ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ

Z OBSAHU: Zařizujeme malý byt Drevená postieľka Vysúvacia nástenná lampa Balkónový sušiak Sprchovací kout Neprekážajúca žehliaca doska Vyhledáváni potrubí Nábytek do chalupy Ohřev vody sluncem Místo Nautily: Rondela a čerpadlo Klimatizačná bunka Tunelový fóliový kryt Pasca na krty Stolní minivrtačka Invalidná trojkolka na batériu II Momentový klič Fréza na drevo z mixéra O asynchronních elektromotorech

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH

1. DO BYTU Zařizujeme malý byt I Drevená poschodová postieľka Vysúvacia nástenná lampa Balkónový sušiak Sprchovací kout Neprekážajúca žehliaca doska Vyhledáváni potrubí ve zdi 2. NA CHATU Nábytek do chalupy I Ohřev vody sluncem Místo Nautily: Rondela a čerpadlo Zdvojení oken

2 6 8 10 12 .15 18 19 23 26 •. . 26

3. KONÍČKY Balíčkovací strojček 27 Klimatizačná bunka 28 Tunelový fóliový kryt 29 Pasca na krty •. . .32 Stolní minivrtačka 34 Trezorčeky na negativy znova . . .37 4. AUTO-MOTO Elektrická invalidná trojkolka II .39 Momentový klič 48 5. STROJE A NÁSTROJE Fréza na drevo z mixéra O asynchronních elektromotorech Ploché vrtáky na trhu

50 53 62

DO BYTU ZAŘIZUJEME MALÝ BYT I Zařídit jedenapůlpokojový byt pro pohodlné bydleni čtyřčlenné rodiny není jednoduché. S úspěchem se o to pokusil náš čtenář Václav Vojtěch. Musel si ovšem bytové zařízeni vyrobit sám, což zase na druhé straně znamenalo velkou finanční úsporu — zaplatil jen za materiál (cca 5000 Kčs). Protože jeho řešeni obsahuje mnoho inspirativních myšlenek vcelku i v detailech, uveřejníme je na pokračováni. Red. Náš byt je součástí areálu mateřské školky. Větší pokoj má půdorysnou plochu 17 m2, menší pokoj jen 2 2 8 m a kuchyň 6 m . Větší pokoj máme zařízen jako obývací; je v něm umístěn rozkládací gauč, na němž lze přes den pohodlně sedět a v noci na něm spí starší dítě. Menší pokoj je dětský; i v něm je gauč, který se velmi jednoduchým rozložením změní ve válendu. Protože je naše druhé dítě maličké, spíme na válendě my, manželé, a děcko v dětské postýlce. Až povyroste a nebude potřebovat postýlku, budou spát na válendě obě děti a my dospělí v obývacím pokoji. DĚTSKÝ POKOJ Zařízení dětského pokoje (obr. 1) tvoří skříňková sestava, rozkládací gauč, rozkládací jídelní stůl, pojízdná stolička na kufříkový šicí stroj a šití, dětská postýlka se zásuvkou na hračky a psací stůl. Skříňková sestava je velmi variabilní (obr. 4) a vhodná jak do dětského, tak i studentského pokoje. Ve větším pokoji by bylo lepší umístit tyto skříňky na zem, já jsem je musel — vzhledem k malému prostoru (8 m2) sestavit na stůl, který je umístěn pod oknem a zavěsit na zeď. I tak velmi dobře slouží jako úložný prostor na prádlo, knihy, hračky ap. Skříňky mají jednotný rozměr 35 x 35 x 35,5 cm (obr. 3). Boky skříněk jsou z dřevotřísky 19 mm tlusté, vrchní a spodní díly z překližky 10 mm tlusté; k bokům

Dispozice bytu. Dětský pokoj, jehož zařízení popisujeme v tomto sborníku, je vytažen plně

2

Pohled do dětského pokoje. Nahoře detail úložných prostor, dole pohled na rozložený gauč s molitanovým prostěradlem „Relaxa"

DĚTSKÝ POKOJ

©

ULOZNY PROSTOR NA LUŽKOVINY

ÚLOŽNY PROSTOR NA LUŽKOVINY

ZÁSUVKA NA HRAČKY

HLAVNÍ ROZMĚRY SKŘÍNĚK

3

4

ROZKLÁDACÍ GAUČ

DETAIL ZAVĚŠENÍ ZÁSUVEK

5

Sestavené skrinky (vlevo) a pojízdná stolička na kufříkový šicí stroj a šiti jsou přišroubovány mosaznými vruty (obr. 5). Zadní díly jsou ze sololitu. U zavřených skříněk jsou dvířka z dřevotřísky. Závěsné skříňky jsou navzájem spojeny spojovacími šrouby (od nábytku typu Universal) a ke stěně jsou připevněny vruty zašroubovanými do hmoždinek. Aby se vrut nevytrhl, jsou rohy skříněk zezadu zpevněny plechovými růžky (obr. 6). Police z laťovky, která na závěsné skříňky navazuje, je uchycena pomocí kovových úhelníků (obr. 7) zašroubovaných mosaznými vruty do hmoždinek. Zásuvky do skříněk jsem koupil hotové, z umělé hmoty; přišrouboval jsem k nim jen čela z překližky. Úchytky zásuvek i skříněk jsem zhotovil jednotně, z motocyklového drátu ohnutého do tvaru U. Všechny skříňky jsem natřel jasnými latexovými barvami. Rozkládací gauč má jednoduchou konstrukci (obr. 9); i rozkládání je snadné a rychlé. Aby byla po rozložení zachována rovina obou částí lůžek, používáme molitanové „prostěradlo" zn. „Relaxa", které vyrovnává výškový rozdíl daný výškou roštu pevné části. Odpadá denní napínání prostěradel, protožejedno prostěradlo je stále napnuté na spodní matraci a druhé prostěradlo tvoří „Relaxa", která je přes den položena pod vrchní matrací. Konstrukci pevné části gauče tvoří zadní stěna gauče z prken a dvě bočnice z překližky 10 mm tlusté. Mezi obě bočnice je vepředu přišroubován úhelník. Rošt pevné části tvoří prkna přibitá k zadní stěně a přišroubo-

vaná k úhelníku. Na tomto roštu leží dírkovaný sololit. K zásuvce z překližky 15 mm tlusté a sololitu jsou zespodu přišroubována malá kolečka. Aby zásuvka nevyjížděla úplně, je k ní vzadu nahoře přišroubována zarážka z proužku plechu ohnutého do tvaru úhelníku. Na přední část zásuvky je připevněn přední krycí díl z překližky 10 mm tlusté. Za zadní stěnou gauče je vytvořen úložný prostor s odklápěcími dvířky. Rozkládací jídelní stůl (obr. 2) slouží k pohodlnému stolování až šesti osob při návštěvách. Stůl je pojízdný; jeho stálé místo je vedle gauče pod psacím stolem. Je to vlastně skříňka rozměrů 68 x 40 cm, z níž jednoduchou manipulací získáme stůl 168 x 68 cm. Vevnitř jsou uloženy talíře, příbory, ubrusy .ap. Je zhotoven z laťovky a překližky. Pracovní stůl je napevno umístěn pod oknem. Nosná konstrukce je z úhelníků (obr. 8), k níž jsou přišroubovány dvě trubky 0 2 0 mm. Konce trubek jsou upevněny do zdi. Deska stolu je ze zbytků laťovky, na které je sololit. Na přední viditelné hraně je přišroubován pás z překližky. Pojízdná stolička (obr. 10) slouží jednak jako sedačka ke stolu pod oknem a jednak jako úložný prostor pro kufříkový šicí stroj a šicí potřeby. Skříňka je zhotovena z laťovky a překližky 10 a 15 mm tlusté. Na horní ploše stoličky je polštář vycpaný drobnými odstřižky molitanu. (Pokračování příště)

DREVENÁ POSCHODOVÁ POSTIEĽKA Túžbou každého manželstva sú deti. Ak sa však narodia rýchlo za sebou, vzniká — najmä v panelovom činžiaku — problém, kde umiestniť druhú postieľku. Situáciu možno vyriešiť tak, že dáme postieľky nad seba. Poschodová postieľka nezaberá viac miesta a neskôr ju možno jednoducho rozobrať. Na úpravu stačí bežné stolárske náradie, niekoľko závrtiek, a samozrejme, dve rovnaké drevené postieľky. POSTUP PRÁCE Postieľky rozoberieme a určíme, ktoré diely budú spodné a ktoré

6

vrchné. Spodné čelá skrátime na mieru 920 cm. Pozor! Meriame vždy

od vrchnej najdlhšej hrany! Vrchnú zaoblenú priečku spodných čiel

ohobľujeme do roviny a vyvŕtame do nej dva otvory vrtákom s 0 7 mm asi 160 mm od okrajov. Na vrchné rohy nasadíme ohnutý plech 1, označíme otvory a vyvŕtame ich vrtákom s 06mm. Opäť nasunieme spájací plech 1 a stiahneme skrutkami 2. Potom spodnú postieľku zložíme (okrem predného vysúvacieho dielca). Čelá vrchnej postieľky skrátime na mieru 840 mm, t. j. až po priečku, ktorá spája obidve nohy čela. Do tejto priečky vyvŕtame dva otvory zhodné s otvormi v priečke spodných čiel. Vrchné čelá nasadíme na spodné, označíme ostatné otvory spájacieho plechu 1 a vyvŕta-

me ich. Potom už čelá zostavíme a stiahneme skrutkami 2. Do vyvŕtaných otvorov nasadíme skrutky 3, ktoré stiahneme maticou 4. Zostavíme vrchné diely postieľky, ale zasa bez predného vysúvacieho dielca. Z obidvoch vysúvacích dielcov vyskrutkujeme vodiace očká, dielce skrátime o ozdobný pruh a na

vodiace očká vyvŕtame nové otvory. Rohy skrátených dielcov spevníme uholníkmi 5, ktoré priskrutkujeme dvoma závrtkami 6. Do predvŕtaných otvorov naskrutkujeme vodiace očká. Pretože sa pri pôvodnom a nespoľahlivom držaní vysúvacieho

7

dielca vo vrchnej polohe oceľovým pásikom odlamovali vodiace očká, nahradíme ich západkou 7 a závrtkami 8. Západky voľne priskrutkujeme na boky pohyblivých predných dielcov, a to tak, že na závrtku 8 nasadíme západku 7 (alebo pravú, alebo ľavú) a podložku 9. Nasadíme postupne obidva predné dielce a potom vodiace drôty, ktoré musí-

me spojiť spojkou 10. Tvorí ju oceľový valček s 0 1 0 mm, do ktorého vyvŕtame otvor a vyrežeme závit M6. Pri vhodnej výške predných dielcov zaskrutkujeme závrtky 8 do boku čiel tak, aby sa dal na ne ľahko nasadiť výrez v západke 7. Tento spôsob držania vysúvacieho dielca v hornej polohe je spoľahlivejší než pôvodný, lebo vodiace

očká sa vôbec nenamáhajú (ani ohybom ani ťahom), ako to bolo predtým. Nakoniec zapilujeme prečnievajúce časti skrutiek 2 a 3 tak, aby sa deti nemohli poraniť. Kovové časti 1, 5 a 7 natrieme vhodnou farbou. Po skončení všetkých prác vložíme do obidvoch postieľok matrace. OLDŘICH STOJAN

VYSÚVACIA NÁSTENNÁ LAMPA Vhodným typom nástenných lámp sú lampy s nožnicovým vysúvaním. Vyhovujú tak z funkčnej, ako aj z estetickej stránky. Rameno sa dá vysunúť z 25 až na 65 cm. Okrem toho je lampa otočná okolo zvislej osi a samo svietidlo okolo vodorovnej osi. Zhotovenie lampy vzhľadom na jednoduchú konštrukciu a na malý počet dielcov je celkom jednoduché. POSTUP PRACE Z hranolčeka tvrdého dreva zhotovíme základnú dosku 1. Podľa výkresu v nej vyvŕtame otvory 05 mm, na dvoch vnútorných otvoroch ešte vyhĺbime záhlbne 0 1 0 mm na skrutky, ktoré budú držať držiaky 7 hriadeľa 6. Z ďalšej lišty z tvrdého dreva narežeme osem rovnakých ramien 2. V šiestich ramenách vyvŕtame podľa výkresu tri otvory 08 mm, vo zvyšných dvoch vyvŕtame na jednom konci otvor 08 mm, na druhom otvor 05 mm a prostredné otvory vynecháme. Konce všetkých ôsmich ramien zaoblíme. Pri vŕtaní otvorov musíme dať pozor, aDy koniec lišty nepraskol; začíname preto najprv predvrtávať menším vrtáčikom a potom použijeme vrták 08 mm. Rovnako pozorne si treba počínať aj pri dalších dvoch posuvných dielcoch 3 a pri koncovom dielci 4. Z dreva zhotovíme ešte držiak tienidla 5 — je to drevený kotúč 0 50 mm s otvorom 0 6 mm. Hriadeľ 6 vyrobíme z hliníkovej, duralovej alebo mosadznej rúrky 0 8 mm, dlhej 210 mm. Na obidvoch koncoch vyvŕtame otvory na pripevňovacie závrtky. Priemer otvoru bude zodpovedať priemeru použitých skrutiek. Z toho istého materiálu ešte zhotovíme dva držiaky hriadeľa 7. Sú to dve krátke rúrky. Na nich vždy na jednom konci vypilujeme polguľaté sedlo na hriadeľ 6. Na dvoch posuvných dielcoch 3 musíme ešte otvory na silnejších koncoch upraviť tak, aby sa v nich hriadeľ ľahko posúval a otáčal. Ramená nožníc spojíme hliníkovou tenkostennou rúrkou 08 mm. Na túto rúrku 8 vždy navlečieme dve

ramená, ako je znázornené na obrázku, a obidva jej konce ľahko rozklepeme do kužeľa, ale tak, aby sa ramená celkom ľahko roztvárali. Ak nezoženieme hliníkovú rúrku, môžeme ju nahradiť kúskom tenkého plechu stočeného do rolky na vyžadovaný priemer a potom ho rozklepať rovnakým spôsobom ako rúrku. Rovnakým spôsobom pripevníme voľné konce ramien k posuvným dielcom 3 a tie potom navlečieme na hriadeľ 6. Hriadeľ pripevníme pomocou závrtiek, ktoré prestrčíme držiakmi hriadeľa 7 k základnej doske 1. Druhé konce ramien pripevníme na koncový dielec 4 pomocou skrutky 1 1 , ktorú zabezpečíme maticou. Na koncový dielec nožníc 4 ešte priglejíme držiak tienidla 5; musíme dať pozor na to, aby otvor P! 6 mm zostal priebežný. Kostru tienidla 9 vyrobíme z oceľového drôtu s priemerom asi 4 mm. Stočíme tri kruhy P! 50, 1.50, 230 mm a spájkujeme ich na tvrdo. Medzi malý a stredný kruh vložíme tri spojky z drôtu s dĺžkou asi 45 mm a na rovnej podložke ich k obidvom kruhom prispájkujeme. Nakoniec prispájkujeme medzi stredný a veľký kruh tri vzpery asi 185 mm dlhé. Kostru tienidla potiahneme štvrtinou kladivkového rysovacieho papiera, ktorú polepíme jednofarebným textilom alebo tapetou. Najprv si z baliaceho papiera urobíme strih, podľa ktorého poťah zhotovíme. Okolo okrajov tienidla vyrazíme asi 15 mm od seba malé otvory. Cez ne pretiahneme ozdobnú šnúrku, ktorou tienidlo pripevníme na kostru. Elektrickú inštaláciu zhotovíme bežným spôsobom. Prívodnú šnúru 10 prevlečieme spojkami 8 podľa výkresu; ak tak neurobíme, bude šnúra prekážať pri zatváraní a roztváraní nožnicového vysúvania. Lampa je hotová a zostáva iba natrieť drevené dielce bezfarebným lakom alebo iným pastelovým odtieňom a mosadzné alebo hliníkové rúrky vyleštiť. Konštrukciu ING. J. ŠEDOVIČA opísal V. KOVANDA Rozpis materiálu

8

t

,

BALKÓNOVÝ SUŠIAK So sušením bielizne sú fažkosti. Balkóny či loggie ovešané girlandami bielizne nie sú pekné, ale čo majú robiť obyvatelia panelových domov? Mal som podobný problém a nakoniec sa mi ho podarilo úspešne vyriešif. Zhotovil som si sušiak, ktorý na balkóne neprekáža, ak nesušíme bielizeň; jeho príprava na zavesenie bielizne je veľmi rýchla: trojuholníkový nosník sklopíme do vodorovnej polohy a lištu so šnúrami rozvinieme a zaklesneme do háčikov na nosníku. Pretože bielizeň je zavesená v úrovni zábradlia, pri pohľade zvonka ju nevidieť. Po usušení bielizne trojuholníkový nosník sklopíme k stene a zabezpečíme obrtlikom a šnúry sa samy ťahom pružiny navinú na cievky bubna. Balkón je opäť voľný. Najskôr zvaríme trojuholníkový sklopný nosník z troch ramien 1,2 a 3. Na konce ramien 1 privaríme plechy 4, do ktorých vopred vyvŕtame otvor 08,2 mm. Jeden z plechov musíme zohnúť, aby sme ho mohli privariť aj na šikmé rameno'3. Na rameno 2 privaríme ešte háčiky 5. Z plechu hrubého 3 mm zhotovíme držiaky 6;privaríme k ním závesy 7, v ktorých vyvŕtame otvory 0 8,2 mm. Na držiaky ešte priskrutkujeme silonové podložky 11 pomocou skrutky 12. Hotové držiaky 6

