Založeno františek muzika obrazy z let Praha František Muzika Obrazy z let

František Muzika | Obrazy z let 1948 – 1972

21. 9. 2013

Založeno 1707

www.dorotheum.com

Praha

františek muzika obrazy z let 1948 –1972

Katalog vydalo / Dorotheum spol. s r. o. Koncepce katalogu / Michal Šimek Texty / Michal Šimek, František Šmejkal Fotografie / Walter Ehmann, Lukáš Kliment, Archiv Národní galerie v Praze Grafická úprava / Michal Anelt, Kamil Knotek – Sans & Serif, studio grafického designu Titulní strana / Vichřice XI ve žluté (detail) předchozí strana / František Muzika před obrazem Tři velké larvy III v modré. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

4

výstava Galerie České spořitelny Palác Rytířská, Rytířská 29, Praha 1 5. – 21. září 2013, denně 10 –18 hod.

Aukce Prague Marriott hotel V Celnici 8, Praha 1 21. září 2013, 14 hod.

františek muzika obrazy z let 1948–1972

5

František Muzika: Životopis

1900 — František Muzika se 26. června narodil

v Praze. 1918 — Je přijat do přípravky prof. Loukoty na pražské

Akademii, o rok později nastupuje k řádnému studiu v ateliéru prof. Nechleby a prof. Obrovského. 1921 — Připojuje se ke sdružení Devětsil, spolu

Františkem Tichým a Bedřichem Piskačem vstupují do ateliéru prof. Krattnera. 1922 — Rozpory s akademickou doktrínou, odchází do

sochařského ateliéru prof. Štursy. Na první Jarní výstavě Devětsilu vystavuje 12 obrazů. 1923 — Stává se členem Nové skupiny, jež se názorově

rozchází s Devětsilem, zároveň ale usiluje o rozvíjení jeho původního programu. Vstupuje do SVU Mánes, se kterým pravidelně vystavuje až do roku 1938. 1924 — Ukončuje studium na akademii, stipendium

francouzské vlády mu umožňuje odjet na roční pobyt do Paříže, kde mimo jiné navštěvuje přednášky Františka Kupky. Na Podzimním salonu vystavuje několik obrazů. 1927 — Stává se výtvarným redaktorem nakladatelství

Aventinum, jež vede Otakar Štorch - Marien. Spolu s ním řídí i výstavní činnost Aventinské mansardy. Navrhuje své první scénografie. 6

1932 — Ú častní se mezinárodní výstavy Poesie 1932,

kterou pořádá SVU Mánes. Výstava představuje tvorbu jedenácti českých (Filla, Hoffmeister, Janoušek, Makovský, Muzika, Stefan, Šíma, Štýrský, Toyen, Wachsmann, Wichterlová) a dvanácti zahraničních autorů (Arp, Dalí, Ernst, Giacometti, de Chirico, Klee, Masson, Miró, Paalen, Roux, Savinio,Tanguy).

1963 — Po sedmnácti letech se koná v pražské výstavní

síni Fronta samostatná výstava Muzikovy volné tvorby, představující Muzikovo dílo vzniklé po druhé světové válce. 1964 — Krajská galerie umění v Hradci Králové

a Oblastní galerie v Liberci připravily Muzikovu první retrospektivní výstavu, na které bylo vystaveno sto obrazů.

1938 — Uspěl v konkurzu na místo profesora Umělecko

průmyslové školy v Praze, druhorepublikové ministerstvo školství ale jeho nástup zamítlo. Během nacistické okupace nesmí vystavovat. 1945 — Záhy po osvobození nastupuje v květnu na

místo profesora knižní a užité grafiky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. 1946 — Galerie Hořejš představuje Muzikovu válečnou

tvorbu z let 1936 –1945. 1947 — SVU Mánes vydává v edici Prameny Muzikovu

1969 — Je zastoupen na výstavě Surrealismus in Europa,

pořádané galerií Baukunst v Kolíně nad Rýnem, kde je jeho tvorba prezentována spolu s díly umělců jako Ernst, Delvaux, Magritte, Tanguy, Dalí a mnoho dalších. 1966 — V nakladatelství Odeon vychází Muzikova

monografie, kterou napsal František Šmejkal. V galerii Fronta Muzika představuje svou tvorbu z let 1935 –1965. 1969 — Postihl jej první infarkt.

první monografii. 1970 — Ze zdravotních důvodů odchází z místa profesora 1948 — Účastní se XXIV. benátského bienále. Represe

ze strany komunistického režimu neumožňují Muzikovy v následujících letech prezentovat jeho volnou tvorbu, vystavuje jen scénografické návrhy. Soustředí se na pedagogickou činnost a zásadní typografickou práci, dvousvazkové kompendium Krásné písmo, které vychází tiskem v roce 1958.

VŠUP, kde působil dlouhých 25 let. 1972 — Galerie Baukunst v Kolíně nad Rýnem pořádá

retrospektivní výstavu Muzikovy tvorby, zahrnující obrazy a práce na papíře z let 1930 –1972. 1974 — 1. listopadu umírá ve svém ateliéru na infarkt.

7

František Muzika: Obrazy z let 1948 –1972

František Muzika byl osobností mimořádně respektovanou a uznávanou, a to nejen jako umělec, ale i jako člověk. Jako mladý chtěl být architektem a neuvěřitelný smysl pro řád se projevil nejen v jeho umění. Pečlivě vedený soupis díla, do kterého si zaznamenával všechny své obrazy, kresby i grafické listy, které všechny pečlivě čísloval, ukazují na důsledného systematika. Zároveň byl ale osobností mimořádně vřelou, přátelskou a emotivně založenou. Získat Muzikův obraz nebylo snadné. Obrazy si totiž nevybírali zájemci, kteří je chtěli získat do svých sbírek. Zájemce pro své obrazy vybíral Muzika. Byl natolik velkorysý, že bez problémů dokázal upřednostnit zapáleného obdivovatele, který měl hluboko do kapsy, před movitým zájemcem, z nějž necítil osobnost, která by dokázala jeho dílo skutečně ocenit. O to více musíme obdivovat tuto sbírku, jejíž historie začala před více než čtyřmi desítkami let v Kolíně nad Rýnem. Snad lze za tím hledat symbolický záměr, snad je to jen dílo náhody. V podvečer dne 28. září 1972, v den, kdy si připomínáme jednu z velkých osobností českých dějin, zahájil František Šmejkal svým úvodním slovem retrospektivní výstavu Františka Muziky, kterou umělci uspořádala kolínská galerie Baukunst.1 Jednalo se o výstavní prostory v moderním administrativním komplexu v centru Kolína nad Rýnem. Na konci 60. a v 70. letech stál za provozem galerie jeden manželský pár. Hans Gerling, který chod galerie zaštiťoval, a jeho žena Irene, která se starala o její výstavní činnost. Díla Františka Muziky zde byla poprvé prezentována na výstavě Surrealismus in Europa v roce 1969. 8

Retrospektiva v galerii Baukunst byla jednou z dosud největších výstav, které byly Muzikovi uspořádány. Katalog uvádí celkem 61 olejů a 39 prací na papíře. Rovných sto olejů bylo vystaveno na Muzikově retrospektivě, kterou uspořádal v roce 1964 v Krajské galerii v Hradci Králové její tehdejší ředitel Josef Sůva. Výstava se konala v prostorách galerie v biskupské rezidenci a stejně jako k její repríze v Oblastní galerii v Liberci byl vydán katalog. Rozdíl mezi pojetím retrospektivy v roce 1964 a pojetím retrospektivy, jak k ní přistoupila galerie Baunkunst o osm let později, ale již ukazuje na zcela rozdílné možnosti, jakými galerie Baukunst disponovala. Výstava byla pojata jako opravdová pocta velkému umělci, jehož zahraniční renomé od druhé poloviny 60. let sílilo. Sám Muzika ve své korespondenci reaguje na podobu kolínské výstavy a katalogu nadšeně a s nefalšovanou skromností říká, že by jej nikdy nenapadlo, že by se mu někdy dostalo takové pocty v podobě tak výpravného a krásného katalogu, stejně jako prostorné a velkorysé instalace.2 Muzika znal podobu výstavy jen z fotografií, které mu byly zaslány, pro špatný zdravotní stav totiž výstavu nemohl osobně navštívit. Text pro katalog napsal František Šmejkal, který se až na několik málo výjimek podílel na všech textech k Muzikovým výstavám od poloviny 60. let, kdy mohl Muzika opět vystavovat i svou volnou tvorbu. Byl to právě Šmejkal, kdo se snažil po letech nuceného odmlčení zařadit Muziku zpět do kontextu českého i mezinárodního imaginativního umění, což dokládá i ve svém textu v Muzikově monografii, vydané v roce 1966, připravené však již o dva roky dříve. „Aktuálnost a význam Muzikových posled-

František Šmejkal při zahájení Muzikovy retrospektivní výstavy v Krajské galerii umění v Hradci Králové. 1964. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

ních prací v kontextu současného světového umění prokázala úspěšná účast na mezinárodní výstavě avantgardního hnutí Phases v Bruselu a na 32. benátském bienále, z níž vyplynulo pozvání k samostatné výstavě v milánské Gallerie del Naviglio. Zdá se, že není daleko doba, kdy Muzikovo dílo bude patřičně oceněno i v širších evropských souvislostech, v nichž se svým významem nepochybně přiřadí k dílu Šímovu a Toyen.“3 A právě zařazení do evropského kontextu se Šmejkalovi, „dvornímu“ teoretikovi Muzikova díla, podařilo, což dokládá nejen pět samostatných zahraničních výstav v západní Evropě během sedmi let – dvě v Itálii, jedna v Bruselu, jedna v Kolíně nad Rýnem a jedna v Ženevě, ale také Muzikova účast na mnoha zahraničních výstavních projektech, kde vystavoval vedle nejznámějších jmen světového surrealismu a imaginativního umění. Kolínské ohlédnutí se za Muzikovou tvorbou zároveň v jednom směru znamenalo vykročení vpřed. Toto vykro-

