ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍHO VIDEA HELENA ŠIMONÍKOVÁ

ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍHO VIDEA

HELENA ŠIMONÍKOVÁ

2009

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 3 1 Vlastnosti video formátů .................................................................................................... 4 1.1 Komprese videa............................................................................................................ 4 1.1.1 Kontejnery ............................................................................................................ 4 1.1.2 Kodeky ................................................................................................................. 4 1.2 Komprese zvuku........................................................................................................... 5 1.3 Televizní normy ........................................................................................................... 5 1.4 Prokládání – Interlacing ............................................................................................... 6 1.5 Velikost videa – rozlišení – resolution ......................................................................... 7 1.6 Poměr stran videa – aspect ratio................................................................................... 8 1.7 Poměr stran pixelu – pixel aspect ratio ........................................................................ 9 1.8 Klíčové snímky – keyframes ........................................................................................ 9 1.9 Datový tok – bitrate – přenosová rychlost ................................................................... 9 1.10 Snímkovací frekvence – frame rate.............................................................................. 9 2 Typy a vlastnosti kamer ................................................................................................... 11 2.1 Typy videokamer ....................................................................................................... 11 Dělení dle ceny ................................................................................................... 11 2.1.1 2.1.2 Dělení dle způsobu ukládání záznamu ............................................................... 12 2.1.3 Dělení dle typu záznamového média ................................................................. 12 2.1.4 Dělení dle rozlišení............................................................................................. 15 2.2 Další vlastnosti videokamer ....................................................................................... 16 Než začneme točit ............................................................................................................ 17 3 3.1 Základní filmařské profese......................................................................................... 17 3.2 Jdeme točit ................................................................................................................. 18 3.3 Základy natáčení ........................................................................................................ 19 Držení kamery .................................................................................................... 19 3.3.1 3.3.2 Pohyby kamery ................................................................................................... 20 3.3.3 Velikost záběru ................................................................................................... 20 4 Co s natočeným materiálem? ........................................................................................... 23 5 Slovník ............................................................................................................................. 24 6 Zdroje ............................................................................................................................... 30

Úvod Dobrý den, všechny Vás vítám v kurzu ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍHO VIDEA, v kurzu kde se fantasii a dobrým nápadům nekladou meze. Abychom se mohli pustit do samotného filmování, musíme si nejdříve vysvětlit základní pojmy této problematiky. Je jasné, že nemůžeme obsáhnout úplně vše, vždyť na to jsou přímo filmové školy. My se aspoň pokusíme lehce poodkrýt pokličku, pod kterou se skrývá tajemství filmování. V dnešní moderní době, kdy se dá natáčet skoro úplně na všechno (fotoaparát, mobilní telefon, webkamera atd.), zapomínají samotní “kameramani“ na podstatu filmu a točí a točí a točí. Ukážeme si jak točit, čím točit a v neposlední řadě, jak upravovat natočený záznam z kamery. Ale to teď už trošku předbíhám, nejdřív trochu teorie, kterou budeme potřebovat v dalších částech kurzu a hlavně v praxi. Na konci každé části bude malý opakovací test, který prověří Vaši pozornost. Vám všem, kteří se video problematice věnujete již delší dobu, se předem omlouvám za místy neodborné definice, termíny či zjednodušování. Tento web je určen pro začátečníky a amatéry filmaře, kteří se chtějí něčemu přiučit a nemají téměř žádné znalosti z této oblasti. Pro ty, co se chtějí z této tématiky něco naučit, neváhejte proklikávat těmito stránkami a s radostí i nadšením… ...s chutí do toho!!!

3

1 Vlastnosti video formátů 1.1 Komprese videa Vyjmenovat a popsat všechny dostupné kodeky je téměř nadlidský úkol. Popíšeme si jen ty pro nás nejdůležitější. Ještě než začneme, ujasníme si rozdíl mezi kodekem a kontejnerem. Kodek je vlastně algoritmus, způsob komprimace. Kdežto kontejner nám neříká téměř nic kromě přípony souboru a pár detailů. Kontejner může být kompatibilní se spoustou kodeků.

1.1.1 Kontejnery Umožňují nám ukládat video a zvuk do jednoho souboru. Také může obsahovat druhou zvukovou stopu, titulky, menu, kapitoly nebo titulky.

AVI – asi nejrozšířenější kontejner pro ukládání videa. Podporuje téměř všechny kodeky pro kompresi videa a zvuku. Vzhledem k tomu je také nejproblémovějším, kvůli nekompatibilitě různých video a audio kodeků.

MPEG Program Stream – podporuje kompresi MPEG-1 a MPEG-2. Zvuková stopa může být v kompresi Dolby Digital AC3 nebo MP2. Používá se pro DVD-Video. MPEG Transport Stream – tento kontejner je primárně určen pro digitální vysílání.

Používá se ale také u kamer s HD rozlišením a je jedním ze standardů pro Blu-ray. Podporuje kompresi MPEG-2 a MPEG-4 AVC, audio většinou využívá kompresi AC3.

MP4 – podporuje kompresi videa MPEG-4 (ASP, AVC) a audio MPEG-4 (AAC). Tento kontejner je součástí ISO standardu MPEG-4.

MKV – jiným názvem Matroška. Tento kontejner se těší velké oblíbenosti v současné době

především pro video v HD kvalitě. Kromě videa a více zvukových stop, může také obsahovat titulky, kapitoly, obrázky, fonty písma a další. Jako další kontejnery si můžeme uvést QuickTime, RealMedia, WindowsMedia.

1.1.2 Kodeky Bohužel neexistuje univerzální kodek, který by byl vhodný na všechny druhy komprese, rozlišení a kvalitu. V dnešní době je k dispozici tolik různých kodeků, že je velmi těžké se v nich orientovat. Vysvětlíme si jen ty nejzákladnější, se kterými se můžeme setkat při práci filmaře.

MPEG-1 – stal se standardem pro Video CD. V dnešní době se využívá hlavně pro krátké

videa posílané e-mailem. Mohou za to jeho nedostačující parametry – používá konstantní datový tok 1150 kbps (kb za sekundu), snímkovací frekvenci 25 fps (snímků za sekundu), a rozlišení obrazu 352x288.

MPEG-2 – nekomprimuje snímky jednotlivě, ale kóduje sekvenci snímků (GOP – Group Of

Pictures). Takto se dá relativně dobře snížit velikost souboru se zachováním slušného výsledného obrazu. Tento kodek se stal standardem pro formát DVD-Video. Také se využívá pro digitální televizní vysílání. Pro DVD-Video je definováno rozlišení videa (720x576 PAL, 720x480 NTSC), snímkovací rychlost (25 fps PAL, 29,97 fps NTSC), k dispozici je konstantní, ale i variabilní datový tok v rozmezí 2-9,8 Mbps. Používají se pravoúhlé pixely. 4

V dnešní době, kdy se stal kodek MPEG-2 standardem i pro video s HD rozlišením, se liší v datovém toku (až na 40 Mbps) a i rozlišením videa (až 1920x1080).

MPEG-4 – je nový multimediální standard. Nemá přesnou specifikaci komprimovacích

algoritmů, ale zahrnuje soubor vlastností, které musí splňovat. Tento standard je založen na objektovém kódování. Cílem tohoto standardu je zachování stejné kvality při nižším datovém toku v porovnání s MPEG-2. Tento standard má různé profily: SP (Simple Profile), ASP (Advanced Simple Profile), AVC (Advanced Video Coding, znám také jako H.264).

MPEG-4 SP – nedosahuje vysokého datového toku, snímkovací frekvence (15 fps) a rozlišení (352x288). Proto je vhodný pouze pro videokonference a internet.

