Zpráva o šetření. podnětu slečny K. A Obsah podnětu

V Brně dne 25. března 2011 Sp. zn.: 3478/2010/VOP/LD

Zpráva o šetření podnětu slečny K

A Obsah podnětu Dne 26. 1. 2010 se na veřejného ochránce práv obrátila paní KK v zastoupení své dcery K, s podáním, ve kterém si stěžuje na postup Krajského úřadu, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, v souvislosti s vyřízením dceřiny žádosti o přezkoumání lékařské péče poskytnuté jí gynekoložkou v souvislosti s umělým přerušením těhotenství. Dne 22. 1. 2007 podala slečna K ke Krajskému úřadu svou žádost o přezkoumání správnosti lékařského postupu a ustanovení znalecké komise ve věci lékařské péče poskytnuté v souvislosti s její žádostí o umělé přerušení těhotenství. Okolnosti, za nichž k přerušení těhotenství (dále také potratu) došlo, líčí stěžovatelka takto: U dcery v říjnu 2006 konstatovala její gynekoložka těhotenství, dcera se vzhledem ke své sociální situaci rozhodla pro jeho přerušení, které bylo provedeno dne 2. 11. 2006. Po provedeném zákroku se dcera dostavila ke své gynekoložce, která ji vyšetřila pouze hmatem a řekla, že vše je v pořádku. Dne 8. 1. 2007, kdy dcera gynekoložku opět navštívila, lékařka konstatovala 18. týden těhotenství. Dne 11. 1. 2007 nastoupila dcera do nemocnice, kde jí byla zavedena tableta k vyvolání potratu. Následně jí byla aplikována injekce břichem do dělohy a potrat proběhl. Nadto matka namítá majetkovou újmu (finanční ztrátu v souvislosti se ztrátou příjmu v důsledku pracovní neschopnosti dcery) a psychickou újmu - uvádí, že dcera měla v noci zlé sny, křičela ze spaní nebo se budila a dále vyslovuje obavu, zda ji tato zkušenost, která pro ni byla opravdu bolestná, nedala nový podnět k užívání drog. O tom, zda a jak byla dceřina stížnost vyřízena, paní KK neví. Uvedla, že dcera úřadu sdělila jako kontaktní adresu trvalého pobytu (bydliště matky), na této adrese se však dcera nezdržuje – v červnu 2007 odletěla za prací do Irska a poté nastoupila do terapeutické komunity na léčení drogově závislých, kde se zdržuje dodnes. Na telefonní číslo uvedené na stížnosti nikdo nevolal. S ohledem na tyto skutečnosti byl osloven krajský úřad s dotazem, zda byla předmětná stížnost prošetřena, s jakým výsledkem a jak byla podatelka o jejím výsledku informována. Krajský úřad ve své odpovědi doručené dne 18. 3. 2010 sdělil, že dopisem ze dne 12. 6. 2007 byla slečna K písemně informována, že bude ustanovena územní znalecká komise, která stížnost prošetří. Písemnost se vrátila odesílateli jako „nevyzvednutá“. Celý případ byl podle sdělení ředitele krajského úřadu detailně prošetřen a dne 26. 2. 2008 uzavřen. Dopisem ze dne 29. 2. 2008 byly slečně K sděleny vyřizujícím třístránkovým dopisem závěry znalecké komise. I tato písemnost