čení zůstávalo dlouhá desetiletí pozapomenuto a až v letošním roce vyšlo najevo, že kolínská výstava dala vzniknout zcela ojedinělé sbírce. Dochovaná Muzikova korespondence s Hansem Gerlingem a jeho ženou Irene ukazuje na oboustranný obdiv a respekt.4 To vše se zpětně reflektuje nejen v rozsáhlosti a velkorysosti výstavy, kterou byl Muzika v této galerii poctěn, ale především v rozsáhlosti a velkorysosti sbírky, která vznikla. Byli to totiž právě Gerlingovi, komu se podařilo do své sbírky moderního umění získat hned dvanáct z jednašedesáti vystavených obrazů. Jejich sbírka byla orientována takříkajíc klasicky – nechyběl v ní Pablo Picasso, Henry Moore či Otto Dix. A samozřejmě ani soudobí umělci, jejichž dílo bylo v prostorách galerie představeno. Do této bohaté kolekce byl zařazen početný Muzikův soubor, který svou velikostí ze struktury sbírky zcela vybočoval. Pro kultivovaný manželský pár byla výstava jedinečnou příležitostí a impulsem, jak pro prostředí svého životního 9

Larva VII v modré, Věž II a Vichřice X v modré v interiéru kolínského bytu manželů Gerlingových. 70. léta. Foto Walter Ehmann.

prostoru, nově získaného rozlehlého kolínského bytu, získat díla, která ve sběratelích vyvolala obdiv a touhu zařadit právě je jako nedílnou součást svého každodenního života. Gerlingovi museli být Muzikovou tvorbou silně osloveni a zasaženi, její velkorysá kolínská prezentace jasně ukazuje na opravdovost jejich zájmu o jeho tvorbu. Velkorysost z Muzikovy strany naopak ukazuje na pravdivost jeho slov o nadšení z výstavy a z katalogu, na jeho veliké sympatie k oběma manželům a jeho velikou vděčnost za to, jaké pocty se mu v retrospektivě této podoby dostalo. Konečný výběr Muzikových děl poválečného období je sourodým, kompaktním celkem, jehož základními stavebními kameny je několik zcela mimořádných obrazů, které svým významem jen podtrhují jedinečnost celé sbírky. Nejstarším dílem je Zátiší s hlavou v šedé z roku 1948, ve kterém ještě rezonují Muzikovy antropomorfní představy z obrazů cyklu Z Českého ráje, zároveň už ale předznamenávají Muzikův vývoj z 50. let, který dokládá i Strom XVI v růžové. O osmnáct let později namalovaný Strom XXII v pavučinách již sleduje zcela odlišné tvůrčí principy, byť založené na podobném významovém základu. Další práce vznikly v 60. letech, kdy Muzika mohl opět vystavovat. Věž II z roku 1965, stejně jako Citadela VIII, už ukazuje na Muzikovu básnickou transformaci bájných kultur a jejich magických posvátných a kultovních míst. 10

Další rozvíjení antropomorfních témat zpracovává Muzika ve Vichřici X v modré a Vichřici XI ve žluté. Metamorfózy tohoto tématu umožňovaly Muzikovi řešit jednak pro něj tak důležité strukturální otázky povrchu zobrazovaných mystických objektů, jednak barevné variace, které svým koloritem zásadním způsobem ovlivňují vnímaní tektoničnosti povrchu mystických reliktů stojících v krajině. V řadě antropomorfních námětů pokračují i obrazy Larev, jež jsou ve sbírce zastoupeny hned čtyřikrát. Nejstarší Larva VII v modré z roku 1967 představuje další logický tvůrčí krok navazující na figurální témata z válečných let. Osamocená hmota larvy je i námětem obrazu z roku 1969 Larva X. Larva XIV v červené je v řadě larev v této sbírce nejmladší. Snad to byl právě první záchvat infarktu v roce 1969, který v Muzikovi podnítil snahu o velkolepé syntetické završení jeho poválečné tvorby, které vyvrcholilo v dílech Velký Elsinor XI a Tři velké larvy III v modré. Tato unikátní velkoformátová plátna jsou sumou malířských cílů, jež Muzika ve své poválečné imaginativní tvorbě sledoval, a vedle Zátiší s hlavou v šedé jsou největšími klenoty této sbírky. Až na dvě výjimky (Zátiší s hlavou v šedé, Velký Elsinor XI) se všechny obrazy dochovaly v původních rámech, kterými svá díla Muzika opatřoval u pražských rámařů Kotrby a Brůžka. Většina obrazů, uvedených v tomto kata-

Instalace Muzikových obrazů v galerii Baukunst. 1972. Foto Walther Ehmann. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

logu, žila od svého vzniku dennodenně s Muzikou v jeho ateliéru na VŠUP, kde je zachytily i fotografie, které vznikly u říležitosti Muzikových sedmdesátin. Celé album uzavírají fotografie Muzikových zabalených obrazů a prázdného ateliéru – v roce 1970 Muzika VŠUP ze zdravotních důvodů opustil.5 Odtud byly odvezeny do jeho ateliéru v Konviktské ulici, který převzal po Jiřím Trnkovi, a na podzim 1972 do Kolína nad Rýnem, aby mohly být nainstalovány v prostorách galerie Baukunst. Po jednačtyřiceti letech se tak tato jedna sbírka – těchto dvanáct obrazů – vrací zpět do Prahy, aby svými kvalitami své obdivovatele okouzlily znovu.

1 Pozvánka na vernisáž výstavy v Galerii Baukunst, Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 498, Archiv Národní galerie v Praze. 2 Dopis Františka Muziky Irene Gerling ze dne 5. ledna 1973, Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 498, Archiv Národní galerie v Praze. 3 ŠMEJKAL, F. František Muzika. Praha, 1966, s. 154. 4 Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 498, Archiv Národní galerie v Praze. 5 Fond František Muzika, AA2954, inv. č. 967, Archiv Národní galerie v Praze.

11

Zátiší s hlavou v šedé na Muzikově výstavě v pražské výstavní síni Fronta. 1963. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

František Muzika

Situace v současném umění, ve kterém se střetává celá řada protichůdných a nepřetržitě se měnících tendencí, nám stále dokola předhazuje otázku po smyslu a funkcích umělecké tvorby. Čím déle nad touto otázkou přemítáme, tím jasněji se ukazuje, že na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Vývoj moderního umění je vlastně permanentní krizí kritérií, krizí, která nás nutí stále znovu a jinak formulovat otázku, která se pídí po smyslu umění, krize, která nás postupně zavádí k prapůvodním funkcím umělecké tvorby, jakožto evidentně důležité aktivity spadající mimo praktický svět, a která lidstvo v nejrůznějších podobách doprovází od pradávna. Nepřekvapí nás tedy, že jedním z nejdůležitějších témat dnešního umění je znovuzrození hlavních aspektů naší osobnosti, které současná racionální civilizace nejvíce potlačila. Je to tedy návrat ke společnému základu, k původní jednotě člověka a světa, k prastaré tradici, k primitivním rituálům, mýtům a archetypům. Konkrétní podoby této spíše instinktivně se rozvíjející než vědomě formulované tendence jsou stejně různorodé jako dnešní umění a nacházíme je téměř ve všech uměleckých oblastech. Významným ztělesněním této tendence je souborné dílo Františka Muziky, jež usiluje o znovuoživení a integraci základních archetypálních představ v povědomí dnešního člověka. Jeho dílo nám ovšem nabízí naprosto specifické řešení tohoto v dnešní době tak aktuálního problému, které se v mnoha ohledech odlišuje od mnohých jiných současných stylizací. Chceme-li obsáhnout smysl jeho řešení v celé jeho hloubce, je potřeba pátrat po tom, kde vzniklo a za jakých předpokladů se vyvíjelo. 12

František Muzika se na umělecké scéně objevil na začátku dvacátých let s obrazy, ve kterých se prolínal primitivismus s magickým realismem a novou věcností, tedy tendence, které rezonovaly především v uměleckém prostředí středí Evropy, obzvláště v německém umění. Už tenkrát mu šlo o to, proniknout za vnější zdání reality a odhalit tajuplný život zdánlivě bezvýznamných věcí, oživit jejich magické fluidum a přenést je tak z každodenní skutečnosti do významnějšího rámce. V roce 1924 odešel Muzika na roční studijní pobyt do Paříže, kde se jeho práce pod vlivem Picassova pozdějšího lyrického kubismu soustředila na čistou formu. Obraz pro něj představoval autonomní tvůrčí poezii barev, linií a forem, které teprve postupně rozehrávají asociace s podobenstvími z vnější reality. Z plochy barevných lineárních struktur postupně začínají vystupovat plastické objekty, které jsou takto vsazeny do prohlubujícího se prostoru a berou na sebe antropomorfní podobu přetvářenou fantazií. Těmito obrazy byl Muzika zastoupen na pražské výstavě „Poesie 1932“, která pro českou uměleckou scénu představovala začátek surrealismu a imaginativního malířství. Výstava, které se účastnila česká avantgarda a francouzská surrealistická skupina (jejíž představitelé byli např. Arp, Chirico, Dalí, Giacometti, Miró, Tanguy aj.) znamenala rozhodující přelom v díle Františka Muziky. Muzika postupně přecházel od kubistického biomorfního oživování plochy k surrealistickému iluzionismu, přičemž lze vysledovat – stejně jako u mnoha jiných surrealistických malířů – stopy Chiricova vlivu.