MPEG-4 ASP – velmi rozšířený profil. Nabízí vysokou kvalitu detekce pohybu, taktéž nabízí adaptivní kvantizaci. MPEG-4 AVC – podobně jako MPEG-2 se MPEG-4 AVC stalo standardem pro kódování videa s HD rozlišením. Využívá se pro digitální vysílání v HD rozlišení (HDTV), v digitálních kamerách, a na discích Blu-ray. Tento formát má vysoké nároky na kompresi i dekompresi. Pro střih videa v tomto formátu je potřeba výkonný počítač.

DV – tento kodek používají všechny páskové digitální kamery. Vzhledem k tomu, že je to základním formátem pro digitální kamery, podporují ho všechny střižny. Má konstantní datový tok 25 Mbps. Hodina záznamu zabírá necelých 13 GB. Každý snímek je klíčový, proto je přímo určen ke střihu. Používá nečtvercové pixely (pravoúhlé). DivX – pracuje se standardem MPEG-4 ASP. Je jedním z nejrozšířenějších kodeků. Vznikl

nelegální úpravou zdrojového kódu kodeku, který vyráběla firma Microsoft. První verze byly volně šiřitelné, od verze 5 zdrojový kód uzavřeli a kodek zpoplatnili.

XviD – vznikl na popud uzavření kódu DivX. Vrátili se k verzi, která měla ještě otevřený

kód. Dosahuje téměř stejné kvality jako placený kodek DivX. Tento kodek taktéž pracuje se standardem MPEG-4 ASP. Má bohužel vysoké nároky na kompresi a dekompresi, a mnohé nastavení, což může být pro laiky problém.

WMV – je to kodek, který vlastní Microsoft. Vychází z formátu ASF, který byl původně

navržen pro internetové streamování. V dnešní době je dokonce kompatibilní s HD videem 1080p.

1.2 Komprese zvuku Kompresních formátů pro audio je nespočet. Zde jsou dva, které se používají jako formát pro záznam zvuku na kameře.

PCM – používá se v MiniDV kamerách, jde o bezeztrátový formát. Bezproblémová editace. Dolby Digital AC3 – používá se dnes téměř ve všech kamerách. Jde o ztrátový formát,

který je schopný uchovat informace až 6 kanálů (prostorový zvuk). Na kamerách se používají především tyto normy: dvoukanálové (stereo) nebo šestikanálové (Dolby Surround). Kodek Dolby Digital je placený a ne každá střižna má tento kodek integrovaný. Pro běžného uživatele je tato funkce šestikanálového zvuku nepoužitelná ba dokonce ve střižně obtěžující.

1.3 Televizní normy Princip fungování a produkce dnešních kamer vychází z televizních standardů. Dříve se kamery používaly výhradně v kombinaci s televizí. Fakt, že by se mohl záznam z kamery nakopírovat do počítače a následně přehrávat či dokonce editovat, byl v začátcích 5

nemyslitelný. Proto mají kamery definované některé parametry v závislosti na TV normách. Televizní normy mají hodně technických parametrů jako je šířka přenosového kanálu, nosný kmitočet nebo způsob modulace. Tady si ukážeme jen ty, které jsou pro nás, budoucí filmaře, důležité.

NTSC

Je to nejstarší norma pro televizní vysílání. Byla vytvořena v Americe počátkem 60. let 20. století. Používá se dodnes především v USA, Kanadě a Japonsku. •

Obraz se skládá z 525 řádků na snímek, z toho je 480 viditelných (ostatní se používají na doplňující informace, například teletext)

•

Snímkovací frekvence je ~60 půlsnímků neboli ~30 plných snímků. Ve skutečnosti je frekvence 29,97 fps a ne 30 fps. Ale pro zjednodušení se píše nebo mluví o snímkovací frekvenci 30 fps.

PAL

Norma byla vytvořena v bývalé NSR. Používá se především v Evropě. •

Obraz se skládá z 625 řádků na snímek, z toho je 576 viditelných

•

Snímkovací frekvence je 50 půlsnímků neboli 25 plných snímků

SECAM

Byl vytvořen ve Francii, kde se dodnes používá. Kromě Francie, používá tuto normu také Rusko, Egypt a Bulharsko. Do roku 1992 se používal také v Česku. Má podobné parametry, jako norma PAL, ale liší v dalších technických parametrech (způsob modulace, nosný kmitočet a hlavně přenosu barevných složek obrazu).

Obrázek 1 – Používání televizních norem ve světě

1.4 Prokládání – Interlacing Vychází z principů televizorů vyvíjených v první polovině 20. století. Tehdy se snažili vytvořit televizor schopný zobrazovat alespoň 48 snímků za sekundu, aby se pohyb v obraze jevil pro nedokonalé lidské oko jako plynulý. Tehdejší technické zázemí však neumožňovalo toto realizovat. A tak vzniká prokládání. V principu jde o to, že se nezobrazuje celý snímek najednou, ale je rozdělen na řádky (sudé a liché – top fields and bottom fields). 6

Obrázek 2 – Prokládání – liché řádky – sudé řádky – výsledný snímek

Takže se například vykreslí nejdříve všechny liché řádky a potom zase sudé řádky. V normě PAL to znamená, že jedna vteřina neobsahuje 25 snímků, ale 50 půlsnímků. Prokládání způsobuje docela velké problémy začínajícím filmařům. Pokud máte prokládané video a přehráváte jej na televizoru, je vše v pořádku, protože televizor zobrazuje prokládaně. Ale co monitory? Ty zobrazují neprokládaně, a proto je možné vidět v obraze roztřepené obrysy. Ve videu s rychlým pohybem je prokládání hodně vidět a působí velmi nepříjemně a rušivě. Proto je důležité si uvědomit, na čem se bude finální záznam přehrávat. Pokud to bude televize, o prokládání se nemusíme starat. V případě že video je přímo určeno pro přehrávání v PC nebo na internetu, je nutné odstranit prokládání. K tomuto účelu existuje mnoho softwarových filtrů a metod (například Bob, Blend, Weave, Smart).

Obrázek 3 – Prokládané video

Obrázek 4 – Neprokládané video

1.5 Velikost videa – rozlišení – resolution Rozlišení určuje množství pixelů v obraze vodorovně a svisle. Pro kamery máme základní dvě skupiny: SD a HD. Nejznámější velikosti videa: SD • •

720x576 (PAL) 720x480 (NTSC)

• • •

1280x720 1440x720 1920x1080

HD

7

Obrázek 5 - Rozlišení videa

Samozřejmě se můžeme setkat s odlišnými parametry. Například některé HDD kamery zaznamenávají video v rozlišení 704x576.

1.6 Poměr stran videa – aspect ratio Jde o vyjádření poměru stran obrazu – délka (počet sloupců) : výška (počet řádků). Obrázek Obrázek 6 Obrázek 7 Obrázek 8 Obrázek 9 Obrázek 10 Obrázek 11

Standard Poměr stran 4x3 1,33x1 16x9 1,78x1 1,85x1 2,15x1 2,40x1 2,75x1

Obrázek 6 – Poměr stran 1,33x1






I my můžeme s obyčejnou kamerou natočit film s poměrem stran 2,40x1. Záznam pořídíme v poměru stran 4x3 a ve střižně vyřízneme jen tu část, kterou chceme. Jenže v takové situaci je nutné, aby měl kameraman dobré kompoziční vnímání. 8

1.7 Poměr stran pixelu – pixel aspect ratio Ačkoliv se může zdát tento odstavec jako zbytečný, opak je pravdou. Pixel je obrazový bod, který má čtvercový tvar. Tak tomu je všude v počítačové grafice. Bohužel vynálezci formátu DV a DVD se rozhodli udělat ještě větší zmatek v celkové problematice videa a vymysleli pixely, které nemají tvar čtverce ale obdélníku. Jsou to takzvané pravoúhlé pixely. Pro zjištění poměru stran pixelu použijeme jednoduchý vzorec: [(B*C)/D]/A, kde A je skutečná šířka videa, B je skutečná výška videa, C a D je poměr stran obrazu. TV norma Poměr stran Výpočet poměru stran pixelů Poměr stran pixelů PAL

