k trvalému pobytu jí bylo uděleno dne 28. 7. 1997. Stěžovatelka se v době podání podnětu nacházela v Ruské federaci a neměla k dispozici žádný doklad, který by potvrzoval, že se jedná o osobu s povoleným trvalým pobytem na území České republiky. Průkaz o povolení k pobytu byl stěžovatelce vyznačen do cestovního dokladu, jehož platnost skončila v roce 2007. Stěžovatelka měla v dubnu 2010 na ZÚ Moskva požádat o vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců.1 Na území České republiky následně hodlala požádat o vydání nového průkazu povolení k pobytu. Stěžovatelka v době podání podnětu uváděla, že její žádost o vízum nebyla dosud vyřízena, přičemž tato skutečnost jí měla bránit v cestě do České republiky. Z obsahu podnětu dále vyplynulo, že Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky; dále také „OAMP“) vedlo v době podání žádosti řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatelky podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (pod čj. OAM-24682-29/MC-2010). Stěžovatelka uvádí, že řízení nebylo v době podání podnětu ochránci dosud pravomocně ukončeno. Zástupkyně stěžovatelky dne 17. 2. 2011 doručila do Kanceláře veřejného ochránce práv rozhodnutí OAMP (čj. OAM-24682-34/MC-2010, ze dne 19. 12. 2010), kterým 1
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni 13. 4. 2010 (dále také „zákon o pobytu cizinců“).
bylo rozhodnuto o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatelky podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. S ohledem na obsah podnětu jsem se rozhodl podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o veřejném ochránci práv“) zahájit ve věci šetření.
B - Průběh šetření (skutkové a právní okolnosti případu zjištěné během šetření) Vzhledem ke skutečnosti, že s účinností od 1. 1. 2011 bylo k řízení o vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců příslušné OAMP, obrátil jsem se dne 28. 1. 2011 s žádostí o vyjádření k výše uvedené věci na ředitele OAMP PhDr. Tomáše Haišmana. O vyjádření k případu jsem dále požádal i velvyslance České republiky v Ruské federaci PhDr. Petra Koláře. a) Vyjádření ředitele OAMP Vyjádření ředitele OAMP PhDr. Tomáše Haišmana na výše uvedenou výzvu bylo do Kanceláře veřejného ochránce práv doručeno dne 16. 5. 2011 (dopis čj. MV49313-2/OAM-2011, ze dne 20. 4. 2011). Ve svém dopisu se ředitel OAMP v obecné rovině nejprve vyjádřil k udělování dlouhodobých víz podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců cizincům s povoleným trvalým pobytem na území ČR, kteří pobývají v zahraničí a nedisponují žádným dokladem o povoleném trvalém pobytu. U cizince, kterému skončila platnost jeho dokladu (průkazu o povolení k trvalému pobytu), a pro návrat do České republiky nedisponuje žádným dokladem, který by potvrzoval, že je osobou s povoleným trvalým pobytem na území, je třeba vycházet z ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců. To mj. stanoví, že cizinec, kterému byl vydán průkaz o povolení k trvalému pobytu, je oprávněn vstupovat na území, pobývat na něm a vycestovat bez víza. Doklad o povolení k trvalému pobytu však může být cizinci opětovně vystaven v rámci prodloužení platnosti tohoto dokladu pouze po příjezdu na území České republiky Ministerstvem vnitra. Z těchto důvodů je v uvedených případech udělováno vízum za účelem převzetí průkazu o povolení k pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců (dále také „vízum D/VR“) z moci úřední. Slouží k tomu, aby cizinec mohl realizovat své právo a bez problémů přicestovat na území České republiky, kde mu následně bude vydán nový průkaz povolení k pobytu. Ze zákona nevyplývá povinnost cizince o jakékoliv vízum za tímto účelem žádat. Cizinec na základě svého rozhodnutí může na území České republiky cestovat bez tohoto víza, ovšem vystavuje se tím riziku, neboť je třeba vzít v úvahu geografickou polohu České republiky. Jedná se nejen o případy letecké dopravy do České republiky, kdy by dopravce neměl takovéto osoby přijmout k přepravě, 2
ale i o případy pozemní dopravy do České republiky, kdy cizinci musí tranzitovat přes jiné schengenské státy, a to samozřejmě v souladu se zákonnými požadavky těchto států. Udělení víza D/VR nepodléhá správnímu poplatku a není vyžadováno předložení náležitostí pro udělení víza. Daný postup je tedy pouze administrativním postupem, jenž slouží k osvědčení existujícího pobytového oprávnění, které však nemůže dotyčná osoba prakticky prokázat, jelikož vypršela doba platnosti průkazu o povolení k pobytu. Podle názoru ředitele OAMP je dosavadní praxe udělování těchto víz D/VR v pořádku. Jednak jde v daných případech o aplikaci ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců analogií ve prospěch cizince s ohledem na oprávnění cizince zakotvené ustanovením § 173 téhož zákona a rovněž se zřetelem ke skutečnosti, že se jedná o udělení víza z moci úřední bez vyžadování jakýchkoli náležitostí, vyjma platného cestovního dokladu. Skutečnost, že jde o osobu s