Když však o dva roky později, v roce 1934, někteří básníci a malíři založili pražskou surrealistickou skupinu, Muzika se k ní nepřipojil. Rozvíjel své dílo na pomezí surrealismu, na mnohem vzdálenějším poli imaginativního malířství. Jeho odstup od surrealismu byl dán jednak jeho averzí ke skupinovým aktivitám podřízeným určité doktríně a také vlastním charakterem jeho malířského díla, ve kterém se spojovala nevědomá představa o světě s téměř „klasicistním“ znázorněním skutečnosti, se surrealismem tak neslučitelným. První fáze Muzikovy fantazijní tvorby dosáhla vrcholu v průběhu druhé světové války. Jeho tajuplné „Ostrovy“ a imaginární „Krajiny“ působí jako tragická podobenství pusté, spálené země; její hrubé obrysy a rozhárané formy symbolizují hluboký zármutek a beznaděj apokalyptické doby. Některé krajiny na sebe braly antropomorfní podobu ve formě archetypu „matky Země“, jejíž vyprahlý klín už není kolébkou, nýbrž hrobem veškerého života. Tato výpověď je v některých dílech ještě podtržena pro surrealismus tak cizími biblickými podobenstvími. V pozdějších obrazech se Muzika nořil do fantazijních hlubin „Snu“ (1942/43), odkud vyvozoval jinou archetypální představu: symbol „Lodi“, prámu s mrtvými, která v jeho snových představách vyrostla z nejrůznějších vy-

jadřovacích forem ve fantazijní jednotu. Připodobnění lodi k symbolickému prámu s mrtvými je zdůrazněno jak kostrou, na kterou čekají máry, tak i záhadnou tváří sfingy (může se jednat také o bohyni Neftys), která v egyptské mytologii strážila záďovou palubu svatého prámu, ve kterém byli mrtví převáženi na onen svět. Stejně symbolické je také vyobrazení oka na přídi, symbolu pro navigátora této nebezpečné poslední poutě. Jelikož se ale jednalo o nevědomý archetypální výjev a nikoli o vědomé vykreslení egyptského mýtu, lze této strašidelné lodi bez obav přidělit celou řadu dalších výkladů. Na jedné z mnohých variací „Snu“, ve kterých je na horizont obrazu posazena loď, se ve středu obrazu rozprostírá pískovcová skála, dvojitý menhir se svůdnými konturami ženského těla. Tím se zrodilo Muzikovo téma „Sen kamene“, inspirované bizarními skalnatými útvary, známými pod názvem „Český ráj“. Sen, který začaruje jeho malířskou tvorbu a ustrnulé zkamenělé tváře a torza v bezčasí, jež se pro něj staly symbolem naděje a stálosti, ostrovem bezpečí uprostřed rozpoutaných vášní oné strašné doby. V cyklu obrazů „Z Českého ráje“ (1934/44) se toto personifikování skalisek, útesů a skalnatých útvarů, které nabývají smyslné podoby ženského těla a jako takové odolávají ničivým vlivům doby, stává základním principem 13

Prostory galerie Baukunst během Muzikovy retrospektivní výstavy. 1972. Foto Walther Ehmann. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

poetického jazyka jeho obrazů. V mnoha jiných dílech z této doby se Muzikova imaginace vrací až k animálním představám našich prapředků a přeměňuje celou neživou přírodu v hemžící se armádu živých stvoření. Oblak se tak proměňuje v létajícího muže, který své nehmotné paže pozvedá ke kamennému torzu ženského těla, blouznivý dialog oblaků a skal v dialektické proměně představy přírodních sil. Kořeny se tak mění na siluety vzhůru letících ptáků, na ohlodané lebky, klubka zmijí nebo na nebezpečné hroty rozštěpeného hadího jazyka; v suchém listí se odrážejí melancholické výjevy ženských tváří, trsy trávy se proměňují v plápolající plameny. V poválečných letech se Muzikův výběr témat postupně proměnil. Fosilní svět kamenných bytostí pomalu přerůstá fantazijní vegetace, která se brzy mění na organické předivo, na jakousi biologickou pralátku, které svými tajemnými rozbujelými květy zaplní celou plochu obrazu. Markantní iluzionismus prvního imaginativního období tak nahrazuje znázorňování biomorfních procesů, které už nyní nezpracovává autor kubisticky, ale jednoznačně organicky. Tímto krokem se Muzika v některých případech dostává až na samou hranici právě nastupující lyrické abstrakce. Avšak v kontrastu k absolutnímu osvobození veškerých barevných struktur a k upuštění od všech asociací s realitou, které jsou lyrické abstrakci vlastní, začal u Muziky na počátku padesátých let přesně opačný proces: znovu zdůrazňuje asociativnost a určitost v jednoznačných konturách znázorňovaného objektu. První a nejvýznamnější stylizací, ve které byla chaotická biomorfní struktura zformována do konkrétní podoby, byla archetypální představa stromu, který patří k základním symbolům takřka všech náboženství a mytologií. Muzikova vrozená záliba v pořádku, která byla ohrožena nekontrolovatelným bujením organické pralátky, nachází v tomto praobraze symbol, který jí umožňuje zachytit chaos vesmíru ve smysluplné konkrétní formě, která odjakživa symbolizuje neustále se obnovující kosmické síly. Toto téma rozvinul ve velkém obrazovém cyklu, ve kterém je strom většinou znázorněn jako symbol života, živého vesmíru a osy světa. Ve všech dílech tohoto cyklu najdeme pouze jediný strom zasazený doprostřed obrazu (axid mundi), jehož různě tvarovaná koruna je tvořena spletitou buněčnou tkání. Symbolický strom života se tedy v Muzikově imaginaci převtěluje na živý strom, který se tím, že je zasazen do prázdného nekonečného prostoru, zároveň stává obrazem do sebe 14

uzavřeného celého živého kosmického prostoru a symbolem živého vesmíru. V jedné ranější variantě prozařuje středem fluoreskujícího pletiva v koruně stromu osvětlené okno, které symbolizuje teplo domova, ztělesnění pocitu bezpečí, bránu nebes, tedy pojmy, které se často vyskytují v mystických výkladech posvátného stromu. V pozdějších verzích je koruna stromu znázorněna jako hlava, lépe řečeno jako podélný profilový řez hlavou, který odkrývá komplikovaný mikrokosmos nervových uzlin a mozkových závitů a vsugerovává nám tak další význam této symboliky: „strom poznání“. Na cyklus „Stromy“, který se stal hlavním tématem padesátých let, navazuje na počátku šedesátých let cyklus „Totemy“, který do obrysů jakoby organických menhirů včleňuje podobné biomorfní struktury, které působí dojmem oživlých oltářů nějakého neznámého archaického kultu. „Totemy“ představují další obsahovou proměnu Muzikovy malířské tvorby. Během šedesátých let nastupuje na místo interpretace archetypálních představ znázorňování posvátných objektů a kultovních monumentů, ve kterém se zrcadlí úsilí umělce o znovuoživení dávných archaických kultur a snaha o vytvoření nového poetického prostoru v šedi každodenního života. Zároveň ještě jednou dochází k proměně látky u reality zobrazované v obrazech, k návratu ke kamenu, který už takřka nelze odlišit od raných forem organické pralátky, čímž se Muzika vrací k iluzionismu. Na začátku šedesátých let si dal Muzika za cíl, vyjádřit ve svém díle hlavní symboly lidského osudu. Dominantním tématem jeho tvorby se nyní stala základní otázka lidské existence – problém smrti. První ztvárnění tohoto tématu najdeme v cyklu obrazů „Hroby“; monumentální kamenné schody, nad kterými se majestátně vznáší tragická maska smrti. Se symbolikou smrti z cyklu „Hroby“ jsou spojeny i další dva navazující cykly „Citadely“ a „Elsinor“. „Citadely“, opuštěná pohřebiště dávných kultur, připomínají svými holými, zvětralými skalisky, ke kterým se táhnou majestátní schody, Böcklinův „Ostrov mrtvých“. Tento cyklus zároveň asociuje symboliku legendárního ostrova Thule nacházejícího se někde na konci světa. Podobný smysl mají i první varianty cyklu „Elsinor“; doplňující zobrazení vstupního jeskynního chrámu zaklíná toto místo posvátných rituálů archaického kultu měsíce, jež je symbolizován kruhovým otvorem v rozpukané sklaní siluetě. V dalších variantách pozvedá Muzika „Elsinor“ na slabou podpěru v prostoru a dává mu tak tvar monumentálního, fantaskního kalicha

nebo obrovského zkamenělého stromu. Teprve tímto se „Elsinor“ stává nepřístupnou, nedobytnou pevností, která odjakživa symbolizuje pevnost ducha, místo absolutní psychické koncentrace a integrace. Symbolika smrti se znovu objevuje v tématu „Brána“, ve fantazijní kulise vadnoucích tvarů, která není ničím jiným, než bránou do neznáma, do propastné nicoty, která v mytických představách nabývala podoby prázdného prostoru za horizontem. V druhé polovině šedesátých let pokračoval Muzika v pokusech o plastické znázornění univerza prostřednictvím oživení neživé hmoty. Patrné je to jak v cyklu „Věže“, jejichž těžké kamenné kvádry jsou takřka úplně zakryty hadrovitým, organický pletivem, tak i v nových variantách k cyklu „Citadely“, které nyní připomínají spíše osamělé mořské lodě a vyvolávají představu opuštěného paleolitického skalního města. V cyklech „Larvy“ a „Bouře“ se však Muzika zároveň navrací k principu metamorfózy a antropomorfismu přírody. Záhadné larvy, které visí bez hnutí

v prostoru, připomínají suché, zmuchlané listy a jsou přesto obdařeny smyslnými tvary ženského těla, které se opět podobají letícímu ptáku. V cyklu „Bouře“ se ženský element objevuje pouze ve dvou negativních formách, které mezi masou bizarních skalisek vytváří dvě ženská těla, dalším náznakem je vanoucí pramen vlasů. – Poslední Muzikova díla, ve kterých najdeme ještě celou řadu jiných motivů, jsou zralou syntézou jeho celé poválečné tvorby. František Šmejkal

––– Původní text v německém znění byl publikován v katalogu výstavy František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, který vydala Galerie Baukunst při příležitosti Muzikovy retrospektivní výstavy v Kolíně nad Rýnem v roce 1972.