4x3

[(576 * 4) / 3] / 720 = 1.067

1,067:1

PAL

16x9

[(576 * 16) / 9] / 720 = 1.422

1,422:1

NTSC

4x3

[(480 * 4) / 3] / 720 = 0,889

0,889:1

NTSC

16x9

[(480 * 16) / 9] / 720 = 1.185

1,185:1

1.8 Klíčové snímky – keyframes Jsou to snímky, které obsahují úplné informace o obrazu. Vyskytují se v pravidelných intervalech. Mezi dvěma klíčovými snímky obsahují snímky pouze informace o změně v obraze. Nejsou úplné. Při rychlých záběrech je dobré mít krátké intervaly mezi klíčovými snímky. Naopak při klidných záběrech je zbytečné mít tyto intervaly krátké. Je jasné, že čím více klíčových snímků bude video obsahovat, tím větší bude velikost souboru, neboť se musí vykreslit více úplných snímků. Například DV kodek má každý snímek klíčový.

1.9 Datový tok – bitrate – přenosová rychlost Udává množství dat potřebné pro zakódování jedné vteřiny. Používá se ve tvaru Mbps (mega bits per second) nebo Kbps (kilo bits per second). Například kodek DV ukládá 25 Mbps. Čím vyšší bitrate, tím vyšší kvalita videa, ale samozřejmě také větší velikost souboru. Některé kodeky nabízejí i variabilní datový tok (VBR). Tato možnost je velkou výhodou, když se ve filmu střídají rychlé akční scény s klidnými. Variabilní datový tok nám umožňuje v daných snímcích zvýšit kvalitu, anebo ji naopak snížit. Oproti konstantnímu datovému toku (CBR) je VBR více náročný na zpracování a jeho renderování trvá většinou mnohem déle. Dále nám ještě nabízí zvolení jednoho či dvou průchodů. Při jednom průchodu se video kóduje podle určitého klíče (omezení nejnižšího a nejvyššího možného datového toku). Na stejném principu funguje i dvouprůchodové kódování. Program projde celé video a značí si informace o náročnosti jednotlivých snímků a až v druhém průchodu aplikuje získané informace. Některé kodeky dokonce nabízejí možnost stanovit si výslednou velikost souboru.

1.10 Snímkovací frekvence – frame rate Jednotkou snímkovací frekvence je „fps“ (frames per second). Toto číslo udává počet snímků zobrazených v jedné vteřině. Aby byl pohyb plynulý, nesekaný, je potřeba vyšší kmitočet snímků. Vědci dokázali, že 24 snímků za sekundu je dostačující pro náš nedokonalý zrak. Při této frekvenci vypadá i velmi rychlý pohyb v obraze plynule. Počet snímků na kameře není věc, která se dá uživatelem ovlivnit. Tento parametr má kamera v sobě zabudován již od výroby. Redukce kmitočtu snímků výrazně snižuje celkovou velikost souboru. Tedy i přesto, že se snímkovací frekvence při natáčení nedá nastavit, lze tento faktor využít ve střižně. 9

Při exportu videa přímo určeného na internet (krátký klip, téměř bez pohybu), se snížením fps může značně snížit velikost souboru, což je při uploadu na internet velmi důležité.

10

2 Typy a vlastnosti kamer 2.1 Typy videokamer Dělení dle ceny: • •

Profesionální Spotřební (amatérské)

Dělení dle způsobu ukládání záznamu: • •

Analogové Digitální

Dělení dle typu záznamového média: • • • • •

Pásková HDD Flash DVD hybridní

Dělení dle rozlišení: • •

SD HD

2.1.1 Dělení dle ceny Vždy je velmi obtížné najít správné dělení. Často se stává, že se hranice mezi jednotlivými kategoriemi stírají – popíšeme si tedy základní dělení videokamer. Z hlediska kvality a především ceny, lze rozdělit kamery na profesionální a amatérské (spotřební). Profesionální kamery se pohybují ve stotisícových položkách, kdežto spotřební kamery v řádech tisíců (5000–25000 Kč). Pro ty, co se domnívají, že bez profesionální techniky to nejde – mýlíte se! I s amatérským vybavením se dá natočit mnohdy zajímavější a poutavější snímek, než s drahým profesionální technikou. Příkladem mohou být některé americké filmy, u kterých se rozpočet pohybuje v řádech miliónů a film postrádá myšlenku či děj samotný. Něco, čím by diváka zaujal. Oproti tomu třeba film „Once“, byl nízkorozpočtovým projektem, kde se používala spotřební technika. 1. Profesionální kamery se používají především při natáčení komerčních filmů, reklam, v televizních studiích a všude kde se „točí“ velké peníze. Tato kategorie je značně rozsáhlá a pro amatérského filmaře nepotřebná, proto zde není rozebrána.

11

Obrázek 12 – Profesionální kamera ARRI

2. Spotřební (amatérské) kamery se dále dělí podle principu ukládání záznamu na analogové a digitální.

2.1.2 Dělení dle způsobu ukládání záznamu Analogovým kamerám v dnešním moderním světě už pomalu odzvonilo. Jedním z hlavních důvodů je složitost převodu videa do počítače (digitalizace). Proto se bude zbývající část této kapitoly zaobírat pouze digitálními kamerami.

Obrázek 13 – Analogová kamera Sony Hi8

2.1.3 Dělení dle typu záznamového média

2.1.3.1 Digitální kamery s magnetickou páskou Záznam se ukládá na pásku, která se velmi podobá páskám používaným i v analogových kamerách. Známe především dva typy magnetických pásek: Digital8 a MiniDV. Pásky Digital8 jsou přímým následníkem kazet Hi8, které se používaly v analogových videokamerách značky Sony. Některé modely jsou dokonce kompatibilní, čímž je umožněno použití pásky Hi8 v digitální kameře. Páska je široká 8 mm a v režimu SP obsáhne 60 minutový záznam (90 min v LP). MiniDV kazety s šířkou pásky 6,5 mm jsou poloviční oproti velikosti Digital8. Kamery se záznamem na MiniDV používají standard DV. S nástupem kazet MiniDV se videokamery zmenšily a nyní jsou k dostání v téměř kapesním provedení. Na rozdíl od ostatních typů kamer (HD, DVD, …) se zde nedá nastavit kvalita záznamu (datový tok). Datový tok je konstantní – 25 Mbps. Nekomprimovaný zvuk se ukládá ve formátu PCM. MiniDV pásky se prodávají ve dvou délkách – 60 min v režimu SP (90 min v LP) a 80 min v režimu SP (120 min v LP). Lze natočit tolik záznamu, kolik má kameraman k dispozici kazet. Není omezen vnitřní kapacitou úložiště, jako je tomu třeba u HDD kamer. Po přehrání záznamu do počítače je originální záznam stále na kazetě – přehráním do počítače se nesmaže. Problém však 12