10

pripevníme štyrmi závrtkami pomocou kolíkov do steny balkóna asi vo výške zábradlia. Trojuholníkový nosník pripevníme otočné na držiaky tak, že otvormi v závesoch 7 a v plechu 4 prestrčíme skrutku 8 s podložou 9 a zabezpečíme matiRozpis materiálu

11

cou 10. Do steny balkóna ešte pripevníme obrtlík, ktorým zabezpečíme trojuholníkový nosník v zvislej polohe v čase, kecf bielizeň nesušíme. Vodorovnú polohu nosníka zabezpečuje hrubka silonovej podložky 11. Navíjací bubon 19 zhotovíme z oceľovej alebo hliníkovej tenkostennej rúrky. Na bubon nalepíme sedem cievok 16 vyrezaných z textitu alebo z tvrdého dreva. Povrch bubna je vhodné pred nalepením cievok zdrsniť. Do každej cievky potom vždy pri tom istom okraji a presne v rovine vyvŕtame otvor na pripevnenie šnúry. Hriadeľ bubna 17 je z oceľovej hladenej tyče 0 15 mm. Jeden koniec hriadeľa

osadíme do vzdialenosti 12 mm na 10 mm. Z drôtu 01,5 až 2 mm zhotovíme pružinu 23; stredný priemer má byť 30 mm a navinieme asi 180 závitov. Jeden koniec pružiny prevlečieme otvorom 0 2,5 mm v hriadeli 50 mm od okraja. Hriadeľ aj s pružinou vložíme do bubna, ktorého jeden koniec uzavrieme viečkom 18 a podložkou 21 a zabezpečíme závlačkou 20. Druhý koniec pružiny prevlečieme druhým viečkom 18 a viečko s bubnom spojíme skrutkou 22. Nasadíme druhú podložku 21 a aj na tejto strane zabezpečíme osovo viečko s podložkou pomocou závlaČky 20. Držiak bubna 24 vyrobíme z plechu hrubého 4 mm v tvare U. Na

SPRCHOVACÍ KOUT V bytech, které nejsou vybaveny koupelnami, v chatách a chalupách i v rodinných domcích, ve kterých v některém podlaží není hygienické zařízení, je účelné zřídit sprchovací kout. Toto zařízení nezabírá mnoho místa a je po hygienické stránce nejvhodnější. Prodávaný hotový sprchovací kout stojí 2000,— Kčs. Zhotovíme-li si kout sami, přijde nejvýše na 500, — Kčs a budeme-li pracovat pečlivě, bude po všech stránkach rovnocenný továrnímu výrobku. Můžeme jej napojit na všechny běžně používané výrobníky teplé vody. Hlavní část sprchovacího koutu tvoří sprchová vana 11, kterou

12

zakoupíme v prodejně jako náhradní díl k továrnímu sprchovacímu koutu. Vanu usadíme na podstavec 13 (dot. C) z fošen 40 mm tlustých, půdorysných rozměrů 930 x x 780 mm a vysoký 330 mm. Fošny připojíme v rozích na tupo, slepíme a zajistíme vruty. Ve spodních rozích zajistíme podstavec čtyřmi prkennými výztužemi 25 mm tlustými. Na horní hrany podstavce přiklížíme čtyři lišty 15><15 mm, které zajišťuji středěnl vany. Na vnější stěny podstavce přilepíme tabule umakartu nebo použijeme umyvatelné tapety apod. Odpadní potrubí instalujeme tak, že odpadní otvor vany spojíme s koupeným vanovým sifonem 12 a připojíme rovněž přepad 14. Ze sifonu vedeme trubky 15 přímo do odpadního potrubí. Trubky použijeme novodurové; lepíme je lepidlem L 20. Nyní zhotovíme trubkovou konstrukci 2, která bude sloužit jednak k uchycení vnitřních umyvatelných závěsů 5 z průsvitné fólie, jednak pro zavěšení dekoračních závěsů 6. K výrobě konstrukce použijeme garnižových trubek 0 25 mm. Konstrukci přizpůsobíme podle toho, 1kde je sprchový kout umístěn. Bud ji podepřeme dalšími trubkami, jak ukazuje alternativa A, nebo ji připevníme ke stropu, jak ukazuje alternativa B. Do stěny upevníme trubky do zasádrovaných dřevěných špalíků 16, které překryjeme překližkovými kroužky 17. Trubky k sobě kolmé spojíme podle det. E. Vnější závěsy 6 upevníme pomocí kroužků

jednej strane vyvŕtame do držiaka otvor na hriadeľ 0 15,5 mm, na druhej strane vyrežeme vybratie 1 0,5 mm. Dotohto vybratia zapadne osadený koniec hriadeľa. Držiak bubna p/ripevníme vhodným spôsobom na priečnu stenu balkóna či loggie. Jeden koniec šnúr 25 je pripevnený na cievkach, druhý koniec pripevníme do očiek 15 privarených na lištu 13, ktorá sa zaklesne do ( háčikov 5 na trojuholníkovom nosníku. Aby sa lišta 13 nemohla posúvať, privaríme na jej konce koncovky 14. Pôsobením pružiny 23 sa lišta sama vracia do výrezu na držiaku bubna. Vnútorná pružina slúži len na rýchle navíjanie šnúr späť na cievky bubna; neudrží v nijakom prípade hmotnosť bielizne. Je preto nevyhnutné, aby šnúry boli také dlhé, aká je vzdialenosť bubna od trojuholníkového nosníka. JAN POKORNÝ 0 30 mm přímo na trubkovou konstrukci. Aby vnitřní závěsy 5 nepropouštěly vodu, mohly se lehce snímat pro údržbu a zároveň snadno shrnovat, zavěsíme je pomocí záclonových žabek s běžci na kolejničkách nahoře i dole. Horní kolejničky 4 zahneme do tvaru podle det. B a k trubkové konstrukci je připevníme pomocí úchytek 3 zhotovených podle det. F. Aby běžce nemohly z kolejniček vyběhnout, opatříme je dorazy podle det. D. Spodní kolejničky 9 upravíme také do tvaru a rozměrů podle det. B tak, aby byly posunuty o 25 mm dovnitř od okraje vany. To proto, aby voda stékala po závěsech do vany. Na koncích kolejniček musíme, opět zhotovit dorazy podle det. D. Spodní kolejničky přišroubujeme pomocí úchytek 10 přišroubovaných k horní liště podstavce vany. Omyvatelné závěsy sešijeme na potřebnou šířku i výšku dvojitým stehem na šicím strojj. Nahoře i dole závěs ohneme a lem prošijeme. Závěsy uchytíme asi na dvacet běžců nahoře i dole. Nakonec připojíme k vodovodnímu potrubí baterii 8 a zhotovíme držák 1 pro sprchovací růžici podle det. A. Legenda k obrázkům uveřejněným na str. 13 a 14: 1 — držák sprchové růžice; 2 — trubková konstrukce; 3 — úchytky horních kolejniček; 4 — horni kolejničky; 5 — vnitřní omyvatelný závěs; 6 — dekorační závěs; 7 — hadice růžice; 8 — baterie; 9 —spodní kolejničky; 10 —úchytky spodních kolejniček; 11 — sprchová vana; 12 — vanový sifon; 13 — podstavec; 14 — přepad; 15 — odpadni trubka; 16 — dřevěné ěpaliky; 17 — kroužky

ALTERNATIVA B

13

DETAIL B

•#>

DETAIL C

DETAIL D

DRAHOMÍR DLABAL

14

NEPREKÁŽAJÚCA ŽEHLIACA DOSKA V poslednom čase sú moderné predovšetkým tkaniny z bavlny, pretože sa príjemne nosia. A pretože bavlnenú bielizeň či odevy perieme častejšie, častejšie ich aj žehlíme. Príde nám vhod dobrý nápad na umiestnenie žehliacej dosky tak, aby bola stále poruke a pritom neprekážala. Riešenie spočíva v tom, že dosku pripevníme natrvalo na voľnú stenu — stačí šírka 40 cm tak, aby bolo dosť miesta na jej rozloženie. Najprv zhotovíme vodidlo žehlia-

coj dosky, ktoré sa skladá z dvoch koľajničiek 1 a z dvoch spojok 2. Koľajničky 1 ohneme podľa obr. 1 2 plechu s hrúbkou 2 mm. Na obidva konce každej koľajhičky ešte privaríme platničky 1a. Ku koľajničkám privaríme obidve spojky 2; dbáme pritom na pravouhlosť. Hotovú kovovú konštrukciu vodidla potom pripevníme na stenu pomocou štyroch závrtiek clo kolikov tak, aby výška horného konca koľajničky od podlahy bola 930 mm (obr. 2). Rovnakým spôsobom pripevníme na stenu, prípadne ešte aj do podlahy drevený hranol. Teraz už môžeme zostaviť z líšt 20 x 70 mm a z preglejky alebo sololitu spodný kryt 4 podľa rozmerov uvedených na obr. 1. Na dolnú časť krytu priskrutkujeme dva závesy 5, ktorými kryt pripevníme na základný hranol 3 (det. A na obr. 2). Môžeme použiť bežný typ žehliacej dosky 6; vhodná je však iba drevená doska, nie doska z drevotriesky, ktorá z pevnostných dôvodov nevyhovuje. Na koniec žehliacej dosky musíme pripevniť vodidla 7, ktorých výroba je trocha prácnejšia. Oceľový pás 25 * 5 mm ohneme do tvaru U, v jeho zdvihnutých koncoch vyvŕtame otvory 0 7,9 mm, do ktorých tesne narazíme čap 0 8 mm. Konce čapov máličko kužeľovité opracujeme. Ďalej vyvŕtame tri otvory na pripevnenie, do ktorých vyrežeme závit M6. Z oceľového pása 25 x 2 mm zhotovíme ešte podložku 8. Obidva diely potom pripevníme na konce žehlia-

cej dosky pomocou troch skrutiek M6 x 30 až 35 mm. Takto upravenú žehliacu dosku pripevníme na spodný kryt 4. Najprv čapy vodidla dosky vložíme do vodiacich koľajničiek 1. Pomocou kúskov dreva alebo ešte lepšie gumy vložených pod platničky 1a a nad čapy vodidla vymedzíme výšku dosky v hornom úvrate tak, aby žehliaca doska bola vo vodorovnej polohe 90 cm nad podlahou, čo si dočasne zabezpečíme podložením. Dolný kryt 4, ktorý je už pripevnený, zdvihneme a oprieme ho zospodu tak, aby sme si mohli presne označiť.

Rozpis materiálu

15

Obr. 1

16

Obr. 2

M

kde budú pripevnené ďalšie závesy 9 (det. B na obr. 2). Táto vzdialenosť ie asi 470 mm. Závesv 9 potom priskrutkujeme pri zaklopeni dosky do zvislej polohy. Vrchný kryt 11 vyrobíme rovnako ako spodný kryt, bude však dlhší. Pri výrobe musíme dať pozor na to, či budeme kryt otvárať doľava alebo opačne. Na stranu, kde budeme kryt otvárať, pripevníme na stenu pomocou kolíkov lištu 10. Na lištu priskrutkujeme klavírový záves 12,

na ktorý pripevníme vrchný kryt 11. Bočná lišta krytu, na ktorú priskrutkujeme záves, musí byť samozrejme užši.i, len 20 * 50 mm. Klavírový záves 12 môžeme pripevniť aj pomocou kolíkov priamo na stenu — odpadne teda lišta 10. V tom prípade budú obidve bočné lišty krytu 11 rovnaké, 20 x 70 mm. Pri pripevňovaní vrchného krytu dbáme na to, aby medzera medzi spodným krytom bola čo najmenšia; pri zatvorení pôsobia potom obidva kryty ako jeden colok.

Aby sa vrchný kryt samovoľne neotváral, použijeme magnetickú skrinkovú zámku 13 alebo guľôčkový pružinový uzáver. Pod vrchný kryt ešte inštalujeme zásuvku 14 na prívod elektrického prúdu pre žehličku. Povrchovú úpravu krytu robime podľa ostatného zariadenia; alebo ho nalakujeme, alebo ho polepíme vhodnou tapetou. r •

Konštrukciu opísal O.ZÝKA

VYHLEDÁVANÍ POTRUBÍ VE ZDI Při stavebních úpravách v bytě máme často potíže s tím, že přesně nevíme, kde je ve zdi umístěno plynovodní nebo vodovodní potrubí. Jsme pak nuceni rozbourat mnohem větší kus zdi, než je nutné. Můžeme tomu předejít tím, že si zhotovíme přístroj, který nám potrubí vyhledá. Máme-li rozhlasový přijímač s feritovou anténou, stačí už jen zhotovit oscilátor a cívku. Přístroj pracuje na stejném principu jako fungují minové vyhledávačky. Skladá se z oscilátoru a ladicího obvodu. Podle obr. 1 sestavíme oscilátor, který kmitá na středovlnném pásmu. Oscilátor včetně zdroje U umístíme do typizované krabice B5, do které zhotovíme uprostřed otvor pro procházející držadlo. Použité součástky mohou být i výprodejního typu. Tranzistor T — použijeme jakýkoli vysokofrekvenční typ NPN 152 až 156 NU 70, kmitat však mohou i některé nízkofrekvenční typy. Ladicí obvod tvoří otočný kondenzátor C3 nejlevnějšího typu, který je spojen s vyhledávací cívkou L. Cívku tvoří asi 50 závitů smaltovaného Cu drátu 0 0,1 —0,2 mm (ze staré cívky stykače), navinutých na nekovovém iádru o rozměrech asi

Obr. 1

60x60 až 80x80 mm, nebo na novodurové trubce 0 asi 70 mm. Rozměry cívky nejsou kritické. Maji souvislost s citlivostí zařízení a hloubkovým průnikem. Vcelku zde platí: Větší průměr = hlubší průnik, ale také menší citlivost. Cívku s oscilátorem umístíme ve vzájemné blízkosti na společném držadle (obr. 2). K přístroji můžeme upevnit i držák pro malý tranzistorový přijímač. Případné zahlcení přijímače musíme řešit vzájemným odstíněním nebo oddálením přijímače od oscilátoru, max. do 2 m. Větší vzdálenost má nepříznivý vliv na celkovou citlivost. VYHLEDÁVANÍ POTRUBÍ

Radiopřijímač naladíme na dolním konci středovlnného pásma na některou ze silných rozhlasových stanic. Slaďování provádíme asi 1 m od přijímače, vzdáleni od kovů. Zapnutím vypínače uvedeme v činnost oscilátor a pomalu ho přelaďujeme, až se z reproduktoru přijímače ozve hvizd. Nemusíme mít strach z rušení sousedů. Náš vysilač má dosah jen asi 5 m. Nyní je třeba dbát na to, abychom pečlivě vyladili oscilátor na nulový zázněj. Je to místo mezi dvěma hvizdy, kde se nanejvýš ozývá tzv. motorování.