se vrátila tentokráte s označením „na uvedené adrese neznámý“. Nad rámec těchto skutečností krajský úřad upozorňuje na nezodpovědný přístup slečny K i její matky, poukazuje na to, že běžně odesílá písemnosti do zahraničí a žádá, aby ochránce sdělil stěžovatelce, že vyřízení stížnosti stálo 20.000,- Kč a že nesvědomitým přístupem došlo k nadbytečné administrativní i finanční zátěži krajského úřadu. Protože slečna K pobývala v uzavřené terapeutické komunitě pro drogově závislé a kontakt s okolím (a tím pádem i s matkou) měla omezený, byl krajský úřad informován o její aktuální adrese pobytu a požádán o zaslání vyřizující písemnosti podatelce na tuto adresu. Rovněž byl informován, že ochránce nepovažuje za vhodné slečnu K ani její matku upozorňovat s ohledem na nízký věk slečny K, její zdravotní stav zapříčiněný dlouhodobými problémy s drogami a citlivost problematiky interrupce na namítané nehospodárné nakládání veřejných prostředků, nehledě na to, že uplatnění zákonného práva nemůže být nikomu k tíži. Ochránce očekával, že tím bude věc vyřízena. Paní KK se dostalo poučení, že v případě nesouhlasu její dcery s vyřízením její stížnosti se na ochránce může znovu obrátit. Krajský úřad ale přípisem ze dne 22. 4. 2010 odmítl písemnost zaslat do „blíže neurčené terapeutické komunity ve Světlé Hoře“ a „s ohledem na citlivé a osobní údaje obsažené ve vyřizujícím dopise, které se týkají pouze a jen samotné podatelky, vyžaduje, aby podatelka, slečna K sama o zaslání písemnosti požádala, uvedla adresu, na kterou požaduje dopis zaslat a pod svoji žádost se vlastnoručně podepsala. Teprve poté, ji bude vyřizující dopis zaslán.“ Za této situace byla slečna K dne 14. 6. 2010 telefonicky kontaktována pověřeným zaměstnancem Kanceláře veřejného ochránce práv a touto cestou udělila souhlas s šetřením ochránce. Současně bylo se slečnou K domluveno, že veškeré související písemnosti jí budou zasílány do terapeutické komunity a elektronickou cestou i matce. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujala já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), a přenesl na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i výkon státní správy ve zdravotnictví. S ohledem na dosud uváděné okolnosti jsem se rozhodla ve věci podnětu paní KK zahájit šetření podle § 14 zákona o veřejném ochránci práv s cílem zjistit, zda byla stížnost slečny K krajským úřadem řádně prošetřena, zda se krajský úřad pokoušel vyřizující písemnost řádně doručit a učinil vše pro to, aby slečna K byla o prošetření své stížnosti informována.

B Skutková zjištění Z odpovědi ředitele Krajského úřadu a jím postoupené části spisové dokumentace vážící se k danému případu vyplynuly následující skutečnosti.

2

Slečna K ve své žádosti o přezkoumání správnosti lékařského postupu a ustavení znalecké komise líčí okolnosti, za nichž došlo k opakovanému umělému přerušení jejího těhotenství následovně. V říjnu 2006 se slečna K dostavila ke své gynekoložce na vyšetření, protože nedostala menstruaci. Lékařka diagnostikovala těhotenství. Slečna K se rozhodla pro jeho umělé přerušení, s lékařkou vypsala požadované formuláře, uhradila částku 2.600,- Kč a v nemocnici si domluvila termín zákroku – 2. 11. 2006. Deset dnů po provedeném zákroku se dostavila na kontrolu ke své gynekoložce. Ta ji vyšetřila pouze hmatem bez použití ultrazvuku a konstatovala, že je vše v pořádku, menstruaci se dostaví po 6 týdnech od interrupce. Protože slečna K menstruaci nedostala, objednala se znovu na kontrolu. Dne 8. 1. 2007 lékařka při kontrole udala 18. týden těhotenství. Následovala další vyšetření a další náročný výkon. Dne 11. 1. 2007 nastoupila slečna K do nemocnice, byla jí zavedena tableta na vyvolání potratu, druhý den aplikována injekce břichem do dělohy a proběhl potrat. Závěrem své žádosti slečna K namítá, že „díky gynekoložce u mě došlo nejen k finanční, ale hlavně psychické újmě, musela jsem vytrpět daleko více bolesti.“ Pokud jde o vyřízení podání slečny K, z vyjádření ředitele krajského úřadu a jím doložené spisové dokumentace vyplynulo, že krajský úřad nejprve požádal o podklady k případu gynekoložku a gynekologicko–porodnického oddělení nemocnice. Z jednání s odborníky – následně členy znalecké komise (ve složení 4 gynekologové a 1 psychiatr1) ustanovené dne 12. 6. 2007 - vyplynula potřeba doplnit podklady k případu o zdravotní dokumentaci a vyjádření psychiatra slečny K, registrujícího praktického lékaře a závodního lékaře. Zpravodajský posudek2 byl vypracován dne 7. 9. 2007, jednání znalecké komise se uskutečnilo 16. 1. 2008, zápis byl ukončen dne 26. 2. 2008 po jeho ověření ověřovatelem. Vyřizující dopis byl slečně K zaslán 7. 3. 2008, zásilka byla úřadu vrácena z důvodu „na uvedené adrese neznámý“. Z obsahu vyrozumění adresovaného krajským úřadem slečně K vyplývá, že znalecká komise zjistila pochybení v postupu gynekoložky i gynekologicko– porodnického oddělení nemocnice. Gynekoložce je vytýkáno, že při vyšetření dne 14. 11. 2006 měla rozpoznat pokračující těhotenství, resp. učinit taková vyšetření, která by těhotenství vyloučila. Nesprávný postup lékařky však nevedl podle názoru komise k újmě na zdraví, neboť těhotenství nelze považovat za újmu na zdraví. Zdravotnickému personálu nemocnice je znaleckou komisí vytýkáno, že po ambulantním výkonu umělého přerušení těhotenství dne 2. 11. 2006 získaný materiál nebyl odeslán k histologickému vyšetření, které by jednak potvrdilo, zda se výkon podařil, jednak by vyloučilo další možné patologie, případně mělo dojít k ultrazvukové kontrole pacientky po provedení výkonu. Nesprávný postup zdravotnického personálu nemocnice však nevedl podle názoru komise k újmě na zdraví, neboť těhotenství nelze považovat za újmu na zdraví. Z vyrozumění krajského úřadu plyne, že finanční újma nebyla předmětem posuzování znalecké komise. Psychická újma nebyla podle závěrů znalecké komise 1