nastává tehdy, kdy je nutné smazat určitou část záznamu. Je to téměř nemožné. Jedna z možností je zapnout nahrávání a nechat kryt objektivu zavřenou. Nahraje se vlastně tma. Musí se však hlídat čas, aby se nepřehrál i následující již chtěný záběr. Určitě mezi velké nevýhody patří přehrávání do počítače, kdy je přenos realizován 1:1, tedy hodina záznamu znamená hodinu přehrávání. U starších počítačů docházelo k přetížení systému a tím k vynechávání snímků a následného posunu mezi obrazem a zvukem. Další nevýhodou může být přílišná velikost AVI souboru, do kterého se soubor nahrává – 90 minut záznamu má téměř 17 GB. Ne všechny střihové programy umí detekovat střihy a každý jednotlivý klip uložit do samostatného souboru. Proto se může stát, že soubor s dovolenou bude mít 22 GB. Jenže v případě, kdy je z celého snímku použitelných pouze 20 minut, musí se uchovat celý záznam, dokud není projekt zcela dokončen. To by se u souborů obsahujících jednotlivé klipy nestalo. U projektů kde jsou jednotlivé záběry (střihy) v samostatných souborech, se používá technika “hrubého střihu“. Video soubory lze pustit v jakémkoliv přehrávači a smazat soubory, které se nepoužijí. Do střižny jsou posléze nahrány pouze soubory, které budou ke střihu potřebné a ne vše, jak je to u jednoho souboru obsahující celý záznam z kazety. Důležitou vlastností, na kterou se často zapomíná, je to, že se dá většina MiniDV kamer použít také v „bezpáskovém“ režimu. Pokud je potřeba natáčet déle trvající představení (více než 90 minut) či jinou akci, je dobré si najít vhodné místo (dobrý výhled, elektrická zásuvka v blízkosti – napájení kamery a počítače), kde je možné umístit kameru na stativ a připojit k počítači (notebook). Kamera se připojí stejně, jako při přehrávání videa z kazety do počítače. Na kameře je zapotřebí zapnout režim nahrávání (při přehrávání kazety do počítače se používá režim přehrávání). Po spuštění střihového programu se na monitoru zobrazí aktuální kamerou snímaný obraz. Při tomto režimu se obraz neukládá na pásku, ale rovnou se posílá na FireWire. Dá se tedy nahrávat tolik videa, kolik je k dispozici místa na pevném disku počítače. MiniDV kamery se připojují k počítači pomocí rozhraní IEEE 1394 (znám taky pod názvem FireWire nebo-li i.Link). Jedná se o vysokorychlostní sériové rozhraní s rychlostní přirovnatelnou k USB 2.0. Milým zpestřením u tohoto typu kamer je možnost ovládat kameru přes počítač přímo ve střižně.

Obrázek 14 – MiniDV páska

Obrázek 15 - MiniDV kamera Sony DCR-HC51E

2.1.3.2 Digitální kamery s DVD médiem Jak již sám názvem značí, tyto kamery používají pro záznam DVD médium. Ale kvůli miniaturizaci se nepoužívá 12 cm médium, ale pouze 8 cm s kapacitou 1,4 GB. Tyto kamery zažily velký „boom“, ale také velký útlum. Nevýhodu je velikost média – krátká doba záznamu ve vysoké kvalitě (20–30 minut ve vysoké kvalitě). Novější typy kamer dovolují zápis na dvouvrstvé DVD, kdy se kapacita zvyšuje na dvojnásobek. Standardem pro tyto kamery se stal kodek MPEG-2 s různým datovým tokem (konstantní i variabilní), 13

který si většinou výrobci kamer určují sami s maximálním datovým tokem zhruba do 15 Mbps. Kamery většinou nabízejí 3–4 varianty kvality záznamu (např. vysoká kvalita – 13 Mbps CBR, střední kvalita 8 Mbps VBR a nízká pohybující se kolem 5 Mbps ve variabilním typu kódování). Zvuk je většinou komprimován pomocí placeného kodeku Dolby Digital AC-3 do sterea či 5.1. Některé střižny mají s tímto zvukovým formátem problém a mnohdy je nutné zakoupit kodek Dolby Digital AC-3, nebo tuto zvukovou stopu překonvertovat ještě před importem do střižny, například pomocí utility MPEG StreamClip. Kamery podporují většinou tyto typy médií: 1. Běžné DVD-R (+R), kdy film na disku má stejnou strukturu jako DVD s filmem. Takové DVD je možné hned po vypálení přehrávat na stolním DVD přehrávači, protože splňuje standardy pro přehrávání DVD. 2. DVD-RW (+RW) je stejné jako DVD-R (+R). Liší se pouze možností znovu přepsání obsahu tohoto média, tedy vícenásobné použití. 3. DVD-RAM nemá klasickou strukturu jako předchozí dva typy média. Chová se „téměř“ jako pevný disk. Zapisuje soubory kdekoliv na disk, kde je místo. Soubory lze samostatně mazat a kopírovat na disk. Pro import souborů z disku s DVD-Video strukturou do střižny stačí přepsat příponu na MPG. Do střižny se však dostává jedno video ve více souborech (soubory VOB jsou automaticky děleny po velikosti 1 GB). Při spojování souborů VOB do jednoho souboru, pomůže utilita MPEG StreamClip. Pokud však soubor nelze importovat, je ve většině případů problém v nepodporovaném zvukovém kodeku Dolby Digital AC-3. Soubory, které se ukládají na disk DVD-RAM, mají příponu VRO. Jedná se o soubor s kompresí videa MPEG-2 a kompresí zvuku Dolby Digital AC-3. Soubor s touto příponou nelze importovat téměř do žádné střižny. Pro korektní import do střižny však nepostačí ani přepsání přípony VRO na MPG. Soubor totiž obsahuje jednotlivé klipy, které zapisuje libovolně na DVD a při zkopírování do počítače nedodržuje návaznost scén, ale kopíruje disk od začátku do konce. Proto je nutné použít software, který scény seřadí ve správném pořadí. Nejvhodnější nástroj na tento převod je software od výrobce kamery, popřípadě to zvládne také MPEG StreamClip. Záznam z videokamery jde přesunout do počítače, buďto pomocí kabelu USB, anebo jednoduše vytažením DVD disku z kamery a vložením přímo do mechaniky počítače.

Obrázek 16 – MiniDVD 8 cm

Obrázek 17 – DVD kamera Sony DCR-DVD410e

2.1.3.3 Digitální kamery s pevným diskem V současné době jsou asi nejžádanější. Kapacita disku se pohybuje od 30 do 80 GB, což nabízí relativně velké úložiště dat. Výrobci kamer nabízí opět různé varianty kvality (datový tok). Množství záznamu záleží na velikosti disku a zvolené kvalitě. Např. při variabilním datovém toku 10 Mbps lze na kameru s HDD 32 GB uložit přes 6,5 hodiny 14

záznamu. Kodek pro kompresi těchto kamer je opět MPEG-2. Soubory většinou nemají klasickou příponu MPG, ale například MOD, MTS, TOD, M2TS. Jako jediná z uvedených typů kamer nemá vyjímatelné zapisovací médium. V případě, že je již disk plný a není k dispozici notebook (není kam zálohovat data), nezbývá nic jiného, než promazávat jednotlivé soubory z kamery. První typy s diskem byly velmi náchylné k otřesům a hrubému zacházení. Docházelo tak ke zničení disku.

Obrázek 18 – HDD

Obrázek 191 – HDD kamera Sony DCRSR37ES

2.1.3.4 Digitální kamery s flash pamětí Říká se, že je toto médium téměř nezničitelné, neboť se jedná o polovodič. Záznam se ukládá opět ve formátu MPEG-2. Aby byly paměťové karty použitelné, musí splňovat dvě podmínky: musí mít dostatečnou velikost (2 GB až 32 GB) a hlavně vysokou rychlost zápisu a čtení (maximální současná rychlost: class 6 – dosahuje rychlosti 30 Mbps).

Obrázek 20 – SD karta

Obrázek 21 - Flash kamera SDR-SW21EP-S

2.1.3.5 Digitální kamery hybridní Využívají kombinaci dvou záznamových médií. Především kombinaci HDD + flash a DVD + flash.

