zpívání doprovázela cimbálová muzika Tomáše Svačiny

Valtický zpravodaj 6. srpen 2008

Předhodové zpívání

akce byla velmi zdařilá a závěrečné společné vystoupení všech sborů strhlo ke zpěvu i diváky. Je třeba Valtické krojované společnosti poděkovat za příjemné odpoledne. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Oranžové hřiště

Valtická krojovaná společnost uspořádala již tradiční předhodové zpívání. Zúčastnili se ho kromě ženského a mužského sboru z Valtic mužský a ženský sbor z Dolních Dunajovic, mužský a ženský sbor z Březí a mužské sbory z Hlohovce a Ladné.

Pořad uváděla Ing. Dana Hradilová a

zpívání doprovázela cimbálová muzika Tomáše Svačiny.

Zpívání se konalo v kvadratuře bývalého ředitelství liechtensteinského statku. Nově zvolené prostory pro tuto akci museli členové krojované společnosti nejprve uklidit a pak instalovat podium a lavice pro návštěvníky. Všechny přítomné příjemně překvapila dobrá akustika tohoto prostoru. Celá

Herní prvky a prolézačky dětského hřiště, které jsme začali neoficiálně nazývat „Oranžové hřiště u žirafy“, jsou již dle projektu pevně ukotveny na místě, návoz písku do dopadových ploch a pískoviště je snad v této době již také ukončen, dokončuje se osvětlení, montáž kamerového systému a oplocení, a ke schválení je připraven provozní řád hřiště. Takže v pátek 29. srpna odpoledne bude vše, doufejme, že i počasí, připraveno pro slavnostní otevření hřiště a zahájení provozu. Na toto páteční odpoledne připravují členové komise zastupitelstva města pro dětské hřiště slavnostní program a jiná překvapení pro děti, ale také pro sponzory a hosty. Srdečně zveme děti i s rodiči na slavnostní otevření našeho

„Oranžového hřiště u žirafy“ v pátek 29. srpna 2008 v 15.00 hod. Bližší informace v hlášení místního rozhlasu. starostka

TAXI LEV +420 605 10 22 10 SEVA-FLO RA s.r.o.

Město VALTICE

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615

VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311

ZASTUPITELSTVO V měsíci červenci zastupitelstvo města Valtice nezasedalo Další zasedání zastupitelstva města se uskuteční dne 22.9.2008 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

RADA KOMENTÁŘ Městská policie informace o činnosti - červenec 2008 •

Výzva ke spoluúčasti

•

v programu „Valtické vinobraní 2008“ V letošním roce pořádají v sobotu 4. října Město Valtice a Střední odborná škola vinařská ve Valticích tradiční slavnost „Valtické vinobraní 2008“. Hlavními garanty za tuto kulturní a společenskou akci jsou ředitelka SOŠVi Ing. Ivana Machovcová a starostka města Ing. Terezie Lvová. Projekt slavnosti vinobraní podporuje finančně také Vinařský fond ČR. Pro posouzení Vaší možné aktivity v programu vinobraní, ať už se jedná o přímou účast v kulturním programu, o prezentaci firmy např. alegorickým vozem do průvodu, nebo o prodej vlastních výrobků –burčák, víno, sklo, perníky apod. ve stánku přímo na náměstí, Vám předkládáme předběžný průběh slavnosti.

•

•

• •

Program: 10.00 – 12.00

Kulturní program na náměstí (dětské soubory) 12.00 – 14.00 Průvod od Vinařské školy po ulici Sobotní a Vinařské do a.s. Vinné sklepy Valtice, dále do areálu víceúčelové haly vinařské školy na ul. Střelecké 14.00 – do večera Odpolední kulturní program na náměstí v intencích tradičního programu studentů vinařské školy, vystoupení pěveckých a tanečních souborů a hudebních skupin od 19.00 Zábava v zámecké jízdárně v režii pořádajícího ročníku SOŠVi Valtice

•

•

•

•

Doprovodný program bude sestaven právě i podle Vaší nabídky. V případě zájmu o spolupráci při akci se můžete obrátit na níže uvedené kontakty. Přípravný výbor: Za město: Fr a n t i š e k S c h u l z – k o o r d i n á t o r, t e l : 5 1 9 3 0 1 41 6 , mob: 733535810, [email protected] Sv ě t l a n a H a n á ková - T I C – p r o p a g a c e , s t á n k y, tel: 519352978, [email protected] Rudolf Záměn - TS – materiálně technické zajištění, mob: 602507558 Za SOŠVi: Ing. Miroslav Svoboda – průvod, program, večerní zábava, mob: 721867245

•

•

•

•

•

V Turistickém informačním centru Valtice na náměstí Svobody 4 je možno zakoupit nové zboží: porcelánový hrnek a turistickou magnetku na ledničku s motivem valtických památek a dále sklenici na víno s logem Valtice – hlavní město vína.

•

Otevřeno je denně od 9.00 do 17.00 hod. (přestávka 12.30 – 13.00 hod.)

1.7. doručovala MěP písemnosti některým občanům na žádost správy bytů. Téhož dne byla poskytována součinnost Exekutorskému úřadu Hodonín. 2.7. byla provedena kontrola na ulici Mikulovská na dodržování dopravního značení. Dále se prováděly obchůzky na ulicích Tří bratří, Modřínová, Vilová, Jirásková, K lesíku, atd. V odpoledních hodinách byla MěP nahlášena závada místní komunikace na ulici Jarní. Jednalo se o kaverny v cestě, které způsobily nedávné deště. Vše bylo nahlášeno ŽP a TS. 3.7. prováděli strážníci na náměstí kontrolu placení parkovacích poplatků. Zjištěné nedostatky byly vyřešeny hned na místě. 4.7. byla v ranních hodinách přivolána MěP na zastávku ČD, kde byli nalezeni v uzamčeném WC dva psi. Zjištěný majitel byl vyzván, aby si svá zvířata odvedl. 8.7. prováděla MěP měření rychlosti v rámci BESIP a dodržování rychlosti v obci. 9.7. poskytovali strážníci součinnost při hlídání vozidel u místního hřbitova, při smutečním obřadu. Dále byla provedena plošná kontrola funkčnosti místního rozhlasu a to na všech ulicích. 10.7. byl strážníkům předán zaměstnanci nemocnice plastový pytel, který byl nalezen u hlavního vchodu do objektu. Toto zavazadlo obsahovalo dámské oblečení. Případný majitel si tyto věci může vyzvednout v kanceláři MěP. 11.7. v ranních hodinách byla MěP přivolána na ulici Rudé armády, kde došlo k poškození cizího majetku. Pachatel byl strážníky zajištěn a předán Policii ČR k provedení dalšího šetření. 14.7. byl nalezen svazek klíčů, majitel si je může vyzvednout na pokladně Městského úřadu. Téhož dne doručovali strážníci dodejky některým spoluobčanům, kteří opomněli termín splatnosti za odvoz domovního odpadu. 16.7. prováděli strážníci měření rychlosti na ulici P. Bezruče a Břeclavská v rámci zajištění BESIP v obci. 17.7. bylo nalezeno na ulici Malá strana jízdní kolo. Majitel si ho může vyzvednout na služebně MěP. Dále byla provedena kontrola zahrádkářských kolonií na ulici P.Bezruče a za hřbitovem. 21.7. byla strážníkům předána nalezená peněženka, která byla po zjištění majitele vrácena. Poctivému nálezci MěP děkuje. Dále byly doručovány další dodejky osobám, které nemají zaplacené popelnice. 24.7. byli strážníci přivoláni na místní nádraží ČD, kde řešili volný pohyb hospodářských zvířat na kolejích. Dále byly vybrány parkovací automaty. 28.7. odvezla MěP dvě štěňata do útulku v Bulharech. Téhož dne byla provedena kontrola v místním zámeckém parku, na Reistně, v Úvalech, atd. 29.7. byl odchycen zatoulaný pes, který byl po zjištění majitele předán. Dále byli strážníci u výjezdu místních hasičů. Jednalo se o pálení starých větví bez nahlášení Hasičům. Proto znovu upozorňujeme, že pálení musí být dopředu nahlášeno příslušným orgánům a je jedno jestli je to fyzická nebo právnická osoba. 30.7. prováděla MěP kontrolu placení parkovacích poplatků. Zjištěné nedostatky byly vyřešeny přímo na místě. zapsal strážník M. Šesták