15

01

František Muzika (Praha 1900 –1974 Praha)

Zátiší s hlavou v šedé Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 48 Olej na plátně, 80 × 120 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 735 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno La XXIV. Biennale internazionale d´arte di Venezia, Venezia 1948 Nové obrazy Františka Muziky, výstavní síň Fronta, Praha 1963 –1964, č. k. 7 František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, Galerie Lambert, Genève 1971, č. k. 1 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 22 Reprodukováno Šmejkal F., František Muzika, Praha 1966, str. 163, obr. 119 František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, text F. Šmejkal, Genève 1971 (nestr.) Vyvolávací cena 1 200 000 Kč | 48 000 €

16

17

01

Zátiší s hlavou v šedé

Obraz z roku 1948, který má za sebou bohatou výstavní historii, se nacházel v Muzikově majetku až do roku 1972. V celé Muzikově tvorbě lze toto dílo svým způsobem považovat za zcela ojedinělé. Prostorová výstavba obrazu začíná potlačovat reálný trojrozměrný prostor a předznamenává Muzikovy práce ze začátku 60. let, kdy do neurčitého, opticky neuchopitelného prostoru umísťuje zdánlivě hmotné útvary, jejichž stavba ale na druhou stranu popírá jejich prostorovost. Zatímco hlava vyrůstající z tvarově bohaté drúzy upomene na obrazy cyklu Z Českého ráje, veškeré ostatní útvary a buněčné tkáně předznamenávají práce, které vzniknou v příštích letech. Tvarová bohatost těchto organických struktur převyšuje jejich dosud užité formy v obrazech Strom I, Krajina či Les VI (všechny z roku 1947) a stává se východiskem pro budoucí rozvinutí řady strukturálních sítí v mnoha Muzikových dílech, což nejlépe dokládají obrazy Zahradní váza II (1953) a Strom XII s oknem (1953). Na pomezí doznívajících imaginativních tendencí válečných a začátcích zcela nového uchopení imaginativních témat v 50. letech se v Muzikově tvorbě projevuje jedna základní složka jeho obrazů v míře dosud neznámé a v budoucnosti již neopakované. Tou složkou je barva. Muzika byl ve svém výtvarném projevu velice ukázněný, jeho kompozice byly více sofistikovaným lyrickým malířstvím než nahodilým formováním tvarů a barev. Barva byla nedílnou stavební jednotkou každé jeho kompozice, protože právě barva určovala náladu jeho vizí a předtuch.

17

18

U obrazu Zátiší s hlavou v šedé se ale stalo něco, co se Muzikově tvůrčímu procesu zcela vymyká. Malíř se zcela oprostil od svázanosti s tématem a naplno projevil svůj koloristický talent. V barvě nám předvádí složitou neurální síť, která v budoucnu dojde jen částečné strukturální proměny, zato ale výrazné proměny koloristické. V žádném jiném obraze nesáhl Muzika po tak výrazných, čistých tónech žlutí a modří, se kterými si přesto pohrává s lehkostí tak přirozenou, jako by podobné práce vytvářel koncem 40. let běžně. Nevytvářel. Ať už se podíváme na kterýkoliv obraz z této doby, žádný z nich už není tak koloristicky velkorysý jako Zátiší s hlavou v šedé. Až když v roce 1958 vznikne Keř II, který se dnes nachází ve sbírkách Galerie moderního umění v Hradci Králové, přiblíží se autor svému spontánnímu koloristickému vyjádření, jež řadí obraz Zátiší s hlavou v šedé mezi nejdůležitější milníky v umělcově tvorbě.

František Muzika ve svém ateliéru na VŠUP, za ním na stěně Zátiší s hlavou v šedé. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

19

02


Velký Elsinor XI Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 71 Olej a tempera na plátně, 160 × 130 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 892 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 55 František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Praha 1981, č. k. 139 Reprodukováno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.) František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, text M. Hegar a F. Šmejkal, Praha 1981, obr. 22 Vyvolávací cena 1 000 000 Kč | € 40 000

20

21

02

Velký Elsinor XI

Má-li v poválečné tvorbě Františka Muziky některý z námětových cyklů výjimečné postavení, je to bezesporu téma Elsinoru. Ne náhodou byla právě litografie Elsinor IV z roku 1963 použita na přebal Muzikovy monografie od Františka Šmejkala. Ne náhodou se právě obraz s touto tematikou – Elsinor VII – nachází ve sbírkách pařížského Centre Pompidou jako jediný obraz z celkového počtu jedenácti Muzikových prací, které tato instituce ve svých sbírkách uchovává. Šmejkalovo pochopení výjimečnosti tohoto tématu dokládá i důkladné sledování jeho vývoje a proměny na stránkách Muzikovy monografie – podrobnějšího sledování příběhu vývoje se nedostává žádnému z Muzikových témat. Elsinor se v Muzikově tvorbě objevuje poprvé v roce 1936, kdy připravuje scénografii pro představení Hamleta v brněnském Národním divadle. Zde se poprvé setkáváme s motivy, jež tvoří základ pozdější mystičnosti Muzikových Elsinorů. Původní zrod tvarové podstaty je pak třeba hledat v Citadelách, protože od začátku 60. let se jedna z vývojových větví Citadel transformuje do podoby Elsinoru. Právě tvarová podoba mezi Elsinorem I (1962) a Citadelou III (1963), kterou na stránkách monografie Šmejkal srovnává, ukazuje na společný průnik hmotové představy, kterou Muzika naplnil odlišným duchovním obsahem. Dalším rozvíjením symbolického výkladu tématu Elsinoru pak dochází k další tvarové transformaci, která dostává definitivní podobu v obraze Elsinor V (1964). Množství schodišť, která prostupují bájnou architekturou a mnohdy vedou odnikud nikam, nejsou jen snahou 22

o opticky dokonalé prostorové rébusy, uchvacující část divákovy pozornosti, zatímco zbývající vjemové impulsy se soustřeďují na dokonalou barevnou harmonii celého obrazu. Schodiště jsou promyšleným podobenstvím o lidském životě, o směřování všeho živého v pomíjivém koloběhu pozemského života. Jako samotné téma jsou také schodiště v samém závěru Muzikovy tvorby právě v duchu tohoto chápání jejich významu dále výtvarně pojednávána. Rozvíjející se organická tkán síťovitého charakteru jako by již uchvacovala celou hmotu tohoto těžko definovatelného trojrozměrného objektu. A je to právě její další rozšiřování, její další růst, který může narušit rovnováhu objektu, jehož celá existence je odvislá od subtilní základny, která útvar spojuje s mateřskou hmotou, z níž objekt vyrůstá. Zatímco u obrazu Tři velké larvy III v modré můžeme důvody vzniku tohoto monumentálního obrazu krátce po Muzikově první srdeční příhodě spojit se snahou o monumentální ukončení aktuálního tematického okruhu, kterým v druhé polovině 60. let Larvy byly, u obrazu Velký Elsinor XI je v tomto směru podstatný moment návratu k jednomu z nejdůležitějších témat, která Muzika v 60. letech zpracovával. Dá-li se v Muzikově poválečné tvorbě vůbec hovořit o nějakém díle završujícím jeho umělecké snahy s vědomím možného náhlého, nečekaného konce umělcova života, dá-li se hovořit o díle, jehož nedokončení či nebytí by pro umělce znamenalo nedokončení významné tvůrčí kapitoly, je to právě Velký Elsinor XI.

03


Tři velké larvy III v modré Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 70 Olej a tempera na plátně, 130 × 160 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 884 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 52 František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Praha 1981, č. k. 136 Reprodukováno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.) František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, text M. Hegar a F. Šmejkal, Praha 1981, obr. 23 Vyvolávací cena 1 200 000 Kč | € 48 000

Velký Elsinor XI v Muzikově ateliéru na VŠUP. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

23

24

25

03

Tři velké larvy III v modré

Koncem 60. let, kdy se Muzika tématu Larev intenzivně věnuje, se jedno z pojetí ustaluje v podobě tří larev vznášejících se symetricky vedle sebe v prostoru (Tři larvy II, 1969). Rok po prvním záchvatu infarktu myokardu pak vznikla jedna z nejvýznamnějších Muzikových poválečných realizací – Tři velké larvy III v modré, které jsou monumentálním ohlédnutím za dosavadní tvorbou, dílem završujícím Muzikovo úsilí postihnout ve svých obrazech s touto tematikou veškeré možné vztahy a proměny, které její rozvíjení nabízelo. Poprvé se s motivem larvy setkáváme ještě před její proměnou, na obraze Zápas (1937) a v roce 1944 se objevuje na obrazech Velké a Malé Rekviem v podobě prázdné zahalené draperie rudé barvy. Už o dva roky později, v roce 1946, vzniká grafický list s názvem Larva, který stále vychází z reálného základu draperie, v jejíchž útrobách se ovšem lidské tělo neukrývá. K definitivní proměně dochází koncem 50. let, kdy se ustálí jedna z podob larvy jako prázdného obalu, jehož životný obsah již neexistuje, a jenž František Šmejkal příhodně srovnává s tvarem uschlého listu. Tato interpretace ale samozřejmě nabídla i několik paralelních výtvarných řešení, která Muzika logicky využil, takže v pozdějších variantách se setkáváme i s podobami larev, o jejichž životnosti a neživotnosti musíme pochybovat. A nejinak je tomu i v tomto obraze, kde se setkávají tři typologicky různé larvy. Motiv tří červených koulí, které dávají prostoru vnímatelnou hloubku, má své kořeny v mnoha starších realizacích. Pravidelný geometrický tvar, který svou dokonalostí a jistou syntetičností zcela vybočuje 25

26

z organických struktur a tvarů, měl své první předchůdce již v plošných tvarech na obrazech Keřů, motiv koule pak Muzika opakovaně rozvíjí i v obraze Zátiší s hlavou v červené (1948). Pravidelné kulaté objekty vyrůstají také z Muzikových Drúz (Drúza III, 1962) či Totemů (Totem I v žluté, 1962). Čtvrtá koule, umístěná na těle larvy, působí dojmem svorníku, jehož umístění není náhodné – je pevným bodem, bránícím tělu larvy před otevřením. Zbývající koule jsou tak už jen pozůstatky proměny larev, a můžeme jen hádat, která z nich má již proces nevratné změny za sebou a která představuje prapůvodní tvar. Prostřední larva ukrývá na vnějším okraji svého vnitřního pláště otisk ženského těla, což je motiv, který známe i z dřívějších obrazů (Zátiší s hlavou v šedé, 1948, Strom XXVII u domu, 1958). I zde volí Muzika dvojznačný malířský postup a neumožňuje nám v horní části prostřední i pravé figury vnímat hmotu larvy v trojrozměrném prostoru dostatečně čitelně. Jsme odkázáni na bezprostřední dojem z barvy, na čistý prožitek z díla bez ohledu na zobrazenou skutečnost.

