České centrum Paříž uvádí od 3/05/2012 do 9/06/2012
MEZI OBRAZY
výstava
IVANA MATOUŠKA díla z let 1973 - 1996
Kontakty pro tisk :
Marie Muchová a Jean-Gaspard Páleníček České centrum Paříž 18 rue Bonaparte – 75006 Paříž tel : 01 53 73 00 35, email :
[email protected]
www.czechcentres.cz/paris
Praktické informace: Výstava bude otevřená od 4. května 2012 do 9. června 2012, od úterka do soboty od 13h do 18h, ve středu do 20h. Vstup volný. Vernisáž ve čtvrtek 3. května 2012 od 19h za přítomnosti J. Exc. paní Marie Chatardové, velvyslankyně České republiky ve Francii, pana Jeana-Gasparda Páleníčka, kurátora výstavy, a za přítomnosti autora. CD Matouškových děl je k dispozici na vyžádání. K výstavě vychází katalog.
Doprovodný program: Čtvrtek 31. května 2012 od 18h Prohlídka výstavy za přítomnosti autora, v rámci zahájení festivalu Art Saint-Germain-des-Prés 2012 Pondělí 4. června 2012 v 19h Projekce dokumentárního filmu
13 českých spisovatelů – slovo a dějiny
režiséra Dominiqua Rabourdina, za přítomnosti Ivana Matouška Úterý 5. června 2012 v 19h30 Literární pořad: četba z románu Nové lázně Ivana Matouška a setkání s autorem Reprodukce děl Ivana Matouška: Přemysl Havlík, 2012 Na obálce: Čekající smrti, olej na plátně, 33 x 69 cm, 1978
Ivan Matoušek u svého obrazu Spor optimismu s pesimismem, 2012
Ivan Matoušek je jedním z nejdůležitějších soudobých literárních autorů v Čechách. Je však také osobitým autorem řady obrazů a grafik. Vytvořil jednotné výtvarné dílo, ve kterém bohaté předivo symbolů a biblických odkazů transformuje každodennost do posvátného režimu. Výstava představuje na padesát jeho maleb a grafik. Součástí instalace je také projekce jednoho z Matouškových filmů, rovněž s názvem Mezi obrazy, ke kterému nazpíval text další významný soudobý český výtvarník, Pavel Brázda. Výstavu doplňuje bohatý doprovodný program a vydání katalogu.
Poutník zelených vanutí Martin Langer
Ve slovesném díle patří Ivan Matoušek k tomu nejlepšímu v současné české literatuře, ale pouze v okruhu nejbližších přátel je vnímán i jako svébytný výtvarník. To, co vytvořil pomalou a soustavnou prací v malbě i grafice v časovém období dvaceti čtyř let, není nijak v rozporu s knihami, které píše. Jeho výtvarné dílo je světem zcela soběstačným, transformujícím všednost prostřednictvím symbolů a malby do posvátného režimu. Leckdy je přítomno ironizující gesto v groteskním ztvárnění postav nebo zobrazováním idolů na novodobých oltářích. Zmiňované gesto nalezneme například na Oltáři svaté konzumace a ve ztvárnění Utrpení svatého Šebestiána, kde tohoto „nejkrásnějšího z křesťanských mučedníků“ malíř odívá do spodního prádla a místo šípů umísťuje po stranách detaily svých obrazů. Vznešenému či posvátnému světci (jeho jméno pochází z řeckého slova sebastos) tak přisuzuje bolest v podobě výtvarného díla, které sám stvořil. Pozoruhodné je navíc i měřítko a nahota mladé ženy (té, jež Šebestiána vyléčila z ran), která obrovského muže z jeho utrpení „vyrušuje“ plaše erotickým dotekem. Ivan Matoušek biblickými aluzemi nijak nešetří. Podivuhodné významy nabízí už pouhá volba barevnosti. Modrý Kristus na Golgotu se vrací k samotné podstatě mužství a nevědomého ženského protějšku, neboť modrá barva v dějinách výtvarného umění přísluší spíše Panně Marii. Zde se mi vybavuje autorova básnická skladba „Marie“ z roku 1982, kontemplativní halucinační pásmo, v kterém autor promlouvá právě k Madoně: Musel se rozhodnout, o co teď prosit:
Vem si mou lásku a nedej mě smrti!
Náhle v ústech ucítil hořkou chuť samoty To nemohlo znamenat nic jiného než:
Plním tvé přání!