__________________________________________________________________________________

Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail: [email protected] 2

INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI

Kulturní kalendář srpen X. jubilejní výstava „oživlých“ kamenů - autor Soňa Čermáková, Dřevořezby – autor Marcel Suchánek, Obrazy – autor Václav Lamr Termín: 2. – 30.8.2008 Místo konání: TIC, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Jarmila Kratochvílová, Boutique Lada, Zámecká 235, Valtice, tel.: 731 582 174, 519 352 978 Víkendový seminář o víně - základní znalosti o víně přímo v hlavním městě vína Termín: 15. – 17.8.2008 Místo konání: učebna Vinařské akademie, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, 519 352 083 Valtické krojované hody - krojovaný průvod, taneční zábava Termín: 16. – 17.8.2008 Místo konání: Valtice – nám. Svobody, zámecká jízdárna Organizátor: Valtická krojovaná společnost Informace: tel.: 519 352 808, 606 712 128 Henckeovy barokní varhany - varhanní koncert Termín: 23.8.2008 od 17.00 hod. Místo konání: Valtice, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí Organizátor: Spolek pro obnovu valtického farního společenství TIC Valtice, 519 352 978, zde také předprodej vstupenek Národní zemědělské muzeum připravilo na srpen tyto expozice: Co žije pod hladinou - výstava převzatá z NZM Ohrada 1000 květů pro balkóny a zahrady – výstava Život hlodavců – výstava Muzejní miniarboretum Místo konání: NZM Valtice, nám. Svobody 8, tel.: 519 352 144, www.nzmvaltice.wz.cz Co nového nás čeká a co pokračuje v září 2008: Za tajemstvím opojného moku - 1. – 21.9.2008 - výstava fotografií o víně – autor Jan Halady Kurz Sommelier - II. část: 8. – 12.9.2008 - kurz vedoucí k získání osvědčení „Sommelier“ Kácení máje - 13.9.2008 - kácení hodové máje, zpívání u cimbálu Klubová výstava staroanglických ovčáků – bobtailů 20. – 21.9.2008 Dny valtických burčáků - 25. – 27.9.2008 – od 13.00 hod. - tradiční burčákové radovánky Kurz Sommelier - I. část: 30.9. – 3.10.2008 - kurz vedoucí k získání osvědčení „Sommelier“ Krajský přebor v kuželkách – ročník 2008-2009 - termín: bude upřesněn Naše houby – 5. – 7.9.2008 - výstava NZM Valtice Život hlodavců – pokračuje do září - výstava NZM Valtice Muzejní miniarboretum - pokračuje do prosince Bližší informace v zářijovém čísle VZ nebo TIC Valtice – tel.: 519 352 978 3 Produkt_80x110.indd 1

9.1.2008 17:10:50

inhibitorů růstu), zbytků rostlin ošetřených pesticidy (jejich rezidua hubí mikroorganismy v kompostu), túji, vratič a pelyněk (mohou brzdit mikrobiální rozklad), popel z uhlí. Obtížně kompostovatelné materiály podrtíme (skořápky vajíček, skořápky ořechů, větvě), problematické materiály jako slupky citrusů, vytrvalé plevele apod. nejprve necháme zkvasit ve vodě.

ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL ... „tuto planetu jsme nezdědili po předcích, ale máme ji půjčenou od svých dětí“… Téma na měsíc červen: : Biozahrada Proč biozahrada? Biozahrada je místem barev, tvarů a vůní, místem kypícího života. Máme několik dobrých důvodů, proč na zahradě nepoužívat chemii.

Podmínky správného kompostování: vlhkost: kompostovaný materiál nemá přeschnout ani se přemáčet, jinak dojde k zastavení procesu přeměny 2. vzduch: kompostované organismy potřebují vzduch, proto musíme hromadu čas od času překopat 3. materiál: ideální je kombinace suchého a strukturného na jedné a vlhkého a měkkého materiálu na druhé straně, příměs zeminy nebo starého kompostu nastartuje rozklad 4. musíme: lepší je materiál rovnou mísit než dávat na sebe silnější vrstvy stejného materiálu 5. tma a teplo: slunce dezinfikuje, proto kompost raději zakryjeme silnější textílií. Kompost je zlato zahrady a chloubou zahradníka! 1.

Hnojiva – minerální a syntetická hnojiva zhoršují strukturu půdy a snižují její biologickou aktivitu. Mají nepříznivý vliv na půdní mikroorganismy a jejich používání snižuje obsah humusu v půdě a v konečném důsledku vede ke snižování úrodnosti půdy. Lehce rozpustné živiny, zejména dusík, způsobují bujný růst rostlin; jejich pletiva nestačí dostatečně vyzrát, jsou řídká, málo pevná a rostliny jsou snadněji napadány škůdci a chorobami. Zhoršují se chuťové vlastnosti zeleniny, zelenina obsahuje více dusíků a méně aromatických látek. Snižuje se trvanlivost sklizených plodin, protože obsahují více vody a méně sušiny. Na lehčích půdách navíc dochází k vymývání živin do spodní vody, ke zvyšování obsahu dusičnanů ve studních a k eutrofizaci vod, tj. jejich znečišťování zejména fosforečnany. Pesticidy – fungicidy, tedy přípravky proti houbám, poškozují půdní mikroflóru a symbiotické houby žijící na kořenech rostlin. Insekticidy a akaricidy, tj. přípravky proti hmyzu a roztočům, ničí půdní faunu, ale i některé užitečné druhy hmyzu a členovce žijící na půdě. Herbicidy – nehubí jen plevele, tzn. rostliny, které nám překážejí, ale také bakterie, řasy a všechny ty miliony rostlinných mikroorganismů v půdě. Právě ony se však starají o půdní úrodnost! Půda a půdní život – v půdě žije obrovské množství organismů: bakterie, houby, řasy, prvoci, červi, roztoči, hmyz, chvostoskoci, pavouci, měkkýši atd. Na jednom hektaru zahradní půdy jich může být i více než 6 tun! Tyto organismy, tzv. půdní edafon, se starají o tvorbu humusu a tím o úrodnost půdy. Humusem rozumíme organické látky, které jsou již zcela nebo částečně přeměněné na komplexní organické sloučeniny. K této přeměně dochází v zažívacím traktu půdních organismů, zejména žížal. Význam humusu: humus slouží jako zásobárna živin pro rostliny, humus tmelí půdní drobty a je podmínkou drobtovité půdní struktury, humus zvyšuje vodní propustnost půdy a zároveň udržuje v půdě vláhu, humus působí jako pufr, který tlumí náhlé změny v půdě a zvyšuje její stabilitu. Žížaly provrtávají půdu a provzdušňují ji, přitom polykají zeminu a odumírající části rostlin. V jejich středech, v nichž žije obrovské množství mikroorganismů, se spojují minerální částečky půdy s organickými látkami a vznikají organominerální sloučeniny, které jsou základem humusu. Žížaly jsou proto největším přítelem zahrádkáře! Žížaly i navíc napomáhají rozkladu organických odpadků a vynášejí minerální látky z hlubších vrstev půdy – až z několika metrů. Zahrádkář se musí hlavně postarat o to, aby žížaly a další půdní organismy měly dobré podmínky k životu; ony se pak postarají o to, aby rostliny měly dostatek živin.