Obr. 2

Nyní je program stanice jakoby zkreslený — zatlačený. Přiblížíme-li se nyní hledači cívkou ke kovovému předmětu, motorováni se zrychlí až do hvizdu. Čím větší je hmotnost nebo blízkost kovu, tím je vyšší hvizd přijímače. Kmitočet oscilátoru stoupne poblíž mosazi a hliníku a naopak klesne v blízkosti železa. Takto je možné prozkoumat zdi našeho bytu. Zapojení bude na první pokus úspešné, dodržíte-li návod a budou-li součástky funkčně v pořádku. Může se stát, že někomu nebude oscilátor kmitat na dolním pásmu SV rozsahu. Stane se to tehdy, nebude-li dodržen počet závitů hledači cívky, nebo bude-li mít ladicí kondenzátor jinou než uvedenou kapacitu. V prvním případě se pokusíme naladit přijímač na stanici v jiném místě středovlnného rozsahu. V obou případech pak přivineme nebo odvineme pokusně určitý počet závitů. Lze vyzkoušet i feritovou tyčku s vinutím pro SV. Pro vyhledávání vedení ve větších hloubkách nebo pro indikaci předmětů s malou hmotností je nezbytné použít citlivějšího přístroje, jehož sestrojení vyžaduje větší radiotechnické znalosti a ovšem také prostředky. EDUARD VACEK

NA CHATU NÁBYTEK

DO CHALUPY I

Sehnat nábytek do chalupy, aby stylově odpovídal, není jednoduché, a tak si většinou vhodný nábytek vyrábíme sami. Ve sbornících již bylo uveřejněno několik návrhů; tentokráte jde o soupravu nábytku jednoduššího tvaru. Nábytek je výrobně poměrně jednoduchý a má tu výhodu, že se může skladovat rozebraný a po dovezení na chalupu se snadno montuje. Souprava nábytku se skládá z jídelního stolu, rohové lavice, židlí, příborníku, skříňky, police, truhly, rohové skříňky a kořenek. V této části popíšeme výrobu rohové lavice, stolu a židli, zhotovení ostatních částí soupravy uveřejníme v dalších sbornících. ROHOVÁ LAVICE Z prken 30 mm tlustých a minimálně 215 mm širokých vyřízneme opěradla (obr. 1 ) ; jedno delší 1 pro kratší stranu a dvě kratší opěradla 2 pro delší stranu lavice. Narýsujeme středy otvorů a středy srdíček a vyvrtáme otvory 0 40 mm; tvary srdíček dořízneme. Po celém obvodě opěradla srazíme hrany, opěradlo začistíme a namoríme. Lišty 25x35 mm uřízneme na délku

390 mm, vyřízneme zářez 15><40 pro upevnění k sedáku a šikmý výřez pro spojení s opěradlem. Do lišt ještě vyvrtáme po dvou otvorech 0 b,5 mm. Začistěné a namorené lišty a opčradia spojíme vruty 10 a celá opěradla nalakujeme. Sedáky 6 a 7 uřízneme z prken 30 mm tlustých a 380 mm širokých. Jeden konec sedáků uřízneme pod úhlem 45". Na třech stranách srazíme hrany a zhotovíme výřezy 2 0 x 2 5 mm. Z latí 4 0 * 4 0 uřízneme svlaky 9 a vyvrtáme v nich otvory 0 8,5 mm pro připevnění noh. Po začistění a namorení přiklížíme zespodu k sedákům 6 a 7 svlaky 9 a spojení ještě zajistíme vruty 1 1 . Sedáky nakonec nalakujeme. Nohy 3 uřízneme z hranolků (i5 " 70 mm, ve středu zhotovíme

výřezy pro křížení a vždy dvě a dvě nohy sklízíme do tvaru kříže. Spojeni ještě pojistíme několika hřebíčky a nohy seřízneme na správnou výšku 435 mm. U čtyř párů noh vyvrtáme ve středu křížení oválný otvor 3 0 x 4 0 mm pro čepy trnože, u jednoho páru vyvrtáme otvor větší —51 x 61 mm. Do horních konců noh ještě vyvrtáme otvory 0 8,5 mm pro upevnění ke svlakům a na všech stranách srazíme hrany. Nakonec nohy začistíme, namoríme a nalakujeme. Trnože 4 a 5 uřízneme na patřičnou délku, oba konce trnoží v délce 180 mm opracujeme do oválu a vyvrtáme otvory pro klíny; u trnože 4 jen na opracovaných koncích, u trnože 5 i ve středu. Ve střední části trnoží srazíme hrany, trnože

2

19

VE SPOJI NOHY VYŘÍZNOUT 1x VĚTŠÍ A 4 x MALÝ PRŮŘEZ TRNOŽE •

Obr. 1

20

začistíme, namoríme a nalakujeme, Nakonec vyřízneme z překližky 8 mm tlusté klíny 8; pro rohovou lavici jich potřebujeme šest. Dva páry noh spojíme trnoží 4, uklinujeme dvěma kliny 8, podnož vyrovnáme a můžeme k ní přišroubovat sedák 6 pomocí šroubů 12 s podložkami 13 a maticemi 14. K sedáku ještě přišroubujeme vruty 11 opěradlo 1. Tím je kratší strana lavice hotová. U delší strany lavice postupujeme tak, že na trnož 5 nasuneme jeden pár noh do středu, z obou stran je uklinujeme a na kraje pak nasuneme zbývající páry noh.

DESKA STOLU - 1,2,3

PŘEPLÁTOVÁNÍ které rovněž uklínujeme. Na urovnanou podnož přišroubujeme sedák 7, a to na obou koncích pomocí šroubů 12 a ve středu pomocí svorníků 15. Nakonec připevníme k sedáku dva díly opěradla 2 pomocí vrutů 11. JÍDELNÍ STŮL Z dřevotřískové? desky uřízneme nejprve spodní desku 2 v rozměrech 890x1500 mm (obr. 2). K desce

zespodu přikližíme svlaky 3. Spoj zajistíme vruty 7. Na horní plochu desky naklížíme prkna 1 a po zaschnutí desku stolu zarovnáme. Do svlaků vyvrtáme po dvou otvorech 0 8,5 mm. Takto zhotovenou desku stolu začistíme smirkovým papírem, namoríme a nalakujeme. Nohy 6 i trnož 5 vyrobíme podobným způsobem jako podnož lavice; v trnoži jsou otvory pro klíny jen na koncích. ...—,„ „ , . ,

Z překližky 1 0 mm tlusté vyřízneme klíny 4, na zkosené hraně upravíme rádius a klíny začistíme a nalakujeme. Oba páry noh spojíme trnoží 5 a zajistíme zatlučením klínů 4. Podnož vyrovnáme, aby se nohy nekolébaly, a je-li vše v pořádku, můžeme k podnoži přišroubovat horní desku pomocí šroubů 8 s podložkami 9 a maticemi 10. _,.— __

21

KLÍNOVANÍ

470

DET. ZASAZENI NOHOU

450

Obr. 3

Rozpiska materiálu

22

ŽIDLE Nejprve si na tvrdší papír překreslíme podle obr. 3 ve skutečné velikosti tvar opěradla 1. Tvar překreslíme na fošnu 35 mm tlustou a vyřízneme. Předvrtáme otvory 0 40 mm pro výřezy a pilou tvar ozdob dořízneme. Po třech stranách srazíme hrany, opěradlo začistíme a namoríme. U sedáku 2 postupujeme podobno. Po vyříznutí základního tvaru musíme zhotovit dva otvory 35 x 60 pro čepy opěradla a srazit hrany. Nakonec sedák začistíme a namoríme. Z bukových hranolků 35><80 uřízneme dva svlaky 3. V obou vyvrtáme po dvou šikmých otvorech 0 30 mm pro konce nohou a po šesti otvorech 0 6,5 mm. Nohv 4 zhotovíme z dubové kulatiny; nejhezčí jsou kónické, nahoře 0 40 mm, dole 0 25 mm. Horní konce noh upravíme v délce 35 mm na 0 30 mm a tyto zúžené konco rozřízneme pro klín. Naklizené konce nohou zasadíme do svlaků; musíme přitom dbát, aby nohy svíraly se svlakem správný úhel (viz det. na obr. 3 ) . Nohy ve svlacích upevníme zaražením klínů 5 do rozříznutých konců nohou.

Čepv opěradla 1 rozřízneme pro klíny, naklížímo a narazímo je do otvorů v sedáku. Musímo přitom opět dbát na to, abychom dodrželi správný úhel opóradla. Opěradlo upevníme v sedáku zaražením klínů 5. V místech, kde jsou v sedáku zasazeny čepy operadla, vyvrtáme zezadu dva otvory 0 10 mm asi do

OHŘEV VODY SLUNCEM V naší zeměpisné šířce vyzáří slunce za letní sluneční den na každý čtvereční metr asi 16 700 kJ (t.j. asi 4000 kcal). Tato energie se dá výhodně a s malými investičními náklady využít k ohřevu vody pro domácnosti k ohřívaní vody v bazénech. V zahraničí se prodávají zařízení, skládající se ze slunečních kolektorů (ploché topné těleso, jehož výrobu jsme popsali v USS č. 22/1977; běžně se u nás prodává jako těleso ústředního topení) a zásobníku s výměníkem, kde sluncem ohřátá mrazuvzdorná směs předává teplo vodě z vodovodu používané v domácnosti i v bazénech. Počíta'me-li s ohřevem vody pouze v měsících, kdy nemrzne, odpadá nutnost výměníku a vodu můžeme ohřívat přímo. Teplou vodu pak „skladujeme" v jednoduchém zásobníku. I ten může odpadnout, potřebujeme-li teplou vodu jen k ohřevu vody v bazénu. V tom případě odpadá potřeba uložit kolektory (či trubkového hada) do zaskleného rámu, který sice umožňuje průchod slunečních paprsků, ale zabraňuje ochlazování kolektorů studeným vzduchem (stejně je tomu v pařeništi). Zařízení popsané v následujícím článku je určeno především

k ohřevu vody pro domácnost; ovšem zkušeností z konstrukce lze výhodně využít i k postavení jednoúčelového zařízení k ohřevu vody v bazénu. Zařízení, které popisuji, je v provozu už osm letních sezón. Dává až 60 "C teplou vodu, hygienicky nezávadnou, kterou je možno libovolně rozvést k spotřebičům. Jelikož do systému je zařazen zásobník, je teplá voda k dispozici ještě i ráno, kdy slunce ještě nehřeje. Původně jsem měl vodovodní vývody jenom na teplou vodu. Hned v prvém roce používání jsem je však předělal na vodovodní baterie, protože pro velkou teplotu je nutné přidávat vodu studenou. Zařízení mám instalované na chatě a teplou vodu mám zavedenou do sprchy, k umývadlu a nad dřez. Jsme tři dospělé osoby, sprchujeme se i desetkrát denně, umývá se nádobí a menší věci se přeperou; nedostatek teplé vody však nikdy nepociťujeme. Hlavní odběr je potřebné soustředit od 11 do 16 hodin — v této době je zařízení nejvýkonnější (z teplé vody vystupuje pára). Zařízení se skládá z trubkového hada, který je umístěn na plechové střeše chaty, a tlakového zásobníku

hloubky 120 mm. Do těchto otvorů zarazíme čepy 6 a tak zajistíme pevné držení opěradla v sedáku. Přečnívající části čepů pod sedákem uřízneme a můžeme již oba svlaky s upevněnými nohami k sedáku přišroubovat vždy šesti vruty 7. Hotovou židli nakonec nalakujeme. PETR KOZDERKA na teplou vodu, který je instalován na půdičce. POSTUP PRACE Trubkový had je sestaven ze šesti pozinkovaných trubek, dlouhých 4,5 m. První trubka má 0 2"; na jeden její konec našroubujeme za redukci 8 „ T " kus 6 se dvěma odbočkami 112". Do jedné našroubujeme 1/2" kohout 7 pro vypouštění vody, (ochrana před zamrznutím). Do druhé odbočky našroubujeme zpětný ventil 5 112" (může se použít z el. boileru). Toto opatření je nutné, aby při poruše vodovodu anebo při menším tlaku neštekla teplá voda ze systému do přívodního vodovodního potrubí. Na zpětný ventil 5 našroubujeme napájecí potrubí 1/2". Na snadno přístupném místě umístíme napájecí ventil 3 1/2" pro napouštění studené vody do hada. Já jsem tento ventil umístil nad kuchyňský dřez. Na opačný konec trubky 0 2" našroubujeme dva oblouky 9 a 10 s redukcí 11 0 1 1/2". Kolena sestavíme tak, že tok vody se dostane do protisměru. Do redukce našroubujeme trubku 0 1 11I" a na opačný konec další obloukv 0 1 1/2", opět redukci na 0 1 1 / 4 " a tak pokračujeme. U každé obrátky hada redukujeme na průměr menší o 1 /4", tj. na 1", 3/4", 1/2".

23

24

-PLECHOVÝ KUŽEL ZAPÁJET

Legenda k obrázkům uveřejněným na str. 24. a 25: 1 — výtokový kohout, misici baterie; 2 — výtokový ventil studené vody; 3 — průchozí ventil k zabudováni pod omitku T-1301 -M (1,2"); 4 — přfvodni potrubí studené vody (1/2"); 5 — zpětný ventil přimý nátrubkový litinový V 3030 (1/2"); 6 — odbočka ,,TE" redukovaná 90 s větši odbočkou s vnitřními závity (1/2" x 1"); 7 — vypouštéci kohout K 275 M (1/2"); 8 — vsuvka redukovaná s vnějšími závity ( 2 " x 1"); 9 — oblouk jednoznačný s vnitřním a vnějším závitem (2", 1 1/2", 1 1/4", 1 " , 3/4"); 10 — oblouk jednoznačný 90° s vnitřními závity (2", 1 1/2", 1 1/4", 1 " , 3/4"); 11 — přechodka redukovaná s vnějiim a vnitřním závitem ( 2 " x 1 1/2", 1 1/2" x 1 1/4", 1 1/4" x i " # 1 " x s/4"# 3/4" x 1/2"); 12 —sroubení přímé s plochým těsněním s vnitřním a vnějším závitem (1/2"); 13 — přivařené hrdlo z ocelové trubky s kuželovým závitem vnějším (1/2"); 14 — zásobník teplé vody — tlaková nádoba izolovaná; 15 — vičko s vnitřním závitem (3/4"); 16 — odpadni potrubí ze zásobníku — přívod teplé vody (1/2"); 17 — výtokový ventil teplé vody; 18 — ohrada z prken; 19 — příčky; 20 — okna Konec hada tvoří trubka 0 1/2". Tuto trubku svedeme střešním prostupem do zásobníku na teplou vodu. Já mám zásobník umístěn ve střešní dutině, která má v nejvyšším bodě výšku 40 cm. Střechu mám plechovou a trubky leží příčně na žebrech, které vzniknou při spojování plechů krytiny. Tímto jsou vytvořeny podmínky pro lepší ohřev a též pro odtok dešťové vody. Moje střecha má sklon 10 %. Trubky leží volně na žebrech připoutány vodo-

vodním přívodem a odvodem. Opačný konec trubek je připevněn dvěma objímkami ke střeše. Pro lepší příjem slunečního tepla natřeme trubky matnou černou barvou. Okolo trubek sbijeme.z prken šířky 12 cm ohrádku, k níž naplocho přibijeme čtyři příčky z prken širokých 10 cm a tlustých 2 cm. V místech, kde se příčky křižují s trubkami, vyvrtáme otvory 05 mm a pozinkovaným drátem upevníme trubky k příčkám. Pokrýt takto vytvořenou kostru polyetylénovou fólií se neosvědčilo, protože se za rok úplně rozpadla a musela se vždy obnovovat. Vhodnější je proto přišroubovat k rámu okenní křídla 20. Tlakový zásobník vody. Jako zásobníku 14 můžeme použít vyřazeného elektrického boileru obsahu 50 až 100 I. Nádrž vyjmeme z pláště a otevřeme. Vnitřek nádrže vyčistíme a propláchneme. Prohlédneme svary, zda není někde prasklina. Jeli všechno v. pořádku, můžeme přikročit k úpravě nádrže. Při vodorovné poloze nádrže privaríme na vrchní část kované hrdlo 13. Druhé hrdlo 13 privaríme na spodní opačnou stranu; bude se jím odebírat teplá voda. Toto uspořádání je odůvodněno tím, že do zásobníku přivádíme teplou vodu a v případě, že se do zásobníku teplá voda nepřivádí (slunce zašlo, přívod vody do trubek je uzavřen), bereme vodu zásobní. Zásobník opět propláchneme, nové svary natřeme barvou, zásobník uzavřeme. Do pláště v místech, kde budou hrdla, vysekáme otvory. Nádrž zasuneme nazpět do pláště, do hrdel našroubujeme kolena, nebo šroubem' 12 podle toho, jaké

jsou podmínky pro napájeni na teplovod. Do prostoru mezi pláštěm a zásobníkem natlačíme původní izolační materiál. Trubky, určené pro původní účel boileru, uzavřeme zátkami 15 se závitem. Takto upravený zásobník je připraven pro osazeni a napojení na teplovod. Vzhledem k tomu, že zásobník vody je tlaková nádoba, musíme se při jeho úpravě a uvedeni do provozu řídit předpisy platnými pro tlakové nádoby (ČSN 69 0010, či. 721); svařování musí provést zkoušený svářeč, oprávněný k těmto pracem. POUŽÍVÁNI Nejdříve otevřeme kohoutek pro teplou vodu 17 a přívod studené vody do hada 3. Až začne z kohoutku 17 téci voda, samozřejmě ještě studená, oba kohoutky uzavřeme a necháme působit sluneční energii. Podle intenzity slunečního záření zkusíme za 30 až 60 minut teplotu vody otevřením obou kohoutků: Jeli voda dostatečně teplá, necháme přívod do hada — ventil 3 — celý den otevřený. Při zavřeném kohoutku odtoku teplé vody ze zásobníku proudí voda z hada do zásobníku tak dlouho, dokud se vzduch v zásobníku nestlačí na hodnotu tlaku vodovodu. Z hada do zásobníku pak proudí jen takové množství vody, které ze zásobníku odebereme. Přívod studené vody uzavřeme, až slunce přestane ohřívat hada na střeše. Potom máme k dispozici teplou vodu ze zásobníku až do úplného vyprázdnění. Úplnému vyprázdnění zásobníku napomáhá stlačený vzduch, který při poslední fázi vyprazdňovaní kohoutkem unikne. KAREL PROVAZNÍK