Tři larvy III v modré v kolínském bytě Gerlingových. 70. léta. Foto Walter Ehmann

27

04


Vichřice XI ve žluté Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 70 Olej a tempera na plátně, 120 × 100 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 885 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, Galerie Lambert, Genève 1971, č. k. 10 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 53 Reprodukováno František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, text F. Šmejkal, Genève 1971 (nestr.) Vyvolávací cena 700 000 Kč | € 28 000

28

29

04

Vichřice XI ve žluté

Po druhé světové válce rozvíjel František Muzika ve své tvorbě především nová témata, která představují příklon k dosud neprobádaným oblastem jeho imaginace. Antropomorfní tvary, se kterými Muzika prvně experimentuje v obrazech cyklu Z Českého ráje, se ve své metamorfované podobě objevují v obrazech Vichřic. Už v roce 1947, velmi záhy poté, co Muzika svou válečnou tvorbu opouští a vydává se zcela novým směrem, se v jeho tvorbě setkáme s kresbou Vichřice, která v základní podobě ustaluje tvarový princip, jenž bude Muzika v následujících dvou desetiletích dále rozvíjet v nemnoha obrazech s touto tematikou. Není to jen téma zdvojení antropomorfního skaliska, na které klade autor důraz. Skrytý motiv zrcadlení – konfrontace života a smrti –, který Muzika v obraze ukrývá, připomíná osudovou dobu, během níž Muzika poprvé živou lidskou bytost převtěluje v neživé skalisko, tichý monument lidského neštěstí a zvůle. Monochromně laděné dílo jen na několika málo místech oživují náznaky zelení, jako by naděje a život ani poté, co musely čelit dosud nepoznané zlovůli, stále nezanikly. Pro Muziku, jehož umění bylo nacisty považováno za zvrhlé, musel být prvotní návrat ke starým pořádkům po skončení války jistě velkou útěchou. O to větším zklamáním ale muselo být procitnutí do reality poválečného dění v Československu, které vyústilo do zákazu Muzikovy tvorby, jež byla po roce 1948 označena za ideologicky závadnou. Jako zlou předtuchu lze vnímat první tužkové skici Vichřic.

30

Jako by zdvojená ženská hlava předznamenávala Muzikův osud čelit dvěma bouřím, dvěma vichřicím, jež nemilosrdně smetou z povrchu země vše. Bouře, která přinesla jen zkázu a smrt a jež vyrostla z půdy lidské nenávisti, bude překonána vichřicí ještě strašlivější, jejíž následky ale ještě nikdo nepoznal. S odstupem tří let od posledního obrazu se stejnou tematikou, Vichřice X v modré (1967), se Muzika vrací k tomuto námětu ještě jednou a maluje Vichřici XI ve žluté. Jako by nejen jeho zdravotní stav, ale především počínající normalizace v umělci naposledy vyvolaly potřebu vyjádřit svůj vnitřní názor a nesouhlas právě tímto dílem.

V ateliéru Františka Muziky na VŠUP. Na stěně vpravo Vichřice XI ve žluté, zcela vlevo Věž II. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

31

05


Věž II Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 65 Olej a tempera na plátně, 120 × 56 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 844 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno Obrazy Františka Muziky z let 1935 –1965, výstavní síň Fronta, Praha 1966, č. k. 47 František Muzika, Galerie Maya, Bruxelles 1967, č. k. 16 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1967, Špálova galerie, Praha 1967, č. k. 59 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 39 Reprodukováno Obrazy Františka Muziky z let 1935 –1965, text V. Effenberger, Praha 1966, str. 18 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) Vyvolávací cena 800 000 Kč | € 32 000

32

33

34

05

Věž II

Zatímco Velký Elsinor XI představuje v Muzikově díle mystickou cestu lidským osudem, je obraz Věž II imaginárním spojovacím prvkem mezi současností a minulostí zaniklých kultur dávných věků. První náznaky fascinací neolitickými kulturami se objevují ještě na konci 30. let, např. v kresbě Ženy u hrobu (1937) a ve stejnojmenném oleji (Ženy u hrobu I, 1941). Mohutné kamenné bloky, které Muzika zasazuje i do divadelní scénografie k Hamletovi (1936), předznamenávají svou hmotou výtvarné řešení, ke kterému ovšem Muzika dojde při řešení odlišných obsahových otázek. Monument stojící osamoceně v krajině je reliktem lidské činnosti, která již ustala. Zůstala opuštěná stavba, jejíž povrchová struktura již nezapírá nic z neúprosnosti, s jakou čas odměřuje sebevětším myšlenkám i činům. Tuto ideu sleduje Muzika hned v několika námětových okruzích své tvorby. Byly to právě Citadely a Města a zčásti také první Elsinory, z jejichž celistvosti Muzika vyjmul věž jako svébytný stavební prvek a osamostatnil jej v řadě několika obrazů. První Věž vznikla v roce 1965 jako poměrně malý obraz, už ve stejném roce ale vzniká i monumentální varianta Věž II. Že se nejedná o nějakou zdánlivou, nehmotnou stavbu, jež je pouhým přeludem, nás utvrzuje stín vržený nalevo od věže. Muzika s ním pracuje jako s reálným dů-

Věž II na retrospektivní výstavě v galerii Baukunst. Foto Walther Ehmann. 1972. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

kazem existence této stavby. Hrátky se světlem i prostorem, skutečným a domnělým, jsou zcela příznačným postupem, s jakým se setkáme i u pozdějších realizací, především u Larev. Zatímco u Larev Muzika pracuje s domnělým, s neuchopitelností viděného, je Věž II hmatatelnou skutečností, jež se vynořila z nezastavitelného proudu času a jako maják nás upozorňuje na pomíjivost a marnost naší činnosti. 35

06


Larva VII v modré Signováno a datováno vlevo dole F. Muzika 67 Olej a tempera na plátně, 88 × 60 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 871 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno Phases, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1969, Krajská galerie umění, Hradec Králové 1969, Dům umění, Brno 1969, č. k. 97 45 zeitgenossische Künstler aus der Tschechoslowakei, Baukunst Galerie, Köln 1971, č. k. 75 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 46 František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Praha 1981, č. k. 134 Reprodukováno Phases, text. E. Jaguer a F. Šmejkal, Jihlava 1969 (nestr.) 45 zeitgenossische Künstler aus der Tschechoslowakei, text L. Peterajová, Köln 1971, str. 33 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) Vyvolávací cena 700 000 Kč | € 28 000

36

37

06

Larva VII v modré

Ateliér Františka Muziky na VŠUP. Na stěně visí obrazy (zprava doleva) Tři velké larvy III v modré, Citadela VIII, Larva VII v modré a Vichřice XI ve žluté. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

38

Samostatně pojednaný motiv larvy se v Muzikově tvorbě objevuje poprvé na konci 50. let, kdy s touto tematikou vzniká několik variant obrazů. Z této řady jich několik výrazně vystupuje a jedním z nich je i Larva VII v modré. Muzika použil zcela reversní výtvarný postup a zakomponoval larvu do prostoru, který je formován tmavým pozadím, jež v dolní části přechází postupným přechodem, připomínajícím horizont, do světlé základny. Nevíme, v jakém vztahu k prostoru larva je. Nedefinovaná hloubka prostoru nám neumožňuje chápat měřítko hmoty larvy, dokážeme jen vnímat její domnělou tvarovou podobu prázdné schránky, která možná kdysi v sobě ukrývala cosi organického, co pulsovalo životem. Jako by se před námi zjevoval výjev odehrávající se kdesi v reálném prostoru hlubin oceánu. Hmota larvy ovšem nevrhá na světlém podkladu žádný stín a ani uvnitř její hmoty není stín viditelný. Přitom vnímáme výrazný světelný zdroj, který zásadním způsobem vstupuje do atmosféry obrazu, což dokládají i organické drúzy v dolní části kompozice. Ty mají původ v Muzikových figurálních dílech z poloviny 40. let, témata lidské postavy i ptačích figur jsou v tomto obraze ale rozvinuta mnohem dále, až k útvarům, jejichž reálnost zpochybňuje jen fakt, že stín, který zdánlivě vrhají, neodpovídá jejich viditelné hmotě, takže o jejich fyzické existenci musí divák pochybovat. I larva, která svými tvary vzdáleně připomíná ženskou postavu, je pro diváka viditelně hmotná, ovšem ve vztahu k prostoru je její existence možná jen přízrakem. Tvarem larvy vychází dílo z obrazu Larva IV z roku 1964, formátově většího díla, jehož děj se ovšem odehrává ve světelně zcela odlišném prostředí.