trvalým pobytem a že tu není jiná překážka jejího vstupu na území, pak zastupitelský úřad zjistí vyžádáním stanoviska Ministerstva vnitra k dotyčné osobě. Vízum D/VR v těchto případech tedy nemá konstitutivní povahu, ale je pouze deklaratorním aktem, který v daném případě osvědčí oprávnění cizince zakotvené v ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců. Současně však, ačkoli jde o vízum udělené analogicky ve vztahu k ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, tedy vízum z moci úřední, předpokládá iniciativu cizince, který se z tohoto důvodu dostaví na příslušný zastupitelský úřad, neboť ten by se jinak o problému cizince nedozvěděl. Ve vztahu ke konkrétnímu případu stěžovatelky ředitel OAMP uvedl následující: „V daném případě výše uvedené cizinky byla situace taková, že cizinka o výše uvedené vízum D/VR požádala a k této žádosti bylo ministerstvo osloveno zastupitelským úřadem o vydání pokynu k udělení, či neudělení víza. Zastupitelský úřad ovšem společně s žádostí o stanovisko k vízu rovněž zaslal poznatek k osobě cizinky, konkrétně informaci o tom, že cizinka na území ČR nepobývala od roku 2005, a dále to, že cizinka již jednou v roce 2009 o toto vízum požádala, ale vízum nevyužila. Na základě sdělených poznatků tedy bylo s cizinkou zahájeno a je v současné době vedeno řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců z důvodu déle trvajícího pobytu mimo území států Evropské unie. Cizince byl trvalý pobyt dokonce nepravomocně zrušen, a to rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 19. 12. 2010, čj. 24682-341MC-2010, proti němuž cizinka podala dne 1. 3. 2011 odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. V situaci jmenované (a situacích obdobných) tak nelze dle našeho názoru pominout skutečnost zahájeného řízení o zrušení platnosti povolení. V těchto případech a s ohledem na systematický výklad zákona je třeba dle našeho názoru výše uvedená ustanovení zákona o pobytu cizinců aplikovat současně ve spojení s ustanovením § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, který stanoví, že dobu platnosti 3
průkazu o povolení k pobytu ministerstvo neprodlouží, shledá-li důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu. Jmenované cizince tedy nelze za dané situace prodloužit platnost průkazu o povolení k pobytu, nebot‘ zákon nepodmiňuje neprodloužení doby platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu konečným rozhodnutím o zrušení povolení, ale pouze shledáním důvodů pro zrušení povolení, což je dle našeho názoru splněno již tím, že je zahájeno řízení ve věci zrušení platnosti povolení (v tomto případě došlo i k nepravomocnému zrušení povolení). Za dané situace je tak třeba vycházet z toho, že není možné vydat pokyn k udělení víza D/VR, dokud by nebylo pravomocně rozhodnuto o případném zastavení řízení ve věci zrušení platnosti povolení, nebot‘ průkaz o povolení k pobytu by nebylo možné vydat. Pro tyto případy poukazujeme i na hospodárnost tohoto postupu, neboť v případě, že bude cizince pravomocně zrušeno povolení k trvalému pobytu a cizinka bude na území, bude muset ministerstvo cizince vystavit výjezdní příkaz a stanovit jí lhůtu k vycestování. Takový postup není nutný, pokud cizinka bude do skončení řízení ve svém domovském státě.“ K dopisu ředitel OAMP přiložil i kopie spisové dokumentace shromážděné v řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatelky vedené OAMP pod čj. OAM-24682/MC-2010. Ve správním spisu se (mimo jiné) nalézá: -
-
-
-
Kopie průkazu o povolení k pobytu č. CZE0031617 ve formě štítku vyznačeného do cestovního dokladu dne 9. 7. 2003 s vyznačeným údajem o platnosti: „TRVALE/PERMANENTLY“. Výpis z cizineckého informačního systému ze dne 17. 8. 2010, podle kterého měla stěžovatelka uděleno povolení k trvalému pobytu a byl jí vydán průkaz o povolení k pobytu č. AA522591 s platností do 23. 5. 2016. E-mailová zpráva ZÚ Moskva ze dne 13. 4. 2012 určená Policii ČR - Ředitelství služby cizinecké policie (dále také „ŘSCP“), ve kterém ZÚ Moskva informuje o žádosti podané stěžovatelkou o vydání víza k pobytu nad 90 dnů (typ D/VR) pod čj. MOSC201004130007D3155. Stěžovatelka se měla na ZÚ Moskva obrátit se „žádostí o přenesení povolení k trvalému pobytu do nového CP č. 636656018 z důvodu neplatnosti CP č. 601937438“. ZÚ Moskva dále informuje, že z předchozího CP má být zřejmé, že stěžovatelka od roku 2005 na území nepobývala, a proto jsou k dalšímu využití zasílány fotokopie všech stránek tohoto dokladu. Přípis OAMP ze dne 14. 5. 2010 zaslaný ŘSCP, v němž OAMP avizuje poznatek o existenci důvodu pro zrušení povolení k trvalému pobytu, přičemž své stanovisko k udělení požadovaného víza (D/VR) hodlá sdělit až poté, co se seznámí s protokoly o pohovoru se stěžovatelkou provedeném na ZÚ Moskva.
Samostatná spisová dokumentace vedená k žádosti (podnětu) stěžovatelky o udělení víza k pobytu nad 90 dnů podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců mi poskytnuta nebyla.