25

MÍSTO NAUTILY: RONDELA A ČERPADLO Čerpání vody ze studny hlubší než osm metrů bývá někdy velkým problémem. Zabýval se jím již ve sborníku č. 24 Ing.Pruner. Byl jsem v podobné situaci jako on: pokud jsem měl Nautilu, byl jsem bez starosti. Ta se ale zadřela a spálila. Samotná se na trhu ani neobjeví a domáci vodárna s Nautilou stojí 5 3 0 0 , — Kčs, což je dost velká položka, chybí-li nám vlastně jen Nautila. Zakoupil jsem tedy ponorné čerpadlo Rondela s výtlakem 30 m a napojil jsem jej místo původní Nautily. Tímto způsobem dostávám vodu z hloubky 18 metrů již jeden a půl roku a jsem s tímto systémem spokojen. Vzhledem k tomu, že voda je načerpaná ve velmi krátké době, domnívám se, že lze tuto sestavu (s použitím potrubí 3/4" z polyetylénu) použít i pro větší hloubku — 25 až 30 metrů.

tlakové nádrže. Pro toho, kdo chce dělat nový vodovod, by podle mého názoru bylo vhodné použít rovnou tuto sestavu. Darling s čerpadlem je

POSTUP PRÁCE Na potrubí 9 (z polyetylénu) ponecháme zpětný ventil 3. Vývod zredukujeme na 3/4" a napojíme asi 1 5 cm tlakové hadice 5 na čerpadlo Rondela 2. Protože čerpadlo Rondela není určené pro tlakovou vodu, napojíme před tlakovou nádrž 8 ve sklepě samonasávací čerpadlo 1 a oboje zapojíme přes tlakový spínač 6. Mezi čerpadlo 1 a tlakovou nádrž 8 umístíme ležatý ventil s klapkou 7 pro případ, že by zpětný ventil 3 netěsnil a aby samotná Rondela nedržela tlak vody celého systému. Čerpadlo Rondela tedy slouží jako podavač vody, kterou přebírá samonasávací čerpadlo a tlačí ji do

ZDVOJENÍ OKEN ŘEZA-A NOVÉ SKIO

26

běžně v prodeji a čerpadlo Rondela také; přitom pořizovací náklady jsou poloviční. MILOSLAV SOUČEK

1 — samonasávací čerpadic; 2 — čerpadlo Rondeia; 3 — zpětný ventil; 4 — silonové šňůry; 5 — tlaková hadice; 6 — tlakový spínač, a stykač; 7 — ležatý ventil s klapkou; 8 — tlaková nádrž: 9 — potrubí z polyetylénu; 10 — přivod el. proudu

Ve většině chat jsou jednoduchá okna. Pokud chata slouží jen k letnímu obývání, není to na závadu. Chceme-li však chatu používat na podzim i v zimě, jednoduchá okna nestačí. Dokonalejší proteplení chaty můžeme dosáhnout jednoduchou úpravou, kterou skla v oknech zdvojíme. Princip úpravy záleží v tom, že na původní okenní rám připevníme další sklo dřevěnými latkami, které v rozích seřízneme pod úhlem 4 5 ' . Nejvhodnější je tvrdé nebo polotvrdé dřevo, postačí však i borovice nebo smrk. Latě připevníme k rámu třemi či čtyřmi vruty. Při občasném mytí skla nebo výměně tabulky postačí odšroubovat dvě laťky a sklo můžeme vysunout. Mámeli okružní pilu, snadno si přichytné latě zhotovíme sami, takže náklady na úpravu budou spočívat v ceně skla. Tyto náklady se vrátí za dvě topné sezóny úsporou paliva, nehledě na příjemný pocit v rychle vytopené místnosti. Vhodným doplňkem této úpravy je utěsnění okenních rámů kovotěsem. Stane-li se, že sklo je v příchytných latích volné, můžeme přilepit na okraj skla textilní lepicí pásku, která je k dostání v drogerii asi za 5, — Kčs. IADISLAVVOLF

KONICKY \l ýhody predpestovaných sadeníc v balíčkoch sú známe; jedna z konštrukcií balíčkovacieho strojčeka bola už v zborníku (USS č. 13/1975) uverejnená. Výroba tohto strojčeka je však pomerne zložitá a to ma viedlo k tomu, že som sa zamyslel nad inou možnosťou riešenia. Konštrukcia, ktorú ponúkam, je výrobne nenáročná, pri práci sú obidve ruky voľné, čo umožňuje aj väčší výkon. Zapracovaný pracovník nabalíčkuje týmto strojčekom vyše 50 sadeníc za minútu.

BÄLÍČKOVACÍ STROJČEK

POSTUP PRÁCE Z plochej ocele 45 x 1 0 zhotovíme piest 1; hrany zrazíme do kónusu a rohy zaoblíme do rádiusu 5 mm. Kolmo na piest privaríme ťahadlo 2 z guľatinovej ocele 0 1 0 mm. Do ťahadlá priečne vyvŕtame dva otvory na kolíky 6 a dole otvor na pripevnenie reťaze. Formu 3 zvaríme z plechu hrubého 1,5 až 2 mm, a to tak, aby lem bol k stredu mierne prevýšený. Toto usporiadanie umožňuje lepšie vyberanie balíčka zo strojčeka. Vodiaci profil 4 vyrobíme z pásovej ocele 30 x 5, ktorú ohneme do tvaru U. V profile musíme vyvŕtať otvor na ťahadlo 2 a otvory na pripevňovacie skrutky. Do pracovného stola 12 vydlabeme otvor taký veľký, aby sa doň dala vložiť forma 3. Zospodu priskrutkujeme na stôl vodiaci profil 4 dvoma skrutkami 8 s podložkami 9 a zabezpečíme maticami 10. Do otvoru vložíme pružinu 5 a ťahadlo 2 s piestom 1. Zdvih piesta obmedzíme dvoma kolíkmi 6. Na spodný koniec ťahadlá pripevníme reťaz 7, ktorej druhý koniec pripevníme na drevené šliapadlo 1 1 . Dĺžku reťaze a pripevnenie šliapadla upravíme podľa potreby. Strojček je hotový a môžeme začať s balíčkováním sadeníc. Zem musíme upraviť tak, aby pri stlačení bola súdržná a na dotyk sa rozpadla. Pripravíme ju z troch dielov pareniskovej zeme, z jedného dielu rašeliny a z jedného dielu zeminy z krtincov. Zošliapnutím pedálu sa piest dostane do dolnej polohy, do formy nasypeme zem a zasadíme sadenicu. Pedál pustíme, pružina vráti piest do hornej polohy, a tým vytlačí hotový balíček, ktorý uložíme na drevenú podložku. Balíčky skladáme na podložky tesne vedľa seba, aby sa pri zalievaní nerozpadli. Podložky s balíčkami potom uložíme do pareniská alebo rio skleníka. JIŘÍ VESELÝ

Rozpis materiálu

n

KLIMATIZAČNÁ BUNKA V záhradkárskej praxi sa rozšírilo využívanie plastických priehľadných fólií na rôzne účely pre ich pomernú lačnost a výhodne vlastnosti. Jedným z možných spôsobov využitia fólie je pestovanie teplomilných rastlín v klimatizačných bunkách. V podstate ide o vytvorenie skleníkového prostredia bez nákladnej stavby skleníka pre rastliny, ako sú paradajky, uhorky, melóny a pod. Klimatizačné bunky pre potreby veľkovýroby sa vyrábajú z novoduru. Ich cena pre súkromného spotrebiteľa je určená na 8 8 , — Kčs. Obdobnú bunku — iba s malou obmenou — možno zhotoviť oveľa lacnejšie, pripadne aj vo väčších rozmeroch, čo má pri bujne rastúcich rastlinách svoje výhody. 600

28

Klimatizačná bunka sa skladá z dreveného rámčeka 1, štyroch tyčí 4, priehľadnej fólie 2 a S a z plochého kameňa alebo dlaždice 6. VÝROBA BUNKY Rámček 1 zhotovíme alebo z kúpených líšt 8 až 10><40 mm, alebo z doštičiek z debny na ovocie. Lišty alebo doštičky narežeme na osem rovnakých dielov s dĺžkou 560 mm, prípadne 460 mm, ak nechceme fóliu zošívať a použijeme rukávce bez rozstrihnutia. Pri doštičkách, ktoré použijeme ako spodné, zrazíme jednu vonkajšiu hranu a čelo. Toto zráze nie tvorí zárez, ktorý potrebujeme na pripevnenie fólie. Doštičky alebo lišty zbíjame tak, aby vznikli na obidvoch koncoch presahy na Preplátovanie,

ktorým sa jednotlivé strany rámčeka viažu na seba. Získame tak pevné spojenie v rohoch bez prácneho čapovania. V miestach preplátovania môžeme ešte potrieť stykové plochy lepidlom (Herkules). Hotový rámček musíme nakonzervovat' náterom. Na spodnú stranu rámčeka priskrutkujeme do rohov jednou závrtkou po jednej objímke 3. Ako objímku použijeme alebo nádobku od Invetu, ktorú skrátime na 3 cm, alebo vnútornú zátku od Lybaru, ktorú získame odřezáním. Môžeme použiť aj iné zátky s takou veľkou dutinou, aby sa do nej vošiel koniec použitej tyče 4. Nakoniec na hornú stranu rámčeka voľne pribijeme fóliu 2 tak, aby vytvorila miernu priehlbeň. V prostriedku fólie prepálime alebo prestrihneme otvor 0 5 až 8 mm, ktorého okraje spevníme kožiarskym mosadzným krúžkom alebo zdvojením fólie (prilepením). Tyče 4 môžu byť drevené (prírodná guľatina) alebo z rôznych nových alebo použitých násad (zmetákov a pod.). Stačí dĺžka asi 110 cm. Aby sa fólia o tyč neodierala, musí byť ich povrch hladký. Spodné konce zasekneme do hrota a naimpregnujeme, alebo ich proti hnilobe aspoň opálime. Fóliu 5 volíme radšej hrubšiu. Ak je vo forme rukávca, prispôsobíme rozmery rámčeka tak, aby sme ju nemuseli zošívať. V tomto prípade budú vzdialenosti stredu objímok 460 mm a vznikne menšia bunka. Ak sa pridržíme rozmerov uvedených na obrázku, spojíme fóliu zošitím na šijacom stroji alebo lepením. Na hornom okraji urobíme lem na prevlečenie gumy alebo motúza. Fóliu nerobíme príliš tesnú, aby sa dala ľahko prevliecť cez rámček. Fólia musí byť dlhá 100 cm. Plochý kameň alebo dlaždicu 6 položíme do stredu bunky tak, aby sa kvapkajúca voda rozstrekovala ku koreňom rastlín 7. Klimatizačnú bunku umiestňujeme na slnečnom záhone, lebo slnko zohrieva. Na vyrovnaný povrch položíme horný rámček, ktorý nám objímkami vyznačí miesta na zatlčenie tyčí. Na zatlčené tyče 4 navlečieme rukávec fólie 5 a nasadíme rámček 1. Do drážky rámčeka pripevníme fóliu alebo priviazaním, alebo gumou 10avyhrniemeju hore k rámčeku. Predpestované rastliny 7 zasadíme po jednej ku kolíkom šikmo k stredu a hlbšie akopredtým. To podporuje prekorenenie, najmä pri paradajkach. Rastliny voľne priviažeme k tyčiam, zalejeme a fóliu zhrnieme nadol. Dolný obvod fólie 5 zahrnieme do ryhy v zemi. V chránených polohách môžeme rastliny vysádzať už koncom apríla; nezačíname však skôr, než kým sa pôda v hĺbke 10 cm neprehreje aspoň na

10 C. Po skončení májových mrázikov rastliny otužujeme zhrnutím hornej časti fólie. Na noc fóliu opäť vytiahneme. Rastliny vyštipujeme na 1 výhon, a len čo dorastú až k hornému rámčeku, ponecháme fóliu trvale do polovice zhrnutú a rastliny vyviažeme na drôty 8, pripevnené na tyč viazacím drôtom 9. Plody postupne zberáme. Po skončení vegetačného obdobia, ktoré bunka skracuje, zlikvidujeme porast a jednotlivé časti bunky po očistení uložíme na ďalšiu sezónu. Na hnojenie používame Cererit, a to až 1 /2 kg na jednu bunku, najlepšie zalievaním hore na rámček, kde mierne prehnutá fólia vytvára nádrž tak pre dažďovú vodu, ako aj pre hnojivovú zalievku. Kvapaliny sa

vnútri bunky rozstrekuju na kameni a dostávajú sa ku koreňom. Odporúčané odrody a úrody: Z paradajok dávajú dobré výsledky odrody: Stupnické poľné rané, Stupnické skleníkové, Harzfeuer (z NDR) a Bonset (z Holandska). Posledná uvedená odroda je veľmi výkonná a čoskoro sa s jej rozmnožením budeme zaoberať aj u nás. Dosiahnutá úroda bola až 36 kg z jednej bunky. Priemerná úroda z jednej bunky je 25 kg. Z uhorkových odrôd je vhodná např. odroda Delikates, ktorú šľachtí Šľachtiteľská stanica vo Veltrusiach pri Mělníku, a zo zahraničných odroda Belmonte. Z melónových odrôd možno skúsiť cukrový Lednický melón zo

šľachtiteľskej stanice Valtice pri Břeclavi alebo odrody Solartur a Oranž. Z vodných melónov je vhodná odroda Dunaj, ale len pre teplé oblasti. Ranejšie a bohatšie úrody dáva hybridná odroda Lajko F 1 a Melko F 1, obidve šľachtené v Šľachtiteľskej stanici Solary na Slovensku. Podrobnejšie pokyny pre pestovanie paradajok a teplomilných rastlín v klimatizačných bunkách nájdu záujemci v brožúrke „Naše rajčata od jara do podzimu" od Karola Poláka, CSc, ktorý je autorom klimatizačných buniek. Brožúru vydalo JRD Vyšker a možno si ju objednat v odborovom podniku Sempra, závod Flora, Kroměříž. VLADIMÍR ZÁBILKA

TUNELOVÝ FÓLIOVÝ KRYT Pestovanie zeleniny či kvetín je rozšíreným koníčkom. V našom podnebí sa však ťažko zaobídeme bez skleníka. Postaviť si veľký skleník je dosť drahé, podobnú službu nám urobí aj fóliový kryt v tvare tunela. Oceľová konštrukcia tunela 6 m dlhého stojí asi 450,— Kčs, náklady na zaobstaranie polyetylénového poťahu nebudú vyššie než 150,— Kčs pri životnosti dva roky. Konštrukcií takýchto fóliových krytov je veľa. Navrhovaný kryt má prednosti v tom, že konštrukciu môžeme ľahko vztýčiť a zložiť a v prípade potreby preniesť na iné miesto. Veľkosť krytu môžeme prispôsobiť svojim potrebám. (Na informáciu: na 1 m2 vypestujeme asi 20 až 25 šalátov alebo hlávkovej zeleniny, 400 reďkoviek, 6 kg paradajok alebo 15 kg uhoriek.) Šírku ani výšku však neodporúčame meniť, pretože takto navrhovaný kryt má dostatočnú výšku na pohodlnú prácu a dostatočnú tepelnú zotrvačnosť; dĺžku krytu pridaním alebo odobratím oblúkov ľahko prispôsobíme.

rozpätia o 30 cm bez toho, aby sa to výraznejšie prejavilo v konečnom výsledku. Na výrobu čiel tunela použijeme dva z vyrobených oblúkov 4, medzi konce ktorých navaríme základňu 5, ktorá určuje šírku celého tunela. Potrebnú výšku zárubní 6 odmeriame medzi základňou a oblúkom. Medzi zárubne a oblúky môžeme ešte privariť výstuhy 7. Dvere zvaríme z dvoch stĺpikov 9, z dolnej rovnej časti 11 a z hornej oblúkovej časti 10. Dvere zvaríme v prípravku, ktorý tvorí už hotové čelo; tak najlepšie zaručíme, aby mali dostatočnú vôľu — po bokoch a dole 15 mm, hore minimálne 50 mm. Na dvere ešte privaríme výstuhu 8 (nieje však nevyhnutná), dva závesy 12, ktoré ohneme z plochej ocele 25 x 3, a uzáver 14, ktorý takisto zhotovíme z plochej ocele 25 x 3. Aby bolo možno dvere zabezpečiť kolíkom alebo visacou

zámkou, privaríme na zárubňu očko 15. Hrebeň vyrobíme z uholníka 1, na ktorý privaríme z jednej strany tŕne 2, z druhej strany opierku 3. Zvary musíme urobiť starostlivo, najmä na krajných tŕňoch, pretože na nich leží prakticky celý tunel. Poťah 16 zhotovíme z jednoduchej polyetylénovej fólie. Ak kúpime fóliu ako rukávec, musíme ju rozrezať a rozložiť. Najprv si na papier nakreslíme plánik poťahu (obr. 2). Do potrebnej dĺžky musíme fóliu, samozrejme, zvariť; na zvarovanie musíme počítať s presahmi 50 mm. Naznačíme si preto aj na plániku zostavu z jednotlivých pásov. Rozmer strešnej plachty je daný celkovou dĺžkou tunela B (hrebeňa), ku ktorej pridáme na každej strane 30 cm na napínaciu záložku, a rozvinutou dfžkou oblúka A, ku ktorej takisto pridáme 30 cm na