39

07


Vichřice X v modré Signováno a datováno vlevo dole F. Muzika 67 Olej a tempera na plátně, 73 × 50 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 864 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno Surrealismus in Europa, phantastische und visionäre Bereiche, Baukunst Galerie, Köln 1969, č. k. 227 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 45 Reprodukováno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) Vyvolávací cena 600 000 Kč | € 24 000

40

41

07

Vichřice X v modré

Při pohledu na kterékoliv Muzikovo dílo si uvědomíme, jak důležitou roli pro umělce hrála dokonale ovládnutá hmota barvy, kterou umělec složitě modeloval na povrchu svých obrazů. Vlající vlasy na obrazech Vichřic jsou jednou z dokonalých ukázek Muzikova vytříbeného malířského stylu, jehož pomocí dokázal autor modelovat svá témata nejen v ploše, ale i prostoru, a to právě díky hutným barevným vrstvám, jež složitě formoval. Patrné vrstvení barevné hmoty, jejíž množství sílí směrem k horní části obrazu, představuje v obraze Vichřice X v modré nejen technologickou finesu, umožňující dokonalou barevnou výstavbu, ale i obsahovou gradaci obrazu, který vrcholí ve vlajících vlasech. S tímto motivem se poprvé setkáváme v druhé polovině 40. let (Maska IV, 1947). Právě subtilnost vlajících vlasů je zcela v rozporu s jejich materiálovou podstatou. Na rozdíl od Elsinorů se zde střetáváme s výrazně atektonickým přístupem k hmotě objektu. Jeho stabilita působí jen dojmem momentky, vteřinového zachycení jeho pevnosti před okamžikem zániku, daného neudržitelností podobné konstrukce, jež nedokáže zachránit ani její přírodní, zdánlivě nenarušitelná anorganická podstata. V porovnání s Vichřicí XI ve žluté zde klade Muzika ještě větší důraz na barevnou hmotu. I detaily, které v jiných svých dílech podrobně promaluje, nahrazuje hutnou barevnou vrstvou, jejíž jistá neurčitost a náznakovost naplňuje obraz otázkami nad skutečným strukturálním charakterem objektu.

42

43

08


Citadela VIII Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 67 Olej a tempera na kartonu, 48 × 41 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 873 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 48 Reprodukováno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) Vyvolávací cena 300 000 Kč | € 12 000

44

45

08

Citadela VIII

Citadela VIII (třetí zprava) na retrospektivní výstavě v galerii Baukunst. 1972. Foto Walther Ehmann. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

46

Muzikův až klasicistní smysl pro jednoduchost formy a řád se v jeho poválečné tvorbě projevuje především v kompoziční stavbě. Důsledná snaha o osově souměrnou, centrální kompozici je jen zřídka kdy narušena. Částečně k tomuto vychýlení od ustáleného tvůrčího principu dochází v obraze Citadela VIII. Hmota pevnosti, posledního útočiště, vyrůstá z levé dolní části obrazu. Jako by název obrazu neodpovídal viděné skutečnosti, protože malíř veškeré specifické souvislosti s citadelou zcela abstrahoval a konfrontuje nás jen s hmotným objektem, jehož podoba má s podobou Muzikových Citadel (Citadela II, 1963, Citadela III, 1964) jen pramálo společného. A jako by tuto tvarovou abstrakci doplňoval vědomý návrat k motivu Skořápek, se kterým se Muzika intenzivně zaobíral na přelomu 50. a 60. let, aby vzniklo dílo, které nám svou stavbou připomene spíše práce jako Zátiší s trojhlavým podnosem (1962), kdy autor adicí dvou různých témat upřednostňuje více vizuální stránku obrazu na úkor jeho duchovního podobenství.

47

09


Larva X Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 69 Olej a tempera na kartonu, 73 × 53,5 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 882 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 50 Vyvolávací cena 450 000 Kč | € 18 000

48

49

09

Larva X

Zatímco v případě obrazu Larva VII v modré zpracovává Muzika objekt larvy jako spíše vnější schránku, u obrazu Larva X je podobný výklad o něco složitější. Strukturální stavba je blízká svalové tkáni lidského těla, a i svým obrysem připomíná tělo larvy ženskou postavu. V dolní části je viditelná prázdná schrána, která svou prostorovou výstavbou vytváří dojem trojrozměrného objektu. V horní části je ovšem larva vystavěna zcela záměrně dvojznačně. Lze ji chápat jako otisk na vnitřním plášti prázdné schrány, stejně jako vnější projev plastičnosti tohoto prazvláštního útvaru, kolem kterého je schrána ovinuta. Celá tato optická hříčka vlastně zpochybňuje viditelné a naši snahu vnímat larvu jako objekt v trojrozměrném prostoru. To umocňuje i způsob, jakým Muzika pracuje s barvou na ploše pozadí. Jako by se v neurčitém prostoru vznášející hmota shlukla do podoby larvy, jejíž metamorfovaná podoba ženy odpovídá snaze zachytit prapočátek všeho lidského bytí a nebytí. Tuto konkrétní figuru Muzika přejímá o rok později do monumentální kompozice Tři velké larvy III v modré, kde ji začlení na pravý okraj kompozice. Podobné zachycení larvy ve velkém formátu obrazu Tři velké larvy III v modré umožňuje umělci zvýraznit některé nuance, které mu neumožnil menší formát obrazu Larva X. I barevné řešení kompozice je odlišné. Místo načervenalých, zemitých hnědí volí zelenavé odstíny, které kontrastují se sytou modří prostoru. Celkem pochopitelně byla spojitost mezi těmito obrazy vnímána i původními majiteli, kteří obě díla, ačkoliv mezi nimi není vztah skica – definitiva, získali pro svou sbírku.

50

František Muzika před obrazy Tři velké larvy III v modré a Larva X ve svém ateliéru na VŠUP. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

51

10


Strom XXII v pavučinách Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 71 Olej a tempera na kartonu, 54 × 40 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 894 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 56 František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Praha 1981, č. k. 140 Reprodukováno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.) Vyvolávací cena 250 000 Kč | € 10 000

52

53

10

Strom XXII v pavučinách

Ve stejném roce, kdy vznikl monumentální Velký Elsinor XI, namaloval Muzika také formátově nevelký obraz Strom XXII v pavučinách. Že se jednalo o dílo významné pro samotného autora, o dílo shrnující Muzikovy tvůrčí principy používané od začátku 50. let, zároveň ale rozvedené do nového výtvarně pojednaného celku, svědčí i to, že bylo toto dílo vybráno Františkem Šmejkalem vedle již zmíněného Elsinoru a obrazu Tři velké larvy III v modré pro Muzikovu retrospektivní výstavu, kterou v roce 1981 uspořádala Národní galerie. Již bylo naznačeno, že v tomto obraze můžeme sledovat do reálné podoby odvozenou strukturální buněčnou tkáň, která při interpretaci stromu jako stromu poznání představuje v přeneseném významu řeči lidského těla lidský mozek. Na výrazném modrém pozadí se odehrává buněčná skladba neurální sítě, jejíž zdánlivá křehkost, křehkost organismu na pomezí života a smrti, již od 50. let předjímala skutečnost, se kterou byl umělec po svém prvním infarktu sám konfrontován. Křehká hranice mezi bytím a nebytím, jak somatickým, tak duchovním, zde dostává reálnou podobu, jež byla přirozeným vyústěním Muzikovy imaginativní cesty lidskou fantazií, přírodní skutečností a těžko zachytitelným duchovním rozměrem, který všechny tyto jednotlivosti spojuje v jedinečný celek

54

lidské existence a tvůrčího jednání. Základ, ze kterého tato organická tkáň vyrůstá, zanechává v prostoru otisk, zdánlivý odraz své existence, který je patrný jen při velmi pečlivém pozorování obrazu. Jako by prazáklad, z něhož něco vznikne, byl viditelný jen tomu, kdo je schopen zachytit podstatu, z níž každá jednotlivost vzniká. Zdánlivě jednoduchá filozofická teze v sobě ovšem nese velký kus umělecké a lidské Muzikovy osobnosti a promítá se nejen v jeho tvorbě, ale i ve způsobu s jejím praktickým nakládáním ve skutečném životě.

55

11


Larva XIV v červené Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 72 Olej a tempera na kartonu, 43,5 × 36 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 904 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 59 Reprodukováno František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) František Muzika: Obrazy z let 1933 –1974, text F. Šmejkal, Roudnice nad Labem 1979 (nestr.) Vyvolávací cena 200 000 Kč | € 8 000

56

57

11

Larva XIV v červené

Tvarová podoba Larvy XIV v červené evokuje Muzikovy Mohyly ze začátku 60. let a předznamenává výtvarné pojetí tohoto motivu v obrazech z cyklu Schodišť, na kterých pracoval od roku 1971. Právě na obraze Schodiště X (1973) nalezneme identicky stavěnou figuru larvy, vznášející se nad schodištěm, odkazujícím na téma života a smrti, které Muzika v tomto cyklu obsahově řeší. Zjednodušení výtvarné formy je v prudkém kontrastu s detailním pojetím vegetativního povrchu obrazů ze začátku 70. let a ukazuje na Muzikův odklon od tohoto až vědecky přesného zachycování povrchu fantaskních objektů. Nemění se ale umělcova vnitřní personifikace vznášejícího se útvaru s postavou ženy, jejíž křivky jsou v konturách larvy jasně definovány.

Tři velké larvy III v modré (zleva), Citadela VII, Larva XIV v červené, Strom XXII v pavučinách a Vichřice XI ve žluté na retrospektivní výstavě v galerii Baukunst. 1972. Foto Walther Ehmann. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

58

59

12


Strom XVI v růžové Signováno a datováno vpravo dole F. Muzika 54 Olej a tempera na kartonu, 46 × 33 cm Na zadní straně autorské číslo soupisu díla 765 Provenience Majetek autora (do 1972) Sbírka manželů Irene a Hanse Gerlingových, Kolín nad Rýnem (získáno 1972) Soukromá sbírka, Německo (od 1990) Vystaveno František Muzika: Obrazy z let 1920 –1964, Krajská galerie umění, Hradec Králové 1964, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 1964, č. k. 81 Frantisek Muzika, Galleria del Naviglio, Milano 1965 Frantisek Muzika, Galleria del Cavallino, Venezia 1965 Obrazy Františka Muziky z let 1935 –1965, výstavní síň Fronta, Praha 1966, č. k. 27 František Muzika, Galerie Maya, Bruxelles 1967, č. k. 2 František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, Galerie Lambert, Genève 1971, č. k. 2 František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, Baukunst Galerie, Köln 1972, č. k. 26 Reprodukováno Frantisek Muzika, text E. Crispolti, Milano 1965 (nestr.) František Muzika: Peintures, Dessins, Lithographies, text F. Šmejkal, Genève 1971 (nestr.) František Muzika: Retrospektivausstellung mit Ölbildern, Zeichnungen und Druckgraphik der Jahre 1930 –1972, text F. Šmejkal, Köln 1972 (nestr.) Vyvolávací cena 300 000 Kč | € 12 000