4
b) Vyjádření velvyslance ČR v Ruské federaci Na můj dopis ze dne 28. 1. 2011 reagoval velvyslanec ČR v Ruské federaci PhDr. Petr Kolář dopisem (čj. 10373/2011-MOSKO) ze dne 22. 2. 2011. V dopisu uvádí, že se stěžovatelka obrátila dne 13. dubna 2010 osobně na ZÚ Moskva se žádostí, resp. podnětem, k vydání víza k pobytu nad 90 dnů dle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Pro vyznačení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu zanesl ZÚ Moskva údaje stěžovatelky do vízového programu, prostřednictvím kterého byl o stanovisko k vyznačení víza požádán OAMP. Z cestovních dokladů žadatelky, které sama předložila konzulárním pracovníkům, bylo zjištěno, že jmenovaná od roku 2005 na území ČR nepobývá. Tento poznatek byl následně sdělen OAMP. Dne 24. 5. 2010 obdržel ZÚ Moskva od OAMP usnesení o dožádání. Dožádaným úkonem bylo sepsání protokolu o podání vysvětlení stěžovatelky, jehož účelem bylo zjištění, zda jmenovaná splňuje podmínku uvedenou v ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Na základě požadavku OAMP byl dne 26. 5. 2010 proveden se jmenovanou výslech, jehož záznam byl zaslán obratem na OAMP. Dne 14. 7. 2010 obdržel ZÚ Moskva od OAMP další usnesení o dožádání. Dožádaným úkonem bylo sepsání protokolu o podání vysvětlení se stěžovatelkou, a to rovněž z pozice zákonného zástupce nezletilých dětí – B.A., A.A. a V.A. I v tomto případě bylo účelem tohoto úkonu zjistit, zda jmenovaní cizinci splňují podmínku uvedenou v ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Na základě požadavku OAMP byl dne 23. 7. 2010 proveden s paní O. výslech (resp. sepsán protokol o podaném vysvětlení). Současně dne 14. 7. 2010 měl ZÚ Moskva obdržet od OAMP oznámení o zahájení správního řízení ve věci řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatelky podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců z důvodu pobytu mimo území států Evropské unie po dobu delší než 12 měsíců. Dne 23. 7. 2010 převzala stěžovatelka oznámení o zahájení řízení dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Dne 17. 9. 2010 pak stěžovatelka převzala výzvu k vyjádření účastníka řízení před vydáním rozhodnutí, kterou ZÚ Moskva obdržel od OAMP dne 24. 8. 2010. Dne 19. 1. 2011 ZÚ Moskva obdržel od OAMP rozhodnutí, na základě kterého bylo povolení k trvalému pobytu stěžovatelky s odkazem na ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zrušeno (stěžovatelce odesláno dne 21. 1. 2011). Pokud jde o postup ZÚ Moskva při vyřizování žádostí o udělení schengenského víza pro dceru stěžovatelky E.A., nar. 2009, uvádí velvyslanec České republiky v Ruské federaci, že první žádost ze dne 14. 6. 2010 (QM0C201006140153) byla zamítnuta v souladu s čl. 32 písm. a) bodu ii) Vízového
5
kodexu.2 Druhá žádost ze dne 23. 7. 2010 (QM0C201007230291) byla zamítnuta v souladu s čl. 32 písm. b) stejného právního předpisu. V obou případech měla dcera stěžovatelky cestovat do ČR se svojí matkou, která žádosti za dceru podávala. Nebyla však držitelkou žádného víza ani neměla potvrzené povolení k trvalému pobytu. Rozhodnutí o neudělení schengenského víza bylo v takové situaci zcela opodstatněné, nebot‘ nebyl zdůvodněn účel a podmínky pobytu E.A. na území ČR a existovaly důvodné pochybnosti, pokud jde o úmysl opustit území ČR před skončením platnosti víza. Ke svému dopisu velvyslanec ČR v Ruské federaci PhDr. Petr Kolář přiložil i kopii spisové dokumentace vedené ke zmíněným vízovým žádostem. C - Hodnocení postupu a rozhodování úřadů Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Na základě dosud provedeného šetření jsem dospěl k závěru, že další využití tzv. vyšetřovacích oprávnění, kterými v souladu s ustanovením § 15 zákona o veřejném ochránci práv disponuji, není třeba a věc hodnotím následujícím způsobem. a) Vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců Podnět stěžovatelky primárně směřoval proti postupu správních orgánů při vyřízení její žádosti (ze dne 13. 4. 2010) o vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců: „Vízum k pobytu nad 90 dnů se dále uděluje cizinci za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, studia nebo vědeckého výzkumu, povolení k dlouhodobému pobytu vydaného podle ustanovení § 42 odst. 3 anebo § 42g nebo za účelem podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí (ustanovení § 49).“ Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o pobytu byly příslušné k udělení víza pobytu nad 90 dnů orgány cizinecké policie - oblastní ředitelství služby cizinecké policie [podle ustanovení § 164 odst. 1 písm. f) cit. zákona]. S ohledem na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2011 (tj. ještě před podáním podnětu stěžovatelkou) došlo k přesunu kompetence ve věcech udělování dlouhodobých víz na OAMP a reorganizaci útvarů cizinecké policie, komunikoval jsem v průběhu svého šetření pouze s OAMP jako věcně příslušným správním orgánem. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že s ohledem na specifické podmínky pro vydání víza 2
Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009, o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex).