Zelená barva je zase na obrazech často spojována s tématem putování (Rozcestí, Svatý František rozmlouvá s ptáky, Plody
samoty, Poutník ve světě masek, Strom poznání v zeleném větru, Budoucnost, přítomnost, minulost). Dá se snad dokonce tvrdit, že
v zelené barvě jako nepřetržitým vanutím umělec prochází svou duchovní cestu. Rostlinné cáry zeleného větru se na dalším obraze dostávají do lidských končetin, aby nakonec vystoupily z temnoty v Tváři otce. Portrét člověka z nejbližších je sice zvolenou barevností přeludný, ale zároveň takto promlouvá o důvěrném synovském vztahu. Ivan Matoušek se o mnoho let později rozhodne vztah k otci literárně zpracovat v próze Oslava. V malířské cestě Ivana Matouška můžeme spatřovat paralelu s dílem ve Francii etablovaného experimentálního básníka Ladislava Nováka, který výtvarný svět obohatil o alchymáže a froasáže. Formálním zpracováním jsou Matouškovým obrazům vzdálené, ne však svým spirituálním směřováním. Novák dospěl k interpretaci přítomnosti božského v labyrintických čárách vzniklých po zmuchlání samotné matérie papíru. Matoušek se prvku náhody zcela vzdává ve prospěch svých vnitřních labyrintů a malby samotné. Možná právě touto volbou získává tvůrce drahocenný čas pro svůj rozhovor s Bohem.
Odpověď do ankety Ivan Matoušek
Proč malíř/spisovatel píše/maluje, proč a za jakých okolností přestane být psaní textů/malování experimentem, inspirací, která odezní? Co malíře/spisovatele vede k tomu, aby se pokoušel o literaturu/výtvarné umění? Co si myslíte o vztahu malování a psaní vůbec? Samozřejmě je malování a psaní něco jiného. Přesto lze tím či oním stejně dobře cosi za svou osobu sdělit. Ale proč sdělit? Na památku? Možná by někoho mohlo spíš zajímat, jak já konkrétně prožívám rozdíl mezi zmíněnými dvěma činnostmi. V tom případě: Malovat je větší zábava. Technická složka zde příjemně rozptyluje tvůrčí napětí. Při psaní to lze docílit do jisté míry akorát škrtáním. Jinak je ticho. Pouze potřebuju-li potlačit rušivé hlasy v okolí, pustím si starou melodickou instrumentální hudbu. Při malování poslouchám jakékoliv pořady na Vltavě. A další nezanedbatelný rozdíl: Na románu pracuji několik let a za rok namaluji několik olejomaleb. Tento nepoměr považuji za přednost psaní. Spisovatel svým dílem zabere mnohem méně místa. Ačkoliv ne vždycky. Já mám všude doma neprodané exempláře novely Album a románu Nové lázně, které Mladé frontě cca po roce překážely ve skladě. No ale to je pouze anomálie, kuriozita, zviditelnění neviditelné ruky trhu. Ovšem i jinak je zajímavé porovnat obě činnosti penězi. Psací potřeby jsou v porovnání s potřebami malíře finačně nenáročné. Nehromadí-li tedy spisovatel knížky jiných autorů, nemá skoro žádná vydání. Jenomže taky lze psát nekomerčně, a pak si na druhou stranu ani moc nevydělá. Obrazy jsou dražší než rukopisy, ale nevím, jak se prodávají, aby malíř mohl mít ateliér. Mně dělá problémy dát pryč byť jen jediný obraz, a o ateliér jsem tím pádem po „revoluci“ přišel. Horší by samozřejmě bylo, kdybych musel spát pod mostem. Zpět však k rozdílům ve výtvorech. Obraz je originál, zatímco v případě vydané knížky je text nezničitelný a neodcizitelný. Obraz se může poškodit při transportu daleko snadněji než rukopis. Proto je tak vyčerpávající mít výstavu, zatímco s vytištěním a distribucí knížky jako autor starosti nemám. Ovšem na vernisáži je
zábava. Zato další dny je ve výstavní síni prázdno. Že nikdo nečte knížku, se takhle viditelně neprojeví. Tak co je lepší? Těžko říct.
Souvislosti, 1/35/1998
Ivan Matoušek (*1948)
Spisovatel, výtvarník. Studium chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy dokončil v roce 1971. Do roku 1986 pracoval v Ústavu fyzikální chemie Československé akademie věd, poté ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii. Od roku 2001 byl zaměstnán v továrně Léčiva, odkud v roce 2007 odešel do důchodu.
Bibliografie Romány
Nové lázně, Mladá fronta 1992, francouzský překlad Eriky Abrams, Albin Michel, Paříž 1994
Ego, Torst 1997 Spas, Triáda 2001 Adepti, Triáda 2009 Novely
Autobus a Andromeda, Kdo je kdo 1995 Oslava, Revolver Revue 2009, cena Magnesia Litera, na rok 2013 připravuje francouzské vydání nakladatelství Noir sur blanc
v
překladu
Eriky
Abrams
Povídky
Mezi obrazy, Edice Expedice 1980, 2. přepracované vydání s názvem Mezi starými obrazy, Votobia 1999 Album, Edice Expedice 1987, 2. vydání Mladá fronta 1991 Poezie Básnické sbírky Marie (samizdat 1982) a Poezie a serigrafie před koncem 80. let (samizdat 1990) vyšly podruhé jako soubor s názvem Poezie, Triáda 2000
Ve francouzštině
Nové lázně [Neufs-les-Bains], překlad Erika Abrams, Albin Michel 1994
„Pražské bludiště“ [« Le Labyrinthe pragois“], kapitola knihy Autobus a Andromeda [L’autobus et Andromède], překlad Joanna Guhs, in Nouvelles pragoises [Pražské povídky], L’Esprit des péninsules 1999 „Z deníku Fixe“ [„Journal de Fix“], povídka z knihy Mezi starými obrazy [Entre les vieux tableaux], překlad Erika Abrams, in Treize écrivains tchèques, L’Aube 1999.