2.1.4 Dělení dle rozlišení SD (Standard Definition) – Donedávna byl tento standard jediný na trhu. Pak se objevil nový standard HD (High Definition), který mnohonásobně převyšuje SD v počtu obrazových bodů (pixelů). Jednoduchou matematikou se dá spočítat, že HD 1080 má 5x více obrazových bodů než SD. Kamery s HD rozlišením používají všechny 4 typy záznamových médií. Kodek pro kompresi videa použitý u těchto kamer může být MPEG-2 nebo AVCHD (MPEG-4 AVC/H.264). Popis kamer s SD rozlišením platí i u kamer s HD rozlišením. Velký rozdíl je naproti tomu například v datovém toku. Je jasné, že pro 5x více pixelů bude potřeba vyšší datový tok. 15

2.2 Další vlastnosti videokamer Kromě rozlišení typu záznamového média jsou i další parametry, které stojí za povšimnutí.

Vstupy/výstupy – kamery běžně obsahují vstupy pro přenos do PC (FireWire, USB), AV-

out pro přehrávání záznamu na televizoru nebo S-Video a vstup na mikrofon. Mikrofon zabudovaný v kameře nedosahuje vysoké kvality, a proto je použití externího mikrofonu téměř nezbytností. U kamer s magnetickým páskem lze dokonce slyšet na záznamu pohyb mechaniky. A výstup na sluchátka (Možnost slyšet již při natáčení, co bude ve výsledném souboru a co ne.).

LCD x hledáček – na nových modelech kamer se již hledáček neobjevuje. Každý raději

sleduje 2–4´´ LCD display. Jenže se opomíjí, že mnohonásobně zvyšuje spotřebu energie (některé nové LCD mají minimální spotřebu) a také, že ne vždy se dá točit pomocí LCD (velmi slunečné počasí).

Transfokátor (lidově zoom) – většinou nepřítel kameramana. Nejlépe je zoom vůbec nepoužívat. Avšak pokud nastane situace, kdy je transfokátoru zapotřebí, měla by být kamera pevně připevněna na stativ, aby se výsledný obraz nechvěl (Přesto ale se zoomem opatrně!). V současnosti se výrobci předhánějí, kdo dosáhne většího optického a digitálního zoomu. Optické přiblížení působí ještě přirozeně, digitální pouze zvětšuje pixely a výsledný obraz je rozpixelovaný.

Stabilizace – vzhledem k tomu, že jsou kamery čím dál menší, nedrží již kameraman v ruce

1,5 kg, ale 200–400 g. To způsobuje, že je obraz více roztřepaný a neklidný. Proto se začala používat stabilizace obrazu. Funguje na dvou principech –

optická stabilizace – v objektivu se nachází čočka, která není pevně uchycená. Pohybuje se v protisměru pohybu kamery

–

elektronická stabilizace – velikost nasnímaného obrazu je o něco větší, než jeho výsledná velikost. Pro stabilizaci se používá posunování jednotlivých snímků a výsledného ořezu.

CCD – pro snímání obrazu používají kamery jeden nebo tři čipy CCD. Tříčipové kamery dosahují lepšího vyobrazení barev, neboť pro každou barvu RGB mají samostatný čip. Rozdíl mezi záznamem z jednočipové a tříčipové kamery je markantní.

Obrázek 22 – Rozdíl v barevnosti – 3čipová a 1čipová kamera

16

3 Než začneme točit 3.1 Základní filmařské profese Je důležité si uvědomit, že při tvorbě filmu je nutné mít velký filmový štáb. Proto si pojďme představit stěžejní profese, bez kterých by se žádný film neobešel.

Scénárista Patří k nejdůležitějším postavám celého filmového projektu. Díky jeho práci dostává námět jasnou psanou podobu, bez které by se neobešlo žádné natáčení – ani filmu, ani pořadu. Svým způsobem hercům vkládá slova do úst. Znáte alespoň jednoho českého scénáristu? V naší zemi se najde spousta šikovných a tvořivých hlaviček. Příkladem může být Zdeněk Svěrák (Vesničko má středisková, Obecná škola, Kolja, Vratné lahve), Miloš Macourek (Arabela, Létající Čestmír, Pane, vy jste vdova!, Žofka ředitelka ZOO) či Václav Chaloupek (Méďové, Pruhovaní kamarádi, Vydrýsek, Kdo chce s vlky žíti).

Herci/neherci Hlavní postavy, vedlejší role, nebo kompars. Pomocí mimiky, pohybu a hlasu předvádí jinou postavu. Herce najdeme v divadlech, filmech a rozhlasu. V televizi se často objevují jako moderátoři, nebo jen propůjčují svůj hlas dabovanému filmu, dokumentu či publicistickému pořadu. V českých zemích byli a jsou velmi nadaní herci. Příkladem mohou být Vlasta Burian (Ducháček to zařídí, Přednosta stanice, Byl jednou jeden král, Anton Špelec, ostrostřelec), Oldřich Nový (Eva tropí hlouposti, Kristián, Valentin Dobrotivý, Dívka v modrém) či Martin Stránský (Peklo s princeznou, Anička s lískovými oříšky, MacGyver, Dr. House).

Režisér Umělecko-tvůrčí profese (rozvíjí umělecký aspekt díla), díky které ožívají pouhá slova scénáře v děje, činy, které divákům předávají myšlenky adaptovaného díla. Stejně jako herci i režisér působí v televizi, filmu, divadle i rozhlase. Jeho práce začíná prvním dnem příprav na filmu a končí předáním podkladů do střižny (filmových laboratoří). I čeští režiséři mohou být světovými jedničkami, jak se svými díly dokázal Miloš Forman (Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus, Lid versus Larry Flynt, Lásky jedné plavovlásky), Martin Frič (Dobrý voják Švejk, To neznáte Hadimršku, Dařbuján a Pandrhola, Anton Špelec, ostrostřelec). Ani ženy nejsou v této profesi výjimkou. Jsou naopak velmi úspěšné. Zářným příkladem je i Marie Poledňáková (Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Dva lidi v ZOO, S tebou mě baví svět).

Kameraman Úzce spolupracuje s režisérem a přenáší jeho nápady na plátno. Pomocí objektivů, osvětlení i různých filtrů vytváří a zachycuje neopakovatelnost jednotlivých okamžiků, které umocňují vhodně zvolené záběry i kompoziční rozložení obrazu. Ovlivňuje celkový obraz.

Osvětlovač Při špatných světelných podmínkách zajišťuje dostatečné osvětlení pro patřičnou scénu. V noci dokáže vytvořit den. 17

Zvukař Je důležitou součástí filmového štábu. Již při vybírání správného místa pro natáčení určuje, zda se bude zvuk natáčet přímo na místě, nebo následně postsynchronem – to jak dialogy, tak i ruchy. Následně natáčí danou scénu či pomáhá s natáčením playbacku. Až je vše hotovo, vytvoří z hudby, dialogů i ruchů jednu zvukovou stopu. S rozvojem zvukařského náčiní vzrostla i důležitost samotného zvukaře, neboť je s dnešní technikou schopen svým ozvučením pozvednout filmový snímek o něco výše, než děj samotný.

Maskér Už jste někdy viděli filmové hvězdy bez make-upu? Některým to sluší, jiným zase tak moc ne. Jaký by měl divák pocit při romantickém filmu, kde nejsou krásně namalované tváře či při akčním filmu bez krve? Všechno toto líčení je dílem právě maskéra.

Producent Je-li v daném projektu více produkčních, označují se jako „produkce“ či „výroba“. Nadřízeným však může být vždy jen jeden, kterému se říká vedoucí výrobního štábu. Producent zajišťuje finanční pokrytí projektu, řídí jej a také se stará o dostatečnou propagaci a medializaci filmu.