6
k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců (viz dále) i před 1. 1. 2011 o vydání tohoto typu víza fakticky rozhodovalo OAMP jakožto správní orgán příslušný k vydání rozhodnutí o žádosti o povolení k trvalému pobytu [ustanovení § 165 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců]. Vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců bylo udělováno nikoliv na žádost, ale z moci úřední. Patrně z tohoto důvodu nebyly v souvislosti s vydáním víza požadovány po cizinci náležitosti uvedené v ustanovení § 31 zákona pobytu cizinců, neboť ty se týkaly pouze případů, kdy bylo řízení o udělení víza k pobytu nad 90 dnů zahajováno na základě žádosti.3 Ze stejného důvodu ani vydání víza D/VR nepodléhalo správnímu poplatku. Účelem pobytu na území České republiky bylo převzetí povolení k trvalému pobytu. S tím souvisela i zákonem stanovená maximální doba pobytu cizince na území ČR na toto vízum (pouhé tři pracovní dny), a to ve vazbě na ustanovení § 74 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.4 Ustanovení § 74 odst. 2 zákona o pobytu cizinců 5 ve vazbě na ustanovení § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále dále „správní řád“),6 stanovilo, že namísto písemného vyhotovení rozhodnutí se cizinci vydá průkaz o povolení k pobytu. Teprve dnem převzetí dokladu - průkazu o povolení k pobytu bylo ukončeno správní řízení a rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu7 nabylo právní moci a právních účinků. Z hlediska pobytového režimu cizinců jsou účinky rozhodnutí patrné z ustanovení § 65 zákona o pobytu cizinců, podle kterého je cizinec oprávněn pobývat na území v rámci trvalého pobytu a dále z ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců, podle kterého „cizinec, jemuž byl vydán … průkaz o povolení k pobytu, je oprávněn vstupovat na území, pobývat na něm a vycestovat z území bez víza“. Formulace použitá v ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců byla (s ohledem na právní úpravu obsaženou v ustanovení § 74 odst. 2 zákona o pobytu cizinců) pochopitelná, teprve převzetím povolení k pobytu vzniklo cizinci oprávnění pobývat na území v rámci trvalého pobytu (resp. tyto události spadaly v jeden
3
Není to ani potřebné, neboť podmínky pobytu cizince na území byly prověřovány již v předchozím řízení o povolení k pobytu. 4 „Cizinec je povinen se ve lhůtě 3 pracovních dnů od vstupu na území osobně dostavit k převzetí průkazu o povolení k pobytu.“ 5 „Namísto písemného vyhotovení rozhodnutí se cizinci vydá průkaz o povolení k pobytu. Spolu s průkazem o povolení k pobytu se cizinci vydá i potvrzení o povoleném pobytu na území.“ 6 „(1) Pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad. (2) O vydání dokladu se učiní záznam do spisu, který obsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 67 odst. 2. Namísto odůvodnění se v záznamu uvede seznam podkladů rozhodnutí. (3) Dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a právních účinků. (4) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá vydaný doklad platnost.“ 7 Rozhodnutí se v tomto případě nevydávalo v písemné formě, ale provedl se o něm záznam ve spisu v souladu s ustanovením § 151 odst. 2 a § 67 odst. 2 správního řádu. Vydaný průkaz o povolení pobytu sloužil pouze jako osvědčení o existenci přiznaného práva trvalého pobytu.
7
okamžik), přičemž existence tohoto oprávnění se prokazovala právě průkazem o povolení k pobytu (ustanovení § 78 zákona o pobytu cizinců).8 Z výše uvedeného je zřejmé, že existence povolení k trvalému pobytu nebyla vázána na platnost průkazu o pobytu. Cizinec s povoleným trvalým pobytem byl oprávněn vstupovat na území a pobývat na něm bez víza, přestože čistě jazykový výklad ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců by mohl vést k jinému závěru. Stejný právní názor na výše uvedené zastává i ředitel OAMP, podle kterého pro cizince s povoleným trvalým pobytem ze zákona nevyplývá povinnost žádat o jakékoliv vízum pro vstup na území České republiky a cizinec je na základě svého oprávnění oprávněn cestovat na území i bez víza. Povolení stěžovatelky k trvalému pobytu tak mohlo být zrušeno pouze na základě pravomocného správního rozhodnutí vydaného podle ustanovení § 77 zákona o pobytu cizinců či zaniknout ze zákonem stanovených důvodů (ustanovení § 76 zákona o pobytu cizinců). Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelce bylo uděleno povolení k trvalému pobytu již dne 29. 7. 1997 (rozhodnutím ICP Brno čj. PJM2194/CP-BM-CE-97), které do doby podání podnětu nebylo pravomocně zrušeno. Stěžovatelce musel být vydán průkaz povolení k pobytu (s platností na dobu 5 let) již v roce 1997, který si následně prodloužila (resp. byl jí vydán nový průkaz k pobytu). Je tedy zřejmé, že ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na situaci stěžovatelky přímo nedopadalo, neboť stěžovatelka si povolení k trvalému pobytu, resp. průkaz povolení k pobytu, v minulosti již převzala. Toto ředitel OAMP v podstatě potvrdil tím, když ve svém vyjádření uvádí, že správní orgány mají v obdobných případech aplikovat ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu na základě analogie. Takový postup je podle jeho názoru správný a směřuje k zajištění bezproblémového vstupu cizince na území České republiky. S ohledem na skutečnost, že se jedná o analogické užití ustanovení zákona o pobytu cizinců ve prospěch cizince, mohu se s názorem ředitele OAMP ztotožnit. b) Vydání průkazu o povolení k pobytu podle ustanovení § 80 a § 82 zákona o pobytu cizinců Ředitel OAMP uvedl, že v řízení o udělení víza má být na základě stanoviska OAMP zjištěno, zda cizinec má na území České republiky povolen trvalý pobyt a zda neexistuje další překážka jeho vstupu na území. Podle názoru ředitele OAMP nebylo možné v případě stěžovatelky pominout skutečnost probíhajícího řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 77 odst. písm. d) zákona o pobytu cizinců. 8
Podle dřívějšího znění ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců (tj. ve znění účinném do 26. 4. 2006) bylo právo cizince vstupovat na území, pobývat na něm a vycestovat z tohoto území bez víza vázáno na vydání povolení k pobytu (nikoliv na převzetí průkazu o povolení k pobytu dle ustanovení § 81 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 26. 4. 2006).