Výstavy Účast Otevřený dialog Vinohradská tržnice, Praha 1989 Polymorphie Martin Gropius Bau, Berlín 1990 Obrazy krajinářských inspirací Mánes, Praha 1995 Světlo a kříž Galerie Ambit, Praha 1996 Slovem i obrazem Vltavín, Praha 2008 Samostatně Galerie Genesis, Praha 1990 Atrium, Praha 1992
Doprovodný program Čtvrtek 31. května 2012 od 18h Prohlídka výstavy za přítomnosti autora, v rámci zahájení výtvarného festivalu Art Saint-Germain-des-Prés 2012 « Sto galerií, sto pohledů ». Festival Art Saint-Germain-des-Prés vznikl v roce 1998 z přání zvýraznit významnou koncentraci uměleckých galerií a institucí, které sídlí v proslulé pařížské čtvrti téhož jména. Jeho cílem je po dobu čtyř dnů spojit veškeré výtvarné činitele této historické části města a upozornit tak na bohatství a pestrost žánrů i kultur, které nabízí. České centrum Paříž, které se nachází přímo v srdci čtvrti, hned vedle proslulé francouzské Akademie výtvarných umění, se festivalu pravidelně zúčastňuje již od jeho založení. Každý rok lze tak v rámci festivalu obdivovat tvorbu hlavních osobností moderního či soudobého umění, ale i díla mladších generací všech výtvarných stylů. V posledních letech festival rozšířil svou dramaturgii také na design a umění původních národů mimoevropských kultur. Zahájení festivalu, kdy všechny zúčastněné galerie a instituce pořádají společně vernisáže či prohlídky svých výstav, je pak vyhledávaným srazem nejprestižnějších francouzských uměleckých kritiků, kurátorů a sběratelů. I to z festivalu Art Saint-Germain-des-Prés činí jednu z hlavních kulturních událostí v Paříži, které každoročně láká velký počet publika a uznání médií. www.artsaintgermaindespres.com Vstup volný.
Pondělí 4. června 2012 v 19h Projekce dokumentárního filmu 13 českých spisovatelů – slovo a dějiny režiséra Dominiqua Rabourdina, On Line Productions, La Sept Arte, 1999, 50 min., za přítomnosti Ivana Matouška. 90. léta, čas euforie a nadšení, čas proměn a hledání... Dokument Dominiqua Rabourdina přináší svědectví třinácti českých autorů o jejich prožitku normalizace, Sametové revoluce a nově nastalé situace. Ve filmu vystupují: Ivan Matoušek, Ludvík Vaculík, Sylvie Richterová, Josef Škvorecký, Jan Trefulka, Zbyněk Hejda, Vlastimil Třešňák, Daniela Fišerová, Daniela Hodrová, Michal Ajvaz, Jáchym Topol, Petr Borkovec a Michal Viewegh. Vstup volný. Úterý 5. června 2012 v 19h30 Literární pořad s četbou románu Nové lázně Ivana Matouška (v překladu Eriky Abrams, Albin Michel 1994) a setkáním s autorem. Helena Trojská, krásná jak nikdy, vstává z mrtvých padesát let po skončení třetí světové války a zaplétá se do příběhů, velkých i malých, imaginárního lázeňského městečka, ve kterém se utkávají fundamentalismy rodiny, církve a nového božstva Čistoty... To vše v groteskní a tíživé atmosféře lásky-nenávisti s ozvěnami Kafkova světa. Takový je rámec tohoto románu, tragikomedie podobností a ambivalencí transponované do všemocného bezčasí mýtu, ve které se naše intimní fanatismy vztahují k politické mašinérii oproštěné až na holá ozubená kolečka. „Rafinovanost literárních postupů, kterou lze spatřit v Nových lázních není módní záležitostí. Připomíná nám, že literatura není pouze zrcadlem, ve kterém se každé ráno holíme, ale že obsahuje také prvky ceremonie a rituálu“, napsala kritika v době, kdy tento druhý Matouškův román vyšel. Vstup volný.
Vydání katalogu
Ve vlastním nákladu vydává Jean-Gaspard Páleníček. Text: Martin Langer. Fotky a grafická úprava: Přemysl Havlík. 24 stran.
Pieta vchází
olej na plátně, 98 x 54 cm, 1979
Tento svět a Ďábel Otec náš
olej na plátně, 70 x 90 cm, 1979
Tvář otce
olej na plátně, 84 x 69 cm, 1980
Velký tanec smrti
olej na plátně, 75 x 75 cm, 1978
Poutník ve světě masek
olej na plátně, 98 x 60 cm, 1977
Čekající smrti
olej na plátně, 33 x 69 cm, 1978
Strom poznání v zeleném větru
olej na plátně, 83,5 x 68,5 cm, 1979
Utrpení svatého Šebestiána
olej na plátně na dřevě, 80,5 x 47 cm, 1985