POSTUP PRÁCE Konštrukcia krytu (obr. 1) sa skladá z dvoch hrebeňov, čiel a z oblúkov. Oblúky 4 vyrobíme z rúrok 0 22 mm, dlhých 6 m; pokiaľ musíme rúrky nadstavovať, zvaríme ich. Rúrky musíme ohnúť na polomer r = 200 cm; najlepšie ich ohneme na starej kováčskej ohýbačke ráfov. Ohýbať môžeme aj postupne vo zveráku, je to však oveľa prácnejšie. Pri ohýbaní dbáme na to, aby oblúky neboli vybočené do strán. Konečné rozpätie oblúkov sa môže odlišovať od vyžadovaného

29

Obr. 1. Konštrukcia krytu (kóty sú udané v centimetroch)

30

Obr. 2. Poťah (kóty sú udané v centimetroch)

každej strane na zahrnutie zeminou. Napínaciu záložku vytvoríme tak, že fóliu v šírke 20 cm přehneme a zvaríme. Tým vytvoríme lem na napínací motúz 17. Pred zvarením napínacej záložky je potrebné prehnúť rohy plachty podľa det. na obr. 2. Spevnia sa tým okraje napínacej záložky a uľahčí sa neskoršie vypínanie poťahu. Na potiahnutie dvier a čiel tunela pripravíme diely na všetkých stranách o 15 cm väčšie. Fóliu přehneme okolo rúrky a zvaríme: zvar vedieme asi 5 cm od rúrky a fóliu stále napíname. Pri potahovaní čiel privaríme fóliu najprv okolo rúrky zárubne, kde zároveň privaríme po celej dĺžke 20 cm široký pás fólie, ktorý bude slúžif ako tesnenie dvier, potom okolo základne a nakoniec okolo oblúkov, kde treba fóliu skladať. Tieto sklady je výhodné nastehovat si spájkovačkou. Na miestach závesov musíme fóliu nastrihať. Ak sme navarili do čiel a do dvier výstuhy, prichytíme k nim poťah pásmi fólie. Fólia sa topí asi pri teplote 110 °C. Pre amatéra je najľahšie zvárať fóliu elektrickou spájkovačkou cez papier. Pracujeme tak, že

miesto zvaru podložíme latou alebo kusom preglejky, ktorú vopred natrieme mydlovým roztokom, prekryjeme papierom, a ten potom prejdeme spájkovačkou. Na krycom papieri pozorujeme roztápanie fólie v mieste zvaru. Po vychladnutí papier odtrhneme. Zváranie je veľmi ľahké a rýchle, treba si však vopred vyskúšať vhodnú teplotu a rýchlosť

posuvu spájkovačky. Pre úspešný priebeh práce je dôležité nájsť na zváranie vhodné miesto. V priaznivom bezveternom počasí možno robiť túto prácu aj vonku, ak je v blízkosti zdroj elektrického prúdu. V skorých jarných mesiacoch je však takéto počasie zriedkavé. Preto musíme pracovať v garáži, alebo pod nejakým prístreškom. Hlavnú plach-

Rozpis materiálu

m

tu môžeme zvariť aj v izbe, ak urobíme opatrenia proti prepáleniu koberca. Po dokončení všetkých zvarov navlečieme do napínacej záložky napínací motúz 17, ktorý radšej zdvojíme a necháme na každej strane prečnievať asi o 1 m. Vhodné sú např. dnes najpoužívanejšie polypropylénové motúzy s hmotnosťou asi 4 kg. i STAVBA TUNELA •s je jednoduchá a veľmi rýchla. Na

pripravené miesto položíme obidva hrebene a ich opierky zatlačíme do zeme. Na krajné tŕne nasadíme potiahnuté čelné oblúky dverovými závesmi von. Medzi ne postupne navlečieme na hrebene zostávajúce oblúky. Po celej dĺžke tunela vyhĺbime brázdu na zabezpečenie plachty. Plachtu napíname pokiaľ možno pri bezvetrí. Zložíme ju pri jednom čele a postupne ju pretiahneme cez všetky oblúky. Vypnemeju pri sťahovaní napínacích motúzov na obidvoch čelách,

PASCA NA KRTY Krt je nepríjemný hosť v každej záhrade, na jeho chytenie treba vynaložiť často veľa úsilia, a nie vždy býva námaha úspešná. V minulom roku som zostrojil pascu, ktorá je veľmi spoľahlivá, jednoducho sa

Hore pasca natiahnutá, dolu spustená

nastavuje a zviera zabíja okamžite bez zbytočného trápenia. Princípom pasce je sústava šiestich ihiel pripevnených v bežci, ktorý je zvisle posuvný po vodiacej tyči. Bežec je uvádzaný do pohybu gumovou slučkou a v natiahnutej polohe je pridržiavaný citlivým kĺbovým spúšťadlom. Pasca sa dobre osvedčila; za dva mesiace v nej zahynulo osem krtov a jeden škrečok. Škodca, keď sa objaví, sa dostane do pasce často za niekoľko hodín, takže nestačí narobiť veľa škody. VÝROBA PASCE Pasca je výrobne jednoduchá a možno ju zhotoviť z dostupného materiálu. Základom sú dve do seba zasunuté rúrky. Tenšiu rúrku 1 dlhú 520 mm s priemerom 13 mm na jednom konci rozrežeme a zvaríme do ostrého hrotu. Vo vzdialenosti 250 mm od tohto hrotu privaríme 60 mm dlhý kúsok rúrky 2; bude slúžiť ako ložisko na .spúšťacie zariadenie. Na opačnú stranu vodiacej tyče 1 privaríme o 1 0 mm vyššie Rozpis materiálu

32

napnuté motúzy pripevníme na kolíky zarazené do zeme na čelnej strane asi 25 cm od rohov. Dbáme na to, aby napínacia záložka bola pravidelne rozložená po celej dĺžke oblúka, a na to, aby okraj plachty bol rozložený po dne brázdy po obidvoch stranách. Prácu dokončíme zahrnutím okrajov zemou po celej dĺžke. Takto zabezpečený tunel odoláva aj najprudším vetrom. Po nasadení dvier sa pôda vnútri tunela skoro přehřeje a môžeme začať sadiť. LUBOŠ MÁDLE dolný záves 3 na gumový uzol 17. Záves 3 je z kruhovej ocele 05 mm, ohnutej do tvaru U. Rúrka bežca 4, dlhá 130 mm, musí mať taký vnútorný priemer, aby sa do nej dala vodiaca tyč 1 ľahko zasunúť. Z plechu hrubého 1 mm vyrobíme konzolu 5 aj s nadstavcom 5a a horný záves 6. Do nadstavca konzoly 5a zhotovíme zospodu vrtákom jamku. Všetky tieto diely privaríme k rúrke 4. Na konzolu 5 potom pripevníme dvoma skrutkami s maticami nosič ihiel 7, do ktorého vopred vyvŕtame šesť otvorov 0 6 mm na ihly. Z mosadznej guľatiny 06 mm vysústružíme objímky alebo nosiče ihiel 9 podľa detailného nákresu. Z pružinovej ocele potom narežeme ihly 8 a na objímky ich na tvrdo prispájkujeme. Na nosič ihiel pripevníme ihly zospodu aj zvrchu maticami 10Nakoniec zhotovíme kĺbové spúšťacie zariadenie. Na platničku spúšte 11 privaríme zdvíhaciu páčku 12, ktorú navlečieme do plechovej vzpery 13 so zdvíhacím jazýčkom. Do vzpery 13 navlečieme ďalšiu vzperu 14 s hrotom a zabezpečíme ju maticou 16. Celé spúšťacie zariadenie vmontujeme do ložiska 2 a zabezpečíme opäť maticou 16. Dôležité je, aby sa spúšťacie zariadenie v klboch ľahko pohybovalo.

33

Vnútorný priemer rúrky 2 preto v prípade potreby vhodne upravíme. PRÍPRAVA PASCE Vodiacu tyč 1 zapichneme do zeme hned vedľa krtovej chodbičky tak, že ihly sú nastavené priamo nad zemou nadvihnutou krtom (krtincom). Zem trocha zatlačíme a na toto miesto priložíme tesne platničku spúšte 11. Klb spúšte je opretý o tyč 1 a hrotom na ťahadle 14 sa opiera o jamku na spodnej strane konzoly 5a. Natiahnutím pásovej gumy 17 je pasca pripravená. Aby nemohlo pri nastavovaní pasce prísť

k nežiadúcemu spusteniu, zasunieme do otvoru v tyči 1 poistku — klinec 18 —, ktorý po nastavení spúšte vyberieme. Na konečné a citlivé nastavenie spúšte slúži gumový krúžok — hadička 15, navlečená na vzperu 14. Posúvaním hadičky vyregulujeme polohu spúšte tak, aby pri celkom ľahkom nadvihnutí doštičky 11 pasca fungovala. Krt pri preliezaní chodbičky pritlačenú zem trochu nadvihne, v tom okamihu spúšť uvoľní vzperu 14, tá spadne dole, bežec je ťahom gumy zrazený k zemi a ihly krta rýchlo usmrtia.

STOLNÍ MINIYRTAČKA Pracovníci v oboru elektroniky a hlavně radioamatéři potřebují velmi často vrtat otvory malého průměru (0,5 až 1,2 mm, výjimečně o málo větší), převážně do cuprextitových destiček. V tovární sériové výrobě se používá razících nástrojů, umožňujících prolisovat všechny potřebné otvory v desce v jedné výrobní operaci. Tento způsob technologie je pro amatérskou činnost nepoužitelný, a proto amatéři k tomuto účelu používají převážně ruční mechanické, popř. elektrické vrtačky. Tyto vrtačky však mají značnou celkovou hmotnost ve

34

srovnání s jemnými vrtačkami upnutými ve sklíčidle a mají též nízkou rychlost otáčení vrtacího vřetena, nevhodnou pro malé průměry nástrojů. Práce s nimi je těžkopádná, velmi obtížná a pro některé jemné mechanické práce i nemožná. Jisté zlepšení v tomto směru představují malé stejnosměrné elektromotorky (např. Igra), které si nejen kutilové, ale i profesionální pracovníci upravují na ruční elektrické minivrtačky. Jemný vrtáček je v tom případě pevně uchycen k hřídelce motorku prostřednictvím trubičkové spojky, Dopř. je připájen. Tyto ruční nástroje

Škrečok má chodby hlbšie v zemi a je mimoriadne nedôverčivý. Vzhľadom na škody, ktoré dokáže robiť; sa zvýšená námaha a potrebná trpezlivosť pri kladení pasce vyplatia. Pascu treba zapustiť hlbšie do zeme, až tesne nad škrečkovu chodbu. Spúšť nastavíme kúskom korienka a spustíme do otvoru v chodbe. Škrečok si chodbu starostlivo stráži a každý otvor okamžite zahŕňa, pretože sa bojí užovky viac než človeka. Ak sa dotkne nenápadného korienka na spúšti, je usmrtený. ING. LUBOMÍR VALOUCH Základni technické parametry: Maximální zdvih vřetena plynule stavitelný do 80 mm Maximální hloubka závrtu při jednom nastavení 20 mm Celková výška stroje 230 mm Celková šířka stroje 100 mm však mají tu nevýhodu, že je u nich malá záruka přesného vedení vrtáčku kolmo na vrtanou plochu cuprextitové desky tištěných spojů nebo jíně strojní součásti a že se vrtáček snadno zlomí při náhodné změně směru vrtání. Protože na našem trhu není k dostání stolní stojanová rhinivrtačka, která by vyhovovala potřebám zájemců z řad amatérů elektroniku a byla cenově přijatelná, zhotovil jsem si ji sám. Konstrukčně není náročná a pořizovací náklady

— seženeme-li kolektorový motorek z výprodeje — nepřesáhnou 200 Kčs. Stojan je vybaven dorazovým stavítkem hloubky. Jako pohonné jednotky môžeme použít např. malého stejnosměrného motorku 20 W pro napětí 24 V z výprodeje, popřípadě můžeme použít některého z ventilátorových motorků topení a klimatizace automobilu. Jeho volba není kritická, pokud se výkon motorku bude pohybovat v rozmezí 10 až 30 W. Zdrojem pro napájení vrtačky je regulační usměrňovač s filtrací takového výkonu a napětí, který by odpovídal použitému kolektorovému elektromotorku. Použijeme-li stejnosměrný motorek s permanentními magnety, řídíme snadno regulaci otáček změnou napájecího napětí. Použijeme-li motorku s vinutím na pólových nástavcích statoru, bude nejvhodnější způsob

regulace záviset na jeho vnitřním propojení. Motorky derivačního typu lze např. regulovat velikostí budicího proudu samotných statorových cívek změnou odporu zapojeného v sérii s těmito cívkami. Sklíčidlo nástrojů 29 je prostřednictvím souosé válcové vložky a unašeče nasazeno přímo na hřídel ku elektromotorku 28. Do sklíčidla lze upínat i malé brusné

kotoučky 01 0 až 25 mm, které jsou ke koupi v některých prodejnách lékařských potřeb (Sanitas) jako nástroje pro zubařskou techniku. Jsou vhodné pro ostření malých vrtáčků nebo i pro jiné práce. Upneme-li do sklíčidla čepovou zubařskou frézu (zubařský vrták) 0 2 až 3 mm, můžeme stojanovou vrtačku využit jako malou vertikálni frézku k odfrézování měděné vrstvy

Rozpiska materiálu

35

38

a tím vytvořit izolační spáru v desce tištěných spojů. V tom případě přitáhneme na základovou desku stojanu šroubkem stavitelnou vodicí lištu, podél které vedeme cuprextitovou desku. Výložné rameno vrtacího vřetena se v potřebné výšce aretuje stavítkem. Tímto způsobem velmi rychle vyrobíme některé jednodušší tištěné spoje desek menších rozměrů s přímými liniemi spojnic — bez použití chemického procesu leptání mědi. Podle výkresové dokumentace si vrtačku snadno zhotovíme. Musíme však dbát na přesné opracování jednotlivých dílů a dodržet zásady správné výrobní technologie, zvláště při soustružení a opracování těch součástí, kde musí být zachována přísná centricita. J. Š.

TREZORČEKY NA NEGATÍVY ZNOVA Archivovanie fotografických negatívov je problém, pred ktorý je postavený každý fotograf amatér či profesionál. Na našom trhu dostať síce trezorčeky na negatívy rôznych formátov, ale sú dosť nepraktické, nehľadiac na ich pomerne vysokú cenu. Po niekoľkých pokusoch s výrobou trezorčekov šitím i lepením z pauzovacieho papiera či z iného priehľadného papiera (např. podľa USS č. 12/1974) som sa rozhodol pre polyetylénovú fóliu, ktorú bežne na našom trhu dostaf. Fólia umožňuje veľmi pohodlnú výrobu dokonalých trezorčekov na akýkoľvek formát a to celkom presne, čo pri šití strojom nie je práve ľahké. Navyše trezorčeky sú takmer úplne priehľadné, pevné, ohybné a chemicky celkom inaktívne na rozdiel od výrobkov z rôznych pauzovacích a tzv. desiatových papierov. To ocenia najmä tí, ktorí sa zaoberajú farebnou fotografiou. Pri navrhovaní som dodržiaval s istou toleranciou normalizovaný formát kancelárskeho papiera, aby bolo možné trezorčeky ukladať v bežných odkladacích mapách alebo ich zavesovať do kancelárskych zoraďovačov, na ktoré je vhodné zhotoviť z lepenky nasúvacie puzdro proti prachu. Do jedného trezorčeka ukladáme vždy jeden film ( 6 x 6 strihaný po štyroch snímkach, kinofilm po piatich). Na výrobu trezorčekov potrebujeme tenkú čistú polyetylénovú fóliu (predáva sa na váhu v záhradníckych a poľnohospodárskych potrebách), rádioamatérsku trafospájkovačku s troška skráteným spájkova-

cím uzlom, starú rysovaciu či inú hladkú tabuľku opaxitového skla, kovové pravítko, žiletky, Silpen a kladivkový papier alebo tuhšiu fóliu PVC. Na starú rysovaciu dosku si nakreslíme šablónu trezorčeka. (obr. 1 a obr. 2). Z dvojitej polyetylénovej fólie odrežeme pás asi 33 cm široký, priložíme ho na šablónu a pomocou kovového pravítka urobíme trafospájkovačkou obvodové zvary A vedľa strany, ktorá zostane otvorená na skladanie negatívov a ktorú odrežeme žiletkou. Obidve vrstvy fólie sa teplom spájkovacieho uzla zvaria a zároveň aj oddelia od zvyšujúceho materiálu na okrajoch.