Jejich jména nebyla Krajským úřadem poskytnuta. Krajským úřadem předložená spisová dokumentace nezahrnuje samotný zpravodajský posudek, neboť odborný zpravodaj nesouhlas s jeho předáním třetí osobě. 2

3

pisatelkou specifikována a ani z objektivních údajů dokumentačně prokázána či potvrzena. Znalecká komise konstatuje, že psychická nepohoda je běžnou součástí zdravotnických výkonů. Zásilka s vyřizujícím dopisem pro slečnu K, vrácená poštovním úřadem, obsahující její citlivé osobní údaje („týkající se pouze a jen samotné podatelky“), je v původní obálce stále založena ve spise znalecké komise a je připravena k předání podatelce, pokud o ni sama krajský úřad požádá. Žádost adresovaná ochránci, aby poučil slečnu K a její matku o nesvědomitém přístupu, byla činěna bez znalosti aktuálního zdravotního stavu slečny K. Krajský úřad na základě informace, že slečna K odcestovala v červnu 2007 pracovně do Irska, předpokládal, že její zdravotní stav, pokud jde o její psychiatrickou diagnózu, se upravil, a proto žádal ochránce o její poučení, mj. s cílem uvědomění si vlastní odpovědnosti zletilého občana. Aktuální adresa trvalého bydliště slečny K je stále stejná a shoduje se s adresou uvedenou v podání slečny K a adresou, na kterou krajský úřad zasílal korespondenci. Možnost kontaktovat slečnu K telefonicky nebyla krajským úřadem využita s vysvětlením, že pro krajský úřad není telefonická komunikace průkazná, vzhledem k tomu, že neví, s kým je hovořeno. Tato možnost byla u slečny K vyloučena s ohledem na závažnost její psychiatrické diagnózy (sklony k sebevraždě), neznalost jejího aktuálního zdravotního stavu a možnost jejího zhoršení, případný nezájem ze strany podatelky, odlišnost podpisu na podání a podpisu na dodejce k dopisu ze dne 30. 1. 2007. Ochráncem požadované doručení vyřizující písemnosti slečně K na adresu jejího současného pobytu, tj. do uzavřené terapeutické komunity pro drogově závislé, ředitel vyloučil v obavě, že by skutečnosti uvedené ve vyřizujícím dopise mohly způsobit slečně K újmu na zdraví či dokonce na životě – jedná se o mladou ženu, která prošla a prochází velice těžkým a složitým životním obdobím. Takové riziko na sebe krajský úřad nemůže převzít, a proto žádá, aby slečna K sama projevila svou vůli vyřizující dopis přijmout a po psychické stránce se vypořádat s prožitými události tím, že o něj sama požádá přímo krajský úřad. Navíc podle vyjádření ředitele krajského úřadu není jistota, že s ohledem na vlastní pravidla komunity a omezené kontakty drogově závislých osob s okolím (předpokládá, že omezení se týká i korespondence), bude respektováno soukromí podatelky natolik, aby se obsah dopisu nedostal k neoprávněné osobě.