8
Doklad o povolení k trvalému pobytu by mohl být stěžovatelce podle názoru ředitele OAMP opětovně vystaven v rámci prodloužení platnosti tohoto dokladu po jejím příjezdu na území České republiky (tedy postupem podle ustanovení § 80 zákona o pobytu cizinců). V této souvislosti poukázal na ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle kterého nebylo možné platnost povolení k pobytu prodloužit, byl-li správním orgánem shledán důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 77 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelce z tohoto důvodu nebylo možné po jejím příjezdu na území vydat průkaz o povolení k pobytu do doby, než by bylo pravomocně zastaveno řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. S ohledem na stanovený účel pobytu na vízum udělované podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců se s ředitelem OAMP shoduji v tom, že předpokladem pro udělení víza cizinci bylo pozdější vydání průkazu o povolení k pobytu (resp. neexistence překážek k jeho vydání). Mám-li posoudit postup správních orgánů při rozhodování o udělení/neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu, musím se proto zabývat i problematikou vydávání průkazů o povolení k pobytu, která byla upravena v ustanoveních § 78 až § 82 zákona o pobytu cizinců.9 Podle ustanovení § 80 odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Cizinec je povinen požádat ministerstvo o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu ve lhůtě 90 dnů před uplynutím této doby; v odůvodněných případech může žádost podat i dříve.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že cizinec byl podle výše uvedeného ustanovení oprávněn žádat o prodloužení průkazu v době platnosti průkazu o povolení k pobytu, resp. ve stanovené lhůtě před skončením platnosti průkazu o povolení k pobytu. Zákon pouze připouštěl, aby cizinec „v odůvodněných případech“ požádal o prodloužení platnosti průkazu ještě před stanovenou lhůtou. V ostatních případech, kdy platnost průkazu skončila či jeho platnost byla zrušena (viz ustanovení § 86 zákona o pobytu cizinců), nebyla platnost průkazu prodlužována, ale mělo být postupováno podle ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců. Podle ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců byl vydáván nový průkaz o povolení k pobytu, přičemž s ohledem na ustanovení § 79 odst. 4 zákona o pobytu cizinců bylo možné jej vydat s platností pouze na dobu 10 let. Ustanovení § 79 odst. 4 zákona o pobytu cizinců neumožňovalo ministerstvu, aby vydalo průkaz s dobou platnosti na dobu kratší (např. na předpokládanou dobu trvání řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu), ani jej nelimitovalo dobou platnosti cestovního dokladu, do něhož byl průkaz o povolení k pobytu vyznačován.10 Rozlišování mezi prodloužením platnosti průkazu o povolení k pobytu podle ustanovení § 80 zákona o povolení k pobytu a vydáním průkazu podle 9
Od 1. 5. 2011 je právní úprava této problematiky obsažena v ustanoveních v hlavě § 117a - § 117g zákona o pobytu cizinců. 10 Na rozdíl od předchozí právní úpravy obsažené v ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky: „(2) Průkaz povolení k pobytu se vydává s platností na dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu nebo na dobu pěti let, jde-li o povolení k trvalému pobytu, nejdéle však na dobu platnosti cestovního dokladu cizince.“
9
ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců mělo patrně význam pouze z hlediska předepsaných náležitostí předkládaných k žádosti (srov. ustanovení § 81 a § 82 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) a vybíraných správních poplatků (viz sazebník správních poplatků - položka 116 přílohy zákona o správních poplatcích).11 Ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců,12 které ve své odpovědi zmínil ředitel OAMP, podle mého názoru, bránilo pouze prodloužení platnosti průkazu (tj. o dalších 10 let). V případě vydání průkazu podle ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců se toto ustanovení neuplatnilo.13 Žádné ustanovení zákona o pobytu cizinců proto nebránilo OAMP vydat průkaz cizinci, i pokud by byly zjištěny důvody pro zahájení řízení o zrušení platnosti trvalého pobytu podle ustanovení § 77 zákona o pobytu cizinců. V případě stěžovatelky bylo zjištěno, že průkaz o povolení k pobytu stěžovatelky (č. AA522591) byl vydán s platností až do 23. 5. 2016. Obsah e-mailové zprávy ZÚ Moskva ze dne 13. 4. 2012 nasvědčuje tomu, že stěžovatelka se měla na ZÚ Moskva uvedeného dne dostavit s neplatným cestovním dokladem (č. 601937438). V uvedeném cestovním dokladu měla vyznačen průkaz o povolení k pobytu. Stěžovatelka požádala o „přenos“ tohoto povolení do nového (platného) cestovního dokladu. Telefonickým dotazem učiněným dne 12. 4. 2012 na konzulární oddělení Velvyslanectví Ruské federace v Praze bylo ověřeno, že v případě vydání nového cestovního dokladu je starý cestovní doklad, ve kterém jsou vyznačena platná víza či povolení k pobytu, občanům Ruské federace ponecháván. Otázkou, která tak v této souvislosti vyvstává, je, zda průkaz povolení k pobytu stěžovatelky byl neplatný, a zda tedy bylo nutné řešit situaci udělením víza D/VR. Ředitel OAMP se k platnosti průkazu stěžovatelky ve svém dopisu nijak nevyjádřil. Důvody pro skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu uvádělo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nicméně skončení platnosti cestovního dokladu mezi nimi uvedeno nebylo. Skončení platnosti cestovního dokladu zákon neuváděl ani jako důvod pro zrušení platnosti průkazu o povolení k pobytu (viz ustanovení § 86 odst. 2 cit. zákona). Výše uvedené mě vede k závěru, že průkaz o povolení k pobytu stěžovatelky byl ke dni 13. 