Prepisovacou ceruzkou alebo ceruzkou Silpen označíme miesto zvaru podľa jednej dĺžky strany B, aby sme vytvorili kapsu na v s u n u t m

Trafospájkovačka s spájkovacím uzlom

upraveným

Urobenie prerušovaného zvaru na opaxitovej podložke

37

-ZVARENÉ NA HLADKEJ PODLOŽKE

Rozmery trezorčekov na negativy formátu 24

pásika pevnejšej fólie z PVC alebo kladivkového papiera, ktorý po perforácii kancelárskou dierkovačkou bude slúžit na zavesovanie trezorčeka do zaraďovača. Tento zvar a nasledujúce zvary urobíme na podložke z opaxitového skla (nepriehľadné sklo na obkladačské práce), a to na

Trezorček

24 • 36 mm

38

na

negatívy formátu

ZVARENÉ NA OPAXITOVEJ PODLOŽKE

x

REZ ŽILETKOU

36 mm, formátu 60 • 60 mm a na farebné diapozitívy

jej ryhovanej strane. Ťah spájkovačkou vedieme kolmo na smer rýh skla, takže vznikne spoj skladajúci sa zo zvarových bodov, ktorých hustota zodpovedá hustote ryhovania opaxitu. Kvalita zvarov závisí od rýchlosti pohybu spájkovačkv, čo si vopred vyskúšame. Po nasunuti pásika fólie z PVC do vzniknutej kapsy obdobne zhotovíme zvary C, ktorými vytvoríme vrecká na jednotlivé pásy filmu. Nakoniec kancelárskou dierovačkou prerazí me dva otvory na zavesenie trezorčeka. Vhodné je trezorčeky očíslovať, čísla píšeme na horný koniec zavesovacieho pásika, ktorý pritom trocha vysunieme z jeho kapsičky. Ku každému trezorčeku môžeme priložiť ešte hárok papiera rozdeleného na rovnaký počet riadkov a políčok, ako má trezorček. Naň píšeme príslušné údaje o objekte; zhotovení snímky a pod. Takisto možno zostaviť kartotéku podľa skupín, námetov, do ktorých jednotlivé zábery označené tromi číslami (např. 23-2-5) zaradujeme. Prvé číslo patrí trezorčeku, druhé označuje filmový pásik a tretí označuje políčko na pásiku. Podobné trezorčeky sú vhodné aj na ukladanie farebných diapozitívov. Pri fotografovaní vzácnejších

objektov na farebný inverzný materiál robíme zväčša viac totožných záberov. Na prezeranie stačí jeden záber, ktorý zarámujeme, ostatné môžeme zaradiť do zvláštneho trezorčeka, v ktorom sú vždy k dispozícii. Trezorčeky zhotovíme rovnakým spôsobom ako na ukladanie negatívov, iba uloženie filmu je iné. Jednotlivé zábery rozstriháme a ukladáme ich ako poštové známky do filatelistického zásobníka. Materiálom je opat dvojitá polyetylénová fólia (obr. 3), z ktorej spájkovačkou odrežeme formát trezorčeka (zvary A). Ďalej zhotovíme na opaxitovej podložke zvar B, ktorý vytvára kapsičku na závesný pásik z fólie PVC alebo kladivkového papiera. Nasledujú priečne zvary C. Do vzniknutých kapsičiek vsunieme úzke kovové pravítko alebo hladký pásik plechu a hornú vrstvu fólie vždy tesne pod horným zvarom C pomocou pravítka žiletkou prerežeme. Zvaríme aj druhý dlhší okraj trezorčeka (zvar D). Na opaxitovej podložke zhotovíme nakoniec zvislé zvary E, ktoré vymedzujú šírku jednotlivých kapsičiek. Z takto uložených diapozitívov vyčnieva iba perforovaný okraj, ktorý neprekáža pri prezeraní trezorčeka a uľahčuje manipuláciu s jednotlivými snímkami. RNDr. VÍT HRABĚ, CSc.

AUTO- MOTO ELEKTRICKÁ INVALIDNÁ TROJKOLKA II. V minulom zborníku sme opísali výrobu základného rámu trojkolky; teraz opíšeme výrobu zostávajúcich dielov vrátane montáže a elektrického zapojenia. Na rúrku riadenia 2 použijeme rúrku predstavca z bicykla 2 . 1 , ktorú skrátime; koniec sploštíme a zapilujeme rádius podľa nákružku 2.2 (pozri det. na obr. 9). Nákružok s rúrkou zvaríme, vyvŕtame otvor s 09 a 1 5,5 mm súosovo s rúrkou, privaríme viečko 2.3 a maticu 2.4 a začistíme. Celková zostava riadenia a ovládania je na obr. 5. Volant 3. Rúrku 3.1 sploštíme a upravíme rovnako ako rúrku riadenia a privaríme na nákružok 3.3 (det. na obr. 9). Rám volantu 3.5 ohneme podľa výkresu (obr. 9), konce zvaríme, začistíme a privaríme priečku 3.4. Na priečku privaríme pomocou ďalšieho nákružku 3.3 a viečka 3.2 rúrku volantu. Skrutku 3.8 zabezpečíme zvarom proti otočeniu. Po celkovom začistení natiahneme na rám volantu pozdĺžne rozrezanú gumovú hadicu 3.6 a oviniemeju páskou alebo bužírkou 3.7. Skrutku 4 zhotovíme tak, že na skrutku 4.1 naskrutkujeme maticu 4.2, ktorú zabezpečíme zvarom. Pravý pedál 5 vyrobíme z plechu 5 . 1 , ktorý ohneme podľa výkresu (obr. 9). Páku 5.2 zhotovíme z nosníka A, ktorý kúpime hotový, alebo si ho vyrobíme podľa obr. 10. Nosník ohneme do vyžadovaného tvaru a privaríme naň pedál 5.1 a puzdro 5.3. Podľa vnútra nosníka 5.2 zapilujeme maticu 5.4, privaríme ju a celý pedál začistíme. Vyvŕtame otvory s 02 a s 03 mm, podľa puzdra 5.3 vyvŕtame otvory s 09 mm a zrazíme hrany. Nakoniec zdrsníme čelnú plochu pedálu 5.1 niekoľkými húsenicami. Ľavý pedál 6 je zhodný s pravým pedálom — je iba zrkadlovo otočený. Predloha 7. Zo šesťhrannej ocele OK 22 vysústružíme výstredný čap 7.1 podložením v univerzálke (pozri det. na obr. 9). Ďalej vysústružíme náboj 7.2 a ostatné rotačné diely a z plechu s hrúbkou 3 mm vyrobíme dva trojuholníky 7.3 Na náboj 7.2 nasadíme pastorok 7.8 a tanier 7.7 a zabezpečíme zvarmi. Podľa rezu A — A na obr. 6

Rozpis materiálu

39

Obr. 5. Zostava riadenia a ovládania

40

Obr. 6. Prevodový uzol a predloha

41

Obr. 7. Zadná nánrnvo, kotúčová brzda n detaily

42

Obr. 8. Voľné koleso zadnej nápravy a detaily

43

Obr. 9. Detaily

44

Obr. 10. Schéma okrytovania a detaily

45

Obr. 11. Schéma elektrického zápolenia

48

zostavíme predlohu; aby bola kompletne pripravená na konečnú montáž, zostáva iba vyvŕtať do pravého zvislého nosníka 1.8 otvor s 0 1 0 mm na výstredníkový čap. Dynamo s napinadlom 8. Vysústružíme náboj 8 . 1 , v ktorom vysústrisžíme drážku podľa dynama 8.6 (pozri tiet. na obr. 8). Na náboj privaríme pastorok 8.2. Podľa detailov na obr. 6 zhotovíme ešte páku 8.3 a podložku 8.4. Remenicu dynama 8.9 (ktorú kúpime spolu s dynamom) upravíme na sústruhu na 0 1 0 6 mm (obr. 8), drážku na remeň odsústružíme na celkovú výšku 13 mm a hrany lopatiek zaoblíme. Takto upravenú remenicu (ktorá bude v trojkolke slúžiť iba ako ventilátor na nútené chladenie dynama) nasunieme späť na hriadeľ lopatkami k dynamu a na ňu nasadíme náboj 8.1 s pastorkom 8.2 a všetko zabezpečíme maticou. Na zadnú nápravu 9 najprv vysústružíme os 9.1 (obr. 7 ) ; vnútornú mieru 504 mm vytočíme presne podľa zvareného rámu 1 s puzdrami 1.29. Na náboj 9.2 přistěhujeme brzdový kotúč 9.3 a trojuholník 7.3; na trojuholník pripevníme skrutkami 9.9 tanier 9.4. Pravú čeľusť 10 tvorí páka 1 0 . 1 , vystrihnutá z plechu hrubého 4 mm, na ktorú privaríme platničku 10.2 a záchytku (obr. 7). Vyvŕtame otvory, zahĺbime 05 mm na koncovku bowdenu a prerežeme drážku. Obloženie 10.4 zvŕtame s platničkou, zhotovíme zahlbenie na nity a obloženie na platničku prinitujeme nitmi 10.5. Ľavú čeľusť 11 vyrobíme rovnako ako pravú čeľusť. Čap 12 vysústružíme podľa obr. 7 a vyvŕtame otvor s 02 na závlačku. Zadné kolesá 13 musíme upraviť (obr. 8). Podľa rúrkového puzdra kolesa 13.1 (výrobok Kovodružstva Žebrák) vysústružíme nadstavce nábojov 13.2 a 13.3 s miernym presahom na nalisovanie na koleso. V nadstavci 13.2 necháme otvor s 01 2H9 s prídavkom na vysústruženie. Obidva nadstavce na kolesá nalisujeme, pozorne zabezpečíme zvarom a presústružíme 0 12H9. Závit M8 urobíme iba na hnanom kolese na pravej strane, voľné koleso na ľavej strane necháme bez závitu. Predné koleso 14 zakúpime hotové (výrobca Velamos Hradec Králové) a nemusíme ho upravovať. Sedadlo 15. Rám sedadla zvaríme z dvoch bočníc 1 5 . 1 , 15.2 a z priečok 15.3. Na bočnice ešte privaríme stĺpiky 15.4, ktorých konce osadíme na 0 7 mm (obr. 8). Tieto osadené konce stĺpikov mierne vyhneme po celej dĺžke na rozpätie 444 mm, t. j. asi o 5 mm von

na každej strane. Podľa takto upraveného rámi^ sedadla urobíme oká 1.42 na ráme 1 tak, aby pri hornej polohe sedadla zapadlo osadenie 0 7 mm na stĺpikoch 15.4 do drážok v oku. V dolnej polohe nesmú tieto stĺpiky na oká narážaf. Z preglejky vyrežeme dosku sedadla 15.5 a z molitanu hrubého C cm výplň 15.6. Výplň i dosku prekryjeme kožienkou 15.7, ktorú pripevníme zospodu k doske malými čalúnnickými klincami 15.8. Hotovú dosku sedadla priskrutkujeme na rám sedadla štyrmi závrtkami 15.9. Operadlo 16 vyrežeme z preglejky hrubej 8 mm. Podľa rámu operadla si na doske označíme miesta na skrutky, vyvŕtame otvory 04,5 mm, zahĺbime a narazíme skrutky 16.2. Hlavy skrutiek prekryjeme príložkami 16.3 (pozri det. A na obr. 8), ktoré na dosku operadla 16.1 prilepíme. Na operadlo priložíme molitanovú výplň 16.4, potiahneme ju kožienkou 16.5, ktorú pripevníme zospodu čalúnnickými klincami 16.6. Pravý blatník 17 vyrežeme z 1,5 mm hrubého plechu. Najprv ohneme lem 20 mm široký, narežeme, konce ohneme pod uhlom 45° a prerezy zvaríme (obr. 10). Otvory na pripevnenie na rám 1 zvŕtame s otvormi na výstuhách 1.10 a zvislých nosníkoch 1.8. Ľavý blatník 18 je zrkadlový obraz pravého blatníka. Okrytovanie 20 zhotovíme z hliníkového alebo oceľového plechu s hrúbkou 0,6 mm. Z gumy s hrúbkou 2 mm vyrobíme návlek 20.2 proti nečistotám, ktorý znitujeme. Podľa rámu 1 starostlivo vytvarujeme štít 2 0 . 1 , okraje zostrihneme a podľa pätiek 1.33 pritiahneme plech samoreznými skrutkami 20.9 s čalúnnickými podložkami 20.10. Jednotlivé kryty sedadlovej časti obrysujeme podľa rámu, tvary vyrežeme a rovnakými skrutkami s čalúnnickými podložkami priskrutkujeme. V dolnom kryte 20.7 však nesmieme zabudnúť na výrez na reťazové koleso s kotúčovou brzdou. Dosky 21 vyrežeme z preglejky. Dosky štítu 21.1 vyrežeme podľa tvaru štítu; skladá sa z dvoch symetrických častí s deliacou hranou v pozdĺžnej osi vozíka. Obidve dosky pripevníme opäť skrutkami do plechu. Dosky podlahy 21.2 vvrežeme také veľké, aby boli v ráme podlahy vtěsnané. Podľa štítu ešte vyrežeme prístrojovú dosku 21.3 a pripevníme ju medzi držiaky ramien 1.38. Pre lepší vzhľad môžeme dosku pred pripevnením polepiť umakartom. Do prístrojovej dosky pripevníme spínaciu skrinku, tlačidlo húkačky a prípadne ďalšie zariadenia.

ELEKTRICKÁ INŠTALÁCIA Trojkolka je poháňaná dynamom 6 V/220 W z automobilu Trabant. Spínač S je dvojstupňový; v prvom stupni spínajú kontakty 1 a 2, obvod do motora sa uzatvára cez predradený odpor motora R1 na svorku D + . V druhom stupni, t. j. pri dotlačení spínača S, sa spínajú kontakty 3 a 4, ktoré vyraďujú odpor R1 z činnosti. Odpor R1 má teda za úlohu obmedzovať záběrový prúd — aby neprekfzavalo hnacie koleso a aby rozjazd bol plynulejší. Na pribudenie alebo odbudenie motora slúži predradený odpor budiaceho vinutia R2, ktorý je zaradený do série s budiacim vinutím B V ; z činnosti možno odpor R2 vyradiť skratovacím vypínačom V3. Hodnotu odporu R2 volíme skusmo v rozsahu 3—10 íl/15 W v závislosti od terénu a zvolenej rýchlosti. Zväčšovaním odporu R2 sa zvyšujú otáčky a znižuje sa výkon motora.

Prístrojovú dosku môžeme zapojiť rôznymi spôsobmi; schéma jedného možného zapojenia je na obr. 1 1 . Pritom je dôležité uvedomiť si, že ďalšie prídavné zariadenia zvyšujú nárok na akumulátor, čím sa skracuje dojazd trojkolky. Spínač zostavíme alebo z pomocných kontaktov veľkého stýkača. alebo výhodne použijeme koncové spínače z výťahov a pod. Pretože cez kontakty prechádza značný prúd — 10 až 40 A, treba kontakty na tento Drúd dimenzovať. Aj vodiče napájajúce motor musia mať prierez minimálne 6 mm 2 . Použijeme autovodiče; ak nedostaneme kúpiť potrebný priemer, vodiče zdvojíme. Predradený odpor motora R1 má mat hodnotu 0,5 íl. Vyrobíme ho z odporovej špirály do variča 1000 W, ktorú narovnáme tak, že ju navlečieme na drôt s 04 mm a vytiahneme. Z takto upraveného

47

vodiča utvoríme zväzok s desiatimi vláknami, ktorý podľa potreby skrátime. Obidva konce zväzku zakotvíme na izolačnú platničku (z porcelánu, textitu, laminátu) pomocou svorníkov M6. Izolačnú platničku s odporom potom vhodne pripevníme na rám trojkolky. Na pripojenie autovodiča použijeme káblové očká. Odpor R1 môžeme vyrobiť aj zvinutím oceľového drôtu s 01 až 1,5 mm do špirály (musíme však zistiť vhodnú dĺžku) alebo navinutím asi 100 až 200 závitov medeného drôtu 0 1 až 1,5 mm na cievku 0 50 mm. Pretože odpor R1 nie je trvalo zaťažovaný, nehrozí jeho prepálenie, ak použijeme vodiče (odporový.

oceľový alebo medený drôt) s menším prierezom. Predradený odpor budiaceho vinutia R2 kúpime hotový v predajniach pre rádioamatérov. Reflektor HS je cúvací svetlomet na automobily, možno použiť aj reflektor na bicykel. Koncové svetlá KS združené s odrazkami sú z bicykla. MONTÁŽ Podľa výkresov podzostáv (obr. S, 6, 7 a 8) zmontujeme riadenie a ovládanie, prevodový uzol a zadnú nápravu a podľa celkovej zostavy obr. 1 trojkolku zostavujeme. Reťazové kolesá ustálíme do roviny proti sebe, nasadíme reťaz sekun-

MOMENTOVÝ KLÍČ Továrně vyrobený momentový klič je pro kutila příliš drahý (stojí asi 1000, — Kčs) a tak ten, kdo si chce doplnit např. „sadu Gola", uvítá návod pro amatérskou výrobu, ftešení je více —jeden typ momentového klíče jsme otiskli v USS č. 18/1976, jiný, který vtipně využívá převodového mechanismu z tlakoměru, otiskujeme nyní. VÝROBA KLÍČE Jednotlivé díly klíče zhotovíme podle výkresu. Zástrčkový kolík 5 použijeme ze staré zástrčky se slabým a rozříznutým kolíkem. Plášť, převodový mechanismus, ručička a ciferník je z tlakoměru 060 typ č. 13 304.