C Právní hodnocení Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud by postupovaly v rozporu s právem, principy demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. 4

Ve věci, s níž se na ochránce obrátila stěžovatelka, se jedná o postup krajského úřadu při vyřízení žádosti slečny K o přezkoumání správnosti lékařského postupu a ustanovení znalecké komise. Právní rámec postupu krajského úřadu je vymezen správním řádem zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a orgán kraje v přenesené působnosti jako své poradní orgány znalecké komise. Postavení a činnosti znaleckých komisí stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou č. 221/1995 Sb., o znaleckých komisích, ve znění pozdějších předpisů. Právní rámec umělého přerušení těhotenství je určen zákonem č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství a prováděcí vyhláškou č. 75/1986 Sb. Těhotenství je podle těchto předpisů možné ukončit u ženy, která o to písemně požádá do 12. týdnů těhotenství bez zdravotní indikace nebo ze zdravotních důvodů, jestliže je ohrožen život nebo zdraví ženy nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu. Po uplynutí 12 týdnů lze uměle ukončit těhotenství, je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu nebo je plod neschopen života. Z genetické indikace lze těhotenství ukončit nejpozději do dosažení 24 týdnů těhotenství. Po přešetření podnětu stěžovatelky konstatuji, že krajský úřad učinil vše pro to, aby řádně prošetřil podání slečny K – zajistil shromáždění potřebných podkladů (zdravotní dokumentace a vyjádření lékařů, u nichž byla slečna K v péči) a zařídil posouzení těchto podkladů znaleckou komisí. Tím učinil vše pro to, aby po odborné (medicínské) stránce byl posouzen postup gynekoložky a potažmo gynekologicko–porodnického oddělení, kde k opakovanému umělému přerušení těhotenství došlo. Není úkolem ochránce posuzovat medicínskou stránku věci, tj. hodnotit, zda došlo k pochybením zdravotnického personálu a v důsledku toho k újmě pacienta. Závěry znalecké komise, které poukázaly na nesprávný postup gynekoložky i gynekologicko – porodnického oddělení, z tohoto důvodu nemám v úmyslu blíže komentovat. Mým úkolem je posoudit, zda bylo podání slečny K vyřízeno v souladu se zákonem, zda správní orgán rozhodoval na základě úplných podkladů a zohlednil všechna tvrzení pacienta. Předně si ovšem dovolím zdůraznit, že případ slečny K jsem mohla prověřit jen v omezeném rozsahu. Zejména mi totiž nebyl poskytnut zpravodajský posudek vypracovaný dne 7. 9. 2007, který byl jedním ze zásadních podkladů pro vyřízení stížnosti, ani mi není známo, kým byl zpracován. Totéž platí obdobně pro členy územní znalecké komise, jejichž jména mi rovněž nebyla poskytnuta, proto nemohu posoudit, zda se jednalo o odborně fundované osoby, nezávislé na dotčené nemocnici. Dovoluji si tedy zdůraznit, že nemám pro mnou vedené šetření dostatečně potvrzující závěry úřadu, proto tak nemohu konstatovat, zda se krajskému úřadu skutečně podařilo zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné 5