Ochrana rostlin – v ekologické zahradě se obejdeme bez chemie. Ochrana rostlin před chorobami a škůdci spočívá především v prevenci. Zdravé a silné rostliny vyrostlé ze zdravé půdy nejsou zdaleka tolik napadány jako rostliny přehnojené vytáhlé a slabé. Chceme-li mít zdravé rostliny, musíme: 1. zajistit jim dostatek světla 2. dostatek vláhy a vyvážený vláhový režim 3. postarat se o dostatek živin ve vhodné formě 4. pečovat o vyvážený ekosystém Ochrana rostlin v biozahradě se opírá o 2 pilíře, péči o půdu a péči o ekosystém. Péče o půdu – je základem našeho snažení. Úrodná půda lépe odolává výkyvům počasí a je předpokladem rovnoměrného zásobování rostlin vodou a živinami. Péče o půdu znamená hlavně péči o půdní organismy. Patří sem střídání plodin, hnojení kompostem, zelené hnojení, případně i přihnojování rostlinnými zákvasy a nastýlání. Rostlinné zákvasy připravíme z různých bylin např. z kopřiv, kostivalu, ptačince apod., které vložíme do kýble nebo kádě s vodou a necháme vykvasit. Jakmile zmizí pěna a rozložený materiál sedne ke dnu, což trvá podle teploty jeden až několik týdnů, je zákvas zralý a můžeme ho použít k přihnojování rostlin náročných na živiny. Zákvas ředíme v poměru 1:4. Péče o ekosystém – čím rozmanitější je ekosystém, tím je stabilnější jeho rovnováha. Proto se snažíme vytvořit podmínky k životu na naší zahradě co největšímu počtu živočichů. Ti potřebují potravu, úkryt a možnost rozmnožování či přezimování. Čím pestřejší bude složení pěstovaných rostlin, tím více druhů živočichů do zahrady přilákáme. Další podmínkou je vytvoření různých biotopů a zimovišť. Uveďme si nyní, co potřebují někteří naši pomocníci. Pestřenky: dvoukřídlý hmyz podobný vosám (tzv. vosenky); dospělí jedinci se živí nektarem, larvy požírají mšice. Pestřenky se vyskytují jen tam, kde něco kvete. Obzvlášť rády mají mrkvovité (kopr) a složnokvěté (měsíček, afrikány) rostliny. Slunéčka: známí brouci, kteří se, stejně jako jejich dravé larvy, živí mšicemi. Potřebují úkryt k přezimování, např. v listí, mezi kameny, pod kůrou stromů, někde v kůlně apod. Zlatoočka: také larvy tohoto hmyzu se živí mšicemi. Dospělci potřebují nektar, na zimu se stahují do chladnějších prostor našeho obydlí. Škvoři: těchto tvorů se nemusíme bát, jejich kleštičky nám neublíží. Škvoři se živí z velké části mšicemi, roztoči apod. Přes den potřebují úkryt, na lov vycházejí v noci. Střevlíci: draví brouci, kteří se přes den skrývají např. v husté trávě nebo pod kameny a deskami a v noci vyrážejí na lov. Pro přezimování potřebují trouchnivé dřevo. Pavouci: u nás jich žijí stovky druhů. Živí se nejen mouchami a komáry, ale i mšicemi, roztoči atd. Jsou citliví na chemické přípravky a potřebují úkryt a vyšší stébla, aby měli kde tkát sítě.

Kompostování – hnojení v biozahradě znamená oživení půdy. Biozahrádkář nehnojí rostliny, ale půdu. Toho dosáhneme především používáním kompostu. Hnojení čerstvým hnojem bychom se měli vyvarovat, protože při zarytí čerstvého nezkompostovaného hnoje: * Se vyplavují živiny, zejména dusík * Rostliny bujně rostou a jsou málo odolné proti škůdcům a chorobám * V půdě se netvoří trvalý humus a struktura a úrodnost půdy se nezlepšuje Kompostovat můžeme téměř všechen organický materiál ze zahrady a domácnosti, až na některé výjimky: sáčky z vysavače (mají vysoký obsah těžkých kovů), barevný potištěný papír (kvůli obsahu chemických látek), slámu od konvenčních zemědělců (kvůli obsahu 4

Žáby: jsou našimi velkými pomocníky, stejně jako slepýši a ještěrky. Mají rády vlhko, přes den se ukrývají ve stínu pod listím, nebo mezi kameny. K rozmnožování potřebují vodu. Slepýši: i když vypadají jako hadi, patří mezi ještěrky a nejsou nebezpeční. Živí se slimáky, ale také žížalami a různým hmyzem. Potřebují vlhčí úkryty, hromadu listí, klestí apod. Krtci: živí se nejen žížalami, ale i larvami a kuklami hmyzu žijícími v půdě, také slimáky a malými myšmi. Rejsci: spolu s krtky a ježky patří k hmyzožravcům, i když se podobají myším, mají však špičatý čumák. Hnízdí ve starých dutinách a dírách, v listí nebo v kompostu. Ježci: vycházejí za soumraku a loví hmyz, slimáky, ale i malé myši. Přes den se ukrývají v hromadě dříví, hustém křoví apod. Přezimují v hromadě listí, klestí nebo kyprého kompostu. Aby se do zahrady dostali, musí být mezi plotem a půdou mezera. Zpěvní ptáci: mnoho druhů je zcela hmyzožravých, některé se živí semeny, či plody, mláďata však krmí hmyzem např. vrabec nebo špaček. Jeden pár vrabců naloví během hnízdění 1 až 1,5 kg hmyzu! Aby mohli vyhnízdit, potřebují ptáci husté křoví, nebo budky zavěšené na stromech. Důležitá jsou také napajedla, či koupadla, měla by však být na volném prostoru, aby ptáci mohli včas zpozorovat blížící se kočku.

Henckeovy barokní varhany O letošních prázdninách pokračuje ve Farním kostele 2. ročník cyklu Henckeovy barokní varhany. První koncert se již uskutečnil 13.7. a vystoupili varhanice prof. Kamila Klugarová, Velkomoravské kvarteto, Martin Jakubíček a za jejich doprovodu pak přednesla překrásný flétnový koncert J.S.Bacha mladá Kristina Vaculová. V kvartetu mezinárodního složení jsme slyšeli mimo jiné i renomovaného bratislavského čelistu prof.Podhoranského, violistku Warchalova Slovenského komorního orchestru Z. Bouřovu, nebo brněnského prof. Bohumila Smejkala. Přítomní posluchači určitě nelitovali cesty v dešti, zážitek stál skutečně za to. Druhý koncert, který jsem připravil na sobotu 2. srpna, předběhl vydání tohoto čísla Zpravodaje. Tentokráte za Henckeovy varhany zasedl specialista na stylovou interpretaci renesanční a barokní hudby, brněnský Martin Jakubiček. Kromě skladeb pro sólové varhany zazněly i skladby pro mezzosoprán v podání stálého hosta pražského Národního divadla Elišky Weissové. Závěrečná část patřila koncertu pro lesní roh Chr. Förstera v podání Petra Zirhuta. Na závěrečný třetí koncert v sobotu 23. srpna přijali pozvání mezinárodně uznávaní muzikanti. Pražský varhaník orientovaný na dílo J.S.Bacha a znalec historických varhan, Jaroslav Tůma. Jeho houslovým protějškem bude docent brněnské JAMU František Novotný, který se nedávno vrátil z šestitýdenního úspěšného turné po Japonsku. V minulosti jsme je již měli možnost ve Valticích slyšet. Zazní skladby Johana Sebastiana Bacha. Cyklus je realizován za finanční pomoci města Valtice i mecenášů z Valtic, Brna a Prahy. Bez jejich přispění, bez pochopení a přízně špičkových umělců i bez zájmu posluchačů - přátel krásné hudby, by se letošní ročník Henckeových barokních varhan určitě neuskutečnil. Poděkování patří i ř.k.farnosti a dramaturgovi cyklu prof. B.Smejkalovi, který k nám pozval umělce z Prahy, Brna i Bratislavy. Pozornost hudební veřejnosti z Valtic a okolí i přízeň interpretů, budou společně s podporou sponzorů předpokladem pro pořádání 3. ročníku cyklu „Henckeovy barokní varhany“ Valtice 2009. Interpretační rozsah je samozřejmě limitován vytvořenými možnostmi. Nabídka i tohoto druhu kulturního vyžití však bezpochyby doplňuje ostatní aktivity, které letní Valtice nabízejí domácím i příchozím. Ing. Josef Menšík