Do otvoru 0 1 2 v nosné trubce 2 připájíme mosazí trubičku 4 a na ní spodní část pláště 3. Na spodní část torsní tyče 1 privaríme nosnou trubku 2 tak, aby otvor se závitem M4 byl v ose otvoru trubky 2 a vychýlen ze středu o 8°. Do otvoru se závitem M4 v torsní tyči 1 zašroubujeme kolík 5 tak, aby rozříznutí bylo kolmo na osu tyče. Ve dně pláště 3 vyvrtáme dva nové otvory 04,5 se stejnou roztečí jako mají otvory mechanismu 7 a umístěné tak, aby otvor táhla mechanismu byl totožný s otvorem v kolíku.5. Novými otvory přišroubujeme mechanismus k plášti kolíčkem 6, kolík 5 spojíme s mechanismem 7 a na hřídelku nasadíme ručku do nulové

dárneho prevodu a napneme ju pomocou excentrického čapu 7.1. Potom nasadíme primárnu reťaz, ktorú napneme odklopením dynama. Nasadíme obidva pedály, natiahneme lanká a napneme ich pomocou napínacích skrutiek. Nastavíme hrot kotúčovej brzdy a spínača. Teraz pretiahneme cez časti rámu 1.1 a 1.2 vodiče, akumulátor pripevníme gumou za čapy 1.17 a zapojíme ho podľa schémy na obr. 11. Zosúladíme činnosť spínača a celého brzdiaceho mechanizmu. Nakoniec povrchovo upravíme všetky kovové časti vozíka. Konštrukciu ZDENKA TOBIŠKU opísal JIŘÍ ŠRÁMEK polohy (bez ciferníku). Tím je momentový klíč r 'praven k cejchování. CEJCHOVANÍ Momentový klíč připevníme vodorcv. - do svěráku za čtyřhran a hlavu podepřeme. Páku prodloužíme tak, aby se ve vzdálenosti 1 m mohlo pověsit závaží odpovídající maximální síle, kterou chceme na klíči měřit (100 — 120 Nm odpovídá závaží 10 až 12 kg). Přihýbáním stavitelného ramínka na *nechanismu nastavíme maximální výchylku ručky. Přihýbáním ramínka k ose segmentu rozsah zvětšujeme. Zvětšuje se celkový převodový průměr. Nemáme-li k dispozici páku 1 m, můžeme ji nahradit kratší a příslušný moment přepočteme podle vzorce: P = 9,81 G x I kde P je síla [Nm] G - hmotnost závaží na rameni [kg] I - délka ramen [m] K výsledku musíme připočítat i moment páky P,, pokud má stejný průřez po celé délce. Jinak je třeba počítat každý úsek páky samostatně. kde GP je hmotnost páky ľkal. \,, — délka páky [m]. Po nastavení maximálního rozsahu demontujeme ručku, nasadíme ciferník, na kterém označíme maximální hodnotu-a stupnici rozdělíme na příslušný počet dílků. Překontrolujeme některé hodnoty. Stupnici narýsujeme ve zvětšeném měřítku na papír a ofotografujeme. Zhotovíme fotografii o potřebné velikosti, přilepíme na původní ciferník a dokončíme montáž. Po dokončení povrchové úpravy nátěrem je momentový klíč se stupnici po 2 Nm hotový. MĚŘENI UTAHOVACÍHO MOMENTU Působením síly se torsní tyč

48

zkracuje. Výchylka se přenáší kolíkem přes ozubený segment na hřídelku s pastorkem a ručičkou. Malá výchylka torsní tyče — asi 12 až 15° —rse převodovým mechanismem zvětší až na 300° na ručičce. Závit musíme před utahováním namáznout olejem a během utahování až na požadovanou hodnotu se nemá utahování přerušit. JOSEF TECHLOVSKÝ

Rozpiska materiálu

49

STROJE A NÁSTROJE FRÉZA NA DREVO Z MIXÉRA Pri výrobe rozličného nábytku som často potreboval zhotoviť drážky alebo obrobiť hrany dielcov. Ručné zhotovenie drážok bolo veľmi prácne a málokedy sa mi podarilo, aby drážky boli aj presné. Pretože ručné zvislé frézy vhodné na domácu potrebu nedostať, vyrobil som si jednoduchú zvislú frézku, ktorú poháňa mixér Pragomix speciál. Výkon 300 W a otáčky 1000 m i n " 1 vyhovujú. Tak isto by sa dal použiť aj mixér Etamira. Mixér sa pri frézovaní nenamáha ani tak ako pri bežnej kuchynskej práci. Na mixéri som nič neupravoval, takže jeho pôvodné použitie nie je obmedzené. VÝROBA FRÉZY Najskôr si podľa obr. 2 vysústružíme (alebo dáme vysústružiť) točné diely — vodiace čapy 2, teleso frézky 6, hriadeľ 7 a skrutky 15. Z texgumoidu zhotovíme obidve platne — dolnú 1 aj hornú 5. Otvory s 0 1 5H8 na vodiace čapy vyvŕtame spoločne v obidvoch platniach. Na hornej platni 5 vždy dva a dva otvory

0 15H8 prerežeme na šírku 2 mm. Otvory na pripevnenie telesa frézky 6 a príruby 16 zvŕtame s protikusmi. Frézu zostavíme podľa obr. 1. Na dolnú platňu 1 priskrutkujeme skrutkami 4 s podložkami 3 štyri vodiace čapy 2. Po týchto čapoch sa posúva horná platňa 5. Do telesa 6 vložíme hriadeľ 7 s ložiskami 8, zabezpečíme poistným krúžkom 9 a celé teleso priskrutkujeme štyrmi skrutkami 10 s podložkami 11 na hornú platňu 5. Na horný závit vretena 7 priskrutkujeme unášač 12. Na platňu 5 ešte priskrutkujeme štyrmi skrutkami 13 s podložkami 14 prírubu 16, na ktorú nasadzujeme mixér 17. Na dolný závit vretena 17 naskrutkujeme frézy, ktoré kúpime v n. p. OSAN. Hornú platňu pripevňujeme v nastavenej polohe skrutkami 15. PRÁCA S FRÉZOU Po naskrutkovaní frézy požadovaného profilu nastavíme posuvom hornej platne potrebnú hĺbku drážky. Platňu zabezpečíme skrutkami 15. Na obrábaný dielec pripevníme např. stužovadlami pravítko, ktoré slúži ako vedenie na priamy smer. O pravítko sa pri frézovaní opiera niektorá hrana dolnej platne 1. Potom nasadíme na prírubu 16 mixér 17 a uchopením za skrutky 15 postavíme zariadenie na obrábaný dielec tak, aby fréza bola mimo hrany dielca. Spustíme mixér a pomaly posúvame zariadenie pozdĺž pravítka po obrábanom dielci, čím vytvoríme rovnú drážku. Podobným spôsobom obrábame aj hrany dielcov. Zariadenie môžeme použiť aj ako dlabačku. V tom prípade nastavíme hornú platňu do takej výšky, aby fréza bola nad úrovňou obrábanej plochy. Po spustení mixéra uvoľníme skrutky 15 a hornú platňu posúvame nadol, až fréza vnikne do materiálu. Potom skrutky 15 pritiahneme a zhotovíme potrebnú dĺžku dlabanej drážky. Postupným ponáraním frézy a posuvom v dĺžke drážky vyfrézujeme potrebnú hĺbku a dĺžku drážky. Rozpis materiálu

Fréza pripravená na prácu

50

51

Pos.5

Pos.3

Posuv frézy v drážke obmedzíme narážkami, pripevnenými na obrábaný dielec např. stužovadlami. Drážky

52

zhotovené na fréze sú presné a hladko obrobené, ING. MILOSLAV STUDENÝ

o ASYNCHRONNÍCH ELEKTROMOTORECH Mnoho výrobků, strojů a zařízení kutilské dílny vyžaduje pohon. Nejčastější je pohon elektromotorem. Nejjednodušší, nejlevnější a proto také nejpoužívanější je tzv. elektromotor asynchronní s kotvou nakrátko. Pohony jsou obecně záležitostí velmi složitou a je nemožné na několika řádcích vysvětlit byť jen základy tohoto technického oboru. Zapojování elektrických zařízení pak patří vždy do rukou odborníků. V našich obchodech je ale možno volně si koupit asynchronní motory, vyráběné národním podnikem MEZ Mohelnice. Kromě toho v lecjakém vyřazeném spotřebiči zůstane ještě použitelný elektromotor. To způsobuje, že mnoho kutilů je používá pro pohon svých zařízení, avšak s různým úspěchem. Z četných dotazů nebo i reklamací na výrobní závod vyplývá, že je nezbytně nutné dát kutilům alespoň nejzákladnější informace o použití těchto elektromotorů, aby byli ušetřeni nemilých zklamání při uvádění zařízení do provozu. Článek nemůže udělat z laiků elektrikáře nebo pohonáře. Vždyť nejkratší vzdělání, které dovoluje zapojit silnoproudé spotřebiče na elektrickou rozvodnou sít trvá tři roky a navíc je třeba složit zkoušky z vyhlášky č. 95. Kromě toho je třeba mít i k základnímu zkontrolování před připojením sítě a ochran přístroje, které většina kutilů nemá k dispozici. Příspěvek je určen především k poskytnutí informací vyspělé kutilské veřejnosti — ať se středním vzděláním v blízkých oborech nebo vyučeným v elektrotechnickém oboru, kteří si stejně připojují elektrická zařízení sami. Těm by měl rozšířit jejich vědomosti zejména o vlastnostech asynchronních elektromotorů. Laikům v oboru by, měl pomoci při rozhodování o tom, co vůbec si mohou dovolit pořídit aby to bylo v jejich podmínkách provozovatelné. Běžně jsou používané a také nejméně potíží způsobují motory třífázové. Takový asynchronní motor s kotvou nakrátko sestává ze statoru, v jehož drážkách je uloženo vinutí, většinou na svorkovnici přepojitelné do tzv. hvězdy nebo do trojúhelníku. Tím je možno provozovat motor při dvou velikostech třífázového napětí — v našich podmínkách nejčastěji buď při 3 x 380 V při zapojení ve hvězdě, nebo při 3 x 2^0 V při zapojení do trojúhelníka (obr. 1). Rotorovým

vinutím je z hliníku odstřihnutá klec. Momentová charakteristika to je závislost točivého momentu, který je motor schopen dát na otáčkách je typická tím, že při záběru (rozběhu) motoru je k dispozici nepříliš velký točivý moment. Zato rozběhový proud je běžně pětkrát i vícekrát větší než jmenovitý proud, udávaný na štítku. Pro kutilské použití z toho plyne, že např. pohon kompresoru nebo rozběh zatíženého drtiče či řezačky ovoce může být těžko řešitelný — zvláště pokud zařízení bude veliké a uživatel bude mít k dispozici jen jednofázovou sít. Motor navržený na jmenovitý (štítkovaný) příkon uvedených zařízení, která však potřebují značný moment právě k prvnímu protočení, nedodá potřebný záběrový moment. Naopak proud, odebíraný ze sítě, může odpojit jistič nebo zničit motor. Asynchronní motor se totiž nemůže točit při plném napětí otáčkami, které jsou nižší než jmenovité, udávané na štítku. Do tohoto stavu patří i rozběh, který nesmí trvat déle, než několik málo vteřin. Nesprávně nebo neodborně opravované pojistky, kdy např. v jedné fázi je pojistková vložka překlenuta slabším drátem než ve zbývajících dvou, snadno umožní dvoufázový běh, přehřátí motoru, havárii. Z předchozího plyne — umožnit rozběh pokud možno bez zátěže. Motor, který není schopen zařízení rozběhnout nebo který zařízení zastavilo vlivem přetížení, zakousnutí apod., je třeba okamžitě vypnout. Jinak se jeho vinutí přehřeje a poškodí se izolace — i když motor na povrchu bude studený (je to dáno tepelným přechodovým odporem a tepelnou setrvačností). Obecně lze říci, že větší „týrání" vydrží malé a pomaluběžné motorky, zatímco např. u motoru 4 kW pro okružní pilu dojde po několika vteřinách k nevratným změnám na izolačním systému a k okamžité nebo pozdější — ale předčasné — havárii vinutí. Na druhé straně v ustáleném režimu mohou být motory i na povrchu značně teplé. Vždyť povolená teplota vinutí běžných moderních motorů je až 120 °C a při ní má motor i v trvalém užíváni životnost několik roků! Teplota povrchu je pochopitelně proti teplotě vinuti nižší o tepelný spád, jehož velikost je závislá na mnoha okolnostech, zejména otáčkách, způsobu zatěžování, chlazení atd. takže podle teploty povrchu si lze udělat jen

velmi hrubý názor na velikost zatížení motoru. Zhruba se lze orientovat tak, že pokud asi po dvou hodinách běhu zařízení nepřekročí teplota kostry 70 °C (až 100 °C u nechlazeného motoru, tj. bez ventilátoru), není motor nadměrně přetěžován. K tomu je dobré znát že na 50 C teplý povrch nelze již přitlačit ruku a na povrchu, teplém 100 °C se vypaří kapka vody se sykotem. Odstraněni ventilátoru znamená snížení výkonu motoru až na polovinu. Další kategorií je tzv. dynamické zatěžování a těžké rozběhy. Dynamické zatěžování, kdy motor je spouštěn i několiksetkrát za hodinu nepřichází v soukromém použití běžně v úvahu. Je nutno ale upozornit, že s vypínačem asynchronního motoru si nelze pohrávat, protože při několikerém bezprostředně následujícím zapnutí motoru dojde k přehřátí vinutí a k havárii. Teplo se nestačí z vinutí rozvést ani při tzv. těžkém rozběhu, do nějž lze zařadit i např. opakovaný rozběh okružní pily. Uvedení setrvačné hmoty listu do vysokých otáček ohřívá motor vlivem dlouhotrvajícího průchodu velkého rozběhového proudu. Opakované zapnutí může způsobit havárii, aniž bychom pilu vůbec zatěžovali. Na druhé straně těžké nebo opakované rozběhy je obtížné jistit i jističem s tzv. motorovou charakteristikou. Použije-li se jističe, nastaveného na jmenovitý (štítkovaný) proud motoru, pak při takovém rozběhu vypíná, i když je motor' zcela v pořádku. Z toho důvodu je vhodné, aby si uživatelé vždy uvědomili ještě před koupí motoru, zda jejich elektrický rozvod je schopen umožnit rozběh velkého motoru. Dobré je také vědět že při takovém režimu motoru z uvedených důvodů použitý větší jistič spíše chrání elektrickou síť než motor. Změna otáček asynchronního motoru je možná u tzv. přepólovaných neboli víceotáčkových motorů. Jiné možnosti řízení otáček nepřicházejí zatím u soukromého uživatele běžně v úvahu. Za zmínku stojí jen možnost řízení otáček snížením napětí při pohonu zařízení s tzv. ventilátorovou charakteristikou — to je v případech, kdy momentový požadavek zařízení s otáčkami velmi rychle klesá (ventilátory, některá čerpadla, odstředivky, medomety). Je třeba také při této příležitosti vědět že při snižování napětí nelze motor zatěžovat více, než odpovídá přibližně poklesu štít-