pochybnosti. Jelikož šetřím, zda byl postup orgánů státní správy (v daném případě krajského úřadu) správný, nemohu vycházet z jejich dobrozdání. Vzhledem k neposkytnutí plné součinnosti již v minulosti ve více šetřených případech jsem již využila obou sankčních ustanovení zákona o veřejném ochránci práv a dotčené úřady svůj postoj po přijetí usnesení vlády č. 966 z 1. října 20033 přehodnotily. S ohledem na výše uvedené považuji postup Krajského úřadu za neodůvodněný a nezákonný. Pokud se již dostanu k samotnému meritu svého šetření, nahlížím-li na vyrozumění krajského úřadu z perspektivy vymezené zákonnou působností ochránce, domnívám se, že zvolená forma vyrozumění, s ohledem na požadavek srozumitelnosti není pro adresáta písemnosti vhodná. Krajský úřad doslova opsal závěry znalecké komise, ve vyřizující písemnosti nezohlednil, komu je písemnost určena – nepřihlédl k nízkému věku slečny K (18 let), zdravotnímu stavu (léčba pro závislost na heroinu, psychiatrická diagnóza), povaze lékařského zákroku, který slečna K podstoupila (opakované umělé přerušení těhotenství v 8. a 18. týdnu) ani předmětu stížnosti (namítané pochybení lékařského personálu) a závěrům znalecké komise (zjištěné pochybení lékařského personálu). V odpovědi krajského úřadu postrádám osobnější přístup – nepovažuji za vhodné v písemnosti adresované slečně K o ní hovořit jako o „pacientce“, tedy mluvit o ní v 3. osobě. Z hlediska obsahu vyrozumění (zda krajský úřad zohlednil všechna tvrzení a námitky slečny K) považuji vyřizující písemnost za neúplnou. Postrádám vysvětlení, jak je možné, že těhotenství i přes provedený potrat dne 2. 11. 2006 pokračovalo, a proč v této souvislosti nebylo konstatováno pochybení lékařského personálu, který zákrok poprvé prováděl? Ve vyrozumění krajského úřadu absentuje vyjádření krajského úřadu k namítané materiální i imateriální újmě. Z vyrozumění krajského úřadu plyne, že finanční újma nebyla předmětem posuzování znalecké komise. Přesto ani krajský úřad se jí blíže i přes námitky slečny K nezabýval. Podobně nedostatečně (a do jisté míry i v rozporu se závěry znalecké komise, jak vysvětlím dále) se po mém soudu krajský úřad vyrovnal s namítanou psychickou újmu, kdy bez dalšího opsal závěry znalecké komise, podle nichž psychická újma nebyla „pisatelkou specifikována a ani z objektivních údajů dokumentačně prokázána či potvrzena“. Připouštím, že slečna K ve svém podání blíže psychickou újmu neprokázala, poukazuje na to, že jí utrpěla a že si musela vytrpět více bolesti, což samo o sobě psychickou újmu neznamená. I přesto však po mém soudu není možné psychickou újmu zcela vyloučit tak, jak ji po mém soudu nevyloučila ani znalecká komise.4 Domnívám se, že je nezbytné uvědomit si, že umělé přerušení těhotenství není běžným medicínským zákrokem. Kromě toho, že představuje různá zdravotní rizika, může jít o náročný proces, jímž prochází žena, která se pro takový zákrok 3

Tímto usnesením uložila vláda tehdejší ministryni zdravotnictví, MUDr. Marii Součkové, poskytnout ochránci kompletní stížnostní spis paní M.B., z něhož by bylo patrné, zda ministerstvo zdravotnictví řádně stížnost paní B. ve všech aspektech prošetřilo. 4 Z podkladů poskytnutých krajským úřadem jsem zjistila, že ve shrnutí znalecké komise z jednání ze dne 16. 1. 2007 je zaznamenán závěr „psychická újma je možná“.