60

61

12

Strom XVI v růžové

Na začátku 50. let vzniklo jen několik málo Muzikových obrazů, které nám ukazují další vývoj jeho imaginativních tendencí, do kterých zásadním způsobem zasáhla politická situace v Československu. Nesoulad Muzikova díla s oficiální doktrínou socialistického realismu vyústil v úmyslné potlačování jeho volné tvorby, což neumožnilo Muzikovi dostatečné soustředění a klid na práci. Věnoval se tedy především svému působení na VŠUP a přípravě Krásného písma. První verzi této knihy měl sice Muzika hotovou už v roce 1947, nakonec ji ale začal přepracovávat a rozšiřovat. V několika málo obrazech, které v této době vznikly, rozvíjí Muzika vedle motivů Polnic a Plevele především motiv Stromu, který František Šmejkal přirovnává ke stromu poznání a v přeneseném významu k lidské hlavě a její neurální tkáni. Hmota stromu vyrůstá přímo v ploše obrazu a je zasazena do neurčitého abstraktního prostoru, který nám neumožňuje definovat skutečný tvar objektu. Strukturální podstatu tkáně můžeme vnímat jednak jako povrchovou část objektu, halící jej do organického mikrobuněčného závoje, jednak jako její možná záměrně, možná přirozeně odhalenou vnitřní stavební strukturu, vytvářející základní stavební prvek její pevnosti a stability. Muzika vypouští motiv okna, reálný prvek zdánlivě umožňující introspekci do tohoto tajemného objektu, který použil v několika svých obrazech (Strom XIII s oknem, 1952) a představuje nám svou imaginativní malbu na samém pomezí možné reality. Pokračování této myšlenky dokázala Muzikova imaginace rozvinout do témat Elsinorů a Citadel, která se v jeho tvorbě objevila začátkem 60. let. Stejně jako ona buněčná tkáň, rozvíjela se i Muzikova imaginace v bohaté síti námětů a inspirací a dala vzniknout jedinečnému uměleckému odkazu. 62

František Muzika ve svém ateliéru. 1970. Archiv Národní galerie v Praze, fond Františka Muziky

63

64

65

DOROTHEUM Aukční řád

—— platný od 1. 8. 2012

DOROTHEUM spol. s r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh č.p. 580, č.or. 2, PSČ: 110 00, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 94720, IČ: 27079716, DIČ: CZ27079716, dále jen „DOROTHEUM“, prodává svým jménem a na účet zákazníků (dále jen „prodávající“) umělecké předměty, a to i formou aukcí. Aukce uměleckých předmětů jsou pořádány dle mezinárodních zvyklostí v oblasti obchodu s uměním a tohoto aukčního řádu.

též v sídle DOROTHEUM, a/nebo (II) vyplněním plné moci, která je jako webový formulář uvedena u jednotlivých katalogových čísel on line aukčního katalogu na www.dorotheum. com. V případě zájmu účastníka aukce je možné udílet DOROTHEUM jako zmocněnci pokyny telefonicky nebo formou tzv. písemného limitu. Písemný limit musí být uveden v plné moci a stanoví DOROTHEUM, jakou maximální nabídku na koupi předmětu aukce může v zastoupení účastníka aukce učinit.

I. Aukce, předmět aukce

IV. Průběh aukce

DOROTHEUM pořádá jak aukce řádné, pravidelně se opakující, za fyzické přítomnosti zájemců o koupi, popř. jejich zástupců, tak aukce mimořádné, které jsou pořádány na podporu prodeje zboží umístěného v prodejně DOROTHEUM. Mimořádná aukce může probíhat i formou tzv. internetové aukce. Pod pojmem aukce se v tomto aukčním řádu rozumí jak pravidelně se opakující aukce, tak mimořádná aukce, jakož i mimořádná aukce prováděná formou internetové aukce, ledaže z kontextu vyplývá jinak. Ohledně předmětů, které DOROTHEUM nabízí k prodeji v aukci, dále jen „předmět aukce“ či „předměty aukce“ uzavírá DOROTHEUM s jejich vlastníky smlouvy o zprostředkování prodeje v aukci. Je-li předmětem aukce věc prohlášená nebo navržená za kulturní památku podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, budou na tuto skutečnost účastníci aukce upozorněni v průběhu aukce. Kulturní památky lze vyvézt do zahraničí pouze s předchozím souhlasem příslušných orgánů. Prodej a vývoz předmětů kulturní hodnoty se řídí zákonem č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění. Tyto předměty lze z České republiky vyvézt pouze po předložení úředního osvědčení, že předměty nejsou prohlášeny za kulturní památku a že nejsou ani součástí souboru prohlášeného za kulturní památku ve smyslu zákona o státní památkové péči. Je-li předmětem aukce sbírka nebo jednotlivé sbírkové předměty zapsané v centrální evidenci sbírek muzejní povahy vedené Ministerstvem kultury ČR, lze s nimi nakládat pouze za podmínek stanovených zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy.

Účastníci aukce jsou povinni dodržovat pokyny DOROTHEUM a žádným způsobem nesmí narušovat průběh aukce. Ke každé aukci (s výjimkou mimořádné aukce) je vydán aukční katalog, ve kterém jsou uvedeny předměty aukce, které jsou prodávány v rámci dané aukce, místo, datum a čas konání aukce a informace o tom, kde je možno si předměty aukce prohlédnout. Aukční katalog je k nahlédnutí v sídle DOROTHEUM vždy minimálně 14 pracovních dní před aukcí. Předměty aukce se prodávají v pořadí tak, jak jsou uvedeny v aukčním katalogu. Číselná hodnota uvedená v katalogu tučně, je minimální nabídka na koupi předmětu aukce (vyvolávací cena), nezvýrazněná částka představuje cenu odhadní (ocenění expertem) předmětu aukce. Ceny uvedené v EUR jsou zaokrouhlené částky, které odpovídají minimální nabídce na koupi předmětu aukce a slouží pouze pro orientaci. Minimální nabídka na koupi předmětu aukce tvoří zpravidla 2/3 ceny odhadní. Jménem DOROTHEUM řídí aukci licitátor. V rámci aukce licitátor vybízí účastníky aukce k podávání závazných nabídek na koupi předmětu aukce. Tyto nabídky se podávají formou tzv. příhozů. Výše příhozů je určena tarifem příhozů, který je uveden na konci tohoto aukčního řádu. Učiněnou nabídkou na koupi předmětu aukce (příhozem) je účastník aukce vázán. Podáním nabídky (příhozu) účastník aukce potvrzuje, že se s předmětem aukce řádně seznámil, jakož i s kategorizací, která je uvedena v aukčním katalogu a jejíž význam je uveden v tabulce níže. Nebyla-li přes výzvu licitátora učiněna vyšší nabídka, oznámí licitátor ještě jednou poslední nejvyšší nabídku a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi aukce, který učinil nejvyšší nabídku. Tím je uzavřena smlouva na koupi předmětu aukce mezi DOROTHEUM a tím, kdo učinil nejvyšší nabídku (dále jen „vydražitel“). Učiní-li několik účastníků aukce současně stejně vysoké podání a nebylo-li učiněno podání vyšší, rozhodne licitátor o tom, komu z nich příklep udělí, tj. komu bude předmět aukce prodán. Pokud ani po opakované výzvě není učiněna minimální nabídka na koupi předmětu aukce, považuje se předmět aukce za neprodaný. V případě internetové aukce dochází k uzavření smlouvy na koupi předmětu aukce v okamžik ukončení aukce, za předpokladu, že byla učiněna alespoň minimální nabídka na koupi předmětu aukce; předmět aukce se vždy prodává nejvyšší nabídce. DOROTHEUM je též oprávněno se aukce účastnit a dávat nabídky na koupi předmětu aukce. Předměty aukce s vyvolávací cenou nižší než 10 tis. Kč je možné kupovat v aukci pouze na základě písemného limitu nebo účastníkem aukce fyzicky přítomným v sále. Bez souhlasu DOROTHEUM není možno v průběhu aukce pořizovat fotografie, či jiné zvukové či obrazové záznamy. Veškeré případné námitky k průběhu aukce musí být uplatněny ihned, přímo v aukčním sále, jinak se k nim nepřihlíží. Tyto námitky řeší s konečnou platností jménem DOROTHEUM licitátor v duchu mezinárodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku. V případě, že bude při aukci nějaká nabídka omylem přehlédnuta a/nebo k ní nebude z jiného důvodu přihlédnuto a/nebo v případě, kdy se bude licitátor nacházet v omylu ohledně toho, zda určitá nabídka byla či nebyla učiněna, je DOROTHEUM oprávněno od již uzavřené kupní smlouvy odstoupit, a to již v průběhu aukce a/nebo do 3 pracovních dnů ode dne konání aukce. Účastníci aukce nemají z tohoto titulu žádné nároky vůči DOROTHUEM, s výjimkou nároku na vrácení již uhrazené kupní ceny a aukčního poplatku.