Biozahrada je místo, kde se cítí dobře člověk i rostliny a živočichové. V biozahradě se nebojuje, ale spolupracuje. Sem člověk nechodí s jedem v postřikovači na zádech, ani sem netahá pytle s umělým hnojivem, sem se chodí s radostí, ale také s pokorou a láskou. Tady nemá místo jed ani v zádovce, ani v srdci. Bios značí život a biozahradník dělá vše pro život. A zahrada a život v ní se mu za to bohatě odměňují: svými plody, svou laskavou atmosférou a svým nikdy nekončícím velkolepým představením barev, vůní, chutí, tvarů a pohybů, prostě života. Přeji vám, aby jste se ve své zahradě cítili krásně a abyste dovedli plnými hrstmi brát a dávat, tak jako to dovede Příroda a matka Země. Autor textu Radomil Hradil Připravila Leona Robotisová člen Svazu ekologických zemědělců PRO – BIO Téma na měsíc září: Září – měsíc biopotravin!

BIO POTRAVINY • plnotučné mléko ve vratné skleněné láhvi • kozí sýry, kozí mléko... • chlazené biokuře z volného chovu • český bio uherák z farmy Sasov • kapari v olivovém oleji, olivy, sušená rajčata • palmový tuk, kokosové mléko, 100% máslo • bio víno a koření z našeho regionu

Zdravou procházkou Pod rybníčkem 913 podpoříte Vaše zdraví! Otevřeno: úterý až pátek 9:00 - 12:00, 13:00 - 17:00 sobota 9:00 - 12:00

5

Proměny města - Růžová Příběh Růžové ulice končí. Setkávali jsme se s touto ulicí na stránkách Valtického zpravodaje od září 2007 a já jsem již vyčerpala všechny muzejní i své materiály k této ulici. Pokud se najde někdo, kdo je ochoten do 30. srpna o této ulici vyprávět či zapůjčit materiál k rozšíření našeho fotografického archivu, ráda s ním připravím vyprávění pro zářijový Valtický zpravodaj. Některé články příznivec Muzejního spolku, pan Jan Polák, přeložil i do němčiny na přání bývalých obyvatelů Valtic, kteří dnes žijí sice v Rakousku, ale o své bývalé rodné město se velmi zajímají. A právě od manželů Mádlových pochází dnes otištěná fotografie. Je to vůbec nejstarší fotografie této ulice, kterou se nám podařilo díky tomuto seriálu získat. Moc za ni manželům Mádlovým děkujeme.

Fotografie zachycuje ještě jednotnou stavební čáru selských domů v Růžové. Ulice je ještě bez chodníků a předzahrádek, které známe z fotografií pořízených před rokem 1945 a po válce. Protože v pozadí obrázku je patrná již opravená věž farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, můžeme vznik fotografie datovat do let 1910 – 1930. Pro srovnání uvá-

dím fotografii ze současnosti. Díky tomuto seriálu se mi podařilo získat ještě několik fotografií. Na jedné z nich je zachycen pan Brumovský se svým potahem v roce 1950. A děvčátka pózují před částí Pulkrábkova domu v roce 1957.

Další fotografie zachycuje Růžovou ulici jako ulici mající po levé straně řadu stromů jejichž průhledem vidíme dnes již neexistující selské domky.

Na další fotografii jsou manželé Semovi, kteří bydleli na ulici Růžové č. 62, kde dnes stojí rodinný dům Opluštilových.

Ráda bych znovu připomenula také skutečnost, že Růžová ulice byla ulicí řemeslníků. Byl zde pekař a snad i perníkář, kamnář, stolař, šrotař a pekárna, mlékárna a malý obchůdek. Děkuji všem, kteří se mnou na Proměnách města spolupracovali a tím přispěli k zachycení historie jedné z nejstarších ulic našeho města. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Mikulovská 151 691 42 Valtice 519 352 365

Sdružení jógy Sdružení jógy Valtice uspořádalo v letošním roce dvanáctidenní pobyt v Řecku, na ostrově Korfu. Kromě koupání v průzračném jónském moři pobyt zahrnoval ranní a večerní jógové cvičení. Akce se zúčastnili i mimovaltičtí jógisté.

V měsíci červenci se uskutečnil již pátý ročník „Valtické víkendovky“. Lektorkou v letošním roce byla ing. Míla Savitrí Mrnuštíková, cvičitelka Unie jógy a autorka jógové literatury. Víkendovka byla zahájena v páteční podvečer přednáškou „Karma“ a pokračovala sobotním cvičením jógy a přednáškami „Přípravná pránájáma“, „Vnitřní jóga“ a „Pančaprána“.

Neděle byla věnována nejen cvičení, ale i poznávání Valtic, které vrcholilo procházkou na Reistnu. Prohlídka této klasicistní stavby získala další příznivce Valtic z řad mimovaltických účastníků.

Po dvouměsíční prázdninové přestávce začíná opět pravidelné cvičení jógy v pondělí 8. září 2008 již tradičně v 18:30 hodin v mateřské školce Jabloňová. Srdečně zveme všechny naše členy. Máte-li zájem o cvičení jógy, přijděte se informovat na první cvičení 8. září. Přijďte včas a s dobrou náladou. Krásné srpnové dny nejen všem jogistům přeje Lada a Eva. Za Sdružení jógy Valtice Lada Rakovská Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku.