4. 2010 stále platný. Patrně jediným způsobem, jak mohla stěžovatelka dosáhnout „přenosu“ platného povolení k pobytu, resp. jeho vyznačení ve formě štítku do nového cestovního dokladu, bylo podání žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu podle ustanovení § 80 zákona o pobytu cizinců. K takovému postupu však nebyly splněny podmínky (viz ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), a z toho důvodu nemohlo být uděleno ani vízum D/VR. V tomto ohledu jsem pochybení správních orgánů neshledal. 11
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Podle ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců: „Dobu platnosti průkazu o povolení k pobytu ministerstvo neprodlouží, shledá-li důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 77.“ 13 Obdobný postup předpokládá v současnosti platné ustanovení § 117e zákona o pobytu cizinců, které již výslovně počítá i s vydáním průkazu o povolení k pobytu po skončení či zrušení jeho platnosti podle ustanovení § 117l zákona o pobytu cizinců (např. i v případě skončení platnosti průkazu z důvodu uplynutí doby platnosti v něm uvedené). 12
10
Z okolností případu je nicméně zřejmé, že stěžovatelka se domnívala, že bez průkazu o povolení k pobytu vyznačeném v novém cestovním dokladu se nemůže vrátit do České republiky, a proto usilovala o získání víza D/VR.14 Stěžovatelka nicméně ke vstupu na území České republiky vízum D/VR nepotřebovala a mohla využít povolení k pobytu vyznačené ve starém cestovním dokladu. O této okolnosti měly stěžovatelku správní orgány (v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 správního řádu) poučit, a to při jednání se stěžovatelkou, popř. uvedením obecné informace ohledně platnosti průkazu o povolení k pobytu v obdobných případech na webových stránkách ZÚ Moskva. V této souvislosti si dále dovolím polemizovat s názorem ředitele OAMP, podle kterého bylo možné cizinci, jemuž skončila platnost jeho dokladu (průkazu o povolení k pobytu) a pro návrat nedisponuje žádným dokladem o existenci povolení k trvalému pobytu, opětovně vystavit doklad o povolení k pobytu (průkaz o povolení k pobytu) v rámci prodloužení platnosti tohoto dokladu po příjezdu na území. Tento právní výklad totiž, podle mého názoru, neprávem opomíjí ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců, které předpokládalo vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkazy neplatné.15 Jak jsem již výše uvedl, vydání průkazu podle ustanovení § 82 zákona o pobytu nebránilo ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které se vztahovalo pouze na postup při prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu. Samotné zahájení řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu v těchto případech nebylo překážkou pro udělení víza D/VR. Uvedené závěry lze, podle mého názoru, plně vztáhnout i na postup správních orgánů podle aktuálně platné úpravy obsažené v ustanovení § 117a - § 117g zákona o pobytu cizinců.16 Podle mého názoru nelze v této souvislosti opomenout ani problematiku cizinců s přiznaným statusem dlouhodobých rezidentů pobývajících v Evropském společenství na území - byť stěžovatelka tento status neměla.17 Ustanovení § 83 zákona o pobytu cizinců provázalo povolení k trvalému pobytu s institutem „Právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území“ (ustanovení § 83 - § 85 zákona o pobytu cizinců).18 V návaznosti na čl. 8 odst. 3 14
Viz str. 4 jejího rozkladu proti rozhodnutí OAMP čj. OAM-24682-34/MC-2010. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Cizinec, který žádá o vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz ztracený, zničený, odcizený nebo poškozený, je povinen předložit fotografie, cestovní doklad, poškozený průkaz anebo potvrzení policie o ohlášení ztráty nebo odcizení tohoto průkazu. Obdobně se postupuje i v případě, že cizinec žádá o prodloužení platnosti doby průkazu a tuto změnu již nelze v tomto průkazu vyznačit, nebo žádá-li cizinec o vydání průkazu o povolení k pobytu po skončení jeho platnosti podle ustanovení § 86 odst. 2.“ 16 Aktuální právní úprava vydání průkazu o povolení k pobytu zcela zjevně vychází z předchozí právní úpravy obsažené do 30. 4. 2011 v ustanovení § 78 - § 82 zákona o pobytu cizinců. 17 Česká republika zavedla pojem rezidenta do zákona o pobytu cizinců novelou č. 161/2006 Sb., která nabyla účinnosti ke dni 27. 4. 2006 a kterou do zákona o pobytu cizinců transponovala (mimo jiné) i závazky ze Směrnice Rady 2003/109/ES, ze dne 25. listopadu 2003, o právním postavení příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále také „směrnice 2003/109/ES“). 18 Dle důvodové zprávy ke zmíněné novele zákona o pobytu cizinců (provedenou zákonem č. 161/2006 Sb): „Nově se zavádí institut přiznání „právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství“. Přiznání tohoto právního postavení se do průkazu o povolení k pobytu vyznačuje směrnicí stanoveným způsobem, tj. uvedením záznamu „povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta - ES“ (text tohoto záznamu je totožný s revidovaným zněním českého překladu Směrnice Rady 2003/109/ES; nově je proto zaveden pojem „rezident“). Přiznáním tohoto právního postavení je cizinci umožněno požívat 15