6

rozhodne či k němu svolí. Je nutné mít v patrnosti, že jde většinou, a v tomto případě tomu nebylo jinak, o mezní situaci, kterou žena řeší pod sociálním či ekonomickým tlakem a v nepříznivém psychickém rozpoložení. A i když pro mnohé ženy může samotné provedení potratu přinést pocit úlevy, je zpravidla následné období fyzické a duševní rekonvalescence doprovázeno pocity ztráty a smutku, tedy psychické nepohody. A nikoliv výjimečně začnou tyto pocity zesilovat a omezovat ženu v běžných aktivitách, narušovat její vztahy a mohou se stát skutečným psychickým problémem, který žena sama není schopna řešit a potřebuje pomoc odborníka. Pravděpodobnost psychické újmy u slečny K se mi jeví o to vyšší, neboť v důsledku nezdařenému potratu u ní došlo k opakování traumatizující události, nadto v pokročilém stádiu těhotenství (II. trimestr, 18. týden). V druhém případě již nešlo o odsátí „pouze“ shluku zárodečných buněk, skrze něž si může žena pod vlivem okolí a z pochopitelné obrany sebe dítě pojmově snáze "odlidštit" (jde jen o buňky, které nic necítí). V případě opakovaného potratu byla slečna K již konfrontována se skutečností, že se jedná o plod, o její dítě. Navíc s ohledem na skutečnost, že k zákroku došlo po 12. týdnu těhotenství, nemohlo jít o pouhou aplikaci ustanovení § 4 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů, ale muselo se jednat o umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů předvídané ustanovením § 5 téhož zákona. Jelikož zákrok v této fázi těhotenství je komplikovanější, navíc lze předpokládat jiné zdravotní důvody na straně matky či plodu, nelze tedy bez dalšího psychickou újmu zcela vyloučit. Z vyrozumění krajského úřadu a zejména pak podkladů znalecké komise plyne, že slečně K je přisuzován laxní nezodpovědný přístup coby pacientky ke svému zdraví (měla se dostavit na kontrolu dříve, jak byla poučena svou gynekoložkou, což mohlo vést k dřívějšímu rozpoznání pokračujícího těhotenství). Co však už v podkladech nenacházím je snaha o pochopení „nezodpovědného“ přístupu slečny K. S vědomím možných psychických potíží, které mohou doprovázet ženy v souvislosti s potratem, jak jsem zčásti naznačila výše, nelze po mém soudu zvláště u slečny K vyloučit, že vysvětlením takového počínání mohly být (vedle nepochopení poučení o termínu další kontroly) psychické problémy. Potrat může ženu ohrožovat a každá z žen může reagovat různě, nutně nemusí jít o projev nezájmu či nezodpovědnosti vůči sobě samé. Není proto možné vyloučit i následující scénář. Po provedeném potratu se slečna K snažila vyrovnat s danou situací, nemyslet na to, co se stalo, podvědomě se také mohla vyhýbat dalším zákrokům či samotnému kontaktu s lékaři. Nelze ale ani vyloučit možnost, že se slečna K vyhýbala kontrole záměrně, nikterak proto, že by snad chtěla chovat nezodpovědně, ale v důsledku prožité události a psychické reakce na ni. Mohla být vedena záměrem popřít realitu ve snaze vyrovnat se s ní, což mohlo být způsobeno obavami z gynekoložky samotné či z dalšího vyšetření lékařem obecně.5 Určitou dobu po potratu může lékař představovat subjektivně „nebezpečí“.6

5

Tomu svědčí i vyjádření registrující praktické lékařky, které jsem v podkladech znalecké komise dohledala, z nějž mj. plyne, že spolupráce se slečnou K „nebyla dobrá až v poslední době (březen, duben 2007)“. 6 Pocity, kdy lékař je pacientkou vnímám jako hrozba, strach z lékařů obecně či z jakéhokoliv dalšího invazivního vyšetření je jedním ze symptomů tzv. postadorptivního syndromu, vedle dalších projevů jako jsou pocity smutku,