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00 6

O cihelnách (6) Obec Úvaly (dříve Garschöntal – Krásné údolí) je podle všech historických podkladů kolonizačního původu a jejími držiteli byli valtičtí truksasové. V roce 1466 byly úvalské statky odprodány Janovi z Liechtensteinu a obec pak patřila k liechtensteinskému velkostatku. Do roku 1920 administrativně Úvaly příslušely k Dolnímu Rakousku, kdy byly připojeny k ČSR a staly se součástí mikulovského okresu. Ve válečných letech 1938 až 1945 patřily landrátu Mikulov a v roce 1964 byly sloučeny s Valticemi. Když pomineme běžnou výstavbu domů, tak v Úvalech během 19. století můžeme mluvit o velké rozestavěnosti. Již v roce 1831 byla obec vyzvána k zřízení vlastní školy a stavba byla dokončena v roce 1934. Pro velký počet dětí se staví v roce 1863 nová škola u kostela, která je dokončena v roce 1868. V roce 1888 se opět staví nová škola. V roce 1842 byla povolena stavba nové kaple u zvonice z roku 1790 a v roce 1833 je stavěna nová kostelní věž a přilehlá kaple je zvětšována. Nabízí se otázka, odkud byly dováženy cihly pro tyto stavby. Ve všech jmenovaných případech jsou známé žádosti obce u knížat z Liechtensteinu ohledně výpomoci na stavbách. Knížata vždy svoji pomoc přislíbila, ať se to týkalo stavebního kamene pro základy, cihly či dalšího stavebního materiálu. Cihelna tenkrát v Úvalech nebyla a cihly se dovážely z blízkých liechtensteinských cihelen. Proto se také v dnes opravovaných stavbách nachází cihly nejrůznějších značek. Cihelna vznikla v Úvalech pravděpodobně počátkem 20. století. Byla vybudována po zrušení jedné z valtických cihelen. Byla už moderní, strojová a údajně byla vybudována knížetem. Vyrostla u cesty z Úval na Schrattenberg. Pamětníci tuto hlubokou cestu nazývali „cihelenskou“ protože vedla skrze cihelnu. Za špatného počasí byla obtížně sjízdná, takže s potahy se muselo jet valtickou silnicí na Reistenský vrch a pak se dát teprve na Schrattenberg. Za první republiky se mluví o cihelně, která patřila Vilému Oserovi. Bohužel značky úvalských cihel se nám nepodařilo zjistit. Jak jsem již jednou uváděla z pamětí pana Seidla, bývalého občana Valtic, za druhé světové války byla cihelna v provozu a vyrobené cihly byly určeny pro Vídeň. Každé tři týdny byly přiváženy volskými potahy na valtické nádraží, kde byly naloženy do vagónů směřujících do Vídně. Zatím se nám nepodařilo získat žádného

pamětníka, který by pracoval v této cihelně. Po válce nebyl provoz v cihelně obnoven. Existuje zápis z roku 1947 tehdejšího Ministerstva průmyslu o tom, že cihelna je bez národní správy. Zjevně nebyl zájem o zprovoznění cihelny, které by vyžadovalo přísun dalších lidí do blízkosti hranic. Později byly budovy cihelny využívány jako ubytovny a drůbežárna. V roce 1957 byl vydán rozkaz ke zbourání jejího komínu, který by mohl sloužit „nepříteli“ jako orientační bod. V této době byly v Úvalech také odstřelovány všechny prázdné domy a „krásné údolí“ utrpělo na svém vzhledu. V pozdějších letech byla zrušena i drůbežárna a také byly postupně opuštěny i zdejší byty. Zub času vykonal své a tak stavby byly zbořeny a na místě bývalé cihelny vznikla skládka. K článku přikládám pohlednici z roku 1933 na které ční bývalý komín cihelny.

Další pohlednice ze stejné doby nám ukazuje bývalou krásu Úval.

Fotografie cihly ukazuje jednu z cihlářských značek, které byly v Úvalech nalezeny.

Děkuji paní Sítkové a paní Moslerové za poskytnutí fotografií a spolupráci. Pokud někdo máte další údaje o úvalské cihelně, budeme rádi za jejich poskytnutí. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice 7

Výstava Tři Grácie

Muzejní spolek Valtice ve čtvrtek 17. července otevřel vernisáží letos v pořadí již svou druhou výstavu. Zatímco ta první byla věnována 20. výročí Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích, tato výstava byla zaměřena na jeden z klasicistních zámečků Lednicko–valtického areálu, Třem Gráciím.

Velmi bych se divila tomu, kdyby někdo z valtičanů neznal tento zámeček vybudovaný lichtensteinským stavitelem Josefem Poppelackem v letech 1824-1825. Vždyť centrální sousoší Tří Grácíí proslavilo nejen sochařskou práci Johanna Martina Fischera, ale také valtické víno stejného názvu, které reprezentovalo a reprezentuje valtické vinařství doma i v zahraničí. Zámeček je pozoruhodný i tím, že dal takzvaně zabrat i historikům co se týká identifikace soch. Původně se totiž domnívali, že Fischerovo sousoší představuje bohyně Athénu, Artemis a Afroditu, ale ve skutečnosti sousoší tvoří antické dobrotivé bohyně (charitky) Aglaia, Eufrosyne a Thálie. Dalším překvapením byla také skutečnost, že sousoší nebylo vytvořeno pro tento salet, ale bylo již skoro 40 let (1786) součástí lednického parku a bylo sem jen přemístěno. Ani alegorické sochy věd a múz nebyly jejich autorem sochařem Josefem Klieberem vyrobeny pro tento zámeček, ale že pocházejí ze zrušeného Chrámu múz z lednického parku. Takže lichtensteinský projektant Josef Franz Engl využil již existujících soch a jen je zakomponoval do nového zámečku. Tato stavba zaujme každého nejen svou historií, ale i vzhledem a proto není divu, že zaujala také jednoho z

členů Muzejního spolku, fotografa Karla Rakovského. Průvodní slovo o autorovi a jeho tvorbě pronesl kulturní pracovník města, výtvarník a folklorista František Schulz.

Mimo jiné řekl: „Letošní Karlova výstava mě zaujala hned v několika směrech. Cením si autorova nápadu, sleduji jeho zápas o technickou dokonalost každého snímku a chválím adjustaci vystavovaných fotografií. Jsem velmi potěšen instalací celé výstavy, čemuž napomáhá i tento prostor.“ V závěru popřál autorovi dobré světlo s tím, že už se těší na jeho další dobré nápady. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

naší obřadní síně. Ředitel MLŠSH a místopředseda společnosti Marc Niubo řekl: „Byla zde velmi srdečná atmosféra, která ještě přispěla k vynikajícím vztahům, které máme s vedením města a kterých si velmi vážíme.“ Výstava trvala celkem 14 dní a za tuto dobu ji navštívili skoro všichni účastníci Mezinárodní letní školy staré hudby, jejichž počet letos přesáhl 300. Ve výstavní knize je mnoho krásných zápisů, které svědčí o tom, že práce Muzejního spolku našla kladný ohlas u účastníků letní školy. Pan Niubo mě však informoval ještě o jedné fotografické výstavě, kterou si účastníci MLŠSH uspořádali ve Vinařské škole. Jejím autorem byl bývalý lektor a vynikající fotograf pan

také třída italského madrigalu, totiž ansámblová vokální hudba renesance. Tuto třídu vedl Paolo Borgonovo a já se budu snažit tento obor nějakou formou stále podporovat. Letos byl velký zájem o taneční třídu (50 osob), a tak jsme museli tanečníky rozdělit do dvou skupin. Ale jak to bude příští rok ještě nevíme. Celkově jsme měli přes 300 studentů a téměř všichni byli spokojeni. Poslední den jsme rozdávali dotazníky a následně je také poslali e-mailem, abychom získali zpětné reakce. Máme náměty k dalšímu zlepšování, já sám mám již celou stránku poznámek, takže se všichni mohou těšit, že příští rok bude – zejména po organizační stránce – ještě dokonalejší.“ O kurzy ve Valticích je velký zájem, jsou známy a kladně hodnoceny i v zahraničí a vyšli z nich již profesionální odborníci a umělci, interpretující starou hudbu na nejvyšší úrovni. Ve Valticích

20. výročí Ve Valticích se oslavovalo 20. výročí Mezinárodní letní školy staré hudby. Již v průběhu posledního červnového týdne byla ve výstavních prostorách TIC připravena Muzejním spolkem Valtice ve spolupráci s městem Valtice výstava mapující historii Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích.