11
směrnice 2003/109/ES se podle ustanovení § 84 zákona o pobytu cizinců povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta vyznačuje záznamem do průkazu o povolení k pobytu (vydávaného podle ustanovení § 78 a násl. zákona pobytu cizinců). S ohledem na skutečnost, že zákonodárce v zákoně o pobytu cizinců oba instituty provázal, mělo by i prodloužení a vydání nového průkazu o povolení k pobytu v těchto případech respektovat požadavky směrnice 2003/109/ES, týkající se vydání povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta, uvedené v čl. 8 odst. 2 této směrnice.19 Směrnice předpokládá, že povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta se po uplynutí doby platnosti automaticky, případně na žádost, prodlužuje. Směrnice pojímá prodloužení povolení k pobytu víceméně jako automatický proces, který není spojen se zkoumáním podmínek pro přiznání, resp. pro pozbytí, právního statusu dlouhodobě pobývajícího rezidenta.20 Z toho dovozuji, že nevydání průkazu o povolení k pobytu cizinci s přiznaným postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta s poukazem na ustanovení § 80 odst. 3 (v současnosti ustanovení § 117d odst. 5) zákona o pobytu cizinců, by patrně bylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z výše uvedené směrnice. Jelikož vydání víza D/VR je v obdobných případech (s ohledem na geografickou polohu České republiky) prakticky jedinou (legální) možností, jak cizinec může opětovně vstoupit na území České republiky, případné neudělení víza či průkazu o povolení k pobytu cizinci pobývajícímu v zahraničí fakticky znemožní realizaci práva pobytu na území. V konečném důsledku by mohlo dosáhnout až intenzity vyhoštění cizince z území ve smyslu čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.21 Praxe správních za pobytu na území jiného státu Evropské unie „stejné zacházení“ jako ve státě, který mu toto postavení přiznal (např. přístup k zaměstnání, vzdělávání, službám, ale i v oblastech daní a sociálního zabezpečení). Současně se vymezují důvody pro zrušení tohoto právního postavení.“ 19 „Členské státy vydávají povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta - ES dlouhodobě pobývajícím rezidentům. Doba platnosti povolení je minimálně pět let; po uplynutí doby platnosti se automaticky, případně na základě žádosti, prodlužuje.“ 20 Srov. HAILBRONER, K. (Ed.). EU Immigration and Asylum Law. München : Verlag C.H. Beck oHG, 2010, str. 633.: „Although this is not stated in terms, it seems that the purpose of the residence permit is to certify the long-term residence status, and it has no constitutive effect. This is supported by the statement in art. 9 para. 6 that expiry shall in no case entail withdrawal or loss of the status. It is clear that Member states may require an Application for renewal to be made. Whether or not this is the case, the renewal proces is an automatic one and, given the permanence of the status, it cannot entail a review of the conditions for recognising the status. Renewal does give the opportunity to verify details in relation to the holder, and confimr civil status.“ 21 „1. Cizinec, který má povolen pobyt na území některého státu, může být vyhoštěn pouze na základě výkonu rozhodnutí přijatého v souladu se zákonem a musí mít možnost: a) uplatnit námitky proti svému vyhoštění; b) dát přezkoumat svůj případ; c) dát se zastupovat za tímto účelem před příslušným úřadem nebo před osobou nebo osobami tímto úřadem určenými.“ K pojmu „vyhoštění“ uvádí výkladová zpráva k čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 7 (v anglickém znění veřejně dostupná na http://conventions.coe.int/Treaty/en/Reports/Html/117.htm), že tento termín by měl být považován za autonomní jev, který je zcela nezávislý na vnitrostátní definici, a označuje jakékoliv opatření vynucující odjezd cizince z dané země, s výjimkou extradice. Viz rovněž rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva věci Nolan proti Rusku (stížnost č. 2512/04), ze dne 12. 2. 2009, ustanovení § 112: „A third element required for Article 1 of Protocol No. 7 to apply is that an alien be ,expelled‘. The notion of ,expulsion‘ is an autonomous concept which is independent of any definition contained in domestic legislation (see Bolat v. Russia, no. 14139/03, ustanovení § 79, ECHR 2006-XI). With the exception of extradition, any measure compelling the alien’s departure from the territory where he was lawfully resident constitutes ,expulsion‘ for the purposes of Article 1 of Protocol No. 7 (ibid.; see also paragraph 10 of the Explanatory Report cited in paragraph 50 above). The Court has no doubt that by issuing a decision of such nature as to bar the applicant from returning to Russia following his next trip abroad, the Russian authorities sought to prevent him from re-entering Russian territory and to compel his definitive departure from Russia. The applicant may therefore be considered to have been ,expelled‘.”