Střihač Málokdy se zapojuje do příprav či natáčení. Přesto je ústřední postavou dokončování filmu. Spojováním záběrů střihač vypráví celý příběh. Volbou snímků a jejich přechodů dokáže u diváka vyvolat napětí, upozornit jej na danou skutečnost, že se bude něco dít či jej naopak uvede do příjemné odpočinkové atmosféry. Díky střihu si mohou diváci vychutnat jedinečnost každé filmové vteřiny. Správně provázané záběry, mohou, stejně jako zvuk, snímek posunout o několik úrovní co se týká kvality výše.

Klapka Jako náčiní (předmět) slouží k odlišení jednotlivých záběrů. Naproti tomu člověk, jenž s klapkou pracuje (taktéž označován jako klapka), musí dbát o správné označení každého záběru, neboť jinak by bylo velmi obtížné správně a přesně ve střižně pracovat s obrovským kvantem natočeného materiálu.

Skript Většinou tuto práci zastávají ženy – odtud tedy pramení jejich označení skriptka. Úkol této osoby je zajišťovat souvislost všech na sebe navazujících záběrů a kontinuitu celého filmového vyprávění. Musí však dále kontrolovat správnost hereckých kostýmů i jejich textů a také dalších prvků ovlivňujících záběr. V amatérských podmínkách je téměř nemožné, aby měl filmový štáb všechny členy, kterých je potřeba. Proto se stává, že jeden člověk zastává více funkcí. Například klapka může být skript, maskér i herec zároveň.

3.2 Jdeme točit Celý proces filmování má tři základní části: 1. Příprava 2. Natáčení 3. Dokončování 18

1. Příprava Vše začíná námětem – jaký bude děj, o čem bude, filmová zápletka, co má vlastně dílo vyjadřovat. Nejsou zde ale dialogy. Je potřeba zajistit finance (sponzory, partnery) a všechno dopředu naplánovat. Z námětu vychází scénář. A to technický scénář a dialogový scénář. Dialogový scénář dostávají herci k nastudování jednotlivých pasáží. Technický scénář obsahuje kromě dialogů technické údaje jako je místo, hodina, postavení kamer a další technické věci. Následně se hledají vhodné lokace pro natáčení a kvalifikovaný personál. Především herci, kteří ztělesní ústřední postavy filmu. 2. Natáčení Měsíce příprav končí a jde se točit. V této fázi se sejde na filmovém „place“ nejvíce lidí, proto je důležitá souhra a koordinace, kterou řídí režisér. Natáčí se v různých lokalitách, v jiný čas, za rozdílného počasí. Ne všechny scény, které na sebe dějově navazují, se točí hned po sobě. Proto je důležité, aby měli herci např. stejné oblečení, stejný účes, apod. Může se to zdát jako samozřejmost, ale uhlídat všechny tyto věci je dost náročné. Chyby tohoto rázu se objevují i u profesionálních filmů a mohou značně pokazit celkový dojem. 3. Dokončení Jinými slovy postprodukce. Natočený záznam dostává do rukou střihač, který na sebe váže podle technického scénáře jednotlivé záběry. V případě nejasností se radí s režisérem. Dále se film dobarvuje, dodělávají se různé triky (výbuchy, klíčování atd.). Následuje zvukař a jeho umění. Odstraní se šumy, případně se provede postsynchron a přidají se ruchy (V amatérských podmínkách se postsynchron nedoporučuje, neboť je téměř nemožné dosáhnout přirozeného a čistého zvuku.) a přidá se hudba. Shlédne se finální produkt, zda je všechno v pořádku (v opačném případě se odstraní nedostatky) a následuje DVD authoring (dnes tedy spíše Blu-ray). Film se překóduje dle standardu (PAL, NTSC). Na DVD nesmí chybět bonusové materiály s komentáři herců a režiséra.

3.3 Základy natáčení Jsou dva druhy natáčení – realistické a hrané. Hrané situace jsou dopředu naplánované. Pro kameramana je to toto natáčení lehčí, neboť si může dopředu rozmyslet, kde bude nejhodnější místo pro kameru, jaké volit záběry. Má možnost si vše promyslet a připravit se. Proto se od něj očekává velmi dobrý výsledný snímek. Realistické natáčení je mnohem těžší, neboť člověk neví, co a kde se odehraje v příštích sekundách. Kameraman musí být pohotový a jednat rychle, avšak ne ukvapeně. Příklad takové situace může být třeba natáčení rodinné oslavy či svatby. V podstatě úplně všechno co se nedá naplánovat a dopředu připravit.

3.3.1 Držení kamery Používat stativ nebo držet kameru v ruce? Na to bohužel není jednoznačná odpověď. Ne vždy je možné použít stativ a je nutné točit „z ruky“. Při hraném natáčení je ve většině případů vhodné použití stativu, scény jsou pak klidné, plynulé a při použití transfokátoru neroztřepané. Točení „z ruky“ je naopak vhodné pro přidání neklidu a napětí do záběru. Pokud se jedná o subjektivní pohled (pohled filmové postavy jejíma očima), je tento způsob držení kamery dokonce žádoucí.

19

Obrázek 23 – Kamera na stativu

Obrázek 24 – Stativ jako závaží

Obrázek 25 – Kamera ve dvou rukách

Obrázek 26 – Kamera v jedné ruce

3.3.2 Pohyby kamery Mohou být aktivní a pasivní. Pasivní znamená, že pohyb není prováděn kamerou samotnou, ale zařízením, na kterém je kamera uchycena (vozíky, ramena, auto, …). Aktivní pohyb kamery, u filmařů označován jako švenk, může být vertikální (shora dolů nebo zdola nahoru, používá se pro natáčení vysokých objektů, jako jsou například strom, věž zámku, stožár, vysílač, ale třeba i lidská postava z blízka) či horizontální (vodorovně, označován též jako panorama). Každý záběr by měl začínat a končit statickým záběrem, který se pak může použít na prolnutí z obrazu do obrazu.

3.3.3 Velikost záběru Nepostradatelný prvek filmování. Záběry na sebe musí navazovat a to jak tematicky, tak i velikostně. Univerzálním měřítkem pro velikost záběru je člověk – lidská postava.

Velký celek – dříve se používal pro zobrazení osoby v kontextu s okolím (člověk stojící

před budovou), v dnešní době kdy kamery dosahují lepší kvality než dříve, se používá velký celek pro vyobrazení velkého záběru, většinou exteriéru (krajinka). V záběru nemusí být postava. Pokud však je, je téměř nepostřehnutelná – splývá s okolím. Tento záběr

20

se většinou používá pro začátek či konec filmu (říká se, že tento záběr “otevírá“ nebo „zavírá“ scénu).

Obrázek 27 – Velký celek

Celek – v záběru by měl být člověk celý (od hlavy až k patě). Zdůrazňuje pohybovou činnost člověka (tanec, chůze). V dnešní době, kdy se používá poměr stran 16x9 či dokonce 2,40x1, je umístění člověka do celku hodně náročné.

Obrázek 28 – Celek

Polocelek – člověk je brán většinou od pasu nahoru. Důležité je, aby byl prostor po stranách, například když postava rozpaží ruce, měly by být celé v záběru. Zde se už kromě pohybových činností projeví i mimika postavy (ale není to prioritou).

2 Obrázek 29 – Polocelek

21

Polodetail – hlava a ramena. Víc se do tohoto záběru nevejde. Používá se ve filmech při rozhovoru z očí do očí.

Obrázek 30 – Polodetail

Detail – část obličeje (většinou je záběr ohraničen shora půlkou čela a zespodu bradou) nebo předmět (hodinky, zbraň, klíče).

Obrázek 31 – Detail

Velký detail – používá se na zachycení předmětů či částí těla, které jsou malé, například diamant, špendlík, oko, jizva.