Oslava dvacátého ročníku byla zahájena nedělní vernisáží výstavy a pokračovala slavnostním přijetím lektorů Mezinárodní letní školy staré hudby paní starostkou Ing. Terezií Lvovou v obřadní síni městské radnice. Přítomní lektoři ocenili nejen srdečnost přijetí, ale překvapila je i krása

Juřica. Výstava dokumentovala setkaní SSH v lednu letošního roku a byla pojatá především jako vzpomínka na zakladatele této společnosti profesora Miroslava Venhodu. Součástí letošních oslav bylo i společné vystoupení všech lektorů, kteří nastudovali orchestrální kus připravený panem profesorem Lubomírem Novákem z děl Vivaldiho, Schuberta a Mozarta. „Pojali jsme to jako komické číslo a úspěch byl obrovský“, řekl pan Niubo. Zeptala jsem se ještě pana Niuba, jaký ohlas měly novinky letošního ročníku. „Letošní novinkou a svého druhu experimentem byla třída barokního herectví. Dosud žádná taková třída nikdy v Česku nebyla, ba ani kursy! My jsme to zkusili poprvé a přes určitou nejistotu, než se třída skutečně naplnila, byly nakonec výsledky skvělé. Již teď máme zájemce na příští rok. Dlouho ve Valticích nebyla 8

se díky těmto kurzům počátkem prázdnin usazuje kromě muziky a přátelství i ovzduší radosti a pocit vzájemnosti. Já osobně se těším na každý nový ročník a vím, že ve Valticích nejsem sama. Poprosila jsem pana Marca Niubo o jeho osobní pocity z právě proběhlého výročního ročníku. „Letos jsem přijel do Valtic velmi unaven, ale zdejší prostředí, atmosféra, báječní lektoři a spolupracovníci mi opět dodali sílu, takže jsem končil s pocity dobře odvedené práce. Chtěl bych také touto cestou poděkovat vedení města a Státnímu zámku Valtice a všem našim partnerům, kteří se na letošním ročníku podíleli.“ Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Osudy lidí v období od roku 1938 a druhé světové války na Genži a ve Valticích II. část 14. září 1938 byla vyhlášena tzv. Slovenská republika (Slovenský stát). Sezónních dělníků ubývalo a když 23.6.1939 vyhlásila Slovenská republika válku SSSR, byl přísun těchto dělníků zastaven. Genža začínala mít problém s pracovními silami. V roce 1940 přišlo na Genžu několik polských občanů a později přibližně 20 Židů. Jejich původ byl neznámý. Někteří tvrdili, že Tiso tyto Židy poslal jako náhradu za ty Slováky, kteří museli doma pracovat ve válečném průmyslu. Bylo to přibližně v tom období, kdy dal Tiso Hitlerovi k dispozici oněch známých 50 000 Židů. Z historie víme, že Československo mělo na Slovensku bezpočet zbrojovek. Ani konec této židovské skupiny není znám. Existují však některé nedoložené verze, že Gestapo tuto skupinu odvleklo na Mušov (tam byla věznice), kde měla být tato skupina zastřelena. Ubytovna na Genži se přezdila na dvě poloviny, takže Židé i Poláci měli vlastní vchod. Je zajímavé, že neexistovala žádná jejich ostraha. Jednou týdně přijela kontrola z Mikulova, a to bylo vše. Platil však zákaz vzájemně se navštěvovat a ten platil i pro obyvatele Genže. Ze strachu, poněvadž nikdo nevěděl, kdo vás může náhodou vidět, byl tento zákaz zpočátku dodržován stoprocentně. V této souvislosti bych chtěl upozornit na internování Židů v cihelně ve Valticích. Tato skutečnost by si zasloužila samostatnou pozornost a paní Krousová z Lednické ulice by jistě k této otázce hodně věděla. Možná i pan Jan Polák, který za války bydlel nedaleko, by si možná na něco vzpomněl. I když platil zákaz vkročit do ubytovny, my děti jsme stále obcházely kolem, až jednou večer jsme si dodaly odvahy a vkročily dovnitř. V první chvíli jsme byly strachem úplně roztřeseni, ale my jsme jim vlastně ani nerozuměli. Časem jsme dostávali čím dál více odvahy, po krátké době se naše návštěva v polských rodinách stala každovečerním pravidlem. Potkávali jsem je i během dne v práci a postupně jsme se naučili nám neznámá polská slovíčka, a netrvalo dlouho a běžné hovorové řeči jsme začali poměrně dobře rozumět. V těchto polských rodinách byli naši vrstevníci, takže podle možnosti jsme jim přinesli nějaký ten pamlsek, jako byl kousek buchty nebo někdy otec jim na neděli nachystal králíka, což pro ně byla nepředstavitelná pochoutka. Mezi Poláky byl i římskokatolický kněz a ještě dnes si pamatuji jeho jméno – Swiontek. Jednou večer nám začal vyprávět příběh hraběte Monte Christa. Do této doby jsem nikdy nic podobného neslyšel. Neznal jsem ani jednu pohádku a doma jsme neměli ani rádio, ani žádnou knihu. Jen velmi těžko

dnes nacházím slova, abych vyjádřil, co to pro nás děti znamenalo. Každý den jsem se nemohl dočkat, abych slyšel další pokračování tohoto neuvěřitelného příběhu. Dnes již těžko odhadnu, jak dlouho trvaly večery s hrabětem Monte Christem. Když jsem si některé uvedené skutečnosti ověřoval u některých obyvatel Genže (Milan Hanicz st.), tak mi potvrdili to, co jsem doposud uvedl. Pokud zavřu oči a vrátím se o 70 let později, pak mám dojem, že tyto večery byly nekonečně dlouhé a krásné. Ale jednou přece skončily a začaly nové, tentokrát pohádkové. Ptal se mě a ještě těch dalších tří, co jsme u něj trávili bezstarostné večery, zda máme zájem o pohádky od bratří Grimmů, či raději od Hanse Christiana Andersena. Jelikož jsme chodili do německé školy, tak pan Swiontek předpokládal, že německé pohádky nám budou bližší. Bohužel, my jsme ten rozdíl rozlišit nemohli, protože do té doby jsme žádné pohádky neznali. Škola nás je nenaučila a naši rodiče neměli ani tu nejmenší možnost ovlivnit naše snění. Nevím, s kterou pohádkou pan Swiontek začal, ale určitě vím, že jsem některé jeho pohádky vykládal i svým dětem. V okamžicích napětí, jindy zase pocitu krásna, jsme zapomínali na strach a nebezpečí, že nás může překvapit nečekaná kontrola. Jestliže jsem v úvodu těchto vzpomínek napsal, že rok 1938 byl pro můj další život mimořádný, pak mimořádný byl především v tom, že se ve mně postupně začal formovat pravdivý názor na podstatné věci. Kněz pan Swiontek mě osobně otevřel svět, že kromě Genže a Valtic existuje ještě něco jiného, což je nutno po celý život rozvíjet a v tom se utvrzovat. Po válce, snad někdy v době, kdy jsem již byl studentem, první knihu, kterou jsem si koupil do své knihovny, byla kniha od Alexandre Dumase – Hrabě Monte Christo. Viděl jsem snad všechna filmová zpracování tohoto díla, ale nejvíce mi v paměti utkvěl nesmrtelný Jean Marai. Později jsem kupoval i pohádky, tak například František Hrubín – Pohádky z tisíce a jedné noci, nebo známé pohádky – Pohádky pod peřinku. Stal jsem se pravidelným posluchačem nedělních pohádek, tehdy vysílaných československým rozhlasem. Jestliže během života zažijete, třeba i několik bezvýznamných událostí, a to ještě v dětství, pak tyto vzpomínky jsou vaším majetkem po celý život. V souvislosti s vývojem událostí na německých frontách se Genža čím dál víc stává neoddělitelnou součástí Valtic. Cokoliv se stane na frontě, či ve městě, pak vždy nějakým způsobem je do těchto událostí vtažena i Genža. Není již tedy tou 9