7

S ohledem na dosud uvedené, charakter a načasování lékařských zákroků, s přihlédnutím k osobnosti stěžovatelky - připomínám, že šlo o 18letou dívku, léčenou pro závislost na heroinu a psychiatrickou diagnózu „deprese se sebevražednými sklony“, považuji spíše za pravděpodobné, že slečna K se v souvislosti s provedenými potraty potýkala s psychickými potížemi. Nevylučuji ani, že s nimi potýká i dnes, resp. se s nimi bude potýkat v budoucnu např. v souvislosti s hledáním partnerského vztahu či plánovaným rodičovstvím. Pro úplnost svého hodnocení krajskému úřadu vytýkám, že již nezajistil, aby slečna K byla o vyřízení své žádosti vyrozuměna. I když společně s krajským úřadem vnímám citlivost dané záležitosti a uvědomuji si možná rizika spojená se sdělením závěrů znalecké komise slečně K, zvláště pakliže nám není znám její současný zdravotní stav, nemohu odhlédnout od skutečnosti, že zákon (správní řád) při doručování písemností správního orgánu nerozlišuje způsoby doručování podle obsahu písemností jiným způsobem, než že významnější písemnosti (předvolání, rozhodnutí) a písemnosti, o nichž to stanoví zvláštní zákon či to nařídí oprávněná osoba, jakož i písemnosti, u nichž hrozí, že by mohly být vydány jinému účastníkovi řízení, který má ve věci protichůdný zájem, mají být doručovány do vlastních rukou.7 A pokud jde o adresu, na kterou má být doručováno, správní řád jasně říká,8 že se doručuje na adresu určenou pro doručování, resp. kamkoliv, kde bude adresát zastižen. Pokud tedy je krajskému úřadu známo, že na adrese pro doručování (tj. adrese trvalého bydliště) se slečna K nezdržuje, ale zdržuje se v uzavřené terapeutické komunitě pro drogově závislé, měl by podle mého soudu učinit vše pro to, aby na tuto adresu byla vyřizující písemnost úřadu doručena, a to bezpodmínečně, bez dalších obstrukcí. Pro úplnost si jen dovolím dodat, že přesná adresa byla krajskému úřadu uvedena již v písemnosti ochránce ze dne 8. 4. 2010, přičemž informace o terapeutické komunitě jsou k dispozici rovněž běžně na internetu, o čemž byl krajský úřad vyrozuměn včetně tři odkazů na internetové stránky v dopise ze dne 24. 6. 2010. Byť se terapeutická komunita řídí vlastními pravidly (přičemž jak zásady léčby, tak i například denní řád jsou zveřejněny na http://www.pastorbonus.cz/), je nepochybné, že tato je povinna řídit se právními předpisy České republiky, proto jsou i zásilky určené do vlastních rukou adresátů Českou poštou předávány výhradně adresátům na zásilce uvedeným. Proto považuji za irelevantní tvrzení krajského úřadu, že není jistota, že bude respektováno soukromí podatelky natolik, aby se obsah dopisu nedostal k neoprávněné osobě. Povinnosti informovat podatelku o výsledku vyřízení stížnosti platí i poté, kdy slečna Krandová v průběhu šetření opustila terapeutickou komunitu pro drogově závislé, neboť na adresu terapeutické komunity si nadále nechává doručovat poštu.

D pláč, problémy se spánkem (matka slečny K ve svém podání ochránci mj. zmiňuje, že dcera měla noční můry, budila se ze spaní), zlost, agresivita, vina, úzkost, hanba, izolování se od lidí apod. Čerpáno zejména z příspěvku Dagmar Slížové "Téměř magické označení "PAS", z knihy: Kto uverí mi? (rok vydání 2007), blíže http://www.popotratu.cz/?q=taxonomy/term/3, a z Bakalářské práce Evy Jelenové na téma Péče o ženu po potratu (komparativní studie Česká republika – Velká Británie), Masarykova univerzita v Brně, lékařská fakulta blíže http://is.muni.cz/th/142520/lf_b/ 7 Srov. §19 odst. 4, 5 správního řádu 8 Srov. § 20 odst. 1 správního řádu

8

Závěr Tato zpráva shrnuje poznatky z šetření, které budou po vyjádření dotčeného úřadu podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. Po provedeném šetření konstatuji, že jsem v postupu krajského úřadu při vyřizování podání slečny K ve věci poskytnuté lékařské zjistila pochybení, která jsem konkretizovala v části C této zprávy. Ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, vyzývám ředitele Krajského úřadu, aby se k mým zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil a sdělil, jaká opatření k nápravě úřad provede. Uvítala bych, pokud by opatření k nápravě zahrnovala nejen doručení vyrozumění o vyřízení podání slečně K, ale rovněž jeho přepracování do vhodnější podoby tak, jak jsem blíže popsala v části C této zprávy. Zprávu zasílám v souladu s přáním slečny K její matce a rovněž přímo stěžovatelce ve zkrácené a mírně přepracované verzi. Tuto zprávu zasílám pro informaci jak matce stěžovatelky, tak i krajskému úřadu.

RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)

9