53

Obr. 1. Zapojení do hvězdy (nahoře) a do trojúhelníku (dole) kovaného výkonu s druhou mocninou napětí. Obecně však platí, že u asynchronního motoru ve stavu naprázdno (bez zátěže na hřídeli) nelze napětím měnit otáčky. Jelikož jsou motory ve výrobním závodě kusově kontrolovány, mohou se u zákazníka vyskytnout poruchy v podstatě jen z příčin již uvedených. Zapojení běžných motorů je jednoduché (viz schémata). Přesto některé havárie jsou způsobeny nesprávným zapojením, např. pro přepínání hvězda-trojúhelník, přepínání otáček, jištěním. Nejsprávnější a nejlepší je svěřit zapojení odborníkovi. Motory nad 3 kW se prodávají navinuté na 380 V v trojú-helniku. Potom je možno je spouštět v zapojení do hvězdy, čímž se zmenší velikost proudu, odebíraného při rozběhu ze sítě. Ke spouštění se používá přepínače hvězda-trojúhelník. V tom případě se demontují ze svorkovnice motoru všechny spojnice, od přepínače vede k motoru šest vývodů a potřebná propojení obstarává přepínač. Motor je třeba rozbíhat odlehčený v poloze „hvězda" a po úplném rozběhu se přepne

do polohy „trojúhelník", kdy teprve je schopen podávat plný výkon. Nutno uvést že v poloze „hvězda" motor táhne jen asi třetinu plného momentu. Často se neví, že motor je možno s výhodou používat i v poloze přepínače „hvězda", pokud zátěži stačí asi třetinový výkon štítkovaného výkonu motoru (např. při řezání drobného dřeva). Šetří se tím elektrická energie a motor má měkčí chod. Při pokusu o odebírání plného výkonu by však motor shořel! Z hlediska eventuálního řízení otáček při vhodné zátěži je napájení v poloze hvězda ekvivalentní snížení napětí asi na 60 % plného jmenovitého napětí. Na obr. 2 jsou schémata připojení svorkovnic třífázových motorů na vačkové spinače řady VS, které vyrábí Obzor Gottwaldov. Dále je třeba se zmínit o jednofázových asynchronních elektromotorech, které soukromníci velmi často používají. Obecně pro ně platí to, co bylo řečeno o třífázových motorech. Jelikož se většinou připojují na jednofázovou síť 220 V, je jejich použití výkonově omezeno maximálně asi do výkonu 1,5 kW. Ale i tak je obtížné je při mezních podmínkách rozběhnout aniž by vlivem proudu nakrátko (rozběhového) neodpojily jističe. Jednofázové motory jsou v podstatě tři kategórií, rozdělené podle způsobu, kterým je zajištěn rozběh. Jednofázová síť totiž na rozdíl od třífázové rozběh neumožňuje. Bez pomocné rozběhové fáze se asynchronní motor v jednofázové síti točí jen tehdy, byl-li roztočen jiným způsobem. Jelikož však od motoru požadujeme, aby zařízení i rozběhl, je třeba v něm vytvořit točivé magnetické pole. Tři způsoby vytvoření tohoto pole určují pro motory i různé použití: Jednofázový asynchronní elektromotor s kondenzátorem v rozběfází má kromě hlavního, běhového vinutí na statoru ještě pomocné vinutí se zvýšeným odporem, které se po rozběhu odpojí odstředivým

vypínačem, uloženým přímo na hřídeli motoru. Záběrový moment je obvykle menší než u třífázového. Sotva vyhoví např. pro kompresory. Nelze ho přetěžovat protože při poklesu otáček připojuje odpojovač rozběhovou fázi. Ta nemůže být pro běh dimenzována, takže by brzy došlo k jejímu přehřátí a k havárii motoru. Jednofázový asynchronní elekíromotor s kondenzátorem v rozběhové fázi má dobrý záběrový moment a při použití setrvačníku zvládne pohon i úměrně velkého kompresorku. Protože pomocná rozběhová fáze je připojována opět přes odpojovač, škodí mu zejména přetížení, kdy by otáčky poklesly na spínací otáčky odpojovače. Už z toho důvodu jím nelze řídit otáčky jakoukoli formou. Jednofázový asynchronní elektromotor s trvale připojeným kondenzátorem nemá odpojovač, a kondenzátor s několikrát menší kapacitou než v předchozím případě, je s pomocnou fází trvale připojen na napětí sítě. Tyto motorky se dodávají jen jako jednoúčelové, ale přesto ve skladu kutilů mohou být např. z vyřazených praček, čerpadel apod. Mají rozběhový moment velmi malý, proto se hodí jen např. pro pohon ventilátorů, praček, čerpadel, odstředivek — ale i řezaček ovoce, sekaček trávy a jiných zařízení, pokud zajistíme rozběh bez zatížení. Jelikož poměrně dobře snášejí krátkodobé přetížení, jsou vhodné i např. pro pohon malé okružní pily. Přitom ale je třeba vzít v úvahu jednu jejich nepříjemnou vlastnost: Nelze je provozovat při běhu bez zatížení, poněvadž v tom případě teče pomocnou fází největší proud a na kondenzátoru je největší napětí — běžně vyšší než síťové. Provoz bez zatížení alespoň řemenovým převodem, běžícím pilovým listem, ventilátorem apod. má za následek v nejlepším případě průraz kondenzátoru, protože od procházejícího velkého proudu je na něm* největší napětí. Při pohonech profesionálních zařízení jsou tyto

Obr. 2. Zapojeni vačkových spínaču řady VS; zapojeni přepínače 1 - 0 - 2 (vlevo), zapojeni přepínače A — A (uprostřed) a zapojeni vypínače a přepinače O - Y - A (vpravo)

54

Obr. 3

Obr. 4

motorky výkonově laděny pro dané zatížení. Při dostatečně napěťově dimenzovaném kondenzátoru nebo při dodržení předchozích zásad je však lze doporučit jako jedny z nejvhodnějších a nejodolnějších jednofázových motorů pro kutily — pokud nemají třífázovou síť. Při zatížení ventilátorovou charakteristikou jim lze napěťově řídit otáčky (odporem, transformátorem, polovodičovým regulátorem) v dosti hlubokém rozsahu a levně. Nevhodné jsou např. pro pohon kompresorku, pokud pohon není předimenzován a doplněn setrvačníkem. Jelikož je při běhu využité veškeré vinutí.

mohou dávat výkon až takový jako stejně veliký třífázový motor. Zvláštním — i když prakticky shodným případem — je použíti třífázového motorku na jednofázové síti s pomocným kondenzátorem. Přestože je často používáno, není účelem této povšechné informace hlubší návod, neboť vyžaduje jistou odbornost. Pro provoz platí vše, co pro poslední uváděný případ. Za upozornění ale stojí, že se takto využívaný motor často nerozbehne. Je to dáno poměrem počtu drážek statoru a rotoru, který u třífázového motoru často nebývá pro jednofázové napájení vhodný. Elektrotechnicky vyspělejší kutilové vědí, že motor je nutno zapojit pro napětí 220 V, to je ve většině případů do trojúhelníka (všechny tři spojnice ve svorkovnici svisle), síť se pak připojí např. na krajní svorky a mezi střední svorku a některou krajní (dle požadovaného smyslu otáčení) se zapojí kondenzátor podle obr, 3. Jeho velikost bývá maximálně kolem 50 až 70|iF na 1 kW jmenovitého výkonu

motorku. Vhodnější je ale připojit jen takový kondenzátor, který zajistí bezpečný rozběh zařízení. Jinak je nebezpečí, že uvedená měrná hodnota kapacity bude při odlehčeném motoru příliš vysoká. Protékající velký proud by pak vyžadoval také kondenzátor pro vyšší napětí, který je drahý a tčžko k sehnání. Ale i tak je třeba, aby kondenzátor snesl alespoň 250 až 300 V střídavého napětí — nelze tedy použít kondenzátor elektrolytický, nýbrž typu M P ! Jestliže je třeba z důvodu záběru použít větší kapacity, je možno po dobu rozběhu třeba tlačítkem připojit ještě jeden kondenzátor (obr. 4 ) , který může být i elektrolytický. Na následujících stránkách publikujeme údaje o asynchronních motorech, které je možno zakoupit v prodejnách elektropotřeb. Rozměrově i výkonově odpovídají mezinárodním úmluvám, takže z uvedených montážních rozměrů je možno vycházet i při použití cizích moderních motorů.

ASYNCHRONNÍ MOTORY MEZ MOHELNICE VŠEOBECNĚ ÚDAJE Výkon. Výkonová řada souhlasí s hlavní řadou IEC, až na výkon 3,7 kW, který je nahrazen výkony vedlejší řady 3 a 4 kW a souhlasí též s výkonovou řadou normy DIN 42 973. Výkony jsou uvedeny vtabulkách jednotlivých řad motorů. Tyto hodnoty odpovídají 100 % zatížení, při daném kmitočtu, teplotě okolí max. 40 °C a nadmořské výšce max. 1000 m. Při použití standardního motoru do vyšší teploty okolí je motor nutno zatěžovat jen výkonem, který udává graf 1. Připojeni se provádí podle schématu, které je nalepeno ve víku svorkovnice každého motoru.

20 40 6C okolní teplota (°C) Graf 1. Závislost výkonu na okolní teplote. Piati pro trojfázové komerční motory a motorky s přetfžitelnosti 1.75

Napěti a frekvence. Běžně se dodávají třífázové motory pro napětí 220, 380, 500 V při frekvenci 50 Hz, jednofázové motory pro napětí 220 V při frekvenci 50 Hz. Správný chod motoru je zaručen, není-li kolísání napětí vyšší než ± 5 % a kolísání kmitočtu ± 1 %. Spouštění a rozběh. Motor se spouští vypínačem nebo stykačem, a to přímo, a u třífázových motorů též přepínačem hvězda-trojúhelník. Připojení na veřejnou energetickou síť je možné pouze u těch motorů, které nemají spouštěcí ráz větší než 22 kVA, to znamená u třífázových motorů do výkonu 3 kW včetně. Motory vyšších výkonů je nutno spouštět přepínačem hvězda-trojúhelník, přičemž napětí sítě musí odpovídat napětí motoru ve spojení trojúhelník. Četnost spouštění je stanovena na 6 za 1 hodinu. Při vyšším počtu spouštění je nutno vhodnost použití motoru projednat s výrobním podnikem a předložit zatěžovací diagram motoru (závislost zatěžovacího motoru na čase) a velikost GD 2 poháněného zařízení. Jištěni. Motory je nutno jistit pojistkami nebo jističem. Protože pojistkové vložky musí být dimenzovány na proud asi o 60 až 100 % vyšší,než je jmenovitý proud motoru, a chrání pouze vedení a motor proti účinkům zkratu, je lépe použít jističe se spozdenou nadproudovou charakteristikou, např. jističe řady M

Graf 2. Závislost výkonového přetíženi na čase plati pro stroje malých a středních výkonů pro 2p = 2. Při každém opakovaném chodu při přetíženi se vychází ze studeného stavu typu J1 K, který chrání motor i proti přetížení. Tvary. Nejčastěji používané jsou motory patkové nebo přírubové. Přetižitelnost. Trvalé přetížení motoru není přípustné. Krátkodobé přetížení je možné podle grafu 2, ktorý je sestrojen z hlediska konstantního oteplení motoru (75"C). Smysl otáčeni. Elektromotory jsou určeny pro oba smysly otáčení. Změna smyslu otáčení u třífázových motorů se provádí záměnou přívodních vodičů dvou libovolných fází. U jednofázových motorů je svorkovnice zapojena pro smysl otáčení vpravo při pohledu na čep a změny otáčení se dosáhne přepojením svorkovnice podle schématu zapojení.

55

TECHNICKÉ PARAMETRY

TŘÍFÁZOVĚ MOTORY — V E I Í K A ŘADA

TŘÍFÁZOVÉ MOTORY — MALA ŘADA

x)

Poměr kroutícího momentu záběrového ke kroutícímu momentu nakrátko **' Poměr záběrového proudu k proudu naprázdno

56

TŘÍFÁZOVĚ MOTORY — NOVÁ ŘADA

JEDNOFÁZOVÉ MOTORY S POMOCNOU ODPOROVOU FÄZÍ

JEDNOFÁZOVÉ MOTORY S KAPACITNÍ POMOCNOU FÁZÍ

57

58

59

60

VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ SCHÉMATA PŘIPOJENÍ

MOTORŮ

POUŽITA LOŽISKA

61

Jednofázové motory s trvale připojeným kondenzátorem se vyrábějí jen jako jednoúčelové — tedy pro pohon zařízení, na nichž byly přímo ověřeny. Je tp z důvodu některých jejich vlastností (zejména nízký záběr, vhodné jen pro známý výkon), které byly popsány v teoretické části. Proto nejsou uváděny v katalogu komerčních strojů. V některých případech výkonově dosahují až hodnot třífázových motorů a také rozměrově pro danou typovou velikost je možno se orientovat dle rozměrů třífázových strojů (výjimku činí v podstatě jen navíc montovaný kondenzátor). Toto se samozřejmě týká jen těch jednoúčelových motorků, které jsou odvozeny od základních řad. Přesto, že dimenzování — to je určení velikosti a v případě, že není k dispozici třífázová síť i určení druhu motoru — je obecně záležitostí složitou, je v tab. 1 nastíněno, v jakém rozmezí se přibližně vyskytují příkony nejběžnějších zařízení a pracovních strojů. Typ motoru se pak urči z tabulek na předchozích stránkách podle požadovaného výkonu a otáček motoru. Je třeba zdůraznit, že i při stejných parametrech stroje a při stejném použití ale při odlišných konstrukcích se může vhodná velikost motoru značně lišit. To znamená, že i stejná zařízení mohou mít odlišné požadavky na pohon, protože detaily rozdílnosti laikovi snadno uniknou. To se pochopitelně týká především složitějších zařízení. Někdy ani předimenzování není vhodným řešením (možnost ukroucení mechanických částí, přetížení pomocné fáze Cmotoru). V profesionální praxi se provádí návrh pohonu výpočtem a kromě toho se ověřuje měřením přímo za provozních nebo mezních podmínek. Na druhé straně kutilská zařízení většinou pracují jen krátkodobě a pokud pohon splní technologické požadavky, může být i štítkový výkon motoru v některých přípa-

Tabulka 1

1) Pokud je k dispozici třífázová šít je nejlepší volit třífázový motor, protože je nejpevnější, nejspolehlivější a vhodný vždy 2) Pokud se zajistí nerezivěni hřídele 3) Při poddimenzováni motoru je při zakousnutí nebezpečí havárie zejména rozběhové pomocné fáze 4) Neprovozovat bez zátěže 5. Možno napěťově regulovat otáčky J —jednofázový s odpojovačem s odporovou fází; JC — jednofázový s odpojovaným kondenzátorem; C —jednofázový s běhovým kondenzátorem

dech nižší, než je štítkový příkon zařízení — jednak, že asynchronní motory jsou krátkodobě přetižitelné a jednak životnost motoru desítky tisíc provozních hodin je pro soukromého použivatele většinou zbytečná. V této souvislosti je vhodné upozornit, že životnost vinutí motoru je značně závislá na teplotě; to znamená, že např. zvýšením teploty přibližně o 10 °C klesá jeho životnost na polovinu. Jelikož se jedná o silová elektrotechnická zařízení, je třeba na závěr zdůraznit zejména bezpečnostní požadavky — tedy že zapojení nebo alespoň kontrola před připojením patří odborníkovi, znalému elektro-

PLOCHE VRTÁKY NA TRHU Národní podnik NÁŘADÍ Praha uvedl na trh nový druh plochých vrtáků do dřeva o průměrech 10, 12, 14, 16, 18, 20 a 25 mm s jednou upínací stopkou 08 mm k upnutí do elektrické ruční nebo stolní vrtačky s rozsahem 600 až 2000 otáček za minutu. Plochými vrtáky lze vrtat otvory do měkkého a tvrdého dřeva, překližky, sololitu a podobných materiálů. Otvory mohou být průchozí i neprůchozí kolmé i šikmé. Vyvrtané neprůchozí otvory mají rovné dno. Největší délka vrtaného otvoru je s ohledem na upnutí ve vrtačce asi 100 mm. Plochý vrták je složen ze tři částí. Hlavní částí je pracovní nůž, tj. ocelová zakalená destička s vybráním pro ustředění do upínací stopky, středícím hrotem a otvorem pro upnutí pomocí šroubku. Nůž je na řezné části naostřen. Otupené nože lze znovu naostřit buď

62

Přibližný rozsah Vhodný typ potřebného příkonu jednofázového stroje [kW] motoru ''

Zařízení

technických norem, že i přívody a pomocné elektrotechnické prvky musí být vhodně dimenzovány a mít potřebné izolace a krytí a že zejména motor musí být chráněn proti dotyku zemením, nulováním a pod., což je důležitější než vlastní dimenzování motoru. Nakonec nezbývá, než zájemcům doporučit studium dostupné literatury, jako „Elektrické pohony asynchronními motory" (Přibyslavský), „Navíjení a převíjení asynchronních elektromotorků" (Knotek), „Elektrické stroje" (Cigánek), „Zkoušky elektrotechniků" (Soukup) a další. ING. JOSEF NEJEDLÝ

brousicím kotoučem, plochým ručním brouskem nebo ostrým jemným pilníkem. Sadu plochých vrtáků lze koupit v železářských obchodech za 83, — Kčs. BEDŘICH JÄKL

ČESKOSLOVENSKÝ

RYCHLE SPOLEHLIVĚ AŽ DO BYTU

SLOVNÍČEK

brukev —- všeobecné označenie pre hlávkovu zeleninu buňka — bunka drnovka -— zem z krtincov duben —- apríl housenka — húsenica (pri zvare) hryzec — škrečok kabelový — káblový kancelársky pořadač — kancelársky zaradovač kovářský — kováčsky květen — máj nákružek — nákružok namáčknout — vtesnať napínák -— napínadlo, napínač nůžkový — nožnicový past — pasca pastorek — pastorok přibuzování — pribudzovanie rozříznout — rozrezať roztepat -— roztepať, rozklepat rulička — rolka seřídit — nastaviť, zosúladiť souose —- súosovo tresorek -— trezorček vnější — vonkajší výtažnost — výťažnosť, úroda zahlcení -— zahltenie záhlubeň — záhlbeň záchyt. — záchytka zálivka — zálievka

za nezvýšenou cenu 1 4 , — Kčs/výtl. Vám bude sbornik „Udělej-Urob si sám" zasílat EXPEDICE USS Předplatné na rok 1979 za 5 6 , — Kčs si můžete objednat na adrese EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61

Na stejné adresa si můžete objednat — knihu Udělej si sám — auto, sport, camping (forniai A4, 240 str., cena Kčs 60,—) — plánky na dřevoobráběcí stroj I I I . generace a přídavná zařízeni I a II k traktoru Oleško (v tisku)

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová

UROB — UDĚLEJ SI SÁM zväzok 29 MDT 689:69 + 7073 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 vo februári 1979 ako svoju 6927. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Graficky upravila Ing. Gabriela Karasova Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 85 obrázkov,- 1 0,84 AH, 1 1,01 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1979 1. vydanie. Náklad 140 000 vytlŕic'.kov 302 05

510/21:818