samotou, kde se za celý rok neukáže ani ten nejnižší valtický úředník radnice, či nějaký úředník liechtensteinských statků ve Valticích, nebo dokonce ředitel Bílek. Slyšíte to krásné české jméno, však v kůži neúprosného Němce. O tomto řediteli se mezi prostým lidem vyprávělo, že jednou do roka vzal do ruky hůl a vypravil se pěšky až po celnici směrem na Genžu. Podíval se vlevo, pak vpravo, čímž provedl kontrolu budoucí úrody a pokud našel něco na cestě (kousek vojtěšky), tak ji napíchl na svoji hůl a odnesl ji až do valtického dvora, aby pana správce Linharta poučil, jak špatně hospodaří. Příští rok se zase vydal polní cestou na Genžu, tam pohovořil s panem správcem, Ing. Martinem. Toho již však nepoučoval, poněvadž jeho otec byl v hodnosti rady v liechtensteinské centrále v paláci Rossou ve Vídni. Ředitel Bílek bydlel ve vilce na Mikulovské ulici, kde po roce 1945 bydlel MUdr. Králik. Rok 1940 se zdál být ve městě celkem klidný, ovšem jen zdánlivě. Lidé však žili v nejistotě, protože ze všech německých front přicházela do rodin oznámení o padlých vojácích – občanech. 25. června 1940 padla velmoc Francie a bylo s ní uzavřeno příměří. Na tuto počest Němci ve Valticích po dobu 7 dnů vždy v poledne rozezváněli zvony všech kostelů na celou hodinu a 10 dnů bylo město vyzdobeno prapory jako 8. října 1938. To byl jen dobře promyšlený Goebbelsův propagandistický trik, jak v lidech upevnit bojové nadšení, souhlas s válkou a víru v brzké vítězství. Goebbels při této příležitosti prohlásil: „Německo musí být založeno na brutální síle, to je jediná cesta k vítězství.“ Válka, která se zdála být pro Německo až příliš snadnou, najednou nabývala na intenzitě, zejména při přepadení Sovětského svazu dne 22.6.1941. Potřeby východní fronty nestačila pokrýt ani celá, dosud okupovaná, Evropa. Začalo se sbírkou peněz na všech místech Reichu, prostě všude, tedy i ve školách. My, čeští žáci, jsme dávali snad více než ti němečtí, abychom od nich měli pokoj. To všechno však nestačilo. Nebylo prostě dne, aby se něco nebo na něco nevybíralo. Jednou to bylo oblečení pro východní frontu, jindy zase textil pro lazarety, kde se téměř netopilo pro nedostatek uhlí. Došlo však na to nejhorší – rukování stále nových a nových mladých lidí na jednotlivé německé fronty. Tato nová vlna odchodu mladých chlapců do německé armády tragicky postihla i Genžu. V této fázi narukovalo celkem 8 mladých lidí ze tří rodin, přitom nešlo o vyloženě německé rodiny. V té době totiž takové rodiny na Genži ani nebyly. Snad nejvíce byla postižena rodina Procházkova. Otec chlapců byl rozený Čech, matka měla v pozadí něja-

ké německé kořeny a pro Němce to bylo smíšené manželství, takže jejich synové Karel, Robert, Pepek a František museli do armády a přímo na východní frontu. Už nikdy se nevrátil domů Robert, který padl u Stalingradu a Karel přišel nejen o nohu, ale rozpadlo se mu mladé manželství. Karel po rekonvalescenci vykonával drobné práce na statku, ale potom z Genže odešel a nikdy jsme o něm již neslyšeli. Ani rodina Procházkova tento osud neunesla a po válce se dobrovolně odstěhovala do sousedního Reinthalu. Drang nach Osten připravil starosti i pro rodinu Haniczových. Pan Hanicz byl slovenské národnosti a pocházel někde od Trenčína nebo Piešťan. Na počátku 20. století odešel z domova za prací, kterou našel na Genži. Tady se i usadil, založil rodinu a nikdy se nestaral, jaké je národnosti. Vznikem Slovenského státu, 14. září 1938, bylo stanoveno, že Slováci, kteří žijí na německém území, podléhají odvodové povinnosti. Německá důslednost se postarala o to, že jejich synové Michal, Jožka a František museli na frontu. Michal se z války vrátil živ a zdráv, František však přišel o oko. Frontový příběh třetího z bratrů byl napínavý a téměř zaváněl exotikou. Uvedu jen několik postřehů z jeho vyprávění po návratu ze zajetí v roce 1946. Nám posluchačům bylo okolo 13-ti let, takže jsme jeho vyprávění poslouchali se stejným napětím, jako před léty pana Swiontka. Jožka tehdy narukoval do Afriky. Už slovo Afrika pro nás znělo exoticky. Němci této frontě (sboru) říkali Afrikakorbs a velel mu Hitlerův oblíbenec Erwin Rommel s krásnou přezdívkou „Pouštní liška“. Západní angloamerické frontě velel generál Montgomery (Bernard Law), kterého po vítězné bitvě anglická královna povýšila do šlechtického stavu a jmenovala maršálem. Maršálu Rommelovi naopak za prohranou bitvu a za účast na přípravě atentátu na vůdce Hitlera, byla nabídnuta čestná smrt – spáchání sebevraždy zastřelením. Jožka se dostal do amerického zajetí a jeho válečné tažení bylo ukončeno v americké Oklahomě, kde pracoval na farmě. Naučil se něco anglicky a v roce 1946 za pomoci Červeného kříže se vrátil do Valtic, kam se jeho rodiče po válce přestěhovali. Takové štěstí však již nepotkalo Janka Srota, který narukoval jako poslední z osmi chlapců z Genže. Jeho rodiče byli Češi a bydleli dokonce s námi vedle v jedné chodbě a přitom nikdo nevěděl, proč musel na frontu. Že by kolaboroval? Tak se to potom o něm říkalo. Z války se vrátil bez nohy. V květnu 1945 se moje babička stěhovala z Reinthalu na Genžu a tam potkala Janka bez nohy. Styděl se za to, co provedl. Válečné napětí, ale i jeho důsledky se

projevovaly prostě všude. Výjimkou nebyla ani samota jako byla Genža. Osm mladých lidí muselo odejít na frontu, sezónní pracovníci ze Slovenska k nám nesměli, Židé byli odvezeni neznámo kam. Nastal až katastrofální nedostatek pracovních sil ke zvládání zemědělských prací. Někteří z polských rodin, kteří pocházeli z venkova, museli nahradit kočí za ty, co odešli na vojnu. Poláci potom pracovali na různých pracích na statku a tím se jim dostávalo více volnosti a tím i možnosti si zaopatřit více potravin. To všechno však nemohlo zajistit polní práce. Jediným zdrojem pracovních sil byli váleční zajatci. Snad přes noc byla pro zajatce připravena římskokatolická kaple a přebudována na zajatecký tábor pro 40 sovětských zajatců. V knize Valtice 1970 na straně 134 je chybně uvedeno, že se jednalo o francouzské zajatce. Kronikář poskytl autorovi této statě (Jaroslav Skoll) nepravdivé údaje a tímto upřesněním bych chtěl uvedenou chybu uvést na pravdivou skutečnost. Po dokončení potřebných úprav na zajatecký lágr přišlo z Valtic pěšky 40 zbídačených sovětských zajatců pod dohledem čtyř německých vojáků. Na tyto otřesné, zejména počáteční okamžiky, si velmi dobře pamatuji. Hned druhý den byli určeni na sklizeň brambor. Večer před vstupem do tábora musel každý zajatec vyprázdnit kapsy a kolik brambor měl v kapse, tolik ran holí dostal. Tábor sousedil s naším bytem, takže i přes vysoký prkenný plot jsem měl možnost toto všechno vidět. Ale i jiné tresty, které byly na denním pořádku. Nelze život zajatců a jejich počáteční utrpení na Genži popsat několika větami. Můžeme s jistotou tvrdit, že příchodem sovětských zajatců se Genža stala jazykovým Babylonem. Zatímco dříve bylo slyšet jen češtinu a slovenštinu, sem tam snad němčinu, příchodem deportovaných Židů ze Slovenska, totálně nasazených polských rodin a dokonce jedné Ukrajinky a potom sovětských zajatců, k češtině, slovenštině a němčině přibyla ukrajinština, hebrejština, maďarština, ruština a polština. Židé mezi sebou mluvili slovensky a hebrejsky jen tehdy, abychom jim nerozuměli. Sem tam se podařilo nějakému zajatci uprchnout, ale během několika dní byl uprchlík chycen a pak nastalo nekonečné mučení. Naříkání bylo slyšet snad po celé Genži. Otrlost německých dozorců byla až sadistická. Němečtí vojáci dělali své řemeslo poctivě, protože lepší bylo ho dělat na Genži, než někde na východní frontě. Takové to pravé válečné napětí se konečně uvolnilo snad až po porážce německých vojsk pod Moskvou a u Stalingradu. Toto bylo patrno i na tom, jak se zacházelo se zajatci. Už nepracovali v jedné, přísně střežené skupině, ale pan šafář Mrázek si 10