12
orgánů nasvědčuje tomu, že se tak děje pouze v souvislosti s probíhajícím řízením o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, ve kterém jsou cizinci v plné šíři garantovány procesní záruky, včetně možnosti následného soudního přezkumu. Považuji nicméně za potřebné poukázat na čl. 1 odst. 2 zmíněného Protokolu č. 7, podle kterého lze cizince „vyhostit“22 před realizací procesních záruk uvedených v čl. 1 odst. 1 citovaného protokolu pouze, „je-li takové vyhoštění nutné v zájmu veřejného pořádku nebo je odůvodněné zájmy národní bezpečnosti“. I z tohoto důvodu se domnívám, že případné odepření vstupu na území České republiky (neudělením víza ke vstupu potřebného k cestě na území České republiky) cizinci s povoleným trvalým pobytem by mělo být založeno pouze na důvodech zmíněných v citovaném článku protokolu. c) Vyřízení žádostí o udělení schengenského víza (čj. QM0C201006140153 a čj. QM0C201007230291) Stěžovatelka se na ZÚ Moskva obrátila v roce 2010 jako zákonný zástupce své dcery (E.A.) se dvěma žádostmi o udělení schengenského víza (pod čj. QM0C201006140153 a čj. QM0C201007230291). Z vyjádření ZÚ Moskva vyplynulo, že s ohledem na skutečnost, že „v obou případech měla dcera stěžovatelky cestovat do ČR se svojí matkou, která žádosti za dceru podávala a která však nebyla držitelkou žádného víza, ani neměla potvrzené povolení k trvalému pobytu“, byly obě žádosti zamítnuty [v prvém případě s odkazem na čl. 32 odst. 1 písm. a) bod ii Vízového kodexu, ve druhém případě s odkazem na čl. 32 odst. 2 Vízového kodexu]. Výše již bylo uvedeno, že existence povolení k trvalému pobytu nebyla vázána na platnost průkazu o pobytu. Stěžovatelka měla na území České republiky povolen trvalý pobyt (toto ve svém vyjádření nijak nezpochybnil ani ředitel OAMP), a byla tedy s odkazem na ustanovení § 173 zákona o pobytu cizinců oprávněna vstupovat na území České republiky i bez víza. Tato skutečnost musela být ZÚ Moskva známa s ohledem na podanou žádost stěžovatelky o udělení dlouhodobého víza a úkony prováděné na základě dožádání OAMP. Na základě provedeného šetření se domnívám, že stěžovatelka v době podání obou vízových žádostí disponovala i platným průkazem o povolení k pobytu. Účel a podmínky pobytu byly doloženy v jednotlivých vízových žádostech (viz policií ověřená pozvání); rovněž nebyla nijak opodstatněna obava, že dcera stěžovatelky neopustí území České republiky před skončením platnosti víza. Domnívám se proto, že ZÚ Moskva pochybil, když obě žádosti o udělení schengenského víza zamítl. Pro takový postup neměl ve správních spisech oporu, neboť vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu (ohledně pobytového statusu stěžovatelky).
22
Ve smyslu čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 7. k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
13
D - Závěr S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k následujícím závěrům: a) Průkaz o povolení k pobytu stěžovatelky (č. AA522591) vyznačený v neplatném cestovním dokladu Ruské federace (č. 601937438) byl, podle mého názoru, ke dni 13. 4. 2010 platný. b) Z tohoto důvodu nemohla být podle ustanovení § 80 zákona o pobytu cizinců platnost průkazu o povolení k pobytu stěžovatelky prodloužena (s ohledem na ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), a rovněž nemohlo být stěžovatelce uděleno ani vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pobytu. V tomto ohledu jsem v postupu správních orgánů pochybení neshledal. c) S ohledem na výše uvedené se domnívám, že stěžovatelka ke svému vstupu na území vízum D/VR nepotřebovala a mohla využít povolení k pobytu vyznačené ve starém cestovním dokladu. O této okolnosti měly stěžovatelku správní orgány (v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 správního řádu) poučit. d) Výklad OAMP k problematice prodloužení/vydání nového průkazu o povolení k pobytu cizinci s neplatným průkazem o povolení k pobytu nicméně považuji za nesprávný. Průkaz o povolení k pobytu bylo v těchto případech možné získat podle ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců, a jeho vydání nebránila ani okolnost uvedená v ustanovení § 80 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení se na postup podle ustanovení § 82 zákona o pobytu cizinců nevztahovalo. Uvedené závěry lze, podle mého názoru, plně vztáhnout i na postup správních orgánů podle aktuálně platné úpravy obsažené v ustanovení § 117a - § 117g zákona o pobytu cizinců. e) Velvyslanectví České republiky v Moskvě, podle mého názoru, pochybilo, když žádosti dcery stěžovatelky o udělení schengenského víza (pod čj. QM0C201006140153 a čj. QM0C201007230291) zamítlo s odkazem na čl. 32 odst. 1 písm. a) bod ii Vízového kodexu a čl. 32 odst. 2 Vízového kodexu, neboť k tomu ve správních spisech nemělo podklad, resp. vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Svoje šetření končím a v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv se na ředitele odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a velvyslance České republiky v Ruské federaci obracím s žádostí, aby se k této právě do 30 dnů od doručení dopisu vyjádřili. Jejich vyjádření bude podkladem pro vydání mého závěrečného stanoviska ve věci. Zprávu o šetření obdrží rovněž stěžovatelka.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
14