II. Účastník aukce Okruh účastníků aukce je omezen. Účastníky aukce mohou být pouze klienti DOROTHEUM a další osoby se souhlasem DOROTHEUM, které budou předem zaregistrováni jako účastníci aukce. Na tuto registraci není právní nárok. DOROTHEUM může registraci účastníka aukce odmítnout i bez udání důvodu. Účastníky aukce nesmějí být osoby, které nejsou plně způsobilé k právním úkonům, ani osoby, které nemohou nabývat vlastnictví a práv k předmětům aukce, ani osoby, na jejichž majetek byl prohlášen konkurs nebo vůči nimž byl zamítnut insolvenční návrh pro nedostatek majetku, a to po dobu tří let od právní moci takového rozhodnutí. Účastníky aukce nesmí být licitátor ani zaměstnanci DOROTHEUM. DOROTHEUM může z aukce vyloučit osobu, která v posledních třech letech neuhradila kupní cenu jakéhokoli předmětu aukce prodávaného ze strany DOROTHEUM a/nebo jiným podstatným způsobem porušila své smluvní závazky vůči DOROTHEUM. Fyzická osoba, která je účastníkem aukce nebo zmocněncem účastníka nebo jedná za právnickou osobu – účastníka aukce, je povinna se při zápisu do seznamu účastníků prokázat platným průkazem totožnosti (občanský průkaz, cestovní pas, průkaz o povolení k pobytu na území ČR). Právnická osoba, která je účastníkem aukce nebo zmocněncem účastníka, je povinna se při zápisu do seznamu účastníků prokázat výpisem z obchodního rejstříku či jiné evidence, ve které je zapsána, a to ne starším než tři měsíce. Z tohoto výpisu musí vyplývat oprávnění jednat jménem právnické osoby, včetně udělování plné moci a nebude-li tak, pak musí být jednatelské oprávnění doloženo odpovídajícími doklady (např. zápis z valné hromady). DOROTHEUM je oprávněno požadovat, aby výpisy ze zahraničních evidencí a doklady, z nichž vyplývá jednatelské oprávnění (s výjimkou Slovenské republiky), byly příslušným způsobem ověřeny (apostillou nebo superlegalizací). Každý účastník aukce je povinen si před zahájením aukce vyzvednout dražební číslo, prostřednictvím kterého bude činit nabídky na koupi předmětu aukce, a to proti zaplacení vratné zálohy 1 000 Kč. DOROTHEUM je oprávněno v určitých případech požadovat, aby osoba, která se chce zaregistrovat jako účastník aukce, zaplatila před konáním aukce zálohu na kupní cenu předmětu aukce.

III. Zastoupení Účastník aukce se může dát v aukci zastupovat zmocněncem na základě písemné plné moci; za účastníka aukce – právnickou osobu může kromě statutárního orgánu jednat prokurista. Účastník aukce může zmocnit DOROTHEUM, aby ho v aukci zastupovalo, a to buď (I) na základě písemné plné moci, jejíž vzor je uveden na www.dorotheum.com a k dispozici

66

V. Kupní cena (dosažená vydražením) Vydražitel je povinen kupní cenu předmětů aukce, které v rámci aukce koupil, uhradit řádně a včas. Kupní cena předmětů aukce je splatná nejpozději do 30 dnů ode dne konání aukce. Pokud vydražitel koupí v aukci více předmětů aukce, je DOROTHEUM oprávněno přijatou platbu dle svého uvážení použít na úhradu kupní ceny jakéhokoli předmětu aukce koupeného ze strany vydražitele a/nebo na úhradu jakékoli své pohledávky vůči vydražiteli. Kupní cenu předmětu aukce lze uhradit v hotovosti nebo bezhotovostním převodem na bankovní účet DOROTHEUM nebo platební kartou VISA, MASTER CARD a AMERICAN EXPRESS v pokladně DOROTHEUM. Nebude-li kupní cena dosažená v aukci uhrazena v termínu její splatnosti, DOROTHEUM podle dohody s prodávajícím může po vydražiteli vymáhat úhradu kupní ceny; v tomto případě vydražitel nese všechny náklady související s vymáháním dlužné částky, včetně nákladů právního zastoupení. DOROTHEUM je oprávněno tyto své nároky na úhradu kupní ceny postoupit prodávajícímu. DOROTHEUM může namísto vymáhání dlužné částky odstoupit od uzavřené kupní smlouvy, potom je vydražitel povinen uhradit DOROTHEUM a prodávajícímu vzniklou škodu, včetně ušlého zisku.

Vydražitel je povinen uhradit DOROTHEUM aukční poplatek stanovený paušálně ve výši 20 % z kupní ceny každého předmětu aukce, který v aukci koupil, ledaže by byl v aukčním katalogu uveden u daného předmětu aukce aukční poplatek v nižší výši. Aukční poplatek je určen na úhradu nákladů, které vznikají DOROTHEUM v souvislosti s pořádáním aukce, a dále jako odměna za služby, které DOROTHEUM vydražiteli poskytuje v souvislosti s aukcí, dále jen „aukční poplatek“. Aukční poplatek je splatný ve stejných lhůtách a stejným způsobem jako kupní cena předmětu aukce. V aukčním poplatku je již zahrnuta případná DPH. Vydražitel je oprávněn započítat na pohledávky DOROTHEUM jen takové své pohledávky vůči DOROTHEUM, které byly pravomocně soudně přiznány a/nebo ze strany DOROTHEUM výslovně uznány.

VI. Nabytí vlastnictví a předání předmětu aukce Vlastnické právo k předmětu aukce přechází na vydražitele okamžikem úplného zaplacení sjednané kupní ceny; tímto okamžikem přechází na vydražitele též nebezpečí škody, zničení a ztráty předmětu aukce. Předmět aukce bude vydán vydražiteli, pokud uhradí sjednanou kupní cenu, aukční poplatek, jakož i ostatní závazky, které má vůči DOROTHEUM. Vydražitel je povinen si předmět aukce převzít neprodleně poté, co se stane jeho vlastníkem, jakož i v této lhůtě splnit všechny ostatní předpoklady pro převzetí předmětu aukce. Pokud bude vydražitel v prodlení s převzetím předmětu aukce, je DOROTHEUM oprávněno účtovat vydražiteli za každý den prodlení a každý koupený předmět aukce 100 Kč. Současně je DOROTHEUM oprávněno předmět aukce uložit na náklady vydražitele do soudní úschovy a/nebo ho vhodným způsobem na účet a náklady vydražitele prodat, a to za cenu, za kterou ho lze prodat (odměna DOROTHEUM za zprostředkování prodeje v takovém případě činí 40 % z dosažené kupní ceny po odečtení veškerých nákladů DOROTHEUM). DOROTHEUM je oprávněno uplatnit zadržovací právo k předmětům aukce, které vydražitel v aukci koupí, a to na zajištění úhrady závazků, které má vydražitel vůči DOROTHEUM. Spolu s předmětem aukce vydá DOROTHEUM vydražiteli písemné potvrzení o nabytí vlastnického práva. Na základě dohody s vydražitelem zašle DOROTHEUM předmět aukce na adresu určenou vydražitelem. Veškeré náklady spojené s přepravou předmětu aukce nese vydražitel. Cena za přepravu předmětu aukce se určuje dle aktuálních ceníků smluvních přepravců DOROTHEUM.

Místo plnění závazků v souvislosti s aukcí je sídlo DOROTHEUM se zohledněním skutečnosti, že aukce zpravidla nejsou pořádány v sídle DOROTHEUM. DOROTHEUM není povinno informovat vydražitele o osobě prodávajícího.

VII. Odpovědnost za škodu V případě, že DOROTHEUM bude odpovídat vydražiteli za škodu, vydražitel souhlasí s tím, že náhrada škody bude omezena. DOROTHEUM není povinno hradit ušlý zisk, ani škodu, ke které by došlo i jinak. Hradí se pouze vzniklá majetková újma v prokázané výši, a to do výše zaplacené kupní ceny předmětu aukce. DOROTHEUM dále neodpovídá vydražiteli za škodu na předmětech aukce, ke které dojde za dobu prodlení vydražitele s jejich převzetím. Případné skryté vady předmětu aukce musí být uplatněny ve lhůtě 12 měsíců od převzetí předmětu aukce. Odhad, odborné určení a popis předmětu aukce provádějí odborníci DOROTHEUM. Údaje v aukčním katalogu jsou výsledkem pečlivých šetření, přesto však nemůže být přesnost posudků zaručena. U uměleckých předmětů, zejména obrazů a starožitností, se uvádějí jen takové chyby a poškození, které ovlivňují jejich uměleckou hodnotu a mohou mít vliv na jejich cenu. Tyto předměty mohou být i restaurované, poškozené, nefunkční apod. Případné poškození (nefunkčnost) je již zohledněno v ocenění předmětu aukce uvedeném v aukčním katalogu. Každý zájemce o koupi (účast v aukci) má možnost si nabízené předměty aukce před aukcí prohlédnout ve lhůtách uvedených v aukčním katalogu. Reklamace týkající se ceny, jakosti, stavu a funkčnosti předmětů aukce jsou po udělení příklepu vyloučeny.

VIII. Závěrečná ustanovení Koupě předmětu aukce v aukci, jakož i právní vztahy s tím související se řídí českým právem. Použití Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží je vyloučeno. K řešení sporů z aukce je příslušný věcně příslušný soud dle sídla DOROTHEUM. Veškeré služby poskytované ze strany DOROTHEUM na základě tohoto aukčního řádu nebo na základě smluv o zprostředkování prodeje v aukci uzavřených s vlastníky předmětů aukce se pro daňové účely považují za poskytnuté dnem předání předmětu aukce vydražiteli / kupujícímu.

Tarif příhozů

200 000 – 400 000 Kč

po 20 000 Kč

400 000 –1 000 000 Kč

po 50 000 Kč

od 1 000 000 Kč

po 100 000 Kč

S každým předmětem aukce, který vydražitel vydražil, je spojena povinnost vydražitele uhradit dražebníkovi aukční poplatek stanovený

paušálně ve výši 20 % z kupní ceny každého předmětu aukce. Formulář pro účast na aukci telefonicky nebo písemným limitem naleznete na našich webových stránkách www.dorotheum.com. Cena katalogu / 300 Kč DOROTHEUM spol. s r. o. Ovocný trh 580/2, 110 00 Praha 1 tel. / +420-224-222-001, fax / +420-224-222-011 e-mail / [email protected] www.dorotheum.com S video prezentacemi naší společnosti se můžete seznámit na http://www.youtube.com/DorotheumCZ.

67

Pořadatel výstavy:

Partner výstavy:

Mediální partneři:

Zvláštní poděkování patří České spořitelně, a.s. za poskytnutí galerijních prostor.

68

Success is in the Details Úspěch spočívá v detailech

69

Pokud si přejete dostávat pravidelné informace o našich aukcích a dění v galerii Dorotheum, napište nám na [email protected] Pokud si přejete objednat náš aukční katalog, napište nám na [email protected] Více informací naleznete na www.dorotheum.cz

72

Založeno františek muzika obrazy z let Praha František Muzika Obrazy z let

Recommend Documents