zajatce nadělil podle potřeby. Tento pocit válečného uvolnění platil snad jen na Genži, ve Valticích nacisté stále mysleli ještě na válku, ale především na vítězství. Zajatcům se poněkud zlepšila strava, i když to byla každodenní polenta (kukuřičná kaše) omaštěná margarínem a kusem marmelády (Kunstmarmelade), ale bylo jí relativně dost, takže se někdy ušlo i nám dětem. Pro zajatce vařila moje maminka s paní Leopoldou Grbavčicovou (na Genži žila ještě jedna rodina Grbavčiců). Vařilo se zvlášť pro zajatce a zvlášť pro 4 dozorce. Tuto kaši jsem jedl poprvé v životě a snad nic lepšího na světě nebylo. Reakce na zavedení tabačenek u kuřáků na Genži byla bleskurychlá. Dnes už nikdo neodpoví na otázku, kde kuřáci tak rychle získali semena tabákových rostlin, když uvážíme, že tabák se nikde v okolí nepěstoval. Ještě v témže roce jste mohli poznat, kde bydlí kuřák, protože na zahrádce rostlo několik tabákových rostlin. Jejich technologie, ale i vlastní zpracování tabáku se neustále zdokonalovalo. Ani porážka německých vojsk u Moskvy a Stalingradu nezměnila aroganci německých vůdců. 13. května 1942 museli občané města přihlížet, jak jsou jim odebírány zvony z farního i klášterního kostela. Tentokráte se to týkalo i Čechů. Zrušením církevních obřadů v kapli na Genži, stávají se kostely ve Valticích i jejich svatostánky. Němci snad ani na chvilku nezaváhali nad památkovým charakterem zvonů a odebrali i zvon z roku 1667, tedy zvon ještě z původního farního kostela – dnešní farní kostel byl postaven 1630 – 1671. Zvony měly chránit Německo, přitom přibližně v téže době požádal Hermann Gőring říšskou vládu o dotaci 2 miliony marek na dobudování soukromé galerie a obrazárny nedaleko Berlína. Tyto obrazy pocházely z různých obrazáren a museí v Paříži. Ani on sám se tím netajil, že jezdí do Paříže „nakupovat“ (viz Hermann Gőring – Druhý muž říše). Dipl. Ing. Vilém Komoň

Pokračování příště Literární prameny: 1. Dr. Metoděj Zemek, Csc. a kolektiv; Valtice 1970 2. JuDr. Jaroslav Pospíšil; Hyeny (tato kniha získala v roce 1997 cenu E. E. Kische za lit. faktu) 3. MuDr. Erich Kippes; Die Enticklung der Region Feldsberg unter der Herschaft Liechtenstein von 18. bis zum 20. Jahrhundert 4. Mitteilungen der Heimatgemeinde Feldsberg-Garschőnthal; Roč. 1-53

Chateaux Petanque Cup 2008 Již tradičně poslední červencovou sobotu pořádal florbalový oddíl FBC Valtice, letos poprvé ve spolupráci se správou Státního zámku Valtice, turnaj v petanque v krásném prostředí zámeckého parku, které dané hře společně se slunečným počasím vytvořilo ideální atmosféru.

3. Jásujá 4. Vejrovci 5.-8. Ruzosen, Křečci, Sobota 1, Sobota 2 Cena útěchy: Škrabatým

Letošního ročníku se zúčastnilo rekordních 11 družstev a líbezná dámská družstva vždy turnaji přidávají na atraktivnosti. družstvo Jáonona úspěšně dokoulelo až do finále Po skončení turnaje navazovala ještě další bonusová netradiční soutěž o nejdelší hod taléřkem a večerní zábava v rytmu karibských vln pod taktovkou samotného kastelána valtického zámku.

Boje byly vyrovnané, úroveň vysoká, nasazení maximální a odměny atraktivní. Po čtyřech hodinách hry bylo známo definitivní pořadí:

Všichni zúčastnění prožili příjemné sobotní odpoledne Všem družstvům i neúnavným fanouškům děkujeme za účast! Vivat Petanque Cup 2009!!! FBC Valtice -vh-

letošní vítězové – Pivo je lék 1. 2.

Pivo je lék Jáonona

Antika

restaurování a konzervování starožitností Počítače, internet 724 950 605 608 782 777

11

Žhavá letní noc

Vtip ze života

Ležím, začínám na Tebe myslet a čekám na Tebe. Jak se náhle přiblížíš k mojí posteli, toužím, abych Tě co nejdřív mohla uchopit a stisknout, neboť nemohu zapomenout na minulou noc, když jsi ke mně přišel tak nečekaně, uprostřed tiché a klidné noci.

Šéf sekretářce: "Příští týden bychom mohli zaletět do Paříže." Sekretářka manželovi: "Příští týden musím služebně do Francie." Manžel milence: "Manželka je příští týden na služebce." Milenka soukromému studentovi: "Příští týden odpadá hodina angličtiny." Student dědečkovi: "Příští týden mi odpadla anglina, mohli bychom zajet na ryby." Dědeček sekretářce: "Ta Paříž příští týden nepůjde, slíbil jsem vnukovi výlet." Sekretářka manželovi: "Ta služební cesta se přesouvá." Manžel milence: "Tak manželka nakonec nikam nejede." Milenka soukromému studentovi: "Návrat k původnímu rozvrhu, hodina bude." Student dědečkovi: "Tak ta angličtina bude, nikam nemůžu."

Co se stalo v mojí posteli ve mně stále zanechává žhavou vzpomínku. Přišel jsi odnikud a bez zábran jsi si lehl na moje tělo..., vycítil jsi mou bezbrannost, takže jsi mohl ukojit svůj hlad. Vnořil jsi se do mě bez náznaku viny, bez zeptání. Když jsem se vzbudila, už jsi byl pryč. Hledala jsem Tě, ale nikde nic. Jen moje tělo ještě stále nese Tvoje stopy, takže je těžké na Tebe zapomenout. Ale dnes v noci na Tebe budu čekat... ….ty proradnej komáre!!!

Krásný zbytek prázdnin přeje Pavlína Vlková, šéfredaktorka

Dědeček sekretářce: "Výlet s vnukem se ruší, můžeme do té Paříže." Sekretářka manželovi...

www.lednicelazne.cz

tel. 519 304 811

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka

602 722 322 E-mail:[email protected]

KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka [email protected]

Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba

Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043

Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 300,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXIX. prodejné, cena 5.- Kč

vydává Klub valtických podnikatelů, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. srpnové číslo, vyšlo 6.8.2008

12