Obrázek 32 – Velký detail

22

4 Co s natočeným materiálem? Na tuto otázku je třeba znát odpověď již na samotném začátku natáčení. Každý kameraman si musí promyslet záběry tak, aby je na sebe mohl posléze kontinuálně navázat. Proto tedy, čím více kameraman při natáčení přemýšlí, o to lehčí bude mít práci ve střižně. Důležitý je také typ videokamery. Kromě kamer s HDD jsou ostatní zapisovací média vyjímatelná, což umožňuje dlouhodobou archivaci záznamu přímo na médiu a taktéž pozdější editaci. V případě, kdy kameraman disponuje více použitelnými MiniDV, DVD či Flash pamětí, lze natáčet o mnohem déle. DVD lze hned po natočení vložit do DVD přehrávače a přehrát si natočené video. Záznam ze všech typů kamer můžeme lehce, nebo obtížněji zpracovat na PC. Video zabírá většinou hodně místa, proto je dobré mít dostatečnou kapacitu na pevném disku. Odborníci radí používat dva fyzické disky (originál soubory jsou uloženy na jednom disku a export se provádí na druhý disk). Pro editaci více souborů najednou, nebo pro práci s HD videem se doporučuje zapojení disků do RAIDu 0. Příhodné je zachovat záznam na originálním médiu (páska, DVD), dokud není celý projekt úspěšně dokončen a vyexportován ve zvoleném formátu. Záznam z páskové kamery je nejpomalejší, co se týče převodu do PC. Převod probíhá 1:1 – tedy 1 hodina záznamu se přenáší 1 hodinu. U všech ostatních kamer je přenos mnohem rychlejší, protože se kopírují již vytvořené video soubory kamerou pomocí USB 2.0.

23

5 Slovník A AV-out - výstup MiniDV kamery pro přehrávání záznamu na televizoru. AVI - Audio Video Interleave, multimediální kontejner. B Blu-ray disk - optické médium, podobné CD a DVD, kapacita média je 25 GB. C CCD - elektronická součástka, která v kameře zachycuje obrazové informace. D Datový tok - bitrate – přenosová rychlost. Udává množství dat potřebné pro zakódování jedné vteřiny. Čím vyšší bitrate, tím vyšší kvalita videa, ale samozřejmě také větší velikost souboru. Datový tok může být konstantní nebo variabilní. Digital8 – páska je přímým následníkem kazet Hi8 (analogové videokamery). Páska je široká 8 mm a v režimu SP obsáhne 60 minutový záznam (90 min v LP). Digitální stabilizace – velikost kamerou nasnímaného obrazu je o něco větší, než jeho výsledná velikost. Pro stabilizaci se používá posunování jednotlivých snímků a výsledného ořezu. Digitální záznam – zapisuje na médium pomocí binární (dvojkové) soustavy, tedy jedničkami a nulami. DivX – tento kodek pracuje se standardem MPEG-4 ASP. Jeden z nejrozšířenějších kodeků. Dolby Digital AC3 – tento formát komprese zvuku se dnes používá téměř ve všech kamerách. Ztrátový formát nabízí dvě normy: dvoukanálové (stereo) nebo šestikanálové (Dolby Surround). DV – kodek digitálním páskových kamer – podporují jej všechny střižny. Má konstantní datový tok 25 Mbps, každý snímek je klíčový (přímo určeno pro střižny). Používá nečtvercové pixely.

24

DVD 8cm – často se používá jako zapisovací médium pro DVD kameru. Nevýhodou je krátká doba záznamu ve vysoké kvalitě (20–30 minut ve vysoké kvalitě). Kapacita tohoto médie je 1,4GB. Kamery většinou podporují tyto tři typy médií: DVD-R (+R), DVD-RW (+RW) a DVDRAM. DVD authoring – tvorba strukturovaného zápisu pro DVD disk. DVD-Video – způsob zápisu videozáznamu na DVD disk. Ke kompresi využívá standard MPEG-2, zvuk zpracovává Dolby Digital AC3 nebo MP2. DVD-video může obsahovat menu, více videí a k nim více zvukových stop a titulků. Dvouprůchodové kódování - video se kóduje podle určitého klíče (omezení nejnižšího a nejvyššího možného datového toku). F FireWire IEEE 1394 neboli i.Link. Jedná se o vysokorychlostní sériové rozhraní s rychlostní přirovnatelnou k USB 2.0. Flash paměť – velmi oblíbené zapisovací médium používané ve fotoaparátech, videokamerách, mobilních telefonech apod. fps - frames per second, počet snímků za sekundu. G GOP - Group Of Pictures, sekvence (skupina) snímků. Používá se pči kompresi MPEG-2. H HD - High Definition, vysoké rozlišení. Hi8 - analogová páska, předchůdce kazety Digital8. I ISO standard MPEG-4 - soubor metod (standardů) definujících kompresi a uložení zvukových a obrazových dat.

25

J Jednoprůchodové kódování – video se kóduje podle určitého klíče (např. omezení nejnižšího a nejvyššího možného datového toku). K Kamera hybridní – kombinace záznamových médií: HDD + flash nebo DVD + flash. Kamera s HDD - kodekem pro kompresi videa je zde MPEG-2. Soubory většinou nemají klasickou příponu MPG, ale například MOD, MTS, TOD, M2TS. Kamera s DVD médiem – nevýhodou je velikost média. Novější typy kamer dovolují zápis na dvouvrstvé DVD. Standardem pro tyto kamery se stal kodek MPEG-2 s různým datovým tokem (konstantní i variabilní). Zvuk je většinou komprimován pomocí placeného kodeku Dolby Digital AC-3 do sterea či 5.1. Kamera s Flash pamětí – videozáznam se ukládá na paměťovou kartu ve formátu MPEG-2. Kamera s magnetickou páskou – páskové kamery (záznamové médium MiniDv) využívají kodek DV a kompresi zvuku PCM. K počítači se připojují pomocí kabelu FireWire. Klíčové snímky – keyframes. Snímky obsahující úplné informace o obrazu. Vyskytují se v pravidelných intervalech. Mezi dvěma klíčovými snímky obsahují snímky pouze informace o změně v obraze. Nejsou úplné. Čím více klíčových snímků bude video obsahovat, tím větší bude velikost souboru, neboť se musí vykreslit více úplných snímků. Kodek - je algoritmus, způsob komprimace videa. Konstantní datový tok – constant bitrate (CBR), datový tok je (na rozdíl od VBR) u všech kódovaných snímků stejný. Kontejner – umožňuje ukládat video a zvuk do jednoho souboru. Také může obsahovat druhou zvukovou stopu, titulky, kapitoly nebo titulky. Kontejner může být kompatibilní se spoustou kodeků. L LCD – Displej z tekutých krystalů (Liquid crystal display). Nová technologie pro zobrazení obrazu. Kromě televizí se také využívá u videokamer.

26

M MiniDV páska – vyměnitelné zapisovací médium pro MiniDV kamery. Páska je široká 6,5 mm. Prodává ve dvou délkách – 60 min v režimu SP (90 min v LP) a 80 min v režimu SP (120 min v LP). MKV – Matroška, velmi oblíbený kontejner pro HD video, může obsahovat také titulky, kapitoly a další. MP4 - kontejner s podporou komprese videa MPEG-4 (ASP, AVC) a audio MPEG-4 (AAC). Součást ISO standardu MPEG-4. MPEG Program Stream - kontejner, komprese videa MPEG-1, MPEG-2, zvuková stopa Dolby Digital AC3, nebo MP2. Používá se pro DVD-Video. MPEG Transport Stream - kontejner primárně určený pro digitální vysílání. Používají jej kamery s HD rozlišením. Je jedním ze standardů pro Blu-ray. Komprese videa MPEG-2, MPEG-4 AVC, audio využívá většinou AC3. MPEG-1 – standardní kodek pro Video CD. Využívá konstantní datový tok s 25 fps a rozlišením 352x288. Najdete jej hlavně u krátkých videí posílaných prostřednictví e-mailu. MPEG-2 – kodek, kóduje sekvenci snímků. Standard pro formát DVD-Video (rozlišení 720x576 PAL, 720x480 NTSC), snímkovací rychlost 25 fps PAL 29,97 fps NTSC, nabízí variabilní i konstantní datový tok, využívá pravoúhlých pixelů. MPEG-4 – kodek zachovávající stejnou kvalitu při nižším datovém toku (v porovnání s MPEG-2), je založen na objektovém kódování. Má tři profily – SP, ASP, AVC. MPEG-4 SP – Simple Profile, profil kodeku MPEG-4, frekvence 15 fps, rozlišení 352x288 (vhodný pro videokonference a internet). MPEG-4 ASP – Advanced Simple Profile, profil kodeku MPEG-4 nabízející vysokou kvalitu detekce pohybu. MPEG-4 AVC – Advanced Video Coding, profil kodeku MPEG-4. Stejně jako MPEG-2 se i MPEG-4 AVC stal standardem pro HD video. Má vysoké nároky na kompresi i dekompresi. N Nečvercové pixely – pravoúhlé pixely, mají obdélníkový tvar. NTSC – nejstarší televizní norma vytvořená v Americe. Dnes se používá především v USA, Kanadě a Japonsku. Používá 480 viditelných řádků. NTSC využívá 29,97 fps, pro pohodlnější 27

počítání se mluví o 30 fps. Snímkovací frekvence je ~60 půlsnímků neboli ~30 plných snímků. O Optická stabilizace – v objektivu se nachází čočka, která není pevně uchycená. Pohybuje se v protisměru pohybu kamery, čímž stabilizuje výsledný obraz. P PAL - Phase Alternating Line, televizní norma vytvořená v bývalé NSR. Nyní se používá Evropě. Má 576 viditelných řádků a snímkovací frekvenci 50 půslnímků neboli 25 plných snímků za sekundu. PCM – bezeztrátový formát komprese zvuku v MiniDV kamerách, bezproblémová editace. Pixel – obrazový bod čtvercového tvaru. Poměr stran pixelu – pixel aspect ratio - Některé pixely, nemají tvar čtverce, ale obdelníku. Pro zjištění poměru stran pixelu použijeme jednoduchý vzorec: [(B*C)/D]/A, kde A je skutečná šířka videa, B je skutečná výška videa, C a D je poměr stran obrazu. Poměr stran videa – aspect ratio. Vyjádření poměru stran obrazu – délka (počet sloupců) : výška (počet řádků). Postsynchron – dodatečné namluvení dialogů filmu, provádí se v nahrávacím studiu. Pravoúhlé pixely – nečtvercové pixely, mají obdélníkový tvar. Prokládání – interlacing. Nezobrazuje se celý snímek najednou, ale střídavě jeho řádky, na které je rozdělen (sudé a liché – top fields and bottom fields). Půlsnímek – zobrazuje sudé nebo liché řádky snímku, využívá jej prokládání. Q QuickTime - kontejner používaný především v Apple Macintosh. R Renderování – průběh exportu videa do požadovaného kodeku. Rozlišení – resolution, tedy velikost videa. Určuje množství pixelů v obraze – vodorovně a svisle. 28

S SD - Standard Definition, standardní rozlišení videa. SECAM – televizní norma z Francie, kde se dodnes používá (také Rusko, Egypt, Bulharsko). Má podobné parametry, jako PAL. Snímek – statický obraz zachycující nějakou skutečnost. Snímkovací frekvence – počet snímků zobrazených během 1 sekundy – fps (frames per second). Stabilizace – videokamera disponuje optickou či digitální stabilizací obrazu. Streaming - v současné době se streamování využívá na internetu pro přenos audiovizualíního materiálu. Toto vysílání může probíhat v reálném čase (poslech rádia, sledování televize). Jde tedy o přenos audiovizuálních dat od zdroje k uživateli. Švenk – pomalý pohyb kamery vertikálně či horizontálně. T Transfokátor - zoom, přiblížení obrazu. V Variabilní datový tok - variable bitrate (VBR), variabilní datový tok umožňuje v jednotlivých snímcích zvýšit kvalitu, anebo ji naopak snížit. Náročnější na zpracování (renderování). VBR více náročný na zpracování a jeho renderování trvá většinou mnohem déle. Nabízí zvolení jednoho či dvou průchodů pro kódování videa. W WMV – kodek společnosti Microsoft, původně navržen pro internetové streamování. X XviD – kodek dosahuje téměř stejné kvality jako DivX – taktéž pracuje se standardem MPEG-4 ASP. Má vysoké nároky na kompresi i dekompresi.

29

6 Zdroje Texty: Create your Google Sitemap Online [online]. c2005-2009 [cit. 2009-12-12]. Dostupný z WWW: . Tvorba webu [online]. c2004-2008 [cit. 2009-12-11]. Dostupný z WWW: . Tvorba webu [online]. c2003-2008 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: . Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 2001 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Wikipedie : Otevřená encyklopedie [online]. 2002 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . JeCh Webz [online]. 2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . JeCh Webz [online]. 2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Reboot.cz [online]. 2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Amacom : ...vše z pohodlí domova [online]. c2006 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Česká AMV wikipedie [online]. 2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Grafika on-line [online]. c2008 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . TV Freak [online]. c2007 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . LongTail video [online]. c2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Shadowbox.js [online]. c2007-2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . TechSmith [online]. c1995-2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . SEO Servis : Webový Servis [online]. c2005-2008 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: .

30

Obrázky: Obrázek 1 – Používání televizních norem ve světě

Wikipedie : Otevřená encyklopedie [online]. 2002 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 2 – Prokládání – liché řádky – sudé řádky – výsledný snímek

fotogalerie autora Obrázek 3 – Prokládané video

fotogalerie autora Obrázek 4 – Neprokládané video

fotogalerie autora Obrázek 5 - SD a HD rozlišení videa

fotogalerie autora Obrázek 6 – Poměr stran 1,33x1






fotogalerie autora Obrázek 12 – Profesionální kamera ARRI

Panalight [online]. 2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 13 – Analogová kamera Sony Hi8

Videoprepis [online]. c2008 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 14 – MiniDV páska

Melnick Productions : Video Production Company [online]. c2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 15 - MiniDV kamera Sony DCR-HC51E

TPD [online]. c2007 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 16 – MiniDVD 8 cm

Blank Media Store [online]. c2006 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 17 – DVD kamera Sony DCR-DVD410e

GIGASHOP.CZ [online]. c2008-2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: .

31

Obrázek 18 – HDD

Gizmomart [online]. c2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 19 – HDD kamera Sony DCRSR37ES

Nakupka.cz [online]. c2000-2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 20 – SD karta

SanDisk [online]. c2009 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 21 - Flash kamera SDR-SW21EP-S

Panasonic : ideas for life [online]. c2004 [cit. 2009-12-25]. Dostupný z WWW: . Obrázek 22 – Rozdíl v barevnosti – 3čipová a 1čipová kamera

fotogalerie autora Obrázek 23 – Kamera na stativu

fotogalerie autora Obrázek 24 – Stativ jako závaží

fotogalerie autora Obrázek 25 – Kamera ve dvou rukách

fotogalerie autora Obrázek 26 – Kamera v jedné ruce

fotogalerie autora Obrázek 27 – Velký celek

fotogalerie autora Obrázek 28 – Celek

fotogalerie autora Obrázek 29 – Polocelek

fotogalerie autora Obrázek 30 – Polocelek

fotogalerie autora Obrázek 31 – Detail

fotogalerie autora Obrázek 32 – Velký detail

fotogalerie autora

32

verze 2

ZPRACOVÁNÍ DIGITÁLNÍHO VIDEA HELENA ŠIMONÍKOVÁ

Recommend Documents